(1)

Dne 18. ledna 2012 přijala Rada nařízení (EU) č. 36/2012.

(2)

Ze seznamu právnických a fyzických osob, subjektů nebo orgánů, na něž se vztahují omezující opatření, obsaženého v příloze II nařízení (EU) č. 36/2012 (dále jen „seznam“) by měla být vyjmuta jedna osoba.

(3)

Na seznam subjektů uvedený v příloze II nařízení (EU) č. 36/2012 by měl být přidán jeden subjekt.

(4)

Informace týkající se jedné osoby uvedené v příloze II nařízení (EU) č. 36/2012 je rovněž třeba aktualizovat.

(5)

Příloha II nařízení (EU) č. 36/2012 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

(1)

Ustanovení článku 21 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 809/2014 (2) stanoví požadavky týkající se žádostí o podporu na hospodářská zvířata a žádostí o platbu v rámci opatření podpory na zvířata. V případě druhů s krátkodobým produkčním cyklem, u kterých dochází k vysoké fluktuaci kusů, se může počet zvířat, kterých se týká žádost o platbu na hospodářská zvířata podaná v souladu s opatřením uvedeným v článku 33 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 (3), v průběhu roku podání žádosti výrazně lišit. To může vést k podstatnému rozdílu mezi počtem zvířat uvedených v žádosti o platbu na zvířata a počtem zvířat, která budou mít v konečném důsledku prospěch ze zlepšených životních podmínek. V důsledku toho je počet zvířat uvedený v žádosti o platbu na zvířata pouze orientační. Vzhledem k uvedeným druhům s krátkým produkčním cyklem by proto mělo být členským státům povoleno vytvořit systém, který příjemci umožní požádat o podporu na všechna zvířata, která jsou pro podporu způsobilá v den nebo během období, které určí členský stát. V případě, že není k dispozici počítačová databáze, by mělo být možné zjistit skutečný počet zvířat na základě osvědčení o porážce nebo ostatních dokladů, které budou příslušnému orgánu předloženy po dni podání žádosti o platbu na hospodářská zvířata.

(2)

Použití výběrových kritérií není povinné pro všechna opatření nebo typy operací. Z tohoto důvodu by správní kontroly, které se u žádostí o podporu provádí, měly ověření tohoto prvku zahrnout pouze, pokud je to nutné.

(3)

Ověření přiměřenosti nákladů se provádí na základě definovaného systému hodnocení, v rámci správních kontrol, které souvisí se žádostí o podporu. V případech s nízkým rizikem nepřiměřených nákladů nebo tam, kde obsah nákladů nelze stanovit před provedením operace, by se měla použít specifická pravidla.

(4)

V souladu s čl. 67 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4) lze výši podpory stanovit buď na základě standardní stupnice jednotkových nákladů, nebo podle jednorázových či paušálních částek. V takových případech by správní kontroly neměly zahrnovat ověření výše vzniklých nákladů a plateb provedených příjemcem.

(5)

Pravidla pro kontroly, která se na finanční nástroje vztahují, by měla být upravena, aby se zajistila konzistentnost s pravidly pro řízení a kontrolu stanovenými v nařízení (EU) č. 1303/2013 a v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 480/2014 (5) a aby se zohlednily specifické rysy podpory, která se ve formě finančního nástroje poskytuje.

(6)

Výdaje podléhající kontrolám na místě by neměly být ty výdaje, jež mají být uhrazeny, ale výdaje vykázané platební agentuře. Výdaje, jež mají být uhrazeny, lze stanovit teprve poté, co jsou dokončeny všechny kontroly, a pokud by výdaje kontrolám podléhaly, dosažení minimální míry kontrol by nebylo možné předvídat. Navíc výdaje, které podléhají kontrolám na místě, by neměly zahrnovat výdaje vynaložené platební agenturou pouze na zálohové platby, jelikož takové výdaje neodpovídají výdajům vzniklým příjemci. Kromě toho by se výdaje, které s finančními nástroji souvisejí, měly do dosažení minimální míry kontrol započítávat jen v takovém rozsahu, který je příslušným orgánem skutečně kontrolován. Aby se každý kalendářní rok zajistilo splnění minimální míry kontrol, měly by se proto kontroly provádět k datu stanovenému pro podávání kontrolních údajů a kontrolních statistik v článku 9 prováděcího nařízení (EU) č. 809/2014.

(7)

Aby nedošlo ke zbytečnému zdvojování kontrol, měly by kontroly na místě pokrývat pouze prvky, které ještě nebyly předmětem správních kontrol.

(8)

V souladu s články 48 a 51 prováděcího nařízení (EU) č. 809/2014 musí kontroly mimo jiné ověřovat soulad s kritérii způsobilosti, se závazky a s ostatními povinnostmi. Navíc podle čl. 50 odst. 4 písm. a) uvedeného prováděcího nařízení musí vzorek operací, které mají být kontrolovány na místě, zohledňovat potřebu kontrolovat vhodné kombinace typů a velikostí jednotlivých operací. Ustanovení vztahující se na určitá opatření ohledně předmětu nebo intenzity kontrol uvedená v článcích 54 až 59 prováděcího nařízení (EU) č. 809/2014 proto nejsou zapotřebí.

(9)

Aby se v případě správních sankcí zajistilo rovné zacházení jak s operacemi, které byly pro kontroly na místě vybrány, tak s těmi, které vybrány nebyly, měly by se v obou případech kontrolovat vykázané výdaje.

(10)

Prováděcí nařízení (EU) č. 809/2014 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(11)

Změny, jež se provedou prostřednictvím tohoto nařízení, by se měly použít na žádosti o podporu nebo žádosti o platbu, které se týkají roků podání žádosti nebo prémiových období počínajících dnem 1. ledna 2018. Ovšem vzhledem k nesnázím, kterým členské státy čelily v roce podání žádosti 2015, kdy musely své systémy přizpůsobit lhůtě pro podávání žádosti o platbu na hospodářská zvířata stanovené v článku 13 prováděcího nařízení (EU) č. 809/2014, stejně jako systému snižování, výjimek a sankcí, které stanoví nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 640/2014 (6), ustanovení, které umožňuje stanovení skutečného počtu zvířat druhů s krátkým produkčním cyklem na základě osvědčení o porážce nebo ostatních dokladů, které budou příslušnému orgánu předloženy po podání žádosti o platbu na hospodářská zvířata, by se mělo použít na žádosti o platbu na zvířata týkající se roků podání žádosti počínajících dnem 1. ledna 2016.

(12)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro rozvoj venkova,

1)

V článku 21 se vkládá nový odstavec 4a, který zní:

2)

Článek 48 se mění takto:

3)

Článek 50 se mění takto:

4)

Článek 51 se mění takto:

5)

Články 54 až 59 se zrušují.

6)

V článku 60 se doplňuje nový odstavec 4, který zní:

7)

Článek 61 se mění takto:

8)

V článku 63 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

(1)

Cílem činnosti Unie v odvětví námořní dopravy by mělo být zlepšování námořní bezpečnosti a ochrana mořského prostředí.

(2)

Výbor pro námořní bezpečnost (MSC) Mezinárodní námořní organizace (IMO) na svém 97. zasedání schválil změny pravidla II-1/23 a pravidla II-2/9.4.1.3 Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři (SOLAS), mezinárodních předpisů pro vysokorychlostní plavidla z let 1994 a 2000 a Mezinárodních předpisů pro záchranné prostředky (dále jen „předpisy LSA“) a přílohy rezoluce MSC.81(70). Tyto změny mají být přijaty na 98. zasedání MSC, jež se má konat v červnu 2017.

(3)

Výbor pro ochranu mořského prostředí organizace IMO (MEPC) se na svém 70. zasedání dohodl na změnách dodatku V přílohy VI Mezinárodní úmluvy o zabránění znečišťování z lodí (dále jen „příloha VI úmluvy MARPOL“), které umožní lodím, jež splňují požadavky přílohy VI úmluvy MARPOL prostřednictvím rovnocenných prostředků, uvést v dodacím listu zásobníku, že lodní topný olej je dodáván v souladu s oznámením kupujícího o tom, že je určen k použití v kombinaci s rovnocennými prostředky. Tyto změny by měly být přijaty na 71. zasedání MEPC, které se má konat v červenci 2017.

(4)

Na 95. a 96. zasedání MSC organizace IMO bylo schváleno několik návrhů změn pravidla II-1 úmluvy SOLAS týkajících se dělení lodi na úseky a stability v narušeném stavu. Postoj, který byl zaujat jménem Unie k těmto změnám, byl stanoven v rozhodnutí Rady (EU) 2016/2077 (1).

(5)

Výbor MSC organizace IMO se na svém 97. zasedání dohodl na pozastavení přijímání většiny návrhů na změny pravidel II-1 úmluvy SOLAS týkajících se dělení lodi na úseky a stability v narušeném stavu až do doby konání 98. zasedání MSC, a pokud jde o změny pravidla II-1/6 týkající se vzorce požadovaného indexu dělení R, dohodl se výbor na tom, že by se žádnými dalšími změnami pravidla II-1/6 neměla snížit stávající úroveň bezpečnosti.

(6)

Postoj, který má být zaujat jménem Unie, stanovený v čl. 2 odst. 1 písm. a) a čl. 2 odst. 2 rozhodnutí (EU) 2016/2077 je proto i nadále použitelný.

(7)

Výbor MSC organizace IMO se na svém 97. zasedání dohodl na harmonizaci znění pravidel II-1/22, II-1/23 a II-1/24, pokud jde o existenci několika výrazů pro obdobné požadavky, a na aktualizaci stávajících odkazů, aniž by se tím změnil obsah dříve schválených změn. Pravidlo II-1/23 se týká zvláštních požadavků na osobní lodě typu ro-ro a nevztahuje se na něj postoj, který má být zaujat jménem Unie, stanovený v rozhodnutí Rady (EU) 2016/2077. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/45/ES (2) se vztahuje na osobní lodě a vysokorychlostní osobní plavidla provozující vnitrostátní plavbu. Ustanovení čl. 6 odst. 2 písm. a) bodu i) uvedené směrnice stanoví, že nové osobní lodě třídy A musí plně vyhovovat požadavkům úmluvy SOLAS z roku 1974 v platném znění.

(8)

Změny pravidla II-2/9.4.1.3 úmluvy SOLAS mají za cíl objasnit požadavky na protipožární odolnost oken na osobních lodích přepravujících maximálně 36 cestujících a na lodích pro zvláštní účely s více než 60, ale nejvýše 240 osobami na palubě. Lodě přepravující maximálně 36 cestujících by měly zajišťovat stejnou úroveň bezpečnosti jako ty, které přepravují více než 36 cestujících. Směrnice 2009/45/ES se vztahuje na osobní lodě a vysokorychlostní osobní plavidla provozující vnitrostátní plavbu. Ustanovení čl. 6 odst. 2 písm. a) bodu i) uvedené směrnice stanoví, že nové osobní lodě třídy A musí plně vyhovovat požadavkům úmluvy SOLAS z roku 1974 v platném znění. Příloha I kapitola II-2 část B.10.4 uvedené směrnice stanoví, že u osobních lodí přepravujících méně než 36 cestujících se má zvláštní pozornost věnovat protipožární odolnosti oken obrácených na otevřené nebo uzavřené prostory naloďování do záchranných člunů a vorů a protipožární odolnosti oken umístěných pod těmito prostorami v takové poloze, že by jejich porucha během požáru bránila spuštění záchranných člunů nebo vorů na vodu nebo nalodění do nich.

(9)

Změny předpisů pro vysokorychlostní plavidla vysvětlují použití bodů 8.10.1.4 až 8.10.1.6 těchto předpisů, které se týkají toho, že vysokorychlostní plavidla kratší než 20 a 30 m nemusí být vybavena záchranářskými čluny. Za předpokladu, že jsou splněny požadavky bodu 8.10.1.6 v obou předpisech, což zahrnuje nový prvek, tj. že musí být možné vyzvednout bezmocnou osobu z vody ve vodorovné nebo téměř vodorovné pozici, nemusí vysokorychlostní plavidla kratší než 30 m (pro účely předpisu z roku 2000) nebo 20 m (pro účely předpisu z roku 1994) nést záchranářské čluny. Směrnice 2009/45/ES se vztahuje na osobní lodě a vysokorychlostní osobní plavidla provozující vnitrostátní plavbu. Ustanovení čl. 6 odst. 2 písm. a) bodu i) uvedené směrnice stanoví, že nové osobní lodě třídy A musí plně vyhovovat požadavkům úmluvy SOLAS z roku 1974 v platném znění.

(10)

Předpisy LSA stanoví mezinárodní požadavky na záchranné prostředky, na něž se vztahuje kapitola III úmluvy SOLAS z roku 1974 v platném znění. Změny bodů 6.1.1.5 a 6.1.1.6 předpisů LSA a bodu 8.1.1 části 1 přílohy rezoluce MSC.81(70) zajišťují soulad se statickými zkouškami a zkušebním zatížením, které musí uvedená spouštěcí zařízení snést, a to včetně jejich konstrukčních prvků a navijáků, a měly by být považovány za drobné opravy. Spouštěcí zařízení a navijáky jsou uvedeny v prováděcím nařízení Komise (EU) 2017/306 (3), které odkazuje na předpisy LSA a na rezoluci MSC.81(70) ve vztahu k položkám MED/1.21, 1.23, 1.24 a 1.25, pokud jde o spouštěcí zařízení, a k položkám MED/1.41a, 1.41b, 1.41c, 1.41d, 1.41e, pokud jde o navijáky. Spadají proto do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/90/EU (4).

(11)

Změny dodatku V přílohy VI úmluvy MARPOL upravují možnost, aby u lodí, které splňují požadavky, pokud jde o obsah síry v palivu v kontrolních oblastech emisí oxidů síry (SECA) prostřednictvím rovnocenných prostředků (systémy čištění spalin (EGCS)), mohl dodavatel po oznámení kupujícího uvést v dodacím listu zásobníku, že palivo je určeno k použití na lodi, která splňuje požadavky týkající se síry prostřednictvím rovnocenných prostředků. Vzhledem ke zvyšujícímu se počtu lodí vybavených EGCS jsou změny dodatku V přílohy VI úmluvy MARPOL nezbytné, aby se uvedl do souladu standardní text na dodacím listu zásobníku se skutečností, že lodi mohou nadále používat paliva s vyšším obsahem síry i poté, co 1. ledna 2015 vstoupily v platnost požadavky na 0,10 % obsah síry v kontrolních oblastech emisí oxidů síry (SECA). Požadavky přílohy VI úmluvy MARPOL, pokud jde o omezení emisí SOx, jsou prováděny v právu Unie prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/802 (5). Ustanovení čl. 6 odst. 9 písm. b) a c) a čl. 13 odst. 2 písm. a) uvedené směrnice odkazují na dodací list zásobníku jako na hlavní mechanismus pro zajištění souladu se směrnicí. Rovnocenné způsoby zajišťování souladu jsou považovány za alternativní metody snižování emisí, jak jsou vymezeny v čl. 2 písm. o) směrnice (EU) 2016/802, a mohou být použity za předpokladu, že lodě používající metody snižování emisí nepřetržitě dosahují snížení emisí oxidu siřičitého, které je přinejmenším rovnocenné snížení, jehož by bylo dosaženo použitím lodních paliv, která splňují požadavky uvedené směrnice.

(12)

Unie není členem IMO ani smluvní stranou příslušných úmluv nebo předpisů. Rada by měla zmocnit členské státy k vyjádření postoje Unie a k vyjádření jejich souhlasu s tím, aby byly těmito změnami vázány do té míry, nakolik tyto změny spadají do výlučné pravomoci Unie,

a)

změny pravidla II-1/23 úmluvy SOLAS, jak jsou stanoveny v příloze 1 dokumentu IMO MSC 97/WP.5, s výhradou změn navrhovaných v dokumentech IMO MSC 97/3/5 a MSC 97/3/4;

b)

změny pravidla II-2/9.4.1.3 úmluvy SOLAS, jak jsou stanoveny v příloze 13 dokumentu IMO MSC 97/22/Add.1;

c)

změny předpisů pro vysokorychlostní plavidla, jak jsou stanoveny v přílohách 15 a 16 dokumentu IMO MSC 97/22/Add.1;

d)

změny předpisů LSA a přílohy rezoluce MSC.81(70), jak jsou stanoveny v příloze 17 dokumentu IMO MSC 97/22/Add.1 a v příloze 1 dokumentu IMO MSC 98/3/1.

(1)

Dne 23. října 2014 přijala Evropská rada rozhodnutí 2014/749/EU (2) o jmenování Evropské komise na období do 31. října 2019.

(2)

V dopise ze dne 28. října 2016 informoval předseda Komise Jean-Claude JUNCKER Radu, že paní Kristalina GEORGIEVA odstoupila s účinkem od 1. ledna 2017 z funkce místopředsedkyně a členky Komise.

(3)

V souladu s čl. 246 druhým pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie by člen Komise, jenž odstoupí, měl být na zbývající část funkčního období nahrazen novým členem stejné státní příslušnosti.

(4)

Je tedy třeba jmenovat nového člena Komise,

(1)

Dne 31. května 2013 přijala Rada rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii.

(2)

Ze seznamu právnických a fyzických osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, obsaženého v příloze I rozhodnutí 2013/255/SZBP (dále jen „seznam“) by měla být vyjmuta jedna osoba.

(3)

Na seznam subjektů uvedený v příloze I rozhodnutí 2013/255/SZBP by měl být přidán jeden subjekt.

(4)

Informace týkající se jedné osoby uvedené v příloze I rozhodnutí 2013/255/SZBP je třeba rovněž aktualizovat.

(5)

Příloha I rozhodnutí 2013/255/SZBP by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

(1)

V souladu s čl. 18 odst. 7 nařízení (EU) č. 806/2014 předal Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB) Komisi dne 7. června 2017 v 5:13 hodin program řešení krize pro Banco Popular Español S.A.

(2)

SRB v tomto programu řešení krize uvádí, že v případě Banco Popular Español S.A. jsou splněny všechny podmínky pro řešení krize stanovené v čl. 18 odst. 1 prvním pododstavci nařízení (EU) č. 806/2014, a zdůvodňuje, proč jsou opatření k řešení krize nezbytná ve veřejném zájmu.

(3)

Program řešení krize zavádí v Banco Popular Español S.A. v souladu s čl. 18 odst. 6 nařízení (EU) č. 806/2014 režim řešení krize a stanoví použití nástroje převodu činnosti na instituci v režimu řešení krize. Program řešení krize stanoví rovněž důvody, proč jsou všechny tyto prvky přiměřené.

(4)

Komise s programem řešení krize souhlasí. Zejména souhlasí s odůvodněním SRB, proč je řešení krize nezbytné ve veřejném zájmu v souladu s článkem 5 nařízení (EU) č. 806/2014.

(5)

Program řešení krize, tak jak byl předložen SRB, by proto měl být schválen,