5.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 139/1

(1)

Aby se vyhovělo novým iniciativám v oblasti transparentnosti daní na úrovni Unie, byla směrnice Rady 2011/16/EU (3) v posledních letech několikrát změněna. V této souvislosti směrnice Rady 2014/107/EU (4) zavedla společný standard pro oznamování (CRS) informací o finančních účtech v rámci Unie, který byl vypracován v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“). Tento společný standard pro oznamování stanoví automatickou výměnu informací o finančních účtech držených daňovými nerezidenty, a vytváří rámec pro tuto výměnu na celém světě. Směrnice 2011/16/EU byla změněna směrnicí Rady (EU) 2015/2376 (5), která stanoví automatickou výměnu informací o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem, a směrnicí Rady (EU) 2016/881 (6), která stanoví povinnou automatickou výměnu informací mezi daňovými orgány týkající se podávání zpráv podle jednotlivých zemí o nadnárodních podnicích. S ohledem na to, jak by daňové orgány mohly použít informace proti praní peněz, byla ve směrnici Rady (EU) 2016/2258 (7) členským státům uložena povinnost poskytnout daňovým orgánům přístup k postupům náležité péče a kontroly zákazníka, které uplatňují finanční instituce podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (8). I když byla směrnice 2011/16/EU několikrát změněna s cílem navýšit prostředky, které mohou daňové orgány použít na opatření v souvislosti s agresivním daňovým plánováním, ještě stále je zapotřebí posílit některé konkrétní aspekty transparentnosti stávajícího daňového rámce.

(2)

Pro členské státy je čím dál tím těžší chránit své vnitrostátní základy daně před erozí, jelikož struktury daňového plánování procházejí vývojem, jsou mimořádně propracované a využívají výhodu ze zvýšeného pohybu kapitálu i osob v rámci vnitřního trhu. Tyto struktury sestávají obvykle z uspořádání, která zasahují do různých jurisdikcí a přesouvají zdanitelné zisky do příznivějších daňových režimů, nebo mají za účinek snížení celkové daňové povinnosti daňového poplatníka. V důsledku toho členské státy často pociťují značné snížení svých daňových příjmů, což jim brání v uplatňování daňových politik příznivých pro růst. Proto je důležité, aby daňové orgány členských států dostávaly komplexní a důležité informace o potenciálně agresivních daňových uspořádáních. Tyto informace by daňovým orgánům umožnily pohotově zasáhnout proti škodlivým daňovým praktikám a odstranit mezery přijetím právních předpisů nebo provedením náležitých posouzení rizik a daňových auditů. Ze skutečnosti, že daňové orgány jsou nečinné ve vztahu k uspořádání, o němž byly informovány, nelze vyvozovat potvrzení platnosti nebo daňového zacházení ve vztahu k takovému uspořádání.

(3)

Vzhledem k tomu, že většina uspořádání, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánovaním, zasahuje do více než jedné jurisdikce, poskytování informací o nich by přineslo další pozitivní výsledky, pokud by se tyto informace vyměňovaly také mezi členskými státy. Zejména automatická výměna informací mezi daňovými orgány je důležitá, aby se těmto orgánům poskytly potřebné informace s cílem umožnit jim přijmout opatření v případě, že zaznamenají agresivní daňové praktiky.

(4)

S vědomím toho, jak by transparentní rámec pro rozvoj podnikatelské činnosti mohl přispět k tomu, aby se zakročilo proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům na vnitřním trhu, byla Komise vyzvána, aby předložila iniciativy ohledně povinného poskytování informací o uspořádáních, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánovaním, v souladu s opatřením č. 12 akčního plánu OECD pro předcházení erozi základu daně a přesouvání zisku (BEPS). V této souvislosti Evropský parlament požadoval přísnější opatření proti zprostředkovatelům, kteří napomáhají uspořádáním, jež mohou vést k vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům. Je rovněž důležité uvést, že v Prohlášení ze dne 13. května 2017 o boji proti daňovým trestným činům a jiným nezákonným finančním tokům přijatém skupinou G7 na Bari byla OECD požádána, aby zahájila jednání o možných způsobech, jak řešit problematiku uspořádání navržených k obcházení poskytování informací v rámci společného standardu pro oznamování nebo zaměřených na to, aby skutečným majitelům poskytovala úkryt pro jejich finance prostřednictvím netransparentních struktur, a aby současně také zvážila modelová pravidla povinného poskytování informací inspirovaná přístupem k uspořádáním navrženým k vyhýbání se daňovým povinnostem uvedeným ve zprávě týkající se opatření č. 12 akčního plánu BEPS.

(5)

Je třeba připomenout, jak někteří finanční zprostředkovatelé a jiní poskytovatelé daňového poradenství zřejmě aktivně pomáhali svým klientům v zatajování offshorových finančních prostředků. Kromě toho, i když společný standard pro oznamování zavedený směrnicí 2014/107/EU představuje významný krok vpřed ve vytváření transparentního daňového rámce v Unii, přinejmenším z hlediska informací o finančních účtech, může být ještě zdokonalen.

(6)

Oznamování informací o přeshraničních uspořádáních, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánovaním může účinně podpořit úsilí zaměřené na vytvoření prostředí spravedlivého zdaňování na vnitřním trhu. V tomto ohledu by povinnost zprostředkovatelů informovat daňové orgány o určitých přeshraničních uspořádáních, která by mohla být potenciálně využita pro účely agresivního daňového plánování, představovala krok správným směrem. Za účelem vypracování komplexnější politiky by bylo rovněž nezbytné, aby si daňové orgány, jako druhý krok po oznamování informací, vyměňovaly informace se svými protějšky v jiných členských státech. Taková rozhodnutí by také zvýšila efektivnost společného standardu pro oznamování. Kromě toho by bylo důležité poskytnout Komisi přístup k dostatečnému množství informací, aby mohla sledovat řádné fungování této směrnice. Takový přístup Komise k informacím nezbavuje členské státy povinnosti oznamovat jakoukoli státní podporu Komisi.

(7)

Uznává se, že oznamování informací o přeshraničních uspořádáních, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánováním by mělo větší šanci dosáhnout předpokládaného odrazujícího účinku, pokud by se příslušné informace dostaly k daňovým orgánům včas, jinými slovy dříve, než jsou tato uspořádání skutečně zavedena. Aby se usnadnila práce správních orgánů členských států, mohla by se následná automatická výměna informací o těchto uspořádáních provádět každé čtvrtletí.

(8)

V zájmu zajištění řádného fungování vnitřního trhu a zabránění mezerám v navrhovaném rámci pravidel by měla být oznamovací povinnost uložena všem subjektům, které jsou obvykle zapojeny do navrhování, uvádění na trh, organizování nebo řízení realizace přeshraniční transakce nebo série takových transakcí, které se mají oznamovat, a také těm, kteří poskytují pomoc nebo poradenství. Neměla by se přehlížet ani skutečnost, že v některých případech by oznamovací povinnost nebyla vymahatelná ve vztahu ke zprostředkovateli z důvodu zákonné profesní mlčenlivosti nebo proto, že zprostředkovatel neexistuje, jelikož daňový poplatník například navrhuje a realizuje určité schéma interně. Bylo by tudíž zásadní, aby za takových okolností daňové orgány neztratily možnost získávat informace o daňových uspořádáních, která potenciálně souvisí s agresivním daňovým plánováním. Oznamovací povinnost by proto bylo nezbytné přesunout na daňového poplatníka, který má v těchto případech z uvedeného uspořádání přínos.

(9)

Uspořádání agresivního daňového plánování se v průběhu let vyvíjela, jsou čím dál tím složitější a podléhají neustálým změnám a úpravám v reakci na obranná protiopatření daňových orgánů. Uváží-li se tato skutečnost, pak by spíše než vymezit pojem agresivního daňového plánování bylo účinnější usilovat o podchycení uspořádání, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánováním, sestavením seznamu rysů a prvků transakcí, které jasně naznačují, že dochází k vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužívání daňového systému. Tyto náznaky jsou označovány jako „charakteristické znaky“.

(10)

Vzhledem k tomu, že hlavním cílem této směrnice o poskytování informací o přeshraničních uspořádáních, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánováním, by mělo být zajištění řádného fungování vnitřního trhu, je důležité, aby se na úrovni Unie neregulovalo to, co překračuje rámec nezbytný pro dosažení těchto cílů. Právě proto je třeba, aby se jakákoli společná pravidla omezovala na poskytování informací o přeshraničních situacích, tedy situacích zahrnujících buď více než jeden členský stát, nebo členský stát a třetí zemi. Za těchto okolností lze z důvodu potenciálního vlivu na fungování vnitřního trhu odůvodnit spíše nutnost přijmout společný soubor pravidel než ponechat řešení na vnitrostátní úrovni. Určitý členský stát by měl mít možnost přijmout další vnitrostátní opatření pro oznamování podobné povahy, avšak žádné informace získané nad rámec toho, co je předmětem oznamování podle této směrnice, by neměly být automaticky sdělovány příslušným orgánům ostatních členských států. Tyto informace by mohly být vyměňovány na žádost nebo z vlastního podnětu v souladu s platnými pravidly.

(11)

S přihlédnutím k tomu, že oznamovaná uspořádání by měla mít přeshraniční rozměr, bylo by důležité vyměňovat si příslušné informace s daňovými orgány v jiných členských státech s cílem zajistit maximální účinnost této směrnice v odrazování od postupů agresivního daňového plánování. Mechanismus pro výměnu informací v souvislosti s předběžnými daňovými rozhodnutími s přeshraničním prvkem a předběžnými posouzeními převodních cen by se měl rovněž použít s cílem vyhovět povinné a automatické výměně oznámených informací mezi daňovými orgány v Unii o přeshraničních uspořádáních, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánovaním.

(12)

Za účelem usnadnění automatické výměny informací a zvýšení efektivního využívání zdrojů by k výměnám informací mělo docházet prostřednictvím společné komunikační sítě (CCN), kterou vyvinula Unie. V této souvislosti by se informace zaznamenávaly v zabezpečeném centrálním rejstříku pro správní spolupráci v oblasti daní. Členské státy by také měly mít povinnost provést řadu praktických opatření, včetně opatření pro standardizaci sdělování všech požadovaných informací vytvořením standardního formuláře. Tato opatření by měla rovněž zahrnovat specifikaci jazykových požadavků na předpokládanou výměnu informací a na související modernizaci sítě CCN.

(13)

Za účelem minimalizace nákladů a administrativní zátěže pro daňové správy i pro zprostředkovatele a v zájmu zajištění účinnosti této směrnice při odrazování od postupů agresivního daňového plánování by rozsah automatické výměny informací ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat, v rámci Unie měl být v souladu s mezinárodním vývojem. Měl by být zaveden specifický charakteristický znak, který by umožňoval zabývat se uspořádáními navrženými s cílem obcházet oznamovací povinnost zahrnující automatickou výměnu informací. Po účely tohoto charakteristického znaku by se mělo k dohodám o automatické výměně informací o finančních účtech v rámci společného standardu pro oznamování přistupovat stejně jako k oznamovacím povinnostem stanoveným v čl. 8 odst. 3a směrnice Rady 2014/107/EU a v příloze I uvedené směrnice. Při provádění částí této směrnice týkajících se uspořádání pro obcházení společného standardu pro oznamování a uspořádání zahrnujících právnické osoby nebo právní uspořádání či jakékoli jiné obdobné struktury by měly mít členské státy možnost využít výsledky práce OECD, konkrétně pak její modelová pravidla povinného poskytování informací za účelem řešení uspořádání pro vyhýbání se společnému standardu pro oznamování a neprůhledných offshorových struktur a komentář k těmto pravidlům, a to jako zdroj příkladů nebo výkladu, s cílem zajistit jednotnost při uplatňování napříč členskými státy, v rozsahu, v jakém jsou tyto texty v souladu s právem Unie.

(14)

Přestože přímé daně zůstávají v pravomoci členských států, je výhradně pro účely jasného vymezení působnosti charakteristického znaku vztahujícího se na uspořádání s přeshraničními transakcemi, která by měli podle směrnice 2011/16/EU zprostředkovatelé nebo případně daňoví poplatníci oznamovat a o kterých by si měly příslušné orgány automaticky vyměňovat informace, vhodné odkázat na nulovou nebo téměř nulovou sazbu daně z příjmů právnických osob. Dále je vhodné připomenout, že na přeshraniční uspořádání agresivního daňového plánování, jejichž hlavním důvodem nebo jedním z hlavních důvodů je získání daňové výhody, která maří předmět nebo účel příslušného daňového práva, se vztahuje obecné pravidlo proti zneužívání uvedené v článku 6 směrnice Rady (EU) 2016/1164 (9).

(15)

Pro zlepšení účinnosti této směrnice, by členské státy měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních pravidel, kterými se tato směrnice provádí. Takto stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(16)

Za účelem zajištění jednotných podmínek provádění této směrnice, zejména pokud jde o automatickou výměnu informací mezi daňovými orgány, by měla být Komisi svěřena prováděcí pravomoc přijmout standardní formulář s omezeným počtem prvků, včetně jazykových režimů. Ze stejného důvodu by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci přijímat potřebná praktická opatření pro modernizaci centrálního rejstříku pro správní spolupráci v oblasti daní. Tyto pravomoci by se měly vykonávat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (10).

(17)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (11). Každé zpracování osobních údajů uskutečněné v rámci této směrnice musí být v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (12) a nařízením (ES) č. 45/2001.

(18)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie.

(19)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zlepšení fungování vnitřního trhu odrazením od používání přeshraničních uspořádání agresivního daňového plánování„ nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, neboť se cíleně zaměřuje na schémata vyvinutá pro potenciální získání výhod z neefektivností trhu, jež mají svůj původ ve vzájemném působení rozdílných vnitrostátních pravidel, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle, zejména s přihlédnutím k tomu, že je omezena na přeshraniční uspořádání týkající se buď více než jednoho členského státu, nebo některého členského státu a třetí země.

(20)

Směrnice 2011/16/EU by tudíž měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

Článek 3 se mění takto:

2)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 8ab

Rozsah a podmínky povinné automatické výměny informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat

1.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů vyžadoval podávání informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat, jež jsou jim známy, jež mají v držení nebo pod svou kontrolou, příslušným orgánům do 30 dní počínaje:

co nastane jako první.

Bez ohledu na první pododstavec je od zprostředkovatelů uvedených v čl. 3 bodě 21 druhém pododstavci vyžadováno podávání informací do 30 dní počínaje dnem následujícím poté, co poskytli přímo či prostřednictvím dalších osob podporu, pomoc nebo poradenství.

2.   V případě uspořádání určených k nabízení na trhu přijmou členské státy nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů vyžadovaly pravidelné podávání zpráv jednou za tři měsíce s aktualizacemi obsahujícími nové informace, které se mají oznamovat podle odst. 14 písm. a), d), g) a h) a které se objevily od podání poslední zprávy.

3.   Je-li zprostředkovatel povinen podat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, příslušným orgánům více než jednoho členského státu, podávají se tyto informace pouze v členském státě, který je na následujícím seznamu uveden jako první:

4.   V případě vícečetné oznamovací povinnosti podle odstavce 3 je zprostředkovatel od povinnosti podávat informace osvobozen, pokud v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že stejné informace podal v jiném členském státě.

5.   Každý členský stát může přijmout nezbytná opatření, aby zprostředkovatelé měli právo na zproštění povinnosti podávat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, jestliže by tato oznamovací povinnost představovala porušení zákonné profesní mlčenlivosti podle vnitrostátního práva daného členského státu. Za takové situace přijme každý členský stát nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů vyžadoval neprodlené informování jakéhokoli jiného zprostředkovatele, nebo pokud takový zprostředkovatel není, příslušného daňového poplatníka o jeho oznamovací povinnosti podle odstavce 6.

Zprostředkovatelé mohou mít právo na zproštění povinností podle prvního pododstavce pouze v rozsahu, v jakém působí v mezích příslušných vnitrostátních právních předpisů, které vymezují jejich profesi.

6.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření k vyžadování toho, aby v situaci bez zprostředkovatele, nebo pokud zprostředkovatel informuje příslušného daňového poplatníka či jiného zprostředkovatele o uplatnění zproštění povinnosti podle odstavce 5, měl povinnost podávat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, další informovaný zprostředkovatel, nebo pokud takový zprostředkovatel není, příslušný daňový poplatník.

7.   Příslušný daňový poplatník, jenž má oznamovací povinnost, podá informace do 30 dní počínaje dnem následujícím poté, co mu je přeshraniční uspořádání, které se má oznamovat, zpřístupněno pro zavedení nebo je připraveno k zavedení tímto příslušným daňovým poplatníkem nebo byl uskutečněn první krok v jeho zavedení ve vztahu k příslušnému daňovému poplatníkovi, podle toho, co nastane jako první.

Je-li příslušný daňový poplatník povinen podat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, příslušným orgánům více než jednoho členského státu, podávají se tyto informace pouze příslušným orgánům členského státu, který je na následujícím seznamu uveden jako první:

8.   V případě vícečetné oznamovací povinnosti podle odstavce 7 je příslušný daňový poplatník od povinnosti podávat informace osvobozen, pokud v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že stejné informace byly podány v jiném členském státě.

9.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření k vyžadování toho, aby v situaci více než jednoho zprostředkovatele měli povinnost podávat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, všichni zprostředkovatelé účastnící se téhož přeshraničního uspořádání, které se má oznamovat.

Od povinnosti podávat informace je zprostředkovatel osvobozen pouze v rozsahu, v jakém v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že tytéž informace podle odstavce 14 již podal jiný zprostředkovatel.

10.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření k vyžadování toho, aby v případě, že oznamovací povinnost má příslušný daňový poplatník a příslušných daňových poplatníků je více, podával informace v souladu s odstavcem 6 příslušný daňový poplatník, který je na následujícím seznamu uveden jako první:

Od povinnosti podávat informace je příslušný daňový poplatník osvobozen v rozsahu, v jakém v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že tytéž informace podle odstavce 14 již podal jiný příslušný daňový poplatník.

11.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření k vyžadování toho, aby každý příslušný daňový poplatník podával orgánu daňové správy informace o využívání daného uspořádání v každém roce, kdy dané uspořádání využívá.

12.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů a příslušných daňových poplatníků vyžadoval podání informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat a jejichž první krok byl zaveden mezi dnem vstupu této směrnice v platnost a dnem její použitelnosti. Informace o těchto přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat, podají zprostředkovatelé a případně příslušní daňoví poplatníci do 31. srpna 2020.

13.   Příslušný orgán členského státu, kde byly podány informace podle odstavců 1 až 12 tohoto článku, sdělí prostřednictvím automatické výměny informace uvedené v odstavci 14 tohoto článku příslušným orgánům všech ostatních členských států v souladu s praktickými opatřeními přijatými podle článku 21.

14.   Informace, jež má příslušný orgán členského státu sdělovat podle odstavce 13, v závislosti na daném případě zahrnují:

15.   Ze skutečnosti, že orgány daňové správy jsou nečinné ve vztahu k přeshraničnímu uspořádání, které se má oznamovat, nelze vyvozovat potvrzení platnosti nebo daňového zacházení ve vztahu k takovému uspořádání.

16.   K usnadnění výměny informací podle odstavce 13 tohoto článku přijme Komise praktická opatření nezbytná k provedení tohoto článku, včetně opatření pro standardizaci sdělování informací podle odstavce 14 tohoto článku, jako součást postupu pro stanovení standardního formuláře podle čl. 20 odst. 5.

17.   Komise nemá přístup k informacím uvedeným v písmenech a), c) a h) odstavce 14.

18.   Automatická výměna informací se uskuteční do jednoho měsíce od konce čtvrtletí, v němž byly informace podány. První informace musí být sděleny do 31. října 2020.“

3)

V článku 20 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„5.   Komise přijme postupem podle čl. 26 odst. 2 standardní formuláře, včetně jazykového režimu, v těchto případech:

Tyto standardní formuláře nesmí být rozšířeny nad rámec prvků výměny informací uvedených v čl. 8a odst. 6 a čl. 8ab odst. 14 a dalších souvisejících oblastí spojených s těmito prvky nutných pro dosažení cílů článků 8a a 8ab.

Jazykové režimy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce nebrání členským státům ve sdělování informací podle článků 8a a 8ab v kterémkoli z úředních jazyků Unie. Uvedené jazykové režimy však mohou stanovit, že se klíčové prvky těchto informací zasílají rovněž v jiném úředním jazyce Unie.“

4)

V článku 21 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„5.   Do 31. prosince 2017 vyvine Komise zabezpečený centrální rejstřík členských států pro správní spolupráci v oblasti daní, ve kterém se v zájmu zajištění automatické výměny stanovené v čl. 8a odst. 1 a 2 zaznamenávají informace, jež mají být sdělovány podle uvedených odstavců, a zajistí jeho technickou a logistickou podporu.

Do 31. prosince 2019 vyvine Komise zabezpečený centrální rejstřík členských států pro správní spolupráci v oblasti daní, ve kterém se v zájmu zajištění automatické výměny stanovené v čl. 8ab odst. 13, 14 a 16 zaznamenávají informace, jež mají být sdělovány podle uvedených odstavců, a zajistí jeho technickou a logistickou podporu.

K informacím zaznamenaným v tomto rejstříku mají přístup příslušné orgány všech členských států. Komise má k informacím zaznamenaným v tomto rejstříku rovněž přístup, avšak s omezeními stanovenými v čl. 8a odst. 8 a v čl. 8ab odst. 17. Komise přijme nezbytná praktická opatření postupem podle čl. 26 odst. 2.

Dokud nebude tento zabezpečený centrální rejstřík v provozu, provádí se automatická výměna stanovená v čl. 8a odst. 1 a 2 a čl. 8ab odst. 13, 14 a 16 v souladu s odstavcem 1 tohoto článku a platnými praktickými opatřeními.“

5)

V článku 23 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Členské státy předávají Komisi roční hodnocení účinnosti automatické výměny informací podle článků 8, 8a, 8aa a 8ab a sdělují jí dosažené praktické výsledky. Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme formu a podmínky předávání tohoto ročního hodnocení. Tyto prováděcí akty se přijímají postupem podle čl. 26 odst. 2.“

6)

Článek 25a se nahrazuje tímto:

„Článek 25a

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a týkajících se článků 8aa a 8aaa a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

7)

Článek 27 se nahrazuje tímto:

„Článek 27

Podávání zpráv

1.   Každých pět let od 1. ledna 2013 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice.

2.   Každé dva roky od 1. července 2020 vyhodnotí členské státy a Komise relevantnost přílohy IV a Komise předloží Radě zprávu. Ke zprávě se případně připojí legislativní návrh.“

8)

Doplňuje se příloha IV, jejíž znění je uvedeno v příloze této směrnice.

5.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 139/14

(1)

V návaznosti na antisubvenční šetření (dále jen „původní šetření“) Komise prostřednictvím prováděcího nařízení (EU) 2015/309 (2) uložila konečné vyrovnávací clo na dovoz některých pstruhů duhových pocházejících z Turecka (dále jen „platná opatření“).

(2)

Dne 13. března 2017 Egejské sdružení vývozců (dále jen „žadatel“) předložilo žádost o částečný prozatímní přezkum vyrovnávacích opatření.

(3)

V žádosti byly poskytnuty důkazy o tom, že změna v provádění přímých produkčních dotací zavedená v roce 2016 vedla k podstatnému snížení úrovně subvencí pro producenty pstruhů v Turecku, a že opatření proto nejsou k vyrovnání subvencování již nutná. Žadatel rovněž tvrdil, že tato změna je trvalé povahy. Podle žadatele je proto nutné platná opatření přezkoumat.

(4)

Komise dospěla k závěru, že pro zahájení částečného prozatímního přezkumu existují dostatečné důkazy, a dne 20. července 2017 prostřednictvím oznámení zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“) (3) oznámila, že zahajuje částečný prozatímní přezkum podle článku 19 základního nařízení.

(5)

Přezkumné šetření se týkalo období od 1. července 2016 do 30. června 2017. Aby mohla Komise posoudit, zda od původního šetření došlo ke snížení subvencování producentů pstruhů a zda byla změna trvalé povahy, analyzovala také vývoj celkové výše subvencí, jež Turecko poskytlo producentům pstruhů od období původního šetření (od 1. ledna do 31. prosince 2013).

(6)

Komise o zahájení částečného prozatímního přezkumu vyrozuměla žadatele, známé vyvážející výrobce v Turecku, výrobce v Unii, uživatele a obchodníky, o nichž se vědělo, že se jich přezkum týká, sdružení zastupující výrobce v Unii a turecké orgány.

(7)

Zúčastněné strany měly možnost písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení přezkumu.

(8)

Dvě zúčastněné strany ve svém vyjádření uvedly, že platná opatření je nutné zachovat. Jedna z těchto stran, Dánské sdružení akvakultury (jež zastupovalo žadatele v původním šetření), byla toho názoru, že podmínky článku 19 základního nařízení splněny nebyly. Tvrdila, že informace uvedené v žádosti nejsou úplné a poskytují nepřesný obraz o subvencování producentů pstruhů v Turecku a že změny zavedené Tureckem nelze považovat za změny „trvalé povahy“. Také druhá ze stran, Španělské sdružení akvakultury, uvedla, že vyrovnávací opatření je nutné zachovat, a tvrdila, že ceny dovozu z Turecka jsou nižší než ceny producentů pstruhů v Unii.

(9)

S ohledem na vysoký počet vyvážejících výrobců Komise v oznámení o zahájení přezkumu uvedla, že může provést výběr vzorku vyvážejících výrobců, a to v souladu s článkem 27 základního nařízení.

(10)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny známé vyvážející výrobce v Turecku, aby jí poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu. Kromě toho požádala zastoupení Turecké republiky při Evropské unii, aby identifikovalo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem se šetření zúčastnit. Celkově byly informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu zaslány více než sedmdesáti společnostem v Turecku.

(11)

Dvacet sedm vyvážejících výrobců poskytlo požadované informace a souhlasilo se zařazením do vzorku. V souladu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení Komise prozatímně vybrala vzorek pěti vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců, který zahrnoval tři vyvážející výrobce/skupiny vyvážejících výrobců s největším objemem vývozu do Unie a dva menší vyvážející výrobce/skupiny vyvážejících výrobců. Komise považovala navržený vzorek za reprezentativní.

(12)

Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Dvě skupiny vyvážejících výrobců, skupina KLC a skupina Sagun, požádaly o zařazení do vzorku. Vzhledem ke značnému objemu vývozu skupiny KLC se Komise rozhodla ji do vzorku zařadit, aby bylo možné řádně zkoumat účinky změněného režimu na dané odvětví. Žádost skupiny Sagun o zařazení do vzorku se však Komise vzhledem k omezenému času, který byl na šetření k dispozici, rozhodla zamítnout (4).

(13)

Konečný vzorek tak sestával z následujících vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců a jejich společností ve spojení:

(14)

Na konečný vzorek připadalo přibližně 71 % objemu dovozu výrobku, který je předmětem přezkumu, vyvezeného do Unie během období přezkumného šetření. Komise měla za to, že vzorek je reprezentativní a že umožní řádně zanalyzovat účinky změn, jež provedlo Turecko, na všechny společnosti v tomto odvětví.

(15)

Komise vyhledala a ověřila všechny informace, jež považovala za nutné pro zhodnocení dopadu změny v provádění režimu přímých dotací zavedeného Tureckem.

(16)

Komise zaslala dotazníky šesti vyvážejícím výrobcům/skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku a Turecku. Úplné odpovědi na dotazník byly obdrženy od všech těchto stran.

(17)

Komise provedla inspekci v prostorách jedné ze skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, konkrétně skupiny Alima. Komise rovněž provedla inspekci v prostorách tureckých orgánů. S ohledem na závěry, k nimž Komise dospěla, popsané v kapitole 4.3.4, se Komise rozhodla neprovádět inspekci ostatních společností zařazených do vzorku.

(18)

Dne 21. února 2018 poskytla Komise všem zúčastněným stranám základní fakta a úvahy ze šetření a vyzvala je, aby do 18. března 2018 předložily své písemné připomínky a/nebo aby požádaly o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(19)

Turecko, žadatel, čtyři vyvážející výrobci zařazení do vzorku a Dánské sdružení akvakultury po poskytnutí informací předložili připomínky. Slyšení mezi Komisí, Tureckem a žadatelem se konalo dne 23. března 2018. Slyšení mezi Komisí a Dánským sdružením akvakultury se uskutečnilo dne 16. dubna 2018.

(20)

Výrobkem, který je předmětem přezkumu, je pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss):

pocházející z Turecka, v současnosti kódů KN ex 0301 91 90, ex 0302 11 80, ex 0303 14 90, ex 0304 42 90, ex 0304 82 90 a ex 0305 43 00 (kódy TARIC 0301919011, 0302118011, 0303149011, 0304429010, 0304829010 a 0305430011) (dále jen „výrobek, který je předmětem přezkumu“).

(21)

Komise při původním šetření dospěla k závěru, že výrobky vyráběné v Unii a výrobky vyráběné v Turecku jsou obdobnými výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(22)

V původním šetření Komise zkoumala řadu opatření, jichž turečtí vyvážející producenti pstruhů využívali nebo mohli využívat v období původního šetření (rok 2013) (viz 37. bod odůvodnění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1195/2014 (5) o uložení prozatímního vyrovnávacího cla).

(23)

Hlavními subvencemi, jichž turečtí producenti pstruhů v období původního šetření využívali, byly přímé dotace poskytované všem producentům pstruhů v přepočtu na 1 kg ryb, které se pohybovaly v rozmezí od 7 % do 9,6 %. Dvě ze společností zařazených do vzorku kromě toho využívaly subvencované půjčky. Výše subvencování prostřednictvím subvencovaných půjček zjištěná Komisí u jedné z těchto společností (Kilic) činila 0,1 % a u druhé společnosti (Özpekler) činila 0,3 %.

(24)

Komise shledala, že u všech ostatních subvenčních opatření, jež byla podrobena šetření v období původního šetření, nebyly výhody žádné nebo byly zanedbatelné. Opatření uložená producentům pstruhů tedy vyvažovaly hlavně přímé dotace.

(25)

V období původního šetření (rok 2013) byly přímé dotace producentům pstruhů poskytovány na základě nařízení č. 2013/4463 ze dne 7. března 2013 o zemědělských dotacích v roce 2013 (dále jen „nařízení z roku 2013“). Toto nařízení se vztahovalo na pstruhy vyprodukované v roce 2013.

(26)

Podle nařízení z roku 2013 byly dotace poskytovány všem producentům pstruhů, kteří byli držiteli platné výrobní licence na podnik chovu ryb. Výrobní licence se mohla týkat produkce na moři, v přehradní nádrži nebo produkce nacházející se ve vnitrozemí. Producent pstruhů mohl mít několik výrobních licencí (podniků chovu ryb) nacházejících se v téže přehradní nádrži nebo ve stejné oblasti na moři. Podle nařízení z roku 2013 produkce podle každé z těchto licencí opravňovala k získání dotací až do následujících limitů: na každou výrobní licenci producenti pstruhů obdrželi 0,65 turecké liry (dále jen „TRY“) za 1 kg pstruha pro produkci do výše 250 tun; pro produkci od 251 do 500 tun obdrželi producenti pstruhů polovinu této částky (0,325 TRY/kg; a pro produkci nad 500 tun neobdrželi žádnou dotaci.

(27)

Subvence na produkci pstruhů jsou regulovány nařízením, které přijímá turecká vláda každoročně. Nařízení stanoví základní podmínky a výši subvencí na produkci akvakultury v Turecku. Postupy a zásady týkající se provádění nařízení jsou poté dále stanoveny ve sdělení, které každoročně vydává Ministerstvo potravinářství, zemědělství a živočišné výroby.

(28)

Jelikož období přezkumného šetření zahrnovalo druhé pololetí roku 2016 a první pololetí roku 2017, Komise se za prvé zaměřila na výši a podmínky subvencí, jež producentům pstruhů byly nebo měly být poskytnuty v letech 2016 a 2017 (viz kapitola 4.2).

(29)

Za druhé Komise analyzovala celkový vývoj výše subvencí poskytnutých Tureckem v době od původního šetření až dosud (viz kapitola 4.3). Za třetí Komise posoudila, zda došlo k podstatné změně v úrovni subvencování a zda tuto změnu lze považovat za změnu trvalé povahy (viz kapitola 4.4).

(30)

V roce 2016 byly subvence producentům pstruhů poskytovány na základě nařízení č. 2016/8791 (6) o zemědělských podporách, jež mají být poskytovány v roce 2016 (dále jen „nařízení z roku 2016“). Podmínky pro subvence, jež mají být poskytovány, dále upřesnilo sdělení č. 2016/33 (7) o podpoře akvakultur.

(31)

Výše subvencí v TRY/kg zůstala na úrovni roku 2013, avšak nový článek 4.16 vyloučil ze subvencí chovy s licencemi, které se „nacházely ve stejné potenciální oblasti vymezené ministerstvem, ve stejné přehradní nádrži nebo v regionalizované přehradní nádrži nacházející se ve stejné zóně“.

(32)

Podle tohoto článku a na rozdíl od situace existující v období původního šetření, v případě, že producent pstruhů měl více než jednu výrobní licenci (nebo „podnik chovu ryb“) ve stejné potenciální zóně na moři, jak byla vymezena ministerstvem, ve stejné (přehradní) nádrži nebo ve stejné nádrži nacházející se ve stejných regionech, které patřily stejné osobě nebo stejnému podniku/společnosti, byly tyto licence nebo podniky chovu ryb považovány za jedinou licenci nebo podnik patřící této společnosti a přímá dotace měla být vyplácena podle tohoto výkladu. Žadatel tvrdil, že z důvodu tohoto článku se objem produkce způsobilé pro získání dotací snížil, což mělo za následek významné snížení dotací, jež producenti pstruhů obdrželi. Komise však zaznamenala, že tato podmínka měla dvě omezení.

(33)

Za prvé z šetření vyplynulo, že podle informací, jež poskytlo Turecko, se omezení stanovené v článku 4.16 nařízení z roku 2016 týkalo pouze produkce pstruhů nacházející se v přehradních nádržích a na moři, ale nikoli produkce ve vnitrozemí, která podle informací poskytnutých Tureckem představuje přibližně 20 % veškeré produkce pstruhů (8). Po poskytnutí informací Turecko rovněž potvrdilo, že 65 % z celkového počtu výrobních závodů (farem) se nachází ve vnitrozemí a pouze 35 % výrobních závodů (farem) se nachází v přehradních nádržích nebo na moři.

(34)

Omezení stanovené v článku 4.16 nařízení z roku 2016 tedy nemělo žádný dopad na 20 % produkce pstruhů ani na 65 % výrobních závodů nebo farem. Bylo tomu tak například u jedné ze společností zařazených do vzorku, Mittos, která měla svůj vlastní chov pstruhů ve vnitrozemí. Také další skupina společností zařazená do vzorku, skupina Özpekler, měla farmy v různých přehradních nádržích. Podle informací poskytnutých těmito společnostmi/skupinami společností (a ověřených na vládní úrovni) byly proto obě posledně uvedené společností/skupiny společností způsobilé obdržet subvence na stejný počet výrobních licencí (šest v jednom případě a tři ve druhém případě) v roce 2015 (před legislativní změnou) i v roce 2016 (kdy nový právní předpis již nabyl platnosti). Legislativní změna proto neměla na tyto společnosti žádný významný dopad.

(35)

Za druhé se omezení týkalo právnických osob, tj. v případě skupiny složené ze společností ve spojení mohla každá ze společností žádat o subvence až do maximální výše stanovené v nařízení. Znamenalo to, že byla-li skupina společností složena z různých právnických osob majících své produkční farmy (licence) ve stejné zóně, mohla subvencí využívat každá společnost ze skupiny samostatně, a to i kdyby měla farmy ve stejné zóně jako jiná společnost, která je s ní ve spojení. Turecko potvrdilo, že v případě jedné ze skupin zařazených do vzorku, skupiny Alima, tomu tak skutečně bylo. Obě společnosti ve spojení působící v rámci této skupiny byly oprávněny žádat o subvence, přestože se jejich farmy nacházely ve stejné zóně.

(36)

Vzhledem k těmto rysům byl celkový dopad omezení takový, že počet příjemců se výrazně nesnížil. Podle informací poskytnutých Tureckem počet farem s licencí způsobilých pro přímé dotace poklesl z 947 farem s licencí v roce 2015 na 837 farem s licencí v roce 2016 a na 817 v roce 2017. Jak bylo vysvětleno v 34. bodě odůvodnění, zatímco u některých společností došlo v době od roku 2015 do roku 2016 ke snížení počtu způsobilých licencí, u některých z nich, jako například v případě skupiny Özpekler nebo společnosti Mittos, zůstal počet způsobilých licencí před změnou i po ní stejný.

(37)

Kromě legislativní změny zavedené článkem 4.16 nařízení z roku 2016 Turecko na základě téhož nařízení od 1. ledna 2016 poskytovalo novou přímou dotaci na produkci v uzavřených systémech (9). Článek 4.16 nařízení stanovil, že cílem je „využívat vodní zdroje, které má země k dispozici, v co největším rozsahu, a přitom se zaměřit na zajištění pěstování produktů akvakultury a různých druhů v lokalitách, kde je množství vody omezené“.

(38)

Subvenci pro produkci v uzavřených systémech bylo možné poskytnout také producentům jiných druhů ryb stanovených v nařízení, např. mořanů a mořčáků. Výše subvence byla stanovena ve výši 0,5 TRY za 1 kg ryby vyprodukované v rámci tohoto systému, bez ohledu na druh vyprodukovaných ryb.

(39)

V souladu s praxí, kdy je každoročně přijímáno nové nařízení a nové sdělení upravující subvence pro producenty pstruhů, bylo nařízení z roku 2016 nahrazeno v roce 2017 nařízením č. 2017/10465 (10) o zemědělských podporách, jež mají být poskytovány v roce 2017 (dále jen „nařízení z roku 2017“). Podmínky pro subvence, jež mají být poskytovány, dále upřesnilo sdělení č. 2017/38 (11) o podpoře akvakultur.

(40)

Nařízení z roku 2017 ponechalo ustanovení článku 4.16 o počtu způsobilých licencí. Současně zavedlo zvýšení částky přímých dotací na produkci pstruhů. Nová výše dotací byla stanovena takto:

(41)

Nařízení z roku 2017 zavedlo také nové subvence. Podle informací, jež poskytlo Turecko, tyto nové subvence částečně nahradily a doplnily přímé dotace napadené v původním šetření a jejich cílem bylo podpořit spotřebu ryb v Turecku, splnění norem v oblasti ochrany životního prostředí, boj proti chorobám a jakost potravin, jejich diverzifikaci a sledovatelnost. Jednalo se o tyto nové subvence:

(42)

Cílem subvencí na produkci pstruhů o hmotnosti vyšší než 1 kg bylo podpořit diverzifikaci výrobku. Výše subvence byla stanovena na 0,25 TRY/kg pro produkci do 250 tun a na polovinu této částky (0,125 TRY/kg) pro produkci v rozmezí od 250 do 500 tun. Omezení vyplývající z kritérií způsobilosti stanovených v článku 4.16, které je vysvětleno v 32. až 35. bodě odůvodnění, se vztahovalo i na tento druh subvence.

(43)

Po poskytnutí informací Turecko a žadatel uvedli, že subvence na pstruhy o hmotnosti vyšší než 1 kg se dotčeného výrobku týkaly pouze v případě, že jejich hmotnost činila 1 až 1,2 kg. Tvrdili, že pstruh o hmotnosti vyšší než 1,2 kg již nespadal do definice dotčeného výrobku. Navíc podle vyjádření Turecka ministerstvo zemědělství v připravovaném sdělení, které stanoví podmínky subvenčních režimů pro produkci v roce 2018, omezí subvenci poskytovanou na pstruhy o hmotnosti vyšší než 1,25 kg. Subvence na pstruhy o hmotnosti vyšší než 1 kg by proto neměla být brána v úvahu při posuzování vývoje výše subvencí poskytovaným producentům pstruhů v letech 2017 a 2018.

(44)

Komise souhlasila s tím, že pstruzi prodávaní ve formě celé ryby o hmotnosti 1,2 kg nebo vyšší nejsou dotčeným výrobkem. Subvence poskytnuté na produkci takových ryb, které by uspokojovaly výlučně odlišný segment trhu, proto nejsou v rámci stávajících opatření napadnutelné.

(45)

Produkce pstruhů o hmotnosti od 1 kg do 1,2 kg však měla v roce 2017 z tohoto režimu prospěch a spadala do definice výrobku. Čl. 4 písm. f) sdělení č. 2017/38 navíc chovateli ryb poskytuje subvenci „při výlovu“. I kdyby Turecko zamýšlelo omezit v roce 2018 subvenci na pstruhy o hmotnosti vyšší než 1,25, v nařízení není žádné právní kritérium, které by vylučovalo subvenci v případě, že je pstruh prodáván v jiné formě. Podle obdržených informací je v daném odvětví běžnou praxí některé velké odlovené ryby zpracovávat a prodávat je jako dotčený výrobek, například ve formě filé. Odpovídající částka vyplacená v rámci subvenčního režimu proto přináší dotyčnému výrobku výhody. Ve své analýze Komise kromě toho může vycházet pouze z konečného znění příslušných právních předpisů a správních aktů, které jsou v zemi vývozu účinné v plném rozsahu. Jelikož sdělení, které má stanovit podmínky na rok 2018, nebylo dosud přijato, k zamýšleným podmínkám, jež Turecko vysvětlilo, není možné v této fázi přihlédnout. Komise proto odmítla vyloučit tento režim ze své celkové analýzy a namísto toho upřesnila svá zjištění s ohledem na ekonomický účinek daného režimu (viz 67. bod odůvodnění).

(46)

Cílem subvencí na označování ryb bylo podpořit sledovatelnost ryb a jejich jakost. Výše subvence činila 0,02 TRY/ks pro produkci do výše 250 tun a polovinu této částky (0,01 TRY/ks) pro produkci v rozmezí od 250 do 500 tun. Tento limit se vztahoval na každou výrobní licenci. Omezení vyplývající z kritérií způsobilosti stanovených v článku 4.16, která jsou vysvětlena v 32. až 35. bodě odůvodnění, se vztahovala i na tento druh subvence. Subvenci na označování ryb bylo možné poskytnout také producentům jiných druhů ryb stanovených v nařízení, např. mořanů a mořčáků. Zúčastněné strany po poskytnutí informací nevznesly vůči tomuto zjištění žádné námitky.

(47)

Subvence na uplatňování správné zemědělské praxe byly vázány na splnění určitých norem spojených s životním prostředím, bezpečností potravin, dobrými životními podmínkami ryb a sledovatelností. K tomu, aby byla způsobilá k získání subvence, musela každá společnost podstoupit audit. Po skončení auditu bylo možné vydat osvědčení. Instituty kontrolující splnění norem musely být certifikovány ministerstvem. Lhůtou pro podání žádostí o uznání společností za způsobilé pro subvence na produkci pstruhů vyprodukovaných v roce 2017 byl 31. březen 2018. Výše subvence byla stanovena na 0,25 TRY/kg pro produkci do výše 250 tun. Tento limit se vztahoval na každou právnickou osobu. Zúčastněné strany po poskytnutí informací nevznesly vůči tomuto zjištění žádné námitky.

(48)

Zdá se, že po legislativní změně zavedené článkem 4.16 nařízení z roku 2016 se objem produkce pstruhů, která byla způsobilá pro přímé dotace, snížil. Podle informací, jež poskytlo Turecko, jakož i podle informací obsažených ve spisu však bylo obtížné stanovit skutečný dopad legislativní změny z roku 2016, pokud jde o objem a hodnotu způsobilé produkce ve srovnání se systémem platným před vstupem uvedeného nařízení v platnost; uvedený dopad závisel na objemu produkce vyprodukovaném v rámci každé licence.

(49)

Lišil se také na úrovni jednotlivých společností v závislosti na konkrétní situaci týkající se produkce každé společnosti. Od roku 2016 společnosti, které měly více než jednu licenci ve stejném regionu nebo zóně podle starého režimu, mohly obdržet přímé dotace pouze na jednu z nich. Jiné společnosti s vnitrozemskou produkcí (např. Mittos) nebo působící v různých zónách nebo regionech (např. Skupina Özpekler) však obdržely přímé dotace ve stejné nebo ještě větší výši než před rokem 2016, protože měly více než jednu licenci. Kromě toho, jelikož se omezení vyplývající z článku 4.16 nařízení z roku 2016 vztahovalo na každou právnickou osobu, dopad legislativní změny na skupinu společností závisel také na její struktuře. A proto, zatímco skupiny společností jako skupina GMS a skupina KLC byly legislativní změnou dotčeny nejvíce, společnosti nebo skupiny společností jako Alima, Mittos a Özpekler a všechny malé společnosti, které představují více než 65 % společností, byly dotčeny jen v omezené míře nebo nebyly dotčeny vůbec.

(50)

Komise navíc zaznamenala, že skutečná výše přímých dotací poskytnutých producentům pstruhů se v roce 2017 zvýšila (viz 40. bod odůvodnění). Nařízení z roku 2016 a z roku 2017 zavedla některé nové subvence, jichž mohou producenti pstruhů využívat (viz kapitoly 4.2.1 a 4.2.2).

(51)

Tudíž zatímco omezení zavedená v roce 2016 mohla vést ke snížení subvencování prostřednictvím přímých dotací, Turecko současně zavedlo nové subvence a/nebo změnilo stávající subvenční opatření. Důležitou otázkou tak bylo, zda zvýšený objem přímých dotací a nově zavedených subvencí nebude kompenzovat omezení zavedená v nařízení z roku 2016. Pokud by tomu tak bylo, celková úroveň subvencování by mohla být stejná nebo vyšší než úroveň subvencování vypočtená v době zavedení původního vyrovnávacího cla. Dokonce, i kdyby jeden výrobce obdržel v roce 2016 menší výhodu z přímých dotací, protože jeho různé licence nebo podniky chovu ryb byly považovány za jednu/jeden, nemusela by tato změna nutně mít účinek spočívající ve snížení celkové úrovně subvencování ve srovnání se situací před legislativní změnou zavedenou v roce 2016 (viz 62. až 65. bod odůvodnění).

(52)

Komise byla proto toho názoru, že musí posoudit dopad všech subvenčních opatření, jichž by producenti pstruhů v Turecku mohli využívat (nebo mohou využívat v budoucnu), jakož i celkovou úroveň subvencování v celostátním měřítku. Nezkoumala tudíž konkrétní účinky změny právních předpisů v období šetření na každou ze společností zařazených do vzorku jednotlivě, avšak provedla raději posouzení v celkovém měřítku, a přitom své závěry potvrzovala odkazy na informace, jež poskytly vyvážející výrobci zařazení do vzorku.

(53)

Po poskytnutí informací Turecko a žadatel tvrdili, že Komise měla přepočítat subvenční rozpětí pro společnosti zařazené do vzorku jednotlivě. Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Žadatel požádal o opětovné posouzení snížení úrovně subvencí pro všechny producenty pstruhů v Turecku v období po legislativní změně provedené v roce 2016. Vzhledem k tomu, že změna okolností v celostátním měřítku neměla dlouhého trvání, považovala Komise za nevhodné vypočítávat odpovídající výši individuálních subvencí. Provedené změny se nejeví jako dostatečné k tomu, aby prokázaly, že výše subvencování se podstatně změnila a byla trvalé povahy. Zkoumání úrovně subvencování v celostátním měřítku, jakož i odhadovaná výše subvencí na rok 2018 navíc potvrdily tentýž závěr.

(54)

V letech 2013 až 2016 byly producentům pstruhů poskytnuty subvence v této výši:

Tabulka

Přímé dotace poskytované producentům pstruhů

(55)

V letech 2013 až 2016 se celková výše subvencí na produkci pstruhů snížila o 37 %.

(56)

K největšímu snížení (o 20 %) výše subvencí došlo v letech 2013 až 2015, tj. před legislativní změnou zavedenou v nařízení z roku 2016. Snížení v těchto letech bylo v souladu se snížením produkce pstruhů (17 %) ve stejném období.

(57)

Snížení výše subvencí v letech 2015 až 2016 (před změnou a po ní) činilo 20,6 %.

(58)

Celková skutečná výše přímých dotací poskytnutých producentům pstruhů v roce 2016 činila 39 762 389 TRY.

(59)

Provádění všech subvenčních opatření, jichž mohli producenti pstruhů využívat v roce 2017, nebylo v době ověřování ještě dokončeno. Komise proto ve svých předběžných zjištěních vycházela z prognózy rozpočtu na rok 2017 na každé z opatření v celkovém měřítku.

(60)

Rozpočet určený na přímé dotace v roce 2017 činil 52 500 000 TRY. Podle předběžných informací, které Turecko poskytlo v době ověřování, bylo vynaloženo 90 % rozpočtu (47 250 000 TRY).

(61)

Kromě toho byl naplánován následující rozpočet na nová subvenční opatření zavedená v roce 2017:

(62)

Rozpočet na produkci v uzavřených systémech, označování ryb a správnou zemědělskou praxi zahrnoval také subvence na produkci jiných druhů, např. mořanů a mořčáků. Podle statistiky o celkovém objemu produkce akvakultury v roce 2016, kterou poskytlo Turecko, představovala produkce pstruhů v rámci způsobilé produkce ryb 41,2 %.

(63)

Na základě prognózy rozpočtu, poměru výdajů k rozpočtu ve výši 90 % a ke skutečnosti, že některá opatření byla ve prospěch jiných druhů než pstruhů, Komise nejprve odhadla, že celková částka subvencí pro producenty pstruhů v roce 2017 by mohla překročit 50 milionů TRY. Tento odhad byl založen na informacích poskytnutých Tureckem, podle nichž se očekávalo, že vynaloženo bude 90 % rozpočtu na přímé dotace. Komise kromě toho použila stejný procentní podíl na rozpočtových výdajích pro zhodnocení výše subvencí poskytnutých v rámci dodatečných subvenčních opatření, jež byla zavedena v roce 2017 (viz 61. bod odůvodnění). Pro rozpočtové položky zahrnující jiné způsobilé druhy ryb (tj. subvence na produkci v uzavřených systémech, na pstruhy o hmotnosti vyšší než 1 kg, na označování ryb a na správnou zemědělskou praxi) pak Komise uplatnila poměr 41,2 %, což představuje procentní podíl produkce pstruhů na způsobilé produkci ryb.

(64)

Po poskytnutí informací Turecko a žadatel tvrdili, že žádný z tureckých producentů pstruhů v roce 2017 nevyužil subvence na produkci v uzavřených systémech ani na označování ryb, a to hlavně kvůli počátečním investičním nákladům a kvůli neproveditelnosti obou těchto opatření. Maximální výše dotace na správnou zemědělskou praxi v roce 2017 mohla činit pouze 592 250 TRY a skutečně vynaloženo bylo 83 % plánovaných rozpočtových výdajů, a nikoli 90 % plánovaného rozpočtu, jak zněl původní odhad tureckých orgánů.

(65)

Komise tudíž souhlasila s tím, že znovu posoudí celkovou výši subvencí poskytnutých producentům pstruhů, a to na základě skutečných částek, jež producenti pstruhů obdrželi v roce 2017. Na základě této nové výše subvenčních opatření dospěla Komise k závěru, že celková částka subvencí poskytnutých producentům pstruhů v roce 2017 činila přibližně 48,5 milionu TRY.

(66)

Turecko dále tvrdilo, že subvenční režim pro pstruhy o hmotnosti vyšší než 1 kg by do výpočtu dotace pro producenty pstruhů neměl být zahrnut. Podle jeho výpočtů předložených při slyšení by tak částka subvencí poskytnutých na výrobu dotyčného výrobku v roce 2017 činila přibližně 43 milionů TRY.

(67)

Komise však konstatovala, že tento režim může být prospěšný pro tři různé typy pstruha: 1) pstruzi o hmotnosti od 1 kg do 1,2 kg; 2) pstruzi o hmotnosti vyšší než 1,2 kg, kteří po zpracování mohou skončit jako dotyčný výrobek; a 3) pstruzi o hmotnosti vyšší než 1,2 kg, kteří uspokojují odlišný segment trhu než dotyčný výrobek. Za situace, kdy nebyly k dispozici přesné údaje o tom, jak přidělit rozpočtové prostředky na subvence, nemohla Komise vypočítat přesnou částku pro každý z těchto tří typů. V každém případě, i za předpokladu, že by 100 % této subvence šlo pouze na třetí typ, a ta by tudíž neměla na dotyčný výrobek žádný dopad, celkový závěr by se nezměnil. Částka 43 milionů TRY v roce 2017 by totiž stále představovala zvýšení o 4 miliony TRY oproti roku 2016. Takový nárůst by neutralizoval značnou část dopadu poklesu z roku 2016, který žadatel označil jako změnu opravňující k přezkumu opatření.

(68)

V době od období původního šetření (rok 2013) do roku 2016 se subvence poskytované producentům pstruhů snížily o 37 %. Snížení výše subvencí v době od roku 2013 však nesouviselo pouze s legislativní změnou provedenou v roce 2016, ale bylo také důsledkem celkového snížení produkce pstruhů (viz tabulka v 54. bodě odůvodnění). Po roce 2016 se úroveň subvencí poskytovaných producentům pstruhů opět zvýšila.

(69)

V roce 2017 celkové subvence pro producenty pstruhů dosáhly výše 43 až 48,5 milionů TRY. Komise proto dospěla k závěru, že výše subvencí poskytnutých po roce 2016 se blíží výši, která existovala před legislativní změnou.

(70)

Komise tedy učinila závěr, že snížení stávajících subvencí po legislativní změně v roce 2016 bylo dočasné a že celková výše subvencí, jakož i úroveň podpory produkce na jednu tunu se od roku 2016 opět zvýšila.

(71)

Vzhledem k závěrům, ke kterým Komise dospěla v kapitole 4.3.4, Komise proto trvala na tom, že snížení subvencování producentů pstruhů v roce 2016 bylo pouze dočasné povahy. Zdůraznila také, že podmínky a výše subvencí jsou Tureckem každoročně přezkoumávány, a zavedené změny tudíž nelze považovat za dlouhotrvající, zejména proto, že:

Komise dále odhadla, že celkové subvence poskytované producentům pstruhů mohou v roce 2018 dosáhnout až 56 milionů TRY, tj. částky přibližně o 6 milionů TRY vyšší než v roce 2015 – což byl rok předcházející přijetí legislativní změny (12).

(72)

Po poskytnutí informací Turecko a žadatel tvrdili, že subvence na boj proti chorobám nedospělých jedinců v produkci zavedené v roce 2018 se dotyčného produktu netýkají. Toto tvrzení však ničím nedoložily. Podle názoru Komise neexistoval žádný konkrétní důvod, proč by se tato subvence dotčeného výrobku netýkala. Je pozoruhodné, že dokonce ministerstvo zemědělství při inspekci na místě označilo toto nové subvenční opatření za subvenci pro producenty pstruhů. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(73)

Turecko a žadatel po poskytnutí informací rovněž tvrdili, že subvence na produkci v uzavřených systémech a na označování ryb by měly být z posouzení vyloučeny, protože nebyly používány v roce 2017 a protože jejich využití bylo nákladné a neproveditelné (viz 64. bod odůvodnění). Komise v této souvislosti zaznamenala, že výše subvencí na označování ryb v roce 2017 činila 0,02 TRY/kus pro produkci vy výši do 250 tun, avšak v roce 2018 se podle všeho zvýší na 0,03 TRY/ks (13). Zdá se tedy, že Turecko zvyšuje atraktivitu těchto opatření. Tvrzení, že by tato nová subvenční opatření měla být z odhadu subvencí za rok 2018 a pro blízkou budoucnost vyloučena, proto Komise odmítla.

(74)

Navíc podle informací, jež má Komise k dispozici, musí kromě toho producenti pstruhů provádět počáteční investice nebo absolvovat audity, aby mohli svou obchodní praxi sladit s kritérii způsobilosti u nově zaváděných subvenčních opatření. A proto, i kdyby rozpočet na tato opatření nebyl v prvním roce (prvních letech) jejich uplatňování plně využit, je pravděpodobné, že bude ve větší míře využit v letech následujících, jakmile společnosti přizpůsobí své činnosti tak, aby byly způsobilé pro financování.

(75)

Turecko a žadatel rovněž tvrdili, že Komise by měla vzít v úvahu devalvaci turecké liry, která v posledních letech dosáhla 90 %. Devalvace je podle nich trvalé povahy.

(76)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Oslabení turecké liry, volně směnitelné měny s kolísajícím směnným kurzem, nelze přičíst Turecku. Směnné kurzy měn navíc mohou v daném časovém období vykazovat určitý trend, který se však v jiném časovém období může zvrátit. K tomu, aby mohly představovat změnu okolností, která je trvalé povahy, chybí nezbytná stabilita a předvídatelnost.

(77)

S ohledem na tyto skutečnosti Komise trvala na tom, že systém provádění přímých dotací se vyznačuje neustálými změnami právního základu, kritérií způsobilosti a skutečné výše subvencování. I kdyby se skutečné částky v roce 2018 od odhadů Komise odchýlily, systém provádění subvenčních opatření se neustále mění, takže takové změny nelze považovat za změny trvalé povahy. V souvislosti s tím Komise rovněž trvala na tom, že snížení subvencování, které bylo zjištěno v době od roku 2013 do roku 2016, bylo pouze dočasné povahy, neboť výše subvencí na roky 2017 a 2018 dle odhadů dosáhne srovnatelné úrovně subvencování jako v roce 2013. Proto, a v rozporu s tvrzením žadatele, dospěla Komise k závěru, že snížení zaznamenané v roce 2016 nemůže být považováno za snížení trvalé povahy.

(78)

Na základě závěrů, k nimž Komise ohledně změn při poskytování přímých dotací producentům pstruhů v Turecku dospěla, a vzhledem k tomu, že tyto změny nejsou trvalé povahy, byla žádost o částečný prozatímní přezkum shledána neopodstatněnou, a šetření v rámci částečného prozatímního přezkumu by proto mělo být ukončeno.

(79)

Platná opatření, jež byla zavedena prováděcím nařízením (EU) 2015/309, by proto měla být zachována.

(80)

Všechny strany byly informovány o základních skutečnostech a úvahách, z nichž vycházel záměr ukončit šetření. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta pro předložení připomínek k poskytnutým informacím. Podání a připomínky byly v odůvodněných případech náležitě vzaty v úvahu.

(81)

Toto nařízení je v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 (14),

5.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 139/25

(1)

Dne 2. srpna 2017 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu ferosilicia pocházejícího z Egypta a Ukrajiny do Unie a oznámení o zahájení tohoto šetření zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (2).

(2)

Uvedené šetření bylo zahájeno v reakci na podnět, který podalo sdružení Euroalliages (dále jen „žadatel“) jménem čtyř výrobců v Unii, konkrétně společností Ferropem, Ferroatlántica SL, OFZ a Huta Laziska SA, kteří představují více než 90 % celkové výroby ferosilicia v Unii. Podnět obsahoval důkazy prima facie o dumpingu způsobujícím újmu, jež byly považovány za dostatečný důvod k zahájení šetření.

(3)

Komise o zahájení šetření informovala žadatele, známé vyvážející výrobce v Egyptě a na Ukrajině, známé dovozce a uživatele a veškeré další strany, o nichž bylo známo, že se jich řízení týká, jakož i zástupce Egypta a Ukrajiny. Zúčastněné strany dostaly možnost, aby ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení písemně sdělily svá stanoviska a požádaly o slyšení.

(4)

Inspekce na místě se uskutečnily v době od prosince 2017 do února 2018 v prostorách čtyř výrobců v Unii, spolupracujících vyvážejících výrobců v Egyptě a na Ukrajině a jednoho spolupracujícího dovozce ve spojení v Unii.

(5)

E-mailem ze dne 27. února 2018 informoval žadatel Komisi, že svůj podnět stáhl.

(6)

V souladu s čl. 9 odst. 1 základního nařízení může být řízení zastaveno, pokud je podnět stažen, s výjimkou případu, kdy to není v zájmu Unie.

(7)

Šetření neodhalilo žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že by zastavení řízení bylo v rozporu se zájmem Unie. Komise proto dospěla k závěru, že by stávající šetření mělo být zastaveno.

(8)

Zúčastněné strany byly odpovídajícím způsobem informovány a dostaly příležitost se k věci vyjádřit. Komise však neobdržela žádné připomínky, jež by naznačovaly, že zastavení řízení by nebylo v zájmu Unie.

(9)

Komise proto dospěla k závěru, že antidumpingové řízení týkající se dovozu ferosilicia, feroslitiny obsahující alespoň 20 % hmotnostních, avšak nejvýše 96 % hmotnostních křemíku a alespoň 4 % železa, pocházejícího z Egypta a Ukrajiny, do Unie by mělo být zastaveno bez uložení opatření.

(10)

Toto rozhodnutí je v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení,