29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 348/1

(1)

Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 (3) stanoví pravidla výměny informací mezi členskými státy a uchovávání těchto informací za účelem zavedení zvláštních režimů podle hlavy XII kapitoly 6 směrnice Rady 2006/112/ES (4).

(2)

Rozšíření působnosti těchto zvláštních režimů ode dne 1. ledna 2021 na prodej zboží na dálku a poskytnutí služeb jiných než telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytovaných služeb vyžaduje rozšíření oblasti působnosti pravidel tohoto nařízení týkajících se poskytování informací a převodu peněžních částek mezi členským státem identifikace a členskými státy spotřeby.

(3)

Rozšíření oblasti působnosti zvláštních režimů i na prodej zboží na dálku a na poskytování všech služeb povede k značnému nárůstu počtu plnění, která budou muset být zahrnuta do přiznání k dani z přidané hodnoty (DPH). Aby měl členský stát identifikace dost času na zpracování přiznání k DPH podaných osobami povinnými k dani využívajícími zvláštní režim, měla by být lhůta pro zaslání informací o přiznání k DPH i pro převod odvedené DPH každému členskému státu spotřeby prodloužena o deset dnů.

(4)

Rozšíření zvláštních režimů na prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí vyžaduje, aby byl celní orgán členského státu dovozu schopen identifikovat dovoz zboží obsaženého v malých zásilkách, za které má být DPH odváděna prostřednictvím některého ze zvláštních režimů. Identifikační číslo, pod nímž je daň odváděna, by proto mělo být sdělováno předem, aby celní orgány mohly zkontrolovat jeho platnost při dovozu zboží.

(5)

Osoby povinné k dani, které využívají těchto zvláštních režimů, mohou členský stát identifikace a všechny členské státy spotřeby, do nichž je dodáváno zboží nebo jsou poskytovány služby, žádat o předložení záznamů a provádět s nimi správní šetření. Aby se snížily administrativní zátěž podniků a jejich náklady na zajištění souladu s předpisy, jakož i zatížení a náklady správců daně v souvislosti s vícečetnými žádostmi o předložení záznamů a správními šetřeními, a aby se zamezilo zdvojování práce, měly by být takové žádosti a šetření pokud možno koordinovány členským státem identifikace.

(6)

Aby se zjednodušilo shromažďování statistických údajů týkajících se uplatňování zvláštních režimů, měla by být Komise zmocněna získat přístup k souhrnným statistickým a diagnostickým informacím, například k počtu různých druhů elektronických zpráv týkajících se zvláštních režimů, které si mezi sebou členské státy vyměňují, s výjimkou údajů o jednotlivých osobách povinných k dani.

(7)

Informace, které mají být podávány osobami povinnými k dani a zasílány mezi členskými státy při uplatňování zvláštních režimů, a technické podrobnosti, včetně společných elektronických zpráv, pro podávání osobami povinnými k dani nebo zasílání mezi členskými státy by měly být přijaty postupem projednávání ve výboru stanoveným v tomto nařízení.

(8)

Vzhledem k tomu, že zavedení opatření nezbytných pro provedení tohoto nařízení a přizpůsobení informačních systémů členských států pro registraci a pro přiznání a platbu DPH si vyžádá určitý čas, a vzhledem ke změnám, které se zavádějí článkem 2 směrnice Rady (EU) 2017/2455 (5), by se toto nařízení mělo použít ode dne použitelnosti uvedených změn.

(9)

Nařízení (EU) č. 904/2010 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V článku 1 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Toto nařízení rovněž stanoví pravidla a postupy pro elektronickou výměnu informací o DPH u zboží dodávaného a služeb poskytovaných v souladu se zvláštními režimy podle hlavy XII kapitoly 6 směrnice 2006/112/ES a rovněž pro jakoukoli následnou výměnu informací a pokud jde o zboží a služby zahnuté do uvedených zvláštních režimů, pro převod peněžních částek mezi příslušnými orgány členských států.“

2)

V článku 2 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Definice obsažené v článcích 358, 358a, 369a a 369 l směrnice 2006/112/ES pro účely každého zvláštního režimu se použijí rovněž pro účely tohoto nařízení.“

3)

V čl. 17 odst. 1 se písmeno d) nahrazuje tímto:

4)

V čl. 17 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

5)

V článku 17 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Technické podrobnosti týkající se automatizované žádosti vztahující se k informacím uvedeným v odst. 1 písm. b), c), d) a e) se přijímají postupem podle čl. 58 odst. 2.“

6)

Článek 31 se mění takto:

7)

Kapitola XI se mění takto:

8)

V příloze 1 se bod 1 nahrazuje tímto:

29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 348/7

(1)

Směrnice Rady 2006/112/ES (3) stanoví zvláštní režimy pro vyměřování daně z přidané hodnoty (DPH) pro neusazené osoby povinné k dani, které poskytují telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytované služby osobám nepovinným k dani.

(2)

Směrnice Rady 2009/132/ES (4) stanoví osvobození od DPH pro zboží nepatrné hodnoty dovezené v malých zásilkách.

(3)

Při posuzování těchto zvláštních režimů zavedených dne 1. ledna 2015 bylo zjištěno několik oblastí ke zlepšení. Zaprvé by pro mikropodniky usazené v členském státě, jež takové služby příležitostně poskytují do jiných členských států, mělo být sníženo zatížení, které je spojeno s plněním povinností v oblasti DPH v jiných členských státech než v členském státě usazení. V rámci celého Společenství by proto měla být zavedena prahová hodnota, do jejíhož dosažení tato plnění zůstávají předmětem DPH v členském státě usazení. Zadruhé představuje požadavek povinného dodržování požadavků všech členských států, do nichž je dodáváno zboží a jsou poskytovány služby, v oblasti fakturace velkou zátěž. Proto by se za účelem minimalizace zátěže podniků měla fakturace řídit pravidly platnými v členském státě identifikace dodavatele či poskytovatele, jenž zvláštní režimy využívá. Zatřetí nemohou osoby povinné k dani neusazené ve Společenství, avšak registrované k DPH v členském státě, například proto, že provádějí příležitostná plnění, která jsou v tomto členském státě předmětem DPH, využít ani zvláštní režim pro osoby povinné k dani neusazené ve Společenství, ani zvláštní režim pro osoby povinné k dani usazené ve Společenství. V důsledku toho by se mělo povolit takovým osobám povinným k dani využívat zvláštní režim pro osoby povinné k dani neusazené ve Společenství.

(4)

Z posouzení zvláštních režimů pro zdanění telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytovaných služeb zavedených dne 1. ledna 2015 dále vyplynulo, že požadavek podávat přiznání k dani do dvaceti dnů po konci zdaňovacího období, za které se přiznání k dani podává, představuje příliš krátkou lhůtu, zejména při poskytování služeb prostřednictvím telekomunikační sítě, rozhraní nebo portálu, kdy se předpokládá, že služby poskytnuté prostřednictvím této sítě, rozhraní nebo portálu poskytuje jejich provozovatel, který musí informace pro vyplnění přiznání k dani shromáždit od každého jednotlivého poskytovatele služeb. Posouzení rovněž ukázalo, že požadavek na provádění oprav v přiznáních k dani za dané zdaňovací období je pro osoby povinné k dani velkou zátěží, jelikož to může vyžadovat, aby každé čtvrtletí znovu podávaly několik přiznání k dani. V důsledku toho by lhůta pro podání přiznání k dani měla být prodloužena z dvaceti dní na konec měsíce následujícího po skončení zdaňovacího období a osobám povinným k dani by se mělo umožnit provádět opravy předchozích přiznání k dani v následujícím přiznání, a nikoli v přiznáních za zdaňovací období, kterého se opravy týkají.

(5)

S cílem zamezit tomu, aby osoby povinné k dani poskytující jiné služby než telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytované služby osobám nepovinným k dani musely být identifikovány pro účely DPH v každém členském státě, kde jsou tyto služby předmětem DPH, měly by členské státy povolit, aby osoby povinné k dani poskytující takové služby mohly využívat informační systém pro registraci a pro přiznání a odvod daně, což jim umožní přiznávat a odvádět DPH z těchto služeb v jediném členském státě.

(6)

Realizace jednotného trhu, globalizace a technologické změny vedly k prudkému růstu elektronického obchodování, a tedy prodeje na dálku u zboží dodaného jak z jednoho členského státu do druhého, tak ze třetích území nebo třetích zemí do Společenství. Tomuto vývoji by měla být přizpůsobena příslušná ustanovení směrnic 2006/112/ES a 2009/132/ES se zohledněním zásady zdanění v místě určení, nutnosti chránit daňové příjmy členských států, nastolit rovné obchodní podmínky pro dotčené podniky a minimalizovat jejich zatížení. Zvláštní režim pro telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytované služby, jež poskytují osoby povinné k dani usazené ve Společenství, avšak nikoli v členském státě spotřeby, by proto měl být rozšířen na prodej zboží na dálku uvnitř Společenství a podobný zvláštní režim by měl být zaveden pro prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí. Aby byla oblast působnosti opatření vztahujících se na prodej zboží na dálku uvnitř Společenství a na prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí jasně vymezena, je třeba tyto pojmy definovat.

(7)

Významná část prodeje na dálku u zboží dodávaného z jednoho členského státu do druhého i ze třetích území nebo třetích zemí do Společenství je usnadňována používáním elektronického rozhraní, jako je elektronické tržiště, platforma, portál nebo podobný prostředek, přičemž se často využívají režimy uskladnění v distribučních centrech. Přestože členské státy mohou stanovit, že v takových případech za odvod daně ručí společně a nerozdílně jiná osoba než osoba povinná odvést daň, ukázalo se, že to nestačí k zajištění účinného a efektivního výběru daně. Pro dosažení tohoto cíle a snížení administrativní zátěže prodávajících, správců daně a spotřebitelů je tudíž nezbytné, aby byly do výběru daně z těchto prodejů zahrnuty osoby povinné k dani, které prodej zboží na dálku prostřednictvím takových elektronických rozhraní usnadňují, a to zavedením domněnky, že jsou osobami, které tyto prodeje uskutečňují. U prodeje na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí do Společenství by měl být tento režim omezen na prodej zboží, které je odesíláno nebo přepravováno v zásilkách o skutečné hodnotě nepřesahující částku 150 EUR, od níž je při dovozu vyžadováno úplné celní prohlášení pro celní účely.

(8)

S cílem pomoci členským státům ověřit, zda byla daň za dodání zboží nebo poskytnutí služeb osobami povinnými k dani, jež byla usnadněna elektronickým rozhraním, jako je elektronické tržiště, platforma, portál nebo podobný prostředek, správně zúčtována, je nezbytné záznamy v souvislosti s těmito plněními uchovávat po dobu nejméně deseti let. Doba deseti let je v souladu se stávajícími ustanoveními o uchovávání záznamů. Sestávají-li tyto záznamy z osobních údajů, měly by být v souladu s unijním právem na ochranu osobních údajů.

(9)

Aby se snížilo zatížení podniků, které využívají zvláštní režim pro prodej zboží na dálku uvnitř Společenství, měla by být zrušena povinnost vystavovat při takovém prodeji fakturu. S cílem poskytnout takovým podnikům právní jistotu by definice vymezující taková dodání zboží měla jasně stanovit, že se vztahuje i na případy, kdy je zboží přepravováno nebo odesíláno na účet dodavatele, včetně případů, kdy dodavatel do přepravy nebo odeslání zboží zasahuje nepřímo.

(10)

Působnost zvláštního režimu pro prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí by měla být omezena na prodej zboží, jež je odesláno ze třetího území nebo třetí země přímo pořizovateli ve Společenství a jehož skutečná hodnota nepřesahuje částku 150 EUR, od níž je při dovozu vyžadováno úplné celní prohlášení pro celní účely. Zboží podléhající spotřební dani by mělo být z působnosti tohoto režimu vyloučeno, neboť spotřební daň je součástí základu DPH při dovozu. Aby se zamezilo dvojímu zdanění, mělo by být zavedeno osvobození od DPH při dovozu zboží přiznaného podle tohoto zvláštního režimu.

(11)

Aby nedošlo k narušení hospodářské soutěže mezi dodavateli ze Společenství a dodavateli ze třetích zemí a aby se zamezilo ztrátám daňových příjmů, je kromě toho nezbytné zrušit osvobození od DPH u zboží nepatrné hodnoty dovezeného v malých zásilkách, jež stanoví směrnice 2009/132/ES.

(12)

Osobám povinným k dani, které využívají zvláštního režimu pro prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí, by mělo být umožněno určit zprostředkovatele usazeného ve Společenství jako osobu povinnou odvést daň a splnit povinnosti, které jsou v tomto zvláštním režimu stanoveny, jménem osoby povinné k dani a na její účet.

(13)

Aby byly ochráněny daňové příjmy členských států, měla by být osobě povinné k dani neusazené ve Společenství, která využívá tohoto zvláštního režimu, uložena povinnost určit zprostředkovatele. Tato povinnost by však neměla platit tehdy, je-li tato osoba usazena v zemi, s níž Unie uzavřela dohodu o vzájemné pomoci.

(14)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice, pokud jde o stanovení seznamu třetích zemí, s nimiž Unie uzavřela dohodu o vzájemné pomoci s podobnou oblastí působnosti jako směrnice Rady 2010/24/EU (5) a nařízení Rady (EU) č. 904/2010 (6), by měly by Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (7). Stanovení seznamu třetích zemí je přímo spojeno se správní spoluprací v oblasti DPH, a proto je vhodné, aby byl Komisi nápomocen Stálý výbor pro správní spolupráci, zřízený článkem 58 nařízení (EU) č. 904/2010.

(15)

S ohledem na prudký růst elektronického obchodování a z toho plynoucí zvýšení počtu malých zásilek dovezených do Společenství, jejichž skutečná hodnota nepřesahuje 150 EUR, by členské státy měly systematicky povolovat využívání zvláštních režimů pro přiznání a odvod DPH při dovozu. Tyto režimy lze uplatnit, jestliže není využíván zvláštní režim pro prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí. Pokud členský stát dovozu nestanoví v rámci tohoto zvláštního režimu systematické uplatňování snížených sazeb daně, měl by mít konečný pořizovatel možnost rozhodnout se pro standardní postup při dovozu, aby případnou sníženou sazbu daně získal.

(16)

Datum použití ustanovení této směrnice musí v příslušných případech zohlednit dobu potřebnou pro zavedení opatření nezbytných pro provedení této směrnice a pro to, aby členské státy přizpůsobily svůj informační systém pro registraci a pro přiznávání a odvod daně.

(17)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zjednodušení povinností v oblasti DPH, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(18)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (8) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátních předpisech o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje zákonodárce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(19)

Směrnice 2006/112/ES a 2009/132/ES by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny,

1)

Článek 58 se nahrazuje tímto:

„Článek 58

1.   Místem poskytnutí následujících služeb osobě nepovinné k dani je místo, kde je tato osoba usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje:

Pokud poskytovatel služby a příjemce komunikují prostřednictvím elektronické pošty, neznamená to samo o sobě, že poskytnutá služba je elektronicky poskytovanou službou.

2.   Odstavec 1 se nepoužije, jsou-li splněny tyto podmínky:

3.   Je-li v průběhu kalendářního roku prahová hodnota uvedená v odst. 2 písm. c) překročena, použije se od tohoto okamžiku odstavec 1.

4.   Členský stát, na jehož území jsou poskytovatelé uvedení v odstavci 2 usazeni, nebo nejsou-li usazeni, mají bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržují, poskytne těmto poskytovatelům možnost se rozhodnout, že se místo poskytnutí služby určí podle odstavce 1, přičemž toto rozhodnutí se v každém případě vztahuje na dva kalendářní roky.

5.   Členské státy přijmou vhodná opatření ke sledování toho, zda osoby povinné k dani splňují podmínky podle odstavců 2, 3 a 4.

6.   Odpovídající hodnota v národní měně částky uvedené v odst. 2 písm. c) se vypočte s použitím směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou v den přijetí směrnice Rady (EU) 2017/2455 (*1).

(*1)  Směrnice Rady (EU) 2017/2455 ze dne 5. prosince 2017, kterou se mění směrnice 2006/112/ES a směrnice 2009/132/ES, pokud jde o určité povinnosti v oblasti daně z přidané hodnoty při poskytování služeb a prodeji zboží na dálku (Úř. věst. L 348, 29.12.2017, s. 7).“"

2)

Článek 219a se nahrazuje tímto:

„Článek 219a

1.   Fakturace podléhá pravidlům použitelným v členském státě, v němž se dodání zboží nebo poskytnutí služby považuje za uskutečněné v souladu s hlavou V.

2.   Odchylně od odstavce 1 se na fakturaci vztahují tato pravidla:

3.   Odstavce 1 a 2 tohoto článku se použijí, aniž jsou dotčeny články 244 až 248.“

3)

V článku 358a se bod 1 nahrazuje tímto:

4)

V čl. 361 odst. 1 se písmeno e) nahrazuje tímto:

1)

V článku 14 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„4.   Pro účely této směrnice se rozumí:

2)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 14a

1.   Pokud osoba povinná k dani prostřednictvím elektronického rozhraní, jako je elektronické tržiště, platforma, portál nebo podobný prostředek, usnadňuje prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí v zásilkách, jejichž skutečná hodnota nepřesahuje 150 EUR, má se za to, že toto zboží obdržela a dodala sama.

2.   Pokud osoba povinná k dani prostřednictvím elektronického rozhraní, jako je elektronické tržiště, platforma, portál nebo podobný prostředek, usnadňuje dodání zboží ve Společenství osobou povinnou k dani neusazenou ve Společenství osobě nepovinné k dani, má se za to, že toto zboží sama obdržela a dodala sama.“

3)

Článek 33 se nahrazuje tímto:

„Článek 33

Odchylně od článku 32:

4)

Článek 34 se zrušuje.

5)

Článek 35 se nahrazuje tímto:

„Článek 35

Článek 33 se nevztahuje na dodání použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností, jak jsou vymezeny v čl. 311 odst. 1 bodech 1 až 4, ani na dodání použitých dopravních prostředků, jak jsou vymezeny v čl. 327 odst. 3, jež jsou předmětem daně podle příslušných zvláštních režimů.“

6)

V článku 58 se zrušují odstavce 2 až 6.

7)

V hlavě V se vkládá nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA 3a

Prahová hodnota pro osoby povinné k dani dodávající zboží podle čl. 33 písm. a) a poskytující služby podle článku 58

Článek 59c

1.   Ustanovení čl. 33 písm. a) a článku 58 se nepoužijí, jsou-li splněny tyto podmínky:

2.   Je-li v průběhu kalendářního roku prahová hodnota uvedená v odst. 1 písm. c) překročena, použijí se od tohoto okamžiku čl. 33 písm. a) a článek 58.

3.   Členský stát, na jehož území se nachází zboží v okamžiku zahájení svého odeslání nebo přepravy nebo kde jsou usazeny osoby povinné k dani poskytující telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby, poskytne osobám povinným k dani uskutečňujícím plnění splňující podmínky podle odstavce 1 možnost se rozhodnout, že se místo dodání určí podle čl. 33 písm. a) a místo poskytnutí podle článku 58, přičemž toto rozhodnutí se v každém případě vztahuje na dva kalendářní roky.

4.   Členské státy přijmou vhodná opatření ke sledování toho, zda osoby povinné k dani splňují podmínky podle odstavců 1, 2 a 3.

5.   Odpovídající hodnota v národní měně částky uvedené v odst. 1 písm. c) se vypočte s použitím směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou v den přijetí směrnice (EU) 2017/2455.“

8)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 66a

Odchylně od článků 63, 64 a 65 je v případě dodání zboží, z něhož má povinnost odvést daň osoba usnadňující dodání podle článku 14a, zdanitelné plnění uskutečněno a daňová povinnost vzniká v okamžiku přijetí platby.“

9)

V čl. 143 odst. 1 se vkládá nové písmeno, které zní:

10)

V čl. 220 odst. 1 se bod 2 nahrazuje tímto:

11)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 242a

1.   Pokud osoba povinná k dani prostřednictvím elektronického rozhraní, jako je elektronické tržiště, platforma, portál nebo podobný prostředek, usnadňuje dodání zboží nebo poskytnutí služeb ve Společenství osobě nepovinné k dani v souladu s hlavou V, má povinnost o těchto dodáních nebo poskytnutích uchovávat záznamy. Tyto záznamy musí být dostatečně podrobné k tomu, aby správci daně členského státu, v němž jsou tato dodání zboží nebo poskytnutí služeb zdanitelná, umožnily ověřit, zda byla daň správně zúčtována.

2.   Záznamy uvedené v odstavci 1 musí být dotčenému členskému státu na žádost elektronicky zpřístupněny.

Záznamy se uchovávají po dobu deseti let od konce roku, ve kterém bylo plnění uskutečněno.“

12)

V hlavě XII se název kapitoly 6 nahrazuje tímto:

„Zvláštní režimy pro osoby povinné k dani, které poskytují služby osobám nepovinným k dani nebo uskutečňují prodej zboží na dálku“.

13)

V článku 358 se zrušují body 1, 2 a 3.

14)

Nadpis oddílu 2 se nahrazuje tímto:

„Zvláštní režim pro služby poskytované osobami povinnými k dani neusazenými ve Společenství“.

15)

V článku 358a se doplňuje nový bod, který zní:

16)

Článek 359 se nahrazuje tímto:

„Článek 359

Členské státy povolí použití tohoto zvláštního režimu osobě povinné k dani neusazené ve Společenství poskytující služby osobě nepovinné k dani, která je usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, v členském státě. Tento režim se použije na všechny tyto služby poskytnuté ve Společenství.“

17)

Článek 362 se nahrazuje tímto:

„Článek 362

Členský stát identifikace přidělí osobě povinné k dani neusazené ve Společenství pro účely využití tohoto zvláštního režimu osobní identifikační číslo pro DPH a sdělí jí ho elektronickými prostředky. Na základě informací použitých pro tuto identifikaci mohou členské státy spotřeby využít vlastní identifikační systémy.“

18)

V článku 363 se písmeno a) nahrazuje tímto:

19)

Články 364 a 365 se nahrazují tímto:

„Článek 364

Osoba povinná k dani neusazená ve Společenství, která využívá tohoto zvláštního režimu, podává elektronickými prostředky členskému státu identifikace přiznání k dani za každé kalendářní čtvrtletí, a to i v případě, že služby, na něž se vztahuje tento zvláštní režim, nebyly poskytnuty. Přiznání k dani se podává do konce měsíce následujícího po konci zdaňovacího období, za které se přiznání k dani podává.

Článek 365

Přiznání k dani obsahuje osobní identifikační číslo pro DPH pro účely využití tohoto zvláštního režimu a pro každý členský stát spotřeby, kde je daň splatná, celkovou hodnotu, bez DPH, služeb, na něž se tento zvláštní režim vztahuje, poskytnutých ve zdaňovacím období a celkovou výši příslušné DPH rozdělenou podle jednotlivých sazeb. V přiznání k dani se rovněž uvedou příslušné sazby daně a celková splatná daň.

Pokud je v přiznání k dani po jeho podání nutné provést jakékoli změny, uvedou se v některém z následných přiznání do tří let ode dne, kdy mělo být podáno původní přiznání v souladu s článkem 364. V uvedeném následném přiznání se označí příslušný členský stát spotřeby, zdaňovací období a výše daně, u nichž je potřeba provést jakékoli změny.“

20)

Článek 368 se nahrazuje tímto:

„Článek 368

Osoba povinná k dani neusazená ve Společenství, která využívá tohoto zvláštního režimu, si nesmí odpočíst daň podle článku 168 této směrnice. Bez ohledu na čl. 1 bod 1 směrnice 86/560/EHS se této osobě povinné k dani daň vrací podle uvedené směrnice. Ustanovení čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 2 směrnice 86/560/EHS se nepoužijí na vrácení daně v souvislosti se službami, na něž se vztahuje tento zvláštní režim.

Musí-li být osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, registrována v členském státě pro činnosti, na něž se tento zvláštní režim nevztahuje, odpočte si v přiznání k dani, jež má podat podle článku 250 této směrnice, daň vzniklou v daném členském státě v souvislosti se zdanitelnými činnostmi, na něž se vztahuje tento zvláštní režim.“

21)

V hlavě XII kapitole 6 se název oddílu 3 se nahrazuje tímto:

„Zvláštní režim pro prodej zboží na dálku uvnitř Společenství a pro služby poskytnuté osobou povinnou k dani usazenou ve Společenství, avšak nikoli v členském státě spotřeby“.

22)

V článku 369a se doplňuje nový bod, který zní:

23)

Články 369b a 369c se nahrazují tímto:

„Článek 369b

Členské státy povolí použití tohoto zvláštního režimu osobě povinné k dani uskutečňující prodej zboží na dálku uvnitř Společenství a osobě povinné k dani neusazené v členském státě spotřeby poskytující služby osobě nepovinné k dani. Tento režim se použije na všechno toto zboží dodané nebo všechny tyto služby poskytnuté ve Společenství.

Článek 369c

Osoba povinná k dani oznámí členskému státu identifikace zahájení a ukončení zdanitelných činností, na něž se vztahuje tento zvláštní režim, nebo takové jejich změny, které způsobí, že přestane splňovat podmínky pro použití tohoto zvláštního režimu. Toto oznámení se podává elektronicky.“

24)

Článek 369e se mění takto:

25)

Články 369f a 369 g se nahrazují tímto:

„Článek 369f

Osoba povinná k dani využívající tohoto zvláštního režimu podává elektronickými prostředky členskému státu identifikace přiznání k dani za každé kalendářní čtvrtletí, a to i v případě, že se prodej zboží na dálku uvnitř Společenství neuskutečnil nebo služby, na něž se vztahuje tento režim, nebyly poskytnuty. Přiznání k dani se podává do konce měsíce následujícího po konci zdaňovacího období, za které se přiznání k dani podává.

Článek 369g

1.   Přiznání k dani obsahuje identifikační číslo pro DPH podle článku 369d a pro každý členský stát spotřeby, kde je daň splatná, celkovou hodnotu, bez DPH, prodeje zboží na dálku uvnitř Společenství a poskytnutí služeb, na něž se tento zvláštní režim vztahuje, uskutečněných ve zdaňovacím období a celkovou výši příslušné DPH rozdělenou podle jednotlivých sazeb. V přiznání k dani se rovněž uvedou příslušné sazby daně a celková splatná daň. V přiznání k dani se též uvedou změny vztahující se k předchozím zdaňovacím obdobím, jak je stanoveno v odstavci 4 tohoto článku.

2.   Je-li v případě prodeje zboží na dálku uvnitř Společenství, na nějž se vztahuje tento zvláštní režim, zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu než členského státu identifikace, obsahuje přiznání k dani také celkovou hodnotu takového prodeje pro každý členský stát, odkud je zboží odesláno nebo přepraveno, spolu s osobním identifikačním číslem pro DPH nebo daňovým registračním číslem přiděleným každým takovým členským státem. V přiznání k dani se tyto informace uvedou pro každý jiný členský stát než členský stát identifikace a v členění podle členských států spotřeby.

3.   Má-li osoba povinná k dani poskytující služby, na které se vztahuje tento zvláštní režim, jednu nebo více stálých provozoven, z nichž dané služby poskytuje, jinde než v členském státě identifikace, obsahuje přiznání k dani také celkovou hodnotu takto poskytnutých služeb pro každý členský stát, v němž má daná osoba povinná k dani provozovnu, spolu s osobním identifikačním číslem pro DPH nebo daňovým registračním číslem dané provozovny, a v členění podle členských států spotřeby.

4.   Pokud je v přiznání k dani po jeho podání nutné provést jakékoli změny, uvedou se v některém z následných přiznání do tří let ode dne, kdy mělo být podáno původní přiznání v souladu s článkem 369f. V uvedeném následném přiznání se označí příslušný členský stát spotřeby, zdaňovací období a výše daně, u nichž je potřeba provést jakékoli změny.“

26)

V čl. 369h odst. 1 druhém pododstavci se druhá věta nahrazuje tímto:

„Pokud byly při dodání zboží nebo poskytnutí služby použity jiné měny, použije osoba povinná k dani využívající tohoto zvláštního režimu pro vyplnění přiznání k dani směnný kurz platný poslední den zdaňovacího období.“

27)

V článku 369i se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, odvede daň s odkazem na příslušné přiznání k dani nejpozději při uplynutí lhůty pro podání přiznání k dani.“

28)

Článek 369j se nahrazuje tímto:

„Článek 369j

Osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, si nesmí odpočíst podle článku 168 této směrnice daň vzniklou v členském státě spotřeby u zdanitelných činností, na něž se vztahuje tento režim. Bez ohledu na čl. 2 bod 1, článek 3 a čl. 8 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/9/ES se této osobě povinné k dani daň vrací podle uvedené směrnice.

Musí-li být povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, registrována v členském státě pro činnosti, na něž se nevztahuje tento zvláštní režim, odpočte si v přiznání k dani, jež má podat podle článku 250 této směrnice, daň vzniklou v daném členském státě v souvislosti se zdanitelnými činnostmi, na něž se vztahuje tento zvláštní režim.“

29)

V článku 369k se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, vede záznamy o plněních, na něž se tento zvláštní režim vztahuje. Tyto záznamy musí být dostatečně podrobné k tomu, aby správci daně členského státu spotřeby umožnily ověřit, zda je přiznání k dani správné.“

30)

V hlavě XII kapitole 6 se doplňuje nový oddíl, který zní:

„ODDÍL 4

Zvláštní režim pro prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí

Článek 369l

Pro účely tohoto oddílu se prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí vztahuje pouze na zboží, s výjimkou výrobků podléhajících spotřební dani, v zásilkách, jejichž skutečná hodnota nepřesahuje 150 EUR.

Pro účely tohoto oddílu, a aniž jsou dotčeny jiné předpisy Společenství, se rozumí:

Článek 369m

1.   Členské státy povolí využívat tento zvláštní režim těmto osobám povinným k dani uskutečňujícím prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí:

Tyto osoby povinné k dani uplatní tento zvláštní režim na všechny své podeje na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí.

2.   Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. b) nemůže osoba povinná k dani jmenovat současně více než jednoho zprostředkovatele.

3.   Komise přijme prováděcí akt, kterým stanoví seznam třetích zemí podle odst. 1 prvního pododstavce písm. c) tohoto článku. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle článku 5 nařízení (EU) č. 182/2011 a výborem pro tento účel je výbor zřízený článkem 58 nařízení (EU) č. 904/2010.

Článek 369n

Při prodeji na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí, u něhož se přiznává daň podle tohoto zvláštního režimu, je zdanitelné plnění uskutečněno a daňová povinnost vzniká v okamžiku dodání zboží. Zboží se považuje za dodané v okamžiku přijetí platby za zboží.

Článek 369o

Osoba povinná k dani využívající tohoto zvláštního režimu nebo zprostředkovatel jednající na její účet oznámí členskému státu identifikace zahájení a ukončení činnosti, kterou vykonává podle tohoto zvláštního režimu, nebo takové její změny, které způsobí, že přestane splňovat podmínky pro použití tohoto zvláštního režimu. Toto oznámení se podává elektronicky.

Článek 369p

1.   Informace předložené osobou povinnou k dani, která nepoužívá zprostředkovatele, členskému státu identifikace předtím, než začne používat tento zvláštní režim, musí obsahovat tyto identifikační údaje:

2.   Informace předložené zprostředkovatelem členskému státu identifikace předtím, než začne využívat tento zvláštní režim na účet osoby povinné k dani, musí obsahovat tyto identifikační údaje:

3.   Informace předložené zprostředkovatelem členskému státu identifikace za každou osobu povinnou k dani, již zastupuje, předtím, než tato osoba povinná k dani začne využívat tento zvláštní režim na účet osoby povinné k dani, musí obsahovat tyto identifikační údaje:

4.   Osoba povinná k dani využívající tohoto zvláštního režimu nebo případně její zprostředkovatel oznámí členskému státu identifikace veškeré změny předložených informací.

Článek 369q

1.   Členský stát identifikace přidělí osobě povinné k dani využívající tento zvláštní režim osobní identifikační číslo pro DPH pro účely využití tohoto zvláštního režimu a sdělí jí je elektronickými prostředky.

2.   Členský stát identifikace přidělí zprostředkovateli osobní identifikační číslo a sdělí mu je elektronickými prostředky.

3.   Členský stát identifikace přidělí osobní identifikační číslo pro DPH pro účely využití tohoto zvláštního režimu zprostředkovateli za každou osobu povinnou k dani, za niž je určen.

4.   Identifikační číslo pro DPH přidělené podle odstavců 1, 2 a 3 se použije pouze pro účely tohoto zvláštního režimu.

Článek 369r

1.   Členský stát identifikace vymaže osobu povinnou k dani nevyužívající zprostředkovatele z identifikačního registru v těchto případech:

2.   Členský stát identifikace vymaže zprostředkovatele z identifikačního registru v těchto případech:

3.   Členský stát identifikace vymaže osobu povinnou k dani zastupovanou zprostředkovatelem z identifikačního registru v těchto případech:

Článek 369s

Osoba povinná k dani využívající tento zvláštní režim nebo její zprostředkovatel podávají elektronickými prostředky členskému státu identifikace přiznání k dani za každý měsíc, a to i v případě, že se prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí neuskutečnil. Přiznání k dani se podává do konce měsíce následujícího po konci zdaňovacího období, za které se přiznání k dani podává.

Pokud má být podáno přiznání k dani v souladu s prvním pododstavcem, členský stát neukládá pro účely DPH žádné další povinnosti ani nestanoví jiné formality při dovozu.

Článek 369t

1.   Přiznání k dani obsahuje identifikační číslo pro DPH podle článku 369q a pro každý členský stát spotřeby, kde je daň splatná, celkovou hodnotu, bez DPH, prodeje na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí, u něhož vzniká daňová povinnost v daném zdaňovacím období, a celkovou výši příslušné daně rozdělenou podle jednotlivých sazeb. V přiznání k dani se rovněž uvedou příslušné sazby daně a celková splatná daň.

2.   Pokud je v přiznání k dani po jeho podání nutné provést jakékoli změny, uvedou se v některém z následných přiznání do tří let ode dne, kdy mělo být podáno původní přiznání v souladu s článkem 369s. V uvedeném následném přiznání se označí příslušný členský stát spotřeby, zdaňovací období a výše daně, u nichž je potřeba provést jakékoli změny.

Článek 369u

1.   Údaje v přiznání k dani se vyjadřují v eurech.

Členské státy, jejich měnou není euro, mohou požadovat, aby údaje v přiznání k dani byly vyjádřeny v jejich národní měně. Pokud byly při dodání zboží použity jiné měny, použije osoba povinná k dani využívající tohoto zvláštního režimu nebo její zprostředkovatel pro vyplnění přiznání k dani směnný kurz platný poslední den zdaňovacího období.

2.   Přepočet se provede podle směnných kurzů zveřejněných Evropskou centrální bankou pro uvedený den, nebo pokud není v uvedený den kurz zveřejněn, podle kurzu zveřejněného pro nejbližší následující den.

Článek 369v

Osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, nebo její zprostředkovatel odvedou daň s odkazem na příslušné přiznání k dani nejpozději do uplynutí lhůty pro podání přiznání k dani.

Odvod se provádí na bankovní účet vedený v eurech, který určí členský stát identifikace. Členské státy, které nepřijaly euro, mohou požadovat, aby byl odvod proveden na bankovní účet vedený v jejich vlastní měně.

Článek 369w

Osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, si nesmí odpočíst podle článku 168 této směrnice daň vzniklou v členských státech spotřeby u zdanitelných činností, na něž se vztahuje tento režim. Bez ohledu na čl. 1 bod 1 směrnice 86/560/EHS a čl. 2 bod 1 a článek 3 směrnice 2008/9/ES se této osobě povinné k dani daň vrací podle uvedených směrnic. Ustanovení čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 2 směrnice 86/560/EHS se nepoužijí na vrácení daně v souvislosti se zbožím, na něž se vztahuje tento zvláštní režim.

Musí-li být osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, registrována v členském státě pro činnosti, na něž se tento zvláštní režim nevztahuje, odpočte si v přiznání k dani, jež má podat podle článku 250 této směrnice, daň vzniklou v daném členském státě v souvislosti se zdanitelnými činnostmi, na něž se vztahuje tento zvláštní režim.

Článek 369x

1.   Osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, vede záznamy o plněních, na něž se tento zvláštní režim vztahuje. Zprostředkovatel vede záznamy za každou z osob povinných k dani, jež zastupuje. Tyto záznamy musí být dostatečně podrobné k tomu, aby správci daně členského státu spotřeby umožnily ověřit, zda je přiznání k dani správné.

2.   Záznamy uvedené v odstavci 1 musí být na žádost zpřístupněny členskému státu spotřeby a členskému státu identifikace v elektronické formě.

Záznamy se uchovávají po dobu deseti let od 31. prosince roku, ve kterém bylo plnění uskutečněno.

(*2)  Směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření (Úř. věst. L 84, 31.3.2010, s. 1).“"

31)

V hlavě XII se doplňují nové kapitoly, které znějí:

„KAPITOLA 7

Zvláštní režim pro přiznání a odvod DPH při dovozu

Článek 369y

Pokud pro dovoz zboží, s výjimkou výrobků podléhajících spotřební dani, obsaženého v zásilkách, jejichž skutečná hodnota nepřesahuje 150 EUR, není použit zvláštní režim podle kapitoly 6 oddílu 4, povolí členský stát dovozu osobě, která zboží předkládá k celnímu řízení na účet osoby, jíž je zboží určeno na území Společenství, využít zvláštního režim pro přiznání a odvod DPH při dovozu zboží, jehož odeslání nebo přeprava je v tomto členském státě ukončena.

Článek 369z

1.   Pro účely tohoto zvláštního režimu platí toto:

2.   Členské státy stanoví, že osoba, která předkládá zboží k celnímu řízení na území Společenství, musí přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby osoba, jíž je zboží určeno, odvedla daň správně.

Článek 369za

Odchylně od čl. 94 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že při použití tohoto zvláštního režimu se uplatňuje základní sazba daně platná v členském státě dovozu.

Článek 369zb

1.   Členské státy umožní, aby se daň vybraná podle tohoto zvláštního režimu uváděla elektronicky v měsíčním prohlášení. V prohlášení se uvádí celková daně vybraná v příslušném kalendářním měsíci.

2.   Členské státy vyžadují, aby daň uvedená v odstavci 1 byla splatná do konce měsíce následujícího po dovozu.

3.   Osoby používající tento zvláštní režim vedou záznamy o plněních, na něž se vztahuje tento zvláštní režim, po dobu, kterou určí členský stát dovozu. Tyto záznamy musí být dostatečně podrobné k tomu, aby správci daně nebo celnímu orgánu členského státu dovozu umožnily ověřit, zda je přiznaná daň správná, a musí být na žádost zpřístupněny členskému státu dovozu v elektronické podobě.

KAPITOLA 8

Směnné hodnoty

Článek 369zc

1.   Směnná hodnota eura v národní měně, ke které se přihlíží pro účely částky uvedené v článcích 369l a 369y, se stanoví jednou ročně. Použijí se sazby platné v první pracovní den měsíce října s účinkem od 1. ledna následujícího roku.

2.   Členské státy mohou zaokrouhlit částku v národní měně získanou přepočtem částek v eurech.

3.   Členské státy mohou ponechat uvedenou částku beze změny i po roční úpravě podle odstavce 1, jestliže přepočet částky vyjádřené v eurech vede před zaokrouhlením podle odstavce 2 ke změně částky vyjádřené v národní měně nižší než 5 % nebo k jejímu snížení.“

29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 348/23

(1)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1324 (2) stanoví účast Unie na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA), realizovaném společně několika členskými státy

(2)

Alžírská demokratická a lidová republika (dále jen „Alžírsko“) vyjádřila přání připojit se k programu PRIMA jako zúčastněný stát za stejných podmínek jako členské státy a třetí země přidružené k programu Horizont 2020 – rámcovému programu pro výzkum a inovace (2014–2020), které se účastní programu PRIMA.

(3)

V souladu s čl. 1 odst. 2 rozhodnutí (EU) 2017/1324 se Alžírsko má stát zúčastněným na programu PRIMA s výhradou uzavření mezinárodní dohody o vědeckotechnické spolupráci s Unií, v níž budou stanoveny podmínky jeho účasti na programu PRIMA.

(4)

V souladu s rozhodnutím Rady (EU) 2017/2209 (3) byla Dohoda o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropskou unií a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou, kterou se stanoví podmínky pro účast Alžírské demokratické a lidové republiky na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA) (dále jen „dohoda“), podepsána dne 26. října 2017 s výhradou svého pozdějšího uzavření.

(5)

Dohoda by měla být schválena,

29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 348/25

(1)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1324 (2) stanoví účast Unie na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří („PRIMA“), realizovaném společně několika členskými státy

(2)

Egyptská arabská republika (dále jen „Egypt“) vyjádřila přání připojit se k programu PRIMA jako zúčastněný stát za stejných podmínek jako členské státy a třetí země přidružené k programu Horizont 2020 – rámcovému programu pro výzkum a inovace (2014–2020), které se účastní programu PRIMA.

(3)

V souladu s čl. 1 odst. 2 rozhodnutí (EU) 2017/1324 se Egypt má stát státem zúčastněným na programu PRIMA s výhradou uzavření mezinárodní dohody o vědeckotechnické spolupráci s Unií, v níž budou stanoveny podmínky jeho účasti na programu PRIMA.

(4)

V souladu s rozhodnutím Rady (EU) 2017/2210 (3) byla Dohoda o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropskou unií a Egyptskou arabskou republikou, kterou se stanoví podmínky pro účast Egyptské arabské republiky na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA) (dále jen „dohoda“), podepsána dne 27. října 2017 s výhradou svého pozdějšího uzavření.

(5)

Dohoda by měla být schválena,

29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 348/27

(1)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1324 (2) stanoví účast Unie na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA), realizovaném společně několika členskými státy.

(2)

Jordánské hášimovské království (dál jen „Jordánsko“) vyjádřilo přání připojit se k programu PRIMA jako zúčastněný stát za stejných podmínek jako členské státy a třetí země přidružené k programu Horizont 2020 – rámcovému programu pro výzkum a inovace (2014–2020), které se účastní programu PRIMA.

(3)

V souladu s čl. 1 odst. 2 rozhodnutí (EU) 2017/1324 se Jordánsko má stát státem zúčastněným na programu PRIMA s výhradou uzavření mezinárodní dohody o vědeckotechnické spolupráci s Unií, v níž budou stanoveny podmínky jeho účasti na iniciativě PRIMA.

(4)

V souladu s rozhodnutím Rady (EU) 2017/2211 (3) byla Dohoda o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropskou unií a Jordánským hášimovským královstvím, kterou se stanoví podmínky pro účast Jordánského hášimovského království na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA) (dále jen „dohoda“), podepsána dne 10. listopadu 2017 s výhradou svého pozdějšího uzavření.

(5)

Dohoda by měla být schválena,

29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 348/29

29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 348/32

(1)

Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 (2) stanoví podrobná ustanovení týkající se domněnky o místě příjemce za účelem určení místa poskytnutí telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytovaných služeb osobám nepovinným k dani.

(2)

Z hodnocení požadavků na uplatňování uvedených domněnek vyplynulo, že pro osoby povinné k dani usazené v členském státě, které poskytují takové služby osobám nepovinným k dani v jiných členských státech, je velmi obtížné za určitých okolností získat dva důkazy o místě usazení jejich příjemců nebo o jejich bydlišti nebo místě, kde se obvykle zdržují, které si neprotiřečí.

(3)

Tato zátěž je obtížná především pro malé a střední podniky. Požadavek na jeden důkaz by měl zjednodušit povinnosti takovýchto podniků, které poskytují uvnitř Společenství příjemcům v jiných členských státech služby, jejichž hodnota nepřekračuje jistou prahovou hodnotu.

(4)

Zjednodušení požadavku na prokazování místa příjemce doplňuje změny zvláštních režimů podle hlavy XII kapitoly 6 směrnice 2006/112/ES zavedené článkem 1 směrnice Rady (EU) 2017/2455 (3), a mělo by se tudíž použít od stejného data.

(5)

Prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 348/34

(1)

Nařízení (ES) č. 882/2004 stanoví obecná pravidla pro provádění úředních kontrol sloužících k ověření toho, zda jsou dodržována mimo jiné pravidla o hygieně potravin. V souladu s uvedeným nařízením mají referenční laboratoře Evropské unie (dále jen „referenční laboratoře EU“) konkrétně za úkol poskytovat národním referenčním laboratořím podrobné údaje o analytických metodách a koordinovat používání těchto metod. Seznam referenčních laboratoří EU je uveden v příloze VII zmíněného nařízení.

(2)

Pracovní program referenční laboratoře EU pro mléko a mléčné výrobky je v zásadě zaměřen na poskytování analytických metod a zajišťování společného přístupu k mezilaboratorním zkouškám odborné způsobilosti, které provádějí národní referenční laboratoře na znacích kvality, jako jsou počty somatických buněk a zárodky. Nejaktuálnější odborné znalosti týkající se toho, jak uvedené analýzy správně provádět, jsou nyní již bez problémů aplikovány, a to jak úředními laboratořemi provádějícími úřední kontroly, tak laboratořemi, které stále častěji využívají potravinářské podniky k analýze uvedených znaků, jež jsou faktorem určujícím cenu mléka odebraného v hospodářství.

(3)

Referenční laboratoř EU pro mléko a mléčné výrobky již není v Unii zapotřebí. Proto by měla být odstraněna ze seznamu referenčních laboratoří EU stanoveném v příloze VII nařízení (ES) č. 882/2004.

(4)

Příloha VII nařízení (ES) č. 882/2004 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 348/36

(1)

V případě, že Rada přijímá akt kvalifikovanou většinou, musí ověřit, zda členské státy tvořící tuto kvalifikovanou většinu zastupují alespoň 65 % počtu obyvatel Unie.

(2)

Tento procentní podíl se počítá podle údajů o počtu obyvatel uvedených v příloze III jednacího řádu Rady (dále jen „jednací řád“).

(3)

Podle čl. 11 odst. 6 jednacího řádu upraví Rada s účinkem ode dne 1. ledna každého roku údaje uvedené ve zmíněné příloze na základě údajů, které má Statistický úřad Evropské unie k dispozici ke dni 30. září předchozího roku.

(4)

Jednací řád by proto měl být odpovídajícím způsobem upraven pro rok 2018,

29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 348/38

(1)

Evropská unie si za jeden ze svých cílů stanovila podporu ochrany práv dítěte, jak je uvedeno v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. Opatření na ochranu dětí proti protiprávnímu přemístění nebo zadržení jsou nedílnou součástí této politiky.

(2)

Rada přijala nařízení (ES) č. 2201/2003 (2) (dále jen „nařízení Brusel IIa“), jehož cílem je chránit děti před škodlivými účinky jejich protiprávního přemístění či zadržení a zavést postupy, aby byl zajištěn jejich bezodkladný návrat do státu jejich obvyklého bydliště, jakož i zajistit ochranu práv na osobní styk s dítětem a práva péče o dítě.

(3)

Nařízení Brusel IIa doplňuje a posiluje Haagskou úmluvu ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále též „Haagská úmluva z roku 1980“), která na mezinárodní úrovni stanoví systém závazků a spolupráce mezi smluvními státy a mezi ústředními orgány s cílem zajistit bezodkladný návrat protiprávně přemístěných nebo zadržovaných dětí.

(4)

Všechny členské státy Unie jsou smluvními stranami Haagské úmluvy z roku 1980.

(5)

Unie vyzývá třetí státy, aby přistoupily k Haagské úmluvě z roku 1980, a podporuje její řádné provádění svou účastí, spolu s členskými státy, mimo jiné ve zvláštních komisích pravidelně organizovaných Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém.

(6)

Společný právní rámec uplatňovaný mezi členskými státy Unie a třetími státy by mohl být nejlepším řešením citlivých případů mezinárodních únosů dětí.

(7)

Haagská úmluva z roku 1980 uvádí, že se uplatňuje ve vztazích mezi přistupujícím státem a těmi smluvními státy, které prohlásí, že s přistoupením souhlasí.

(8)

Haagská úmluva z roku 1980 neumožňuje organizacím pro regionální hospodářskou integraci, jako je Unie, stát se její smluvní stranou. Unie proto nemůže k uvedené úmluvě přistoupit ani nemůže uložit prohlášení o přijetí přistupujícího státu.

(9)

V souladu s posudkem 1/13 Soudního dvora Evropské unie (3) spadají prohlášení o přijetí v rámci Haagské úmluvy z roku 1980 do výlučné vnější pravomoci Unie.

(10)

Gruzie uložila dokument o přistoupení k Haagské úmluvě z roku 1980 dne 24. července 1997. Haagská úmluva z roku 1980 vstoupila pro Gruzii v platnost dne 1. října 1997.

(11)

Všechny dotčené členské státy, s výjimkou Dánska, Lucemburska a Rumunska, již přistoupení Gruzie k Haagské úmluvě z roku 1980 přijaly. Gruzie přijala přistoupení Bulharska, Estonska, Lotyšska, Litvy a Malty k Haagské úmluvě z roku 1980. Posouzení situace v Gruzii vedlo k závěru, že Lucembursko a Rumunsko jsou s to přijmout v zájmu Unie přistoupení Gruzie za podmínek v stanovených v Haagské úmluvě z roku 1980.

(12)

Jižní Afrika uložila dokument o přistoupení k Haagské úmluvě z roku 1980 dne 8. července 1997. Haagská úmluva z roku 1980 vstoupila pro Jižní Afriku v platnost dne 1. října 1997.

(13)

Všechny dotčené členské státy, s výjimkou Lucemburska a Rumunska, již přistoupení Jižní Afriky k Haagské úmluvě z roku 1980 přijaly. Jižní Afrika přijala přistoupení Bulharska, Estonska, Lotyšska, Litvy a Malty k Haagské úmluvě z roku 1980. Posouzení situace v Jižní Africe vedlo k závěru, že Lucembursko a Rumunsko jsou s to přijmout v zájmu Unie přistoupení Jižní Afriky za podmínek stanovených v Haagské úmluvě z roku 1980.

(14)

Lucembursko a Rumunsko by proto měly být oprávněny v zájmu Unie uložit svá prohlášení o přijetí přistoupení Gruzie a Jižní Afriky k Haagské úmluvě z roku 1980 za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí. Ostatní členské státy Unie, které přistoupení Gruzie a Jižní Afriky k Haagské úmluvě z roku 1980 již přijaly, by neměly ukládat nová prohlášení o přijetí, neboť stávající prohlášení zůstávají podle mezinárodního práva veřejného platná.

(15)

Spojené království a Irsko jsou vázány nařízením Brusel IIa, a účastní se přijímání a používání tohoto rozhodnutí.

(16)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 348/41

(1)

Evropská unie si za jeden ze svých cílů stanovila podporu ochrany práv dítěte, jak je uvedeno v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. Opatření na ochranu dětí proti protiprávnímu přemístění nebo zadržení jsou nedílnou součástí této politiky.

(2)

Rada přijala nařízení (ES) č. 2201/2003 (2) (dále jen „nařízení Brusel IIa“), jehož cílem je chránit děti před škodlivými účinky jejich protiprávního přemístění či zadržení a zavést postupy, aby byl zajištěn jejich bezodkladný návrat do státu jejich obvyklého bydliště, jakož i zajistit ochranu práv na osobní styk s dítětem a práva péče o dítě.

(3)

Nařízení Brusel IIa doplňuje a posiluje Haagskou úmluvu ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „Haagská úmluva z roku 1980“), která na mezinárodní úrovni stanoví systém závazků a spolupráce mezi smluvními státy a mezi ústředními orgány s cílem zajistit bezodkladný návrat protiprávně přemístěných nebo zadržovaných dětí.

(4)

Všechny členské státy Unie jsou smluvními stranami Haagské úmluvy z roku 1980.

(5)

Unie vyzývá třetí státy, aby přistoupily k Haagské úmluvě z roku 1980, a podporuje její řádné provádění svou účastí, spolu s členskými státy, mimo jiné ve zvláštních komisích pravidelně organizovaných Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém.

(6)

Společný právní rámec uplatňovaný mezi členskými státy Unie a třetími státy by mohl být nejlepším řešením citlivých případů mezinárodních únosů dětí.

(7)

Haagská úmluva z roku 1980 uvádí, že se uplatňuje ve vztazích mezi přistupujícím státem a těmi smluvními státy, které prohlásí, že s přistoupením souhlasí.

(8)

Haagská úmluva z roku 1980 neumožňuje organizacím pro regionální hospodářskou integraci, jako je Unie, stát se její smluvní stranou. Unie proto nemůže k uvedené úmluvě přistoupit ani nemůže uložit prohlášení o přijetí přistupujícího státu.

(9)

V souladu s posudkem 1/13 Soudního dvora Evropské unie (3) spadají prohlášení o přijetí v rámci Haagské úmluvy z roku 1980 do výlučné vnější pravomoci Unie.

(10)

San Marino uložilo svůj dokument o přistoupení k Haagské úmluvě z roku 1980 dne 14. prosince 2006. Haagská úmluva z roku 1980 vstoupila pro San Marino v platnost dne 1. března 2007.

(11)

Všechny členské státy, s výjimkou Dánska, Chorvatska, Nizozemska, Portugalska a Rumunska, již přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980 přijaly. Posouzení situace v San Marinu vedlo k závěru, že Chorvatsko, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko jsou s to přijmout v zájmu Unie přistoupení San Marina za podmínek stanovených v Haagské úmluvě z roku 1980.

(12)

Chorvatsko, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko by proto měly být oprávněny v zájmu Unie uložit svá prohlášení o přijetí přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980 za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí. Ostatní členské státy Unie, které přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980 již přijaly, by neměly ukládat nová prohlášení o přijetí, neboť stávající prohlášení zůstávají podle mezinárodního práva veřejného platná.

(13)

Spojené království a Irsko jsou vázány nařízením Brusel IIa, a účastní se přijímání a používání tohoto rozhodnutí.

(14)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 348/43

(1)

Evropská unie si za jeden ze svých cílů stanovila podporu ochrany práv dítěte, jak je uvedeno v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. Opatření na ochranu dětí proti protiprávnímu přemístění nebo zadržení jsou nedílnou součástí této politiky.

(2)

Rada přijala nařízení (ES) č. 2201/2003 (2) (dále jen „nařízení Brusel IIa“), jehož cílem je chránit děti před škodlivými účinky jejich protiprávního přemístění či zadržení a zavést postupy, aby byl zajištěn jejich bezodkladný návrat do státu jejich obvyklého bydliště, jakož i zajistit ochranu práv na osobní styk s dítětem a práva péče o dítě.

(3)

Nařízení Brusel IIa doplňuje a posiluje Haagskou úmluvu ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále též „Haagská úmluva z roku 1980“), která na mezinárodní úrovni stanoví systém závazků a spolupráce mezi smluvními státy a mezi ústředními orgány s cílem zajistit bezodkladný návrat protiprávně přemístěných nebo zadržovaných dětí.

(4)

Všechny členské státy Unie jsou smluvními stranami Haagské úmluvy z roku 1980.

(5)

Unie vyzývá třetí státy, aby přistoupily k Haagské úmluvě z roku 1980, a podporuje její řádné provádění svou účastí, spolu s členskými státy, mimo jiné ve zvláštních komisích pravidelně organizovaných Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém.

(6)

Společný právní rámec uplatňovaný mezi členskými státy Unie a třetími státy by mohl být nejlepším řešením citlivých případů mezinárodních únosů dětí.

(7)

Haagská úmluva z roku 1980 uvádí, že se uplatňuje ve vztazích mezi přistupujícím státem a těmi smluvními státy, které prohlásí, že s přistoupením souhlasí.

(8)

Haagská úmluva z roku 1980 neumožňuje organizacím pro regionální hospodářskou integraci, jako je Unie, stát se její smluvní stranou. Unie proto nemůže k uvedené úmluvě přistoupit ani nemůže uložit prohlášení o přijetí přistupujícího státu.

(9)

V souladu s posudkem 1/13 Soudního dvora Evropské unie (3) spadají prohlášení o přijetí v rámci Haagské úmluvy z roku 1980 do výlučné vnější pravomoci Unie.

(10)

Panama uložila dokument o přistoupení k Haagské úmluvě z roku 1980 dne 2. února 1994. Haagská úmluva z roku 1980 vstoupila pro Panamu v platnost dne 1. května 1994.

(11)

Všechny dotčené členské státy, s výjimkou Rakouska a Rumunska, již přistoupení Panamy k Haagské úmluvě z roku 1980 přijaly. Panama přijala přistoupení Bulharska, Kypru, Estonska, Lotyšska, Litvy, Malty a Slovinska k Haagské úmluvě z roku 1980. Posouzení situace v Panamě vedlo k závěru, že Rakousko a Rumunsko jsou s to přijmout v zájmu Unie přistoupení Panamy za podmínek stanovených v Haagské úmluvě z roku 1980.

(12)

Uruguay uložila dokument o přistoupení k Haagské úmluvě z roku 1980 dne 18. listopadu 1999. Haagská úmluva z roku 1980 vstoupila pro Uruguay v platnost dne 1. února 2000.

(13)

Všechny dotčené členské státy, s výjimkou Rakouska a Rumunska, již přistoupení Uruguaye k Haagské úmluvě z roku 1980 přijaly. Uruguay přijala přistoupení Bulharska, Estonska, Lotyšska a Litvu k Haagské úmluvě z roku 1980. Posouzení situace v Uruguayi vedlo k závěru, že Rakousko a Rumunsko jsou s to přijmout v zájmu Unie přistoupení Uruguaye za podmínek stanovených v Haagské úmluvě z roku 1980.

(14)

Kolumbie uložila dokument o přistoupení k úmluvě z roku 1980 dne 13. prosince 1995. Haagská úmluva z roku 1980 vstoupila pro Kolumbii v platnost dne 1. března 1996.

(15)

Všechny dotčené členské státy, s výjimkou Rakouska a Rumunska, již přistoupení Kolumbie k Haagské úmluvě z roku 1980 přijaly. Kolumbie přijala přistoupení Bulharska, Estonska, Lotyšska, Litvy a Malty k Haagské úmluvě z roku 1980. Posouzení situace v Kolumbii vedlo k závěru, že Rakousko a Rumunsko jsou s to přijmout v zájmu Unie přistoupení Kolumbie za podmínek stanovených v Haagské úmluvě z roku 1980.

(16)

Salvador uložil dokument o přistoupení k úmluvě z roku 1980 dne 5. února 2001. Haagská úmluva z roku 1980 vstoupila pro Salvador v platnost dne 1. května 2001.

(17)

Všechny dotčené členské státy, s výjimkou Rakouska a Rumunska, již přistoupení Salvadoru k Haagské úmluvě z roku 1980 přijaly. Salvador přijal přistoupení Bulharska, Estonska, Lotyšska a Litvy k Haagské úmluvě z roku 1980. Posouzení situace v Salvadoru vedlo k závěru, že Rakousko a Rumunsko jsou s to přijmout v zájmu Unie přistoupení Salvadoru za podmínek stanovených v Haagské úmluvě z roku 1980.

(18)

Rakousko a Rumunsko by proto měly být oprávněny v zájmu Unie uložit svá prohlášení o přijetí přistoupení Panamy, Uruguaye, Kolumbie a Salvadoru k Haagské úmluvě z roku 1980 za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí. Ostatní členské státy Unie, které přistoupení Panamy, Uruguaye, Kolumbie a Salvadoru k Haagské úmluvě z roku 1980 již přijaly, by neměly ukládat nová prohlášení o přijetí, neboť stávající prohlášení zůstávají podle mezinárodního práva veřejného platná.

(19)

Spojené království a Irsko jsou vázány nařízením Brusel IIa a účastní se přijímání a používání tohoto rozhodnutí.

(20)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

29.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 348/46