22.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

L 159/3

ÚMLUVA RADY EVROPY O PREVENCI TERORISMU

Varšava 16. května 2005

ČLENSKÉ STÁTY RADY EVROPY A DALŠÍ SIGNATÁŘI TÉTO ÚMLUVY,

UVĚDOMUJÍCE SI, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy;

UZNÁVAJÍCE význam posilování spolupráce s ostatními smluvními stranami této Úmluvy;

PŘEJÍCE SI přijetí účinných opatření k předcházení terorismu a zejména boji proti veřejnému podněcování ke spáchání teroristických trestných činů a proti náboru a výcviku k terorismu;

VĚDOMI SI vážného znepokojení zapříčiněného teroristickými trestnými činy a narůstající hrozbou terorismu;

VĚDOMI SI znepokojivé situace, které čelí oběti terorismu, a v této souvislosti potvrzující jejich hlubokou solidaritu s obětmi terorismu a jejich rodinami;

UZNÁVAJÍCE, že teroristické trestné činy a trestné činy uvedené v této Úmluvě spáchané kýmkoli, nejsou za žádných okolností ospravedlnitelné na základě politických, filozofických, ideologických, rasových, etnických, náboženských nebo podobných motivů, a připomínajíce povinnost všech smluvních stran předcházet těmto činům, a pokud jim není zabráněno, postihovat a zabezpečit, aby byly potrestány sankcemi, které zohledňují jejich závažný charakter;

PŘIPOMÍNAJÍCE potřebu posílit boj proti terorismu a potvrzujíce, že všechna opatření přijatá za účelem předcházení teroristickým trestným činům a jejich potlačování musí být v souladu s platným právem a musí respektovat demokratické hodnoty, lidská práva a základní svobody, tak jako i ostatní zásady mezinárodního práva, včetně mezinárodního humanitárního práva tam, kde je to vhodné;

UZNÁVAJÍCE, že tato Úmluva nemá v úmyslu zasahovat do zásad vztahujících se na svobodu projevu a svobodu sdružování;

PŘIPOMÍNAJÍCE, že teroristické trestné činy mají za účel ze své povahy nebo kontextu vážně zastrašit obyvatelstvo nebo protiprávně přinutit vládu nebo mezinárodní organizaci činit nebo se zdržet jakéhokoli jednání nebo závažným způsobem destabilizovat či zničit základní politické, ústavní, hospodářské nebo sociální zřízení země nebo mezinárodní organizace;

SE DOHODLI NA NÁSLEDUJÍCÍM:

Článek 1

Terminologie

1. Pro účely této Úmluvy se „teroristickým trestným činem“ rozumí jakýkoli čin v rámci rozsahu a definice určené jednou ze smluv uvedených v příloze.

2. Při uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu stát či Evropské společenství, nejsou-li smluvní stranou smlouvy uvedené v příloze, mohou prohlásit, že při použití této Úmluvy se pro dotčenou smluvní stranu smlouva nebude považovat za součást přílohy. Toto prohlášení ztrácí platnost poté, co smlouva vstoupí v platnost pro smluvní stranu, která takové prohlášení učinila a která informuje generálního tajemníka Rady Evropy o jejím vstupu v platnost.

Článek 2

Účel

Účelem této Úmluvy je zvýšit úsilí stran při prevenci terorismu a jeho negativních dopadů na plné požívání lidských práv, především práva na život, jak přijímáním opatření na vnitrostátní úrovni, tak prostřednictvím mezinárodní spolupráce s náležitým ohledem na existující platné mnohostranné nebo dvoustranné smlouvy či dohody mezi smluvními stranami.

Článek 3

Národní politiky prevence

1. Každá smluvní strana přijme vhodná opatření zejména v oblasti vzdělávání orgánů činných v trestním řízení a ostatních orgánů a v oblastech výchovy, kultury, informací, médií a zvyšování povědomí veřejnosti s cílem předcházet teroristickým trestným činům a jejich negativním vlivům při dodržování lidských práv tak, jak je to stanoveno v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a dalších závazcích podle mezinárodního práva, pokud jsou pro smluvní stranu závazné.

2. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nezbytná pro zlepšení a rozvoj spolupráce mezi národními orgány s cílem předcházet teroristickým trestným činům a jejich negativním dopadům, kromě jiného:

a)	výměnou informací;

b)	zlepšováním fyzické ochrany osob a zařízení;

c)	posilováním vzdělávacích a koordinačních plánů civilní ochrany.

3. Každá smluvní strana podpoří toleranci posilováním mezináboženského a mezikulturního dialogu, tam kde je to vhodné, který bude podle potřeby zahrnovat nevládní organizace a jiné prvky občanské společnosti s cílem zabránit napětí, které může přispívat k páchání teroristických činů.

4. Každá smluvní strana se bude snažit podporovat veřejné povědomí o existenci, příčinách, závažnosti a hrozbě představované teroristickými trestnými činy a trestnými činy uvedenými v této Úmluvě, a zváží výzvu veřejnosti na poskytnutí konkrétní specifické pomoci svým příslušným orgánům, která může přispět k předcházení teroristickým trestným činům a trestným činům uvedeným v této Úmluvě.

Článek 4

Mezinárodní spolupráce při prevenci

Smluvní strany si dle potřeby a s náležitým ohledem na jejich schopnosti pomáhají a navzájem se podporují s cílem posílit svou schopnost předcházet páchání teroristických trestných činů, a to i prostřednictvím výměny informací a praktických zkušeností, stejně tak i prostřednictvím vzdělávání a jiného společného úsilí preventivního charakteru.

Článek 5

Veřejné podněcování ke spáchání teroristického trestného činu

1. Pro účely této Úmluvy se „veřejným podněcováním ke spáchání teroristického trestného činu“ rozumí rozšiřování nebo jiné zpřístupnění zprávy veřejnosti s úmyslem podnítit spáchání teroristického trestného činu, pokud toto jednání, přímo či nepřímo obhajující teroristické trestné činy způsobí nebezpečí, že může být spáchán jeden či více takových trestných činů.

2. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby veřejné podněcování ke spáchání teroristického trestného činu, jak je uvedeno v odst. 1, bylo trestným činem podle vnitrostátního právního řádu, pokud bylo spácháno protiprávně a úmyslně.

Článek 6

Nábor teroristů

1. Pro účely této Úmluvy se „náborem teroristů“ rozumí získávání jiné osoby pro spáchání nebo účast na spáchání teroristického trestného činu nebo proto, aby se přidala k organizaci nebo ke skupině osob za účelem spoluúčasti na spáchání jednoho či více teroristických trestných činů organizací nebo skupinou osob.

2. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby nábor teroristů, jak je uveden v odst. 1, byl trestným činem podle vnitrostátního právního řádu, pokud je spáchán protiprávně a úmyslně.

Článek 7

Výcvik k terorismu

1. Pro účely této Úmluvy se „výcvikem teroristů“ rozumí poskytování pokynů ohledně výroby či používání výbušnin, střelných zbraní nebo jiných zbraní nebo škodlivých a nebezpečných látek, anebo při jiných specifických metodách nebo technikách pro účely spáchání nebo spoluúčasti na spáchání teroristického trestného činu s vědomím, že poskytnuté znalosti se použijí pro tento účel.

2. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby výcvik k terorismu, jak je uveden v odst. 1, byl trestným činem podle vnitrostátního právního řádu, pokud je spáchán protiprávně a úmyslně.

Článek 8

Irelevance spáchání teroristického trestného činu

Aby byl skutek uvedený v článcích 5 až 7 této Úmluvy považován za trestný čin, není nutné, aby byl teroristický trestný čin spáchán.

Článek 9

Vedlejší trestné činy

1. Každá smluvní strana přijme opatření nezbytná k tomu, aby podle jejího vnitrostátního právního řádu byly trestné tyto činy:

a)	účast jako spolupachatel na trestném činu stanoveném v článcích 5 až 7 této Úmluvy,

b)	organizování či řízení ostatních při páchání trestného činu stanoveného v článcích 5 až 7 této Úmluvy,

přispění ke spáchání jednoho nebo více trestných činů uvedených v článcích 5 až 7 této Úmluvy skupinou osob vedených společným úmyslem. Takové přispění musí být úmyslné, a být:

i)	konané buď s cílem podporovat trestnou činnost, nebo trestný úmysl skupiny, pokud tato činnost nebo úmysl zahrnuje spáchání trestného činu uvedeného v článcích 5 až 7 této Úmluvy, nebo

ii)	konané s vědomím záměru skupiny spáchat trestný čin uvedený v článcích 5 až 7 této Úmluvy.

2. Každá smluvní strana přijme v souladu s vnitrostátním právním řádem taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby byla zavedena trestnost pokusu trestných činů uvedených v článcích 6 – 7 této Úmluvy.

Článek 10

Odpovědnost právnických osob

1. Každá smluvní strana přijme v souladu se zásadami svého právního řádu opatření nezbytná k zavedení odpovědnosti právnických osob za účast na trestných činech stanovených v čl. 5 až 7 a čl. 9 této Úmluvy.

2. Podle zásad právního řádu smluvní strany může být odpovědnost právnických osob trestní, civilní či správní.

3. Tato odpovědnost nemá vliv na trestní odpovědnost fyzických osob, které spáchaly trestný čin.

Článek 11

Sankce a opatření

1. Každá smluvní strana přijme opatření nezbytná k tomu, aby trestné činy uvedené v čl. 5 až 7 a čl. 9 této Úmluvy byly potrestány účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi.

2. Předcházející pravomocná odsouzení vynesená cizími státy za trestné činy uvedené v této Úmluvě mohou být v rozsahu stanoveném vnitrostátním právním řádem zohledněna pro účely určení trestu v souladu s vnitrostátním právním řádem.

3. Každá smluvní strana zabezpečí, aby právnické osoby odpovědné v souladu s čl. 10 podléhaly účinným, přiměřeným a odrazujícím trestním nebo netrestním sankcím, včetně peněžitých trestů.

Článek 12

Podmínky a ujištění

1. Každá smluvní strana zajistí, aby se zavedení, výkon a uplatňování trestnosti jednání uvedeného v čl. 5 až 7 a čl. 9 této Úmluvy uskutečnilo za současného dodržování lidských práv, zejména práva na svobodu projevu, svobodu sdružování a svobodu náboženského vyznání, jak je uvedeno v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a jiných závazcích podle mezinárodního práva, pokud jsou pro smluvní stranu účinné.

2. Zavedení, výkon a uplatňování trestnosti jednání uvedeného v čl. 5 až 7 a čl. 9 této Úmluvy by mělo dále podléhat principu proporcionality s přihlédnutím k legitimně sledovaným cílům a jejich potřebnosti v demokratické společnosti, s vyloučením jakýchkoli forem svévole nebo diskriminačního či rasistického zacházení.

Článek 13

Ochrana, odškodnění a podpora obětem terorismu

Každá smluvní strana přijme opatření potřebná k ochraně a podpoře obětí terorismu, který byl spáchán na jejím území. Tato opatření mohou zahrnovat, za využití vhodných národních systémů a v souladu s vnitrostátním právním řádem, finanční pomoc a odškodnění obětí terorismu a jejich blízkých rodinných příslušníků.

Článek 14

Působnost

1. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která budou nezbytná k tomu, aby rozsah působnosti zahrnoval trestné činy podle této Úmluvy:

a)	pokud je trestný čin spáchán na území této smluvní strany;

b)	pokud je trestný čin spáchán na palubě lodi plavící se pod vlajkou této smluvní strany nebo na palubě letadla registrovaného podle právních předpisů této smluvní strany;

c)	pokud je trestný čin spáchán státním příslušníkem této smluvní strany.

2. Každá smluvní strana může určit svou působnost k trestným činům uvedených v této Úmluvě:

a)	pokud trestný čin měl za cíl či vyústil ve spáchání trestného činu uvedeného v čl. 1 této Úmluvy na území nebo proti státnímu příslušníkovi této smluvní strany;

b)	pokud trestný čin měl za cíl či vyústil ve spáchání trestného činu uvedeného v čl. 1 této Úmluvy proti státnímu či vládnímu zařízení této smluvní strany v zahraničí, včetně diplomatických či konzulárních prostor;

c)	pokud trestný čin měl za cíl či vyústil ve spáchání trestného činu uvedeného v čl. 1 této Úmluvy a byl spáchaný s úmyslem donutit tuto smluvní stranu konat či zdržet se jakéhokoli konání;

d)	pokud je trestný čin spáchán osobou bez státní příslušnosti, která má své obvyklé bydliště na území této smluvní strany;

e)	pokud je trestný čin spáchán na palubě letadla, které je provozováno vládou smluvní strany.

3. Každá smluvní strana přijme opatření nezbytná k určení její působnosti k trestným činům uvedeným v této Úmluvě v případě, že údajný pachatel se nachází na jejím území a nevydá ho smluvní straně, jejíž působnost je založena na zásadě působnosti existující také v právním řádu dožádané smluvní strany.

4. Tato Úmluva nevylučuje trestní působnost vykonávanou v souladu s vnitrostátním právním řádem.

5. Pokud více než jedna smluvní strana dovozuje působnost ve vztahu k údajným trestným činům podle této Úmluvy, dotčené smluvní strany budou konzultovat tuto otázku s cílem zvolení nejvhodnějšího místa stíhání.

Článek 15

Povinnost vyšetřovat

1. Po získání informace, že osoba, která spáchala, nebo je podezřelá ze spáchání trestného činu uvedeného v této Úmluvě, se může nacházet na jejím území, přijme dotčená smluvní strana opatření podle vnitrostátního právního řádu nezbytná k vyšetření skutečností obsažených v informaci.

2. Na základě přesvědčení, že to okolnosti odůvodňují, přijme smluvní strana, na jejímž území se pachatel nebo údajný pachatel nachází, přiměřená opatření podle vnitrostátního právního řádu, aby zajistila přítomnost této osoby pro účely trestního stíhání či vydání.

3. Každá osoba, vůči níž jsou přijímána opatření uvedená v odst. 2, je oprávněna:

a)	bezodkladně komunikovat s nejbližším příslušným zástupcem státu, jehož je státním občanem, nebo který je jinak oprávněný chránit práva této osoby, nebo pokud se jedná o osobu bez státní příslušnosti, se zástupcem státu, na jehož území má obvyklé bydliště;

b)	být navštívena zástupcem tohoto státu;

c)	být informována o svých právech podle písm. a) a b).

4. Práva uvedená v odst. 3 jsou vykonávána v souladu se zákony a právními normami smluvní strany, na jejímž území se pachatel nebo údajný pachatel nachází, za podmínky, že tyto zákony a právní normy plně umožní dosažení cílů, pro které jsou práva podle odst. 3 přiznána.

5. Ustanovení odst. 3 a 4 nemají vliv na právo kterékoli smluvní strany uplatňující působnost podle čl. 14 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. d) přizvat Mezinárodní výbor Červeného kříže s cílem navštívit údajného pachatele a komunikovat s ním.

Článek 16

Neuplatňování Úmluvy

Tato Úmluva se neuplatní, pokud je jakýkoli z trestných činů stanovených v souladu s čl. 5 až 7 a čl. 9 spáchaný na území jednoho státu, údajný pachatel je státním příslušníkem tohoto státu a nachází se na jeho území a žádný stát nemá na základě čl. 14 odst. 1 nebo 2 této Úmluvy působnost, přičemž ustanovení čl. 17 a čl. 20 až 22 této Úmluvy se v těchto případech uplatní přiměřeně.

Článek 17

Mezinárodní spolupráce v trestních věcech

1. Smluvní strany si navzájem v nejvyšší možné míře poskytují pomoc při vyšetřování nebo trestním řízení, nebo při extradičním řízení v souvislosti s trestnými činy stanovenými v čl. 5 až 7 a čl. 9 této Úmluvy, včetně pomoci při získávání důkazů, kterými disponují, potřebných pro řízení.

2. Smluvní strany vykonávají své povinnosti podle odst. 1 v souladu se smlouvami či jinými dohodami o vzájemné právní pomoci, kterými jsou navzájem vázané. Při neexistenci takových smluv či dohod si smluvní strany navzájem poskytnou pomoc v souladu s jejich vnitrostátním právním řádem.

3. Smluvní strany spolu v nejvyšší možné míře spolupracují podle příslušných zákonů, smluv, dohod a ujednání dožádané smluvní strany při vyšetřování nebo trestním řízení v souvislosti s trestnými činy, za které odpovídá právnická osoba v souladu s čl. 10 této Úmluvy v dožadující smluvní straně.

4. Každá smluvní strana zváží zavedení dodatečných mechanismů pro výměnu informací nebo důkazů s ostatními smluvními stranami, které jsou potřebné pro určení trestní, civilní či správní odpovědnosti podle čl. 10.

Článek 18

Vydat či stíhat

1. V případě, že má smluvní strana, na jejímž území se údajný pachatel nachází, působnost v souladu s článkem 14 a tuto osobu nevydá, je povinna bezodkladně a bez ohledu na to, zda byl trestný čin spáchaný na jejím území nebo ne, postoupit věc příslušným orgánům pro účely trestního řízení na základě postupu v souladu s právním řádem této smluvní strany. Tyto orgány rozhodují stejným způsobem jako v případě jiného závažného trestného činu podle právního řádu této smluvní strany.

2. Pokud vnitrostátní právní řád smluvní strany umožňuje vydat či jinak předat jejího státního příslušníka pouze pod podmínkou, že tato osoba bude této smluvní straně navrácena, aby vykonala trest uložený v soudním řízení či řízení, pro které bylo o vydání či předání osoby žádáno, a tato smluvní strana a smluvní strana žádající o vydání osoby souhlasí s takovým postupem a ostatními podmínkami, které považují za přiměřené, je toto podmíněné vydání či předání dostatečné pro splnění povinnosti v odst. 1.

Článek 19

Vydání

1. Trestné činy ustavené v článcích 5 až 7 a v článku 9 této Úmluvy se považují za extradiční trestné činy zahrnuté v každé smlouvě o vydávání uzavřené mezi smluvními stranami před vstupem této Úmluvy v platnost. Smluvní strany se zavazují zahrnout tyto trestné činy jako extradiční trestné činy do každé smlouvy o vydávání, kterou mezi sebou následně uzavřou.

2. Pokud smluvní strana, která podmiňuje vydání existencí smlouvy, dostane žádost o vydání od jiné smluvní strany, se kterou není vázána smlouvou o vydávání, může dožádaná strana, pokud se tak rozhodne, považovat tuto Úmluvu za právní základ pro vydání pro trestné činy uvedené v článcích 5 až 7 a článku 9 této Úmluvy. Vydání podléhá dalším podmínkám stanoveným právním řádem dožádané smluvní strany.

3. Smluvní strany, které nepodmiňují vydání existencí smlouvy, mezi sebou uznají trestné činy stanovené v článcích 5 až 7 a článku 9 za extradiční trestné činy podle podmínek stanovených právním řádem dožádané smluvní strany.

4. Pokud je to potřebné, trestné činy stanovené v článcích 5 až 7 a článku 9 této Úmluvy se mezi smluvními stranami pro účely vydání považují za spáchané nejen v místě, kde se staly, ale také na území smluvních stran, které si založily působnost v souladu s článkem 14.

5. Ustanovení smluv a dohod o vydávání uzavřených mezi smluvními stranami, týkající se trestných činů stanovených v článcích 5 až 7 a článku 9 této Úmluvy, se mezi smluvními stranami považují za změněné v rozsahu, v jakém nejsou v souladu s touto Úmluvou.

Článek 20

Vyloučení doložky politické výjimky

1. Žádný z trestných činů ustavených v čl. 5 až 7 a čl. 9 této Úmluvy se pro účely vydání či vzájemné právní pomoci nepovažuje za politický trestný čin, trestný čin související s politickým trestným činem nebo za politicky motivovaný trestný čin. Žádost o vydání nebo o vzájemnou právní pomoc založená na takovém trestném činu proto nemůže být odmítnuta výlučně z toho důvodu, že se týká politického trestného činu nebo trestného činu souvisejícího s politickým trestným činem, nebo politicky motivovaného trestného činu.

2. Aniž je dotčena aplikace čl. 19 až 23 Vídeňské úmluvy o smluvním právu z 23. května 1969 na ostatní články této Úmluvy, každý stát či Evropské společenství může při podpisu či při uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení či přístupu k této Úmluvě prohlásit, že si vyhrazuje právo neuplatňovat odst. 1 tohoto článku, pokud se týká vydání pro trestné činy podle této Úmluvy. Smluvní strana se zavazuje uplatňovat tuto výhradu individuálně na každý případ na základě řádně odůvodněného rozhodnutí.

3. Každá smluvní strana může úplně či částečně odvolat výhradu, kterou uplatnila podle odst. 2, prostřednictvím prohlášení adresovaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které nabyde platnosti dnem jeho přijetí.

4. Smluvní strana, která uplatnila výhradu podle odst. 2 tohoto článku, se nemůže dožadovat aplikace odst. 1 tohoto článku jinou smluvní stranou; může však, pokud je výhrada částečná či podmíněná, žádat aplikaci tohoto článku v rozsahu, v jakém ho sama přijala.

5. Výhrada je platná pro dobu tří let ode dne vstupu v platnost této Úmluvy pro dotčenou smluvní stranu. Tato výhrada však může být obnovená na stejně dlouhá období.

6. Generální tajemník Rady Evropy zašle 12 měsíců přede dnem uplynutí platnosti výhrady dotčené smluvní straně oznámení o uplynutí její platnosti. Smluvní strana oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy nejpozději tři měsíce před uplynutím platnosti, že potvrzuje, pozměňuje či stahuje svou výhradu. Pokud smluvní strana oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že svou výhradu potvrzuje, poskytne důvody vysvětlující toto potvrzení. V případě absence oznámení dotčenou smluvní stranou, informuje generální tajemník Rady Evropy tuto smluvní stranu, že se její výhrada považuje za automaticky prodlouženou na období šesti měsíců. Pokud dotčená smluvní strana neoznámí své rozhodnutí potvrdit nebo upravit svou výhradu před uplynutím této lhůty, platnost výhrady končí.

7. Pokud smluvní strana po přijetí žádosti o vydání od jiné smluvní strany nevydá osobu na základě této výhrady, bezodkladně a bezvýjimečně předloží případ svým orgánům příslušným k podání obžaloby, pokud se dožadující a dožádaná strana nedohodnou jinak. Orgány příslušné k podání obžaloby v dožádané straně, přijmou své rozhodnutí stejným způsobem jako v případě zvlášť závažného trestného činu podle práva této strany. Dožádaná smluvní strana bezodkladně oznámí konečný výsledek řízení dožadující smluvní straně a generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, který ho předloží Konferenci smluvních stran ustanovené v čl. 30.

8. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti o vydání na základě této výhrady se bezodkladně poskytne dožadující smluvní straně. Pokud nebylo v dožádané smluvní straně v přiměřeném čase přijato žádné soudní rozhodnutí ve věci podle odst. 7, může dožadující smluvní strana tuto skutečnost oznámit generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, který předloží záležitost Konferenci smluvních stran ustanovené podle čl. 30. Tato Konference posoudí záležitost a vydá stanovisko o souladu zamítnutí s Úmluvou a předloží ho Výboru ministrů pro účely vydání prohlášení. Při výkonu funkcí podle tohoto odstavce, zasedá Výbor ministrů ve složení omezeném na smluvní strany.

Článek 21

Ustanovení o diskriminaci

1. Žádné ustanovení této Úmluvy nebude interpretováno jako zavedení povinnosti vydat či poskytnout vzájemnou právní pomoc, pokud dožádaná smluvní strana má oprávněné důvody se domnívat, že žádost o vydání pro trestné činy stanovené v čl. 5 až 7 a čl. 9 nebo o vzájemnou právní pomoc v souvislosti s těmito trestnými činy byla předložená pro účely trestního stíhání nebo potrestání osoby na základě její rasy, víry, národnosti, etnického původu či politického přesvědčení nebo že by vyhovění žádosti způsobilo této osobě újmu na základě kteréhokoli z těchto důvodů.

2. Žádné ustanovení této Úmluvy nebude interpretováno jako zavedení povinnosti vydat, pokud osobě, o jejíž vydání se žádá, hrozí, že bude vystavená mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

3. Žádné ustanovení této Úmluvy nebude interpretováno jako zavedení povinnosti vydat, pokud osobě, o jejíž vydání se žádá, hrozí, že by jí mohl být uložen trest smrti, nebo pokud právní řád dožádané smluvní strany nepřipouští trest odnětí svobody na doživotí, trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti podmíněného propuštění, ledaže je podle platných smluv o vydávání dožádaná smluvní strana povinná vydat osobu, pokud dožadující smluvní strana poskytne ujištění, které dožádaná smluvní strana považuje za dostatečné, že trest smrti nebude uložený, nebo pokud bude uložený, nebude vykonaný, nebo že této osobě nebude uložený trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti podmíněného propuštění.

Článek 22

Spontánní informace

1. Aniž je dotčeno jejich vyšetřování či trestní řízení, mohou příslušné orgány smluvní strany bez předcházející žádosti poskytnout příslušným orgánům jiné smluvní strany informace získané v rámci jejich vyšetřování, pokud se domnívají, že poskytnutí těchto informací by mohlo pomoci smluvní straně přijímající informace zahájit či vést vyšetřování nebo trestní řízení nebo by mohlo vést k podání žádosti touto smluvní stranou podle této Úmluvy.

2. Smluvní strana poskytující informace může podle svého právního řádu stanovit smluvní straně přijímající informace podmínky použití těchto informací.

3. Smluvní strana přijímající informace je těmito podmínkami vázána.

4. Každá smluvní strana však může kdykoli prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy prohlásit, že si vyhrazuje právo nebýt vázána podmínkami stanovenými smluvní stranou poskytující informace podle odst. 2, ledaže dostane dopředu oznámení o charakteru poskytované informace a souhlasí s jejím poskytnutím.

Článek 23

Podpis a vstup v platnost

1. Tato Úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy, Evropskému společenství a nečlenským státům, které se podílely na jejím vypracování.

2. Tato Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí či schválení. Ratifikační listiny, listiny o přijetí či schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.

3. Tato Úmluva vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne, ke kterému šest signatářů, z nichž alespoň čtyři jsou členskými státy Rady Evropy, vyjádřilo souhlas být vázáno Úmluvou v souladu s ustanovením odst. 2.

4. Pro každého signatáře, který následně vyjádří svůj souhlas být jí vázán, vstoupí Úmluva v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne vyjádření souhlasu být touto Úmluvou vázán v souladu s ustanovením odst. 2.

Článek 24

Přístup k Úmluvě

1. Po vstupu této Úmluvy v platnost, může Výbor ministrů Rady Evropy po projednání a po dosažení jednomyslného souhlasu smluvních stran vyzvat kterýkoli stát, který není členským státem Rady Evropy a který se nepodílel na jejím vypracování, aby přistoupil k této Úmluvě. Rozhodnutí bude přijato většinou stanovenou v čl. 20 písm. d) Statutu Rady Evropy jednomyslným hlasováním zástupců smluvních stran oprávněných zasedat ve Výboru ministrů.

2. Pro každý stát přistupující k Úmluvě podle odst. 1 vstoupí Úmluva v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne uložení listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady Evropy.

Článek 25

Územní působnost

1. Každý stát nebo Evropské společenství může při podpisu či uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení či přístupu určit jedno či více území, na která se bude tato Úmluva vztahovat.

2. Každá smluvní strana může kdykoli pozdějším prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit platnost této Úmluvy na jakékoli další území uvedené v tomto prohlášení. Ve vztahu k tomuto území vstoupí Úmluva v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne přijetí takového prohlášení generálním tajemníkem Rady Evropy.

3. Každé prohlášení učiněné podle předcházejících dvou odstavců může být, ve vztahu ke kterémukoli území v něm uvedenému, odvoláno oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Odvolání prohlášení vstoupí v platnost první den měsíce následujícícho po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne přijetí tohoto oznámení generálním tajemníkem Rady Evropy.

Článek 26

Účinky Úmluvy

1. Tato Úmluva doplňuje platné mnohostranné či dvoustranné smlouvy či dohody mezi smluvními stranami, včetně ustanovení těchto úmluv Rady Evropy:

—	Evropská úmluva o vydávání, otevřena k podpisu v Paříži dne 13. prosince 1957 (ETS 24),

—	Evropská úmluva o vzájemné právní pomoci v trestních věcech, otevřena k podpisu ve Štrasburku dne 20. dubna 1959 (ETS 30),

—	Evropská úmluva o potlačování terorismu, otevřena k podpisu ve Štrasburku dne 27. ledna 1977 (ETS 90),

—	Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné právní pomoci v trestních věcech, otevřený k podpisu ve Štrasburku dne 17. března 1978 (ETS 99),

—	Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné právní pomoci v trestních věcech, otevřený k podpisu ve Štrasburku dne 8. listopadu 2001 (ETS 182),

—	Protokol, kterým se mění a doplňuje Evropská úmluva o potlačování terorismu, otevřený k podpisu ve Štrasburku dne 15. května 2003 (ETS 190).

2. Pokud dvě či více smluvních stran uzavřely dohodu či smlouvu o otázkách upravených v této Úmluvě či jinak upravily své vztahy v těchto otázkách, či pokud tak v budoucnu učiní, jsou také oprávněné uplatňovat takovou dohodu či smlouvu nebo řídit se takto upraveným vztahem. Pokud si však smluvní strany založí své vztahy v otázkách uvedených v této Úmluvě jinak, než jak jsou v ní upraveny, učiní tak způsobem, který není v rozporu s cíli a zásadami této Úmluvy.

3. Smluvní strany, které jsou členy Evropské unie, uplatňují ve svých vzájemných vztazích předpisy Společenství a Evropské unie v rozsahu, v němž předpisy Společenství a Evropské unie pro konkrétní dotčený předmět existují a jsou platné pro konkrétní případ, aniž by byl dotčený účel a cíl této Úmluvy a aniž by bylo dotčeno její plné uplatňování jinými smluvními stranami.

4. Žádné ustanovení této Úmluvy nemá vliv na jiná práva, závazky a odpovědnost smluvních stran a jednotlivců podle mezinárodního práva, včetně mezinárodního humanitárního práva.

5. Činnosti ozbrojených sil během ozbrojeného konfliktu ve smyslu mezinárodního humanitárního práva podle podmínek stanovených tímto právem, se neřídí touto Úmluvou a aktivity vojenských sil smluvní strany při výkonu jejich úředních povinností se, vzhledem k tomu, že se řídí jinými předpisy mezinárodního práva, neřídí touto Úmluvou.

Článek 27

Změny Úmluvy

1. Změny této Úmluvy může navrhnout každá smluvní strana, Výbor ministrů Rady Evropy nebo Konference smluvních stran.

2. Každý návrh změny oznámí smluvním stranám generální tajemník Rady Evropy.

3. Každá změna navržená smluvní stranou či Výborem ministrů se navíc oznámí Konferenci smluvních stran, která předloží Výboru ministrů své stanovisko k navržené změně.

4. Výbor ministrů posoudí navrženou změnu a každé stanovisko předložené Konferencí smluvních stan a může schválit změnu.

5. Text každé změny schválené Výborem ministrů v souladu s odst. 4 se předloží smluvním stranám k přijetí.

6. Každá změna schválená v souladu s odst. 4 vstoupí v platnost třicátý den ode dne, kdy všechny smluvní strany informovaly generálního tajemníka o jejím přijetí.

Článek 28

Revize přílohy

1. Změny a aktualizace seznamu mezinárodních smluv v příloze mohou být navrženy každou smluvní stranou nebo Výborem ministrů. Tyto návrhy na změnu a doplnění se týkají jen univerzálních smluv uzavřených v rámci Organizace spojených národů týkající se výslovně mezinárodního terorismu, které již vstoupily v platnost. Generální tajemník Rady Evropy je oznámí státům, které jsou smluvními stranami.

2. Po projednání navržené změny s nečlenskými smluvními stranami, může změnu přijmout Výbor ministrů většinou stanovenou v čl. 20 písm. d) Statutu Rady Evropy. Změna vstoupí v platnost uplynutím jednoho roku ode dne, kdy byla předložena smluvním stranám. Během této lhůty může každá smluvní strana oznámit generálnímu tajemníkovi Rady Evropy jakékoli námitky ke vstupu změny v platnost ve vztahu k této smluvní straně.

3. Pokud jedna třetina smluvních stran oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy námitku ke vstupu změny v platnost, změna v platnost nevstoupí.

4. Pokud oznámí generálnímu tajemníkovi námitku méně než jedna třetina smluvních stran, změna vstoupí v platnost pro ty smluvní strany, které námitku neoznámily.

5. Jakmile vstoupí změna v platnost v souladu s odst. 2 a smluvní strana oznámí svou námitku, vstoupí tato změna pro dotčenou stranu v platnost první den měsíce následujícího po dni, kdy generálnímu tajemníkovi Rady Evropy oznámí její přijetí.

Článek 29

Řešení sporů

V případě sporu mezi smluvními stranami, který se týká výkladu či uplatňování této Úmluvy, se smluvní strany budou snažit o urovnání sporu prostřednictvím vyjednávání či jiným mírovým způsobem dle jejich výběru, včetně předložení sporu rozhodčímu soudu, jehož rozhodnutí budou závazná pro smluvní strany sporu, nebo Mezinárodnímu soudnímu dvoru, pokud se na tom dotčené smluvní strany dohodnou.

Článek 30

Konference smluvních stran

1. Smluvní strany budou pravidelně uskutečňovat konzultace s cílem:

a)	předkládání návrhů na ulehčení či zlepšení efektivního využívání a implementace této Úmluvy, včetně identifikace problémů a účinků každého prohlášení učiněného podle této Úmluvy,

b)	formulovat svá stanoviska o souladu odmítnutí vydání, které jim je oznámeno podle čl. 20 odst. 8,

c)	navrhovat změny této Úmluvy v souladu s čl. 27,

d)	formulovat svá stanoviska ke všem návrhům na změnu této Úmluvy, které jim budou oznámeny podle čl. 27 odst. 3,

e)	vyjadřovat stanovisko ke všem otázkám týkajícím se uplatňování této Úmluvy a ulehčení výměny informací o důležitých otázkách v oblasti vývoje práva, politiky či technologie.

2. Konferenci smluvních stran svolává generální tajemník Rady Evropy, kdykoli to považuje za nutné, a v případě, že většina smluvních stan či Výbor ministrů požádá o její svolání.

3. Sekretariát Rady Evropy pomáhá smluvním stranám při výkonu jejich funkcí podle tohoto článku.

Článek 31

Výpovězení

1. Každá smluvní strana může kdykoli vypovědět tuto Úmluvu oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

2. Vypovězení nabývá účinku prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne přijetí tohoto oznámení generálním tajemníkem.

Článek 32

Informace

Generální tajemník Rady Evropy písemně informuje členské státy Rady Evropy, Evropské společenství, nečlenské státy, které se podílely na sjednání této Úmluvy, jakož i každý stát, který přistoupil či byl přizván k přístupu k této Úmluvě, o:

a)	každém podpisu,

b)	uložení každé ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu,

c)	každé datu vstupu této Úmluvy v platnost podle čl. 23,

d)	každém prohlášení podle čl. 1 odst. 2, čl. 22 odst. 4 a čl. 25,

e)	jakémkoliv jiném činu, oznámení nebo sdělení týkajícím se této Úmluvy.

NA DŮKAZ ČEHOŽ PŘIPOJILI NÍŽE PODEPSANÍ řádně zplnomocnění zástupci k této Úmluvě své podpisy.

Ve Varšavě dne 16. května 2005, v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění jsou stejně platná, a v jednom vyhotovení, které je uloženo v archivech Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy zašle jejich ověřené opisy každému členskému státu Rady Evropy, Evropskému společenství, nečlenským státům, které se podílely na vypracování této Úmluvy, a každému státu, který bude přizván k přístupu k této Úmluvě.

Příloha

Úmluva o potlačení protiprávního zmocnění se letadel, podepsaná v Haagu dne 16. prosince 1970.

Úmluva o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, uzavřená v Montrealu dne 23. září 1971.

Úmluva o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců, přijatá v New Yorku dne 14. prosince 1973.

Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí, přijatá v New Yorku dne 17. prosince 1979.

Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů, přijatá ve Vídni dne 3. března 1980.

Protokol o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, v Montrealu dne 24. února 1988.

Úmluva o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby, v Římě dne 10. března 1988.

Protokol o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině, v Římě dne 10. března 1988.

Mezinárodní úmluva o potlačování teroristických bombových útoků, přijatá v New Yorku dne 15. prosince 1997.

10.

Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu, přijatá v New Yorku dne 9. prosince 1999.

11.

Mezinárodní úmluva o potlačování činů jaderného terorismu, přijatá v New Yorku dne 13. dubna 2005 (1).

(1) Změna dodatku, kterou na svém 1034. zasedání (11. září 2008, bod 10.1) přijali náměstci ministrů a která v souladu s článkem 28 úmluvy vstoupila v platnost dne 13. září 2009.

22.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

L 159/17

DODATKOVÝ PROTOKOL K ÚMLUVĚ RADY EVROPY O PREVENCI TERORISMU

Riga, 22.10.2015.

ČLENSKÉ STÁTY RADY EVROPY A OSTATNÍ SMLUVNÍ STRANY ÚMLUVY RADY EVROPY O PREVENCI TERORISMU (CETS No. 196), signatáři tohoto Protokolu,

MAJÍCE na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy;

PŘEJÍCE si dále posílit úsilí směřující k předcházení a potlačování terorismu ve všech jeho formách, jak v Evropě, tak i na celém světě při respektování lidských práv a právního státu;

PŘIPOMÍNAJÍCE lidská práva a základní svobody zakotvené především v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (ETS č. 5), v jejích protokolech a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech;

VYJADŘUJÍCE jejich vážné znepokojení nad hrozbou, kterou představují osoby cestující do zahraničí za účelem spáchání teroristických trestných činů, přispění k jejich spáchání nebo za účelem účasti na teroristických trestných činech, jakož i za účelem poskytnutí či podstoupení výcviku k terorismu na území jiného státu;

S OHLEDEM na Rezoluci 2178 (2014) přijatou Radou bezpečnosti Organizace spojených národů na jejím 7272. zasedání dne 24. září 2014, zejména na články 4 až 6 tohoto dokumentu;

POVAŽUJÍCE za žádoucí doplnit v jistých ohledech Úmluvu Rady Evropy o prevenci terorismu,

SE DOHODLI NA NÁSLEDUJÍCÍM:

Článek 1

Účel

Účelem tohoto Protokolu je doplnit ustanovení Úmluvy Rady Evropy o prevenci terorismu, otevřené k podpisu ve Varšavě dne 16. května 2005 (dále jen „Úmluva“), pokud jde o kriminalizaci jednání uvedeného v článcích 2 až 6 tohoto Protokolu, a tím zvýšit úsilí smluvních stran při prevenci terorismu a jeho negativních dopadů na plné požívání lidských práv, především práva na život, jak přijímáním opatření na vnitrostátní úrovni, tak prostřednictvím mezinárodní spolupráce s náležitým ohledem na existující platné mnohostranné nebo dvoustranné smlouvy či dohody mezi smluvními stranami.

Článek 2

Účast na spolčení nebo ve skupině za účelem terorismu

1. Pro účely tohoto Protokolu se „účastí na spolčení nebo ve skupině za účelem terorismu“ rozumí účast na aktivitách spolčení nebo skupiny za účelem spáchání nebo přispění ke spáchání jednoho či více teroristických trestných činů spolčením nebo skupinou.

2. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby účast na spolčení nebo ve skupině za účelem terorismu, jak je uvedena v odstavci 1, byla trestným činem podle vnitrostátního právního řádu, pokud byla spáchána protiprávně a úmyslně.

Článek 3

Podstoupení výcviku k terorismu

1. Pro účely tohoto Protokolu se „podstoupením výcviku k terorismu“ rozumí přijetí pokynů, včetně získání znalostí nebo praktických dovedností, od jiné osoby týkající se výroby nebo použití výbušnin, střelných zbraní nebo jiných zbraní nebo škodlivých či nebezpečných látek nebo též týkající se jiných specifických metod či technik, za účelem spáchání nebo přispění ke spáchání teroristického trestného činu.

2. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby podstoupení výcviku k terorismu, jak je uvedeno v odstavci 1, bylo trestným činem podle jejího vnitrostátního právního řádu, pokud bylo spácháno protiprávně a úmyslně.

Článek 4

Vycestování do zahraničí za účelem terorismu

1. Pro účely tohoto Protokolu se „vycestováním do zahraničí za účelem terorismu“ rozumí vycestování do státu, který je jiný než stát, jehož je cestující osoba státním příslušníkem, nebo jiný, než ve kterém má cestující osoba trvalé bydliště, za účelem spáchání, přispění ke spáchání nebo účasti na teroristickém trestném činu nebo za účelem poskytnutí či podstoupení výcviku k terorismu.

2. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby vycestování do zahraničí za účelem terorismu, jak je uvedeno v odstavci 1, z jejího území nebo jejími státními příslušníky, bylo trestným činem podle jejího vnitrostátního právního řádu, pokud bylo spácháno protiprávně a úmyslně. Přitom může každá smluvní strana stanovit podmínky vyžadované jejími ústavními principy a v souladu s nimi.

3. Každá smluvní strana přijme v souladu s vnitrostátním právním řádem taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby byla zavedena trestnost pokusu trestného činu uvedeného v tomto článku.

Článek 5

Financování vycestování do zahraničí za účelem terorismu

1. Pro účely tohoto Protokolu se „financováním vycestování do zahraničí za účelem terorismu“ rozumí poskytování nebo shromažďování, jakýmikoli prostředky, přímo či nepřímo, zdrojů umožňujících zcela nebo částečně jakékoliv osobě vycestovat do zahraničí za účelem terorismu, jak je definováno v čl. 4 odst. 1 tohoto Protokolu, při vědomí, že zdroje jsou zcela nebo zčásti určeny k tomuto účelu.

2. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby financování vycestování do zahraničí za účelem terorismu, jak je uvedeno v odstavci 1, bylo trestným činem podle jejího vnitrostátního právního řádu, pokud bylo spácháno protiprávně a úmyslně.

Článek 6

Organizace nebo jiné usnadnění vycestování do zahraničí za účelem terorismu

1. Pro účely tohoto Protokolu se „organizací nebo jiným usnadněním vycestování do zahraničí za účelem terorismu“ rozumí jakékoliv jednání spočívající v organizaci nebo usnadnění, které pomáhá jakékoliv osobě vycestovat do zahraničí za účelem terorismu, jak je definováno v čl. 4, odst. 1 tohoto Protokolu, s vědomím, že tato pomoc je poskytována za účelem terorismu.

2. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby organizace nebo jiné usnadnění vycestování do zahraničí za účelem terorismu, jak je uvedeno v odstavci 1, bylo trestným činem podle jejího vnitrostátního právního řádu, pokud bylo spácháno protiprávně a úmyslně.

Článek 7

Výměna informací

1. Aniž by tím byl dotčen čl. 3 odst. 2 písm. a) Úmluvy a v souladu s vnitrostátním právním řádem a stávajícími mezinárodními závazky, přijme každá smluvní strana nezbytná opatření za účelem posílení včasné výměny jakékoliv dostupné relevantní informace mezi smluvními stranami týkající se osob, které vycestují do zahraničí za účelem terorismu, jak je definováno v čl. 4. Každá smluvní strana za tímto účelem ustanoví kontaktní bod fungující nepřetržitě 24 hodin, 7 dní v týdnu.

2. Smluvní strana může určit již existující kontaktní bod podle odst. 1.

3. Kontaktní bod smluvní strany bude mít dostatečnou kapacitu k zajištění urychlené komunikace s kontaktním bodem jiné smluvní strany.

Článek 8

Podmínky a ujištění

1. Každá smluvní strana zajistí, aby se provádění tohoto Protokolu, včetně zavedení, výkonu a uplatňování trestnosti jednání uvedeného v článcích 2 až 6, uskutečnilo za současného dodržování lidských práv, zejména práva na volný pohyb osob, svobodu projevu, svobodu sdružování a svobodu náboženského vyznání, a tam, kde to je vhodné, též jak je uvedeno v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a v jiných závazcích podle mezinárodního práva.

2. Zavedení, výkon a uplatňování trestnosti jednání uvedeného v článcích 2 až 6 tohoto Protokolu by mělo dále podléhat principu proporcionality s přihlédnutím k legitimně sledovaným cílům a jejich potřebnosti v demokratické společnosti s vyloučením jakýchkoliv forem svévole nebo diskriminačního či rasistického zacházení.

Článek 9

Vztah mezi tímto Protokolem a Úmluvou

Slova a výrazy použité v tomto Protokolu budou vykládány ve smyslu Úmluvy. Takto budou přiměřeně používána mezi smluvními stranami všechna ustanovení Úmluvy, s výjimkou čl. 9.

Článek 10

Podpis a vstup v platnost

1. Tento Protokol je otevřen k podpisu signatářům Úmluvy. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Signatář nemůže ratifikovat, přijmout nebo schválit tento Protokol, ledaže předtím ratifikoval, přijal nebo schválil Úmluvu, nebo tak učiní současně. Ratifikační listiny, listiny o přijetí či schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.

2. Tento Protokol vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne, ke kterému šest signatářů, z nichž alespoň čtyři jsou členskými státy Rady Evropy, uložilo ratifikační listinu, listinu o přijetí či schválení.

3. Pro každého signatáře, který následně uloží ratifikační listinu, listinu o přijetí nebo schválení, vstoupí tento Protokol v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení.

Článek 11

Přístup k Protokolu

1. Poté, co tento Protokol vstoupí v platnost, může jakýkoliv stát, který přistoupil k Úmluvě, přistoupit k tomuto Protokolu nebo tak učinit současně.

2. U všech států přistupující k Protokolu podle odstavce 1 tohoto článku vstoupí tento Protokol v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne uložení listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady Evropy.

Článek 12

Územní působnost

1. Každý stát nebo Evropská Unie může při podpisu nebo při uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu určit jedno či více území, na která se bude tento Protokol vztahovat.

2. Každá smluvní strana může kdykoli později prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, rozšířit platnost tohoto Protokolu na kterékoli další území určené v tomto prohlášení. Ve vztahu k tomuto území vstoupí Protokol v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne přijetí tohoto prohlášení generálním tajemníkem.

3. Každé prohlášení učiněné podle předcházejících dvou odstavců může být, u kteréhokoli území určeného v prohlášení, odvoláno písemným oznámením adresovaném generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Toto odvolání nabude účinnosti první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců od data přijetí tohoto oznámení generálním tajemníkem.

Článek 13

Výpověď

1. Každá strana může tento Protokol kdykoliv vypovědět sdělením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

2. Výpověď nabude účinnosti prvního dne měsíce, následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců od data přijetí tohoto sdělení generálním tajemníkem.

3. Vypovězením Úmluvy se automaticky vypovídá i tento Protokolu.

Článek 14

Informace

Generální tajemník Rady Evropy písemně informuje členské státy Rady Evropy, Evropskou unii, nečlenské státy, které se podílely na sjednání tohoto Protokolu, jakož i každý stát, který přistoupil nebo byl přizván k přístupu k tomuto Protokolu, o:

a)	každém přístup;

b)	uložení každé ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu;

c)	každém datu vstupu tohoto Protokolu v platnost podle článků 10 a 11;

d)	jakémkoli jiném činu, oznámení nebo sdělení týkajícím se tohoto Protokolu.

NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní řádně zplnomocnění zástupci k tomuto Protokolu své podpisy.

V Rize dne 22. října 2015, v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění jsou stejně platná, a v jednom vyhotovení, které je uloženo v archivech Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy zašle ověřené opisy každému členskému státu Rady Evropy, Evropské unii, nečlenským státům, které se podílely na vypracování tohoto Protokolu a každému státu, který bude vyzván, aby přistoupil k tomuto Protokolu.

22.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

L 159/21

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2018/891

ze dne 21. června 2018,

kterým se pro rok 2018 stanoví rozpočtové stropy platné pro některé režimy přímých podpor stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (1), a zejména na čl. 22 odst. 1, čl. 36 odst. 4, čl. 42 odst. 2, čl. 47 odst. 3, čl. 49 odst. 2, čl. 51 odst. 4 a čl. 53 odst. 7 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Pro každý členský stát uplatňující režim základní platby stanovený v hlavě III kapitole 1 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví Komise roční vnitrostátní strop podle čl. 22 odst. 1 uvedeného nařízení pro rok 2018 tak, že od ročního vnitrostátního stropu stanoveného v příloze II uvedeného nařízení odečte stropy stanovené v souladu s články 42, 47, 49, 51 a 53 uvedeného nařízení. V souladu s čl. 22 odst. 2 nařízení (EU) č. 1307/2013 se zohlední jakákoli zvýšení provedená členským státem v souladu s uvedeným ustanovením.

(2)

Pro každý členský stát uplatňující režim jednotné platby na plochu stanovený v hlavě III kapitole 1 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví Komise roční vnitrostátní strop podle čl. 36 odst. 4 uvedeného nařízení pro rok 2018 tak, že od ročního vnitrostátního stropu stanoveného v příloze II uvedeného nařízení odečte stropy stanovené v souladu s články 42, 47, 49, 51 a 53 uvedeného nařízení. V souladu s druhým pododstavcem čl. 36 odst. 4 nařízení (EU) č. 1307/2013 musí Komise při stanovování ročního vnitrostátního stropu pro režim jednotné platby na plochu zohlednit veškerá zvýšení uplatněná členským státem podle daného ustanovení.

(3)

Pro každý členský stát, který poskytuje redistributivní platbu stanovenou v hlavě III kapitole 2 nařízení (EU) č. 1307/2013, stanoví Komise roční vnitrostátní strop podle čl. 42 odst. 2 uvedeného nařízení pro rok 2018 na základě procentního podílu oznámeného těmito členskými státy v souladu s čl. 42 odst. 1 uvedeného nařízení.

(4)

V souvislosti s platbou na zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí stanovenou v hlavě III kapitole 3 nařízení (EU) č. 1307/2013 v roce 2018 se roční vnitrostátní stropy podle čl. 47 odst. 3 uvedeného nařízení pro rok 2018 vypočítají v souladu s čl. 47 odst. 1 uvedeného nařízení a činí 30 % vnitrostátního stropu příslušného členského státu, jak je stanoveno v příloze II uvedeného nařízení.

(5)

Pro členské státy, které poskytují platbu na oblasti s přírodními omezeními stanovenou v hlavě III kapitole 4 nařízení (EU) č. 1307/2013, stanoví Komise roční vnitrostátní stropy podle čl. 49 odst. 2 uvedeného nařízení pro rok 2018 na základě procentního podílu oznámeného Komisi příslušnými členskými státy v souladu s čl. 49 odst. 1 uvedeného nařízení.

(6)

V souvislosti s platbou pro mladé zemědělce stanovenou v hlavě III kapitole 5 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví Komise roční vnitrostátní stropy podle čl. 51 odst. 4 uvedeného nařízení pro rok 2018 na základě procentního podílu oznámeného Komisi členskými státy v souladu s čl. 51 odst. 1 uvedeného nařízení a tyto stropy nesmí být vyšší než 2 % ročního stropu stanoveného v příloze II.

(7)

Pokud celková částka platby pro mladé zemědělce, o niž je v roce 2018 v členském státě žádáno, překročí pro tento členský stát strop stanovený podle čl. 51 odst. 4 nařízení (EU) č. 1307/2013, rozdíl musí být uhrazen tímto členským státem v souladu s čl. 51 odst. 2 uvedeného nařízení, přičemž se zohlední limit maximální částky stanovené v čl. 51 odst. 1 uvedeného nařízení. V zájmu jasnosti je vhodné stanovit tuto maximální částku pro každý členský stát.

(8)

Pro každý členský stát, který v roce 2018 poskytuje dobrovolnou podporu vázanou na produkci stanovenou v hlavě IV kapitole 1 nařízení (EU) č. 1307/2013, stanoví Komise pro rok 2018 roční vnitrostátní stropy podle čl. 53 odst. 7 uvedeného nařízení na základě procentního podílu oznámeného příslušným členským státem v souladu s čl. 54 odst. 1 uvedeného nařízení.

(9)

Pokud jde o rok 2018, provádění režimů přímých podpor stanovených nařízením (EU) č. 1307/2013 začalo dne 1. ledna 2018. V zájmu jednotnosti mezi použitelností uvedeného nařízení v roce podání žádosti 2018 a použitelností odpovídajících rozpočtových stropů by toto nařízení mělo být použitelné od stejného data.

(10)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro přímé platby,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Roční vnitrostátní stropy pro rok 2018 pro režim základní platby podle čl. 22 odst. 1 nařízení (EU) č. 1307/2013 jsou stanoveny v bodě I přílohy tohoto nařízení.

Roční vnitrostátní stropy pro rok 2018 pro režim jednotné platby na plochu podle čl. 36 odst. 4 nařízení (EU) č. 1307/2013 jsou stanoveny v bodě II přílohy tohoto nařízení.

Roční vnitrostátní stropy pro rok 2018 pro redistributivní platbu podle čl. 42 odst. 2 nařízení (EU) č. 1307/2013 jsou stanoveny v bodě III přílohy tohoto nařízení.

Roční vnitrostátní stropy pro rok 2018 pro platbu na zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí podle čl. 47 odst. 3 nařízení (EU) č. 1307/2013 jsou stanoveny v bodě IV přílohy tohoto nařízení.

Roční vnitrostátní stropy pro rok 2018 pro platbu na oblasti s přírodními omezeními podle čl. 49 odst. 2 nařízení (EU) č. 1307/2013 jsou stanoveny v bodě V přílohy tohoto nařízení.

Roční vnitrostátní stropy pro rok 2018 pro platbu pro mladé zemědělce podle čl. 51 odst. 4 nařízení (EU) č. 1307/2013 jsou stanoveny v bodě VI přílohy tohoto nařízení.

Maximální částky pro rok 2018 pro platbu pro mladé zemědělce podle čl. 51 odst. 1 nařízení (EU) č. 1307/2013 jsou stanoveny v bodě VII přílohy tohoto nařízení.

Roční vnitrostátní stropy pro rok 2018 pro dobrovolnou podporu vázanou na produkci podle čl. 53 odst. 7 nařízení (EU) č. 1307/2013 jsou stanoveny v bodě VIII přílohy tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2018.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 21. června 2018.

Za Komisi

předseda

Jean-Claude JUNCKER

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 608.

PŘÍLOHA

I. Roční vnitrostátní stropy pro režim základní platby podle čl. 22 odst. 1 nařízení (EU) č. 1307/2013

(v tisících EUR)
Kalendářní rok	2018
Belgie	214 405
Dánsko	546 808
Německo	3 005 470
Irsko	825 895
Řecko	1 103 650
Španělsko	2 835 995
Francie	3 036 371
Chorvatsko	126 001
Itálie	2 217 396
Lucembursko	22 760
Malta	649
Nizozemsko	475 161
Rakousko	470 387
Portugalsko	273 500
Slovinsko	74 288
Finsko	262 554
Švédsko	402 464
Spojené království	2 102 726

II. Roční vnitrostátní stropy pro režim jednotné platby na plochu podle čl. 36 odst. 4 nařízení (EU) č. 1307/2013

(v tisících EUR)
Kalendářní rok	2018
Bulharsko	379 916
Česká republika	472 217
Estonsko	87 170
Kypr	30 340
Lotyšsko	137 210
Litva	184 186
Maďarsko	733 283
Polsko	1 568 075
Rumunsko	989 564
Slovensko	260 865

III. Roční vnitrostátní stropy pro redistributivní platbu podle čl. 42 odst. 2 nařízení (EU) č. 1307/2013

(v tisících EUR)
Kalendářní rok	2018
Belgie	46 780
Bulharsko	55 872
Německo	337 423
Francie	690 084
Chorvatsko	27 939
Litva	71 298
Polsko	293 930
Portugalsko	23 050
Rumunsko	99 436
Spojené království	64 991

IV. Roční vnitrostátní stropy pro platbu na zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí podle čl. 47 odst. 3 nařízení (EU) č. 1307/2013

(v tisících EUR)
Kalendářní rok	2018
Belgie	146 689
Bulharsko	238 428
Česká republika	258 512
Dánsko	248 032
Německo	1 446 097
Estonsko	40 181
Irsko	363 445
Řecko	556 642
Španělsko	1 464 015
Francie	2 070 253
Chorvatsko	83 816
Itálie	1 125 581
Kypr	14 747
Lotyšsko	76 588
Litva	142 596
Lucembursko	10 038
Maďarsko	402 903
Malta	1 573
Nizozemsko	204 785
Rakousko	207 524
Polsko	1 029 371
Portugalsko	177 212
Rumunsko	561 846
Slovinsko	40 542
Slovensko	134 447
Finsko	157 219
Švédsko	209 617
Spojené království	958 734

V. Roční vnitrostátní stropy pro platbu na oblasti s přírodními omezeními podle čl. 49 odst. 2 nařízení (EU) č. 1307/2013

(v tisících EUR)
Kalendářní rok	2018
Dánsko	2 857
Slovinsko	2 135

VI. Roční vnitrostátní stropy pro platbu pro mladé zemědělce podle čl. 51 odst. 4 nařízení (EU) č. 1307/2013

(v tisících EUR)
Kalendářní rok	2018
Belgie	9 229
Bulharsko	1 329
Česká republika	1 723
Dánsko	4 942
Německo	48 203
Estonsko	442
Irsko	24 230
Řecko	37 109
Španělsko	97 601
Francie	69 008
Chorvatsko	5 588
Itálie	37 519
Kypr	480
Lotyšsko	3 200
Litva	5 941
Lucembursko	502
Maďarsko	5 372
Malta	21
Nizozemsko	13 652
Rakousko	13 835
Polsko	34 312
Portugalsko	11 814
Rumunsko	18 728
Slovinsko	2 027
Slovensko	857
Finsko	5 241
Švédsko	10 481
Spojené království	16 358

VII. Maximální výše plateb pro mladé zemědělce podle čl. 51 odst. 1 nařízení (EU) č. 1307/2013

(v tisících EUR)
Kalendářní rok	2018
Belgie	9 779
Bulharsko	15 895
Česká republika	17 234
Dánsko	16 535
Německo	96 406
Estonsko	2 679
Irsko	24 230
Řecko	37 109
Španělsko	97 601
Francie	138 017
Chorvatsko	5 588
Itálie	75 039
Kypr	983
Lotyšsko	5 106
Litva	9 506
Lucembursko	669
Maďarsko	26 860
Malta	105
Nizozemsko	13 652
Rakousko	13 835
Polsko	68 625
Portugalsko	11 814
Rumunsko	37 456
Slovinsko	2 703
Slovensko	8 963
Finsko	10 481
Švédsko	13 974
Spojené království	63 916

VIII. Roční vnitrostátní stropy pro dobrovolnou podporu vázanou na produkci podle čl. 53 odst. 7 nařízení (EU) č. 1307/2013

(v tisících EUR)
Kalendářní rok	2018
Belgie	82 129
Bulharsko	119 214
Česká republika	129 256
Dánsko	24 135
Estonsko	6 142
Irsko	3 000
Řecko	184 049
Španělsko	584 919
Francie	1 035 126
Chorvatsko	41 908
Itálie	450 232
Kypr	3 932
Lotyšsko	38 294
Litva	71 298
Lucembursko	160
Maďarsko	201 452
Malta	3 000
Nizozemsko	3 353
Rakousko	14 527
Polsko	505 548
Portugalsko	117 535
Rumunsko	242 576
Slovinsko	17 568
Slovensko	58 260
Finsko	102 716
Švédsko	90 834
Spojené království	52 972

22.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

L 159/31

ROZHODNUTÍ RADY (EU) 2018/893

ze dne 18. června 2018

o postoji, který má být zaujat jménem Evropské unie ve Smíšeném výboru EHP ke změně přílohy XI (Elektronické komunikace, audiovizuální služby a informační společnost) Dohody o EHP a protokolu 37 (obsahující seznam stanovený v článku 101) k Dohodě o EHP (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)

(Text s významem pro EHP)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 16 ve spojení s čl. 218 odst. 9 této smlouvy,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2894/94 ze dne 28. listopadu 1994 o některých prováděcích pravidlech k Dohodě o Evropském hospodářském prostoru (1), a zejména na čl. 1 odst. 3 uvedeného nařízení,

s ohledem na návrh Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (2) (dále jen „Dohoda o EHP“) vstoupila v platnost dne 1. ledna 1994.

(2)	Podle článku 98 Dohody o EHP může Smíšený výbor EHP rozhodnout mimo jiné o změně přílohy XI (Elektronické komunikace, audiovizuální služby a informační společnost) Dohody o EHP a protokolu 37 k Dohodě o EHP obsahujícího seznam stanovený v článku 101 („Protokol 37“).

(3)	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (3) by mělo být začleněno do Dohody o EHP.

(4)	Nařízením (EU) 2016/679 se zrušuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (4), která je začleněna do Dohody o EHP a která by proto měla být v Dohodě o EHP zrušena.

(5)	Příloha XI Dohody o EHP a protokol 37 k Dohodě o EHP by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny,

(6)	Postoj Unie ve Smíšeném výboru EHP by proto měl vycházet z připojeného návrhu rozhodnutí,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Postoj, který má být jménem Unie zaujat ve Smíšeném výboru EHP k navrhované změně přílohy XI (Elektronické komunikace, audiovizuální služby a informační společnost) Dohody o EHP a protokolu 37 k Dohodě o EHP obsahujícího seznam stanovený v článku 101, vychází z návrhu rozhodnutí Smíšeného výboru EHP připojeného k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Lucemburku dne 18. června 2018.

Za Radu

předseda

R. PORODZANOV

(1) Úř. věst. L 305, 30.11.1994, s. 6.

(2) Úř. věst. L 1, 3.1.1994, s. 3.

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(4) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

NÁVRH

ROZHODNUTÍ SMÍŠENÉHO VÝBORU EHP č. …

ze dne …,

kterým se mění příloha XI (Elektronické komunikace, audiovizuální služby a informační společnost) Dohody o EHP a protokol 37 k Dohodě o EHP obsahující seznam stanovený v článku 101

SMÍŠENÝ VÝBOR EHP,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“), a zejména na článek 98 této dohody,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (1) by mělo být začleněno do Dohody o EHP.

(2)	Uznávajíce, že ochrana osobních údajů je základním právem chráněným v různých mezinárodních úmluvách o lidských právech.

(3)	Uznávajíce význam stejných práv a povinností správců a zpracovatelů údajů v rámci EHP.

(4)

V tomto rozhodnutí se stanoví, že dozorové úřady států ESVO se plně účastní mechanismu jediného kontaktního místa a mechanismu jednotnosti a mají v Evropském sboru pro ochranu osobních údajů (dále jen „sbor“) zřízeném nařízením (EU) 2016/679, s výjimkou práva volit a být voleny ve volbách předsedy nebo místopředsedů tohoto sboru, stejná práva a povinnosti jako dozorové úřady členských států EU. Za tímto účelem by dozorové úřady států ESVO měly být zapojeny do činností sboru, včetně činností podskupin, které může sbor zřídit pro plnění svých úkolů, a měly by obdržet veškeré informace potřebné pro jejich účinnou účast; jedná se v případě potřeby o neomezený přístup ke všem elektronickým systémům pro výměnu informací, které může sbor zřídit.

(5)	Nařízením (EU) 2016/679 se zrušuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (2), která je začleněna do Dohody o EHP a která by proto měla být v Dohodě o EHP zrušena.

(6)	Příloha XI Dohody o EHP a Protokol 37 k Dohodě o EHP by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny,

PŘIJAL TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Znění bodu 5e (směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES) přílohy XI Dohody o EHP se nahrazuje tímto:

„32016 R 0679: nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

Pro účely této dohody se uvedené nařízení upravuje takto:

Dozorové orgány států ESVO se účastní činností Evropského sboru pro ochranu osobních údajů, dále jen „sbor“. Za tímto účelem mají ve sboru s výjimkou práva volit a být voleny ve volbách předsedy nebo místopředsedů sboru stejná práva a povinnosti jako dozorové úřady členských států EU, není-li v této dohodě stanoveno jinak. Stanoviska dozorových úřadů států ESVO zaznamenává sbor odděleně.

Jednací řád sboru zajišťuje plný účinek účasti dozorových úřadů států ESVO a Kontrolního úřadu ESVO, s výjimkou práva volit a být voleny ve volbách předsedy nebo místopředsedů sboru.

b)	Bez ohledu na ustanovení protokolu 1 k této dohodě a není-li v této dohodě stanoveno jinak, má se za to, že výrazy „členský stát“ nebo „členské státy“ a „dozorové orgány“ zahrnují kromě svého významu v nařízení také státy ESVO a jejich dozorové orgány.

c)	Odkazy na právní předpisy Unie nebo na ustanovení Unie o ochraně údajů se považují za odkazy na Dohodu o EHP nebo ustanovení o ochraně údajů, která jsou v ní obsažena.

d)	V čl. 13 odst. 1 písm. f) a čl. 14 odst. 1 písm. f) se s ohledem na státy ESVO za slova „rozhodnutí Komise o odpovídající ochraně“ vkládají slova „použitelná podle Dohody o EHP“.

V článku 45 se s ohledem na státy ESVO za odstavec 1 vkládá toto:

„1a. Do předložení rozhodnutí Smíšeného výboru EHP o začlenění prováděcího aktu přijatého podle odstavce 3 nebo 5 tohoto článku do Dohody do EHP se může stát ESVO rozhodnout, že bude opatření v něm obsažená uplatňovat.

Každý stát ESVO před vstupem jakéhokoli prováděcího aktu přijatého podle odstavce 3 nebo 5 tohoto článku v platnost rozhodne, zda do předložení rozhodnutí Smíšeného výboru EHP o začlenění prováděcího aktu do Dohody o EHP bude uplatňovat opatření, která jsou v něm obsažená, zároveň s členskými státy EU, či nikoli, a informuje o tom Komisi a Kontrolní úřad ESVO. Není-li rozhodnuto jinak, každý stát ESVO uplatňuje opatření obsažená v prováděcím aktu přijatém podle odstavce 3 nebo 5 tohoto článku zároveň s členskými státy EU.

Pokud nemůže být ve Smíšeném výboru EHP do 12 měsíců od vstupu prováděcího aktu přijatého podle odstavce 3 a 5 tohoto článku dosaženo dohody o začlenění uvedeného prováděcího aktu do Dohody o EHP, může každý stát ESVO bez ohledu na článek 102 Dohody pozastavit uplatňování těchto opatření, a bezodkladně o tom informuje Komisi a Kontrolní úřad ESVO.

Ostatní smluvní strany Dohody o EHP odchylně od čl. 1 odst. 3 omezí nebo zakáží volný tok osobních údajů do státu ESVO, kde se neuplatňují opatření obsažená v prováděcím aktu přijatém podle odstavce 5 tohoto článku stejným způsobem, do té míry, do jaké uvedená opatření brání předávání osobních údajů do třetí země nebo mezinárodní organizace.“

Kdykoli EU zahájí konzultace se třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi s cílem přijmout rozhodnutí o odpovídající ochraně podle článku 45, jsou o tom státy ESVO řádně informovány. V případech, v nichž třetí země nebo mezinárodní organizace přijímá určité závazky ohledně zpracování osobních údajů členských států, EU zohlední situaci států ESVO a projedná se třetími zeměmi nebo mezinárodní organizací možné mechanismy pro další možné použití ze strany států ESVO.

g)	V čl. 46 odst. 2 písm. d) se doplňuje nová věta, která zní: „Dozorové úřady států ESVO mají stejné právo jako dozorové úřady EU předkládat Komisi standardní doložky o ochraně údajů ke schválení přezkumným postupem podle čl. 93 odst. 2.“

V článku 46 se s ohledem na státy ESVO za odstavec 2 vkládá nový odstavec, který zní:

„2a. Do předložení rozhodnutí Smíšeného výboru EHP o začlenění prováděcího aktu do Dohody do EHP mohou být poskytnuty přiměřené záruky uvedené v odstavci 1 standardními doložkami o ochraně údajů podle čl. 46 odst. 2 písm. c) a d), pokud stát ESVO uplatňuje opatření, která jsou v nich obsažená.

Každý stát ESVO před vstupem prováděcích aktů přijatých podle čl. 46 odst. 2 písm. c) a d) v platnost rozhodne, zda do předložení rozhodnutí Smíšeného výboru EHP o začlenění prováděcího aktu do Dohody o EHP bude uplatňovat opatření, která jsou v něm obsažená, zároveň s členskými státy EU, či nikoli, a informuje o tom Komisi a Kontrolní úřad ESVO. Není-li rozhodnuto jinak, každý stát ESVO uplatňuje opatření obsažená v prováděcím aktu přijatém podle čl. 46 odst. 2 písm. c) a d) zároveň s členskými státy EU.

Pokud nemůže být ve Smíšeném výboru EHP do 12 měsíců od vstupu prováděcího aktu přijatého podle čl. 46 odst. 2 písm. c) a d) dosaženo dohody o začlenění uvedeného prováděcího aktu do Dohody o EHP, může každý stát ESVO bez ohledu na článek 102 Dohody pozastavit uplatňování těchto opatření, a bezodkladně o tom informuje Komisi a Kontrolní úřad ESVO.“

i)	V čl. 58 odst. 4 se s ohledem na státy ESVO slova „v souladu s Listinou“ nepoužijí.

j)	V článku 59 se za slovo „Komisi“ vkládají slova „, Kontrolnímu úřadu ESVO“.

k)	Kontrolní úřad ESVO má právo účastnit se zasedání sboru bez hlasovacího práva. Kontrolní úřad ESVO jmenuje zástupce.

Je-li to relevantní pro výkon jeho funkcí podle článku 109 této dohody, má Kontrolní úřad ESVO podle článku 63, čl. 64 odst. 2, čl. 65 odst. 1 písm. c) a čl. 70 odst. 1 písm. e) právo požádat sbor o poradenství nebo stanoviska a předkládat sboru záležitosti. V článku 63, čl. 64 odst. 2, čl. 65 odst. 1 písm. c) a čl. 70 odst. 1 písm. e) se za slovo „Komise“ v odpovídajícím mluvnickém tvaru vkládají slova „a případně Kontrolní úřad ESVO“ v odpovídajícím mluvnickém tvaru.

Předseda sboru nebo sekretariát informují Kontrolní úřad ESVO o činnostech sboru, pokud to je podle čl. 64 odst. 5 písm. a) a b), čl. 65 odst. 5 a čl. 75 odst. 6 písm. b) relevantní. V čl. 64 odst. 5 písm. a) a b), čl. 65 odst. 5 a čl. 75 odst. 6 písm. b) se za slovo Komise‚ v odpovídajícím mluvnickém tvaru vkládají slova „a případně Kontrolní úřad ESVO“ v odpovídajícím mluvnickém tvaru.

Je-li to relevantní pro výkon jeho funkcí podle článku 109 této dohody, má Kontrolní úřad ESVO právo obdržet informace od dozorového úřadu jednoho dotčeného státu ESVO podle čl. 66 odst. 1. V čl. 66 odst. 1 se za slovo „Komisi“ vkládají slova „a Kontrolnímu úřadu ESVO“.

n)	V čl. 71 odst. 1 se za slovo „Radě“ vkládají slova „, Stálému výboru států ESVO, Kontrolnímu úřadu ESVO“.

o)	V čl. 73 odst. 1 se doplňuje nová věta, která zní: „Členové sboru ze států ESVO nemohou být voleni do funkce předsedy nebo místopředsedů.““

Článek 2

Znění bodu 13 (Pracovní skupina pro ochranu fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů) Protokolu 37 k Dohodě o EHP se zrušuje.

Článek 3

Znění nařízení (EU) 2016/679 v islandském a norském jazyce, která mají být zveřejněna v dodatku EHP Úředního věstníku Evropské unie, jsou platná.

Článek 4

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po učinění posledního oznámení podle čl. 103 odst. 1 Dohody o EHP (*1).

Článek 5

Toto rozhodnutí bude zveřejněno v oddíle EHP a v dodatku EHP Úředního věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne

Za Smíšený výbor EHP

předseda nebo předsedkyně

tajemníci Smíšeného výboru EHP

(1) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.

(2) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(*1) [Nebyly oznámeny žádné ústavní požadavky.] [Byly oznámeny ústavní požadavky.]

Společné prohlášení smluvních stran k rozhodnutí Smíšeného výboru č. [XX] ze dne [DD.MM.RR], kterým se do Dohody o EHP začleňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)

Smluvní strany s ohledem na dvoupilířový systém Dohody o EHP a na přímý a závazný účinek rozhodnutí Evropského sboru pro ochranu osobních údajů vůči vnitrostátním dozorovým orgánům ve státech ESVO EHP:

—	berou na vědomí skutečnost, že rozhodnutí Evropského sboru pro ochranu osobních údajů jsou určena vnitrostátním dozorovým orgánům,

—	uznávají, že toto řešení nepředstavuje precendens pro budoucí úpravy aktů EU, které mají být začleněny do Dohody o EHP.

22.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

L 159/37

PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2018/894

ze dne 21. června 2018,

kterým se mění příloha prováděcího rozhodnutí (EU) 2017/247 o ochranných opatřeních v souvislosti s ohnisky vysoce patogenní influenzy ptáků v určitých členských státech

(oznámeno pod číslem C(2018) 4007)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Rady 89/662/EHS ze dne 11. prosince 1989 o veterinárních kontrolách v obchodu uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu (1), a zejména na čl. 9 odst. 4 uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 90/425/EHS ze dne 26. června 1990 o veterinárních a zootechnických kontrolách v obchodu s některými živými zvířaty a produkty uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu (2), a zejména na čl. 10 odst. 4 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/247 (3) bylo přijato v návaznosti na ohniska vysoce patogenní influenzy ptáků podtypu H5 v řadě členských států (dále jen „dotčené členské státy“) a vymezení ochranných pásem a pásem dozoru příslušným orgánem dotčených členských států v souladu s čl. 16 odst. 1 směrnice Rady 2005/94/ES (4).

(2)

Prováděcí rozhodnutí (EU) 2017/247 stanoví, že ochranná pásma a pásma dozoru vymezená příslušnými orgány dotčených členských států v souladu se směrnicí 2005/94/ES mají zahrnovat přinejmenším oblasti uvedené jako ochranná pásma a pásma dozoru v příloze uvedeného prováděcího rozhodnutí. Prováděcí rozhodnutí (EU) 2017/247 dále stanoví, že opatření, která mají být uplatňována v ochranných pásmech a pásmech dozoru, jak je stanoveno v čl. 29 odst. 1 a článku 31 směrnice 2005/94/ES, mají být zachována alespoň do dat stanovených pro tato pásma v příloze uvedeného prováděcího rozhodnutí.

(3)

Od data přijetí prováděcího rozhodnutí (EU) 2017/247 bylo uvedené rozhodnutí několikrát změněno, aby byl zohledněn vývoj epizootologické situace v Unii, pokud jde o influenzu ptáků. Prováděcí rozhodnutí (EU) 2017/247 bylo konkrétně změněno prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2017/696 (5) s cílem stanovit pravidla pro odesílání zásilek jednodenních kuřat z oblastí uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2017/247. Uvedená změna zohlednila skutečnost, že jednodenní kuřata představují ve srovnání s jinými drůbežími komoditami jen velmi nízké riziko šíření vysoce patogenní influenzy ptáků.

(4)

Prováděcí rozhodnutí (EU) 2017/247 bylo následně rovněž změněno prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2017/1841 (6), aby se posílila opatření pro tlumení nákazy použitelná v případech, kdy existuje zvýšené riziko šíření vysoce patogenní influenzy ptáků. V důsledku toho nyní prováděcí rozhodnutí (EU) 2017/247 stanoví, že v návaznosti na ohnisko nebo ohniska vysoce patogenní influenzy ptáků se na úrovni Unie vymezí další uzavřená pásma v dotčených členských státech podle čl. 16 odst. 4 směrnice 2005/94/ES a stanoví se doba platnosti opatření, která v nich mají být uplatňována. Prováděcí rozhodnutí (EU) 2017/247 nyní rovněž stanoví pravidla pro odesílání živé drůbeže, jednodenních kuřat a násadových vajec z těchto dalších uzavřených pásem do jiných členských států, s výhradou splnění určitých podmínek.

(5)	Kromě toho byla mnohokrát změněna příloha prováděcího rozhodnutí (EU) 2017/247, zejména aby se zohlednily změny hranic ochranných pásem a pásem dozoru vymezených dotčenými členskými státy v souladu se směrnicí 2005/94/ES.

(6)

Příloha prováděcího rozhodnutí (EU) 2017/247 byla naposledy změněna prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2018/821 (7), a to v návaznosti na oznámení Bulharska o novém ohnisku vysoce patogenní influenzy ptáků podtypu H5N8 v hospodářství s chovem drůbeže v Dobričské oblasti uvedeného členského státu. Bulharsko rovněž oznámilo Komisi, že v návaznosti na toto nové ohnisko přijalo nezbytná opatření požadovaná podle směrnice 2005/94/ES, včetně vymezení ochranných pásem a pásem dozoru kolem nakaženého hospodářství s chovem drůbeže.

(7)	Od data poslední změny prováděcího rozhodnutí (EU) 2017/247 prováděcím rozhodnutím (EU) 2018/821 oznámilo Bulharsko Komisi další ohnisko vysoce patogenní influenzy ptáků podtypu H5N8 v hospodářství s chovem drůbeže opět v Dobričské oblasti uvedeného členského státu.

(8)	Bulharsko také oznámilo Komisi, že v návaznosti na uvedené nové ohnisko přijalo nezbytná opatření požadovaná podle směrnice 2005/94/ES, včetně vymezení ochranných pásem a pásem dozoru kolem nakaženého hospodářství s chovem drůbeže v uvedeném členském státě.

(9)	Komise uvedená opatření ve spolupráci s Bulharskem prozkoumala a přesvědčila se, že hranice ochranných pásem a pásem dozoru, které vymezil příslušný orgán Bulharska, jsou v dostatečné vzdálenosti od hospodářství s chovem drůbeže, kde bylo nové ohnisko potvrzeno.

(10)

Aby se předešlo jakémukoli zbytečnému narušení obchodu uvnitř Unie a kladení neopodstatněných překážek obchodu ze strany třetích zemí, je nutné na úrovni Unie a ve spolupráci s Bulharskem urychleně popsat ochranná pásma a pásma dozoru vymezená v Bulharsku v souladu se směrnicí 2005/94/ES v návaznosti na nové ohnisko vysoce patogenní influenzy ptáků v uvedeném členském státě.

(11)

Prováděcí rozhodnutí (EU) 2017/247 by proto mělo být aktualizováno, aby se zohlednila stávající epizootologická situace v Bulharsku, pokud jde o vysoce patogenní influenzu ptáků. V příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2017/247 je konkrétně zapotřebí uvést nově vymezená ochranná pásma a pásma dozoru v Bulharsku, ve kterých jsou nyní v platnosti omezení v souladu se směrnicí 2005/94/ES.

(12)

Příloha prováděcího rozhodnutí (EU) 2017/247 by proto měla být za účelem aktualizace regionalizace na úrovni Unie změněna tak, aby zahrnovala ochranná pásma a pásma dozoru vymezená v Bulharsku v souladu se směrnicí 2005/94/ES v návaznosti na nové ohnisko vysoce patogenní influenzy ptáků v uvedeném členském státě a dobu trvání omezení, která mají být v těchto pásmech uplatňována.

(13)	Prováděcí rozhodnutí (EU) 2017/247 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(14)	Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Příloha prováděcího rozhodnutí (EU) 2017/247 se mění v souladu s přílohou tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 21. června 2018.

Za Komisi

Vytenis ANDRIUKAITIS

člen Komise

(1) Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 13.

(2) Úř. věst. L 224, 18.8.1990, s. 29.

(3) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/247 ze dne 9. února 2017 o ochranných opatřeních v souvislosti s ohnisky vysoce patogenní influenzy ptáků v určitých členských státech (Úř. věst. L 36, 11.2.2017, s. 62).

(4) Směrnice Rady 2005/94/ES ze dne 20. prosince 2005 o opatřeních Společenství pro tlumení influenzy ptáků a o zrušení směrnice 92/40/EHS (Úř. věst. L 10, 14.1.2006, s. 16).

(5) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/696 ze dne 11. dubna 2017, kterým se mění prováděcí rozhodnutí (EU) 2017/247 o ochranných opatřeních v souvislosti s ohnisky vysoce patogenní influenzy ptáků v určitých členských státech (Úř. věst. L 101, 13.4.2017, s. 80).

(6) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/1841 ze dne 10. října 2017, kterým se mění prováděcí rozhodnutí (EU) 2017/247 o ochranných opatřeních v souvislosti s ohnisky vysoce patogenní influenzy ptáků v určitých členských státech (Úř. věst. L 261, 11.10.2017, s. 26).

(7) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2018/821 ze dne 1. června 2018, kterým se mění příloha prováděcího rozhodnutí (EU) 2017/247 o ochranných opatřeních v souvislosti s ohnisky vysoce patogenní influenzy ptáků v určitých členských státech (Úř. věst. L 137, 4.6.2018, s. 35).

PŘÍLOHA

Příloha prováděcího rozhodnutí (EU) 2017/247 se mění takto:

v části A se položka pro Bulharsko nahrazuje tímto:

„Členský stát: Bulharsko

Oblast zahrnující:

Datum ukončení platnosti podle čl. 29 odst. 1 směrnice 2005/94/ES

Dobrich region:

Municipality of Dobrich

—

Donchevo

—

Bogdan

—

Opanets

21.7.2018“

v části B se položka pro Bulharsko nahrazuje tímto:

„Členský stát: Bulharsko

Oblast zahrnující:

Datum ukončení platnosti podle článku 31 směrnice 2005/94/ES

Dobrich Region:

Municipality of Dobrich:

—

Stefanovo

od 18.6.2018 do 30.7.2018

—

Donchevo

—

Bogdan

—

Opanets

od 21.7.2018 do 30.7.2018

Municipality of Dobrich:

—

Pchelino

—	Popgrigorovo

—

Slaveevo

—

Sokolnik

—

Stozher

26.6.2018

Municipality of Dobrich:

—

Stefanovo

—

Branishte

—

Dobrich

—

Dolina

—

Draganovo

—	Novo Botevo

—

Odrintsi

—

Plachidol

—

Vedrina

—	Vrachantsi

—

Zlatia

—	Malka Smolnitsa

30.7.2018“

		ISSN 1977-0626
Úřední věstník Evropské unie		L 159

České vydání	Právní předpisy	Ročník 61 22. června 2018

Obsah		II Nelegislativní akty	Strana
		MEZINÁRODNÍ DOHODY
	*	Rozhodnutí Rady (EU) 2018/889 ze dne 4. června 2018 o uzavření Úmluvy Rady Evropy o prevenci terorismu jménem Evropské unie	1
		Úmluva Rady Evropy o prevenci terorismu	3
	*	Rozhodnutí Rady (EU) 2018/890 ze dne 4. června 2018 o uzavření dodatkového protokolu k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu jménem Evropské unie	15
		Dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu	17
		NAŘÍZENÍ
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/891 ze dne 21. června 2018, kterým se pro rok 2018 stanoví rozpočtové stropy platné pro některé režimy přímých podpor stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013	21
		Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/892 ze dne 21. června 2018 o minimální prodejní ceně sušeného odstředěného mléka pro dvacáté první dílčí nabídkové řízení uskutečněné v rámci nabídkového řízení zahájeného prováděcím nařízením (EU) 2016/2080	30
		ROZHODNUTÍ
	*	Rozhodnutí Rady (EU) 2018/893 ze dne 18. června 2018 o postoji, který má být zaujat jménem Evropské unie ve Smíšeném výboru EHP ke změně přílohy XI (Elektronické komunikace, audiovizuální služby a informační společnost) Dohody o EHP a protokolu 37 (obsahující seznam stanovený v článku 101) k Dohodě o EHP (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) ( 1)	31
	*	Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2018/894 ze dne 21. června 2018, kterým se mění příloha prováděcího rozhodnutí (EU) 2017/247 o ochranných opatřeních v souvislosti s ohnisky vysoce patogenní influenzy ptáků v určitých členských státech (oznámeno pod číslem C(2018) 4007) ( 1)	37

		Opravy
	*	Oprava prováděcího rozhodnutí Komise 2014/687/EU ze dne 26. září 2014, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro výrobu buničiny, papíru a lepenky ( Úř. věst. L 284, 30.9.2014 )	41