Druhé číslo je uvedeno pouze jako příklad. Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost je třeba ověřit v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

doplněk 2 k sérii změn 07 – datum vstupu v platnost: 19. července 2018

OBSAH

PŘEDPIS

1.

Oblast působnosti

2.

Definice

3.

Žádost o schválení

4.

Označení

5.

Schválení

6.

Specifikace

7.

Zkoušky

8.

Požadavky na montáž do vozidla

9.

Shodnost výroby

10.

Sankce za neshodnost výroby

11.

Změny a rozšíření schválení typu vozidla nebo typu bezpečnostního pásu nebo zádržného systému

12.

Definitivní ukončení výroby

13.

Návod

14.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

15.

Přechodná ustanovení

PŘÍLOHY

1A

Sdělení týkající se schválení nebo rozšíření, odmítnutí či odnětí schválení nebo definitivního ukončení výroby typu vozidla z hlediska bezpečnostních pásů podle předpisu č. 16

1B

Sdělení týkající se schválení nebo rozšíření, odmítnutí či odnětí schválení nebo definitivního ukončení výroby pro typ bezpečnostního pásu nebo zádržného systému pro dospělé cestující v motorových vozidlech podle předpisu č. 16

2

Uspořádání značek schválení

3

Schéma zařízení pro zkoušení životnosti mechanismu navíječe

4

Schéma zařízení pro zkoušení blokování navíječů s nouzovým blokováním

5

Schéma zařízení pro zkoušení odolnosti navíječů proti prachu

6

Popis vozíku, sedadla, kotevních úchytů a brzdného zařízení

7

Popis figuríny

8

Popis křivky zpomalení nebo zrychlení vozíku v závislosti na čase

9

Návod

10

Zkouška spony pro dva pásy

11

Zkouška odolnosti proti oděru a zkouška mikroprokluzu

12

Korozní zkouška

13

Pořadí zkoušek

14

Kontrola shodnosti výroby

15

Postup stanovení bodu „H“ a skutečného úhlu trupu pro místa k sezení v motorových vozidlech

16

Montáž bezpečnostních pásů s vyznačením typů pásů a typů navíječů

17

Požadavky na montáž bezpečnostních pásů a zádržných systémů pro dospělé cestující v motorových vozidlech na sedadlech směřujících dopředu a na montáž dětských zádržných systémů ISOFIX a dětských zádržných systémů i Size

18

Zkoušky signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na:

1.1	vozidla kategorií M, N, O, L2, L4, L5, L6, L7 a T (1) z hlediska montáže bezpečnostních pásů a zádržných systémů, které jsou určeny k samostatnému použití, tj. jako individuální zařízení pro dospělé osoby sedící na sedadlech směřujících dopředu, dozadu nebo bočně;

1.2	bezpečnostní pásy a zádržné systémy, které jsou určeny k samostatnému použití, tj. jako individuální zařízení pro dospělé osoby sedící na sedadlech směřujících dopředu, dozadu nebo bočně, a které jsou určeny k montáži do vozidel kategorií M, N, O, L2, L4, L5, L6, L7 a T (1);

1.3	vozidla kategorií M1 a N1 (1) z hlediska montáže dětských zádržných systémů, dětských zádržných systémů ISOFIX a dětských zádržných systémů i-Size;

1.4	všechna místa k sezení ve vozidlech kategorií M a N vybavená bezpečnostními pásy z hlediska signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu;

1.5	na žádost výrobce platí také pro montáž dětských zádržných systému a dětských zádržných systémů ISOFIX určených k montáži do vozidel kategorií M2 a M3 (1);

1.6	na žádost výrobce platí také pro bezpečnostní pásy určené pro montáž bočně směřujících sedadel ve vozidlech kategorie M3 (třídy II, III a B (1));

1.7	na žádost výrobce platí také pro montáž dětských zádržných systémů i-Size, v případě, že místa k sezení i-Size jsou definována výrobcem vozidla.

2.   DEFINICE

2.1   Bezpečnostní pás (sedadlový pás, pás)

Uspořádání popruhů s uzavírací sponou, seřizovacími zařízeními a připevňovacím kováním způsobilé k ukotvení v motorovém vozidle a konstruované tak, aby se v případě srážky nebo náhlého zpomalení vozidla zmenšilo nebezpečí poranění uživatele tím, že omezuje pohyblivost jeho těla. Takové uspořádání se obecně označuje názvem „souprava pásu“ a tento termín rovněž zahrnuje jakékoliv zařízení pro pohlcování energie nebo pro navíjení pásu.

Soupravu lze zkoušet a schvalovat jako soupravu bezpečnostního pásu nebo jako zádržný systém.

2.1.1   Břišní pás

Dvoubodový pás, který prochází před tělem uživatele ve výši pánve.

2.1.2   Diagonální pás

Pás, který prochází úhlopříčně před hrudníkem od kyčle k protilehlému rameni.

2.1.3   Tříbodový pás

Pás, který je v podstatě kombinací břišního a diagonálního popruhu.

2.1.4   Pás typu S

Souprava pásu jiná než tříbodový nebo břišní pás.

2.1.5   Postrojový pás

Souprava pásu typu S skládající se z břišního pásu a ramenních popruhů; postrojový pás lze vybavit pomocným rozkrokovým popruhem.

2.2   Typ pásu

Pásy různých „typů“ jsou pásy, které se vzájemně podstatně liší. Rozdíly se mohou týkat především:

2.2.1

tuhých částí (spona, připevňovací kování, navíječ atd.);

2.2.2

materiálu, vazby, rozměrů a barvy popruhů nebo

2.2.3

geometrie soupravy pásu.

2.3   Popruh

Ohebná část určená k přidržování těla a přenášení namáhání na kotevní úchyty pásu.

2.4   Spona

Rychle se uvolňující zařízení umožňující, aby uživatel byl zadržován pásem. Spona, kromě spony postrojového pásu, může obsahovat též seřizovací zařízení.

2.5   Seřizovací zařízení pásu

Zařízení umožňující seřídit pás podle individuální potřeby uživatele a polohy sedadla. Seřizovací zařízení může být součástí spony, navíječe nebo jiné části bezpečnostního pásu.

2.6   Předepínací zařízení

Dodatečně montované nebo vestavěné zařízení, které utáhne popruh, aby se zmenšila vůle pásu při nárazu.

2.7    „Referenční oblastí“ se rozumí prostor mezi dvěma svislými podélnými rovinami vzdálenými od sebe 400 mm a symetricky umístěnými vzhledem k H-bodu a definovaný otočením zařízení s hlavicí popsaného v předpisu č. 21 příloze 1 ze svislé do vodorovné polohy. Zařízení se umístí dle popisu v uvedené příloze předpisu č. 21 a nastaví se na maximální délku 840 mm.

2.8    „Soupravou airbagu“ se rozumí zařízení instalované jako doplněk bezpečnostních pásů a zádržných systémů v motorových vozidlech, tj. systém, který při prudkém nárazu vozidla automaticky rozvine pružný polštář tak, aby se tlakem plynu v něm obsaženého omezila vážnost následků dotyku jedné nebo více částí těla osoby ve vozidle s interiérem prostoru pro cestující. Žádné takto popsané rozvinuté polštáře se nepovažují za tuhé části.

2.9    „Airbagem cestujícího“ se rozumí souprava airbagu určená k ochraně osob sedících na sedadlech jiných než na sedadle řidiče při čelním nárazu.

2.10    „Dětským zádržným systémem“ se rozumí bezpečnostní zařízení definované v předpisu č. 44 nebo předpisu č. 129.

2.11    „Směřujícím dozadu“ se rozumí směřující ve směru opačném k normálnímu směru jízdy vozidla.

2.12   Připevňovací kování

Části soupravy pásu, které umožňují připevnit pás ke kotevním úchytům pásu, včetně nezbytných zajišťovacích prvků.

2.13   Zařízení k pohlcování energie

Zařízení určené k rozptylování energie nezávisle na popruhu nebo společně s ním a tvořící součást soupravy pásu.

2.14   Navíječ

Zařízení k částečnému nebo úplnému uložení popruhu bezpečnostního pásu.

2.14.1   Navíječ bez blokování (typ 1)

Navíječ, z něhož se popruh v celé své délce odvíjí působením malé vnější síly bez možnosti regulovat délku odvinutého popruhu.

2.14.2   Navíječ s ručním odblokováním (typ 2)

Navíječ, který musí uživatel ručně odblokovat, aby mohl odvinout požadovanou délku popruhu, a který se samočinně zablokuje, jakmile uvedený úkon ustane.

2.14.3   Navíječ s automatickým blokováním (typ 3)

Navíječ dovolující odvinutí požadované délky popruhu a seřizující uživateli samočinně popruh po zapnutí spony. Bez úmyslného zásahu uživatele se popruh dále neodvíjí.

2.14.4   Navíječ s nouzovým blokováním (typ 4)

Navíječ, který za běžných jízdních podmínek neomezuje volnost pohybu uživatele bezpečnostního pásu. Takové zařízení má součásti k seřizování délky, které samočinně přizpůsobí popruh uživateli, a blokovací mechanismus uváděný v případě nouze do činnosti:

2.14.4.1

snížením rychlosti vozidla (jednotlivá citlivost);

2.14.4.2

kombinací snížení rychlosti vozidla, odvíjení popruhu nebo jakýchkoli jiných automatických prostředků (vícenásobná citlivost).

2.14.5   Navíječ s nouzovým blokováním s vyšším prahem reakce (typ 4N)

Navíječ typu definovaného v bodě 2.14.4 se zvláštními vlastnostmi s ohledem na použití ve vozidlech kategorie M2, M3, N1, N2 a N3  (2).

2.14.6   Zařízení pro výškové seřízení pásu

Zařízení umožňující nastavení výšky horní smyčky na sloupku (přímo spojené s vozidlem nebo tuhou konstrukcí sedadla) podle požadavků jednotlivých uživatelů a podle polohy sedadla. Takové zařízení se může považovat za část pásu nebo za část kotevního úchytu pásu.

2.14.7   „Pružné zařízení k seřízení výšky v úrovni ramene“

Zařízení k seřízení ramenní výšky jednotlivé osoby, u něhož není seřizovací část přímo spojena konstrukcí vozidla (např. sloupkem) nebo konstrukcí sedadla (např. tuhou konstrukcí sedadla), nýbrž seřízení ramenní části:

a)	se provádí posunutím přes pružnou konstrukci; a

b)	neovlivňuje umístění břišního pásu.

2.15   Kotevní úchyty pásu

Části nosné konstrukce vozidla, nosné konstrukce sedadla nebo kterékoli jiné části vozidla, k nimž se připevní soupravy bezpečnostních pásů.

2.16   Typ vozidla z hlediska bezpečnostních pásů a zádržných systémů

Kategorie motorových vozidel, které se neliší v takových základních hlediscích, jako jsou rozměry, tvar a materiály součástí nosné konstrukce vozidla, nosné konstrukce sedadla nebo kterékoli jiné části vozidla, ke které se připevňují bezpečnostní pásy a zádržné systémy.

2.17   Zádržný systém

Systém pro určitý typ vozidla nebo typ stanovený výrobcem vozidla a odsouhlasený technickou zkušebnou, sestávající ze sedadla a pásu, uchycený na vozidle příslušnými připevňovacími součástmi a kromě toho obsahující všechny prvky, které slouží ke snížení rizika poranění uživatele v případě náhlého snížení rychlosti vozidla omezením pohyblivosti těla uživatele.

2.18   Sedadlo

Konstrukce, která může, ale nemusí být nedílnou součástí nosné konstrukce vozidla, spolu s úplným vybavením, a je určena k sezení jedné dospělé osoby. Tento pojem zahrnuje jak jednotlivé sedadlo, tak část lavicového sedadla určenou k sezení pro jednu osobu.

2.18.1    „Předním sedadlem cestujícího“ se rozumí každé sedadlo, jehož „nejvíce vpředu ležící H-bod“ je ve svislé příčné rovině procházející bodem R řidiče nebo před ní.

2.18.2    „Sedadlem směřujícím dopředu“ se rozumí sedadlo, které lze používat, když se vozidlo pohybuje, a které směřuje k přední části vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla svírá se svislou rovinou souměrnosti vozidla úhel menší než + 10° nebo – 10°.

2.18.3    „Sedadlem směřujícím dozadu“ se rozumí sedadlo, které lze používat, když se vozidlo pohybuje, a které směřuje k zadní části vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla svírá se svislou rovinou souměrnosti vozidla úhel menší než + 10° nebo – 10°.

2.18.4    „Bočně směřujícím sedadlem“ se rozumí sedadlo, které lze používat, když se vozidlo pohybuje, a které směřuje ke straně vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla svírá se svislou rovinou souměrnosti vozidla úhel 90° (± 10°).

2.19   Skupina sedadel

Jedná se buď o sedadlo lavicového typu, nebo sedadla sice oddělená, ale uspořádaná vedle sebe (tj. upevněná tak, že přední ukotvení jednoho z těchto sedadel jsou v jedné řadě s předními nebo zadními ukotveními jiného sedadla nebo mezi ukotveními jiného sedadla), a poskytující jedno nebo více míst k sezení pro dospělé osoby.

2.20   Lavicové sedadlo

Konstrukce s úplným vybavením určená k sezení pro více než jednu dospělou osobu.

2.21   Seřizovací systém sedadla

Úplné zařízení, jímž lze sedadlo nebo jeho části seřídit do polohy přizpůsobené tvarům těla sedící osoby. Toto zařízení může zejména umožňovat:

2.21.1

podélné přestavení;

2.21.2

svislé přestavení;

2.21.3

úhlové přestavení.

2.22   Ukotvení sedadla

Systém, kterým je souprava sedadla připevněna k nosné konstrukci vozidla, včetně příslušných částí nosné konstrukce vozidla.

2.23   Typ sedadla

Kategorie sedadel, které se neliší v základních hlediscích, jako jsou:

2.23.1

tvar, rozměry a materiál nosné konstrukce sedadla;

2.23.2

typy a rozměry seřizovacích a zajišťovacích systémů sedadla;

2.23.3

typ a rozměry kotevních úchytů pásu na sedadle, ukotvení sedadla a příslušných částí nosné konstrukce vozidla.

2.24   Systém přestavování sedadla

Zařízení, které umožňuje úhlové nebo podélné přestavení sedadla nebo některé jeho části bez pevné mezilehlé polohy (pro usnadnění přístupu cestujících).

2.25   Zajišťovací systém sedadla

Zařízení, které zajišťuje sedadlo a jeho části v kterékoli poloze pro užívání.

2.26   Zapuštěné uvolňovací tlačítko spony

Uvolňovací tlačítko spony, které nesmí umožnit uvolnění spony pomocí koule o průměru 40 mm.

2.27   Nezapuštěné uvolňovací tlačítko spony

Uvolňovací tlačítko spony, které umožňuje uvolnění spony pomocí koule o průměru 40 mm.

2.28   Omezovač tahu

Zařízení začleněné do navíječe, které automaticky snižuje tah popruhu při zapnutém bezpečnostním pásu. Po odepnutí pásu se toto zařízení automaticky vypíná.

2.29    „ISOFIX“ je systém pro připojení dětských zádržných systémů k vozidlům, který má dva tuhé kotevní úchyty na vozidle, dvě odpovídající tuhá připevňovací kování na dětském zádržném systému a prostředek omezující rotaci dětského zádržného systému kolem příčné osy.

2.30    „Dětským zádržným systémem ISOFIX“ se rozumí dětský zádržný systém splňující požadavky předpisu č. 44 nebo předpisu č. 129, který musí být připevněn k systému kotevních úchytů ISOFIX splňujícímu požadavky předpisu č. 14 nebo předpisu č. 145.

2.31    „Místem ISOFIX“ se rozumí systém, který umožňuje instalovat:

a)	buď univerzální dopředu směřující dětský zádržný systém ISOFIX definovaný v předpisu č. 44;

b)	nebo polouniverzální dopředu směřující dětský zádržný systém ISOFIX definovaný v předpisu č. 44;

c)	nebo polouniverzální dozadu směřující dětský zádržný systém ISOFIX definovaný v předpisu č. 44;

d)	nebo polouniverzální bočně směřující dětský zádržný systém ISOFIX definovaný v předpisu č. 44;

e)	nebo dětský zádržný systém ISOFIX určitého vozidla definovaný v předpisu č. 44;

f)	nebo dětský zádržný systém i-Size definovaný v předpisu č. 129;

g)	nebo dětský zádržný systém ISOFIX určitého vozidla definovaný v předpisu č. 129.

2.32    „Systémem kotevních úchytů ISOFIX“ se rozumí systém tvořený dvěma spodními kotevními úchyty ISOFIX, který splňuje požadavky předpisu č. 14 nebo předpisu č. 145 a je konstruován pro připevnění dětského zádržného systému ISOFIX ve spojení s antirotačním zařízením.

2.33    „Spodním kotevním úchytem ISOFIX“ se rozumí jedna tuhá vodorovná tyč o kruhovém profilu s průměrem 6 mm, vystupující z konstrukce vozidla nebo sedadla a na niž se má pomocí úchytů ISOFIX zachytit a připevnit dětský zádržný systém ISOFIX.

2.34    „Antirotační zařízení“

a)	antirotační zařízení pro univerzální dětský zádržný systém ISOFIX se skládá z horního upínání ISOFIX;

b)	antirotační zařízení pro polouniverzální dětský zádržný systém ISOFIX se skládá z horního upínání, palubní desky vozidla nebo z podpěry určené k omezení rotace zádržného zařízení během čelního nárazu;

c)	antirotační zařízení pro dětský zádržný systém i-Size se skládá z horního upínání nebo z podpěry určené k omezení rotace zádržného zařízení během čelního nárazu;

d)	u univerzálních či polouniverzálních dětských zádržných systémů ISOFIX, i-Size není samotné sedadlo vozidla antirotačním zařízením.

2.35    „Kotevním úchytem horního upínání ISOFIX“ se rozumí prvek splňující požadavky předpisu č. 14 nebo předpisu č. 145, například tyč, který je umístěn v definované zóně, je konstruován pro uchycení spojky popruhu horního upínání ISOFIX a přenášení jeho zádržné síly na nosnou konstrukci vozidla.

2.36    „Vodicí zařízení“ je určeno k pomoci osobě provádějící instalaci dětského zádržného systému ISOFIX fyzickým naváděním úchytů ISOFIX, kterými je vybaven dětský zádržný systém ISOFIX, do správné polohy vůči spodním kotevním úchytům ISOFIX pro usnadnění spojení.

2.37    „Označovacím přípravkem ISOFIX“ se rozumí prostředek informující osobu, která hodlá instalovat dětský zádržný systém ISOFIX, o místech ISOFIX ve vozidle a umístění všech odpovídajících kotevních úchytů systému ISOFIX.

2.38    „Přípravkem dětského zádržného systému (CRF)“ se rozumí přípravek v souladu s jedním z přípravků ISOFIX definovaných v bodě 4 dodatku 2 k příloze 17 tohoto předpisu, a zejména těch, jejichž rozměry jsou uvedeny na obrázcích 1 až 8 ve výše zmíněném bodě 4. Tyto přípravky dětského zádržného systému (CRF) se používají v tomto předpisu k ověření, které třídy velikostních obálek dětských zádržných systémů ISOFIX uvedené v předpisu č. 44 nebo předpisu č. 129 lze použít na místech ISOFIX vozidla. Také jeden z přípravků CRF označovaný jako ISO/F2, který je popsán na obrázku 2 ve zmíněném bodě 4, se v předpisu č. 14 nebo předpisu č. 145 používá k ověření umístění a možnosti přístupu ke kterémukoli systému kotevních úchytů ISOFIX.

Nebo přípravek podle jednoho ze dvou přípravků přídavného sedadla definovaných v dodatku 5 k příloze 17 tohoto předpisu a zejména těch, jejichž rozměry jsou uvedeny na obrázcích 2 a 3 v dodatku 5 k příloze 17. Tyto přípravky se v tomto předpisu používají k ověření, zda a které velikostní obálky přídavného sedadla uvedené v předpisu č. 129 lze použít na místech k sezení vozidla.

2.39    „Posuzovaným rozsahem pro montáž podpěry i-Size“ se rozumí rozsah zajišťující rozměrovou a geometrickou kompatibilitu podpěry dětského zádržného systému i-Size s místem k sezení i-Size vozidla.

2.40    „místem k sezení i-Size“ se rozumí místo k sezení, pokud je definováno výrobcem vozidla, které je konstruováno tak, aby umožňovalo umístění dětských zádržných systémů i-Size podle předpisu č. 129, a splňuje požadavky stanovené v tomto předpise.

2.41    „Signalizací nezapnutí bezpečnostního pásu“ se rozumí systém určený k upozornění řidiče, že kterýkoli z cestujících nemá zapnutý bezpečnostní pás. Systém je založen na zjištění nezapnutého bezpečnostního pásu a na dvou úrovních upozornění řidiče: výstraze první úrovně a výstraze druhé úrovně.

2.42    „Optickou výstrahou“ se rozumí varování optickým signálem (světlem, blikáním nebo vizuálním zobrazením symbolu nebo zprávy).

2.43    „Zvukovou výstrahou“ se rozumí výstražný zvukový signál.

2.44    „Výstrahou první úrovně“ se rozumí optická výstraha aktivovaná při zapnutí zapalování vozidla nebo hlavního spínače ovládání v případě, že bezpečnostní pás kteréhokoli cestujícího není zapnut. Volitelně může být doplněna zvukovou výstrahou.

2.45    „Výstrahou druhé úrovně“ se rozumí optická a zvuková výstraha aktivovaná při provozu vozidla podle bodů 8.4.2.4.1.1 až 8.4.2.4.1.3, když je odepnut bezpečnostní pás pro kteréhokoli z cestujících v přední řadě a když je odepnut nebo se odepíná bezpečnostní pás pro kteréhokoli z cestujících v zadní řadě.

2.46    „Nezapnutým bezpečnostním pásem“ se rozumí stav, kdy, podle volby výrobce, buď spona bezpečnostního pásu kteréhokoli cestujícího není zapnuta, nebo délka popruhu vytaženého z navíječe je menší než délka potřebná k zapnutí pásu, je-li sedadlo neobsazené a nachází-li se ve své nejzadnější pozici.

2.47    „Normálním provozem vozidla“ se rozumí stav, kdy se vozidlo pohybuje dopředu rychlostí větší než 10 km/h.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1   Typ vozidla

3.1.1   Žádost o schválení typu vozidla z hlediska instalace bezpečnostních pásů a zádržných systémů podává výrobce vozidla nebo jeho řádně pověřený zástupce.

3.1.2   K žádosti se přiloží níže uvedené dokumenty ve trojím vyhotovení a následující údaje:

3.1.2.1

výkresy celkové konstrukce vozidla ve vhodném měřítku se zakreslenými polohami bezpečnostních pásů a podrobné výkresy bezpečnostních pásů a přípojných bodů;

3.1.2.2

specifikace použitých materiálů, které mohou ovlivnit pevnost bezpečnostních pásů;

3.1.2.3

technický popis bezpečnostních pásů.

3.1.2.4

V případě bezpečnostních pásů připevněných ke konstrukci sedadla:

3.1.2.5

podrobný popis typu vozidla z hlediska konstrukce sedadel, ukotvení sedadel a jejich seřizovacích a zajišťovacích systémů;

3.1.2.6

výkresy sedadel, jejich ukotvení k vozidlu a jejich seřizovacích a zajišťovacích systémů provedené ve vhodném měřítku a dostatečně podrobné.

3.1.3   Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se podle volby výrobce předloží buď vozidlo představující schvalovaný typ vozidla, nebo jeho části považované technickou zkušebnou za podstatné pro zkoušky bezpečnostních pásů.

3.2   Typ bezpečnostního pásu

3.2.1   Žádost o schválení typu bezpečnostního pásu předá držitel obchodní značky nebo jeho řádně pověřený zástupce. V případě zádržných systémů předá žádost o schválení typu zádržného systému držitel obchodní značky, jeho zástupce nebo výrobce vozidla, do kterého se má daný systém montovat, nebo jeho zástupce.

3.2.2   K žádosti se přiloží:

3.2.2.1

technický popis typu pásu obsahující údaje o použitých popruzích a tuhých částech, spolu s výkresy částí, z nichž se pás skládá. Výkresy musí rovněž zobrazovat místo, kde se má vyznačit číslo schválení a doplňkový symbol (doplňkové symboly) ve vztahu ke kružnici značky schválení. V popisu se uvede barva modelu předaného ke schválení a typ vozidla / typy vozidel, pro který/které je tento typ pásu určen. U navíječů musí být uveden návod na montáž čidel a u předepínacích zařízení nebo systémů úplný technický popis konstrukce a funkce včetně případného snímání, popisující způsob aktivace a nezbytný postup pro zamezení neúmyslné aktivace. V případě zádržného systému bude popis obsahovat: výkresy konstrukce vozidla a konstrukce sedadla, seřizovacího systému a připevňovacích kování ve vhodném měřítku s umístěním ukotvení sedadla a kotevních úchytů pásu, jakož i vyztužení v dostatečně podrobném provedení, společně se specifikací použitých materiálů, které mohou ovlivnit pevnost ukotvení sedadla a kotevních úchytů pásu, a technický popis ukotvení sedadla a kotevních úchytů pásů. Je-li pás navržený k připevnění na konstrukci vozidla pomocí zařízení pro výškové seřízení pásu, musí být v technickém popisu uvedeno, zda se toto zařízení považuje za součást pásu, či nikoliv;

3.2.2.2

šest vzorků typu pásu, z nichž jeden je pro referenční účely;

3.2.2.3

deset metrů každého typu popruhu použitého pro typ pásu.

3.2.2.4

Technická zkušebna provádějící zkoušky schválení typu je oprávněna požadovat další vzorky.

3.2.3   V případě zádržných systémů předloží výrobce zkušebně dva vzorky, které mohou zahrnovat dva ze vzorků pásů požadovaných podle bodů 3.2.2.2 a 3.2.2.3, podle volby výrobce buď typ vozidla představující schvalovaný typ vozidla, nebo jeho část nebo části považované technickou zkušebnou provádějící schvalovací zkoušky za podstatné pro zkoušení zádržného systému.

4.   OZNAČENÍ

Vzorky typu pásu nebo zádržného systému předaného ke schválení v souladu s ustanoveními výše uvedených bodů 3.2.2.2, 3.2.2.3 a 3.2.2.4 musí být zřetelně a nesmazatelně označeny názvem, počátečními písmeny nebo obchodním názvem či značkou výrobce.

5.   SCHVÁLENÍ

5.1   K certifikátu schválení typu se připojí osvědčení podle vzoru uvedeného v bodech 5.1.1 nebo 5.1.2:

5.1.1

příloha 1A pro žádosti uvedené v bodě 3.1;

5.1.2

příloha 1B pro žádosti uvedené v bodě 3.2.

5.2   Typ vozidla

5.2.1   Jestliže vozidlo předložené ke schválení podle tohoto předpisu splňuje požadavky níže uvedeného bodu 8 a příloh 15 a 16 tohoto předpisu, schválení takového typu vozidla se udělí.

5.2.2   Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (nyní 07, což odpovídá sérii změn 07) uvádějí sérii změn, která zahrnuje poslední podstatné technické změny předpisu v době vydání schválení. Stejná smluvní strana nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla, jak je definován výše v bodě 2.16.

5.2.3   Oznámení o schválení, rozšíření nebo odmítnutí, či odnětí schválení nebo definitivním ukončení výroby typu vozidla podle tohoto předpisu se sdělí smluvním stranám dohody z roku 1958, které tento předpis uplatňují, prostřednictvím formuláře podle vzoru uvedeného v příloze 1A tohoto předpisu.

5.2.4   Na každém vozidle, které je shodné s typem vozidla schváleným podle tohoto přepisu, se viditelně a na snadno přístupném místě uvedeném ve formuláři schválení umístí mezinárodní značka schválení, která se skládá z:

5.2.4.1

kružnice, ve které je písmeno „E“, za nímž je uvedeno rozlišovací číslo země, která udělila schválení (3);

5.2.4.2

čísla tohoto předpisu, za kterým následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení vpravo od kružnice podle bodu 5.2.4.1.

5.2.5   Jestliže vozidlo vyhovuje schválenému typu vozidla podle jednoho nebo více předpisů v příloze k dohodě, nemusí se v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, opakovat symbol podle bodu 5.2.4.1. V takovém případě se ve sloupcích napravo od symbolu podle bodu 5.2.4.1 umístí doplňková čísla a symboly všech předpisů, podle kterých bylo schválení uděleno v zemi, která udělila schválení typu podle tohoto předpisu.

5.2.6   Značka schválení musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná.

5.2.7   Značka schválení se umístí poblíž tabulky s údaji o vozidle připevněné výrobcem nebo přímo na ni.

5.3   Typ bezpečnostního pásu

5.3.1   Jestliže vzorky typu pásu, předložené v souladu s ustanoveními bodu 3.2, splňují požadavky bodů 4, 5.3 a 6 tohoto předpisu, schválení se udělí.

5.3.2   Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (v současné době 06, které odpovídají sérii změn 06) označují sérii změn, která zahrnuje poslední významné technické změny předpisu v době vydání schválení. Stejná smluvní strana nesmí přiřadit stejné číslo jinému typu pásu nebo zádržného systému.

5.3.3   Oznámení o schválení, rozšíření nebo odmítnutí schválení typu pásu nebo zádržného systému podle tohoto předpisu se sdělí smluvním stranám dohody z roku 1958, které tento předpis uplatňují, prostřednictvím formuláře podle vzoru uvedeného v příloze 1B tohoto předpisu.

5.3.4   Kromě značek popsaných v bodě 4 se na každý pás, který odpovídá typu schválenému podle tohoto předpisu, připojí na vhodném místě následující údaje:

5.3.4.1

mezinárodní značka schválení, která se skládá z: 5.3.4.1.1 kružnice, ve které je písmeno „E“, za nímž je uvedeno rozlišovací číslo země, která udělila schválení (4); 5.3.4.1.2 čísla schválení;

5.3.4.2

následující doplňkové symboly: 5.3.4.2.1 písmeno „A“ pro tříbodový pás, písmeno „B“ pro břišní pás a písmeno „S“ pro speciální typy pásu; 5.3.4.2.2 symboly uvedené v bodě 5.3.4.2.1 se doplní následujícími doplňkovými označeními: 5.3.4.2.2.1 písmenem „e“ pro pás se zařízením k pohlcování energie; 5.3.4.2.2.2 písmenem „r“ pro pás s navíječem, za nímž je symbol (1, 2, 3, 4 nebo 4N) použitého navíječe v souladu s bodem 2.14 tohoto předpisu a písmeno „m“, pokud je použit navíječ s nouzovým blokováním s vícenásobnou citlivostí; 5.3.4.2.2.3 písmenem „p“ v případě bezpečnostních pásů s předepínacím zařízením; 5.3.4.2.2.4 písmenem „t“ v případě bezpečnostního pásu s navíječem s omezovačem tahu; 5.3.4.2.2.5 pásy vybavené navíječem typu 4N musí být rovněž označeny symbolem, který se skládá z obdélníku s přeškrtnutým vozidlem kategorie M1, udávajícím, že použití tohoto typu navíječe je ve vozidlech této kategorie zakázáno; 5.3.4.2.2.6 jestliže je bezpečnostní pás schválený podle bodů 6.4.1.3.3 a 6.4.1.3.4 tohoto předpisu, označí se slovem „AIRBAG“ v obdélníku. 5.3.4.2.3 Symbolu uvedenému v bodě 5.3.4.2.1 musí předcházet písmeno „Z“, pokud je bezpečnostní pás součástí zádržného systému.

5.3.5   V příloze 2 bodě 2 tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání značky schválení.

5.3.6   Údaje uvedené v bodě 5.3.4 musí být zřetelně čitelné a nesmazatelné a mohou být trvale připevněny buď formou štítku, nebo přímým označením. Štítek nebo označení musí být odolné proti opotřebení.

5.3.7   Štítky zmíněné v bodě 5.3.6 mohou být vydány buď schvalovacím orgánem, který udělil schválení, nebo z pověření tohoto orgánu výrobcem.

6.   SPECIFIKACE

6.1   Obecné specifikace

6.1.1   Každý vzorek předaný v souladu s body 3.2.2.2, 3.2.2.3 a 3.2.2.4 musí vyhovovat požadavkům obsaženým v bodě 6 tohoto předpisu.

6.1.2   Pás nebo zádržný systém musí být navržen a proveden tak, aby při správné montáži a řádném používání fungoval uspokojivě a aby snižoval nebezpečí tělesného poranění při nehodě.

6.1.3   Uspořádání popruhů pásu nesmí být pro uživatele nebezpečné.

6.1.4   Použití materiálů s vlastnostmi polyamidu 6, pokud jde o zadržování vody, je zakázáno u všech mechanických částí, pro něž tato vlastnost může pravděpodobně znamenat nežádoucí vliv na jejich funkci.

6.2   Tuhé části

6.2.1   Obecně

6.2.1.1   Tuhé části bezpečnostního pásu, jako jsou spony, seřizovací zařízení, připevňovací kování apod. nesmějí mít ostré hrany, které by mohly třením způsobit opotřebení nebo roztržení popruhů.

6.2.1.2   Všechny části soupravy pásu, které mohou podléhat korozi, musí být proti ní vhodně chráněny. Po korozní zkoušce předepsané v bodě 7.2 nesmějí vykazovat žádné známky poškození, které by mohlo ohrožovat správnou funkci zařízení, ani známky rozsáhlejší koroze viditelné prostým okem kvalifikovaného pozorovatele.

6.2.1.3   Tuhé části, určené k pohlcování energie nebo vystavené zatížení, či jeho přenášení, nesmí být křehké.

6.2.1.4   Tuhé součásti a části bezpečnostního pásu vyrobené z plastů musí být umístěny a namontovány tak, aby se při každodenním používání motorového vozidla nemohly zachytit pod posuvným sedadlem nebo ve dveřích vozidla. Jestliže některá z těchto částí nesplňuje výše uvedené podmínky, musí se podrobit rázové zkoušce za studena podle bodu 7.5.4. Objeví-li se po zkoušce na některém plastovém krytu nebo držáku tuhé součásti viditelné trhliny, celá součást z plastu se vyjme a ověří se, zda zbývající část soupravy je i nadále bezpečná. Jestliže zbývající část soupravy zůstává i nadále bezpečná a nejsou zjištěny viditelné trhliny, posoudí se dále podle zkušebních požadavků uvedených v bodech 6.2.2, 6.2.3 a 6.4.

6.2.2   Spona

6.2.2.1   Spona musí být konstruována tak, aby byla vyloučena jakákoli možnost nesprávného použití. To mimo jiné znamená, že nesmí být možné, aby zůstala částečně zavřená. Způsob rozepínání spony musí být zcela zřejmý. Části spony, které se pravděpodobně dostanou do styku s tělem uživatele, musí mít průřez nejméně 20 cm2 a šířku nejméně 46 mm, měřeno v rovině vzdálené maximálně 2,5 mm od kontaktního povrchu. Spony postrojových pásů se s ohledem na tento poslední požadavek považují za vyhovující, pokud plocha dotyku spony s tělem uživatele dosahuje velikosti od 20 do 40 cm2.

6.2.2.2   Spona, i když není zatížena, musí zůstat zapnutá v jakékoliv poloze vozidla. Nesmí se rozepnout neúmyslně, náhodně nebo silou menší než 1 daN. Spona musí být snadno použitelná a uchopitelná; není-li zatížená, nebo při zatížení podle bodu 7.8.2 musí být uživatel schopen ji uvolnit prostým pohybem jedné ruky jedním směrem. Kromě toho v případě souprav pásu určených k použití u předních vnějších sedadel, s výjimkou postrojových pásů, musí být uživatel schopen sponu zapnout jednoduchým pohybem jedné ruky jedním směrem. Spona se uvolní stiskem tlačítka nebo podobného zařízení. Povrch, na který se tímto tlakem působí, musí mít při uvolněném tlačítku v průmětu do roviny kolmé k počátečnímu směru pohybu tlačítka následující rozměry: u zapuštěných tlačítek plochu nejméně 4,5 cm2 a šířku nejméně 15 mm, u nezapuštěných tlačítek plochu nejméně 2,5 cm2 a šířku nejméně 10 mm. Plocha části, kterou se spona rozepíná, musí mít červenou barvu. Tuto barvu nesmí mít žádná jiná část spony. Když je sedadlo obsazeno, je přípustné červené výstražné světlo jako část spony, pokud se vypne zapnutím spony bezpečnostního pásu. Světla, která osvětlují sponu jinou barvou světla než červenou, nemusí být zapnutím bezpečnostního pásu vypnuta. Tato světla nesmí osvětlovat sponu takovým způsobem, aby bylo ovlivněno vnímání červené barvy části, kterou se spona rozepíná, nebo červené barvy výstražného světla.

6.2.2.3   Při zkoušce podle bodu 7.5.3 musí spona fungovat běžným způsobem.

6.2.2.4   Spona musí snést opakovanou manipulaci a před dynamickou zkouškou podle bodu 7.7 se musí podrobit 5 000 cyklům rozepínání a zapínání za běžných podmínek použití. U spon postrojových pásů lze tuto zkoušku provést, aniž by byly všechny jazyky zapnuty.

6.2.2.5   Síla potřebná k rozepnutí spony při zkoušce podle bodu 7.8 nesmí být větší než 6 daN.

6.2.2.6   Spona se přezkouší na pevnost podle bodu 7.5.1 a případně i bodu 7.5.5. Působením napětí vyvolaného předepsaným zatížením se nesmí zlomit, závažně deformovat ani odtrhnout.

6.2.2.7   U spon s některým prvkem společným pro dvě soupravy pásu se zkoušky pevnosti a rozepínání podle bodů 7.7 a 7.8 provedou také u dílu spony náležejícího jedné sestavě zasunutého do odpovídající části náležející druhé sestavě, pokud je při používání možné sponu tímto způsobem spojovat.

6.2.3   Seřizovací zařízení pásu

6.2.3.1   Po nasazení pásu uživatelem se pás buď automaticky přizpůsobí uživateli, nebo musí být řešen tak, aby ruční seřizovací zařízení bylo pro sedícího uživatele snadno dostupné a pohodlně a snadno použivatelné. Toto zařízení rovněž umožní utáhnout pás jednou rukou tak, aby se přizpůsobil tělesným rozměrům uživatele a poloze sedadla.

6.2.3.2   V souladu s požadavky bodu 7.3 se zkouší dva vzorky každého seřizovacího zařízení pásu. Prokluz popruhu u každého vzorku seřizovacího zařízení nepřekročí 25 mm a celkové posunutí všech seřizovacích zařízení nepřesáhne 40 mm.

6.2.3.3   Podle bodu 7.5.1 se přezkouší pevnost všech seřizovacích zařízení. Působením napětí vyvolaného předepsaným zatížením se nesmí zlomit ani odtrhnout.

6.2.3.4   Při zkoušce podle bodu 7.5.6 nepřesáhne síla potřebná k ovládání kteréhokoliv ručního seřizovacího zařízení 5 daN.

6.2.4   Připevňovací kování a zařízení pro výškové seřízení pásu

Podle bodů 7.5.1 a 7.5.2 se přezkouší pevnost připevňovacího kování. Pevnost zařízení pro výškové seřízení pásu se zkouší podle bodu 7.5.2 tohoto předpisu v případě, že nebyla přezkoušena na vozidle s použitím předpisu č. 14 (v poslední verzi změn) z hlediska kotevních úchytů bezpečnostních pásů. Tyto části se působením napětí vyvolaného předepsaným zatížením nesmí zlomit ani uvolnit.

6.2.5   Navíječe

Navíječe se podrobí zkouškám a musí vyhovět níže uvedeným požadavkům včetně zkoušek pevnosti stanovených v bodech 7.5.1 a 7.5.2. (Tyto požadavky vylučují navíječe bez blokování.)

6.2.5.1   Navíječe s ručním odblokováním

6.2.5.1.1   Popruh soupravy bezpečnostního pásu vybavené navíječem s ručním odblokováním se mezi blokovacími polohami navíječe nesmí posunout o více než 25 mm.

6.2.5.1.2   Popruh soupravy bezpečnostního pásu se vytáhne z navíječe s ručním odblokováním do 6 mm od konce jeho maximální délky, pokud se na popruh použije síla napínání o velikosti nejméně 1,4 daN a nejvíce 2,2 daN v normálním směru tahu.

6.2.5.1.3   Způsobem popsaným v bodě 7.6.1 se popruh opakovaně vytáhne z navíječe a nechá svinout, dokud neproběhne 5 000 cyklů rozvinutí a navinutí. Navíječ se poté podrobí korozní zkoušce uvedené v bodě 7.2 a zkoušce odolnosti proti prachu podle bodu 7.6.3. Nato se s ním musí úspěšně provést dalších 5 000 cyklů rozvinutí a navinutí. Po provedení výše uvedených zkoušek musí navíječ řádně fungovat a stále vyhovovat požadavkům bodů 6.2.5.1.1 a 6.2.5.1.2.

6.2.5.2   Navíječe s automatickým blokováním

6.2.5.2.1   Popruh soupravy bezpečnostního pásu, vybavené navíječem s automatickým blokováním se mezi blokovacími polohami navíječe nesmí posunout o více než 30 mm. Po pohybu uživatele směrem dozadu musí pás zůstat buď ve své původní poloze, nebo se do této polohy samočinně vrátit při následných pohybech uživatele dopředu.

6.2.5.2.2   Pokud je navíječ součástí břišního pásu, nesmí být navíjecí síla popruhu menší než 0,7 daN, měřeno na volné délce mezi figurínou a navíječem podle bodu 7.6.4.

Jestliže je navíječ součástí ramenního popruhu, nesmí být navíjecí síla popruhu menší než 0,1 daN a větší než 0,7 daN při obdobném měření.

6.2.5.2.3   Způsobem popsaným v bodě 7.6.1 se popruh opakovaně vytáhne z navíječe a nechá svinout, dokud neproběhne 5 000 cyklů rozvinutí a navinutí. Navíječ se poté podrobí korozní zkoušce uvedené v bodě 7.2 a zkoušce na odolnost proti prachu podle bodu 7.6.3. Nato se s ním musí úspěšně provést dalších 5 000 cyklů rozvinutí a navinutí. Po provedení výše uvedených zkoušek musí navíječ řádně fungovat a stále vyhovovat požadavkům bodů 6.2.5.2.1 a 6.2.5.2.2.

6.2.5.3   Navíječe s nouzovým blokováním

6.2.5.3.1   Při zkoušce podle bodu 7.6.2 musí navíječ s nouzovým blokováním splnit níže uvedené podmínky. V případě jednoduché citlivosti podle bodu 2.14.4.1 tohoto předpisu platí pouze specifikace, které se týkají zpomalení vozidla.

6.2.5.3.1.1   Navíječ musí blokovat, když zpomalení vozidla dosáhne hodnoty 0,45 g (5) v případě navíječů typu 4 nebo 0,85 g u navíječů typu 4N.

6.2.5.3.1.2   Navíječ nesmí blokovat při hodnotách zrychlení popruhu naměřených ve směru vytažení pásu, které jsou menší než 0,8 g v případě typu 4 nebo menší než 1,0 g u navíječů typu 4N.

6.2.5.3.1.3   Navíječ nesmí blokovat, je-li snímač odkloněn od montážní polohy stanovené jeho výrobcem v kterémkoliv směru v úhlu nepřesahujícím 12°.

6.2.5.3.1.4   Navíječ musí blokovat, je-li snímač odkloněn od montážní polohy stanovené jeho výrobcem v kterémkoliv směru o více než 27° u navíječe typu 4 nebo 40° u typu 4N.

6.2.5.3.1.5   V případech, kde činnost navíječe závisí na vnějším signálu nebo zdroji energie, zajistí konstrukce zařízení automatické zablokování při poruše nebo přerušení tohoto signálu nebo zdroje energie. Nicméně tento požadavek není třeba splnit v případě navíječe s vícenásobnou citlivostí za předpokladu, že pouze jediná citlivost závisí na vnějším signálu nebo zdroji energie a optické a/nebo akustické prostředky signalizují řidiči poruchu signálu nebo zdroje energie.

6.2.5.3.2   Při zkoušce podle bodu 7.6.2 musí navíječ s nouzovým blokováním s vícenásobnou citlivostí, včetně citlivosti popruhu, vyhovět stanoveným požadavkům a rovněž se zablokovat, když zrychlení popruhu měřené ve směru odvíjení je nejméně 3,0 g.

6.2.5.3.3   Jedná-li se o zkoušky uvedené v bodech 6.2.5.3.1 a 6.2.5.3.2, rozsah pohybu popruhu, který se může odvinout před zablokováním navíječe, nepřesáhne 50 mm počínaje délkou uvedenou v bodě 7.6.2.1. V případě zkoušky uvedené v bodě 6.2.5.3.1.2 se blokování nesmí projevit v rozmezí 50 mm pohybu popruhu počínaje délkou uvedenou v bodě 7.6.2.1.

6.2.5.3.4   Pokud je navíječ součástí břišního pásu, nesmí být navíjecí síla popruhu menší než 0,7 daN, měřeno na volné délce mezi figurínou a navíječem podle bodu 7.6.4.

Jestliže je navíječ součástí ramenního pásu, nesmí být navíjecí síla popruhu menší než 0,1 daN a větší než 0,7 daN při obdobném měření s výjimkou pásu vybaveného omezovačem tahu, v takovém případě lze minimální navíjecí sílu snížit na 0,05 daN za předpokladu, že toto zařízení je v provozním režimu. Prochází-li popruh průvlakem nebo kladkou, musí se síla navíjení měřit na volné délce mezi figurínou a průvlakem nebo kladkou.

Jestliže souprava zahrnuje zařízení, které při ručním nebo automatickém provozu brání úplnému navinutí popruhu, nesmí být při posuzování těchto požadavků takové zařízení v činnosti.

Jestliže souprava zahrnuje omezovač tahu, změří se navíjecí síla popruhu se zařízením v provozu a mimo provoz, pokud se tyto požadavky posuzují před provedením zkoušek životnosti podle bodu 6.2.5.3.5 a po nich.

6.2.5.3.5   Způsobem popsaným v bodě 7.6.1 se popruh opakovaně vytáhne z navíječe a nechá svinout, dokud neproběhne 40 000 cyklů rozvinutí a navinutí. Navíječ se poté podrobí korozní zkoušce uvedené v bodě 7.2 a zkoušce na odolnost proti prachu stanovené v bodě 7.6.3. Poté je třeba uspokojivě provést dalších 5 000 cyklů (celkem 45 000 cyklů).

Jestliže souprava zahrnuje omezovač tahu, provedou se výše uvedené zkoušky s omezovačem tahu jak v provozním, tak mimoprovozním režimu.

Po výše uvedených zkouškách musí navíječ řádně fungovat a stále splňovat požadavky uvedené v bodech 6.2.5.3.1, 6.2.5.3.3 a 6.2.5.3.4.

6.2.5.4   Po provedení zkoušky životnosti podle bodu 6.2.5.3.5 a bezprostředně po změření navíjecí síly podle bodu 6.2.5.3.4 musí navíječe splnit oba následující požadavky:

6.2.5.4.1

navíječe, kromě navíječů s automatickým blokováním, musí být při zkoušce podle bodu 7.6.4.2 schopny zamezit jakékoli vůli mezi trupem a pásem a

6.2.5.4.2

když se otevře spona k uvolnění jazyka, musí být samotný navíječ schopen zcela zatáhnout popruh.

6.2.6   Předepínací zařízení

6.2.6.1   Po korozní zkoušce podle bodu 7.2 musí předepínací zařízení (včetně snímače nárazu spojeného se zařízením originálními zástrčkami, které ale nejsou pod proudem) fungovat normálně.

6.2.6.2   Ověří se, že neúmyslné uvedení zařízení do provozu nepředstavuje žádné nebezpečí poranění uživatele.

6.2.6.3   V případě pyrotechnických předepínacích zařízení:

6.2.6.3.1

Po stabilizaci podle bodu 7.9.1 nesmí být předepínací zařízení aktivováno teplotou a zařízení musí fungovat normálně.

6.2.6.3.2

Je třeba přijmout opatření, aby nedošlo ke vznícení okolních hořlavých materiálů výronem horkých plynů.

6.3   Popruhy

6.3.1   Obecně

6.3.1.1   Vlastnosti popruhů zajistí, aby se jejich tlak na tělo uživatele rozložil co nejrovnoměrněji po celé jejich šířce a aby se nekroutily ani při napnutí. Musí pohlcovat a rozptylovat energii. Popruhy musí mít okraje provedeny tak, aby se při používání netřepily.

6.3.1.2   Šířka popruhu při zatížení 980 daN + 100 – 0 daN nesmí být menší než 46 mm. Tento rozměr se změří při zkoušce předepsané v bodě 7.4.3, přičemž zkušební stroj se zastaví při výše uvedeném zatížení (6).

6.3.2   Pevnost po stabilizaci při pokojové teplotě

V případě dvou vzorků popruhu stabilizovaných v souladu s bodem 7.4.1.1 nesmí být mez pevnosti popruhu podle bodu 7.4.2 menší než 1 470 daN. Rozdíl mezi hodnotami meze pevnosti obou vzorků nesmí přesáhnout 10 % hodnoty vyšší naměřené meze pevnosti.

6.3.3   Pevnost po zvláštní stabilizaci

V případě dvou vzorků popruhu stabilizovaných v souladu s jedním z ustanovení bodu 7.4.1. (kromě 7.4.1.1) nesmí být mez pevnosti popruhu menší než 75 % průměrné hodnoty meze stanovené při zkoušce podle bodu 6.3.2 ani menší než 1 470 daN. Technická zkušebna provádějící zkoušky nemusí jednu nebo více těchto zkoušek provést, jestliže složení použitého materiálu nebo dostupné informace činí tuto zkoušku nebo zkoušky nadbytečnými.

6.4   Souprava pásu nebo zádržný systém

6.4.1   Dynamická zkouška

6.4.1.1   Souprava pásu nebo zádržný systém se podrobí dynamické zkoušce podle bodu 7.7.

6.4.1.2   Dynamická zkouška se provede u dvou souprav pásů, které nebyly dříve zatíženy kromě případu souprav pásů tvořících součást zádržných systémů, kde se dynamická zkouška provede na zádržných systémech, určených pro jednu skupinu sedadel, které předtím nebyly zatíženy. Spony zkoušených souprav pásů musely splnit požadavky bodu 6.2.2.4. V případě bezpečnostních pásů s navíječi musely být navíječe podrobeny zkoušce odolnosti proti prachu stanovené v bodě 7.6.3; kromě toho v případě bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů vybavených předepínacím zařízením obsahujícím pyrotechnické prostředky muselo být toto zařízení podrobeno stabilizaci podle bodu 7.9.1.

6.4.1.2.1   Pásy musely být podrobeny korozní zkoušce popsané v bodě 7.2, po níž se spony vystaví 500 dalším cyklům rozepínání a zapínání za běžných podmínek použití.

6.4.1.2.2   Bezpečnostní pásy s navíječi musely být podrobeny buď zkouškám podle bodu 6.2.5.2 nebo podle bodu 6.2.5.3. Nicméně, jestliže již byl navíječ podroben korozní zkoušce podle ustanovení bodu 6.4.1.2.1, není nutné tuto zkoušku opakovat.

6.4.1.2.3   V případě pásu určeného k použití se zařízením na výškové seřízení pásu, jak je definováno v bodě 2.14.6, se zkouška provede se zařízením nastaveným v nejméně příznivé poloze (polohách) zvolené technickou zkušebnou odpovědnou za provedení zkoušek. Avšak:

6.4.1.2.3.1

Pokud je však zařízení pro výškové seřízení pásu tvořeno kotevním úchytem bezpečnostního pásu, jak bylo schváleno v souladu s ustanoveními předpisu č. 14, technická zkušebna odpovědná za provedení zkoušek může podle vlastního uvážení použít ustanovení bodu 7.7.1.

6.4.1.2.3.2

Je-li součástí pásu pružné zařízení k seřízení výšky v úrovni ramene, vyzkouší se jako zádržný systém a technická zkušebna odpovědná za provedení zkoušek použije ustanovení bodu 7.7.1, která platí pro zkoušení části konstrukce vozidla, ke které se zádržný systém obvykle připevňuje.

6.4.1.2.4   U bezpečnostního pásu s předepínacím zařízením se minimální posunutí podle bodu 6.4.1.3.2 může snížit na polovinu. Pro účely této zkoušky musí být předepínací zařízení v činnosti.

6.4.1.2.5   Bezpečnostní pás s omezovačem tahu se před dynamickou zkouškou podrobí zkoušce životnosti podle bodu 6.2.5.3.5, s tímto omezovačem v provozním režimu. Dynamická zkouška se pak provede s omezovačem tahu v provozním režimu.

6.4.1.3   V průběhu zkoušky musí být splněny následující požadavky:

6.4.1.3.1   Žádná část soupravy pásu nebo zádržného systému zajištující uživatele se nesmí porušit a žádné spony ani zajišťovací nebo přestavovací systém se nesmí uvolnit nebo odjistit a

6.4.1.3.2   dopředné posunutí figuríny musí být u břišních pásů v úrovni pánve v rozmezí 80 mm až 200 mm. U ostatních typů pásů musí být dopředné posunutí v úrovni pánve v rozmezí 80 mm až 200 mm a v úrovni hrudníku od 100 mm do 300 mm. U postrojových pásů se výše uvedené minimální posunutí může zmenšit na polovinu. Tato posunutí se vztahují k měřicím bodům vyznačeným na obrázku 6 v příloze 7 tohoto předpisu.

6.4.1.3.3   U bezpečnostních pásů určených k použití na vnějším předním místě k sezení chráněném airbagem, který je před ním, může posunutí referenčního bodu hrudníku přesáhnout posunutí specifikované v předchozím bodě 6.4.1.3.2, jestliže jeho rychlost při této hodnotě není větší než 24 km/h.

6.4.1.3.4   U místa k sezení jiného než vnější přední místa k sezení, které je chráněno airbagem umístěným před ním, smí posunutí referenčního bodu hrudníku přesáhnout posunutí specifikované v bodě 6.4.1.3.2, jestliže jeho rychlost při této hodnotě není větší než 24 km/h při zkouškách prováděných s airbagem v prostředí vozidla upraveném tak, aby odpovídalo souřadnicím montážních a upevňovacích bodů airbagu.

6.4.1.4   U zádržného systému:

6.4.1.4.1   Posunutí referenčního bodu trupu může překročit hodnoty podle bodu 6.4.1.3.2, pokud se může buď výpočtem, nebo další zkouškou prokázat, že žádná část trupu nebo hlavy figuríny použité při dynamické zkoušce nepřijde do styku s kteroukoli tuhou částí přední části vozidla kromě těchto případů:

6.4.1.4.1.1

v případě řidiče je kontakt hrudníku s mechanismem řízení přípustný, jestliže mechanismus vyhovuje požadavkům předpisu č. 12 a pokud ke kontaktu nedojde za rychlosti vyšší než 24 km/hod. Pro toto posouzení se předpokládá, že sedadlo je v jedné z poloh stanovených v bodě 7.7.1.5;

6.4.1.4.1.2

v případě jakéhokoli jiného cestujícího je kontakt hlavy nebo hrudníku s kteroukoli tuhou částí vozidla před figurínou nepřípustný. Dále je nepřípustný kontakt hlavy figuríny s jejími koleny. Pro toto posouzení se předpokládá, že sedadlo zkoušené figuríny a případně sedadlo před figurínou jsou v polohách stanovených v bodě 7.7.1.6. S výjimkou rozvinutého polštáře soupravy airbagu definované v bodě 2.8 lze odstranit jiný než pevný materiál o pevnosti < 50 Shore A, aby bylo prokázáno, že zakryté nebo čalouněné části nepřijdou při zkoušce do styku s hlavou nebo hrudníkem figuríny.

6.4.1.4.2   U vozidel vybavených takovými zařízeními musí přestavovací a zajišťovací systém, které umožňují cestujícím na všech sedadlech opustit vozidlo, být po provedení dynamické zkoušky nadále ručně ovladatelné.

6.4.1.5   Odchylně se u zádržných systémů smí figurína posunout více, než je uvedeno v bodě 6.4.1.3.2 v případě, kdy se pro horní kotevní úchyt namontovaný na sedadle použije výjimka stanovená v bodě 7.4 předpisu č. 14.

6.4.2   Pevnost po odírání

6.4.2.1   U obou vzorků stabilizovaných podle ustanovení bodu 7.4.1.6 se mez pevnosti stanoví podle bodů 7.4.2 a 7.5. Musí se přinejmenším rovnat 75 procentům průměrné hodnoty meze pevnosti stanovené během zkoušek na neodřených popruzích, a nesmí být menší než minimální zatížení stanovené pro zkoušenou položku. Rozdíl mezi hodnotami meze pevnosti těchto dvou vzorků nesmí převýšit 20 procent nejvyšší naměřené meze pevnosti. U postupů typu 1 a 2 se zkouška meze pevnosti provede pouze u vzorků popruhu (bod 7.4.2). U postupu typu 3 se zkouška meze pevnosti provede u popruhu v kombinaci s příslušnou kovovou součástí (bod 7.5).

6.4.2.2   V následující tabulce jsou uvedeny díly soupravy pásu, které se mají podrobit zkoušce odolnosti proti oděru a vhodné typy postupů jsou označeny symbolem „x“. U každého postupu se použije nový vzorek.

	Postup 1	Postup 2	Postup 3
Připevňovací kování	—	—	x
Průvlak nebo kladka	—	x	—
Smyčka spony	—	x	x
Seřizovací zařízení	x	—	x
Části přišité k popruhu	—	—	x
Pružné zařízení pro ramenní výškové seřízení pásu	x	—	—

7.   ZKOUŠKY

7.1   Použití vzorků předložených ke schválení typu pásu nebo zádržného systému (viz příloha 13 tohoto předpisu)

7.1.1   Ke kontrole spony, zkoušce spony při nízké teplotě, případně, je-li to nutné, zkoušce při nízké teplotě podle bodu 7.5.4, jakož i zkoušce životnosti spony, korozní zkoušce spony, zkouškám činnosti navíječe, dynamické zkoušce a následné zkoušce rozepínání spony se požadují dva pásy nebo dva zádržné systémy. Jeden z těchto dvou vzorků se použije ke kontrole pásu nebo zádržného systému.

7.1.2   Ke kontrole spony a zkoušce pevnosti spony, upevňovacího zařízení, seřizovacích zařízení pásu a (v případě potřeby) navíječů je vyžadován jeden pás nebo jeden zádržný systém.

7.1.3   Ke kontrole spony, zkoušce mikroprokluzu a zkoušce odolnosti proti oděru se požadují dva pásy nebo dva zádržné systémy. Zkouška činnosti seřizovacího zařízení pásu se provede s jedním z těchto dvou vzorků.

7.1.4   Ke zkoušce meze pevnosti popruhu se použije vzorek popruhu. Část tohoto vzorku se uchovává po dobu platnosti schválení.

7.2   Korozní zkouška

7.2.1   Do zkušební komory se umístí kompletní souprava bezpečnostního pásu podle přílohy 12 tohoto předpisu. U soupravy s navíječem se odvine celá délka popruhu až na délku 300 ± 3 mm. S výjimkou krátkých přerušení, kdy například může být nezbytné zkontrolovat a doplnit solný roztok, musí zkouška vystavení vlivu prostředí probíhat nepřetržitě po dobu 50 hodin.

7.2.2   Po ukončení zkoušky vystavení vlivu prostředí se souprava opatrně omyje nebo ponoří do čisté tekoucí vody s teplotou do 38 °C, aby se odstranil případný solný povlak, a poté se souprava ponechá schnout při pokojové teplotě po dobu 24 hodin před kontrolou v souladu s bodem 6.2.1.2.

7.3   Zkouška mikroprokluzu (viz obrázek 3 v příloze 11 tohoto předpisu)

7.3.1   Vzorky předané ke zkoušce mikroprokluzu se musí udržovat minimálně po dobu 24 hodin v prostředí s teplotou 20 ± 5 °C a relativní vlhkostí 65 ± 5 %. Zkouška se provede při teplotě v rozmezí 15 až 30 °C.

7.3.2   Zajistí se, aby volná část seřizovacího zařízení směřovala buď nahoru, nebo dolů na zkušební lavici stejně jako ve vozidle.

7.3.3   Na spodní konec části popruhu se připevní zátěž 5 daN. Druhý konec se vystaví vratnému pohybu o celkové amplitudě 300 ± 20 mm (viz obrázek).

7.3.4   Je-li zde volný konec, který slouží jako rezervní popruh, nesmí se žádným způsobem připevnit nebo připnout k zatížené části.

7.3.5   Je třeba zajistit, aby popruh na zkušební lavici v uvolněné poloze splýval ze seřizovacího zařízení v podobě vyduté křivky stejně jako ve vozidle. Síla 5 daN, která působí na zkušební lavici, musí být vedena svisle tak, aby se zabránilo kývání zátěže a kroucení pásu. Připevňovací kování se k zátěži působící silou 5 daN přichytí stejně jako ve vozidle.

7.3.6   Před samotným zahájením zkoušky se provede série 20 cyklů, aby se ustálil systém samočinného upínání.

7.3.7   Provede se 1 000 cyklů s frekvencí 0,5 cyklu za sekundu s celkovou amplitudou 300 ± 20 mm. Síla 5 daN musí působit pouze během doby odpovídající posunu o 100 ± 20 mm na každou polovinu periody.

7.4   Stabilizace popruhů a zkouška meze pevnosti (statická)

7.4.1   Stabilizace popruhů pro zkoušku meze pevnosti

Vzorky odstřižené z popruhu podle bodu 3.2.2.3 se stabilizují takto:

7.4.1.1   Teplotní stabilizace a zvlhčení

Popruh se stabilizuje podle normy ISO 139 (2005), s použitím normální atmosféry nebo normální alternativní atmosféry. Jestliže se zkouška neprovede bezprostředně po stabilizaci, vzorek se do zahájení zkoušky uloží v hermeticky uzavřené nádobě. Mez pevnosti se musí stanovit do pěti minut po vyjmutí popruhu ze stabilizační atmosféry nebo z nádoby.

7.4.1.2   Vystavení účinkům světla

7.4.1.2.1   Použijí se ustanovení obsažená v doporučení ISO 105-B02 (1994/Amd2:2000). Popruh se vystaví působení světla po dobu potřebnou k vyblednutí standardní modře číslo 7 na odstín rovnající se stupni 4 na šedé stupnici.

7.4.1.2.2   Po expozici se popruh stabilizuje, jak je popsáno v bodě 7.4.1.1. Jestliže se zkouška neprovede bezprostředně po stabilizaci, vzorek se do zahájení zkoušky uloží v hermeticky uzavřené nádobě. Mez pevnosti se musí stanovit do pěti minut po vyjmutí popruhu ze stabilizačního zařízení.

7.4.1.3   Stabilizace při nízké teplotě

7.4.1.3.1   Popruh se stabilizuje, jak je popsáno v bodě 7.4.1.1.

7.4.1.3.2   Poté se popruh ponechá po dobu jedné a půl hodiny na rovné ploše v mrazicí komoře s teplotou vzduchu – 30 ± 5 °C. Popruh se přehne a přehyb se zatíží závažím o hmotnosti 2 kg předtím ochlazeným na teplotu – 30 ± 5 °C. Poté, co byl popruh v téže mrazicí komoře zatížen po dobu 30 minut, se závaží sejme a do pěti minut po vyjmutí popruhu z mrazicí komory se změří mez pevnosti.

7.4.1.4   Stabilizace za tepla

7.4.1.4.1   Popruh se ponechá po dobu tří hodin ve vyhřívací komoře v prostředí s teplotou 60 ± 5 °C a relativní vlhkostí 65 ± 5 %.

7.4.1.4.2   Mez pevnosti se stanoví do pěti minut po vyjmutí popruhu z vyhřívací komory.

7.4.1.5   Vystavení účinkům vody

7.4.1.5.1   Popruh se ponechá po dobu tří hodin při teplotě 20 ± 5 °C zcela ponořen v destilované vodě, do níž se přidá stopové množství smáčedla. Lze použít každé smáčedlo vhodné pro zkoušené vlákno.

7.4.1.5.2   Mez pevnosti se stanoví během deseti minut po vyjmutí popruhu z vody.

7.4.1.6   Stabilizace odíráním

7.4.1.6.1   Odírání se provede na každém zařízení, kde je popruh v kontaktu s některou tuhou částí pásu, s výjimkou všech seřizovacích zařízení, kde zkouška mikroprokluzu (bod 7.3) prokazuje, že prokluz popruhu je menší než polovina předepsané hodnoty, přičemž v takovém případě není nutné provádět postup 1 pro stabilizaci odíráním (bod 7.4.1.6.4.1). Stabilizační zařízení musí být nastaveno tak, aby byla přibližně zachována vzájemná poloha popruhu a stykové plochy.

7.4.1.6.2   Vzorky se stabilizují, jak je popsáno v bodě 7.4.1.1. Teplota okolí během procesu odírání musí být mezi 15 a 30 °C.

7.4.1.6.3   V tabulce jsou uvedeny obecné podmínky pro každý postup odírání.

	Zatížení daN	Frekvence v Hz	Počet cyklů	Posun mm
Postup 1	2,5	0,5	5 000	300 ± 20
Postup 2	0,5	0,5	45 000	300 ± 20
Postup 3 (*1)	0 až 5	0,5	45 000	—

Posun uvedený v pátém sloupci představuje amplitudu vratného pohybu popruhu.

7.4.1.6.4   Jednotlivé postupy stabilizace

7.4.1.6.4.1   Postup 1: pro případy, kdy popruh prokluzuje seřizovacím zařízením.

Na jednom konci popruhu se udržuje svislé stálé zatížení 2,5 daN – na druhý konec popruhu se připevní zařízení, které uděluje popruhu horizontální vratný pohyb.

Seřizovací zařízení se umístí na vodorovný popruh, takže na něj dále působí tah (viz obrázek 1 v příloze 11 tohoto předpisu).

7.4.1.6.4.2   Postup 2: pro případy, kdy popruh při průchodu tuhou částí mění směr.

Během této zkoušky musí úhly, které mezi sebou svírají oba konce popruhu, odpovídat obrázku 2 v příloze 11 tohoto předpisu.

Během zkoušky se udržuje stálé zatížení 0,5 daN.

V případech, kde popruh při průchodu tuhou částí mění směr více než jednou, lze zatížení 0,5 daN zvýšit natolik, aby se dosáhlo předepsaného posunu popruhu 300 mm při průchodu touto tuhou částí.

7.4.1.6.4.3   Postup 3: pro případy, kdy je popruh připevněn k některé tuhé části přišitím nebo podobným způsobem.

Celkový vratný pohyb musí být 300 ± 20 mm, ale zatížení 5 daN se použije pouze během posunu o 100 ± 20 mm na každou polovinu periody (viz obrázek 3 v příloze 11 tohoto předpisu).

7.4.2   Zkouška meze pevnosti popruhu (statická zkouška)

7.4.2.1   Zkouška se pokaždé provede se dvěma novými vzorky popruhu dostatečné délky stabilizovanými v souladu s ustanoveními bodu 7.4.1.

7.4.2.2   Každý popruh se upne do čelistí stroje na zkoušení pevnosti v tahu. Čelisti jsou navrženy tak, aby se popruh v nich nebo v jejich blízkosti nepřetrhl. Rychlost posunu musí být přibližně 100 mm/min. Volná délka vzorku mezi čelistmi stroje při zahájení zkoušky musí být 200 ± 40 mm.

7.4.2.3   Tah se zvětšuje tak dlouho, až se popruh přetrhne, a zaznamená se zatížení na mezi pevnosti.

7.4.2.4   Jestliže popruh vyklouzne nebo se přetrhne na některé z čelistí nebo ve vzdálenosti menší než 10 mm od některé z nich, zkouška je neplatná a provede se nová zkouška s jiným vzorkem.

7.4.3   Šířka při zatížení

7.4.3.1   Zkouška se pokaždé provede se dvěma novými vzorky popruhu dostatečné délky stabilizovanými v souladu s ustanoveními bodu 7.4.1.

7.4.3.2   Každý popruh se upne do čelistí stroje na zkoušení pevnosti v tahu. Čelisti jsou navrženy tak, aby se popruh v nich nebo v jejich blízkosti nepřetrhl. Rychlost posunu musí být přibližně 100 mm/min. Volná délka vzorku mezi čelistmi stroje při zahájení zkoušky musí být 200 ± 40 mm.

7.4.3.3   Když zatížení dosáhne hodnoty 980 daN + 100 – 0 daN, stroj se zastaví a do 5 sekund se provede měření. Tato zkouška se vykoná odděleně od zkoušky pevnosti v tahu.

7.5   Zkouška součástí soupravy pásu zahrnující tuhé části

7.5.1   Spona a seřizovací zařízení se připojí k zařízení na zkoušení pevnosti v tahu částmi soupravy pásu, k nimž jsou normálně připojeny, a zatížení se poté postupně zvýší na 980 daN.

V případě postrojových pásů se spona připojí ke zkušebnímu zařízení popruhy, které se připevní ke sponě a jazyku nebo ke dvěma jazykům umístěným přibližně symetricky ke geometrickému středu spony. Jestliže je spona nebo seřizovací zařízení součástí připevňovacího kování nebo společné části tříbodového pásu, zkouší se spona nebo seřizovací zařízení s tímto připevňovacím kováním v souladu s bodem 7.5.2 s výjimkou navíječů s kladkou nebo průvlakem popruhu na horním kotevním úchytu pásu, kdy zatížení bude činit 980 daN a délka zbývajícího popruhu navinutého na cívce bude mít délku vyplývající z blokování co nejblíže vzdálenosti 450 mm od konce popruhu.

7.5.2   Připojovací kování a všechna zařízení pro výškové seřízení pásu se zkouší způsobem uvedeným v bodě 7.5.1, ale zatížení musí být 1 470 daN a s ohledem na druhou větu bodu 7.7.1 musí toto zatížení působit za nejméně příznivých podmínek, které se mohou projevit ve vozidle s řádně namontovaným pásem. U navíječe se zkouška provádí se zcela odvinutými popruhy.

7.5.3   Do mrazicí komory s teplotou – 10° ± 1 °C se uloží dva vzorky kompletní soupravy pásu na dobu dvou hodin. Odpovídající části spony se do sebe ručně zaklesnou ihned po jejich vyjmutí z mrazicí komory.

7.5.4   Do mrazicí komory s teplotou – 10 °C ± 1 °C se uloží dva vzorky kompletní soupravy pásu na dobu dvou hodin. Zkoušené tuhé díly a součásti z plastů se pak postupně kladou na tuhou rovnou ocelovou plochu (která byla společně se vzorky umístěna v mrazicí komoře) uloženou na vodorovném povrchu tuhého kompaktního bloku o hmotnosti nejméně 100 kg a do 30 sekund po vyjmutí z mrazicí komory se na zkušební vzorek nechá volným pádem z výšky 300 mm spadnout ocelové závaží o hmotnosti 18 kg. Nárazová plocha závaží o hmotnosti 18 kg musí mít vypouklý povrch s minimální tvrdostí 45 HRC, s příčným poloměrem 10 mm a podélným poloměrem 150 mm podél osy závaží. Jeden vzorek se zkouší tak, aby osa zakřivené tyče byla s popruhem rovnoběžná, a u druhého vzorku s ním svírala úhel 90°.

7.5.5   Spony, které mají části společné dvěma bezpečnostním pásům, se zatíží tak, aby simulovaly podmínky jejich použití ve vozidle se sedadly ve střední poloze jejich nastavení. Každý popruh se současně zatíží na 1 470 daN. Směr zatížení se stanoví podle bodu 7.7.1. Vhodné zkušební zařízení je vyobrazeno v příloze 10 tohoto předpisu.

7.5.6   Při zkoušení ručního seřizovacího zařízení se musí popruh postupně protahovat seřizovacím zařízením s ohledem na běžné podmínky použití rychlostí přibližně 100 mm/s a po odvinutí prvních 25 mm popruhu se změří maximální síla s přesností na 0,1 daN. Zkouška se provede v obou směrech průchodu zařízením, přičemž před změřením se popruh podrobí 10 cyklům.

7.6   Doplňkové zkoušky bezpečnostních pásů s navíječi

7.6.1   Životnost mechanismu navíječe

7.6.1.1   Popruh se vytahuje a nechává navíjet po požadovaný počet cyklů rychlostí nejvýše 30 cyklů za minutu. U navíječů s nouzovým blokováním se za popruh při každém pátém cyklu silněji trhne, aby se navíječ zablokoval.

Stejný počet trhnutí se provede v každé z pěti různých odvinutých délek, a sice při 90, 80, 75, 70 a 65 % celkové délky popruhu zbývající v navíječi. Nicméně, jedná-li se o více než 900 mm, vztahují se uvedené procentuální hodnoty na konečných 900 mm popruhu, které lze odvinout z navíječe.

7.6.1.2   Zařízení vhodné pro zkoušky uvedené v bodě 7.6.1.1 je vyobrazeno v příloze 3 tohoto předpisu.

7.6.2   Blokování navíječů s nouzovým blokováním

7.6.2.1   Blokování navíječe se zkouší po odvinutí celé délky popruhu kromě posledních 300 ± 3 mm.

7.6.2.1.1   Je-li navíječ uváděn v činnost pohybem popruhu, musí se popruh vytahovat směrem, ve kterém se normálně vytahuje, je-li navíječ namontován ve vozidle.

7.6.2.1.2   Jestliže se navíječe mají přezkoušet na citlivost ke zpomalování vozidla, odzkouší se při rozvinutí podél dvou vzájemně kolmých os, které jsou vodorovné, jestliže se navíječ montuje ve vozidle podle specifikace výrobce bezpečnostního pásu. Pokud tato poloha není uvedena, zkušební orgán prokonzultuje tuto skutečnost s výrobcem bezpečnostního pásu. Jedna z těchto os musí probíhat ve směru zvoleném technickou zkušebnou provádějící zkoušku pro schválení typu tak, aby podmínky pro aktivaci blokovacího mechanismu byly co nejméně příznivé.

7.6.2.2   V příloze 4 tohoto předpisu se popisuje zařízení vhodné ke zkouškám stanoveným v bodě 7.6.2.1. Konstrukce každého takového zkušebního zařízení zajistí požadované zrychlení před vytažením popruhu z navíječe o více než 5 mm a průměrný nárůst zrychlení nejméně 55 g/s (7) a nejvýše 150 g/s při zkoušce citlivosti na pohyb popruhu, a nejméně 25 g/s a nejvýše 150 g/s při zkoušce citlivosti na zpomalení vozidla.

7.6.2.3   K ověření shody s požadavky bodů 6.2.5.3.1.3 a 6.2.5.3.1.4 se navíječ připevní na vodorovný stůl, který se nakloní rychlostí nepřevyšující 2° za sekundu, dokud se nezablokuje. Zkouška se zopakuje s nakláněním různými směry, aby se zajistilo splnění všech požadavků.

7.6.3   Odolnost proti prachu

7.6.3.1   Navíječ se umístí ve zkušební komoře popsané v příloze 5 tohoto předpisu. Musí být nainstalován se stejnou orientací jako ve vozidle. Ve zkušební komoře musí být prach dle specifikace uvedené v bodě 7.6.3.2. Z navíječe se odvine popruh na délku 500 mm a ponechá se takto odvinutý s tím, že se do jedné až dvou minut po každém rozvíření prachu podrobí 10 úplným cyklům zatažení a odvinutí. Prach se rozvíří po dobu pěti sekund každých 20 minut v časovém úseku 5 hodin suchým stlačeným vzduchem bez obsahu oleje při tlaku 5,5 · 105 ± 0,5 · 105 Pa procházejícím otvorem o průměru 1,5 ± 0,1 mm.

7.6.3.2   Prach použitý při zkoušce popsané v bodě 7.6.3.1 se skládá z přibližně 1 kg suchého křemene. Rozložení zrnitosti je následující:

a)	průchod otvorem 150 μm, průměr drátu 104 μm: 99–100 procent;

b)	průchod otvorem 105 μm, průměr drátu 64 μm: 76–86 procent

c)	průchod otvorem 75 μm, průměr drátu 52 μm: 60–70procent.

7.6.4   Navíjecí síly

7.6.4.1   Navíjecí síly se změří u soupravy bezpečnostního pásu nasazené na figurínu jako u dynamické zkoušky popsané v bodě 7.7. Napnutí popruhu se změří co nejblíže místu kontaktu s figurínou (ale těsně mimo ni) při navíjení popruhu přibližnou rychlostí 0,6 m/min. U bezpečnostního pásu s omezovačem tahu se změří navíjecí síla a napnutí popruhu s omezovačem tahu v provozním i mimoprovozním režimu.

7.6.4.2   Před dynamickou zkouškou popsanou v bodě 7.7 se sedící figurína oblečená v bavlněné košili nakloní dopředu do vytažení 350 mm popruhu z navíječe a poté se vrátí do výchozí polohy.

7.7   Dynamická zkouška soupravy pásu nebo zádržného systému

7.7.1   Souprava pásu se namontuje na vozík vybavený sedadlem a obecnými kotevními úchyty znázorněnými na obrázku 1 v příloze 6 tohoto předpisu. Nicméně jestliže souprava pásu je určena pro určité vozidlo nebo určité typy vozidel, technická zkušebna provádějící zkoušky stanoví vzdálenosti mezi figurínou a kotevními úchyty buď v souladu s montážními pokyny dodanými společně s pásem, nebo ve shodě s údaji dodanými výrobcem vozidla. Je-li pás vybaven zařízením pro výškové seřízení, jak je definováno v bodě 2.14.6, musí se poloha zařízení a prostředky pro jeho připevnění shodovat s uspořádáním daným konstrukcí vozidla.

V případě, kdy byla provedena dynamická zkouška pro typ vozidla, není nutno ji opakovat u ostatních typů vozidel, u kterých je každý kotevní úchyt vzdálen méně než 50 mm od odpovídajícího kotevního úchytu zkoušeného pásu. Alternativně mohou výrobci stanovit hypotetické kotevní polohy ke zkoušení, aby se vymezilo maximální množství skutečných kotevních úchytů.

7.7.1.1   U bezpečnostního pásu nebo zádržného systému tvořícího součást soupravy, pro niž se požaduje schválení typu jako pro zádržný systém, se bezpečnostní pás namontuje buď podle definice v bodě 7.7.1, nebo na část nosné konstrukce vozidla, na niž se zádržný systém běžně připevňuje a tato část musí být pevně uchycena ke zkušebnímu vozíku způsobem stanoveným v bodech 7.7.1.2 až 7.7.1.6.

V případě, že bezpečnostní pás nebo zádržný systém s předepínacím zařízením jsou spojeny se součástmi, které nejsou součástí vlastní soupravy pásu, musí se souprava pásu montovat na zkušební vozík společně s dalšími nutnými díly vozidla způsobem předepsaným v bodech 7.7.1.2 až 7.7.1.6.

Alternativně v případě, kdy taková zařízení nelze testovat na zkušebním vozíku, může výrobce prokázat běžnou zkouškou čelním nárazem při 50 km/h ve shodě s postupem dle ISO 3560 (1975), že zařízení vyhovuje požadavkům předpisu.

7.7.1.2   Metoda použitá k zajištění vozidla během zkoušky nesmí mít za následek zesílení kotevních úchytů sedadel nebo bezpečnostních pásů, popřípadě zmenšení běžné deformace nosné konstrukce. Nesmí být přítomna žádná přední část vozidla, která by omezením dopředného pohybu figuríny, kromě chodidel, snižovala zatížení působící na zádržný systém během zkoušky. Odstraněné části nosné konstrukce lze nahradit díly rovnocenné pevnosti za předpokladu, že nebrání pohybu figuríny vpřed.

7.7.1.3   Zajišťovací zařízení se považuje za dostačující, pokud neovlivní prostor zahrnující celou šířku nosné konstrukce a jestliže vozidlo nebo jeho konstrukce je zablokovaná nebo znehybněna vpředu ve vzdálenosti nejméně 500 mm od kotevních úchytů zádržného systému. V zadní části se konstrukce zajistí v dostatečné vzdálenosti za kotevními úchyty tak, aby byly splněny požadavky bodu 7.7.1.2.

7.7.1.4   Sedadla vozidla se namontují a umístí v poloze pro jízdu zvolené technickou zkušebnou provádějící zkoušky pro schválení, aby se vytvořily co nejméně příznivé podmínky, pokud jde o pevnost slučitelnou s umístěním figuríny ve vozidle. Polohy sedadel se uvedou v protokolu. Pokud má mít sedadlo seřiditelné opěradlo, musí se zajistit v poloze předepsané výrobcem nebo, pokud pokyny neexistují, takovým způsobem, aby opěradlo svíralo skutečný úhel co nejblíže 25° u vozidel kategorie M1 a N1 a co nejblíže 15° u vozidel všech ostatních kategorií.

7.7.1.5   Pro posouzení požadavků v bodech 6.4.1.4.1 a 6.4.1.4.1.1 se sedadlo umístí do nejpřednější polohy při jízdě odpovídající rozměrům figuríny.

7.7.1.6   Pro posouzení požadavků v bodech 6.4.1.4.1 a 6.4.1.4.1.2 se sedadlo seřídí takto:

7.7.1.6.1

u předních sedadel cestujících: cestující vpředu je v nejpřednější cestovní poloze odpovídající rozměrům figuríny. Polohy sedadel se uvedou v protokolu;

7.7.1.6.2

u zadních sedadel: u kterékoli zkušební polohy cestujících na zadních sedadlech se za polohu zkoušeného místa k sezení považuje umístění do bodu R sedadel. Je-li opěradlo sedadla seřiditelné, upraví se úhel opěradla sedadla pomocí zařízení 3-D H tak, aby jeho úhel trupu byl co nejblíže hodnotě 10°. Místo k sezení před zkoušeným místem k sezení se seřídí do střední polohy rozsahu seřízení a výšky nebo do nejbližší aretované polohy. Je-li opěradlo tohoto sedadla seřiditelné, upraví se úhel opěradla sedadla pomocí zařízení 3-D H tak, aby jeho úhel trupu byl co nejblíže hodnotě 10°. To může být prokázáno obrysem v systému CAD nebo výkresem situace ve vozidle.

7.7.1.7   Alternativně k bodům 7.7.1.5 a 7.7.1.6, v případě, kdy taková zařízení nelze testovat na zkušebním vozíku, může výrobce prokázat běžnou zkouškou čelním nárazem při 50 km/h ve shodě s postupem dle normy ISO 3560:2013, že zařízení vyhovuje požadavkům tohoto předpisu.

7.7.1.8   Všechna sedadla kterékoli skupiny sedadel se zkoušejí současně.

7.7.1.9   Dynamické zkoušky systému postrojového pásu se provedou bez rozkrokového popruhu (soupravy), pokud je jeho součástí.

7.7.2   Souprava pásu se připevní na figurínu podle přílohy 7 tohoto předpisu takto: mezi záda figuríny a opěradlo sedadla se umístí deska o tloušťce 25 mm. Figurína se pevně připoutá pásem. Poté se deska vyjme tak, aby byla celá délka zad figuríny v kontaktu s opěradlem sedadla. Provede se kontrola, která zajistí, že obě části spony jsou zapnuty tak, aby se nesnížila spolehlivost uzávěru.

7.7.3   Volné konce popruhů se protáhnou dostatečně daleko za seřizovací zařízení, aby se umožnil jejich prokluz.

7.7.4   Zařízení pro zpomalení nebo zrychlení

Žadatel zvolí použití jednoho ze dvou následujících zařízení:

7.7.4.1   Zařízení pro zkoušku zpomalením

Vozík se pohání tak, aby jeho volná rychlost v okamžiku nárazu byla 50 km/h ± 1 km/h a figurína přitom zůstala stabilní. Brzdná dráha vozíku musí být 40 cm ± 5 cm. Po dobu zpomalování musí vozík zůstat ve vodorovné poloze. Zpomalení vozíku se dosahuje zařízením popsaným v příloze 6 tohoto předpisu nebo jakýmkoli jiným zařízením s rovnocennými výsledky. Toto zařízení musí mít následující vlastnosti:

Křivka zpomalení vozíku musí zůstat ve šrafované oblasti grafu v příloze 8, přičemž vozík je vyvážen závažím tak, aby se dosáhlo celkové hmotnosti 455 kg ± 20 kg pro zkoušky bezpečnostních pásů a 910 kg ± 40 kg pro zkoušky zádržných systémů, u nichž je jmenovitá hmotnost vozíku a nosné konstrukce vozidla 800 kg. V případě potřeby je možné jmenovitou hmotnost vozíku a připojené konstrukce vozidla zvyšovat po 200 kg a v takovém případě se při každém zvýšení přidá další závaží o hmotnosti 28 kg. V žádném případě se ale celková hmotnost vozíku s nosnou konstrukcí vozidla a závažím nesmí lišit o více než ± 40 kg od jmenovité hodnoty pro kalibrační zkoušky. Při kalibraci brzdného zařízení se při rychlosti vozíku 50 km/h ± 1 km/h musí brzdná dráha rovnat 40 cm ± 2 cm.

7.7.4.2   Zařízení pro zkoušku zrychlením

Vozík se pohání tak, aby celková změna jeho rychlosti ΔV byla 51 km/h

km/h. Po dobu zrychlování musí vozík zůstat ve vodorovné poloze. Zrychlení vozíku se dosáhne použitím zařízení, které má následující vlastnosti:

Křivka zrychlení vozíku vyváženého závažím musí zůstat ve šrafované oblasti grafu v příloze 8 a musí být nad segmentem daným souřadnicemi 10 g, 5 ms a 20 g, 10 ms. Začátek nárazu T0 je definován podle normy ISO 17 373 (2005) pro hladinu zrychlení 0,5 g. V žádném případě se ale celková hmotnost vozíku s nosnou konstrukcí vozidla a závažím nesmí lišit o více než ± 40kg od jmenovité hodnoty pro kalibrační zkoušky. Během kalibrace zařízení pro zkoušku zrychlením musí celková změna rychlosti vozíku ΔV být 51 km/h

km/h.

Bez ohledu na splnění výše uvedených požadavků použije technická zkušebna hmotnost vozíku (vybaveného sedadly), specifikovaného v bodě 1 přílohy 6, větší než 380 kg.

7.7.5   Změří se rychlost vozíku bezprostředně před nárazem (jen u vozíku ke zkoušce zpomalením, u kterých se brzdná dráha zjišťuje výpočtem), zrychlení nebo zpomalení vozíku, dopředné posunutí figuríny a rychlost hrudníku při dosažení posunu hrudníku 300 mm.

Změna rychlosti se vypočte integrací zaznamenaného zrychlení nebo zpomalení vozíku.

Dráhu na dosažení první změny rychlosti vozíku o 50 km/h

km/h lze vypočíst dvojí integrací zaznamenaného zpomalení vozíku.

7.7.6   Po nárazu se souprava pásu nebo zádržného systému a jeho tuhých částí vizuálně zkontroluje bez rozepnutí spony, aby se zjistilo, zda nedošlo k poruše nebo přetržení. Po zkoušce se u zádržných systémů rovněž zjistí, zda části nosné konstrukce vozidla, které jsou připojeny k vozíku, neutrpěly žádnou viditelnou trvalou deformaci. Pokud se taková deformace projeví, je třeba tuto skutečnost vzít v úvahu při každém výpočtu provedeném podle bodu 6.4.1.4.1.

7.7.7   Jestliže však byly zkoušky provedeny při vyšší rychlosti a/nebo křivka zrychlení překročila horní úroveň šrafované oblasti a bezpečnostní pás splňuje požadavky, zkouška se pokládá za vyhovující.

7.8   Zkouška otevírání spony

7.8.1   K této zkoušce se použijí soupravy pásu nebo zádržná zařízení, které již byly podrobeny dynamické zkoušce v souladu s bodem 7.7.

7.8.2   Souprava pásu se sejme ze zkušebního vozíku bez rozepnutí spony. Spona se zatíží přímým tahem za popruhy, které jsou k ní připevněny, tak, aby na všechny popruhy působila síla

daN. („n“ je počet popruhů, které jsou připojeny k zapnuté sponě). V případě, kdy je spona připojena k tuhé konstrukční části, použije se zatížení ve stejném úhlu, jaký tvoří spona a tuhý konec během dynamické zkoušky. Zatížení se aplikuje rychlostí 400 ± 20 mm/min na geometrický střed uvolňovacího tlačítka spony podél pevné osy rovnoběžně s počátečním směrem pohybu tlačítka. Během působení síly potřebné k rozepnutí spony musí být spona uchycena k pevné podpěře. Výše uvedené zatížení nepřevýší mez stanovenou v bodě 6.2.2.5. Místo dotyku zkušebního zařízení musí mít kulový tvar s poloměrem 2,5 mm ± 0,1 mm. Musí mít leštěný kovový povrch.

7.8.3   Změří se síla potřebná k rozepnutí spony a zaznamená se každá zjištěná závada spony.

7.8.4   Po zkoušce rozepínání spony se prohlédnou součásti soupravy pásu nebo zádržného zařízení, které se podrobily zkouškám stanoveným v bodě 7.7, a ve zkušebním protokolu se zaznamená rozsah poškození, které souprava pásu nebo zádržný systém utrpěly během dynamické zkoušky.

7.9   Doplňkové zkoušky bezpečnostních pásů s předepínacím zařízením

7.9.1   Stabilizace

Předepínací zařízení lze oddělit od zkoušeného bezpečnostního pásu a ponechat po dobu 24 hodin při teplotě 60 ± 5 °C. Poté se teplota na dobu dvou hodin zvýší na 100 ± 5 °C. Následně se zařízení ponechá na 24 hodin při teplotě – 30 ± 5 °C. Po skončení stabilizace se zařízení zahřeje na teplotu okolí. Pokud bylo zařízení odděleno, připevní se opět k bezpečnostnímu pásu.

7.10   Zkušební protokol

7.10.1   Ve zkušebním protokolu se zaznamenají výsledky všech zkoušek předepsaných v bodě 7 a zejména:

a)	druh zařízení použitého při zkoušce (zařízení ke zkoušce zrychlením nebo zpomalením);

b)	celková změna rychlosti;

c)	rychlost vozíku bezprostředně před nárazem jen u vozíku ke zkoušce zpomalením;

d)	křivka zrychlení nebo zpomalení během celé změny rychlosti vozíku;

e)	maximální dopředný posun figuríny;

f)	poloha spony při zkoušce, jestliže je měnitelná;

g)	síla potřebná pro otevření spony;

h)	jakákoliv porucha nebo přetržení.

i)	U kteréhokoli zádržného systému jiného než zádržného systému řidiče by měla technická zkušebna v tomto protokolu vyhodnotit obrys kontaktu vůči pohybu figuríny v saních.

Jestliže v důsledku uplatnění bodu 7.7.1 nebylo dodrženo umístění kotevních úchytů stanovené v příloze 6 tohoto předpisu, uvede se ve zkušebním protokolu, jak byla namontována souprava bezpečnostního pásu nebo zádržný systém a zaznamenají se důležité úhly a rozměry.

8.   POŽADAVKY NA MONTÁŽ DO VOZIDLA

8.1   Vybavení bezpečnostními pásy a zádržnými systémy

8.1.1   S výjimkou sedadel určených k použití, když vozidlo stojí, musí být sedadla vozidel kategorií M1, M2 (třídy III nebo B (8)), M3 (třídy III nebo B) a N vybavena bezpečnostními pásy nebo zádržnými systémy, které splňují požadavky tohoto předpisu.

Smluvní strany, které používají tento předpis, mohou vyžadovat montáž bezpečnostních pásů do vozidel M2 a M3 třídy II.

Jsou-li bezpečnostní pásy a/nebo zádržné systémy namontovány ve vozidlech tříd I, II nebo A, patřících do kategorií M2 nebo M3, musí splňovat požadavky tohoto předpisu.

Smluvní strany mohou vnitrostátními právními předpisy povolit montáž bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů jiných, než které jsou předmětem tohoto předpisu, za podmínky, že jsou určeny pro zdravotně postižené osoby.

Zádržné systémy, které splňují požadavky přílohy 8 předpisu č. 107 ve znění série změn 02, jsou vyňaty z oblasti působnosti tohoto předpisu.

Vozidla třídy I nebo A patřící do kategorie M2 nebo M3 mohou být vybavena bezpečnostními pásy a/nebo zádržnými systémy, které splňují požadavky tohoto předpisu.

Zádržnými systémy obsahujícími pružné zařízení k seřízení výšky v úrovni ramene (bod 2.14.7) mohou být vybavena pouze vozidla kategorie M2 nebo M3.

8.1.2   Pro všechna místa k sezení, která vyžadují montáž bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů, musí být použity takové typy bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů, které jsou specifikovány v příloze 16 (s nimiž nelze použít ani navíječe bez blokování (bod 2.14.1), ani navíječe s ručním odblokováním (bod 2.14.2)). Pro všechna místa k sezení, pro která jsou v příloze 16 specifikovány břišní bezpečnostní pásy typu B, je povoleno použít pásy typu Br3, kromě případu, kdy se při běžném zapnutí stáhnou na délku, která značně snižuje pohodlí.

8.1.2.1   Pro vnější místa k sezení, která nejsou předními místy, uvedená v příloze 16 a označená symbolem Ø je však ve vozidlech kategorie N1 povolena montáž břišního pásu typu Br4m nebo Br4Nm, jestliže mezi sedadlem a nejbližší boční stěnou vozidla existuje průchod určený k umožnění přístupu cestujících do dalších částí vozidla. Prostor mezi sedadlem a boční stěnou se pokládá za průchod, pokud vzdálenost mezi touto boční stěnou a svislou podélnou rovinou procházející osou příslušného sedadla při uzavření všech dveří je větší než 500 mm – měřeno v poloze R-bodu a kolmo ke střední podélné rovině vozidla.

8.1.3   V případě, že nejsou bezpečnostní pásy předepsány, může si výrobce zvolit jakýkoli typ bezpečnostního pásu nebo zádržného systému vyhovující tomuto předpisu. Pro ta místa k sezení, pro která jsou v příloze 16 předepsány břišní pásy, se jako alternativa mohou použít pásy typu A povolené v příloze 16.

8.1.4   U tříbodových pásů s navíječi musí alespoň jeden navíječ působit na ramenní popruh.

8.1.5   Kromě vozidel kategorie M1 lze místo navíječe typu 4 (bod 2.14.4) povolit navíječ s nouzovým blokováním typu 4N (bod 2.14.5), pokud se ke spokojenosti technické zkušebny odpovědné za zkoušky prokáže, že použití navíječe typu 4 by nebylo praktické.

8.1.6   U předních vnějších a předních středních míst k sezení uvedených v příloze 16 a označených symbolem * se břišní pásy typu, který je ve zmíněné příloze uveden, považují za dostačující, jestliže je čelní sklo umístěno mimo referenční oblast stanovenou v příloze 1 předpisu č. 21.

Co se týče bezpečnostních pásů, čelní sklo se považuje za část referenční oblasti, pokud může přijít do statického kontaktu se zkušebním přístrojem podle metody popsané v příloze 1 předpisu č. 21.

8.1.7   Všechna místa k sezení označená v příloze 16 symbolem ߦ musí být vybavena tříbodovými bezpečnostními pásy typu dle specifikace v příloze 16, není-li splněna některá z následujících podmínek – v takovém případě lze montovat dvoubodové pásy typu specifikovaného v příloze 16:

8.1.7.1   přímo před tímto místem k sezení se nachází sedadlo nebo jiné konstrukční části vozidla vyhovující bodu 3.5 dodatku 1 předpisu č. 80, nebo

8.1.7.2   žádná část vozidla není v referenční oblasti nebo se do ní nedostane, je-li vozidlo v pohybu, nebo

8.1.7.3   konstrukční díly vozidla v rámci uvedené referenční oblasti splňují požadavky na pohlcování energie stanovené v dodatku 6 předpisu č. 80.

8.1.8   Každé místo k sezení, které je vybaveno čelním ochranným airbagem, musí být opatřeno výstrahou varující před použitím dozadu směřujícího dětského zádržného systému na tomto místě. Tuto informaci musí tvořit přinejmenším následující štítek obsahující piktogramy s jasným varováním.

Symboly v horní části musí být černé na žlutém nebo oranžovém pozadí

Obrys štítku, svislá a vodorovná černá čára

Obrázky piktogramu musí být pohromadě, stejné nebo větší a ve stanovených barvách červené, černé a bílé

Bílé pozadí

Bílé pozadí

Piktogram podle normy ISO 2575:2004 - Z.01 musí být stejný nebo větší a ve stanovených barvách červené, černé a bílé

Celkové rozměry musí být alespoň 120 × 60 mm nebo rozměry ekvivalentní plochy.

Výše znázorněný štítek může být upraven tak, že se jeho uspořádání bude od uvedeného příkladu lišit. Obsah však musí splňovat výše uvedené požadavky.

8.1.9   U čelních ochranných airbagů na předních sedadlech cestujících musí být varování trvanlivě upevněné na obou stranách přední sluneční clony pro cestujícího v takové poloze, aby bylo přinejmenším jedno z obou varování na sluneční cloně bez ohledu na její polohu vždy vidět. Jinou možností je umístit jedno varování na zdviženou sluneční clonu a druhé varování na střechu za sluneční clonou tak, aby bylo alespoň jedno varování vždy vidět. Nesmí být možné varovný štítek snadno ze clony a střechy odstranit, aniž by došlo ke zřetelnému a jasně viditelnému poškození, které by zůstalo na cloně a střeše vnitřku vozidla.

Pokud vozidlo nemá sluneční clonu nebo střechu, štítek s varováním musí být umístěn tam, kde je vždy zřetelně viditelný.

U čelních ochranných airbagů pro jiná sedadla ve vozidle musí být varování umístěno přímo před příslušným sedadlem a musí být pro kohokoliv, kdo by na sedadlo montoval dětské zádržné zařízení orientované proti směru jízdy, vždy zřetelně viditelné. Požadavky tohoto bodu a bodu 8.1.8 se nevztahují na sedadla vybavená zařízením, které v případě, že je namontováno dětské zádržné zařízení směřující dozadu, čelní ochranný airbag automaticky vyřadí z činnosti.

8.1.10   Podrobné informace s odkazem na uvedené varování musí být uvedeny v návodu k vozidlu, přičemž musí obsahovat alespoň následující text ve všech úředních jazycích země nebo zemí, kde se dá očekávat, že by vozidlo mohlo být zaregistrováno (např. na území Evropské unie, v Japonsku, v Ruské federaci nebo na Novém Zélandu atd.):

Text musí být provázen ilustrací zobrazující varovný štítek umístěný ve vozidle. Informace musí být snadno dohledatelné v návodu k vozidlu (např. konkrétní odkaz na název kapitoly uvedený na první straně, nebo zvláštní příručka atd.).

Požadavky tohoto bodu se nevztahují na vozidla, jejichž všechna sedadla pro cestující jsou vybavena zařízením, které v případě, že je namontováno dětské zádržné zařízení směřující dozadu, automaticky vyřadí čelní ochranný airbag z činnosti.

8.1.11   U sedadel, která se mohou otáčet nebo umístit v jiných směrech a jsou určena k použití, když vozidlo stojí, platí, požadavky bodu 8.1.1 platí pouze pro takovou orientaci, která je v souladu s tímto předpisem určena pro běžné použití při jízdě vozidla po silnici.

8.2   Obecné požadavky

8.2.1   Bezpečnostní pásy, zádržné systémy a dětské zádržné systémy ISOFIX, jakož i dětské zádržné systémy i-Size podle dodatku 3 k příloze 17 se připevňují ke kotevním úchytům a v případě dětského zádržného systému i-Size, s podporou kontaktního povrchu podlahy vozidla, v souladu se specifikacemi uvedenými v předpisu č. 14 nebo předpisu č. 145, jako je konstrukční a rozměrová charakteristika, počet kotevních úchytů a požadavky na pevnost.

8.2.2   Bezpečnostní pásy, zádržné systémy a dětské zádržné systémy doporučené výrobcem podle dodatku 3 k příloze 17 se montují tak, aby uspokojivě fungovaly a snižovaly riziko zranění v případě nehody. Musí být namontovány tak, aby se zejména:

8.2.2.1

popruhy nedostaly do nebezpečné polohy;

8.2.2.2

minimalizovalo nebezpečí sklouznutí správně nasazeného pásu z ramene upoutané osoby při jejím pohybu vpřed;

8.2.2.3

minimalizovalo nebezpečí poškození popruhu dotykem s ostrými částmi vozidla nebo konstrukce sedadla a dětskými zádržnými systémy doporučenými výrobcem podle dodatku 3 k příloze 17.

8.2.2.4

Bezpečnostní pásy na jednotlivých místech k sezení musí být provedeny a namontovány tak, aby byly snadno dostupné k použití. Navíc v případech, kdy lze sklopit celé sedadlo nebo sedák a/nebo opěradlo sedadla pro usnadnění přístupu do zadního prostoru vozidla nebo uložení zboží nebo zavazadel do zavazadlového prostoru, musí být bezpečnostní pásy po sklopení sedadel zpět do původní polohy snadno přístupné tak, aby je z místa pod sedadlem nebo za ním podle pokynů v uživatelské příručce bez nutnosti odborného proškolení či praxe snadno vyjmula jedna osoba.

8.2.2.5

Technická zkušebna musí ověřit, zda v případě, že je jazyk zaklesnutý ve sponě: 8.2.2.5.1 je pás natolik volný, že nebrání správné montáži dětských zádržných systémů doporučených výrobcem, a 8.2.2.5.2 u tříbodových pásů je možno dosáhnout tahu nejméně 50 N v břišní části pásu vnějším působením tahu v diagonální části pásu, jestliže je jimi opásána: a) figurína dítěte odpovídající věku 10 let, jak je specifikována v příloze 8 dodatku 1 k předpisu č. 44, nainstalovaná podle dodatku 4 k příloze 17 tohoto předpisu; nebo b) přípravek specifikovaný na obrázku 1 v dodatku 1 k příloze 17 tohoto předpisu u sedadel, která umožňují instalaci dětského zádržného systému univerzální kategorie.

8.3   Zvláštní požadavky na tuhé části vestavěné do bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů

8.3.1   Tuhé části, jako jsou spony, seřizovací zařízení a připevňovací kování nesmí při nehodě zvyšovat nebezpečí zranění uživatele nebo jiných cestujících ve vozidle.

8.3.2   Zařízení pro uvolnění spony pásu musí být pro uživatele zřetelně viditelné a snadno dosažitelné a musí být konstruováno tak, aby se nemohlo neúmyslně či náhodně otevřít. Spona musí být umístěna tak, aby byla snadno přístupná záchranářům, kteří v nouzové situaci potřebují uživatele z pásu uvolnit.

Spona se umístí tak, aby jak bez zatížení, tak i v době, kdy je zatížena hmotností uživatele, ji mohl uživatel rozepnout jednoduchým pohybem ruky jedním směrem.

V případě bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů pro přední vnější místa k sezení kromě postrojových pásů, musí být možné sponu zapnout stejným způsobem.

Provede se kontrola, zda šířka kontaktního povrchu při kontaktu spony s uživatelem není menší než 46 mm.

Provede se kontrola, která zajistí, že pokud je spona v kontaktu s uživatelem, kontaktní povrch vyhovuje požadavkům bodu 6.2.2.1 tohoto předpisu.

8.3.3   Je-li pás nasazen, musí se buď automaticky nastavit tak, aby byl řádně přizpůsoben uživateli, nebo musí být zkonstruován tak, aby ruční seřizovací zařízení bylo uživateli po usednutí do sedadla snadno přístupné a použitelné. Pás rovněž musí být možno utáhnout jednou rukou a tím ho přizpůsobit postavě uživatele a poloze sedadla.

8.3.4   Bezpečnostní pásy nebo zádržné systémy s navíječi musí být namontovány tak, aby navíječe mohly správně fungovat a účinně navinovat popruh. Jak u zařízení pro seřízení pásu, tak u pružného zařízení k seřízení výšky v úrovni ramene se alespoň v jejich nejvyšší a nejnižší poloze vyzkouší, zda navíječ po zapnutí spony automaticky přizpůsobí popruh rameni uživatele a zda se jazyk přezky v případě rozepnutí spony navine.

8.3.5   V zájmu informovanosti uživatele (uživatelů) vozidla o ustanoveních týkajících se přepravy dětí musí vozidla kategorií M1, M2, M3 a N1 splňovat požadavky na informace stanovené v příloze 17. Každé vozidlo kategorie M1 musí být vybaveno místy ISOFIX v souladu s příslušnými ustanoveními předpisu č. 14 nebo předpisu č. 145.

První místo ISOFIX musí umožňovat instalaci minimálně jednoho ze tří dopředu směřujících přípravků podle definice v dodatku 2 k příloze 17; druhé místo ISOFIX musí umožňovat instalaci minimálně jednoho dozadu směřujícího přípravku podle definice v dodatku 2 k příloze 17. Pokud jde o toto druhé místo ISOFIX, v případě, kdy instalace dozadu směřujícího přípravku ve druhé řadě sedadel není možná v důsledku konstrukce vozidla, je povolena instalace jednoho přípravku na libovolné místo ve vozidle.

8.3.6   Kterékoliv místo k sezení i-Size musí umožňovat instalaci přípravku dětského zádržného systému ISOFIX „ISO/F2X“, „ISO/R2“ a posuzovaný rozsah pro montáž podpěry podle definice v dodatku 2 k příloze 17, jakož i přípravek přídavného sedadla „ISO/B2“ podle definice v dodatku 5 k příloze 17, bez úchytů ISOFIX (viz detail B). Musí být možné, aby byla všechna sousední místa k sezení i-Size obsazena současně. To je považováno za prokázané, pokud jsou svislé střední roviny jednotlivých sousedních míst od sebe vzdáleny nejméně 440 mm.

8.4   Zařízení signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu

8.4.1   Požadavky na konkrétní místo k sezení a výjimky

8.4.1.1   Místo k sezení řidiče vozidel kategorií M a N (9) jakož i místa k sezení cestujících na sedadlech ve stejné řadě, jako je sedadlo řidiče u vozidel kategorií M a N, musí být vybavena signalizací nezapnutí bezpečnostního pásu splňující požadavky bodu 8.4.3.

8.4.1.2   Všechna místa k sezení v zadní řadě (řadách) sedadel vozidel kategorií M1 a N1  (9) musí být vybavena signalizací nezapnutí bezpečnostního pásu splňující požadavky bodu 8.4.4.

Pokud výrobce vozidla montuje systém signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu na zadní místo k sezení ve vozidle jiné kategorie, může být tento systém signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu schválen podle tohoto předpisu.

8.4.1.3   Signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu není povinná u sklopných sedadel (tj. normálně sklopených a určených k občasnému použití, např. sklopných sedadel členů posádky v autobusech a autokarech), jakož i u míst k sezení vybavených pásem typu S (včetně postrojového pásu).

Nehledě na výše uvedené body 8.4.1.1 a 8.4.1.2 není signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu vyžadována ani u zadních sedadel sanitních vozidel, pohřebních vozidel a obytných automobilů a také u všech sedadel vozidel používaných pro přepravu zdravotně postižených osob a vozidel určených pro ozbrojené složky, civilní ochranu, hasiče a síly odpovědné za udržování veřejného pořádku.

8.4.2   Obecné požadavky

8.4.2.1   Optická výstraha

8.4.2.1.1   Optická výstraha musí být umístěna tak, aby byla pro řidiče snadno viditelná a rozeznatelná za denního světla i v noci a aby byla rozlišitelná od ostatních výstražných signálů.

8.4.2.1.2   Optickou výstrahou je svítící nebo blikající kontrolka.

8.4.2.2   Zvuková výstraha

8.4.2.2.1   Zvukovou výstrahu představuje nepřerušovaný nebo přerušovaný (přestávky nepřesahující 1 sekundu) zvukový signál nebo nepřerušovaná hlasová informace. V případě hlasové informace musí výrobce vozidla zajistit, aby výstraha byla schopna používat jazyky trhu, na který má být vozidlo uvedeno.

8.4.2.2.2   Zvuková výstraha musí být pro řidiče snadno rozpoznatelná.

8.4.2.3   Výstraha první úrovně

8.4.2.3.1   Výstrahou první úrovně je přinejmenším optická výstraha, která se aktivuje na nejméně 30 sekund v případě míst k sezení zahrnutých v bodě 8.4.1.1 a na nejméně 60 sekund v případě míst k sezení zahrnutých v bodě 8.4.1.2, pokud není zapnut bezpečnostní pás kteréhokoli sedadla a je aktivován spínač zapalování nebo hlavní spínač ovládání.

8.4.2.3.2   Výstraha první úrovně může být přerušena, když

i)	žádný z bezpečnostních pásů, jež vedly k výstraze, již není nezapnutý, nebo

ii)	sedadlo nebo sedadla, jež vedla k výstraze, již nejsou obsazena.

8.4.2.3.3   Uvedení do činnosti první úrovně výstražné signalizace se zkouší podle postupu stanoveného v příloze 18 bodě 1.

8.4.2.4   Výstraha druhé úrovně

8.4.2.4.1   Výstrahou druhé úrovně je optický a zvukový signál aktivovaný na alespoň 30 sekund, přičemž se nezapočítávají doby, v nichž se může výstraha zastavit až na 3 sekundy, když je splněna alespoň jedna z podmínek stanovených v bodech 8.4.2.4.1.1 až 8.4.2.4.1.3 nebo jejich jakákoli kombinace, podle volby výrobce. Výstraha druhé úrovně nahradí výstrahu první úrovně, pokud je výstraha první úrovně stále aktivní.

8.4.2.4.1.1   Ujetá vzdálenost je větší než prahová hodnota vzdálenosti. Tato prahová hodnota nesmí přesáhnout 500 m. Vzdálenost, kterou ujede vozidlo, když není v normálním provozu, se neuvažuje.

8.4.2.4.1.2   Rychlost vozidla je vyšší než prahová hodnota rychlosti. Tato prahová hodnota nesmí přesáhnout 25 km/h.

8.4.2.4.1.3   Doba trvání (běh motoru, pohonný systém aktivován atd.) je delší než prahová hodnota doby trvání. Tato prahová hodnota nesmí přesáhnout 60 sekund. Doba trvání výstrahy první úrovně a doba, po kterou vozidlo není v normálním provozu, se nezapočítávají.

8.4.2.4.2   Původní prahové hodnoty pro spuštění signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu, které jsou uvedeny v bodech 8.4.2.4.1.1 až 8.4.2.4.1.3, smí být obnoveny, pokud:

i)	byly otevřeny kterékoli z dveří, když nebylo vozidlo v normálním provozu, nebo

ii)	sedadlo nebo sedadla, jež vedla k výstraze, již nejsou obsazena.

8.4.2.4.3   Výstraha druhé úrovně může být přerušena, když

i)	žádný z bezpečnostních pásů, jež vedly k výstraze, již není nezapnutý,

ii)	vozidlo přestane být v normálním provozu, nebo

iii)	sedadlo nebo sedadla, jež vedla k výstraze, již nejsou obsazena.

8.4.2.4.4   Výstraha druhé úrovně se obnoví na zbytek požadované doby trvání, pokud je znovu splněna alespoň jedna z podmínek stanovených v bodech 8.4.2.4.1.1 až 8.4.2.4.1.3 nebo jejich jakákoli kombinace, podle volby výrobce.

8.4.2.4.5   V případě, že se bezpečnostní pás odepne podle bodů 8.4.3.3 a 8.4.4.5, se prahové hodnoty stanovené v bodech 8.4.2.4.1.1 až 8.4.2.4.1.3 změří od okamžiku, kdy dojde k odepnutí.

8.4.2.4.6   Aktivování výstrahy druhé úrovně se zkouší podle postupu stanoveného v příloze 18 bodě 2.

8.4.3   Signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu řidiče a cestujících na sedadlech v téže řadě jako řidič

8.4.3.1   Signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu řidiče a cestujících na sedadlech v téže řadě jako řidič musí splňovat požadavky stanovené v bodě 8.4.2.

8.4.3.2   Barva a symbol optické výstrahy musí odpovídat položce 21 v tabulce 1 předpisu č. 121.

8.4.3.3   Výstraha druhé úrovně musí být aktivována, pokud je bezpečnostní pás odepnut nebo se odepne, když je vozidlo v normálním provozu, a pokud je zároveň splněna alespoň jedna z podmínek stanovených v bodech 8.4.2.4.1.1 až 8.4.2.4.1.3 nebo jejich jakákoli kombinace, podle volby výrobce.

8.4.4   Signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu cestujících v zadní řadě (zadních řadách) sedadel

8.4.4.1   Signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu cestujících na sedadlech v zadní řadě (zadních řadách) musí splňovat požadavky stanovené v bodě 8.4.2.

8.4.4.2   Optická výstraha musí signalizovat přinejmenším všechna zadní místa k sezení, aby mohl řidič sedící na místě řidiče čelem vpřed identifikovat všechna místa k sezení, na nichž není bezpečnostní pás zapnut. U vozidel disponujících informacemi o obsazenosti zadních sedadel nemusí optická výstraha signalizovat nezapnuté bezpečnostní pásy na neobsazených místech k sezení.

8.4.4.3   Barva optické výstrahy může být jiná než červená a symbol optické výstrahy nezapnutých bezpečnostních pásů uvedený v bodě 8.4.1.2 může obsahovat jiné symboly, které nejsou definovány v předpisu č. 121. Kromě toho smí mít řidič možnost zrušit výstrahu první úrovně u míst k sezení uvedených v bodě 8.4.1.2.

8.4.4.4   Pro bezpečnostní pásy uvedené v bodech 8.4.1.1 a 8.4.1.2 může být použita společná kontrolka.

8.4.4.5   Výstraha druhé úrovně musí být aktivována, pokud se bezpečnostní pás odepne, když je vozidlo v normálním provozu, a pokud je zároveň splněna alespoň jedna z podmínek stanovených v bodech 8.4.2.4.1.1 až 8.4.2.4.1.3 nebo jejich jakákoli kombinace, podle volby výrobce.

8.4.5   Signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu může být provedena tak, aby bylo možné ji deaktivovat.

8.4.5.1   V případě, že lze provést krátkodobou deaktivaci, musí být výrazně obtížnější deaktivovat signalizaci nezapnutí bezpečnostního pásu než zapnout a odepnout bezpečnostní pás (tj. musí být přitom nutno použít konkrétní ovládací prvky, které nejsou zabudovány do spony bezpečnostního pásu) a tato činnost musí být možná pouze tehdy, když vozidlo stojí. Pokud se zapalování nebo hlavní spínač ovládání deaktivuje na více než 30 minut a poté znovu aktivuje, musí dojít k opětovné aktivaci signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu, která byla krátkodobě deaktivována. Nesmí být možná krátkodobá deaktivace příslušné optické výstrahy (výstrah).

8.4.5.2   V případě, že je dána možnost, aby výstražná signalizace byla deaktivována dlouhodobě, musí být nutné k takové deaktivaci provést sled úkonů, který je popsán pouze v technické příručce výrobce a/nebo který vyžaduje použití nástrojů (mechanických, elektrických, digitálních atd.), které nejsou dodávány s vozidlem. Nesmí být možná dlouhodobá deaktivace příslušné optické výstrahy (výstrah).

9.   SHODNOST VÝROBY

Postupy pro zajištění shodnosti výroby musí být v souladu s postupy stanovenými v dohodě, dodatku 2 (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2), a následujícími požadavky:

9.1   Každý typ vozidla, bezpečnostního pásu nebo zádržného systému schválený podle tohoto předpisu musí být vyroben tak, aby vyhověl schválenému typu splněním požadavků obsažených v bodech 6, 7 a 8.

9.2   Musí být dodrženy minimální požadavky týkající s postupů kontroly shodnosti výroby uvedené v příloze 14 tohoto předpisu.

9.3   Schvalovací orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřit metody kontroly shodnosti použité v každém výrobním zařízení. Běžná četnost takových ověření je dvakrát ročně.

10.   SANKCE ZA NESHODNOST VÝROBY

10.1   Schválení udělené pro vozidlo nebo typ pásu či zádržného systému lze odejmout, jestliže požadavek stanovený v bodě 9.1 není splněn nebo jestliže zvolený/zvolené bezpečnostní pás(y) či zádržný systém / zádržné systémy neprošel/neprošly úspěšně zkouškami předepsanými v bodě 9.2.

10.2   Jestliže smluvní strana dohody uplatňující tento předpis odejme schválení, které dříve udělila, sdělí tuto skutečnost neprodleně dalším smluvním stranám uplatňujícím tento předpis prostřednictvím formuláře sdělení odpovídajícího vzoru v příloze 1A nebo 1B tohoto předpisu (v závislosti na daném případě).

11.   ZMĚNY A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA NEBO TYPU BEZPEČNOSTNÍHO PÁSU NEBO ZÁDRŽNÉHO SYSTÉMU

11.1   Každá změna typu vozidla nebo bezpečnostního pásu či zádržného systému nebo obou se musí oznámit schvalovacímu orgánu, který schválil typ vozidla nebo typ bezpečnostního pásu či zádržného systému. Tento orgán poté může:

11.1.1

zvážit, zda provedené úpravy nebudou mít výrazně nepříznivý účinek a zda v každém případě vozidlo, bezpečnostní pás nebo zádržný systém stále splňují požadavky, nebo

11.1.2

požádat technickou zkušebnu odpovědnou za provádění zkoušek o nový protokol o zkoušce.

11.2   Aniž je dotčen bod 11.1, nepokládá se varianta vozidla, jehož hmotnost v provozním stavu je nižší než u vozidla, které bylo podrobeno schvalovací zkoušce, za změnu typu vozidla.

11.3   Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením změn se sdělí postupem stanoveným v bodě 5.2.3 nebo 5.3.3 tohoto předpisu smluvním stranám dohody uplatňujícím tento předpis.

11.4   Schvalovací orgán vydávající rozšíření schválení přiřadí takovému rozšíření sériové číslo a informuje ostatní smluvní strany dohody z roku 1958 uplatňující tento předpis prostřednictvím formuláře sdělení v souladu se vzorem v příloze 1A nebo 1B tohoto předpisu.

12.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení úplně zastaví výrobu zařízení schváleného podle tohoto předpisu, oznámí to schvalovacímu orgánu, který schválení udělil. Po obdržení příslušného sdělení uvedený orgán informuje ostatní smluvní strany dohody z roku 1958 uplatňující tento předpis prostřednictvím sdělení v souladu se vzorem v příloze 1A nebo 1B tohoto předpisu.

13.   NÁVOD

V případě typu bezpečnostního pásu, který není dodáván s vozidlem, nýbrž samostatně, musí být na obalu a návodu k montáži jasně uveden typ(y) vozidla, pro který/které je pás určen.

14.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

Smluvní strany dohody z roku 1958 uplatňující tento předpis sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben provádějících schvalovací zkoušky a schvalovacích orgánů, které udělují schválení a kterým se zasílají osvědčení o udělení schválení nebo odmítnutí či rozšíření nebo odejmutí schválení vydaná v jiných zemích.

15.   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

15.1   Schvalování typu vozidla

15.1.1   Počínaje úředním datem vstupu doplňku 15 k sérii změn 04 v platnost žádná smluvní strana uplatňující tento předpis neodmítne udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění doplňku 15 k sérii změn 04.

15.1.2   Po uplynutí dvou let po vstupu doplňku 15 k sérii změn 04 tohoto předpisu v platnost udělí smluvní strany uplatňující tento předpis schválení pouze tehdy, pokud jsou splněny požadavky tohoto předpisu ve znění doplňku 15 k sérii změn 04.

15.1.3   Po uplynutí sedmi let po vstupu doplňku 15 k sérii změn 04 tohoto předpisu v platnost mohou smluvní strany uplatňující tento předpis odmítnout uznat schválení, která nebyla udělena v souladu s doplňkem 15 k sérii změn 04 tohoto předpisu. Nicméně stávající schválení vozidel, jež nepatří do M1 a která nejsou dotčena doplňkem 15 k sérii změn 04 tohoto předpisu, zůstávají platná a smluvní strany uplatňující tento předpis je musí nadále přijímat.

15.1.3.1   Nicméně od 1. října 2000 smluvní strany uplatňující tento předpis mohou u vozidel kategorie M1 a N1 odmítnout uznat schválení, která nebyla udělena v souladu s dodatkem 8 k sérii změn 04 tohoto předpisu, jestliže nejsou splněny požadavky na informace podle bodu 8.3.5 a přílohy 17.

15.2   Montáž bezpečnostních pásů a signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu

Tato přechodná ustanovení se vztahují pouze na montáž bezpečnostních pásů a signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu do vozidel a nemění označení bezpečnostního pásu.

15.2.1   Počínaje úředním datem vstupu doplňku 12 k sérii změn 04 v platnost žádná smluvní strana uplatňující tento předpis neodmítne udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění doplňku 12 k sérii změn 04.

15.2.2   Po uplynutí 36 měsíců od úředního data vstupu v platnost podle bodu 15.2.1 udělí smluvní strany uplatňující tento předpis schválení pouze tehdy, pokud typ vozidla vyhoví požadavkům tohoto předpisu ve znění doplňku 12 k sérii změn 04.

15.2.3   Po uplynutí 60 měsíců od úředního data vstupu v platnost podle bodu 15.2.1 mohou smluvní strany uplatňující tento předpis odmítnout uznat schválení, která nebyla udělena v souladu s doplňkem 12 k sérii změn 04 k tomuto předpisu.

15.2.4   Počínaje úředním datem vstupu doplňku 14 k sérii změn 04 v platnost žádná smluvní strana uplatňující tento předpis neodmítne udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění doplňku 14 k sérii změn 04.

15.2.5   Počínaje úředním datem vstupu doplňku 16 k sérii změn 04 v platnost žádná smluvní strana uplatňující tento předpis neodmítne udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění doplňku 16 k sérii změn 04.

15.2.6   Po uplynutí 36 měsíců od úředního data vstupu v platnost podle bodu 15.2.4 udělí smluvní strany uplatňující tento předpis schválení pouze tehdy, pokud typ vozidla vyhoví požadavkům tohoto předpisu ve znění doplňku 14 k sérii změn 04.

15.2.7   Po uplynutí 60 měsíců od úředního data vstupu v platnost podle bodu 15.2.4 mohou smluvní strany uplatňující tento předpis odmítnout uznat schválení, která nebyla udělena v souladu s doplňkem 14 k sérii změn 04 tohoto předpisu.

15.2.8   Po 16. červenci 2006 udělí smluvní strany uplatňující tento předpis schválení pouze tehdy, pokud typ vozidla splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění doplňku 16 k sérii změn 04.

15.2.9   Po 16. červenci 2008 mohou smluvní strany uplatňující tento předpis odmítnout uznat schválení vozidel kategorie N1, která nebyla udělena v souladu s doplňkem 16 k sérii změn 04 k tomuto předpisu.

15.2.10   Počínaje úředním datem vstupu série 05 změn v platnost žádná ze smluvních stran uplatňujících tento předpis neodmítne udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 05.

15.2.11   Po uplynutí 18 měsíců od vstupu v platnost udělí smluvní strany uplatňující tento předpis schválení pouze tehdy, pokud typ vozidla, který má být schválen, vyhoví požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 05.

15.2.12   Po uplynutí 72 měsíců od vstupu série změn 05 tohoto předpisu v platnost přestanou platit schválení podle tohoto předpisu, s výjimkou případu typů vozidel, které splňují požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 05.

15.2.13   Bez ohledu na ustanovení bodu 15.2.12 zůstanou nadále v platnosti schválení podle předchozí série změn tohoto předpisu u vozidel kategorií jiných než M1, které nejsou dotčeny sérií změn 05, pokud jde o požadavky na instalaci signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu, a smluvní strany, které uplatňují tento předpis, je budou nadále uznávat.

15.2.14   Bez ohledu na ustanovení bodu 15.2.12 zůstanou nadále v platnosti schválení podle předchozí série změn tohoto předpisu u vozidel kategorií jiných N2 a N3, které nejsou dotčeny sérií změn 05, pokud jde o minimální požadavky na bezpečnostní pásy a navíječe podle přílohy 16, a smluvní strany, které uplatňují tento předpis, je budou nadále uznávat.

15.2.15   I po vstupu série změn 05 v platnost zůstanou nadále v platnosti schválení konstrukčních částí a samostatných technických celků udělená podle předchozí série změn tohoto předpisu a smluvní strany, které uplatňují tento předpis, je budou nadále uznávat a nesmí odmítnout udělení rozšíření schválení udělených podle série změn 04 tohoto předpisu.

15.2.16   Bez ohledu na výše uvedená přechodná ustanovení nejsou smluvní strany, které začnou uplatňovat tento předpis po datu vstupu série změn 05 v platnost, povinny uznávat schválení, která byla udělena podle kterékoli z dřívějších sérií změn tohoto předpisu.

15.3   Počínaje úředním datem vstupu série 06 změn v platnost žádná ze smluvních stran uplatňujících tento předpis neodmítne žádost o schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 06.

15.3.1   Po uplynutí 24 měsíců od vstupu série změn 06 v platnost udělí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení pouze tehdy, jsou-li splněny požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 06.

15.3.2   Po uplynutí 36 měsíců od vstupu série změn 06 v platnost mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uznat schválení, jež nebyla udělena v souladu se sérií změn 06 tohoto předpisu.

15.3.3   I po datu vstupu série změn 06 v platnost zůstanou v platnosti schválení konstrukčních částí a samostatných technických celků, která byla udělena podle předchozí série změn tohoto předpisu, a smluvní strany, které uplatňují tento předpis, je budou nadále uznávat; smluvní strany mohou pokračovat ve vydávání rozšíření schválení podle série změn 05.

15.3.4   Bez ohledu na ustanovení bodů 15.3.1 a 15.3.2 zůstanou schválení těch kategorií vozidel, které byly schváleny podle předchozí série změn tohoto předpisu a kterých se netýká série změn 06, nadále platná a smluvní strany, které uplatňují tento předpis, je budou nadále uznávat.

15.3.5   Neobsahují-li vnitrostátní předpisy smluvních stran v době přistoupení k tomuto předpisu žádné požadavky týkající se povinného vybavení sklopných sedadel bezpečnostními pásy, mohou smluvní strany pro účely svých vnitrostátních schválení nadále umožňovat provedení sklopných sedadel bez těchto kotevních úchytů, avšak v takovém případě nemohou být tyto kategorie autobusů schváleny podle tohoto předpisu.

15.3.6   Žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, nesmí odmítnout udělit schválení pro konstrukční část podle předchozí série změn tohoto předpisu, jestliže jsou bezpečnostní pásy určeny k montáži do vozidel, která byla schválena před dotyčnou sérií změn.

15.3.7   Počínaje úředním datem vstupu doplňku 5 k sérii změn 06 v platnost žádná smluvní strana uplatňující tento předpis neodmítne udělit schválení typu podle tohoto předpisu ve znění doplňku 5 k sérii změn 06.

15.3.8   Až po dobu 12 měsíců od data vstupu doplňku 5 k sérii změn 06 tohoto předpisu v platnost mohou smluvní strany, které tento předpis uplatňují, pokračovat v udělování schválení typu podle série změn 06 tohoto předpisu, aniž by zohledňovaly ustanovení doplňku 5 k sérii změn 06.

15.3.9   Do 1. září 2018 žádná smluvní strana uplatňující tento předpis neodmítne udělit schválení typu podle série změn 06, aniž by zohlednila doplněk 9 k sérii změn 06.

15.4   Od úředního data vstupu série změn 07 v platnost žádná ze smluvních stran, které uplatňují tento předpis, neodmítne udělit nebo uznat schválení typu podle tohoto předpisu ve znění série změn 07. Smluvní strany pokračují v udělování rozšíření schválení podle předchozí série změn tohoto předpisu.

15.4.1   Od 1. září 2019 nejsou smluvní strany uplatňující tento předpis povinny přijímat schválení typu udělená podle předchozí série změn, která byla poprvé vydána dne 1. září 2019 nebo později.

15.4.2.   Signalizace nezapnutí bezpečnostního pásu není povinná u odnímatelných zadních sedadel a u žádného sedadla v řadě, v níž je odpružené sedadlo, pro účely schválení typu podle série změn 07, do 1. září 2022. Tyto výjimky zůstávají použitelné v případě rozšíření schválení udělených poprvé před 1. zářím 2022.

15.4.3   Do 1. září 2021 přijímají smluvní strany uplatňující tento předpis schválení typu udělená podle předchozí série změn, která byla poprvé vydána před 1. zářím 2019.

15.4.4   Od 1. září 2021 nejsou smluvní strany uplatňující tento předpis povinny přijímat schválení typu vydaná podle předchozí série změn tohoto předpisu.

15.4.5   Bez ohledu na ustanovení bodu 15.4.4 budou smluvní strany uplatňující předpis nadále uznávat schválení typu OSN bezpečnostních pásů a zádržných systémů udělená podle předchozí série změn tohoto předpisu.

15.4.6   Bez ohledu na ustanovení bodu 15.4.4 budou smluvní strany uplatňující předpis nadále uznávat schválení typu udělená podle předchozí série změn tohoto předpisu pro vozidla, jež nejsou dotčena změnami zavedenými sérií změn 07.

---

(1)  Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.3, bod 2 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(2)  Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.3, bod 2 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.htmll

(3)  Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev. 3, příloha 3 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(4)  Viz poznámka pod čarou k bodu 5.2.4.1 tohoto předpisu.

(5)  g = 9,81 m/s2.

(6)  Zkouška se neprovádí s popruhy utkanými s keprovou vazbou tvořenou vysoce pevnými polyesterovými nitěmi, protože tato tkanina se pod zatížením rozšiřuje. V takovém případě musí být šířka bez zatížení ≥ 46 mm.

(*1)  Viz bod 7.4.1.6.4.3.

(7)  9,81 m/s

(8)  Podle definice v Úplném znění usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.3, bod 2 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.htmll

(9)  Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3.), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.4, bod 2 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

sérii změn 01 předpisu: Datum vstupu v platnost: 22. ledna 2015

OBSAH

PŘEDPIS

1.

Účel

2.

Oblast působnosti

3.

Definice

4.

Žádost o schválení

5.

Označení a štítky

6.

Schválení

7.

Obecné požadavky

8.

Požadavky na výkonnost

9.

Požadavky na životnost

10.

Rozsah použití

11.

Změny základních úrovní emisí motoru

12.

Volba kombinace zkušebních motorů a zařízení REC

13.

Specifikace týkající se měření emisí

14.

Rodina zařízení REC ke snížení emisí částic

15.

Rodina zařízení REC ke snížení emisí NOx

16.

Rodina zařízení REC ke snížení emisí NOx a částic

17.

Palivo a měrná spotřeba paliva

18.

Provozní chování a bezpečnostní riziko

19.

Emise hluku

20.

Instalace zařízení REC

21.

Změna a rozšíření schválení zařízení REC

22.

Shodnost výroby

23.

Postihy za neshodnost výroby

24.

Definitivní ukončení výroby

25.

Názvy a adresy technických zkušeben provádějících schvalovací zkoušky a názvy a adresy schvalovacích orgánů

26.

Přechodná ustanovení

PŘÍLOHY

1.

Informační dokument

2.

Sdělení

3.

Dodatek ke sdělení týkající se typu dodatečně instalovaného zařízení pro regulaci emisí (REC) podle předpisu č. 132

4.

Uspořádání značky schválení typu systému REC

5.

Zkouška zařízení REC ke snížení emisí částic (zařízení REC třídy I nebo II)

6.

Zkouška zařízení REC ke snížení emisí NOx (zařízení REC třídy III)

7.

Zkouška zařízení REC ke snížení emisí částic a NOx (zařízení REC třídy IV)

8.

Posloupnosti zkoušek

9.

Srovnávací tabulky mezních hodnot

10.

Požadavky na řídící diagnostický systém NOx zařízení REC ke snížení emisí NOx a zařízení REC ke snížení emisí částic, která vyžadují činidlo

11.

Pokyny pro instalaci a provoz

12.

Zvláštní požadavky týkající se schválení zařízení REC s ohledem na mezní hodnoty emisí stanovené v sérii změn 06 předpisu č. 49

1.   ÚČEL

Tento předpis stanoví harmonizovanou metodu pro klasifikaci, hodnocení a schvalování dodatečně instalovaných systémů pro regulaci emisí (REC) částic, oxidů dusíku (NOx) nebo částic i NOx a pro stanovení úrovně emisí ze vznětových motorů používaných v souladu s oblastí působnosti popsanou v bodě 2.

Předpis poskytuje rámec pro schvalování zařízení REC pro různá použití s odpovídajícími úrovněmi environmentální výkonnosti a pro identifikaci těchto úrovní ve schválení typu.

2.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se použije pro dodatečně instalovaná zařízení pro regulaci emisí (REC), která mají být instalována:

2.1.	ve vozidlech kategorií M2, M3 a N (1) a jejich vznětových motorech, s výjimkou vozidel schválených podle předpisu č. 83;

2.2.	ve vznětových motorech s netto výkonem vyšším než 18 kW, avšak nepřesahujícím 560 kW, instalovaných v nesilničních mobilních strojích (1), provozovaných při proměnné rychlosti;

2.3.	ve vznětových motorech s netto výkonem vyšším než 18 kW, avšak nepřesahujícím 560 kW, instalovaných v nesilničních mobilních strojích (1), provozovaných při konstantní rychlosti;

2.4.	ve vznětových motorech s netto výkonem vyšším než 18 kW, avšak nepřesahujícím 560 kW, instalovaných ve vozidlech kategorie T (1).

3.   DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu se rozumí:

3.1.	„aktivní regenerací“ jakékoli dodatečné opatření k zahájení regenerace buď na periodicky, nebo nepřetržitě se regenerujícím zařízení REC;

3.2.	„korekčními faktory“ aditivní faktor pro korekci nahoru a faktor pro korekci dolů nebo multiplikační faktory, jež se zohlední během periodické regenerace;

3.3.	„rozsahem použití“ rozsah motorů, u nichž lze používat dodatečně instalovaná zařízení pro regulaci emisí (REC) schválená podle tohoto předpisu;

3.4.	„dodatečně instalovaným zařízením pro regulaci emisí (REC) třídy I“ dodatečně instalované zařízení pro regulaci emisí určené pouze k regulaci emisí částic, které nezvyšují přímé emise NO2;

3.5.

„dodatečně instalovaným zařízením pro regulaci emisí (REC) třídy IIA nebo IIB“ dodatečně instalované zařízení pro regulaci emisí určené pouze k regulaci emisí částic, které nezvyšuje přímé emise NO2 z výfuku o více, než je procentní hodnota stanovená v bodě 8.4.2 na základě základní úrovně emisí NO2 motoru;

3.6.	„dodatečně instalovaným zařízením pro regulaci emisí (REC) třídy III“ dodatečně instalované zařízení pro regulaci emisí určené pouze k regulaci emisí NOx;

3.7.	„dodatečně instalovaným zařízením pro regulaci emisí (REC) třídy IV“ dodatečně instalované zařízení pro regulaci emisí určené k regulaci emisí částic i NOx;

3.8.	„nepřetržitou regenerací“ proces regenerace systému následného zpracování výfukových plynů, k němuž dochází buď nepřetržitě, nebo alespoň jednou během příslušného zkušebního cyklu;

3.9.	„systémem ke snížení emisí NOx“ systém následného zpracování výfukových plynů, který má snížit emise oxidů dusíku (NOx) (např. pasivní a aktivní katalyzátory NOx chudých směsí, absorbéry NOx a systémy selektivní katalytické redukce (SCR));

3.10.

„monitorovacím systémem regulace emisí“ systém, který monitoruje funkci opatření na regulaci emisí provedených v motoru a/nebo systému REC v souladu s požadavky bodu 18 tohoto předpisu;

3.11.

„základní úrovní emisí motoru“ emise daného motoru nebo systému motoru bez jakéhokoli dodatečně instalovaného zařízení pro regulaci emisí. U motorů bez následného zpracování je základní úroveň emisí rovna surovým emisím na výstupu motoru. U motorů s následným zpracováním emisí je základní úroveň emisí rovna emisím z výfuku po průchodu systémy následného zpracování;

3.12.

„rodinou motorů“ výrobcem motoru stanovená skupina motorů, které mají vzhledem ke své konstrukci vymezené v bodě 7 předpisu č. 49, případně bodě 7 předpisu č. 96, podobné vlastnosti z hlediska výfukových emisí; všechny motory rodiny musí splňovat platné mezní hodnoty emisí;

3.13.

„systémem motoru“ motor, systém regulace emisí a komunikační rozhraní (technické vybavení a zprávy) mezi elektronickou řídicí jednotkou (jednotkami) motoru a jakýmkoli jiným hnacím ústrojím nebo řídicí jednotkou vozidla;

3.14.

„cyklem ESC“ zkušební cyklus sestávající z třinácti režimů ustáleného stavu, který se použije v souladu s příslušnou sérií změn předpisu č. 49;

3.15.

„cyklem ETC“ zkušební cyklus sestávající z 1 800 neustálených, každou sekundu se střídajících režimů, který se použije v souladu s příslušnou sérií změn předpisu č. 49;

3.16.

„plynnými znečišťujícími látkami“ oxid uhelnatý, uhlovodíky (při předpokládaném poměru CH1,85 pro motorovou naftu), oxidy dusíku (NOx, vyjádřené jako ekvivalent NO2) a oxid dusičitý (NO2);

3.17.

„stavem zatížení“ zatížení částicemi, které jsou v libovolném okamžiku uloženy v systému ke snížení emisí částic (například filtru), vyjádřené jako podíl maximálního zatížení částicemi, které mohou být uloženy v systému za určitých jízdních podmínek, aniž by došlo ke spuštění externích opatření pro regeneraci;

3.18.

„výrobcem“ osoba nebo subjekt, které schvalovacímu orgánu odpovídají za všechna hlediska schválení typu a které mohou prokázat, že disponují požadovanými vlastnostmi a prostředky k zajištění posouzení kvality a shodnosti výroby. Osoba nebo subjekt přitom nemusí být nutně přímo zapojeny do všech fází výroby vozidla, systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku, které jsou předmětem postupu schvalování;

3.19.

„montážním technikem“ osoba nebo subjekt odpovídající za správnou a bezpečnou instalaci schváleného zařízení REC;

3.20.

„diagnostickým systémem pro regulaci emisí NOx (NCD)“ systém REC, které je schopen: a) zjistit chybnou funkci regulace NOx; b) určit pravděpodobné chybné funkce regulace NOx pomocí informací ukládaných do paměti počítače a/nebo přenosem těchto informací mimo vozidlo;

3.21.

„zařízením REC ke snížení emisí NOx“ zařízení REC, které má účinnost snížení hmotnostních emisí NOx, jež jej opravňuje k získání osvědčení jako zařízení splňující třídu klasifikace definované v tomto předpisu;

3.22.

„rodinou zařízení REC ke snížení emisí NOx“ rodina systémů ke snížení emisí NOx, které jsou technicky totožné z hlediska jejich fungování v souladu bodem 15 tohoto předpisu;

3.23.

„cyklem NRSC“ zkušební cyklus sestávající z režimů ustáleného stavu, který je definován a používá se v souladu s příslušnou sérií změn předpisu č. 96;

3.24.

„cyklem NRTC“ zkušební cyklus sestávající z 1 173 neustálených, každou sekundu se střídajících režimů, který se použije v souladu s příslušnou sérií změn předpisu č. 96;

3.25.

„palubním systémem varování operátora“ systém zjišťující chybnou funkci nebo odstranění zařízení REC;

3.26.

„základním motorem“ motor vybraný z rodiny motorů tak, aby jeho emisní vlastnosti byly reprezentativní pro tuto rodinu motorů;

3.27.

„částicemi (PM)“ množství jakéhokoliv materiálu zachyceného na stanoveném filtračním médiu, které je definováno v příslušné sérii změn předpisu č. 49 nebo č. 96;

3.28.

„zařízením REC ke snížení emisí částic“ zařízení REC, které má účinnost snížení hmotnosti emisí částic nebo počtu částic, která jej opravňuje k získání osvědčení jako zařízení splňující třídu klasifikace definované v tomto předpisu. Regenerační systém a strategie jsou součástí zařízení REC ke snížení emisí částic;

3.29.

„rodinou zařízení REC ke snížení emisí částic“ rodina systémů ke snížení emisí částic, které jsou technicky totožné z hlediska jejich fungování v souladu bodem 14 tohoto předpisu;

3.30.

„periodickou regenerací“ proces regenerace zařízení pro regulaci emisí, k němuž dochází pravidelně obvykle v době kratší než 100 hodin běžného chodu motoru. Během cyklů, při nichž dochází k regeneraci, mohou být emisní normy překročeny;

3.31.

„počtem částic“ počet částic definovaný v příslušné sérii změn předpisu č. 49;

3.32.

„činidlem“ médium, které je uloženo v nádrži ve vozidle a je dodáváno systémem následného zpracování výfukových plynů (v případě potřeby) podle požadavku systému regulace emisí;

3.33.

„účinností snížení“ poměr mezi emisemi po průchodu systémem REC (EREC) a základní úrovní emisí motoru (EBase), přičemž obě hodnoty jsou měřeny v souladu s postupy definovanými v tomto předpisu a vypočteny, jak je popsáno v bodě 8.3.4 tohoto předpisu;

3.34.

„úrovní snížení“ účinnost snížení v procentech, kterou musí splňovat dodatečně instalované zařízení pro regulaci emisí (REC), aby bylo osvědčeno jako splňující úroveň snížení stanovenou v bodě 8.3 tohoto předpisu;

3.35.

„dodatečně instalovaným zařízením pro regulaci emisí (REC)“ jakýkoli systém snížení emisí částic, systém snížení emisí NOx nebo kombinace obou těchto systémů, které jsou použity pro účely dodatečné instalace. Patří sem jakákoli čidla a software, které jsou nezbytné pro provoz zařízení. Systémy, které pouze upravují stávající regulační prvky systému motoru, se za zařízení REC nepovažují;

3.36.

„čtecím nástrojem“ externí zkušební zařízení pro komunikaci se systémem NCD mimo vozidlo; 3.36.1. „obecným čtecím nástrojem“ čtecí nástroj, který je veřejně dostupný a musí být schopen číst zprávy o selhání; 3.36.2. „vlastním čtecím nástrojem“ čtecí nástroj, který používá pouze výrobce zařízení REC a jeho autorizované obchodní zastoupení a který musí být schopen číst zprávy o selhání a umožňovat spuštění motoru po aktivaci systému upozornění operátora;

3.37.

„cyklem WHSC“ zkušební cyklus sestávající ze třinácti režimů ustáleného stavu, který je definován v příslušné sérii změn předpisu č. 49 a používá se v souladu s ní;

3.38.

„cyklem WHTC“ zkušební cyklus sestávající z 1 800 neustálených, každou sekundu se střídajících režimů, který se použije v souladu s příslušnou sérií změn předpisu č. 49.

4.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

4.1.   Žádost o schválení typu zařízení REC předkládá výrobce nebo jeho řádně pověřený zástupce.

4.2.   Ke každému zařízení REC se připojí tyto informace:

a)	název nebo výrobní značka výrobce;

b)	značka a identifikační číslo dílu zařízení REC uvedené v informačním dokumentu vydaném v souladu se vzorem uvedeným v příloze 1;

c)	rozsah použití (podle definice v bodě 10 tohoto předpisu) včetně roku výroby, pro které má být zařízení REC schváleno, popřípadě včetně označení, zda je zařízení REC vhodné k montáži do vozidla s palubním diagnostickým systémem (OBD);

d)	návod s pokyny k dodatečné instalaci;

e)	servisní příručka pro koncového uživatele, včetně pokynů pro údržbu.

4.3.   Žadatel předloží informační dokument podle přílohy 1 tohoto předpisu. Žadatel dále předloží vzorek (vzorky) zařízení REC, který se bude (které se budou) zkoušet a který (které) si technická zkušebna ponechá po dobu nejméně pěti let ode dne schválení typu.

5.   OZNAČENÍ A ŠTÍTKY

5.1.   Všechna zařízení REC musí být označena obchodním názvem nebo značkou výrobce dodatečně instalovaného zařízení, jak je uvedeno v příloze 1 tohoto předpisu, a identifikačním číslem dílu, jak jsou uvedeny v informačním dokumentu vydaném v souladu se vzorem uvedeným v příloze 1 tohoto předpisu.

5.2.   Všechna zařízení REC musí být opatřena štítkem, na kterém musí být uvedena značka schválení, včetně třídy, jak je uvedeno v příloze 4. Tento štítek musí být k zařízení REC trvale připevněn a musí být po instalaci zařízení REC jasně čitelný.

5.2.1.   Za účelem zajištění viditelnosti takového štítku u nainstalovaného systému může výrobce poskytovat duplicitní štítek, který umístí montážní technik pro zařízení REC. Na tomto štítku musí být jasně uvedeno slovo „duplikát“.

5.2.2.   Štítky musí mít trvanlivost po dobu životnosti zařízení. Štítky musí být snadno čitelné a jejich písmena a číslice musí být nesmazatelné. Kromě toho musí být připevnění štítků trvanlivé po dobu životnosti zařízení a štítky nesmí být možno odstranit, aniž by byly přitom zničeny nebo se jejich nápis stal nečitelným.

5.3.   Značka schválení sestává z:

a)	písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (2);

b)

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení vpravo od kružnice uvedené v příloze 4 tohoto předpisu. Číslo schválení se uvede ve formuláři sdělení pro tento typ (viz bod 6.2 tohoto předpisu a příloha 2 tohoto předpisu) a před ním se uvedou dvě číslice označující poslední sérii změn tohoto předpisu;

c)	třídy zařízení REC.

5.4.   Vzorky zařízení REC pro schvalovací zkoušky musí být jasně označeny přinejmenším jménem žadatele a referenčním číslem žádosti.

6.   SCHVÁLENÍ

6.1.   Schválení typu se udělí, pokud zařízení REC splňuje požadavky tohoto předpisu.

6.2.   Každému schválenému zařízení REC se přidělí číslo schválení. První dvě číslice (v současnosti 01 odpovídající této sérii změn) označují sérii změn, která zahrnuje nejnovější významné technické změny provedené v předpisu v době vydání schválení. Stejné číslo schválení typu nesmí být přiděleno jinému zařízení REC.

6.3.   Oznámení o udělení, odmítnutí, nebo rozšíření schválení zařízení REC podle tohoto předpisu se zašle smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, na formuláři sdělení podle vzoru v příloze 2 tohoto předpisu.

7.   OBECNÉ POŽADAVKY

7.1.   Zařízení REC, které je schváleno podle tohoto nařízení, musí být navrženo, zkonstruováno a schopno montáže tak, aby za normálních podmínek použití po dobu běžné životnosti zařízení REC umožňovalo použití v souladu s pravidly stanovenými v tomto předpisu.

7.2.   Zařízení REC schválené podle tohoto předpisu musí být odolné. To znamená, že musí být navrženo, zkonstruováno a schopno montáže tak, aby bylo dosaženo přiměřené odolnosti proti jevům, jako je koroze, oxidace, vibrace a mechanické namáhání, jimž bude vystaveno za normálních podmínek použití. Zvláštní požadavky na životnost jsou uvedeny v bodě 9 tohoto předpisu.

7.3.   Výrobce zařízení REC poskytne montážní dokumentaci, která zajistí, že zařízení REC bude po instalaci ve vozidle nebo stroji pracovat ve spojení s nezbytnými strojními součástmi způsobem, který je v souladu s požadavky bodů 7, 8 a 9 tohoto předpisu. Tato dokumentace musí obsahovat podrobné technické požadavky a ustanovení týkající se zařízení REC (software, hardware a komunikace), jichž je zapotřebí ke správné instalaci zařízení REC ve stroji.

7.4.   Zařízení, která obcházejí nebo snižují účinnost zařízení REC, nejsou povolena.

7.5.   Zařízení REC schválené podle tohoto předpisu musí být vybaveno palubním systémem varování operátora, který řidiči signalizuje přítomnost selhání ovlivňujícího účinnost zařízení REC.

7.5.1.   Zařízení REC ke snížení emisí částic musí být vybaveno monitorovacím zařízením, které zjišťuje chybnou funkci nebo skutečnost, že zařízení REC bylo odstraněno, a spouští akustické anebo vizuální varování pro operátora. Pro zařízení REC ke snížení emisí částic na bázi činidla může monitorovací zařízení v případě potřeby přerušit vstup jakéhokoliv činidla nebo přísady. Systém varování může být založen například na nepřetržitém měření protitlaku výfuku motoru.

7.5.2.   Zvláštní požadavky na zařízení REC ke snížení emisí NOx jsou uvedeny v bodě 7.7 a v příloze 10 tohoto předpisu.

7.5.2.1.   Strategie regulace emisí NOx pro zařízení REC musí fungovat za všech podmínek vnějšího prostředí, které se obvykle vyskytují na území stran dohody, zejména při nízkých okolních teplotách.

7.5.3.   Zařízení REC ke kombinovanému snížení emisí částic a emisí NOx (zařízení REC třídy IV) musí splňovat ustanovení bodů 7.5.1, 7.5.2 a 7.5.2.1 tohoto předpisu.

7.5.4.   Filtr částic zařízení REC ke snížení emisí částic nebo kombinovanému snížení emisí částic a NOx musí být navržen a konstruován tak, aby mohl být instalován pouze v jednom směru. Úmyslné nebo neúmyslné obrácení filtru musí být fyzicky nemožné.

7.6.   Zvláštní požadavky na zařízení REC, která vyžadují činidlo nebo přísadu

7.6.1.   Každá samostatná nádrž nainstalovaná ve vozidle nebo stroji musí být vybavena prostředkem k odběru vzorků tekutiny uvnitř nádrže. Místo odběru vzorků musí být snadno dostupné bez použití speciálních nástrojů nebo zařízení.

7.6.2.   Řidič nebo operátor stroje musí být informován o hladině činidla nebo přísady v nádrži ve vozidle nebo stroji prostřednictvím specifického mechanického nebo elektronického ukazatele podle přílohy 10 tohoto předpisu. Ukazatel hladiny činidla a ukazatel varování musí být umístěny v blízkosti ukazatele hladiny paliva.

7.6.3.   Vlastnosti činidla, včetně druhu činidla, informací o koncentraci, pokud je činidlo v roztoku, provozních teplotních podmínek a odkazu na mezinárodní normy, pokud jde o složení a kvalitu, uvede výrobce zařízení REC v informačním dokumentu podle přílohy 1 tohoto předpisu.

7.6.4.   Podrobné písemné informace s úplným popisem funkčních vlastností systému varování operátora podle bodu 4 přílohy 10 tohoto předpisu a systému upozornění operátora podle bodu 5 přílohy 10 tohoto předpisu se předloží při schvalování typu schvalovacímu orgánu.

7.6.5.   Ochrana činidla před zamrznutím

7.6.5.1.   Je povoleno použít vyhřívanou nebo nevyhřívanou nádrž na činidlo a systém přívodu činidla. Vyhřívaný systém musí splňovat požadavky bodu 7.6.5.2.2 tohoto předpisu. Nevyhřívaný systém musí splňovat požadavky bodu 6 přílohy 10 tohoto předpisu. Údaje o použití nevyhřívané nádrže na činidlo a systému přívodu činidla musí být uvedeny v písemných pokynech pro řidiče vozidla nebo operátora stroje.

7.6.5.2.   Nádrž na činidlo a systém přívodu činidla

7.6.5.2.1.   Došlo-li k zamrznutí činidla, musí být činidlo opět použitelné nejpozději do 70 minut od nastartování vozidla nebo stroje při teplotě okolí 266 K (– 7 °C).

7.6.5.2.2.   Konstrukční kritéria pro vyhřívaný systém

7.6.5.2.2.1.   Nádrž na činidlo a systém přívodu činidla se odstaví při teplotě 255 K (– 18 °C) na 72 hodin, nebo dokud činidlo neztuhne, podle toho, co nastane dříve.

7.6.5.2.2.2.   Po době odstavení stanovené v bodě 7.6.5.2.2.1 se vozidlo/stroj/motor nastartuje a udržuje v chodu při teplotě okolí 266 K (– 7 °C) nebo nižší takto: 10 až 20 minut při volnoběhu a poté až 50 minut při zatížení nepřesahujícím 40 % jmenovitého zatížení.

7.6.5.2.2.3.   Při dokončení zkušebního postupu podle bodu 7.6.5.2.2.2 musí být systém přívodu činidla plně funkční.

7.6.5.2.3.   Vyhodnocení konstrukčních kritérií lze provést na zkušebním stanovišti s mrazicí komorou, přičemž se použije celé vozidlo nebo celý stroj nebo jejich části, jež odpovídají těm, které mají být nainstalovány ve vozidle nebo stroji, nebo na základě provozních zkoušek.

7.7.   Požadavky na opatření k regulaci emisí NOx pro zařízení REC, která vyžadují činidlo

7.7.1.   Výrobce zařízení REC poskytne informace, které plně popisují funkční provozní vlastnosti opatření k regulaci emisí NOx, přičemž použije dokumenty uvedené v příloze 1.

7.7.2.   Zařízení REC musí být vybaveno diagnostickým systémem pro regulaci emisí NOx (NCD), který dokáže rozpoznat chybnou funkci regulace emisí NOx. Systém NCD musí být navržen, konstruován a nainstalován tak, aby za běžných podmínek používání po dobu běžné životnosti zařízení REC umožňoval splnění požadavků bodu 7 tohoto předpisu.

7.7.2.1.   Systém NCD musí být funkční při:

a)	okolních teplotách v rozmezí 266 K až 308 K (– 7 °C až 35 °C);

b)	nadmořské výšce nižší než 1 600 m;

c)	teplotě chladicího média vyšší než 343 K (70 °C).

Tento bod se nevztahuje na případ monitorování hladiny činidla v nádrži, kdy monitorování probíhá za všech podmínek, které měření technicky umožňují (např. za všech podmínek, kdy kapalné činidlo není zamrzlé).

7.7.3.   Systém NCD musí splňovat požadavky stanovené v příloze 10.

7.8.   Požadavky na údržbu

7.8.1.   Výrobce zařízení REC předloží písemné pokyny o systému REC a jeho správném provozování, které se poskytnou všem řidičům vozidel nebo operátorům strojů.

V těchto pokynech musí být uvedeno, že pokud systém REC nefunguje správně, bude řidič nebo operátor o problému informován systémem varování operátora, a že v případě ignorování tohoto varování nebude v důsledku následné aktivace systému upozornění operátora možno vozidlo nebo stroj znovu nastartovat.

7.8.2.   Aby se zachovaly emisní vlastnosti, musí být v pokynech uvedeny požadavky na správné používání a údržbu zařízení REC, včetně správného používání spotřebních činidel.

7.8.3.   Pokyny musí být napsány jasně a pro laika srozumitelně, stejným stylem jako příručka řidiče vozidla nebo operátora stroje.

7.8.4.   V pokynech musí být uvedeno, zda má řidič nebo operátor doplňovat spotřební činidla vozidla mezi běžnými intervaly údržby. V pokynech se uvede i požadovaná jakost činidla. Musí v nich být uvedeno, jak má řidič nebo operátor nádrž s činidlem doplňovat. V informacích se rovněž uvede pravděpodobná rychlost spotřeby činidla a jak často by mělo být doplňováno.

7.8.5.   V pokynech musí být uvedeno, že používání a doplňování potřebného činidla se správnými vlastnostmi je nezbytné k tomu, aby vozidlo splňovalo požadavky na vydání schválení zařízení REC pro dané vozidlo nebo stroj.

7.8.6.   V pokynech musí být uvedeno, že používání vozidla nebo stroje, při němž se nespotřebovává činidlo, může být trestným činem, je-li uvedené činidlo potřebné ke snížení emisí.

7.8.7.   V pokynech musí být vysvětleno, jak fungují systémy varování a upozornění operátora. Dále v nich musí být vysvětleno, jaké důsledky, pokud jde o výkon a záznam chyb, má ignorování systému varování a nedoplnění činidla nebo neřešení problému.

7.9.   Schválení je podmíněno splněním ustanovení následujících bodů.

7.9.1.   Výrobce poskytne písemné pokyny pro údržbu, které montážní technik předá řidiči nebo operátorovi.

7.9.2.   Výrobce poskytne instalační dokumentaci pro zařízení REC.

7.9.3.   Výrobce poskytuje pokyny pro systém varování operátora, systém upozornění a případně pro ochranu činidla před zamrznutím, které montážní technik předá dílně, případně řidiči nebo operátorovi.

7.9.4.   Výrobce montážnímu technikovi písemné prohlášení určené k předání řidiči nebo operátorovi týkající se normálních provozních podmínek (rozsahu teplot, podmínek prostředí, ...), v nichž bude zařízení REC správně fungovat.

8.   POŽADAVKY NA VÝKONNOST

8.1.   Zařízení REC schválené podle tohoto předpisu musí splňovat všechna tato kritéria:

a)	mezní hodnoty emisí uvedené v bodě 8.2;

b)	úrovně snížení uvedené v bodě 8.3;

c)	požadavky týkající se emisí NO2 uvedené v bodě 8.4;

d)	požadavky týkající se sekundárních emisí uvedené v bodě 8.6.

8.2.   Mezní hodnoty

Dodatečně nainstalovaný systém motoru nesmí překročit mezní hodnoty emisí pro příslušné znečišťující látky (NOx nebo částice nebo obojí, podle příslušné třídy zařízení REC) přísnější emisní etapy podle předpisu č. 49, případně předpisu č. 96, měřené pomocí zkušebního postupu (zkušebních postupů) spojeného (spojených) s mezními hodnotami, které mají být dodrženy. Dodatečně nainstalovaný systém motoru musí splňovat minimálně mezní hodnoty emisí pro etapu, pro kterou byl základní motor schválen pro každou z ostatních sledovaných znečišťujících látek příslušných pro uvedenou etapu.

8.2.1.   Požadavky na každou třídu zařízení REC z hlediska plnění mezních hodnot následující přísnější emisní etapy jsou uvedeny v tabulkách v příloze 9 tohoto předpisu.

8.2.2.   U motoru bez schválení typu v souladu s požadavky buď předpisu č. 49, nebo předpisu č. 96 nesmí emise jednotlivých regulovaných znečišťujících látek (CO, HC, NOx a částic) v počátečním stavu překročit mezní hodnoty emisní etapy, která je bezprostředně pod etapou, pro niž se žádá o certifikaci zařízení REC.

8.3.   Úrovně snížení a účinnost snížení

8.3.1.   Úroveň snížení emisí dosahovaná systémem REC je charakterizována účinností snížení podle tabulky 1:

Tabulka 1

Úroveň snížení

	Minimální účinnost snížení (v %)
	Hmotnost částic	NOx
Úroveň snížení 01	90	60

8.3.2.   Účinnost snížení se stanoví porovnáním emisí měřených pomocí váženého výsledku zkoušky WHTC pro zařízení REC určená pro motory pro těžká vozidla nebo pomocí váženého výsledku zkoušky NRTC pro zařízení REC určená pro nesilniční mobilní stroje nebo pro motory zemědělských a lesnických traktorů. Účinnost snížení se vypočítá podle bodu 8.3.4 tohoto předpisu.

8.3.3.   Pro účely tohoto předpisu se účinnost snížení NOx použije pro systémy určené ke snížení emisí NOx a úroveň snížení emisí částic pro systémy určené ke snížení emisí částic. Pro zařízení REC třídy IV musí být splněny úrovně snížení pro NOx i částice uvedené v tabulce 1 tohoto předpisu.

8.3.4.   Účinnost snížení se vypočte z naměřených emisí příslušné znečišťující látky po průchodu zařízením REC (EREC) a z emisí systému motoru naměřených před montáží zařízení REC (EBase) pro danou znečišťující látku, obojí měřeno v souladu s postupy stanovenými v tomto předpisu:

účinnost snížení (v %) = (1 – (EREC/EBase)) × 100.

8.4.   Požadavky na emise NO2

8.4.1.   U zařízení REC třídy I nesmí dojít ke zvýšení emisí NO2 nad základní úroveň emisí NO2, měřeno podle přílohy 5 tohoto předpisu.

8.4.2.   U zařízení REC třídy IIA nesmí být přírůstek NO2 větší o více než 20 procentních bodů než úroveň znamenaná ve stavu bez namontovaného zařízení REC (základní úroveň). Například pokud má základní úroveň NO2 hodnotu 10 % NOx, potom maximální povolené emise NO2 se zařízením REC činí 30 % NOx, měřeno podle přílohy 5 tohoto předpisu. U zařízení REC třídy IIB nesmí být přírůstek NO2 větší než 30 procentních bodů.

8.4.3.   U zařízení REC třídy III nesmí dojít ke zvýšení emisí NO2, měřeno v g/kWh podle přílohy 6 tohoto předpisu.

8.4.4.   U zařízení REC třídy IV nesmí dojít ke zvýšení emisí NO2, měřeno v g/kWh podle přílohy 7 tohoto předpisu.

8.5.   Požadavky na počet emitovaných částic

8.5.1.   Zařízení REC třídy I, třídy IIA nebo IIB a třídy IV, která byla schválena podle úrovně snížení emisí částic 01, musí mít účinnost snížení emisí částic, vyjádřených počtem částic, nejméně 97 % vzhledem k základní úrovni emisí zkušebního motoru podle bodu 12, měřeno postupem (postupy) stanoveným(i) v tomto předpisu.

8.5.2.   Přímý odběr vzorků ze surového výfukového plynu před ředěním je přípustný. Ředicí poměry zařízení k ředění počtu částic (PND1 a PND2 systému k přenosu částic definované v předpisu č. 49) se pak přizpůsobí měřicímu rozsahu počitadla počtu částic (PNC).

8.5.3.   Účinnost snížení počtu částic se určí jako rozdíl 1 minus penetrace, přičemž penetrace je poměr mezi počtem emitovaných částic po průchodu systémem REC a počtem částic emitovaných systémem motoru před namontováním zařízení REC. Účinnost snížení počtu částic se vyjadřuje v procentech. Účinnost snížení počtu částic se určí pro příslušný zkušební cyklus, jak je stanoveno v bodě 8.3.2.

účinnost snížení (v %) = (1 – (EREC/EBase)) × 100.

8.5.4.   Jestliže se k měření účinnosti snížení počtu částic použijí paralelně dva systémy k měření počtu částic, nesmí se při souběžném měření ze stejného místa odběru vzorku výsledky měření lišit o více než 5 %.

8.6.   Požadavky týkající se sekundárních emisí

8.6.1.   Výrobce systému REC musí poskytnout písemné doklady prokazující, že materiály a postupy používané v zařízení REC nepředstavují pro zdraví a životní prostředí žádné další nebezpečí.

8.6.2.   U zařízení REC tříd III a IV nesmí emise amoniaku překročit střední hodnotu 25 ppm při měření pomocí postupů definovaných v dodatku 7 k příloze 4 série změn 06 předpisu č. 49.

8.6.3.   Zařízení REC nesmí zvýšit sekundární emise na koncentrace, o nichž je známo, že jsou zdraví nebezpečné.

8.6.4.   Žadatel o schválení předloží hodnocení výkonnosti zařízení REC z hlediska sekundárních emisí. Součástí hodnocení musí být všechny pravděpodobné sekundární emise ze zařízení REC s ohledem na princip jeho fungování, konstrukci, způsob provedení a použité materiály.

8.6.4.1.   V rámci hodnocení musí být posouzeno zejména následující:

a)	možná tvorba dioxinů v případech, kdy zařízení REC obsahuje měď nebo sloučeniny mědi;

b)	dopad následujících faktorů na vznik sekundárních emisí v případech, kdy zařízení REC využívá palivový katalyzátor: i) absence tohoto katalyzátoru a ii) přítomnost tohoto katalyzátoru při koncentraci až dvakrát vyšší, než je doporučená nebo zamýšlená.

8.6.4.2.   V hodnocení musí být uvedeny jednotlivé druhy uvažovaných sekundárních emisí.

8.6.4.3.   Hodnocení může být založeno na spolehlivé technické analýze a úsudku, na výsledcích zkoušek nebo simulací, na výsledcích analýz nebo zkoušek obdobných systémů nebo technologií, nebo na libovolné kombinaci těchto prvků.

8.6.4.4.   Pro účely tohoto předpisu se sekundární emise v koncentracích, které nejsou výrazně vyšší než koncentrace produkované původními systémy motoru, nepovažují za nebezpečné pro zdraví.

8.6.5.   Žadatel může být požádán, aby provedl zkoušky sekundárních emisí jako předpoklad pro schválení v případech, kdy se na základě posouzení výkonnosti zařízení REC z hlediska sekundárních emisí důvodně očekává, že požadavky bodu 8.6.3 nebudou splněny.

9.   POŽADAVKY NA ŽIVOTNOST

9.1.   Žadatel vydá prohlášení, že při používání a údržbě podle pokynů výrobce bude systém REC během normálního provozu po dobu životnosti splňovat tyto příslušné požadavky:

a)	u vozidel kategorie M2 a M3 a N ujetá vzdálenost 200 000 km nebo životnost šest let, podle toho, která z okolností nastane dříve;

b)	u všech ostatních žádostí 4 000 hodin provozu nebo životnost šest let, podle toho, která z okolností nastane dříve.

9.2.   Žadatel provede zkoušku životnosti po dobu 1 000 hodin s motorem a zařízením REC. Tato zkouška se provádí buď v terénu s typickým vozidlem nebo strojem podle dohody schvalovacího orgánu a žadatele, nebo za použití zkušebního stavu. Při zkoušení na zkušebním stavu musí cyklus stárnutí, zatížení a rychlost zahrnovat podmínky, které přibližně odpovídají 10 procentům volnoběhu, 10 procentům neustáleného provozu, 75 procentům provozu při vysoké rychlosti a vysokém zatížení a 5 procentům provozu při nízké rychlosti a středním zatížení.

Motor pro zkoušku životnosti se může lišit od zkušebního motoru použitého pro zkoušky ke stanovení úrovně snížení zařízení REC, musí však jít o motor patřící do deklarovaného rozsahu použití daného zařízení REC.

9.3.   Obsah zkoušky je:

a)

1 000 hodin akumulace doby provozu se zaznamenáváním všech příslušných provozních údajů dotčeného motoru, včetně typu a spotřeby paliva a mazacího oleje a případně i činidla nebo přísady, které zařízení REC vyžaduje, a průběžné zaznamenávání v jednosekundových intervalech, pokud jde o údaje o teplotě výfukových plynů před zařízením REC a tlakovou ztrátu při průchodu zařízením REC. Při zkoušení v terénu technická zkušebna zapečetí zařízení REC a záznam údajů provádí výrobce zařízení REC nebo řidič vozidla či operátor stroje, na kterém se provádí zatěžkávací zkouška;

b)	v případě zařízení REC, které pracuje s přísadami nebo které využívá činidlo, je nutno dodatečně ověřit správnou rychlost přívodu na začátku terénní zkoušky, po 500 hodinách provozu a po 1 000 hodinách provozu.

9.4.   Po dokončení zkoušky životnosti se systém REC použitý k prokázání životnosti použije pro případné další vyhodnocovací zkoušky s původním zkušebním motorem.

V případě, že již původní zkušební motor není funkční, lze po souhlasu schvalovacího orgánu použít motor téhož typu.

9.5.   Při zkoušení podle bodu 9.4 po skončení akumulace doby provozu musí systém REC splňovat požadavky bodu 8 tohoto předpisu.

10.   ROZSAH POUŽITÍ

10.1.   Rozsah použití popisuje řadu motorů nebo systémů motoru, u nichž lze použít rodinu zařízení REC. Žadatel předloží podrobné informace o rozsahu použití schvalovacímu orgánu podle přílohy 3 tohoto předpisu.

10.2.   Rozsah použití je omezen na rodinu motorů, do níž patří zkušební motor vymezený v bodě 12.

10.3.   Rozsah použití smí být rozšířen na:

a)	jiné motory vyrobené stejným výrobcem a

b)	motory jiných výrobců motorů,

pokud může žadatel prokázat, že následující hodnotící vlastnosti dotčených motorů jsou stejné jako u zkušebního motoru:

a)	zdvihový objem jednotlivých válců v rozmezí ± 20 % zkušebního motoru;

b)	způsob sání (motor přeplňovaný turbodmychadlem nebo motor s atmosférickým sáním);

c)	s recirkulací výfukových plynů nebo bez ní;

d)	motor s konstantními nebo proměnnými otáčkami (3);

e)	etapa základní úrovně emisí motoru a

f)	se systémem následného zpracování, nebo bez něj.

10.4.   Rozsah použití nelze rozšířit na motory s etapou základní úrovně emisí, která je méně přísná než etapa základní úrovně emisí zkušebního motoru.

10.5.   Pokud je žadatel schopen prokázat, že zařízení REC zkoušené pro vozidla kategorie M2, M3 a N a jejich vznětové motory je navrženo rovněž pro použití na stejném konstrukčním principu u vznětových motorů používaných v nesilničních mobilních strojích nebo u vozidel kategorie T a zkušební motor je v souladu s bodem 12 představitelem těchto způsobů použití a rovněž splňuje kritéria pro rodinu podle bodů 14, 15 nebo 16, lze rozsah použití rozšířit na vznětové motory používané v nesilničních mobilních strojích a vozidlech kategorie T.

Rozšíření rozsahu použití zařízení REC, které bylo schváleno pro použití se vznětovými motory v nesilničních mobilních strojích nebo vozidlech kategorie T, tak aby bylo zahrnuto i použití v silničním provozu, způsobem uvedeným v tomto bodě není dovoleno.

11.   ZMĚNY ZÁKLADNÍCH ÚROVNÍ EMISÍ MOTORU

11.1.   Jakékoli změny provozních parametrů motoru, které by mohly ovlivnit základní úroveň emisí, musí být udrženy v mezích stanovených výrobcem původního motoru (např. maximální povolený protitlak výfukových plynů nebo mezní hodnoty pro působení externích zařízení na elektrické systémy nebo systémy zpracování údajů).

11.2.   V případech, kdy jsou k zajištění řádného fungování motoru a zařízení na následné zpracování výfukových plynů ve spojení se zařízením REC nutná dodatečná opatření z hlediska konstrukčních částí ovlivňujících emise nebo konstrukčních částí systému, např. úpravy regulace recirkulace výfukových plynů (EGR), poskytne žadatel podrobný popis konstrukční změny s vysvětlením, jak uvedená změna změní funkci a výkonnost strategie regulace emisí. Na podporu svých tvrzení žadatel předloží další údaje ze zkoušek, technické zdůvodnění a analýzu nebo jakékoli jiné informace, které schvalovací orgán nebo technická zkušebna považují za nezbytné k posouzení rozdílů mezi změněnou a původní konstrukcí.

11.3.   Nesmí být prováděny žádné změny systému regulace emisí od výrobce původního motoru, s výjimkou:

a)	změn povolených na základě písemného svolení výrobce původního motoru nebo

b)

u zařízení REC třídy I, třídy IIA nebo třídy IIB – výměny stávajícího oxidačního katalyzátoru pro naftové motory za podmínky, že: i) jsou splněny požadavky bodu 8.4 a ii) dodatečně nainstalovaný systém motoru splňuje minimálně mezní hodnoty pro etapu, pro kterou byl základní motor schválen pro každou z ostatních regulovaných znečišťujících látek příslušných pro danou etapu;

c)	instalace měřicích sond teploty a/nebo tlaku na vstupu systému REC k omezení emisí NOx, včetně přívodní jednotky.

11.4.   S výhradou splnění požadavků bodu 11.1 tohoto předpisu jsou povoleny změny za původním systémem následného zpracování.

11.5.   Výkonnost palubního diagnostického systému (OBD) a systému regulace emisí NOx původního systému motoru nesmí být zařízením REC zhoršena.

12.   VOLBA KOMBINACE ZKUŠEBNÍCH MOTORŮ A ZAŘÍZENÍ REC

12.1.   Zkušební motory musí pocházet z rodiny motorů odpovídající následujícímu rozsahu použití zařízení REC. Výkonnost z hlediska emisí zkušebního motoru se musí změřit a musí splňovat mezní hodnoty pro příslušnou etapu základní úrovně emisí.

12.2.   Kombinace zkušebního motoru a zařízení REC pro zvolený rozsah použití musí splňovat tato kritéria:

a)	motor musí mít jmenovitý výkon mezi 100 procenty a 60 procenty maximálního výkonu základního motoru v dané rodině, přičemž toto posouzení se provádí v souladu s postupy předpisu č. 49, případně předpisu č. 96;

b)	v kombinaci s vybraným zkušebním motorem musí mít zařízení REC nejvyšší prostorovou rychlost v rozsahu použití rodiny zařízení REC;

c)	zařízení REC musí mít minimální objemovou koncentraci katalyticky aktivních látek uvedenou výrobcem pro rodinu zařízení REC.

Pokud se požadavky uvedené v písmenech b) a c) vzájemně vylučují, mají přednost požadavky písmene b).

12.3.   Pro zařízení REC určené pro použití na motorech, jejichž typ byl schválen podle nařízení č. 96, je povinné zkoušení s jedním zkušebním motorem pro každou výkonovou kategorii, pro kterou je zařízení REC určeno.

12.4.   Vybraný zkušební motor musí splňovat jak ve stavu sériové výroby, tak ve stavu dodatečné instalace veškeré mezní hodnoty emisí znečišťujících látek spojené s etapou nebo normou, pro které byl jeho typ původně schválen. U vozidel nebo strojů vybavených palubními diagnostickými systémy nesmí být po instalaci dodatečně instalovaného systému ovlivněna monitorovací funkce těchto systémů. Vlastnosti elektronické řídící jednotky motoru (pokud jde například o časování vstřikování, měření hmotnostního průtoku vzduchu nebo strategie snižování emisí výfukových plynů) nesmí být dodatečnou instalací pozměněny. Nejsou dovoleny žádné úpravy zkušebního motoru, kterými se mění původní emisní chování (například změna časování vstřikování).

13.   SPECIFIKACE TÝKAJÍCÍ SE MĚŘENÍ EMISÍ

13.1.   Plynné a pevné složky emitované motorem nebo systémem motoru ve spojení se zařízením REC předloženým ke zkoušení se měří metodami popsanými v příslušných přílohách předpisu č. 49 a předpisu č. 96.

13.2.   Pokud se ke stanovení emisí NO2 používá vyhřívaný chemoluminiscenční detektor (CLD) podle bodu 8.4 tohoto předpisu, použijí se k souběžnému určení emisí NOx a NO dvě paralelní měřicí komory. Dva souběžné detektory CLD jsou povoleny, jestliže oba splňují požadavky nařízení č. 49 nebo případně nařízení č. 96 a jestliže se ukáže, že se absolutní účinnosti konvertoru vzájemně neliší o více než 3 procenta.

14.   RODINA ZAŘÍZENÍ REC KE SNÍŽENÍ EMISÍ ČÁSTIC

14.1.   Schválení zařízení REC ke snížení emisí částic zůstává v platnosti pro formálně obdobný systém v odlišné konfiguraci nebo použití za předpokladu, že se neodchyluje od zkoušeného systému, pokud jde o tyto vlastnosti:

a)	druh uchycení aktivního prvku (například lepené nebo mechanické upevnění) a fungování;

b)	princip fungování aktivního prvku (například kovový nebo keramický materiál, bariérová filtrace nebo aerodynamická separace);

c)

konstrukce a vlastnosti filtru nebo jiného aktivního materiálu (například, zda se skládá z plechů nebo desek, nebo je splétaný či vinutý, hustota buněk, materiálu, netkané textilie, pórovitost a průměr pórů bariérového filtračního média, počet kapes, listů nebo kuliček v aerodynamických separátorech, drsnost povrchu důležitých konstrukčních částí a průměry drátů, kuliček nebo vláken);

d)	minimální objemová koncentrace katalyticky aktivních materiálů systému ke snížení emisí částic včetně předřazených katalyzátorů (jsou-li instalovány) (g/m3);

e)	maximální objemová koncentrace katalyticky aktivních materiálů systému ke snížení emisí částic včetně předřazených katalyzátorů (jsou-li instalovány) (g/m3);

f)	konstrukční vlastnosti zapouzdření nebo potahování (například skladování nebo uchovávání nosiče aktivních prvků);

g)	objem jednotlivých aktivních součástí (např. DOC, filtračního substrátu), který musí být v rozmezí ± 40 procent objemu zkoušeného zařízení;

h)	druh regenerace (zda periodická nebo nepřetržitá);

i)	princip regenerace (například katalytický, tepelný nebo elektrotepelný) a strategie regenerace (např. pasivní, aktivní, nucená);

j)	metoda a strategie regulace pro přívod přísad nebo činidel (jsou-li použity);

k)	typ přísady nebo činidla (jsou-li použity);

l)	podmínky instalace (max. + 0,5 m rozdíl přívodu mezi výstupem turbodmychadla (turbína) a vstupem zařízení REC ke snížení emisí částic);

m)	druh případného katalyticky aktivního materiálu;

n)	s předřazeným oxidačním katalyzátorem nebo bez něj;

o)

jestliže zkoušené zařízení bylo zkoušeno ve spojení s jinými zařízeními k regulaci znečištění, musí být dodrženy tyto požadavky: i) zachování stejného uspořádání zařízení pro uvažované zařízení REC a ii) ostatní zařízení k regulaci znečištění mají podobné konstrukční řešení a princip činnosti jako zařízení používaná během zkoušení.

14.2.   Při zkoušení zařízení REC ke snížení emisí částic na zkušebním stavu musí být zařízení REC namontováno tak, aby vzdálenost od výstupu turbodmychadla (turbíny) nebo výstupní roviny sběrného výfukového potrubí, jestliže turbodmychadlo není namontováno, ke vstupu do zařízení REC byla alespoň dva metry. Pokud žadatel může prokázat, že vzdálenost, která je kratší než zde uvedená minimální vzdálenost, bude uplatněna ve všech následujících použitích zařízení REC, lze odpovídajícím způsobem zkrátit délku potrubí použitého ve zkušební buňce. Izolace nebo obdobné prostředky k zachování teploty výfukových plynů jsou přípustné pouze v případě, že budou použity i v následné instalaci zařízení REC ve vozidle nebo stroji.

15.   RODINA ZAŘÍZENÍ REC KE SNÍŽENÍ EMISÍ NOx

15.1.   Schválení zařízení REC ke snížení emisí NOx zůstává v platnosti pro formálně obdobný systém (využívající stejnou technologii snížení emisí NOx) v odlišné konfiguraci nebo použití za předpokladu, že se neodchyluje od zkoušeného systému, pokud jde o tyto vlastnosti:

a)

kritické rozměry aktivních prvků zařízení (například velikost ventilů nebo potrubí nebo objem katalytického prvku, a to včetně případného směšovacího zařízení činidla) musí být stejné jako na zkoušeném zařízení, nebo se nesmí od těchto rozměrů u zkoušeného zařízení odlišovat o hodnotu vyšší, než jakou lze příslušnými zkouškami nebo rozsáhlou technickou analýzou odůvodnit jako nevýznamnou. Například aktivní objem katalytického prvku musí být v rozmezí ± 40 procent aktivního objemu zkoušeného zařízení;

b)	jakákoli použitá metoda regulace teploty (např. katalytická, tepelná nebo elektrotepelný ohřev);

c)

jestliže zkoušené zařízení bylo zkoušeno ve spojení s jinými zařízeními k regulaci znečištění, musí být dodrženy tyto požadavky: i) zachování stejného uspořádání zařízení pro uvažované zařízení REC a ii) ostatní zařízení k regulaci znečištění mají podobné konstrukční řešení a princip činnosti jako zařízení používaná během zkoušení;

d)	materiál substrátu katalyzátoru a mechanická konstrukce substrátu (např. povlakovaný monolit nebo extrudovaný monolit, pláty nebo desky) a tvar, plocha průřezu a hustota kanálků pro výfukový plyn v něm vytvořených;

e)	stejný katalyticky aktivní materiál, reaktivní nátěr, zatížení a rozložení katalyzátoru v substrátu jako schválený typ systému, v rámci přiměřených výrobních tolerancí;

f)	typ činidla nebo přísady (jsou-li použity);

g)

jakákoli použitá strategie regulace, včetně vlastností provádění této strategie, jako jsou doby zpoždění, rychlosti přívodu činidla, umístění a vlastnosti čidel a časové konstanty a průtokové charakteristiky ventilů. Pokud se používají různá činidla a/nebo strategie pro různé klimatické podmínky, zkouší se strategie s nejnižším celkovým přívodem činidla během zkoušky;

h)

místo a podmínky přívodu činidla. Tato podmínka se považuje za splněnou, jestliže je místo přívodu minimálně ve stejné vzdálenosti od vstupu do katalyzátoru jako zkoušené zařízení a jestliže prostředky pro přívod činidla (například za pomoci vzduchu nebo bez něj) a případné směšovací zařízení jsou rovněž stejné.

15.2.   Při zkoušení zařízení REC ke snížení emisí NOx ve zkušebním zařízení motorů musí být zařízení REC namontováno tak, aby vzdálenost od výstupu turbodmychadla (turbíny) nebo od výstupní příruby sběrného výfukového potrubí v případě motoru bez turbodmychadla ke vstupu do zařízení REC byla alespoň dva metry. Pokud žadatel může prokázat, že vzdálenost, která je kratší než zde uvedená minimální vzdálenost, bude uplatněna ve všech následujících použitích zařízení REC, lze odpovídajícím způsobem zkrátit délku potrubí použitého ve zkušební buňce. Izolace nebo obdobné prostředky k zachování teploty výfukových plynů jsou přípustné pouze v případě, že budou použity i v následné instalaci zařízení REC ve vozidle nebo stroji.

16.   RODINA ZAŘÍZENÍ REC KE SNÍŽENÍ EMISÍ NOx A ČÁSTIC

Schválení zařízení REC ke snížení emisí NOx a částic zůstává v platnosti pro formálně obdobný systém v odlišné konfiguraci nebo použití za předpokladu, že se neodchyluje od zkoušeného systému, pokud jde o tyto vlastnosti:

a)	prvky zařízení REC ke snížení emisí částic jsou v souladu s požadavky bodu 14 tohoto předpisu;

b)	prvky zařízení REC ke snížení emisí NOx jsou v souladu s požadavky bodu 15 tohoto předpisu;

c)	vzájemné uspořádání prvků zařízení REC ke snížení emisí částic a NOx je stejné jako vztah mezi těmito prvky ve zkoušeném zařízení (například zařízení REC ke snížení emisí částic je předřazeno zařízení REC ke snížení emisí NOx).

Zařízení, u nichž se snížení emisí částic a NOx provádí na stejném substrátu, se nepovažují za patřící do stejné rodiny jako zařízení, kde jsou tyto dvě činnosti prováděny na samostatných substrátech.

17.   PALIVO A MĚRNÁ SPOTŘEBA PALIVA

17.1.   Zkoušení zařízení REC se provádí s komerčně dostupným palivem představujícím palivo obecně používané pro druh vozidla nebo stroje, do něhož se bude zařízení REC montovat.

17.2.   Výrobce zařízení REC může místo použití běžně prodávaného paliva požádat schvalovací orgán o povolení provedení zkoušek zařízení REC s referenčním palivem. Referenční palivo určené k použití v tomto případě bude vhodné palivo uvedené buď v předpisu č. 49, nebo předpisu č. 96.

17.3.   Měrná spotřeba paliva motoru vybaveného zařízením REC během příslušných zkušebních cyklů (body 2.3 a 3.3 přílohy 5 tohoto předpisu, body 2.3 a 3.3 přílohy 6 tohoto předpisu) nesmí být při použití dodatečně nainstalovaného zařízení o více než 4 % vyšší než střední měrná spotřeba bez dodatečně nainstalovaného zařízení.

18.   PROVOZNÍ CHOVÁNÍ A BEZPEČNOSTNÍ RIZIKO

18.1.   Zařízení REC musí navrženo tak, aby mohlo být použito v zamýšlených aplikacích, pokud je nainstalováno v souladu s dodanými pokyny, aniž by vystavilo operátory či osoby v okolí jakémukoli bezpečnostnímu riziku, buď přímo, nebo v důsledku úprav vozidla nebo stroje nebo jeho provozních vlastností.

18.2.   Zařízení REC musí navrženo tak, aby mohlo být použito v zamýšlených aplikacích, pokud je nainstalováno v souladu s dodanými pokyny, aniž by zhoršilo provozní chování vozidla nebo stroje, ledaže:

a)	zhoršení nezpůsobuje bezpečnostní riziko;

b)	zhoršení nezvyšuje spotřebu paliva nad úroveň stanovenou v bodě 17 tohoto předpisu;

c)	povaha a rozsah zhoršení jsou jasně uvedeny v pokynech a informacích, které budou předány pracovníku prováděcímu dodatečnou instalaci, operátorovi a vlastníkovi.

18.3.   K zajištění řádného plnění požadavků bodu 20 a přílohy 11 tohoto předpisu z hlediska instalace a poskytování informací vyhodnotí výrobce zařízení REC bezpečnostní rizika, která mohou být způsobena instalací REC ve vozidle nebo stroji. Při tomto vyhodnocení považuje za základ úroveň bezpečnosti, kterou vozidlo nebo stroj poskytoval(o) v době jeho prvního uvedení na trh.

19.   EMISE HLUKU

Žadatel musí prokázat, že dodatečná instalace zařízení REC podle dodaných montážních pokynů nepovede ke zvýšení emisí hluku vozidla. Za splnění tohoto požadavku bude považován důkaz, že zařízení REC je určeno pouze k instalaci jako doplněk ke standardně vyráběnému systému tlumiče od výrobce původního zařízení v silničním vozidle (4).

20.   INSTALACE ZAŘÍZENÍ REC

20.1.   Výrobce zařízení REC poskytne písemný návod k instalaci a pokyny pro provoz a údržbu podle požadavků přílohy 11 tohoto předpisu.

20.2.   Výrobce zařízení REC se zejména upozorňuje na požadavky uvedené v příloze 11 tohoto předpisu týkající se návodu a pokynů:

a)	musí být psány v jazyce státu, v němž se zařízení REC prodává nebo v němž se očekává jeho použití, a to srozumitelným jazykem vhodným pro čtenáře, kterým jsou určeny;

b)	musí upozornit montážního technika na jeho potenciální právní odpovědnosti;

c)	musí informovat koncového uživatele o veškerých požadavcích na řádnou údržbu zařízení REC, včetně případného použití spotřebních činidel nebo přísad;

d)	musí informovat o veškerých požadavcích či omezeních týkajících se používání vozidla nebo stroje, které jsou nezbytné k zajištění bezpečnosti a správného fungování zařízení REC;

e)	musí stanovit, zda má řidič vozidla nebo operátor stroje mezi běžnými intervaly údržby doplňovat činidlo, a uvádět pravděpodobnou spotřebu činidla;

f)	musí stanovit druh a kvalitu používaných spotřebních činidel nebo přísad;

g)

musí vlastníkovi a řidiči vozidla či operátorovi stroje připomenout, že pokud je montáž zařízení REC podmínkou pro jeho provoz v konkrétním státě nebo oblasti, nebo v případě, že montáž zařízení REC opravňuje vlastníka vozidla nebo stroje k získání pobídek či výsad, může být neudržování zařízení REC v řádném provozním stavu (včetně nezajištění řádného zásobování činidlem či přísadou) porušením smlouvy nebo může naplňovat skutkovou podstatu trestného činu.

20.3.   Výrobce zařízení REC musí schvalovacímu orgánu prokázat existenci přiměřených postupů pro výběr, odbornou přípravu a monitorování autorizovaných montážních techniků pro zařízení REC.

21.   ZMĚNA A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ ZAŘÍZENÍ REC

21.1.   Každou změnu zařízení REC, která je relevantní v souvislosti s tímto předpisem, je nutno ohlásit schvalovacímu orgánu, který schválení typu zařízení REC udělil. Schvalovací orgán pak posoudí, zda zařízení REC stále splňuje požadavky pro začlenění do příslušné rodiny zařízení REC.

Schvalovací orgán si na pomoc při svém posuzování může od technické zkušebny odpovědné za provádění zkoušek vyžádat další zkušební protokol.

21.2.   Pokud schvalovací orgán úpravu schválí, odkaz na formální oznámení tohoto schválení se začlení do příručky k instalaci zařízení REC.

21.3.   Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením změn se zašle smluvním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, postupem stanoveným v bodě 6 výše.

21.4.   Schvalovací orgán vydávající rozšíření schválení přidělí takovému rozšíření pořadové číslo a informuje o tom prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 2 tohoto předpisu ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které tento předpis uplatňují.

22.   SHODNOST VÝROBY

22.1.   Postupy pro shodnost výroby musí být v souladu s postupy uvedenými v dodatku 2 k dohodě z roku 1958 (dokument E/ECE/324 – E/ECE/TRANS/505/Rev.2).

22.2.   Opatření přijatá k zajištění shodnosti výroby musí splňovat požadavky bodu 2 dodatku 2 k dohodě z roku 1958.

22.3.   Zvláštní požadavky

a)	Kontroly uvedené v bodě 2.2 dodatku 2 k dohodě z roku 1958 zahrnují kontroly shodnosti s kritérii podle bodů 7 a 8 tohoto předpisu.

b)	Za účelem použití bodu 2.4.4 dodatku 2 k dohodě z roku 1958 mohou být provedeny zkoušky popsané v bodech 8.2, 8.3 a 8.4 tohoto předpisu.

22.4.   Předtím, než mohou být udělena typová schválení, musí výrobci pro účely úvodního posouzení předložit následující údaje o shodnosti výroby:

a)	vyplněný a podepsaný formulář žádosti podle vzoru, který poskytne schvalovací orgán;

b)	popis požadované informace podle formuláře žádosti;

c)	kopii certifikátu ISO 9001:2000 nebo jakéhokoli rovnocenného systému jakosti v odpovídajícím rozsahu.

22.5.   Na základě těchto informací mohou být k postupu při schválení typu připuštěni výrobci, kteří mají certifikovaný systém jakosti, přičemž obdrží prohlášení o úvodním posouzení vycházející z vyhodnocení dokumentů.

22.6.   V případě, že výrobce nemá certifikovaný systém jakosti, provádí se hodnocení společnosti, včetně hledisek shodnosti výroby, podle normy ISO 9001:2000.

22.7.   Je nutno popsat a ověřit alespoň tato hlediska normy ISO 9001:2000:

a)	systém managementu kvality;

b)	povinnosti rady;

c)	řízení zdrojů;

d)	realizace výrobku;

e)	měření, analýza a zlepšení.

22.8.   K potvrzení existence odpovídajících opatření a postupů k účinnému řízení shodnosti výroby obdrží výrobce za zveřejněný certifikační poplatek prohlášení o shodnosti.

22.9.   Prohlášení má stanovenou platnost.

22.10.   Před vypršením platnosti obou prohlášení provede schvalovací orgán formou kontroly procesu u výrobce audit shodnosti výroby, aby byla ověřena účinnost mechanismů pro řízení shodnosti výroby.

22.11.   Při provádění dohledu nad shodností výroby vezme schvalovací orgán v potaz dohled prováděný kvalifikovanými orgány jiných stran dohody z roku 1958.

23.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

23.1.   Schválení typu udělené zařízení REC podle tohoto předpisu lze odejmout v případě, že nejsou dodrženy požadavky stanovené v bodech 21 a 22.

23.2.   Pokud některá smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení typu, které dříve udělila, uvědomí o této skutečnosti neprodleně ostatní smluvní strany uplatňující tento předpis, k čemuž použije formulář sdělení uvedený v příloze 2 tohoto předpisu.

24.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu dodatečně instalovaného zařízení k regulaci emisí schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom informovat schvalovací orgán, který schválení typu udělil. Po obdržení příslušného sdělení o tom tento orgán uvědomí ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře sdělení uvedeného v příloze 2 tohoto předpisu.

25.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN PROVÁDĚJÍCÍCH SCHVALOVACÍ ZKOUŠKY A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

Smluvní strany dohody, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek, jakož i názvy a adresy schvalovacích orgánů, které schválení typu udělují a jimž se mají zasílat formuláře osvědčující udělení, rozšíření, zamítnutí nebo odnětí schválení typu vydané v jiných zemích.

26.   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

26.1.   Od data vstupu série změn 01 v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělení a přijetí schválení typu podle tohoto předpisu ve znění série změn 01.

26.2.   Od data vstupu série změn 01 v platnost smí smluvní strana, která uplatňuje tento předpis ve znění série změn 01, odmítnout schválení typu zařízení REC, která nesplňují požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 01.

26.3.   Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, mohou nadále udělovat schválení pro zařízení REC, která splňují požadavky kterékoli předchozí úrovně předpisu, za předpokladu, že jsou zařízení REC určena k použití ve smluvních stranách, které ve svých vnitrostátních předpisech uplatňují související požadavky.

---

(1)  Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), (dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.3, bod 2). – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html.

(2)  Rozlišovací čísla smluvních stran Dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev. 3 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(3)  Motor schválený podle předpisu č. 49 bude pro tento účel považován za motor s proměnnými otáčkami.

(4)  Silničními vozidly pro tento účel jsou vozidla kategorií M2, M3 a N podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), (dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.3, bod. 2 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html), kromě vozidel schválených podle předpisu č. 83.