(1)

V červenci 2005 Rada nařízením (ES) č. 1174/2005 (2) uložila konečné antidumpingové clo na dovoz ručních paletových vozíků a jejich základních dílů (dále jen „ruční paletové vozíky“) pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“ nebo „Čína“). Opatření měla podobu valorického antidumpingového cla v rozmezí 7,6 % až 46,7 % (dále jen „původní opatření“).

(2)

Na základě částečného prozatímního přezkumu z moci úřední podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení Rada v červenci 2008 nařízením (ES) č. 684/2008 (3) objasnila oblast působnosti opatření a vyloučila z původních antidumpingových opatření určité výrobky, vysokozdvižné vozíky, zakladače, nůžkové zvedáky a paletové vozíky s váhou, u nichž se zjistilo, že se v důsledku svých vlastností, specifických funkcí a konečného použití odlišují od ručních paletových vozíků.

(3)

Na základě šetření podle článku 13 základního nařízení, jež bylo zaměřeno proti obcházení předpisů, Rada v červnu 2009 nařízením (ES) č. 499/2009 (4) rozšířila konečné antidumpingové clo uplatňované na „všechny ostatní společnosti“, které bylo uloženo nařízením (ES) č. 1174/2005, na ruční paletové vozíky zasílané z Thajska bez ohledu na to, zda jsou deklarovány jako pocházející z Thajska, či nikoli.

(4)

V říjnu 2011 Rada prováděcím nařízením (EU) č. 1008/2011 (5) na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení uložila konečné antidumpingové clo na dovoz ručních paletových vozíků pocházejících z ČLR.

(5)

V dubnu 2013 Rada prováděcím nařízením (EU) č. 372/2013 (6) na základě prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení pozměnila nařízení (EU) č. 1008/2011 a uložila celní sazbu ve výši 70,8 % použitelnou na veškerý dovoz ručních paletových vozíků pocházejících z ČLR do Unie.

(6)

V září 2014 Evropská komise (dále jen „Komise“) prováděcím nařízením (EU) č. 946/2014 (7) na základě přezkumu pro nového vývozce podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení pozměnila nařízení (EU) č. 1008/2011 a uložila individuální celní sazbu ve výši 54,1 % na dovoz ručních paletových vozíků společnosti Ningbo Logitrans Handling Equipment Co.

(7)

V srpnu 2016 Komise prováděcím nařízením (EU) 2016/1346 (8) na základě šetření podle článku 13 základního nařízení, jež bylo zaměřeno proti obcházení předpisů, rozšířila platné konečné antidumpingové clo na dovoz nepatrně upravených ručních paletových vozíků osazených ukazatelem váhy nezapracovaným do podvozku (vidlic) pocházejících z ČLR.

(8)

V listopadu 2017 Komise prováděcím nařízením (EU) 2017/2206 (9) na základě druhého přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení uložila konečné antidumpingové clo na dovoz ručních paletových vozíků pocházejících z ČLR.

(9)

V současné době je platným opatřením konečné antidumpingové clo na dovoz ručních paletových vozíků a jejich základních dílů pocházejících z ČLR v podobě valorického cla ve výši 70,8 %.

(10)

Komise obdržela žádost podle čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, aby prošetřila možné obcházení antidumpingových opatření uložených na dovoz ručních paletových vozíků a jejich základních dílů pocházejících z ČLR dovozem zasílaným z Vietnamu bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Vietnamu, či nikoli, a zavedla celní evidenci tohoto dovozu.

(11)

Žádost podali dne 6. června 2017 dva výrobci ručních paletových vozíků a jejich základních dílů v Unii, společnosti Toyota Material Handling Manufacturing Sweden AB a PR Industrial S.r.l. (dále jen „žadatelé“).

(12)

Žádost obsahovala dostatečné důkazy prima facie o změně obchodních toků mezi Unií, ČLR a Vietnamem, která zřejmě vyplynula z praxe, procesu nebo činnosti, pro které neexistoval jiný dostatečný důvod nebo ekonomické opodstatnění než uložení cla, konkrétně zasílání dotčeného výrobku do Unie přes Vietnam poté, co byl smontován ve Vietnamu. Žádost obsahovala dostatečné důkazy prima facie o tom, že taková montáž znamená obcházení, jelikož hodnota čínských dílů činila více než 60 % celkové hodnoty montovaného výrobku a hodnota přidaná během montáže činila méně než 25 % celkových výrobních nákladů.

(13)

Žádost kromě toho obsahovala dostatečné důkazy prima facie, že výše popsaná praxe maří nápravné účinky stávajících antidumpingových opatření jak z hlediska množství, tak cen, a že ceny výrobku, který je předmětem šetření, jsou v porovnání s běžnou hodnotou stanovenou během původního šetření pro dotčený výrobek dumpingové.

(14)

Výrobkem, který je předmětem tohoto šetření, jsou ruční paletové vozíky a jejich základní díly, tj. podvozky a hydraulika, v současnosti kódů KN ex 8427 90 00 a ex 8431 20 00, pocházející z Čínské lidové republiky. Pro účely tohoto nařízení se ručními paletovými vozíky rozumí vozíky na kolech podpírající zvedací vidlicová ramena pro manipulaci s paletami, určené k manuálnímu tlačení, tažení a řízení na hladkém, rovném a pevném povrchu, které provádí pěší obsluha za použití kloubové řídicí páky. Ruční paletové vozíky jsou určeny pouze ke zdvižení nákladu pumpováním řídicí páky do dostatečné výše k přepravení nákladu a nemají žádné jiné dodatečné funkce nebo použití, jako například i) přemísťování a zvedání nákladu za účelem jeho uložení výše nebo usnadnění při skladování nákladu (vysokozdvižné vozíky); ii) zakládání jedné palety na druhou (zakladače); iii) zdvižení nákladu na pracovní plošinu (nůžkové zvedáky) nebo iv) zvedání a vážení nákladu (paletové vozíky s váhou) (dále jen „dotčený výrobek“).

(15)

Výrobek, který je předmětem šetření, je stejný jako výrobek vymezený výše, avšak zasílaný z Vietnamu, bez ohledu na to, zda je deklarován jako pocházející z Vietnamu, či nikoli, v současnosti stejného kódů KN jako dotčený výrobek (dále jen „výrobek, který je předmětem šetření“).

(16)

Z šetření vyplynulo, že výše vymezené ruční paletové vozíky a jejich základní díly vyvážené z ČLR do Unie a výše vymezené ruční paletové vozíky a jejich základní díly zasílané z Vietnamu do Unie mají stejné základní fyzické i technické vlastnosti a využití, a musí být tedy považovány za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(17)

Poté, co Komise po informování členských států shledala, že existují dostatečné důkazy prima facie pro zahájení šetření podle čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, rozhodla se prošetřit možné obcházení antidumpingových opatření uložených na ruční paletové vozíky a jejich základní díly pocházející z Číny a zavést celní evidenci dovozu ručních paletových vozíků a jejich základních dílů zasílaných z Vietnamu, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Vietnamu, či nikoli.

(18)

Šetření bylo zahájeno prováděcím nařízením Komise (EU) 2017/1348 (10) (dále jen „nařízení o zahájení šetření“).

(19)

Období šetření trvalo od 1. ledna 2011 do 30. června 2017 (dále jen „období šetření“). Byly shromážděny údaje za období šetření s cílem zkoumat mimo jiné údajnou změnu obchodního toku v návaznosti na uložení dotyčných opatření a na zvýšení konečného antidumpingového cla prováděcím nařízením (EU) č. 372/2013 a dále existenci praktik, zpracovatelských procesů nebo prací, pro které nebyl jiný dostatečný důvod nebo hospodářské opodstatnění než uložení opatření. Za sledované období od 1. července 2016 do 30. června 2017 (dále jen „sledované období“) byly shromážděny podrobnější údaje s cílem přezkoumat, zda dovoz mařil vyrovnávací účinek platných opatření, pokud jde o ceny a/nebo množství, a zda existoval dumping.

(20)

Komise oficiálně informovala orgány ČLR a Vietnamu, vyvážející výrobce a obchodníky v těchto zemích, známé dotčené dovozce do Unie a výrobní odvětví Unie o zahájení šetření. Výrobcům/vývozcům v ČLR a Vietnamu známým Komisi nebo těm, kteří se přihlásili ve lhůtách uvedených v 15. bodě odůvodnění zahajovacího nařízení, byly zaslány dotazníky. Dotazníky byly zaslány také dovozcům v Unii.

(21)

Zúčastněné strany dostaly příležitost písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v zahajovacím nařízení.

(22)

Přihlásily se tři společnosti ve Vietnamu, z nichž jedna začala vyrábět ruční paletové vozíky v období šetření, a další čtyři dovozci, kteří nejsou ve spojení.

(23)

Dvě vietnamské společnosti odpověděly na dotazník a požádaly v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení o osvobození od možného rozšíření opatření.

(24)

Čtyři dovozci v Unii, kteří nejsou ve spojení, odpověděli na dotazník.

(25)

Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností ve Vietnamu:

(26)

V souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení by měly být postupně analyzovány s cílem posoudit možné obcházení tyto čtyři prvky:

(27)

Vzhledem k tomu, že důkazy prima facie poskytnuté žadateli v žádosti poukazovaly na montáž ve Vietnamu, Komise v tomto šetření konkrétněji analyzovala, zda jsou splněna kritéria uvedená v čl. 13 odst. 2 základního nařízení, zejména:

(28)

Informace o prodeji na vývoz předložené dvěma vietnamskými společnostmi bylo možno sesouhlasit s údaji dostupnými v databázi Comext (11) o vývozu výrobku, který je předmětem šetření. Mělo se proto za to, že tyto společnosti byly jedinými vývozci výrobku, který je předmětem šetření, z Vietnamu do Unie ve sledovaném období.

(29)

Objem prodeje do Unie u obou společností v období od roku 2013, kdy bylo konečné antidumpingové clo prováděcím nařízením (EU) č. 372/2013 zvýšeno na 70,8 %, a sledovaným obdobím stále rostl. Obě společnosti během tohoto období svůj objem prodeje na trh Unie více než ztrojnásobily. Před rokem 2013 byl objem vyvezený těmito společnostmi do Unie zanedbatelný nebo nulový. Souběžně o 65 % klesl čínský vývoz výrobku, který je předmětem šetření, do Unie. Byl tedy vyvozen závěr, že došlo ke změně obchodních toků mezi Unií a ČLR na jedné straně a Unií a Vietnamem na straně druhé, že byla tedy splněna podmínka stanovená v čl. 13 odst. 2 písm. a) základního nařízení.

(30)

V souladu s čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení musela Komise ke zjištění, zda nedochází k obcházení platných opatření, ověřit, zda díly používané při montáži a pocházející ze zemí, které jsou předmětem opatření, činí nejméně 60 % celkové hodnoty částí montovaného výrobku a že hodnota přidaná během montáže nebo kompletace činí více než 25 % celkových výrobních nákladů.

(31)

U obou spolupracujících společností bylo zjištěno, že díly ze země, na niž se vztahují opatření, nečiní 60 % nebo více celkové hodnoty částí montovaného výrobku.

(32)

Montáž prováděná ve spolupracující vietnamské společnosti tedy nelze považovat za obcházení ve smyslu čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

(33)

Jelikož se šetřením zjistilo, že kritérium 60 % není splněno a že montáž nelze považovat za obcházení ve smyslu čl. 13 odst. 2 základního nařízení, mělo se za to, že toto kritérium není nutné zkoumat.

(34)

Jelikož se šetřením zjistilo, že kritérium 60 % není splněno a montáž nelze považovat za obcházení ve smyslu čl. 13 odst. 2 základního nařízení, mělo se za to, že tyto aspekty není třeba zkoumat.

(35)

Vzhledem k tomu, že prošetřované společnosti představují 100 % vietnamského vývozu ve sledovaném období, nebylo možno potvrdit, že jsou platná opatření s ohledem na Čínu obcházena dovozem zasílaným z Vietnamu.

(36)

Vzhledem ke zjištěním uvedeným ve 30. až 32. bodě odůvodnění by se mělo současné šetření zaměřené proti obcházení ukončit. Celní evidence dovozu ručních paletových vozíků a jejich základních dílů zasílaných z Vietnamu, ať vykázaných jako pocházející z Vietnamu, či nikoli, zavedená původním nařízení, by se proto měla ukončit a uvedené nařízení by se mělo zrušit.

(37)

Zúčastněné strany byly informovány o základních skutečnostech a zřetelích, na jejichž základě Komise zamýšlí zastavit šetření, a bylo jim umožněno vyjádřit své připomínky. Nebyly předloženy žádné připomínky, které by změnily výše uvedené závěry.

(38)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,

(1)

Rozhodnutím C(2011)6961 v konečném znění přijatým dne 5. října 2011 zahájila Komise formální vyšetřovací řízení (2) ohledně několika opatření, která Itálie přijala ve prospěch společností bývalé skupiny Tirrenia (3) (dále jen rozhodnutí z roku 2011). Rozhodnutí z roku 2011 bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se vyjádřily k opatřením, jichž se rozhodnutí z roku 2011 týká.

(2)

Itálie předala svá vyjádření k rozhodnutí z roku 2011 dne 15. listopadu 2011. Komise obdržela připomínky od zúčastněných stran. Zaslala je Itálii, která dostala příležitost na ně reagovat. Vyjádření Itálie k připomínkám třetích stran byla předána dopisy ze dne 24. dubna a 4. května 2012.

(3)

Dne 4. října 2011, 19. října 2011, 2. prosince 2011, 27. ledna 2012, 17. února 2012 a 28. února 2012 obdržela Komise nové stížnosti na údajnou podporu ve prospěch bývalých společností skupiny Tirrenia a/nebo jejich nabyvatelů. Některé z těchto stížností tvrdily, že Autonomní region Sardinie (dále jen RAS) poskytl nové podpory společnosti Saremar – Sardegna Regionale Marittima (dále jen Saremar).

(4)

Dne 7. listopadu 2012 rozšířila Komise vyšetřovací řízení týkající se mimo jiné některých podpůrných opatření, která RAS poskytl společnosti Saremar. Rozhodnutím C(2012)9452 v konečném znění ze dne 19. prosince 2012 přijala Komise změnu rozhodnutí o rozšíření vyšetřovacího řízení (dále jen rozhodnutí z roku 2012) (4). Rozhodnutí z roku 2012 bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k vyšetřovaným opatřením vyjádřily.

(5)

Připomínky RAS o opatřeních týkajících se společnosti Saremar Komise obdržela dne 13. prosince 2012 a 26. února 2013.

(6)

Pokud jde konkrétně o tato opatření, obdržela Komise připomínky od příjemce a konkurentů. Tyto připomínky předala Itálii a dala jí příležitost se k nim vyjádřit. Ke komentářům zúčastněných stran k opatřením, která jsou předmětem tohoto rozhodnutí, se Itálie nevyjádřila.

(7)

Dopisem ze dne 14. května 2013 požádal RAS Komisi, aby od formálního vyšetřovacího řízení zahájeného na základě rozhodnutí z roku 2011 a 2012 oddělila opatření týkající se společnosti Saremar a řešila je přednostně zejména s ohledem na blížící se privatizaci této společnosti.

(8)

Předmětná opatření byla projednávána na několika schůzkách mezi zástupci Komise a RAS a společností Saremar, které se konaly ve dnech 24. dubna 2012, 2. května 2013, 10. července 2013 a 10. října 2013, a mezi Komisí a stěžovateli, které se konaly ve dnech 27. července 2012, 20. listopadu 2012 a 8. srpna 2013.

(9)

Dopisem ze dne 6. srpna 2013 požádala Komise Itálii o další informace o opatřeních, kterých se vyšetřování týká. Itálie na tuto žádost odpověděla dne 26. září 2013 a 25. října 2013.

(10)

Komise obdržela další podání od RAS a od společnosti Saremar dne 3. září 2013, 24. října 2013, 13. listopadu 2013 a 21. listopadu 2013.

(11)

Toto rozhodnutí se týká žádosti RAS o přednostní řešení opatření týkajících se společnosti Saremar.

(12)

Formální vyšetřování zahájené na základě rozhodnutí z roku 2011 a 2012 se zabývá následujícími opatřeními:

(13)

Toto rozhodnutí se týká pouze určitých opatření, která přijal RAS ve prospěch společnosti Saremar a která budou uvedena níže. Projekt Bonus Sardo – Vacanza bude posuzován odděleně.

(14)

Skupina Tirrenia se původně skládala ze šesti společností: Tirrenia di Navigazione (dále jen Tirrenia), Adriatica, Caremar, Saremar, Siremar a Toremar. Tyto společnosti poskytovaly námořní dopravní služby na základě samostatných smluv o veřejné službě, které uzavřely se státem v roce 1991 s platností do konce roku 2008 (dále jen počáteční úmluvy). Veřejná společnost Fintecna – Finanziaria per i Settori Industriale e dei Servizi S.p.A. (dále jen Fintecna) (5) vlastnila 100 % podíl na základním kapitálu společnosti Tirrenia, která zase vlastnila regionální společnosti Adriatica, Caremar, Saremar, Siremar a Toremar.

(15)

V roce 2004 se společnost Tirrenia sloučila se společností Adriatica. V roce 2004 tvořily skupinu Tirrenia společnosti Tirrenia, Caremar, Saremar, Siremar a Toremar. (6)

(16)

Článek 19b legislativního nařízení č. 135/2009, změněný na zákon č. 166/2009 (dále jen „zákon z roku 2009“) stanovil mimo jiné, že regionální společnosti Caremar, Saremar a Toremar byly převedeny na kraje Kampánie, Sardinie a Toskánsko s ohledem na jejich privatizaci. Stanovil rovněž, že do 31. prosince 2009 budou uzavřeny nové úmluvy mezi italským státem a společnostmi Tirrenia a Siremar. Stejně tak poskytování regionálních služeb mělo být zakotveno v nových smlouvách o veřejné službě, které měly být uzavřeny mezi společnostmi Saremar, Toremar a Caremar a příslušnými regiony do 31. prosince 2009 a do 28. února 2010. Nové úmluvy/nové smlouvy o veřejné službě měly vstoupit v platnost při privatizaci jednotlivých společností bývalé skupiny Tirrenia. (7)

(17)

Společnost Saremar tedy byla převedena na RAS na základě zákona z roku 2009. Tato společnost tradičně zabezpečuje čistě místní kabotážní spoje mezi Sardinií a ostrovy nacházejícími se na severovýchodě a jihozápadě Sardinie a mezinárodní spoj s Korsikou na základě počáteční úmluvy se státem. Společnost Saremar nevyvíjí nedotovanou činnost.

(18)

Podle krajského zákona č. 18 ze dne 26. července 2013 bylo zveřejnění výzvy k podávání nabídek na privatizaci společnosti Saremar odloženo na 31. prosince 2013. Toto rozhodnutí nemá vliv na názor Komise na další opatření ve prospěch společnosti Saremar ani na žádné případné problémy týkající se státní podpory vyplývající z privatizace společnosti. Všechna zbývající opatření, na která se vztahují rozhodnutí z roku 2011 a 2012, například projekt Bonus Sardo – Vacanza, jsou v současné době vyšetřována v rámci věcí SA.32014, SA.32015 a SA.32016, a nejsou proto předmětem tohoto rozhodnutí.

(19)

V letech 2011 a 2012 přijal RAS několik opatření na podporu cestovního ruchu a regionálního rozvoje a na zajištění územní kontinuity. Podle RAS byly tyto iniciativy odůvodněny především dvěma významnými jevy na trhu dopravních služeb na ostrov, k nimž došlo v roce 2011.

(20)

Za prvé, ačkoli mateřská společnost Tirrenia byla dána do prodeje již v roce 2010, Compagnia Italiana di Navigazione (dále jen CIN) tuto společnost koupila a podepsala novou úmluvu až v červenci 2012. Pravděpodobně až do samého data podpisu nové úmluvy nebylo jisté, zda budou námořní služby mezi pevninskou Itálií a Sardinií i nadále dotovány a zda dle nové úmluvy s nabyvatelem společnosti Tirrenia nedojde k omezení rozsahu veřejné služby.

(21)

Za druhé, soukromé společnosti provozující linky mezi Sardinií a pevninou byly vyšetřovány italským Vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž (dále jen NCA) pro možné porušení článku 101 SFEU vzhledem k výraznému zvýšení cen dopravy na některých linkách mezi Sardinií a pevninou. NCA své řízení uzavřel dne 11. června 2013 (8). Zvýšení cen přepravy (cestujících) těmito stranami v létě roku 2011 bylo kvalifikováno jako jednání ve vzájemné shodě v rozporu s článkem 101 SFEU. Podle NCA k tomuto porušování docházelo nejméně od září 2010 do konce září 2011.

(22)

U některých opatření, která přijal RAS v této souvislosti, zahájila Komise formální vyšetřovací řízení na základě svého rozhodnutí z roku 2012. V následujícím textu předloží Komise podrobný rozpis opatření, která jsou předmětem vyšetřování.

(23)

RAS předpokládá, že provozování dvou linek spojujících Sardinii s pevninskou Itálií, konkrétně Olbia (Golfo Aranci) – Civitavecchia a Vado Ligure – Porto Torres v letech 2011 a 2012 lze kvalifikovat jako službu obecného hospodářského zájmu, která byla v souladu se zákonem svěřena provozovateli na základě několika regionálních rozhodnutí (pověřovací akty), která budou podrobněji uvedena níže.

(24)

Podle tvrzení RAS zvýšily soukromé společnosti, které provozují linky ze Sardinie a na ni, na jaře 2011 ceny na neudržitelnou úroveň. Regionální rozhodnutí 20/57 ze dne 26. dubna 2011 (dále jen „rozhodnutí 20/57“) připomnělo, že od 1. března 2011 probíhaly technické diskuse s hlavními provozovateli přítomnými na těchto linkách o možných způsobech „stabilizace tarifů na přijatelnou úroveň“ v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu. Podle RAS však soukromí provozovatelé nejevili žádnou ochotu podpořit výzvu RAS ke „společnému úsilí zaměřenému na zvýšení přílivu turistů“ účtováním nižších tarifů na těchto linkách.

(25)

Vzhledem k významnému poklesu turistické poptávky a obavám produktivních odvětví, která vyžadovala cenově dostupné spojení s pevninou, čelil RAS potřebě přijmout „naléhavé kroky k zajištění konkurenceschopné alternativy k tarifům účtovaným soukromými provozovateli“. Rozhodl, že společnost Saremar zahájí provoz kontinentálních a mezinárodních spojů „na hlavních turistických a obchodních trasách“ ze Sardinie a na ni „za tržních podmínek“. Bude vedeno samostatné účetnictví s cílem zaručit hospodářskou rovnováhu, a tím bude vyrovnána poptávka po dopravních službách s hospodářskou životaschopností této činnosti.

(26)

Společnost Saremar ověří zejména možnost zahájit v období od 15. června 2011 do 15. září 2011 zkušební provoz nejméně dvou následujících spojů (smíšené služby):

(27)

Společnost Saremar také může libovolně zvýšit počet mezinárodních spojů.

(28)

Regionálním rozhodnutím 25/69 ze dne 19. května 2011 (dále jen „rozhodnutí 25/69“) byl schválen tarif, který společnost Saremar uplatní pro přepravu cestujících a přepravu zboží na trase Golfo Aranci – Civitavecchia v období od 15. června 2011 do 15. září 2011. Předmětná trasa byla dle všeho identifikována jako „jedna z nejžádanějších tras.“

(29)

Provozovatel může upravit tarify s cílem dosáhnout prahu rentability provozu a zajistit maximální spokojenost zákazníků. Každou takovou změnu je nutno oznámit RAS předem. V sezoně a mimo sezonu se uplatňují různé sazby. Pro rezidenty i nerezidenty platí stejné tarify.

(30)

Regionálním rozhodnutím 27/4 ze dne 1. června 2011 (dále jen „rozhodnutí 27/4“) byl schválen tarif, který společnost Saremar uplatní pro přepravu cestujících a přepravu zboží na trase Vado Ligure – Porto Torres od 22. června 2011 do 15. září 2011.

(31)

Navíc toto rozhodnutí stanovilo 15 % slevu pro obyvatele trvale žijící na Sardinii. Společnost Saremar mohla tyto tarify upravit s cílem dosáhnout prahu rentability provozu a zajistit maximální spokojenost zákazníků.

(32)

Regionální rozhodnutí 36/6 ze dne 1. září 2011 (dále jen „rozhodnutí 36/6“) připomínalo, že zvýšení cen dopravy na linkách na pevninu bylo provedeno v návaznosti na prodej bývalé mateřské společnosti Tirrenia (viz 75. bod odůvodnění).

(33)

V tomto smyslu bude RAS podporovat zrušení prodeje a oddělení prodeje společnosti Tirrenia od veřejného nabídkového řízení na uzavření nové úmluvy, čímž předejde de facto monopolu v oblasti námořní kabotáže ze Sardinie a na ni. Bude přijato opatření s cílem zajistit zahájení otevřených řízení pro přidělení závazků veřejné služby s cílem vybrat nejlepší nabídku z hlediska počtu linek a přístavů, frekvence, rychlosti, kvality služby a tarifů jak pro přepravu cestujících, tak pro přepravu zboží.

(34)

Přerušení provozování linek na pevninu společností Saremar by de facto znamenalo obnovu předchozího monopolního postavení. V delším časovém horizontu by hlavním cílem na regionální úrovni mělo být zachování skutečné hospodářské soutěže na trhu kabotáže. Toho lze dosáhnout nařízením závazků veřejné služby na hlavních trasách považovaných za strategické pro ostrov těm provozovatelům, kteří tuto službu nabízejí za nejlepších podmínek.

(35)

Rozhodnutí 36/6 stanoví, že společnost Saremar je na základě obchodního plánu povinna zkušebně ověřit životaschopnost provozu v období 30. září 2011 – 30. září 2012 alespoň na jedné z následujících smíšených linek: Olbia – Livorno, Porto Torres – Livorno nebo Cagliari – Piombino.

(36)

Společnost Saremar by rovněž znovu uvedla v činnost linky Golfo Aranci (nebo Olbia) – Civitavecchia a Porto Torres – Vado Ligure (nebo Janov) od 15. května 2012 do 15. září 2012. Tyto trasy by zajišťovaly dva nově najaté výletní trajekty.

(37)

Rozhodnutí 36/6 rovněž stanoví, že společnost Saremar by byla rekapitalizována za částku rovnající se výši její pohledávky vůči společnosti Tirrenia v nucené správě (viz 89. a násl. body odůvodnění).

(38)

V souladu s rozhodnutím 36/6 přezkoumal RAS a společnost Saremar životaschopnost provozu na jedné ze smíšených tras Olbia – Livorno, Porto Torres – Livorno nebo Cagliari – Piombino v období 30. září 2011 – 30. září 2012. Byla hodnocena zejména stávající a předpokládaná poptávka po smíšených službách, tarify, předpokládané náklady a výnosy a ziskovost alternativních služeb. Z analýzy vyplynuly následující skutečnosti:

(39)

Rozhodnutí 36/6 uvádí, že „povinnost zachovat hospodářskou rovnováhu s cílem předejít poskytnutí neslučitelné státní podpory neumožňuje v bezprostřední budoucnosti zahájení provozu na jiných linkách“. Za nezbytný byl považován provoz linek, které měly v krátkodobém horizontu dobré vyhlídky v oblasti životaschopnosti, a zahájení provozu na sezónních linkách, které vykazovaly pozitivní výsledky již v průběhu zkušebního období.

(40)

V důsledku toho obdržela společnost Saremar pokyn, aby okamžitě zahájila provoz na smíšené trase Olbia – Civitavecchia. Tato linka měla být zajišťována denně prostřednictvím trajektů, které společnost Saremar využívala v roce 2011. Mimosezónní tarif účtovaný společností Saremar v roce 2011 byl schválen jako standardní tarif, který byla společnost Saremar oprávněna změnit s cílem náležitě zohlednit poptávku a zajistit cíl dosažení hospodářské rovnováhy.

(41)

Měly být pronajaty nejméně tři velkokapacitní výletní trajekty za účelem zvýšení kapacity linek Olbia – Civitavecchia a Porto Torres – Vado Ligure (nebo Janov) od května do září 2012.

(42)

Společnost Saremar měla určit standardní tarif pro všechny trasy bez ohledu na sezónu, aby umožnila dosáhnout dvojího cíle – hospodářské rovnováhy provozu a maximální spokojenosti zákazníků.

(43)

Regionálním rozhodnutím 12/28 ze dne 20. března 2012 (dále jen „rozhodnutí 12/28“) bere RAS na vědomí návrh tarifů společnosti Saremar na letní sezonu 2012 na lince Olbia – Civitavecchia na základě průzkumu trhu, který tato společnost provedla.

(44)

Tento tarif by rozlišoval mezi obdobím mimo sezonu, o víkendech a v sezoně. Co se týče tarifu platného v hlavní sezoně (srpen), navrhovala společnost Saremar tři alternativy, tj. zachovat úroveň jízdného v sezoně z roku 2011 nebo zvýšit tarif za „posto letto“ (lůžko) o 5 EUR nebo případně o 10 EUR.

(45)

Rozhodnutí 12/28 zmocňuje společnost Saremar, aby z navrhovaných tarifů přijala ten, který dosahuje nejlepší rovnováhy mezi cíli veřejného zájmu a nutností zajistit hospodářskou a finanční rovnováhu provozu.

(46)

Regionálním rozhodnutím 22/14 ze dne 22. května 2012 (dále jen „rozhodnutí 22/14“) bere RAS na vědomí návrh tarifu společnosti Saremar na letní sezonu 2012 (1. června 2012 – 15. září 2012) na lince Porto Torres – Vado Ligure na základě průzkumu trhu, který tato společnost provedla.

(47)

Společnost doporučovala stanovit různé tarify na období mimo sezonu (od 1. do 14. června a od 3. do 15. září), na přechodné období (od 15. června do 13. července) a v sezoně (od 14. července do 2. září). Na obyvatele trvale žijící na Sardinii by se vztahovala 15 % sleva.

(48)

Toto rozhodnutí však nestanoví přesnou výši tarifů, které by společnost Saremar měla na této lince účtovat. Společnost byla instruována, aby neustále sledovala vývoj na trhu a upravila tarify tak, aby bylo dosaženo nejlepší možné rovnováhy mezi cíli veřejného zájmu a požadavky na dosažení hospodářské a finanční rovnováhy provozu. RAS vzal kromě toho na vědomí pronájem trajektu Coraggio, který měl být na této lince využíván v období od 1. června do 15. září 2012.

(49)

Regionální zákon č. 15 ze dne 7. srpna 2012 (dále jen „regionální zákon“) vyžaduje mimo jiné okamžité vypsání (do 60 dnů od vstupu tohoto regionálního zákona v platnost) veřejného nabídkového řízení na privatizaci společnosti Saremar.

(50)

Tento regionální zákon rovněž stanoví, že RAS pokryje případný schodek, který společnosti Saremar vznikne v souvislosti s provozem tras na pevninu. K tomuto účelu byla schválena dotace ve výši 10 milionů EUR.

(51)

Společnost Saremar byla pověřena provozováním obou linek spojujících Sardinii s pevninskou Itálií, prostřednictvím aktů uvedených v následující tabulce.

Tabulka 1

Regionální rozhodnutí, která pověřují společnost Saremar provozováním těchto dvou linek

(52)

Tento předem schválený časový harmonogram provozu však nakonec nebyl dodržen v plném rozsahu.

(53)

V roce 2011 zajišťovala společnost Saremar zejména trasu Civitavecchia – Olbia (Golfo Aranci) denně v období 15. června – 15. září 2011. V této době zajišťovaly tuto trasu i společnosti Moby, Tirrenia, Grandi Navi Veloci (GNV) a Forship (Sardinia Ferries).

(54)

V roce 2012 zajišťovala společnost Saremar provoz na této lince od 16. ledna 2012 do 15. září 2012. Během letního období zajišťovala společnost Saremar provoz na této lince denně od 1. června 2012 do 15. září 2012 (a nikoli od 15. května 2012, jak stanovilo rozhodnutí 36/6). Společnosti Moby a CIN/Tirrenia byly na této lince přítomny v letním období. Během zimního období (od 16. ledna 2012 do 30. května 2012) zajišťovala společnost Saremar provoz na této lince 6 dnů v týdnu (9). Provoz na této lince zajišťovala i skupina Tirrenia v rámci závazku veřejné služby podle počáteční úmluvy. V zimním období nebyl na této lince přítomen žádný soukromý provozovatel.

(55)

Společnost Saremar zajišťovala provoz na lince Vado Ligure – Porto Torres 4 dny v týdnu (10) od 22. června 2011 do 15. září 2011 a od 1. června 2012 (nikoli od 15. května 2012, jak bylo stanoveno v rozhodnutí 36/6) do 15. září 2012. V roce 2011 byly na této lince přítomny společnosti Moby, Tirrenia a GNV. V roce 2012 byly na této lince přítomny společnosti Moby, CIN/Tirrenia a GNV.

(56)

Služby na obou těchto linkách byly ukončeny dne 15. září 2012.

(57)

Dle tvrzení RAS byly uloženy závazky veřejné služby v souvislosti s tarify účtovanými společností Saremar na obou linkách spojujících Sardinii s pevninskou Itálií. Základním důvodem uložení závazků veřejné služby bylo zvýšení cen na úkor sardinské veřejnosti v důsledku dohody narušující hospodářskou soutěž uzavřené soukromými provozovateli na předmětných linkách.

(58)

Zvláštní ustanovení o tarifech v pověřovacích aktech jsou uvedena níže:

(59)

Pokud jde o provozování těchto dvou linek v roce 2012, RAS v průběhu šetření předložil Komisi dopisy, v nichž společnost Saremar sdělovala výši tarifů, které mají být na těchto linkách účtovány v roce 2012, a které RAS oficiálně přijal rozhodnutími 12/28 a 22/14. Pokud jde o linku Olbia – Civitavecchia, sdělila společnost Saremar, že provoz těchto linek bude zajišťovat současně společnost Tirrenia, Moby i GNV za různé tarify v závislosti na sezóně. Společnost Saremar rovněž potvrdila, že nejlepší ceny ze všech těchto provozovatelů nabízela skupina Tirrenia. Tento dopis uvádí podrobnosti o tarifech platných na dané lince v létě 2012 mimo sezonu, o víkendech a v sezoně, přičemž pro sezonu uvádí tři návrhy (jeden zachovává tarif z roku 2011, druhý a třetí odrážejí zvýšení cen za místo v kajutě o 5 a 10 EUR), a potvrzuje, že obdobně jako v roce 2011 nebude trvale žijícím obyvatelům poskytován zlevněný tarif. Společnost Saremar také potvrzuje, že její návrh tarifů je založen na porovnání s tarify skupiny Tirrenia. U linky Porto Torres – Vado Ligure společnost Saremar informovala, že o zahájení poskytování služeb v roce 2012 bylo rozhodnuto na základě pozitivních výsledků zaznamenaných v roce 2011. Bylo navrženo mírné zvýšení tarifů v přechodném období a v sezoně, které by společnosti umožnilo dosáhnout prahu rentability provozu.

(60)

Komise v zájmu úplnosti uvádí, že rozhodnutí 48/65 týkající se zahájení provozu na lince Olbia – Civitavecchia v lednu 2012 zmiňuje, že společnost Saremar bude provoz na této lince zajišťovat denně prostřednictvím výletních trajektů. Z přezkoumání pověřovacích aktů vyplývá, že společnosti Saremar nebyla kromě poskytování smíšených služeb (přeprava cestujících a přeprava zboží) uložena žádná jiná závazná podmínka týkající se provozování těchto dvou linek (např. jejich frekvence). Italské orgány rovněž nepředložily Komisi v průběhu formálního vyšetřovacího řízení žádný důkaz toho, že by byly uloženy jiné požadavky na základě jiných právních nástrojů než těch, které byly stanoveny ve výše uvedených pověřovacích aktech.

(61)

Žádný z pověřovacích aktů neuváděl, že by společnosti Saremar měla být za provozování obou linek spojujících Sardinii s pevninskou Itálií v období 2011/2012 přiznána vyrovnávací platba. Podle ustanovení předmětných aktů měly být tyto služby naopak poskytovány na obchodním základě a společnosti Saremar měl být poskytnut velký manévrovací prostor pro úpravu výše tarifů s cílem zajistit dosažení prahu rentability provozu obou těchto linek.

(62)

Regionálním zákonem č. 15 ze dne 7. srpna 2012 byla schválena dotace ve výši 10 milionů EUR z rozpočtu regionu na rok 2012 s cílem pokrýt „potenciální schodek“ společnosti Saremar vzniklý v důsledku zajišťování spojů na pevninskou část Itálie. Podle veřejně dostupných informací (11) byla tato vyrovnávací platba společnosti Saremar skutečně vyplacena, a to ve dvou splátkách dne 6. listopadu 2012 a 3. prosince 2012.

(63)

Podle informací získaných v průběhu vyšetřování vykázala společnost Saremar v souvislosti s provozem těchto dvou linek v roce 2011 ztrátu ve výši 214 000 EUR a v roce 2012 ztrátu ve výši 13 440 220 EUR.

(64)

Situace v oblasti hospodářské soutěže na linkách spojujících Sardinii s pevninskou Itálií se v období 2011–2012 výrazně změnila.

(65)

Na jaře 2011 fungovali na linkách ze Sardinie a na ni kromě veřejného provozovatele (skupiny Tirrenia) ještě čtyři soukromí provozovatelé: společnosti Moby, Forship, SNAV (12) a GNV.

(66)

Společnost Moby je ovládána společností Onorato Partecipazioni S.r.l. (dále jen „Onorato Partecipazioni“). Společnost Moby působí na trhu služeb námořní přepravy cestujících a přepravy zboží ve Středozemním moři.

(67)

Společnost GNV je soukromý provozovatel ve společném vlastnictví holdingové společnosti skupiny podniků Marinvest, která působí v oblasti námořní přepravy, a společnosti Investitori Associati SGR. Tato společnost provozuje řadu linek ve Středozemním moři.

(68)

Společnost SNAV je plně ovládána společností Marinvest a provozuje téměř výhradně služby přepravy cestujících na různých linkách ve Středozemním moři.

(69)

Společnost Forship, kterou ovládá francouzská společnost Lotta Maritime S.A., poskytuje služby v oblasti přepravy cestujících a vozidel ve Středozemním moři, zejména ze Sardinie a na ni, s využitím značek Corsica Ferries a Sardinia Ferries.

(70)

V květnu 2011 byli tito provozovatelé (s výjimkou skupiny Tirrenia) vyšetřováni Vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž (NCA) pro možné porušení článku 101 SFEU ohledně provozování spojení s pevninskou Itálií včetně obou linek, které v období 2011–2012 provozovala společnost Saremar. Národní orgán pro hospodářskou soutěž toto řízení uzavřel dne 11. června 2013 (13). Jeho rozhodnutí znělo, že zvýšení cen služeb v oblasti přepravy cestujících předmětnými stranami představovalo jednání ve vzájemné shodě v rozporu s článkem 101 SFEU. K tomuto porušování docházelo nejméně od září 2010 do konce září 2011.

(71)

Podle NCA byly v období 2009–2010 hlavními provozovateli na lince Civitavecchia – Olbia (Golfo Aranci) z hlediska počtu přepravených cestujících společnosti Moby (téměř 40 %) a skupina Tirrenia (téměř 35 %). V roce 2011 zvýšila skupina Tirrenia svůj podíl na trhu na úkor společnosti Moby, zatímco společnost Saremar získala necelých 10 % trhu. (14) NCA konstatoval, že na této lince:

(72)

Na lince Janov (Vado Ligure) – Porto Torres měly společnost Moby, skupina Tirrenia a společnost GNV v letech 2009–2010 na trhu obdobný podíl. Rovněž podíl skupiny Tirrenia na trhu se v roce 2011 zvýšil, zatímco podíl společnosti Moby klesl. Přítomnost společnosti GNV na trhu se snížila o více než polovinu. Společnost Saremar zaujímala necelých 10 % trhu. NCA rovněž zaznamenal, že:

(73)

Soukromí provozovatelé v průběhu šetření prováděného orgánem NCA odůvodnili zvýšení cen v letní sezoně roku 2011 (oproti roku 2010 celkově o více než 85 % na lince Olbia – Civitavecchia a o 75 % na lince Janov – Porto Torres) výrazným nárůstem cen pohonných hmot. Podle Vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž byl u skupiny Tirrenia nárůst cen mírnější, konkrétně až 30 % na lince Civitavecchia – Golfo Aranci a až 15 % na lince Janov – Porto Torres.

(74)

Navíc byly podle rozhodnutí orgánu NCA na jaře 2011 uzavřeny dvě dohody mezi společnostmi Moby a GNV. Obě společnosti podepsaly zejména dohodu o sdílení kódů na lince Civitavecchia – Olbia na období duben až prosinec 2011, podle níž obě tyto společnosti zajišťovaly provoz na této lince společně a podílely se na výsledku dle předem stanoveného procentního podílu, a to bez ohledu na počet prodaných jízdenek. Na základě druhé dohody mohla společnost GNV v období od června do prosince 2011 prodávat jízdenky společnosti Moby na lince Janov – Porto Torres. Společnost GNV skutečně v průběhu referenčního období směrovala na společnost Moby poptávku, kterou nemohla uspokojit sama, na úkor skupiny Tirrenia a společnosti Saremar. Na základě těchto dohod dospěl NCA k závěru, že obě společnosti neměly motivaci k tomu, aby o ceny na daných linkách soutěžily. Tytéž společnosti uzavřely obdobné dohody i v roce 2012.

(75)

Prostřednictvím akvizice skupiny Tirrenia uzavřelo konsorcium CIN dne 18. července 2012 novou úmluvu s italským státem (viz 16. bod odůvodnění), na jejímž základě byla tato společnost pověřena plněním závazků veřejné služby mimo jiné na linkách Civitavecchia – Olbia a Janov – Porto Torres. CIN je konsorcium, které v době, kdy byla skupina Tirrenia nabídnuta k prodeji, tvořily společnosti Moby, SNAV a GNV (dvě posledně jmenované prostřednictvím skupiny Marinvest) a společnost Grimaldi Compagnia di Navigazione, tj. hlavní konkurenti společnosti Tirrenia na linkách, jejichž provoz je tradičně zajišťován v rámci režimu veřejných služeb (15).

(76)

Získání skupiny Tirrenia konsorciem CIN bylo oznámeno Komisi a dne 18. ledna 2012 se Komise rozhodla zahájit řízení v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (16). Strany následně tuto operaci zrušily a oznámily NCA novou operaci s novým obchodním podílem konsorcia CIN. NCA tuto novou fúzi schválil podmínečným rozhodnutím dne 21. června 2012 (17).

(77)

Společnosti GNV a Forship ukončily v roce 2012 provoz na lince Civitavecchia – Olbia. Společnost GNV prostřednictvím svých připomínek v průběhu vyšetřování prohlásila, že její opuštění trhu bylo přímým důsledkem podpory, kterou RAS poskytl společnosti Saremar, a která této společnosti umožnila užívat tarify, jejichž výše nedosahovala výše nákladů (viz 135. bod odůvodnění).

(78)

Situace v oblasti hospodářské soutěže na obou těchto linkách v okamžiku, kdy na trh vstoupila společnost Saremar, byla následující:

Tabulka 2

Situace v oblasti hospodářské soutěže na daných linkách

(79)

Rozhodnutím, které dne 18. června 2013 (19) přijal NCA, bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení týkající se údajného porušení podmínek uvedených v rozhodnutí NCA, které schvalovalo fúzi společností Tirrenia/CIN, společnostmi Moby a CIN, mimo jiné podmínky omezení růstu cen (v porovnání s tarify společnosti Moby v roce 2009) na třech linkách spojujících Sardinii s pevninou včetně obou linek, které jsou předmětem vyšetřování v této věci, pouze na zvýšení nákladů na pohonné hmoty.

(80)

Na základě regionálního rozhodnutí 20/58 ze dne 26. dubna 2011 (dále jen „rozhodnutí 20/58“) poskytne Agenzia Sardegna Promozione (dále jen „agentura“) financování marketingu tzv. projektu Bonus Sardo – Vacanza ve výši 3 miliony EUR (včetně DPH) (20).

(81)

Regionálním rozhodnutím 25/53 ze dne 19. května 2011 (dále jen „rozhodnutí 25/53“) pověřil RAS společnost Saremar prováděním propagační činnosti, která v podstatě spočívala v zobrazování log a reklamy na plavidlech společnosti Saremar s cílem propagovat Sardinii jako turistickou destinaci, aniž by však výslovně podporovala projekt Bonus Sardo – Vacanza. Rozhodnutí 25/53 rovněž pověřovalo agenturu, aby společnosti Saremar přidělila částku ve výši 3 miliony EUR, stanovenou v rozhodnutí 20/58, s vyplacením okamžité zálohy ve výši 80 %.

(82)

Na základě regionálního rozhodnutí 23/2 ze dne 12. května 2011 (dále jen „rozhodnutí 23/2“), byla společnost Saremar oprávněna sjednat úvěr ve výši 3 miliony EUR s úroky ve výši „průměrné tržní sazby“ s orientační splatností osm měsíců za účelem řešení svých potřeb likvidity.

(83)

Regionálním rozhodnutím 31/24 ze dne 20. července 2011 (dále jen „rozhodnutí 31/24“), vydal RAS jako jediný akcionář společnosti Saremar doporučující dopis ve prospěch banky Banco di Sardegna S.p.A (dále jen „banka BS“) jako podmínku schválení úvěrové linky.

(84)

V tomto doporučujícím dopise se RAS zavazuje informovat banku BS předem o veškerých případných změnách svého obchodního podílu v této společnosti a usilovat o to, aby byla řízena efektivně.

(85)

Regionálním rozhodnutím 12/15 ze dne 20. března 2012 (dále jen „rozhodnutí 12/15“) RAS zveřejnil, že společnost Saremar nakonec smlouvu o úvěrové lince ve výši 3 miliony EUR schválenou rozhodnutím 23/2 neuzavřela a že platnost doporučujícího dopisu schváleného rozhodnutím 31/24 posléze vypršela.

(86)

Regionálním rozhodnutím 52/119 ze dne 23. prosince 2011 (dále jen „rozhodnutí 52/119“) schválil RAS druhý doporučující dopis s cílem umožnit společnosti Saremar získat možnost přečerpání zůstatku bankovních účtů do výše 5 milionů EUR a zajistit si tak dostatečnou bezprostřední likviditu za účelem provozování spojů s pevninou. Jako podmínka pro schválení tohoto nástroje byla vyžádána záruka od banky Monte dei Paschi di Siena (dále jen „banka MPS“).

(87)

Doporučující dopis připomíná, že společnost Saremar je ve výlučném vlastnictví RAS, že byla schválena rekapitalizace ve výši 11,5 milionu EUR a že společnost bude pokračovat v zajišťování spojení s pevninou. RAS se zavazuje, že bude informovat věřitele předem o veškerých případných změnách svého obchodního podílu v této společnosti a že bude usilovat o to, aby byla řízena efektivně.

(88)

RAS uvedl, že doporučující dopis schválený rozhodnutím 52/119 nebyl nakonec vydán a že úvěrová linka ve výši 2,5 milionu EUR byla bankou MPS poskytnuta za tržní sazby a bez záruky ze strany RAS. Ve svých připomínkách k rozhodnutí o zahájení řízení v roce 2012 předložil RAS Komisi dohodu o úvěrové lince s bankou MPS. Tato smlouva stanoví úvěrovou linku až do výše 2,5 milionu EUR s pohyblivou úrokovou sazbou na základě jednoměsíční sazby EURIBOR + 5 %.

(89)

Podle rozhodnutí 36/6 byl nárok společnosti Saremar vůči skupině Tirrenia v platební neschopnosti ve výši 11 546 403,59 EUR řádně zaregistrován u komory pro konkurzní řízení Občanskoprávního soudu v Římě a prohlášen za vykonatelný dne 1. dubna 2011. Odpis tohoto úvěru o 5 773 201,80 EUR, tj. o 50 %, po schválení rozvahy společnosti za rok 2010 vedl ke ztrátě za rok 2010 ve výši 5 253 530,05 EUR. Dne 28. března 2012 se valná hromada společnosti Saremar rozhodla pokrýt ztrátu ve výši 4 890 950,36 EUR (21) převedenou do roku 2012 snížením základního kapitálu z 6 099 961 EUR na 1 209 010,64 EUR.

(90)

Podle italského občanského zákoníku jsou akcionáři povinni rekapitalizovat společnost, pokud se její základní kapitál sníží o více než třetinu. V důsledku této skutečnosti rozhodla valná hromada dne 15. června 2012 o navýšení kapitálu společnosti Saremar z 1 209 010,64 EUR na 6 099 961 EUR, z čehož byla částka ve výši 824 309,69 EUR, tj. minimální částka potřebná k uvedení tohoto kapitálu do souladu s právními požadavky, splacena dne 11. července 2012. Zbytek měl být proveden s výhradou předchozího oznámení tohoto opatření Komisi.

(91)

Komise nebyla doposud informována o žádném dalším zvýšení hodnoty kapitálu.

(92)

Ve svém rozhodnutí z roku 2012 dospěla Komise k předběžnému závěru, že akty pověřující společnost Saremar provozováním dvou linek na pevninu výslovně nekvalifikují předmětné služby jako služby obecného hospodářského zájmu ani neodkazují na žádné vyrovnávací platby poskytnuté společnosti Saremar za plnění závazků veřejné služby. Komise rovněž uvedla, že na základě informací dostupných v této fázi se jeví, že vyrovnávací platba ve výši 10 milionů EUR, která byla poskytnuta společnosti Saremar, převyšuje provozní ztráty.

(93)

Komise rovněž zaujala předběžný názor, že nebyla dodržena čtvrtá podmínka stanovená v rozsudku ve věci Altmark (22), neboť na provoz dalších dvou linek, svěřený společnosti Saremar v roce 2011, nebylo vypsáno výběrové řízení. Komise navíc neměla žádný důkaz na podporu tvrzení, že společnost Saremar skutečně tyto služby poskytla za pro veřejnost nejnižší cenu.

(94)

Komise se domnívala, že podpora ve formě veřejné vyrovnávací platby společnosti Saremar nemůže být považována za slučitelnou s vnitřním trhem a nemůže být vyňata z povinnosti ohlašování podle rozhodnutí Komise 2005/842/ES (23) (dále jen „rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2005“), ani podle rozhodnutí Komise 2012/21/EU (24) (dále jen „rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2011“).

(95)

Komise vyjádřila pochybnosti ohledně slučitelnosti vyrovnávacích plateb na základě rámce Společenství pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011) (25) (dále jen „rámec služeb obecného hospodářského zájmu z roku 2011“), vzhledem ke sporné kvalifikaci služeb obecného hospodářského zájmu a skutečnosti, že společnosti Saremar mohla být poskytnuta nadměrná vyrovnávací platba.

(96)

Komise konečně poznamenává, že aby mohly být služby obecného hospodářského zájmu považovány za slučitelné s vnitřním trhem po 31. lednu 2012, musí splňovat další podmínky stanovené v odstavcích 14, 19, 20, 24, 39 a 60 rámce služeb obecného hospodářského zájmu z roku 2011. Komise dospěla k závěru, že v daném případě tyto podmínky dodrženy nebyly.

(97)

Komise vyzvala Itálii, aby objasnila způsob stanovení ceny propagační činnosti a předložila důkazy, že byla oceněna v tržní hodnotě, například předložením srovnávacích kritérií dostupných na trhu.

(98)

Komise dospěla k předběžnému závěru, že doporučující dopisy neposkytují společnosti Saremar žádné nepatřičné výhody z toho důvodu, že nakonec nebyly využity k zajištění úvěru ani jiných finančních závazků příjemce. Požádala Itálii a zúčastněné strany, aby v tomto ohledu předložily připomínky.

(99)

Komise rovněž vyzvala Itálii o předložení důkazů o tom, že úvěr ve výši 3 miliony EUR, který čerpala společnost Saremar od banky Banco di Sardegna SpA, byl v souladu s tržními podmínkami.

(100)

Pokud jde o rekapitalizaci společnosti Saremar, zaujala Komise předběžné stanovisko, že toto opatření poskytuje společnosti hospodářskou výhodu vzhledem k tomu, že je nepravděpodobné, že by daný kapitál za obdobných okolností upsal soukromý akcionář. Požádala Itálii a zúčastněné strany, aby v tomto ohledu předložily připomínky.

(101)

Společnost Saremar podporuje a doplňuje argumenty RAS ohledně vyrovnávací platby obdržené za provozování obou linek spojujících Sardinii s pevninou v letech 2011 a 2012. Tyto připomínky jsou souhrnně uvedeny níže.

(102)

K ostatním opatřením, která byla předmětem vyšetřování, se společnost nevyjádřila.

(103)

RAS argumentoval za prvé tím, že vyrovnávací platba poskytnutá společnosti Saremar za provozování dvou spojů s pevninou je v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství. Přestože byl provoz těchto tras ztrátový, bylo legitimní předpokládat, že tato činnost bude návratná. Při přijímání předmětných opatření jednal RAS na trhu jako obezřetný investor vzhledem k tomu, že jeho rozhodnutí zprovoznit dvě předmětné linky se zakládalo na obchodním plánu připraveném ex-ante. Zejména:

(104)

Za druhé RAS zdůraznil, že v tomto případě byla dodržena všechna čtyři kritéria rozsudku ve věci Altmark z níže uvedených důvodů.

(105)

Vnitrostátní orgány mají k dispozici široké rozhodovací pravomoci při definování služeb obecného hospodářského zájmu. RAS byly zákonem č. 296 ze dne 7. prosince 2006 přiznány kompetence týkající se územní kontinuity, a je proto orgánem s nejlepšími předpoklady pro to definovat služby obecného hospodářského zájmu, pokud jde o spojení mezi Sardinií a pevninskou Itálií. Na tomto základě zdůrazňuje RAS svůj zájem o zajištění územní kontinuity za přijatelné tarify. Pověření společnosti Saremar poskytováním této služby na zkoušku mělo řešit potřeby obecného zájmu a mělo být vedeno naléhavými důvody.

(106)

Pokud jde o skutečnou nutnost uložení závazků veřejné služby, RAS nejprve připomíná závažnou krizi bývalé mateřské společnosti Tirrenia, která tradičně provozovala spojení mezi Sardinií a pevninskou Itálií. Finanční obtíže skupiny Tirrenia měly údajně za následek extrémní nejistotu ohledně provozování této veřejné služby, a to minimálně do července 2012, kdy konsorcium CIN uzavřelo novou úmluvu. RAS připomíná, že Komise zablokovala prodej skupiny Tirrenia konsorciu CIN v původním složení akcionářů.

(107)

Za druhé RAS tvrdí, že zvýšení cen dopravy na linkách spojujících Sardinii s pevninou v následujících měsících se závažně dotklo většiny uživatelů, zejména sociálně slabší části sardinské veřejnosti.

(108)

Právě na základě těchto důvodů RAS v dubnu 2011 rozhodl zřídit na zkoušku služby veřejné dopravy s cílem zajistit územní kontinuitu s pevninou za přijatelné ceny. Soukromí provozovatelé byli sice ohledně této problematiky konzultováni, podle RAS však neprojevili žádnou ochotu zachovat stávající ceny a odmítli jakoukoli podobu závazku erga omnes týkajícího se tarifů.

(109)

Provozováním této služby obecného hospodářského zájmu byla pověřena společnost Saremar prostřednictvím několika pověřovacích aktů, které jasně nastínily cíl tohoto veřejného zájmu. RAS zdůrazňuje, že pověření společnosti Saremar provozováním předmětných služeb bylo jedinou schůdnou alternativou schopnou zabránit závažným narušením územní kontinuity.

(110)

Společnost Saremar lze klasifikovat jako interního provozovatele RAS: je přímo řízena RAS, který je jejím jediným akcionářem, byla zákonem pověřena provozováním linek ze Sardinie na menší ostrovy a na Korsiku na jedné straně a na pevninu na straně druhé; není oprávněna rozhodovat o provozování služeb, jimiž byla pověřena a které jednostranně určuje RAS; společnost Saremar rovněž nevyvíjí žádnou činnost v rozporu se zájmem RAS. RAS proto tvrdí, že v souladu s pravidly pro zadávání veřejných zakázek nebyl povinen na poskytování této služby vypisovat výběrové řízení, ale byl oprávněn je zadat přímo tomuto internímu provozovateli. Pokud vyrovnávací platba nepřekročila náklady vzniklé při provozování této služby, nebyla poskytnuta státní podpora.

(111)

V tomto smyslu RAS připomíná, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 (26) výslovně uvádí, že vnitrostátní orgány mohou pověřit vnitřního provozovatele/oddělení poskytováním služeb v přepravě bez nabídkového řízení na uzavírání smluv o veřejných službách. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 (27) rovněž předpokládá možnost, že veřejné orgány přijmou „mimořádná opatření v případě přerušení služeb nebo rizika přerušení služeb“, která mohou mít podobu „přímého uzavření dohody o veřejné službě nebo společně dohodnutého prodloužení dohody o veřejné službě“.

(112)

Podle RAS potvrdila toto stanovisko Komise v rámci řízení o porušení práva týkajícího se toho, že Itálie nedodržela nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž) (28) (dále jen „nařízení o námořní kabotáži“); Komise v této souvislosti uvedla, že „kdyby regiony provozovaly tuto službu interně ve smyslu judikatury ANAV C-410/04) a dodržovaly všechny příslušné požadavky, mělo by se za to, že nařízení o námořní kabotáži bylo dodrženo.“

(113)

RAS zdůrazňuje, že výběr linek, které měla provozovat společnost Saremar, byl proveden na základě studie proveditelnosti, která náležitě zohlednila nezbytnost zaručení územní kontinuity a zajištění ekonomické životaschopnosti této činnosti. Jak připomínají následná rozhodnutí 25/69 a 27/4, byl právě na základě této studie a informací o trhu, které shromáždila společnost Saremar, v sezoně zahájen provoz linek Civitavecchia – Golfo Aranci (od 15. června do 15. září 2011) a Vado Ligure – Porto Torres (od 22. června do 15. září 2012).

(114)

RAS rovněž připomíná, že provozování linek Janov – Porto Torres a Civitavecchia – Olbia v letní sezoně nespadá do oblasti působnosti této nové úmluvy uzavřené mezi italským státem a konsorciem CIN, a proto nepodléhá závazkům veřejné služby za účelem zajištění cenové dostupnosti služeb. V každém případě tato nová úmluva umožňuje přehodnocení cen s cílem zohlednit nárůst nákladů (zejména nákladů na pohonné hmoty), a proto by nezajišťovala cenovou dostupnost služeb pro obyvatele trvale žijící na Sardinii.

(115)

RAS uvádí, že zkušební provoz na obou linkách na pevninu byl s konečnou platností ukončen v září 2012. RAS následně vypracoval strukturovaný projekt provozu spojení s pevninou, který byl Komisi předem oznámen, jmenovitě projekt Flotta Sarda. Bude zřízena nová společnost Flotta Sarda S.p.A. (dále jen „Flotta Sarda“), která bude ve výlučném vlastnictví RAS, bude jím v plném rozsahu financována a bude pověřena poskytováním služeb námořní přepravy v rámci režimu veřejných služeb na čtyřech linkách spojujících Sardinii s pevninskou Itálií. Flotta Sarda obdrží roční vyrovnávací platbu na pokrytí nákladů na veřejnou službu.

(116)

Skutečnost, že regionální rozhodnutí vyzývající společnost Saremar k zahájení provozu na předmětných trasách nestanoví její právo na vyrovnávací platbu, nemá vliv na dodržení druhého kritéria rozsudku Altmark. Veřejné orgány nemusí ex-ante definovat přesnou výši vyrovnávací platby, která bude poskytnuta za provozování veřejných služeb. Postačí jen, když předem určí způsob výpočtu způsobilých nákladů do té míry, do níž jsou tyto náklady přímo přiřaditelné poskytování služeb obecného hospodářského zájmu. V tomto případě se RAS v okamžiku, kdy se rozhodl vyzvat společnost Saremar, aby zajistila spoje s pevninou, skutečně domníval, že provoz těchto služeb nebude ztrátový. Vyrovnávací platby by se teoreticky mohly jevit jako zbytečné, nebyly však vyloučeny.

(117)

RAS poukazuje na to, že vzhledem k tomu že provozování předmětných služeb bylo předmětem samostatného účetnictví, bylo možné snadno identifikovat čisté náklady vzniklé při poskytování této veřejné služby.

(118)

Společnost Saremar zajišťovala předmětné veřejné služby na základě odděleného účetnictví. RAS je toho názoru, že tato skutečnost je dostatečnou zárukou toho, že veřejné prostředky byly využity pouze jako náhrada poskytnutá provozovateli za vykázaný schodek. Podle názoru RAS se tedy společnosti Saremar nedostalo nadměrného vyrovnání.

(119)

RAS tvrdí, že čtvrtá podmínka stanovená v rozsudku ve věci Altmark je splněna vzhledem k tomu, že plavidla používaná na uvedených trasách byla pronajata na základě průzkumu trhu a náklady na pohonné hmoty jsou v souladu s tržními cenami. Všechny ostatní složky nákladů (pojištění, pomocné služby pro navigaci, přístavní práva) jsou tržní.

(120)

RAS tvrdí, že kvalifikace společnosti Saremar jako vnitřního provozovatele znemožňuje uplatnění podmínky zákazu diskriminace, stanovené v nařízení o námořní kabotáži, a zadání veřejné služby společnosti Saremar tedy není v rozporu s rozhodnutími o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2005 ani z roku 2011.

(121)

RAS vysvětluje, že všechny podstatné prvky tohoto opatření byly definovány již v dubnu 2011. Jakákoli podpora, která nabyla účinku dříve, než vstoupilo v platnost rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2011, by měla být posuzována na základě rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2005. RAS se domnívá, že jsou splněny podmínky slučitelnosti, které jsou v něm stanoveny. Zejména:

(122)

RAS se domnívá, že toto opatření by bylo v každém případě v souladu rovněž s rozhodnutím o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2011 vzhledem k tomu, že:

(123)

A konečně RAS tvrdí, že dané opatření nelze považovat za narušení hospodářské soutěže v míře odporující zájmu Unie vzhledem k tomu, že jeho cílem je zajistit územní kontinuitu a že je omezeno na schodek vzniklý při provozování služeb obecného hospodářského zájmu.

(124)

Podle RAS odpovídá dotace na propagační činnost službám, které společnost Saremar skutečně poskytovala, a neposkytuje tedy této společnosti žádnou nepatřičnou hospodářskou výhodu.

(125)

RAS konstatuje, že při posuzování souladu ceny s tržními podmínkami je nutno náležitě zohlednit skutečnost, že předmětná propagační činnost nebyla omezena na sezonu roku 2011, jak bylo původně plánováno, ale byla nakonec prodloužena až do roku 2012.

(126)

V pozdější fázi řízení dne 28. června 2013 předložil RAS Komisi znalecký posudek s cílem odůvodnit cenu propagační činnosti. Odborník dospěl k závěru, že tržní hodnota propagační činnosti, kterou uskutečnila společnost Saremar v roce 2011 a 2012, se pohybuje přibližně mezi 2 458 168 EUR a 2 609 631 EUR (bez DPH). RAS se proto domnívá, že cena, kterou uhradil společnosti Saremar, byla odůvodněná. Bylo provedeno srovnání tržních nákladů s průměrnými náklady na reklamu na metr čtvereční odhadovanými na základě parametrů, jako je doba trvání (byly zohledněny některé slevy za pokračování reklamní kampaně v roce 2012), typ inzerce (interní nebo externí) a umístění (důležitá města, významný příliv obyvatelstva, oblasti mobility).

(127)

RAS tvrdí, že kdyby byla cena uhrazená společnosti Saremar za propagační činnost považována za příliš vysokou, byla by výhoda poskytnutá této společnosti omezena na rozdíl mezi skutečně uhrazenou cenou a tržní hodnotou služeb. A konečně se RAS domnívá, že slučitelnost jakékoli takové podpory by měla být posuzována na základě čl. 106 odst. 2 SFEU.

(128)

RAS tvrdí, že úvěrová linka ve výši 3 milionů EUR, kterou získala společnost Saremar, nezahrnovala regionální fondy. Společnost Saremar ji získala od soukromé finanční instituce – banky BS – za tržní sazby. Společnost Saremar však tuto úvěrovou linku neaktivovala s tím výsledkem, že platnost doporučujícího dopisu z července 2011, vydaného v souladu s rozhodnutím 23/2, dne 30. listopadu 2011 vypršela. Vzhledem k tomu, že s tímto doporučujícím dopisem nebyl spjat žádný finanční závazek této společnosti, nelze ho kvalifikovat jako záruku.

(129)

Druhý doporučující dopis, který byl schválen rozhodnutím 52/119, nebyl vydán a RAS proto nepřevzal žádnou závaznou povinnost ve prospěch společnosti Saremar. Finanční transakce stanovená v rozhodnutí 52/119 (možnost přečerpání zůstatku bankovních účtů do výše 5 milionů EUR) nebyla ve skutečnosti nikdy provedena. Jak připomíná rozhodnutí 12/15, úvěr sjednaný s bankou MPS si společnost Saremar vyžádala a získala bez záruky ze strany RAS.

(130)

RAS zdůrazňuje, že rekapitalizace nemá žádný vztah ke skutečnosti, že společnost Saremar provozuje obě uvedené linky spojů s pevninskou Itálií. Toto opatření se týká spíše služeb provozovaných společností Saremar na menších ostrovech a na Korsice podle původní úmluvy, která byla prodloužena.

(131)

Částka 11,5 milionu EUR stanovená rozhodnutím 36/6 odpovídá pohledávce vznesené proti společnosti Tirrenia v insolvenčním řízení. Tato částka se však týká finančních operací v rámci skupiny Tirrenia před rokem 2009. Tato částka by tedy byla schválena již v roce 2004, kdy Komise přijala konečné rozhodnutí o počátečních úmluvách do konce roku 2008.

(132)

Rekapitalizace byla dosud provedena pouze částečně. Rozhodnutím ze dne 15. června 2012 rozhodla valná hromada společnosti Saremar o navýšení kapitálu společnosti z 1 209 010,64 EUR na 6 099 961 EUR vydáním 307 765 kmenových akcií o nominální hodnotě 19,82 EUR. Dne 11. července 2012 zvýšil RAS kapitál společnosti Saremar pouze o 824 309,6 EUR. RAS podmínil upsání zbývajících 4 066 640,67 EUR dodržením ustanovení o statu quo a oznámením této operace Komisi.

(133)

RAS zdůrazňuje, že rekapitalizace sloužila pouze ke zpětnému získání prostředků, které společnost Saremar měla v každém případě již k dispozici. Toto opatření nezahrnuje převod nových veřejných zdrojů, a nepředstavuje tedy státní podporu. Toto opatření by mělo být považováno za kompatibilní se zásadou investora v tržním hospodářství vzhledem k tomu, že je založeno na obchodním plánu definovaném ex-ante a jeho cílem je optimalizovat výnos z prodeje společnosti se spolehlivou perspektivou životaschopnosti.

(134)

A konečně RAS zdůrazňuje, že soukromí provozovatelé, zejména společnosti GNV a Moby, využili navýšení kapitálu ke kompenzaci provozních ztrát. Některé z těchto operací pravděpodobně proběhly současně s opatřením, které provedl RAS ve prospěch společnosti Saremar.

(135)

Společnost Moby tvrdí, že společnost Saremar byla v letech 2011 a 2012 schopna provozovat oba uvedené spoje na pevninu za ceny nižší než náklady pouze díky dotaci, kterou jí poskytl RAS. Moby tvrdí, že v důsledku nepřiměřeně nízkých cen účtovaných společností Saremar došlo k podstatné změně struktury trhu. Soukromí provozovatelé, kteří na uvedených linkách působili do roku 2011, jako například GNV nebo Forship (Sardinia Ferries), neměli jinou možnost než trh opustit.

(136)

Podle společnosti Moby nelze toto opatření odůvodnit veřejným zájmem, a to nejméně ze dvou důvodů.

(137)

Za prvé Itálie při uzavírání nové úmluvy s konsorciem CIN dne 18. července 2012 zohlednila veškeré zákonné zájmy veřejné služby, které zahrnovaly plnění závazků veřejné služby na linkách mezi Sardinií a pevninskou Itálií. Nová úmluva stanovila závazky veřejné služby týkající se provozování tras Janov – Porto Torres a Civitavecchia – Olbia mimo sezonu (celoročně s výjimkou období od června do září) minimálně s denní frekvencí. Tato úmluva stanovila rovněž horní hranici tarifů a další snížení tarifů pro trvale žijící obyvatele na všech trasách provozovaných v rámci režimu veřejné služby. Stanovila požadavky na minimální kapacitu, které byly konkrétně určeny pro každou jednotlivou předmětnou linku.

(138)

Za druhé opatření nepředstavuje skutečný zájem veřejné služby vzhledem k tomu, že dvě předmětné linky jsou komerční povahy. Společnost Saremar zajišťovala provoz na těchto linkách nejen mimo sezonu, ale také v sezoně 2011 a 2012, kdy bylo na trhu přítomno několik dalších provozovatelů. Právě z důvodu svého komerčního charakteru v letní sezoně byly tyto linky vyloučeny z oblasti působnosti nové úmluvy.

(139)

Pověřovací akty navíc předmětné služby nedefinují explicitně jako služby obecného hospodářského zájmu a nepřiznávají provozovateli právo na vyrovnávací platbu. RAS navíc pověřil společnost Saremar poskytováním těchto služeb přímo, bez předchozího výběrového řízení.

(140)

Společnost Moby dospěla k závěru, že vyrovnávací platba nebyla odůvodněná a že není v žádném případě úměrná ztrátám, které společnosti Saremar vznikly v důsledku poskytování předmětných služeb.

(141)

Společnost Moby tvrdí, že dotace ve výši 2 479 000 EUR (bez DPH), poskytnutá společnosti Saremar na propagační činnost, je zjevně nepřiměřená. Ani okamžitou zálohu ve výši 80 % nelze považovat za běžnou obchodní praxi.

(142)

Společnost Moby rovněž na základě rozvahy společnosti Saremar za rok 2011 uvádí, že agentura kromě uvedených 3 milionů EUR poskytla společnosti Saremar i 1 157 000 EUR (bez DPH) jako vrácení zálohy, kterou společnost Saremar údajně vynaložila v rámci kampaně „Léto 2011 – kampaň Flotta Sarda“ (viz 80. bod odůvodnění). Společnost Moby tvrdí, že tato částka rovněž představuje podporu poskytnutou společnosti Saremar.

(143)

A konečně agentura zadala propagační služby bez výběrového řízení.

(144)

Co se týče druhého doporučujícího dopisu (viz 87. bod odůvodnění), společnost Moby připomíná, že RAS rozhodnutím 52/119 potvrdil, že pro zahájení poskytování služeb na trase Civitavecchia – Olbia byl nezbytný okamžitý úvěr od banky MPS a že si tato banka od RAS vyžádala záruku. Skutečnost, že tento doporučující dopis byl rozhodnutím 12/15 formálně zrušen, není relevantní pro kvalifikaci daného opatření jako státní podpory vzhledem k tomu, že bylo výslovně vyžádáno bankou MPS a že se již projevily jeho účinky.

(145)

Společnost Moby plně podporuje předběžný názor Komise na rekapitalizaci. Tvrdí, že soukromý investor by neprovedl stejnou investici vzhledem k obtížné finanční situaci společnosti a nedostatku předvídatelných vyhlídek na návrat k životaschopnosti. Rekapitalizace také fakticky usnadnila přístup společnosti Saremar k úvěru od banky MPS, a má tedy účinky podobné účinkům záruky, což přineslo společnosti Saremar hospodářskou výhodu.

(146)

Společnost Moby odkazuje rovněž na dodatečnou částku ve výši 4 milionů EUR, kterou RAS poskytl společnosti Saremar v říjnu 2011. Tato částka pravděpodobně doplňovala státní dotace v důsledku zvýšení provozních nákladů linek na menší ostrovy a na Korsiku, provozovaných společností Saremar na základě původní úmluvy, která byla prodloužena. Společnost Moby tvrdí, že toto opatření představuje dodatečnou podporu poskytnutou společnosti Saremar, která nebyla oznámena Komisi předem.

(147)

Společnost Moby kvalifikuje všechna posuzovaná opatření jako protiprávní a neslučitelnou podporu poskytnutou společnosti Saremar.

(148)

Žádná jiná strana se k opatřením, která jsou předmětem tohoto rozhodnutí, v rámci procesních lhůt nevyjádřila.

(149)

V pozdější fázi vyšetřování dne 3. července 2013 předložila společnost GNV Komisi dva dokumenty: i) zprávu odborníka jmenovaného soudem v souvislosti s občanskoprávním soudním sporem zahájeným společností GNV proti společnosti Saremar u soudu v Janově, a ii) rozhodnutí soudu ze dne 11. června 2013, které tuto zprávu připouští jako důkaz.

(150)

Tento odborník posoudil a zahrnul do zprávy tři otázky, které mají význam pro posouzení stávající státní podpory, a to: i) zda rekapitalizace poskytla výhodu společnosti provozující oba spoje s pevninou či nikoli, ii) soulad rekapitalizace se zásadou investora v tržním hospodářství a iii) soulad dotace vyplacené společnosti Saremar za propagační činnost s tržními zásadami.

(151)

Podle této zprávy bylo cílem rekapitalizace zachování činnosti společnosti s ohledem na nejisté prodloužení původní úmluvy na následujících dvanáct měsíců a tedy dostupnosti vyrovnávací platby za následující rok. Zpráva se opírá o dokument schválený současně s rozvahou za rok 2011 (29), který připomíná, že oba spoje s pevninskou Itálií generovaly v roce 2011 provozní ztrátu ve výši 214 000 EUR a že v důsledku nejistoty ohledně privatizace skupiny Tirrenia nebyly jisté ani státní dotace. Zpráva dochází k závěru, že rekapitalizace byla nutností pro zajištění kontinuity provozu. Prospěla jak společnosti provozující spojení s menšími ostrovy, tak společnosti poskytující služby dopravy na pevninu.

(152)

Zpráva dále uvádí, že společnost Saremar dosáhla v roce 2011 celkového přebytku ve výši 2 523 439 EUR. Tvořil ho zisk ve výši 2 737 797 EUR na linkách provozovaných v rámci úmluvy se státem a ztráta ve výši 214 358 EUR na linkách zajišťujících spojení s pevninou.

(153)

Odborník dospěl rovněž k závěru, že rekapitalizace nebyla v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství vzhledem k nejisté situaci společnosti, která ztratila více než jednu třetinu svého základního kapitálu, k vysoce konkurenčnímu trhu, na kterém společnost působila, a k jejím omezeným obchodním perspektivám. Dospěl k závěru, že soukromý investor by do takové činnosti s největší pravděpodobností neinvestoval.

(154)

Pokud jde o shodu s tržní hodnotou ceny za propagační činnost, odborník uvedl, že podle rozvahy společnosti za rok 2011 obdržela společnost Saremar 2 479 000 EUR jako vyrovnávací platbu za poskytování reklamních služeb na plavidlech zajišťujících linky na pevninu. Analyzoval soulad této ceny s tržními podmínkami vydělením nákladů vzniklých při poskytování přepravních služeb počtem přepravovaných cestujících. Výsledná hodnota nákladů na cestujícího ve výši 18,47 EUR byla ve srovnání s běžnými náklady na tento typ reklamy považována za nepřiměřenou, a to tím spíše vzhledem k tomu, že reklama byla zaměřena na cestující na palubě, kteří si tedy Sardinii jako turistickou destinaci již zvolili. Cena uhrazená RAS nebyla považována za cenu odrážející tržní hodnotu propagační činnosti prováděné společností Saremar.

(155)

Společnost GNV Komisi rovněž předložila připomínky společnosti Saremar týkající se zprávy poskytnuté v rámci vnitrostátního řízení. Ve svých připomínkách společnost Saremar zdůraznila, že Národní orgán pro hospodářskou soutěž již potvrdil, že její podíl na trhu se službami námořní přepravy spojujícími Sardinii s pevninskou Itálií byl vždy okrajový a proto nebyla povinna měnit již existující podmínky na trhu. Společnost Saremar také potvrdila záporný výsledek v roce 2011 (214 358 EUR) na linkách spojujících Sardinii s pevninou. Uvedla, že pro vyrovnání ztráty na obou linkách na pevninu by společnost musela zvýšit tarify na úroveň účtovanou soukromými provozovateli.

(156)

Skutečnost, že služby na obou linkách byly v září 2011 přerušeny, pomohla snížit provozní ztráty. Pokračování provozu by negativně ovlivnilo výsledky a vedlo by k zásahu RAS, jehož cílem by bylo krytí provozních ztrát.

(157)

Společnost Saremar zdůraznila, že situace společnosti v okamžiku rekapitalizace byla kritická vzhledem k (většímu než mírnému) riziku škrtů ve veřejných dotacích. Z důvodu neschopnosti státu podporovat společnost, a to i z hlediska jejího řízení, vzbuzovala finanční situace společnosti značné obavy. Podle společnosti Saremar je vzhledem k této skutečnosti jakékoli srovnávání se soukromými provozovateli nevhodné.

(158)

Itálie se ke komentářům předloženým zúčastněnými stranami ohledně opatření přijatých RAS ve prospěch společnosti Saremar nevyjádřila.

(159)

Podle čl. 107 odst. 1 SFEU „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.“

(160)

Kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 jsou kumulativní. Proto musí být za účelem zjištění toho, zda oznámená opatření představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1, splněny všechny výše uvedené podmínky. Finanční podpora by měla zejména:

(161)

Aby mohlo být finanční opatření kvalifikováno jako státní podpora, musí být přičitatelné státu a musí být přímo nebo nepřímo poskytnuto ze státních prostředků.

(162)

Vyrovnávací platbu za provozování obou námořních tras společností Saremar vyplácí RAS z regionálního rozpočtu. Je proto přičitatelná státu a je poskytována ze státních prostředků.

(163)

Dotaci poskytnutou společnosti Saremar na propagační činnost lze přičítat státu za předpokladu, že agentura je ve výlučném vlastnictví RAS a slouží k realizaci regionální politiky v oblasti cestovního ruchu a regionálního rozvoje. Ani informace, které měla k dispozici Komise, ani připomínky zúčastněných stran předložené po zahájení řízení nezpochybnily přičitatelnost uvedeného opatření státu.

(164)

Pokud jde o doporučující dopisy, Komise konstatuje, že uvádějí pouze závazek RAS oznámit bankám jakoukoli změnu jeho obchodního podílu ve společnosti společně s prohlášením, že RAS jakožto akcionář zajistí, aby byla společnost Saremar řízena účelným, účinným a ekonomickým způsobem. Vzhledem k tomu, že tyto doporučující dopisy nepředstavovaly záruku za žádný finanční závazek společnosti Saremar, nevytvářely do budoucna žádnou potenciální zátěž státních prostředků. Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že nepředstavují státní podporu.

(165)

Veškerá ostatní opatření zajišťuje RAS přímo z regionálního rozpočtu, a jedná se proto o státní prostředky.

(166)

Veškerá posuzovaná opatření včetně vyrovnávací platby za provozování námořních tras, byla poskytnuta jednomu příjemci, a jsou tedy jednoznačně selektivní.

(167)

V průběhu formálního vyšetřovacího řízení RAS nejprve argumentoval tím, že vyrovnávací platba za provozování obou linek byla v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství. RAS pak vyjádřil předpoklad, že splňuje kritéria rozsudku ve věci Altmark.

(168)

Míra, do níž vyrovnávací platba splňuje kritéria rozsudku ve věci Altmark, je hodnocena ve 180. a násl. bodech odůvodnění. Jako obecné konstatování však Komise uvádí, že je potřeba rozlišovat mezi přezkoumáním zásady investora v tržním hospodářství a splněním kritérií rozsudku ve věci Altmark. Obě tato přezkoumání sice slouží k posouzení existence výhody pro příjemce, avšak jasně odkazují na různé role, které mohou hrát veřejné orgány při přijímání finančních opatření ve prospěch daného podniku. Zásada investora v tržním hospodářství se uplatní v případě, že veřejné orgány jednají v postavení akcionáře (tj. jejich cílem je v prvé řadě zisk z provozu), zatímco kritéria rozsudku ve věci Altmark jsou relevantní tehdy, pokud veřejné orgány sledují cíle veřejného zájmu, které nejsou typické pro soukromého provozovatele (tj. perspektiva dosažení zisku má druhořadý, pokud vůbec nějaký, význam). (30) Argumenty, které předložil RAS za účelem odůvodnění vyrovnávací platby za provozování obou tras mezi Sardinií a pevninskou Itálií, se tedy jeví jako rozporuplné.

(169)

Komise navíc konstatuje, že opatření může být v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství pouze tehdy, je-li založeno na perspektivě zdravé životaschopnosti příjemce. RAS tvrdí, že postup a kroky, které prováděl před přijetím rozhodnutí pověřit společnost Saremar provozováním dotčených tras, jsou srovnatelné s chováním soukromého provozovatele na trhu za podobných okolností. Komisi však v průběhu vyšetřování nebyl předložen obchodní plán ani šetření trhu, které údajně provedla společnost Saremar před získáním veřejné podpory, i když bylo povinností daného členského státu předložit objektivní důkazy o tom, že vyrovnávací platbu za provozování obou linek mezi Sardinií a pevninskou Itálií je třeba přičíst státu jednajícímu v postavení akcionáře. (31) RAS naopak dopisem ze dne 26. září 2013 potvrdil, že ačkoli bylo rozhodnutím 36/6 stanoveno vypracování obchodního plánu, žádný takový plán týkající se provozování těchto linek v létě 2012 vypracován nebyl. Proto RAS minimálně pro letní sezonu roku 2012 přijal rozhodnutí obnovit provoz na obou těchto trasách dříve, než společnost Saremar vypracovala obchodní plán. Dále rovněž podle rozvahy společnosti Saremar, a jak sama společnost Saremar potvrdila v rámci vnitrostátního občanského soudního řízení, bylo provozování obou těchto linek v letní sezoně 2011 ztrátové, a proto nemohlo rozumně odůvodnit rozhodnutí o pokračování provozu stejných linek i v roce 2012, zejména za situace, kdy neexistoval žádný obchodní plán ani prognózy, z nichž by vyplývalo, že se tyto trasy v budoucnosti stanou v zásadě ziskovými. Komise tedy dospěla k závěru, že vyrovnávací platbu za provozování obou linek mezi Sardinií a pevninskou Itálií nelze připisovat státu jednajícímu v postavení akcionáře, a v důsledku toho není v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství.

(170)

Co se týče údajného splnění kritérií rozsudku ve věci Altmark, Itálie tvrdí, že definovaným veřejným posláním bylo provozování dvou výše uvedených kabotážních linek za přijatelné ceny (32). Komise v této souvislosti podotýká, že tyto služby by mohly být kvalifikovány jako služby obecného hospodářského zájmu pouze tehdy, pokud by v případě, že by nebyla poskytnuta veřejná vyrovnávací platba, nebyly poskytovány na tržním základě uspokojivě a za podmínek (jako je například cena) podobných podmínkám definovaným veřejnými orgány (33). Podle RAS bylo pověření společnosti Saremar prozatímním provozováním obou těchto linek krátkodobým opatřením do doby, dokud nebudou přijata účinnější nápravná opatření s cílem řešit selhání trhu při poskytování cenově dostupných spojení mezi Sardinií a pevninskou Itálií.

(171)

I když pověřovací akty výslovně nekvalifikují provozování obou uvedených linek na pevninu jako služby obecného hospodářského zájmu, zmiňují se o cenové dostupnosti tarifů jako o obecném předpokladu tohoto provozování. V průběhu formálního vyšetřovacího řízení, trvaly RAS a společnost Saremar na zdůvodnění tohoto opatření z hlediska služeb obecného hospodářského zájmu. Toto zdůvodnění je patrné obzvláště v jejich připomínkách k rozhodnutí z roku 2012 bez ohledu na další argument o souladu se zásadou investora v tržním hospodářství.

(172)

Komise bude dále zkoumat údajné dodržování podmínek stanovených Soudním dvorem v rozsudku ve věci Altmark s cílem dojít k závěru, zda vyrovnávací platba poskytnutá společnosti Saremar za provozování veřejné služby představuje výhodu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Tyto podmínky jsou kumulativní, takže pokud není jen jediná z nich splněna, považuje se vyrovnávací platba za výhodu pro příjemce ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Tyto podmínky mohou být shrnuty následovně:

(173)

Z důvodů jasnosti považuje Komise za účelnější zahájit v projednávaném případě analýzu druhou podmínkou rozsudku ve věci Altmark.

(174)

V tomto ohledu Komise konstatuje, že parametry pro výpočet vyrovnávací platby nebyly stanoveny předem. V pověřovacích aktech, konkrétně v rozhodnutí 25/69, rozhodnutí 48/65 a v rozhodnutí 36/6 týkajících se provozu na lince Golfo Aranci – Civitavecchia a v rozhodnutí 27/4 a rozhodnutí 36/6 týkajících se provozu na lince Vado Ligure – Porto Torres nebyl de facto uveden žádný výslovný odkaz na jakoukoli vyrovnávací platbu, která by měla být poskytnuta společnosti Saremar za provozování těchto linek. Sám RAS připustil, že původně nebyla stanovena žádná vyrovnávací platba, protože tyto linky byly považovány za komerčně životaschopné a záměrem bylo, aby je společnost Saremar využívala tak, aby dosáhla hospodářské rovnováhy. Ve skutečnosti nebylo záměrem RAS poskytovat společnosti Saremar vyrovnání za předmětné služby. Vzhledem k tomu, že za prvé nebyla stanovena žádná vyrovnávací platba za provozování obou předmětných linek a za druhé byl společnosti Saremar poskytnut manévrovací prostor pro nastavení tarifů právě proto, aby byla schopna dosáhnout prahu rentability, nemůže mít Komise za to, že parametry pro výpočet této (neexistující) vyrovnávací platby byly předem stanoveny objektivním a transparentním způsobem.

(175)

Jak vyplývá z rozhodnutí 20/57, bylo cílem povinnosti vést oddělené účetnictví zajistit, aby společnost Saremar při provozování uvedených linek dosáhla hospodářské rovnováhy, nikoli nastavit parametry budoucí hypotetické vyrovnávací platby, která byla de facto již od počátku vyloučena.

(176)

Rozhodnutí RAS poskytnout společnosti Saremar vyrovnání za provoz obou předmětných linek bylo přijato až 7. srpna 2012, a proto byl vyrovnávací mechanismus vytvořen až ex-post poté, co v důsledku provozu těchto linek vznikl schodek. Jak již bylo uvedeno, ani výše vyrovnávací platby, ani parametry pro její výpočet nebylo možné stanovit ex ante, protože provoz obou těchto linek, které jsou považovány za „hlavní obchodní a turistické trasy“ (34), byl považován za životaschopný a společnost Saremar měla předmětné linky provozovat tak, aby dosáhla hospodářské rovnováhy. Komise připomíná, že pověřovací akty jednoznačně stanovily společnosti Saremar prostor pro nastavení tarifů tak, aby byla zajištěna životaschopnost provozu obou těchto linek. Komise dále konstatuje, že společnost Saremar byla nejen oprávněna tyto tarify upravovat v souladu s cílem životaschopnosti, ale že tak ve skutečnosti i činila. Zejména v návrhu společnosti Saremar ohledně tarifů na lince Porto Torres – Vado Ligure v roce 2012 je uvedeno, že navrhované tarify odrážejí mírný nárůst ve srovnání s tarify použitými na téže lince v roce 2011, aby společnosti umožnily dosáhnout prahu rentability provozu. Na základě navrhovaného tarifu společnost Saremar v dané době předpokládala, že jí na této lince vznikne přebytek ve výši […] (*1) EUR.

(177)

Rozhodnutí 36/6 navíc uvádí, že „povinnost zachovat hospodářskou rovnováhu s cílem zabránit poskytnutí neslučitelné státní podpory neumožňuje zahájit v bezprostřední budoucnosti provoz na dalších linkách.“ Již v době vydání pověřovacích aktů bylo tedy zřejmé, že RAS nemá v úmyslu poskytnout vyrovnávací platbu za dvě předmětné linky. Kromě toho je také zřejmé, že již v té době si byl RAS vědom toho, že s ohledem na situaci převládající na trhu by dotace poskytnuté na provoz kabotážních spojů s pevninskou Itálií pravděpodobně představovaly neslučitelnou státní podporu. Italský účetní dvůr ve své zprávě o účetní závěrce RAS za rok 2012 dospěl k závěru, že: „provozování obou těchto linek […] zdaleka nedodržuje povinnost udržovat hospodářskou rovnováhu s cílem zabránit poskytnutí neslučitelné státní podpory, jak je stanoveno v rozhodnutí 48/65, a bez 10 milionů EUR, které poskytl region, by skončilo schodkem přesahujícím 13 milionů EUR.“ (35)

(178)

A konečně, jak je vysvětleno níže s ohledem na analýzu první podmínky rozsudku ve věci Altmark, se Komise domnívá, že pro část období analyzovaného v tomto rozhodnutí nebyla společnost Saremar pověřena povinností s jasně definovanou úrovní tarifů, které mají být považovány za přijatelné. Vzhledem k tomu, že parametry pro výpočet vyrovnávací platby za plnění závazků veřejné služby týkající se cenově dostupných tarifů musí být nutně provázány s úrovní tarifů, která je považována za přijatelnou, a k tomu, že tato úroveň nebyla v daném případě vždy jasně definována, nelze parametry pro výpočet vyrovnávací platby považovat za stanovené předem objektivním a transparentním způsobem.

(179)

Závěrem se Komise domnívá, že v tomto případě nelze považovat druhou podmínku rozsudku ve věci Altmark za splněnou, a že proto vyrovnávací platba poskytnutá společnosti Saremar představovala výhodu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(180)

Komise má také závažné pochybnosti ohledně splnění první podmínky rozsudku ve věci Altmark.

(181)

V této souvislosti je třeba připomenout, že v právních předpisech Unie neexistuje žádná jednotná a přesná definice služeb, které mohou představovat služby obecného hospodářského zájmu buď ve smyslu první podmínky rozsudku ve věci Altmark, nebo ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU (36). Bod 46 sdělení Komise o použití pravidel Evropské unie v oblasti státní podpory na vyrovnávací platbu udělenou za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (37) je formulován takto:

„Jestliže oblast existence služeb obecného hospodářského zájmu neupravují žádná zvláštní pravidla Unie, mají členské státy široké rozhodovací pravomoci při označení určité služby za službu obecného hospodářského zájmu a při poskytování vyrovnávací platby poskytovateli služby. Pravomoc Komise je v této souvislosti omezena na kontrolu skutečnosti, zda členský stát neučinil při vymezování služby jako služby obecného hospodářského zájmu zjevnou chybu, a na hodnocení státní podpory zahrnuté do vyrovnávací platby. Pokud existují zvláštní pravidla na úrovni Unie, rozhodovací pravomoci členských států jsou těmito pravidly dále vázány, aniž by tím byla dotčena povinnost Komise provádět hodnocení toho, zda byla služba obecného hospodářského zájmu správně vymezena pro účely kontroly v oblasti státní podpory.“

(182)

Vnitrostátní orgány jsou tedy oprávněny mít za to, že některé služby jsou v obecném zájmu a musí být provozovány prostřednictvím závazků veřejné služby s cílem zajistit ochranu veřejného zájmu v případě, že tržní síly nejsou schopny zajistit jejich poskytování na požadované úrovni nebo za požadovaných podmínek.

(183)

V tomto případě představovalo údajné poslání veřejné služby definované Itálií provozování dvou kabotážních linek spojujících pevninskou Itálii se Sardinií, konkrétně linek Civitavecchia – Olbia/Golfo Aranci a Vado Ligure – Porto Torres, za cenově dostupné tarify.

(184)

V oblasti kabotáže byla stanovena podrobná pravidla Unie upravující závazky veřejných služeb v nařízení o námořní kabotáži a pro účely zkoumání potenciální státní podpory podnikům, které provozují námořní dopravu, v pokynech Společenství pro státní podporu námořní dopravě (dále jen „pokyny pro námořní dopravu“) (38).

(185)

Čl. 4 odst. 1 nařízení o námořní kabotáži stanoví, že:

„Členský stát může uzavřít zakázky na veřejné služby nebo uložit závazky veřejných služeb jako podmínku pro poskytování služeb kabotáže společnostem lodní dopravy podílejícím se na pravidelné dopravě na ostrovy, z ostrovů a mezi ostrovy. Pokud členský stát uzavírá zakázky na veřejné služby nebo ukládá závazky veřejných služeb, činí tak na nediskriminačním základě ve vztahu ke všem majitelům lodí ze Společenství.“

(186)

V souladu s oddílem 9 pokynů pro námořní dopravu „(…) mohou být nařízeny povinnosti veřejné služby nebo uzavřeny dohody o veřejné službě na služby podle článku 4 nařízení Rady (EHS) č. 3577/92“, tj. pravidelné služby plaveb na ostrovy, z ostrovů a mezi nimi.

(187)

Z ustálené judikatury vyplývá, že závazky veřejných služeb lze uložit pouze tehdy, je-li to odůvodněno nezbytností zajistit odpovídající pravidelné služby námořní přepravy, které nelze zajistit jen pomocí tržních sil. (39) Sdělení Komise o výkladu nařízení o námořní kabotáži (40) potvrzuje, že „je věcí členských států (v případě potřeby včetně regionálních a místních orgánů) určit, které linky vyžadují závazky veřejných služeb. O závazku veřejných služeb lze uvažovat zejména v případě pravidelné (plánované), ostrovní kabotáže, pokud odpovídající služby není schopen zajistit trh“. Čl. 2 odst. 4 nařízení o námořní kabotáži navíc definuje závazky veřejných služeb jako závazky, které by daný majitel lodi sledující vlastní obchodní zájmy nepřevzal nebo nepřevzal ve stejném rozsahu nebo za stejných podmínek.

(188)

Jak bylo uvedeno výše, RAS se domnívá, že v tomto případě byly závazky veřejných služeb uloženy vzhledem k tomu, že společnost Saremar byla požádána o účtování cenově dostupných tarifů na obou kabotážních spojích s pevninskou Itálií. Níže uvedená tabulka uvádí konkrétní tarify, které měla společnost Saremar na těchto trasách účtovat a které byly stanoveny v pověřovacích aktech. V roce 2012 byly zohledněny tarify, které společnost Saremar navrhla RAS vzhledem k tomu, že v pověřovacích aktech nebyla uvedena přesná výše tarifů.

Tabulka 3

Tarify jízdného (přeprava na palubě) stanovené v pověřovacích aktech

(189)

Komise konstatuje, že pověřovací akty neukládají jiné závazky veřejných služeb týkající se frekvence, kapacity nebo pravidelnosti (smíšených) služeb poskytovaných společností Saremar; potenciální výjimkou je rozhodnutí 48/65 o zahájení poskytování služeb na lince Olbia – Civitavecchia v zimní sezoně roku 2012, které stanoví, že společnost Saremar je povinna denně zajišťovat provoz na této lince pomocí výletních trajektů. Italské orgány rovněž nepředložily Komisi v průběhu vyšetřovacího řízení žádný důkaz toho, že by byly společnosti Saremar uloženy jiné požadavky, které nebyly stanoveny ve výše uvedených pověřovacích aktech.

(190)

Komise se domnívá, že povinnost uplatňovat cenově dostupné tarify, a to i v případě, že je chápána izolovaně, by mohla být kvalifikována jako závazek veřejné služby, a proto by veřejný zájem sledovaný v tomto případě mohl být legitimní, a to zejména v souvislosti s nárůstem cen přepravy cestujících na ostrov v létě roku 2011 až do té míry, že lze mít za to, že trh již za tyto tarify neposkytoval srovnatelné služby.

(191)

Za účelem ověření existence závazků veřejné služby, jimiž byla pověřena společnost Saremar, a toho, zda bylo nutné této společnosti kompenzovat dodatečné náklady, které vznikly při plnění těchto povinností, musí tedy Komise posoudit:

(192)

Na základě skutečností, které jsou podrobně uvedeny níže, dospěla Komise k závěru, že tyto podmínky nebyly v tomto případě zcela dodrženy.

(193)

V létě 2011, kdy byla společnost Saremar pověřena provozováním obou uvedených linek, poskytovali na lince Civitavecchia – Olbia pravidelné služby čtyři a na lince Janov – Porto Torres tři další provozovatelé. (41) Společnost Tirrenia navíc nabízela obdobné služby jako společnost Saremar, které byly v souladu s poměrně nejasnými závazky stanovenými v pověřovacích aktech. Jak je uvedeno výše, společnost Tirrenia skutečně až do července 2012 poskytovala smíšené služby jak na lince Janov – Porto Torres, tak na lince Civitavecchia – Olbia v rámci režimu veřejné služby podléhajícího závazkům veřejné služby, pokud jde o typ plavidla, frekvenci služeb a snížené tarify pro obyvatele trvale žijící na Sardinii a zvláštní kategorie podle počátečních úmluv (viz 14. bod odůvodnění výše). Počáteční úmluva, která zůstala v platnosti až do června 2012, také původně stanovila závazky veřejné služby v oblasti tarifů tak, aby byla zaručena cenová dostupnost těchto služeb. S ohledem na skutečnost, že některé linky, a zejména obě posuzované linky, „zajišťovaly obzvláště vysoký objem přepravy“, rozhodly se italské orgány pozastavit povinnosti týkající se tarifů uložených skupině Tirrenia v letním období (s výjimkou tarifů pro trvale žijící obyvatele a dalších povinností týkajících se frekvence a typu plavidla), s cílem zajistit, aby společnost Tirrenia měla plnou svobodu podnikání, pokud jde o ceny, které nabízí svým klientům. (42) Stejnou svobodu podnikání přiznávala skupině Tirrenia/konsorciu CIN i nová úmluva, pokud jde o tarify na obou předmětných trasách od července 2012. (43) Proto řešení ponechat skupině Tirrenia a konsorciu Tirrenia/CIN možnost svobodně stanovit ceny v letní sezoně, kdy je zaznamenán vysoký objem přepravy a na daných linkách působí ještě několik dalších lodních přepravců, není ze strany italských orgánů náhodnou volbou, ale důsledkem posouzení přiměřenosti služeb poskytovaných tržními silami v daném ročním období. Skutečnost, že sám RAS se zpočátku domníval, že by společnost Saremar mohla provozovat obě tyto trasy za cenově dostupných podmínek a přitom dosahovat hospodářské rovnováhy, naznačuje, že tržní podmínky na těchto trasách jsou takové, že tržní síly jsou schopny nabídnout uspokojivé služby, a to zejména v létě, kdy je provoz mimořádně velký.

(194)

RAS na druhé straně neuvedl žádný objektivní důvod, proč by služby již poskytované skupinou Tirrenia na základě počáteční úmluvy, která byla v době pověření společnosti Saremar již prodloužena, nebyly vhodné z hlediska zajištění územní kontinuity. Argument vznesený RAS ohledně nárůstu cen zaznamenaného v roce 2011 není v této souvislosti relevantní. Rozhodnutí NCA o zvýšení cen jízdného ze Sardinie a na ni postihlo de facto pouze soukromé provozovatele kvůli porušení článku 101 SFEU. Rozhodnutí NCA objasnilo, že zatímco skupina Tirrenia v referenčním období také do určité míry zvýšila ceny, bylo toto zvýšení výrazně nižší než u soukromých konkurentů.

(195)

Pokud jde o argument RAS, že uložení závazků veřejné služby by bylo možno odůvodnit nejistotou ohledně procesu privatizace skupiny Tirrenia, Komise konstatuje, že počáteční úmluva byla prodloužena až do ukončení procesu privatizace již v roce 2010. V důsledku toho by jakékoli zpoždění prodeje společnosti provozující veřejné služby nemohlo způsobit přerušení provozu příslušných tras.

(196)

Pokud jde o letní sezonu roku 2012, byla společnost Saremar rozhodnutím 36/6 ze dne 1. září 2011 pověřena provozováním linek Golfo Aranci (Olbia) – Civitavecchia a Vado Ligure – Porto Torres od 15. května do 15. září 2012. RAS uvedl, že rozhodnutí pokračovat v provozování těchto linek i v roce 2012 vycházelo z perspektiv životaschopnosti založených na výsledcích zaznamenaných v létě roku 2011. Provoz na obou linkách byl skutečně zajišťován od 1. června 2012.

(197)

Od července 2012, kdy vstoupila v platnost nová úmluva mezi italským státem a konsorciem CIN, byla společnost Tirrenia na obou těchto linkách nahrazena společností Tirrenia/CIN. Tato nová úmluva stanoví minimální frekvenci a kapacitu spojů a rovněž maximální ceny pro zimní sezónu a snížené sazby pro obyvatele trvale žijící na Sardinii a pro zvláštní kategorie cestujících v průběhu celého roku.

(198)

RAS tvrdí, že provozování některých linek v letní sezoně podle nové úmluvy včetně obou posuzovaných linek nepodléhá závazkům veřejné služby ohledně tarifů, jejichž cílem je zaručit cenovou dostupnost této služby. Ministerstvo infrastruktury a dopravy podle NCA fakticky potvrdilo, že i když nová úmluva skutečně stanovila zvláštní (maximální) tarify v průběhu celého roku včetně období od června do září a rovněž zvláštní tarify pro obyvatele trvale žijící na Sardinii, nespadá provozování těchto linek v průběhu tohoto období do oblasti působnosti nové úmluvy, a proto na ně nelze uplatnit závazky veřejné služby. Konsorcium CIN tak provozuje linky Janov – Porto Torres a Civitavecchia – Olbia od 1. června do 30. září na obchodním základě.

(199)

Kromě skutečností, které již byly uvedeny výše ve 193.–194. bodě odůvodnění, Komise uvádí, že v červnu 2012 schválil NCA podmínečným rozhodnutím fúzi skupiny Tirrenia s konsorciem CIN. Toto rozhodnutí ukládá stranám konkrétní podmínky, které se týkají mimo jiné tarifů, které mají být na daných linkách účtovány. Zejména v letní sezóně 2012 měly společnosti CIN a Moby na trasách Civitavecchia – Olbia, Janov – Porto Torres a Janov – Olbia zachovat takovou úroveň tarifů, která by umožnila zachovat průměrný jednotkový výnos, jehož společnost Moby dosahovala v létě 2009 (s výjimkou zvýšení přímo přiřaditelného nárůstu cen pohonných hmot). V létě 2013 měly konsorcium CIN a společnost Moby udržet průměrný jednotkový výnos z roku 2012. Navíc měly v letní sezoně 2012 a 2013 platit speciální zvýhodněné tarify pro trvale žijící obyvatele.

(200)

Rozhodnutí NCA o fúzi tedy zajišťuje, že společnost Tirrenia/CIN nebude na obou předmětných linkách uplatňovat příliš vysoké tarify. Je pravdou, že když RAS svěřil společnosti Saremar rozhodnutím 36/6 ze dne 1. září 2011 provozování obou uvedených linek, nemohl znát podmínky, které by NCA mohl uložit. Faktem nicméně zůstává, že v září 2011 byla společnost Tirrenia povinna v rámci prodloužení původní úmluvy i nadále celoročně zajišťovat smíšené služby na daných linkách, a v letní sezoně působilo na těchto linkách více provozovatelů. Stejně tak italské úřady již předtím rozhodly, že vzhledem k podmínkám na trhu v letní sezoně není třeba skupině Tirrenia ukládat závazky týkající se tarifů.

(201)

Dne 18. června 2013 zahájil NCA vyšetřování porušení příslušných podmínek, které byly stanoveny rozhodnutím NCA o fúzi společností Tirrenia/CIN, v létě 2012 ze strany společností Tirrenia a Moby. RAS a společnost Saremar prohlásily, že by se jednalo o postačující důkaz k prokázání skutečnosti, že tarify účtované konkurenty na předmětných trasách nesplňovaly požadavek RAS na cenovou dostupnost. Komise nemůže tento argument přijmout. Provozováním obou předmětných linek v letní sezóně roku 2012 byla pověřena společnost Saremar na základě rozhodnutí 36/6 ze dne 1. září 2011, které bylo vydáno dříve, než byly zahájeny rezervace na letní sezónu roku 2012. RAS tedy v okamžiku tohoto pověření nemohl předvídat, že strany zvýší tarify a potenciálně se tak dopustí porušení rozhodnutí NCA.

(202)

Kromě toho se Komise domnívá, že i když argument RAS, že konsorcium CIN nemělo povinnost zachovat v letní sezoně cenově dostupné tarify, měl být přijat, znamenalo by to, že závazky veřejné služby ohledně cenově dostupných tarifů by byly opodstatněné spíše v letní sezoně, nežli v období od ledna do května 2012. Tento argument by tedy neodůvodňoval uložení závazků veřejné služby v zimní sezoně.

(203)

Ze srovnání tarifů skupiny Tirrenia a společnosti Saremar za přepravu (cestujících) na obou těchto linkách vyplývá, že tarify na trase Olbia – Civitavecchia v letní sezoně byly srovnatelné. Na trase Vado Ligure – Porto Torres byly tarify společnosti Saremar nižší než tarify společnosti Tirrenia.

Tabulka 4

Tarify za přepravu cestujících (přeprava na palubě) na lince Golfo Aranci (Olbia) – Civitavecchia

Tabulka 5

Tarify za přepravu cestujících (přeprava na palubě) na lince Janov (Vado Ligure) – Porto Torres

(204)

Proto se Komise domnívá, že italské orgány neprokázaly existenci skutečné potřeby veřejné služby z hlediska uložení společnosti Saremar toho, aby v letní sezoně 2011 a 2012 uplatňovala cenově dostupné tarify. V každém případě tarify, které společnost Saremar uplatňovala na lince Olbia – Civitavecchia, byly srovnatelné a někdy i vyšší než tarify, které již poskytovala skupina Tirrenia a společnost Tirrenia/CIN, aniž by na ně byly kladeny požadavky veřejné služby týkající se úrovně tarifů.

(205)

V roce 2011 zrušila společnost Saremar poskytování služby na lince Olbia – Civitavecchia od října do prosince 2011. Tato služba pak byla znovu uvedena v činnost v zimě 2012, konkrétně od 16. ledna 2012 do 31. května 2012. Provoz na této trase současně zajišťovala skupina Tirrenia v rámci závazků veřejné služby uložených na základě počáteční úmluvy, která se týkala rovněž především tarifů, které měla skupina Tirrenia uplatňovat. RAS neuvedl žádné jasné odůvodnění nezbytnosti závazků veřejné služby týkajících se tarifů, které by společnost Saremar měla na dané lince uplatňovat v zimní sezoně.

(206)

Ze srovnání tarifů společnosti Saremar a tarifů, které uplatňovala skupina Tirrenia, navíc vyplývá, že tarify společnosti Saremar nebyly nižší. Proto nelze závazky v oblasti tarifů, které byly uloženy společnosti Saremar, považovat za zajišťování potřeb veřejné služby, které nebyly splněny na základě povinností již uložených skupině Tirrenia.

Tabulka 6

Tarify za přepravu cestujících (přeprava na palubě) na lince Golfo Aranci (Olbia) – Civitavecchia

(207)

Pokud jde o tarify za přepravu zboží, Komise uvádí, že skupině Tirrenia a společnosti Tirrenia/CIN byl svěřen závazek poskytovat smíšené služby na obou předmětných linkách. V roce 2011 navíc nabízelo služby v oblasti přepravy zboží na trase Olbia – Civitavecchia pět provozovatelů (včetně společnosti Saremar) a na trase Vado Ligure – Porto Torres tři provozovatelé.

(208)

RAS neposkytl ani vysvětlení, proč byly tarify za přepravu zboží, které nabízela skupina Tirrenia a jiní provozovatelé na předmětných linkách, nedostatečné z hlediska uspokojení potřeb dopravy na Sardinii, ani neposkytl Komisi žádné srovnávací informace o tarifech za přepravu zboží uplatňovaných společností Saremar a jejími konkurenty na předmětných linkách. Navíc se zvýšení cen účtovaných soukromými provozovateli na předmětných linkách, na které se vztahovaly sankce NCA, týká pouze roku 2011 a je omezeno na tarify za přepravu cestujících. V důsledku toho se Komise domnívá, že italské orgány neprokázaly existenci skutečné potřeby veřejné služby týkající se přidělení závazku veřejné služby společnosti Saremar v oblasti přepravy zboží.

(209)

Komise dále uvádí, že společnost Tirrenia/CIN zajišťuje provoz na předmětných trasách pomocí plavidel srovnatelné kvality a kapacity, jako jsou plavidla společnosti Saremar. RAS ani společnost Saremar v průběhu vyšetřování netvrdily, že by plavidla společnosti Tirrenia nesplňovala předem stanovené standardy kvality.

(210)

Ve světle výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že RAS jasně neprokázal potřebu uložit závazky veřejné služby týkající se uplatňování cenově dostupných tarifů na obou předmětných trasách, ani to, do jaké míry byly tyto závazky nezbytné.

(211)

Za druhé, aby byla splněna první podmínka rozsudku ve věci Altmark, je třeba, aby byl poskytovatel služeb pověřen jasně definovanými závazky veřejné služby.

(212)

Pokud jde o definici veřejného poslání v pověřovacích aktech v projednávané věci, bere Komise na vědomí, že:

(213)

Komise proto konstatuje, že i když některé z pověřovacích aktů do určité míry regulují tarify, které mají být účtovány, je zřejmé, že se tato ustanovení vztahují pouze na zlomek činnosti společnosti Saremar. Použitelné tarify byly totiž na obou linkách předem schváleny pro letní sezonu 2011. Pokud jde o provoz obou linek v letní sezoně 2012, pověřovací akty nespecifikují přesnou výši tarifů, které by měl provozovatel účtovat. V pozdější fázi vyšetřovacího řízení, předložil RAS Komisi skutečné tarify, které navrhla společnost Saremar, a které byly implicitně schváleny rozhodnutím 25/69 a rozhodnutím 27/4.

(214)

Komise však připomíná, že společnosti Saremar byl ponechán velký prostor pro to, aby si tarify přizpůsobila dle vlastního uvážení. Společnost Saremar měla právo upravit tarify tak, aby byla zajištěna ekonomická životaschopnost činnosti i spokojenost zákazníků, s výhradou předchozího upozornění RAS. Komise bere na vědomí, že služby obecného hospodářského zájmu jsou již ze své podstaty služby, které řeší selhání trhu vzhledem k tomu, že je trh samostatně neposkytuje na úrovni požadované veřejným orgánem. Přestože se Komise domnívá, že v určitých případech lze poskytovatelům veřejných služeb ponechat určitou pružnost při stanovení cen v případě, kdy se údajný závazek veřejné služby týká právě nutnosti zajistit cenově dostupné tarify, musí veřejné orgány stanovit maximální tarify, které může provozovatel uplatnit, nebo propojit tuto flexibilitu buď s objektivními kritérii, která umožňují určit s dostatečnou jistotou, jaká výše tarifů má být považována za dostupnou, nebo s předchozím povolením orgánu, který pověření provádí.

(215)

V tomto případě však nejsou ustanovení týkající se platných tarifů v pověřovacích aktech dostatečně přesná na to, aby je bylo možno kvalifikovat jako jasně určené závazky veřejné služby (s výjimkou rozhodnutí 25/69 a rozhodnutí 27/4). Manévrovací prostor společnosti Saremar nebyl propojen s objektivními kritérii nebo alespoň s kritérii uplatněnými objektivním způsobem. Požadavek na využívání linek při dosažení hospodářské rovnováhy zjevně nebyl splněn a nebyla měřena ani spokojenost zákazníků (pokud je Komisi známo). Stejně tak je pravdou, že společnost Saremar musela informovat RAS o změnách výše tarifů, avšak neexistovaly žádné náznaky toho, že souhlas RAS byl podmínkou toho, že bude upravený tarif možno uplatnit.

(216)

Společnost Saremar v průběhu občanského soudního řízení u soudu v Janově prohlásila, že pro vyrovnání ztrát na obou předmětných linkách by společnost musela zvýšit tarify. Ve spisu však není žádný důkaz, že by společnost ve snaze splnit cíl životaschopnosti kdykoli navrhla zvýšení tarifů, které by RAS zamítl. Z dokumentů ve spisu naopak vyplývá, že společnost Saremar fakticky zvýšila tarify minimálně u provozu na lince Porto Torres – Vado Ligure s cílem dosažení prahu rentability společnosti. Situace by se tedy spíše jevila tak, že společnost mohla určovat své tarify svobodně.

(217)

Z analýzy pověřovacích aktů rovněž vyplývá, že společnosti Saremar nebyla uložena žádná povinnost týkající se tarifů při provozování trasy Olbia –Civitavecchia od 1. května do 30. května 2012: sazba schválená rozhodnutím 48/65 byla uplatňována do konce dubna 2012, zatímco sazba schválená rozhodnutím 12/28 byla uplatňována od června 2012. Z toho, že provoz na této trase nebyl přerušen, vyplývá, že ceny společnosti Saremar nebyly předmětem regulace minimálně v průběhu května 2012.

(218)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se Komise domnívá, že společnost Saremar nebyla pověřena jasnými závazky, pokud jde o výši tarifů, s výjimkou služby poskytované v roce 2011 v souladu s rozhodnutím 25/69 a rozhodnutím 27/4.

(219)

Komise se proto domnívá, že italské orgány neprokázaly, že vyrovnávací platba splňuje první podmínku rozsudku ve věci Altmark.

(220)

Podle třetí podmínky rozsudku ve věci Altmark je výše vyrovnávací platby za plnění závazků veřejné služby omezena rozsahem nezbytným k pokrytí veškerých nákladů vynaložených při plnění závazků veřejné služby nebo jejich části, přičemž je třeba zohlednit příslušné příjmy a přiměřený zisk za jejich poskytování.

(221)

Vzhledem k tomu, že Komise již dospěla k závěru, že RAS neprokázal existenci skutečné potřeby veřejné služby na obou uvedených linkách v průběhu příslušného období, je toho názoru, že společnost Saremar neměla podle judikatury týkající se věci Altmark nárok na žádnou vyrovnávací platbu za náklady vzniklé při zajišťování provozu těchto dvou linek.

(222)

RAS však tvrdil, že tato vyrovnávací platba je nižší než ztráta, která společnosti Saremar vznikla při zajišťování provozu těchto dvou linek v letech 2011 a 2012, a že vzhledem k tomu, že byla vypočtena podle samostatného účetnictví těchto linek, ji nelze využít ve prospěch žádné jiné činnosti společnosti Saremar. Je proto třeba mít za to, že splňuje třetí podmínku rozsudku ve věci Altmark. Komise však konstatuje, že vzhledem k tomu, že neexistuje jasná definice povinností uložených společnosti Saremar po celou dobu pověření, je nemožné spočítat náklady vyplývající z těchto závazků.

(223)

Proto musí Komise dojít k závěru, že nebyla splněna ani třetí podmínka rozsudku ve věci Altmark.

(224)

Vzhledem k tomu, že nebyly splněny první tři podmínky rozsudku ve věci Altmark, dospěla Komise k závěru, že vyrovnávací platba poskytnutá společnosti Saremar na základě regionálního zákona č. 15/2012 poskytuje společnosti Saremar hospodářskou výhodu.

(225)

Vyrovnávací platba poskytnutá společnosti Saremar na základě regionálního zákona č. 15/2012 poskytuje příjemci hospodářskou výhodu.

(226)

Pokud jde o propagační činnost, Komise za prvé konstatuje, že loga a reklamy skutečně umístěné na plavidlech společnosti Saremar se nevztahovaly na snížení cen služeb námořní přepravy, ale byly určeny na propagaci Sardinie jako turistické destinace. Proto se naskýtá otázka, zda společnost Saremar obdržela za tuto propagační činnost odměnu, která byla vyšší než tržní cena.

(227)

RAS argumentoval tím, že propagační činnost prováděná společností Saremar byla oceněna tržními sazbami. Komise by nejspíše měla zohlednit skutečnost, že společnost Saremar tyto činnosti provozovala jak v roce 2011, tak v roce 2012. Jak bylo uvedeno výše, byla Komisi v srpnu 2013 předložena studie vypracovaná odborníkem, kterého jmenoval RAS. Tato studie dospěla k závěru, že tržní hodnota propagační činnosti prováděné společností Saremar v roce 2011 a 2012 se pohybuje přibližně mezi 2 458 168 EUR a 2 609 631 EUR. Proto by cena 2 479 000 EUR, kterou stanovil RAS, byla odůvodněná.

(228)

V tomto případě nebylo provedeno ani otevřené a nepodmíněné nabídkové řízení, ani nezávislý znalecký posudek ex ante vypracovaný pro účely zadání těchto služeb s cílem zajistit, že cena přiměřeně odráží tržní hodnotu těchto služeb. Vzhledem k tomu, že na dotčené činnosti nebylo vypsáno nabídkové řízení, nelze předpokládat, že cena, kterou zaplatil RAS, je v souladu s tržními podmínkami, což vylučuje možnost, že představovala výhodu pro společnost Saremar. Pouhá skutečnost, že tato částka byla původně poskytnuta jako vyrovnávací platba za propagační činnost, která měla být provedena výhradně v roce 2011, a že v roce 2012 neměla společnost Saremar uskutečnit žádnou reklamu, naznačuje, že cena nebyla založena na spolehlivém ocenění nákladů ex ante.

(229)

Nelze však vyloučit, že v takových případech je možné použít jiné metody oceňování, pokud bude zajištěno, že cena skutečně zaplacená kupujícím na základě těchto metod odráží v maximální možné míře tržní hodnotu dané služby (46).

(230)

RAS skutečně vypracoval hodnotící zprávu, z níž vyplývá, že ceny služeb byly stanoveny na základě tržní hodnoty. Odborník odvodil tržní hodnotu služeb poskytnutých společností Saremar subjektu RAS na základě srovnání s průměrnými náklady na reklamu na metr čtvereční odhadovanými na základě parametrů, jako je doba trvání (byly zohledněny některé slevy za pokračování reklamní kampaně v roce 2012), typ reklamy (interní nebo externí) a umístění (důležitá města, významný příliv obyvatelstva, oblasti mobility).

(231)

Vzhledem k tomu, že toto ocenění bylo provedeno na základě obecně uznávaných standardů oceňování, které v tomto případě spočívají v analýze transakcí týkajících se podobných služeb, se Komise domnívá, že toto ocenění přiměřeně odráží tržní hodnotu předmětných služeb.

(232)

Komise se domnívá, že nelze spoléhat na zprávu znalce, kterou si janovský Soudní dvůr v rámci občanskoprávního řízení vyžádal a jejíž závěr zněl, že ocenění propagační činnosti bylo příliš vysoké; v této zprávě nebylo zohledněno žádné referenční měřítko a nebyla uvedena žádná tržní hodnota za srovnatelnou reklamní činnost. Navíc nic nenasvědčuje tomu, že dotyčný odborník disponuje jakýmikoli relevantními zkušenostmi v oblasti provádění podobných úkolů.

(233)

Na tomto základě nemůže Komise dospět k závěru, že cena, kterou uhradil RAS za propagační služby, obsahuje státní podporu.

(234)

V 164. bodě odůvodnění výše dospěla Komise k závěru, že nedošlo k převodu státních prostředků. Zejména původně zvažovaná úvěrová linka ve výši 3 miliony EUR nebyla společností Saremar před vypršením platnosti prvního doporučujícího dopisu čerpána, a druhý doporučující dopis, který byl schválen rozhodnutím 52/119, RAS nakonec nevydal.

(235)

RAS argumentoval tím, že i) toto opatření nezahrnovalo převod nových veřejných zdrojů, neboť znamenalo pouze převod finančních prostředků, které společnost Saremar již měla k dispozici, ii) toto opatření bylo odůvodněno hledisky ziskovosti a vycházelo z obchodního plánu vypracovaného ex ante a iii) cílem tohoto opatření bylo maximalizovat výnosy z prodeje a opatření bylo důsledkem finanční situace bývalé mateřské společnosti Tirrenia. Dle tvrzení RAS toto opatření v žádném případě nesouviselo s provozováním obou linek na pevninu společností Saremar, avšak s poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu podle počáteční úmluvy uzavřené s italským státem po jejím prodloužení.

(236)

Aby bylo možné posoudit, zda rekapitalizace představovala pro společnost Saremar výhodu, musí Komise posoudit, zda by za obdobných okolností soukromý investor v tržním hospodářství provedl stejně velké kapitálové vklady (47), zejména s ohledem na dostupné informace a předvídatelný vývoj k datu uskutečnění těchto vkladů (48). Zásada investora v tržním hospodářství by měla být uplatněna ex-ante, tj. je třeba určit, zda by v době investice soukromý investor v tržním hospodářství uskutečnil takový kapitálový vklad. Tržní investor by řádně zohlednil rizika spojená s investicí tak, že by u rizikovějších investic vyžadoval vyšší ziskovost. Pokud by například investice byla kvůli specifickým regulačním požadavkům na minimální kapitál a likviditu nerentabilní, investor v tržním hospodářství by v této investici dále nepokračoval.

(237)

O rekapitalizaci společnosti Saremar bylo s konečnou platností rozhodnuto dne 15. června 2012, kdy valná hromada rozhodla o navýšení kapitálu společnosti Saremar z 1 209 010,64 EUR na 6 099 961 EUR, z čehož byla částka 824 309,69 EUR vyplacena 11. července 2012.

(238)

Vzhledem k tomu, že se jevilo, že společnost je v obtížné finanční situaci, zněl předběžný názor Komise v rozhodnutí z roku 2012 tak, že investor v tržním hospodářství by vyžadoval provádění plánu obnovy životaschopnosti podniku tak, aby společnost mohla svým akcionářům zajistit dostatečnou návratnost. Zúčastněné strany tento názor v průběhu vyšetřování podpořily.

(239)

RAS předložil Komisi obchodní plán společnosti Saremar na období let 2011–2022, který byl schválen v červenci 2010. Tento obchodní plán má v tomto smyslu klíčový význam, protože soukromý investor vloží nový kapitál do společnosti, jejíž kapitál klesl pod zákonný limit, pouze pokud předpokládá dosažení dostatečné úrovně ziskovosti. Komise se domnívá, že obchodní plán společnosti Saremar na období let 2011–2022 není založen na reálných předpokladech, protože i) se nevztahuje na kapitalizaci společnosti veřejným akcionářem, ale spíše na kapitálovou injekci, kterou provede na stejné úrovni budoucí soukromý akcionář a RAS po dokončení částečné privatizace, která byla původně plánována na listopad 2010; tato kapitálová injekce stanovená v obchodním plánu na rok 2010 měla zajistit třetinu finančních prostředků nezbytných k získání dvou plavidel, zatímco zbývajících 70 % by bylo získáno na základě splacení úvěru ve výši 11,5 milionů EUR skupinou Tirrenia společnosti Saremar (viz 89. bod odůvodnění výše) a od různých finančních institucí; ii) se vztahuje na trvání nové dohody o veřejné službě v délce 12 let, která bude uzavřena s kupujícím společnosti a která měla být původně uzavřena již koncem roku 2010. Tento plán se proto týká pouze opatření, která mají být provedena při částečné privatizaci společnosti. Stručně řečeno, obchodní plán předložený RAS přibližně o dva roky předchází závaznému rozhodnutí o rekapitalizaci společnosti Saremar. Mezitím se výrazně změnila situace na trhu: skupina Tirrenia byla přijata k mimořádnému správnímu řízení v srpnu 2010 a byla soudem prohlášena za platebně neschopnou; bývalou mateřskou společnost následně získalo konsorcium CIN, které dne 18. července 2012 uzavřelo novou úmluvu, která stanoví závazky veřejné služby na linkách mezi Sardinií a pevninskou Itálií; privatizace společnosti Saremar byla odložena. Komise se domnívá, že soukromý investor by dříve, než by se rozhodl zvýšit kapitál o předmětnou částku, aktualizoval svůj obchodní plán tak, aby zohlednil novou situaci na trhu.

(240)

RAS i společnost Saremar potvrdily, že tato kapitálová injekce byla dohodnuta s cílem splnit zákonné požadavky, a tak umožnit společnosti nadále fungovat. Spis neobsahuje žádný doklad o tom, že by RAS v červnu 2012, když se rozhodl vložit kapitál do společnosti Saremar, zohlednil vyhlídky na ziskovost firmy při změněné situaci na trhu.

(241)

Komise se domnívá, že dodržování regulativních kapitálových požadavků by nebylo pro soukromého investora v tržním hospodářství dostatečným důvodem k tomu, aby do společnosti vložil další kapitál. Jak je uvedeno ve sdělení Komise o použití článků 92 a 93 Smlouvy o EHS [nyní články 107 a 108 SFEU] (dále jen „sdělení o zásadě investora v tržním hospodářství“) (49), jsou investoři často ze zákona povinni vložit další kapitál do podniků, jejichž kapitálový základ byl roztříštěn tak, že v důsledku průběžných ztrát klesl pod stanovenou úroveň. Aby sdělení o zásadě investora v tržním hospodářství reagovalo na tvrzení členských států, že tyto kapitálové injekce nelze považovat za podporu, protože se jedná pouze o splnění zákonné povinnosti, stanoví, že soukromí investoři, kteří se ocitnou v takovéto situaci, by měli zvážit všechny ostatní možnosti včetně likvidace (50) a vybrat z nich tu, která je finančně nejvýhodnější.

(242)

Komise může pro účely posouzení shody se zásadou investora v tržním hospodářství zohlednit pouze informace, které byly k dispozici v době, kdy bylo přijato rozhodnutí uskutečnit danou investici, včetně vývoje, který byl v té době rozumně předvídatelný. Na základě informací dostupných v předmětné době se nejeví, že rozhodnutí o rekapitalizaci společnosti bylo založeno na ekonomických hodnoceních srovnatelných s těmi, která by za příslušných okolností provedl racionální soukromý investor v obdobné situaci před provedením této investice, aby stanovil její budoucí ziskovost. Komise naopak konstatuje, že v době, kdy bylo rozhodnuto o rekapitalizaci, čelila společnost akutním finančním obtížím. Kromě toho, jak uvedl sám RAS, nebylo v této fázi jisté, zda provozování linek na menší ostrovy a na Korsiku bude i nadále dotováno státem. Kromě toho v té době nebyla stanovena žádná vyrovnávací platba za potenciální provozní schodek vyplývající z provozování linek na pevninu (ta byla přiznána až v listopadu 2012).

(243)

Komise se domnívá, že argument RAS, podle kterého několik investorů na trhu rovněž vložilo kapitál do svých společností, které konkurovaly společnosti Saremar, čímž podpořili jejich ztrátový provoz, je irelevantní v tom smyslu, že každé investiční rozhodnutí musí být posuzováno na základě svých vlastních předností. Tito soukromí investoři mohli mít v době, kdy své investice uskutečňovali, k dispozici plnohodnotné prognózy ziskovosti. Tyto společnosti se navíc mohly před rekapitalizací nacházet v lepší finanční situaci, což by zvyšovalo pravděpodobnost, že se jim povede dosáhnout návratu k ziskovosti.

(244)

Komise musí také odmítnout tvrzení RAS, že kapitalizace společnosti nijak nesouvisela se skutečností, že společnost Saremar provozovala linky spojů s pevninskou Itálií. Jak RAS zdůraznil, cílem tohoto opatření bylo umožnit společnosti pokračovat v činnosti doplněním kapitálu, který klesl o více než třetinu, zpět na legálně schválený standard. Proto rekapitalizace společnosti Saremar nutně prospěla všem činnostem, které tento podnik provozuje.

(245)

Komise proto dospěla k závěru, že rozhodnutí o rekapitalizaci společnosti není v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství, a proto představuje pro společnost Saremar výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískala.

(246)

Aby mohlo být finanční opatření kvalifikováno jako státní podpora, musí platit, že nepříznivě ovlivňuje obchod mezi členskými státy a narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž. V rámci svého posouzení těchto dvou podmínek je Komise povinna nikoliv zjistit skutečný dopad podpor na obchod mezi členskými státy a skutečné narušení hospodářské soutěže, ale pouze přezkoumat, zda mohou tyto podpory tento obchod ovlivnit nebo narušit hospodářskou soutěž (51). Pokud podpora poskytnutá členským státem posiluje postavení určitého podniku vůči ostatním podnikům, které soutěží v rámci obchodu uvnitř Unie, je nutno mít za to, že tento obchod je dotyčnou podporou ovlivněn.

(247)

V tomto případě příjemce podpory soutěží s ostatními podniky poskytujícími služby námořní přepravy v Unii, zejména od doby, kdy vstoupilo v platnost nařízení o námořní kabotáži, které liberalizuje trh námořní kabotáže. Proto může přezkoumávané opatření ovlivnit obchod Unie a narušit hospodářskou soutěž v rámci vnitřního trhu. Skutečnost, že podíl společnosti Saremar na tomto trhu zůstává okrajový, nemá na toto zjištění vliv.

(248)

Všechna opatření, která jsou předmětem tohoto rozhodnutí, byla zavedena před formálním schválením ze strany Komise. Proto italské orgány nerespektovaly povinnost statu quo v souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU.

(249)

Pokud tato výše uvedená opatření představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, lze posoudit jejich slučitelnost ve světle výjimek stanovených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku a čl. 106 odst. 2 SFEU.

(250)

Podle judikatury Soudního dvora je na členském státu, aby se dovolával případné slučitelnosti a prokázal, že podmínky slučitelnosti byly splněny. (52) RAS se domnívá, že žádné z posuzovaných opatření nepředstavuje státní podporu a uvedl možný důvod pro slučitelnost pouze v případě vyrovnávací platby za provozování obou linek na pevninu a dotace na propagační činnost.

(251)

Dne 31. ledna 2012 vstoupil v platnost nový balíček týkající se služeb obecného hospodářského zájmu. K tomuto dni je nutno přezkoumat slučitelnost podpory ve formě vyrovnávací platby za poskytování veřejné služby ve světle rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2011 a kritérií rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2011.

(252)

Jak tomu bylo již v případě rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2005, lze i rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2011 uplatnit pouze na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za poskytování veřejné služby, poskytovanou podnikům v souvislosti se službou obecného hospodářského zájmu, která je v souladu s nařízením o námořní kabotáži. V rozhodnutí z roku 2012 zaujala Komise předběžný názor, že přímým svěřením provozování předmětných služeb společnosti Saremar se italské orgány dopustily porušení čl. 4 odst. 1 nařízení o námořní kabotáži o nediskriminačním zacházení s majiteli lodí.

(253)

V průběhu formálního vyšetřovacího řízení RAS prohlásil, že společnost Saremar splňuje podmínky pro vnitřního provozovatele v rámci kraje. Podle názoru RAS lze z judikatury (53) odvodit, že uplatnění zásady zákazu diskriminace je vyloučeno za předpokladu, že kontrola, kterou veřejnoprávní korporace vykonává nad provozovatelem, je obdobná té, kterou vykonává nad vlastními organizačními složkami, a že provozovatel uskutečňuje většinu své činnosti s korporací, která ho vlastní.

(254)

Mohlo by se zdát, že společnost Saremar fakticky jedná jménem RAS jako nástroj provádění politiky RAS v oblasti námořní přepravy a regionálního rozvoje. Není však zřejmé, zda lze touto okolností odůvodnit přímé a výlučné poskytnutí vyrovnávací platby společnosti Saremar. V každém případě není nutné, aby Komise pro účely tohoto případu o této otázce rozhodovala vzhledem k tomu, že dané podpůrné opatření není v souladu s rozhodnutím o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2011.

(255)

Rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2011 se vztahuje pouze na podporu ve formě vyrovnávací platby za poskytování veřejné služby v souvislosti se skutečnými službami obecného hospodářského zájmu. Na základě důvodů uvedených ve 180. až 218. bodě odůvodnění výše dospěla Komise k závěru, že RAS neprokázal v souladu s požadovanými právními normami existenci skutečné potřeby veřejné služby odůvodňující přidělení závazků veřejných služeb na předmětných linkách, a ani tyto závazky nebyly dostatečně přesné. V důsledku toho nelze dotaci poskytnutou společnosti Saremar na provozování obou předmětných linek považovat za slučitelnou podporu podle rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2011.

(256)

Aby bylo možné považovat provozování služby obecného hospodářského zájmu za slučitelné a za vyňaté z oznamovací povinnosti na základě rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2011, musí být nutně provedeno na základě pověření jedním nebo více akty, kterými se stanoví:

(257)

Je zřejmé, že v tomto případě pověřovací akty nesplňují požadavky podle písmene d), e) a f) výše. Proto nemůže být předmětná podpora považována za slučitelnou na základě rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2011.

(258)

Podle RAS byly hlavní prvky tohoto opatření definovány dříve, než vstoupil v platnost nový balíček služeb obecného hospodářského zájmu, a proto bude pro účely posouzení slučitelnosti použitelné rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2005, a nikoli rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2011. V tomto případě však byla vyrovnávací platba poskytnuta až v srpnu 2012 na základě regionálního zákona č. 15 ze dne 7. srpna 2012, a proto nepochází z období před vstupem rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2011 v platnost. Argument RAS proto nelze přijmout.

(259)

Z toho plyne závěr, že podporu poskytnutou společnosti Saremar nelze považovat za slučitelnou a za vyňatou z oznamovací povinnosti na základě rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2011.

(260)

V každém případě vzhledem k tomu, že neexistuje žádné ustanovení, které by stanovilo vyrovnávací platbu za provozování obou uvedených linek, ani opatření umožňující předcházení nadměrnému vyrovnání a získání zpět takové případně nadměrně vyplacené částky, nelze předmětnou vyrovnávací platbu považovat za slučitelnou a za vyňatou z oznamovací povinnosti ani na základě rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2005.

(261)

Na základě níže uvedených důvodů se Komise domnívá, že společnost Saremar lze v době, kdy jí byla poskytnuta předmětná vyrovnávací platba, považovat za podnik v obtížích ve smyslu pokynů na záchranu a restrukturalizaci.

(262)

Podle bodu 9 pokynů na záchranu a restrukturalizaci lze podnik považovat za podnik v obtížích tehdy, pokud není schopen zlepšit svoji situaci a obnovit svoji pozici pomocí vlastních zdrojů nebo získáním nezbytných prostředků od akcionářů či na trhu, soukromých věřitelů a pokud bez intervenující podpory veřejné správy téměř s jistotou zanikne a zmizí z trhu. Podle bodu 10 pokynů na záchranu a restrukturalizaci je podnik považován za podnik v obtížích zejména za těchto okolností:

(263)

Bod 11 pokynů na záchranu a restrukturalizaci stanoví, že i při nesplnění podmínek stanovených v bodě 10 může být podnik považován za podnik v obtížích, a uvádí výčet některých typických příznaků takové situace, například narůstající ztrátu, klesající obrat, rostoucí skladové zásoby, nadbytečnou kapacitu, slábnoucí peněžní tok, narůstající dluh, narůstající úroky a klesající nebo nulovou hodnotu čistých aktiv.

(264)

Společnost Saremar vykázala v roce 2010 ztrátu ve výši 5 253 530 EUR. Navzdory tomu, že společnost v roce 2011 vykázala zisk ve výši 2 523 439 EUR, nestačil tento výsledek na pokrytí ztrát vzniklých v roce 2010. Ztráty z roku 2010 byly ve skutečnosti dvakrát vyšší než přebytek z roku 2011. Ztráta z roku 2010 byla převedena do roku 2012 a pokryta snížením kapitálu společnosti z 6 099 961 EUR na 1 209 010,64 EUR. Společnost Saremar tak v roce 2011 utrpěla ztrátu přesahující 80 % jejího kapitálu, a musí tak být v souladu s bodem 10 pokynů na záchranu a restrukturalizaci považována za podnik v obtížích.

(265)

Na základě rozvahy společnosti Saremar z roku 2012 (54) společnost v roce 2012 stále vykazovala ztrátu ve výši 1,7 milionu EUR. Jak je uvedeno ve 157. bodě odůvodnění výše, Komise konstatuje, že sama společnost Saremar považovala svou finanční situaci v roce 2012 za kritickou.

(266)

Tento stav věcí se odrazil v rozhodnutí 41/23, které přijal RAS dne 15. října 2012. Toto rozhodnutí se zmiňovalo o sdělení ze dne 4. října 2012 předloženém prezidentem společnosti Saremar, kterým mimo jiné informoval RAS, že pokud nebudou okamžitě vymáhána ustanovení regionálního zákona č. 15 ze dne 7. srpna 2012, kterým se stanoví dotace pro společnost ve výši 10 milionů EUR, zadluženost společnosti zpochybní kontinuitu její činnosti, což by mělo významný dopad jak na veřejné služby, tak na předpokládanou privatizaci společnosti. (55)

(267)

Vzhledem k průběžným ztrátám a problémům s likviditou a na základě analýzy, kterou provedla sama společnost Saremar, dospěla Komise k závěru, že společnost musí být považována za podnik v obtížích také na základě bodu 11 pokynů na záchranu a restrukturalizaci.

(268)

V roce 2012 byly finanční obtíže společnosti Saremar zmírněny přidělením vyrovnávací platby v listopadu/prosinci 2012 na základě stávajícího posouzení. Kdyby společnost Saremar tyto částky neobdržela, vykázala by v roce 2012 ztrátu ve výši 13 milionů EUR.

(269)

Podle bodu 9 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2011 musí být vyrovnávací platba za služby obecného hospodářského zájmu poskytovaná podnikům v obtížích posuzována podle pokynů na záchranu a restrukturalizaci. Vzhledem k tomu, že podmínky stanovené v rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2011 nebyly splněny, musí být vyrovnávací platba, kterou společnost Saremar obdržela jako podnik v obtížích za provozování obou předmětných linek, posouzena podle pokynů na záchranu a restrukturalizaci s cílem stanovit, zda ji je možné považovat za slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 SFEU.

(270)

Společnost v uplynulých deseti letech nezískala žádnou podporu na záchranu ani restrukturalizaci. Z tohoto důvodu Komise konstatuje, že společnost splňuje zásadu „jednou a dost“ uvedenou v bodě 72 a násl. pokynů na záchranu a restrukturalizaci.

(271)

Aby však byla státní podpora podniku v obtížích považována za slučitelnou s vnitřním trhem v souladu s čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, musí být dodrženy všechny podmínky stanovené v pokynech na záchranu a restrukturalizaci.

(272)

Za prvé, v souladu s bodem 13 pokynů na záchranu a restrukturalizaci podnik, který patří k větší obchodní skupině, není za normálních okolností způsobilý pro poskytnutí podpory na restrukturalizaci s výjimkou případu, kdy je možné prokázat, že jsou dané obtíže jeho vlastní a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny, a že jsou tyto obtíže příliš vážné na to, aby je vyřešila sama skupina. Poté co byla převedena z mateřské společnosti Tirrenia, je společnost Saremar ve 100 % vlastnictví RAS, a není tedy součástí skupiny.

(273)

Za druhé, aby bylo možno opatření považovat za slučitelné podle bodů 34 – 37 pokynů na záchranu a restrukturalizaci, musí plán restrukturalizace podrobně analyzovat problémy, které tyto obtíže způsobily, a stanovit prostředky, jimiž bude možno v přiměřené lhůtě obnovit dlouhodobou životaschopnost a zdraví podniku. To je nutno provést na základě realistických předpokladů ohledně budoucích podmínek fungování podniku na základě scénářů, které by mohly nastat v nejlepším či nejhorším případě, středních předpokladů a specifických předností a nedostatků podniku. Tento plán musí být se všemi souvisejícími podrobnostmi předložen Komisi a musí zejména zahrnovat průzkum trhu.

(274)

Žádný takový plán Komisi předložen nebyl. Je pravdou, že RAS předložil obchodní plán společnosti Saremar na období 2011 – 2022, tento plán však není v souladu s požadavky pokynů na záchranu a restrukturalizaci.

(275)

V tomto případě byl obchodní plán společnosti Saremar schválen v červenci 2010, tj. dříve než RAS poskytl společnosti vyrovnávací platbu, a nebyl založen na myšlence, že bude přijato takové opatření ve prospěch společnosti Saremar. Plán byl založen na předpokladu, že společnost bude do listopadu 2010 částečně privatizována (RAS měl původně v úmyslu zbavit se 49 % svého podílu ve společnosti), a zahrnoval dvanáctileté trvání nové dohody o veřejné zakázce, která měla být podepsána s nabyvatelem na konci roku 2010. Plán podrobně neuváděl okolnosti, které způsobily obtíže podniku, nepopisoval prostředky na obnovení jeho dlouhodobé životaschopnosti ani se nezmiňoval o provozu dvou linek mezi Sardinií a pevninou zajišťovaných společností Saremar.

(276)

Na tomto základě se Komise domnívá, že toto opatření nebylo podmíněno realizací obchodního plánu splňujícího požadavky pokynů na záchranu a restrukturalizaci, což je dostačující k vyloučení jeho slučitelnosti s vnitřním trhem.

(277)

Za třetí, je třeba přijmout opatření s cílem co nejvíce omezit nepříznivý dopad podpory na podmínky obchodování. Podpora nesmí představovat přílišné narušení hospodářské soutěže. To obvykle znamená omezení působnosti společnosti na trzích na konci restrukturalizačního období. Kompenzační opatření musejí být úměrná rušivým účinkům podpory a zejména velikosti a relativnímu významu daného podniku na trhu nebo trzích. Míru kompenzačních opatření je třeba stanovit případ od případu a s ohledem na cíl obnovení dlouhodobé životaschopnosti podniku. Navíc podle bodu 7 pokynů na záchranu a restrukturalizaci bude Komise rovněž vyžadovat kompenzační opatření s cílem minimalizovat dopad na ostatní soutěžitele. RAS nenavrhl žádné kompenzační opatření za potenciální narušení hospodářské soutěže způsobené poskytnutím podpory.

(278)

Za čtvrté, podpora se musí omezit na úplné minimum nutné k provedení restrukturalizace. Od příjemce se očekává, že k plánu restrukturalizace přispěje významným dílem z vlastních zdrojů, včetně prodeje aktiv, která nejsou nezbytně nutná pro přežití společnosti, nebo z vnějších zdrojů za tržních podmínek. Takové přispění musí být skutečné, tj. opravdové, bez všech budoucích výnosů, jako je peněžní tok, a svědčí o tom, že jsou hospodářské subjekty přesvědčeny o možnosti opětovné životaschopnosti dané společnosti.

(279)

V tomto případě nebylo předpokládáno žádné vlastní přispění.

(280)

Komise dospěla k závěru, že dotace poskytnutá společnosti Saremar na pokrytí schodku vzniklého z provozování obou linek na pevninskou Itálii v letech 2011 a 2012 představuje neslučitelnou podporu společnosti Saremar v obtížích.

(281)

Pro úplnost zkontrolovala Komise také, zda by dotčená podpora byla slučitelná s rámcem pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2011, kdyby společnost Saremar nebyla v okamžiku jejího udělení podnikem v obtížích.

(282)

Jak je uvedeno v odstavci 56 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2011, mají členské státy velký prostor k vlastnímu uvážení při posuzování povahy služeb, které by mohly být považovány za služby obecného hospodářského zájmu. Úkolem Komise je zajistit, aby byl tento prostor využíván, aniž by docházelo ke zjevným chybám ve vymezení služeb obecného hospodářského zájmu.

(283)

Na základě důvodů uvedených ve 188.–210. bodě odůvodnění se Komise domnívá, že tato podmínka nebyla v tomto případě dodržena.

(284)

V souladu s oddílem 2.3 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2011 pojem služeb obecného hospodářského zájmu ve smyslu článku 106 Smlouvy o fungování EU znamená, že dotčený podnik byl pověřen poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu jedním nebo několika úředními akty.

(285)

V těchto aktech musí být obsaženy zejména tyto údaje:

(286)

Komise bere na vědomí, že pověřovací akty v tomto případě neodkazují na žádnou vyrovnávací platbu společnosti Saremar za plnění závazků veřejné služby, a proto nejsou v souladu s požadavky podle písmen d) a e) výše.

(287)

Jak je uvedeno v bodě 2.4 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2011, „doba trvání pověření by měla být odůvodněná objektivními kritérii, například potřebou amortizovat nepřevoditelná fixní aktiva. Trvání pověření by v zásadě nemělo být delší než doba nutná k odpisu nejvýznamnějších aktiv nezbytných k poskytování služeb obecného hospodářského zájmu.“

(288)

Vzhledem k tomu, že v tomto případě je doba provozování služeb omezena na roky 2011 a 2012, je tato podmínka splněna.

(289)

Odstavec 21 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2011 uvádí, že „(…) výše vyrovnávací platby nesmí překročit částku, která je nezbytná k pokrytí čistých nákladů na plnění závazků veřejné služby, včetně přiměřeného zisku.“ Aby mohlo být podpůrné opatření považováno za nezbytné, musí být jeho výše a podoba nezbytné k dosažení cíle veřejného zájmu. Musí se jednat o minimální částku, která je nezbytná k dosažení cíle, a musí mít podobu, která je pro nápravu poruchy nejvhodnější. Proto je v tomto případě nutné vyčíslit dodatečné náklady na závazky veřejné služby uložené společnosti Saremar pověřovacími akty a porovnat tyto dodatečné náklady s výhodami, které jí poskytl RAS.

(290)

Výše vyrovnávací platby za poskytování veřejné služby, která byla poskytnuta společnosti Saremar, se rovná 10 milionům EUR. Dle tvrzení RAS zvýšené náklady vyvolané těmito službami v průběhu příslušného období odpovídaly finanční podpoře poskytnuté společnosti Saremar, aniž by byl zohledněn přiměřený zisk. Z vyšetřování vyplynulo, že společnost Saremar vykázala na předmětných linkách v roce 2011 ztrátu ve výši 214 000 EUR a v roce 2012 ztrátu ve výši 13 440 220 EUR.

(291)

Na základě těchto výsledků by se jevilo, že vyrovnávací platba, kterou poskytl RAS, nepřekročila schodek vzniklý v důsledku provozování uvedených služeb. Nicméně, jak již bylo konstatováno v souvislosti se třetí podmínkou rozsudku ve věci Altmark, a ze stejných důvodů, které byly uvedeny výše, se Komise domnívá, že společnost Saremar neměla nárok na žádnou vyrovnávací platbu za náklady vynaložené na provozování obou uvedených linek, a tato vyrovnávací platba neodrážela jasně definované závazky veřejné služby.

(292)

A konečně vzhledem k tomu, že podpora byla poskytnuta poté, co vstoupil v platnost nový rámec pro služby obecného hospodářského zájmu, musí být její slučitelnost posouzena rovněž na základě následujících podmínek:

(293)

RAS neprovedl veřejnou konzultaci ani nezveřejnil požadované informace týkající se závazků veřejné služby a vyrovnávací platby uhrazené za jejich poskytování předem. Ve skutečnosti, jak je uvedeno výše, nebyla původně stanovena žádná vyrovnávací platba vzhledem k tomu, že tyto služby byly považovány za komerčně životaschopné.

(294)

Podle odstavce 21 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 „výše vyrovnávací platby nesmí překročit částku, která je nezbytná k pokrytí čistých nákladů na plnění závazků veřejné služby, včetně přiměřeného zisku.“ V souladu s odstavcem 24 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 se čisté náklady, které jsou nezbytné ke splnění závazků veřejné služby, musí vypočítat na základě porovnání situace poskytovatele v případě, že má plnit dané závazky veřejné služby, a situace, kdy je plnit nemá. V tomto případě žádný takový výpočet proveden nebyl.

(295)

Navíc nebyl v pověřovacích aktech stanoven žádný mechanismus motivace k efektivitě. RAS také neodůvodnil, že by zavedení takových pobídek nebylo proveditelné nebo vhodné. A konečně nebyly splněny ani povinnosti týkající se transparentnosti.

(296)

Komise proto dospěla k závěru, že vyrovnávací platba poskytnutá společnosti Saremar za provozování předmětných služeb je neslučitelná s vnitřním trhem na základě rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2011.

(297)

V průběhu vyšetřování předložil RAS dva hlavní argumenty týkající se rekapitalizace: za prvé, že opatření bylo uvedeno v platnost pouze částečně, a za druhé, že se týkalo financování, na které měla společnost Saremar ze zákona nárok. Jak již bylo uvedeno, RAS netvrdil, že by toto opatření představovalo podporu na restrukturalizaci ve smyslu pokynů na záchranu a restrukturalizaci. Ve skutečnosti, jak bylo vysvětleno výše, se RAS ke slučitelnosti opatření s vnitřním trhem nevyjádřil.

(298)

Komise se nicméně domnívá, že společnost Saremar odpovídá definici podniku v obtížích ve smyslu pokynů na záchranu a restrukturalizaci, a je proto způsobilá k poskytnutí podpory na restrukturalizaci. Rekapitalizace představuje podporu na restrukturalizaci, která musí být posouzena v souladu s pokyny na záchranu a restrukturalizaci, aby bylo možné zjistit, zda může být slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 SFEU.

(299)

Vzhledem k tomu, že nejsou splněna kritéria slučitelnosti stanovená v pokynech na záchranu a restrukturalizaci (viz zejména důvody uvedené ve 272. až 279. bodě odůvodnění), dospěla Komise k závěru, že vyrovnávací platby vyplacené společnosti Saremar představují neslučitelnou podporu na restrukturalizaci podniku v obtížích. Toto opatření tedy nemůže být považováno za slučitelné s vnitřním trhem.

(300)

Následující opatření provedená RAS ve prospěch společnosti Saremar představují státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem:

(301)

Úhrada propagační činnosti a doporučující dopisy nepředstavují státní podporu společnosti Saremar.

(302)

Předmětná podpůrná opatření jsou neslučitelná s vnitřním trhem. Itálie provedla danou podporu protiprávně v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(303)

Podle SFEU a ustálené judikatury Soudního dvora je Komise oprávněna rozhodnout, že členský stát musí zrušit nebo změnit podporu, (56) jestliže se ukáže, že je neslučitelná s vnitřním trhem. Podle ustálené judikatury Soudního dvora je cílem povinnosti členského státu zrušit podporu v případech, kdy Komise prohlásí podpory za neslučitelné s vnitřním trhem, a obnovit dřívější stav. (57) Soudní dvůr v tomto ohledu stanovil, že tohoto cíle je dosaženo, jestliže příjemce vrátil všechny prostředky, které mu byly neoprávněně poskytnuty, a ztratil tak výhodu, kterou využíval na trhu ve vztahu ke svým konkurentům, a byl tak obnoven stav před poskytnutím podpory. (58)

(304)

Podle této judikatury článek 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (59) stanoví, že „je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil.“

(305)

Proto vzhledem k tomu, že opatření stanovená ve 300. bodě odůvodnění jsou považována za protiprávní a za neslučitelnou státní podporu, musí být částka podpory těchto opatření, která již byla poskytnuta, tj. 10 824 309,69 EUR, vrácena s cílem znovu vytvořit situaci, která existovala na trhu před poskytnutím této podpory.

(306)

Toto rozhodnutí se netýká žádných jiných záležitostí, na které se vztahuje rozhodnutí z roku 2011 a 2012, případně na které Komisi upozornily zúčastněné strany v průběhu vyšetřování zahájeného v důsledku těchto rozhodnutí, ani je nepředjímá,