(1)

V návaznosti na antidumpingové šetření (dále jen „původní šetření“) uložila Rada prováděcím nařízením Rady (EU) č. 917/2011 (2) konečné antidumpingové clo na dovoz keramických obkládaček pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“ nebo „Čína“ či „dotčená země“).

(2)

Opatření měla formu valorického cla a výše cla uloženého pro spolupracující výrobce byla stanovena v rozmezí od 13,9 % (3) do 36,5 %. Kromě toho byla čínským společnostem, které se buď samy nepřihlásily, nebo při šetření nespolupracovaly, uložena celostátní celní sazba ve výši 69,7 %.

(3)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti (4) platných antidumpingových opatření obdržela Komise žádost o zahájení přezkumu platných opatření před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (EU) 2016/1036 (dále jen „základní nařízení“) (dále jen „žádost“).

(4)

Žádost podalo Sdružení evropských výrobců keramických obkládaček (European Ceramic Tile Manufacturers' Federation) (dále jen „žadatel“ nebo „sdružení CET“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby keramických obkládaček v Unii.

(5)

Žádost byla odůvodněna tím, že skončení platnosti opatření by pravděpodobně vedlo k přetrvání nebo obnovení dumpingu a k přetrvání nebo obnovení újmy pro výrobní odvětví Unie.

(6)

Komise dospěla k závěru, že pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti existují dostatečné důkazy, a dne 13. září 2016 oznámila zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie (5) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“) zahájení přezkumu před pozbytím platnosti v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(7)

Šetření pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2015 do 30. června 2016 (dále jen „období přezkumného šetření“ nebo „OPŠ“). Posouzení trendů, které mají význam pro posouzení pravděpodobnosti obnovení újmy, se týkalo období od 1. ledna 2013 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(8)

Komise o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti vyrozuměla žadatele, ostatní známé výrobce v Unii, vyvážející výrobce v ČLR, známé dovozce, uživatele a obchodníky, o nichž je známo, že se jich šetření týká, sdružení zastupující výrobce a uživatele v Unii a zástupce vyvážejících zemí.

(9)

Zúčastněné strany měly možnost písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení přezkumu.

(10)

Výrobci v Unii zastoupení žadatelem využili této příležitosti a požádali v souladu s čl. 19 odst. 1 základního nařízení, aby jejich názvy byly považovány za důvěrné informace, kvůli obavě, že by mohli čelit odvetným opatřením ze strany odběratelů nebo konkurentů dotčených tímto šetřením. Komise každou z těchto žádostí o zachování důvěrnosti individuálně přezkoumala. Dospěla k závěru, že ve všech případech skutečně existují důkazy svědčící o velké pravděpodobnosti odvetných opatření, a souhlasila s tím, že názvy těchto společností by neměly být sděleny.

(11)

Čínská obchodní komora dovozců a vývozců kovů, minerálů a chemikálií (dále jen „CCCMC“) požádala o slyšení. Slyšení se konalo dne 6. prosince 2016.

(12)

Během slyšení a v následných podáních požadovala CCCMC úplný přístup k výpočtům dumpingového rozpětí, vlivu na ceny, rozpětí újmy a ukazatelů újmy a k veškerým dalším důvěrným informacím, na nichž byly tyto výpočty založeny. CCCMC tvrdila, že advokáti, kterým by byl přístup poskytnut, jsou zapsáni v evropské advokátní komoře, jsou vázáni přísnými pravidly této komory a kdyby sdělili důvěrné informace svým klientům, mělo by to za následek vážná disciplinární opatření, mimo jiné vyškrtnutí z komory a potenciální trestní stíhání. CCCMC tvrdila, že přístup k důvěrnému spisu by proto nebyl v rozporu s povinností Komise chránit důvěrné informace a zároveň by umožnil účinný výkon práv na obhajobu.

(13)

Článek 19 základního nařízení stanoví, že Komise nesmí sdělit žádné informace důvěrné povahy bez výslovného svolení poskytovatele takových informací. Uvedený článek nepředpokládá, že některé jiné straně, včetně advokátů zapsaných v evropské advokátní komoře, bude poskytnut přístup k těmto informacím. Kromě toho z judikatury Soudního dvora vyplývá, že ochrana práv na obhajobu musí být v případě potřeby v souladu s dodržováním zásady důvěrnosti, která je výslovně stanovena v článku 19 základního nařízení (6). Zajištění takového souladu sice umožňuje přijetí nedůvěrných shrnutí takových informací (například ve formě rozmezí a/nebo indexovaných částí informací) v případě, že uvedené informace nepovedou k vyzrazení obchodního tajemství, avšak není absolutní. Z tohoto důvodu a vzhledem k tomu, že CCCMC mohl být poskytnut přístup například k rozmezím a/nebo indexovaným částem požadovaných informací, nepovažovalo se úplné sdělení těchto informací za slučitelné s povinností chránit důvěrné informace. V souvislosti s podobným opatřením a vzhledem k tomu, že zákonodárce Unie nestanovil tuto výjimku v základním nařízení, dospěla Komise k závěru, že skutečnost, že advokáti zapsaní v evropské advokátní komoře jsou vázáni přísnými pravidly této komory a potenciálně jim mohou být uloženy sankce v případě porušení těchto pravidel, neumožňuje útvarům Komise poskytnout přístup k informacím v rozporu s použitelnými právními předpisy. Komise proto dospěla k závěru, že přístup k důvěrným informacím nelze advokátům zapsaným v evropské advokátní komoře poskytnout. V každém případě je dalším prvkem zaručujícím ochranu práv zúčastněných stran na obhajobu v tomto ohledu možnost obrátit se na úředníka pro slyšení v obchodních řízeních podle článku 15 jeho mandátu (7), který stanovisko Komise ohledně důvěrnosti nezpochybnil. Proto považovala Komise informace poskytnuté v informačních dokumentech za dostačující pro to, aby byla splněna práva CCCMC na obhajobu.

(14)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(15)

Na základě informací poskytnutých žadatelem dospěla Komise k závěru, že keramický průmysl ČLR je velmi roztříštěný – v roce 2014 v něm působilo 1 452 výrobců. Proto se vzhledem k zjevně vysokému počtu vyvážejících výrobců v ČLR počítalo v oznámení o zahájení přezkumu s výběrem vzorku.

(16)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny známé vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu. Kromě toho požádala stálou misi ČLR při Evropské unii, aby identifikovala a/nebo oslovila případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření. Celkem byly informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu zaslány 119 společnostem v ČLR.

(17)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo devatenáct výrobců nebo skupin výrobců v ČLR. Vzhledem k množství společností, které se mohly přihlásit, svědčí tento počet o nízké míře spolupráce. Podle čl. 17 odst. 1 základního nařízení vybrala Komise předběžný vzorek čtyř skupin vyvážejících výrobců na základě jejich deklarovaného objemu vývozu do Unie během období přezkumného šetření a jejich výrobní kapacity, které mohly být v době, která byla k dispozici, přiměřeně přezkoumány. Po poskytnutí informací o tomto předběžném vzorku zúčastněným stranám ukončila skupina vyvážejících výrobců s největší výrobní kapacitou svou spolupráci. Navržený vzorek byl proto změněn tak, že do něj byl doplněn vyvážející výrobce s druhou největší výrobní kapacitou. Po poskytnutí informací o změněném vzorku zúčastněným stranám nebyly obdrženy žádné připomínky. Návrh na výběr vzorku byl proto potvrzen v souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení.

(18)

Čtyři skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku měly roční objem výroby ve výši 55 milionů m2 dotčeného výrobku, což představuje přibližně 34 % celkové deklarované výroby a prodeje všech spolupracujících vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců dotčeného výrobku do Unie. Čtyři skupiny zařazené do vzorku pokrývaly podle údajů Eurostatu v období přezkumného šetření přibližně 8 % celkového čínského vývozu do Unie.

(19)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že vybrala předběžný vzorek výrobců v Unii. V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení vybrala Komise vzorek na základě největšího reprezentativního objemu prodeje a výroby, přičemž zohlednila zeměpisné rozložení a rovněž velkou roztříštěnost odvětví keramických obkládaček v souladu s metodikou popsanou ve 20. až 21. bodě odůvodnění.

(20)

V původním šetření Komise dospěla k závěru, že odvětví keramických obkládaček je velmi roztříštěné. V zájmu zajištění toho, aby v analýze újmy nepřevládaly výsledky velkých podniků a aby byla dostatečně zohledněna situace malých a středních podniků, které společně představují největší podíl výroby v Unii, Komise proto rozhodla rozdělit je do tří segmentů na základě objemu roční výroby:

(21)

Šetření Komise neodhalilo žádné změny na trhu keramických obkládaček, který je nadále roztříštěný, a je tedy ovládán malými výrobci v Unii, na rozdíl od větších výrobců, kteří jsou schopni ovlivňovat směřování trhu. Proto Komise dospěla k závěru, že velká roztříštěnost odvětví keramických obkládaček by měla být v tomto přezkumu před pozbytím platnosti rovněž zohledněna. Proto se rozhodla použít stejnou metodiku pro výběr vzorku jako v původním šetření a dospěla k závěru, že by ve vzorku měly být zastoupeny všechny segmenty, tj. malé, střední a velké podniky.

(22)

Předběžný vzorek sestával z devíti výrobců v Unii. Na výrobce v Unii zařazené do vzorku připadalo přes 8,5 % celkové odhadované výroby v Unii v roce 2015. Byly zastoupeny společnosti ze všech tří segmentů: dvě společnosti ze segmentu velkých podniků, tři společnosti ze segmentu středních podniků a čtyři společnosti ze segmentu malých podniků. Společnosti zařazené do vzorku se nacházely v Německu, Itálii, Polsku, Portugalsku a Španělsku.

(23)

Aby mohla Komise při výběru vzorku zohlednit různé situace, které mohou v Unii existovat v různých členských státech, vzala rovněž v úvahu zeměpisné rozložení (viz 19. bod odůvodnění). Vzorek tedy zahrnoval členské státy, kde je situováno asi 90 % výroby. Metodika, již Komise použila, tedy zajistila, že vzorek byl reprezentativní pro výrobu v Unii jako celek a byl v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení.

(24)

Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Ve stanovené lhůtě nebyly vzneseny žádné připomínky, a předběžný vzorek byl tedy potvrzen. Vzorek se považoval za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie.

(25)

Dne 28. října 2016, tedy 11 dnů po oznámení konečného vzorku, jeden z výrobců v Unii zařazených do vzorku, a sice výrobce z Polska, informoval Komisi, že se rozhodl ukončit spolupráci při šetření. Aby nedošlo k narušení reprezentativnosti vzorku, rozhodla se Komise nahradit tuto společnost jiným výrobcem v Unii z téhož segmentu trhu a o této změně vzorku informovala všechny zúčastněné strany. Nový vzorek představoval 7,7 % celkové výroby v Unii. Nový vzorek zahrnoval členské státy, kde je situováno asi 80 % výroby. Nahrazení nespolupracující společnosti společností z téhož segmentu trhu bylo provedeno proto, aby se zajistilo, že konečný vzorek zůstane i nadále reprezentativní pro výrobní odvětví Unie, i když neočekávané ukončení spolupráce první společnosti již nezvratně omezilo reprezentativnost celkové výroby v Unii.

(26)

Aby bylo možné rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a, pokud ano, vzorek vybrat, byli všichni známí dovozci/uživatelé (celkem více než jeden tisíc) vyzváni, aby vyplnili formulář pro výběr vzorku, který byl přiložen k oznámení o zahájení přezkumu.

(27)

Formulář pro výběr vzorku vyplnilo jedenáct společností. Komise se rozhodla vybrat čtyři společnosti. V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení vybrala Komise vzorek dovozců, kteří nejsou ve spojení, na základě objemu dovozu s přihlédnutím k zeměpisnému rozložení. Dovozci zařazení do vzorku se nacházeli v Belgii, Dánsku a Německu. Dovozci zařazení do vzorku, kteří nejsou ve spojení, představovali přibližně 6,5 % celkového dovozu z ČLR.

(28)

Dne 30. listopadu 2016 jeden z dovozců zařazených do vzorku, kteří nejsou ve spojení, informoval Komisi, že se rozhodl ukončit spolupráci při šetření. Konečný vzorek dovozců, kteří nejsou ve spojení, tedy sestával ze tří dovozců, kteří nejsou ve spojení. Ti stále představovali přibližně 6 % celkového dovozu z ČLR. Konečný vzorek byl tedy považován za reprezentativní.

(29)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro účely stanovení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení dumpingu, pravděpodobnosti obnovení újmy a stanovení zájmu Unie.

(30)

Komise zaslala dotazníky čtyřem čínským vyvážejícím výrobcům/skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku, dvěma výrobcům ve srovnatelné zemi, devíti výrobcům v Unii zařazeným do vzorku a čtyřem dovozcům, kteří nejsou ve spojení a kteří se přihlásili v rámci výběru vzorku. Po zaslání dotazníku jedna skupina vyvážejících výrobců zařazená do vzorku a jeden dovozce, který není ve spojení, zařazený do vzorku svou spolupráci ukončili (viz 17. a 25. bod odůvodnění).

(31)

Kompletní odpovědi na dotazníky zaslaly tři skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku, dva výrobci ve srovnatelné zemi, devět výrobců v Unii zařazených do vzorku a tři dovozci, kteří nejsou ve spojení.

(32)

Komise provedla inspekce na místě v prostorách těchto společností:

(33)

Dne 2. srpna 2017 poskytla Komise všem zúčastněným stranám základní fakta a úvahy vyplývající ze šetření a vyzvala je, aby do 3. září 2017 předložily písemné připomínky a/nebo aby požádaly o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(34)

Tři čínští vyvážející výrobci, CCCMC, jeden dovozce v Unii a žadatel předložili po poskytnutí informací připomínky a dne 22. září 2017 se konalo slyšení mezi útvary Komise a CCCMC.

(35)

Prostřednictvím dopisů ze 17. srpna 2017 a 6. září 2017 požádala CCCMC Komisi, aby kromě informací obsažených ve veřejně přístupném spisu a sdělených zúčastněným stranám poskytla informace o řadě prvků týkajících se výpočtu dumpingu a újmy. CCCMC tvrdila, že jelikož Komise tyto informace neposkytla, ani CCCMC, ani čínští vyvážející výrobci nebyli schopni plně uplatnit svá práva na obhajobu.

(36)

Komise každou informaci požadovanou ze strany CCCMC analyzovala jednotlivě. Veškeré informace poskytla v dopisech z 25. srpna 2017 a 20. září 2017 adresovaných CCCMC nebo přímo čínským vyvážejícím výrobcům; jednalo se například o seznam typů výrobků vyráběných výrobním odvětvím Unie nebo o podrobnosti týkající se úprav použitých pro výpočty cenového podbízení, s výjimkou informací, které nebyly k dispozici, které nebyly součástí spisu nebo byly důvěrné. Pokud informace nebyly k dispozici, nebyly součástí spisu nebo se považovaly za důvěrné, Komise své zamítnutí řádně odůvodnila. Komise zejména neprovedla celkové agregované výpočty cenového podbízení a výpočty cenového podbízení podle kontrolního čísla výrobku (dále též „PCN“ nebo „typ výrobku“) (spíše než podle vyvážejícího výrobce). Tyto informace proto nebyly součástí spisu. Komise byla toho názoru, že CCCMC mohla dostatečně uplatnit svá práva na obhajobu i bez přístupu k těmto informacím.

(37)

Pokud jde o důvěrné informace, jako jsou například ceny a objem prodeje výrobního odvětví Unie podle PCN, Komise připomněla, že podle článku 19 základního nařízení měla povinnost tyto informace chránit. Dále měla Komise za to, že veřejně přístupný spis týkající se této věci, který byl zpřístupněn stranám včetně CCCMC, obsahoval veškeré informace relevantní pro jejich věc, které byly při šetření použity. V případě, že informace byly považovány za důvěrné, obsahoval veřejně přístupný spis jejich smysluplné shrnutí. Všechny zúčastněné strany včetně CCCMC měly k veřejně přístupnému spisu přístup a mohly jej konzultovat.

(38)

Stručně řečeno, Komise dospěla k závěru, že všechny strany včetně CCCMC dostaly příležitost plně uplatnit svá práva na obhajobu. Komise proto dané tvrzení zamítla.

(39)

Dotčeným výrobkem jsou glazované a neglazované keramické dlaždice a obkládačky, obkládačky pro krby nebo stěny; glazované a neglazované keramické mozaikové kostky a podobné výrobky, též na podložce (dále jen „dotčený výrobek“), v současnosti kódu HS 6907. Výše uvedený kód HS je platný od 1. ledna 2017 a nahrazuje kódy KN 6907 10 00, 6907 90 20, 6907 90 80, 6908 10 00, 6908 90 11, 6908 90 20, 6908 90 31, 6908 90 51, 6908 90 91, 6908 90 93 a 6908 90 99 uvedené v původním šetření a v oznámení o zahájení tohoto řízení.

(40)

Keramické obkládačky se používají zejména ve stavebnictví k pokrývání stěn a podlah.

(41)

Dotčený výrobek a keramické obkládačky vyráběné a prodávané v ČLR, na domácím trhu ve Spojených státech amerických (dále jen „USA“), které sloužily jako analogická země, jakož i keramické obkládačky vyráběné a prodávané v Unii výrobním odvětvím Unie mají v podstatě stejné fyzické, chemické a technické vlastnosti a stejná použití.

(42)

Po poskytnutí informací požádala CCCMC Komisi, aby poskytla podrobnější popis jednotlivých typů výrobku vyráběných výrobci v Unii a výrobci ve srovnatelné zemi, které byly zahrnuty do určitého kontrolního čísla výrobku. Tvrdila, že mohou existovat rozdíly mezi typem výrobku vyráběným výrobním odvětvím Unie, výrobním odvětvím srovnatelné země a čínskými vyvážejícími výrobci, které se neprojevily v PCN a o kterých ani čínští vyvážející výrobci, ani CCCMC nevěděli. CCCMC vznesla argument týkající se srovnání cen za účelem analýzy dumpingu i újmy a tvrdila, že bez těchto informací nebyla schopna požádat v odůvodněných případech o úpravy, a proto nemohla plně uplatnit svá práva na obhajobu (viz 81. až 83. a 120. až 122. bod odůvodnění).

(43)

Nicméně, jak Komise vysvětlila CCCMC v dopise ze dne 20. září 2017, neměla k dispozici žádný podrobnější popis různých typů výrobku v rámci konkrétního PCN, ani neměla důvod se domnívat, že v PCN existují jakékoli rozdíly. Jak je také vysvětleno ve 45. bodě odůvodnění, mělo se za to, že charakteristiky jednotlivých PCN byly dostatečně podrobné, aby zachytily všechny rozdíly mezi různými typy výrobku. CCCMC rovněž neposkytla žádné argumenty, proč by podrobnější popis či rozlišení měly být nezbytné. Komise proto dané tvrzení zamítla.

(44)

CCCMC rovněž tvrdila, že jelikož mezi keramické obkládačky patří velký počet výrobků, měla Komise shromáždit informace o typech výrobku dovážených z ČLR a typech výrobku vyráběných výrobním odvětvím Unie a provést analýzu podle jednotlivých (skupin) typů výrobku (segmentů).

(45)

Pro vymezení dotčeného výrobku a rozlišení mezi různými typy výrobku použila Komise sedm charakteristik vyjadřujících fyzické vlastnosti, jako je absorpce vody, konečná úprava (zda jsou obkládačky glazované/neglazované, jednou/dvakrát vypalované, barvené/nebarvené, rektifikované či nikoli), velikost a normy kvality. Tytéž charakteristiky již byly použity v původním šetření. Žádná jiná strana netvrdila, že neodrážejí veškeré rozdíly mezi jednotlivými typy výrobku a že tentýž typ výrobku vyráběný v Unii se liší od téhož typu výrobku vyráběného v ČLR. CCCMC rovněž neposkytla žádné informace o tom, které charakteristiky by pro tyto účely byly nutné. Komise proto trvá na tom, že charakteristiky každého PCN byly dostatečně podrobné, aby zachytily veškeré rozdíly mezi různými typy výrobku, což umožnilo spravedlivé srovnání výrobků (a cen).

(46)

Kromě toho, pokud jde o tvrzení, že některé typy výrobku měly být sdruženy do segmentů a analyzovány odděleně, Komise nenašla pro vytvoření takových segmentů žádný jiný objektivní základ než rozdíly zachycené v PCN. Připomíná se rovněž, že v původním šetření se nerozlišovaly žádné skupiny výrobků. Kromě toho CCCMC nedoložila svou žádost žádným konkrétním návrhem a žádná jiná strana se nedomnívala, že by seskupení některých typů výrobku bylo nezbytné a odůvodněné. Naopak se Komise domnívala, že analýza podle PCN byla podrobnější než analýza podle segmentů, které sdružovaly některá PCN, a proto byla vhodnější. Komise proto dané tvrzení zamítla.

(47)

Vzhledem k výše uvedenému a jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky ohledně dotčeného výrobku a obdobného výrobku, Komise trvá na tom, že tyto výrobky jsou obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(48)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení Komise zkoumala, zda je pravděpodobné, že by došlo k přetrvání nebo obnovení dumpingu ze strany čínských vyvážejících výrobců, kdyby stávající opatření pozbyla platnosti.

(49)

Devatenáct vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců poskytlo odpovědi na formulář pro výběr vzorku. Deklarovaný objem vývozu keramických obkládaček do Unie ze strany spolupracujících vyvážejících výrobců v období přezkumného šetření činil 1,7 milionu m2, což odpovídalo asi 11 % celkového objemu dovozu dotčeného výrobku z Číny, který v tomtéž období zaznamenal Eurostat. Celková deklarovaná výrobní kapacita spolupracujících vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců činila 207 milionů m2, což představuje přibližně 1,5 % celkové odhadované čínské výrobní kapacity (tento odhad činil 13,9 miliardy m2 v roce 2015). Další podrobnosti o výrobní kapacitě v ČLR jsou uvedeny v oddíle 3 písm. a).

(50)

Komise proto posoudila pravděpodobnost přetrvání nebo obnovení dumpingu na základě údajů poskytnutých těmito třemi skupinami společností.

(51)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla běžná hodnota stanovena na základě cen zaplacených nebo splatných na domácím trhu nebo na základě početně zjištěné hodnoty ve vhodné třetí zemi s tržním hospodářstvím (dále jen „srovnatelná země“).

(52)

CCCMC zpochybnila metodiku srovnatelné země pro stanovení běžné hodnoty jako takové, přičemž tvrdila, že oddíl 15 protokolu o přistoupení Číny k WTO pozbyl platnosti po 11. prosinci 2016. Podle CCCMC by se proto běžná hodnota pro čínské vyvážející výrobce měla vypočítat na základě jejich vlastních domácích cen a/nebo nákladů. Po poskytnutí informací CCCMC svá tvrzení zopakovala.

(53)

Komise připomněla, že všichni čínští vyvážející výrobci měli možnost předložit formuláře žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství, aby bylo možné provést individuální výpočty dumpingových rozpětí. Žádný z těchto výrobců této možnosti nevyužil. V souladu s čl. 2 odst. 7 základního nařízení byla proto běžná hodnota stanovena na základě údajů ze srovnatelné země. Toto tvrzení bylo tedy zamítnuto.

(54)

V původním šetření byly jako srovnatelná země pro účely stanovení běžné hodnoty s ohledem na ČLR použity USA.

(55)

V oznámení o zahájení přezkumu informovala Komise zúčastněné strany, že jako o možné srovnatelné zemi uvažuje o USA, a vyzvala strany, aby se k tomu vyjádřily. Kromě toho bylo v oznámení o zahájení přezkumu uvedeno, že další výrobci v zemích s tržním hospodářstvím by se mohli nacházet mimo jiné také v Turecku, Spojených arabských emirátech (dále jen „SAE“), Indii a Brazílii a že budou rovněž zkoumáni.

(56)

CCCMC vyjádřila po zahájení řízení obavy ohledně vhodnosti USA jako srovnatelné země. Domnívala se, že USA nejsou vhodnou srovnatelnou zemí, a tvrdila, že mezi Čínou a USA panují rozdíly v ekonomickém rozvoji a že spotřeba keramických obkládaček na trhu s podlahovými krytinami v USA je nízká. CCCMC se vyjádřila, že volba Brazílie, Indie, Mexika a Turecka jako srovnatelné země by byla vhodnější, jelikož tyto země a ČLR jsou si podobné, pokud jde o úroveň rozvoje, a mají srovnatelnou domácí spotřebu.

(57)

Pokud jde o USA, sdružení CET tvrdilo, že v USA existuje vysoká úroveň hospodářské soutěže na domácím trhu u široké škály výrobků, jež jsou zcela srovnatelné s výrobky vyváženými z ČLR. Kromě toho argumentovalo, že přístup k surovinám a zdrojům energie byl u USA a ČLR podobný a že množství prodaná na domácím trhu USA činí z USA reprezentativní srovnatelnou zemi.

(58)

Na základě těchto připomínek kontaktovala Komise zastoupení výše uvedených zemí a také zemí s největším objemem dovozu keramických obkládaček do Unie a požádala je o pomoc při identifikaci výrobců v jejich zemích, kteří by mohli být vyzváni ke spolupráci jako výrobci ve srovnatelné zemi. Kromě toho byly zaslány žádosti o spolupráci známým výrobcům a sdružením výrobců ve srovnatelné zemi.

(59)

Deset výrobců projevilo ochotu spolupracovat při šetření. Nacházeli se v USA (3), Brazílii (2) a Indii (5). Komise jim zaslala dotazník týkající se srovnatelné země dne 20. ledna 2017. Z Indie nepřišla žádná odpověď. Pokud jde o vyvážející výrobce z Brazílie, jeden výrobce neodpověděl a druhý ukončil spolupráci. Pokud jde o USA, jeden výrobce ukončil spolupráci a dva výrobci dotazník vyplnili.

(60)

Na základě dostupných informací dospěla Komise k závěru, že v USA existuje významný objem výroby a dostatečná úroveň hospodářské soutěže na domácím trhu. Domácí spotřeba USA činila asi 254 milionů m2. Působilo tam nejméně 28 domácích výrobců. Kromě toho dovoz představuje 68 % spotřeby a pochází především z ČLR (z celkového objemu dovozu 49 milionů m2). Kromě cla ve výši 8,5 %–10 % nejsou v platnosti žádná omezení dovozu. Výrobci z USA používali podobný výrobní proces jako čínští vyvážející výrobci zařazení do vzorku. Spolupracující výrobci v USA vykázali jako domácí prodej 2,0, resp. 2,9 milionu m2.

(61)

Po poskytnutí informací CCCMC tvrdila, že USA nejsou v žádném případě vhodnou srovnatelnou zemí a že Komise nepoužila zemi, v níž je cena obdobného výrobku vytvářena za okolností co nejvíce srovnatelných s okolnostmi země vývozu.

(62)

Pokud jde o toto tvrzení, je třeba nejprve připomenout, že se Komise obrátila na oficiální zástupce a/nebo výrobce se sídlem v Brazílii, Indii, Indonésii, Malajsii, Mexiku, Rusku, Srbsku, Thajsku, Tunisku, Turecku, SAE, na Ukrajině a v USA. Jak je popsáno v 59. bodě odůvodnění, spolupracovali však pouze dva výrobci.

(63)

Jak je uvedeno v 60. bodě odůvodnění, USA byly považovány za vhodnou srovnatelnou zemi, protože v USA existuje významný objem výroby a spotřeby a dostatečná úroveň hospodářské soutěže na domácím trhu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(64)

Po poskytnutí informací projevil jeden dovozce obavy, pokud jde o výběr dvou výrobců z USA, kteří jsou ve spojení s výrobci v Unii, a stanovení běžné hodnoty pro ČLR na základě těchto dvou výrobců. Objektivita údajů získaných od těchto výrobců proto může být sporná.

(65)

Komise uvedla, že i když je výrobce ve srovnatelné zemi spojen s výrobcem v Unii, taková vazba neruší ani neovlivňuje stanovení běžné hodnoty (9).

(66)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, dospěla Komise k závěru, že USA jsou vhodnou srovnatelnou zemí podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(67)

Jako základ pro stanovení běžné hodnoty byly použity informace, které byly obdrženy od dvou spolupracujících výrobců ve srovnatelné zemi.

(68)

V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení Komise nejprve posoudila, zda je celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům, který spolupracující výrobci ve srovnatelné zemi uskutečnili během období přezkumného šetření, reprezentativní. Za tímto účelem byl jejich celkový objem prodeje srovnán s celkovým objemem dotčeného výrobku vyvezeného do Unie jednotlivými čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku. Na tomto základě Komise zjistila, že obdobný výrobek byl na domácím trhu USA prodáván v reprezentativním množství.

(69)

Za druhé Komise porovnala podle typu výrobku objem prodeje na trhu USA s objemem vývozu do Unie, který uskutečnili jednotliví čínští vyvážející výrobci zařazení do vzorku. Toto srovnání ukázalo, že dva přímo srovnatelné typy výrobku nebyly v USA prodávány v reprezentativním množství. Proto byla běžná hodnota u těchto dvou typů výrobku početně zjištěna na základě jejich vlastních prodejních, režijních a správních nákladů, zisku a úprav nákladů zjištěných v běžném obchodním styku.

(70)

Po poskytnutí informací CCCMC tvrdila, že nemá smysl porovnávat objem prodeje výrobců ve srovnatelné zemi na jejich domácím trhu s objemem prodeje na vývoz uskutečněného čínskými vyvážejícími výrobci, jelikož spolu vzájemně nijak nesouvisí. Analýza provedená Komisí tedy nevypovídá o reprezentativnosti prodeje na domácím trhu v USA v případě těchto typů výrobku.

(71)

Stejně jako u výpočtu dumpingu v tržních hospodářstvích ověřila Komise, zda transakce byly v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení provedeny v dostatečném množství na úrovni jednotlivých typů výrobku. Vzhledem k tomu, že tyto dva typy výrobku představovaly 0,70 %, resp. 0,09 % prodeje čínských vyvážejících výrobců, dospěla Komise k závěru, že prodej na domácím trhu v USA nebyl reprezentativní a provedla početní zjištění běžné hodnoty. Komise navíc shledala, že použitá metodika neměla žádný dopad na stanovení dumpingového rozpětí. Toto tvrzení se proto zamítá.

(72)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období přezkumného šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(73)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(74)

V tomto případě je běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období šetření.

(75)

Běžná hodnota je skutečná cena jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období šetření, pokud:

(76)

Analýza domácího prodeje ukázala, že běžná hodnota 10 typů výrobku byla stanovena na základě metody uvedené v 74. bodě odůvodnění a 7 typů výrobku na základě metody uvedené v 75. bodě odůvodnění.

(77)

Spolupracující výrobci v USA vykázali celkem sedmnáct typů výrobku, kdežto čínští spolupracující vyvážející výrobci vykázali celkem patnáct typů výrobku. Ze srovnání mezi typy výrobku vyváženými čínskými výrobci a prodávanými výrobci v USA však vyplývá, že přímá srovnatelnost existuje pouze u dvou typů výrobku. Omezený počet odpovídajících typů výrobku lze vysvětlit poměrně složitou definicí typů výrobku, která zahrnuje sedm vlastností a 672 možných kombinací (včetně, ale nikoli výlučně, porcelánových/neporcelánových, sedmi typů pracovních povrchů, jednoduchého/dvojitého nebo žádného glazování). Jelikož je pro účely výpočtu dumpingu povinné zohlednit 100 % prodeje na vývoz, bylo pro potřeby srovnání nutno provést určité úpravy.

(78)

Za prvé se Komise rozhodla zlepšit srovnatelnost početním zjištěním běžné hodnoty u dalších typů výrobku. V tomto ohledu je třeba připomenout, že čínští spolupracující vyvážející výrobci prodávali dva neporcelánové typy výrobku do Unie (představovaly přibližně 6 % celkového množství vyváženého do Unie). Výrobci ve srovnatelné zemi – USA však tyto neporcelánové typy výrobku nevyráběli. Komise se proto rozhodla početně zjistit výrobní náklady u neporcelánových typů výrobku srovnáním nákladů výrobního odvětví Unie na porcelánové i neporcelánové typy. Bylo zjištěno, že výrobní náklady u neporcelánových typů výrobku jsou o 30 % nižší než u porcelánových typů výrobku. Získaný poměr byl použit na sedmnáct typů výrobku, které vykázali výrobci v USA, tak, aby odpovídaly typům výrobku vykázaným čínskými vyvážejícími výrobci.

(79)

Pokud jde o neglazované keramické obkládačky, čínští vyvážející výrobci vykázali prodej těchto obkládaček (čtyři typy výrobku představující asi 56 % celkového množství vyváženého do Unie), u nichž neexistuje žádná přímá srovnatelnost s typy výrobku prodávanými spolupracujícími výrobci v USA. Za použití stejné metodologie popsané v 78. bodě odůvodnění Komise početně zjistila výrobní náklady pro typy výrobku s jednoduchým glazováním srovnáním nákladů výrobního odvětví Unie na glazované i neglazované typy výrobku. Bylo zjištěno, že výrobní náklady neglazovaných keramických obkládaček jsou o 6 % nižší než u typů výrobku s jednoduchým glazováním. Získaný poměr byl použit na sedmnáct typů výrobku, které vykázali výrobci v USA.

(80)

Na základě dodatečných početně zjištěných běžných hodnot si vzájemně odpovídaly 3 typy výrobku mezi typy výrobku, jež vyrábí výrobci v USA a čínští vyvážející výrobci. U typů výrobku, u nichž nebylo možné zajistit přímou srovnatelnost, se Komise rozhodla provést srovnání mezi typy výrobku prodávanými čínskými vyvážejícími výrobci s těmi typy výrobku z USA, které mají nejpodobnější technické charakteristiky a nejnižší běžnou hodnotu.

(81)

Po poskytnutí informací tvrdily dvě zúčastněné strany, že Komise nezveřejnila informace týkající se konkrétních typů výrobku vyráběných výrobci ze srovnatelné země. Dále tvrdili, že nebyli schopni zjistit, zda existují rozdíly (které se neodráží v PCN), které by ospravedlňovaly úpravu.

(82)

Komise zúčastněným stranám poskytla výpočty běžné hodnoty podle jednotlivých typů výrobku. Jak je uvedeno ve 45. bodě odůvodnění, typy výrobku byly vymezeny na základě těchto technických charakteristik: absorpce vody, konečná úprava (glazované jednou vypalované, glazované dvakrát vypalované nebo neglazované, leštěné nebo neleštěné, tělo obkládačky barvené nebo nebarvené, s rektifikací nebo bez), velikost pracovního povrchu a norma kvality.

(83)

Žádná ze zúčastněných stran nepředložila připomínky k definici typů výrobku, nenavrhla žádnou další příslušnou metodiku ani nepředložila další informace. Komise dospěla k závěru, že definice typů výrobku byly dostatečné pro to, aby bylo možné zachytit všechny rozdíly, které ovlivňují srovnatelnost cen. Toto tvrzení tedy nebylo zohledněno. Jeden čínský vyvážející výrobce zařazený do vzorku tvrdil, že by Komise při početním zjišťování běžné hodnoty neměla používat vážený průměr ziskového rozpětí a rozpětí prodejních, režijních a správních nákladů u domácího prodeje ve srovnatelné zemi, ale vážený průměr ziskového rozpětí a rozpětí prodejních, režijních a správních nákladů u typů výrobku s nejpodobnějšími technickými charakteristikami.

(84)

V tomto případě nebyly typy výrobku vyvážené touto zúčastněnou stranou vyráběny a prodávány ve srovnatelné zemi. Komise proto početně zjistila běžnou hodnotu na základě výrobních nákladů u typů výrobku s nejpodobnějšími technickými charakteristikami a v souladu s čl. 2 odst. 7 základního nařízení na základě průměrných prodejních, správních a režijních nákladů a zisku založených na skutečných údajích o výrobě a prodeji obdobného výrobku uskutečněných výrobci ve srovnatelné zemi v běžném obchodním styku. Toto tvrzení bylo proto rovněž zamítnuto.

(85)

Tři skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku vyvážely přímo do Unie ve formě přímého prodeje dotčeného výrobku nezávislým odběratelům v Unii. Proto byla vývozní cena stanovena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení na základě cen skutečně zaplacených nebo splatných za dotčený výrobek při prodeji na vývoz do Unie v průběhu období přezkumného šetření.

(86)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na základě ceny ze závodu. Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na ceny a srovnatelnost cen, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

(87)

Pokud jde o ceny výrobců ve srovnatelné zemi na domácím trhu, byly provedeny úpravy o domácí náklady na dopravu, úvěry, manipulaci a balení a provize a obchodní úroveň. Pokud jde o vývozní ceny vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, byly provedeny úpravy o náklady na dopravu, pojištění, manipulaci, úvěry, bankovní poplatky, náklady na balení, dovozní poplatky, cla a provize.

(88)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení porovnala Komise váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku ve srovnatelné zemi s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku každé spolupracující skupiny zařazené do vzorku.

(89)

Na základě toho bylo zjištěno, že vážený průměr dumpingových rozpětí vyjádřený jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činil během období přezkumného šetření 66 % až 231 %.

(90)

Komise zjistila, že v období přezkumného šetření vyváželi čínští vyvážející výrobci i nadále (ve vyšším objemu, než bylo zjištěno v původním šetření) keramické obkládačky do Unie za dumpingové ceny.

(91)

Komise dále analyzovala, zda je pravděpodobné přetrvání dumpingu, kdyby opatření pozbyla platnosti. Přitom posuzovala čínskou výrobní kapacitu a volnou kapacitu, chování čínských vývozců na jiných trzích, situaci na domácím trhu v Číně a atraktivitu trhu Unie.

(92)

Jak bylo uvedeno výše, přihlásilo se devatenáct čínských vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců, přičemž tento počet představuje pouze 1,5 % odhadované čínské výrobní kapacity v roce 2015. Tří čínští vyvážející výrobci zařazení do vzorku, u nichž byla provedena inspekce na místě, představují pouhý zlomek (tj. 0,3 %) odhadované čínské výroby. Informace, které měla Komise k dispozici o výrobě a volné kapacitě čínských vyvážejících výrobců, byly proto omezené.

(93)

Z tohoto důvodu musela většina níže uvedených zjištění týkajících se přetrvání nebo obnovení dumpingu vycházet z jiných zdrojů, tj. z údajů Eurostatu, databáze čínského vývozu a z informací předložených výrobním odvětvím Unie v žádosti o zahájení přezkumu. Z analýzy uvedených informací vyplynuly následující skutečnosti.

(94)

Čínští výrobci vybudovali rozsáhlé výrobní kapacity pro keramické obkládačky, jež i nadále zdaleka převyšují výrobní kapacitu Unie. Během posledních deseti let čínští výrobci výrazně zvýšili výrobu, doplnili výrobní kapacitu a nadále tak činí. Čínská výrobní kapacita keramických obkládaček se mezi lety 2011 a 2014 zvýšila téměř o 30 %, a sice z 10,8 na 13,9 miliardy m2. Kromě toho mezi lety 2014 a 2016 výrazně vzrostl počet čínských výrobců keramických obkládaček, a sice o téměř 20 % – z 1 452 v roce 2014 na 1 777. Výrobní kapacita za rok 2016 se odhadovala přibližně na 17 miliard m2, a to extrapolací výrobní kapacity řady výrobních podniků (10).

(95)

Podle téhož čínského statistického zdroje vzrostla skutečná výroba z 8,7 miliardy m2 v roce 2011 na 11,1 miliardy m2 v roce 2016, tedy o 2,4 miliardy m2 za dané období. Výroba keramických obkládaček se však nezvyšovala podobným tempem ve srovnání s vybudovanou kapacitou čínské výroby keramických obkládaček během uvedeného období: výrobní kapacita vzrostla o 6,2 miliardy m2 (z 10,8 miliardy m2 v roce 2011 na 17 miliard m2 v roce 2016). Proto se zvýšila volná kapacita z 20 % v roce 2011 na 35 % na konci roku 2016, což se rovná navýšení o 3,8 miliardy m2. Tato volná kapacita je několikanásobně vyšší než celková spotřeba v Unii, která v období přezkumného šetření činila přibližně 879 milionů m2.

(96)

Kromě toho vyplynulo z informací shromážděných během inspekce na místě, že během období od roku 2013 do období přezkumného šetření pokleslo využití kapacity u ověřených vyvážejících výrobců ze 74 % na 54 % a počet zaměstnanců se snížil o 25 %. Výrobci zastavili výrobu během dvou měsíců prvního čtvrtletí roku 2017, když zásoby dosáhly určité úrovně, která představuje 67 % celkové výroby v období přezkumného šetření. Na konci období přezkumného šetření měli tři vyvážející výrobci zařazení do vzorku uloženo ve skladech 23 milionů m2 (během období přezkumného šetření dovezla Unie z Číny 15 milionů m2).

(97)

Souhrnně řečeno, vzhledem k tomu, že Čína má k dispozici velkou výrobní kapacitu, a tedy je schopna zvýšit během krátké doby objem své výroby, zrušení stávajících opatření by pravděpodobně vedlo k nárůstu levného čínského dumpingového dovozu na trh Unie.

(98)

Čínští výrobci vyvážejí velká množství keramických obkládaček do třetích zemí, které nejsou členy Unie, zejména na Filipíny, do USA, Saúdské Arábie, Jižní Koreje, Indonésie, Thajska a Austrálie.

(99)

Komise porovnala průměrnou cenu dotčeného výrobku účtovanou v průběhu období přezkumného šetření těmito výrobci na hlavních vývozních trzích uvedených výše s průměrnou vývozní cenou na trh Unie. Toto srovnání bylo provedeno na základě informací z databáze čínského vývozu, kde je hodnota vývozu vyjádřena v USD a na základě FOB. Množství jsou vyjádřena v kilogramech.

(100)

Vývozní ceny do Unie byly ve srovnání s ostatními hlavními vývozními trhy výrazně vyšší. Průměrná vývozní cena do Unie činila přibližně 0,46 USD za kilogram, zatímco průměrné ceny do ostatních hlavních destinací činily přibližně 0,34 USD za kilogram.

(101)

Podle databáze čínského vývozu se po skončení období přezkumného šetření prodejní ceny do zbytku světa ještě snížily. V průběhu druhého pololetí roku 2016 se průměrné vývozní ceny na hlavní vývozní trhy ve srovnání s vývozními cenami v období přezkumného šetření snížily (– 37 % pro Filipíny, – 26 % pro Saúdskou Arábii, – 22 % pro USA a přibližně – 13 % pro Jižní Koreu a Austrálii).

(102)

Odhadovaná poptávka v Unii představuje pouhý zlomek dostupné volné kapacity na čínském domácím trhu. Před zavedením opatření byla Unie pro Čínu tradičním vývozním trhem. V původním šetření Komise dospěla k závěru, že čínský dovoz dosáhl v průměru 65 milionů m2 ročně, tj. více než trojnásobku jejich současného objemu vývozu do EU. V současné době je průměrná cena na trhu Unie (0,46 USD/kg) rovněž vyšší než čínská vývozní cena (0,34 USD/kg) na čínských hlavních vývozních trzích. Je proto pravděpodobné, že kdyby opatření pozbyla platnosti, čínští výrobci se budou pokoušet zvýšit svůj prodej do Unie s použitím dostupné kapacity.

(103)

Šetření ukázalo, že ceny čínského vývozu keramických obkládaček do Unie a na hlavní vývozní trhy ČLR byly nižší než běžná hodnota stanovená během období přezkumného šetření. Kromě toho výrobní kapacita a výroba v Číně stále rostly. Objem jejich vývozu byl poměrně stabilní a nic nenasvědčuje tomu, že by spotřeba na čínském domácím trhu byla schopna absorbovat obrovská množství vyráběných výrobků a jejich zásoby. Ani zúčastněné strany nebyly schopny vysvětlit, jak jinak by mohlo být toto množství absorbováno, aniž by představovalo hrozbu pro Unii.

(104)

Na tomto základě a jelikož zúčastněné strany nevznesly žádné připomínky, dospěla Komise k závěru, že je pravděpodobné, že kdyby opatření pozbyla platnosti, do Unie se budou vyvážet značné objemy čínských keramických obkládaček za dumpingové ceny.

(105)

Výrobní odvětví Unie nedoznalo od doby původního šetření velkých strukturálních změn. Toto odvětví je stále velmi roztříštěné a malé a střední podniky společně zaujímají významný podíl na trhu (66 % na základě objemu výroby v roce 2015). Během období přezkumného šetření vyrábělo obdobný výrobek v Unii asi 500 výrobců. Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(106)

Jak je popsáno ve 20. bodě odůvodnění, při výběru vzorku výrobců v Unii zohlednila Komise velkou roztříštěnost výrobního odvětví Unie, aby byly zastoupeny společnosti z každého sektoru. Aby Komise zohlednila příslušný podíl (váhu) každého segmentu na celkové výrobě v Unii a získala reprezentativní obrázek situace výrobního odvětví Unie, použila příslušný podíl (váhu) pro zvážení určitých mikroekonomických ukazatelů (viz 144. bod odůvodnění) u společností zařazených do vzorku v daném segmentu, a to v souladu s metodikou použitou v původním šetření.

(107)

Tyto váhy byly stanoveny na základě údajů poskytnutých žadatelem, zejména o objemu výroby v roce 2015 u společností nacházejících se v zemích, které představují 79 % výroby v Unii (11). Tyto váhy byly následující: podniky ze sektoru malých podniků s výrobou nižší než pět milionů metrů čtverečních představovaly 41 % celkové výroby v Unii; podniky ze sektoru středních podniků s výrobou mezi pěti a deseti miliony metrů čtverečních představovaly 25 % celkové výroby v Unii a podniky ze sektoru velkých společností představovaly 34 % celkové výroby v Unii.

(108)

Spotřeba v Unii byla stanovena tak, že čistý prodej v Unii byl připočten k dovozu z ČLR a ze třetích zemí. Objem výroby byl založen na údajích z Eurostatu a údajích získaných od členů sdružení CET.

(109)

Spotřeba v Unii se během posuzovaného období vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii

(110)

Spotřeba v Unii se v posuzovaném období zvýšila. Největší nárůst (o 12 %) byl zaznamenán mezi lety 2013 a 2014, a sice ze 750 milionů m2 na 837 milionů m2. Celkově se během posuzovaného období spotřeba zvýšila o 17 %, a sice ze 750 milionů m2 na přibližně 879 milionů m2 v období přezkumného šetření.

(111)

V porovnání s obdobím posuzovaným během původního šetření byla však spotřeba v období přezkumného šetření stále o 37 % nižší než v roce 2007, kdy činila přibližně 1,4 miliardy m2. Pokles spotřeby po roce 2007 byl způsoben poklesem domácí spotřeby v důsledku krize eurozóny a významné následné recese ve stavebnictví (12).

(112)

Objem a podíl dovozu na trhu byly založeny na údajích Eurostatu.

(113)

Během posuzovaného období se objem a podíl dovozu z ČLR na trhu vyvíjely takto:

Tabulka 2

Objem a podíl dovozu z ČLR na trhu

(114)

Po uložení antidumpingových cel dovoz keramických obkládaček z ČLR výrazně poklesl (13). Čínský dovoz však byl na trhu Unie nadále přítomen a během období přezkumného šetření představoval přibližně 15 milionů m2, pokud jde o objem dovozu, a 1,7 %, pokud jde o procentní podíl na trhu.

(115)

Objem dovozu z ČLR poklesl v období přezkumného šetření ve srovnání s rokem 2013 o 34 %, a sice z přibližně 22,7 milionu m2 na přibližně 15 milionů m2. Podíl čínského dovozu na trhu se snížil z 3,2 % v roce 2013 na přibližně 1,7 % v období přezkumného šetření.

(116)

Během posuzovaného období se průměrná cena dovozu z ČLR vyvíjela takto:

Tabulka 3

Průměrná cena dovozu z ČLR

(117)

Průměrné ceny dovozu z ČLR vzrostly během posuzovaného období o 14 %, a sice z 5,07 EUR/m2 na 5,78 EUR/m2, přičemž vrcholu bylo dosaženo v roce 2015, kdy se cena zvýšila o 21 % na 6,13 EUR/m2.

(118)

Za účelem analýzy cenového podbízení byly vážené průměrné prodejní ceny jednotlivých typů výrobku prodávaných výrobci v Unii odběratelům na trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, upravené na úroveň cen ze závodu, porovnány s odpovídajícími váženými průměrnými cenami dovozu z ČLR prodávaného prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie, stanovenými na základě cen CIF s příslušnou úpravou o stávající cla a náklady po dovozu. V případě typů výrobku, u nichž neexistoval odpovídající typ výrobku, bylo srovnání provedeno úpravou nejpodobnějšího typu výrobku. Úpravy musely být provedeny zejména v případě glazovaných, dvakrát vypalovaných typů výrobku a v případě neglazovaných typů výrobku, pro něž nebylo možné na straně výrobního odvětví Unie nalézt odpovídající typy výrobku.

(119)

Ze srovnání vyplynulo, že během období přezkumného šetření, a to i přes nárůst průměrné ceny CIF s dodáním na hranice Unie, jak je vysvětleno v 90. bodě odůvodnění, byl čínský dovoz dotčeného výrobku v Unii prodáván za ceny, které se podbízely cenám výrobního odvětví Unie. V procentním vyjádření ve vztahu k těmto cenám se úroveň podbízení pohybovala v rozmezí od 17 % do 50 %. Výpočty vycházely z údajů poskytnutých výrobci v Unii zařazenými do vzorku a vyvážejícími výrobci z ČLR zařazenými do vzorku.

(120)

Po poskytnutí informací CCCMC tvrdila, že analýza cenového podbízení byla nedostatečná, jelikož ani CCCMC, ani čínští vyvážející výrobci nemohli účinně uplatnit svá práva na obhajobu, neboť neměli možnost zjistit rozdíly mezi výrobky vyráběnými výrobním odvětvím Unie a výrobky vyráběnými čínskými vyvážejícími výrobci, aby mohli požádat o úpravy.

(121)

Pokud jde o možné rozdíly mezi výrobky z Unie a výrobky dováženými z ČLR, Komise nemá na základě argumentů uvedených v oddílu B důvod se domnívat, že takové rozdíly v konkrétním PCN existovaly. Naopak, definice PCN umožnila plnou srovnatelnost cen mezi dotčeným výrobkem a obdobným výrobkem (viz oddíl B).

(122)

Jakákoli strana, která požaduje úpravu, musí vycházet z přiměřeného odhadu tržní hodnoty rozdílu. Komise však neobdržela od žádné ze stran žádost o provedení úpravy pro některý konkrétní typ výrobku. Jediné úpravy, které Komise provedla, se proto týkaly glazovaných, dvakrát vypalovaných typů výrobku a neglazovaných typů výrobku, pro něž nebylo možné na straně výrobního odvětví Unie nalézt odpovídající typy výrobku, jak je vysvětleno ve 118. bodě odůvodnění. V návaznosti na žádost ze strany CCCMC ze dne 6. září 2017 poskytla Komise podrobnosti o těchto úpravách, a zejména o dotčených PCN a o výši úpravy provedené u dvou dotčených vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, aby jim umožnila vyjádřit se. CCCMC se poté k této záležitosti již nevyjádřila.

(123)

Po poskytnutí informací CCCMC rovněž tvrdila, že Komise měla provést (a zveřejnit) analýzu cenového podbízení nikoli pouze pro jednotlivé vyvážející výrobce, ale i na celkové úrovni (na základě váženého průměru). Kromě toho CCCMC tvrdila, že Komise měla provést (a zveřejnit) výpočet cenového podbízení pro jednotlivé typy výrobku, což podle CCCMC představovalo jediný možný způsob, jak vyvodit smysluplné závěry ohledně možnosti čínského dovozu vyvíjet tlak na ceny u prodeje výrobního odvětví Unie. CCCMC navíc požádala Komisi, aby rovněž zveřejnila celkový objem a hodnotu prodaných výrobků podle PCN u veškerého prodeje výrobního odvětví Unie, který nebyl použit pro výpočty cenového podbízení.

(124)

Jak Komise informovala CCCMC v dopisech z 25. srpna 2017 a 20. září 2017, provedla výpočty cenového podbízení u jednotlivých vyvážejících výrobců na individuálním základě a u PCN, které prodávali jednotliví čínští vyvážející výrobci zařazení do vzorku. Komise se domnívala, že pro posouzení pravděpodobnosti obnovení újmy není relevantní provádět analýzu celkové úrovně cenového podbízení a analýzu cenového podbízení podle PCN, jelikož tím by se agregovaly údaje čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku podle PCN. Tento druh agregovaného výpočtu požadovaného CCCMC by v žádném případě neměl smysl, jelikož tento druh informací nemá dopad na analýzu pravděpodobnosti obnovení újmy. Kromě toho by agregovaný výpočet neumožnil jednotlivým vyvážejícím výrobcům ověřit, zda Komise použila jejich údaje k provedení výpočtu cenového podbízení správně. Vyvážející výrobci by proto nemohli uplatnit svá práva na obhajobu. Z tohoto důvodu Komise takový výpočet neprovedla. Namísto toho Komise řádně provedla analýzu cenového podbízení u jednotlivých vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Komise proto požadovanou analýzu provádět nemusela.

(125)

Komise rovněž připomněla, že v této věci se jedná o přezkum před pozbytím platnosti. Zavedená opatření způsobila významný pokles dovozu keramických obkládaček (z přibližně 66 milionů m2 v období původního šetření na přibližně 15 milionů v období přezkumného šetření v rámci stávajícího šetření). Analýza cenového podbízení tedy mohla být založena pouze na omezeném počtu PCN dotčeného výrobku vyváženého z ČLR do Unie. Účelem analýzy cenového podbízení u jednotlivých vyvážejících výrobců bylo analyzovat, zda by čínští vyvážející výrobci používali cenové podbízení vůči cenám v Unii, kdyby opatření pozbyla platnosti.

(126)

Celková úroveň cenového podbízení a úroveň cenového podbízení podle PCN se naopak nepovažovaly za relevantní pro posouzení pravděpodobnosti obnovení újmy, a proto nejsou součástí spisu. Komise dospěla k závěru, že nebyla povinna provést (a zveřejnit) výpočty, které nebyly provedeny. Komise se proto rozhodla toto tvrzení zamítnout.

(127)

Během posuzovaného období se dovoz z ostatních třetích zemí a jeho podíl na trhu vyvíjely takto:

Tabulka 4

Dovoz z ostatních třetích zemí a jeho podíl na trhu

(128)

Během posuzovaného období představoval největší objem dovoz z Turecka (téměř 4 % podíl na trhu v období přezkumného šetření), Spojených arabských emirátů (téměř 2 % podíl na trhu v období přezkumného šetření) a Indie (přibližně 0,5 % podíl na trhu v období přezkumného šetření). Celkově zaujímal v období přezkumného šetření podíl dovozu ze třetích zemí na trhu 7,84 %. Během posuzovaného období zůstal poměrně stabilní a vrcholu dosáhl v roce 2015 (8,26 % podíl na trhu).

(129)

Průměrné ceny dovozu z Turecka vzrostly během posuzovaného období o 12 %, a sice na 6,11 EUR/m2 v období přezkumného šetření. Průměrné ceny dovozu ze Spojených arabských emirátů poklesly během posuzovaného období o 58 %, a sice na 3,27 EUR/m2. Průměrné ceny dovozu z Indie ve výši 4,67 EUR/m2 byly v období přezkumného šetření o 8 % vyšší ve srovnání s cenami v roce 2013. Průměrné ceny dovozu ze všech dovážejících zemí s výjimkou ČLR poklesly během posuzovaného období o 10 %, a sice na 5,26 EUR/m2.

(130)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení přezkoumala Komise všechny hospodářské činitele a ukazatele ovlivňující stav výrobního odvětví Unie.

(131)

Jak je uvedeno v 19. bodě odůvodnění, za účelem zjištění možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byl proveden výběr vzorku.

(132)

Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Vyhodnotila makroekonomické ukazatele týkající se celého výrobního odvětví Unie na základě informací, které uvedl žadatel v žádosti o přezkum, a údajů od výrobců v Unii zařazených do vzorku, které byly pro období přezkumného šetření upraveny podle údajů uvedených v odpovědích výrobců v Unii zařazených do vzorku. Mikroekonomické ukazatele posuzovala Komise pouze ve vztahu ke společnostem zařazeným do vzorku, a to na základě údajů, které o sobě uvedli výrobci v Unii zařazení do vzorku ve svých odpovědích na dotazník. Oba soubory údajů byly shledány jako reprezentativní pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie.

(133)

Makroekonomické ukazatele jsou: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita a rozsah dumpingového rozpětí.

(134)

Mikroekonomické ukazatele jsou: průměrné prodejní ceny, jednotkové náklady, náklady práce, stav zásob, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(135)

Údaje o výrobě výrobního odvětví Unie za posuzované období byly zjištěny na základě údajů Eurostatu a údajů shromážděných sdružením CET.

(136)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(137)

Celková výroba v Unii se v posuzovaném období zvýšila o 10 %. V období přezkumného šetření činila 1,24 miliardy m2. V tomtéž období došlo ke zvýšení spotřeby v Unii o 18 % (viz tabulka 1).

(138)

Výrobní kapacita zůstala v posuzovaném období stabilní. Využití kapacity se zvýšilo o 8 % a dosáhlo v posuzovaném období asi 81 %.

(139)

Objem prodeje a podíl na trhu výrobního odvětví Unie se týkají prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie nezávislým odběratelům. Tyto údaje byly zjištěny na základě údajů Eurostatu a údajů shromážděných sdružením CET. V posuzovaném období se vyvíjely takto:

Tabulka 6

Objem prodeje a podíl na trhu

(140)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie vzrostl během posuzovaného období o 19 %. V tomtéž období zůstal podíl výrobního odvětví Unie na trhu poměrně stabilní s nárůstem o 1 %. Jeho podíl na trhu činil v období přezkumného šetření přibližně 90 %.

(141)

Zaměstnanost a produktivita se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Zaměstnanost a produktivita

(142)

Zaměstnanost zůstala během posuzovaného období stabilní. Produktivita vyjádřená objemem výroby (v m2) na zaměstnance se v posuzovaném období zvýšila o 10 %.

(143)

Dumpingová rozpětí jsou upřesněna v 89. bodě odůvodnění. Všechna rozpětí jsou podstatně vyšší než úroveň de minimis.

(144)

U některých mikroekonomických ukazatelů vyjádřených v jiných než absolutních hodnotách – konkrétně v % nebo na jednotku (prodejní cena, výrobní náklady, ziskovost a návratnost investic) byly údaje váženy v souladu s metodikou použitou v původním šetření, aby se zohlednil podíl daného segmentu na celkové výrobě v Unii (viz 20. bod odůvodnění), s použitím konkrétní váhy každého segmentu u celkové výroby v Unii (viz 107. bod odůvodnění).

(145)

Průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Průměrné prodejní ceny

(146)

Průměrná jednotková prodejní cena výrobního odvětví Unie pro odběratele v Unii, kteří nejsou ve spojení, se během posuzovaného období zvýšila o 2 %. V tomtéž období se jednotkové výrobní náklady snížily o 9 %.

(147)

Průměrné náklady práce ve výrobním odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Náklady práce

(148)

Mezi rokem 2013 a obdobím přezkumného šetření se průměrné náklady práce na zaměstnance u výrobců v Unii zařazených do vzorku zvýšily o 7 %.

(149)

Stav zásob výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 10

Zásoby

(150)

Konečný stav zásob vyjádřený jak v absolutních objemech, tak jako procento výroby se během posuzovaného období snížil (o 12 %, resp. o 22 %).

(151)

Relativně značné zásoby vyjádřené jako procento výroby jsou důsledkem poklesu spotřeby, a tedy i poptávky v posledních letech kvůli krizi ve stavebnictví po roce 2007. Skutečnost, že keramické obkládačky jsou výrobky, které jsou závislé na trendech v době prodeje, přispěla k tomu, že podniky měly potíže nalézt poptávku po svých zásobách, a tedy své zásoby zredukovat. Avšak spotřeba byla v období přezkumného šetření stále nižší (o 37 %) než v roce 2007 (viz 111. bod odůvodnění).

(152)

Během posuzovaného období se jednotkové náklady výrobního odvětví Unie na výrobu keramických obkládaček snížily o 9 %.

(153)

Komise stanovila ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku tak, že čistý zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. Vyvíjela se takto:

Tabulka 12

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(154)

Během posuzovaného období dosáhla ziskovost výrobního odvětví Unie kladných hodnot a výrazně se zvýšila z – 5,8 % na 2,0 %. Toto zvýšení odpovídá pozitivnímu vývoji, k němuž během téhož období došlo u ukazatelů majících vliv na ziskovost, jako jsou: zvýšení jednotkové prodejní ceny o 2 % (viz 145. bod odůvodnění) a snížení jednotkových výrobních nákladů o 9 % (viz 152. bod odůvodnění). Pokud jde o celkovou makroekonomickou úroveň, výroba v průběhu posuzovaného období vzrostla o 10 % (viz 137. bod odůvodnění) a Unie získala další 1 % podílu na trhu (viz 140. bod odůvodnění).

(155)

Čistý peněžní tok představuje schopnost výrobního odvětví Unie samofinancovat svoji činnost. Peněžní tok se mezi lety 2013 a 2014 výrazně zvýšil (o 190 %) a poté se stabilizoval.

(156)

V posuzovaném období vzrostl objem investic o 39 %. Podniky v odvětví keramických obkládaček musely neustále investovat do modernizace zařízení, aby mohly držet krok s trendy na trhu. Jednalo se zejména o investice do tiskařských strojů umožňujících, aby design obkládaček odpovídal současným trendům, a investice do výkonnějších pecí, které jsou jedním z hlavních omezujících faktorů při produkci keramických obkládaček.

(157)

Návratností investic se rozumí zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě fixních aktiv. Návratnost investic se v posuzovaném období také vyvíjela pozitivně a dosáhla kladných hodnot, což odráželo obecný trend růstu.

(158)

Výrobní odvětví Unie bylo schopno překonat účinky minulého dumpingu. Jeho hospodářská situace se během posuzovaného období ve srovnání s jeho hospodářskou situaci v období původního šetření zlepšila. Ačkoli platná opatření nevyloučila čínské výrobce z trhu Unie, umožnila výrobcům v Unii udržet si svůj podíl na trhu, což mělo pozitivní dopad na hospodářský vývoj výrobního odvětví Unie.

(159)

V důsledku toho vykazovaly v posuzovaném období všechny ukazatele újmy pozitivní trend. Výroba i prodej se během posuzovaného období zvýšily. Prodejní cena zůstala poměrně stabilní, avšak výrobní náklady se snížily. Stav zásob, ačkoli byl stále relativně vysoký, se snížil. Peněžní tok i návratnost investic výrazně vzrostly.

(160)

Všechny výše uvedené ukazatele měly pozitivní dopad na ziskovost výrobního odvětví Unie, která se ze záporných čísel dostala v období přezkumného šetření na kladné hodnoty.

(161)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie v průběhu období přezkumného šetření neutrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(162)

Jak bylo stanoveno výše (viz 103. a 104. bod odůvodnění), k čínskému dovozu v období přezkumného šetření docházelo za dumpingové ceny a byla zjištěna pravděpodobnost přetrvání dumpingu, kdyby opatření pozbyla platnosti.

(163)

Vzhledem k tomu, že již nedocházelo k podstatné újmě pro výrobní odvětví Unie, posuzovala Komise, zda existuje pravděpodobnost obnovení újmy, kdyby opatření pozbyla platnosti.

(164)

Za účelem zjištění pravděpodobnosti obnovení újmy byly analyzovány tyto ukazatele: výrobní kapacita a volná kapacita v Číně, přitažlivost trhu Unie, včetně existence antidumpingových nebo vyrovnávacích opatření na dovoz keramických obkládaček v jiných třetích zemích, cenová politika čínských vyvážejících výrobců na trzích jiných třetích zemí a dopad na situaci výrobního odvětví Unie. Analýza přihlížela rovněž ke zvýšení spotřeby v Unii a ziskovosti výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(165)

ČLR je největší výrobce keramických obkládaček na světě. Zajišťuje více než polovinu celkové celosvětové produkce. Odhadovaná celková výroba v roce 2016 činila více než 11 miliard m2 obkládaček (viz 95. bod odůvodnění).

(166)

Zároveň byla i dostupná volná kapacita v ČLR v porovnání s velikostí trhu Unie velmi vysoká. V roce 2016 byla odhadnuta na přibližně 6 miliard m2 (viz 95. bod odůvodnění). Ve srovnání s tím vyrobilo výrobní odvětví Unie v období přezkumného šetření přibližně 1,24 miliardy m2 a spotřeba obkládaček činila v tomtéž období pouze 879 milionů m2. Čínská volná kapacita tedy více než šestinásobně převyšuje spotřebu v Unii.

(167)

Komise rovněž zjistila, že čínští vyvážející výrobci nahromadili značné zásoby, které mohou začít vyvážet v okamžiku, kdy opatření pozbudou platnosti (viz 96. bod odůvodnění). Na základě informací od čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku mohou zásoby představovat až dvě třetiny jejich výroby keramických obkládaček.

(168)

Trh Unie s keramickými obkládačkami je sice z hlediska spotřeby menší než například v Asii, ale stále představuje přibližně 7 % světové spotřeby keramických obkládaček. Kromě toho, jak je uvedeno v tabulce 1, spotřeba dotčeného výrobku v Unii se mezi rokem 2013 a obdobím přezkumného šetření zvýšila ze 750 158 tun na 878 968 tun. To ukazuje, že spotřeba v Unii je i nadále významná a že trh Unie z důvodu své poměrně značné velikosti a stabilně vzrůstající spotřeby zůstává pro čínské vyvážející výrobce i nadále atraktivním.

(169)

Před uložením opatření činil čínský dovoz v průměru přibližně 65 milionů m2 ročně. Skutečnost, že čínský dovoz, byť na nižší úrovni (viz tabulka 2), se po uložení opatření nezastavil, potvrzuje, že čínští vyvážející výrobci považují trh Unie za atraktivní a na trhu Unie i nadále prodávají.

(170)

Kromě toho byla antidumpingová opatření na dovoz keramických obkládaček pocházejících z ČLR uložena i ze strany jiných třetích zemí (14), což ztěžuje čínským vyvážejícím výrobcům vývoz na tyto trhy a dále to zvyšuje atraktivitu trhu Unie, kam by tento vývoz mohl být přesměrován.

(171)

Dalším významným faktorem prokazujícím přitažlivost trhu Unie je cena dotčeného výrobku prodávaného čínskými vyvážejícími výrobci na trzích třetích zemí. Ceny vývozu vyvážejících výrobců dotčeného výrobku zařazených do vzorku pro trhy třetích zemí jsou vyšší než ceny, které titíž výrobci účtují Unii, avšak stále jsou výrazně nižší než ceny výrobního odvětví Unie na trhu Unie. V průběhu období přezkumného šetření byla průměrná vývozní cena dotčeného výrobku vyváženého čínskými vyvážejícími výrobci na trhy třetích zemí v průměru o 15–25 % nižší než průměrná cena keramických obkládaček na trhu Unie.

(172)

Dalším prvkem dokazujícím přitažlivost trhu Unie je vyšší úroveň cen keramických obkládaček na trhu Unie. V období přezkumného šetření byla průměrná cena vývozu čínských vyvážejících výrobců na trh Unie v průměru o 30–40 % nižší než průměrná cena keramických obkládaček na trhu Unie. Ačkoli běžné ceny v SAE a Indii jsou v současné době pod úrovní čínských cen, jejich objem a potenciál pro růst nejsou srovnatelné s rozsahem výrobních kapacit v ČLR.

(173)

Vzhledem k velké nevyužité kapacitě v ČLR a přitažlivosti trhu Unie a dalším prvkům, které byly shrnuty výše v 162. až 172. bodě odůvodnění, je pravděpodobné, že kdyby opatření pozbyla platnosti, již v krátkodobém horizontu by byla na prodej/přesměrování do Unie k dispozici značná množství keramických obkládaček za nízké ceny.

(174)

Aby mohla Komise posoudit, jaký by byl pravděpodobný dopad takového čínského dovozu za nízké ceny na výrobní odvětví Unie, analyzovala nejprve potenciální ztrátu jejich podílu na trhu. Provedla simulaci toho, jaký by byl dopad v případě, kdyby čínští vyvážející výrobci znovu získali podíl na trhu ve výši 6,5 %, který měli v období šetření v rámci původního šetření, tj. před uložením opatření. Pokud jde o objem, znamenalo by to 57 milionů m2 (na základě spotřeby v Unii v období přezkumného šetření). Jak bylo zjištěno v původním šetření, takový objem dumpingového dovozu keramických obkládaček z ČLR byl dostačující k tomu, aby způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu v minulosti.

(175)

Komise dospěla k závěru, že jelikož průměrná prodejní cena dovozu z třetích zemí do Unie je nižší než průměrná prodejní cena čínských vyvážejících výrobců a kdyby se čínské obkládačky za nízké ceny znovu objevily na trhu Unie, před převzetím tržního podílu vývozu výrobců ze třetích zemí do Unie by v první řadě potenciálně získaly podíl na trhu na úkor výrobního odvětví Unie.

(176)

Za předpokladu, že zvýšení dovozu by se promítlo do ekvivalentního snížení výroby a objemu prodeje výrobního odvětví Unie, jednotkové výrobní náklady výrobního odvětví Unie by v důsledku toho vzrostly z 8,95 EUR/m2 na 9,09 EUR/m2. Zvýšení jednotkových výrobních nákladů by vedlo k poklesu ziskovosti výrobního odvětví Unie až na hranici rentability (to znamená, že příjmy se rovnají celkovým fixním a variabilním nákladům).

(177)

Objem dovozu ve výši 57 milionů m2 použitý pro tuto simulaci vycházel z konzervativního odhadu. Ve skutečnosti lze předpokládat, že vzhledem k velké nadměrné kapacitě a nashromážděným zásobám by čínští vyvážející výrobci začali vyvážet do Unie ještě významnější množství keramických obkládaček. Tyto zásoby mohou být v okamžiku ukončení platnosti opatření zpřístupněny pro vývoz do Unie.

(178)

Keramické obkládačky jsou totiž výrobky, které jsou závislé na současných trendech a módě. Proto není pravděpodobné, že kdyby opatření pozbyla platnosti, všechny nashromážděné zásoby by byly vyvezeny do Unie. Avšak vzhledem ke značnému množství nashromážděných zásob by dopad na situaci výrobního odvětví Unie mohl být značný, i kdyby se na trh Unie dostala jen malá část těchto zásob.

(179)

Kromě toho významné volné kapacity čínských vyvážejících výrobců zvyšují pravděpodobnost, že čínské keramické obkládačky vstoupí na trh Unie. Komise zjistila, že čínští vyvážející výrobci používají podobná nebo stejná zařízení, jaká používá výrobní odvětví Unie, a mohou do značné míry vyrábět obkládačky obdobné kvality a s podobným designem jako výrobci v Unii. Po dalším posouzení však Komise zjistila, že neexistují žádné informace na podporu tvrzení, že keramické obkládačky jsou cenově citlivé a že z hlediska konečného uživatele bude jediným určujícím faktorem cena. Nelze popřít, že pro zákazníky je při volbě určitého výrobku alespoň jedním z rozhodujících faktorů jeho cena, kromě jiných faktorů, jako je značka a módní trend, a vzhledem k podobnostem mezi keramickými obkládačkami z Unie a Číny Komise konstatovala, že existuje pravděpodobnost, že dovoz dumpingových čínských výrobků by způsobil snížení cen Unie a měly by výše uvedené důsledky (viz 173. až 178. bod odůvodnění).

(180)

Proto je pravděpodobné, že čínský dumpingový dovoz by nutil výrobce keramických obkládaček v Unii upravit ceny na jejich úroveň. Jak je uvedeno ve 172. bodě odůvodnění, čínský dovoz je v průměru deklarován za cenu podstatně nižší, než je cena na trhu Unie.

(181)

Za druhé zkoumala Komise vliv na ceny. Provedla simulaci toho, k jakému účinku by došlo, kdyby vstup levného čínského dovozu na trh Unie vedl ke snížení ceny dotčeného výrobku prodávaného výrobním odvětvím Unie. Na základě ověřených údajů o výrobcích v Unii a čínských vyvážejících výrobcích za období přezkumného šetření by mělo hypotetické snížení ceny dotčeného výrobku ze strany výrobců v Unii na úroveň čínských cen za následek výrazný pokles jejich ziskovosti a těžké ztráty ve výši 47,52 %.

(182)

Za třetí Komise posuzovala alternativu, kdy by průměrná prodejní cena výrobního odvětví Unie byla stlačena až na úroveň průměrné prodejní ceny čínských vývozců na trzích třetích zemí. Za těchto okolností (na základě ověřených údajů o výrobcích v Unii) by se jejich ziskovost rovněž zhoršila a důsledkem by byly značné ztráty ve výši 17,15 %.

(183)

CCCMC tvrdila, že simulace, které Komise provedla, byly chybné. Podle jejího názoru nevzala Komise při simulaci dopadu opětovného získání 6,5 % podílu čínského dovozu na trhu v úvahu různý sortiment, nedostatečnou srovnatelnost cen a (nedostatečnou) hospodářskou soutěž mezi jednotlivými typy výrobku.

(184)

CCCMC rovněž tvrdila, že při simulaci nárůstu výrobních nákladů vyplývajícího z nárůstu prodeje čínských vyvážejících výrobců nevzala Komise v úvahu podstatné rozdíly mezi výrobními náklady u různých typů výrobku a skutečnost, že čínský dovoz se týkal pouze omezeného počtu PCN.

(185)

Kromě toho CCCMC tvrdila, že při simulaci vlivu čínského dovozu na ceny Komise vycházela pouze z průměrných cen a nezohlednila rozdíly v cenách různých typů keramických obkládaček, zatímco čínský dovoz byl omezený a týkal se pouze omezeného počtu typů výrobku. CCCMC tvrdila, že kvůli významným rozdílůmv typech keramických obkládaček neexistoval mezi různými typy keramických obkládaček žádný konkurenční vztah, a proto ceny jednoho typu keramických obkládaček nemohly vykonávat tlak na ceny jiného typu obkládaček. Tvrdila, že Komise měla provést simulace podle typu výrobku, a nikoli na agregovaném základě, jako tomu bylo v případě výpočtů cenového podbízení.

(186)

Podle názoru CCCMC Komise tedy neprovedla zjištění pravděpodobnosti na dostatečném skutkovém základě, který by umožnil „odůvodněné a přiměřené závěry“, a neprovedla analýzu, která by byla založena na skutečných důkazech a objektivním posouzení.

(187)

Komise nejprve připomněla, že k závěrům ohledně pravděpodobnosti obnovení újmy dospěla po analýze řady prvků, jako je výrobní kapacita a volná kapacita v Číně, atraktivita trhu Unie, cenová politika čínských vyvážejících výrobců na trzích jiných třetích zemí a dopad na situaci výrobního odvětví Unie (viz 164. až 172. bod odůvodnění). Simulace provedené Komisí jen posílily a potvrdily její závěry ohledně obnovení újmy v případě, kdy by stávající opatření pozbyla platnosti.

(188)

Za druhé, pro účely provedení simulací mohla Komise vycházet pouze z údajů od výrobců v Unii zařazených do vzorku a z agregovaných objemů a cen vyvážejících výrobců v ČLR. Komise nezohlednila informace o typech a cenách výrobků společností nezařazených do vzorku.

(189)

Komise proto musela vycházet z řady předpokladů, včetně daného sortimentu výrobků dováženého z ČLR v období přezkumného šetření a jeho průměrných cen. Tyto předpoklady nečiní její analýzu chybnou. Spíše naopak – Komise se domnívá, že s ohledem na všechny ostatní prvky, jako je například volná kapacita a výrobní kapacita v ČLR, zvolila spíše konzervativní přístup. Z analýzy ostatních prvků vyplývá, že kdyby opatření pozbyla platnosti, do Unie by se dovážel mnohem větší objem a rovněž širší sortiment výrobků, jako tomu bylo v období původního šetření. Ze simulací rovněž vyplynulo, že potenciální budoucí dovoz by měl významný negativní dopad na finanční zdraví výrobního odvětví Unie a způsobil by obnovení újmy pro výrobní odvětví Unie. Komise proto dané tvrzení zamítla.

(190)

CCCMC také tvrdila, že závěr o pravděpodobnosti obnovení újmy byl chybný, protože Komise zjistila dopady na ceny pouze u malé části prodeje v Unii. Zjištěné cenové podbízení představovalo pouze přibližně 1 % celkového prodeje výrobního odvětví Unie v období přezkumného šetření a přibližně 8 % prodeje uskutečněného výrobci v Unii zařazenými do vzorku na trhu Unie v období přezkumného šetření. CCCMC rovněž poukázala na to, že počet typů výrobku, které prodávali čínští vyvážející výrobci během období přezkumného šetření, byl nízký (šest) (ve srovnání s více než stovkou typů prodávaných výrobním odvětvím Unie), a úroveň srovnatelnosti je tedy nízká.

(191)

Komise za prvé připomněla, že v této věci se jedná o přezkum před pozbytím platnosti. Opatření zavedená v současnosti způsobila významný pokles dovozu dotčeného výrobku z ČLR. Analýza cenového podbízení proto mohla být provedena pouze na základě (vzorku) dovozu a představovala pouze jeden z různých prvků pro posouzení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy.

(192)

Za druhé, na rozdíl od posouzení provedeného v původním šetření se posouzení pravděpodobnosti obnovení újmy týká budoucnosti. Analýza cenového podbízení u dovozu uskutečněného v minulosti byla pouze jedním z ukazatelů pro budoucí tvorbu cen a objem u vyvážejících výrobců dotčeného výrobku a jejich účinky na výrobní odvětví Unie.

(193)

Za třetí, z analýzy cen dovozu od čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku vyplynulo, že navzdory opatřením by se všechny dovážené typy výrobku podbízely cenám výrobního odvětví Unie, kdyby opatření pozbyla platnosti. V tomto případě by se do Unie dovážel větší objem a rovněž mnohem více typů výrobku za ceny, které by se pravděpodobně podbízely cenám výrobního odvětví Unie. To dále poukazuje na pravděpodobnost obnovení újmy pro výrobní odvětví Unie. Komise proto dané tvrzení zamítla.

(194)

CCCMC rovněž tvrdila, že neexistence segmentované analýzy (podle segmentů společností) znehodnotila veškerá zjištění týkající se (pravděpodobnosti přetrvání) újmy. CCCMC tvrdila, že Komise měla provést posouzení újmy podle segmentů, tj. pro malé, střední a velké společnosti, aby CCCMC mohla uplatnit svá práva na obhajobu, a měla analyzovat postoj CCCMC, že neexistuje žádný základ pro závěr, že se újma pravděpodobně obnoví.

(195)

Komise měla za to, že analýza újmy pro jednotlivé segmenty nebyla v tomto přezkumu před pozbytím platnosti přiměřená nebo nezbytná. Díky tomu, že do vzorku výrobců v Unii pro účely zjištění újmy a analýzy pravděpodobnosti byli vybráni výrobci různých velikostí, aby byl ve vzorku zastoupen každý segment, byla situace jednotlivých segmentů automaticky zohledněna ve všech zjištění týkající se újmy. V souladu s články 3 a 4 základního nařízení bylo zjištění újmy provedeno pro výrobní odvětví Unie jako celek, a nikoli pro jednotlivé výrobce nebo skupiny výrobců. V tomto případě se vzorek považoval za reprezentativní pro situaci výrobního odvětví Unie jako celku, jak je rovněž vysvětleno v 19. až 25. a 105. až 107. bodě odůvodnění. Komise proto tento argument zamítla.

(196)

CCCMC navíc tvrdila, že Komise měla doplnit svou analýzu stavu výrobního odvětví Unie o analýzu podle skupin typů výrobku. Kromě obecných prohlášení však ani CCCMC, ani žádná jiná zúčastněná strana neposkytly žádné podrobnosti o tom, jaké konkrétní typy výrobku by si zasloužily zvláštní analýzu – viz 46. bod odůvodnění. Segmentovaná analýza nebyla ani součástí původního šetření. Komise neměla žádný důvod domnívat se, že by taková analýza byla vhodná, a proto považuje tento argument za nepodložený. Komise proto dané tvrzení zamítla.

(197)

Na základě výše uvedených úvah Komise trvá na tom, že v případě zrušení opatření by se s největší pravděpodobností obnovila újma působená výrobnímu odvětví Unie.

(198)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda by zachování stávajících opatření vůči ČLR nebylo v rozporu se zájmem celé Unie. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů.

(199)

Během období přezkumného šetření překonalo výrobní odvětví Unie účinky újmy způsobené dumpingovým dovozem z ČLR. Kdyby však byla opatření vůči ČLR zrušena, je obnovení újmy pravděpodobné, jelikož výrobní odvětví Unie by bylo vystaveno dumpingovému dovozu z ČLR v množství, jež může být značné a může vyvíjet významný tlak na ceny. V důsledku toho by se hospodářská situace výrobního odvětví Unie z důvodů popsaných výše (viz 173. až 197. bod odůvodnění) pravděpodobně výrazně zhoršila. Zachování opatření by naopak zajistilo jistotu na trhu, umožnilo by výrobnímu odvětví Unie udržet si pozitivní hospodářskou situaci a působit na spravedlivém a konkurenčním trhu Unie.

(200)

Na tomto základě Komise dospěla k závěru, že by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie, aby opatření zůstala nadále v platnosti.

(201)

Při zahájení přezkumu bylo kontaktováno více než tisíc známých dovozců/uživatelů. Jedenáct společností poskytlo odpovědi na formulář pro výběr vzorku a tři společnosti vyplnily dotazník.

(202)

Dvě z těchto společností byly proti zachování opatření a jedna uvedla, že by nebyla proti opatření, kdyby byla udržována na nižší sazbě. Zbývající společnost neměla žádný konkrétní názor na to, zda by opatření měla pozbýt platnosti, či nikoli.

(203)

Všechny tři tyto společnosti byly toho názoru, že kromě opatření je i kvůli současnému směnnému kurzu a nákladům na dopravu méně zajímavé dovážet keramické obkládačky z ČLR a že kdyby opatření pozbyla platnosti, dovoz z ČLR se asi podstatně nezvýší. Zároveň se dva ze tří dovozců domnívali, že před uložením antidumpingových cel byl dovoz z ČLR atraktivní díky designu a nízkým cenám.

(204)

V původním šetření byl vyvozen závěr, že uložení opatření by nemělo významný dopad na činnost dovozců, protože by mohli mimo jiné přejít na jiné zdroje dodávek. Komise tuto skutečnost v období přezkumného šetření skutečně zaznamenala a, zatímco podíl dovozu z ČLR na trhu poklesl na 1,7 %, dovoz z jiných zemí než z ČLR dosáhl téměř 8 % podílu na trhu (viz 127. bod odůvodnění), ve srovnání s 5,3 % v období šetření v rámci původního šetření (15). Tento dovoz nebyl ovlivněn cly, jelikož nepocházel z Číny. Komise tedy dospěla k závěru, že prodloužení platnosti opatření by nebránilo dovozcům v Unii nadále nakupovat obdobné výrobky z jiných zdrojů.

(205)

Kromě toho i relativně nízká míra spolupráce ze strany dovozců, kteří nejsou ve spojení, naznačuje, že zachování opatření by nemělo na dovozce významný negativní dopad.

(206)

Při zahájení přezkumu byli spolu s dovozci kontaktováni i všichni známí uživatelé. Nicméně žádný uživatel ani sdružení uživatelů se nepřihlásili. V původním šetření Komise vypočetla dopad opatření na konečné spotřebitele a dospěla k závěru, že dopad v podobě nárůstu nákladů na m2 byl omezený a činil méně než 0,5 EUR/m2. Průměrná roční spotřeba činila u spotřebitelů přibližně 2,2 m2 na osobu v Unii. Průměrný dopad na spotřebitele tedy činil 1,1 EUR/m2 na osobu v Unii. Ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené ve 182. až 184. bodě odůvodnění prováděcího nařízení Rady (EU) č. 917/2011, se tento dopad považoval za zanedbatelný. Komise rovněž analyzovala dopad opatření na dovozce, uživatele a dodavatele, kterým by mohly v důsledku uložení opatření vzniknout dodatečné náklady nebo by mohli pociťovat nedostatek dodávek. Byl vyvozen závěr, že uložení opatření nemělo významný dopad na jejich činnost.

(207)

Při vážení a vyvažování protichůdných zájmů věnovala Komise zvláštní pozornost nutnosti odstranit účinky dumpingu působícího újmu, které spočívají v narušení obchodu, a obnovit účinnou hospodářskou soutěž. Zatímco zachování opatření by poskytlo ochranu důležitému výrobnímu odvětví Unie, včetně mnoha malých a středních podniků, proti pravděpodobnému obnovení újmy, poměrně nízká míra spolupráce ze strany dovozců a uživatelů naznačuje, že zachování opatření by na ně nemělo mít nepřiměřený negativní dopad.

(208)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody k domněnce, že by nebylo v zájmu Unie zachovat v platnosti opatření uložená na dovoz keramických obkládaček pocházejících z ČLR.

(209)

Všechny strany byly informovány o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se zamýšlelo zachovat stávající opatření vůči ČLR. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta pro předložení připomínek k poskytnutým informacím. Podání a připomínky byly v odůvodněných případech náležitě vzaty v úvahu.

(210)

Z výše uvedených důvodů by měla být v souladu s čl. 11 odst. 6 základního nařízení antidumpingová opatření uložená na dovoz keramických obkládaček pocházejících z ČLR nařízením (EU) č. 917/2011 zachována.

(211)

Toto nařízení je v souladu se stanoviskem výboru zřízeného čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,