(1)

Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 23. a 24. října 2014 týkajících se rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 schválila závazný cíl, jímž je snížit do roku 2030 domácí emise skleníkových plynů na úrovni celého hospodářství alespoň o 40 % oproti roku 1990, a tento cíl znovu potvrdila ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 17. a 18. března 2016.

(2)

V závěrech ze zasedání Evropské rady konaného ve dnech 23. a 24. října 2014 se uvádí, že cíl snížit emise alespoň o 40 % bude Unie plnit kolektivně, a to co nejvíce nákladově efektivním způsobem, přičemž odvětví, na něž se vztahuje systém Unie pro obchodování s emisemi („EU ETS“) stanovený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (4), sníží v porovnání s rokem 2005 emise do roku 2030 o 43 % a odvětví, na něž se systém obchodování s emisemi nevztahuje, o 30 %, přičemž úsilí bude rozdělováno podle relativního HDP na hlavu.

(3)

Toto nařízení je rovněž součástí provádění závazků Unie na základě Pařížské dohody (5) přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu („UNFCCC“). Pařížská dohoda byla uzavřena jménem Unie dne 5. října 2016 rozhodnutím Rady (EU) 2016/1841 (6). Závazek Unie, pokud jde o snižování emisí na úrovni celého hospodářství, je stanoven v zamýšleném vnitrostátně stanoveném příspěvku, který Unie a její členské státy předložily s ohledem na Pařížskou dohodu sekretariátu UNFCCC dne 6. března 2015. Pařížská dohoda vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016. Unie by měla nadále snižovat své emise skleníkových plynů a posilovat pohlcování v souladu s Pařížskou dohodou.

(4)

Pařížská dohoda mimo jiné stanoví dlouhodobý cíl v souladu s cílem udržet globální nárůst teploty výrazně pod úrovní 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací a usilovat o to, aby tento nárůst nepřesáhl 1,5 °C ve srovnání s úrovní před industrializací. Při dosahování tohoto cíle budou hrát zásadní úlohu lesy, zemědělská půda a mokřady. V Pařížské dohodě smluvní strany rovněž uznávají, že základní prioritou v rámci udržitelného rozvoje a úsilí o odstranění chudoby je zajištění potravinové bezpečnosti a skoncování s hladem a že systémy produkce potravin jsou zvláště zranitelné v důsledku nepříznivých dopadů změny klimatu, a proto je nutné posilovat odolnost vůči změně klimatu a nízkoemisní rozvoj způsobem, který neohrozí produkci potravin. Za účelem dosažení cílů Pařížské dohody by měly smluvní strany posílit své společné úsilí. Smluvní strany by měly připravit, oznámit a zachovat následné vnitrostátně stanovené příspěvky. Pařížská dohoda nahrazuje přístup přijatý v rámci Kjótského protokolu z roku 1997, jehož platnost skončí v roce 2020. Pařížská dohoda rovněž vyzývá k dosažení rovnováhy mezi antropogenními emisemi ze zdrojů a pohlcením pomocí propadů v druhé polovině tohoto století a vybízí smluvní strany, aby podle potřeby přijaly opatření k ochraně a zvyšování propadů a rezervoárů skleníkových plynů, včetně lesů.

(5)

Odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (dále jen „LULUCF“) má potenciál zajistit dlouhodobé přínosy v oblasti klimatu a významně tím přispívat k dosahování cíle Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, jakož i dlouhodobých cílů Pařížské dohody. Poskytuje rovněž biomateriály, které mohou nahradit fosilní nebo uhlíkově náročné materiály, a hraje proto důležitou úlohu při přechodu na ekonomiku s nízkými emisemi skleníkových plynů. Vzhledem k tomu, že pohlcování pomocí LULUCF je vratné, mělo by k němu být přistupováno jako k samostatnému pilíři rámce politiky Unie v oblasti klimatu.

(6)

V závěrech ze zasedání Evropské rady konané ve dnech 23. a 24. října 2014 se uvádí, že by měly být vzaty na vědomí vícenásobné cíle odvětví zemědělství a využívání půdy s nižším potenciálem pro zmírňování změny klimatu, jakož i nutnost zajistit soudržnost cílů Unie v oblastech bezpečnosti potravin a změny klimatu. Evropská rada vybídla Komisi, aby prozkoumala nejlepší způsob podpory udržitelného zintenzivňování produkce potravin při zajištění optimálního příspěvku daného odvětví k omezování emisí skleníkových plynů a k jejich pohlcování, a to mimo jiné i pomocí zalesňování, a aby, jakmile to technické podmínky umožní a v každém případě do roku 2020, stanovila politiku týkající se způsobu zahrnutí LULUCF do rámce pro omezování emisí skleníkových plynů do roku 2030.

(7)

Postupy udržitelného obhospodařování v odvětví LULUCF mohou přispívat ke zmírňování změny klimatu několika způsoby, zejména snižováním emisí, jakož i zachováváním a posilováním propadů a zásob uhlíku. Pro účinnost opatření, jejichž hlavním cílem je zvýšit pohlcování uhlíku, má zásadní význam dlouhodobá stabilita a adaptabilita zásobníků uhlíku. Postupy udržitelného obhospodařování mohou navíc udržet produktivitu, schopnost regenerace a vitalitu odvětví LULUCF, a tím podpořit hospodářský a sociální rozvoj při současném omezení uhlíkové a ekologické stopy tohoto odvětví.

(8)

Rozvoj udržitelných a inovativních postupů a technologií, včetně agroekologie a agrolesnictví, může posílit úlohu odvětví LULUCF ve vztahu ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, jakož i zvýšit produktivitu a odolnost tohoto odvětví. Jelikož odvětví LULUCF se vyznačuje dlouhodobými horizonty, pokud jde o návratnost, jsou důležité dlouhodobé strategie pro posilování investic a financování výzkumu v zájmu rozvoje udržitelných a inovativních postupů a technologií. Investice do preventivních opatření, jako jsou postupy udržitelného obhospodařování, mohou omezit rizika spojená s přírodními škodlivými činiteli.

(9)

Ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 22. a 23. června 2017 Evropská rada znovu zopakovala, že Unie a její členské státy jsou pevně odhodlány podporovat Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, jejímž cílem je mimo jiné udržitelné obhospodařování lesů.

(10)

Důležitá jsou opatření na omezení odlesňování a znehodnocování lesů a opatření v zájmu podpory udržitelného obhospodařování lesů v rozvojových zemích. V této souvislosti Rada ve svých závěrech ze zasedání konaných 21. října 2009 a 14. října 2010 připomněla cíle Unie, jimiž je snížit do roku 2020 hrubý úbytek tropických lesů alespoň o 50 % ve srovnání se současnými úrovněmi a zastavit nejpozději do roku 2030 úbytek celosvětové zalesněné plochy.

(11)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 529/2013/EU (7) stanovilo jako první krok pravidla započítávání týkající se emisí a jejich pohlcení v rámci odvětví LULUCF, a tím přispělo k tvorbě politik směřujících k zařazení odvětví LULUCF do závazku Unie v oblasti snižování emisí. Toto nařízení by mělo navazovat na stávající pravidla započítávání a pro období 2021–2030 je aktualizovat a zlepšit. Mělo by stanovit povinnosti členských států při uplatňování těchto pravidel započítávání a povinnost zajistit, aby odvětví LULUCF celkově neprodukovalo čisté emise a přispívalo k cíli zvýšení propadů v dlouhodobém horizontu. Nemělo by stanovit žádné povinnosti v oblasti započítávání či vykazování pro soukromé subjekty, včetně zemědělců a lesníků.

(12)

Odvětví LULUCF, včetně zemědělské půdy, má přímý a významný dopad na biologickou rozmanitost a ekosystémové služby. Jedním z důležitých cílů politik ovlivňujících tato odvětví je proto zajistit, aby existovala soudržnost s unijními cíli vytyčenými strategií pro biologickou rozmanitost. Je třeba přijmout opatření pro provádění a podporu činností v tomto odvětví, které se týkají zmírňování a přizpůsobování. Měla by být rovněž zajištěna soudržnost mezi společnou zemědělskou politikou a tímto nařízením. Je třeba, aby se na snižování emisí skleníkových plynů odpovídajícím způsobem podílela všechna odvětví.

(13)

Mokřady jsou účinné ekosystémy pro ukládání uhlíku. Ochrana a obnova mokřadů by tudíž mohla omezit emise skleníkových plynů v odvětví LULUCF. V této souvislosti by mělo být vzato v úvahu upřesnění k pokynům Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 ohledně mokřadů.

(14)

Za účelem zajištění příspěvku odvětví LULUCF k dosažení cíle Unie snížit emise o alespoň 40 % a dlouhodobého cíle Pařížské dohody je potřebný spolehlivý systém započítávání. K zajištění přesných záznamů o emisích a jejich pohlcování v souladu s pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 (dále jen „pokyny IPCC“) by se měly využívat hodnoty vykazované ročně podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (8) pro kategorie využití půdy a přechod mezi kategoriemi využití půdy, čímž se zjednoduší postupy používané podle úmluvy UNFCCC a Kjótského protokolu. Půda, u níž dojde k přeměně na jinou kategorii využití půdy, by měla být považována za půdu v procesu přechodu na tuto kategorii po standardní dobu dvaceti let stanovenou v pokynech IPCC. Členské státy by se mohly odchýlit od této standardní doby pouze u zalesněné půdy a pouze v omezených případech odůvodněných na základě pokynů IPCC. Změny v pokynech IPCC ve znění přijatém konferencí smluvních stran UNFCCC nebo konferencí smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran Pařížské dohody by se měly vhodným způsobem odrazit v příslušných požadavcích na vykazování podle tohoto nařízení.

15)

V mezinárodně schválených pokynech IPCC se uvádí, že emise ze spalování biomasy v odvětví energetiky lze považovat za rovné nule pod podmínkou, že jsou tyto emise započteny v odvětví LULUCF. V Unii se emise ze spalování biomasy započítávají podle článku 38 nařízení Komise (EU) č. 601/2012 (9) a ustanovení obsažených v nařízení (EU) č. 525/2013 jako nulové, soulad s pokyny IPCC by byl tudíž zajištěn pouze tehdy, budou-li tyto emise přesně zohledněny v tomto nařízení.

(16)

Emise a pohlcení z lesní půdy závisejí na řadě přírodních faktorů, na dynamických charakteristických znacích lesů souvisejících s věkem, jakož i na předchozích i stávajících postupech obhospodařování, které se mezi členskými státy zásadně liší. Uplatnění referenčního roku by neumožnilo zohlednit tyto aspekty a jejich cyklické důsledky pro emise a pohlcování nebo meziroční variace emisí a pohlcování. Příslušná pravidla započítávání by namísto toho měla stanovit použití referenčních úrovní, aby se vyloučily vlivy přírodních faktorů a faktorů spjatých se zvláštnostmi jednotlivých zemí. Referenční úrovně pro lesy by měly zohledňovat jakoukoli nevyváženou věkovou strukturu lesů a neměly by nepatřičně omezovat budoucí míru obhospodařování lesů, a to s cílem zachovat nebo posílit dlouhodobé propady uhlíku. S ohledem na historickou situaci Chorvatska by mohla referenční úroveň pro lesy pro tento členský stát zohledňovat rovněž okupaci jeho území a válečnou a poválečnou situaci, které měly v referenčním období dopad na obhospodařování lesů. Příslušná pravidla započítávání zohledňují zásady udržitelného obhospodařování lesů stanovené ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě („Forest Europe“).

(17)

Členské státy by měly Komisi předložit vnitrostátní plány započítávání pro lesnictví, včetně referenčních úrovní pro lesy V případě neexistence mezinárodního přezkumu podle UNFCCC nebo Kjótského protokolu je nutno stanovit postup přezkumu s cílem zajistit transparentnost a zlepšit kvalitu započítávání v kategorii „obhospodařovaná lesní půda“.

(18)

Komise by při posuzování vnitrostátních plánů započítávání pro lesnictví, včetně v nich navrhovaných referenčních úrovní pro lesy, měla vycházet z osvědčených postupů a zkušeností s odbornými přezkumy podle UNFCCC, a to i ohledně účasti odborníků z členských států. Komise by měla zajistit, aby se odborníci z členských států podíleli na technickém posuzování toho, zda byly navrhované referenční úrovně pro lesy stanoveny v souladu s kritérii a požadavky stanovenými v tomto nařízení. Výsledky technického posuzování by měly být předány pro informaci Stálému lesnickému výboru zřízenému rozhodnutím Rady 89/367/EHS (10). Komise by rovněž měla vést konzultace se zúčastněnými stranami a občanskou společností. Vnitrostátní plány započítávání pro lesnictví by měly být zveřejněny v souladu s příslušnými právními předpisy.

(19)

Vyšší míra udržitelného využívání výrobků z vytěženého dřeva může prostřednictvím substitučního účinku podstatně snížit emise a posílit pohlcování skleníkových plynů z atmosféry. Pravidla započítávání by měla zajistit, aby členské státy v záznamech v odvětví LULUCF přesně a transparentně zohlednily změny v zásobníku uhlíku z výrobků z vytěženého dřeva, jakmile k nim dojde, s cílem uznat a stimulovat větší využívání výrobků z vytěženého dřeva s dlouhou životností. Komise by měla poskytnout pokyny k otázkám týkajícím se metodiky započítávání pro výrobky z vytěženého dřeva.

(20)

Přírodní škodlivé činitele, jako jsou požáry, hmyzí škůdci nebo nákaza, extrémní povětrnostní jevy a škodliví činitelé geologického původu, nad nimiž nemají členské státy kontrolu a které ani podstatně neovlivňují, mohou v odvětví LULUCF vést k dočasným emisím skleníkových plynů nebo mohou způsobit reverzi předchozích pohlcení. Protože tato reverze může být způsobena rovněž rozhodnutími učiněnými v rámci obhospodařování, jako jsou rozhodnutí o těžbě nebo výsadbě stromů, mělo by toto nařízení zajistit, aby byly lidskou činností vyvolané reverze pohlcení vždy přesně zohledněny v záznamech v odvětví LULUCF. Toto nařízení by mělo členským státům mimoto poskytnout omezenou možnost vyloučit ze záznamů pro odvětví LULUCF emise způsobené škodlivými činiteli, které jsou mimo jejich kontrolu. Způsob, jakým členské státy uplatňují tato ustanovení, by však neměl vést k nepřiměřeně nízkému započítávání.

(21)

V závislosti na vnitrostátních preferencích by měly mít členské státy možnost zvolit odpovídající vnitrostátní politiky k dosažení svých závazků v odvětví LULUCF, včetně možnosti vyrovnání emisí z jedné kategorie využití půdy pohlceními z jiné kategorie využití půdy. Měly by mít rovněž možnost kumulovat čistá pohlcení v období 2021–2030. V zájmu zajištění dodržování tohoto nařízení by jako dodatečná možnost mělo být možné převádění na jiné členské státy a členské státy by měly mít možnost použít roční emisní příděly stanovené podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (11). Využití flexibilit podle tohoto nařízení nenaruší celkovou úroveň ambicí cílů Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů.

(22)

Lesy obhospodařované udržitelným způsobem obvykle vytvářejí propady, což přispívá ke zmírňování změny klimatu. V referenčním období 2000–2009 činila vykazovaná průměrná hodnota pohlcení pomocí propadu z lesní půdy v Unii jako celku 372 milionů tun ekvivalentu CO2 ročně. Členské státy by měly odpovídajícím způsobem zajistit zachování a zvýšení propadů a rezervoárů, a to i z lesů, s cílem naplnit účel Pařížské dohody a dosáhnout ambiciózních cílů snížení emisí skleníkových plynů Unie do roku 2050.

(23)

Pohlcení z obhospodařované lesní půdy by měly být započteny oproti progresivní referenční úrovně pro lesy. Předpokládaný budoucí propad by měl vycházet z extrapolace postupů a intenzity obhospodařování lesů v rámci referenčního období. Snížení propadu vzhledem k úrovni by mělo být započítáno jako emise. Měly by se zohledňovat specifické vnitrostátní podmínky a postupy, jako je nižší než obvyklá míra těžby nebo stárnutí lesů v průběhu referenčního období.

(24)

Členské státy by měly mít k dispozici určitou flexibilitu, aby mohly dočasně zvýšit míru těžby v souladu s postupy udržitelného obhospodařování lesů, které jsou v souladu s cíli, jež byly stanoveny v Pařížské dohodě, za předpokladu, že v rámci Unie celkové emise nepřekročí celkové pohlcení v odvětví LULUCF. V rámci této flexibility by všem členským státům mělo být poskytnuto určité základní množství kompenzací vypočtené s využitím faktoru vyjádřeného jako procento jimi uváděného propadu v období 2000–2009 jako kompenzace za jimi započtené emise z obhospodařované lesní půdy. Mělo by se zajistit, aby kompenzace pro členské státy byla možná pouze do výše, při jejímž dosažení již lesy těchto členských států nebudou vytvářet propad.

(25)

Členské státy s vysokým pokrytím lesy ve srovnání s průměrem v Unii a zejména menší členské státy s vysokým pokrytím lesy jsou více než ostatní členské státy závislé na obhospodařované lesní půdě, aby mohly vyrovnat emise v dalších kategoriích započítávání využití půdy, a proto by byly zasaženy ve vyšší míře a jejich možnosti ke zvýšení svého pokrytí lesy by byly omezenější. Faktor kompenzace by se proto měl zvýšit na základě pokrytí lesy a celkové rozlohy tak, aby členským státům s velmi malou rozlohou a vysokým pokrytím lesy ve srovnání s průměrem v Unii byl poskytnut nejvyšší faktor kompenzace v referenčním období.

(26)

Ve svých závěrech ze zasedání konaného dne 9. března 2012 Rada uznala zvláštní situaci hustě zalesněných států. Tato situace se týká zejména omezených možností pro vyrovnání emisí pohlceními. Finsko jako nejhustěji zalesněný členský stát vzhledem ke svým specifickým zeměpisným charakteristikám čelí v tomto ohledu mimořádným obtížím. Proto by mu měla být umožněna omezená dodatečná kompenzace.

(27)

Členské státy by měly Komisi za účelem sledování jejich pokroku při plnění závazků podle tohoto nařízení a zajištění transparentnosti, přesnosti, jednotnosti, úplnosti a srovnatelnosti informací o emisích a pohlcování poskytovat příslušné údaje získané na základě inventury skleníkových plynů v souladu s nařízením (EU) č. 525/2013, a kontroly souladu podle tohoto nařízení by měly tyto údaje zohlednit. Pokud členský stát hodlá uplatnit flexibilitu s ohledem na obhospodařovanou lesní půdu podle tohoto nařízení, měl by do zprávy o souladu zahrnout výši kompenzace, kterou hodlá využít.

(28)

Komisi by měla být případně nápomocna Evropská agentura pro životní prostředí v souladu se svým ročním pracovním programem, pokud jde o systém každoročního vykazování emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení, posouzení informací o politikách a opatřeních a o národních odhadech, vyhodnocení plánovaných dodatečných politik a opatření a kontroly souladu, které Komise provádí podle tohoto nařízení

(29)

Za účelem zajištění náležitého započítávání transakcí podle tohoto nařízení, včetně využití flexibilit a sledování souladu, jakož i za účelem prosazování většího využívání dřevěných výrobků s dlouhou životností by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o technickou úpravu definic, včetně minimálních hodnot pro definici lesů, seznamy skleníkových plynů a zásobníky uhlíku, stanovení referenčních úrovní pro lesy platných pro členské státy na období 2021–2025 a 2026–2030, doplnění nových kategorií výrobků z vytěženého dřeva, revizi metodiky a požadavků na informace ohledně přírodních škodlivých činitelů na základě nejnovějších pokynů IPCC a o započítávání transakcí prostřednictvím unijního registru. Potřebná ustanovení týkající se započítávání transakcí by měla být obsažena v jediném nástroji spojujícím ustanovení o započítávání podle nařízení (EU) č. 525/2013, nařízení (EU) 2018/842, tohoto nařízení a směrnice 2003/87/ES. Obzvláště důležité je, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (12). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání expertních skupin Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(30)

Komise by v rámci svého pravidelného vykazování podle nařízení (EU) č. 525/2013 měla rovněž posoudit výsledky facilitativního dialogu, který se uskuteční v roce 2018 v rámci UNFCC (dále jen „dialog Talanoa“). Toto nařízení by mělo být přezkoumáno v roce 2024 a poté každých pět let s cílem posoudit jeho celkové fungování. Tento přezkum by měl vycházet z výsledků dialogu Talanoa a globálního hodnocení podle Pařížské dohody. Rámec pro období po roce 2030 by měl být v souladu s dlouhodobými cíli a závazky přijatými v rámci Pařížské dohody.

(31)

V zájmu zajištění účinného, transparentního a nákladově efektivního vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů a pohlcování a vykazování dalších informací potřebných k posouzení dodržování závazků členských států by do nařízení (EU) č. 525/2013 měly být začleněny požadavky na vykazování.

(32)

K usnadnění sběru údajů a zlepšení metodiky by využívání půdy mělo být inventarizováno a vykazováno pomocí geografického sledování každé půdní plochy, jež odpovídá systémům sběru údajů na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie. Při sběru údajů by měly být co nejlépe využívány stávající programy a studie Unie a členských států, včetně statistického průzkumu využití půdy a krajinného pokryvu (LUCAS), Evropského programu monitorování země Copernicus a Evropského navigačního družicového systému Galileo. Správa údajů, včetně jejich sdílení pro opětovné vykazování a šíření, by měla být v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES (13).

(33)

Nařízení (EU) č. 525/2013 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(34)

Rozhodnutí č. 529/2013/EU by se mělo nadále vztahovat na povinnosti započítávání a vykazování pro období započítávání od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2020. Pro období započítávání od 1. ledna 2021 by se mělo použít toto nařízení.

(35)

Rozhodnutí č. 529/2013/EU by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(36)

Jelikož cílů tohoto nařízení, zejména stanovení závazků členských států týkajících se odvětví LULUCF, které přispívají k dosažení cílů Pařížské dohody a k naplňování cíle Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pro období 2021–2030, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

1)

V článku 7 se odstavec 1 mění takto:

2)

V čl. 13 odst. 1 písm. c) se doplňuje nový bod, který zní:

3)

V čl. 14 odst. 1 se vkládá nové písmeno, které zní:

4)

Vkládá se nová příloha, která zní:

1)

V čl. 3 odst. 2 se první pododstavec zrušuje.

2)

V článku 6 se odstavec 4 zrušuje.

(1)

Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 23. a 24. října 2014 týkajících se rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 schválila závazný cíl, jímž je snížit do roku 2030 domácí emise skleníkových plynů na úrovni celého hospodářství alespoň o 40 % oproti roku 1990 a tento cíl znovu potvrdila ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 17. a 18. března 2016.

(2)

V závěrech ze zasedání Evropské rady konaného ve dnech 23. a 24. října 2014 se uvádí, že cíl snížit emise o alespoň 40 % bude Unie plnit kolektivně, a to co nejvíce nákladově efektivním způsobem, přičemž odvětví, na něž se vztahuje systém Evropské unie pro obchodování s emisemi (dále jen „EU ETS“), stanovený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (4), sníží v porovnání s rokem 2005 emise do roku 2030 o 43 % a odvětví, na něž se systém EU ETS nevztahuje, o 30 %. K dosažení tohoto snížení emisí skleníkových plynů by měla přispět všechna hospodářská odvětví a všechny členské státy by se na tomto úsilí měly podílet v duchu vyváženosti, spravedlnosti a solidarity. Metodika pro stanovování vnitrostátních cílů pro odvětví mimo systém ETS, včetně všech prvků použitých v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES (5), by se měla dále používat až do roku 2030, přičemž úsilí by mělo být rozděleno na základě relativního hrubého domácího produktu (HDP) na obyvatele. Všechny členské státy by měly přispět v roce 2030 k celkovému snížení emisí na úrovni Unie v rozmezí od 0 % do 40 % v porovnání s rokem 2005. Vnitrostátní cíle v rámci skupiny členských států s HDP na obyvatele vyšším, než je průměr Unie, by měly být poměrně upraveny tak, aby byla spravedlivým a vyváženým způsobem zohledněna nákladová efektivnost. Dosažení tohoto snížení emisí skleníkových plynů by mělo podpořit účinnost a inovace v unijním hospodářství, a zejména by mělo podporovat pokrok, především u budov, v zemědělství, při nakládání s odpady a v dopravě, v rozsahu, v němž spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení.

(3)

Toto nařízení je rovněž součástí provádění závazků Unie na základě Pařížské dohody (6), přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (dále jen „UNFCCC“). Pařížská dohoda byla uzavřena jménem Unie dne 5. října 2016 rozhodnutím Rady (EU) 2016/1841 (7). Závazek Unie, pokud jde o snižování emisí na úrovni celého hospodářství, je stanoven v zamýšleném vnitrostátně stanoveném příspěvku, který Unie a její členské státy předložily s ohledem na Pařížskou dohodu sekretariátu UNFCCC dne 6. března 2015. Pařížská dohoda vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016 a nahrazuje přístup přijatý v rámci Kjótského protokolu z roku 1997, který již nebude po roce 2020 uplatňován.

(4)

Pařížská dohoda mimo jiné stanoví dlouhodobý cíl v souladu s cílem udržet globální nárůst teploty výrazně pod úrovní 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací a nadále usilovat o to, aby tento nárůst nepřesáhl 1,5 °C ve srovnání s úrovní před industrializací. Rovněž se v ní zdůrazňuje, že je důležité přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a směřovat finanční toky v souladu s cílem dosažení nízkých emisí skleníkových plynů a rozvoje odolnému vůči změně klimatu. Pařížská dohoda rovněž vyzývá k dosažení rovnováhy mezi antropogenními emisemi ze zdrojů a pohlcením pomocí propadů ve druhé polovině tohoto století a vybízí smluvní strany, aby podle potřeby přijaly opatření k ochraně a zvyšování propadů a rezervoárů skleníkových plynů, včetně lesů.

(5)

Evropská rada podpořila ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 29. a 30. října 2009 cíl Unie snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 80–95 % ve srovnání s hodnotami z roku 1990, a to v rámci nezbytného snížení emisí podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (dále jen „IPCC“), které mají provést rozvinuté země jako skupina.

(6)

Vnitrostátně stanovené příspěvky smluvních stran Pařížské dohody mají odrážet nejvyšší možnou úroveň ambicí a představovat pokrok v průběhu času. Navíc by smluvní strany této dohody měly usilovat o formulování dlouhodobých strategií nízkoemisního rozvoje, se zřetelem na cíle Pařížské dohody, a informovat o nich. V závěrech Rady ze dne 13. října 2017 se uznává význam dlouhodobých cílů a pětiletých cyklů přezkumu při provádění Pařížské dohody a zdůrazňuje se význam dlouhodobých strategií rozvoje vyznačujícího se nízkými emisemi skleníkových plynů jakožto politického nástroje pro vytváření spolehlivých scénářů a dlouhodobých politických změn potřebných pro dosažení cílů Pařížské dohody.

(7)

Přechod na čistou energii vyžaduje změny investičního jednání a pobídky v celém spektru politik. Klíčovou prioritou Unie je vytvořit odolnou energetickou unii s cílem zajistit svým občanům bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii. Dosažení tohoto cíle vyžaduje pokračování ambiciózních opatření v oblasti klimatu prostřednictvím tohoto nařízení a pokrok u ostatních aspektů energetické unie, jak je stanoveno ve sdělení Komise ze dne 25. února 2015 nazvaném „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“.

(8)

Schopnost členských států splnit své závazky v oblasti klimatu posiluje řada opatření Unie, která jsou zásadní pro dosažení potřebného snížení emisí skleníkových plynů v odvětvích, na něž se vztahuje toto nařízení. Mezi tato opatření patří právní předpisy o fluorovaných skleníkových plynech, snižování emisí CO2 ze silničních vozidel, energetické náročnosti budov, energii z obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a oběhovém hospodářství, jakož i finanční nástroje Unie pro investice související s klimatem.

(9)

V závěrech Evropské rady ze zasedání konaného ve dnech 19. a 20. března 2015 se uvádí, že Unie je odhodlána budovat energetickou unii zahrnující politiku v oblasti klimatu zaměřenou do budoucnosti, a to na základě rámcové strategie Komise, jejíchž pět rozměrů je úzce propojených a vzájemně se posilujících. Snižování poptávky po energii představuje jeden z pěti rozměrů strategie energetické unie. Zlepšení energetické účinnosti může vést k významnému snížení emisí skleníkových plynů. Může také prospět životnímu prostředí i zdraví, zlepšit energetickou bezpečnost, snížit náklady na energie pro domácnosti a podniky, pomoci zmírnit energetickou chudobu a vést ke zvýšení zaměstnanosti a hospodářské činnosti v celé ekonomice. Opatření přispívající k většímu využívání energeticky úsporných technologií v budovách, v průmyslu a v dopravě by mohla být cestou, jak nákladově efektivním způsobem pomoci členským státům v dosažení jejich cílů podle tohoto nařízení.

(10)

Vývoj a využívání udržitelných a inovačních postupů a technologií může posílit úlohu odvětví zemědělství, pokud jde o zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně, zejména snižováním emisí skleníkových plynů a zachováváním a posilováním propadů a zásob uhlíku. V zájmu snížení uhlíkové a ekologické stopy odvětví zemědělství při současném zachování jeho produktivity, schopnosti regenerace a vitality je důležité posílit opatření ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně a posílit financování výzkumu zaměřeného na vývoj udržitelných a inovativních postupů a technologií, jakož i investic v tomto směru.

(11)

Odvětví zemědělství má přímý a významný dopad na biologickou rozmanitost a ekosystémy. Proto je důležité zajistit soudržnost cílů tohoto nařízení a jiných politik a cílů Unie, jako je společná zemědělská politika, a cílů souvisejících se strategií v oblasti biologické rozmanitosti, strategií v oblasti lesnictví a strategií pro oběhové hospodářství.

(12)

Z odvětví dopravy pochází téměř jedna čtvrtina emisí skleníkových plynů v Unii. Je proto důležité snižovat emise skleníkových plynů a rizika související se závislostí na fosilních palivech v odvětví dopravy prostřednictvím komplexního přístupu, pokud jde o prosazování snižování emisí skleníkových plynů a energetické účinnosti v dopravě, elektrickou dopravu, změnu způsobů dopravy v případech, kdy je to udržitelnější, a udržitelné obnovitelné zdroje energie v dopravě, a to i po roce 2020. Přechod k nízkoemisní mobilitě jakožto součásti širšího přechodu k bezpečnému a udržitelnému nízkouhlíkovému hospodářství je možné usnadnit zavedením vhodných podmínek a silných pobídek, jakož i dlouhodobých strategií, které mohou posílit investice.

(13)

Dopad unijních a vnitrostátních politik a opatření provádějících toto nařízení by se měl posuzovat v souladu s povinnostmi v oblasti monitorování a vykazování podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (8).

(14)

Aniž jsou dotčeny pravomoci rozpočtového orgánu, měla by metoda začleňování problematiky klimatu prováděná v průběhu víceletého finančního rámce 2014–2020 ve vhodných případech pokračovat i po roce 2021 a měla by být zlepšována, pokud jde o reakce na výzvy a investiční potřeby týkající se opatření v oblasti klimatu. Financování z prostředků Unie by mělo být v souladu s cíli rámce politiky Unie v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a s dlouhodobými cíli vymezenými v Pařížské dohodě, aby byla zajištěna účinnost veřejných výdajů. Komise by měla vypracovat zprávu o dopadu financování z prostředků Unie přidělených z rozpočtu Unie nebo z jiných zdrojů v souladu s právními předpisy Unie týkajícími se emisí skleníkových plynů v odvětvích spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení nebo směrnice 2003/87/ES.

(15)

Toto nařízení by mělo zahrnovat emise skleníkových plynů, které spadají do kategorií stanovených IPCC energetika, průmyslové procesy a použití produktů, zemědělství a odpady, jak jsou stanoveny podle nařízení (EU) č. 525/2013, s výjimkou emisí skleníkových plynů z činností uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES.

(16)

Údaje aktuálně vykazované v rámci národní inventury skleníkových plynů a národních a unijních registrů nedostačují k tomu, aby bylo možno na úrovni členských států stanovit emise CO2 z civilního letectví na vnitrostátní úrovni, na které se nevztahuje směrnice 2003/87/ES. Při přijímání ustanovení o povinnostech vykazování by Unie neměla na členské státy nebo malé a střední podniky klást nároky, které nejsou úměrné sledovaným cílům. Emise CO2 z letů, na něž se nevztahuje směrnice 2003/87/ES, představují pouze velmi malou část celkových emisí skleníkových plynů a vytvoření systému pro vykazování těchto emisí by vzhledem ke stávajícím požadavkům na širší odvětví podle směrnice 2003/87/ES představovalo nepřiměřenou zátěž. Emise CO2 z kategorie zdroje „1.A.3.A civilní letectví“ stanovené IPCC by se proto pro účely tohoto nařízení měly považovat za rovné nule.

(17)

Snížení emisí skleníkových plynů v každém členském státě do roku 2030 by mělo být stanoveno ve vztahu k úrovni jeho přezkoumaných emisí skleníkových plynů v roce 2005, na něž se vztahuje toto nařízení, avšak s vyloučením ověřených emisí skleníkových plynů ze zařízení, která byla v provozu v roce 2005 a do systému EU ETS byla zahrnuta až po roce 2005. Roční emisní příděly pro období 2021–2030 by měly být určeny na základě údajů předložených členskými státy, které přezkoumala Komise.

(18)

Přístup spočívající v každoročně závazných vnitrostátních mezních hodnotách, který byl přijat v rozhodnutí č. 406/2009/ES, by měl zůstat v období 2021–2030 zachován. Pravidla pro stanovení ročních emisních přídělů pro každý členský stát podle tohoto nařízení by se měla řídit stejnou metodikou jako u členských států se zápornými mezními hodnotami podle výše uvedeného rozhodnutí, ale počátek výpočtu trajektorie by se měl nacházet na pěti dvanáctinách vzdálenosti mezi roky 2019 a 2020, nebo v roce 2020; výpočet vychází z průměru emisí skleníkových plynů v období 2016–2018 a konečným bodem této trajektorie je pro každý členský stát mezní hodnota roku 2030. Aby byl zajištěn náležitý příspěvek k cíli Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů v období 2021–2030, mělo by být počáteční datum trajektorie pro každý členský stát určeno podle data, z kterého vyplyne nižší příděl. Pro členské státy s kladnou mezní hodnotou podle rozhodnutí č. 406/2009/ES a současně se zvyšujícími se ročními emisními příděly v období 2017–2020, stanovenými podle rozhodnutí Komise 2013/162/EU (9) a prováděcího rozhodnutí Komise 2013/634/EU (10), se v roce 2021 provede úprava ročních emisních přídělů, aby se zohlednila kapacita pro zvýšené emise skleníkových plynů v uvedených letech.

Pro některé členské státy by měla být stanovena dodatečná úprava, aby se zohlednila jejich výjimečná situace vyznačující se kladnou mezní hodnotou podle rozhodnutí č. 406/2009/ES a současně buď nejnižšími emisemi skleníkových plynů na obyvatele podle uvedeného rozhodnutí, nebo nejnižším podílem emisí skleníkových plynů z odvětví, na něž se nevztahuje uvedené rozhodnutí, v porovnání s jejich celkovými emisemi skleníkových plynů. Tato dodatečná úprava by se měla vztahovat pouze na část potřebných snížení emisí skleníkových plynů v období 2021–2029, aby byly zachovány pobídky pro dodatečná snížení emisí skleníkových plynů a nebylo ovlivněno dosahování cíle pro rok 2030, a to s přihlédnutím k využívání dalších úprav a možností flexibility stanovených v tomto nařízení.

(19)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení ustanovení tohoto nařízení týkajícího se stanovení ročních emisních přídělů pro členské státy, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (11).

(20)

Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 23. a 24. října 2014 uvedla, že dostupnost a využívání stávajících nástrojů flexibility v rámci odvětví mimo systém ETS by mělo být výrazně posíleno, aby se zajistila nákladová efektivnost kolektivního úsilí Unie a sblížení cílů, pokud jde o emise skleníkových plynů na obyvatele, do roku 2030. Jako prostředek ke zvýšení celkové nákladové efektivnosti souhrnného snížení emisí by měly mít členské státy možnost si část svého ročního emisního přídělu započítat a vypůjčovat. Rovněž by měly mít možnost převést část svého ročního emisního přídělu na jiné členské státy. Transparentnost těchto převodů by měla být zajištěna a tyto transfery by měly být prováděny oboustranně výhodným způsobem, mimo jiné prostřednictvím dražby, využitím prostředníků na trhu nebo formou dvoustranných ujednání. Takový převod by mohl být výsledkem projektu nebo programu v oblasti omezování emisí skleníkových plynů uskutečněného v prodávajícím členském státě a financovaného přijímajícím členským státem. Kromě toho by měly mít členské státy možnost vybízet k vytváření partnerství veřejného a soukromého sektoru zaměřených na projekty podle čl. 24a odst. 1 směrnice 2003/87/ES.

(21)

Měla by být vytvořena jednorázová možnost flexibility, která má usnadnit dosažení cílů členským státům, jejichž vnitrostátní cíle v oblasti snižování emisí skleníkových plynů značně překračují jak průměr Unie, tak i jejich potenciál k nákladově efektivnímu snížení emisí skleníkových plynů, jakož i členským státům, které v roce 2013 nepřidělily průmyslovým zařízením žádné bezplatné povolenky EU ETS. Ke splnění cíle rezervy tržní stability stanovené rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1814 (12) za účelem řešení strukturální nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou by měly být při určování celkového počtu povolenek EU ETS v oběhu v daném roce povolenky EU ETS započtené v rámci jednorázové možnosti flexibility považovány za povolenky EU ETS v oběhu. Komise by ve svém prvním přezkumu podle uvedeného rozhodnutí měla zvážit, zda zachovat toto započítávání jako povolenky EU ETS v oběhu.

(22)

V nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 (13) jsou stanovena pravidla započítávání emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v souvislosti s využíváním půdy, změnami ve využívání půdy a lesnictvím (LULUCF). Toto nařízení by se nemělo vztahovat na činnosti, jež spadají do oblasti působnosti uvedeného nařízení. Ačkoli výsledek z hlediska životního prostředí na základě tohoto nařízení, pokud jde o úrovně dosaženého snížení emisí skleníkových plynů, je ovlivněn zohledněním celkového množství čistých pohlcení a celkových čistých emisí ze zalesněné půdy, odlesněné půdy, obhospodařované orné půdy, obhospodařovaných pastvin a, za určitých podmínek, z obhospodařované lesní půdy, jakož i, pokud je to podle nařízení (EU) 2018/841 povinné, z obhospodařovaných mokřadů, jak je stanoveno v uvedeném nařízení, měla by být tímto nařízením zavedena, pro případ, že to bude nutné, jako dodatečná možnost pro členské státy splnit své závazky flexibilita LULUCF pro maximální množství těchto pohlcení ve výši 280 milionů tun ekvivalentu CO2 rozdělené mezi jednotlivé členské státy. Toto celkové množství a jeho rozdělení mezi členské státy by mělo zohlednit nižší potenciál odvětví zemědělství a využívání půdy, pokud jde o zmírňování změny klimatu, a příslušný příspěvek tohoto odvětví k omezování emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování. Kromě toho by dobrovolné rušení ročních emisních přídělů podle tohoto nařízení mělo umožnit, aby bylo toto množství vzato v úvahu při posuzování dodržování požadavků podle nařízení (EU) 2018/841 členskými státy.

(23)

Komise dne 30. listopadu 2016 předložila návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o správě energetické unie (dále jen „návrh o správě energetické unie“), jež členským státům ukládá, aby vypracovaly integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu v rámci strategického plánování politik v oblasti energetiky a klimatu pro všech pět klíčových rozměrů energetické unie. Podle návrhu o správě energetické unie mají vnitrostátní plány zahrnující období 2021–2030 hrát klíčovou úlohu při plánování toho, jak členské státy dosáhnou souladu s tímto nařízením a s nařízením (EU) 2018/841. Za tímto účelem mají členské státy určit politiky a opatření ke splnění požadavků podle tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/841 s ohledem na dlouhodobý cíl, jímž je dosažení rovnováhy mezi emisemi skleníkových plynů a jejich pohlcováním v souladu s Pařížskou dohodou. Tyto plány rovněž mají stanovit posouzení dopadů plánovaných politik a opatření na splnění cílů. Podle návrhu o správě energetické unie by Komise měla mít možnost se ve svých doporučeních k navrhovaným vnitrostátním plánům vyjádřit, pokud jde o přiměřenost úrovně ambicí a následného provádění politik a opatření. Při sestavování těchto vnitrostátních plánů by se mělo zohlednit možné využití flexibility LULUCF za účelem zajištění souladu s tímto nařízením.

(24)

Cílem Evropské agentury pro životní prostředí je podpora udržitelného rozvoje a pomoc při dosahování významného a měřitelného zlepšení životního prostředí poskytováním včasných, cílených, relevantních a spolehlivých informací tvůrcům politik, veřejným institucím a veřejnosti. Evropská agentura pro životní prostředí by měla být případně nápomocna Komisi v souladu s ročním pracovním programem agentury.

(25)

Případné úpravy oblasti působnosti článků 11, 24, 24a a 27 směrnice 2003/87/ES by měly být promítnuty v odpovídající úpravě maximálního množství emisí skleníkových plynů, na něž se vztahuje toto nařízení. Pokud tedy členské státy zahrnou do svých závazků podle tohoto nařízení další emise skleníkových plynů ze zařízení, na něž se dříve vztahovala směrnice 2003/87/ES, měly by tyto členské státy zavést dodatečné politiky a opatření v odvětvích, na něž se vztahuje toto nařízení, s cílem tyto emise skleníkových plynů snížit.

(26)

Jako uznání předchozího úsilí, jež od roku 2013 vyvinuly členské státy s HDP na obyvatele nižším, než byl v roce 2013 průměr Unie, je vhodné stanovit omezenou zvláštní bezpečnostní rezervu odpovídající až 105 milionům tun ekvivalentu CO2 a současně zachovat ekologickou vyváženost tohoto nařízení, jakož i pobídky pro opatření členských států přesahující minimální příspěvky podle tohoto nařízení. Bezpečnostní rezerva by měla sloužit členským státům, jejichž HDP na obyvatele nedosahovalo v roce 2013 průměru Unie, jejichž emise skleníkových plynů v období 2013–2020 jsou nižší než jejich roční emisní příděly a jež se i přes využití dalších možností flexibility podle tohoto nařízení potýkají s problémy při dosahování svého cíle v oblasti emisí skleníkových plynů pro rok 2030. Takto velká bezpečnostní rezerva by bez dodatečných politik pokryla značnou část odhadovaného kolektivního deficitu způsobilých členských států v období 2021–2030 a zároveň by byly zachovány pobídky pro další opatření. Bezpečnostní rezerva by měla být těmto členským státům k dispozici v roce 2032 za určitých okolností a za podmínky, že její využívání nenaruší v odvětvích, na něž se vztahuje toto nařízení, dosažení 30 % cíle Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů stanoveného pro rok 2030.

(27)

S ohledem na vývoj v rámci nařízení (EU) 2018/841 a za účelem zajištění přesného započítávání podle tohoto nařízení, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o možnost používání kategorií využití půdy „obhospodařovaná lesní půda“ a „obhospodařované mokřady“ v rámci flexibility LULUCF a pokud jde o započítávání transakcí podle tohoto nařízení, včetně využití možností flexibility, uplatňování kontrol souladu a zajištění přesného fungování bezpečnostní rezervy, prostřednictvím registru zřízeného podle článku 10 nařízení (EU) 2018/841 (dále jen „registr Unie“). Informace o započítávání podle tohoto nařízení by měly být přístupné veřejnosti. Potřebná ustanovení o započítávání transakcí by měla být obsažena v jediném nástroji spojujícím ustanovení o započítávání podle nařízení (EU) č. 525/2013, nařízení (EU) 2018/841, tohoto nařízení a směrnice 2003/87/ES. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů (14) ze dne 13. dubna 2016. Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci proto obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(28)

Toto nařízení by mělo být přezkoumáno v roce 2024 a poté každých pět let s cílem posoudit jeho celkové fungování, zejména s ohledem na nutnost zpřísnění politik a opatření Unie. V rámci tohoto přezkumu by měl být zohledněn mimo jiné vývoj situace v členských státech a výsledky facilitativního dialogu, který se uskuteční v roce 2018 v rámci UNFCC (dále jen „dialog Talanoa“ a globálního hodnocení podle Pařížské dohody. V rámci přezkumu by měla být vzata v úvahu také rovnováha mezi nabídkou ročních emisních přídělů a poptávkou po nich, aby byla zajištěna přiměřenost povinností stanovených v tomto nařízení. Kromě toho by Komise v rámci svého pravidelného podávání zpráv podle nařízení (EU) č. 525/2013 měla do dne 31. října 2019 posoudit rovněž výsledky dialogu Talanoa. Přezkum pro období po roce 2030 by měl být v souladu s dlouhodobými cíli a závazky přijatými v rámci Pařížské dohody a za tímto účelem by měl odrážet průběžný pokrok.

(29)

Za účelem zajištění účinného, transparentního a nákladově efektivního vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů a dalších informací potřebných k posouzení pokroku s ohledem na roční emisní příděly členských států by měly být požadavky na každoroční vykazování a hodnocení podle tohoto nařízení začleněny příslušnými články do nařízení (EU) č. 525/2013. Uvedené nařízení by mělo rovněž zajistit, aby byl pokrok členských států při snižování emisí skleníkových plynů hodnocen i nadále každý rok s přihlédnutím k pokroku v oblasti politik a opatření Unie a k informacím poskytnutým členskými státy. Hodnocení by mělo každé dva roky zahrnovat odhadovaný pokrok Unie při dosahování jejích cílů v oblasti snižování emisí a pokrok členských států při plnění jejich povinností. Uplatňování odpočtů by však mělo být zvažováno pouze v pětiletých intervalech, aby bylo možné vzít v potaz potenciální příspěvek plynoucí ze zalesněné půdy, odlesněné půdy, obhospodařované orné půdy a obhospodařovaných pastvin podle nařízení (EU) 2018/841. Tímto není dotčena povinnost Komise zajistit soulad s povinnostmi členských států vyplývajícími z tohoto nařízení ani pravomoc Komise zahájit za tímto účelem řízení pro porušení povinnosti.

(30)

Nařízení (EU) č. 525/2013 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(31)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž stanovit povinnosti členským státům, pokud jde o jejich minimální příspěvky v období 2021–2030 ke splnění cíle Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, a přispět k dosažení cílů Pařížské dohody nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jich z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(32)

Tímto nařízením nejsou dotčeny přísnější cíle stanovené na úrovni členských států,

1)

„emisemi skleníkových plynů“ emise oxidu uhličitého (CO2), methanu (CH4), oxidu dusného (N2O), částečně fluorovaných uhlovodíků (HFC), zcela fluorovaných uhlovodíků (PFC), fluoridu dusitého (NF3) a fluoridu sírového (SF6) vyjádřené v tunách ekvivalentu CO2 podle nařízení (EU) č. 525/2013, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení;

2)

„ročními emisními příděly“ maximální povolené emise skleníkových plynů pro každý rok v období 2021–2030 stanovené podle čl. 4 odst. 3 a článku 10;

3)

„povolenkou EU ETS“„povolenka“ ve smyslu čl. 3 písm. a) směrnice 2003/87/ES.

1)

V článku 7 se odstavec 1 mění takto:

2)

V čl. 13 odst. 1 písm. c) se doplňuje nový bod, který zní:

3)

V čl. 14 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

4.

V čl. 21 odst. 1 se vkládá nové písmeno, které zní:

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (4) představuje hlavní právní nástroj při předcházení využívání finančního systému Unie k praní peněz a financování terorismu. Uvedená směrnice, která měla být provedena do dne 26. června 2017, stanoví efektivní a komplexní právní rámec cílící na získávání peněz nebo majetku pro teroristické účely, který vyžaduje, aby členské státy identifikovaly rizika související s praním peněz a financováním terorismu, porozuměly jim a zmírňovaly je.

(2)

Nedávné teroristické útoky odhalily nově se objevující trendy, zejména pokud jde o způsob, jakým teroristické skupiny financují a provádějí své operace. Některé moderní technologické služby se stávají stále oblíbenějšími jako alternativní finanční systémy, přičemž nespadají do oblasti působnosti práva Unie nebo se těší výjimkám z právních požadavků, které již nemusí být odůvodněné. S cílem udržet krok s novými trendy je třeba přijmout další opatření k zajištění větší transparentnosti finančních transakcí, společností a jiných právnických osob, jakož i svěřenských fondů a právních uspořádání, která mají podobnou strukturu nebo funkci jako svěřenské fondy (dále jen „podobná právní uspořádání“) s cílem zlepšit stávající preventivní rámec a účinněji bojovat proti financování terorismu. Je důležité mít na paměti, že přijatá opatření by měla být přiměřená rizikům.

(3)

Organizace spojených národů (OSN), Interpol a Europol podávají zprávy o narůstajícím sbližování mezi organizovanou trestnou činností a terorismem. Vztah mezi organizovaným zločinem a terorismem a vazby mezi zločineckými a teroristickými skupinami představují pro Unii zvýšenou bezpečnostní hrozbu. Předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu je nedílnou součástí jakékoli strategie pro řešení této hrozby.

(4)

V posledních letech sice došlo k významnému pokroku při přijímání a provádění standardů Finančního akčního výboru (FATF) a členské státy výrazněji podporují práci, kterou v oblasti transparentnosti odvádí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, nicméně celkovou transparentnost hospodářského a finančního prostředí v Unii je jednoznačně třeba dále zvyšovat. Předcházení praní peněz a financování terorismu nemůže být účinné, pokud prostředí nebude nepřátelské vůči pachatelům trestné činnosti, kteří hledají úkryt pro své finance prostřednictvím netransparentních struktur. Integrita finančního systému Unie je závislá na transparentnosti společností a jiných právnických osob, svěřenských fondů a podobných právních uspořádání. Mezi cíle této směrnice patří nejen odhalování a vyšetřování praní peněz, ale také prevence jeho vzniku. Posílení transparentnosti by mohlo být významným odstrašujícím momentem.

(5)

Cíle směrnice (EU) 2015/849,včetně jejích změn, by měly být v souladu s probíhající činností Unie v oblasti boje proti terorismu a financování teroristů; proto by tyto změny měly být přijaty s náležitým ohledem na základní právo na ochranu osobních údajů a při dodržování a uplatňování zásady proporcionality. Ve sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvaném „Evropský program pro bezpečnost“ se uvádí, že jsou zapotřebí opatření, která se účinněji a komplexně zabývají financováním terorismu, a je zdůrazněno, že financování terorismu je umožněno pronikáním na finanční trhy. Rovněž v závěrech ze zasedání Evropské rady konaného ve dnech 17. a 18. prosince 2015 se zdůrazňuje nutnost přijmout urychleně další opatření proti financování terorismu ve všech oblastech.

(6)

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Akční plán pro zesílení boje proti financování terorismu“ zdůrazňuje nutnost přizpůsobit se novým hrozbám a pozměnit odpovídajícím způsobem směrnici (EU) 2015/849.

(7)

Opatření Unie by měla rovněž náležitě odrážet vývoj a závazky přijaté na mezinárodní úrovni. Z toho důvodu by měly být zohledněny rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2195 (2014) o hrozbách mezinárodnímu míru a bezpečnosti a rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2199 (2015) a 2253 (2015) o hrozbách mezinárodnímu míru a bezpečnosti vyvolaných teroristickými činy. Tyto rezoluce Rady bezpečnosti OSN se týkají vazeb mezi terorismem a nadnárodním organizovaným zločinem, zabraňování teroristickým skupinám v přístupu k mezinárodním finančním institucím a rozšíření rámce sankcí o tzv. Islámský stát v Iráku a Levantě.

(8)

Poskytovatelé směnárenských služeb mezi virtuálními měnami a měnami s nuceným oběhem (tj. mincemi a bankovkami, které jsou označeny jako zákonné platidlo některé země, jakož i elektronickými penězi některé země, jež jsou akceptovány jako prostředek směny ve vydávající zemi) a poskytovatelé virtuálních peněženek nemají v Unii povinnost identifikovat podezřelou činnost. Teroristické skupiny by tak mohly převádět peníze do finančního systému Unie nebo v rámci sítí virtuálních měn zatajením převodů nebo využíváním určité míry anonymity na těchto platformách. Je proto nezbytné rozšířit oblast působnosti směrnice (EU) 2015/849 tak, aby zahrnovala poskytovatele směnárenských služeb mezi virtuálními měnami a měnami s nuceným oběhem a poskytovatele virtuálních peněženek. Pro účely boje proti praní peněz a financování terorismu by měly být příslušné orgány oprávněny prostřednictvím povinných osob sledovat používání virtuálních měn. Tímto sledováním se zajistí vyvážený a přiměřený přístup a zaručí technický pokrok a vysoká míra transparentnosti v oblasti alternativního financování a sociálního podnikání.

(9)

Anonymita virtuálních měn umožňuje jejich potenciální zneužití pro účely trestné činnosti. Zahrnutí poskytovatelů směnárenských služeb mezi virtuálními měnami a měnami s nuceným oběhem a poskytovatelů virtuálních peněženek nevyřeší zcela otázku anonymity spojenou s transakcemi s virtuální měnou, jelikož velká část prostředí virtuálních měn je i nadále anonymní, neboť uživatelé mohou provádět transakce i bez těchto poskytovatelů. Za účelem boje proti rizikům spojeným s anonymitou by měly být vnitrostátní finanční zpravodajské jednotky oprávněny získávat informace umožňující jim propojit adresy virtuálních měn s totožností majitele virtuální měny. Dále je třeba blíže posoudit možnost, aby se uživatelé sami dobrovolně přihlásili určeným orgánům.

(10)

Virtuální měny by neměly být zaměňovány s elektronickými penězi ve smyslu čl. 2bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES (5), ani s širším pojmem „peněžní prostředky“ ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 (6) ani s peněžní hodnotou uchovávanou na nástrojích, pro něž platí výjimka podle čl. 3 písm. k) a l) směrnice (EU) 2015/2366, ani s herními měnami, které lze používat výlučně v rámci konkrétního herního prostředí. I když mohou být virtuální měny často využívány jako prostředek platby, mohly by být použity také pro jiné účely a najít širší uplatnění, jako prostředky směny, k investičním účelům, jako produkty pro ukládání hodnoty nebo k použití v on-line kasinech. Cílem této směrnice je postihnout všechna možná použití virtuálních měn.

(11)

Místní měny, nazývané rovněž doplňkovými měnami, které se používají ve velmi omezených sítích, jako je město nebo region, a mezi malým počtem uživatelů, by neměly být považovány za virtuální měny.

(12)

V případě zjištění významných nedostatků v režimu pro boj proti praní peněz a financování terorismu třetích zemí by měly být omezeny obchodní vztahy nebo transakce týkající se dotčených vysoce rizikových třetích zemí, dokud nebudou uplatněna náležitá dodatečná zmírňující opatření nebo protiopatření. Při řešení těchto vysoce rizikových případů a těchto obchodních vztahů nebo transakcí by členské státy měly vyžadovat, aby povinné osoby uplatňovaly opatření zesílené hloubkové kontroly klienta za účelem řízení a zmírňování těchto rizik. Každý členský stát proto na vnitrostátní úrovni určí druh opatření zesílené hloubkové kontroly, která mají být přijata vůči vysoce rizikovým třetím zemím. Tyto rozdílné přístupy mezi členskými státy vytvářejí slabá místa v řízení obchodních vztahů s vysoce rizikovými třetími zeměmi označenými Komisí. Je důležité zvýšit účinnost seznamu vysoce rizikových třetích zemí stanoveného Komisí, a to zajištěním harmonizovaného zacházení s těmito zeměmi na úrovni Unie. Tento harmonizovaný přístup by se měl zaměřit v prvé řadě na opatření zesílené hloubkové kontroly klienta, pokud tato opatření nejsou již požadována podle vnitrostátního práva. V souladu s mezinárodními závazky, by měly mít členské státy možnost od povinných osob vyžadovat, aby uplatňovaly, tam kde je to relevantní, dodatečná zmírňující opatření doplňující opatření zesílené hloubkové kontroly klienta, a to v souladu s přístupem založeným na posouzení rizik s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem obchodních vztahů nebo transakcí. Mezinárodní organizace a tvůrci standardů s pravomocí v oblasti předcházení praní peněz a boje proti financování terorismu mohou požádat o uplatňování vhodných protiopatření na ochranu mezinárodního finančního systému před stávajícími značnými riziky praní peněz a financování terorismu, která plynou z určitých zemí. Členské státy by navíc s ohledem na vysoce rizikové třetí země určené Komisí měly od povinných osob vyžadovat, aby uplatňovaly dodatečná zmírňující opatření s přihlédnutím k žádostem o protiopatření a doporučením, jako jsou žádosti a doporučení FATF, jakož i k závazkům plynoucím z mezinárodních dohod.

(13)

Vzhledem k vyvíjející se povaze hrozeb a zranitelnosti, pokud jde o praní peněz a financování terorismu, by Unie měla přijmout integrovaný přístup, pokud jde o soulad vnitrostátních režimů pro boj proti praní peněz a financování terorismu s požadavky na úrovni Unie, přičemž se vezme v úvahu posouzení účinnosti těchto vnitrostátních režimů. Za účelem sledování správného provedení požadavků Unie ve vnitrostátních režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu, účinného uplatňování těchto požadavků a schopnosti těchto režimů dosáhnout účinného preventivního rámce, by Komise měla své posouzení založit na vnitrostátních režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu, čímž by neměla být dotčena posouzení prováděná mezinárodními organizacemi a tvůrci standardů v oblasti předcházení praní peněz a boje proti financování terorismu, jako je FATF nebo Výbor expertů pro hodnocení opatření proti praní peněz a financování terorismu.

(14)

Víceúčelové předplacené karty mají legitimní využití a představují nástroj, který přispívá k sociálnímu a finančnímu začlenění. Anonymní předplacené karty lze však snadno využít k financování teroristických útoků a logistiky. Je proto nezbytné upřít teroristům tento způsob financování jejich operací dalším snížením limitů a maximálních částek, při nichž nemusí povinné osoby uplatňovat určitá opatření hloubkové kontroly klienta stanovená ve směrnici (EU) 2015/849. Zatímco se náležitě přihlíží k potřebám spotřebitelů při používání mnohoúčelových předplacených nástrojů a nebrání se používání těchto nástrojů na podporu sociálního a finančního začlenění, je nezbytné stávající prahové hodnoty u víceúčelových anonymních předplacených karet snížit a zjišťovat totožnost klienta v případě platebních transakcí na dálku, u nichž výše transakce překročí 50 EUR.

(15)

Ačkoliv je používání anonymních předplacených karet vydávaných v Unii v zásadě omezeno pouze na území Unie, u podobných karet vydaných ve třetích zemích to vždy neplatí. Je proto důležité zajistit, aby anonymní předplacené karty vydané mimo Unii bylo možno použít v Unii pouze tehdy, pokud lze mít za to, že vyhovují požadavkům, které jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v právu Unie. Příslušné pravidlo je třeba přijmout zcela v souladu se závazky Unie s ohledem na mezinárodní obchod, zejména s ustanoveními Všeobecné dohody o obchodu službami.

(16)

Finanční zpravodajské jednotky hrají důležitou úlohu při identifikaci finančních operací teroristických sítí, zejména těch přeshraničních, a při odhalování jejich finančních podporovatelů. Finanční zpravodajské informace mohou mít zásadní význam pro odhalování napomáhání teroristickým trestným činům a sítím a strukturám teroristických organizací. Vzhledem k neexistenci závazných mezinárodních standardů existují mezi finančními zpravodajskými jednotkami významné rozdíly, pokud jde o jejich úkoly, působnost a pravomoci. Členské státy by měly usilovat o zajištění účinnějšího a koordinovanějšího přístupu k finančnímu vyšetřování terorismu, včetně vyšetřování, jež se týká zneužívání virtuálních měn. Nynější rozdíly by však neměly ovlivnit činnost finančních zpravodajských jednotek, zejména jejich schopnost vypracovat preventivní analýzy na podporu všech orgánů pověřených zpravodajskými, vyšetřovacími a justičními činnostmi a mezinárodní spoluprací. Při výkonu těchto úkolů by finanční zpravodajské jednotky měly mít přístup k informacím a měly by být s to vyměňovat si je bez jakýchkoli omezení, mimo jiné prostřednictvím náležité spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Ve všech případech podezření na trestnou činnost, a zejména v případech týkajících se financování terorismu, je třeba zajistit přímý a rychlý tok informací bez zbytečných prodlev. Je proto nezbytné dále posílit účinnost a efektivnost finančních zpravodajských jednotek, a to jasným stanovením pravomocí finančních zpravodajských jednotek a spolupráce mezi nimi.

(17)

Finanční zpravodajské jednotky by měly mít možnost získat od jakékoli povinné osoby veškeré nezbytné informace související s jejich úkoly. Jejich volný přístup k informacím je nezbytný, aby bylo zajištěno náležité sledování toků peněz a možnost odhalit nezákonné sítě a toky v rané fázi. Skutečnost, že finanční zpravodajské jednotky potřebují získat další informace od povinné osoby na základě podezření z praní peněz nebo financování terorismu, může být založena na předchozím oznámení o podezřelé transakci, které finanční zpravodajské jednotka obdržela, ale také na jiných způsobech, jako je vlastní analýza finanční zpravodajské jednotky, zpravodajské informace poskytnuté příslušnými orgány nebo informace, které má k dispozici jiná finanční zpravodajská jednotka. Finanční zpravodajské jednotky by proto měly mít v rámci svých úkolů možnost získat informace od jakékoli povinné osoby, a to i bez předchozího oznámení. To se nevztahuje na plošné žádosti o informace předložené povinným osobám v rámci analýzy finanční zpravodajské jednotky, ale pouze na žádosti o informace založené na dostatečně přesně stanovených podmínkách. Finanční zpravodajská jednotka by měla mít rovněž možnost získat tyto informace na žádost jiné finanční zpravodajské jednotky v Unii a vyměňovat si informace s dožadující finanční zpravodajskou jednotkou.

(18)

Úkolem finanční zpravodajské jednotky je shromažďovat a analyzovat informace, které obdrží, s cílem odhalit vazby mezi podezřelými transakcemi a související trestnou činností za účelem předcházení a potírání praní peněz a financování terorismu a s cílem předávat výsledky své analýzy a další informace všem příslušným orgánům, existují-li důvody k podezření z praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu. Finanční zpravodajská jednotka by se neměla vyhýbat výměně ani odmítnout výměnu informací s jinou finanční zpravodajskou jednotkou, z vlastního podnětu nebo na vyžádání, například z důvodů spojených s nedostatečným určením souvisejícího predikativního trestného činu, s charakteristikou vnitrostátních trestněprávních předpisů a s rozdíly ve vymezeních souvisejících predikativních trestných činů nebo s chybějícím odkazem na konkrétní související predikativní trestné činy. Stejně tak by v zájmu efektivity předávání údajů měly finanční zpravodajské jednotky udělit svůj předchozí souhlas jiné finanční zpravodajské jednotce k předání informací příslušným orgánům, a to bez ohledu na druh souvisejícího predikativního trestného činu. Podle finančních zpravodajských jednotek způsobují těžkosti při výměně informací rozdíly ve vnitrostátních vymezeních některých predikativních trestných činů, jako jsou například daňové trestné činy, které nejsou harmonizované právem Unie. Tyto rozdíly, by neměly bránit vzájemné výměně a předávání těchto informací mezi příslušnými orgány ani využívání těchto informací podle ustanovení této směrnice. Finanční zpravodajské jednotky by měly rychle, konstruktivně a účinně zajišťovat co nejširší spektrum mezinárodní spolupráce s finančními zpravodajskými jednotkami třetích zemí ve vztahu k praní peněz, souvisejícím predikativním trestným činům a financování terorismu v souladu s doporučeními FATF a egmontskými principy pro výměnu informací mezi finančními zpravodajskými jednotkami.

(19)

Informace obezřetnostní povahy týkající se úvěrových a finančních institucí, jako jsou informace týkající se vhodnosti a způsobilosti ředitelů a akcionářů, mechanismů vnitřní kontroly, správy nebo dodržování souladu a řízení rizik, jsou pro řádný dohled nad úvěrovými a finančními institucemi v rámci boje proti praní peněz a financování terorismu často nepostradatelné. Stejně tak jsou informace o boji proti praní peněz a financování terorismu důležité pro obezřetnostní dohled nad těmito institucemi. Z tohoto důvodu by výměně důvěrných informací a spolupráci mezi příslušnými orgány provádějícími dohled nad úvěrovými a finančními institucemi v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a orgány provádějícími obezřetnostní dohled neměla bránit právní nejistota, jež může být důsledkem chybějících výslovných ustanovení v této oblasti. Upřesnění právního rámce je o to důležitější, že byly obezřetnostním dohledem v mnoha případech pověřeny orgány dohledu, které se na boj proti praní peněz a financování terorismu nezaměřují, například Evropská centrální banka (ECB).

(20)

Opožděný přístup finančních zpravodajských jednotek a jiných příslušných orgánů k informacím o totožnosti majitelů bankovních a platebních účtů a bezpečnostních schránek, zejména těch anonymních, brání odhalení převodů finančních prostředků souvisejících s terorismem. Vnitrostátní údaje umožňující identifikaci bankovních a platebních účtů a bezpečnostních schránek náležejících jedné osobě jsou roztříštěné, nejsou proto včas dostupné pro finanční zpravodajské jednotky a ostatní příslušné orgány. Ve všech členských státech je proto nezbytné zavést centralizované automatizované mechanismy, jako je registr nebo systém vyhledávání dat, jako účinný způsob získání včasného přístupu k informacím o totožnosti majitelů bankovních a platebních účtů a bezpečnostních schránek, jejich zmocněných osob a jejich skutečných majitelů. Při uplatňování ustanovení týkajících se přístupu je vhodné používat již existující mechanismy, pokud vnitrostátní finanční zpravodajské jednotky mohou získat údaje, které potřebují pro svá šetření, okamžitě a v nefiltrované podobě. Členské státy by měly zvážit možnost vkládat do databází těchto mechanismů další informace považované za nezbytné a přiměřené pro účinnější zmírnění rizik souvisejících s praním peněz a financováním terorismu. V souvislosti s těmito šetřeními a žádostmi o poskytnutí souvisejících informací ze strany finančních zpravodajských jednotek a příslušných orgánů, s výjimkou orgánů činných v trestním řízení, by měla být zachována naprostá důvěrnost informací.

(21)

S ohledem na respektování soukromí a ochrany osobních údajů by minimální údaje potřebné pro vyšetřování v rámci boje proti praní peněz a financování terorismu měly být uchovávány v centralizovaných automatizovaných mechanismech pro bankovní a platební účty, jako je registr nebo systém vyhledávání dat. K umožnění smysluplné identifikace skutečných majitelů by mělo být pro členské státy možné určit, jaké údaje je vhodné a přiměřené shromažďovat s ohledem na zavedené systémy a právní tradice. Při provádění ustanovení týkajících se těchto mechanismů by měly členské státy stanovit doby uchovávání odpovídající době uchovávání dokumentace a informací získaných v rámci uplatňování opatření hloubkové kontroly klienta. Pro členské státy by měla být možnost prodloužit dobu uchovávání obecně dána ze zákona, aniž by bylo nutné vydávat individuální rozhodnutí. Tato dodatečná doba uchovávání by neměla přesáhnout dalších pět let. Touto dobou by nemělo být dotčeno vnitrostátní právo stanovující další požadavky na uchovávání údajů a umožňující rozhodovat individuálně, je-li to třeba pro účely trestního nebo správního řízení. Přístup k těmto mechanismům by měl být poskytován na základě zásady „vědět jen to nejnutnější“.

(22)

Pro boj proti praní peněz nebo financování terorismu jsou nezbytné správná identifikace a ověření údajů fyzických a právnických osob. Nejnovější technický vývoj v oblasti digitalizace transakcí a plateb umožňuje bezpečnou identifikaci na dálku nebo elektronickou identifikaci. Tyto prostředky identifikace stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (7) je třeba vzít v úvahu, zejména co se týká oznámených elektronických systémů a způsobů zajišťujících přeshraniční právní uznání, které poskytují bezpečné nástroje na vysoké úrovni a měřítko, na jehož základě lze ověřit metody identifikace stanovené na vnitrostátní úrovni. Zohlednit lze i další bezpečné postupy identifikace na dálku nebo elektronické identifikace, které jsou regulovány, uznány, schváleny nebo přijaty na vnitrostátní úrovni příslušným vnitrostátním orgánem. Je-li to vhodné, mělo by být rovněž v rámci identifikačního procesu zohledněno uznání elektronických dokumentů a služeb vytvářejících důvěru, jak jsou uvedeny v nařízení (EU) č. 910/2014. Při uplatňování této směrnice je třeba zohledňovat zásadu technologické neutrality.

(23)

Za účelem identifikace politicky exponovaných osob v Unii by měly členské státy vydat seznamy konkrétních funkcí, které jsou podle vnitrostátních právních a správních předpisů považovány za významné veřejné funkce. Členské státy by měly požádat každou mezinárodní organizaci akreditovanou na jejich území, aby vydala a aktualizovala seznam významných veřejných funkcí v rámci dané mezinárodní organizace.

(24)

Postup při přezkumu stávajících klientů v současném rámci je založen na rizicích. Vzhledem k vyššímu riziku praní peněz, financování terorismu a souvisejících predikativních trestných činů spojených s určitými zprostředkujícími strukturami by však tento postup nemusel umožňovat včasné odhalení a posouzení rizik. Je proto důležité zajistit, aby byly pravidelně sledovány rovněž určité jasně vymezené kategorie stávajících klientů.

(25)

Členské státy musí v současnosti zajistit, aby společnosti a jiné právnické osoby zapsané do rejstříku na jejich území získaly a měly adekvátní, přesné a aktuální informace o svém skutečném majiteli. Potřeba přesných a aktuálních informací o skutečném majiteli je klíčovým faktorem při sledování pachatelů trestných činů, kteří by jinak mohli skrýt svou totožnost za korporátní strukturu. Celosvětově propojený finanční systém umožňuje skrývání a přesuny finančních prostředků po celém světě a ti, kteří perou peníze a financují terorismus, jakož i jiní zločinci v rostoucí míře tuto možnost využívají.

(26)

Je nutno objasnit zvláštní určující faktor, který členský stát je odpovědný za sledování a registraci informací o skutečných majitelích svěřenských fondů a podobných právních uspořádání. Kvůli rozdílům v právních systémech členských států nejsou určité svěřenské fondy a podobná právní uspořádání sledovány ani registrovány nikde v Unii. Informace o skutečných majitelích svěřenských fondů a osobách v rovnocenném postavení v podobných právních uspořádáních by měly být registrovány tam, kde jsou usazení nebo mají své bydliště. Aby bylo zajištěno účinné sledování a registrace informací o skutečných majitelích svěřenských fondů a podobných právních uspořádání, je rovněž nezbytná spolupráce mezi členskými státy. Propojení registrů členských států skutečných majitelů svěřenských fondů a podobných právních uspořádání by mělo tyto informace zpřístupnit a zároveň by mělo zajistit, aby se zabránilo vícenásobné registraci týchž svěřenských fondů a podobných právních uspořádání v Unii.

(27)

Pravidla vztahující se na svěřenské fondy a podobná právní uspořádání v souvislosti s přístupem k informacím o jejich skutečných majitelích by měla být srovnatelná s pravidly, která v tomto ohledu platí pro společnosti a jiné právnické osoby. Vzhledem k široké škále typů svěřenských fondů, které v současnosti v Unii existují, a vzhledem k ještě větší variabilitě podobných právních uspořádání, by měly rozhodnutí o tom, zda je či není svěřenský fond nebo podobné právní uspořádání srovnatelně podobné se společnostmi a jinými právnickými osobami, přijímat členské státy. Cílem vnitrostátních právních předpisů, kterými se tato ustanovení provádí, by mělo být zabránit užívání svěřenských fondů nebo podobných právních uspořádání k praní peněz, financování terorismu či k souvisejícím predikativním trestným činům.

(28)

Vzhledem k různorodé povaze svěřenských fondů a podobných právních uspořádání by členské státy měly být v rámci vnitrostátního práva a v souladu s pravidly pro ochranu údajů oprávněny stanovit úroveň transparentnosti s ohledem svěřenské fondy a podobná právní uspořádání, které nejsou srovnatelné se společnostmi a jinými právnickými osobami. Riziko praní peněz a s ním souvisejícího financování terorismu se může lišit podle charakteristiky typu svěřenského fondu nebo podobného právního uspořádání, přičemž pochopení těchto rizik se může v průběhu času vyvíjet, například v důsledku vnitrostátních a nadnárodních posouzení rizik. Z tohoto důvodu by měly být členské státy oprávněny stanovit širší přístup k informacím o skutečných majitelích svěřenských fondů a podobných právních uspořádání, pokud tento přístup představuje opatření nezbytné a přiměřené legitimnímu cíli předcházení využívání finančního systému pro účely praní peněz nebo financování terorismu. Při určování úrovně transparentnosti informací o skutečných majitelích těchto svěřenských fondů nebo podobných právních uspořádání by členské státy měly brát náležitý ohled na ochranu základních práv jednotlivců, zejména práva na soukromí a ochranu osobních údajů. Přístup k informacím o skutečných majitelích svěřenských fondů a podobných právních uspořádání by měl být poskytnut každé osobě, která prokáže oprávněný zájem. Přístup by měl být poskytnut rovněž každé osobě, která předloží písemnou žádost ve vztahu ke svěřenskému fondu nebo podobnému právnímu uspořádání, drží-li nebo vlastní-li kontrolní podíl v jakékoli společnosti nebo jiné právnické osobě zapsané do rejstříku mimo Unii prostřednictvím přímého nebo nepřímého vlastnictví, a to i včetně akcií na majitele, nebo ji ovládá jinými prostředky. Kritéria a podmínky poskytnutí přístupu k žádostem o informace o skutečných majitelích svěřenských fondů a podobných právních uspořádání, by měly být dostatečně přesné a v souladu s cíli této směrnice. Pro členské státy by mělo být možné odmítnout písemnou žádost, pokud existují přiměřené důvody pro podezření, že tato písemná žádost není v souladu s cíli této směrnice.

(29)

Za účelem zajištění právní jistoty a rovných podmínek je nezbytné jasně stanovit, která právní uspořádání usazená v Unii by měla být považována za podobná svěřenským fondům na základě jejich funkcí nebo struktury. Každý členský stát by proto měl být povinen určit svěřenské fondy, uznává-li je jeho vnitrostátní právo, a podobná právní uspořádání, které mohou být zřízeny v souladu s jeho vnitrostátním právním rámcem nebo zvyklostmi a které mají strukturu nebo funkce podobné svěřenským fondům, například v tom, že umožňují oddělení nebo odpojení mezi právním a skutečným majitelem aktiv. Poté by členské státy měly Komisi oznámit kategorie, charakteristiku, jména a případně právní základ těchto svěřenských fondů a podobných právních uspořádání za účelem jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, čímž se ostatním členským státům umožní je identifikovat. Je třeba vzít v úvahu, že svěřenské fondy a podobná právní uspořádání mohou mít napříč Unií různou právní povahu. V případech, kdy jsou charakteristiky svěřenského fondu nebo podobného právního uspořádání svou strukturou nebo funkcemi srovnatelné s charakteristikami společností a jiných právnických osob, by veřejný přístup k informacím o skutečných majitelích přispěl k boji proti zneužívání svěřenských fondů a podobných právních uspořádání stejně jako může veřejný přístup přispívat k prevenci zneužívání u společností a jiných právnických osob pro účely praní peněz a financování terorismu.

(30)

Veřejný přístup k informacím o skutečných majitelích umožňuje rovněž, aby tyto informace byly ve větší míře zkoumány občanskou společností, včetně tisku nebo organizací občanské společnosti, a přispívá k zachování důvěry v integritu obchodních transakcí a finančního systému. Může přispět k boji proti zneužívání společností a jiných právnických osob a právních uspořádání k praní peněz a financování terorismu, a to jednak tím, že napomůže vyšetřování, a jednak z hlediska reputačních účinků, vzhledem k tomu že každý, kdo by s nimi mohl uzavřít transakce, bude znát totožnost jejich skutečných majitelů. Usnadní rovněž včasnou a účinnou dostupnost informací pro finanční instituce i orgány, včetně orgánů třetích zemí, které se podílejí na boji proti těmto trestným činům. Přístup k těmto informacím by rovněž pomohl při vyšetřování praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů a financování terorismu.

(31)

Důvěra investorů a široké veřejnosti ve finanční trhy závisí do značné míry na existenci vhodného režimu zveřejňování, který zajišťuje transparentnost, pokud jde o skutečné majitele a kontrolní struktury společností. To platí zejména pro systémy správy a řízení společností, které se vyznačují koncentrovaným vlastnictvím, jak je tomu v Unii. Velcí investoři se značnými právy, pokud jde o hlasování a peněžní toky, mohou na straně jedné podporovat dlouhodobý růst a výkonnost podniku. Na straně druhé však mohou mít skuteční majitelé s kontrolním vlivem a s velkými hlasovacími bloky pobídky k odklonu podnikových aktiv a možnost získat osobní prospěch na úkor minoritních investorů. Případnou vyšší důvěru ve finanční trhy je třeba považovat za pozitivní vedlejší účinek, a nikoliv za účel zvýšení transparentnosti, jímž je vytvoření prostředí méně náchylného ke zneužití k účelům praní peněz a financování terorismu.

(32)

Důvěra investorů a široké veřejnosti ve finanční trhy závisí do značné míry na existenci vhodného režimu zveřejňování, který zajišťuje transparentnost, pokud jde o skutečné majitele a kontrolní struktury společností a jiných právnických osob, jakož i některých typů svěřenských fondů a podobných právních uspořádání. Členské státy by proto měly umožnit přístup k informacím o skutečných majitelích dostatečně jasným a koordinovaným způsobem, a to prostřednictvím stanovení jednoznačných pravidel ohledně veřejného přístupu, tak aby třetí osoby v celé Unii byly schopny zjistit, kdo jsou skuteční majitelé společností a jiných právnických osob, jakož i některých typů svěřenských fondů a podobných právních uspořádání.

(33)

Členské státy by proto měly umožnit přístup k informacím o skutečných majitelích společností a jiných právnických osob dostatečně soudržným a koordinovaným způsobem, a to prostřednictvím centrálních registrů, v nichž jsou obsaženy informace o skutečných majitelích, a stanovením jednoznačného pravidla pro veřejný přístup, aby mohly třetí osoby v celé Unii zjistit, kdo jsou skuteční majitelé společností a jiných právnických osob. Je rovněž nezbytné vytvořit soudržný právní rámec, který zajistí lepší přístup k informacím o skutečných majitelích svěřenských fondů a podobných právních uspořádání v okamžiku, kdy jsou v Unii registrovány. Pravidla vztahující se na svěřenské fondy a podobná právní uspořádání v souvislosti s přístupem k informacím o jejich skutečných majitelích by měla být srovnatelná s pravidly, která v tomto ohledu platí pro společnosti a jiné právnické osoby.

(34)

Ve všech případech, ať už ve vztahu ke společnostem a jiným právnickým osobám, nebo svěřenským fondům a podobným právním uspořádáním, je třeba usilovat o náležitou rovnováhu zejména mezi obecným veřejným zájmem ve vztahu k předcházení praní peněz a financování terorismu a základními právy subjektů údajů. Soubor údajů, které mají být zveřejněny, by měl být omezený, měl by být stanoven jednoznačně a úplně a mělo by se jednat o údaje obecné povahy, aby se minimalizovala případná újma způsobená skutečným majitelům. Informace, které jsou přístupné veřejnosti, by se současně neměly významně lišit od údajů, jež jsou shromažďovány v současnosti. Aby se omezilo zasahování do práva na respektování soukromého života obecně, a zejména na ochranu soukromých údajů, měly by tyto informace souviset v zásadě s postavením skutečných majitelů společností a jiných právnických osob a svěřenských fondů a podobných právních uspořádání a měly by se důsledně týkat oblasti hospodářské činnosti, v níž skuteční majitelé působí. Pokud člen vrcholného vedení byl identifikován jako skutečný majitel pouze z titulu své funkce, a nikoli na základě drženého vlastnického podílu nebo kontroly vykonávané jinými prostředky, mělo by to být v registrech jasně uvedeno. V souvislosti s informacemi o skutečných majitelích mohou členské státy stanovit, že v centrálních registrech má být uvedena informace o státní příslušnosti, a to zejména u skutečných majitelů cizího původu. K usnadnění evidenčních postupů a s ohledem na skutečnost, že naprostá většina skutečných majitelů budou státní příslušníci státu spravujícího daný centrální registr, mohou členské státy předpokládat, že skutečný majitel je jejich státním příslušníkem, pokud není uveden opak.

(35)

Posílená veřejná kontrola přispěje k předcházení zneužívání právnických osob a právních uspořádání, včetně vyhýbání se daňovým povinnostem. Je proto nezbytné, aby byly informace o skutečných majitelích přístupné prostřednictvím vnitrostátních registrů a prostřednictvím systému propojení registrů po dobu alespoň pěti let poté, co zanikly důvody registrace informací o skutečném majiteli svěřenského fondu nebo podobného právního uspořádání. Členské státy by však měly mít možnost stanovit v právních předpisech zpracovávání informací o skutečných majitelích, včetně osobních údajů, pro jiné účely, pokud toto zpracovávání splňuje cíl veřejného zájmu a představuje nezbytné a přiměřené opatření v demokratické společnosti s ohledem na sledovaný legitimní cíl.

(36)

K zajištění přiměřeného a vyváženého přístupu a zaručení práva na soukromý život a ochranu osobních údajů by měly mít členské státy možnost stanovit výjimky vztahující se na zveřejňování prostřednictvím registrů informací o skutečných majitelích a o přístupu k těmto informacím ve výjimečných případech, pokud by tyto informace vystavily skutečného majitele nepřiměřenému riziku podvodu, únosu, vydírání, vymáhání peněz, obtěžování, násilí nebo zastrašování. Členské státy by rovněž měly být oprávněny požadovat registraci on-line s cílem identifikovat jakoukoli osobu, která žádá o informace z registru, jakož i úhradu poplatku za přístup k informacím uvedeným v registru.

(37)

Propojení mezi centrálními registry členských států obsahujícími informace o skutečných majitelích prostřednictvím evropské centrální platformy zřízené směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 (8) vyžaduje koordinaci vnitrostátních systémů, které jsou po technické stránce odlišné. Proto je třeba přijmout technická opatření a specifikace, které by měly rozdíly mezi registry zohlednit. Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k řešení těchto technických a provozních otázek. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s přezkumným postupem podle článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (9). Zapojení členských států do fungování celého systému by mělo být v každém případě zajištěno prostřednictvím pravidelného dialogu mezi Komisí a zástupci členských států ohledně záležitostí týkajících se fungování systému a jeho budoucího rozvoje.

(38)

Na zpracovávání osobních údajů podle této směrnice se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (10). V důsledku toho by fyzické osoby, jejichž osobní údaje jsou uchovávány ve vnitrostátních registrech jakožto informace o skutečných majitelích, o tom měly být informovány. Zpřístupněny by měly být mimoto pouze osobní údaje, které jsou aktuální a odpovídají reálnému stavu skutečných majitelů, přičemž tito skuteční majitelé by měli být informováni o svých právech podle stávajícího právního rámce Unie pro ochranu údajů, jak je stanoven v nařízení (EU) 2016/679 a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (11), a o postupech vztahujících se na výkon těchto práv. Kromě toho, aby se zabránilo zneužívání informací uchovávaných v registrech a zajistila se rovnováha práv skutečných majitelů, by členské státy měly mít možnost zvážit i to, zda by nebylo vhodné skutečnému majiteli zpřístupnit informace o žádající osobě spolu s právním základem pro její žádost.

(39)

Pokud by hlášení nesrovnalostí ze strany finančních zpravodajských jednotek a příslušných orgánů ohrozilo probíhající vyšetřování, měly by finanční zpravodajské jednotky nebo příslušné orgány odložit hlášení nesrovnalosti do okamžiku, kdy důvody pro její neohlášení pominou. Kromě toho by finanční zpravodajské jednotky a příslušné orgány neměly ohlašovat jakoukoli nesrovnalost, pokud by to bylo v rozporu s kterýmkoli ustanovením vnitrostátního práva o důvěrnosti nebo pokud by se tím dopustily informování pachatele v rozporu s právem.

(40)

Touto směrnicí není dotčena ochrana osobních údajů, které příslušné orgány zpracovávají podle směrnice (EU) 2016/680.

(41)

Přístup k informacím a vymezení oprávněného zájmu by se měly řídit právem členského státu, v němž jsou svěřenský správce svěřenského fondu nebo osoba v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání usazeni nebo mají bydliště. Pokud svěřenský správce svěřenského fondu nebo osoba v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání nejsou usazeni nebo nemají bydliště v žádném členském státě, měly by se přístup k informacím a vymezení oprávněného zájmu řídit právem členského státu, v jehož registru se nachází informace o skutečném majiteli svěřenského fondu nebo podobného právního uspořádání v souladu s ustanoveními této směrnice.

(42)

Členské státy by měly vymezit oprávněný zájem, a to jak ve formě obecného pojetí, tak jako kritérium pro přístup k informacím o skutečných majitelích v jejich vnitrostátním právu. Tato vymezení by zejména neměla omezovat pojem oprávněného zájmu na případy probíhajícího správního nebo soudního řízení, a měla by umožnit případné zohlednění preventivní činnosti v oblasti boje proti praní peněz, financování terorismu a souvisejícím predikativním trestným činům, kterou vykonávají nevládní organizace a investigativní novináři. Po propojení vnitrostátních registrů skutečných majitelů by se vnitrostátní i přeshraniční přístup k registrům všech členských států měl umožňovat na základě vymezení oprávněného zájmu stanoveného v členském státě, v jehož registru se nachází informace o skutečných majitelích svěřenského fondu nebo podobného právního uspořádání v souladu s ustanoveními této směrnice, a to na základě rozhodnutí přijatého příslušnými orgány uvedeného členského státu. Pokud jde o vnitrostátní registry skutečných majitelů, pro členské státy by mělo být rovněž možné zřídit mechanismy pro odvolání proti rozhodnutím o poskytnutí nebo zamítnutí přístupu k informacím o skutečných majitelích. V zájmu zajištění soudržné a účinné registrace a výměny informací by členské státy měly zajistit, aby jejich orgán pověřený zřízením registru pro informace o skutečném vlastnictví svěřenských fondů nebo jiných právních uspořádání podobných svěřenským fondům spolupracoval se svými protějšky v ostatních členských státech a vyměňoval si informace o svěřenských fondech a podobných právních uspořádáních, které se řídí právem jednoho členského státu, přičemž jsou spravovány v jiném členském státě.

(43)

Přeshraniční korespondenční vztahy s respondenční institucí ze třetí země charakterizuje to, že se jedná o záležitost průběžnou a repetitivní. Členské státy by proto, pokud vyžadují přijetí opatření zesílené hloubkové kontroly v této konkrétní souvislosti, měly vzít v úvahu, že korespondenční vztahy nezahrnují jednorázové transakce ani pouhou výměnu kapacit pro zasílání zpráv. Navíc vzhledem k tomu, že ne všechny přeshraniční korespondenční bankovní služby představují stejnou míru rizika praní peněz a financování terorismu, může být intenzita opatření stanovených touto směrnicí určena na základě uplatňování zásad přístupu založeném na posouzení rizik, aniž by se předjímala míra rizika praní peněz a financování terorismu, kterou daná respondenční finanční instituce představuje.

(44)

Je důležité zajistit, aby byla pravidla pro boj proti praní peněz a financování terorismu povinnými osobami správně uplatňována. V této souvislosti by členské státy měly posílit úlohu orgánů veřejné moci, které působí jako příslušné orgány se stanovenou odpovědností za boj proti praní peněz nebo financování terorismu, včetně finančních zpravodajských jednotek, orgánů, které vykonávají funkci v oblasti vyšetřování nebo trestního stíhání praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů a financování terorismu a sledování a zajišťování nebo zmrazování a konfiskace majetku pocházejícího z trestné činnosti, orgánů přijímajících oznámení o přeshraniční přepravě oběživa a převoditelných nástrojů na doručitele a orgánů s povinnostmi v oblasti dohledu nebo monitorování, které mají zajistit plnění požadavků ze strany povinných osob. Členské státy by měly posílit úlohu příslušných orgánů, včetně protikorupčních a daňových orgánů.

(45)

Členské státy by měly zajistit účinný a nestranný dohled nad všemi povinnými osobami, přednostně ze strany veřejných orgánů prostřednictvím samostatného a nezávislého vnitrostátního regulačního orgánu nebo orgánu dohledu.

(46)

Pachatelé trestných činů přesouvají výnosy z nezákonné činnosti prostřednictví řady finančních zprostředkovatelů, aby se vyhnuli odhalení. Je proto důležité povolit úvěrovým a finančním institucím vyměňovat si informace nejen mezi členy skupiny, ale také s dalšími úvěrovými a finančními institucemi, a to s náležitým ohledem na pravidla pro ochranu údajů stanovená ve vnitrostátním právu.

(47)

Příslušné orgány dohlížející na povinné osoby pro účely zajištění souladu s touto směrnicí by měly mít možnost spolupracovat a vyměňovat si důvěrné informace bez ohledu na svou povahu či postavení. Z tohoto důvodu by měly mít příslušné orgány odpovídající právní základ pro výměnu důvěrných informací a spolupráci příslušných orgánů dohledu pro boj proti praní peněz a financování terorismu a orgánů provádějících obezřetnostní dohled by neměla neúmyslně bránit právní nejistota, jež může být důsledkem chybějících výslovných ustanovení v této oblasti. Dohled nad skutečným uplatňováním politiky skupiny v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu by měl probíhat v souladu se zásadami konsolidovaného dohledu, jak jsou stanoveny v příslušných evropských odvětvových právních předpisech.

(48)

Výměna informací a poskytování pomoci mezi příslušnými orgány členských států jsou pro účely této směrnice nezbytné. Členské státy by proto neměly tuto výměnu informací ani vzájemnou pomoc zakazovat ani je jakkoli nepřiměřeně nebo nepatřičně podmiňovat.

(49)

Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (12) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých k provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů, které objasňují vztah mezi jednotlivými ustanoveními směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých k provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(50)

Jelikož cíle této směrnice, totiž ochrany finančního systému prostřednictvím předcházení, odhalování a vyšetřování praní peněz a financování terorismu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, neboť jednotlivá opatření přijatá členskými státy na ochranu jejich finančních systémů by mohla být neslučitelná s fungováním vnitřního trhu a se zásadami právního státu a veřejné politiky Unie, ale spíše jej z důvodu rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(51)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) zejména právo na respektování soukromého a rodinného života (článek 7 Listiny), právo na ochranu osobních údajů (článek 8 Listiny) a svobodu podnikání (článek 16 Listiny).

(52)

Při vypracování zprávy hodnotící provádění této směrnice by Komise měla věnovat náležitou pozornost tomu, aby byla respektována základní práva a zásady uznané v Listině.

(53)

Vzhledem k nutnosti zavést urychleně opatření přijatá za účelem posílení režimu Unie stanoveného pro předcházení praní peněz a financování terorismu a vzhledem k závazkům členských států přikročit rychle k provedení směrnice (EU) 2015/849 ve vnitrostátním právu, přičemž změny směrnice (EU) 2015/849 by měly být provedeny do 10. ledna 2020. Členské státy by měly zřídit registry skutečných majitelů v případě společností a jiných právnických osob do 10. ledna 2020, a v případě svěřenských fondů a podobných právních uspořádání do 10. března 2020. Centrální registry by měly být propojeny prostřednictvím evropské centrální platformy do 10. března 2021. Členské státy by měly zavést centralizované automatizované mechanismy umožňující včasnou identifikaci majitelů bankovních a platebních účtů a bezpečnostních schránek do 10. září 2020.

(54)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (13) a vydal stanovisko dne 2. února 2017 (14).

(55)

Směrnice (EU) 2015/849 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

V čl. 2 odst. 1 se bod 3 mění takto:

2)

Článek 3 se mění takto:

3)

Článek 6 se mění takto:

4)

Článek 7 se mění takto:

5)

Článek 9 se mění takto:

6)

V článku 10 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

7)

Článek 12 se mění takto:

8)

V článku 13 se odstavec 1 mění takto:

9)

Článek 14 se mění takto:

10)

Článek 18 se mění takto:

11)

Vkládá se nový článek, který zní:

12)

V článku 19 se návětí nahrazuje tímto:

„Pokud jde o přeshraniční korespondenční vztahy zahrnující provádění plateb s určitou respondenční institucí ze třetí země, členské státy kromě opatření zesílené hloubkové kontroly klienta stanovených v článku 13 od svých úvěrových institucí a finančních institucí vyžadují, aby při vstupování do obchodních vztahů:“.

13)

Vkládá se nový článek, který zní:

14)

V článku 27 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

15)

Článek 30 se mění takto:

16)

Článek 31 se mění takto:

17)

Vkládá se nový článek, který zní:

18)

V článku 32 se doplňuje se nový odstavec, který zní:

19)

Vkládá se nový článek, který zní:

(*7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009 (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22).“ "

20)

Vkládá se nový článek, který zní:

21)

V čl. 33 odst. 1 prvním pododstavci se písmeno b) nahrazuje tímto:

22)

V článku 34 se doplňuje nový odstavec, který zní:

23)

Článek 38 se nahrazuje tímto:

24)

V článku 39 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

25)

V článku 40 se odstavec 1 mění takto:

26)

Článek 43 se nahrazuje tímto:

(*8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).“ "

27)

Článek 44 se nahrazuje tímto:

28)

V článku 45 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

29)

V článku 47 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

30)

Článek 48 se mění takto:

31)

Článek 49 se nahrazuje tímto:

32)

V oddílu 3 kapitoly VI se vkládá nový pododdíl, který zní:

33)

Článek 53 se mění takto:

34)

V článku 54 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Členské státy zajistí, aby finanční zpravodajské jednotky určily alespoň jednu kontaktní osobu nebo místo, které bude odpovědné za přijímání žádostí o informace od finančních zpravodajských jednotek v jiných členských státech.“

35)

V článku 55 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

36)

Článek 57 se nahrazuje tímto:

37)

V oddílu 3 kapitoly VI se doplňuje nový pododdíl, který zní:

(*9)  Nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63)."

(*10)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).“ "

38)

V čl. 58 odst. 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Členské státy dále zajistí, aby v případě, že jejich příslušné orgány zjistí porušení předpisů, které je předmětem trestních sankcí, o tom včas informovaly orgány činné v trestním řízení.“

39)

Článek 61 se mění takto:

40)

Vkládá se nový článek, který zní:

(*11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/847 ze dne 20. května 2015 o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků a o zrušení nařízení (ES) č. 1781/2006 (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 1)."

(*12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).“;"

41)

Článek 65 se nahrazuje tímto:

42)

V článku 67 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

43)

V příloze II se návětí bodu 3 nahrazuje tímto:

44)

Příloha III se mění takto:

„iv)

orgány odpovědnými za dohled nad povinnými osobami uvedenými v čl. 2 odst. 1 bodu 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (*13) z hlediska souladu s uvedenou směrnicí.

„g)

orgány odpovědnými za dohled nad povinnými osobami uvedenými v čl. 2 odst. 1 bodu 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/849 (*14) z hlediska souladu s uvedenou směrnicí.

(1)

Unie se zavázala, že vytvoří udržitelný, konkurenceschopný, bezpečný a dekarbonizovaný energetický systém. Energetická unie a rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 stanoví ambiciózní závazky Unie pro další snižování emisí skleníkových plynů alespoň o 40 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990, zvýšení podílu spotřeby energie z obnovitelných zdrojů, dosažení úspor energie v souladu s ambicemi na úrovni Unie a zvýšení energetické bezpečnosti, konkurenceschopnosti a udržitelnosti v Evropě.

(2)

V zájmu dosažení těchto cílů přezkum legislativních aktů Unie týkajících se energetické účinnosti z roku 2016 kombinuje přehodnocení cíle Unie v oblasti energetické účinnosti do roku 2030, jak požadovala Evropská rada ve svých závěrech z roku 2014, přezkum základních ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU (4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU (5) a posílení rámce financování, včetně evropských strukturálních a investičních fondů a Evropského fondu pro strategické investice, čímž se v konečném důsledku zlepší finanční podmínky pro investice do energetické účinnosti na trhu.

(3)

Směrnice 2010/31/EU vyžadovala, aby Komise do 1. ledna 2017 provedla přezkum z hlediska zkušeností získaných během uplatňování uvedené směrnice a z hlediska pokroku, jehož bylo v jejím uplatňování dosaženo, a aby v případě potřeby předložila návrhy.

(4)

K přípravě tohoto přezkumu Komise provedla řadu kroků ke shromáždění informací dokládajících, jak byla směrnice 2010/31/EU provedena v členských státech, přičemž se zaměřila na osvědčené postupy a na možná zlepšení.

(5)

Z výsledku přezkumu a posouzení dopadů provedeného Komisí vyplynulo, že k posílení stávajících ustanovení směrnice 2010/31/EU a zjednodušení některých aspektů je nutno provést řadu změn.

(6)

Unie se zavázala, že do roku 2050 vytvoří udržitelný, konkurenceschopný, bezpečný a dekarbonizovaný energetický systém. Pro splnění tohoto cíle potřebují členské státy i investoři opatření, jejichž účelem je do roku 2050 dosáhnout dlouhodobého cíle v oblasti emisí skleníkových plynů a která dekarbonizují fond budov, který je odpovědný přibližně za 36 % všech emisí CO2 v Unii. Členské státy by měly usilovat o nákladově úspornou rovnováhu mezi dekarbonizací dodávek energie a snížením konečné spotřeby energie. Pro tyto účely je třeba, aby členské státy a investoři disponovali jasnou vizí, na jejímž základě budou formulovat své politiky a svá investiční rozhodnutí, a to včetně orientačních vnitrostátních dílčích cílů a opatření v oblasti energetické účinnosti směřujících k naplnění krátkodobých (2030), střednědobých (2040) a dlouhodobých (2050) cílů. Se zřetelem k těmto cílům a s přihlédnutím k obecným ambicím Unie v oblasti energetické účinnosti je nezbytné, aby členské státy vymezily očekávané výsledky svých dlouhodobých strategií renovací a aby sledovaly vývoj na základě vnitrostátních ukazatelů pokroku, stanovených při zohlednění vnitrostátních podmínek a vnitrostátního vývoje.

(7)

Úsilí Unie směřující k dekarbonizaci fondu budov je posíleno Pařížskou dohodou z roku 2015 přijatou v návaznosti na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (COP 21). S ohledem na skutečnost, že téměř 50 % konečné spotřeby energie v Unii je využíváno na vytápění a chlazení a z toho 80 % v budovách, dosažení cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu souvisí s úsilím Unie v oblasti renovace fondu budov s tím, že se priorita přikládá energetické účinnosti při uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“ a se zřetelem k zavádění obnovitelných zdrojů energie.

(8)

Ustanovení o dlouhodobých strategiích renovací stanovená ve směrnici 2012/27/EU by měla být přesunuta do směrnice 2010/31/EU, jejímuž kontextu lépe odpovídají. Členské státy by měly mít možnost použít své dlouhodobé strategie renovací pro řešení požární bezpečnosti a rizik spojených s intenzivní seismickou aktivitou, která mají dopad na energeticky úsporné renovace a na životnost budov.

(9)

Za účelem dosažení vysoce energeticky účinných budov bez emisí uhlíku a aby bylo zajištěno, že dlouhodobé strategie renovací přinesou potřebný pokrok v transformaci stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie, zejména navýšením počtu rozsáhlých renovací, by členské státy měly poskytovat jasné pokyny, přijmout měřitelná, cílená opatření a podporovat rovný přístup k financování, a to i pro energeticky nejnáročnější segmenty vnitrostátního fondu budov, pro spotřebitele potýkající se s energetickou chudobou, pro sociální bydlení a pro domácnosti dotčené problémem rozdílné motivace a zohledňovat přitom cenovou dostupnost. K další podpoře nezbytného zlepšování vnitrostátního fondu nemovitostí k pronájmu by měly členské státy v případě nemovitostí k pronájmu zvážit zavedení nebo pokračující uplatňování požadavků na určitou úroveň energetické náročnosti podle certifikátů energetické náročnosti.

(10)

Podle posouzení dopadů vypracovaného Komisí by bylo třeba provádět renovace průměrně 3 % budov ročně, mají-li být ambice Unie v oblasti energetické účinnosti nákladově efektivním způsobem naplněny. Jelikož každé 1 % zvýšení energetických úspor snižuje dovoz plynu o 2,6 %, mají jasné ambice v oblasti renovace stávajícího fondu budov velký význam. Úsilí snižující energetickou náročnost budov by tudíž aktivně přispívalo k energetické nezávislosti Unie; kromě toho představuje rovněž značný potenciál z hlediska tvorby pracovních míst v Unii, zejména v malých a středních podnicích. Proto by členské státy měly brát v úvahu, že je zapotřebí zřetelná vazba mezi jejich dlouhodobými strategiemi renovací a příslušnými iniciativami na podporu rozvoje dovedností a vzdělání v odvětvích stavebnictví a energetické účinnosti.

(11)

Měl by být brán zřetel na potřebu zmírnit energetickou chudobu, a to v souladu s kritérii stanovenými členskými státy. Členské státy, jež v rámci svých strategií renovací vymezují vnitrostátní opatření přispívající ke zmírnění energetické chudoby, mají právo stanovit, jaká opatření považují za relevantní.

(12)

Ve svých dlouhodobých strategiích renovací a během plánování jednotlivých opatření a činností by členské státy mohly využívat konceptů, jako je aktivační moment, jímž se rozumí příhodný okamžik v průběhu doby životnosti budovy, například z hlediska nákladové účinnosti nebo narušení provozu, k provedení energeticky úsporných renovací.

(13)

V pokynech Světové zdravotnické organizace z roku 2009 se uvádí, že pokud jde o kvalitu vnitřního vzduchu, zajišťují budovy s nižší energetickou náročností vyšší míru komfortu a pohodlí pro uživatele a zlepšují zdraví. Tepelné mosty, nedostatečná izolace a neplánované proudění vzduchu mohou vést k povrchovým teplotám pod rosným bodem vzduchu a k vlhkosti. Je proto nutné zajistit úplnou a homogenní izolaci budovy včetně balkonů, oken, střech, stěn, dveří a podlah a věnovat zvláštní pozornost tomu, aby teplota na žádném povrchu uvnitř budovy neklesla pod teplotu rosného bodu.

(14)

Členské státy by měly podporovat modernizaci v oblasti energetické náročnosti stávajících budov, jež přispívá k dosažení zdravého vnitřního prostředí a jež zahrnuje odstraňování azbestu a dalších škodlivých látek, přičemž by měly bránit nezákonnému odstraňování škodlivých látek a usnadňovat dodržování stávajících legislativních aktů, jako jsou směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/148/ES (6) a (EU) 2016/2284 (7).

(15)

Je důležité zajistit, aby se opatření ke snížení energetické náročnosti budov nezaměřovala pouze na obvodový plášť budovy, ale aby zahrnovala všechny její relevantní prvky a technické systémy, například pasivní prvky podílející se na pasivních technikách, jejichž cílem je snížit potřebu energie pro vytápění nebo chlazení a spotřebu energie na osvětlení a větrání, a zvýšit tak tepelné a vizuální pohodlí.

(16)

Ústřední úlohu v dlouhodobých vnitrostátních strategiích renovací by měly mít finanční mechanismy, pobídky a mobilizace finančních institucí pro energeticky úsporné renovace budov a členské státy by je měly aktivně podporovat. Mezi tato opatření by měly patřit hypotéky zaměřené na energetickou účinnost pro certifikované energeticky úsporné renovace budov, podpora investic ze strany veřejných orgánů do energeticky účinného fondu budov, například prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru nebo dobrovolných smluv o energetické náročnosti, snižování vnímané rizikovosti investic, poskytování dostupných a transparentních nástrojů pro poradenství a pomoc, jako jsou například jednotná kontaktní místa poskytující integrované služby energetických renovací, jakož i provádění dalších opatření a iniciativ, například těch, jež jsou uvedeny v iniciativě Komise pro inteligentní financování inteligentních budov.

(17)

Přírodní řešení, jako je například vhodně navržená městská zeleň, zelené střechy a stěny poskytující budovám izolaci a stín, také přispívají k nižší potřebě energie, jelikož omezují potřebu vytápění a chlazení a snižují energetickou náročnost budov.

(18)

Měl by být podporován výzkum a testování nových řešení, pokud jde o snižování energetické náročnosti historických staveb a míst; současně by mělo být chráněno a zachováno kulturní dědictví.

(19)

V případě nových budov a budov podstupujících větší renovace by členské státy měly v souladu s vnitrostátními bezpečnostními předpisy podporovat vysoce účinné alternativní systémy, jsou-li technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné, a měly by rovněž věnovat pozornost otázkám podmínek zdravého vnitřního prostředí, požární bezpečnosti a rizik souvisejících s intenzivní seismickou aktivitou.

(20)

Ke splnění cílů politiky energetické účinnosti budov by měla být zlepšena transparentnost certifikátů energetické náročnosti a to zajištěním konzistentnosti při stanovování a uplatňování všech nezbytných parametrů pro výpočty jak pro certifikaci, tak pro požadavky na minimální energetickou náročnost. Členské státy by měly přijmout odpovídající opatření, jimiž například zajistí, aby byla hospodárnost instalovaných, nahrazených nebo modernizovaných technických systémů budov, například pro vytápění prostor, klimatizaci či ohřev vody, zdokumentována s ohledem na certifikaci budov a kontrolu souladu.

(21)

Instalace samoregulačních zařízení, jež individuálně regulují teplotu v každé místnosti nebo v odůvodněných případech v samostatné vytápěné zóně ucelené části budovy, do stávajících budov by mělo být zvážena, je-li ekonomicky proveditelná, například je-li cena těchto zařízení nižší než 10 % celkových nákladů na vyměněné zdroje tepla.

(22)

Inovace a nové technologie rovněž budovám umožňují podpořit celkovou dekarbonizaci ekonomiky včetně odvětví dopravy. Budovy mohou být například využívány pro rozvoj infrastruktury potřebné pro inteligentní nabíjení elektrických vozidel a rovněž poskytují členským státům základ, pokud se rozhodnou využívat autobaterie jako zdroj energie.

(23)

V kombinaci se zvýšeným podílem výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů produkují elektrická vozidla méně emisí uhlíku, a přispívají tak k lepší kvalitě ovzduší. Elektrická vozidla tvoří významnou součást přechodu na čistou energii, jenž je založen na opatřeních v zájmu energetické účinnosti, alternativních palivech, energii z obnovitelných zdrojů a inovativních řešeních v oblasti řízení energetické flexibility. Stavební předpisy lze účinně využít ke stanovení cílených požadavků na podporu zavádění infrastruktury pro dobíjení v parkovištích obytných i jiných než obytných budov. Členské státy by měly stanovit opatření v zájmu jednoduššího zavádění infrastruktury pro dobíjení, a to s cílem řešit překážky, jako je rozdílná motivace a administrativní komplikace, jimž jednotliví vlastníci čelí při snaze nainstalovat dobíjecí stanice na svých parkovacích místech.

(24)

Potřebné podmínky pro případnou rychlou instalaci dobíjecích stanic zajišťují kabelovody. Členské státy by měly zajistit rozvoj elektromobility vyváženým a nákladově efektivním způsobem. K patřičné instalaci kabelovodů by se mělo přistupovat zejména v návaznosti na větší renovace, které se dotýkají elektrické infrastruktury. Při provádění požadavků na elektromobilitu do vnitrostátních právních předpisů by měly členské státy řádně zohlednit případné rozdílnosti v konkrétních situacích, například vlastnictví budov a jejich přilehlých parkovišť, veřejná parkoviště provozovaná soukromými subjekty a budovy plnící současně obytnou i jinou než obytnou funkci.

(25)

Díky již připravené infrastruktuře se sníží náklady na instalace dobíjecích stanic pro jednotlivé vlastníky, a uživatelé elektrických vozidel tak budou mít přístup k dobíjecím stanicím. Stanovení požadavků na elektromobilitu na úrovni Unie ohledně předběžného vybavení parkovacích míst a instalace dobíjecích stanic je účinným způsobem, jak podpořit používání elektrických vozidel v blízké budoucnosti a současně umožnit ve střednědobém až dlouhodobém horizontu další rozvoj s nižšími náklady.

(26)

Při stanovování požadavků upravujících od roku 2025 instalaci minimálního počtu dobíjecích stanic pro jiné než obytné budovy s více než 20 parkovacími místy by členské státy měly brát zřetel na relevantní vnitrostátní, regionální a místní podmínky, jakož i na případné rozdíly v potřebách a okolnostech v závislosti na dané oblasti, typologii budov, dostupnosti veřejné dopravy a dalších významných kritériích, aby bylo zajištěno, že dobíjecí stanice budou rozmístěny přiměřeně a vhodně.

(27)

Některé zeměpisné oblasti však mohou pro svou specifickou zranitelnost při uplatňování požadavků na elektromobilitu čelit specifickým obtížím. To by mohl být případ nejvzdálenějších regionů ve smyslu článku 349 Smlouvy o fungování EU, vzhledem k jejich odlehlosti, ostrovní povaze, malé rozloze, složitému povrchu a podnebí, jakož i izolovaných mikrosoustav, jejichž elektrické sítě bude možná nutné vyvíjet, aby se vyrovnaly s další elektrifikací místní dopravy. V takových případech by mělo být členským státům povoleno požadavky na elektromobilitu neuplatňovat. Bez ohledu na tuto výjimku však může být elektrifikace dopravy účinným nástrojem ke zlepšení kvality vzduchu či k řešení problémů se zabezpečením dodávek, s nimiž se právě takové regiony a systémy často potýkají.

(28)

Při uplatňování požadavků na infrastrukturu elektromobility podle změn směrnice 2010/31/EU stanovených touto směrnicí by členské státy měly brát ohled na to, že je zapotřebí holistického a soudržného územního plánování a že je třeba prosazovat alternativní, bezpečné a udržitelné druhy dopravy a jejich podpůrné infrastruktury, například v podobě vyhrazené parkovací infrastruktury pro elektrická jízdní kola a pro vozidla osob s omezenou schopností pohybu.

(29)

Programy pro jednotný digitální trh a energetickou unii by měly být sladěny a měly by sloužit společným cílům. Digitalizace energetického systému rychle mění energetické prostředí, od integrace obnovitelných zdrojů energie po inteligentní sítě a budovy připravené na inteligentní řešení. Z hlediska digitalizace odvětví stavebnictví jsou důležité cíle Unie v oblasti konektivity a ambice na zavedení vysokokapacitních komunikačních sítí pro inteligentní domácnosti a dobře propojené komunity. Měly by být k dispozici cílené pobídky, které podpoří systémy připravené na inteligentní řešení a digitální řešení v zastavěném prostředí. Vzniknou tak nové příležitosti k energetickým úsporám, neboť spotřebitelé získají přesnější informace o svých spotřebních zvyklostech a provozovatelé systému budou moci síť lépe řídit.

(30)

Pro měření schopnosti budov využívat informační a komunikační technologie a elektronické systémy pro účely přizpůsobení provozu budov potřebám uživatelů a sítě a pro zvýšení energetické účinnosti a celkové hospodárnosti budov by měl být používán ukazatel připravenosti pro chytrá řešení. Ukazatel připravenosti pro chytrá řešení by měl zvýšit povědomí vlastníků a uživatelů budov o hodnotě automatizace budov a elektronického monitorování technických systémů budov a měl by uživatelům budovy poskytnout jistotu, pokud jde o skutečné úspory plynoucí z těchto nových rozšířených funkcí. Využívání tohoto systému pro hodnocení připravenosti budov pro chytrá řešení by mělo být pro členské státy nepovinné.

(31)

S cílem přizpůsobit směrnici 2010/31/EU technickému pokroku by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU za účelem doplnění uvedené směrnice stanovením definice ukazatele připravenosti pro chytrá řešení a metodiky pro jeho výpočet. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 (8) o zdokonalení tvorby právních předpisů. Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(32)

S cílem zajistit jednotné podmínky provádění směrnice 2010/31/EU ve znění této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci týkající se podmínek pro provádění nepovinného společného systému Unie pro hodnocení připravenosti budov pro chytrá řešení. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011. (9)

(33)

Aby bylo při renovacích budov zajištěno co nejlepší využití finančních opatření týkajících se energetické účinnosti, měla by tato opatření být svázána s kvalitou renovačních prací, a to se zřetelem k zamýšleným nebo již dosaženým úsporám energie. Tato opatření by proto měla být navázána na vlastnosti zařízení či materiálu používaných při renovaci, na úroveň certifikace či kvalifikace osoby zajišťující instalaci, na energetický audit nebo na zlepšení dosažené v důsledku renovace, které by mělo být posouzeno porovnáním certifikátů energetické náročnosti vydaných před renovací a po ní, použitím standardních hodnot či jinou transparentní a přiměřenou metodou.

(34)

Stávající nezávislé kontrolní systémy pro certifikáty energetické náročnosti mohou být využívány pro kontrolu souladu a měly by být posíleny, aby byla zajištěna kvalita certifikátů. Pokud jsou nezávislé kontrolní systémy pro certifikáty energetické náročnosti doplněny o nepovinnou databázi nad rámec požadavků směrnice 2010/31/EU ve znění této směrnice, může být tato databáze využita pro kontrolu souladu a pro tvorbu statistik o regionálním či vnitrostátním fondu budov. Jsou zapotřebí vysoce kvalitní údaje o fondu budov a tyto údaje by mohly být částečně získány z databází, které téměř všechny členské státy v současné době vyvíjí a spravují pro účely certifikátů energetické náročnosti.

(35)

Podle posouzení dopadů provedeného Komisí nejsou ustanovení týkající se inspekcí otopných soustav a klimatizačních systémů účinná, neboť v dostatečné míře nezajišťují počáteční ani průběžnou hospodárnost těchto technických systémů. V současnosti se dostatečně nezohledňují ani levná technická řešení energetické účinnosti s velmi krátkou dobou návratnosti, jako je např. hydraulické vyvážení otopné soustavy a instalace či výměna termostatických regulačních ventilů. Ustanovení týkající se inspekcí by měla být pozměněna, aby byly zajištěny lepší výsledky inspekcí. Tyto změny by měly klást důraz na inspekce centralizovaných otopných soustav a klimatizačních systémů, a to i jsou-li tyto systémy kombinovány s větracími systémy. Uvedené změny by měly z oblasti působnosti vyjmout malé otopné soustavy, jako jsou elektrické ohřívače a kamna na dřevo, nedosahují-li prahových hodnot pro inspekci podle směrnice 2010/31/EU ve znění této směrnice.

(36)

Při provádění inspekcí a pro dosažení zamýšleného snížení energetické náročnosti budov v praxi by mělo být cílem snížení stávající energetické náročnosti otopných soustav, klimatizačních systémů a větracích systémů za reálných podmínek použití. Reálná hospodárnost uvedených soustav a systémů závisí na energii využívané za dynamicky se měnících typických nebo průměrných provozních podmínek. Takové podmínky vyžadují většinou pouze část nominální výkonové kapacity, a proto by inspekce otopných soustav, klimatizačních systémů a větracích systémů měly obsahovat i posouzení příslušných schopností daných zařízení zvyšovat hospodárnost soustav a systémů za měnících se podmínek, jako jsou provozní podmínky částečného zatížení.

(37)

Automatizace budov a elektronické monitorování technických systémů budov se ukázaly jako účinná náhrada inspekcí, zejména u rozsáhlých systémů, a skýtají značný potenciál nákladově efektivních a významných energetických úspor pro spotřebitele i podniky. Instalace těchto zařízení by se ve velkých jiných než obytných budovách a bytových domech, které jsou dostatečně velké na to, aby se náklady vrátily za méně než tři roky, měla považovat za nákladově nejefektivnější alternativu k inspekcím, neboť umožňuje jednat podle poskytnutých informací, čímž jsou zajištěny energetické úspory v dlouhodobém výhledu. V případě malých instalací by pak zdokumentování hospodárnosti systémů osobami zajišťujícími instalaci mělo podpořit ověřování plnění minimálních požadavků stanovených pro všechny technické systémy budov.

(38)

Stávající možnost členských států rozhodnout se pro opatření založená na poskytování poradenství coby alternativy k inspekcím otopných soustav, klimatizačních systémů, kombinovaných systémů pro vytápění a větrání a kombinovaných systémů pro klimatizaci a větrání má být zachována za předpokladu, že celkový dopad takových opatření je před zahájením jejich uplatňování doložen, formou zprávy předložené Komisi, jako rovnocenný účinku inspekce.

(39)

S prováděním režimů pravidelných inspekcí otopných soustav a klimatizačních systémů podle směrnice 2010/31/EU byly spojeny značné administrativní a finanční investice ze strany členských států i soukromého sektoru, zahrnující školení a akreditace odborníků, zajišťování kvality a kontroly, jakož i náklady na inspekce. Pro členské státy, které přijaly nezbytná opatření na zavedení pravidelných inspekcí a zavedly efektivní režimy inspekcí, může být vhodné i nadále tyto režimy provozovat, a to i u menších otopných soustav a klimatizačních systémů. V takových případech by členské státy neměly být povinny tyto přísnější požadavky oznamovat Komisi.

(40)

Aniž je dotčena volba členských států, zda uplatňovat soubor norem v oblasti energetické náročnosti budov, jež byly vypracovány na základě mandátu Komise M/480, který obdržel Evropský výbor pro normalizaci (CEN), uznání těchto norem a jejich prosazování ve všech členských státech by mělo na provádění směrnice 2010/31/EU ve znění této směrnice pozitivní dopad.

(41)

Doporučení Komise (EU) 2016/1318 (10) týkající se budov s téměř nulovou spotřebou energie popisuje, jak by provádění směrnice 2010/31/EU mohlo současně zajistit transformaci fondu budov a přechod na udržitelnější dodávky energie, což zároveň podporuje strategii vytápění a chlazení. Za účelem zajištění řádného provádění by měl být aktualizován všeobecný rámec pro výpočet energetické náročnosti budov a mělo by se dostat podpory snižování náročnosti obvodových plášťů budov, a to s využitím činnosti CEN v rámci mandátu Komise M/480. Členské státy se mohou rozhodnout, že budou navíc poskytovat dodatečné číselné ukazatele, například pro celkové energetické potřeby celé budovy nebo pro emise skleníkových plynů.

(42)

Tato směrnice by neměla členským státům bránit ve stanovení ambicióznějších požadavků v oblasti energetické náročnosti pro budovy a pro prvky budov, pokud jsou takové požadavky v souladu s právem Unie. Skutečnost, že tyto požadavky mohou za určitých okolností omezovat instalování nebo používání výrobků, na něž se vztahují jiné použitelné harmonizační právní předpisy Unie, je v souladu s cíli směrnic 2010/31/EU a 2012/27/EU za předpokladu, že takové požadavky nepředstavují neodůvodněnou překážku trhu.

(43)

Jelikož cíle této směrnice, totiž snížit množství energie potřebné pro pokrytí potřeby energie spojené s typickým užíváním budov, nemůže být v dostatečné míře dosaženo členskými státy, avšak na základě zaručené soudržnosti společných cílů, porozumění a politické vůle jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení uvedeného cíle nezbytné.

(44)

Tato směrnice plně respektuje vnitrostátní specifika jednotlivých členských států, rozdíly mezi nimi a jejich pravomoci v souladu s čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování EU. Záměrem této směrnice je dále umožnit sdílení osvědčených postupů, a usnadnit tak v Unii přechod k energeticky vysoce účinnému fondu budov.