24.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 137/1

(1)

Rtuť je velmi toxickou látkou, která představuje celosvětovou a závažnou hrozbu pro lidské zdraví, mimo jiné ve formě methylrtuti v rybách a dalších mořských produktech, v ekosystémech a v organismech ve volné přírodě. Protože znečištění rtutí přechází hranice států, pochází 40 až 80 % celkové depozice rtuti v Unii z jiných částí světa. Proto je třeba zasáhnout na místní, regionální, celostátní i mezinárodní úrovni.

(2)

Většina emisí rtuti a souvisejících expozičních rizik vzniká v souvislosti s činnostmi člověka, jako jsou primární těžba a zpracování rtuti, používání rtuti ve výrobcích a v průmyslových procesech, neprůmyslová těžba a zpracování zlata a těžba a zpracování zlata v malém měřítku, spalování uhlí a nakládání s odpadní rtutí.

(3)

V 7. akčním programu pro životní prostředí, který byl přijat rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU (3), byl vytyčen dlouhodobý cíl v podobě netoxického životního prostředí a za tímto účelem se v něm uvádí, že jsou zapotřebí opatření, jež do roku 2020 zajistí minimalizaci významných nepříznivých účinků chemických látek na lidské zdraví a životní prostředí.

(4)

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 28. ledna 2005 nazvané „Strategie Společenství týkající se rtuti“ ve znění přezkumu ze dne 7. prosince 2010 (dále jen „strategie“) se zaměřuje na minimalizaci a tam, kde to bude možné, i konečné odstranění globálních úniků rtuti způsobených lidskou činností do ovzduší, vody a půdy.

(5)

Pokud jde o nakládání se rtutí, v návaznosti na přijetí strategie a četných opatření týkajících se emisí rtuti, její nabídky a poptávky po ní a využití rtuti a hospodaření s přebytky a zásobami rtuti se v Unii za posledních deset let dosáhlo značného pokroku.

(6)

Ve strategii se doporučuje, že sjednání a uzavření mezinárodního právně závazného nástroje týkajícího se rtuti by mělo být prioritou, neboť zásahy Unie samotné účinnou ochranu občanů Unie před negativními vlivy rtuti na zdraví zaručit nemohou.

(7)

Unie a 26 členských států podepsalo Minamatskou úmluvu o rtuti z roku 2013 (dále jen „úmluva“). Dva členské státy, které úmluvu nepodepsaly, Estonsko a Portugalsko, vyjádřily svůj závazek ji ratifikovat. Unie a všechny její členské státy jsou proto zavázány k jejímu uzavření, provedení a plnění.

(8)

Rychlé schválení úmluvy ze strany Unie a její ratifikace členskými státy bude pobídkou pro významné světové uživatele rtuti a původce emisí této látky, kteří jsou signatáři úmluvy, aby ji i oni ratifikovali a plnili.

(9)

Toto nařízení by mělo doplňovat acquis Unie a stanovit úpravu nezbytnou k zajištění plného souladu acquis Unie s úmluvou, aby Unie a její členské státy mohly úmluvu schválit či ratifikovat a plnit.

(10)

Další opatření Unie, která jdou nad rámec požadavků úmluvy, mohou razit cestu pro bezrtuťové výrobky a procesy, jako tomu bylo v případě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1102/2008 (4).

(11)

V souladu s článkem 193 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) toto nařízení není překážkou toho, aby členské státy zachovaly nebo zavedly přísnější ochranná opatření pod podmínkou, že taková opatření jsou slučitelná se Smlouvami a že byla oznámena Komisi.

(12)

Zákaz vývozu rtuti stanovený nařízením (ES) č. 1102/2008 by měl být doplněn o omezení dovozu rtuti, která se liší v závislosti na jejím zdroji, zamýšleném použití a místě původu. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1013/2006 (5) by se mělo i nadále vztahovat na dovoz odpadní rtuti, především pokud jde o pravomoci příslušných orgánů podle uvedeného nařízení.

(13)

Cílem ustanovení tohoto nařízení týkajících se dovozu rtuti a směsí rtuti je zajistit plnění závazků Unie a členských států týkajících se obchodu se rtutí, které vyplývají z úmluvy.

(14)

Měly by být zakázány vývoz, dovoz a výroba řady výrobků s přidanou rtutí, které mají v Unii a celém světě výrazný podíl na spotřebě rtuti a sloučenin rtuti.

(15)

Toto nařízení by se mělo použít, aniž by tím byla dotčena platná ustanovení acquis Unie, jež pro výrobky s přidanou rtutí stanoví přísnější požadavky, včetně maximálního obsahu rtuti.

(16)

Používání rtuti a sloučenin rtuti ve výrobních procesech by mělo být postupně ukončeno a za tímto účelem by měly být vytvořeny pobídky k výzkumu alternativních látek, které by nahrazovaly rtuť a neměly by škodlivé vlastnosti, nebo by alespoň byly pro životní prostředí a lidské zdraví méně nebezpečné.

(17)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (6) zakazuje od 10. října 2017 výrobu, uvádění na trh a používání pěti sloučenin fenylrtuti, o nichž je známo, že se používají při výrobě polyuretanu, především jako katalyzátory. Použití jiných katalyzátorů s obsahem rtuti při výrobě polyuretanu by mělo být rovněž zakázáno od 1. ledna 2018.

(18)

Výroba alkoholátů, při níž je využívána rtuť jako elektroda, by měla být postupně ukončena a tyto výrobní procesy by měly být co nejdříve nahrazeny proveditelnými bezrtuťovými výrobními procesy. Vzhledem k absenci příslušných dostupných bezrtuťových výrobních procesů by měly být stanoveny provozní podmínky pro výrobu methanolátu nebo ethanolátu sodného nebo draselného s použitím rtuti. Měla by být přijata opatření ke snížení používání rtuti, jakož i k postupnému ukončení jejího používání při této výrobě co nejdříve a v každém případě do 1. ledna 2028.

(19)

Výroba nových výrobků s přidanou rtutí a jejich uvádění na trh a používání nových výrobních procesů využívajících rtuť nebo sloučeniny rtuti by v Unii zvýšilo spotřebu rtuti a jejích sloučenin a také emise této látky. Takovéto nové činnosti by proto měly být zakázány, ledaže by posouzení prokázalo, že by tyto nové výrobky s přidanou rtutí nebo nové výrobní procesy poskytly významný přínos pro životní prostředí a zdraví a nepředstavují žádná závažná rizika pro životní prostředí ani pro lidské zdraví a že nejsou k dispozici technicky proveditelné bezrtuťové alternativy, které by tento přínos poskytly.

(20)

K celosvětové spotřebě rtuti a jejím celosvětovým emisím přispívá do značné míry používání rtuti a sloučenin rtuti při neprůmyslové těžbě a zpracování zlata a při těžbě a zpracování zlata v malém měřítku, což má negativní účinky jak na místní komunity, tak celosvětově. Takové používání rtuti a sloučenin rtuti by proto mělo být tímto nařízením zakázáno a na mezinárodní úrovni regulováno. Aniž je dotčen zákaz takovéhoto používání a kromě účinných, přiměřených a odrazujících sankcí ukládaných členskými státy v souvislosti s porušením tohoto nařízení, je rovněž vhodné vytvořit národní plán pro případ, že nebude docházet pouze k ojedinělým případům porušování tohoto zákazu, aby se tak řešil problém neprůmyslové těžby a zpracování zlata a těžby a zpracování zlata v malém měřítku, v jejichž rámci je využíváno rtuti k amalgamaci za účelem získání zlata z rudy.

(21)

Použití rtuti v zubním amalgámu představuje nejrozšířenější způsob využití rtuti v Unii a je významným zdrojem znečištění. Použití zubního amalgámu by tak mělo být postupně snižováno v souladu s úmluvou a národními plány, a to zejména na základě opatření uvedených v části II přílohy A úmluvy. Komise by měla posoudit proveditelnost postupného ukončení používání zubního amalgámu v dlouhodobém výhledu, pokud možno do roku 2030, a podat v této věci zprávu, přičemž zohlední národní plány požadované tímto nařízením a současně bude plně respektovat odpovědnost členských států za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče. Kromě toho je třeba přijmout zvláštní opatření v oblasti preventivní ochrany zdraví týkající se zranitelných osob, jako jsou děti a těhotné či kojící ženy.

(22)

Měla by být stanovena povinnost používat zubní amalgám v kapslové formě v předem určených dávkách a separátory amalgámu ve stomatologických zařízeních, v nichž se používá zubní amalgám nebo v nichž se odstraňují amalgámové výplně nebo zuby s takovýmito výplněmi, aby byli zubní lékaři a pacienti chráněni před expozicí rtuti a aby se zajistilo, že vznikající odpadní rtuť je shromažďována a odstraňována v souladu s řádným nakládáním s odpady a že není za žádných okolností vypouštěna do životního prostředí. Z tohoto důvodu by použití volně balené rtuti zubními lékaři mělo být zakázáno. Amalgámové kapsle, které jsou například popsány v evropských normách EN ISO 13897:2004 a EN ISO 24234:2015, jsou považovány za vhodné pro použití zubními lékaři. Dále je třeba stanovit minimální míru účinnosti záchytu pro amalgámové separátory. To, zda amalgámové separátory splňují příslušné požadavky, by mělo být stanoveno na základě příslušných norem, jako je evropská norma EN ISO 11143:2008. Vzhledem k velikosti hospodářských subjektů v odvětví zubního lékařství, kterých se zavedení těchto požadavků týká, je vhodné stanovit dostatečně dlouhou dobu pro přizpůsobení se těmto novým požadavkům.

(23)

Odborné vzdělávání studentů zubního lékařství a zubních lékařů ohledně použití bezrtuťových alternativ, zejména pro zranitelné osoby, jako jsou děti a těhotné či kojící ženy, a výzkum a inovace v oblasti orálního zdraví za účelem zlepšení vědomostí o existujících materiálech a technikách rekonstrukce zubů a vývoje nových materiálů mohou přispět ke snížení používání rtuti.

(24)

V Unii vznikne do konce roku 2017 přes 6 000 tun kapalné odpadní rtuti, a to zejména v důsledku povinného vyřazování rtuťových článků v průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů podle prováděcího rozhodnutí Komise 2013/732/EU (7). Vzhledem k omezené dostupné kapacitě pro provedení konverze kapalné odpadní rtuti by mělo být nadále podle tohoto nařízení povoleno prozatímní uložení kapalné odpadní rtuti po dobu postačující k tomu, aby bylo možné provést konverzi a případně solidifikaci veškerého takovéhoto vyprodukovaného odpadu. Toto uložení by mělo být prováděno v souladu s požadavky stanovenými směrnicí Rady 1999/31/ES (8).

(25)

Vzhledem k tomu, že rtuť je v kapalném stavu velmi nebezpečnou látkou, mělo by být zakázáno trvalé uložení odpadní rtuti, která předtím nebyla zpracována, a to s ohledem na riziko, jež takové odstranění představuje. Před trvalým uložením by tedy odpadní rtuť měla projít náležitou konverzí a případně solidifikací. Za tímto účelem a s cílem snížit související rizika by členské státy měly zohlednit technické pokyny týkající se rtuti stanovené Basilejskou úmluvou o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování.

(26)

Aby se zaručilo řádné provedení ustanovení tohoto nařízení týkajících se odpadu, měla by být přijata opatření k vytvoření účinného systému vysledovatelnosti v rámci celého řetězce nakládání s odpadní rtutí, podle něhož by subjekty produkující odpadní rtuť a zařízení pro nakládání s odpady, které skladují a zpracovávají odpadní rtuť, měly povinnost zavést informační výkaz jakožto součást vedení záznamů, jež je požadováno podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (9).

(27)

Úmluva stanoví smluvním stranám povinnost usilovat o vytvoření vhodných strategií pro identifikaci a hodnocení míst kontaminovaných rtutí nebo sloučeninami rtuti. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (10) ukládá provozovatelům průmyslových zařízení, aby řešili problém kontaminace půdy. Kromě toho směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (11) požaduje, aby členské státy řešily kontaminaci půdy v případě, kdy má nepříznivý dopad na stav vodního útvaru. Z tohoto důvodu by měla probíhat mezi Komisí a členskými státy výměna informací za účelem sdílení zkušeností v souvislosti s iniciativami a opatřeními přijímanými na vnitrostátní úrovni.

(28)

S cílem zohlednit současné vědecké poznatky ohledně rizik souvisejících s methylrtutí by Komise měla v rámci přezkumu tohoto nařízení přehodnotit stávající nastavené příjmy s ohledem na zdraví a stanovit nové zdravotní referenční hodnoty pro rtuť.

(29)

Za účelem slaďování právních předpisů Unie s rozhodnutími konference smluvních stran úmluvy, která Unie podpoří prostřednictvím rozhodnutí Rady přijatého v souladu s čl. 218 odst. 9 Smlouvy o fungování EU, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny příloh tohoto nařízení a o prodloužení doby povolené pro prozatímní uložení odpadní rtuti. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (12). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají systematicky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(30)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení, pokud jde stanovení formulářů pro dovoz a vývoz, stanovení technických požadavků pro environmentálně šetrné dočasné skladování rtuti, sloučenin rtuti a směsí rtuti, zákaz nebo povolení nových výrobků s přidanou rtutí a nových výrobních procesů využívajících rtuť nebo sloučeniny rtuti a stanovení povinnosti podávat zprávy, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (13).

(31)

Členské státy by měly stanovit pravidla pro sankce v případech, kdy dojde k porušení tohoto nařízení, a měly by zajistit jejich uplatňování. Sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(32)

Vzhledem k povaze a rozsahu změn, které je třeba provést v nařízení (ES) č. 1102/2008, a za účelem zvýšení právní jistoty, přehlednosti a transparentnosti a za účelem zjednodušení právní úpravy by mělo být uvedené nařízení zrušeno.

(33)

Aby měly příslušné orgány členských států a hospodářské subjekty, jež jsou dotčeny tímto nařízením, dostatek času na přizpůsobení se novému režimu, který toto nařízení stanoví, mělo by být toto nařízení použitelné od 1. ledna 2018.

(34)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí před emisemi a úniky rtuti a sloučenin rtuti způsobenými lidskou činností, mimo jiné prostřednictvím zákazu vývozu a dovozu rtuti a výrobků s přidanou rtutí, omezením používání rtuti ve výrobních procesech, ve výrobcích, v neprůmyslové těžbě a zpracování zlata a těžbě a zpracování zlata v malém měřítku a v zubním amalgámu a stanovením povinností týkajících se odpadní rtuti, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu přeshraniční povahy znečištění rtutí a z důvodu povahy opatření, která mají být přijata, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

1)

„rtutí“ kovová rtuť (Hg, číslo CAS 7439-97-6);

2)

„sloučeninou rtuti“ jakákoli látka skládající se z atomů rtuti a jednoho nebo více atomů jiných chemických prvků, která může být rozložena na jiné složky pouze chemickými reakcemi;

3)

„směsí“ směs nebo roztok složený ze dvou nebo více látek;

4)

„výrobkem s přidanou rtutí“ výrobek nebo složka výrobku, obsahující záměrně přidanou rtuť nebo sloučeninu rtuti;

5)

„odpadní rtutí“ kovová rtuť považovaná za odpad ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98/ES;

6)

„vývozem“:

7)

„dovozem“ fyzické uvedení rtuti, sloučenin rtuti, směsí rtuti a výrobků s přidanou rtutí, na které se vztahuje jiný celní režim než režim vnějšího tranzitu Unie pro pohyb zboží přes celní území Unie, na celní území Unie;

8)

„odstraněním“ odstranění ve smyslu čl. 3 bodu 19 směrnice 2008/98/ES;

9)

„primární těžbou rtuti“ těžba, v níž je základní hledanou surovinou rtuť;

10)

„konverzí“ chemická přeměna fyzikální formy rtuti z kapaliny na sulfid rtuťnatý nebo srovnatelnou chemickou sloučeninu, která je stejně nebo více stabilní a stejně nebo méně rozpustná ve vodě a která nepředstavuje pro životní prostředí a zdraví větší riziko než sulfid rtuťnatý;

11)

„uvedením na trh“ dodání nebo poskytnutí třetí straně, ať už za úplatu nebo zdarma. Za uvedení na trh se považuje rovněž dovoz.

a)

vyvážející země je smluvní stranou úmluvy a vyvážená rtuť nepochází z primární těžby rtuti, která je zakázána podle čl. 3 odst. 3 a 4 úmluvy; nebo

b)

vyvážející země není smluvní stranou úmluvy, ale poskytla potvrzení, že rtuť nepochází z primární těžby rtuti.

a)

výrobky nezbytné pro civilní ochranu a vojenské použití,

b)

výrobky pro výzkum, pro kalibraci přístrojů nebo pro použití jako referenční standard.

a)

zařízení nezbytná pro ochranu podstatných bezpečnostních zájmů členských států, včetně zbraní, střeliva a válečného materiálu, určená výlučně k vojenským účelům;

b)

zařízení určená pro vyslání do vesmíru a

c)

technická zlepšení nebo úpravu výrobků s přidanou rtutí, které byly ve výrobě před 1. lednem 2018, jestliže takováto zlepšení nebo úpravy vedou k nižšímu obsahu rtuti používané v těchto výrobcích.

a)

technický popis předmětného výrobku či procesu,

b)

posouzení jeho přínosů a rizik pro životní prostředí a zdraví;

c)

důkazy prokazující, že neexistují technicky realizovatelné bezrtuťové alternativy, které by poskytovaly významný přínos pro životní prostředí a zdraví;

d)

podrobný popis způsobu, jakým má být daný proces používán či výrobek vyráběn, používán a po použití odstraněn jakožto odpad, aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví.

a)

separátory amalgámu uvedené do provozu po 1. lednu 2018 umožňovaly míru záchytu nejméně 95 % amalgámových částic;

b)

od 1. ledna 2021 všechny používané separátory amalgámu umožňovaly míru záchytu stanovenou v písmenu a).

a)

z průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů;

b)

z čištění zemního plynu;

c)

z těžby a hutnictví neželezných kovů;

d)

z extrakce zecinabaritu v Unii.

a)

údaje o celkovém množství odpadní rtuti, které je uskladněno v každém jejich zařízení;

b)

údaje o celkovém množství odpadní rtuti, které bylo odesláno do jednotlivých zařízení provádějících prozatímní uložení, konverzi a případně solidifikaci odpadní rtuti nebo trvalé uložení odpadní rtuti, která prošla konverzí a případně solidifikací;

c)

informace o umístění každého ze zařízení uvedeného v písmenu b) a jejich kontaktní údaje;

d)

kopii osvědčení poskytnutou provozovatelem zařízení provádějícího prozatímní uložení odpadní rtuti v souladu s čl. 14 odst. 1;

e)

kopii osvědčení poskytnutou provozovatelem zařízení provádějícího konverzi a případně solidifikaci odpadní rtuti v souladu s čl. 14 odst. 2;

f)

kopii osvědčení poskytnutou provozovatelem zařízení provádějícího trvalé uložení odpadní rtuti, která prošla konverzí a případně solidifikací v souladu s čl. 14 odst. 3.

a)

v solných dolech, které jsou uzpůsobeny k trvalému uložení odpadní rtuti, která prošla konverzí, nebo v hlubokých podzemních skalních formacích, které poskytují rovnocennou nebo vyšší úroveň bezpečnosti a zadržení než zmiňované solné doly, nebo

b)

v nadzemních zařízeních zvlášť určených a vybavených pro trvalé uložení odpadní rtuti, která prošla konverzí a solidifikací, jež poskytují rovnocennou nebo vyšší úroveň bezpečnosti a zadržení než zařízení uvedená v písmenu a).

a)

pro každou přijatou zásilku odpadní rtuti:

b)

pro každou zásilku odpadní rtuti opouštějící zařízení:

c)

množství odpadní rtuti uskladněné v zařízení na konci každého měsíce.

a)

pro každou přijatou zásilku odpadní rtuti:

b)

pro každou zásilku odpadní rtuti, která prošla konverzí nebo případně solidifikací, opouštějící zařízení:

c)

množství odpadní rtuti uskladněné v zařízení na konci každého měsíce.

a)

informace o provádění tohoto nařízení;

b)

informace, které jsou nutné k tomu, aby Unie dostála své oznamovací povinnosti podle článku 21 úmluvy;

c)

souhrn informací shromážděných v souladu s článkem 12 tohoto nařízení;

d)

informace týkající se rtuti, která se nachází na jejich území:

e)

soupis zdrojů dodávajících více než 10 tun rtuti ročně, jsou-li si členské státy těchto zdrojů vědomy.

a)

potřebu, aby Unie regulovala emise rtuti a sloučenin rtuti z krematorií;

b)

proveditelnost postupného ukončení používání zubního amalgámu v dlouhodobém výhledu, pokud možno do roku 2030, a to při zohlednění národních plánů uvedených v čl. 10 odst. 3 a při plném respektování odpovědnosti členských států za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče; a

c)

přínosy pro životní prostředí a proveditelnost uvedení přílohy II do většího souladu s příslušnými právními předpisy Unie upravujícími uvádění výrobků s přidanou rtutí na trh.

24.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 137/22

(1)

Směrnice Rady 91/477/EHS (3) zavedla doprovodné opatření k vnitřnímu trhu. Vytvořila rovnováhu mezi závazkem zajistit určitou volnost pohybu pro některé palné zbraně a jejich hlavní části v Unii na jedné straně a nutností kontroly této volnosti prostřednictvím určitých bezpečnostních záruk vhodných pro tyto výrobky na straně druhé.

(2)

Některé aspekty směrnice 91/477/EHS je třeba přiměřeným způsobem dále zlepšit s cílem zamezit zneužívání palných zbraní pro trestnou činnost a s ohledem na nedávné teroristické činy. V této souvislosti vyzvala Komise ve svém sdělení ze dne 28. dubna 2015 o Evropském programu pro bezpečnost k revizi uvedené směrnice a ke společnému přístupu ke znehodnocování palných zbraní, aby se zabránilo uschopnění znehodnocených palných zbraní ke střelbě a jejich využití pachateli trestné činnosti.

(3)

Jsou-li palné zbraně zákonně nabyty a drženy v souladu se směrnicí 91/477/EHS, měly by se použít vnitrostátní předpisy týkající se nošení zbraní, lovu nebo sportovní střelby.

(4)

Pro účely směrnice 91/477/EHS by se měla definice zprostředkovatele vztahovat na jakoukoli fyzickou či právnickou osobu, včetně partnerství, a pojem „dodávka“ by měl být chápán tak, že zahrnuje zapůjčení a leasing. Jelikož zprostředkovatelé poskytují služby podobné těm, které poskytují podnikatelé v oboru zbraní, měla by se na ně směrnice 91/477/EHS rovněž vztahovat, pokud jde o povinnosti podnikatelů v oboru zbraní, které se týkají činností zprostředkovatelů, a to v míře, do níž jsou schopni tyto povinnosti plnit, a pokud pro stejnou transakci neplní tyto povinnosti podnikatel v oboru zbraní.

(5)

Činnosti podnikatele v oboru zbraní zahrnují nejen výrobu, ale i úpravy nebo přeměnu palných zbraní, jejich hlavních částí a střeliva, jako je například zkrácení kompletní palné zbraně, které vedou ke změně jejich kategorie nebo podkategorie. Ryze soukromé, nekomerční činnosti, jako například ruční nabíjení a přebíjení střeliva z komponentů střeliva pro vlastní potřebu nebo úpravy palných zbraní nebo jejich hlavních částí vlastněných dotčenou osobou, jako jsou změny pažby či mířidel nebo údržba kvůli opotřebení hlavních částí, by se neměly považovat za činnosti, k jejichž provedení by měl být oprávněn pouze podnikatel v oboru zbraní.

(6)

Aby byla zvýšena sledovatelnost všech palných zbraní a jejich hlavních částí a aby byl usnadněn jejich volný pohyb, měly by nést všechny palné zbraně a jejich hlavní části jasné, trvalé a jedinečné označení a být registrovány v systémech evidence údajů členských států.

(7)

Záznamy vedené v systémech evidence údajů by měly obsahovat veškeré informace umožňující přiřadit palnou zbraň k jejímu majiteli a měly by obsahovat jméno výrobce nebo značku, zemi nebo místo výroby, druh, značku výrobce, model, ráži a sériové číslo palné zbraně nebo jakékoli jedinečné označení připevněné na rám nebo pouzdro závěru palné zbraně. Hlavní části jiné než rám nebo pouzdro závěru by měly být zaznamenány v systémech evidence údajů v rámci záznamu týkajícího se palné zbraně, k níž patří.

(8)

Aby se zabránilo snadnému odstranění označení a aby se objasnilo, které hlavní části by měly být označením opatřeny, měla by být zavedena společná pravidla Unie týkající se označování. Tato pravidla by měla platit pouze pro palné zbraně nebo jejich hlavní části, které jsou vyrobeny nebo dovezeny do Unie dne 14. září 2018 nebo později, a to při uvádění na trh, zatímco na palné zbraně a součásti vyrobené nebo dovezené do Unie před tímto datem by se měly nadále vztahovat požadavky na označování a registraci podle směrnice 91/477/EHS, které platí až do uvedeného data.

(9)

Vzhledem k nebezpečné povaze a dlouhé životnosti palných zbraní a jejich hlavních částí a s cílem zajistit, aby byly příslušné orgány schopny sledovat palné zbraně a jejich hlavní části pro účely správního a trestního řízení, a vzhledem k vnitrostátním procesním právním předpisům je nezbytné, aby byly záznamy v systémech evidence údajů uchovávány po dobu 30 let od zničení příslušných palných zbraní a jejich hlavních částí. Přístup k těmto záznamům a všem souvisejícím osobním údajům by měly mít pouze příslušné orgány a měl by být povolen pouze po dobu nejvýše deseti let po zničení příslušné palné zbraně nebo jejích hlavních částí pro účely udělení nebo odnětí povolení nebo pro celní řízení, včetně možného uložení správních sankcí, a do 30 let po zničení příslušné palné zbraně nebo jejích hlavních částí, pokud je přístup nutný pro vymáhání trestního práva.

(10)

Efektivní sdílení informací mezi podnikateli v oboru zbraní a zprostředkovateli na jedné straně a příslušnými vnitrostátními orgány na straně druhé je důležité pro účinné fungování systémů evidence údajů. Podnikatelé v oboru zbraní a zprostředkovatelé by proto měli bez zbytečného odkladu podávat informace příslušným vnitrostátním orgánům. S cílem usnadnit podávání informací by měly příslušné vnitrostátní orgány zavést elektronické spojení přístupné pro podnikatele v oboru zbraní a zprostředkovatele, které může zahrnovat podání uvedených informací prostřednictvím e-mailu nebo přímo prostřednictvím databáze nebo jiného registru.

(11)

Pokud jde o povinnost členských států mít zaveden monitorovací systém, aby bylo zajištěno plnění podmínek pro povolení týkající se palných zbraní po celou dobu jeho trvání, měly by členské státy rozhodnout, zda má posouzení zahrnovat předchozí zdravotní či psychologické vyšetření.

(12)

Aniž je dotčeno vnitrostátní právo upravující profesní odpovědnost, mělo by se předpokládat, že posouzení příslušných lékařských nebo psychologických údajů odborným lékařským personálem nebo jinými osobami, které poskytují tyto informace, s sebou pro ně nenese žádnou odpovědnost v případě zneužití palných zbraní držených v souladu se směrnicí 91/477/EHS.

(13)

Pokud nejsou palné zbraně a střelivo bezprostředně pod dohledem, měly by být skladovány bezpečným způsobem. Jsou-li palné zbraně a střelivo skladovány jinde než v trezoru, měly by být skladovány odděleně. Mají-li být palná zbraň a střelivo předány dopravci k přepravě, měl by být za řádný dohled a skladování odpovědný tento dopravce. Kritéria pro náležité skladování a pro bezpečnou přepravu by měla být vymezena vnitrostátním právem, s přihlédnutím k množství a kategorii dotčených palných zbraní a střeliva.

(14)

Směrnice 91/477/EHS by neměla mít vliv na pravidla členských států, která povolují, aby zákonné transakce týkající se palných zbraní, jejich hlavních částí a střeliva probíhaly prostřednictvím zásilkového prodeje, internetu nebo smluv uzavřených na dálku ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (4), například formou aukčních katalogů on-line nebo inzerátů, telefonu nebo e-mailu. Je však nezbytné, aby bylo možné ověřovat totožnost účastníků takových transakcí a jejich zákonné oprávnění tyto transakce provádět a aby toto ověřování skutečně probíhalo. V případě kupujících je proto vhodné zajistit, aby jejich totožnost a případně jejich povolení k nabytí palné zbraně, její hlavní části nebo střeliva ověřil před dodáním nebo nejpozději v okamžiku dodání podnikatel v oboru zbraní či zprostředkovatel s licencí či povolením nebo orgán veřejné moci či zástupce tohoto orgánu.

(15)

Pro nejnebezpečnější palné zbraně by měla být ve směrnici 91/477/EHS stanovena přísnější pravidla, aby kromě některých omezených a náležitě odůvodněných výjimek nebylo možné tyto palné zbraně nabývat, držet ani s nimi obchodovat. Členské státy by měly v případě porušení těchto pravidel přijmout vhodná opatření, která by mohla zahrnovat zabavení uvedených palných zbraní.

(16)

Členské státy by však měly mít možnost povolovat nabývání a držení zakázaných palných zbraní, hlavních částí a střeliva zařazených do kategorie A, pokud je to nutné ke vzdělávacím a kulturním účelům, včetně filmu a divadla, a i k výzkumným nebo historickým účelům. Takové povolení mohou mimo jiné získat zbrojíři, zkušebny palných zbraní, výrobci, certifikovaní odborníci, forenzní vědečtí pracovníci a v některých případech osoby podílející se na výrobě filmových nebo televizních záznamů. Členské státy by měly mít rovněž možnost povolit jednotlivcům nabývat a držet jinak zakázané palné zbraně, jejich hlavní části a střelivo zařazené do kategorie A za účelem národní obrany, jako například v rámci dobrovolného vojenského výcviku poskytovaného podle vnitrostátního práva.

(17)

Členské státy by měly mít možnost udělovat v případě potřeby povolení k nabývání a držení zakázaných palných zbraní, jejich hlavních částí a střeliva zařazených do kategorie A uznaným muzeím a sběratelům pro historické, kulturní, vědecké, technické, vzdělávací nebo památkové účely, jestliže tato muzea a tito sběratelé před udělením povolení prokáží, že přijali potřebná opatření, aby zabránili riziku pro veřejnou bezpečnost nebo veřejný pořádek, mimo jiné prostřednictvím náležitého skladování. Každé takové povolení by mělo zohledňovat a odrážet konkrétní situaci, včetně povahy sbírky a jejího účelu, a členské státy by měly mít zaveden systém pro monitorování sběratelů a sbírek.

(18)

Podnikatelům v oboru zbraní a zprostředkovatelům by nemělo být bráněno v nakládání s palnými zbraněmi, jejich hlavními částmi a střelivem zařazenými do kategorie A, pokud je nabytí a držení těchto palných zbraní, jejich hlavních částí a střeliva výjimečně povoleno, v případech, kdy je takové nakládání nutné pro účely znehodnocení nebo přeměny, nebo v jiných případech povolených v souladu se směrnicí 91/477/EHS ve znění této směrnice. Rovněž by podnikatelům v oboru zbraní a zprostředkovatelům nemělo být bráněno v nakládání s těmito zbraněmi, jejich hlavními částmi a střelivem v případech, které směrnice 91/477/EHS ve znění této směrnice neupravuje, jako jsou palné zbraně, jejich hlavní části a střelivo určené k vývozu mimo Unii nebo zbraně určené ozbrojeným silám, policii nebo orgánům veřejné moci.

(19)

Podnikatelé v oboru zbraní a zprostředkovatelé by měli mít možnost odmítnout provést jakoukoli podezřelou transakci, jejímž účelem je nabytí kompletních nábojů nebo komponentů střeliva se zalaborovanou zápalkou. Transakci lze považovat za podezřelou, pokud se například jedná o neobvyklé množství pro zamýšlené soukromé použití, kupující zjevně není obeznámen s používáním střeliva nebo trvá na úhradě v hotovosti, přičemž není ochoten prokázat svou totožnost. Podnikatelé v oboru zbraní a zprostředkovatelé by měli mít také možnost ohlásit takové podezřelé transakce příslušným orgánům.

(20)

Riziko přeměny akustických zbraní a dalších druhů zbraní určených ke střelbě nábojkami nebo cvičnými náboji na skutečné palné zbraně je vysoké. Proto je nezbytné řešit problém, kdy jsou při páchání trestných činů využívány takto přeměněné palné zbraně, a to zejména jejich zahrnutím do působnosti směrnice 91/477/EHS. Aby se navíc zabránilo riziku, že poplašné a signální zbraně budou vyráběny způsobem, který umožňuje jejich přeměnu na zbraně k vystřelování hromadné nebo jednotné střely nebo jiného projektilu působením okamžitého uvolnění chemické energie, měla by Komise přijmout technické specifikace, aby bylo zajištěno, že je nelze tímto způsobem přeměnit.

(21)

Vzhledem k vysokému riziku uschopnění nesprávně znehodnocených palných zbraní ke střelbě a v zájmu zvýšení bezpečnosti v celé Unii, by se měla směrnice 91/477/EHS vztahovat i na takové palné zbraně. Měla by být stanovena definice znehodnocených palných zbraní, která odráží obecné zásady znehodnocování palných zbraní stanovené v Protokolu proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který je připojen k rozhodnutí Rady 2014/164/EU (5), jímž se tento protokol provádí do právního rámce Unie.

(22)

Palné zbraně určené pro vojenské použití, jako například AK47 a M16, které umožňují volitelný režim střelby a mohou být ručně přepínány na samočinný nebo samonabíjecí režim palby, by měly být zařazeny jako zbraně kategorie A, a proto by měly být pro civilní použití zakázány. V případě jejich přeměny na samonabíjecí zbraně by měly být zařazeny do kategorie A bodu 6.

(23)

Některé samonabíjecí palné zbraně mohou být snadno přeměněny na samočinné palné zbraně, a tím by mohly představovat hrozbu pro bezpečnost. Dokonce i bez takové přeměny by mohly být některé samonabíjecí palné zbraně velmi nebezpečné, mají-li vysokou kapacitu co do počtu nábojů. Samonabíjecí palné zbraně s neodnímatelným zásobovacím ústrojím umožňujícím střelbu vysokého počtu nábojů a samonabíjecí palné zbraně v kombinaci s vysokokapacitním odnímatelným zásobovacím ústrojím by proto měly být pro civilní použití zakázány. Pouhá možnost nasazení zásobovacího ústrojí s kapacitou více než 10 nábojů do dlouhých palných zbraní a 20 nábojů do krátkých palných zbraní není určující pro kategorizaci palné zbraně do určité kategorie.

(24)

Aniž je dotčeno obnovení povolení v souladu se směrnicí 91/477/EHS, samonabíjecí palné zbraně, které využívají okrajový zápal, včetně zbraní ráže 22 nebo menší, by neměly být zařazeny do kategorie A, pokud nebyly přeměněny ze samočinných palných zbraní.

(25)

Ustanovení směrnice 91/477/EHS týkající se evropského zbrojního pasu jako hlavního dokumentu, který pro svou činnost potřebují sportovní střelci a další osoby oprávněné v souladu s uvedenou směrnicí, by se měla zlepšit, a to vložením odkazu na palné zbraně zařazené do kategorie A do příslušných ustanovení uvedené směrnice, aniž je dotčeno právo členských států uplatňovat přísnější pravidla.

(26)

Na předměty, které mají vzhled palné zbraně („repliky“), avšak jsou vyrobeny tak, aby nemohly být přeměněny k vystřelování hromadné nebo jednotné střely nebo jiného projektilu působením okamžitého uvolnění chemické energie, by se směrnice 91/477/EHS neměla vztahovat.

(27)

Pokud mají členské státy vnitrostátní právní předpisy upravující historické zbraně, směrnice 91/477/EHS se na tyto zbraně nevztahuje. S reprodukcemi historických zbraní se však nepojí stejný historický význam nebo zájem a mohou být vyrobeny za použití moderních postupů, které mohou zlepšit jejich odolnost a přesnost. Na tyto reprodukce by se proto měla vztahovat směrnice 91/477/EHS. Směrnice 91/477/EHS se nepoužije na jiné položky, jako jsou airsoftové zbraně, které neodpovídají definici palné zbraně a nejsou proto upraveny uvedenou směrnicí.

(28)

V zájmu zlepšení fungování výměny informací mezi členskými státy by bylo užitečné, kdyby Komise mohla posoudit nezbytné prvky systému na podporu takové výměny informací obsažených v počítačových systémech evidence údajů, které jsou v členských státech zavedeny, včetně toho, zda lze přístup k takovému systému umožnit všem členským státům. Tento systém může využívat modul systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („IMI“), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 (6), zvláště uzpůsobený pro palné zbraně. Taková výměna informací mezi členskými státy by měla probíhat v souladu s pravidly ochrany údajů stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (7). Pokud příslušný orgán potřebuje přístup k záznamům v rejstříku trestů osoby žádající o povolení nabýt nebo držet palnou zbraň, měl by mít tento orgán možnost získat uvedené informace podle rámcového rozhodnutí Rady 2009/315/SVV (8). Posouzení Komise by mohlo být případně doprovázeno legislativním návrhem zohledňujícím stávající nástroje pro výměnu informací.

(29)

Za účelem zajištění náležité výměny informací elektronickými prostředky mezi členskými státy, pokud jde o udělená povolení na převod palných zbraní do jiného členského státu a zamítnutí udělení povolení k nabytí nebo držení palné zbraně, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o stanovení předpisů, které členským státům umožní vytvořit takový systém výměny informací. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci své přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (9). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(30)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (10).

(31)

Tato směrnice dodržuje základní lidská práva a ctí zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie.

(32)

Na zpracování osobních údajů v rámci směrnice 91/477/EHS by se mělo použít nařízení (EU) 2016/679. Pokud jsou osobní údaje shromažďované podle směrnice 91/477/EHS zpracovávány pro účely prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, měly by orgány, jež tyto údaje zpracovávají, dodržovat pravidla přijatá podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (11).

(33)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků akce může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(34)

Směrnice 91/477/EHS by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(35)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí tato směrnice a směrnice 91/477/EHS ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (12), která spadají do oblastí uvedených v článku 1 rozhodnutí Rady 1999/437/ES (13).

(36)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí tato směrnice a směrnice 91/477/EHS ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (14), která spadají do oblastí uvedených v článku 1 rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (15).

(37)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí tato směrnice a směrnice 91/477/EHS ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (16), která spadají do oblastí uvedených v článku 1 rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (17),

1)

Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1

1.   Pro účely této směrnice se rozumí:

2.   Pro účely této směrnice se má za to, že osoba má bydliště v té zemi, která je uvedena v adrese zapsané v úředním dokladu prokazujícím bydliště, zejména v cestovním pasu nebo vnitrostátním průkazu totožnosti, který se při kontrole nabývání nebo držení zbraně předkládá příslušným orgánům členského státu nebo podnikateli v oboru zbraní či zprostředkovateli. Pokud není adresa osoby uvedena v jejím cestovním pasu či vnitrostátním průkazu totožnosti, země bydliště se určí na základě jiného úředního dokladu o bydlišti uznávaného příslušným členským státem.

3.   „Evropský zbrojní pas“ je doklad, který vydávají příslušné orgány členského státu na žádost osoby, která se v souladu se zákonem stane držitelem a uživatelem palné zbraně. Doba jeho platnosti činí nejvýše pět let a může být prodloužena a evropský zbrojní pas obsahuje informace stanovené v příloze II. Evropský zbrojní pas je nepřenosný doklad, v němž je uvedena palná zbraň nebo palné zbraně, které drží a užívá držitel zbrojního pasu. Uživatel palné zbraně musí mít evropský zbrojní pas stále ve svém držení a v tomto pasu se vyznačují změny držení nebo charakteristiky palné zbraně, jakož i ztráta nebo krádež palné zbraně.“

2)

Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

1.   Touto směrnicí není dotčeno použití vnitrostátních předpisů týkajících se nošení zbraní, lovu nebo sportovní střelby za použití zbraní zákonně nabytých a držených v souladu s touto směrnicí.

2.   Tato směrnice se nevztahuje na nabývání nebo držení palných zbraní a střeliva v souladu s vnitrostátními předpisy ozbrojenými silami, policií nebo orgány veřejné moci. Rovněž se nevztahuje na transfery, které upravuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES (*1)

(*1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství (Úř. věst. L 146, 10.6.2009, s. 1).“"

3)

Článek 4 se mění takto:

4)

Článek 4a se nahrazuje tímto:

„Článek 4a

Aniž je dotčen článek 3, povolí členské státy nabývání a držení palných zbraní pouze osobám, které obdržely licenci nebo, v případě palných zbraní zařazených do kategorie C, které mají k nabývání a držení takových palných zbraní zvláštní povolení v souladu s vnitrostátním právem.“

5)

Článek 4b se zrušuje.

6)

Články 5 a 6 se nahrazují tímto:

„Článek 5

1.   Aniž je dotčen článek 3, povolí členské státy nabývání a držení palných zbraní pouze osobám, které pro to mají řádný důvod a které:

2.   Členské státy mají zaveden monitorovací systém, který mohou provozovat průběžně, nebo periodicky, s cílem zajistit, aby byly po celou dobu trvání povolení plněny podmínky pro povolení stanovené vnitrostátním právem a aby byly mimo jiné zhodnoceny příslušné lékařské a psychologické informace. Konkrétní opatření se stanoví v souladu s vnitrostátním právem.

Pokud již není některá z uvedených podmínek splněna, členské státy příslušné povolení odejmou.

Členské státy mohou osobám s bydlištěm na jejich území zakázat držení palné zbraně nabyté v jiném členském státě, pouze pokud nabytí stejného druhu palné zbraně na svém území zakazují.

3.   Členské státy zajistí, aby bylo povolení nabývat a povolení držet palnou zbraň zařazenou do kategorie B odňato, pokud se zjistí, že osoba, které bylo povolení uděleno, má v držení zásobovací ústrojí, které lze nasadit na samonabíjecí nebo opakovací palné zbraně pro střelivo se středovým zápalem a které:

ledaže bylo této osobě uděleno povolení podle článku 6 nebo povolení, které bylo potvrzeno, obnoveno nebo prodlouženo podle čl. 7 odst. 4a.

Článek 5a

S cílem minimalizovat riziko, že by k palným zbraním nebo střelivu získaly přístup neoprávněné osoby, stanoví členské státy pravidla pro řádný dohled nad palnými zbraněmi a střelivem a pravidla pro jejich řádné a bezpečné skladování. Palné zbraně a střelivo pro tyto palné zbraně nesmí být snadno společně přístupné. Řádný dohled znamená, že osoba, která má palnou zbraň nebo střelivo v zákonném držení, má nad nimi kontrolu během jejich přepravy a používání. Míra kontroly opatření pro náležité skladování odpovídá množství a kategorii dotčených palných zbraní a střeliva.

Článek 5b

Členské státy zajistí, aby v případech, kdy k nabývání a prodeji palných zbraní, jejich hlavních částí nebo střeliva zařazených do kategorie A, B nebo C dochází prostřednictvím smluv uzavřených na dálku ve smyslu čl. 2 bodu 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (*2), byla před dodáním nebo nejpozději v okamžiku dodání ověřena totožnost kupce palné zbraně, její hlavní části nebo střeliva, a je-li to vyžadováno, zda má povolení, a to prostřednictvím:

Článek 6

1.   Aniž je dotčen čl. 2 odst. 2, členské státy přijmou veškerá vhodná opatření vedoucí k zákazu nabývání a držení palných zbraní, jejich hlavních částí a střeliva zařazených do kategorie A. Členské státy zajistí, aby tyto palné zbraně, hlavní části a střelivo, které byly drženy protiprávně v rozporu s tímto zákazem, byly zabaveny.

2.   V zájmu ochrany bezpečnosti kritické infrastruktury, obchodní dopravy, konvojů vysoké hodnoty a citlivých prostor, jakož i pro účely národní obrany, vzdělávací, kulturní, výzkumné a historické účely, a aniž je dotčen odstavec 1, mohou příslušné vnitrostátní orgány udělit povolení pro palné zbraně, jejich hlavní části a střelivo zařazené do kategorie A v jednotlivých případech výjimečně a s náležitým odůvodněním, není-li to v rozporu s veřejnou bezpečností a s veřejným pořádkem.

3.   Členské státy se mohou rozhodnout, že v jednotlivých zvláštních případech, výjimečně a s náležitým odůvodněním udělí sběratelům povolení nabývat a držet palné zbraně, jejich hlavní části a střelivo zařazené do kategorie A, a to za přísných bezpečnostních podmínek, včetně prokázání příslušným vnitrostátním orgánům, že jsou zavedena opatření k zamezení veškerým rizikům pro veřejnou bezpečnost nebo veřejný pořádek a že dané palné zbraně, jejich hlavní části a střelivo jsou skladovány při zajištění úrovně bezpečnosti přiměřené rizikům spojeným s přístupem neoprávněné osoby k takovým předmětům.

Členské státy zajistí, aby byli sběratelé, kterým bylo uděleno povolení podle prvního pododstavce tohoto odstavce identifikovatelní v rámci systémů evidence údajů uvedených v článku 4. Sběratelé, kterým bylo takové povolení uděleno, jsou povinni vést evidenci veškerých palných zbraní zařazených do kategorie A ve svém držení, k níž mají příslušné vnitrostátní orgány přístup. Členské státy zavedou náležitý systém monitorování sběratelů, kterým bylo takové povolení uděleno, a zohlední přitom veškeré relevantní faktory.

4.   Členské státy mohou povolit podnikatelům v oboru zbraní a zprostředkovatelům, aby za přísných bezpečnostních podmínek v rámci své profesní činnosti nabývali, vyráběli, znehodnocovali, opravovali, dodávali, převáděli a drželi palné zbraně, jejich hlavní části a střelivo zařazené do kategorie A.

5.   Členské státy mohou povolit muzeím, aby za přísných bezpečnostních podmínek nabývala a držela palné zbraně, jejich hlavní části a střelivo zařazené do kategorie A.

6.   Členské státy mohou povolit sportovním střelcům nabývat a držet samonabíjecí palné zbraně zařazené do kategorie A bodů 6 nebo 7, jsou-li splněny tyto podmínky:

Členské státy, které mají vojenský systém založený na branné povinnosti a které po dobu posledních 50 let uplatňovaly systém převodu vojenských palných zbraní osobám opouštějícím vojsko poté, co vykonaly vojenskou službu, mohou těmto osobám jakožto sportovním střelcům, pokud jde o palné zbraně zařazené do kategorie A bodu 6, udělit povolení k tomu, aby si ponechaly jednu palnou zbraň, kterou používaly během povinné vojenské služby. Odpovědný orgán veřejné moci přemění tyto palné zbraně na samonabíjecí palné zbraně a pravidelně kontroluje, že osoby používající tyto palné zbraně nepředstavují riziko pro veřejnou bezpečnost. Použijí se ustanovení prvního pododstavce písm. a), b) a c).

7.   Povolení udělená podle tohoto článku se pravidelně přezkoumávají, nejpozději každých pět let.“

(*2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64)."

7)

Článek 7 se mění takto:

8)

V článku 8 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Jestliže členský stát zakáže na svém území nabývání a držení určité palné zbraně zařazené do kategorie B nebo C nebo je podmíní udělením povolení, uvědomí o tom ostatní členské státy, které poznámku o tom výslovně zaznamenají do veškerých evropských zbrojních pasů, které pro takovou palnou zbraň vydají, podle čl. 12 odst. 2.“

9)

Článek 10 se nahrazuje tímto:

„Článek 10

1.   Úprava nabývání a držení střeliva je shodná s úpravou držení palných zbraní, pro které je toto střelivo určeno.

Nabývat zásobovací ústrojí pro samonabíjecí palné zbraně pro střelivo se středovým zápalem, které mohou pojmout více než 20 nábojů nebo více než 10 nábojů v případě dlouhých palných zbraní, smí pouze osoby, jimž je uděleno povolení podle článku 6 nebo povolení, které bylo potvrzeno, obnoveno nebo prodlouženo podle čl. 7 odst. 4a.

2.   Podnikatelé v oboru zbraní a zprostředkovatelé mohou odmítnout provést jakoukoli transakci spočívající v nabytí kompletních nábojů nebo komponentů střeliva, kterou důvodně považují za podezřelou vzhledem k její povaze či rozsahu, a jakýkoli takový pokus o transakci oznámí příslušným orgánům.“

10)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 10a

1.   Členské státy přijmou opatření s cílem zajistit, aby zařízení s držákem nábojů, která jsou určena pouze ke střelbě s využitím nábojek nebo cvičných nábojů, dráždivých látek, jiných účinných látek nebo pyrotechnických nábojů nemohla být přeměněna tak, aby vystřelovala hromadnou nebo jednotnou střelu nebo jiný projektil působením okamžitého uvolnění chemické energie.

2.   Členské státy klasifikují jako palné zbraně zařízení s držákem nábojů, která jsou určena pouze ke střelbě s využitím nábojek nebo cvičných nábojů, dráždivých látek, jiných účinných látek nebo pyrotechnických signálních nábojů a mohou být přeměněna tak, aby vystřelovala hromadnou nebo jednotnou střelu nebo jiný projektil působením okamžitého uvolnění chemické energie.

3.   Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví technické specifikace pro poplašné a signální zbraně vyrobené nebo dovezené do Unie dne 14. září 2018 nebo později, aby bylo zajištěno, že nemohou být přeměněny tak, aby vystřelovaly hromadnou nebo jednotnou střelu nebo jiný projektil působením okamžitého uvolnění chemické energie. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 13b odst. 2. Komise přijme první takový prováděcí akt do 14. září 2018.

Článek 10b

1.   Členské státy přijmou opatření k tomu, aby znehodnocení palných zbraní zkontroloval příslušný orgán, a bylo tak zajištěno, že v důsledku úprav provedených na palné zbrani jsou všechny její hlavní části trvale nefunkční a nelze je odstranit, nahradit nebo upravit způsobem, který by jakkoli umožnil uschopnění palné zbraně ke střelbě. Členské státy v rámci uvedené kontroly zajistí vydání osvědčení a pořízení záznamu, které potvrzují znehodnocení palné zbraně, a umístění zřetelného odpovídajícího označení na palnou zbraň.

2.   Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví normy a techniky znehodnocování, aby bylo zajištěno, že všechny hlavní části palné zbraně jsou trvale nefunkční a není možné je odstranit, nahradit nebo upravit způsobem, který by jakkoli umožnil uschopnění palné zbraně ke střelbě. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 13b odst. 2.

3.   Prováděcí akty uvedené v odstavci 2 se nevztahují na palné zbraně znehodnocené před datem použitelnosti uvedených prováděcích aktů, ledaže jsou tyto palné zbraně po tomto datu převáděny do jiného členského státu nebo uváděny na trh.

4.   Členské státy mohou do dvou měsíců po 13. červnu 2017 oznámit Komisi své vnitrostátní normy a techniky znehodnocování platné přede dnem 8. dubna 2016 a zdůvodnit, proč je stupeň bezpečnosti zajištěný těmito normami a technikami znehodnocování rovnocenný stupni zajištěnému technickými specifikacemi znehodnocováním palných zbraní uvedenými v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2403 (*4), které se použije ode dne 8. dubna 2016.

5.   Pokud členské státy učiní oznámení Komisi podle odstavce 4 tohoto článku, přijme Komise do 12 měsíců od daného oznámení prováděcí akty, v nichž rozhodne, zda oznámené vnitrostátní normy a techniky znehodnocování zajistily, že byly palné zbraně znehodnoceny v takovém stupni bezpečnosti, který je rovnocenný stupni zajištěnému technickými specifikacemi znehodnocování palných zbraní uvedenými v příloze I prováděcího nařízení (EU) 2015/2403, které se použije ode dne 8. dubna 2016. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 13b odst. 2.

6.   Až do data použitelnosti prováděcích aktů uvedených v odstavci 5 musí každá palná zbraň znehodnocená v souladu s vnitrostátními normami a technikami znehodnocování platnými přede dnem 8. dubna 2016 převáděná do jiného členského státu nebo uváděná na trh odpovídat technickým specifikacím znehodnocování palných zbraní uvedeným v příloze I prováděcího nařízení (EU) 2015/2403.

7.   Palné zbraně znehodnocené v souladu s vnitrostátními normami a technikami znehodnocování přede dnem 8. dubna 2016, které byly uznány za zajišťující rovnocenný stupeň bezpečnosti jako technické specifikace pro znehodnocování palných zbraní uvedené v příloze I prováděcího nařízení (EU) 2015/2403, které se použije ode dne 8. dubna 2016, jsou považovány za znehodnocené palné zbraně i v případě, že jsou po dni použitelnosti prováděcích aktů uvedených v odstavci 5 převáděny do jiného členského státu nebo uváděny na trh.

(*4)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/2403 ze dne 15. prosince 2015, kterým se stanoví společné pokyny o normách a technikách znehodnocování palných zbraní k zajištění toho, aby znehodnocené palné zbraně byly nevratně neschopné střelby (Úř. věst. L 333, 19.12.2015, s. 62).“"

11)

V názvu kapitoly 3 se slovo „Společenství“ nahrazuje slovem „Unie“.

12)

V článku 11 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Aniž je dotčen článek 12, mohou být palné zbraně převáděny z jednoho členského státu do druhého pouze postupem stanoveným v tomto článku. Tento postup se rovněž vztahuje na převody palných zbraní při prodeji prostřednictvím smluv uzavřených na dálku ve smyslu čl. 2 bodu 7 směrnice 2011/83/EU.“

13)

V článku 12 se odstavec 2 mění takto:

14)

V článku 13 se doplňují nové odstavce, které znějí:

„4.   Příslušné orgány členských států si elektronickými prostředky vyměňují informace o udělených povoleních pro převod palných zbraní do jiného členského státu a informace týkající se zamítnutí udělit povolení podle článků 6 a 7 z důvodů bezpečnosti nebo z důvodů týkajících se spolehlivosti dotyčné osoby.

5.   Komise zajistí systém výměny informací uvedených v tomto článku.

Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 13a, které doplní tuto směrnici stanovením podrobných opatření pro systematickou výměnu informací elektronickými prostředky. Komise přijme první takový akt v přenesené pravomoci do 14. září 2018.“

15)

Článek 13a se nahrazuje tímto:

„Článek 13a

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 13 odst. 5 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od 13. června 2017.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 13 odst. 5 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci, které je v něm uvedeno. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 13 odst. 5 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“

16)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 13b

1.   Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (*5).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

(*5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).“"

17)

V čl. 15 odst. 1 se slovo „Společenství“ nahrazuje slovem „Unie“.

18)

Článek 17 se nahrazuje tímto:

„Článek 17

Do 14. září 2020 a poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice, včetně kontroly účinnosti jejích ustanovení, případně doprovázenou legislativními návrhy týkajícími se zejména kategorií palných zbraní uvedených v příloze I a otázek uplatňování systému pro evropský zbrojní pas, označování a dopadů nových technologií, jako je 3D tisk, využívání kódu pro rychlou odpověď (QR) a využívání radiofrekvenční identifikace (RFID).“

19)

Příloha I se mění takto:

20)

V příloze II se písmeno f) nahrazuje tímto:

24.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 137/40