2.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 112/1

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 91/2003 (3) bylo několikrát podstatně změněno (4). Vzhledem k potřebě provést další změny by uvedené nařízení mělo být v zájmu přehlednosti přepracováno.

(2)

Železnice jsou důležitou součástí dopravních sítí Unie.

(3)

K tomu, aby Komise mohla sledovat a rozvíjet společnou dopravní politiku, jakož i dopravní prvky týkající se regionálních politik a politik transevropských sítí, jsou nezbytné statistické údaje o železniční přepravě zboží a cestujících.

(4)

K tomu, aby Komise mohla připravovat a sledovat činnosti Unie v oblasti bezpečnosti dopravy, jsou rovněž nezbytné statistické údaje o bezpečnosti železniční dopravy. Agentura Evropské unie pro železnice shromažďuje údaje o nehodách podle přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES (5), pokud jde o společné bezpečnostní ukazatele a společné metody pro stanovení výše škod při nehodách.

(5)

Ke splnění kontrolních úkolů stanovených v článku 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU (6) jsou rovněž potřebné statistické údaje na úrovni Unie o železniční dopravě.

(6)

Statistické údaje na úrovni Unie o všech druzích dopravy by měly být shromažďovány podle společných pojmů a norem s cílem dosáhnout co nejvyšší porovnatelnosti mezi druhy dopravy.

(7)

Je důležité, aby nedocházelo ke zdvojování činností a aby se optimalizovalo využívání existujících informací, které lze využít pro statistické účely. Za tímto účelem a s cílem poskytovat občanům Unie a dalším zainteresovaným stranám snadno dostupné a užitečné informace o bezpečnosti železniční dopravy a o interoperabilitě železničního systému, včetně železniční infrastruktury, by mezi útvary Komise a příslušnými subjekty, a to i na mezinárodní úrovni, měly být uzavřeny vhodné dohody o spolupráci týkající se statistických činností.

(8)

Při tvorbě evropských statistik by měla být dosažena rovnováha mezi potřebami uživatelů a zatížením respondentů.

(9)

Ve zprávě Evropskému parlamentu a Radě o zkušenostech získaných při uplatňování nařízení (ES) č. 91/2003 poukazuje Komise na to, že dlouhodobý vývoj povede pravděpodobně ke zmenšení objemu údajů již shromažďovaných na základě uvedeného nařízení nebo k jejich zjednodušení a že cílem je zkrátit lhůtu pro předávání ročních údajů o cestujících po železnici. Komise by měla i nadále v pravidelných intervalech předkládat zprávy o provádění tohoto nařízení.

(10)

Koexistence železničních podniků v soukromém a veřejném vlastnictví působících na komerčním trhu železniční dopravy vyžaduje výslovné stanovení statistických informací, které by měly poskytovat všechny železniční podniky a šířit Eurostat.

(11)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž vytvoření společných statistických norem, které umožňují vytváření harmonizovaných údajů a které mají být v každém členském státě zaváděny pod vedením orgánů a institucí příslušných pro sestavování úředních statistik, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(12)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 (7) poskytuje referenční rámec pro ustanovení tohoto nařízení.

(13)

Aby mohl být zohledněn nový vývoj v členských státech při současném zachování harmonizovaného shromažďování údajů o železniční dopravě v celé Unii a aby byla zachována vysoká kvalita údajů předávaných členskými státy, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změnu tohoto nařízení za účelem přizpůsobení technických definic a doplnění dalších technických definic. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v Interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 (8) o zdokonalení tvorby právních předpisů. Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(14)

Komise by měla zajistit, aby tyto akty v přenesené pravomoci nepředstavovaly další významnou zátěž pro členské státy či pro respondenty.

(15)

Za účelem zajištění jednotných podmínek provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o přesné stanovení informací, které mají být poskytovány pro zprávy o kvalitě a porovnatelnosti výsledků a o opatřeních k šíření těchto výsledků ze strany Komise (Eurostatu). Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (9).

(16)

Návrh byl konzultován s Výborem pro Evropský statistický systém,

a)

železniční podniky působící výhradně nebo hlavně v průmyslových nebo podobných zařízeních, včetně přístavů;

b)

železniční podniky poskytující hlavně místní turistické služby, jako například chráněné historické parní železnice.

1)

„vykazující zemí“ členský stát předávající údaje Eurostatu;

2)

„vnitrostátními orgány“ národní statistické úřady a jiné orgány příslušné v každém členském státě pro vypracovávání evropské statistiky;

3)

„železnicí“ kolejová dopravní komunikace používaná výlučně železničními vozidly;

4)

„železničním vozidlem“ mobilní zařízení jezdící výlučně po kolejích, které se pohybuje buď vlastní silou (hnací vozidla) nebo je taženo silou jiného vozidla (osobní vozy, přídavné vozy, zavazadlové vozy a železniční vozy);

5)

„železničním podnikem“ každý veřejný nebo soukromý podnik, který poskytuje služby v oblasti železniční přepravy zboží nebo cestujících. Vyjímají se podniky, jejichž jediná činnost spočívá v poskytování služeb v oblasti přepravy cestujících metrem, tramvají nebo městskou dráhou;

6)

„železniční přepravou zboží“ přeprava zboží železničními vozidly mezi místem nakládky a místem vykládky;

7)

„železniční přepravou cestujících“ přeprava cestujících železničními vozidly mezi místem nástupu a místem výstupu. Vyjímá se přeprava cestujících metrem, tramvají nebo městskou dráhou;

8)

„metrem“ (také označovaným jako „podzemní dráha“) elektrifikovaná železnice pro přepravu cestujících s dostatečnou kapacitou pro zvládnutí silného přepravního objemu, která vykazuje tyto znaky: výlučné právo cesty, vlaky složené z více vozů, vysoká rychlost a velké zrychlení, důmyslně propracovaná signalizace a absence úrovňových přechodů umožňující vysokou frekvenci vlaků a vysoké obsazení nástupišť. Metro se dále vyznačuje stanicemi umístěnými v krátké vzdálenosti od sebe, která mezi stanicemi obvykle činí 700 až 1 200 metrů. „Vysokou rychlostí“ se rozumí rychlost ve srovnání s rychlostí tramvají a městské dráhy a znamená rychlost přibližně 30 až 40 kilometrů za hodinu na krátké vzdálenosti a 40 až 70 kilometrů za hodinu na delší vzdálenosti;

(9)

„tramvají“ silniční vozidlo pro přepravu cestujících vybavené místy k sezení pro více než devět osob (včetně řidiče), které je napojeno na elektrické troleje nebo poháněno dieselovým motorem a které jezdí po kolejích;

(10)

„městskou dráhou“ železnice pro přepravu cestujících, která často používá elektricky poháněné kolejové vozy jezdící jednotlivě nebo jako krátké vlaky po dvojkolejných tratích. Vzdálenost mezi stanicemi/zastávkami je zpravidla menší než 1 200 metrů. Městská dráha má ve srovnání s metrem lehčí konstrukci, je určena pro menší přepravní objemy a obvykle jezdí nižší rychlostí. Někdy je obtížné přesně odlišit městskou dráhu od tramvají; zatímco tramvaje nejsou zpravidla odděleny od silniční dopravy, městská dráha může být oddělená od ostatních dopravních systémů;

(11)

„vnitrostátní dopravou“ železniční doprava mezi dvěma místy (z místa nakládky/nástupu do místa vykládky/výstupu) ve vykazující zemi. Může zahrnovat průjezd jinou zemí;

(12)

„mezinárodní dopravou“ železniční doprava mezi místem (nakládky/nástupu nebo vykládky/výstupu) ve vykazující zem a místem (nakládky/nástupu nebo vykládky/výstupu) v jiné zemi;

(13)

„tranzitní dopravou“ železniční doprava přes vykazující zemi mezi dvěma místy (z místa nakládky/nástupu do místa vykládky/výstupu) mimo vykazující zemi. Dopravní operace, které zahrnují nakládku či vykládku zboží nebo nástup či výstup cestujících na hranici vykazující země z jiného druhu dopravy nebo na jiný druh dopravy, se nepovažují za tranzitní dopravu;

(14)

„cestujícím v železniční dopravě“ osoba cestující po železnici kromě obsluhy vlaku. Pro účely statistiky nehod k nim patří také cestující, kteří se snaží nastoupit do jedoucího vlaku nebo z jedoucího vlaku vystoupit;

(15)

„počtem cestujících“ počet jízd cestujících v železniční dopravě, přičemž je každá jízda po železnici definována jako přeprava z místa nástupu do místa výstupu s přestupem nebo bez přestupu z jednoho železničního vozidla na jiné železniční vozidlo. Jestliže cestující využijí služeb více než jednoho železničního podniku, započítávají se pokud možno pouze jednou;

(16)

„osobokilometrem“ měrná jednotka odpovídající přepravě jednoho cestujícího po železnici na vzdálenost jednoho kilometru. Zohlední se pouze vzdálenost překonaná na území vykazující země;

(17)

„hmotností“ množství zboží vyjádřené v tunách (1 000 kilogramů). Kromě hmotnosti dopravovaného zboží se zohlední také hmotnost obalu a vlastní hmotnost kontejnerů, výměnných nástaveb, palet a silničních vozidel, která jsou v kombinované přepravě dopravována po železnici. Jestliže se na přepravě zboží podílí více než jeden železniční podnik, započítává se hmotnost zboží pokud možno pouze jednou;

(18)

„tunokilometrem“ měrná jednotka odpovídající přepravě jedné tuny zboží po železnici na vzdálenost jednoho kilometru. Zohlední se pouze vzdálenost překonaná na území vykazující země;

(19)

„vlakem“ jedno nebo několik železničních vozidel, která jsou tažena jednou nebo několika lokomotivami nebo kolejovými vozidly, nebo jedno samostatně jedoucí železniční vozidlo, které pod určitým číslem nebo určitým označením jede ze stanoveného výchozího bodu do stanoveného koncového bodu. Nezatížená lokomotiva, tj. lokomotiva jedoucí sama, se nepovažuje za vlak;

(20)

„vlakovým kilometrem“ měrná jednotka odpovídající pohybu vlaku na vzdálenost jednoho kilometru. Je-li známa, použije se skutečně ujetá vzdálenost, v opačném případě se použije standardní síťová vzdálenost mezi výchozím a koncovým bodem. Zohlední se pouze vzdálenost překonaná na území vykazující země;

(21)

„ucelenou vlakovou zásilkou“ zásilka skládající se z nákladu jednoho nebo několika vozů, kterou současně zasílá stejný odesílatel ze stejného nádraží a která se dopravuje beze změny seřazení vlaku na adresu stejného příjemce na stejné cílové nádraží;

(22)

„ucelenou vozovou zásilkou“ zásilka zboží, pro jejíž přepravu je použito samostatného nákladního vozu, nezávisle na tom, zda je plně využita jeho nosnost či nikoli;

(23)

„TEU (Twenty-foot Equivalent Unit — jednotkou odpovídající 20 stopám)“ standardní jednotka odpovídající kontejneru ISO o délce 20 stop (6,10 m) používaná jako statistická měrná jednotka dopravních toků nebo kapacit. Standardní kontejner ISO 40' série 1 se rovná 2 TEU. Výměnné nástavby přepravníky o délce menší než 20 stop odpovídají 0,75 TEU, o délce od 20 do 40 stop 1,5 TEU a délce větší než 40 stop 2,25 TEU.

a)

roční statistika přepravy cestujících - podrobné vykazování (příloha I);

b)

roční statistika přepravy cestujících - podrobné vykazování (příloha II);

c)

čtvrtletní statistika přepravy zboží a cestujících (příloha III);

d)

regionální statistika přepravy zboží a cestujících (příloha IV);

e)

statistika dopravních proudů v železniční síti (příloha V).

a)

jejichž celkový objem přepravy zboží je alespoň 200 000 000 tunokilometrů nebo alespoň 500 000 tun;

b)

jejichž celkový objem přepravy cestujících je alespoň 100 000 000 osobokilometrů.

a)

povinné zjišťování;

b)

administrativní údaje včetně údajů shromážděných regulačními orgány, zejména údaje ze železničního nákladního listu, pokud je k dispozici;

c)

postupy statistických odhadů;

d)

údaje předávané profesními organizacemi v odvětví železnic;

e)

studie ad hoc.

a)

posoudí výhody plynoucí Unii, členským státům a poskytovatelům a uživatelům statistických informací z vypracovaných statistik v poměru k nákladům na jejich vypracování;

b)

posoudí kvalita předávaných údajů, použité metody shromažďování údajů a kvalita vypracovaných statistik.

2.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 112/19

(1)

Sazby vztahující se na přeshraniční balíky a další poštovní zásilky pro odesílatele malých objemů, především pro malé a střední podniky a na jednotlivce, jsou dosud poměrně vysoké. To má přímý negativní dopad na uživatele, kteří požadují služby přeshraničního dodávání balíků, zejména v souvislosti s elektronickým obchodem.

(2)

Článek 14 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) zdůrazňuje místo, jež mají služby obecného hospodářského zájmu, jako jsou poštovní služby, ve sdílených hodnotách Unie, a jejich úlohu při podpoře sociální a územní soudržnosti. Uvedený článek stanoví, že má být zajištěno, aby zásady a podmínky pro fungování uvedených služeb umožňovaly naplnění jejich úkolů.

(3)

Protokol č. 26 o službách obecného zájmu, připojený ke Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a Smlouvě o fungování EU, dále zdůrazňuje, že sdílené hodnoty Unie ve vztahu ke službám obecného hospodářského zájmu ve smyslu článku 14 Smlouvy o fungování EU zahrnují rozdíly mezi potřebami a preferencemi uživatelů, které mohou vzniknout v důsledku rozdílné zeměpisné, sociální nebo kulturní situace, a rovněž vysokou úroveň kvality, bezpečnosti a dostupnosti, rovné zacházení a podporu univerzálního přístupu a práv uživatelů.

(4)

Podle čl. 169 odst. 1 a čl. 169 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování EU má Unie přispívat k dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele prostřednictvím opatření přijatých podle článku 114 této smlouvy.

(5)

Mezi členskými státy jsou zásadní rozdíly z hlediska pravomocí udělených národním regulačním orgánům, pokud jde o sledování trhu a regulační dohled nad poskytovateli služeb dodávání balíků. Některé orgány mohou například od poskytovatelů úspěšně vyžadovat, aby dodávali příslušné informace o cenách. Existence těchto rozdílů byla potvrzena společným stanoviskem Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací a Skupiny evropských regulačních orgánů pro poštovní služby, v němž se dospělo k závěru, že národní regulační orgány potřebují vhodné regulační pravomoci, aby mohly zasahovat, a že tyto pravomoci zřejmě neexistují ve všech členských státech. Tyto rozdíly způsobují další administrativní zátěž a náklady na soulad s právními předpisy těm poskytovatelům služeb dodávání balíků, kteří působí přeshraničně. Tyto rozdíly tak představují překážku poskytování služeb přeshraničního dodávání balíků, a tudíž mají přímý účinek na fungování vnitřního trhu.

(6)

Vzhledem k mezinárodnímu charakteru poštovního odvětví a odvětví dodávání balíků je další rozvoj evropských a mezinárodních technických norem důležitý z hlediska přínosu pro uživatele i životní prostředí a z hlediska rozšíření příležitostí na trhu pro podniky. Uživatelé navíc často hlásí problémy s kvalitou služeb při zasílání, přijímání nebo vracení přeshraničních balíků. Z tohoto důvodu je zapotřebí u služeb přeshraničního dodávání balíků dále zlepšit jak normy kvality služeb, tak i interoperabilitu. Obojímu je třeba udělit v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES (3) větší prioritu, a to prostřednictvím Evropského výboru pro normalizaci (dále jen „výbor CEN“) i jinak. Rovněž je zapotřebí většího pokroku v oblasti efektivnosti služeb, který by měl přihlížet zejména k zájmům uživatelů.

(7)

Normalizace poštovních služeb a zvyšování kvality služby na podporu směrnice 97/67/ES jsou strategickou prioritou Unie, která by se měla i nadále rozvíjet. Technická normalizace je nepostradatelná pro rozvoj interoperability mezi vnitrostátními sítěmi a pro existenci všeobecných služeb. V srpnu 2016 předložila Komise výboru CEN čtvrtou žádost o normalizaci s cílem stanovit pracovní program a odevzdat v srpnu 2020 závěrečnou zprávu (4). Uvedený pracovní program by měl zohledňovat zejména zájmy uživatelů a environmentální hlediska, jakož i efektivitu a měl by přispívat k podpoře vybudování jednotného digitálního trhu v Unii.

(8)

Trh se službami přeshraničního dodávání balíků je rozmanitý, komplexní a konkurenční, různí poskytovatelé na něm nabízejí různé služby a ceny podle hmotnosti, velikosti a formátu odesílaných balíků, stejně jako podle jejich místa určení, přidané hodnoty, jako jsou systémy sledování, a počtu odesílaných balíků. V některých členských státech nemají poskytovatelé všeobecných služeb na trhu se službami dodávání balíků většinový podíl. Kvůli této rozmanitosti je pro spotřebitele a uživatele obtížné služby dodávání balíků nabízené jednotlivými poskytovateli porovnávat, jak co do kvality, tak ceny, neboť často nevědí, že v přeshraničním elektronickém obchodu existují u podobných služeb různé možnosti dodávání balíků. K příslušným informacím je třeba usnadnit přístup zejména malým a středním podnikům a jednotlivcům. Vedle toho označili malí a střední prodejci za překážku při přeshraničním prodeji obavy týkající se dodání.

(9)

Aby se zlepšily služby přeshraničního dodávání balíků, zejména pro jednotlivce a mikropodniky a malé podniky, a to i v odlehlých či řídce osídlených oblastech, a pro osoby se zdravotním postižením nebo s omezenou schopností pohybu, je zapotřebí zvýšit dostupnost a transparentnost veřejných seznamů sazeb u omezeného souboru služeb přeshraničního dodávání balíků. Zvýšení transparentnosti přeshraničních cen a jejich snadnější porovnatelnost v celé Unii by měly vést k omezení nepřiměřených rozdílů v sazbách, včetně případných bezdůvodných rozdílů mezi vnitrostátními a přeshraničními sazbami.

(10)

Služby dodání jednotlivých balíků jsou v každém členském státě součástí všeobecné služby a rovněž představují služby, které jsou jednotlivci a malými podniky využívány nejčastěji. Pro další rozvoj elektronického obchodu je nezbytné zlepšit transparentnost a cenovou dostupnost sazeb za jednotlivou zásilku.

(11)

Mnoho společností, které prodávají, prodávaly nebo se pokoušely prodávat na internetu, považují za problém vysoké náklady na dodání a nákladnost postupu pro vyřizování stížností a záruk. Je zapotřebí přijmout další opatření zejména k zajištění toho, aby malé a střední podniky a jednotlivci v odlehlých oblastech mohli v plném rozsahu využívat dostupných bezproblémových služeb přeshraničního dodávání balíků a aby uvedené služby byly cenově přiměřené.

(12)

Pojem „poskytovatelé všeobecných služeb“ se vztahuje na provozovatele poštovních služeb, kteří v rámci konkrétního členského státu poskytují všeobecné poštovní služby nebo jejich část. Poskytovatelé všeobecných služeb, kteří působí ve více než jednom členském státě, by měli být považováni za poskytovatele všeobecných služeb pouze v tom členském státě nebo státech, kde poskytují všeobecné poštovní služby.

(13)

V současnosti se poštovní služby řídí směrnicí 97/67/ES. Touto směrnicí se zavádí společná pravidla pro poskytování poštovních služeb a všeobecných poštovních služeb v rámci Unie. Směrnice se zaměřuje především, nikoli však výhradně, na vnitrostátní všeobecné služby a neřeší regulační dohled nad poskytovateli služeb dodávání balíků. Dodržování minimálních požadavků na všeobecné služby stanovené v uvedené směrnici zajišťují národní regulační orgány určené členskými státy. Toto nařízení tudíž doplňuje pravidla stanovená směrnicí 97/67/ES, pokud jde o služby přeshraničního dodávání balíků. Tímto nařízením nejsou dotčena práva a záruky stanovené ve směrnici 97/67/ES, především nepřetržité poskytování všeobecných poštovních služeb uživatelům.

(14)

Tímto nařízením se nemění definice poštovní zásilky stanovená v čl. 2 bodě 6 směrnice 97/67/ES ani definice vnitrostátního práva na ní založené.

(15)

Odhaduje se, že 80 % adresných balíků vytvořených elektronickým obchodem dnes váží méně než 2 kilogramy a je často zpracováno v toku poštovních zásilek zpracovávaných jako listovní zásilky. Informace o hmotnosti balíků dodávaných jiným způsobem nejsou k dispozici. Je důležité, aby tyto zásilky nižší hmotnosti podléhaly tomuto nařízení.

(16)

Pro účely provádění tohoto nařízení je tedy důležité poskytnout jasné definice balíků, služeb dodávání balíků a poskytovatelů služeb dodávání balíků a upřesnit, na které poštovní zásilky se uvedené definice vztahují. Předpokládá se, že poštovní zásilky o tloušťce přesahující 20 mm obsahují jiné zboží než korespondenci, ať už jsou, nebo nejsou zpracovávány poskytovatelem všeobecných služeb. Poštovní zásilky, které obsahují pouze korespondenci, by neměly spadat do oblasti služeb dodávání balíků. Toto nařízení by se tudíž mělo v souladu se zavedenou praxí vztahovat na balíky obsahující zboží, které má nebo nemá obchodní hodnotu, o hmotnosti do 31,5 kg, neboť těžší zásilky nemůže průměrná osoba zpracovat bez mechanických pomůcek a tato činnost je součástí odvětví nákladní dopravy a logistiky.

(17)

Na poskytovatele služeb dodávání balíků využívající alternativní obchodní modely, například modely vycházející z ekonomiky sdílení a platforem pro elektronické obchodování, by se mělo toto nařízení vztahovat, pokud zajišťují alespoň jeden z článků poštovního řetězce. V souladu se stávající praxí by měly být výběr, třídění a dodání, včetně služeb souvisejících s vyzvedáváním, považovány za služby dodávání balíků, a to i tehdy, jsou-li poskytovány poskytovateli expresních a kurýrních služeb a konsolidátory. Samotná přeprava, která není uskutečněna ve spojitosti s jedním z těchto kroků, by měla spadat mimo oblast služeb dodávání balíků, a to i v případech, kdy je vykonávána subdodavateli, ať již v rámci alternativního obchodního modelu, nebo nikoli, neboť v uvedeném případě by se mělo předpokládat, že jde o činnost, jež je součástí odvětví přepravy, pokud dotčený podnik nebo jeden z jeho dceřiných či propojených podniků nespadá do působnosti tohoto nařízení z jiných důvodů.

(18)

Toto nařízení by se nemělo vztahovat na podniky, které jsou usazené pouze v jednom členském státě a mají vnitrostátní interní dodací sítě jen pro vyřizování objednávek zboží, jež samy prodaly na základě kupní smlouvy ve smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (5). Na podniky, které rovněž využívají vnitrostátní interní dodací sítě pro dodávání zboží prodaného třetími stranami, by se toto nařízení vztahovat mělo.

(19)

Měly by být vymezeny minimální důvěrné informace, které by měly být předávány národním regulačním orgánům, a postupy uplatňované těmito orgány za účelem zajištění souladu s obchodní povahou národních provozovatelů a určení bezpečných způsobů předávání těchto informací.

(20)

Je zapotřebí, aby národní regulační orgány měly pro statistické účely znalosti a informace o poskytovatelích služeb dodávání balíků působících na trhu, jež se zakládají na vhodných povolovacích postupech nebo jiných právních požadavcích. Vzhledem k povaze tohoto odvětví náročného na pracovní síly a v zájmu omezení administrativní zátěže malých poskytovatelů služeb dodávání balíků, kteří působí pouze na vnitrostátním nebo regionálním trhu, by měla být použita prahová hodnota méně než 50 osob vycházející z počtu osob, které pracovaly pro daného poskytovatele služeb v průběhu předchozího kalendářního roku a které byly zapojené do poskytování služeb dodávání balíků v členském státě, ve kterém je tento poskytovatel usazen, pokud není usazen ve více než jednom členském státě. Uvedená prahová hodnota je v souladu s doporučením Komise 2003/361/ES (6), odráží náročnost tohoto odvětví na pracovní síly a zachycuje většinu trhu služeb dodávání balíků, zejména v zemích s malými objemy toků balíků. Tato prahová hodnota by měla zejména zahrnovat osoby zapojené do poskytování služeb dodávání balíků, jako jsou zaměstnanci na plný a částečný úvazek, dočasní zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné pracující pro poskytovatele služeb dodávání balíků. Členění zobrazující počet osob podle zaměstnaneckého poměru by mělo být v souladu s vnitrostátním právem dotčených členských států. V některých případech by měl mít národní regulační orgán možnost snížit s ohledem na zvláštní charakteristiky dotčeného členského státu tuto prahovou hodnotu na 25 osob nebo požadovat, aby poskytovatel služeb přeshraničního dodávání balíků do této prahové hodnoty zahrnul i zaměstnance na plný a částečný úvazek, dočasné zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné pracující pro jeho subdodavatele s cílem zvýšit transparentnost přeshraničních sazeb a trhu jakožto celku.

(21)

Předkládání informací o počtu osob pracujících pro poskytovatele služeb dodávání balíků národnímu regulačnímu orgánu by mělo být v souladu se zavedenými postupy společností pro poskytování statistických informací. Tento krok je důležitý, má-li být zajištěna srovnatelnost údajů spolu s co nejmenší administrativní zátěží poskytovatelů.

(22)

Místo, kde je poskytovatel usazen, se stanoví v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Je-li poskytovatel usazen na více místech, je důležité stanovit místo usazení, z nějž se předmětná dotčená služba poskytuje.

(23)

Charakteristika služeb dodávání balíků, která je součástí informací předkládaných národnímu regulačnímu orgánu, by měla zahrnovat kroky v poštovním řetězci (výběr, třídění, přepravu a dodávání), které daný poskytovatel zajišťuje, sdělení, zda příslušná služba spadá, či nespadá do rozsahu povinnosti všeobecných služeb, jaký je územní rozsah služby (regionální, vnitrostátní, přeshraniční), a zda je nabízena přidaná hodnota.

(24)

Seznam poštovních zásilek, které jsou předmětem opatření pro transparentnost cen, by se měl omezit, aby se usnadnila srovnatelnost a minimalizovala administrativní zátěž kladená na poskytovatele služeb přeshraničního dodávání balíků a na národní regulační orgány. Zahrnuty by měly být standardní a doporučené služby, neboť jsou základem povinnosti všeobecných služeb a s ohledem na to, jak významná je funkce sledování zásilky u elektronického obchodování, by rovněž měly být zahrnuty ceny za balíky s možností sledování a za doporučené balíky, ať již se na ně povinnost všeobecných služeb vztahuje, či nikoli, aby byla zajištěna srovnatelnost napříč Unií. Důraz by měl být kladen na ceny zásilek s nižší hmotností, které představují většinu poštovních zásilek dodávaných prostřednictvím poskytovatelů služeb dodávání balíků, a na ceny za poštovní zásilky o tloušťce přesahující 20 mm, které jsou zpracovávány jako listovní zásilky. Měly by být zahrnuty pouze sazby za jednotlivou zásilku, jelikož to jsou ceny placené nejmenšími odesílateli. Příslušné poštovní zásilky by měly být jasně uvedeny v příloze k tomuto nařízení. Toto nařízení neukládá poskytovatelům služeb přeshraničního dodávání balíků povinnost nabízet všechny poštovní zásilky uvedené v této příloze. S cílem zajistit přesnost by informace o sazbách měli poskytovat samotní poskytovatelé služeb přeshraničního dodávání balíků. Tyto sazby by měla Komise zveřejňovat na vyhrazených internetových stránkách, jež mají neutrální a nekomerční povahu.

(25)

Při objektivním posuzování přeshraničních sazeb, jejichž posouzení považují za nutné, by se měly národní regulační orgány opírat o takové prvky, jako jsou vnitrostátní a jakékoli další příslušné sazby za srovnatelné služby dodávání balíků v členském státě původu a v členském státě určení, dále jakékoli použití jednotné sazby pro dva nebo více členských států, dvoustranné objemy, zvláštní náklady na přepravu nebo zpracování, další související náklady a normy kvality služeb, a pokud možno aniž by tak vznikla neúměrná zátěž, pravděpodobný dopad platných přeshraničních sazeb na jednotlivé uživatele a uživatele z řad malých a středních podniků, včetně těch, které sídlí v odlehlých nebo řídce osídlených oblastech, a na jednotlivé uživatele se zdravotním postižením nebo sníženou pohyblivostí. Tyto společné prvky mohou být doplněny o další prvky, které jsou obzvláště důležité pro vysvětlení daných sazeb, jako například zda sazby podléhají zvláštní cenové regulaci podle vnitrostátních právních předpisů nebo zda bylo v souladu s příslušnými použitelnými právními předpisy zjištěno zneužití dominantního postavení na trhu. Za účelem snížení administrativní zátěže národních regulačních orgánů a poskytovatelů služeb dodávání balíků, na které se vztahuje povinnost všeobecných služeb, a v souladu se zásadou proporcionality mohou národní regulační orgány dále při určování toho, které přeshraniční sazby je nutné posoudit, vycházet z objektivního mechanismu filtru předběžného posouzení.

(26)

Jednotné sazby za přeshraniční dodávání do dvou nebo více členských států mohou být důležité pro ochranu regionální a sociální soudržnosti. V této souvislosti by mělo být vzato v potaz, že je třeba podporovat elektronický obchod, jakož i v odlehlých nebo řídce osídlených oblastech nabízet nové příležitosti k účasti na elektronickém obchodu a k posílení regionálních ekonomik.

(27)

Významné rozdíly mezi vnitrostátními a přeshraničními sazbami za služby dodávání balíků by měly být odůvodněny na základě objektivních kritérií, jako jsou zvláštní náklady na přepravu nebo zpracování či další související náklady. Pro účely posouzení může být pro národní regulační orgán nezbytné, aby shromažďoval důkazy. Uvedené důkazy se spolu s případným odůvodněním posuzovaných sazeb předloží národnímu regulačnímu orgánu na jeho žádost.

(28)

Aby byla zajištěna transparentnost po celé Unii, měla by být Komisí zveřejněna nedůvěrná verze posouzení předloženého každým národním regulačním orgánem.

(29)

Za účelem omezení administrativní zátěže by poskytovatelé služeb dodávání balíků, národní regulační orgány a Komise měli předávat údaje elektronicky, a zejména by měli umožnit využívání elektronických podpisů, jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (7).

(30)

Trhy pro služby dodávání balíků se rychle mění, takže by Komise měla opětovně posuzovat efektivnost a účelnost tohoto nařízení s ohledem na vývoj v oblasti elektronického obchodu a pravidelně předkládat zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Ke zprávě by případně měl být přiložen legislativní návrh na revizi tohoto nařízení předložený Evropskému parlamentu a Radě. Tato zpráva by měla být vypracována za účasti všech příslušných zainteresovaných stran, včetně Evropského výboru pro sociální dialog v odvětví poštovních služeb.

(31)

Komise by měla vycházet z cenných podnětů Skupiny evropských regulačních orgánů pro poštovní služby, kterou tvoří zástupci národních regulačních orgánů.

(32)

Aby byly zajištěny jednotné podmínky provádění tohoto nařízení, měly by být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, aby mohla stanovit, jakou formou předkládají poskytovatelé služeb dodávání balíků tyto informace národním regulačním orgánům. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (8).

(33)

Toto nařízení ctí základní práva a dodržuje zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie a mělo by být provedeno v souladu s těmito právy a zásadami.

(34)

Na zpracování osobních údajů v rámci tohoto nařízení se vztahují nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (9) a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (10).

(35)

Členské státy by měly stanovit pravidla pro ukládání sankcí za porušení tohoto nařízení a zajistit jejich uplatňování. Příslušné sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(36)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž stanovení regulačních zásad a pravidel potřebných pro zlepšení regulačního dohledu, zlepšení transparentnosti sazeb a zavedení některých zásad, pokud jde o služby přeshraničního dodávání balíků, které by měly podporovat hospodářskou soutěž, přičemž konečným cílem je podpora zlepšení služeb přeshraničního dodávání balíků pro uživatele, čímž se rovněž zvýší důvěra spotřebitelů v přeshraniční elektronický obchod, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

a)

regulační dohled týkající se služeb dodávání balíků;

b)

transparentnost sazeb a posouzení sazeb za některé služby přeshraničního dodávání balíků pro účely určování, které sazby jsou nepřiměřeně vysoké;

c)

informace pro spotřebitele poskytnuté obchodníky týkající se služeb přeshraničního dodávání balíků.

1)

„balíkem“ se rozumí poštovní zásilka obsahující zboží, které má nebo nemá obchodní hodnotu, jiná než listovní zásilka, jejíž hmotnost nepřesahuje 31,5 kg;

2)

„službami dodávání balíků“ se rozumí služby zahrnující výběr, třídění, přepravu a dodávání balíků;

3)

„poskytovatelem služby dodávání balíků“ se rozumí podnik poskytující jednu nebo více služeb dodávání balíků s výjimkou podniků usazených jen v jediném členském státě, které poskytují pouze služby vnitrostátního dodávání balíků v rámci kupní smlouvy a v rámci této smlouvy dodají zboží, které je předmětem smlouvy, osobně uživateli;

4)

„subdodavatelem“ se rozumí podnik, který zajišťuje výběr, třídění, přepravu nebo dodávání balíků pro poskytovatele služeb dodávání balíků.

a)

jejich název, právní postavení a formu, registrační číslo v obchodním nebo obdobném rejstříku, identifikační číslo pro účely DPH, adresu jejich podniku a kontaktní údaje kontaktní osoby;

b)

vlastnosti, a je-li to možné, podrobný popis služeb dodávání balíků, které nabízejí;

c)

jejich všeobecné podmínky týkající se služeb dodávání balíků, včetně podrobného popisu postupu pro podávání stížností pro uživatele a veškerých možných omezení odpovědnosti.

a)

roční obrat ze služeb dodávání balíků za předchozí kalendářní rok v členském státě, v němž jsou usazeni, v členění na vnitrostátní, příchozí a odchozí přeshraniční služby dodávání balíků;

b)

počet osob, které pro ně v průběhu předchozího kalendářního roku pracovaly a byly zapojeny do poskytování služeb dodávání balíků v členském státě, v němž jsou usazeni, včetně členění zobrazujícího počet osob podle zaměstnaneckého poměru, a zejména těch, které pracující na plný a částečný úvazek, těch, které jsou dočasnými zaměstnanci a těch, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými;

c)

počet balíků zpracovaných za předchozí kalendářní rok v členském státě, v němž jsou usazeni, rozčleněný podle vnitrostátních, příchozích a odchozích přeshraničních balíků;

d)

názvy jejich subdodavatelů, spolu s jakýmikoli informacemi, které mají, týkajícími se povahy služeb dodávání balíků poskytovaných těmito subdodavateli;

e)

jakýkoli veřejně dostupný ceník služeb dodávání balíků platný dne 1. ledna každého kalendářního roku, pokud je k dispozici.

a)

vnitrostátní a jakékoli další příslušné sazby za srovnatelné služby dodávání balíků v členském státě původu a v členském státě určení;

b)

jakékoli použití jednotné sazby pro dva nebo více členských států;

c)

dvoustranné objemy, zvláštní náklady na přepravu nebo zpracování, další související náklady a normy kvality služeb;

d)

pravděpodobný dopad platných přeshraničních sazeb na jednotlivé uživatele a uživatele z řad malých a středních podniků, včetně těch usazených v odlehlých nebo řídce osídlených oblastech, a na jednotlivé uživatele se zdravotním postižením nebo sníženou pohyblivostí, pokud možno aniž by tak vznikla nepřiměřená zátěž.

a)

zda sazby podléhají zvláštní cenové regulaci podle vnitrostátních právních předpisů;

b)

zda je v souladu s příslušnými použitelnými právními předpisy zjištěno zneužití dominantního postavení na trhu.

a)

příspěvek tohoto nařízení ke zlepšení služeb přeshraničního dodávání balíků, včetně cenové dostupnosti pro malé a střední podniky a jednotlivce, zvláště těch v odlehlých či řídce osídlených oblastech, a zda se zlepšila transparentnost přeshraničních sazeb;

b)

dopad tohoto nařízení na úroveň přeshraničního dodávání balíků a na elektronický obchod, včetně údajů o poplatcích za dodání;

c)

do jaké míry měly národní regulační orgány problémy s uplatňováním tohoto nařízení, včetně kvantitativní analýzy administrativních důsledků;

d)

dosažený pokrok týkající se dalších iniciativ pro dokončení jednotného trhu služeb dodávání balíků, a zejména pokrok v oblasti ochrany spotřebitele a vývoje norem.

2.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 112/29

(1)

Ve své bílé knize ze dne 28. března 2011 nazvané „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ Komise vytyčuje cíl spočívající ve „vizi nula“, podle kterého by se měla Unie dostat do situace, kdy se počet obětí nehod v silniční dopravě do roku 2050 sníží téměř na nulu.

(2)

Komise ve svém sdělení o směrech politiky v oblasti bezpečnosti silničního provozu v letech 2011–2020 nazvaném „Směrem k evropskému prostoru bezpečnosti silničního provozu: směry politiky v oblasti bezpečnosti silničního provozu v letech 2011–2020“ navrhla cíl snížit do roku 2020 počet smrtelných nehod na silnicích na území Unie o polovinu, počínaje rokem 2010. S ohledem na dosažení tohoto záměru Komise stanovila sedm strategických cílů včetně zlepšení vzdělávání a výcviku účastníků silničního provozu a ochrany zranitelných účastníků silničního provozu.

(3)

Evropská rada podpořila ve dnech 23. až 24. října 2014 závazný cíl snížit do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990 domácí emise skleníkových plynů z celého hospodářství nejméně o 40 %. Tento cíl napomůže k uskutečnění dlouhodobých cílů Pařížské dohody a k jeho dosažení by měla přispět všechna odvětví ekonomiky. V odvětví dopravy je nutné přistupovat k prosazování snižování emisí a energetické účinnosti komplexně. Na cestě k nízkoemisní mobilitě by mělo být dosaženo pokroku, a to mimo jiné prostřednictvím výzkumu a zavedení technických novinek, které jsou již dostupné. Řidiče je třeba řádně vyškolit, tak aby řídili co nejefektivněji.

(4)

V rámci vyhodnocení provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES (3) Komise zjistila řadu nedostatků. Mezi hlavní zjištěné nedostatky patřily obtíže a právní nejistota při výkladu výjimek, obsah školení, který, jak bylo zjištěno, jen částečně odpovídá potřebám řidičů, řidiči obtížně dosahují toho, aby jim bylo uznáno dokončené nebo částečně dokončené školení, které absolvovali v jiném členském státě, a nesrovnalosti ve stanovení požadavků na minimální věkovou hranici mezi směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES a 2006/126/ES (4).

(5)

Aby se zlepšila právní srozumitelnost ustanovení směrnice 2003/59/ES, všechny odkazy na zrušené nebo nahrazené akty Unie by se měly odstranit nebo změnit.

(6)

Za účelem zajištění jistoty a soudržnosti s jinými akty Unie by měla být provedena řada změn ve výjimkách uvedených ve směrnici 2003/59/ES s ohledem na obdobné výjimky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 (5). Některé z těchto výjimek se týkají situací, kdy řízení není hlavní činností řidiče a kde by povinnost řidiče splňovat požadavky směrnice 2003/59/ES představovala pro řidiče nepřiměřenou zátěž. Obecně se má za to, že řízení není hlavní činností řidiče, pokud zabírá méně než 30 % pracovní doby za jeden měsíc.

(7)

Není-li řízení časté, jedná-li se o řízení ve venkovských oblastech, a řídí-li řidiči za účelem zásobování vlastního podniku, měly by se uplatňovat výjimky za podmínky, že je zajištěna bezpečnost silničního provozu. Vzhledem k tomu, že v rámci Unie existují ve venkovských oblastech rozdílné geografické a klimatické podmínky i rozdíly v hustotě obyvatelstva, členské státy by měly mít možnost určit, zda lze takové řízení považovat za příležitostné a zda má taková výjimka dopad na bezpečnost silničního provozu, například na základě druhu pozemní komunikace, hustoty provozu nebo přítomnosti zranitelných účastníků silničního provozu.

(8)

Vzhledem k tomu, že vzdálenosti, které musí v rámci své pracovní činnosti pokrýt osoby pracující v zemědělství, zahradnictví, lesnictví, v chovu a rybolovu, jež jsou vyňaty z působnosti této směrnice, se mohou napříč Unií lišit, mělo by být ponecháno na členských státech, aby ve svém vnitrostátním právu stanovily maximální přípustné vzdálenosti stanovené od místa základny podniku, na něž se budou vztahovat výjimky.

(9)

Při zachování této výjimky by od řidičů, kteří byli osvobozeni od požadavku na výchozí kvalifikaci, přesto mělo být požadováno, aby absolvovali pravidelná školení s cílem zajistit, aby znalosti, které jsou podstatné pro jejich práci, odpovídaly aktuálnímu stavu.

(10)

Členské státy by si ve spolupráci s Komisí měly elektronicky vyměňovat informace o osvědčeních odborné způsobilosti. Měly by zřídit nezbytnou elektronickou platformu, při čemž by měly vzít v potaz analýzu nákladů a přínosů, kterou vypracovala Komise, včetně možnosti rozšířit síť řidičských průkazů EU zavedenou na základě směrnice 2006/126/ES. Členským státům to, kromě jiných výhod, umožní snadný přístup k informacím o absolvovaném školení, jež není uvedeno v řidičském průkazu řidiče. Je důležité, aby členské státy a Komise vyvinuly úsilí o další rozvoj této funkce, s cílem umožnit přístup do platformy v reálném čase během silničních kontrol.

(11)

Vzhledem k vývoji v oblasti školení a vzdělávání a za účelem zvýšení přínosu směrnice 2003/59/ES k bezpečnosti silničního provozu a relevance školení pro řidiče by měla být ve výcvikových kurzech posílena témata týkající se bezpečnosti silničního provozu, jako je vnímání rizik, ochrana zranitelných účastníků silničního provozu, zejména chodců, cyklistů a osob s omezenou pohyblivostí, palivově úsporné řízení, řízení v extrémních povětrnostních podmínkách a přeprava mimořádného nákladu. V této souvislosti by se kurzy měly týkat rovněž inteligentních dopravních systémů a měly by být aktualizovány v závislosti na technologickém vývoji.

(12)

Členským státům je nutno poskytnout jasnou možnost zlepšit a modernizovat praxi školení s využitím nástrojů informačních a komunikačních technologií (IKT), jako je e- learning a kombinované učení, pro část školení při současném zajištění jeho kvality. Při zlepšování a modernizaci postupů školení s využitím nástrojů IKT je třeba vzít v potaz skutečnost, že některá specifická témata vyžadují praktický výcvik a pomocí těchto výukových nástrojů je nelze řádně vyložit, například nasazování sněhových řetězů nebo zabezpečování nákladů či jiné prvky školení, při nichž je důležitá praktická část. Praktický výcvik může, ale nemusí, spočívat v řízení. Podstatná část školení požadovaného podle této směrnice by měla probíhat ve schváleném výcvikovém středisku.

(13)

Aby byl zajištěn soulad mezi různými formami školení požadovanými podle právních předpisů Unie, členské státy by měly mít možnost kombinovat různé druhy relevantního školení: například by měly mít možnost spojit školení zaměřené na přepravu nebezpečných věcí, na zvyšování povědomí o problematice zdravotního postižení nebo na přepravu zvířat se školením stanoveným ve směrnici 2003/59/ES.

(14)

Aby rozdílné postupy jednotlivých členských států nebránily vzájemnému uznávání a neomezovaly právo řidičů absolvovat pravidelné školení v členském státě, kde pracují, měly by mít orgány členských států povinnost vydat průkaz kvalifikace řidiče v podobě předepsané standardními vzory, jenž zajistí jeho vzájemné uznání každému řidiči, který splňuje požadavky směrnice 2003/59/ES, pokud dokončené školení nelze vyznačit do řidičského průkazu.

(15)

Používání osvědčení řidiče řidiči ze třetích zemí jako doklad o dodržení požadavků na školení by mohlo představovat překážku pro řidiče v případě, že dopravce vrátí osvědčení vydávajícím orgánům, zejména pokud si řidiči přejí uzavřít pracovní poměr v jiném členském státě. Aby se předešlo situacím, kdy řidiči za takových okolností musí při uzavření nového pracovního poměru svůj výcvik opakovat, členské státy by měly být vybízeny ke spolupráci a k výměně informací o kvalifikaci řidičů.

(16)

Za účelem zajištění hladkého přechodu by platná osvědčení řidiče a platné průkazy kvalifikace řidiče vydané v souladu s předpisy platnými před datem použitelnosti ustanovení pozměněných touto směrnicí měly být uznávány po celou dobu do konce jejich platnosti. Tyto změny nemají za následek neplatnost školení, která byla absolvována, nebo řidičských průkazů, které byly vydány za účelem certifikace takových školení před účinností uvedených změn.

(17)

V zájmu zajištění právní srozumitelnosti a harmonizovaných požadavků na minimální věkovou hranici pro účely stanovené směrnicí 2003/59/ES by měla být ve směrnici 2006/126/ES obsažena jasná výjimka, která stanoví, že řidičské průkazy lze vydávat při dosažení minimálních věkových hranic stanovených ve směrnici 2003/59/ES. Toto vyjasnění se týká obecného minimálního věku pro řidiče některých skupin vozidel, kteří jsou držiteli osvědčení odborné způsobilosti, a nemění stávající možnosti takové požadavky na minimální věk snížit nebo udělovat pro ně výjimky.

(18)

Změny směrnice 2006/126/ES by měly být omezeny na změny přímo související s revizí směrnice 2003/59/ES a na usnadnění používání vozidel s pohonem na alternativní paliva. Provádění a uplatňování směrnice 2006/126/ES, včetně vymezení hranice mezi některými skupinami vozidel, vyžaduje důkladnější analýzu, která by měla být zahrnuta do budoucího přezkumu směrnice 2006/126/ES.

(19)

S cílem přispět ke snižování emisí skleníkových plynů a ke zvyšování kvality ovzduší usnadněním využívání vozidel s pohonem na alternativní paliva by členské státy měly mít možnost povolit na svém území držitelům řidičského oprávnění skupiny B řídit některé druhy vozidel s pohonem na alternativní paliva, jejichž maximální přípustná hmotnost je vyšší než 3 500 kg, ale nepřesahuje 4 250 kg. Tato možnost přesáhnout 3 500 kg by měla být podmíněna tím, že je tato dodatečná povolená hmotnost způsobena výlučně překročením hmotnosti v důsledku alternativních pohonných systémů a měla by podléhat omezením a podmínkám, které mají zabránit nepříznivým dopadům na bezpečnost silničního provozu.

(20)

Jelikož cílů této směrnice, totiž zlepšení celounijní úrovně výchozí kvalifikace a pravidelného školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu přeshraniční povahy silniční dopravy a otázek, které má tato směrnice řešit, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(21)

Směrnice 2003/59/ES a 2006/126/ES by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny,

1)

Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1

Oblast působnosti

Tato směrnice se vztahuje na práci řidičů vykonávanou

(dále jen „řidiči“) provozujícími silniční dopravu v rámci Unie na pozemních komunikacích přístupných veřejnosti, kteří používají:

Pro účely této směrnice se odkazy na skupiny řidičských oprávnění obsahující znaménko plus („+“) vykládají v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze III.

(*1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES ze dne 20. prosince 2006 o řidičských průkazech (Úř. věst. L 403, 30.12.2006, s. 18).“;"

2)

Článek 2 se mění takto:

„Článek 2

Výjimky

1.   Tato směrnice se nevztahuje na řidiče vozidel:

S ohledem na písmeno f) tohoto odstavce se tato směrnice nepoužije v případě žádné osoby, která si přeje získat řidičský průkaz nebo osvědčení odborné způsobilosti v souladu s článkem 6 a čl. 8 odst. 1, pokud tato osoba absolvuje další školení v oblasti řízení během učení v rámci pracovní činnosti a je-li tato osoba doprovázena další osobou s osvědčením odborné způsobilosti nebo instruktorem autoškoly pro skupinu vozidla používaného pro účel stanovený v tomto písmenu;

2.   Tato směrnice se nepoužije, pokud jsou splněny tyto podmínky:

3.   Tato směrnice se nevztahuje na řidiče vozidel používaných nebo najatých bez řidiče zemědělskými, zahradnickými, lesnickými, chovatelskými nebo rybolovnými podniky pro přepravu zboží v rámci jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou případů, kdy je řízení součástí hlavní činnosti řidiče nebo kdy řízení překročí vnitrostátním právem stanovenou vzdálenost od základny podniku, který vozidlo vlastní, najímá nebo najímá s následnou koupí.“;

3)

Článek 7 se nahrazuje tímto:

„Článek 7

Pravidelné školení

Pravidelné školení spočívá ve vzdělávání, které držitelům osvědčení odborné způsobilosti umožňuje aktualizovat si znalosti, které mají pro jejich práci zásadní význam, přičemž se klade zvláštní důraz na bezpečnost provozu, zdraví a bezpečnost při práci a na snížení dopadu řízení na životní prostředí.

Toto školení pořádá schválené výcvikové středisko v souladu s oddílem 5 přílohy I. Školení spočívá ve výuce ve třídě, praktickém výcviku a ve školení prostřednictvím nástrojů informačních a komunikačních technologií (IKT), je-li toto školení k dispozici, nebo ve výcviku na výkonných simulátorech. Pokud řidič přejde do jiného podniku, zohlední se pravidelné školení, kterým již prošel.

Pravidelné školení je určeno k prohloubení a opakování určitých předmětů uvedených v oddíle 1 přílohy I. Pokrývá širokou škálu předmětů a vždy zahrnuje nejméně jeden předmět týkající se bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Předměty školení zohledňují vývoj příslušných právních předpisů a technologií a pokud možno zvláštní potřeby řidiče v oblasti odborné přípravy.“;

4)

V článku 9 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Řidiči uvedení v čl. 1 písm. a) této směrnice získají výchozí kvalifikaci uvedenou v článku 5 této směrnice v členském státě, ve kterém mají obvyklé bydliště definované v článku 12 směrnice 2006/126/ES.“;

5)

Článek 10 se nahrazuje tímto:

„Článek 10

Kód unie

1.   Na základě osvědčení odborné způsobilosti, které potvrzuje výchozí kvalifikaci, a osvědčení odborné způsobilosti, které potvrzuje pravidelné školení, vyznačí příslušné orgány členských států s ohledem na čl. 5 odst. 2 a 3 této směrnice a článek 8 této směrnice kromě odpovídajících skupin řidičského průkazu rovněž harmonizovaný kód Unie 95 stanovený v příloze I směrnice 2006/126/ES:

Pokud příslušné orgány členského státu, kde bylo osvědčení odborné způsobilosti získáno, nemohou na řidičském průkazu vyznačit kód Unie, vydají řidiči průkaz kvalifikace řidiče.

Průkaz kvalifikace řidiče vydaný členským státem je vzájemně uznáván. Při vydávání průkazu příslušné orgány ověří platnost řidičského průkazu pro dotčenou skupinu vozidla.

2.   Řidiči uvedenému v čl. 1 písm. b), který řídí vozidla užívaná pro silniční nákladní dopravu, je rovněž povoleno prokázat svou kvalifikaci a výcvik požadované touto směrnicí osvědčením řidiče stanoveným v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 (*2), pokud je toto osvědčení opatřeno kódem Unie 95. Pro účely této směrnice členský stát, který vydal osvědčení, vyznačí kód Unie 95 v části osvědčení vyhrazené pro poznámky, pokud dotčený řidič splnil požadavky na kvalifikaci a požadavky na školení stanovené v této směrnici.

3.   Osvědčení řidiče, jež nejsou opatřena kódem Unie 95 a jež byla vydána před 23. květnem 2020 v souladu s článkem 5 nařízení (ES) č. 1072/2009, a zejména odstavcem 7 uvedeného článku, za účelem ověření souladu s požadavky na školení podle této směrnice se přijímají jako doklad o kvalifikaci do dne skončení jejich platnosti.

(*2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy (Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 72).“;"

6)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 10a

Síť pro prosazování

1.   Pro účely prosazování předpisů si členské státy vyměňují informace o vydaných či odňatých osvědčeních odborné způsobilosti. Za tímto účelem členské státy ve spolupráci s Komisí zřídí elektronickou síť nebo rozšíří síť stávající a zohlední při tom posouzení cenově nejvýhodnější možnosti, které vypracovala Komise.

2.   Síť může obsahovat informace uvedené v osvědčeních odborné způsobilosti, jakož i informace ohledně administrativních postupů spojených s těmito osvědčeními.

3.   V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (*3) členské státy zajistí, aby zpracování osobních údajů bylo prováděno pouze pro účely ověření souladu s touto směrnicí, zejména s požadavky na školení stanovenými v této směrnici.

4.   Přístup do sítě musí být zabezpečen. Členské státy mohou poskytnout přístup pouze příslušným orgánům, které odpovídají za provádění této směrnice a kontrolu souladu s ní.

(*3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).“;"

7)

Přílohy I a II se mění v souladu s přílohou této směrnice.

1)

Článek 4 se mění takto:

2)

V čl. 6 odst. 4 se doplňuje nové písmeno, které zní:

(*5)  Směrnice Rady 96/53/ES ze dne 25. července 1996, kterou se pro určitá silniční vozidla provozovaná v rámci Společenství stanoví maximální přípustné rozměry pro vnitrostátní a mezinárodní provoz a maximální přípustné hmotnosti pro mezinárodní provoz (Úř. věst. L 235, 17.9.1996, s. 59).“;"

3)

Článek 15 se nahrazuje tímto:

„Článek 15

Vzájemná pomoc

1.   Členské státy si vzájemně pomáhají při provádění této směrnice a vyměňují si informace o řidičských průkazech, které vydaly, vyměnily, nahradily, prodloužily nebo zrušily. Využívají sítě řidičských průkazů EU vytvořené pro tyto účely, a to od okamžiku jejího zprovoznění.

2.   Síť lze použít také pro výměnu informací pro kontrolní účely stanovené v právních předpisech Unie.

3.   Členské státy zajistí, aby zpracování osobních údajů podle této směrnice bylo prováděno pouze pro účel provádění této směrnice a směrnic Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES a (EU) 2015/413 (*6). Veškeré zpracování osobních údajů v rámci této směrnice musí být v souladu s nařízeními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (*7) a (ES) č. 45/2001 (*8).

4.   Přístup k síti musí být zabezpečen. Členské státy mohou poskytnout přístup pouze příslušným orgánům, které odpovídají za provádění a kontrolu dodržování této směrnice a směrnic 2003/59/ES a (EU) 2015/413.

(*6)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/413 ze dne 11. března 2015 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu (Úř. věst. L 68, 13.3.2015, s. 9)."

(*7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1)."

(*8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).“"

2.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 112/42

(1)

Při hledání zaměstnání nebo při rozhodování o tom, co a kde se učit, studovat nebo zvolit za práci, potřebují jednotlivci přístup k informacím a poradenství o dostupných příležitostech, o způsobech posuzování jejich dovedností a o způsobech uvádění informací o jejich dovednostech a kvalifikacích.

(2)

Rozdíly v definicích, vzorech dokladů, jazycích, jakož i v metodách posuzování a validace, to vše představuje značné problémy pro jednotlivce, zaměstnavatele a příslušné orgány a subjekty. Tyto problémy vznikají zejména tehdy, když se jednotlivci stěhují z jedné země do druhé, včetně třetích zemí, ale i v případě, že si hledají nové zaměstnání nebo začínají studovat a řídit svou profesní dráhu. K řešení těchto výzev jsou důležité jasné a široce rozšířené informace, společné porozumění a větší transparentnost v oblasti dovedností a kvalifikací.

(3)

Nová agenda dovedností pro Evropu, kterou Komise přijala dne 10. června 2016, vyzývá členské státy, sociální partnery, odvětví a další zúčastněné strany, aby společně pracovali na deseti iniciativách s cílem zlepšit kvalitu a relevantnost nabývaných dovedností, zajistit lepší viditelnost a srovnatelnost dovedností a zdokonalit poznatky a informovanost o dovednostech za účelem lepší volby povolání. Přezkum rámce Europass byl navržen jako jedna z deseti uvedených iniciativ, jež nabízejí klíčovou cestu k dosažení a podpoře těchto cílů.

(4)

Rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 2241/2004/ES (3) byl stanoven rámec pro řešení otázek týkajících se hledání zaměstnání, začátku studia nebo řízení profesní dráhy. Cílem uvedeného rozhodnutí bylo dosáhnout větší transparentnosti v oblasti kvalifikací a schopností vytvořením souboru dokladů nazvaného „Europass“, který mohou jednotlivci dobrovolně používat. Uvedené rozhodnutí také zavedlo vnitrostátní orgány, označované jako národní střediska Europassu, které mají rámec Europass provádět.

(5)

Aby naplnil svůj hlavní cíl, zaměřuje se rámec Europass na nástroje pro zaznamenávání dovedností a kvalifikací. Tyto nástroje jsou široce využívány prostřednictvím internetového informačního systému Europassu.

(6)

Národní střediska Europassu poskytují uživatelům podporu a prosazují zaznamenávání dovedností a kvalifikací. K rozvoji poskytování informací o nástrojích Unie v oblasti dovedností a kvalifikací přispěla rovněž síť Euroguidance, která podporuje evropský rozměr v poradenství a poskytuje vysoce kvalitní informace o celoživotním poradenství a nadnárodní mobilitě pro účely vzdělávání. Národní koordinační střediska evropského rámce kvalifikací (ERK) podporují vnitrostátní orgány při přiřazování národních rámců a systémů kvalifikací k ERK a zaměřují se na přiblížení ERK jednotlivcům a organizacím. Je třeba zajistit podporu a větší koordinaci těchto vnitrostátních služeb, aby byl zvýšen jejich účinek, přičemž je třeba respektovat rozmanitost vnitrostátních systémů.

(7)

Ve své zprávě Evropskému parlamentu a Radě ze dne 19. prosince 2013 o hodnocení Europassu dospěla Komise k závěru, že úloha národních středisek Europassu zvyšovat informovanost o Europassu a poskytovat nezbytné informace zúčastněným stranám je uspokojivým modelem pro uplatňování Europassu. Komise nicméně dále došla k závěru, že většina nástrojů souvisejících s Europassem stále nedosáhla všech potenciálních uživatelů a vykazuje nerovnoměrný dopad, pokud jde o zeměpisné rozšíření a věkové skupiny, a že lepší koordinace a integrace služeb podporujících poradenství a mobilitu v rámci Europassu by umožnila oslovení více potenciálních uživatelů.

(8)

Z důkazů vyplývá, že Europass využívají sociální skupiny s velkou mírou digitální gramotnosti, zatímco méně zvýhodněné skupiny, jako jsou osoby s nižším stupněm vzdělání, starší osoby nebo dlouhodobě nezaměstnaní, často ani nevědí o existenci Europassu a jeho nástrojů, a proto z nich nemohou těžit.

(9)

Soubor dokladů Europassu je jedním z řady nástrojů a pomůcek, jež byly zavedeny na úrovni Unie pro zlepšení transparentnosti a pochopení dovedností a kvalifikací.

(10)

Soubor dokladů Europassu obsahuje pět vzorů dokladů. Vzor dokladu Europass – Životopis (CV) umožňuje jednotlivcům sepsat své životopisy ve standardizovaném formátu. Od roku 2004, kdy byl Europass CV zaveden, bylo vytvořeno online více než 100 milionů Europass-CV. Dva vzory dodatků o kvalifikacích, konkrétně Europass – Dodatek k diplomu a Europass – Dodatek k osvědčení, poskytují informace o obsahu a výsledcích učení spojených s určitou kvalifikací a o vzdělávacím systému země, která danou kvalifikaci vystavila. Europass – Jazykový pas se používá k popisu jazykových dovedností. Vzor dokladu Europass – Mobilita popisuje dovednosti získané v zahraničí v rámci mobility za účelem studia nebo práce.

(11)

Doporučení Rady ze dne 22. května 2017 (4) vytváří společný referenční rámec, který má jednotlivcům a organizacím pomoci při srovnávání různých systémů kvalifikací a úrovní kvalifikací z těchto systémů.

(12)

Doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 (5) vyzvalo členské státy, aby měly nejpozději v roce 2018 - podle okolností a zvláštních podmínek jednotlivých států a jak považují za vhodné - fungující režim uznávání neformálního a informálního učení, který jednotlivcům umožní dosáhnout uznání jejich znalostí, dovedností a kompetencí, které si osvojili prostřednictvím neformálního a informálního učení, a získat úplnou kvalifikaci, nebo případně kvalifikaci dílčí.

(13)

Usnesení Rady ze dne 28. května 2004 o posilování politik, systémů a postupů v oblasti celoživotního poradenství stanoví hlavní cíle politiky celoživotního poradenství pro všechny občany Unie. Usnesení Rady ze dne 21. listopadu 2008 (6) zdůrazňuje význam poradenství pro celoživotní učení.

(14)

Portál vzdělávacích příležitostí a kvalifikací v Evropě poskytuje přístup k informacím o vzdělávacích příležitostech a kvalifikacích nabízených v různých systémech vzdělávání v Evropě a o porovnání vnitrostátních rámců kvalifikací prostřednictvím ERK.

(15)

Přehled dovedností EU nabízí informace o dovednostech pro různá povolání a konkrétní odvětví včetně poptávky a nabídky na vnitrostátní úrovni.

(16)

Analýza volných pracovních míst a jiných trendů na trhu práce je obecně zavedeným způsobem získávání poznatků o dovednostech, které umožňují porozumět problematice rozdílů a nedostatků v oblasti dovedností i nesouladu poptávky a nabídky v oblasti kvalifikací.

(17)

Vícejazyčná Evropská klasifikace dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolání (ESCO), vypracovaná a průběžně aktualizovaná Komisí v úzké spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami, má za cíl prosazovat transparentnost dovedností a kvalifikací pro účely vzdělávání a odborné přípravy i pro pracovní účely. Komise by ESCO mohla využívat v rámci Europassu, po příslušném testování a při náležitém zohlednění postoje členských států; členské státy používají ESCO na dobrovolném základě poté, co ji testují a vyhodnotí.

(18)

Evropská síť služeb zaměstnanosti (EURES) zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/589 (7), je síť pro spolupráci v oblasti výměny informací a usnadňuje navazování kontaktů mezi uchazeči o zaměstnání a zaměstnavateli. Nabízí bezplatnou pomoc uchazečům o zaměstnání, kteří se chtějí přestěhovat do jiné země, a je nápomocna zaměstnavatelům, kteří chtějí provádět nábor pracovníků z jiných zemí. Součinnost a spolupráce mezi portály Europass a EURES by mohly posílit dopad obou služeb.

(19)

Procesy na trhu práce, jako je zveřejňování volných pracovních míst, podávání žádostí o zaměstnání, posouzení dovedností a nábor pracovníků, jsou ve stále větší míře řízeny online pomocí nástrojů, které využívají sociální média, data velkého objemu a další technologie. Výběr uchazečů je řízen pomocí nástrojů a procesů, které vyhledávají informace o dovednostech a kvalifikacích získaných formálním, neformálním a informálním učením.

(20)

Formální, neformální a informální učení v současnosti rovněž probíhá v nových formách a prostředích, které nabízejí nejrůznější poskytovatelé, zejména s využitím digitálních technologií a platforem, vzdělávání na dálku, elektronického učení, vzájemného učení, otevřených internetových kurzů pro širokou veřejnost a otevřených zdrojů vzdělávání. Dovednosti, zkušenosti a výsledky učení jsou navíc uznávány různými formami, například pomocí digitálních osvědčení „open badges“. Digitální technologie jsou používány v souvislosti s dovednostmi získanými prostřednictvím neformálního vzdělávání, jako je práce s mládeží a dobrovolnická činnost.

(21)

Pro účely tohoto rozhodnutí jsou dovednosti chápány v širokém smyslu, který zahrnuje to, co člověk zná, čemu rozumí a co může dělat. Dovednosti se týkají různých typů výsledků učení, včetně znalostí a kompetencí, jakož i schopnosti aplikovat znalosti a využívat know-how k dokončení úkolů a řešení problémů. Vedle uznávaného významu odborných dovedností je navíc kladen stále větší význam na průřezové nebo tzv. „měkké“ dovednosti, jako je kritické myšlení, týmová práce, řešení problémů a kreativita, digitální nebo jazykové dovednosti, jež jsou základními předpoklady pro osobní a profesní naplnění a jež lze uplatňovat v různých oblastech. Jednotlivci by mohli využívat nástroje a pokyny k hodnocení a k popisu těchto a jiných dovedností.

(22)

Jednotlivci uvádějí informace o svých nabytých dovednostech a kvalifikacích tradičně v životopisu a podpůrných dokladech, jako jsou osvědčení a diplomy. Nyní jsou dostupné nové nástroje, jež mohou usnadnit prezentaci dovedností a kvalifikací využitím různých online a digitálních formátů. Tyto nové nástroje mohou jednotlivce podporovat v sebehodnocení dovedností, které získali v různých prostředích.

(23)

Rámec Europass by měl reagovat na současné a budoucí potřeby. Uživatelé potřebují nástroje k dokládání svých dovedností a kvalifikací. Nástroje pro hodnocení a sebehodnocení dovedností, jakož i přístup k příslušným informacím, včetně informací o možnostech validace a poradenství, mohou být navíc přínosné pro účely rozhodování o možnostech zaměstnání a vzdělávání.

(24)

Nástroje Unie pro dovednosti a kvalifikace by se měly přizpůsobit měnícím se postupům a technologickému pokroku, aby se zajistilo, že zůstanou relevantní a přínosné pro uživatele. Toho by mělo být dosaženo mimo jiné vytvořením inovativních prvků jako jsou interaktivní nástroje, úpravy a uspořádání dokumentů a snahou zajistit komplexnější, efektivnější a účinnější nástroje a zjednodušení, jakož i zvýšením technické interoperability a součinnosti mezi souvisejícími nástroji, včetně těch, které vyvinuly třetí strany, přičemž je třeba přihlížet ke specifickým potřebám osob se zdravotním postižením. Kromě toho by k podpoře ověření digitálních dokumentů o dovednostech a kvalifikacích mohla být používána opatření k ověřování pravosti.

(25)

Rámec Europass zřízený rozhodnutím č. 2241/2004/ES by proto měl být nahrazen novým rámcem reagujícím na měnící se potřeby.

(26)

Nový rámec Europass by měl odpovídat potřebám a očekáváním všech jednotlivých koncových uživatelů, jako jsou studující, uchazeči o zaměstnání, včetně nezaměstnaných, a pracovníci, jakož i dalších relevantních zúčastněných stran, jako jsou zaměstnavatelé (zejména malé a střední podniky), obchodní komory, organizace občanské společnosti, dobrovolníci, profesní poradci, veřejné služby zaměstnanosti, sociální partneři, poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy, mládežnické organizace, poskytovatelé práce s mládeží, příslušné vnitrostátní orgány a tvůrci politik. Měl by také zvážit potřeby státních příslušníků třetích zemí, kteří přicházejí do Unie nebo v ní mají bydliště, a podpořit jejich začleňování.

(27)

Rámec Europass by se měl vyvíjet, aby umožňoval popis různých druhů vzdělání a dovedností a zejména vzdělání a dovedností, které byly získány prostřednictvím neformálního a informálního učení.

(28)

Rámec Europass by měl být vypracován pomocí přístupu, jenž se zaměří na uživatele a na zpětnou vazbu, a pomocí shromažďování požadavků, včetně průzkumy a testováním, přičemž pozornost bude věnována zejména současným a budoucím potřebám cílových skupin Europassu. Prvky v Europassu obsažené by měly zejména odrážet závazek členských států a Unie, že zajistí rovný přístup osob se zdravotním postižením na trh práce a k informačním a komunikačním technologiím a systémům. Nástroje Europassu by měly být vnímatelné, ovladatelné, srozumitelné a stabilní, a tudíž přístupnější pro uživatele, zejména pro osoby se zdravotním postižením.

(29)

Aktualizace a změny rámce Europass by měly být prováděny ve spolupráci s příslušnými zúčastněnými stranami, jako jsou služby zaměstnanosti, pracovníci poradenských služeb, poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy a sociální partneři, například odborové svazy a sdružení zaměstnavatelů, a při plném zachování stávající politické spolupráce, například pokud jde o boloňský proces v rámci Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání. Konstruktivní spolupráce mezi Komisí, členskými státy a zúčastněnými stranami má zásadní význam pro úspěšný vývoj a provádění rámce Europass.

(30)

Příslušné právo Unie v oblasti ochrany osobních údajů a vnitrostátní prováděcí opatření by se měly vztahovat na zpracování osobních údajů, které jsou uchovávány a zpracovávány podle tohoto rozhodnutí. Uživatelé by měli mít možnost omezit přístup ke svým osobním údajům.

(31)

Možnost účastnit se rámce by vzhledem ke svému dlouhodobému zájmu a spolupráci s Unií v této oblasti měli mít členové Evropského hospodářského prostoru, kteří nejsou členskými státy Unie, přistupující státy, kandidátské státy a potenciální kandidátské státy ucházející se o přistoupení k Unii. Jejich účast by měla být v souladu s příslušnými ustanoveními nástrojů upravujících vztahy mezi Unií a těmito zeměmi. Údaje o dovednostech a kvalifikacích poskytované prostřednictvím rámce Europass by měly pocházet z širšího okruhu zemí a systémů vzdělávání než jen ze zúčastněných zemí a měly by zohledňovat migrační pohyby z jiných a do jiných částí světa.

(32)

Komise by měla zajistit soudržné provádění a sledování tohoto rozhodnutí prostřednictvím poradní skupiny Europassu složené ze zástupců členských států a příslušných zúčastněných stran. Poradní skupina by měla zejména rozvíjet strategický přístup k zavádění a budoucímu rozvoji Europassu a poskytovat poradenství týkající se vývoje internetových nástrojů, a to i testováním, a informací poskytovaných prostřednictvím on-line platformy Europassu, v případě potřeby ve spolupráci s jinými skupinami.

(33)

Spolufinancování při provádění tohoto rozhodnutí je poskytováno mimo jiné v rámci programu Unie Erasmus+, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 (8). Výbor zřízený uvedeným nařízením je zapojen do strategických jednání o pokroku při provádění a budoucím vývoji Europassu.

(34)

Jelikož cíle tohoto rozhodnutí, totiž zřízení komplexního a interoperabilního rámce nástrojů a informací, především pro účely nadnárodního zaměstnání a mobility v oblasti vzdělávání, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše ho, z důvodu účinků jednání, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(35)

Jako obecná zásada by mělo platit, že povinnosti a správní a finanční zátěž členských států by měly být vyvážené s ohledem na náklady a přínosy.

(36)

Činnosti prováděné v souvislosti s tímto rozhodnutím by měly svými odbornými znalostmi v oblasti své působnosti podporovat agentury Unie, zejména pak Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání.

(37)

Rozhodnutí č. 2241/2004/ES by proto mělo být zrušeno, aniž by byla dotčena platnost nebo status dříve vydaných dokladů Europassu. Všechny zavedené vzory dokladů Europassu by měly zůstat v novém rámci platné do doby, než budou provedeny nezbytné změny nebo aktualizace v souladu s tímto rozhodnutím. V zájmu zajištění plynulého přechodu na on-line platformu Europassu by internetový informační systém Europassu zřízený rozhodnutím č. 2241/2004/ES měl zůstat v provozu do doby, než bude vytvořena a uvedena do provozu on-line platforma Europassu,

a)

jednotlivé koncové uživatele, jako jsou studující, uchazeči o zaměstnání, pracovníci a dobrovolníci, a

b)

příslušné zúčastněné strany, jako jsou poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy, profesní poradci, zaměstnavatelé, veřejné služby zaměstnanosti, sociální partneři, poskytovatelé práce s mládeží, mládežnické organizace a tvůrci politik.

a)

„dodatkem k osvědčení“ dokument připojený k osvědčení o odborném vzdělání a přípravě nebo k odbornému osvědčení, vydaný příslušnými orgány nebo subjekty, díky němuž třetí osoby, zejména v jiné zemi, snadněji porozumí výsledkům vzdělávání, kterých držitel kvalifikace dosáhl, a povaze, úrovni, kontextu, obsahu a statusu absolvovaného vzdělání a odborné přípravy a získaných dovedností;

b)

„dodatkem k diplomu“ dokument připojený k diplomu potvrzujícímu vysokoškolské vzdělání, vydaný příslušnými orgány nebo subjekty, díky němuž třetí osoby, zejména v jiné zemi, snadněji porozumí výsledkům vzdělávání, kterých držitel kvalifikace dosáhl, a povaze, úrovni, kontextu, obsahu a statusu absolvovaného vzdělání a odborné přípravy a získaných dovedností;

c)

„dodatky Europassu“ soubor dokumentů, jako jsou dodatky k diplomu a dodatky k osvědčení, vydaných příslušnými orgány nebo subjekty;

d)

„poradenstvím“ trvalý proces, který umožňuje jednotlivcům rozpoznat své schopnosti, dovednosti a zájmy prostřednictvím řady individuálních a kolektivních aktivit, aby mohli přijímat rozhodnutí týkající se vzdělání, odborné přípravy a volby povolání a řídit své individuální životní dráhy ve vzdělávacím, pracovním a jiném prostředí, v němž se tyto schopnosti a dovednosti získávají nebo uplatňují;

e)

„evropským rozměrem poradenství“ spolupráce a podpora na úrovni Unie za účelem posílení politik, systémů a postupů v oblasti poradenství v rámci Unie;

f)

„kvalifikací“ formální výstup procesu hodnocení a validace, kterého je dosaženo v případě, že příslušný orgán nebo subjekt rozhodne, že jednotlivec dosáhl výsledků učení v souladu s příslušnými standardy;

g)

„hodnocením dovedností“ postup nebo metoda použité k posouzení, měření a případně popisu – pomocí sebehodnocení, hodnocení potvrzeného třetí stranou nebo obojího – dovedností jednotlivců, jež byly získány formálním, neformálním nebo informálním učením;

h)

„sebehodnocením dovedností“ postup systematické reflexe jednotlivců o jejich dovednostech prostřednictvím odkazu na zavedený popis dovedností;

i)

„poznatky o dovednostech“ dostupné kvantitativní či kvalitativní analýzy souhrnných údajů o dovednostech ze stávajících zdrojů ve vztahu k trhu práce a odpovídajících vzdělávacích příležitostí v systému vzdělávání a odborné přípravy, které mohou přispět k vedení a poradenství, postupům náboru pracovníků a výběru vzdělání, odborné přípravy a kariéry;

j)

„službami ověřování pravosti“ technické postupy, jako elektronický podpis a ověřování internetových stránek, které uživatelům umožňují ověřovat informace, například jejich totožnost, prostřednictvím Europassu;

k)

„technickou interoperabilitou“ schopnost systémů informačních a komunikačních technologií komunikovat navzájem s cílem umožnit sdílení informací, jehož bylo dosaženo na základě dohody všech zúčastněných stran a vlastníků informací;

l)

„validací“ postup, jímž příslušný orgán nebo subjekt potvrdí, že jednotlivec dosáhl výsledků vzdělávání, včetně výsledků získaných v neformálním a informálním učení, měřených podle příslušného standardu, a který sestává ze čtyř různých fází, totiž zjištění, zaznamenání, posouzení a osvědčení výsledků posouzení v podobě úplné kvalifikace, kreditů nebo dílčí kvalifikace, podle potřeby a v souladu s vnitrostátními podmínkami;

m)

„otevřenými standardy“ technické standardy, které byly vypracovány postupem spolupráce a které byly zveřejněny k bezplatnému použití kteroukoli zúčastněnou stranou;

n)

„on-line platformou“ internetová aplikace, která koncovým uživatelům poskytuje informace a nástroje a umožňuje jim vykonávat určité úkoly on-line;

o)

„osobními údaji“ veškeré informace týkající se identifikované nebo identifikovatelné fyzické osoby.

a)

zaznamenávání a popis osobních informací v celé řadě formátů, včetně vzorů životopisu (CV);

b)

zaznamenávání a popis dovedností a kvalifikací získaných prostřednictvím pracovních zkušeností a zkušeností nabytých učením, a to i prostřednictvím mobility a dobrovolnické činnosti;

c)

hodnocení a sebehodnocení dovedností;

d)

zaznamenávání výsledků učení v oblasti kvalifikací, včetně vzorů dodatků Europassu uvedených v článku 5.

a)

vzdělávací příležitosti;

b)

kvalifikace a rámce či systémy kvalifikací;

c)

příležitosti k validaci neformálního a informálního učení;

d)

postupy uznávání a příslušné právní předpisy v různých zemích včetně třetích zemí;

e)

služby nabízející poradenství pro nadnárodní mobilitu ve vzdělávání a řízení profesní dráhy;

f)

poznatky o dovednostech získávané prostřednictvím příslušných aktivit a agentur na úrovni Unie v oblasti jejich působnosti;

g)

informace o dovednostech a kvalifikacích, jež by mohly být významné pro konkrétní potřeby státních příslušníků třetích zemí, kteří přicházejí do Unie nebo v ní mají bydliště, a mohly by podpořit jejich začleňování.

a)

zajišťuje dostupnost a vysokou kvalitu informací na úrovni Unie či odkazů na tyto dostupné informace, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 2;

b)

rozvíjí, testuje a v případě potřeby aktualizuje on-line platformu Europassu, včetně otevřených standardů, v závislosti na potřebách uživatelů a v souladu s technologickým pokrokem i se změnami na trzích práce a v oblasti poskytování vzdělání a odborné přípravy;

c)

sleduje a případně zapracovává aktuální technologický vývoj, který může zlepšit přístupnost Europassu pro starší osoby a osoby se zdravotním postižením;

d)

zajišťuje, aby jakýkoli vývoj nebo aktualizace on-line platformy Europassu, včetně otevřených standardů, podporovaly soudržnost informací a představovaly jasnou přidanou hodnotu;

e)

zajišťuje, aby veškeré internetové nástroje, zejména nástroje pro hodnocení a sebehodnocení, byly plně otestované a byla zaručena jejich kvalita a

f)

zajišťuje kvalitu a sleduje účinnost on-line platformy Europassu, včetně internetových nástrojů, v souladu s potřebami uživatelů.

a)

zajišťuje aktivní účast a zapojení členských států do strategického plánování, včetně stanovení a řízení strategických cílů, zabezpečení kvality a financování, přičemž náležitě zohledňuje jejich postoje;

b)

zajišťuje aktivní účast a zapojení členských států do vývoje, testování, aktualizace a hodnocení on-line platformy Europassu, včetně otevřených standardů, přičemž náležitě zohledňuje jejich postoje;

c)

zajišťuje, aby se na úrovni Unie příslušné zúčastněné strany podílely na provádění a hodnocení tohoto rozhodnutí;

d)

zavádí vzdělávací aktivity a výměny osvědčených postupů mezi členskými státy a na žádost členských států případně usnadňuje vzájemné poradenství a

e)

zajišťuje, aby byly na úrovni Unie prováděny účinné a odpovídající propagační, poradenské a informační činnosti, které osloví příslušné uživatele a zúčastněné strany, včetně osob se zdravotním postižením.

a)

koordinují činnosti spojené s provozováním internetových nástrojů Europassu;

b)

podporují používání Europassu a zvyšují informovanost o Europassu i jeho viditelnost;

c)

podporují a poskytují informace o službách nabízejících poradenství pro nadnárodní mobilitu ve vzdělávání a řízení profesní dráhy, včetně případných individuálních poradenských služeb;

d)

zpřístupňují informace o vzdělávacích příležitostech, kvalifikacích a postupech uznávání na on-line platformě Europassu, a to i pomocí odkazů na příslušné vnitrostátní internetové stránky;

e)

zapojují zúčastněné strany ze všech příslušných odvětví do činností ve své působnosti a podporují spolupráci mezi zúčastněnými stranami ve veřejném a soukromém sektoru.