26.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 276/1

(1)

Dne 10. července 2014 přijala Rada nařízení (EU) č. 747/2014.

(2)

Dne 17. října 2017 výbor Rady bezpečnosti OSN zřízený podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1591 (2005) aktualizoval údaje týkající se jedné osoby, na kterou se vztahují omezující opatření.

(3)

Příloha I nařízení (EU) č. 747/2014 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

26.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 276/4

(1)

Aby mohly příslušné orgány v rámci postupu schvalování a zamítání žádostí o povolení investičních podniků provést důkladné posouzení, měl by být žadatel povinen předložit příslušnému orgánu v době podání počáteční žádosti o povolení přesné informace. Příslušný orgán by si měl zachovat právo požadovat od žadatele během procesu posouzení doplňující informace v souladu s kritérii a lhůtami stanovenými ve směrnici 2014/65/EU.

(2)

Aby bylo zajištěno, že posouzení příslušného orgánu vychází z přesných informací, je nezbytné, aby žadatel předložil kopie svých podnikových listin, včetně ověřené kopie zakládacích dokumentů a stanov a kopie výpisu z vnitrostátního obchodního rejstříku pro danou společnost.

(3)

Žadatel by měl předložit informace o dostupných zdrojích kapitálu, včetně prostředků používaných pro převod finančních zdrojů při získávání kapitálu, aby příslušné orgány mohly posoudit, zda byly splněny všechny příslušné požadavky v souvislosti s finanční trestnou činností.

(4)

Nově založené subjekty mohou být při podání žádosti schopny poskytnout informace pouze o tom, jak bude získán kapitál, a o druzích a výši kapitálu, jenž bude získán. Za účelem získání povolení a před jeho vydáním by nicméně příslušným orgánům měly být poskytnuty doklady o splaceném základním kapitálu a jiných druzích získaného kapitálu, spolu s informacemi o zdrojích kapitálu. Mezi tyto doklady mohou patřit kopie příslušných kapitálových nástrojů a odpovídající výpisy z bankovních účtů.

(5)

Aby mohly příslušné orgány posoudit pověst jakékoli osoby, která bude řídit činnost investičního podniku, navrhovaných akcionářů a členů s kvalifikovanou účastí, je důležité uložit žadateli, aby poskytl informace týkající se těchto osob.

(6)

Za účelem posouzení zkušeností jakékoli osoby, která bude řídit činnost investičního podniku, by měl žadatel příslušným orgánům předložit informace o relevantním vzdělání, odborné přípravě a odborných zkušenostech členů vedoucího orgánu a osob, které činnost skutečně řídí, a o jejich příslušných pravomocech a případných zástupcích.

(7)

Žadatel by měl příslušným orgánům předložit finanční údaje týkající se investičního podniku, aby mohly posoudit finanční zdraví daného investičního podniku.

(8)

Vzhledem k tomu, že nově založené podniky nemusí být ke dni podání žádosti schopny poskytnout informace o auditorech, měli by být tito žadatelé povinnosti poskytnout tyto informace příslušnému orgánu zproštěni, ledaže auditoři již byli jmenováni.

(9)

Aby mohl příslušný orgán posoudit, zda bude investiční podnik schopen plnit své povinnosti podle článku 16 směrnice 2014/65/EU, měly by informace relevantní pro posouzení organizační struktury investičního podniku zahrnovat podrobnosti o systému vnitřní kontroly, o opatřeních k odhalení střetů zájmů a o opatřeních na ochranu majetku zákazníka.

(10)

Příslušné vnitrostátní orgány mohou jako investiční podnik povolit fyzickou osobu nebo právnickou osobu řízenou jedinou fyzickou osobou. Je proto vhodné stanovit požadavky na povolení týkající se vedení investičních podniků, které jsou fyzickými osobami nebo právnickými osobami řízenými jedinou fyzickou osobou.

(11)

V zájmu zajištění právní jistoty, jasnosti a předvídatelnosti ve vztahu k postupu povolování je vhodné, aby kritéria, podle kterých příslušné orgány při udělování povolení pro investiční podnik posuzují vhodnost akcionářů nebo členů s kvalifikovanou účastí, byla stejná jako kritéria stanovená v článku 13 směrnice 2014/65/EU pro posuzování navrhovaného nabytí podílu. Příslušné orgány by měly zejména posoudit vhodnost akcionářů nebo členů s kvalifikovanou účastí a finanční zdraví podniku, přičemž zohlední kritéria týkající se pověsti a zkušeností osob řídících činnost investičního podniku a finančního zdraví podniku.

(12)

Za účelem identifikace překážek, které by mohly bránit účinnému výkonu funkcí dohledu, by příslušné orgány měly zvážit složitost a transparentnost struktury skupiny investičního podniku, zeměpisné umístění subjektů skupiny a činnosti, které subjekty skupiny vykonávají.

(13)

Na zpracování osobních údajů členskými státy při uplatňování tohoto nařízení se použije směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (2).

(14)

. V zájmu konzistentnosti a k zajištění hladkého fungování finančních trhů je nezbytné, aby se ustanovení tohoto nařízení a související vnitrostátní předpisy, jimiž se provádí směrnice 2014/65/EU, použily od stejného data.

(15)

Toto nařízení vychází z návrhů regulačních technických norem, jež Komisi předložil Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA).

(16)

V souladu s článkem 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (3) uskutečnil orgán ESMA otevřené veřejné konzultace, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v oblasti cenných papírů a trhů zřízenou podle článku 37 uvedeného nařízení,

a)

jeho jméno nebo název (včetně právního názvu a případně jiného obchodního jména, jež se bude používat); právní strukturu (včetně informace o tom, zda se bude jednat o právnickou osobu nebo, pokud to dovolují vnitrostátní právní předpisy, fyzickou osobu), adresu ústředí a v případě již existujících společností sídlo; kontaktní údaje; jeho vnitrostátní identifikační číslo, je-li k dispozici, a rovněž:

b)

seznam investičních služeb a činností, doplňkových služeb a finančních nástrojů, které mají být poskytovány, a informaci o tom, zda bude mít v držení finanční nástroje a finanční prostředky zákazníků (byť jen dočasně);

c)

kopie podnikových listin a doklad o případném zápisu ve vnitrostátním obchodním rejstříku.

a)

podrobnosti o využití soukromých finančních zdrojů včetně původu a dostupnosti těchto prostředků;

b)

podrobnosti o přístupu ke kapitálovým zdrojům a na finanční trhy, včetně podrobností o finančních nástrojích, jež byly nebo budou emitovány;

c)

veškeré relevantní dohody a smlouvy týkající se získávaného kapitálu;

d)

informace o použití (nebo očekávaném použití) vypůjčených finančních prostředků, včetně jmen příslušných věřitelů a podrobností o finančních facilitách, jež byly poskytnuty nebo jejichž poskytnutí se očekává, včetně splatností, podmínek, zástav a záruk, spolu s informacemi o původu vypůjčených finančních prostředků (nebo finančních prostředků, jejichž vypůjčení se očekává), pokud věřitel není finanční institucí podléhající dohledu;

e)

podrobnosti o prostředcích používaných pro převod finančních zdrojů pro podnik, včetně sítě používané k převodu těchto prostředků.

Pro účely písmene b) odkazují informace o druzích získaného kapitálu, je-li to na místě, na druhy kapitálu uvedené v nařízení (EU) č. 575/2013, konkrétně zda kapitál zahrnuje položky kmenového kapitálu tier 1, položky vedlejšího kapitálu tier 1 nebo položky kapitálu tier 2.

a)

seznam osob, které mají v investičním podniku přímou nebo nepřímou kvalifikovanou účast, a výši těchto účastí, a u nepřímých účastí název/jméno osoby, jejímž prostřednictvím je účast držena, a název/jméno konečného držitele;

b)

v případě osob, které mají v investičním podniku kvalifikovanou účast (přímou nebo nepřímou), dokumentaci vyžadovanou od navrhovaných nabyvatelů pro nabývání a zvyšování kvalifikované účasti v investičních podnicích v souladu s články 3, 4 a 5 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1946 ze dne 11. července 2017, kterým se doplňují směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES a 2014/65/EU, pokud jde o regulační technické normy ke stanovení seznamu všech informací, jež musí navrhovaní nabyvatelé zahrnout do svého oznámení o navrhovaném nabytí kvalifikované účasti v investičním podniku (4);

c)

v případě akcionářů z řad právnických osob, kteří jsou členy skupiny, organizační schéma skupiny uvádějící hlavní činnosti každého podniku v rámci skupiny, identifikaci případných regulovaných subjektů ve skupině a názvy relevantních orgánů dohledu, jakož i vztah mezi finančními subjekty skupiny a ostatními nefinančními subjekty skupiny.

d)

Pro účely písmene b) se v případě, kdy držitel kvalifikované účasti není fyzickou osobou, dokumentace týká také všech členů vedoucího orgánu a generálního ředitele nebo jakékoli jiné osoby vykonávající rovnocenné funkce.

a)

ve vztahu ke členům vedoucího orgánu a osobám, jež skutečně řídí činnost, a jejich příslušným pravomocem a případným zástupcům:

Pro účely písm. a) bodu ix) finanční zájmy zahrnují zájmy, jako jsou úvěrové operace, záruky a zástavy, zatímco nefinanční zájmy mohou zahrnovat zájmy, jako jsou rodinné nebo blízké vztahy.

b)

pracovníci řídicích a kontrolních orgánů podniku.

a)

prognózu situace na individuální úrovni a případně na konsolidované úrovni za skupinu a na subkonsolidované úrovni, včetně:

b)

v případně již aktivních společností povinné finanční výkazy na individuální úrovni a případně na konsolidované úrovni za skupinu a na subkonsolidované úrovni za poslední tři účetní období schválené externím auditorem, pokud jsou finanční výkazy předmětem auditu, včetně:

c)

analýzu oblasti působnosti dohledu na konsolidovaném základě podle nařízení (EU) č. 575/2013, včetně údajů o tom, které subjekty skupiny budou po udělení povolení zahrnuty do oblasti působnosti dohledu na konsolidovaném základě a na jaké úrovni v rámci skupiny se tyto požadavky uplatní na úplném nebo na subkonsolidovaném základě.

a)

počáteční plán obchodních činností na následující tři roky, včetně informací o plánovaných regulovaných a neregulovaných činnostech, podrobných informací o geografické distribuci a činnostech, které má investiční podnik provádět. Mezi relevantní informace v plánu obchodních činností patří:

b)

údaje o auditorech podniku, jsou-li v době podání žádosti o povolení k dispozici;

c)

organizační strukturu a systémy vnitřní kontroly společnosti, včetně:

d)

informace o stavu žádosti podané investičním podnikem s cílem stát se členem systému pro odškodnění investorů domovského členského státu nebo doklad o členství v systému pro odškodnění investorů, je-li k dispozici;

e)

seznam funkcí, služeb nebo činností, jež jsou zajišťovány externě (nebo u nichž existuje takový záměr) a seznam smluv uzavřených (nebo jejichž uzavření se plánuje) s externími poskytovateli a informace o zdrojích (zejména lidských a technických a o systému vnitřní kontroly) přidělených na kontrolu externě zajišťovaných funkcí, služeb nebo činností;

f)

opatření pro zjištění, zamezení nebo řízení střetů zájmů, které vznikají při poskytování investičních a doplňkových služeb, a popis mechanismů pro řízení produktů;

g)

popis systémů pro monitorování činností podniku včetně případných záložních systémů a kontrol systémů a rizik, pokud podnik hodlá provozovat algoritmické obchodování a/nebo poskytovat přímý elektronický přístup;

h)

informace o funkci compliance, vnitřní kontrole a systémech řízení rizik (systém monitorování, interní audity a funkce poradenství a pomoci);

i)

údaje o systémech pro posuzování a řízení rizik praní peněz a financování terorismu;

j)

plány zachování kontinuity činnosti, včetně systémů a lidských zdrojů (klíčový personál);

k)

postupy správy, tvorby a uchovávání záznamů;

l)

popis manuálu postupů podniku.

a)

dotyčná fyzická osoba je pro příslušné orgány snadno a v krátké lhůtě dosažitelná;

b)

dotyčná fyzická osoba má pro výkon této funkce dostatek času;

c)

vedoucí orgány nebo stanovy investičního podniku opravňují určitou osobu, aby ihned zastoupila řídícího pracovníka ve všech jeho funkcích v případě, že je nebude schopen vykonávat;

d)

osoba oprávněná podle předchozího písmene musí mít dostatečně dobrou pověst a dostatečné zkušenosti k tomu, aby řídícího pracovníka nahradila během jeho nepřítomnosti nebo do doby jmenování nového řídícího pracovníka, aby bylo zajištěno řádné a obezřetné řízení investičního podniku. Oprávněná osoba pro investiční podniky, které jsou fyzickými osobami, musí být rovněž k dispozici insolvenčním správcům a příslušným orgánům při likvidaci podniku a být jim nápomocna. Tato osoba musí být pro tuto funkci v nezbytném rozsahu k dispozici.

a)

pověst a zkušenost všech osob, které budou řídit činnosti investičního podniku;

b)

pověst navrhovaných akcionářů a členů s kvalifikovanou účastí;

c)

finanční zdraví navrhovaných akcionářů a členů s kvalifikovanou účastí, zejména ve vztahu k vykonávané a plánované činnosti v investičním podniku;

d)

skutečnost, zda bude investiční podnik schopen dodržet a nadále dodržovat obezřetnostní požadavky stanovené v článku 15 směrnice 2014/65/EU a případně směrnic Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES (6) a 2013/36/EU (7), a zejména zda má skupina, jejíž součástí se investiční podnik stane, strukturu umožňující výkon účinného dohledu, účinnou výměnu informací mezi příslušnými orgány a vymezení působnosti mezi příslušnými orgány;

e)

skutečnost, zda existuje důvodné podezření, že ve spojení s povolením investičního podniku dochází nebo došlo k praní peněz nebo k financování terorismu nebo k pokusům o ně ve smyslu článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES (8) nebo že by povolení investičního podniku mohlo zvýšit riziko takového jednání.

a)

je složitá a není dostatečně transparentní;

b)

má zeměpisné umístění subjektů skupiny;

c)

zahrnuje činnosti prováděné subjekty skupiny, které mohou příslušnému orgánu bránit v účinném posouzení vhodnosti akcionářů nebo členů s kvalifikovanou účastí nebo vlivu úzkého propojení s investičním podnikem.

26.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 276/12

(1)

Je vhodné stanovit společné standardní formuláře, šablony a postupy, tak aby bylo zajištěno, že příslušné orgány členských států budou s to přesně posoudit oznámení o navrhovaném nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti v investičním podniku. V těchto případech by měly příslušné orgány vzájemně konzultovat a poskytovat si podstatné a relevantní informace.

(2)

V zájmu zjednodušení spolupráce a efektivní výměny informací mezi těmito orgány by příslušné orgány určené v souladu s článkem 48 směrnice 2004/39/ES měly určit zvláštní kontaktní osoby pro účely konzultačního procesu podle čl. 10 odst. 4 směrnice 2004/39/ES a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měl vést centralizovaný seznam těchto kontaktních osob.

(3)

V zájmu efektivní spolupráce příslušných orgánů, jež probíhá v krátkých lhůtách, by měly být zavedeny konzultační postupy, kterými budou upraveny jednoznačné lhůty. Přesně vymezený postup spolupráce by měl stanovit, že žádající orgán musí dožádanému orgánu zaslat předběžné oznámení, jímž jej vyrozumí o probíhajícím posouzení.

(4)

Tyto postupy by měly též zajišťovat, aby příslušné orgány spolupracovaly a působily k tomu, aby se tento proces zkvalitnil díky lepší výměně zpětné vazby o kvalitě a relevantnosti obdržených informací.

(5)

Veškerá výměna a předávání informací mezi příslušnými orgány, jinými orgány, institucemi nebo osobami by měly být v souladu s pravidly pro osobní údaje, jež stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (3).

(6)

Na zpracování osobních údajů Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy při uplatňování tohoto nařízení se použije nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (4).

(7)

Toto nařízení vychází z návrhu prováděcích technických norem, jež Komisi předložil Evropský orgán pro cenné papíry a trhy.

(8)

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy neprováděl veřejnou konzultaci ani analýzu potenciálních nákladů a přínosů, jež by byly se zavedením standardních formulářů, šablon a postupů pro konzultační proces mezi relevantními příslušnými orgány spojeny, neboť s ohledem na jejich rozsah a dopad byl takový krok pokládán za nepřiměřený.

(9)

Směrnice 2014/65/EU vstoupila v platnost dne 2. července 2014. Ustanovení čl. 12 odst. 9 uvedené směrnice, jímž byl nahrazen čl. 10a odst. 8 směrnice 2004/39/ES, zmocňuje Evropský orgán pro cenné papíry a trhy, aby vypracoval prováděcí technické normy, přičemž se jedná o zmocnění totožné se zmocněním v čl. 10a odst. 8 směrnice 2004/39/ES. Mimoto jsou rovněž ustanovení čl. 10b odst. 4 a čl. 10 odst. 4 směrnice 2004/39/ES obsahově totožná s ustanoveními čl. 13 odst. 4 a čl. 11 odst. 2 směrnice 2014/65/EU. V souladu s čl. 94 odst. 1 směrnice 2014/65/EU se směrnice 2004/39/ES zrušuje s účinkem ode dne 3. ledna 2017. Mělo by se mít za to, že přijetím technických norem ze strany Komise v souladu s čl. 10a odst. 8 směrnice 2004/39/ES je splněn i požadavek čl. 12 odst. 8 směrnice 2014/65/EU, s tím důsledkem, že se tyto technické normy i nadále použijí po dni 3. ledna 2018, aniž by bylo zapotřebí provádět další změny,

a)

relevantní informace, jež jsou v oznámení o konzultaci vyžádány, včetně případných názorů či výhrad vůči nabytí navrhovaným nabyvatelem;

b)

z vlastního podnětu i případné další podstatné informace, jež mohou posouzení ovlivnit.

26.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 276/22

(1)

Je vhodné stanovit společné standardní formuláře, šablony a postupy v zájmu zajištění jednotného mechanismu, jehož prostřednictvím budou příslušné orgány členských států účinně vykonávat své pravomoci pro udělování povolení podnikům k poskytování investičních služeb, výkonu investičních činností, případně k poskytování doplňkových služeb.

(2)

Pro usnadnění komunikace mezi žadatelem, který žádá o povolení jako investiční podnik v souladu s hlavou II směrnice 2014/65/EU, a příslušným orgánem by příslušné orgány měly určit kontaktní místo pro účely podávání žádostí a zveřejnit o něm informace na svých internetových stránkách.

(3)

Aby příslušné orgány mohly posoudit, zda změny ve vedoucím orgánu podniku mohou ohrozit účinné, řádné a obezřetné vedení podniku a patřičné zohledňování zájmů zákazníků podniku a integrity trhu, měly by být stanoveny jasné lhůty pro podávání informací o těchto změnách.

(4)

Podniky by však měly být osvobozeny od povinnosti podávat informace o změnách ve vedoucím orgánu před tím, než změna nabude účinku, tehdy, je-li změna důsledkem faktorů, jež jsou mimo kontrolu podniku, jako je úmrtí člena vedoucího orgánu. Za takových okolností by mělo být firmám povoleno informovat příslušný orgán do deseti pracovních dnů po změně.

(5)

Na zpracování osobních údajů členskými státy při uplatňování tohoto nařízení se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (2).

(6)

Toto nařízení vychází z návrhu prováděcích technických norem předložených Komisi Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy (ESMA).

(7)

Orgán ESMA uskutečnil otevřené veřejné konzultace, analyzoval možné související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v oblasti cenných papírů a trhů zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (3),

26.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 276/32

(1)

Od navrhovaného nabyvatele kvalifikované účasti v investičním podniku by měl být v době počátečního oznámení vyžádán seznam všech informací, aby příslušné orgány mohly provést posouzení navrhovaného nabytí. Navrhovaný nabyvatel by měl předložit informace o své totožnosti, jakož i o totožnosti osob, které budou řídit hospodářskou činnost, bez ohledu na to, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu, aby příslušný orgán cílového subjektu mohl posoudit pověst tohoto navrhovaného nabyvatele.

(2)

Pokud je navrhovaným nabyvatelem právnická osoba, je nutno poskytnout rovněž informace o totožnosti skutečných majitelů a o pověsti a zkušenostech osob, které skutečně řídí hospodářskou činnost navrhovaného nabyvatele. Obdobně pokud navrhovaným nabyvatelem je nebo má být struktura svěřenského fondu (trustu) je nezbytné, aby příslušný orgán cílového subjektu obdržel informace jak o totožnosti správců, kteří budou spravovat majetek tohoto svěřenského fondu, tak o totožnosti skutečných majitelů tohoto majetku, aby mohl posoudit pověst a zkušenosti těchto osob.

(3)

Pokud je navrhovaným nabyvatelem fyzická osoba, je nezbytné získat informace jak ve vztahu k navrhovanému nabyvateli, tak i ve vztahu k jakémukoli podniku formálně řízenému nebo kontrolovanému navrhovaným nabyvatelem, s cílem poskytnout příslušnému orgánu cílového subjektu úplné informace relevantní pro posouzení pověsti. Pokud je navrhovaným nabyvatelem právnická osoba, je nezbytné získat tyto informace ve vztahu ke všem osobám, které skutečně řídí hospodářskou činnost navrhovaného nabyvatele, ke všem podnikům pod kontrolou navrhovaného nabyvatele a ke všem akcionářům, kteří mají na navrhovaného nabyvatele významný vliv, s cílem poskytnout příslušnému orgánu cílového subjektu úplné informace relevantní pro posouzení pověsti.

(4)

Informace relevantní pro posouzení pověsti by měly zahrnovat podrobnosti o trestních řízeních, ať již proběhlých v minulosti nebo dosud probíhajících, jakož o i občanskoprávních nebo správních případech. Obdobně by měly být poskytnuty informace o všech zahájených vyšetřováních a řízeních, sankcích nebo jiných rozhodnutích o výkonu proti navrhovanému nabyvateli, jakož i další informace, jako například zamítnutí žádosti o registraci či propuštění ze zaměstnání nebo ze zodpovědné funkce, které jsou považovány za důležité z hlediska posouzení pověsti navrhovaného nabyvatele.

(5)

Aby se zajistilo, že příslušný orgán cílového subjektu bude moci při posuzování navrhovaného nabyvatele řádně zohlednit výsledek vyšetřování vedeného jinými orgány, měl by navrhovaný nabyvatel předložit informace o tom,zda posouzení jeho pověsti jako nabyvatele nebo jako osoby, která řídí hospodářskou činnost úvěrové instituce, životní pojišťovny, pojišťovny nebo zajišťovny, investičního podniku nebo jiného subjektu, již provedl jiný příslušný orgán nebo nějaký jiný orgán, a pokud ano, tak také výsledek tohoto posouzení.

(6)

Měly by být poskytnuty finanční informace týkající se navrhovaného nabyvatele s cílem posoudit finanční zdraví tohoto navrhovaného nabyvatele.

(7)

Měly by být poskytnuty informace o finančních a nefinančních zájmech nebo vztazích navrhovaného nabyvatele s akcionáři, řídícími pracovníky nebo členy vrcholového vedení cílového subjektu, s osobou nebo osobami oprávněnými vykonávat hlasovací práva v cílovém subjektu, případně s cílovým subjektem samotným nebo jeho skupinou, s cílem umožnit příslušnému orgánu cílového subjektu posoudit, zda existence jakéhokoli potenciálního střetu zájmů nebude mít vliv na finanční zdraví navrhovaného nabyvatele.

(8)

Pokud je navrhovaným nabyvatelem právnická osoba, může být nutné poskytnout některé doplňující informace včetně informací o podílu, který je vlastněn nebo o jehož vlastnictví se uvažuje před navrhovaným nabytím a po něm, s cílem umožnit příslušnému orgánu cílového subjektu doplnit posouzení navrhovaného nabytí s ohledem na to, že v takových případech mohou být dotčené právní a skupinové struktury složité a mohou vyžadovat podrobný přezkum ve vztahu k pověsti, úzkému propojení, možnému jednání ve vzájemné shodě s ostatními stranami a ke schopnosti příslušného orgánu cílového subjektu pokračovat v účinném dohledu nad cílovým subjektem.

(9)

Pokud je navrhovaným nabyvatelem subjekt, který je usazen ve třetí zemi nebo je součástí skupiny usazené mimo Unii, měly by být poskytnuty doplňující informace, aby příslušný orgán cílového subjektu mohl posoudit, zda existují překážky účinného dohledu nad cílovým subjektem vyplývající z právního režimu této třetí země, a aby mohl rovněž ověřit pověst navrhovaného nabyvatele v této třetí zemi.

(10)

Pokud je navrhovaným nabyvatelem státní investiční fond, měl by navrhovaný nabyvatel poskytnout informace umožňující ověřit správce tohoto fondu a jeho investiční politiku. To je pro příslušný orgán cílového subjektu podstatné jak z hlediska posouzení pověsti, tak z hlediska posouzení toho, zda existuje nějaký vliv na účinný dohled nad cílovým subjektem.

(11)

Měly by být vyžadovány i konkrétní informace umožňující posoudit, zda bude mít navrhované nabytí vliv na schopnost příslušného orgánu cílového subjektu vykonávat účinný dohled nad cílovým subjektem. Ty by měly zahrnovat posouzení toho, zda úzká vazba na navrhovaného nabyvatele ovlivní schopnost cílového subjektu nadále poskytovat včasné a přesné informace orgánu, který nad ním provádí dohled. U právnických osob je rovněž nezbytné posoudit dopad navrhovaného nabytí na konsolidovaný dohled nad cílovým subjektem a skupinou, do které by po nabytí patřil.

(12)

Navrhovaný nabyvatel by měl poskytnout informace o financování navrhovaného nabytí, včetně informací o všech prostředcích a zdrojích financování, a měl by být schopen předložit důkaz o původním zdroji všech finančních prostředků a majetku, aby byl příslušný orgán cílového subjektu schopen posoudit, zda existuje riziko praní peněz.

(13)

Navrhovaní nabyvatelé, kteří mají v cílovém subjektu kvalifikovanou účast ve výši 20 % až 50 %, by měli příslušnému orgánu cílového subjektu poskytnout informace o strategii s cílem zajistit komplexní posouzení navrhovaného nabytí. Obdobně by tyto informace měli poskytnout rovněž navrhovaní nabyvatelé, kteří mají v cílovém subjektu kvalifikovanou účast menší než 20 %, ale vykonávají rovnocenný vliv jinými způsoby, jako jsou například vztahy mezi navrhovaným nabyvatelem a stávajícími akcionáři, existence akcionářských dohod, rozdělení akcií, majetkových účastí a hlasovacích práv mezi akcionáře nebo pozice navrhovaného nabyvatele ve struktuře skupiny cílového subjektu, aby se zajistila vysoká míra homogenity při posuzování navrhovaných nabytí.

(14)

Pokud je navrhována změna kontroly nad cílovým subjektem, měl by navrhovaný nabyvatel zpravidla předložit úplný obchodní plán. Pokud však není navrhována žádná změna kontroly nad cílovým subjektem, postačí mít k dispozici určité informace o budoucí strategii tohoto subjektu a o záměrech navrhovaného nabyvatele s cílovým subjektem, aby bylo možné posoudit, zda to neovlivní finanční zdraví navrhovaného nabyvatele.

(15)

Je přiměřené, aby navrhovaný nabyvatel v určitých případech poskytoval pouze omezené informace. Zejména pokud v uplynulých dvou letech příslušný orgán cílového subjektu již prováděl posouzení navrhovaného nabyvatele, případně pokud je cílovým subjektem malý investiční podnik a navrhovaný nabyvatel je subjektem, který je povolen a je nad ním vykonáván dohled v Unii, mělo by postačit poskytnout příslušnému orgánu cílového subjektu pouze určité omezené informace.

(16)

Každá výměna a každé předání údajů mezi příslušnými orgány, jinými orgány, subjekty nebo osobami by měly být provedeny v souladu s pravidly týkajícími se osobních údajů stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (3).

(17)

Na zpracování osobních údajů Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy (ESMA) při uplatňování tohoto nařízení se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (4).

(18)

Toto nařízení vychází z návrhu regulačních technických norem, který Evropské komisi předložil orgán ESMA.

(19)

Orgán ESMA uskutečnil otevřenou veřejnou konzultaci o návrzích regulačních technických norem, z nichž toto nařízení vychází, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v oblasti cenných papírů a trhů zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (5).

(20)

Směrnice 2014/65/EU vstoupila v platnost dne 2. července 2014. Ustanovení čl. 12 odst. 8 uvedené směrnice nahrazuje čl. 10a odst. 8 směrnice 2004/39/ES a zmocňuje Evropský orgán pro cenné papíry a trhy, aby vypracoval regulační technické normy, přičemž se jedná o zmocnění totožné se zmocněním v čl. 10a odst. 8 směrnice 2004/39/ES. Mimoto je rovněž čl. 10b odst. 4 a čl. 10 odst. 4 směrnice 2004/39/ES obsahově totožný s čl. 13 odst. 4 a s čl. 11 odst. 2 směrnice 2014/65/EU. V souladu s čl. 94 odst. 1 směrnice 2014/65/EU se směrnice 2004/39/ES zrušuje s účinkem ode dne 3. ledna 2018. Přijetí technických norem Komisí v souladu s čl. 10a odst. 8 směrnice 2004/39/ES by mělo být považováno rovněž za přijetí v souladu s čl. 12 odst. 8 směrnice 2014/65/EU s tím důsledkem, že tato technická norma bude platit i po 3. lednu 2018 bez nutnosti dalších změn,

a)

osobní údaje, tzn. jméno, datum a místo narození, adresu a kontaktní údaje, případně vnitrostátní osobní identifikační číslo;

b)

podrobný životopis nebo rovnocenný dokument uvádějící příslušné vzdělání a odbornou přípravu, předchozí pracovní zkušenosti a veškeré pracovní činnosti nebo jiné relevantní funkce, které v současné době vykonává.

a)

doklady potvrzující obchodní jméno a registrovanou adresu jejího sídla a poštovní adresu, pokud je odlišná, kontaktní údaje, případně vnitrostátní identifikační číslo;

b)

registraci právní formy v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy;

c)

aktuální přehled podnikatelské činnosti této právnické osoby;

d)

úplný seznam osob, které skutečně řídí hospodářskou činnost podniku, jejich jména, data a místa narození, adresy, kontaktní údaje, případně jejich vnitrostátní identifikační čísla, a jejich podrobné životopisy s uvedením příslušného vzdělání a odborné přípravy, jejich předchozích pracovních zkušeností a jejich pracovních činností nebo jiných relevantních funkcí, které v současné době vykonávají;

e)

totožnost všech osob, které mohou být považovány za skutečné majitele právnické osoby, jejich jména, data a místa narození, adresy, kontaktní údaje, případně jejich vnitrostátní identifikační čísla.

a)

totožnost všech správců, kteří spravují majetek podle podmínek dokumentace svěřenského fondu (trustu);

b)

totožnost všech osob, které jsou skutečnými majiteli majetku svěřenského fondu (trustu), a jejich příslušné podíly na rozdělování příjmů;

c)

totožnost všech osob, které jsou zakladateli svěřenského fondu (trustu).

a)

pokud jde o navrhovaného nabyvatele a jakýkoli podnik řízený nebo kontrolovaný navrhovaným nabyvatelem za posledních deset let:

b)

informace o tom, zda již bylo provedeno posouzení pověsti nabyvatele jiným orgánem dohledu, o totožnosti tohoto příslušného orgánu a doklad o výsledku tohoto posouzení;

c)

informace o aktuální finanční situaci navrhovaného nabyvatele, včetně podrobností o zdrojích příjmů, majetku a závazcích, zástavách a zárukách, které byly poskytnuty nebo obdrženy;

d)

popis hospodářské činnosti navrhovaného nabyvatele;

e)

finanční informace včetně úvěrových hodnocení a veřejně přístupných zpráv o podnicích, které navrhovaný nabyvatel kontroluje nebo řídí, případně o navrhovaném nabyvateli;

f)

popis finančních a nefinančních zájmů nebo vztahů navrhovaného nabyvatele s:

g)

informace o jakýchkoli dalších zájmech či činnostech navrhovaného nabyvatele, které mohou být v rozporu se zájmy nebo činnostmi cílového subjektu, a o možných řešeních pro řízení těchto střetů zájmů.

a)

informace o navrhovaném nabyvateli, o všech osobách, které skutečně řídí hospodářskou činnost navrhovaného nabyvatele, o všech podnicích pod kontrolou navrhovaného nabyvatele a o všech akcionářích, kteří mají na navrhovaného nabyvatele významný vliv, uvedených v písmenu e). Tyto informace zahrnují:

b)

informace o tom, zda již bylo jiným orgánem dohledu provedeno posouzení pověsti nabyvatele nebo osoby řídící hospodářskou činnost nabyvatele, totožnost tohoto příslušného orgánu a doklad o výsledku tohoto posouzení;

c)

popis finančních zájmů a nefinančních zájmů či vztahů navrhovaného nabyvatele, případně skupiny, do které navrhovaný nabyvatel náleží, jakož i osob, které skutečně řídí jeho hospodářskou činnost, s:

d)

informace o jakýchkoli dalších zájmech či činnostech navrhovaného nabyvatele, které mohou být v rozporu se zájmy nebo činnostmi cílového subjektu, a o možných řešeních pro řízení těchto střetů zájmů;

e)

vlastnickou strukturu navrhovaného nabyvatele a totožnost všech akcionářů, kteří mají významný vliv, a jejich příslušný podíl na kapitálu a hlasovacích právech včetně informací o všech akcionářských dohodách;

f)

pokud je navrhovaný nabyvatel součástí skupiny jako dceřiný podnik nebo jako mateřský podnik, podrobné organizační schéma celé firemní struktury a informace o podílu na kapitálu a hlasovacích právech akcionářů subjektů ve skupině s významným vlivem a o činnostech, které subjekty ve skupině v současné době vykonávají;

g)

pokud je navrhovaný nabyvatel součástí skupiny jako dceřiná společnost nebo jako mateřská společnost, informace o vztazích mezi finančními a nefinančními subjekty ve skupině;

h)

identifikaci veškerých úvěrových institucí, životních pojišťoven, pojišťoven nebo zajišťoven, subjektů kolektivního investování a jejich správců nebo investičního podniku ve skupině a názvy příslušných orgánů dohledu;

i)

statutární účetní závěrky na úrovni jednotlivých podniků a případně na konsolidované a subkonsolidované úrovni za skupinu za poslední tři účetní období. Pokud je tato účetní závěrka auditována externě, předloží ji navrhovaný nabyvatel v podobě schválené externím auditorem. Statutární účetní závěrka musí obsahovat:

j)

případně informace o úvěrovém hodnocení navrhovaného nabyvatele a o celkovém úvěrovém hodnocení jeho skupiny.

a)

osvědčení o řádné registraci a plnění povinností (certificate of good standing) nebo rovnocenný doklad od relevantních zahraničních příslušných orgánů ve vztahu k navrhovanému nabyvateli;

b)

prohlášení relevantních zahraničních příslušných orgánů, že neexistují žádné překážky ani omezení poskytování informací nezbytných pro dohled nad cílovým subjektem;

c)

obecné informace o regulačním režimu této třetí země, který se vztahuje na navrhovaného nabyvatele.

a)

název ministerstva nebo vládního orgánu odpovědného za stanovení investiční politiky tohoto fondu;

b)

podrobnosti o investiční politice a veškerých omezeních týkajících se investic;

c)

jméno a postavení osob odpovědných za přijímání investičních rozhodnutí za tento fond, jakož i údaje o kvalifikovaných účastech nebo vlivu určeného ministerstva nebo vládního orgánu na každodenní činnost tohoto fondu a cílového subjektu v souladu s čl. 11 odst. 2.

a)

osobní údaje včetně jména dané osoby, data a místa jejího narození, adresy a kontaktních údajů a případně vnitrostátního osobního identifikačního čísla;

b)

pozice, na kterou je či bude daná osoba jmenována;

c)

podrobný životopis uvádějící příslušné vzdělání a odbornou přípravu, pracovní zkušenosti včetně názvů všech organizací, pro které daná osoba pracovala, povahy a délky vykonávaných funkcí, zejména u všech činností v rozsahu působnosti požadované pozice, a dokumentaci týkající se zkušeností dané osoby, jako je seznam referenčních osob včetně kontaktních informací a doporučení. U pozic zastávaných v minulých deseti letech daná osoba při popisování těchto činností upřesní jí svěřené pravomoci, vnitřní rozhodovací pravomoci a oblasti činností pod její kontrolou. Pokud životopis osoby obsahuje další relevantní zkušenosti včetně zastupování řídicího orgánu, musí to být uvedeno;

d)

informace o následujících skutečnostech:

e)

informace o tom, zda již bylo jiným orgánem dohledu provedeno posouzení pověsti jakožto osoby řídící hospodářskou činnost, totožnost tohoto příslušného orgánu a doklad o výsledku tohoto posouzení;

f)

popis finančních a nefinančních zájmů či vztahů dané osoby a jejích blízkých příbuzných ke členům vedoucího orgánu a k držitelům klíčových funkcí ve stejné instituci, mateřské instituci a dceřiných podnicích a k akcionářům;

g)

minimální dobu (roky a měsíce), která bude věnována výkonu funkcí dané osoby v cílovém subjektu;

h)

seznam výkonných a nevýkonných řídicích funkcí, které daná osoba v současnosti zastává.

a)

identifikaci cílového subjektu;

b)

podrobnosti o záměrech navrhovaného nabyvatele s ohledem na navrhované nabytí včetně strategických investic nebo portfoliových investic;

c)

informace o akciích cílového subjektu, které navrhovaný nabyvatel vlastní nebo má v úmyslu vlastnit před navrhovaným nabytím a po něm, včetně:

d)

popis jakýchkoli opatření ve shodě s ostatními stranami včetně příspěvku těchto stran k financování navrhovaného nabytí, způsobů účasti na finančních opatřeních ve vztahu k navrhovanému nabytí a budoucích organizačních opatřeních navrhovaného nabytí;

e)

obsah zamýšlených akcionářských dohod s jinými akcionáři ve vztahu k cílovému subjektu;

f)

navrhovanou pořizovací cenu a kritéria použitá při určení této ceny, a pokud existuje rozdíl mezi tržní hodnotou a navrhovanou pořizovací cenou, vysvětlení, proč tomu tak je.

a)

podrobností o využití soukromých finančních zdrojů a o původu a dostupnosti těchto prostředků včetně veškeré příslušné podpůrné dokumentace, která příslušnému orgánu poskytne důkaz o tom, že při navrhovaném nabytí nedojde k pokusům o praní peněz;

b)

podrobností o způsobu platby navrhovaného nabytí a o síti použité k převodu finančních prostředků;

c)

podrobností o přístupu ke kapitálovým zdrojům a na finanční trhy, včetně podrobností o finančních nástrojích, jež budou emitovány;

d)

informací o použití vypůjčených finančních prostředků, včetně jmen příslušných věřitelů a podrobností o finančních facilitách, jež byly poskytnuty, včetně splatností, podmínek, zástav a záruk, spolu s informacemi o zdroji příjmů určených k úhradě těchto výpůjček a o původu vypůjčených finančních prostředků, pokud věřitel není finanční institucí podléhající dohledu;

e)

informací o veškerých finančních dohodách s ostatními akcionáři cílového subjektu;

f)

informací o majetku navrhovaného nabyvatele nebo cílového subjektu, který má být prodán za účelem financování navrhovaného nabytí, jakož i o podmínkách tohoto prodeje včetně ceny, ocenění, podrobností o vlastnostech tohoto majetku a informace o tom, kdy a jak byl tento majetek získán.

a)

dobu, po kterou navrhovaný nabyvatel hodlá po navrhovaném nabytí držet svůj podíl, a jakýkoli záměr navrhovaného nabyvatele zvýšit, snížit nebo udržet v dohledné budoucnosti úroveň svého podílu;

b)

uvedení záměrů navrhovaného nabyvatele ve vztahu k cílovému subjektu včetně toho, zda má či nemá v úmyslu vykonávat jakoukoli formu kontroly nad cílovým subjektem, a zdůvodnění takového jednání;

c)

informace o finanční situaci navrhovaného nabyvatele a o jeho ochotě podporovat cílový subjekt dodatečnými vlastními prostředky, pokud to bude nezbytné pro rozvoj jeho činností nebo v případě finančních obtíží.

a)

veškeré informace uvedené v článku 10;

b)

podrobnosti o vlivu, který má navrhovaný nabyvatel v úmyslu uplatňovat na finanční situaci ve vztahu k cílovému subjektu včetně politiky v oblasti dividend, strategického rozvoje a přidělování zdrojů cílového subjektu;

c)

popis záměrů a očekávání navrhovaného nabyvatele ve vztahu k cílovému subjektu ve střednědobém horizontu, který zahrnuje všechny prvky uvedené v čl. 12 odst. 2 a 3.

a)

celkového cíle navrhovaného nabytí;

b)

střednědobých finančních cílů, které lze vyjádřit z hlediska návratnosti vlastního kapitálu, poměru nákladů a přínosů, zisků na akcii, případně z jiného vhodného hlediska;

c)

možného přesměrování činností, produktů a cílových zákazníků a případného přerozdělení prostředků nebo zdrojů, které by měly mít dle předpokladu dopad na cílové subjekty;

d)

obecných postupů pro zahrnutí a integraci cílového subjektu do skupinové struktury navrhovaného nabyvatele včetně popisu hlavních interakcí, které je nutno uskutečnit s dalšími společnostmi ve skupině, jakož i popisu politik upravujících vztahy uvnitř skupiny.

a)

předpokládaná rozvaha a výsledovka;

b)

předpokládané obezřetnostní kapitálové požadavky a ukazatel kapitálové přiměřenosti;

c)

informace o úrovni rizikových expozic včetně úvěrových, tržních a operačních rizik, jakož i dalších relevantních rizik;

d)

předpokládané transakce uvnitř skupiny.

a)

složení a povinnosti správního, řídicího nebo dozorčího orgánu a hlavních výborů vytvořených tímto rozhodovacím orgánem včetně řídicího výboru, výboru pro rizika, výboru pro audit a výboru pro odměňování, včetně informací týkajících se osob, které budou jmenovány za účelem řízení hospodářských činností podniku;

b)

správní a účetní postupy a vnitřní kontroly včetně změn postupů a systémů týkajících se účetnictví, interního auditu, dodržování předpisů proti praní peněz a pravidel pro řízení rizik a jmenování do klíčových funkcí interního auditora, kontrolora shody s předpisy a manažera pro řízení rizik;

c)

celkové systémy a organizaci informačních technologií včetně veškerých změn týkajících se politiky externího zajišťování služeb nebo činností v oblasti informačních technologií, schémat toku dat, používaného interního a externího softwaru a zásadních postupů a nástrojů pro zabezpečení dat a systémů, jako jsou zálohování, plány zachování provozu v případě krize a auditní stopy;

d)

politiky týkající se externího zajišťování včetně informací o dotčených oblastech, výběru poskytovatelů služeb a příslušných právech a povinnostech stran smluv o externím zajišťování, například o ujednáních o auditu a kvalitě služeb očekávané od poskytovatele;

e)

veškeré další relevantní informace týkající se dopadu nabytí na správu a řízení společnosti a celkovou organizační strukturu cílového subjektu včetně veškerých změn týkajících se hlasovacích práv akcionářů.

a)

pokud je navrhovaným nabyvatelem fyzická osoba:

b)

pokud je navrhovaným nabyvatelem právnická osoba:

c)

pokud je navrhovaným nabyvatelem svěřenský fond (trust):

a)

nedrží majetek svých klientů;

b)

není oprávněn poskytovat investiční služby a činnosti „Obchodování na vlastní účet“ nebo „Upisování finančních nástrojů nebo umisťování finančních nástrojů na základě pevného závazku převzetí“ uvedené v bodech 3 a 6 oddílu A přílohy I směrnice 2004/39/ES;

c)

pokud je oprávněn poskytovat investiční službu „Správa portfolií“ podle bodu 4 oddílu A přílohy I směrnice 2004/39/ES, je objem aktiv spravovaných tímto podnikem nižší než 500 milionů EUR.

26.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 276/44

(1)

Článkem 12 Dohody mezi Evropskou unií a Arménií o zjednodušení vízového režimu (1) (dále jen „dohoda“) se stanoví zřízení smíšeného výboru. Tento článek stanoví, že smíšený výbor má zejména sledovat provádění dohody.

(2)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 (2) stanoví postupy a podmínky udělování víz pro průjezd přes území členských států nebo předpokládané pobyty na tomto území nepřesahující 90 dnů během jakéhokoli období 180 dnů.

(3)

Společné pokyny jsou nezbytné, aby se zajistilo plně harmonizované provádění dohody diplomatickými misemi a konzulárními úřady členských států a aby se vyjasnil vztah mezi ustanoveními dohody a ustanoveními právních předpisů stran dohody, která se nadále použijí na vízové záležitosti, jež dohoda neupravuje.

(4)

Je vhodné stanovit postoj, který má být zaujat jménem Unie ve smíšeném výboru k přijetí společných pokynů pro provádění dohody.

(5)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES (3). Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(6)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (4). Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(7)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

26.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 276/60

(1)

Dne 10. července 2014 přijala Rada rozhodnutí 2014/450/SZBP.

(2)

Dne 17. října 2017 výbor Rady bezpečnosti OSN zřízený podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1591 (2005) aktualizoval údaje týkající se jedné osoby, na kterou se vztahují omezující opatření.

(3)

Příloha rozhodnutí 2014/450/SZBP by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

26.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 276/62

(1)

Prováděcím rozhodnutím 2014/715/EU (2) určila Komise na základě čl. 31 odst. 1 nařízení (ES) č. 1005/2008 Šrí Lanku jako zemi, kterou považuje za nespolupracující třetí zemi v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu („NNN“). Ve zmíněném rozhodnutí uvedla Komise důvody, pro které se domnívá, že tato země neplní své povinnosti jakožto stát vlajky, stát přístavu, pobřežní stát nebo stát trhu vyplývající z mezinárodního práva, pokud jde o podnikání kroků k předcházení, potírání a odstranění rybolovu NNN.

(2)

Prováděcím rozhodnutím (EU) 2015/200 (3) doplnila Rada Šrí Lanku na seznam nespolupracujících třetích zemí vytvořený prováděcím rozhodnutím Rady 2014/170/EU (4).

(3)

Na základě čl. 18 odst. 1 písm. g) nařízení (ES) č. 1005/2008 se zakazuje dovoz produktů rybolovu, k němuž je přiloženo osvědčení o úlovku potvrzené orgány státu vlajky určeného jako nespolupracující třetí země v boji proti rybolovu NNN.

(4)

Po určení Šrí Lanky jakožto nespolupracující třetí země se Šrí Lanka snažila přijmout konkrétní opatření k odstranění zjištěných nedostatků.

(5)

Na základě informací, které Komise získala, se zdá, že Šrí Lanka plní relevantní povinnosti vyplývající z mezinárodního práva a přijala odpovídající právní rámec pro boj proti rybolovu NNN. Zavedla odpovídající a účinný monitorovací, kontrolní a inspekční režim, v jehož rámci se začaly používat lodní deníky k zaznamenávání údajů o úlovcích a rádiové volací značky pro rybářská plavidla a celé loďstvo působící na volném moři bylo vybaveno systémem sledování plavidel (VMS). Vytvořila rovněž odrazující sankční systém, revidovala svůj právní rámec pro rybolov a zajistila řádné provádění systému osvědčování úlovků. Šrí Lanka dále soustavně zlepšuje dodržování doporučení a usnesení regionálních organizací pro řízení rybolovu (RFMO), jako jsou opatření státní přístavní inspekce. Provedla pravidla regionálních organizací pro řízení rybolovu do šrílanských právních předpisů a v souladu s Mezinárodním akčním plánem OSN proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu přijala vlastní národní akční plán proti rybolovu NNN.

(6)

Proto se zdá, že Šrí Lanka plní relevantní povinnosti vyplývající z mezinárodního práva a že opatření přijatá Šrí Lankou v souvislosti s jejími povinnostmi jakožto státu vlajky jsou dostatečná k dosažení souladu s články 94, 117 a 118 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu a článků 18, 19, 20 a 23 Dohody OSN o rybích populacích.

(7)

Je tedy možné přijmout závěr, že došlo k nápravě situace, která k zařazení Šrí Lanky na seznam opravňovala, a že Šrí Lanka přijala konkrétní opatření, která umožňují dosáhnout trvalého zlepšení dané situace.

(8)

V důsledku toho Rada přijala prováděcí rozhodnutí (EU) 2016/992 (5), které vyškrtává Šrí Lanku ze seznamu nespolupracujících třetích zemí.

(9)

Za těchto okolností by prováděcí rozhodnutí 2014/715/EU mělo být s účinností od vstupu prováděcího rozhodnutí (EU) 2016/992 v platnost zrušeno.

(10)

Toto rozhodnutí nevylučuje jakýkoli možný budoucí krok, který může Unie v souladu s nařízením (ES) č. 1005/2008 přijmout v případě, že Šrí Lanka nebude plnit povinnosti, které jsou jí uloženy v rámci mezinárodního práva jako státu vlajky, státu přístavu, pobřežnímu státu nebo státu trhu, pokud jde o přijímání opatření k předcházení, potírání a odstranění rybolovu NNN.

(11)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro rybolov a akvakulturu ze dne 28. února 2017,

26.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 276/64

(1)

Dne 23. září 2013 Kontrolní úřad obdržel stížnost, podle které společnosti Íslandsbanki hf. (dále jen „společnost ISB“) a společnosti Arion Bank hf. (dále jen „společnost Arion“) poskytla islandská centrální banka Seðlabanki Íslands (Central Bank of Iceland, dále jen „CBI“) (1) protiprávní státní podporu v podobě dlouhodobého financování za příznivých úrokových sazeb.

(2)

Dopisem ze dne 23. října 2013 Kontrolní úřad zaslal islandským orgánům žádost o informace (2), na kterou islandské orgány odpověděly dne 17. ledna 2014 (3). Případ byl následně projednán na schůzce zástupců Kontrolního úřadu a islandských orgánů v Reykjavíku v květnu 2014. V návaznosti na toto jednání byl odeslán dopis ze dne 5. června 2014 (4). Případ byl znovu projednán na schůzce zástupců Kontrolního úřadu a islandských orgánů včetně zástupce CBI v Reykjavíku v únoru 2015. V návaznosti na toto jednání byl odeslán dopis ze dne 24. února 2015 (5), na nějž islandské orgány odpověděly dne 1. dubna 2015 (6).

(3)

Rozhodnutím č. 208/15/KOL ze dne 20. května 2015 zahájil Kontrolní úřad formální vyšetřovací řízení ve věci údajné protiprávní státní podpory poskytnuté společnosti ISB a společnosti Arion prostřednictvím dohod o konverzi úvěrů za údajně zvýhodněných podmínek. Islandské orgány k rozhodnutí Kontrolního úřadu podaly připomínky dopisem ze dne 28. srpna 2015 (7). Téhož dne Kontrolní úřad rovněž obdržel připomínky od jednoho ze dvou údajných příjemců, a sice od společnosti Arion (8).

(4)

Dne 24. září 2015 bylo rozhodnutí Kontrolního úřadu o zahájení formálního vyšetřovacího řízení zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a dodatku EHP k němu (9). Dopisem ze dne 5. října 2015 předložila CBI připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení (10).

(5)

Dopisem ze dne 14. června 2016 si Kontrolní úřad vyžádal další informace od CBI, ISB a společnosti Arion (11). Islandské orgány vyžádané informace poskytly dopisem ze dne 20. září 2016 (12).

(6)

Předmětná opatření mají spojitost s poskytnutím zajištěných úvěrů a zapůjčením cenných papírů ze strany CBI. CBI v rámci své úlohy centrální banky a půjčovatele poslední instance a v souladu s měnovou politikou jiných centrálních bank poskytuje finančním podnikům krátkodobé úvěry ve formě zajištěných úvěrů podle pravidel CBI vydaných za tímto účelem. Finanční instituce mají možnost požádat o jednodenní nebo sedmidenní úvěry oproti zajištění, které CBI považuje za způsobilé.

(7)

V letech 2007 a 2008 se objem takto zajištěných úvěrů stále zvyšoval a CBI se pro finanční podniky stala hlavním zdrojem likvidity. Výše zajištěných úvěrů dosáhla vrcholu 1. října 2008, krátce před zhroucením bank, kdy hodnota úvěrů poskytnutých centrální bankou CBI finančním institucím dosahovala 520 miliard islandských korun. V době zhroucení tří obchodních bank (Landsbankinn, Glitnir a Kaupthing) v říjnu 2008 tedy disponovala CBI značným objemem pohledávek vůči těmto domácím finančním podnikům, které byly zajištěny různými způsoby. Téměř 42 % zajištění úvěrových nástrojů CBI tehdy představovaly cenné papíry zaručené státní pokladnou anebo cenné papíry zajištěné aktivy a přibližně 58 % podkladového zajištění představovaly dluhopisy vydané bankami Glitnir, Kaupthing a Landsbankinn (13).

(8)

Když se společnost Glitnir v roce 2008 zhroutila, staly se pohledávky CBI splatnými a centrální banka CBI se stala věřitelem banky v problémech. Rozhodnutím orgánu finančního dohledu (dále jen „FME“) z října 2008 byly v zásadě všechny domácí aktiva a závazky (kromě některých vyloučených aktiv a závazků) společnosti Glitnir převedeny na společnost ISB, a to včetně neuhrazených závazků společnosti Glitnir vůči CBI, které činily přibližně 55,6 miliard islandských korun, a nepřímo též vlastnictví podkladového zajištění (portfolia hypotečních úvěrů) (14).

(9)

Vzhledem k tomu, že dluh vůči CBI představovaly krátkodobé zajištěné úvěry, jeho okamžité splacení by mělo závažný dopad na likviditní pozici ISB a mohlo ohrozit restrukturalizaci banky. Podle CBI by alternativním řešením bylo, kdyby centrální banka CBI pohledávku inkasovala, čímž by jí zůstalo portfolio hypotečních úvěrů. Spravovat toto portfolio by pro centrální banku nebylo snadné. Vzhledem k finanční krizi a velmi nízkému počtu potenciálních kupujících na trhu se tehdy neuvažovalo ani o prodeji portfolia hypotečních úvěrů.

(10)

Společnost ISB se proto snažila vyjednat s CBI změnu podmínek dluhu, aby z něj vytvořila dlouhodobý dluh s přiměřeným odpisovým profilem a předešla tak dalšímu negativnímu dopadu na likviditu ISB. Jednáním mezi ISB a CBI bylo dne 11. září 2009 dosaženo dohody, na jejímž základě společnost ISB vydala centrální bance CBI samostatný dluhopis v hodnotě 55,6 miliard islandských korun. Dluhopis byl jištěn týmž nebo podobným portfoliem hypotečních úvěrů jako kryté dluhopisy, které dříve vydala banka Glitnir. Dluhopis je přezajištěný: poměr úvěru k hodnotě nemovitostí („LTV“) je 70 % (15). Splatnost dluhopisu je 10 let, úroková sazba je 4,5 % a dluhopis je vázaný na index CPI (tj. na index spotřebitelských cen).

(11)

V říjnu 2008 se ukázalo, že společnost Kaupthing již nelze zachránit, a provoz banky proto převzal orgán finančního dohledu. V souladu se zákonem č. 125/2008 o oprávnění k vyplácení prostředků ze státní pokladny z důvodu mimořádných okolností na finančním trhu aj. (dále jen „zákon o mimořádných okolnostech“), který byl přijat dne 6. října 2008, se orgán FME rozhodl rozdělit společnost Kaupthing na banku starou a novou. Nová banka, ze které se později stala společnost Arion, v zásadě převzala většinu domácích aktiv a závazků. Avšak zajištěné závazky vůči CBI a příslušné zajištění včetně portfolia hypotečních úvěrů převedeny nebyly (16). Na starou banku byl uvalen dohled výboru pro řešení problémů a později se stala předmětem likvidačního řízení s konečným cílem ukončit veškerou činnost.

(12)

Společnost Kaupthing, vláda a společnost Arion dosáhly dne 3. září 2009 dohody ohledně kapitalizace společnosti Arion a základu pro kompenzaci ze strany společnosti Kaupthing ve prospěch společnosti Arion („dohoda o kapitalizaci společnosti Kaupthing“). Podle této dohody měla společnost Kaupthing možnost získat kontrolu nad společností Arion úpisem nového základního kapitálu a tento nový základní kapitál měla uhradit vlastními aktivy staré banky (tj. aktivy, která nebyla převedena podle výše popsaného rozhodnutí FME).

(13)

Předtím, než se společnost Kaupthing mohla rozhodnout, zda převezme většinový podíl ve společnosti Arion, bylo třeba dosáhnout dohody s CBI ohledně vyrovnání nesplacených pohledávek, neboť část aktiv, kterou měla uhradit za nový základní kapitál, byla zahrnuta do zajištění úvěrů poskytnutých centrální bankou CBI společnosti Kaupthing, a to včetně portfolia hypotečních úvěrů. Proto dne 30. listopadu 2009 ministerstvo financí, CBI a výbor pro řešení problémů společnosti Kaupthing uzavřely dohodu o vyrovnání pohledávek centrální banky CBI za společností Kaupthing („dohoda o vyrovnání“). Vyrovnání jednodenních úvěrů bylo předmětem článku 3 dohody o vyrovnání, ve kterém se smluvní strany dohodly, že společnost Arion převezme závazek společnosti Kaupthing vůči CBI vydáním dluhopisu v hodnotě přibližně […] (*1) miliard islandských korun ve stanovené podobě tvořící dodatek II dohody, přičemž CBI převede portfolio hypotečních úvěrů na společnost Arion.

(14)

Dne 22. ledna 2010 společnost Arion a CBI uzavřely úvěrovou smlouvu, která podle CBI a společnosti Arion představovala formální naplnění článku 3 dohody o vyrovnání a dohody o kapitalizaci, tj. když se věřitelé společnosti Kaupthing stali vlastníky společnosti Arion. Uvedená úvěrová smlouva nahradila výše uvedený dluhopis. Úvěrová smlouva v zásadě odrážela podmínky dluhopisu, jen s tím rozdílem, že jistina úvěrové smlouvy nebyla denominována v ISK, nýbrž v EUR, USD a CHF. Tato změna měny byla v souladu s podmínkami dohody o vyrovnání, v níž bylo stanoveno, že i přes měnu jistiny by měla společnost Arion hradit úroky a splátky v maximální možné míře v cizích měnách. V dohodě o vyrovnání bylo rovněž stanoveno, že nebude-li společnost Arion schopna provádět úhrady v cizích měnách a bude-li si přát provádět úhrady v islandských korunách, musí podat CBI řádně odůvodněnou písemnou žádost.

(15)

V úvěrové smlouvě byl stanoven úvěr se sedmiletou splatností s možností prodloužení o dvě tříletá období v hodnotě […] milionů EUR, […] milionů USD a […] milionů CHF. Společnosti Arion bylo umožněno, aby změnila kombinaci měn, v nichž má být úvěr splácen. Splatný úrok by stanoven na úrovni EURIBOR/LIBOR + 300 bazických bodů. Portfolio hypotečních úvěrů společnosti Arion sloužilo vůči CBI jako zajištění.

(16)

Podle stížnosti nebyly v rozhodnutích Kontrolního úřadu, jimiž byla schválena podpora na restrukturalizaci společnosti ISB a společnosti Arion, posouzeny úvěrové smlouvy mezi společností ISB, společností Arion a CBI (17). Jelikož opatření v těchto případech nebyla řešena, stěžovatel považuje za důležité získat názor Kontrolního úřadu na i) soulad uvedených dodatečných údajných opatření podpory s Dohodou o EHP a ii) důsledky skutečnosti, že islandské orgány tato opatření neoznámily.

(17)

Stěžovatel uvádí, že v době, kdy centrální banka CBI uzavřela úvěrové smlouvy se společností Arion a společností ISB, ostatní banky na Islandu nedostaly příležitost k získání podobného financování od CBI či jiných vládních agentur. Stěžovatel proto argumentuje, že podpora byla selektivní, neboť byla poskytnuta pouze některým z finančních institucí, které si vzájemně konkurují na islandském bankovním trhu. Podle stěžovatele byla poskytnutím úvěru společnosti ISB této bance poskytnuta podpora k tomu, aby se vyhnula vynucení pohledávky z kryté emise dluhopisů centrální bankou CBI; v případě společnosti Arion byl úvěr poskytnut za účelem zajištění vhodné míry měnového rizika banky. Stěžovatel argumentuje, že jiné finanční instituce, které takovouto podporu nezískaly, byly nuceny odprodat aktiva na trzích, které zvýhodňovaly kupující.

(18)

Podle stěžovatele úvěrové smlouvy daly společnosti ISB a společnosti Arion zřejmou výhodu v podobě dlouhodobého financování s příznivými úrokovými sazbami nižšími než sazby tržní, které ostatním účastníkům trhu k dispozici nebyly. Podle stěžovatele by v tomto období turbulencí na finančních trzích žádný soukromý investor podobnou dohodu neuzavřel. Aby stěžovatel doložil tvrzení, že úrokové sazby byly nižší než tehdejší sazby tržní, předložil rozpětí swapů úvěrového selhání („CDS“) islandské vlády z roku 2009 a úrokové sazby z roku 2009 platné pro emisi dluhopisů HFF150224 a HFF150434 Islandského fondu pro financování bydlení („HFF“). Stěžovatel zastává názor, že opatření společnost ISB a společnost Arion na bankovním trhu posílila, a proto ovlivnila postavení ostatních účastníků trhu.

(19)

V neposlední řadě stěžovatel argumentuje, že plány restrukturalizace společnosti ISB a společnosti Arion, které provedla islandská vláda a které podle Kontrolního úřadu představují slučitelnou podporu podle čl. 61 odst. 3 písm. b) Dohody o EHP, byly k nápravě poruch v islandském hospodářství postačující. Podle stěžovatele další opatření podpory provedené výše uvedenými dohodami nebyla k obnově islandského bankovního systému nezbytná, vhodná ani přiměřená, a proto představují neslučitelnou státní podporu.

(20)

V rozhodnutí č. 208/15/KOL Kontrolní úřad předběžně posoudil, zda by mohly krátkodobé úvěry poskytnuté centrální bankou CBI společnosti Glitnir a společnosti Kaupthing, jakož i úvěrové smlouvy uzavřené mezi CBI a společností Arion, respektive společností ISB představovat státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, a pokud ano, zda by státní podpora mohla být považována za slučitelnou s fungováním Dohody o EHP.

(21)

Pokud jde o krátkodobý zajištěný úvěr bankám a dalším finančním institucím, Kontrolní úřad zjistil, že podmínky stanovené v pokynech k bankovnictví (18) týkající se pomoci v oblasti likvidity a facilit centrální banky byly splněny. Kontrolní úřad tudíž dospěl k závěru, že krátkodobé úvěry poskytnuté centrální bankou CBI společnosti Glitnir a společnosti Kaupthing nepředstavovaly státní podporu.

(22)

Avšak pokud jde o úvěrové smlouvy mezi CBI a společností Arion, respektive společností ISB uzavřené za údajně příznivých podmínek, Kontrolní úřad dospěl k předběžnému závěru, že nelze vyloučit, že představují státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. V rozhodnutí č. 208/15/KOL byly určeny tyto aspekty:

(23)

Podle Kontrolního úřadu je zapotřebí dalších důkazů k tomu, aby bylo možno určit, zda lze podmínky úvěrů považovat za slučitelné s fungováním Dohody o EHP.

(24)

Na základě svého předběžného posouzení měl proto Kontrolní úřad pochybnosti o tom, zda předmětná opatření, a zejména podmínky úvěrů představují státní podporu, a pokud ano, zda je lze považovat za slučitelné s fungováním Dohody o EHP.

(25)

CBI konstatuje, že restrukturalizací islandského finančního systému, jeho právním základem a jeho prováděním ze strany vlády, mj. rozhodnutími o podpoře na restrukturalizaci společnosti ISB a společnosti Arion, se Kontrolní úřad v minulosti již zabýval. Podle CBI není logické vytrhávat posuzovaná opatření v tomto případě z kontextu a posuzovat je jako samostatné nástroje.

(26)

Podle CBI je nereálné, aby centrální banka zajištění, o jaké v případě společnosti Kaupthing (Arion) a společnosti ISB jde, vymohla. Kdyby si CBI přivlastnila takovéto zajištění, vzala by na sebe roli obchodní banky s jedním z největších portfolií hypotečních úvěrů na Islandu. To by nebylo v souladu s její úlohou centrální banky. Existovalo i významné riziko destabilizace operací společnosti Arion a ISB, což by ohrozilo finanční stabilitu. Kontrolní úřad musí mít na paměti, že CBI má právní povinnost podporovat finanční stabilitu. Kdyby CBI vyinkasovala pohledávku za společností ISB, likviditu této společnosti by to natolik oslabilo, že by nemohla fungovat jako zdravá banka, a centrální banka CBI by tudíž nemohla vyinkasovat celou svou pohledávku.

(27)

CBI poznamenává, že pokyny k bankovnictví bohužel neřeší, co se stane, když u pohledávek vyplývajících z operací měnové politiky dojde k selhání a centrální banka je nucena podniknout kroky směřující k inkasu pohledávek a přisvojení aktiv, jimiž jsou zajištěny. CBI argumentuje, že přeměna pohledávek CBI na úvěrové smlouvy by neměla být považována za nové financování poskytnuté společnosti Arion a společnosti ISB, nýbrž za běžné pokračování opatření věřitelů s cílem maximalizovat návratnost pohledávek vyplývajících z krátkodobých úvěrů.

(28)

Pokud jde o otázku, zda úvěrové smlouvy poskytovaly bankám zvýhodnění, CBI zaprvé argumentuje, že vzhledem k mimořádným okolnostem panujícím na Islandu po kolapsu bankovního systému v říjnu 2008 počáteční prodlení s provedením plateb nepředstavovalo státní podporu. Vyrovnání plateb s ISB v září 2009 a se společností Kaupthing v listopadu 2009 nemůže být podle CBI považováno za prodlení, neboť Island procházel komplexní restrukturalizací bank za asistence MMF a ohledně ocenění bankovních aktiv panovala značná nejistota.

(29)

CBI zdůrazňuje, že má právní povinnost udržovat finanční stabilitu a dohlížet na devizové bilance úvěrových institucí. CBI proto měla právní povinnost řešit tehdejší závažnou situaci. Uzavřít úvěrové smlouvy bylo za těchto okolností nejlepším racionálním ekonomickým rozhodnutím. CBI poukazuje na to, že by přivlastněním zajištění nejen nesplnila svou úlohu centrální banky, ale zároveň by v konečném důsledku z krátkodobé pohledávky vymohla méně.

(30)

Kromě toho podle CBI byly podmínky úvěrových smluv, tj. úrokové sazby a zajištění, pro CBI příznivé. CBI odkazuje na dostupné informace o nástrojích vydaných po celém světě a též na podmínky jiných nástrojů, které tehdy dojednaly jednotlivé strany (Arion, ISB, CBI, další domácí finanční instituce a stát) (19). Proto podle CBI podmínky úvěrových smluv byly v obou případech plně v souladu s tehdejšími obvyklými tržními podmínkami, a tudíž i se zásadou investora v tržním hospodářství.

(31)

Pokud jde o otázku, zda tyto úvěrové smlouvy byly selektivní, CBI argumentuje, že se všemi podniky ve srovnatelné skutkové a právní situaci bylo zacházeno rovným způsobem. V tomto ohledu CBI poznamenává, že s CBI uzavřela smlouvu o vyrovnání svého krátkodobého závazku i soukromá islandská investiční banka Straumur (20). Kromě toho podle CBI společnost MP Bank nebyla v podobné skutkové a právní situaci, neboť její krátkodobé závazky nebyly zajištěny aktivy srovnatelnými s portfoliem hypotečních úvěrů, nýbrž veřejnými cennými papíry jako např. pokladničními nástroji a podobnými bezpečnými nástroji, tj. snadno obchodovatelnými aktivy se stanovenou hodnotou, s jejichž přisvojením nebyly přímo ani nepřímo spojeny žádné náklady. Proto CBI odmítá tvrzení, že ostatní banky na Islandu nedostaly příležitost k získání podobného financování od CBI či jiných vládních orgánů.

(32)

V neposlední řadě CBI poznamenává, že Kontrolní úřad musí vzít v úvahu skutečnost, že v období, kdy byly úvěrové smlouvy uzavřeny, de facto neexistovala hospodářská soutěž mezi islandskými finančními podniky a jinými finančními podniky ze zemí EHP. V listopadu 2008 islandský parlament přijal zákon č. 134/2008 o změně devizového zákona č. 87/1992, kterým byla zavedena omezení přeshraničního pohybu kapitálu a souvisejících devizových operací, a který tedy zahraničním finančním subjektům znemožnil účastnit se hospodářské soutěže na islandském trhu (21). Proto CBI argumentuje, že opatření nemohla narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi smluvními stranami Dohody o EHP.

(33)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti argumentuje CBI, že uzavření úvěrových smluv nemůže představovat státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

(34)

Bude-li mít přesto Kontrolní úřad za to, že opatření představují státní podporu, CBI argumentuje, že opatření musí být považována za slučitelná s Dohodou o EHP na základě čl. 61 odst. 3 písm. b) uvedené dohody, neboť představovala nedílnou součást opatření, jež byla nezbytná, přiměřená a vhodná k nápravě vážné poruchy v islandském hospodářství, a měla tedy přímou vazbu na opatření podpory na restrukturalizaci schválená Kontrolním úřadem v jeho rozhodnutích o podpoře na restrukturalizaci společnosti Arion a společnosti ISB.

(35)

I společnost Arion argumentuje, že opatření posuzovaná v tomto případě nelze vytrhávat z kontextu a nelze je posuzovat jako samostatné nástroje. Společnost Arion poznamenává, že Kontrolní úřad již posoudil a schválil restrukturalizaci a kapitalizaci společnosti Arion ve svém rozhodnutí o podpoře na restrukturalizaci společnosti Arion.

(36)

Společnost Arion poznamenává, že denominace úvěru v cizích měnách namísto islandských korun byla v souladu s podmínkami dohody o vyrovnání, které stanovily, že společnost Arion bude hradit úroky a splátky v maximální možné míře v cizích měnách a že v islandských korunách smí provádět platby jen ve výjimečných případech. Společnost Arion dále poznamenává, že článek 4 dohody o vyrovnání stanovil, že dlužník může sesouhlasem věřitele zčásti nebo v celém rozsahu změnit denominaci dluhu. Podmínky úvěrové smlouvy jsou proto plně v souladu s podmínkami stanovenými v dohodě o vyrovnání. Společnost Arion zdůrazňuje, že Kontrolní úřad již posoudil a schválil podmínky dohody o vyrovnání ve svém rozhodnutí o podpoře na restrukturalizaci společnosti Arion (22).

(37)

Podle společnosti Arion je popis Kontrolního úřadu v rozhodnutí č. 208/15/KOL v tom smyslu, že bez portfolia hypotečních úvěrů by byla situace společnosti Arion „nejistá“, nesprávný. Podle společnosti Arion bylo portfolio hypotečních úvěrů skutečně cenným aktivem, jelikož jeho součástí byly úvěry poskytnuté některým z hlavních klientů společnosti Arion a také bylo spravováno společností Arion. V souladu s dohodou o vyrovnání (a nikoli s rozhodnutím FME) mohla společnost Kaupthing v rámci kapitalizace společnosti Arion převést portfolio hypotečních úvěrů na společnost Arion. Kdyby však neexistovalo ustanovení článku 3 dohody o vyrovnání (a kdyby tedy neproběhl převod portfolia hypotečních úvěrů), za účelem splnění požadavků kapitalizace a restrukturalizace společnosti Arion by portfolio hypotečních úvěrů nahradila jiná aktiva.

(38)

Podle společnosti Arion by se dalo postavení CBI kvalifikovat jako postavení soukromého věřitele, který vymáhá pohledávky za společností Kaupthing, jak je uvedeno v dohodě o vyrovnání, v souladu s platnými pravidly upravujícími likvidační řízení (23). Převod portfolia hypotečních úvěrů podle dohody o vyrovnání a uzavření úvěrové smlouvy proběhly za podmínek plně slučitelných s tehdejšími obvyklými tržními podmínkami. Postup CBI proto splňuje kritérium soukromého věřitele. CBI tedy společnosti Arion neposkytla žádné zvýhodnění, které by jakýmkoliv způsobem mohlo být považováno za státní podporu.

(39)

Hlavní body, které by se měly zohlednit při posuzování, zda by hypotetický soukromý věřitel uzavřel dohodu o vyrovnání a úvěrovou smlouvu, lze podle společnosti Arion shrnout takto:

(40)

Jelikož Kontrolní úřad v rozhodnutí č. 208/15/KOL shledal, že za finanční krize není snadné určit vhodné referenční hodnoty pro úrokové sazby, společnost Arion poskytla informace o emisích krytých dluhopisů a prioritních nezajištěných dluhopisů vydaných bankami v Evropě v inkriminovaném období. Jelikož je úvěr poskytnutý centrální bankou CBI zajištěn především hypotékami, společnost Arion argumentuje, že se dá srovnávat s krytými dluhopisy, které vydaly evropské banky v průběhu roku 2009 s využitím hypoték na bydlení jako zajištění. Podle společnosti Arion soubor údajů, který poskytla (24), dokládá, že se rozpětí financování hrazené evropskými bankami pohybovalo od 0,1 % do 1,90 % nad sazbami mezibankovního trhu, přičemž medián činil 0,72 %. Nejvyšší sazby za kryté dluhopisy platila Bank of Ireland v září 2009 (1,9 % nad mezibankovními sazbami) a EBS Mortgage Finance z Irska (1,75 % nad mezibankovními sazbami) v listopadu 2009. Podlespolečnosti Arion je těžko pochopitelné, proč by měl být dluhový nástroj zajištěný hypotékami a dalšími vysoce kvalitními aktivy a úročený sazbou LIBOR + 3,00 % považován za státní podporu, když ve stejné době byly nejvyšší náklady na financování v případě evropské banky se zajištěním hypotékami na úrovni mezibankovních sazeb + 1,9 %.

(41)

Změna podmínek dohody o vyrovnání týkajících se denominace jistiny v EUR, USD a CHF místo ISK provedená v úvěrové smlouvě byla pro CBI podle společnosti Arion příznivá. Společnost Arion poznamenává, že přísná omezení přeshraničního pohybu kapitálu a souvisejících operací v cizích měnách byla na Islandu zavedena po zhroucení bankovního systému na podzim roku 2008. Při uplatnění kritéria soukromého věřitele lze za těchto okolností vyvodit pouze to, že soukromý věřitel by před denominací v islandských korunách dal přednost denominaci v cizích měnách. Taková změna denominace by proto byla výhodná nikoli pro dlužníka, nýbrž pro věřitele.

(42)

Společnost Arion dále provádí srovnání s dohodou o vyrovnání („dohodou o LBI“), která byla uzavřena mezi „novou“ Landsbankinn („NBI“) a „starou“ Landsbankinn („LBI“) v prosinci 2009. Dohoda o LBI upravovala emisi prioritního zajištěného dluhopisu denominovaného v EUR, GBP a USD v hodnotě 247 miliard islandských korun v cizí měně na dobu deseti let vydaného „novou“ Landsbankinn (NBI) „staré“ Landsbankinn (LBI). Kromě toho byl na začátku roku 2013 vydán podmíněný dluhopis v cizí měně v hodnotě 92 miliard islandských korun. Uvedené prioritní zajištěné dluhopisy představovaly úplatu za aktiva a závazky převedené dne 9. října 2008 z LBI rozhodnutím FME o zcizení aktiv a závazků a jejich přechodu na NBI. Uvedené prioritní zajištěné dluhopisy mají splatnost v říjnu 2018 a v prvních pěti letech se nesplácejí. Úrokové sazby činí po dobu prvních pěti let EURIBOR/LIBOR + 175 b.b. a po dobu zbývajících pěti let EURIBOR/LIBOR + 290 b.b. Jsou zajištěny soubory úvěrů poskytnutých klientům společnosti Landsbankinn (25).

(43)

Podle společnosti Arion lze podmínky dohody o LBI považovat za přímo srovnatelné s podmínkami úvěrové smlouvy. Rozdíly lze shrnout takto:

(44)

Všechny výše uvedené rozdíly mezi těmito dvěma případy podle společnosti Arion vyznívají pro úvěrovou smlouvu a CBI příznivě, tj. vyšší úrokové sazby, nižší jistina a silnější zajištění, přestože úvěr v tomto případě poskytuje soukromý subjekt. Vyplývá z toho, že podmínky financování poskytnutého společnosti Arion podle úvěrové smlouvy jsou v souladu s tržními podmínkami obvyklými v dané době.

(45)

Argumentaci společnosti Arion lze shrnout tak, že uzavření úvěrové smlouvy mezi CBI a společností Arion nemůže představovat státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

(46)

Kdyby Kontrolní úřad i přes výše předložené argumenty měl za to, že opatření představují státní podporu, společnost Arion argumentuje, že tato opatření jsou slučitelná s Dohodou o EHP na základě čl. 61 odst. 3 písm. b).

(47)

Jelikož sporná opatření představovala nedílnou součást konečné kapitalizace společnosti Arion a plánu restrukturalizace společnosti Arion předloženého Kontrolnímu úřadu, společnost Arion argumentuje, že tato opatření nelze oddělit od celkového posouzení provedeného Kontrolním úřadem v dané věci. Pokrývá je tedy rozhodnutí Kontrolního úřadu o podpoře na restrukturalizaci společnosti Arion.

(48)

Společnost Arion je také toho názoru, že je-li podle Kontrolního úřadu možné vrátit se ke konkrétní části operace, kterou již Kontrolní úřad přezkoumal a schválil v rámci rozhodnutí o podpoře na restrukturalizaci společnosti Arion, potom by měl Kontrolní úřad v plném rozsahu zohlednit skutkovou a právní situaci. Posouzení slučitelnosti předmětných opatření provedené Kontrolním úřadem by tedy mělo být v souladu s posouzením rozhodnutí o podpoře na restrukturalizaci společnosti Arion, a zejména v otázce, zda byla splněna kritéria platných pokynů ke státní podpoře.

(49)

Společnost ISB poskytla informace týkající se podmínek obdobných dluhopisů zajištěných aktivy vydávaných v Evropě v době, kdy byla uzavřena smlouva s CBI. Podle společnosti ISB se v příslušné době v Evropě obchodovaly obdobné dluhopisy zajištěné aktivy o 40–80 b.b. výše než státem zaručené cenné papíry. Společnost ISB předložila graf, který zachycuje údaje z roku 2009 za tři země, a sice za Francii, Německo a Španělsko; znázorňuje rozdíl mezi rozpětími krytých dluhopisů a státních dluhopisů. Rozpětí krytých dluhopisů iBoxx (26) představují vážený průměr všech nesplacených krytých dluhopisů z příslušných zemí s průměrným trváním indexů od pěti do sedmi let.

(50)

Jak je možné vidět v grafu, rozpětí během tohoto období významně kolísalo a aktuálně je např. ve Španělsku záporné. V roce 2009 se rozdíl v rozpětí za uvedené tři země pohyboval mezi 40 a 160 b.b.

(51)

V následujících kapitolách Kontrolní úřad posoudí, zda úvěrové smlouvy uzavřené mezi CBI a společností ISB, respektive společností Arion představují státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

(52)

Opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, jsou-li kumulativně splněny tyto podmínky: opatření i) je poskytnuto státem nebo ze státních prostředků; ii) poskytuje hospodářské zvýhodnění určitému podniku; iii) je selektivní, a iv) může narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi smluvními stranami.

(53)

Předběžně je třeba připomenout, že pokud jde o uplatňování pravidel státní podpory, pro měnovou politiku neexistuje žádná paušální výjimka (27). Vynětí pomoci v oblasti likvidity z použití právních předpisů o státní podpoře, jak je uvedeno výše v bodě (21), se omezuje na opatření splňující podmínky vyjmenované v bodě 51 pokynů Kontrolního úřadu k bankovnictví z roku 2008 a v bodě 62 pokynů Kontrolního úřadu k bankovnictví z roku 2013 (28). Neznamená to, že jsou všechna opatření centrálních bank vyňata z uplatňování pravidel státnípodpory. V tomto případě se Kontrolní úřad domnívá, že poskytnutí dlouhodobých úvěrů ze strany CBI nesplňuje podmínky stanovené ve výše uvedených bodech pokynů k bankovnictví 2008 a 2013, neboť opatření souvisela s restrukturalizačními opatřeními poskytnutými uvedeným dvěma bankám. Kontrolní úřad proto musí opatření posoudit na základě podmínek stanovených v čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

(54)

Podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP musí být opatření poskytnuto státem nebo ze státních prostředků, aby představovalo státní podporu.

(55)

Pro účely čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP zahrnuje stát veškeré orgány veřejné správy, od ústřední vlády po úroveň měst či nejnižší správní úroveň a rovněž veřejné podniky a subjekty (29).

(56)

Posuzovaná opatření mají podobu úvěrových smluv mezi CBI a společností Arion, respektive společností ISB uzavřených za údajně zvýhodněných podmínek.

(57)

Za účelem určení, zda poskytnutí dlouhodobých úvěrů ze strany CBI zahrnuje státní prostředky, je třeba posoudit, zda opatření přijatá centrální bankou lze považovat za přičitatelná státu. Centrální banky jsou zpravidla na ústřední vládě nezávislé. To, zda je určitá instituce v rámci veřejného sektoru autonomní, však není podstatné (30). Kromě toho se obecně uznává, že centrální banky plní veřejný úkol. Kontrolní úřad poznamenává, že podle ustálené judikatury finanční podpora poskytnutá instituci sloužící veřejnému účelu může vést k poskytnutí státní podpory (31). Veřejná podpora poskytnutá centrální bankou tedy také může být považována za přičitatelnou státu, a tudíž může být kvalifikována jako státní podpora (32). Podle pokynů k bankovnictví 2013 prostředky poskytnuté centrální bankou určitým úvěrovým institucím obvykle představují převod státních prostředků (33).

(58)

Mimo tyto poznámky však může otázka, zda předmětné úvěrové smlouvy byly poskytnuty státem nebo ze státních prostředků, zůstat otevřená, a to vzhledem k závěru vyvozenému v následujícím oddílu, že totiž dotčená opatření neposkytla bankám žádné hospodářské zvýhodnění.

(59)

Aby opatření představovala státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, musí určitý podnik zvýhodňovat.

(60)

Zvýhodněním ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP je jakákoli hospodářská výhoda, kterou by podnik za běžných tržních podmínek nezískal a díky které získává lepší postavení, než mají jeho konkurenti. Podstatný je pouze účinek opatření na podnik, nikoli tedy příčina nebo cíl státní intervence (34). Aby opatření představovalo podporu, může mít podobu pozitivního hospodářského zvýhodnění i zmenšení hospodářské zátěže. Druhý uvedený aspekt představuje širokou kategorii, do které spadá jakékoliv opatření, které snižuje náklady, jež by za normálních okolností musel podnik nést ze svého rozpočtu. Otázka, zda by uzavření úvěrových smluv mohlo být považováno za poskytnutí zvýhodnění společnosti ISB a společnosti Arion, bude záviset na tom, zda by soukromý věřitel velikosti srovnatelné s velikostí veřejného subjektu a působící v týchž tržních podmínkách poskytl podobný úvěr za podobných podmínek.

(61)

Při posuzování otázky, zda veřejný subjekt jednal jako kterýkoli jiný hospodářský subjekt tržního hospodářství v obdobné situaci, se zohledňují jen zisky a závazky spojené působením státu nebo veřejného subjektu v úlozehospodářského subjektu a jsou vyloučeny ty, které se vážou k jeho postavení nositele veřejné moci (35). Při posuzování otázky, zda je intervence státu v souladu s tržními podmínkami, je kromě toho nutné využít analýzu ex ante a vzít v úvahu jen informace dostupné v době, kdy bylo o intervenci rozhodnuto. Kromě toho neexistují-li konkrétní tržní údaje o dané dluhové transakci, lze soulad dluhového nástroje s tržními podmínkami zjistit na základě porovnání se srovnatelnými tržními transakcemi, tj. pomocí referenčního srovnávání.

(62)

Kritérium soukromého věřitele, které vytvořily a zdokonalily soudy Evropské unie (36), slouží ke zjištění, zda podmínky, za nichž má být splacena pohledávka veřejného věřitele (případně stanovením nového splátkového kalendáře), představuje státní podporu. Je-li stát v postavení nikoliv investora nebo zadavatele projektu, nýbrž věřitele, který se snaží vymoci co největší část nesplaceného dluhu, shovívavý přístup v podobě odkladu platby sám o sobě nemusí být dostatečný k tomu, aby se předpokládalo zvýhodněné zacházení ve smyslu státní podpory. Za takovýchto okolností je třeba srovnat chování veřejného věřitele s chováním hypotetického soukromého věřitele ve srovnatelné skutkové a právní situaci. Zásadní otázka zní, zda by soukromý věřitel s dlužníkem za podobných okolností zacházel podobně.

(63)

Před posouzením úvěrových smluv vzniká otázka, zda by počáteční prodlení s vyrovnáním splátek dluhu, které podle všeho trvalo přibližně od října 2008 do posledních měsíců roku 2009, mohlo představovat státní podporu. Rozhodnutí veřejných subjektů strpět prodlení při splácení dluhu může dlužníkovi přinášet zvýhodnění a představovat státní podporu. Dočasný odklad splátky by zřejmě odpovídal chování soukromého věřitele, a proto by nepředstavoval státní podporu, avšak z takovéhoto chování, které je zpočátku v souladu s tržními podmínkami, by se v případě dlouhých prodlení s úhradou splátek mohla stát státní podpora (37).

(64)

Z hlediska soukromého věřitele je vymáhání splatné pohledávky samozřejmým a obvyklým postupem. To platí i v případě, že má podnik, který je dlužníkem, finanční potíže, a také v případě platební neschopnosti. Soukromí věřitelé obvykle za takovýchto okolností nejsou ochotni přijmout další odklad splátky, pokud jim z toho nevyplývá zřejmá výhoda. Naopak když se dlužník dostane do finančních potíží, další úvěry jsou mu poskytovány pouze za přísnějších podmínek, např. s vyšší úrokovou sazbou nebo s komplexnějším zajištěním, protože splacení pohledávky je ohroženo. Výjimky mohou být odůvodněné v jednotlivých případech, jestliže se upuštění od vymáhání pohledávky zdá být ekonomicky rozumnější alternativou. To by nastalo v případě, že by upuštění od vymáhání pohledávek ve srovnání s jinými možnými alternativami nabízelo jednoznačně větší pravděpodobnost získání výrazně vyšší části pohledávek nebo že by tímto způsobem bylo možné odvrátit vyšší následné ztráty. V zájmu soukromého věřitele může být udržení společnosti dlužníka v provozu místo toho, aby proběhla likvidace jejích aktiv a za určitých okolností se tak podařilo inkasovat jen část dlužné částky. Když soukromý věřitel souhlasí s tím, že upustí od vymáhání pohledávky v plném rozsahu, obvykle požaduje, aby dlužník poskytl dodatečné zajištění. Není-li to možné, např. u dlužníků ve finančních potížích, soukromý věřitel usiluje o to, získat ujištění o maximální možné náhradě v případě, že se později finanční situace dlužníka zlepší. Jestliže dlužník poskytne nedostatečné zajištění nebo závazky, soukromý věřitel obvykle s uzavřením dohod o restrukturalizaci dluhu ani s poskytnutím dodatečných úvěrů dlužníkovi nesouhlasí.

(65)

Pokud jde o počáteční prodlení s úhradou splátek, CBI argumentuje, že vzhledem k mimořádným okolnostem panujícím na Islandu po kolapsu bankovního systému v říjnu 2008 není možné považovat platby vyrovnané se společností ISB v září 2009 a se společností Kaupthing v listopadu 2009 za prodlení. V období po kolapsu do vyrovnání pohledávek Island procházel komplexní restrukturalizací bank za asistence MMF a ohledně ocenění reálné hodnoty bankovních aktiv panovala značná nejistota. Proto centrální banka CBI jako věřitel bankpotřebovala čas k tomu, aby náležitě ocenila aktiva sloužící jako zajištění. Kontrolní úřad tyto argumenty posoudil a má za to, že centrální banka CBI v souvislosti s počátečním prodlením jednala v souladu s kritériem soukromého věřitele.

(66)

Dále musí Kontrolní úřad posoudit, zda by soukromý věřitel s podobnými krátkodobými pohledávkami za bankami neplnícími úvěrové podmínky souhlasil s převodem portfolií hypotečních úvěrů na bydlení za výše popsaných podmínek a s následným uzavřením úvěrových smluv s novými bankami za stejných podmínek.

(67)

Kontrolní úřad poznamenává, že po kolapsu společnosti Glitnir a společnosti Kaupthing na podzim roku 2008 se centrální banka CBI ocitla v postavení, ve kterém nebylo reálné očekávat, že se podaří vymoci zajištění takového druhu jako v případě společnosti Arion a společnosti ISB. Vezme-li se v úvahu, že úvěrová portfolia představovala velkou část klientské základny společnosti Arion a ISB, přivlastnění takovéhoto zajištění mohlo ohrozit finanční stabilitu společnosti Arion a ISB a mohlo je přivést do úpadku. Vymáhání zajištění by také pro CBI znamenalo dodatečné administrativní výdaje. Kromě toho kdyby úvěrová portfolia byla nabídnuta k prodeji, centrální banka CBI by ani tehdy neměla žádnou záruku přijatelného inkasa pohledávek, a vzhledem k tehdejší tržní situaci na Islandu bylo velmi nepravděpodobné, že by byli k dispozici investoři s dostatečnou kapitálovou silou, kteří by portfolia koupili. Přivlastnění portfolií hypotečních úvěrů – buď vymáháním zajištění, nebo po vyhlášení konkurzu – by proto vedlo k tomu, že by CBI v konečném důsledku vymohla z krátkodobé pohledávky méně.

(68)

Za dané situace se proto centrální banka CBI rozhodla uzavřít úvěrové smlouvy, aby zajistila plnou úhradu svých pohledávek, a to s úrokem a bez administrativních výdajů. Smlouvy proto byly uzavřeny s cílem dosáhnout v dané chvíli maximálního možného inkasa pohledávek.

(69)

Na základě těchto prvků má Kontrolní úřad za to, že se centrální banka CBI uzavřením úvěrových smluv snažila maximalizovat inkaso svých pohledávek.

(70)

Kontrolní úřad rovněž musí posoudit, zda by podmínky úvěrových smluv, a zejména platné úrokové sazby byly pro soukromého věřitele dostatečně hodnotné k tomu, aby splnily kritérium soukromého věřitele.

(71)

V rozhodnutí č. 208/15/KOL Kontrolní úřad konstatoval, že za finanční krize není snadné určit vhodné referenční hodnoty pro úrokové sazby. Společnost ISB, společnost Arion a CBI reagovaly předložením doplňujících informací a připomínek.

(72)

Společnost ISB argumentuje, že úrokové sazby jsou v souladu s úrokovými sazbami obdobných dluhopisů jištěných aktivy z příslušné doby. Splatnost dluhopisu ISB je deset let, úroková sazba činí 4,5 %, dluhopis je vázaný na index CPI (tj. na index spotřebitelských cen) a je přezajištěný s poměrem LTV na úrovni 70 %. Úroková sazba byla stanovena na úrovni 50 b.b. nad státem zaručenými dluhopisy HFF ke dni vydání. Pro srovnání byly v dané době v Evropě běžné sazby podobných cenných papírů jištěných aktivy 40–80 b.b. nad úrovní státem zaručených cenných papírů. Společnost ISB také předložila graf, který ukazuje, že se rozdíly v rozpětí ve Francii, Německu a Španělsku v roce 2009 pohybovaly od 40 do160 b.b.

(73)

Podobně společnost Arion argumentuje, že její úvěrová smlouva s CBI byla uzavřena za tržních podmínek. Společnost Arion ji srovnává mj. se srovnatelnou dohodou uzavřenou mezi NBI a LBI. Obě smlouvy byly uzavřeny přibližně ve stejnou dobu, tj. na konci roku 2009 a na začátku roku 2010, a stanovily podobné vyrovnání pohledávek. Ze srovnání vyplývá, že podmínky úvěrové smlouvy společnosti Arion byly přísnější než podmínky dohody o LBI, které se účastnil soukromý poskytovatel úvěrů. Zdá se, že dohoda o LBI skutečně požadovala nižší úrokové sazby, týkala se vyšší jistiny a bylo u ní slabší a méně diverzifikované zajištění než u úvěrové smlouvy se společností Arion.

(74)

Dopisem ze dne 31. března 2015 (38) společnost Arion poskytla dodatečné informace o emisích krytých dluhopisů a prioritních nezajištěných dluhopisů vydaných bankami v Evropě v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010. Vezme-li se v úvahu skutečnost, že úvěr poskytnutý centrální bankou CBI je zajištěn především hypotékami, společnost Arion argumentuje, že se dá srovnávat s krytými dluhopisy, které vydaly evropské banky v průběhu roku 2009 s využitím hypoték na bydlení k zajištění. Jak již bylo uvedeno, podlesouboru údajů, který poskytla společnost Arion, rozpětí financování placeného evropskými bankami se pohybovalo od hodnoty 0,1 % do 1,90 % nad sazbami mezibankovního trhu, přičemž medián činil 0,72 %. Nejvyšší sazby za kryté dluhopisy platila Bank of Ireland v září 2009 (1,9 % nad mezibankovními sazbami) a EBS Mortgage Finance z Irska (1,75 % nad mezibankovními sazbami) v listopadu 2009.

(75)

CBI dále argumentuje, že podmínky úvěrových smluv, tj. úrokové sazby a zajištění, byly pro CBI příznivé. Podle CBI to je zřejmé z dostupných informací o nástrojích vydaných po celém světě (a jak doložila společnost Arion, viz výše) a též z podmínek jiných nástrojů, které tehdy byly dojednány, včetně dohody o LBI.

(76)

Kontrolní úřad konstatuje, že se úvěrové smlouvy uzavřené mezi CBI a bankami úročí úrokovou sazbou na úrovni LIBOR + 3,00 % a jsou zajištěny hypotékami a dalšími aktivy. Informace poskytnuté společností ISB a společností Arion ukazují, že tato úroková sazba je výrazně nad průměrnými úrokovými sazbami srovnatelných dluhových nástrojů vydaných v dané době, a dokonce překračuje tehdejší nejvyšší náklady na financování jakékoli jiné evropské banky, která měla zajištění v podobě hypoték (tj. Bank of Ireland, mezibankovní sazby + 1,9 %). Kontrolní úřad má za to, že informace týkající se srovnatelných dluhových nástrojů poskytnuté bankami jsou spolehlivé a že podávají přesný obraz tržních podmínek v době, kdy byly úvěrové smlouvy uzavřeny. Kromě toho jelikož tyto úrokové sazby byly sjednány soukromými subjekty, Kontrolní úřad má za to, že představují vhodnější referenční ukazatel k určení tržních sazeb v dané době než rozpětí swapů úvěrového selhání a úrokové sazby dluhopisů HFF, na něž poukazuje stěžovatel.

(77)

Pokud je o úvěrovou smlouvu uzavřenou se společností Arion, Kontrolní úřad konstatuje, že úvěr nebyl denominován v islandských korunách, nýbrž v cizích měnách. Avšak jak poznamenala společnost Arion, tato změna denominace byla v souladu s podmínkami dohody o vyrovnání, které stanovily, že společnost Arion bude hradit úroky a splátky v maximální možné míře v cizích měnách a že se souhlasem věřitele společnost Arion může částečně nebo zcela změnit denominaci dluhu. Jak již bylo uvedeno, Kontrolní úřad již posoudil a schválil podmínky dohody o vyrovnání v rozhodnutí o podpoře na restrukturalizaci společnosti Arion. Kromě toho jak poznamenala společnost Arion, vzhledem k přísným omezením přeshraničního pohybu kapitálu a souvisejících operací v cizích měnách zavedeným na Islandu by soukromý věřitel s největší pravděpodobností dal přednost denominaci v cizích měnách před islandskými korunami. Taková změna denominace by proto byla výhodná nikoli pro dlužníka, nýbrž pro věřitele.

(78)

Po zohlednění parametrů trhu v daném období a předložených důkazů Kontrolní úřad vyvozuje závěr, že podmínky úvěrových smluv obecně, a zejména úrokové sazby by byly pro soukromého věřitele, který by se nacházel ve srovnatelné skutkové a právní situaci, stejně přijatelné.

(79)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Kontrolní úřad dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy uzavřené mezi CBI a společností ISB, respektive společností Arion neposkytly společnosti ISB a společnosti Arion hospodářské zvýhodnění.

(80)

Aby opatření představovalo státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, musí být selektivní a musí mít potenciál narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi smluvními stranami Dohody. Jelikož však Kontrolní úřad dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyla poskytnuta hospodářská výhoda, a kumulativní podmínky pro existenci státní podpory proto nejsou splněny, nemusí Kontrolní úřad v tomto směru provádět žádné další posouzení.

(81)

Na základě výše uvedeného posouzení má Kontrolní úřad za to, že úvěrové smlouvy uzavřené centrální bankou CBI se společností ISB, respektive společností Arion nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP,

26.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 276/78

26.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 276/79