5.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 91/1

(1)

Aby se zajistilo jednotné používání kombinované nomenklatury připojené k nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 (2), je nutné přijmout opatření týkající se zařazení zboží uvedeného v příloze tohoto nařízení.

(2)

Nařízení (EHS) č. 2658/87 stanovilo pro výklad kombinované nomenklatury všeobecná pravidla. Tato pravidla se používají i pro jakoukoliv jinou nomenklaturu, která je na kombinované nomenklatuře zcela či zčásti založena nebo která k ní přidává jakékoli další členění a která je stanovena zvláštními předpisy Unie s ohledem na uplatňování sazebních a jiných opatření týkajících se obchodu se zbožím.

(3)

Podle zmíněných všeobecných pravidel by mělo být zboží popsané ve sloupci 1 tabulky obsažené v příloze zařazeno do kódu KN uvedeného ve sloupci 2, vzhledem k důvodům uvedeným ve sloupci 3 této tabulky.

(4)

Je vhodné umožnit, aby držitel mohl závazné informace o sazebním zařazení zboží dotčeného tímto nařízením, které nejsou v souladu s tímto nařízením, nadále používat po určitou dobu podle čl. 34 odst. 9 nařízení (EU) č. 952/2013. Tato doba by měla být stanovena na tři měsíce.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

5.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 91/4

(1)

Aby se zajistilo jednotné používání kombinované nomenklatury připojené k nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 (2), je nutné přijmout opatření týkající se zařazení zboží uvedeného v příloze tohoto nařízení.

(2)

Nařízení (EHS) č. 2658/87 stanovilo pro výklad kombinované nomenklatury všeobecná pravidla. Tato pravidla se používají i pro jakoukoliv jinou nomenklaturu, která je na kombinované nomenklatuře zcela či zčásti založena nebo která k ní přidává jakékoli další členění a která je stanovena zvláštními předpisy Unie s ohledem na uplatňování sazebních a jiných opatření týkajících se obchodu se zbožím.

(3)

Podle zmíněných všeobecných pravidel by mělo být zboží popsané ve sloupci 1 tabulky obsažené v příloze zařazeno do kódu KN uvedeného ve sloupci 2, vzhledem k důvodům uvedeným ve sloupci 3 této tabulky.

(4)

Je vhodné umožnit, aby držitel mohl závazné informace o sazebním zařazení zboží dotčeného tímto nařízením, které nejsou v souladu s tímto nařízením, nadále používat po určitou dobu podle čl. 34 odst. 9 nařízení (EU) č. 952/2013. Tato doba by měla být stanovena na tři měsíce.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

5.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 91/7

(1)

Příloha I nařízení (ES) č. 881/2002 obsahuje seznam osob, skupin a subjektů, kterých se týká zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů podle uvedeného nařízení.

(2)

Výbor pro sankce Rady bezpečnosti OSN dne 30. března 2017 rozhodl o změně jednoho záznamu v seznamu osob, skupin a subjektů, jichž se má týkat zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů. Příloha I nařízení (ES) č. 881/2002 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

5.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 91/9

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

5.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 91/11

(1)

Dopisem ze dne 30. srpna 2002 podaly podniky Ludger Albers oHG, Reinhard Bittner, Elbert GmbH & Co. KG, Auto Fischer GmbH & Co. KG, Kalmer GmbH, Richters Reisen a Wessels Reisen (dále jen „stěžovatelé“) Evropské komisi (dále jen „Komise“) stížnost, ve které tvrdily, že společnost Emsländische Eisenbahn GmbH (dále jen „EEB“) obdržela protiprávní státní podporu. Dopisem ze dne 13. července 2006 stěžovatelé Komisi informovali o rozšíření své stížnosti a dopisem ze dne 22. listopadu 2006 poskytli další informace.

(2)

V návaznosti na stížnosti požádala Komise německé orgány několikrát (2) o informace a německé orgány na tyto žádosti o informace odpověděly (3).

(3)

Dopisem ze dne 28. listopadu 2007 Komise Německu sdělila, že se rozhodla zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen „Smlouva o ES“). Německo podalo připomínky dne 24. dubna 2008.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) bylo dne 9. července 2008 zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (4). Komise vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek.

(5)

V návaznosti na rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení podali stěžovatelé dne 21. února 2008 první řadu připomínek. Po zveřejnění podali stěžovatelé dne 25. srpna 2008 a 29. srpna 2008 další připomínky.

(6)

Společnost Nahverkehrsberatung Südwest podala připomínky dne 29. července 2008 a dne 16. a 29. října 2008 poskytla znění bez důvěrných údajů. Další zúčastněná strana, která si nepřála zveřejnit svou totožnost, podala připomínky dne 23. července 2008.

(7)

Dne 26. listopadu 2008 předala Komise připomínky zúčastněných stran Německu. Připomínky Německa obdržela Komise dopisem ze dne 26. ledna 2009.

(8)

Dne 9. července 2009 poskytly německé orgány na žádost Komise o informace ze dne 30. dubna 2009 doplňkové informace.

(9)

Další informace poskytly německé orgány dne 16. prosince 2009, 4. srpna 2010 a 23. června 2011.

(10)

Dne 20. října 2011 zaslala Komise německým orgánům dopis a odpověď obdržela dne 10. listopadu 2011.

(11)

Německé orgány poskytly Komisi na její žádost další informace dne 5. června 2012, 6. května 2013 a 21. listopadu 2013.

(12)

Příjemce údajné protiprávní státní podpory, společnost Emsländische Eisenbahn GmbH (5) (dále jen „EEB“), byla založena dne 1. ledna 1997. Vznikla ze stejnojmenného vlastního podniku (dále jen „EE“).

(13)

Jediným společníkem ve společnosti EEB je od jejího založení okres Emsland. Jako takový může okres dalekosáhle kontrolovat obchodní činnost společnosti EEB. Podle § 10 společenské smlouvy společnosti EEB jmenuje okres jednatele společnosti EEB a má poslední slovo v důležitých obchodních rozhodnutích (roční účetní závěrka, hospodářské plány atd.).

(14)

Podle § 3 společenské smlouvy vykonává společnost EEB tyto úkoly veřejné služby v oblasti plánování a koordinace veřejné místní osobní dopravy (dále jen „osobní doprava“):

(15)

V současnosti vlastní společnost EEB několik povolení pro linkovou dopravu (dále jen „povolení“) pro autobusové linky provozované v okrese Emsland (7). Pokud společnost EEB vlastnila tato povolení, pověřila provozováním těchto linek (8) různé podniky působící v oblasti autobusové dopravy, a to i svou dceřinou společnost EVG.

(16)

Společnost EEB působí rovněž v oblasti nákladní železniční dopravy, zejména na vlastních kolejích, a v oblasti správy infrastruktury pro tyto koleje.

(17)

Od 1. ledna 1996 jsou podle zákona spolkové země Dolní Sasko o místní dopravě (Nahverkehrsgesetz, dále jen „NNVG“) města a okresy odpovědné za zajištění přiměřené nabídky služeb veřejné osobní dopravy. Okres Emsland musel proto zajistit plánování, organizaci a financování veřejné místní dopravy v okrese. Okres pověřil těmito úkoly společnost EEB, jak vyplývá z § 3 společenské smlouvy této společnosti (viz 14. bod odůvodnění).

(18)

Veřejná autobusová doprava je rozdělena na čtyři linky, pro něž byla podle § 13 a § 42 německého zákona o přepravě osob povolení udělena na základě výběrového řízení. Většina podniků, které v okrese Emsland nabízejí osobní dopravu, je usazena v tomto okrese.

(19)

Trh místní osobní autobusové dopravy v okrese Emsland je rozdělen na dvě velké oblasti. V jižní části okresu spojily soukromé podniky provozující autobusovou dopravu, mezi nimi dva stěžovatelé (Reinhard Bittner a Kalmer), služby autobusové dopravy v jednom integrovaném dopravním systému (Tarifverbund), společnosti Verkehrsgemeinschaft Emsland-Süd (dále jen „VGE-Süd“).

(20)

Ve střední a severní části okresu patří k nejdůležitějším systémům místní dopravy systém integrované dopravy RegioNetz-Mitte (který tvoří společnost EEB a tři soukromé podniky provozující autobusovou dopravu) a společnost Tarifgemeinschaft Emsland Mitte/Nord (kterou tvoří ostatní stěžovatelé).

(21)

Společnost EEB zajišťuje v celém okrese Emsland školní dopravu v integrované či neintegrované formě.

(22)

Školní dopravu lze integrovat do linkové autobusové dopravy. Provozovatelé příslušných autobusových linek uzavřeli s okresy a samostatnými městy (kreisfreie Städte) smlouvu, podle níž museli přizpůsobit své trasy požadavkům školní dopravy. Žákovské jízdenky hradí okres Emsland prostřednictvím společnosti EEB.

(23)

Pro žáky, kteří mají nárok na školní dopravu, nebydlí však na trasách autobusových linek, zajišťuje společnost EEB školní dopravu v neintegrované formě (samostatná školní doprava). Poskytováním této služby jsou pověřeny podniky provozující autobusovou dopravu, které musejí dodržovat určité podmínky, zejména co se týká trasy linek a jízdních řádů. Okres Emsland hradí společnosti EEB částky, které ji vyúčtovali tito provozovatelé.

(24)

V rozhodnutí o zahájení řízení (9) vyhotovila Komise tabulku, která vycházela z údajů, jež poskytly německé orgány, a ve které byly uvedeny finanční převody na společnost EEB, jež jsou předmětem vyšetřovacího řízení. Níže jsou zkopírovány sloupce 1 až 6 této tabulky (10). Sloupce 7 až 9 tabulky byly vyňaty, jelikož Komise v rozhodnutí o zahájení řízení rozhodla, že proti těmto platbám nevznese námitky.

Tabulka č. 1

Příslušná opatření, která byla posouzena v rozhodnutí o zahájení řízení

(25)

V následujících oddílech jsou shrnuty věcné informace na základě podkladů, které Německo a stěžovatelé poskytli před vydáním rozhodnutí o zahájení řízení a posléze.

(26)

Okres Emsland vložil v době vyčlenění tehdejšího vlastního podniku EE a jeho majetku a založení společnosti EEB v roce 1997 do společnosti EEB schválený základní kapitál ve výši 800 000 DM (přibližně 410 000 EUR). Společnosti EEB byly mimoto poskytnuty akcie společnosti RWE (16).

(27)

V době vydání rozhodnutí o zahájení řízení nebylo zřejmé, zda převod akcií představuje součást počáteční kapitálové dotace pro společnost EEB, nebo vklad kapitálu, který se při založení společnosti EEB nepředpokládal. Německo objasnilo, že velká část akcií, 280 310 akcií společnosti RWE s tržní hodnotou ve výši 9 686 523,78 EUR, představovala součást počáteční kapitálové dotace. Tyto akcie byly na vlastní podnik EE převedeny před založením společnosti EEB.

(28)

37 630 akcí s tržní hodnotou ve výši 1 689 264,40 EUR však bylo na společnost EEB převedeno teprve dne 12. října 1998, tzn. více než pět let po začlenění.

(29)

Částky uvedené v sloupci 2 (dividendy) a sloupci 3 (v odhadech a úpravách rozpočtu okresu Emsland pod položkou 67.500 Vyrovnání ztrát plynoucích z osobní dopravy) byly použity na úhrady, které společnost EEB poskytla společnosti VGE-Süd za služby integrované školní dopravy v jižní části okresu Emsland.

(30)

Dividendami v sloupci 2 jsou dividendy, které společnost EEB získala z výše uvedených akcií společnosti RWE.

(31)

V jižní části okresu Emsland byla školní doprava provozována převážně v integrované formě, a to společností VGE-Süd na základě smlouvy, která byla uzavřena mezi VGE-Süd a podnikem EE. Při založení společnosti EEB v roce 1997 byla tato smlouva nahrazena totožnou smlouvou, která byla uzavřena mezi společnostmi EEB a VGE-Süd. K 31. prosinci 2005 společnost EEB tuto smlouvu vypověděla.

(32)

Původní smlouva mezi společnostmi EEB a VGE-Süd předpokládala paušální náhradu ve výši 1 705 362,94 EUR ročně. Tato částka se dne 1. listopadu 2000 zvýšila o 10 % na 1 839 116,88 EUR.

(33)

Sloupce 2 a 3 udávají společně paušální náhradu, která byla sjednána mezi společnostmi EEB a VGE-Süd. Okres Emsland odečetl od celkové částky, kterou bylo nutno uhradit společnosti VGE-Süd za poskytnuté služby, hodnotu dividend (sloupec 2) a zbývající částku (sloupec 3) převedl na společnost EEB. To lze zjistit v následující tabulce, která vychází z dodatečných číselných údajů, které Německo poskytlo po vydání rozhodnutí o zahájení řízení.

Tabulka č. 2

Platby pro společnost VGE-Süd za integrovanou školní dopravu

(34)

Jelikož platnost smlouvy mezi společnostmi EEB a VGE-Süd v roce 2005 skončila, společnost EEB vrátila hodnotu dividend z roku 2006 okresu Emsland.

(35)

Stěžovatelé předali Komisi níže uvedenou tabulku s veškerými platbami, které společnost VGE-Süd obdržela do 31. prosince 2005, jež se liší od výše uvedených číselných údajů.

Tabulka č. 3

Platby pro VGE-Süd za veškeré služby

(36)

Německé orgány objasnily, že rozdíl mezi částkou, kterou měla společnost VGE-Süd obdržet podle stěžovatelů, a součtem sloupců 2 a 3 vyplývá ze skutečnosti, že společnost VGE-Süd provozovala nejen integrovanou školní dopravu, která je zachycena v sloupcích 2 a 3, nýbrž příležitostně i samostatnou školní dopravu, kterou rovněž hradil okres Emsland prostřednictvím společnosti EEB.

(37)

Příspěvek uvedený v odhadech a úpravách rozpočtu okresu Emsland pod položkou 67.510 „Úhrada nákladů na školní dopravu“ byl určen k uhrazení výdajů společnosti EEB na organizaci školní dopravy ve střední a severní části okresu Emsland (19) a rovněž (po skončení smlouvy se společností VGE-Süd dne 31. prosince 2005) v jižní části okresu Emsland. Tyto výdaje zahrnovaly školní dopravu v integrované i neintegrované formě.

(38)

Při zahájení formálního vyšetřovacího řízení neměla Komise k dispozici informace, jež by umožňovaly zjistit, zda finanční prostředky, které společnost EEB obdržela na platbu pro podniky působící v oblasti autobusové dopravy za provozování školní dopravy, odpovídaly skutečným platbám, jež společnost EEB uskutečnila ve prospěch těchto podniků.

(39)

Německé orgány poskytly další vysvětlení a podklady, z nichž vyplynulo, že společnost EEB kupovala v rámci integrované školní dopravy, která je uvedena v sloupci 4 a kterou zajišťovaly podniky provozující autobusovou dopravu, jízdenky pro žáky, kteří jezdili běžnými autobusovými linkami. Prostřednictvím ročního vyúčtování s okresem bylo zajištěno, aby částky, které byly společnosti EEB vyplaceny, odpovídaly částkám, jež tato společnost převedla na podniky provozující autobusovou dopravu. Platby se uskutečňovaly prostřednictvím zúčtovacího účtu. Okres Emsland poskytoval potřebné částky a společnost EEB je jménem okresu převáděla dále. Zúčtovací účet byl každoročně ověřen nezávislým auditorem s cílem zjistit, zda se příjmy shodují s výdaji.

(40)

Německé orgány mimoto objasnily, že hospodářský výsledek společnosti EEB zahrnoval příjmy z integrované školní dopravy, která byla v rámci linek, pro něž měla společnost EEB povolení, zajišťována třetími osobami, a příjmy ze samostatné školní dopravy. Shoda příjmů a výdajů v souvislosti s těmito finančními záznamy byla rovněž ověřena nezávislým auditorem v rámci zprávy o roční účetní závěrce společnosti EEB.

(41)

Německé orgány mimoto předložily aktualizovaný a opravený přehled ročních plateb pro společnost EEB za koordinaci školní dopravy.

Tabulka č. 4

Přehled skutečných plateb za školní dopravu

(42)

Finanční podpora uvedená v odhadech a úpravách rozpočtu okresu Emsland pod položkou 71.510 „Dotace pro společnost Emsländische Eisenbahn z podílu na správních nákladech spolkové země“ byla určena k vyrovnání nákladů, které společnosti EEB vznikly při plnění úkolů veřejné služby, jež na ni přenesl okres Emsland.

(43)

K těmto úkolům patřilo i vypracovávání plánů dopravy (20). Věcné náklady na plán dopravy, který se vypracovává co pět let, v roce 1997 činily 11 248,42 EUR, v roce 2002 dosáhly 25 000,00 EUR a v roce 2003 pak 8 793,00 EUR.

(44)

V době vydání rozhodnutí o zahájení řízení měla Komise pochybnosti ohledně toho, zda byla celá částka uvedená v sloupci 5 použita na náklady v souvislosti s vypracováním plánu dopravy, nebo zda nebyly platby použity i na financování jiných (hospodářských) činností a zda do sloupce 5 spadá i úhrada správních nákladů za zřízení a provozování centrály pro mobilitu Emsland.

(45)

Německé orgány objasnily, že náklady uvedené v sloupci 5 zahrnovaly osobní a věcné náklady na plánování veřejné místní osobní dopravy, centrálu (do konce roku 2004) a koordinaci školní dopravy.

(46)

Do konce roku 2004 nebylo financování centrály odděleno od ostatních nákladů, které spadají do sloupce 5. Od roku 2005 bylo v návaznosti na změnu zákona NNVG zavedeno oddělení a částky určené pro centrálu byly převedeny do nové rozpočtové položky „Příspěvky podle zákona NNVG“, která je zachycena v sloupci 6.

(47)

Centrála nabízela zdarma informace o osobní dopravě. Nabídka se týkala autobusové a železniční dopravy v okrese Emsland bez ohledu na provozovatele služeb. Centrálu zřídil okresní výbor (Kreisausschuss) v červenci 1995. V té době uznal okres chybějící informace o veřejné dopravě jako závažný nedostatek politiky v oblasti veřejné dopravy.

(48)

Při založení společnosti EEB v roce 1997 uložil okres společnosti EEB povinnost zajistit činnosti centrály. V § 3 společenské smlouvy společnosti EEB byla správa centrály přenesena na tuto společnost jako součást jejích úkolů v oblasti organizace a koordinace dopravy. Občané si mohou u centrály vyžádat cestovní informace telefonicky a od roku 1999 má centrála přepážku na nádraží Meppen vedle přepážky společnosti Deutsche Bahn AG.

(49)

V sloupci 5 byla zahrnuta rovněž paušální náhrada za organizaci a finanční vyúčtování školní dopravy ve výši 3 558,65 EUR, která byla mezi společností EEB a okresem sjednána v roce 1998. Tato roční paušální platba sloužila jako náhrada za účetní náklady v souvislosti s platbami pro společnost Deutsche Bahn AG a podniky provozující linkovou autobusovou dopravu v severní a střední části okresu Emsland.

(50)

Finanční podpora uvedená v odhadech a úpravách rozpočtu okresu Emsland pod položkou 71.500 „Dotace podle zákona NNVG“  (21) byla poskytována v návaznosti na poslední úpravu zákona NNVG, která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2005, s cílem přihlédnout ke skutečnosti, že se financování veřejné dopravy na celostátní úrovni změnilo. Částka poskytovaná na obyvatele se mírně snížila, to však bylo částečně vyrovnáno prostředky na regionalizaci, aby se zlepšilo fungování veřejné dopravy, což se odráží v sloupci 6.

(51)

Prostředky uvedené v sloupci 6 byly použity na provoz centrály a pořízení vozidel pro systém autobusových služeb na zavolání. K platbám uvedeným v sloupci 6 patří i jiné náklady, s ohledem na něž Komise v rozhodnutí o zahájení řízení dospěla k závěru, že tyto platby státní podporu nepředstavují (22).

(52)

Jak bylo popsáno výše, centrála byla do roku 2004 financována v rámci sloupce 5 a od roku 2005 v rámci sloupce 6. Německé orgány uvedly, že částky, které společnost EEB obdržela v souvislosti s centrálou, uvedené v sloupci 6 v roce 2005 činily 85 000,00 EUR, v roce 2006 představovaly 98 000,00 EUR a v roce 2007 pak 93 460,87 EUR.

(53)

Okres Emsland se mimoto rozhodl použít část prostředků v sloupci 6, které byly účelově vázány a byly určeny na podporu veřejné dopravy, k rozšíření svého systému autobusových služeb na zavolání. V rámci systému autobusových služeb na zavolání je autobus na určité trase provozován pouze tehdy, pokud potenciální cestující centrále pro mobilitu Emsland telefonicky předem oznámí, že by v určitém čase chtěli použít autobus. Cílem zavedení autobusů na zavolání bylo zlepšit efektivní spojení mezi nádražími a jednotlivými obvody a zamezit jízdám naprázdno.

(54)

Německé orgány uvedly, že okres Emsland financoval prostřednictvím společnosti EEB pořízení pěti nových autobusů s celkovou částkou ve výši 685 513,46 EUR. (Částka ve výši 520 989,05 EUR na čtyři autobusy v roce 2006 a částka ve výši 164 524,42 EUR na pátý autobus v roce 2007).

(55)

Společnost EEB nabídla podnikům provozujícím autobusovou dopravu autobusy na zavolání za stejných podmínek, jaké stanovil okres Emsland. Autobusy byly pronajaty na základě běžné smlouvy, která předpokládala, že podniky provozující autobusovou dopravu převezmou náklady na provoz a údržbu autobusů, nemusí však platit nájemné. Autobusy byly subdodavateli nasazeny na trasách společnosti EEB a ostatními podniky provozujícími autobusovou dopravu na jejich vlastních trasách. Autobusy vlastnila společnost EEB, aby měl okres Emsland nad nimi i nadále kontrolu.

(56)

V rozhodnutí o zahájení řízení bylo konstatováno, že existenci podpory nelze vyloučit ve vztahu k níže uvedeným opatřením (viz rovněž tabulka 1 tohoto rozhodnutí):

(57)

Pokud by se tato opatření považovala za státní podporu, byly v rozhodnutí o zahájení řízení vysloveny pochybnosti ohledně její slučitelnosti s vnitřním trhem.

(58)

V rozhodnutí o zahájení řízení se uvádělo, že veškeré prostředky okresu Emsland byly poskytnuty přímo společnosti EEB a že se v případě společnosti EEB jedná přinejmenším částečně o podnik, který vykonává hospodářské činnosti. V rozhodnutí se dále uvádělo, že s ohledem na převod akcií, finanční podporu pro autobusy na zavolání a centrálu nebylo ze strany společnosti EEB poskytnuto žádné protiplnění. S ohledem na školní dopravu byly v rozhodnutí o zahájení řízení vysloveny pochybnosti, zda platby v plné výši odpovídaly nákladům, jež společnosti EEB vznikly. Zejména s ohledem na paušální finanční podporu nebylo možno vyloučit nadměrnou náhradu. Mimoto bylo zjištěno, že přinejmenším hrozí narušení hospodářské soutěže.

(59)

V rozhodnutí o zahájení řízení bylo uvedeno, že není k dispozici dostatek informací, aby bylo možno zjistit, zda lze dotyčná opatření považovat za veřejné služby nebo za příspěvek ke koordinaci dopravy a zda právní základ pro posouzení slučitelnosti představuje článek 93 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) (tehdy článek 73 Smlouvy o ES). V tomto případě by bylo nutno ověřit slučitelnost s nařízením Rady (EHS) č. 1191/69 (23) nebo nařízením Rady (EHS) č. 1107/70 (24). V opačném případě by bylo nutno posoudit slučitelnost s čl. 107 odst. 2 nebo 3 SFEU (bývalý článek 87 Smlouvy o ES).

(60)

V souvislosti s převodem akcií byly v rozhodnutí o zahájení řízení vysloveny pochybnosti zejména s ohledem na jeho motivační účinek a přiměřenost.

(61)

Pokud jde o finanční podporu na školní dopravu, nebylo známo, zda byly finanční prostředky v plné výši předány ostatním provozovatelům za poskytnuté služby v oblasti školní dopravy, nebo zda si společnost EEB část těchto prostředků ponechala. V případě částečného zadržení finančních prostředků ze strany společnosti EEB vyvstává otázka, zda byly tyto prostředky použity na činnosti hospodářské či nehospodářské povahy a zda společnost EEB případně neobdržela za služby v oblasti školní dopravy, které poskytovala, nadměrnou náhradu.

(62)

Komise nemohla nadměrnou náhradu vyloučit s ohledem na správu místní osobní dopravy (plány dopravy a centrála).

(63)

Pokud jde o autobusy na zavolání, vyvstávala podle Komise otázka, zda společnost EEB nepoužila tyto autobusy na svých vlastních, komerčně provozovaných trasách, pro což podle Smlouvy o ES neexistovalo žádné odůvodnění.

(64)

Německé orgány prokázaly, že při založení společnosti EEB byl na tuto společnost převeden veškerý majetek bývalého vlastního podniku EE. K tomu patřil kapitál ve výši přibližně 410 000 EUR a 280 310 akcií společnosti RWE. Německo mimoto tvrdilo, že kapitálová dotace ani akcie nepředstavují státní podporu. Německé orgány rovněž podotkly, že k vložení kapitálu a prvnímu převodu akcií společnosti RWE došlo přede dnem 13. března 1997, nelze je tudíž získat zpět.

(65)

S ohledem na 37 630 akcií společnosti RWE, které byly převedeny v roce 1998, německé orgány objasnily, že k převodu došlo po změně hlasovacích práv ohledně akcií společnosti RWE poté, co odpadla určitá plnění. Německé orgány rovněž potvrdily, že společnost EEB tyto akcie dosud vlastní.

(66)

Německo tvrdilo, že se okres Emsland choval jako tržně jednající hospodářský subjekt, který usiluje o optimalizaci své daňové struktury, a že okres Emsland o příjmy nepřišel, jelikož společnost EEB do roku 2005 veškeré dividendy použila k uhrazení školní dopravy a po roce 2005 musela dividendy postoupit okresu Emsland.

(67)

Německé orgány uvedly, že společnost EEB podle § 3 společenské smlouvy odpovídala za organizaci školní dopravy v okrese Emsland (viz rovněž 14. bod odůvodnění) a že platby, které obdržela od okresu, postoupila dále podnikům, které školní dopravu zajišťovaly. Německé orgány proto tvrdily, že tyto převody nepředstavovaly státní podporu pro společnost EEB, jak je naznačeno v 137. bodě odůvodnění.

(68)

EEB obdržela od všech škol seznamy žáků a zjistila, kteří žáci mají nárok na veřejnou školní dopravu. Pro každého žáka, kterého nebylo možno přepravovat na pravidelných autobusových linkách (integrovaná školní doprava), organizovala společnost EEB školní dopravu v rámci samostatné dopravy. Za integrovanou školní dopravu i samostatnou školní dopravu dostávaly podniky provozující autobusovou dopravu, mezi nimi i stěžovatelé, od společnosti EEB měsíční platby. Německé orgány tvrdily, že společnost EEB v této souvislosti vydala celou částku, kterou jí na školní dopravu poskytl okres Emsland. Jak je popsáno v 39. a 40. bodě odůvodnění, zúčtovací účet a účet společnosti EEB byly každoročně ověřovány auditory, aby bylo zajištěno, že se příjmy shodují s výdaji.

(69)

S ohledem na sloupce 2, 3 a 4 německé orgány objasnily, že v těchto sloupcích je zachycena veškerá školní doprava v okrese Emsland (v rámci integrované i samostatné dopravy).

(70)

V souvislosti se sloupci 2 a 3 poskytly německé orgány chybějící číselné údaje a objasnily, že tyto prostředky byly použity k vyplacení paušální částky společnosti VGE-Süd za služby poskytované v jižní části okresu Emsland do roku 2005 (viz rovněž 29. bod odůvodnění a následující body odůvodnění).

(71)

Pokud jde o otázky Komise týkající se paušální částky ve výši 3 934 481,47 EUR za samostatnou školní dopravu v roce 1997 (25), německé orgány objasnily, že na počátku každého roku byl proveden odhad, na jehož základě se uskutečňovaly měsíční platby. Na konci každého roku byly zjištěny skutečné náklady a bylo provedeno odpovídající vyúčtování. Společnost EEB pouze převáděla platby, které obdržela od okresu, na podniky provozující autobusovou dopravu. Příležitostné příliš vysoké platby byly zaúčtovány jako závazky vůči okresu Emsland a odečteny od vyrovnávací platby v následujícím roce. Skutečné náklady zjištěné na konci roku 1997 činily 3 755 618,14 EUR.

(72)

Německé orgány objasnily, že platby popsané v sloupci 4 zahrnovaly i platby na nákup žákovských jízdenek u společnosti Deutsche Bahn AG.

(73)

Německé orgány uvedly, že důvodem rostoucích částek v sloupci 4 bylo zvýšení tarifů ze strany podniků provozujících autobusovou dopravu, jakož i skutečnost, že okres přiznal podnikům provozujícím autobusovou dopravu, mimo jiné i stěžovatelům, za školní dopravu v roce 2000 zvýšení o 6 % až 10 %.

(74)

Německé orgány uvedly, že centrálu pro mobilitu Emsland zřídil okres Emsland dne 31. července 1995, tj. před založením společnosti EEB. Centrála poskytuje informace o jízdních řádech všech podniků provozujících autobusovou dopravu a společnosti Deutsche Bahn AG. Centrála aktualizuje jízdní řády ve veřejném informačním systému a od pondělí do soboty poskytuje cestujícím informace na informační přepážce.

(75)

Německé orgány tvrdily, že centrála nepředstavuje hospodářskou činnost, jelikož by dobře hospodařící podnik neměl důvod zřídit centrálu pro mobilitu, která poskytuje zdarma informace jménem podniků provozujících autobusovou dopravu a společnosti Deutsche Bahn AG. Centrálu je nutno považovat za úkol veřejné služby náležející okresu Emsland a společnost EEB byla pouze pověřena jejím provozem.

(76)

Podle vysvětlivek uvedených v 46. bodě odůvodnění bylo financování centrály až do roku 2004 zahrnuto v rozpočtové položce uvedené v sloupci 5 a poté bylo financováno z nové rozpočtové položky uvedené v sloupci 6.

(77)

Podle německých orgánů plnili čtyři zaměstnanci tyto tři úkoly: organizace osobní dopravy v regionu (včetně vypracování plánu dopravy), školní doprava a provoz centrály. Ze srovnání s běžnými platy pro dotyčné platové stupně (které poskytlo komunální společenství) vyplývá, že společnost EEB mohla za osobní a věcné náklady požadovat částku ve výši 169 312,26 EUR namísto částky ve výši 138 015,11 EUR. Německé orgány mimoto tvrdily, že hrazeny byly pouze osobní a věcné náklady a že nebylo připočítáno ziskové rozpětí.

(78)

Sloupec 6 obsahuje platby na centrálu pro mobilitu Emsland a financování vozidel pro systém autobusových služeb na zavolání, jak je objasněno v 50. bodě odůvodnění a následujících bodech odůvodnění. Německé orgány poukázaly na skutečnost, že platby odpovídaly skutečným nákladům, které společnosti EEB vznikly v souvislosti s úkoly veřejné služby.

(79)

S ohledem na systém autobusových služeb na zavolání německé orgány objasnily, že okres Emsland v listopadu 2005 podniky provozující autobusovou dopravu vyzval, aby předložily návrhy na rozšíření systému autobusových služeb na zavolání.

(80)

Na pokyn okresu pořídila společnost EEB na jaře 2006 čtyři autobusy na zavolání. Tyto autobusy byly dány k dispozici všem podnikům za těchto podmínek:

(81)

Na podzim 2007 byl pořízen další autobus, který byl za stejných podmínek dán k dispozici podniku Wessels v Geeste.

(82)

Německé orgány uvedly, že prostřednictvím systému autobusových služeb na zavolání nemohla společnost EEB v žádném případě dosáhnout zisku, a předložily Komisi kopii dopisu ze dne 16. února 2007, který byl zaslán podnikům provozujícím autobusovou dopravu v okrese a který prokazoval, že přístup k těmto autobusům měly všechny podniky za stejných podmínek.

(83)

Stěžovatelé pochybovali o tom, že společnost EEB pouze postoupila podnikům, které zajišťovaly školní dopravu, částky, jež obdržela od okresu. Zastávali názor, že společnost EEB dostává paušální částku a organizuje školní dopravu tak, aby dosáhla maximálního zisku.

(84)

Stěžovatelé pochybovali o tom, že společnost EEB při organizování školní dopravy vykonává úkoly veřejné služby, a zastávali názor, že společnost EEB jedná vlastním jménem, a nikoli jménem okresu Emsland. Pokud by se určité činnosti společnosti EEB považovaly za úkoly veřejné správy, měly by být pro tyto úkoly veřejné správy vedeny oddělené účty. Stěžovatelé uvedli, že společnost EEB směšuje své hospodářské a nehospodářské činnosti.

(85)

S ohledem na školní dopravu v jižní části okresu Emsland stěžovatelé tvrdili, že smlouvy mezi společnostmi VGE-Süd a EEB jsou dosud založeny na výkonu, a předložili tabulku, v níž byly uvedeny platby, které společnost VGE-Süd obdržela (viz rovněž 29. bod odůvodnění a následující body odůvodnění).

(86)

Stěžovatelé uvedli, že pokud by součet sloupců 3 a 4 představoval veškeré platby pro podniky za zajišťování školní dopravy, naznačoval by náhlý pokles mezi rokem 2005 a 2006 předchozí nadměrnou náhradu.

(87)

Podle stěžovatelů se náklady na školní dopravu zajišťovanou společností VGE-Süd mezi rokem 1997 a 2007 změnily jen málo (přibližně o 6 %). Stěžovatelé neměli pro zdvojnásobení částek uvedených v sloupci 4 ve stejném časovém období žádné vysvětlení. Stěžovatelé rovněž uvedli, že mezi roky 1997 a 2006 nedošlo k zvýšení tarifů o více než 10 %.

(88)

Stěžovatelé tvrdili, že společnost EEB vypracovala plán dopravy tak, aby vyhovoval jejím zájmům, a že to poskytlo společnosti EEB výhodu s ohledem na rozvržení žádostí o povolení pro jednotlivé linky. Mimoto nebyla při vypracovávání plánu dopravy zohledněna jejich stanoviska, ačkoli se na něm podíleli.

(89)

Stěžovatelé zpochybnili rovněž závěr Komise uvedený v rozhodnutí o zahájení řízení, že vypracování plánu dopravy nepředstavuje hospodářskou činnost. Jediným veřejným rozhodnutím, které bylo podle jejich názoru v této souvislosti přijato, je posouzení a přijetí plánu dopravy ze strany okresu. Příprava, kterou provádí společnost EEB, představuje hospodářskou činnost, kterou by mohla vykonávat i poradenská společnost. Stěžovatelé uvedli, že potřebné know-how pro vykonávání těchto úkolů mají i oni.

(90)

Stěžovatelé tvrdili, že nákup softwaru DIVA nesouvisel konkrétně s vypracováním plánu dopravy, nýbrž že tento software lze použít i k jiným účelům, například k optimalizaci nabídky dopravy ze strany podniku provozujícího autobusovou dopravu. Společnosti EEB byla podle názoru stěžovatelů v důsledku bezplatného získání softwaru DIVA poskytnuta hospodářská výhoda.

(91)

Co se týká autobusů na zavolání, stěžovatelé popřeli, že tyto autobusy byly nabídnuty všem podnikům provozujícím autobusovou dopravu v okrese. Společnost EEB nabídla tyto autobusy pouze podnikům, které hlásily jízdy prostřednictvím centrály pro mobilitu Emsland. Stěžovatelé uvedli, že podniky provozující autobusovou dopravu byly nuceny poskytovat údaje o přepravě cestujících, které jsou citlivé z hospodářského hlediska, svému konkurentovi, společnosti EEB. Společnost EEB mimoto využívala podle stěžovatelů autobusy nejen na trasách autobusů na zavolání, nýbrž i v linkové dopravě (např. na trase Haselünne-Meppen).

(92)

Stěžovatelé uvedli, že ani jeden z nich autobus na zavolání nezískal. Konkrétně stěžovatelé Albers a Elbert tvrdili, že byli v soutěži o povolení znevýhodněni, jelikož údajně neměli přístup k systému služeb na zavolání.

(93)

Společnost Nahverkehrsberatung Südwest zpochybnila závěr Komise uvedený v rozhodnutí o zahájení řízení, že platby podle § 45a zákona PBefG představovaly vyrovnávací platbu za závazky veřejné služby a splňovaly kritéria stanovená v rozsudku ve věci Altmark. Společnost Nahverkehrsberatung Südwest tvrdila, že v § 45a zákona PBefG není pojem „závazky veřejné služby“ definován, že neexistoval žádný dohled s cílem zabránit nadměrné náhradě a že srovnání s reprezentativním, dobře hospodařícím podnikem, který funguje efektivně, je chybné.

(94)

Strana, která podala připomínky anonymně, vyslovila pochybnosti ohledně toho, zda částky uvedené v sloupci 3 tabulky odpovídají platbám za školní dopravu. Tato strana zastávala názor, že se jedná o přímé příspěvky pro podniky provozující autobusovou dopravu s cílem získat jiné výhody (vliv na jízdní řády, účast společnosti EEB ve společnosti VGE-Süd, lepší jízdní řády pro jiné cestující než žáky, subdodávky zadané podnikům, které původně působily v oblasti samostatné školní dopravy).

(95)

Německé orgány tvrdily, že snižující se platby za školní dopravu (sloupce 3 a 4) mezi rokem 2005 a 2006 nenaznačují nadměrnou náhradu před rokem 2006, jak tvrdili stěžovatelé. Německé orgány objasnily tento pokles následovně:

(96)

V souvislosti se zvýšením celkových nákladů mezi roky 1997 a 2006 německé orgány upozornily na skutečnost, že sloupec 4 nepodává přesný obraz o skutečném vývoji nákladů, jelikož číselné údaje pro jednotlivé roky zahrnovaly i zálohy na další rok.

(97)

V roce 2007 vzrostly náklady v důsledku značného zvýšení tarifů u žákovských jízdenek na pravidelných autobusových linkách provozovaných společností VGE-Süd. Německé orgány poskytly údaje o vývoji tarifů v oblasti obsluhované společností VGE-Süd, které prokazovaly zvýšení až o 45 %. Německé orgány rovněž vysvětlily, že počet žáků, kteří měli nárok na dopravu, mezi rokem 1997 a 2003 vzrostl přibližně o 20 % (z 15 429 na 18 454). Při zohlednění tohoto nárůstu lze zjistit snížení nákladů na školní dopravu, a to především v důsledku integrace školní dopravy do autobusové linkové dopravy.

(98)

Německé orgány nepopřely, že společnost EEB vykonává hospodářské činnosti, trvaly však na tom, že s ohledem na platby za školní dopravu, které jsou shrnuty v sloupcích 3 a 4, nejednala jako podnik, nýbrž vykonávala úkoly veřejné služby podle § 3 své společenské smlouvy (viz rovněž 14. bod odůvodnění). Společnost EEB pouze převedla platby, které obdržela od okresu Emsland, na podniky provozující školní dopravu. V pravidelných intervalech bylo prováděno vyúčtování, aby bylo zajištěno, že podnikům nebyla poskytnuta příliš vysoká nebo příliš nízká vyrovnávací platba.

(99)

Podle německých orgánů není tvrzení, že se stěžovatelé nepodíleli dostatečně na vypracovávání plánu dopravy a že plán dopravy byl upraven tak, aby zvýhodňoval společnost EEB, pravdivé. V roce 1996 byly podniky provozující autobusovou dopravu přizvány, aby se účastnily pracovní skupiny za účelem projednání plánu dopravy. Podniky provozující autobusovou dopravu se podílely na činnosti této pracovní skupiny. V roce 2002 však podniky Kalmer, Bittner, Elbert, Wessels, Fischer a Richers-Reisen účast v podobné pracovní skupině odmítly a podaly písemné připomínky. Tyto připomínky byly shrnuty a projednány v příslušných orgánech okresu Emsland. Komisi byly předány příslušné podklady.

(100)

Německé orgány objasnily, že plán dopravy neobsahoval konkrétní informace o četnosti jednotlivých linek ani o trase linek (Komisi byla předána kopie plánu dopravy). Německým orgánům nebylo jasné, jak by mohlo vypracování plánu dopravy znevýhodnit podniky provozující autobusovou dopravu v hospodářské soutěži.

(101)

Německé orgány mimoto zpochybnily tvrzení stěžovatelů, že část vypracování plánu dopravy představuje hospodářskou činnost. Německé orgány potvrdily, že plán dopravy představuje součást úkolů veřejné služby, které plní okres Emsland. Společenská smlouva společnosti EEB výslovně ukládá povinnost vypracovat plán dopravy.

(102)

V souvislosti se systémem autobusových služeb na zavolání poukázaly německé orgány na skutečnost, že autobusy byly nabídnuty všem podnikům v okrese Emsland za stejných podmínek, jak dokládá dodatečný dopis ze dne 16. února 2007 zaslaný podnikům provozujícím autobusovou dopravu. Podle německých orgánů nelze prokázat, jak by mohlo závazné volání přes centrálu pro mobilitu Emsland vést k předání citlivých údajů z hospodářského hlediska.

(103)

Německé orgány popřely, že podniky Albers a Elbert neměly k těmto autobusům přístup. Německé orgány uvedly, že se při jednáních s podnikem Elbert ukázalo, že tento podnik s podmínkami používání autobusů nesouhlasí.

(104)

S ohledem na autobusové služby na zavolání zastávají německé orgány názor, že společnost EEB plní úkoly veřejné služby. Na základě rozhodnutí ze dne 8. února 2006 okresní sněm (Kreistag) v Emslandu společnosti EEB nařídil, aby pořídila autobusy a zřídila systém autobusových služeb na zavolání. Tím, že autobusy zůstanou ve vlastnictví společnosti EEB, chtěl okres zajistit, aby měl nad autobusy i nadále dispoziční pravomoc.

(105)

Německé orgány objasnily, že provozování autobusů na zavolání bylo nabídnuto dalším zainteresovaným podnikům, pokud o ně daný podnik již neměl zájem. Jestliže se nenašel žádný zájemce, rozhodl okres Emsland o použití těchto autobusů. Provoz jednoho z těchto pěti autobusů na zavolání byl v srpnu 2012 ukončen a německé orgány uvedly, že tento autobus byl prodán a výnosy z prodeje byly převedeny na okres Emsland. To prokazuje, že okres měl dispoziční pravomoc nad autobusy. Totéž by nastalo v případě, že by byl zastaven provoz dalších autobusů.

(106)

Německé orgány potvrdily, že autobusy byly částečně využívány mimo systém autobusových služeb na zavolání, konkrétně pro školní dopravu. Podle německých orgánů k tomu docházelo se souhlasem okresu Emsland. Dceřiná společnost společnosti EEB a třetí podniky využívaly autobusy na zavolání pro účely školní dopravy v rozmezí od 3,9 % do 24,1 % času.

(107)

V rozhodnutí o zahájení řízení bylo uvedeno, že společnost EEB v období od roku 1997 do roku 2007 mohla obdržet řadu státních podpor, které jsou uvedeny v sloupcích 1 až 6 v tabulce č. 1 tohoto rozhodnutí.

(108)

Komise dospěla v rozhodnutí o zahájení řízení k závěru, že určitá opatření, která jsou uvedena v těchto sloupcích, neobsahovala státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Zmíněných opatření se toto rozhodnutí netýká, jelikož k nim Komise již zaujala konečné stanovisko.

(109)

Připomínky společnosti Nahverkehrsberatung Südwest se týkají plateb podle § 45a zákona PBefG, s ohledem na něž Komise zjistila, že nepředstavují státní podporu. Tato zjištění nebyla napadena u soudů Unie, a jsou tudíž konečná. Komise se proto nebude těmito připomínkami dále zabývat.

(110)

Část připomínek stěžovatelů se týká některých plateb uvedených v sloupci 6, s ohledem na něž již Komise zjistila, že nepředstavují státní podporu, a to platby na nákup softwaru DIVA-Geo, vytvoření registru autobusových zastávek, autobusové zastávky a software pro plánování místní osobní dopravy. Tato zjištění nebyla napadena u soudů Unie, a jsou tudíž konečná. Komise se proto nebude těmito připomínkami dále zabývat.

(111)

Komise s ohledem na sloupec 1 konstatuje, že počáteční kapitálová dotace a velká část akcií společnosti RWE (26) byly poskytnuty již vlastnímu podniku (EE), který byl převzat dne 1. ledna 1997. Jak objasnily německé orgány, k vkladu kapitálu a převodu došlo více než deset let přede dnem, k němuž Německo obdrželo první žádost o informace ohledně tohoto převodu (27). Tato opatření proto nemohou být předmětem navrácení protiprávní a neslučitelné státní podpory podle článku 17 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (28). Z důvodů uvedených v oddíle 7.2.1 se v případě těchto opatření nejedná o státní podporu. Vychází se však z toho, že v případě této podpory se jedná o existující podporu podle čl. 1 písm. b) bodu iv) nařízení (EU) 2015/1589 (29).

(112)

Menší část akcií společnosti RWE (30) byla převedena teprve dne 12. října 1998 (dále jen „akcie z roku 1998“), což je méně než deset let od okamžiku, k němuž byla Německu zaslána první žádost o informace ohledně převodu. Převod akcií z roku 1998 proto představuje novou podporu.

(113)

Toto rozhodnutí se proto nezabývá slučitelností kapitálové dotace a větší části akcií společnosti RWE, nýbrž se omezuje na akcie převedené v roce 1998.

(114)

Na základě výše uvedených zjištění je v rámci tohoto rozhodnutí posouzeno, zda společnost EEB obdržela státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a pokud ano, zda lze tuto statní podporu s ohledem na níže uvedená opatření považovat za slučitelnou:

(115)

V čl. 107 odst. 1 SFEU je stanoveno, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak.

(116)

Musí být splněna všechna kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 SFEU. Aby bylo možno určit, zda dané opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí být splněny všechny níže uvedené podmínky. Finanční podpora konkrétně:

(117)

Nejprve je třeba ověřit, zda lze společnost EEB v souvislosti s převodem akcií z roku 1998 a odpovídajícími dividendami považovat za podnik.

(118)

Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou podniky vymezeny jako subjekty, které vykonávají hospodářskou činnost, bez ohledu na jejich právní postavení a způsob jejich financování (31). Označení konkrétního subjektu za podnik proto závisí zcela na povaze jeho činností. Jak je popsáno v 12. až 16. bodě odůvodnění, společnost EEB vykonává řadu činností. V některých oblastech jedná společnost EEB na základě pověření orgánu veřejné moci a pouze postupuje platby jménem okresu hospodářským subjektům; v jiných oblastech vykonává společnost EEB činnosti, které spadají do výkonu veřejné správy. Společnost EEB vykonává mimoto i hospodářské činnosti; na základě výběrového řízení jí byla udělena povolení a společnost poskytuje služby v oblasti nákladní železniční dopravy.

(119)

Označení konkrétního subjektu za podnik proto vždy závisí na konkrétní činnosti. Subjekt, který vykonává jak hospodářské, tak nehospodářské činnosti, se považuje za podnik pouze v souvislosti s hospodářskými činnostmi (32). Komise v této souvislosti konstatuje, že okres nespojil převod akcií s žádnými podmínkami. Tyto akcie byly spíše přijaty jako dar bez protiplnění.

(120)

S ohledem na dividendy však Komise uvádí, že Německo prokázalo, že veškeré dividendy, které společnost EEB obdržela z převedených akcí, byly až do roku 2005 používány k financování školní dopravy a od roku 2006 byly vráceny okresu Emsland (viz rovněž 29. bod odůvodnění a následující body odůvodnění). Německo tudíž prokázalo, že v období, jehož se šetření týká, nemohly být dividendy použity na jiné činnosti společnosti EEB, a to ani na hospodářské činnosti.

(121)

Komise proto dospěla k závěru, že Německo poskytlo společnosti EEB převodem akcií společnosti RWE z roku1998 výhodu, jelikož se majetek společnosti EEB zvýšil bez jakékoli náhrady nebo protiplnění.

(122)

Společnost EEB mohla mimoto akcie použít k zlepšení své finanční situace, a zejména jako zajištění při vykonávání hospodářských činností.

(123)

U dividend z akcií, které nebyly použity na hospodářské činnosti, je situace jiná. S výjimkou příslušných dividend se společnost EEB považuje s ohledem na akcie společnosti RWE z roku 1998 za podnik.

(124)

Jelikož se společnost EEB s ohledem na akcie společnosti EEB z roku 1998 (s výjimkou dividend) považuje za podnik, je nutno posoudit, zda ji mohl převod akcií poskytnout výhodu. Výhodou ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy je jakákoli hospodářská výhoda, kterou by podnik nebyl schopen získat za běžných tržních podmínek, tj. bez zásahu státu (33).

(125)

Hospodářské transakce prováděné veřejnoprávními subjekty (včetně veřejných podniků) neposkytují jejich protějšku výhodu, a tudíž nepředstavují státní podporu, jsou-li prováděny v souladu s běžnými tržními podmínkami (34). V této souvislosti vyvinuly soudy Unie „zásadu investora v tržním hospodářství“. Aby se zjistilo, zda hospodářská transakce veřejnoprávního subjektu představuje státní podporu, je nutné posoudit, zda by mohl být za podobných okolností k provedení dané investice motivován soukromý investor srovnatelné velikosti působící za běžných tržních podmínek (35).

(126)

Jak bylo objasněno v 66. bodě odůvodnění, Německo uvedlo, že okres Emsland jednal jako investor v tržním hospodářství. V daném případě převedl okres akcie bezplatně, aniž by výslovně určil příjemce, což by se za běžných tržních podmínek nestalo. Německo nepředložilo žádné důkazy, že užitek z daňové optimalizace, o kterou okres údajně usiloval, byl vyšší než tržní hodnota akcií z roku 1998. Výhoda vyplývající z daňové optimalizace by beztak nepřipadla okresu, nýbrž společnosti EEB.

(127)

Okres převedl 37 630 akcií společnosti RWE v hodnotě přibližně 1 689 264,40 EUR a očekával, že to při vyplácení dividendy ve výši 1,60 DM (přibližně 0,80 EUR) za akcii zajistí roční výnosy ve výši přibližně 34 000 DM (zhruba 17 000 EUR).

(128)

Okres nevycházel při tomto převodu majetkové hodnoty z žádného obchodního plánu, podle něhož by investor v tržním hospodářství mohl očekávat přijatelný výnos (36). Akcie byly převedeny spíše bezúplatně.

(129)

Komise proto vyvozuje závěr, že se převod akcií společnosti RWE z roku 1998 neuskutečnil za běžných tržních podmínek, není tudíž v souladu se „zásadou investora v tržním hospodářství“.

(130)

Převod proto představuje výhodu. Pouhé vlastnictví akcií mohlo přispět k zlepšení finanční situace společnosti EEB (akcie lze prodat nebo použít jako zajištění).

(131)

Převodem akcií společnosti RWE z roku 1998 se okres ve skutečnosti vzdal možných příjmů, které mohl získat prodejem akcií nebo jejich použitím jako zajištění, a převedl tyto akcie na společnost EEB (ačkoliv tato v období, které je předmětem šetření, nezískala z těchto akcií žádné dividendy). Jelikož jsou akcie z roku 1998 uvedeny v rozvaze společnosti EEB jako majetková hodnota, může s nimi společnost EEB volně nakládat nebo je použít jako zajištění. Komise v této souvislosti uvádí, že okres neuložil v souvislosti s převodem akcií žádné výslovné podmínky, například to, že akcie nelze prodat nebo je použít jako zajištění.

(132)

Jelikož převod a vlastnictví akcií z roku 1998 mohly přinést prospěch hospodářským činnostem společnosti EEB, došla Komise k závěru, že tím byla společnosti EEB jakožto podniku ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU s výjimkou dividend poskytnuta selektivní výhoda.

(133)

V případě akcií z roku 1998 se jedná o majetkovou hodnotu, s níž mohl předtím plně disponovat okres, který jako územní samosprávný celek patří do veřejné správy. Akcie představují tudíž státní prostředky ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Jejich převod na společnost EEB byl výsledkem rozhodnutí okresu, lze jej tudíž přičíst státu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(134)

Několik členských států začalo od roku 1995 otevírat určité dopravní trhy konkurenci podniků se sídlem v jiných členských státech, takže některé podniky již nabízejí své služby v oblasti městské, příměstské nebo regionální dopravy v jiných členských státech než ve své domovské zemi (37). Jak bylo objasněno v 18. bodě odůvodnění, povolení jsou podle německých právních předpisů udělována na základě výběrového řízení a společnost EEB má takováto povolení k dispozici. Vlastnictví akcií společnosti RWE z roku 1998 může narušit hospodářskou soutěž v oblasti poskytování služeb osobní dopravy, jelikož zlepšuje celkovou finanční situaci společnosti EEB.

(135)

Kromě toho se výhoda poskytnutá podniku působícímu na trhu, který je otevřený hospodářské soutěži, obvykle považuje za výhodu, která ovlivňuje obchod mezi členskými státy. „Pokud podpora poskytnutá členským státem posiluje postavení určitého podniku v porovnání s ostatními podniky soutěžícími na vnitřním trhu Společenství, je třeba mít za to, že jmenované podniky jsou touto podporou ovlivněny“ (38). Převod akcií z roku 1998 mohl proto ovlivnit obchod mezi členskými státy, jelikož posílil postavení společnosti EEB na trhu, a ta tudíž měla lepší šance úspěšně soutěžit o povolení.

(136)

Převod akcií z roku 1998 proto pravděpodobně vedl k narušení hospodářské soutěže a ovlivnil obchod mezi členskými státy s ohledem na hospodářské činnosti společnosti EEB.

(137)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že převod akcií z roku 1998 na společnost EEB představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Komise musí proto posoudit, zda lze toto opatření považovat za slučitelné s vnitřním trhem.

(138)

Dividendy z akcií společnosti RWE, které byly převedeny na společnost EEB, naproti tomu státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU nepředstavují.

(139)

Nejprve je třeba posoudit, zda lze společnost EEB považovat v rámci organizace školní dopravy v okrese Emsland za podnik. Jak již bylo uvedeno v 119. bodě odůvodnění, podle ustálené judikatury Soudního dvora zahrnuje pojem „podnik“ subjekty, které vykonávají hospodářskou činnost, bez ohledu na jejich právní postavení a způsob jejich financování (39). Označení konkrétního subjektu za podnik proto závisí zcela na povaze jeho činností.

(140)

Pokud určitý subjekt vykonává více různých činností, které se částečně považují za hospodářské a částečně za nehospodářské, je nutno každou činnost posoudit zvlášť, pokud je lze od sebe oddělit (40). Skutečnost, že podnik vykonává určitou hospodářskou činnost, nutně neznamená, že se považuje za podnik s ohledem na veškeré své činnosti.

(141)

Německé orgány uvedly, že společnost EEB pouze postoupila částky, jež obdržela od okresu Emsland, podnikům působícím v oblasti autobusové dopravy, které zajišťují integrovanou školní dopravu i samostatnou školní dopravu. Z celkového přehledu ročních plateb okresu pro společnost EEB, jakož i z plateb společnosti EEB ve spojení s dopisem auditora, který předložilo Německo, skutečně vyplývá, že účetnictví společnosti EEB bylo ověřováno a že příchozí a odchozí platby v souvislosti se školní dopravou byly v rovnováze. Společnost EEB tudíž nevykonávala hospodářskou činnost, nýbrž působila pouze jako mezičlánek v rámci správy, případně jako prodloužená ruka státu.

(142)

Komise proto vyvozuje závěr, že společnost EEB nepůsobila ve vztahu k organizaci školní přepravy v okrese Emsland jako podnik ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Jelikož musí být splněna všechna kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 SFEU, dospěla Komise k závěru, že financování organizace školní dopravy uvedené v sloupcích 3 a 4 nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(143)

V rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení již Komise vyvodila závěr, že vypracování návrhu plánu dopravy společností EEB za účelem jeho schválení okresním sněmem nepředstavuje hospodářskou činnost.

(144)

Na tomto závěru nemění nic dodatečné informace, které stěžovatelé poskytli. Podle § 2 odst. 2 a § 6 zákona NNVG se v případě poskytování služeb veřejné dopravy jedná o výkon veřejné správy. V plánu dopravy je stanoven způsob, jakým je tento úkol veřejné služby plněn. Plán dopravy je proto podstatnou součástí politických funkcí okresu, které byly přeneseny na společnost EEB.

(145)

V rozhodnutí o zahájení řízení byly vysloveny pochybnosti ohledně toho, zda byla na náklady v souvislosti s plánem dopravy poskytnuta řádná náhrada. Z informací, které poskytly německé orgány, vyplývá, že částky, které okres převedl za účelem financování plánu dopravy, byly omezeny na uhrazení vzniklých věcných nákladů (viz rovněž 43. bod odůvodnění), že se jednalo o jeden z úkolů zaměstnanců společnosti EEB a že nebyly uhrazeny žádné dodatečné osobní náklady.

(146)

Komise proto potvrzuje, že ve vztahu k vypracování plánu dopravy nepůsobila společnost EEB jako podnik ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Jelikož musí být splněna všechna kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 SFEU, dospěla Komise k závěru, že opatření uvedená v sloupci 5 nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(147)

Nejprve je třeba posoudit, zda lze společnost EEB s ohledem na financování centrály považovat za podnik. Jak již bylo uvedeno v 119. bodě odůvodnění, podle ustálené judikatury Soudního dvora pojem „podnik“ zahrnuje subjekty, které vykonávají hospodářskou činnost, bez ohledu na jejich právní postavení a způsob jejich financování (41). Označení konkrétního subjektu za podnik proto závisí zcela na povaze jeho činností.

(148)

V době vydání rozhodnutí o zahájení řízení nebylo zřejmé, že centrála byla zřízena dlouho před založením společnosti EEB a že spolková země Dolní Sasko poskytovala tuto informační službu v rámci svých úkolů v oblasti veřejné dopravy. Dne 31. července 1995 rozhodl okres o provozování centrály pro mobilitu s cílem poskytovat veřejnosti informační službu týkající se veřejné dopravy. Jakmile byla dne 1. ledna 1997 založena společnost EEB, přenesl okres tento úkol na zmíněnou společnost. To je výslovně stanoveno ve společenské smlouvě společnosti EEB.

(149)

Z § 2 odst. 2 a § 6 zákona NNVG vyplývá, že se v případě poskytování služeb veřejné dopravy jedná o výkon veřejné správy. V plánu dopravy je stanoven způsob, jakým je tento úkol veřejné služby plněn. V plánu dopravy okresu Emsland je zastáván názor, že podstatnou a nedílnou součástí tohoto úkolu veřejné služby je dostupnost komplexních a aktuálních informací o veřejné dopravě, které poskytuje centrála.

(150)

Jak bylo objasněno výše (viz 47. bod odůvodnění), Komise poukazuje na skutečnost, že centrála poskytuje informace bezplatně a že jí jsou hrazeny pouze věcné a osobní náklady, které musela předtím financovat. Nepředpokládá se ziskové rozpětí. Komise uvádí, že by tržně jednající hospodářský subjekt stěží poskytoval druh informačních služeb, které poskytuje centrála pro mobilitu.

(151)

Komise rovněž podotýká, že se ukázalo, že se situace centrály liší od situace ve věci N 604/05, Landkreis Wittenberg, K(2005) 1847 v konečném znění, která byla zmíněna v rozhodnutí o zahájení řízení. Ve věci Wittenberg byly podniky provozující autobusovou dopravu příjemci veřejných prostředků, které byly pro centrálu pro mobilitu stanoveny na úrovni okresu. Podniky provozující autobusovou dopravu za služby centrály pro mobilitu v okrese Wittenberg platily. Veřejné financování osvobodilo podniky provozující autobusovou dopravu od nákladů, které by musely běžně nést, a představuje proto pro tyto podniky výhodu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. V daném případě nese finanční odpovědnost za centrálu společnost EEB jakožto subjekt, který plní úkoly veřejné služby, jež byly dříve vykonávány interně v rámci veřejné správy.

(152)

Na základě tohoto druhu činnosti centrály však nelze zcela vyloučit, že by tuto činnost mohl přinejmenším v zásadě vykonávat i tržně jednající hospodářský subjekt.

(153)

Na základě informací, které Německo a třetí strany poskytly po vydání rozhodnutí o zahájení řízení, není Komise s to posoudit, zda provoz centrály v daném případě představuje hospodářskou činnost, a zda tudíž společnost EEB při poskytování těchto služeb jedná jako podnik ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(154)

Pokud by společnost EEB jednala jako podnik, veřejné prostředky poskytované na tyto služby by ji zvýhodnily v případě, že by se spolková země nechovala jako tržně jednající hospodářský subjekt, což se nejeví jako pravděpodobné.

(155)

Bylo zjištěno, že o financování centrály rozhodl okres. Centrála je proto financována prostřednictvím společnosti EEB z veřejných prostředků a příslušné rozhodnutí lze přičíst státu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(156)

Pokud by centrála skutečně vykonávala hospodářskou činnost, působila by společnost EEB na trhu pro poskytování informací o veřejné dopravě v regionu, který je v zásadě otevřen hospodářské soutěži. Na základě informací, které jsou k dispozici, a vzhledem k místnímu charakteru služeb, jež centrála poskytuje, není Komise s to zjistit, zda financování centrály může ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(157)

Z těchto důvodů se Komise domnívá, že na základě šetření nelze s ohledem na otázku, zda financování centrály představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, vyvodit jednoznačný závěr. Z výše uvedených důvodů však Komise zastává každopádně názor, že pokud by financování centrály představovalo státní podporu, byla by tato podpora slučitelná s vnitřním trhem.

(158)

Nejprve je třeba posoudit, zda lze společnost EEB považovat s ohledem na financování pořízení vozidel za podnik (viz 117. bod odůvodnění). Komise v této souvislosti nejprve konstatuje, že společnost EEB zakoupila vozidla na pokyn okresu, a sice na základě rozhodnutí okresu o zavedení autobusových služeb na zavolání v okrese Emsland. Společnost EEB poskytla tyto autobusy třetím osobám na základě smluv a za transparentních podmínek, které stanovil okres Emsland. Autobusy využívaly třetí osoby, a nikoli samotná společnost EEB. Společnost EEB proto s ohledem na veřejnou dopravu působila jako mezičlánek v rámci správy. Společnost koordinovala autobusovou službu na zavolání v rámci svých povinností v oblasti veřejné dopravy, které byly stanoveny ve společenské smlouvě (viz 14. bod odůvodnění).

(159)

Lze proto vyvodit závěr, že společnost EEB nevykonávala hospodářskou činnost a v této souvislosti nepředstavovala podnik, okres Emsland však poskytl společnosti EEB zdarma majetkové hodnoty a nic společnosti EEB výslovně nebrání v tom, aby tyto majetkové hodnoty použila k výkonu svých hospodářských činností. Společnost EEB pořídila pět autobusů v tržní hodnotě ve výši 685 513,46 EUR, aniž by musela nést náklady s tím spojené. Tyto autobusy jsou v rozvaze společnosti EEB uvedeny jako majetkové hodnoty a společnost je může v zásadě použít libovolně k výkonu svých hospodářských činností. Ačkoliv okres pověřil společnost EEB pořízením autobusů pro konkrétní účel, a to rozšíření systému autobusových služeb na zavolání, neuložil této společnosti žádné výslovné omezení, pokud jde o výhradní používání autobusů v rámci systému autobusových služeb na zavolání.

(160)

Vlastnictví autobusů přineslo prospěch hospodářským činnostem společnosti EEB, jelikož se tím zlepšila její finanční situace. Komise vyvodila závěr, že nelze vyloučit, že financování tohoto nabytí poskytlo společnosti EEB jako podniku ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU selektivní výhodu.

(161)

Nabytí bylo financováno z prostředků okresu, který jako územní samosprávný celek patří do veřejné správy. Nabytí bylo tudíž financováno z veřejných prostředků ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Financování nabytí představovalo jednoznačně rozhodnutí okresu, a lze je tudíž přičíst státu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(162)

Jak již bylo zmíněno, společnost EEB by v důsledku financování nabytí pěti autobusů získala selektivní výhodu v případě, že by z toho mohly mít prospěch její hospodářské činnosti. Kromě úkolů veřejné služby vykonává společnost EEB i hospodářské činnosti (viz rovněž 118. bod odůvodnění).

(163)

V důsledku lepší celkové finanční situace mohlo vlastnictví vozidel společnosti EEB umožnit, aby narušila hospodářskou soutěž a ovlivnila obchod mezi členskými státy, a to s ohledem na hospodářské činnosti, které jsou otevřeny hospodářské soutěži mezi členskými státy.

(164)

Z těchto důvodů se Komise domnívá, že nelze vyloučit, že financování nabytí pěti autobusů ze strany společnosti EEB představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Komise musí proto posoudit, zda lze toto opatření považovat za slučitelné s vnitřním trhem.

(165)

Z výše uvedených důvodů nelze vyloučit, že akcie společnosti RWE, které byly převedeny v roce 1998, a financování poskytnuté v souvislosti s centrálou a autobusy na zavolání představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(166)

Podle čl. 108 odst. 3 SFEU musejí členské státy Komisi informovat o svých záměrech poskytnout nebo upravit podpory a nesmějí zamýšlená opatření provést, dokud Komise nepřijme konečné rozhodnutí, ledaže je dotyčná podpora vyňata z oznamovací povinnosti. Komise stejně jako v dřívějších případech uvádí, že Německo vyňalo místní a regionální autobusovou dopravu z oblasti působnosti nařízení (EHS) č. 1191/69, čímž uplatnilo možnost stanovenou v tomto nařízení (42) a je použitelné ustanovení čl. 3 odst. 2 nařízení (EHS) č. 1107/70. Jelikož nařízení (EHS) č. 1191/69 není použitelné, nemohla být dotyčná opatření vyňata podle tohoto nařízení.

(167)

Pokud výše uvedená státní opatření představují státní podporu, zastává Komise názor, že Německo nedodrželo požadavky podle čl. 108 odst. 3 SFEU (43).

(168)

Jelikož se v případě akcí společností RWE, které byly převedeny v roce 1998, jedná o státní podporu a nelze vyloučit, že financování poskytnuté na centrálu a autobusy na zavolání představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí Komise v dalším kroku zjistit, zda lze mít za to, že dotyčná podpora je na základě výjimek stanovených ve Smlouvě slučitelná s vnitřním trhem. Vychází se z toho, že všechna opatření, která jsou předmětem šetření, představují náhradu za určitá plnění související s pojmem veřejné služby, jež odpovídají potřebě koordinovat dopravu.

(169)

Článek 93 SFEU uvádí: „Se Smlouvami jsou slučitelné podpory, které odpovídají potřebě koordinovat dopravu nebo které představují náhradu za určitá plnění související s pojmem veřejné služby“. Tento článek představuje ve vztahu k článkům 106 a 107 SFEU lex specialis. Podle judikatury Soudního dvora (44) mohou být podpory pro pozemní dopravu prohlášeny za slučitelné na základě článku 93 SFEU pouze v přesně vymezených případech, které nejsou na újmu obecným zájmům Unie.

(170)

Německo neuvedlo žádné důvody slučitelnosti, jelikož se domnívá, že žádné z opatření nepředstavuje státní podporu. V rozhodnutí o zahájení řízení byly vysloveny pochybnosti ohledně slučitelnosti na základě nařízení (EHS) č. 1107/70, nařízení (EHS) č. 1191/69 i na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Jelikož se dotyčná opatření týkají finanční náhrady za určitá plnění související s pojmem veřejné služby, která odpovídají potřebě koordinovat dopravu, spadají do oblasti působnosti nařízení (EHS) č. 1107/70; čl. 3 odst. 2 nařízení umožňuje kontrolu náhrad za plnění související s pojmem veřejné služby, která odpovídají potřebě koordinovat dopravu, a to pro dopravní podnik nebo ve vztahu k činnostem, na které se nevztahuje nařízení (EHS) č. 1191/69. Nařízení (EHS) č. 1191/69 i nařízení (EHS) č. 1107/70 byly zrušeny nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 (45). Zatímco podpory, které dříve spadaly do oblasti působnosti nařízení (EHS) č. 1191/69, je nyní nutno posoudit na základě nařízení (ES) č. 1370/2007, mohou být podpory nebo slučitelnost určitých plnění souvisejících s pojmem veřejná plnění, která odpovídají potřebě koordinovat dopravu, posouzeny přímo podle článku 93 SFEU.

(171)

Pro úplnost je slučitelnost dotyčných opatření posouzena jak podle předpisů platných v době vydání rozhodnutí, tak i podle předpisů platných v době vyplacení prostředků. Z tohoto důvodu je slučitelnost posouzena jak podle článku 93 SFEU, tak i podle čl. 3 odst. 2 nařízení (EHS) č. 1107/70, jak je objasněno v 172. bodě odůvodnění a následujících bodech odůvodnění a v 212. bodě odůvodnění a následujících bodech odůvodnění.

(172)

Podle judikatury Soudního dvora připouští článek 93 slučitelnost podpor na dopravu se SFEU pouze v přesně vymezených případech, které nejsou na újmu obecným zájmům Společenství. Pojem „koordinace dopravy“ použitý v článku 93 SFEU má význam, který přesahuje pouhé usnadňování rozvoje hospodářské činnosti. Tento pojem předpokládá zásah státu, jehož cílem je usměrňovat vývoj odvětví dopravy ve společném zájmu.

(173)

V odvětví dopravy se mohou objevit hospodářské problémy s „koordinací“, například napojení na různé dopravní sítě. Komise na tomto základě již schválila státní podpory podle článku 93 SFEU (46).

(174)

V daném případě byly na společnost EEB převedeny akcie společnosti RWE, aby bylo možno plnit úkoly veřejné služby v souvislosti s plánováním a koordinací veřejné místní osobní dopravy. K těmto úkolům, které jsou uvedeny v § 3 společenské smlouvy společnosti EEB (viz rovněž 14. bod odůvodnění), patří vypracování plánu dopravy pro okres Emsland, provoz centrály a organizace školní dopravy. Všechna tato plnění přispívají ke koordinaci dopravy.

(175)

Pokud by se financování centrály považovalo za státní podporu, Komise se domnívá, že cílem tohoto opatření je koordinace informací o veřejných dopravních prostředcích.

(176)

S ohledem na autobusy na zavolání Komise konstatuje, že se dotyčné opatření týká nákupu vozidel, a sice vzhledem k tomu, že tyto autobusy byly poskytnuty vlastním provozovatelům dopravních služeb. Společnost EEB dopravní službu zavedla a koordinuje ji, sama ji však neprovozuje.

(177)

Komise konstatuje, že cílem všech těchto opatření bylo zajistit, aby společnost EEB mohla plnit určité úkoly v oblasti veřejné dopravy, které byly předtím vykonávány v rámci správy okresu. Cíl opatření není sice pro posouzení existence státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 podstatný (rozhodující je účinek opatření), je však třeba jej zohlednit při ověřování slučitelnosti těchto opatření s vnitřním trhem.

(178)

Podle ustálené rozhodovací praxe jsou podpory určené na koordinaci dopravy podle článku 93 SFEU považovány za slučitelné s vnitřním trhem tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky:

(179)

Jak bylo popsáno výše, akcie společnosti RWE byly na společnost EEB převedeny na základě rozhodnutí okresu převzít provozování podniku EE. Provozování podniku EE bylo dříve zajišťováno v rámci správy okresu jako úkol veřejné služby v oblasti plánování a koordinace veřejné místní osobní dopravy. Aby mohla společnost EEB vykonávat činnost, byla zapotřebí počáteční rozvaha. Podle § 3 společenské smlouvy patří k úkolům společnosti EEB vypracování plánu dopravy pro okres Emsland, provoz centrály a organizace školní dopravy. Všechny tyto úkoly lze považovat za příspěvek k rozvoji veřejné místní dopravy v daném okrese, a tudíž za nezbytné pro koordinaci dopravy.

(180)

Komise však ve svém závěru poukazuje na skutečnost, že převod a držba akcií z roku 1998 s těmito činnostmi z právního hlediska nesouvisejí. Spolková republika Německo prokázala, že akcie nebyly dosud fakticky použity pro jiné činnosti.

(181)

Hrozí však nebezpečí, že společnost EEB tyto akcie zpeněží a z výnosů z prodeje či jiného použití akcií jako zajištění v této souvislosti bude financovat hospodářské činnosti v jiných oblastech.

(182)

Jelikož společnost EEB dosud akcie vlastní, lze vyloučit, že v období, jehož se šetření týká, byly výnosy z prodeje použity za účelem hospodářských činností.

(183)

Pokud by společnost EEB použila v budoucnu akcie z roku 1998 pro takovéto účely, bylo by možno tvrdit, že převod těchto akcií již nepředstavuje výlučný příspěvek k cíli týkajícímu se koordinace dopravy. První předpoklad pro slučitelnost podpory podle článku 93 SFEU je proto splněn pouze tehdy, pokud společnost EEB nepoužije akcie z roku 1998 k financování hospodářských činností mimo své úkoly veřejné služby. Komise proto musí jako předpoklad pro slučitelnost převodu akcií z roku 1998 s vnitřním trhem stanovit podmínky pro použití těchto akcií (viz níže).

(184)

Jak již bylo objasněno v 47. bodě odůvodnění, dne 31. července 1995 rozhodl okres o provozování centrály pro mobilitu s cílem poskytovat veřejnosti informační službu týkající se veřejné dopravy. Okres převedl tento úkol na společnost EEB při jejím založení dne 1. ledna 1997. Provoz centrály představuje jeden z úkolů v souvislosti s plánováním a koordinací veřejné místní osobní dopravy, který je výslovně přidělen společnosti EEB na základě její společenské smlouvy.

(185)

Podle § 2 odst. 2 a § 6 zákona NNVG se v případě poskytování služeb veřejné dopravy jedná o výkon veřejné správy. V plánu dopravy je stanoven způsob, jakým je tento úkol veřejné služby plněn. V plánu dopravy okresu Emsland je zastáván názor, že podstatnou a nedílnou součástí tohoto úkolu veřejné služby je dostupnost komplexních a aktuálních informací o veřejné dopravě, které poskytuje centrála.

(186)

Provoz centrály přispívá k efektivnímu a bezproblémovému poskytování veřejných dopravních prostředků, a přispívá tak k cíli společného zájmu.

(187)

Okres Emsland rozhodl o rozšíření systému autobusových služeb na zavolání v dané oblasti ze dvou různých důvodů (47):

(188)

Autobusy na zavolání jsou nasazeny na trasách veřejné dopravy mimo dopravní špičku s cílem zlepšit nabídku veřejné dopravy v této době. Autobusy na zavolání jsou bezbariérové.

(189)

Komise v minulých letech v řadě strategických dokumentů zdůrazňovala, jak je důležité zlepšit propojení v rámci intermodální dopravy. Hlavní směry Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 (48) z roku 2013 stanoví jako jeden z nejdůležitějších cílů optimální integraci a propojení všech druhů dopravy. K efektivnímu dopravnímu systému vede i intermodální spojení v rámci měst a obcí. Vyšší četnost potenciálně dostupné celkové nabídky veřejné dopravy je v zájmu obyvatel okresu Emsland, zejména s ohledem na to, že se jedná o jednu z méně hustě osídlených oblastí Německa. Koordinaci rozšíření systému autobusových služeb na zavolání lze proto považovat za příspěvek k cíli společného zájmu.

(190)

Podobně jako v případě akcií z roku 1998 i pro vlastnictví autobusů na zavolání platí, že pokud tyto autobusy poskytly společnosti EEB výhodu ve vztahu k jejím hospodářským činnostem, nepředstavuje financování těchto autobusů výlučný příspěvek k cíli spočívajícímu v koordinaci dopravy. První předpoklad pro slučitelnost podpor podle článku 93 SFEU je proto splněn pouze tehdy, nepoužívá-li společnost EEB autobusy na zavolání pro účely svých hospodářských činností. Ve svých připomínkách ze dne 5. listopadu 2012 Německo potvrdilo, že autobusy na zavolání byly v období, které je předmětem šetření, používány především pro autobusové služby na zavolání a že společnost EEB převedla výnosy z prodeje jednoho autobusu na okres. Německé orgány potvrdily, že stejné zásady platí i do budoucna. Na základě tohoto příslibu Německa Komise konstatuje, že financování autobusů na zavolání sloužilo pouze cíli týkajícímu se koordinace dopravy.

(191)

Převod akcií z roku 1998 (společně s ostatními opatřeními, například původním kapitálovým vkladem, která nejsou předmětem tohoto rozhodnutí) umožnil vznik společnosti EEB. Bez těchto opatření by společnost EEB nebyla schopna plnit své úkoly veřejné služby v oblasti plánování a koordinace veřejné místní osobní dopravy. Podpora ve formě převodu akcií z roku 1998 je proto nezbytná, aby bylo možno dosáhnout výše popsaného cíle společného zájmu, a má motivační účinek.

(192)

Okresní výbor při založení centrály v červenci 1995 konstatoval, že neexistence snadno dostupných informací o možnostech cestování představuje jeden z největších nedostatků veřejné dopravy v okrese Emsland. Na trhu v okrese Emsland nebyly takovéto komplexní služby poskytovány. Občané nemusejí centrále za poskytování informací platit, pročež společnosti EEB neplynuly z této činnosti žádné příjmy, z nichž by mohla hradit příslušné provozní náklady. Komise proto uvádí, že podpora byla nezbytná pro provozování centrály a má motivační účinek.

(193)

Při posuzování nezbytnosti a motivačního účinku podpory přihlíží Komise ke skutečnosti, že bez poskytnutí autobusů na zavolání by projekt nebyl z finančního hlediska životaschopný. Na zasedání okresního sněmu dne 8. února 2006 bylo výslovně objasněno, že rozšíření systému autobusových služeb na zavolání nemá mít vliv na již existující systémy autobusových služeb na zavolání. Systém autobusových služeb na zavolání měl být zaveden pouze v oblastech, v nichž nebyly ostatní systémy hospodářsky životaschopné.

(194)

Společnost EEB získala tyto autobusy jménem okresu a poskytla je třetím osobám na základě smluv a za transparentních podmínek, které stanovil okres Emsland. Třetí osoby obdržely autobusy bezplatně a společnost EEB nezískala za poskytnutí autobusů žádné nájemné či jiné výnosy, z nichž by mohla pořízení autobusů financovat. Autobusy byly používány subdodavateli a třetími osobami, nikoli však samotnou společností EEB, společnosti EEB tudíž neplynuly z hospodářského využívání autobusů na zavolání žádné příjmy. Společnost EEB působila s ohledem na veřejnou dopravu jako mezičlánek v rámci správy. Společnost koordinovala autobusovou službu na zavolání v rámci svých povinností v oblasti veřejné dopravy, které byly stanoveny ve společenské smlouvě (viz 14. bod odůvodnění). Komise proto zastává názor, že podpora pro společnost EEB byla nezbytná k rozvoji systému autobusových služeb na zavolání a má motivační účinek.

(195)

Komise připomíná, že dividendy plynoucí z vlastnictví akcií z roku 1998 si společnost EEB neponechávala. Tyto dividendy byly buď použity k uhrazení školní dopravy (a byly tudíž použity místo prostředků okresu), nebo byly převedeny na okres. Je proto třeba vycházet z toho, že tržní hodnota akcií z roku 1998 je nižší, dokud existuje povinnost vyplácet dividendy okresu, jelikož se v důsledku této povinnosti snižuje hospodářská hodnota těchto akcií.

(196)

Komise se proto domnívá, že podpora ve formě převodu akcií z roku 1998 je omezena na minimum nezbytné k tomu, aby mohla společnost EEB plnit své úkoly veřejné služby v oblasti koordinace dopravy, a je tudíž přiměřená s ohledem na cíl, který toto opatření sleduje.

(197)

Jak již bylo objasněno (viz 77. bod odůvodnění), okres hradil společnosti EEB skutečně vzniklé náklady v souvislosti s provozem centrály a nepředpokládalo se ziskové rozpětí. Komise se tudíž domnívá, že podpora poskytnutá prostřednictvím oznámeného opatření je přiměřená.

(198)

Při posuzování přiměřenosti podpory přihlíží Komise k těmto aspektům:

(199)

Na základě těchto aspektů je Komise názoru, že podpora na financování autobusů na zavolání je přiměřená.

(200)

S ohledem na plnění společnosti EEB v oblasti koordinace dopravy se jedná o úkoly veřejné služby a tyto činnosti jsou z podstaty věci dostupné pro všechny subjekty na nediskriminačním základě.

(201)

Centrála je všem občanům, kteří projeví zájem, k dispozici bezplatně. Centrála mimoto shromažďuje údaje od všech poskytovatelů služeb veřejné dopravy, kteří tyto údaje chtějí poskytnout. Poskytovatelé služeb veřejné dopravy nemusejí centrále platit za to, že poskytuje informace o jimi zajišťovaných službách.

(202)

Z toho vyplývá, že přístup k dotyčné službě mají všichni uživatelé na nediskriminačním základě.

(203)

Společnost EEB nabídla autobusy na zavolání všem podnikům provozujícím autobusovou dopravu v okrese, které zajišťují veřejnou dopravu, za stejných podmínek. Tyto podmínky stanovil okres Emsland. Okres zaslal podnikům provozujícím autobusovou dopravu dopis, z něhož vyplývaly podmínky, za nichž budou autobusy na zavolání poskytnuty, a vyzval je k vyjádření zájmu.

(204)

Autobusy byly pronajímány na základě běžné smlouvy (viz rovněž 80. bod odůvodnění), ve které bylo stanoveno, že dopravní podniky hradí náklady na provoz a údržbu, nemusejí však platit nájemné. Autobusy byly subdodavateli nasazeny na trasách společnosti EEB a ostatními podniky provozujícími autobusovou dopravu na jejich vlastních trasách.

(205)

Po dohodě s okresem byly autobusy částečně používány i v rámci školní dopravy. To platí pro všech pět autobusů na zavolání.

(206)

Z toho vyplývá, že přístup k dotyčné infrastruktuře měli všichni uživatelé na nediskriminačním základě.

(207)

Převod akcií z roku 1998 umožnil z finančního hlediska pouze založení společnosti EEB, která plní přednostně úkoly veřejné služby v oblasti koordinace dopravy. Opatření proto nevede k narušení hospodářské soutěže v rozporu se společným zájmem.

(208)

Jak již bylo zmíněno, centrála shromažďuje za stejných podmínek údaje od všech dopravních podniků působících v okrese Emsland a poskytuje tyto údaje bezplatně občanům. Nevede tudíž k narušení hospodářské soutěže v rozporu se společným zájmem.

(209)

Jak již bylo uvedeno, okres Emsland nařídil rozšíření systému autobusových služeb na zavolání za podmínky, že neovlivní již existující systémy autobusových služeb na zavolání a že se bude týkat tras, které nejsou rentabilní. Jelikož autobusy byly všem zájemcům dány k dispozici za stejných podmínek, nelze mít za to, že zavedení těchto dodatečných tras vedlo k narušení hospodářské soutěže v rozporu se společným zájmem.

(210)

Z výše uvedených důvodů má Komise za to, že podpora poskytnutá ve formě převodu akcií z roku 1998, autobusy na zavolání a centrála představují příspěvek k cíli společného zájmu, že tato podpora je nezbytná a přiměřená s ohledem na tento cíl a že nedošlo k ovlivnění obchodu mezi členskými státy v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem.

(211)

Jak je zmíněno v 178. bodě odůvodnění a následujících bodech odůvodnění, převod akcií z roku 1998 nelze považovat za výlučný příspěvek k cíli spočívajícímu v koordinaci dopravy, jelikož společnosti EEB vzniká v souvislosti s vlastnictvím těchto akcií a možností s nimi volně disponovat potenciální výhoda s ohledem na její hospodářské činnosti, jež neslouží nutně koordinaci dopravy. Aby toto opatření odpovídalo prvnímu předpokladu slučitelnosti, nesmí si společnost EEB ponechat dividendy či výnosy z případného prodeje akcií z roku 1998 ani použít tyto akcie jako zajištění za účelem získání finančních prostředků pro hospodářské činnosti od třetích osob. Komise toto stanoví jako předpoklad pro slučitelnost převodu akcií z roku 1998 s vnitřním trhem.

(212)

Na základě výše uvedených úvah zastává Komise názor, že tato opatření jsou slučitelná s článkem 93 SFEU s výhradou předpokladu týkajícího se použití akcií z roku 1998.

(213)

Ustanovení čl. 3 odst. 2 nařízení (EHS) č. 1107/70 umožňuje kontrolu náhrad za plnění související s pojmem veřejné služby, která odpovídají potřebě koordinovat dopravu, a to pro dopravní podnik nebo činnosti, na které se nevztahuje nařízení (EHS) č. 1191/69.

(214)

Stejně jako v předchozích případech se vychází z toho, že místní a regionální autobusová doprava je z oblasti působnosti nařízení (EHS) č. 1191/69 vyňata (49) a je použitelné ustanovení čl. 3 odst. 2 nařízení (EHS) č. 1107/70. Podle tohoto nařízení mohou být platby uskutečněné okresem Emsland prohlášeny za slučitelné s vnitřním trhem tehdy, nehradí-li náklady na plnění určitých úkolů veřejné služby ze strany společnosti EEB. Níže bude tudíž posouzeno, zda společnost EEB obdržela za plnění svých úkolů přiměřenou vyrovnávací platbu.

(215)

Jak bylo popsáno výše, akcie společnosti RWE byly na společnost EEB převedeny na základě rozhodnutí okresu převzít provozování podniku EE. Provozování podniku EE bylo dříve zajišťováno v rámci správy okresu jako úkol veřejné služby v oblasti plánování a koordinace veřejné místní osobní dopravy. Aby mohla společnost EEB vykonávat činnost, byla zapotřebí počáteční rozvaha. Podle § 3 společenské smlouvy patří k úkolům společnosti EEB vypracování plánu dopravy pro okres Emsland, provoz centrály a organizace školní dopravy. Všechny tyto úkoly lze považovat za příspěvek k rozvoji veřejné místní dopravy v daném okrese.

(216)

Bez příjmů z dividend se snižuje tržní hodnota akcií z roku 1998 na hospodářskou hodnotu těchto akcí v rozvaze společnosti EEB. Komise se proto domnívá, že podpora ve formě převodu akcií z roku 1998 je omezena na minimum nezbytné k tomu, aby mohla společnost EEB plnit své úkoly veřejné služby, a nadměrná náhrada tudíž neexistuje.

(217)

Jak již bylo objasněno v 47. bodě odůvodnění, dne 31. července 1995 rozhodl okres o provozování centrály pro mobilitu s cílem poskytovat veřejnosti informační službu týkající se veřejné dopravy. Okres převedl tento úkol na společnost EEB při jejím založení dne 1. ledna 1997. Provoz centrály patří k úkolům, které byly společnosti EEB výslovně přiděleny na základě její společenské smlouvy.

(218)

Jak již bylo objasněno (viz 77. bod odůvodnění), okres hradil společnosti EEB skutečně vzniklé náklady v souvislosti s provozem centrály a nepředpokládalo se ziskové rozpětí. Komise proto zastává názor, že podpora poskytnutá prostřednictvím oznámeného opatření nemá za následek poskytnutí nadměrné náhrady společnosti EEB.

(219)

Jak již bylo objasněno, okres Emsland rozhodl o rozšíření systému autobusových služeb na zavolání v dané oblasti ze dvou různých důvodů (50):

(220)

Autobusy na zavolání jsou nasazeny na trasách veřejné dopravy mimo dopravní špičku s cílem zlepšit nabídku veřejné dopravy v této době. Autobusy na zavolání jsou bezbariérové.

(221)

Německo potvrdilo, že autobusy na zavolání bylo možno použít v prvé řadě pouze pro autobusovou službu na zavolání. Pokud by společnost EEB autobusy prodala, musela výnosy z prodeje převést na okres (jak se již v jednom případě stalo).

(222)

Komise se proto z níže uvedených důvodů domnívá, že nadměrná náhrada nebyla poskytnuta:

(223)

S ohledem na tyto úvahy zastává Komise názor, že podpora poskytnutá ve formě akcí z roku 1998, jakož i autobusy na zavolání a centrála nepředstavují nadměrnou náhradu za plnění úkolů veřejné služby, které společnost EEB zajišťuje pro okres Emsland.

(224)

Jak je zmíněno v 117. bodě odůvodnění a následujících bodech odůvodnění, převod akcií z roku 1998 nelze považovat za výlučný příspěvek k nehospodářským činnostem společnosti EEB, jelikož společnosti EEB vzniká v souvislosti s vlastnictvím těchto akcií a možností s nimi volně nakládat potenciální výhoda s ohledem na její hospodářské činnosti. Aby toto opatření odpovídalo prvnímu předpokladu slučitelnosti, nesmí si společnost EEB ponechat dividendy či výnosy z případného prodeje akcií z roku 1998 ani tyto akcie použít jako zajištění s cílem získat finanční prostředky pro hospodářské činnosti od třetích osob. Komise podmiňuje slučitelnost převodu akcií z roku 1998 s vnitřním trhem splněním tohoto předpokladu.

(225)

Na základě výše uvedených úvah se Komise domnívá, že tato opatření jsou slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 3 odst. 2 nařízení (EHS) č. 1107/70 s výhradou předpokladu týkajícího se použití akcií z roku 1998,

—

Akcie společnosti RWE nesmějí být použity jako zajištění či v jakékoli jiné formě, která by zvýhodnila hospodářské činnosti společnosti EEB.

—

Společnost EEB postoupí veškeré dividendy plynoucí z akcií společnosti RWE okresu Emsland.

—

Veškeré výnosy, jichž společnost EEB docílí prodejem akcií společnosti RWE, jsou postoupeny okresu Emsland.

5.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 91/40

5.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 91/40

5.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 91/41

„—

plodiny, které se v průběhu účetního období na dané ploše pěstují po sobě, plodina, která zůstává v půdě nejdéle,“,

„—

v případě plodin, které se v průběhu účetního období na dané ploše pěstují po sobě, plodina, která zůstává v půdě nejdéle,“