9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 36/1

(1)

Cílem nařízení (EU) č. 1380/2013 je postupně odstranit výměty z veškerého rybolovu v Unii zavedením povinnosti vykládky úlovků druhů, na něž se vztahují omezení odlovu.

(2)

Ustanovení čl. 15 odst. 6 nařízení (EU) č. 1380/2013 zmocňuje Komisi přijmout plány výmětů prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci na dobu maximálně tří let, kterou lze jednou prodloužit, na základě společných doporučení vypracovaných členskými státy po konzultaci s příslušnými poradními sbory.

(3)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1394/2014 (2) stanovilo plán výmětů pro určité druhy pelagického rybolovu v jihozápadních vodách s cílem usnadnit provádění povinnosti vykládky prostřednictvím určitých mechanismů flexibility.

(4)

V souladu s čl. 15 odst. 5 písm. c) bodem ii) uvedený plán výmětů kvůli nepřiměřeným nákladům na nakládání s nežádoucími úlovky u takových lovných zařízení, kde nežádoucí úlovky na lovné zařízení nepředstavují více než určitý procentuální podíl celkového ročního odlovu tímto zařízením, stanovil mimo jiné určité výjimky z povinnosti vykládky všech úlovků („výjimky de minimis“).

(5)

Podle článku 5 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1394/2014 vyprší platnost plánu výmětů dne 31. prosince 2017.

(6)

Na řízení rybolovu v jihozápadních vodách mají přímý zájem Belgie, Francie, Nizozemsko, Portugalsko a Španělsko. Po konzultaci s Poradním sborem pro jihozápadní vody a Poradním sborem pro pelagický rybolov tyto státy dne 2. června 2017 předložily Komisi společné doporučení.

(7)

Ve společném doporučení navrhly prodloužit dobu trvání výjimek de minimis stanovených v plánu výmětů pro tato revidovaná množství výmětů:

(8)

Za účelem odůvodnění navrhované výjimky de minimis členské státy poskytly důkazy týkající se nepřiměřených nákladů na nakládání s nežádoucími úlovky v příslušných druzích rybolovu. Tyto důkazy přezkoumala odborná pracovní skupina Vědeckotechnického a hospodářského výboru pro rybářství (VTHVR) a dospěla k závěru, že společná doporučení obsahují odůvodněné argumenty zdůvodňující nepřiměřené náklady na nakládání s nežádoucími úlovky, jež v některých případech podpořilo i kvalitativní posouzení nákladů. Vzhledem k výše uvedenému, a protože neexistují odlišné vědecké informace, je vhodné prodloužit dobu trvání výjimky de minimis podle procentních podílů navržených ve společném doporučení, a to na úrovních, jež nepřekračují úrovně povolené podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 1380/2013.

(9)

Článek 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1394/2014 stanoví výjimky na základě míry přežití u sardele obecné, kranase obecného, kranase souměrného a makrely obecné odlovených v rámci tradičního rybolovu košelkovými nevody a článek 4 uvedeného nařízení stanoví konkrétní minimální referenční velikost pro zachování zdrojů u sardele obecné. Tato opatření byla výborem VTHVR v roce 2014 vyhodnocena kladně. Komise se domnívá, že důkazy, z nichž toto hodnocení vychází, budou platit po další tři roky. Je proto vhodné rozšířit uplatňování uvedených opatření do roku 2020.

(10)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1394/2014 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(11)

Vzhledem k tomu, že opatření stanovená v tomto nařízení mají přímý dopad na související hospodářské činnosti a plánování období rybolovu rybářských plavidel Unie, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost okamžitě po svém vyhlášení. Jelikož platnost plánu výmětů podle nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1394/2014 vyprší dne 31. prosince 2017, toto nařízení by se mělo použít ode dne 1. ledna 2018,

1)

Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

Výjimky de minimis

Odchylně od čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 1380/2013 lze jako výměty vyřadit následující množství:

2)

V článku 5 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Použije se ode dne 1. ledna 2015 do dne 31. prosince 2020.“

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 36/4

(1)

Cílem nařízení (EU) č. 1380/2013 je postupně odstranit výměty z veškerého rybolovu v Unii zavedením povinnosti vykládky úlovků druhů, na něž se vztahují omezení odlovu.

(2)

Ustanovení čl. 15 odst. 6 nařízení (EU) č. 1380/2013 zmocňuje Komisi přijmout plány výmětů prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci na dobu maximálně tří let, kterou lze jednou prodloužit, na základě společných doporučení vypracovaných členskými státy po konzultaci s příslušnými poradními sbory.

(3)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1395/2014 (2) stanovilo plán výmětů pro určité druhy drobného pelagického rybolovu a komerční rybolov v Severním moři s cílem usnadnit provádění povinnosti vykládky prostřednictvím určitých mechanismů flexibility.

(4)

Výjimky z povinnosti vykládky všech úlovků mohou být stanoveny v souladu s čl. 15 odst. 5 písm. c) nařízení (EU) č. 1380/2013, pokud je vědecky prokázáno, že zvýšení selektivity lze velmi těžko dosáhnout nebo že je spojeno s nepřiměřenými náklady na nakládání s nežádoucími úlovky („de minimis“).

(5)

Přímý zájem na řízení rybolovu v Severním moři má Belgie, Dánsko, Francie, Německo, Nizozemsko, Švédsko a Spojené království. Po konzultaci s Poradním sborem pro Severní moře a Poradním sborem pro pelagický rybolov tyto státy dne 31. května 2017 předložily Komisi společné doporučení.

(6)

Ve společném doporučení se navrhuje stanovit pro roky 2018, 2019 a 2020 udělení výjimky de minimis až do maximální výše 1 % celkového ročního odlovu makrely obecné, kranase obecného, sledě obecného a tresky bezvousé v drobném pelagickém rybolovu prováděném plavidly o celkové délce až 25 metrů lovícími za použití pelagických vlečných sítí (OTM/PTM) a zaměřujícími se na rybolov makrely obecné, kranase obecného a sledě obecného v divizích ICES IV b a c jižně od 54° severní šířky.

(7)

Členské státy poskytly vědecké důkazy, které prokazují, že nakládání s nežádoucími úlovky v příslušných lovištích vyžaduje nepřiměřené náklady. Tento důkaz přezkoumal Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství (VTHVR). VTHVR poznamenal, že výjimka de minimis může pro loďstva, jichž se týká, představovat pobídku, aby přizpůsobila své chování a pokračovala ve zkoumání způsobů, jak zlepšit selektivitu. Daná navrhovaná výjimka může být do nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1395/2014 zahrnuta.

(8)

Období platnosti plánu výmětů by proto mělo být prodlouženo do dne 31. prosince 2020.

(9)

Článek 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1395/2014 stanoví výjimku uloženou z důvodu přežití pro úlovky makrely obecné a sledě obecného ulovené pomocí košelkových nevodů, článek 4 dokumentaci úlovků vyložených v rámci výjimek a článek 4a technická opatření pro rybolov šprota obecného. Opatření týkající se míry přežití kladně vyhodnotil výbor VTHVR v roce 2014 a technická opatření pro rybolov šprota obecného Mezinárodní rada pro průzkum moří (ICES) v roce 2017. Komise se domnívá, že důkazy, z nichž toto hodnocení vychází, budou platit po další tři roky. Je proto vhodné rozšířit uplatňování těchto opatření do roku 2020.

(10)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1395/2014 a jeho příloha by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(11)

Vzhledem k tomu, že opatření stanovená v tomto nařízení mají přímý dopad na související hospodářské činnosti a plánování období rybolovu rybářských plavidel Unie, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost okamžitě po svém vyhlášení. Jelikož platnost plánu výmětů podle nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1395/2014 vyprší dne 31. prosince 2017, toto nařízení by se mělo použít ode dne 1. ledna 2018,

1)

V článku 3 se nadpis nahrazuje tímto: „Výjimka de minimis v letech 2015 a 2016“

2)

Vkládá se nový článek 3a, který zní:

„Článek 3a

Výjimka de minimis v letech 2018, 2019 a 2020

Odchylně od čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 1380/2013 lze v letech 2018, 2019 a 2020 provést výměty až u 1 % celkového ročního odlovu makrely obecné, kranase obecného, sledě obecného a tresky bezvousé v pelagickém rybolovu prováděném plavidly o celkové délce až 25 metrů lovícími za použití pelagických vlečných sítí (OTM/PTM) a zaměřujícími se na rybolov makrely obecné, kranase obecného a sledě obecného v divizích ICES IV b a c jižně od 54° severní šířky.“

3)

V článku 5 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Použije se ode dne 1. ledna 2015 do dne 31. prosince 2020.“

4)

Příloha se nahrazuje zněním uvedeným v příloze tohoto nařízení.

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 36/8

(1)

Cílem nařízení (EU) č. 1380/2013 je postupně odstranit výměty z veškerého rybolovu v Unii zavedením povinnosti vykládky úlovků druhů, na něž se vztahují omezení odlovu.

(2)

Ustanovení čl. 15 odst. 6 nařízení (EU) č. 1380/2013 zmocňuje Komisi přijmout plány výmětů prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci na dobu maximálně tří let, kterou lze jednou prodloužit, na základě společných doporučení vypracovaných členskými státy po konzultaci s příslušnými poradními sbory.

(3)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1393/2014 (2) stanovilo plán výmětů pro určité druhy pelagického rybolovu v severozápadních vodách s cílem usnadnit provádění povinnosti vykládky prostřednictvím určitých mechanismů flexibility.

(4)

Přímý zájem na řízení rybolovu v severozápadních vodách má Belgie, Francie, Irsko, Nizozemsko, Španělsko a Spojené království. Po konzultaci s Poradním sborem pro severozápadní vody a Poradním sborem pro pelagický rybolov tyto státy dne 31. května 2017 předložily Komisi společné doporučení.

(5)

V souladu s čl. 15 odst. 5 písm. b) nařízení (EU) č. 1380/2013 mohou být pro druhy, u kterých vědecké podklady prokazují vysokou míru přežití, stanoveny z povinnosti vykládky všech úlovků výjimky („výjimky z důvodu vysoké míry přežití“).

(6)

Ve společném doporučení se navrhuje, aby se za určitých podmínek výjimka z důvodu vysoké míry přežití uplatnila v letech 2019 a 2020 u makrely obecné a sledě obecného odlovených v rybolovu košelkovými nevody zaměřeném na druhy nepodléhající kvótám v divizích ICES VIIe a VIIf. Důkazy poskytnuté členskými státy k odůvodnění této výjimky přezkoumal Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství (VTHVR). Došel k závěru, že důkaz na podporu navrhované výjimky byl podobný důkazu odůvodňujícímu jinou výjimku obsaženou v předchozím plánu výmětů a byl již výborem VTHVR posuzován dříve. Výjimky z povinnosti vykládky všech úlovků mohou být dále stanoveny v souladu s čl. 15 odst. 5 písm. c) nařízení (EU) č. 1380/2013, pokud je vědecky prokázáno, že zvýšení selektivity lze velmi těžko dosáhnout nebo že nakládání s nežádoucími úlovky je spojeno s nepřiměřenými náklady (výjimky „de minimis“).

(7)

Ve společném doporučení se navrhuje výjimka de minimis ve výši maximálně 6 % v roce 2018 a 5 % v letech 2019 a 2020 celkových ročních úlovků tresky modravé (Micromesistius poutassou) v rámci průmyslového pelagického rybolovu pomocí vlečných sítí zaměřujícím se na tyto druhy v divizích ICES Vb, VI a VII, při němž se tento druh zpracovává na palubě za účelem získání základu surimi. Dotčené členské státy poskytly důkazy, které prokazují, že zvýšení selektivity nelze dosáhnout a náklady na nakládání s nežádoucími úlovky jsou nepřiměřené. Výbor VTHVR navrhovanou výjimku přezkoumal a dospěl k závěru, že je dostatečně odůvodněná. Navrhovaná výjimka může tedy být do nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1393/2014 zahrnuta.

(8)

Ve společném doporučení se navrhuje uplatnit výjimku de minimis maximálně 6 % v roce 2018 a 5 % v letech 2019 a 2020 celkových ročních úlovků tuňáka křídlatého (Thunnus alalunga) v rybolovu zaměřeném na tento druh a používajícím pelagické vlečné párové sítě (PTM) v podoblasti ICES VII. Členské státy poskytly důkazy, které prokazují, že náklady na skladování a nakládání s nežádoucími úlovky na moři a na pevnině jsou nepřiměřené. Důkazy poskytnuté členskými státy VTHVR přezkoumal. VTHVR ve svém hodnocení poukázal na riziko odlovu nejkvalitnější části populace ryb. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že podle čl. 19a odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 850/1998 (3) se zákaz provádět výměty nevztahuje na úlovky druhů, které jsou vyňaty z povinnosti vykládky v souladu s čl. 15 odst. 4 nařízení (EU) č. 1380/2013. Navrhovaná výjimka může tedy být do nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1393/2014 zahrnuta.

(9)

Ve společném doporučení se navrhuje uplatnit pro roky 2018, 2019 a 2020 výjimku de minimis až do maximální výše 1 % celkového ročního odlovu makrely obecné (Scomber scombrus), kranase obecného (Trachurus ssp.), sledě obecného (Clupea harengus) a tresky bezvousé (Merlangius Merlangus) v drobném pelagickém rybolovu prováděném plavidly o celkové délce až 25 metrů lovícími za použití pelagických vlečných sítí (OTM a PTM) a zaměřujícími se na rybolov makrely obecné, kranase obecného a sledě obecného v divizi ICES VIId. Vědecké důkazy, které poskytly členské státy na podporu navrhované výjimky, přezkoumal výbor VTHVR. VTHVR poznamenal, že výjimka de minimis může pro loďstva, jichž se týká, představovat pobídku, aby přizpůsobila své chování a pokračovala ve zkoumání způsobů, jak zlepšit selektivitu. Daná výjimka proto může být do nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1393/2014 zahrnuta.

(10)

Období platnosti plánu výmětů by tedy mělo být prodlouženo do dne 31. prosince 2020.

(11)

Článek 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1393/2014 stanoví výjimku na základě míry přežití pro úlovky makrely obecné a sledě obecného ulovené v rybolovu využívajícím košelkové nevody. Toto opatření bylo výborem VTHVR v roce 2014 vyhodnoceno kladně. Komise se domnívá, že důkazy, z nichž toto hodnocení vychází, budou platit po další tři roky. Je proto vhodné rozšířit uplatňování tohoto opatření do roku 2020.

(12)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1393/2014 a jeho příloha by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(13)

Vzhledem k tomu, že opatření stanovená v tomto nařízení mají přímý dopad na související hospodářské činnosti a plánování období rybolovu rybářských plavidel Unie, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost okamžitě po svém vyhlášení. Jelikož platnost plánu výmětů podle nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1393/2014 vyprší dne 31. prosince 2017, toto nařízení by se mělo použít ode dne 1. ledna 2018,

1)

V článku 2 se doplňuje nový odstavec 6, který zní:

„6.   Odchylně od čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 1380/2013 se povinnost vykládky v letech 2019 a 2020 nevztahuje na úlovky makrely obecné a sledě obecného odlovené v rybolovu košelkovými nevody zaměřeném na pelagické druhy, na něž se nevztahují kvóty v divizích ICES VIIe a VIIf, pokud jsou obdobně splněny požadavky stanovené v odstavcích 1 až 5 tohoto článku a v článku 4 tohoto nařízení.“

2)

V článku 3 se nadpis nahrazuje tímto: „Výjimky de minimis v letech 2015, 2016 a 2017“.

3)

Vkládá se nový článek 3a, který zní:

„Článek 3a

Výjimky de minimis v letech 2018, 2019 a 2020

Odchylně od čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 1380/2013 lze jako výměty vyřadit následující množství:

4)

V článku 5 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Použije se ode dne 1. ledna 2015 do dne 31. prosince 2020.“

5)

Příloha se nahrazuje zněním uvedeným v příloze tohoto nařízení.

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 36/13

(1)

Pro ochranu nedospělého mečouna obecného stanovují odstavce 15 a 17 doporučení 16-05 Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantiku (ICCAT) minimální rozměr mečouna obecného uloveného ve Středozemním moři. Úlovky a vedlejší úlovky mečouna obecného, které nedosahují minimálního rozměru, včetně sportovního a rekreačního rybolovu, by se neměly uchovávat na palubě rybářského plavidla, překládat, převážet, skladovat, vykládat, prodávat, vystavovat nebo nabízet k prodeji.

(2)

Dále podle odstavce 17 doporučení 16-05 musí plavidla aktivně provozující rybolov mečouna obecného provést výmět náhodných úlovků, které nedosahují minimálního rozměru, pokud překračují 5 % z celkového úlovku mečouna obecného.

(3)

Odstavce 23 a 26 doporučení 16-05 ICCAT stanovují, že během sportovního a rekreačního rybolovu by mělo být zakázáno ulovit, uchovávat na palubě, překládat nebo vykládat více než jednoho mečouna obecného ve Středozemním moři na jednu loď za den. Měla by být zavedena nezbytná opatření, aby se v co největší míře zajistilo, že mečoun obecný ve Středozemním moři, který byl uloven živý během sportovního a rekreačního rybolovu, bude vypuštěn zpět, zvláště pokud se jedná o nedospělé jedince.

(4)

Odstavec 30 doporučení 16-05 ICCAT stanovuje, že plavidla bez oprávnění k aktivnímu rybolovu mečouna obecného ve Středozemním moři mohou na palubě uchovávat úlovky mečouna nepřekračující maximální limit vedlejšího úlovku na jedno plavidlo a jednu rybolovnou operaci. Členské státy by měly stanovit limit vedlejšího úlovku v ročních plánech rybolovu a oznámit ho Komisi. Plavidla bez autorizace k aktivnímu rybolovu mečouna obecného ve Středozemním moři by na palubě neměla uchovávat vedlejší úlovky mečouna obecného ve Středozemním moři, které překračují limity vnitrostátních ročních plánů rybolovu.

(5)

Z důvodu zajištění souladu mezi doporučením 16-05 ICCAT a právem Evropské unie by se povinnost vykládky v čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 1380/2013 neměla vztahovat na unijní plavidla účastnící se rybolovu mečouna obecného ve Středozemním moři.

(6)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/98 (2) by mělo být změněno a zahrnovat nová ustanovení zohledňující podmínky stanovené v doporučení 16-05 ICCAT.

(7)

V souladu s časovým rámcem stanoveným v čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 1380/2013 by toto nařízení mělo vstoupit v platnost ihned po vyhlášení,

1)

Článek 5 se mění takto:

2)

Vkládá se nový článek 5a, který zní:

„Článek 5a

Mečoun obecný ve Středozemním moři

1.   Odchylně od čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 1380/2013 se zakazuje cíleně lovit, uchovávat na palubě nebo překládat, vykládat, přepravovat, skladovat, prodávat, vystavovat nebo nabízet k prodeji úlovky a vedlejší úlovky mečouna obecného (Xiphias gladius), včetně sportovního a rekreačního rybolovu:

2.   Aniž je dotčen odstavec 1, plavidla provozující aktivní rybolov mečouna obecného mohou uchovávat na palubě, překládat, přemisťovat, vykládat, přepravovat, skladovat, prodávat, vystavovat nebo nabízet k prodeji náhodné úlovky mečouna, které nedosahují minimální velikosti, pokud tyto úlovky nepřesahují 5 % hmotnosti nebo počtu kusů z celkového úlovku na plavidlo.

3.   Odchylně od čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 1380/2013 rybolovná plavidla neprovozující aktivní rybolov mečouna obecného nesmí na palubě uchovávat mečouna obecného, pokud je překročen limit vedlejšího úlovku, který členské státy stanovily ve svých ročních rybolovných plánech pro celkový úlovek na palubu podle hmotnosti nebo počtu kusů.

4.   Odchylně od čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 1380/2013 se pro sportovní a rekreační rybolov zakazuje lovit, uchovávat na palubě, překládat nebo vykládat více než jednoho mečouna obecného na jedno plavidlo za den. Členské státy by měly přijmout potřebná opatření pro zajištění a usnadnění vypuštění živého mečouna obecného uloveného v rámci sportovního a rekreačního rybolovu.“

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 36/15

(1)

Nařízení (ES) č. 882/2004 stanoví obecné úkoly a požadavky pro referenční laboratoře Evropské unie (dále jen „referenční laboratoře EU“) pro potraviny a krmiva a pro zdraví zvířat. V souladu s uvedeným nařízením je úkolem referenčních laboratoří EU zejména poskytovat národním referenčním laboratořím podrobné údaje o analytických metodách a koordinovat používání těchto metod. Referenční laboratoře EU pro potraviny a krmiva jsou uvedeny v části I přílohy VII uvedeného nařízení. V oblasti kontaminujících látek v krmivech a potravinách byla jmenována jedna referenční laboratoř EU pro těžké kovy v krmivech a potravinách, jedna referenční laboratoř EU pro mykotoxiny, jedna referenční laboratoř EU pro polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH) a jedna referenční laboratoř EU pro dioxiny a PCB v krmivech a potravinách.

(2)

Společné výzkumné středisko Evropské komise (JRC), v jehož rámci v současné době působí od roku 2006 referenční laboratoř EU pro těžké kovy v krmivech a potravinách, referenční laboratoř EU pro polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH) a referenční laboratoř EU pro mykotoxiny v krmivech a potravinách, informovalo Generální ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin, že s platností od 1. ledna 2018 již tyto referenční laboratoře EU v jeho rámci působit nebudou.

(3)

V těchto oblastech závisí účinnost úředních kontrol a jiných kontrolních činností na kvalitě, jednotnosti a spolehlivosti analytických metod a analytických výsledků poskytovaných úředními laboratořemi a při používání analytických metod je nadále zapotřebí propagovat jednotné postupy. Je nutné zachovat existenci referenčních laboratoří EU v těchto oblastech, a proto je nutné jmenovat nové referenční laboratoře EU. Kromě toho, jelikož v oblasti kovů, dusíkatých sloučenin, kontaminujících látek z výroby a rostlinných toxinů byly po roce 2006 identifikovány nové priority, je nutné rozšířit rozsah činností a úkolů nových referenčních laboratoří EU, které mají být jmenovány.

(4)

Rozsah činností a úkolů by proto měl být v případě stávající referenční laboratoře EU pro těžké kovy v krmivech a potravinách rozšířen na veškeré kovy a dusíkaté sloučeniny v krmivech a potravinách, v případě stávající referenční laboratoře EU pro polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH) na veškeré kontaminující látky z výroby a v případě referenční laboratoře EU pro mykotoxiny v krmivech a potravinách na mykotoxiny a rostlinné toxiny v krmivech a potravinách.

(5)

Komise proto dne 23. ledna 2017 zveřejnila výzvu pro předkládání žádostí za účelem výběru a jmenování referenčních laboratoří EU pro výše uvedené oblasti. Vybraná laboratoř National Food Institute, Technical University of Denmark (Dánsko) by měla být jmenována jako referenční laboratoř EU pro kovy a dusíkaté sloučeniny v krmivech a potravinách, laboratoř National Food Institute, Technical University of Denmark (Dánsko) jako referenční laboratoř EU pro kontaminující látky z výroby a laboratoř RIKILT (Stichting Wageningen Research) (Nizozemsko) jako referenční laboratoř EU pro mykotoxiny a rostlinné toxiny v krmivech a potravinách.

(6)

Vzhledem ke vzrůstající závažnosti chlorovaných perzistentních kontaminujících látek jiných než PCB a dioxiny, bromovaných perzistentních kontaminujících látek a fluorovaných perzistentních kontaminujících látek pro bezpečnost krmiv a potravin je rovněž vhodné rozšířit působnost referenční laboratoře EU pro dioxiny a PCB v krmivech a potravinách na veškeré halogenované perzistentní organické znečišťující látky v krmivech a potravinách. Aby se toto rozšíření působnosti zohlednilo, referenční laboratoř EU pro dioxiny a PCB v krmivech a potravinách by proto měla být přejmenována na referenční laboratoř EU pro halogenované perzistentní organické znečišťující látky v krmivech a potravinách.

(7)

Část I přílohy VII nařízení (ES) č. 882/2004 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 36/18

(1)

Směrnice Rady 92/65/EHS (2) stanoví v případě vstupu některých domácích masožravců na území členských států alternativní systém karantény u vztekliny. V souladu s čl. 16 druhým pododstavcem uvedené směrnice vyžaduje tento systém v případě dovozu psů, koček a fretek z některých třetích zemí kontroly účinnosti očkování těchto zvířat titrací protilátek.

(2)

Tyto kontroly se rovněž vyžadují podle čl. 10 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013 (3), pokud jde o neobchodní přesuny psů, koček a fretek z některých třetích zemí.

(3)

Rozhodnutí 2000/258/ES určuje laboratoř Agence française de sécurité sanitaire des aliments (dále jen „AFSSA“) ve francouzském Nancy jako zvláštní institut odpovědný za stanovení kritérií nezbytných pro normalizaci sérologických testů pro sledování účinnosti očkovacích látek proti vzteklině. AFSSA byla nyní začleněna do Agence nationale de sécurité sanitaire de l'alimentation, de l'environnement et du travail (dále jen „ANSES“) ve Francii.

(4)

Rozhodnutí 2000/258/ES mimo jiné stanoví, že ANSES hodnotí laboratoře ve třetích zemích, které předložily žádost o schválení provádění sérologických testů pro sledování účinnosti očkovacích látek proti vzteklině.

(5)

Příslušný orgán v Brazílii předložil žádost o schválení laboratoře „TECSA LABORATÓRIOS LTDA“ v Belo Horizonte, k níž ANSES dne 23. října 2017 vypracovala a předložila Komisi příznivou hodnotící zprávu.

(6)

Schválení vydané dne 31. ledna 2006 v souladu s rozhodnutím 2000/258/ES ústavu „Instituto Pasteur“ v brazilském São Paulu bylo odňato v souladu s rozhodnutím Komise 2010/436/EU (4) v návaznosti na nepříznivou hodnotící zprávu, kterou ANSES dne 30. září 2011 k této laboratoři vypracovala a předložila Komisi.

(7)

Příslušný orgán v Brazílii předložil žádost o opětovné schválení „Instituto Pasteur“ v São Paulu, k níž ANSES dne 23. října 2017 vypracovala a předložila Komisi příznivou hodnotící zprávu.

(8)

Příslušný orgán Ruské federace předložil žádost o schválení laboratoře „NoviStem LLC“ v Moskvě a Ústavu biotechnologie veterinárního lékařství LLC (IBVM) ve Volginsku, k níž ANSES dne 23. října 2017 vypracovala a předložila Komisi příznivou hodnotící zprávu.

(9)

Laboratoře „TECSA LABORATÓRIOS LTDA“ v Belo Horizonte, „Instituto Pasteur“ v São Paulu, „NoviStem LLC“ v Moskvě a Ústav biotechnologie veterinárního lékařství LLC (IBVM) ve Volginsku by proto měly být schváleny k provádění sérologických testů pro sledování účinnosti očkovacích látek proti vzteklině u psů, koček a fretek.

(10)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

a)

b)

c)

d)

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 36/20

(1)

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2016/2366 (2) stanoví postupy, jimiž členské státy předávají Komisi informace v rámci systému vlastních zdrojů.

(2)

Aby mohly být měsíční výkazy z účtů A a B hlášeny strukturovaným způsobem, měly by být stanoveny vzory pro jejich předávání. Je nezbytné vyjasnit, že výraz „vybrané částky“ se vztahuje na plnění finanční povinnosti členských států poskytnout tradiční vlastní zdroje, a nikoli pouze na dlužná cla, která členské státy obdržely od hospodářských subjektů. „Vybrané částky“ by proto měly výslovně zahrnovat ty částky, které jsou k dispozici pro rozpočet Unie, neboť jejich nevybrání od dlužníků lze přičíst členským státům v důsledku administrativních chyb nebo nedostatečného úsilí členských států při jejich vybírání. Ve výkazech by měly být uvedeny další informace, které by přispěly k větší srozumitelnosti a transparentnosti výkazů.

(3)

Veškeré částky připsané jako tradiční vlastní zdroje na účty Komise podle článku 9 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 by měly být uvedeny v účetních výkazech a v jejich přílohách. Aby bylo zajištěno, že budou zapsány všechny částky, i ty, které byly poskytnuty mimo lhůtu stanovenou v čl. 10 odst. 1 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014, měly by následné přílohy výkazů účtu A obsahovat další informace.

(4)

Zpráva uvedená v čl. 13 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 by měla obsahovat veškeré údaje nezbytné pro úplné posouzení důvodů, které znemožnily členskému státu poskytnout částky, jejichž vybrání je považováno nebo prohlášeno za nemožné a které jsou vyšší než 100 000 EUR, včetně opatření, která členský stát přijal k vybrání částek. Zprávy předkládané podle prováděcího rozhodnutí (EU, Euratom) 2016/2366 někdy nejsou vyčerpávající, a z tohoto důvodu je třeba dotčené členské státy žádat o doplňující informace. Proto je třeba do stávajících tiskopisů doplnit další prvky a vysvětlení, např. další informace o vzniklém dluhu a okolnostech, které vedly ke stanovení nároku, o vzájemné pomoci a o procesu platby a vybírání částek.

(5)

Je třeba vzít v úvahu změny nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 použitelné ode dne 1. října 2016, které zavedlo nařízení Rady (EU, Euratom) 2016/804 (3), pokud jde o potenciální zproštění od povinnosti poskytnout do rozpočtu Unie ty částky tradičních vlastních zdrojů, které nelze vybrat z důvodu odloženého zaúčtování nebo odloženého oznámení celního dluhu, aby nebylo ohroženo trestní vyšetřování mající dopad na finanční zájmy Unie.

(6)

Je nezbytné stanovit přechodné období, aby měly členské státy dostatek času na přizpůsobení se změnám v tiskopisech pro podávání zpráv podle čl. 6 odst. 4 a čl. 13 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014.

(7)

Z důvodu jasnosti a právní jistoty by prováděcí rozhodnutí (EU, Euratom) 2016/2366 mělo být zrušeno,

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 36/33

(1)

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2016/2365 (2) stanoví postupy, jimiž členské státy předávají Komisi informace v rámci systému vlastních zdrojů.

(2)

Případy podvodů a nesrovnalostí by měly být hlášeny strukturovaným způsobem a obsahovat informace o rizicích. Tentýž tiskopis pro podvody a nesrovnalosti se již používá k aktualizaci dříve nahlášených případů. Příloha II prováděcího rozhodnutí (EU, Euratom) 2016/2365 je tudíž již zastaralá.

(3)

Je nezbytné stanovit přechodné období, aby měly členské státy dostatek času na přizpůsobení se změnám v tiskopisech pro hlášení podle čl. 5 odst. 1 nařízení (EU, Euratom) č. 608/2014.

(4)

Z důvodu jasnosti a právní jistoty by prováděcí rozhodnutí (EU, Euratom) 2016/2365 mělo být zrušeno,

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 36/38

9.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 36/38