28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/1

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 329/2007 (2) uvádí v účinnost opatření stanovená rozhodnutím (SZBP) 2016/849, kterým se mimo jiné zrušilo a nahradilo rozhodnutí 2013/183/SZBP (3). Dne 30. listopadu 2016 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 2321 (2016), která stanoví nová opatření vůči Korejské lidově demokratické republice. Mezi ně patří zákaz vývozu pro měď, nikl, stříbro, zinek, sochy, vrtulníky a plavidla, zpřísnění zákazů v odvětví dopravy a nová omezení v bankovním odvětví.

(2)

Dne 27. února 2017 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2017/345 (4), kterým se tato opatření uvádějí v účinnost.

(3)

Nařízení (ES) č. 329/2007 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(4)

Aby se zajistila účinnost opatření stanovených tímto nařízením, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost okamžitě,

1)

V článku 1 se doplňuje nový bod, který zní:

2)

Článek 2 se mění takto:

3)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 4c

1.   Zakazuje se přímo či nepřímo dovážet, nakupovat nebo převádět ze Severní Koreje sochy uvedené v příloze IIIa, ať již pocházejí ze Severní Koreje či nikoli.

2.   Odchylně od zákazu uvedeného v odstavci 1 může příslušný orgán členského státu, na nějž odkazují internetové stránky uvedené v příloze II, dovoz, nákup nebo převod povolit, pokud tento členský stát získal předem na základě individuálního posouzení schválení Výboru pro sankce.

Příloha IIIa zahrnuje sochy uvedené v odstavci 1.

Článek 4d

1.   Zakazuje se přímo či nepřímo prodávat, dodávat, převádět nebo vyvážet do Severní Koreje vrtulníky a plavidla uvedené v příloze IIIb.

2.   Odchylně od zákazu uvedeného v odstavci 1 může příslušný orgán členského státu, na nějž odkazují internetové stránky uvedené v příloze II, takový prodej, dodávku, převod nebo vývoz povolit, pokud tento členský stát získal předem na základě individuálního posouzení schválení Výboru pro sankce.

3.   Příloha IIIb zahrnuje vrtulníky a plavidla uvedené v odstavci 1.

Článek 4e

1.   Zakazuje se:

2.   Pro účely tohoto článku se „nemovitostí“ rozumějí pozemky, budovy a jejich části nacházející se mimo území Severní Koreje.“

4)

V článku 5 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Náklad, včetně osobních zavazadel a odbavených zavazadel, nacházející se na území Unie nebo přepravovaný přes Unii, včetně nákladu na letištích, v námořních přístavech a svobodných pásmech ve smyslu článků 243 až 249 nařízení (EU) č. 952/2013, podléhá kontrole s cílem zajistit, aby neobsahoval předměty zakázané rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006), č. 1874 (2009), č. 2087 (2013), č. 2094 (2013), č. 2270 (2016) nebo č. 2321 (2016) nebo tímto nařízením, pokud:

5)

V čl. 5a odst. 1d se písmeno a) nahrazuje tímto:

6)

V článku 5a se zrušuje odstavec 1e.

7)

V článku 5a se odstavec 1f nahrazuje tímto:

„1f.   Odchylně od odst. 1d písm. a) a c) může příslušný orgán členského státu, na nějž odkazují internetové stránky uvedené v příloze II, povolit pokračování činnosti v případě některých zastoupení, dceřiných společností nebo bankovních účtů, pokud Výbor pro sankce na základě individuálního posouzení stanovil, že tato zastoupení, dceřiné společnosti nebo účty jsou nezbytné pro poskytování humanitárních činností, nebo činností diplomatických misí v Severní Koreji nebo činností Organizace spojených národů nebo jejích specializovaných agentur či souvisejících organizací nebo pro jakékoli jiné účely v souladu s cíli rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006), č. 1874 (2009), č. 2087 (2013), č. 2094 (2013), č. 2270 (2016) nebo č. 2321 (2016).“

8)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 5aa

1.   Úvěrovým a finančním institucím, na něž se vztahuje článek 16, se zakazuje otevírat bankovní účty pro severokorejské diplomatické mise či konzulární úřady a jejich severokorejské členy.

2.   Úvěrové a finanční instituce, na něž se vztahuje článek 16, nejpozději dne 11. dubna 2017 zruší veškeré bankovní účty, jejichž majiteli jsou nebo které ovládají severokorejské diplomatické mise či konzulární úřady a jejich severokorejští členové.

3.   Odchylně od odstavce 1 může příslušný orgán členského státu, na nějž odkazují internetové stránky uvedené v příloze II, na žádost severokorejské diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo jednoho z jejich členů povolit otevření jednoho bankovního účtu pro každou diplomatickou misi, konzulární úřad a člena, pokud jsou tato mise, úřad nebo člen v daném členském státě akreditováni.

4.   Odchylně od odstavce 2 může příslušný orgán členského státu, na nějž odkazují internetové stránky uvedené v příloze II, na žádost severokorejské diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo jednoho z jejich členů povolit, aby určitý bankovní účet zůstal nadále otevřen, pokud příslušný členský stát rozhodl, že daná mise, úřad nebo člen jsou v daném členském státě akreditováni a nejsou v daném členském státě majiteli žádného jiného bankovního účtu. V případě, že je severokorejská diplomatická mise, konzulární úřad nebo jejich severokorejský člen majitelem více než jednoho bankovního účtu v daném členském státě, může tato mise, úřad nebo člen uvést, který bankovní účet má být zachován.

5.   S výhradou příslušných pravidel Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích z roku 1961 a Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z roku 1963 členské státy oznámí ostatním členským státům a Komisi nejpozději dne 13. března 2017 jména a identifikační údaje všech severokorejských členů diplomatické mise a konzulárního úřadu akreditovaných pro daný členský stát a do jednoho týdne je informují o následných změnách tohoto seznamu. Členské státy uvědomí ostatní členské státy a Komisi o veškerých povoleních udělených podle odstavců 3 a 4. Příslušný orgán členského státu, na nějž odkazují internetové stránky uvedené v příloze II, může informovat úvěrové a finanční instituce v daném členském státě o totožnosti kterékoli severokorejského člena diplomatické mise nebo konzulárního úřadu akreditovaného pro tento nebo jiný členský stát.“

9)

V článku 6 se vkládá nový odstavec, který zní:

„1a.   Zmrazují se veškerá plavidla uvedená v příloze IVa a finanční prostředky a hospodářské zdroje jimi držené, pokud tak Výbor pro sankce rozhodne. Příloha IVa zahrnuje plavidla, která označil Výbor pro sankce podle odstavce 12 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2321 (2016).“

10)

Článek 9b se nahrazuje tímto:

„Článek 9b

1.   Zakazuje se poskytovat financování nebo finanční podporu obchodu se Severní Koreou, včetně udělování vývozních úvěrů, záruk nebo pojištění, fyzickým nebo právnickým osobám, orgánům nebo subjektům zapojeným do takového obchodu.

2.   Odchylně od odstavce 1 může příslušný orgán členského státu, na nějž odkazují internetové stránky uvedené v příloze II, finanční podporu obchodu se Severní Koreou povolit, pokud tento členský stát získal předem na základě individuálního posouzení schválení Výboru pro sankce.

3.   Dotčený členský stát uvědomí ostatní členské státy a Komisi o každém povolení uděleném podle odstavce 2.“

11)

Článek 11a se mění takto:

12)

Článek 11b se nahrazuje tímto:

„Článek 11b

1.   Zakazuje se:

2.   Odchylně od zákazu uvedeného v odst. 1 písm. a) může příslušný orgán členského státu, na nějž odkazují internetové stránky uvedené v příloze II, povolit pronájem, nájem či poskytnutí členů posádky, pokud tento členský stát získal předem na základě individuálního posouzení schválení Výboru pro sankce.

3.   Odchylně od zákazů uvedených v odst. 1 písm. b) a c) může příslušný orgán členského státu, na nějž odkazují internetové stránky uvedené v příloze II, povolit vlastnit, pronajímat a provozovat plavidla plující pod vlajkou Severní Koreje nebo těmto plavidlům poskytovat služby v oblasti klasifikace plavidel nebo související služby nebo registrovat nebo ponechat v registru jakékoli plavidlo, které vlastní, ovládá nebo provozuje Severní Korea nebo státní příslušníci Severní Koreje, pokud tento členský stát získal předem na základě individuálního posouzení schválení Výboru pro sankce.

4.   Odchylně od zákazu uvedeného v odst. 1 písm. e) může příslušný orgán členského státu, na nějž odkazují internetové stránky uvedené v příloze II, povolit poskytování pojišťovacích nebo zajišťovacích služeb, pokud Výbor pro sankce na základě individuálního posouzení předem stanovil, že toto plavidlo provozuje činnosti výlučně pro účely obživy, které nebudou využity severokorejskými osobami nebo subjekty k vytváření příjmů, nebo výlučně pro humanitární účely.

5.   Dotčený členský stát uvědomí ostatní členské státy a Komisi o každém povolení uděleném podle odstavců 2, 3 a 4.“

13)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 11c

Odchylně od zákazů vyplývajících z rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006), č. 1874 (2009), č. 2087 (2013), č. 2094 (2013), č. 2070 (2016) nebo č. 2321 (2016) může příslušný orgán členského státu, na nějž odkazují internetové stránky uvedené v příloze II, povolit jakékoliv činnosti, pokud Výbor pro sankce na základě individuálního posouzení stanovil, že jsou nezbytné k usnadnění práce mezinárodních a nevládních organizací vykonávajících činnosti v oblasti pomoci a podpory v Severní Koreji ve prospěch civilního obyvatelstva v Severní Koreji podle odstavce 46 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2321 (2016).“

14)

V čl. 13 odst. 1 se písmena c), d) a g) nahrazují tímto:

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/9

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 765/2006 (2) stanoví zákaz vývozu vybavení, které by mohlo být použito k vnitřní represi, jakékoli osobě, subjektu či orgánu v Bělorusku nebo pro použití v této zemi, jakož i poskytování související technické pomoci, zprostředkovatelských služeb, financování nebo finanční pomoci.

(2)

Nařízením (ES) č. 765/2006 se uvádí v účinnost opatření stanovená rozhodnutím 2012/642/SZBP.

(3)

Rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/350 (3), kterým se mění rozhodnutí 2012/642/SZBP, vyjímá ze zákazu vývozu biatlonové vybavení.

(4)

Tímto nařízením nejsou dotčeny požadavky na udělování povolení podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012 (4).

(5)

Nařízení (ES) č. 765/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Aby byla zajištěna účinnost opatření stanovených tímto nařízením, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost okamžitě,

1)

v článku 1a se doplňuje nový odstavec, který zní:

„4.   Odstavec 1 se nepoužije na pušky a střelivo a mířidla pro ně určené, které jsou uvedeny v příloze IV, které jsou rovnež v souladu se specifikacemi pro biatlonové vybavení uvedenými v pravidlech akcí a soutěží Mezinárodní biatlonové unie (IBU) a které jsou určeny výlučně pro použití při biatlonových závodech a tréninku.“;

2)

v článku 1b se doplňuje nový odstavec, který zní:

„4.   Odstavec 1 se nepoužije na pušky a střelivo a mířidla pro ně určené, které jsou uvedeny v příloze IV, které jsou rovněž v souladu se specifikacemi pro biatlonové vybavení uvedenými v pravidlech akcí a soutěží Mezinárodní biatlonové unie a které jsou určeny výlučně pro použití při biatlonových závodech a tréninku.“

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/11

(1)

V souladu s čl. 53 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012 přezkoumala Komise žádost Itálie o schválení změn specifikace chráněného označení původu „Pistacchio Verde di Bronte“ zapsaného do rejstříku podle nařízení Komise (EU) č. 21/2010 (2).

(2)

Jelikož daná změna není menšího rozsahu ve smyslu čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, zveřejnila Komise žádost o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie  (3).

(3)

Jelikož Komisi nebylo předloženo žádné prohlášení o námitce podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být změna specifikace schválena,

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/12

(1)

V souladu s čl. 53 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012 Komise přezkoumala žádost Německa o schválení změny specifikace chráněného zeměpisného označení „Schwäbische Spätzle“/„Schwäbische Knöpfle“ zapsaného do rejstříku podle nařízení Komise (EU) č. 186/2012 (2).

(2)

Jelikož daná změna není menšího rozsahu ve smyslu čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, zveřejnila Komise žádost o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie  (3).

(3)

Jelikož Komisi nebylo předloženo žádné prohlášení o námitce podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být změna specifikace schválena,

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/13

(1)

V nizozemském jazykovém znění nařízení Komise (EU) č. 1321/2014 (2), ve znění nařízení (EU) 2015/1088 (3), v bodě 145.A.55 písm. c) podbodě 3 přílohy II (část 145) je uveden chybný údaj, pokud jde o počet let, za něž se předají uchovávané záznamy o údržbě. Je proto nezbytné provést opravu nizozemského znění. Tato oprava se netýká ostatních jazykových znění.

(2)

V bulharském, estonském a německém jazykovém znění nařízení (EU) č. 1321/2014, ve znění nařízení (EU) 2015/1088, v bodě 145.A.70 písm. a) podbodě 6 přílohy II (část 145) došlo k chybě, jež spočívá ve vypuštění výrazu „podpůrný personál“. Je proto nezbytné provést opravu bulharského, estonského a německého znění. Tato oprava se netýká ostatních jazykových znění.

(3)

Nařízení (EU) č. 1321/2014 by proto mělo být odpovídajícím způsobem opraveno.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 65 odst. 1 nařízení (ES) č. 216/2008,

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/15

(1)

Příloha II nařízení (ES) č. 1333/2008 stanoví seznam potravinářských přídatných látek Unie schválených pro použití v potravinách a podmínky jejich použití.

(2)

Uvedený seznam může být aktualizován v souladu s jednotným postupem uvedeným v čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1331/2008 (2), a to buď z podnětu Komise, nebo na základě podání žádosti.

(3)

Dne 27. května 2015 byla předložena žádost o povolení používání steviol-glykosidů (E 960) jako sladidla v některých cukrářských výrobcích se sníženým obsahem energie. Žádost byla následně zpřístupněna členským státům na základě článku 4 nařízení (ES) č. 1331/2008.

(4)

Steviol-glykosidy jsou nekalorické sladce chutnající složky, jež mohou být použity k nahrazení kalorických cukrů v některých cukrářských výrobcích, čímž se sníží jejich energetická hodnota a spotřebitelům se nabídnou výrobky se sníženým obsahem energie v souladu s článkem 7 nařízení (ES) č. 1333/2008. Použití steviol-glykosidů společně s cukrem dodává těmto výrobkům sladkost a ve srovnání s výrobky, ve kterých se pro účely slazení používají pouze steviol-glykosidy, zlepšuje jejich chuťový profil, neboť cukr překrývá chuťový dozvuk steviol-glykosidů.

(5)

Podle čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1331/2008 je Komise povinna požádat za účelem aktualizace seznamu potravinářských přídatných látek Unie uvedeného v příloze II nařízení (ES) č. 1333/2008 o stanovisko Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“).

(6)

V roce 2010 přijal úřad vědecké stanovisko (3) o bezpečnosti steviol-glykosidů pro navržená použití jakožto potravinářské přídatné látky (E 960) a stanovil jejich přijatelný denní příjem (ADI) na 4 mg/kg tělesné hmotnosti/den, vyjádřený jako ekvivalenty steviolu.

(7)

V roce 2015 úřad revidoval posouzení expozice steviol-glykosidům a dospěl k závěru, že v jedné zemi jsou odhady expozice nižší než ADI u všech věkových skupin s výjimkou batolat na horním rozpětí odhadů na vysoké úrovni (95. percentil) (4). Z výpočtů expozice, které provedl Rijksinstituut voor Volksgezondheid en Milieu v roce 2015, vyplynulo, že navrhované rozšíření použití neovlivní 95. percentil expozice u malých dětí ve věku dva až šest let v Nizozemsku, pokud se předpokládá, že výrobky, které obsahují steviol-glykosidy, mají 25 % podíl na trhu, a za předpokladu 100 % věrnosti značce.

(8)

Ve svém stanovisku z roku 2015 úřad uvedl, že v rámci systému klasifikace potravin FoodEx není možné zohlednit všechna omezení nebo výjimky týkající se používání steviol-glykosidů (E 960) v potravinách spadajících do podkategorie potravin 05.2. Proto bylo celé kategorii potravin přiděleno nejvyšší maximální množství 2 000 mg/kg, což vedlo k nadhodnocení expozice. Kromě toho potraviny kategorie 05.2 „Ostatní cukrovinky včetně drobných cukrovinek na osvěžení dechu“ nebyly označeny za jednu z kategorií potravin, jež jsou hlavním zdrojem expozice steviol-glykosidům (E 960).

(9)

Vzhledem k tomu, že odhady expozice jsou nižší než ADI u všech věkových skupin, nejsou navrhované způsoby použití a množství použití steviol-glykosidů (E 960) jako sladidla důvodem k obavám o bezpečnost.

(10)

Je proto vhodné povolit použití steviol-glykosidů (E 960) jako sladidla v některých cukrářských výrobcích se sníženým obsahem energie v podkategorii potravin 05.2 „Ostatní cukrovinky včetně drobných cukrovinek na osvěžení dechu“: tvrdé cukrovinky (bonbóny a lízátka), měkké cukrovinky (žvýkací bonbóny, ovocné želé nebo výrobky z cukrové pěny/marshmallows), lékořice, nugát a marcipán (v maximálním množství 350 mg/kg); pastilky pro osvěžení dechu s výraznou příchutí (v maximálním množství 670 mg/kg) a mikrocukrovinky pro osvěžení dechu (v maximálním množství 2 000 mg/kg).

(11)

Příloha II nařízení (ES) č. 1333/2008 by měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(12)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/18

(1)

Dne 7. října 2016 Evropská komise (dále jen „Komise“) uložila prozatímní antidumpingové clo na dovoz plochých výrobků z nelegované oceli nebo legované oceli (vyjma nerezavějící oceli, křemíkové elektrotechnické oceli, nástrojové oceli a rychlořezné oceli), válcovaných za tepla, neplátovaných, nepokovených ani nepotažených, jiných než ve svitcích, o tloušťce převyšující 10 mm a o šířce 600 mm nebo větší, nebo o tloušťce 4,75 mm nebo větší, avšak nepřesahující 10 mm, a o šířce 2 050 mm nebo větší (dále jen „tlusté plechy“) pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“), do Evropské unie (dále jen „Unie“), a to prováděcím nařízením Komise (EU) 2016/1777 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“).

(2)

Komise dne 13. února 2016 zahájila šetření zveřejněním oznámení o zahájení řízení v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) na základě podnětu, který podalo dne 4. ledna 2016 Sdružení evropských výrobců oceli (dále jen „Eurofer“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby tlustých plechů v Unii.

(3)

Jak je uvedeno ve 28. a 29. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2015 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“) a zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týká období od 1. ledna 2012 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(4)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2016/1357 (3) Komise počínaje dnem 11. srpna 2016 zavedla celní evidenci dovozu tlustých plechů pocházejících z ČLR. Celní evidence dovozu byla ukončena dne 8. října 2016 uložením prozatímních opatření.

(5)

Zúčastněné strany měly lhůtu 20 dnů po zahájení evidence na předložení svých připomínek. Žádné připomínky vzneseny nebyly.

(6)

Po poskytnutí informací o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo, předložil k těmto prozatímním zjištěním písemné připomínky Eurofer, sdružení výrobců oceli z ČLR (dále jen „CISA“), dovozce tlustých plechů v Unii uvedený ve 34. bodě odůvodnění prozatímního nařízení (dále jen „jeden dovozce“) a ad-hoc sdružení uživatelů navazujícího odvětví (věže pro větrné turbíny).

(7)

Stranám, které požádaly o slyšení, byla tato možnost poskytnuta. Slyšení bylo uspořádáno s vyvážejícím výrobcem z ČLR, sdružením CISA a jedním dovozcem.

(8)

Komise zvážila písemné a ústní připomínky zúčastněných stran a v případě potřeby se jimi zabývala níže.

(9)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění. Za účelem ověření odpovědí na dotazník dovozců, kteří nejsou ve spojení, se uskutečnily inspekce na místě v prostorách těchto společností:

(10)

Všem stranám Komise sdělila nejdůležitější skutečnosti a úvahy, na jejichž základě se rozhodla uložit konečné antidumpingové clo na dovoz tlustých plechů pocházejících z ČLR do Unie a provést konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla (dále jen „poskytnutí konečných informací“).

(11)

Všem účastníkům řízení byla poskytnuta lhůta, během níž mohli k uvedeným konečným informacím předložit svá stanoviska. Eurofer, sdružení CISA a jeden dovozce svá stanoviska předložili po poskytnutí konečných informací prostřednictvím písemných podání a během slyšení. Připomínky předložené zúčastněnými stranami byly zváženy a případně vzaty v úvahu.

(12)

Sdružení CISA uvedlo, že vzorek výrobců v Unii, který představuje 28,5 % celkového prodeje výrobního odvětví Unie je příliš malý a nedostatečný z hlediska prodeje.

(13)

Jak je uvedeno ve 12. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, vzorek výrobců v Unii byl vybrán na základě největšího objemu prodeje v Unii během období šetření, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen.

(14)

Již z tohoto důvodu bylo nutné toto tvrzení zamítnout. Jak je uvedeno ve 197. bodě odůvodnění, mezi typy výrobku vyváženými vyvážejícími výrobci z ČLR zařazenými do vzorku a mezi typy výrobku prodávanými výrobci v Unii zařazenými do vzorku na trhu Unie je téměř úplná shoda, a to více než 90 % (u objemu) a kolem 70 % (u kontrolního čísla výrobku, dále jen „PCN“, které se pro účely šetření používá k rozlišení typů výrobku).

(15)

Po poskytnutí konečných informací se sdružení CISA ve svých připomínkách a během slyšení vrátilo k této otázce a uvedlo, že je velmi těžko uvěřitelné, že u PCN existuje téměř úplná shoda, když většinu PCN výrobci v Unii zařazení do vzorku neprodávají. Komise poznamenává, že shoda PCN byla následně znovu ověřena a že hodnoty uvedené ve 14. bodě odůvodnění jsou správné.

(16)

Komise v této souvislosti podotýká, že „shodou“ se rozumí, že pro typ výrobku vyváženého vyvážejícími výrobci z ČLR zařazenými do vzorku pod daným PCN existuje alespoň jedna transakce pro typ výrobku se stejným PCN ze strany výrobců v Unii zařazených do vzorku. Hodnota 90 % shody u objemu znamená, že 90 % dovozních transakcí provedených během období šetření vyvážejícími výrobci z ČLR zařazenými do vzorku spadá pod stejné PCN, pro které existuje alespoň jedna transakce ze strany výrobců v Unii zařazených do vzorku. Hodnota 70 % shody u PCN znamená, že pro 70 % typů výrobku, které se dovážejí pod daným PCN, existuje alespoň jedna shodující se transakce ze strany výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(17)

Komise proto dospěla k závěru, že vzorek výrobců v Unii reprezentativní je, a to i kdyby nestačila sama skutečnost, že je založen na největším možném objemu, který by mohl být přiměřeně prošetřen.

(18)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se metody výběru vzorků, prozatímní zjištění uvedená v 11. až 24. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(19)

Ve 25. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se píše, že sedm vyvážejících výrobců v ČLR uvedlo, že hodlá požádat o individuální zjišťování podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení.

(20)

Zatímco žádný z těchto vyvážejících výrobců neodpověděl na dotazník, a proto nebyla žádná žádost považována za obdrženou, jeden z těchto sedmi vyvážejících výrobců zaslal formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a po zveřejnění prozatímního nařízení požádal Komisi o posouzení své žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství.

(21)

Vzhledem k tomu, že tento vyvážející výrobce neodpověděl na dotazník, žádost společnosti o individuální zjišťování byla zamítnuta, protože vyvážející výrobce neprokázal, že podmínky pro udělení individuálního zjišťování splňuje. V této souvislosti byl informován, že samotné předložení formuláře žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství na podporu žádosti nestačí. Komise jeho žádost o zacházení jako v tržním hospodářství neposoudila v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. d) základního nařízení, protože nebyl zařazen do vzorku a ani úspěšně nepožádal o individuální zjišťování.

(22)

Jelikož ohledně individuálního zjišťování nebyly podány žádné další připomínky, prozatímní zjištění uvedená ve 25. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(23)

Ve 30. a 31. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je stanovena prozatímní definice dotčeného výrobku.

(24)

Ve 34. a 41. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jsou uvedena tvrzení jednoho dovozce týkající se definice výrobku a jejich posouzení Komisí.

(25)

Po uložení prozatímních opatření jeden dovozce a sdružení CISA předložili další žádosti s obdobnými argumenty, že určité typy výrobku, tedy:

jimi označované jako „zvláštní tlusté plechy“, by měly být z definice výrobku vyloučeny.

(26)

Komise podotýká, že „zvláštní tlusté plechy“ i ostatní tlusté plechy lze vyrábět na míru, takže to není relevantním kritériem pro rozlišování mezi nimi.

(27)

K této žádosti o vyloučení bylo předloženo několik podporujících argumentů, které jsou jednotlivě analyzovány níže.

(28)

Komise nejprve připomíná, že podle judikatury rozsah pojmu „posuzovaný výrobek“ neupřesňuje ani základní nařízení ani antidumpingová dohoda WTO. Soud se proto domnívá, že Komise má při definování posuzovaného výrobku širokou pravomoc. Zejména neexistuje požadavek na homogenitu nebo podobnost mezi danými výrobky. Soudy Unie považovaly za důležité spíše to, zda všechny dané výrobky sdílejí stejné základní fyzikální a technické vlastnosti. Tribunál měl rovněž za to, že relevantními kritérii mohou být koncové použití a vzájemná zaměnitelnost.

(29)

Komise nejprve provede analýzu těchto kritérií v projednávané věci, a poté objasní, jak se na jejím základě rozhodla svou širokou pravomoc uplatnit.

(30)

Jeden dovozce tvrdil, že „zvláštní tlusté plechy“ lze snadno od „komoditních tlustých plechů“ odlišit prostřednictvím chemických vlastností, jako je obsah uhlíku, fyzikálních vlastností, jako je mez kluzu nebo tvrdost podle Brinella, a technických vlastností, jako je označení třídy nebo tloušťka.

(31)

Sdružení CISA uvedlo, že nejdůležitějším kritériem (podle objemu vývozu) pro rozlišení „zvláštních tlustých plechů“ je jejich tloušťka, jejímž uplatněním dojde k vyloučení více než poloviny výrobků. Sdružení CISA tento argument pro vyloučení z definice výrobku založilo na struktuře PCN, která se pro účely šetření používá k seskupení různých typů výrobku.

(32)

Struktura PCN se používá, aby se zajistilo, že budou porovnány výrobky se srovnatelnými náklady a cenami – o použití nebo zaměnitelnosti výrobku nic nevypovídá. Tloušťka rovněž o fyzikálních, chemických nebo technických vlastnostech výrobku nevypovídá. Žádná ze zúčastněných stran nebyla zejména schopna prokázat, že by tlustý plech o tloušťce 155 mm nemohl mít stejné koncové užití jako tlustý plech o tloušťce 145 mm a nemohl by s ním být zaměnitelný, kdyby všechny ostatní parametry byly stejné.

(33)

A přestože mohou tyto konkrétní rozdíly ve specifických vlastnostech, uvedené ve 30. bodě odůvodnění, existovat, neznamená to, že „zvláštní tlusté plechy“ nemají stejné základní vlastnosti jako „komoditní tlusté plechy“.

(34)

Eurofer požádal, aby definice výrobku zůstala beze změny a podpořil argumenty Komise uvedené ve 36. a 41. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(35)

Dále uvedl, že dumpingový dovoz z ČLR zahrnuje široké rozpětí tříd oceli a rozměrů a patří do něj legované i nelegované ocelové tlusté plechy. Závěrem poznamenal, že žádný „zvláštní požadavek na homogenitu nebo podobnost mezi výrobky“, na které se vztahuje definice dotčeného výrobku, neexistuje.

(36)

Komise konstatuje, že v rámci antidumpingových šetření je vskutku běžné, že definice výrobku zahrnuje stovky nebo dokonce i tisíce typů výrobku, které nejsou identické ani homogenní, ale stále mají stejné základní vlastnosti, jako je to i v případě tohoto šetření.

(37)

Po poskytnutí konečných informací se sdružení CISA, Eurofer a jeden dovozce k této otázce vrátili ve svých připomínkách a během slyšení.

(38)

S ohledem na výše uvedené připomínky Komise poznamenává, že jako u většiny šetření zahrnuje definice dotčeného výrobku širokou škálu typů výrobku, které mají stejné nebo podobné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti. Skutečnost, že se tyto vlastnosti mohou u různých typů výrobku lišit, může opravdu vést k tomu, že je pokryta široká škála typů.

(39)

Komise dále konstatuje, že ačkoli různé typy tlustých plechů mají různé tloušťky, třídy oceli atd., sdružení CISA a jeden dovozce nepředložili žádný důkaz nebo podstatný argument, že by 150 mm tloušťka byla vhodná k rozlišení mezi „zvláštními tlustými plechy“ a „komoditními tlustými plechy“ s ohledem na fyzikální, chemické a technické vlastnosti nebo konečné použití a zaměnitelnost (viz oddíl 2.1.2).

(40)

Na základě výše uvedených skutečností vyvozuje Komise závěr, že „zvláštní tlusté plechy“ a „komoditní tlusté plechy“ mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti.

(41)

Sdružení CISA a jeden dovozce rovněž tvrdili, že dovoz „zvláštních tlustých plechů“ má zcela odlišné koncové užití a že jej nelze zaměnit s dovozem „komoditních tlustých plechů“. Sdružení CISA uvedlo, že dovoz „zvláštních tlustých plechů“ je v zásadě určen pro kovoobráběcí průmysl v Unii, který je na tomto dovozu závislý.

(42)

Zároveň jeden dovozce uvedl, že „zvláštní tlusté plechy“ se používají v odvětví energetiky a řadě dalších odvětví, mimo jiné odvětví výroby důlních strojů a strojů pro zemní práce, jeřábů a zdvihacích zařízení, mostních konstrukcí, věží pro větrné turbíny atd.

(43)

Žádní uživatelé v Unii ani v odvětvích uvedených ve 41. a 42. bodě odůvodnění argument uvedený ve 40. bodě odůvodnění nepodpořili. Naopak zejména v případě věží pro větrné turbíny ukazují důkazy poskytnuté tímto dovozcem a ostatními zúčastněnými stranami, že výrobci věží pro větrné turbíny kupují tlusté plechy, které spadají nikoli pod definici „zvláštních tlustých plechů“ navrženou jedním dovozcem nebo sdružením CISA, nýbrž spíše pod definici „komoditních tlustých plechů“.

(44)

Komise konstatuje, že skutečně existuje celá řada různých koncových užití pro „zvláštní tlusté plechy“. Zúčastněné strany však nepředložily podrobné důkazy (například faktury odběratelům v těchto odvětvích, který by prokázaly, že tato odvětví tyto výrobky skutečně používají), které by Komisi umožnily provést posouzení, zda tato koncová užití jsou pro „zvláštní tlusté plechy“ a „komoditní tlusté plechy“ odlišná nebo zda tyto plechy může ve skutečnosti většina koncových uživatelů vzájemně zaměnit. Tudíž nebyl předložen žádný důkaz o tom, že „zvláštní tlusté plechy“ nejsou zaměnitelné s jinými tlustými plechy.

(45)

Po poskytnutí konečných informací se sdružení CISA, jeden dovozce a Eurofer k této otázce vrátili ve svých připomínkách a během slyšení. Sdružení CISA žádné nové argumenty nevzneslo. Jeden dovozce uvedl, že užití tlustých plechů závisí na vypočtených strukturálních hodnotách a mechanických vlivech (v závislosti na fyzikálních a chemických vlastnostech) a na obchodních aspektech (v závislosti na cenách a nákladech v rámci výrobních procesů).

(46)

Aby svoje argumenty podpořil, poukázal na:

(47)

Komise konstatuje, že ani sdružení CISA, ani jeden dovozce nepředložili žádný důkaz, kterým by doložili, že objektivním rozdílem mezi „zvláštními tlustými plechy“ a „komoditními tlustými plechy“ je, zda má plech tloušťku vyšší nebo nižší než 150 mm.

(48)

Kromě toho nebyl předložen žádný důkaz, který by ukázal, že nedochází k žádnému překrývání a konkurenci mezi sousedními segmenty tlustých plechů, například těmi s tloušťkou 155 mm a 145 mm. Naopak u několika faktur předložených jedním dovozcem se ukázalo, že „komoditní tlusté plechy“ a „zvláštní tlusté plechy“ byly prodány na téže faktuře témuž zákazníkovi.

(49)

Po poskytnutí konečných informací jeden dovozce dále uvedl, že Komise by mohla vytvořit nový samostatný kód TARIC pro rozlišení mezi „komoditními tlustými plechy“ a „zvláštními tlustými plechy“ pomocí fyzikálních a chemických vlastností a také tloušťky. Tato strana dále navrhla formální požadavek na inspekční zprávu nezávislé společnosti zabývající se průzkumy za účelem potvrzení výše uvedeného rozdílu po celním odbavení.

(50)

Vzhledem k tomu, že mezním bodem mezi „zvláštními tlustými plechy“ a „komoditními tlustými plechy“ je tloušťka 150 mm, která nebyla řádně odůvodněna, argumentem týkajícím se definice celních kódů a formální inspekce, který byl navržen dovozcem, není třeba se zabývat. Komise nicméně souhlasí, že je v zásadě možné z technického hlediska určité výrobky z definice výrobku vyloučit. Rozhodující otázkou však je, zda na základě právních, hospodářských a politických úvah je takové vyloučení odůvodněné (více k tomuto bodu v následujícím oddílu).

(51)

Jeden dovozce dále ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací poskytl několik anonymizovaných faktur, které označil za své prodeje „zvláštních tlustých plechů“ uživatelům v odvětví energetiky, odvětví výroby důlních strojů a strojů pro zemní práce, jeřábů a zdvihacích zařízení, mostních konstrukcí, věží pro větrné turbíny atd. Tento dovozce také nabídl souhlas s opatřeními Komise k ověření těchto údajů.

(52)

Komise se domnívá, že takové ověření není v projednávaném případě nezbytné. Vzhledem k velmi opožděné nabídce by to také bylo v praxi velmi obtížné, ne-li nemožné provést.

(53)

Jak je však uvedeno ve 47. bodě odůvodnění, z několika faktur předložených tímto dovozcem vyplynulo, že „komoditní tlusté plechy“ a „zvláštní tlusté plechy“ byly prodány na téže faktuře témuž zákazníkovi. To jasně ukazuje, že stejní odběratelé mohou používat oba druhy tlustých plechů.

(54)

Jeden dovozce ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací také poukázal na publikaci Stahl-Informations-Zentrum, která různá užití tlustých plechů popisuje. Komise bere tuto zprávu na vědomí a je si vědoma různých užití tlustých plechů. Jak je však uvedeno ve 44. bodě odůvodnění, nebyl předložen žádný důkaz o tom, že „zvláštní tlusté plechy“ nejsou zaměnitelné s jinými tlustými plechy.

(55)

Závěrem jeden dovozce ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací poukázal na antidumpingová opatření na tlusté plechy v Austrálii a USA, ve kterých došlo k vyloučení určitých typů výrobku v závislosti na třídě a tloušťce.

(56)

Komise však konstatuje, že k těmto vyloučením došlo v době zahájení těchto řízení a že neexistuje odůvodnění, proč o těchto vyloučeních bylo rozhodnuto. V každém případě rozhodnutí ostatních členů WTO nemají na situaci v Unii vliv.

(57)

Eurofer ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací uvedl, že kategorie stanovená jedním dovozcem a sdružením CISA jako „zvláštní tlusté plechy“ je vytvořená pouze na základě jejich vlastní dohodnuté klasifikace. K doložení tohoto tvrzení Eurofer poukázal na dva příklady, které potvrzují zjištění Komise uvedené ve 47. bodě odůvodnění:

(58)

Na tomto základě Komise argument, že „zvláštní tlusté plechy“ mají jiné koncové užití a že nejsou zaměnitelné s jinými výrobky, které jsou předmětem šetření, zamítá.

(59)

Komise poznamenává, že skutečnost, že u výrobků definovaných jako tlusté plechy lze rozlišovat mezi různými typy, třídami, kvalitami a dalšími vlastnostmi tlustých plechů a že ve výrobních metodách a nákladech mohou existovat rozdíly, nevylučuje, že tlusté plechy mohou být považovány za jediný výrobek, pokud mají stejné základní fyzikální, technické a/nebo chemické vlastnosti. V tomto ohledu se Komise odvolává na judikaturu citovanou ve 28. bodě odůvodnění.

(60)

Komise rovněž uznává, že pokud by to považovala za vhodné, mohla by určité výrobky z působnosti tohoto šetření vyloučit, tak jako to udělaly vyšetřující orgány v ostatních členských státech WTO.

(61)

Komise se však domnívá, že na základě posouzení všech skutečností zjištěných v průběhu šetření není takové vyloučení odůvodněné.

(62)

Sdružení CISA předložilo výpočet prokazující, že vyloučení „zvláštních tlustých plechů“ by se dotklo 9,2 % celkového dovozu z ČLR. Na tomto základě sdružení tvrdilo, že vyloučení „zvláštních tlustých plechů“ z definice výrobku „bude mít na celkový výsledek šetření velmi omezený dopad“ a že „by to nemělo obecný účinek antidumpingových opatření na dovoz dumpingových tlustých plechů ohrozit“, jelikož „komoditní tlusté plechy“ by stále opatřením podléhaly.

(63)

Analýza prodeje na vývoz vyvážejících výrobců z ČLR zařazených do vzorku na základě PCN ukázala, že „zvláštní tlusté plechy“ podbízejí prodejní ceny výrobního odvětví Unie a tím přispívají újmě, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo.

(64)

Jelikož nelze určit, zda mají „zvláštní tlusté plechy“ jiné koncové použití než „komoditní tlusté plechy“ a zda nejsou vzájemně zaměnitelné, nemůže být toto v současnosti omezené množství prodeje použito jako indikace, že jejich vyloučení by účinnost opatření neohrozilo. Kdyby „zvláštní tlusté plechy“ byly z definice výrobku vyloučeny, uživatelé, kteří si v současné době kupují „komoditní tlusté plechy“, by mohli přejít na „zvláštní tlusté plechy“, čímž by se vyhnuli clu a ohrozili by účinnost opatření.

(65)

Na rozdíl od situace v ostatních členských státech WTO navíc všechny typy tlustých plechů vyrábí ve významném množství výrobci v Unii a všechny tyto výrobky byly předmětem dumpingu působícího újmu.

(66)

Na tomto základě Komise odmítá argument, že vyloučení „zvláštních tlustých plechů“ by účinnost antidumpingových opatření neohrozilo.

(67)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že ze žádného z argumentů vznesených sdružením CISA a jedním dovozcem nevyplývá, proč by se měly „zvláštní tlusté plechy“ v rámci šetření z definice výrobku vyloučit.

(68)

Jelikož v souvislosti s definicí výrobku nebyly vzneseny další připomínky, Komise potvrzuje definici dotčeného výrobku stanovenou v 30. a 31. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(69)

Jak je stanoveno ve 43. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, žádný z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku o zacházení jako v tržním hospodářství nezískal a žádné žádosti o individuální zjišťování včetně žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství schváleny nebyly.

(70)

V prozatímním nařízení Komise v souladu s čl. 2 odst. 7 základního nařízení vybrala jako srovnatelnou zemi Austrálii.

(71)

Po zveřejnění prozatímního nařízení sdružení CISA poznamenalo, že v podnětu na začátku šetření mělo připomínky k možnému použití Spojených států amerických, v níž vyjádřilo velké znepokojení nad touto volbou, jelikož by Komise použila údaje od společností ve spojení s výrobním odvětvím Unie. Sdružení CISA uvedlo, že Komise by měla použít údaje z jiných zemí a použít USA pouze jako poslední možnost při nedostatečné spolupráci ze strany jiných zemí.

(72)

Po zveřejnění prozatímního nařízení měli Eurofer, jeden vyvážející výrobce v ČLR a sdružení CISA připomínky k výběru Austrálie a požádali, aby místo Austrálie Komise použila Spojené státy americké.

(73)

Eurofer a vyvážející výrobce z ČLR navrhli, aby Komise použila údaje ze Spojených států amerických, protože tam je více konkurujících domácích výrobců a z toho důvodu by byly k dispozici údaje o více typech výrobků než od jediného australského výrobce.

(74)

Vzhledem k tomu, že při šetření spolupracoval pouze jeden výrobce v USA, údaje od ostatních výrobců by v případě, že by USA byly vybrány jako srovnatelná země, nebyly dostupné.

(75)

Sdružení CISA požádalo, aby Komise vypočítala dumpingová rozpětí na základě údajů od jediného spolupracujícího výrobce v USA a pokud by výsledek byl „zcela odlišný“ od toho, který získala v prozatímní fázi při použití údajů z Austrálie, měla by Komise shledat, že Austrálie není „platnou srovnatelnou zemí“ a použít místo ní USA.

(76)

Tato žádost byla zamítnuta. Jak je uvedeno ve 44. až 52. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jako srovnatelná země byla vybrána Austrálie a jejich nové argumenty neprokázaly, že by Austrálie byla nevhodná.

(77)

Po zveřejnění konečných informací sdružení CISA předložilo další připomínky týkající se vhodnosti Austrálie jako srovnatelné země.

(78)

Za prvé poznamenalo, že dumpingová rozpětí vypočítaná pro vyvážející výrobce z ČLR byla vyšší než rozpětí újmy, a proto byla běžná hodnota v Austrálii vyšší než cena výrobního odvětví Unie nepůsobící újmu, pokud se uvažuje její průměr. Na tomto základě dospělo sdružení CISA k závěru, že Austrálie „nemůže být v žádném případě považována za platnou srovnatelnou zemi“.

(79)

Toto tvrzení se zamítá. Úroveň běžné hodnoty založená na cenách nebo nákladech v dotčené zemi s tržním hospodářstvím je informace, která se ověřuje po vybrání srovnatelné země. Běžná hodnota je domácí cena obdobného výrobku na domácím trhu v zemi s tržním hospodářstvím a ne důvodem k tomu, aby Austrálie nemohla být považována za srovnatelnou zemi.

(80)

Za druhé sdružení CISA poukázalo na nedávný případ proti ČLR (tyče pro výztuž) (12), o kterém tvrdilo, že Komise vypustila některé typy výrobku z běžné hodnoty ve srovnatelné zemi poté, co „zúčastněné strany zpochybnily velmi vysoké domácí ceny a výrobní náklady“.

(81)

Příklad citovaný sdružením CISA nemá se současným vyšetřováním žádnou spojitost. V případě tyčí pro výztuž Komise objevila určité typy výrobku vyráběné podle norem srovnatelné země, které nekonkurovaly typům výrobku vyvážených z ČLR. Tyto konkrétní typy výrobku nebyly při srovnání běžné hodnoty s vývozní cenou vyvážejících výrobců z ČLR zohledněny.

(82)

Vzhledem k tomu, že sdružení CISA neučinilo žádné tvrzení o tom, že výrobce v Austrálii vyrábí typy výrobku, které nekonkurují typům výrobku vyváženým z ČLR do Unie, je tento příklad bezvýznamný.

(83)

Jelikož ohledně srovnatelné země nebyly podány žádné další připomínky, prozatímní rozhodnutí použít Austrálii jako srovnatelnou zemi uvedené v 52. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(84)

Eurofer se vyjádřil k prozatímní metodě Komise uvedené v 68. bodě odůvodnění prozatímního nařízení týkající se typů výrobku, které výrobce ve srovnatelné zemi neprodává. Požádal, aby Komise „zahrnula úpravu zohledňující vyšší náklady“ výrobků neprodávaných na domácím trhu srovnatelné země.

(85)

Komise tuto žádost zamítá, jelikož jediné dostupné údaje ohledně nákladů nebo ceny tlustých plechů v Austrálii jsou ověřené údaje výrobce ve srovnatelné zemi. Pokud výrobce určitý typ výrobku vyvážený vyvážejícím výrobcem z ČLR nevyráběl, nejsou k takové úpravě dostupné žádné údaje.

(86)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky ohledně běžné hodnoty, závěry uvedené v 53. až 68. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(87)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně vývozní ceny, závěry uvedené v 69. a 70. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(88)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně srovnání, závěry uvedené v 71. až 73. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(89)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně dumpingových rozpětí, dumpingová rozpětí uvedená tabulce 2 prozatímního nařízení se potvrzují.

(90)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se definice výrobního odvětví Unie a výroby v Unii, závěry uvedené v 82. až 85. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(91)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se spotřeby v Unii, závěry uvedené v 86. až 89. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(92)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se objemu dovozu a jeho podílu na trhu, závěry uvedené v 90. až 94. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(93)

Eurofer uvedl, že by „Komise měla být opatrná, aby rozpětí cenového podbízení nepodcenila nereálně vysokými úpravami nákladů po dovozu“.

(94)

Komise však podotýká, že částky nákladů po dovozu byly potvrzeny při inspekci na místě, a proto je nelze považovat za nereálně vysoké.

(95)

Eurofer dále tvrdil, že „ceny výrobního odvětví Unie by také neměly být sníženy u provizí stran ve spojení vyplacených v rámci skupiny společností“.

(96)

Komise poznamenává, že odečtení provize je odůvodněné, když společnost zasahující do transakce plní funkce obchodního zástupce, bez ohledu na to, zda je společnost ve spojení nebo ne. Kromě toho ani Eurofer ani žádný jednotlivý výrobce v Unii neposkytnul jakýkoliv argument, že tomu tak není. Komise proto trvá na svém postoji, že odečtení je odůvodněné.

(97)

Eurofer rovněž uvedl, že „čínští vyvážející výrobci obvykle přidávají do běžných konstrukčních ocelí určité množství boru nebo chromu, aby splnili podmínky čínských daňových úlev, ale následně ocel prodají na trhu Unie jako běžnou nelegovanou konstrukční ocel (např. tříd S235, S275, S355)“. Eurofer proto požádal, aby Komise zajistila, že „tyto výrobky budou v analýze cenového podbízení správně přiřazeny k prodejům ocelí tříd S235, S275 a S355 ve výrobním odvětví Unie“.

(98)

Analýza cenového podbízení porovnává dovozní ceny z ČLR s cenami Unie na základě PCN, které je pro všechny části šetření společné. Třída oceli tvoří část PCN a byla ověřena během inspekce na místě u vyvážejících výrobců z ČLR zařazených do vzorku a výrobců v Unii. Pro analýzu cenového podbízení byly tedy přiřazeny stejné třídy oceli.

(99)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se dovozní ceny z ČLR nebo cenového podbízení, závěry uvedené v 95. až 99. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(100)

Ve 104. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise poznamenává, že jeden z výrobců v Unii zařazených do vzorku výrobu tlustých plechů v prosinci 2015 přerušil.

(101)

Jeden vyvážející výrobce z ČLR tvrdil, že Komise by měla tohoto výrobce v Unii zařazeného do vzorku z analýzy újmy vyloučit, protože „potenciál pro narušení přetrvává, takže by měla buď být provedena revidovaná analýza bez informací zaniklé společnosti, nebo by měly být shromážděny údaje od jiného výrobce v EU“.

(102)

Toto přerušení výroby nemá vliv na žádné ukazatele újmy, neboť k němu došlo v posledních dnech období šetření, a proto byly oba soubory údajů, tedy makroekonomické údaje týkající se všech výrobců v Unii a mikroekonomické ukazatele týkající se výrobců v Unii zařazených do vzorku, shledány jako reprezentativní pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie.

(103)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se obecných poznámek k hospodářské situaci výrobního odvětví Unie, závěry uvedené ve 100. až 104. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(104)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se výroby, výrobní kapacity a využití kapacity výrobního odvětví Unie, závěry uvedené ve 105. až 110. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(105)

Sdružení CISA uvedlo, že nesouhlasí s metodou srovnání „počátečního bodu“ (rok 2012) ukazatele újmy objemu prodeje s „koncovým bodem“ (rok 2015, tedy období šetření) a z něj vyplývajícího závěru, že objem prodeje výrobního odvětví Unie klesl o 7 %. Podle názoru sdružení CISA jsou ke stanovení újmy vhodnější novější údaje. Sdružení CISA dále uvádí, že Komise měla „klást větší důraz na nedávný vývoj objemu prodeje výrobního odvětví Unie, ze kterého nevyplývá žádný pokles v průběhu posledních tří let“, tedy mezi rokem 2013 a 2015.

(106)

Komise uvedený argument odmítla z těchto důvodů:

(107)

Zaprvé Komise připomíná 3. bod odůvodnění, který stanoví, že zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2012 do konce období šetření.

(108)

Komise posoudila všechny ukazatele újmy uvedením jejich vývoje během celého posuzovaného období, stejně jako meziroční analýzu, byla-li užitečná.

(109)

Zadruhé 112. bod odůvodnění prozatímního nařízení uvádí, že „po poklesu o 7 % v letech 2012 a 2013 a dalším poklesu v roce 2014 o 2 procentní body objem prodeje v období šetření mírně vzrostl o 2 procentní body“. Je tedy zřejmé, že Komise neprovedla prosté srovnání „počátečního bodu“ (rok 2012) s „koncovým bodem“ (rok 2015, tedy období šetření), jak bylo uvedeno, nýbrž komplexní srovnání všech let během posuzovaného období.

(110)

Zatřetí je třeba pohlížet na stabilní objem prodeje v období od roku 2013 do roku 2015 v souvislosti s výrazným nárůstem spotřeby o 11 procentních bodů, jak je uvedeno v tabulce 3 prozatímního nařízení. Z tohoto důvodu stabilní objem prodeje zároveň nezabránil značné ztrátě podílu na trhu o 9,3 procentního bodu, jak je uvedeno v tabulce 7 prozatímního nařízení. Proto se má za to, že stabilní objem prodeje v období od roku 2013 do roku 2015 je ukazatelem újmy, jelikož objem prodeje je třeba posuzovat v souvislosti s rostoucí spotřebou a klesajícím podílem na trhu.

(111)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se objemu prodeje a podílu na trhu výrobního odvětví Unie, závěry uvedené ve 111. až 114. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(112)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se zaměstnanosti a produktivity výrobního odvětví Unie, závěry uvedené ve 115. až 117. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(113)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se nákladů práce výrobního odvětví Unie, závěry uvedené ve 118. a 119. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(114)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se růstu, závěry uvedené ve 120. a 121. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(115)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se rozsahu dumpingového rozpětí a překonání účinků dřívějšího dumpingu, závěry uvedené ve 122. a 124. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(116)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se cen a faktorů ovlivňujících ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku, závěry uvedené ve 125. až 127. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(117)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se zásob výrobců v Unii zařazených do vzorku, závěry uvedené ve 128. až 130. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(118)

Sdružení CISA uvedlo, že během posuzovaného období byly bez ohledu na objem dovozu z ČLR jednotkové výrobní náklady výrobců v Unii zařazených do vzorku vždy vyšší než jejich prodejní ceny.

(119)

Tabulka 10 prozatímního nařízení popisuje trendy jednotkových prodejních cen i jednotkových výrobních nákladů výrobců v Unii zařazených do vzorku během posuzovaného období. Jak je uvedeno ve 126. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, „prodejní ceny klesaly rychleji a v průměru byly trvale nižší než jednotkové výrobní náklady“.

(120)

Sdružení CISA dále uvedlo, že nechápe, jak byli v roce 2012 výrobci v Unii zařazení do vzorku v zisku, když jednotkové výrobní náklady byly vyšší než průměrné jednotkové prodejní ceny.

(121)

Průměrné výrobní náklady uvedené v tabulce 10 prozatímního nařízení jsou skutečně vyšší než průměrná prodejní cena v roce 2012. To by za normálních okolností znamenalo pro tento rok ztrátu. Nicméně zisk uvedený v tabulce 12 prozatímního nařízení pro rok 2012 je způsobený příjmem jednoho z výrobců v Unii zařazených do vzorku, který je spojen s výrobou tlustých plechů, ale neodráží se v systému nákladového účetnictví této společnosti, a proto v tabulce 10 prozatímního nařízení chybí.

(122)

Po poskytnutí konečných informací se sdružení CISA dotázalo, proč se příjem jednoho z výrobců v Unii zařazených do vzorku, který je spojen s výrobou tlustých plechů, neodrazil v interním systému nákladového účetnictví této společnosti.

(123)

Jak tento výrobce v Unii zařazený do vzorku doložil a jak Komise ověřila, stalo se tak proto, že částka zisku vznikla téměř celá korekcí na konci roku dle mezinárodních účetních standardů (dále jen „IAS“) která měla souvislost s běžnou obchodní činností této společnosti. Jako taková není obsažena v záznamech o nákladech dotčeného výrobku během roku, ale je obsaženo v několika položkách výkazu zisku a ztrát (jak je definováno standardem IAS 1). Pokud by se tento zisk nebral v úvahu, výrobní odvětví Unie by bylo ztrátové i v roce 2012 (ztráta méně než 1 %).

(124)

Kromě toho průměrné výrobní náklady v tabulce 10 prozatímního nařízení jsou za celkový objem výroby výrobců v Unii zařazených do vzorku, zatímco průměrné prodejní ceny jsou pouze za prodej výrobců v Unii zařazených do vzorku prvnímu odběrateli v Unii, který není ve spojení. Tyto dva průměry nejsou přímo srovnatelné z následujících důvodů:

(125)

Po poskytnutí konečných informací se sdružení CISA zajímalo o to, zda objem prodeje a podíl na trhu v tabulce 7 prozatímního nařízení odkazují na prodeje odběratelům, kteří nejsou ve spojení, nebo jak na prodeje odběratelům ve spojení, tak i na prodeje odběratelům, kteří nejsou ve spojení. Komise připomíná 102. bod odůvodnění prozatímního nařízení, který uvádí, že makroekonomické ukazatele, jako je výroba nebo objem prodeje, se posuzují na úrovni celého výrobního odvětví Unie. Údaje v tabulce 7 tedy odkazují, jak uvedl Eurofer, na prodeje prvnímu odběrateli, který není ve spojení. Zahrnutí prodeje stranám ve spojení by s sebou neslo riziko dvojího započítávání.

(126)

Sdružení CISA ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací dále uvedlo, že rozdíl mezi objemem výroby výrobního odvětví Unie a objemem prodeje prvnímu odběrateli v Unii, který není ve spojení, je důsledkem existence značného prodeje odběratelům ve spojení. Na tomto základě sdružení CISA dále vyvodilo, že Komise neshromáždila a neposkytla informace o objemu prodeje odběratelům ve spojení a uveřejnila tedy pouze část celkového objemu prodeje na trhu Unie.

(127)

Výše uvedená tvrzení vycházejí z nesprávného předpokladu. Komise připomíná, že rozdíl mezi objemem výroby a objemem prodeje odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, pochází nejen z prodeje odběratelům ve spojení, ale také z prodeje odběratelům mimo Unii. U výrobců v Unii, kteří nebyli zařazeni do vzorku, může být tento rozdíl rovněž způsoben prodejem prvním odběratelům, kteří nejsou ve spojení, což Eurofer zřejmě nevykázal, protože, jak si Komise ověřila, použil metodu vykazování uvedenou ve 125. bodě odůvodnění, aby se zabránilo dvojímu započítávání. Tabulka 7 prozatímního nařízení odkazuje na objem prodeje a podíl na trhu pouze na trhu Unie.

(128)

Sdružení CISA dále poukázalo na dva případy, ve kterých Komise provedla zvlášť analýzu odběratelů ve spojení a analýzu odběratelů, kteří nejsou ve spojení, konkrétně se jednalo o šetření týkající se tyčí a prutů pro výztuž do betonu pocházejících z ČLR (13) a šetření týkající se plochých za studena válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR a Ruska (14).

(129)

Komise připomíná, že v těchto případech se analýza týkala využití pro vlastní spotřebu (v případě plochých za studena válcovaných výrobků z oceli) nebo prodeje odběratelům ve spojení (v případě tyčí a prutů pro výztuž do betonu), nikoli prodeje odběratelům ve spojení, jako jsou prodejní společnosti ve spojení. Jak je uvedeno v 89. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, využití pro vlastní spotřebu výrobci v Unii je zanedbatelné.

(130)

Závěrem Komise připomíná, že co se cen a ziskovosti na trhu Unie týče, ty jsou relevantní, pouze jedná-li se o ceny prodeje mezi stranami, které nejsou ve spojení.

(131)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se ziskovosti, peněžního toku, investic, návratnosti investic a schopnosti získat kapitál výrobců v Unii zařazených do vzorku, závěry uvedené ve 131. až 138. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(132)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, závěry ohledně újmy uvedené ve 139. až 147. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(133)

Eurofer uvedl, že dumpingový dovoz z ČLR představuje „nejdůležitější faktor, který ovlivňoval výrobní odvětví Unie během posuzovaného období“. Dále poznamenal, že „objem dovozu z ČLR se mezi rokem 2013 a 2014 zdvojnásobil a mezi rokem 2014 a 2015 se zdvojnásobil ještě jednou“ a že v roce 2015 objem dovozu z ČLR „přesáhl objem dovozu ze všech dalších třetích zemí dohromady“.

(134)

Eurofer rovněž zaznamenal obdobný vývoj podílu na trhu dumpingového dovozu z ČLR a poznamenal, že „se zvýšil z 4,1 % v roce 2013 na 14,4 % v roce 2015 a současně podíl dovozu na trhu ze všech dalších třetích zemí se snížil z 13,2 % v roce 2013 na 12,2 % v roce 2015“.

(135)

Eurofer nakonec dospěl k závěru, že „téměř celé zvýšení tržního podílu dumpingového čínského dovozu přišlo na úkor tržního podílu výrobního odvětví Unie“. Navíc dodal, že cena dumpingového čínského dovozu klesla během posuzovaného období o téměř 30 % a že tento dovoz podbízel ceny výrobního odvětví Unie v průměru o 29 %.

(136)

To potvrzuje zjištění ve 151. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že takřka nepřetržitý nárůst dovozu z ČLR za vysoce podbízející ceny měl po roce 2013 jasný negativní vliv na výkonnost výrobního odvětví Unie.

(137)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se účinků dumpingového dovozu, závěry ohledně účinků dumpingového dovozu uvedené ve 150. až 157. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(138)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se silné konkurence způsobené problémy v poptávce na trhu Unie, závěry uvedené ve 158. až 163. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(139)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se nízkého využití kapacity výrobců v Unii, závěry uvedené ve 164. až 166. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(140)

Sdružení CISA uvedlo, že „Komise analyzovala dovoz z Ruska a Ukrajiny zvlášť, a proto nenašla žádné náznaky, že dovoz z těchto dvou zemí působil výrobnímu odvětví Unie újmu“.

(141)

Sdružení CISA dále uvedlo, že Komise měla provést „souhrnné posouzení dovozu z Ukrajiny a Ruska“ a ještě dále „souhrnné posouzení dovozu ze všech tří zemí (Čína, Rusko a Ukrajina)“ s tím, že „během období šetření objem dovozu z Ukrajiny nebo Ruska není v porovnání s trhem Unie zanedbatelný“ a že „průměrné ceny dovozu z obou zemí byly ještě nižší než ty z Číny.“

(142)

Na základě výše uvedeného došlo sdružení CISA k závěru, že „pokud by u dovozu z Číny bylo zjištěno cenové podbízení vůči cenám výrobního odvětví Unie, znamenalo by to, že u dovozu z Ukrajiny a Ruska docházelo vůči výrobnímu odvětví Unie k ještě většímu cenovému podbízení. Pokud by se Komise řídila stejnou metodou, kterou uplatnila u Číny, tedy srovnáním „počátečního bodu“ s „koncovým bodem“, zjistila by, že objem prodeje, resp. podíl dovozu na trhu z těchto dvou zemí se zvýšil o 41 %, resp. 2,2 procentní body“.

(143)

Komise odkazuje na čl. 3 odst. 4 základního nařízení v němž je stanoveno, že souhrnně může být posuzován pouze dovoz podléhající antidumpingovým šetřením. Dovoz z Ukrajiny a Ruska není předmětem antidumpingových šetření, a nemůže být proto posuzován souhrnně s dovozem z ČLR.

(144)

Průměrné ceny z Ukrajiny, Ruska a ČLR navíc nemusí být přímo srovnatelné, protože průměrnou cenu ovlivňuje skladba sortimentu. Důležitější jsou cenové trendy během posuzovaného období. Tabulka 13 prozatímního nařízení jasně ukazuje, že průměrné dovozní ceny z Ukrajiny a Ruska klesaly v posuzovaném období mnohem pomalejším tempem než dovozní ceny z ČLR.

(145)

Tržní podíl dovozu z jiných třetích zemí se během posuzovaného období téměř nezměnil, zatímco podíl dovozu z ČLR se více než ztrojnásobil. V kontextu nárůstu spotřeby Unie o 5 % a poklesu podílu výrobního odvětví Unie na trhu o 10 procentních bodů během posuzovaného období to znamená, že dovoz z ČLR získal podíl na trhu pouze od výrobního odvětví Unie.

(146)

Zatímco objem dovozu z ČLR vzrostl během posuzovaného období o téměř 1 milion tun, objem dovozu z Ukrajiny se zvýšil přibližně o 160 000 tun a ten z Ruska přibližně o 75 000 tun.

(147)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k mnohem menšímu objemu dovozu z Ukrajiny a Ruska ve srovnání s dovozem z ČLR nenasvědčuje nic tomu, že by dovoz z těchto dvou zemí mohl narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z ČLR a újmou výrobnímu odvětví Unie.

(148)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se dovozu z jiných třetích zemí, závěry uvedené ve 167. až 178. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(149)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se vývozní výkonnosti výrobního odvětví Unie, závěry uvedené ve 179. až 183. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(150)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se účinků hospodářské soutěže mezi vertikálně integrovanými výrobci v Unii a převálcovnami v Unii, závěry uvedené ve 184. až 189. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(151)

Sdružení CISA dále uvedlo, že v období mezi rokem 2013 a obdobím šetření byli výrobci v Unii zařazení do vzorku do velké míry neziskoví a že největší ztrátu utrpěli v roce 2013, což je přesně rok, kdy dovoz tlustých plechů z ČLR dosáhl nejnižší úrovně.

(152)

Tento argument řeší 134. bod odůvodnění prozatímního nařízení, kde je vysvětleno, že „zatímco vysoké ztráty na úrovni 12,2 % v roce 2013 jsou důsledkem velmi nízké poptávky v daném roce, výrazný cenový a objemový tlak vyvíjený na výrobní odvětví Unie v důsledku zvyšování dovozu z ČLR od roku 2014 do období šetření neumožnil výrobnímu odvětví Unie těžit z dynamického růstu spotřeby v Unii o 11 procentních bodů“. Jak je uvedeno výše v 93. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tento růst byl téměř výlučně absorbován dumpingovým dovozem z ČLR.

(153)

Komise proto dospěla k závěru, že vysoké ztráty v roce 2013 nebyly způsobeny nízkým objemem dovozu z ČLR, ale obzvlášť nízkou poptávkou na trhu Unie. Ztráty, které výrobní odvětví Unie utrpělo v letech 2014 a 2015, ale stále rostoucím objemem dumpingového dovozu z ČLR způsobeny byly.

(154)

Kromě toho Komise poznamenává, že výrobní odvětví Unie bylo v letech 2011 a 2012 ziskové. V roce 2011 výrobní odvětví Unie vykázalo ziskové rozpětí ve výši 7,9 %, což bylo období, kdy dovoz z ČLR nedosahoval významného objemu, jak je uvedeno ve 221. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. V roce 2012 již bylo ziskové rozpětí výrazně nižší (pouhých 1,6 %), a to kvůli významnému zastoupení dumpingového dovozu z ČLR. Je třeba poznamenat, že k ziskovosti výrobního odvětví Unie v letech 2011 a 2012 se nevyjádřila žádná zúčastněná strana.

(155)

Sdružení CISA tvrdí, že existují „jiné významné činitele“ než dumpingový dovoz z ČLR, které „způsobují údajnou újmu výrobnímu odvětví Unie“, a že „to může narušit příčinnou souvislost mezi údajným dumpingovým dovozem“ z ČLR a újmou. Sdružení CISA požádalo Komisi, aby přezkoumala svou analýzu příčinných souvislostí a vzala v úvahu všechny jiné činitele.

(156)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že šest jiných činitelů uvedených výše bylo řešeno buď v prozatímním nařízení, nebo v tomto nařízení. Z tohoto důvodu je zřejmé, že Komise všechny činitele zjištěné zúčastněnými stranami důkladně analyzovala. Sdružení CISA navíc ani neidentifikovalo, které „jiné významné činitele“, kromě již šesti podrobně analyzovaných, by měly být přezkoumány. Sdružení CISA se omezilo na to, že jsou „zřejmé“, aniž by k nim poskytlo jakékoli další informace. Komise proto tento podnět zamítla.

(157)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné další připomínky, závěry uvedené ve 190. až 194. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(158)

Sdružení CISA uvedlo, že během posuzovaného období výrobci v Unii drželi přes 70 % trhu Unie. Tvrdilo, že trhu Unie dominují, zatímco jediným skutečným zdrojem hospodářské soutěže je dovoz z ČLR.

(159)

Komise konstatuje, že sdružení CISA opomíjí skutečnost, že výrobci v Unii si konkurují vzájemně a konkurují dovozu z ČLR a jiných třetích zemí, který má 12,2 % podíl na trhu, jak je uvedeno v tabulce 13 prozatímního nařízení. Navíc nic nenasvědčuje tomu, že by mezi výrobci v Unii neexistovala hospodářská soutěž.

(160)

Po uložení prozatímních opatření uvedl i jeden dovozce, že uložení antidumpingových opatření uměle omezí hospodářskou soutěž na trhu Unie a povede k oligopolnímu trhu v segmentu „zvláštních tlustých plechů“, jelikož tento segment již nyní ovládá pouze jeden subjekt.

(161)

Komise však podotýká, že tato strana nepředložila na podporu tohoto tvrzení žádné důkazy. Naopak údaje předložené Euroferem v jeho připomínkách k poskytnutí konečných informací uvádí několik výrobců v Unii, kteří nabízejí různé typy „zvláštních tlustých plechů“.

(162)

Komise uznává, že uložení cel může u určitých segmentů „tlustých plechů“ snížit na trhu Unie počet konkurentů. Antidumpingové šetření však výrobkový ani zeměpisný trh nedefinuje a neposuzuje tržní sílu ani její pravděpodobný vývoj. Proto v tomto šetření nemohla a nesměla být učiněna rozhodnutí o tom, zda existuje riziko vytvoření nebo posílení dominantního postavení na jednom z trhů ve smyslu právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže.

(163)

Komise je povinna v rámci své analýzy zájmu Unie vzít v úvahu další politiky Unie, jako je například politika hospodářské soutěže. Tyto úvahy však vyžadují další šetření pouze v případě, že o dominantním postavení a jeho možném zneužívání existuje konkrétní důkaz. Tato hranice však připomínkami zúčastněných stran překročena nebyla.

(164)

V každém případě Komise připomíná, že antidumpingová cla se ukládají za účelem odstranění účinků dumpingu působícího újmu, jež byl zjištěn ve všech segmentech tlustých plechů, a že dominantní postavení na trhu neznamená jeho zneužívání. Kdyby zúčastněné strany v budoucnu pozorovaly nějaké chování, které by mohlo porušovat pravidla hospodářské soutěže, mohou využít svého práva podat stížnost příslušnému orgánu na ochranu hospodářské soutěže.

(165)

Po uložení prozatímních opatření jeden dovozce uvedl, že uložení antidumpingových opatření by nemělo vést ke zvýšení cen na trhu Unie.

(166)

Komise připomíná, že účelem antidumpingových opatření je odstranit účinky dumpingu působícího újmu, které spočívají v narušení obchodu. Vliv těchto opatření na ceny závisí na rozhodnutí o cenách různých tržních hospodářských subjektů, a jako takový je nemožné ho předvídat. Ke zvýšení cen může dojít v případech, kdy tržní síly mají za to, že na nedeformovaném trhu by vyšší ceny měly převládnout.

(167)

Sdružení CISA také uvedlo, že uživatelé v Unii potřebují konkurenceschopné a stabilní zdroje zásobování a že uložení antidumpingových opatření „bude mít v navazujících odvětvích pravděpodobně za následek značné ztráty a/nebo přesun pracovních míst mimo Evropskou unii“.

(168)

Nicméně během období šetření zajištovalo stabilní dodávku tlustých plechů uživatelům v Unii 30 výrobců v Unii a dovoz z několika zemí včetně Ruska a Ukrajiny. Krom toho žádný z uživatelů v navazujících odvětvích neposkytl důkaz, že by si v důsledku uložení antidumpingových opatření nebyl schopen opatřit tlusté plechy. Pokud jde o riziko značné ztráty a/nebo přesun pracovních míst mimo Unii, pouze jedno navazující odvětví bylo stejného názoru, a sice výrobce věží pro větrné turbíny. Toto tvrzení se řeší níže.

(169)

Ad-hoc sdružení uživatelů navazujícího odvětví (věže pro větrné turbíny) uvedlo, že uložení opatření proti tlustým plechům bude mít za následek riziko přemístění výroby věží pro větrné turbíny do ČLR a problémy se zabezpečením budoucích dodávek hotových nebo z části hotových věží pro větrné turbíny. Tento argument vznesl také jeden dovozce ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací, pokud jde o věže pro větrné turbíny, jakož i jiné části systémů větrné energie.

(170)

Komise tyto argumenty odmítá, jelikož tyto zúčastněné strany nepodložily svá tvrzení žádným důkazem či analýzou; například se tito výrobci věží pro větrné turbíny mohli přihlásit ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení a vyplnit odpověď na dotazník, uvést typy tlustých plechů používané v tomto odvětví k výstavbě věží pro větrné turbíny a poskytnout analýzu toho, zda tyto druhy tlustých plechů jsou zaměnitelné s typy tlustých plechů používanými v jiných odvětvích.

(171)

Komise poznamenává, že z informací ve spisu vyplývá, že výrobci věží pro větrné turbíny by vyloučením „zvláštních tlustých plechů“ z definice výrobku, jak je uvedeno ve 42. bodě odůvodnění, nic nezískali. Proto by jejich obavy mohlo vyřešit pouze vyloučení tlustých plechů pro věže pro větrné turbíny v zájmu Unie. V této fázi však výrobci věží pro větrné turbíny neposkytli žádnou konkrétní ani podrobnou analýzu, včetně vysvětlení uložení cla na jejich výrobní náklady a možnosti přenést tyto náklady na své zákazníky, kteří by takové vyloučení mohli odůvodnit.

(172)

Komise dále konstatuje, že výrobci věží pro větrné turbíny mohou požádat, je-li to řádně odůvodněno, o prozatímní přezkum zájmu Unie týkající se opatření vztahujících se na tlusté plechy. Šetření navíc neodhalilo nic, co by svědčilo o tom, že by výrobní odvětví Unie mohlo ohrozit činnosti odběratelů. Takové jednání se za běžných podmínek tržních sil nepředpokládá.

(173)

Jeden dovozce uvedl, že vyloučení „zvláštních tlustých plechů“ z definice výrobku je v zájmu Unie, jelikož údajně „několik klíčových odvětví“ v Unii, jako je „strojírenství a energetika“, je na dovozu „zvláštních tlustých plechů“ z ČLR závislých. Nicméně žádný z uživatelů v těchto odvětvích se nepřihlásil, aby toto tvrzení potvrdil.

(174)

Tento dovozce dále tvrdil, že „zvláštní tlusté plechy“ o tloušťce větší než 150 mm vyrábí pouze tři výrobci v Unii. Výrobu plechů s vysokou mezí kluzu, kalených a popouštěných plechů a otěruvzdorných tlustých plechů údajně ovládají pouze čtyři výrobci v Unii. Na tomto základě tvrdí, že navazující odvětví v Unii „již nyní trpí nedostatečnou nabídkou a výrazně zvýšenými prodejními cenami“, což by se dalo vyvážit jedině dovozem „zvláštních tlustých plechů“ z ČLR.

(175)

Sdružení CISA dále uvedlo, že také uživatelé „zvláštních tlustých plechů“ v kovoobráběcím průmyslu by mohli kvůli velmi omezenému počtu evropských výrobců „zvláštních tlustých plechů“ utrpět újmu z důvodu nedostatečné nabídky. Žádný uživatel v tomto navazujícím odvětví však na otázku nedostatečné nabídky nepoukázal.

(176)

Komise argumenty uvedené ve 173. až 175. bodě odůvodnění zamítá, protože zúčastněné strany opět svá tvrzení nedoložily žádným důkazem či analýzou. Naopak šetření prokázalo u cen tlustých plechů v Unii během posuzovaného období značný pokles. Navíc šetření ukázalo, že výrobní odvětví Unie má v důsledku neustále klesajícího využití kapacity značnou volnou kapacitu. Kromě toho je podle sdružení CISA objem „zvláštních tlustých plechů“ vyvážený z ČLR nevýznamný.

(177)

Po poskytnutí konečných informací se jeden dovozce k této otázce vrátil ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací. Nepředložil však žádné nové podstatné argumenty.

(178)

Jelikož neexistuje žádný věcný důkaz o údajné nedostatečné nabídce v důsledku uložení antidumpingových opatření, Komise nemůže učinit závěr, že uložení těchto opatření povede k nedostatečné nabídce „zvláštních tlustých plechů“.

(179)

Žádné z tvrzení předložených zúčastněnými stranami tedy neprokazuje, že by existovaly přesvědčivé důvody proti uložení opatření na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR.

(180)

Negativní dopady na uživatele, kteří nejsou ve spojení, oslabuje dostupnost alternativních zdrojů dodávek. Kladné dopady antidumpingových opatření na trh Unie, zejména na výrobní odvětví Unie, převažují nad možným negativním dopadem na ostatní zájmové skupiny.

(181)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se zájmu Unie, závěry uvedené ve 195. až 215. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(182)

Jak je uvedeno ve 4. bodě odůvodnění, Komise zavedla na základě podnětu Euroferu celní evidenci dovozu tlustých plechů pocházejících z ČLR. Evidován byl dovoz uskutečněný v období od 11. srpna 2016 do uložení prozatímních antidumpingových opatření, tzn. 7. října 2016.

(183)

Podle čl. 10 odst. 4 písm. d) základního nařízení může být clo uloženo se zpětnou platností, pokud „vedle výše vývozu, která způsobila újmu během šetřeného období, došlo k podstatnému zvýšení vývozu, které s ohledem na čas a objem, jakož i další okolnosti, může vážně ohrozit nápravný účinek uloženého konečného antidumpingového cla“.

(184)

Sdružení CISA uvedlo, že jakákoli možná zpětná opatření by měla negativní dopad na dovozce, protože by byli „zbytečně vystaveni dodatečným nákladům“, jelikož už platí antidumpingová cla. Podle sdružení CISA dovozci „nemají v úmyslu hromadit zásoby dotčeného výrobku“ z ČLR a dovoz, který byl evidován, byl zbývající částí starých smluv, které byly uzavřeny před zahájením řízení. Sdružení CISA dále uvedlo, že „neočekávané clo povede k vytvoření ztrát“ na straně dovozců a uživatelů v Unii.

(185)

Sdružení CISA nakonec uvedlo, že „evidence dovozu a vyhrožování zpětným uložením opatření není nic jiného než vytváření další obchodní překážky, aby dovozci v EU přestali dovážet z Číny ještě dříve, než se vůbec prokáže, že takový dovoz způsobuje výrobnímu odvětví Unie újmu“.

(186)

Dovozní statistiky Eurostatu uvedené v tabulce 1 níže ukazují, že dovoz tlustých plechů z ČLR po období šetření výrazně poklesl.

Tabulka 1

Vývoj průměrného měsíčního objemu dovozu

(187)

Komise dochází k závěru, že jelikož nedošlo k podstatnému zvýšení dovozu, zákonná podmínka pro vybírání cel se zpětnou působností podle čl. 10 odst. 4 písm. d) základního nařízení splněna nebyla. Proto by clo u evidovaných případů dovozu nemělo být se zpětnou platností uloženo.

(188)

Jak je uvedeno ve 222. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise určila úroveň pro odstranění újmy na základě porovnání vážené průměrné dovozní ceny vyvážejících výrobců v ČLR, kteří byli zařazeni do vzorku, během období šetření, která byla řádně upravena o náklady po dovozu a cla, s váženou průměrnou cenou obdobného výrobku prodávaného v období šetření na trhu Unie výrobci v Unii zařazenými do vzorku, která nepůsobí újmu.

(189)

Sdružení CISA předložilo ohledně metody použité v této věci pro výpočet ceny obdobného výrobku prodávaného v období šetření na trhu Unie výrobci v Unii zařazenými do vzorku, která nepůsobí újmu, řadu připomínek.

(190)

Zaprvé sdružení CISA chtělo vědět, proč Komise použila metodu připočtení ztráty utrpěné během období šetření k prodejním cenám výrobního odvětví Unie a proč potom k výrobním nákladům připočetla 7,9 % cílové rozpětí zisku místo připočtení cílového zisku.

(191)

Výběr mezi těmito dvěma metodami používanými Komisí k určení úrovně pro odstranění újmy se provádí případ od případu. Jelikož se nevyskytly srovnatelné prodejní transakce výrobního odvětví Unie, cenu nezpůsobující újmu lze často stanovit tak, že se k celkovým nákladům připočte cílový zisk. V projednávané věci ale srovnatelné prodejní transakce nebyly k dispozici.

(192)

Je tomu tak proto, že obdobný výrobek prodávaný výrobním odvětvím Unie sestával ze stovek typů výrobku a výrobci v Unii zařazení do vzorku měli rozsáhlou síť společností ve spojení, včetně středisek služeb pro ocelářský průmysl, kterým vznikaly náklady a které nejsou zaznamenány v účetních knihách výrobců v Unii zařazených do vzorku tak, aby mohly být snadno rozděleny mezi jednotlivá čísla PCN. Z těchto důvodů bylo nemožné u každého PCN sbírat informace o nákladech, nejen od výrobních společností, ale také od všech prodejních společností ve spojení (zejména střediska služeb pro ocelářský průmysl) v Unii, aby se dospělo k celkovým nákladům každého PCN.

(193)

Proto Komise místo toho stanovila celkové náklady každého PCN připočtením váženého průměru utrpěné ztráty výrobci v Unii zařazenými do vzorku k váženému průměru prodejní ceny. Potom bylo k celkovým nákladům stanoveným tímto způsobem připočítáno cílové rozpětí zisku ve výši 7,9 %, ke kterému po prozatímních opatřeních nebyly vzneseny žádné připomínky.

(194)

Dále sdružení CISA uvedlo, že použitá metoda byla „nesprávná“ a že tyto dvě metody „vedou k naprosto odlišným výsledkům“. Sdružení předložilo příklad s hypotetickými výrobními náklady a hypotetickou prodejní cenou, z něhož prý vyplývá, že není správné vypočítávat cílovou cenu na základě prodejní ceny.

(195)

Komise poznamenává, že jelikož většina informací použitých v tomto příkladě je hypotetická a neodpovídá skutečným údajům, výsledek takového příkladu nemůže prokázat, že metoda použitá v tomto konkrétním případě je nesprávná. Z tohoto důvodu nemůže Komise tento argument považovat za důkaz. Pokud by byly k dispozici stejně podrobné informace, obě metody by vedly k podobným výsledkům.

(196)

Nakonec sdružení CISA uvedlo, že „pokud je většina PCN vyvážených čínskými vyvážejícími výrobci prodávána méně než třemi výrobci v Unii zařazenými do vzorku, je třeba si položit otázku o reprezentativnosti údajů o prodeji poskytnutých výrobci v Unii zařazenými do vzorku a dojít tedy k závěru, že výpočet rozpětí cenového podbízení na tomto základě je velmi diskutabilní. Nehledě na to, že újmu lze jen těžko prokázat, když výrobní odvětví Unie ani nevyrábí/neprodává dané typy vyvážené čínskými vyvážejícími výrobci“.

(197)

Komise poznamenává, že přestože byli do vzorku zařazeni tři výrobci v Unii, skutečnost, „že většina PCN vyvážených čínskými vyvážejícími výrobci se prodává méně než třemi výrobci v Unii zařazenými do vzorku,“ neznamená, že výrobní odvětví Unie nebo dokonce výrobci v Unii zařazení do vzorku je neprodávají vůbec. Znamená to jen to, že ne všichni tři výrobci v Unii zařazení do vzorku prodávají všechna PCN vyvážená vyvážejícími výrobci z ČLR zařazenými do vzorku.

(198)

Komise také poznamenává, že ne všichni vyvážející výrobci z ČLR zařazení do vzorku vyváželi do Unie stejná PCN. Ve skutečnosti valná většina PCN vyvážených čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku do Unie (představující více než 90 % objemu tohoto vývozu) je vyráběna jedním nebo více výrobci v Unii zařazenými do vzorku.

(199)

Po poskytnutí konečných informací se sdružení CISA k této otázce vrátilo ve svých připomínkách a během slyšení.

(200)

Sdružení CISA dovodilo, že výrobní odvětví Unie možná nevykázalo správné číselné údaje a dostalo se mu příznivého zacházení v rozporu s právem ostatních stran na objektivní, nestranné a nediskriminační šetření. O tomto údajném příznivém zacházení s výrobním odvětvím Unie by také svědčila shovívavost, s níž se Komise vůči němu zachovala, když neposkytlo určité důležité informace (sdružení CISA poukazovalo na úroveň informací o výrobních nákladech).

(201)

Pokud jde o údajné příznivé zacházení, tvrzení se odmítá. Jádrem sporu je formulace obsažená ve 191. až 193. bodě odůvodnění. V těchto bodech odůvodnění Komise uvedla důvod volby mezi dvěma metodami používanými Komisí k určení úrovně pro odstranění újmy.

(202)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se úrovně pro odstranění újmy, závěry uvedené ve 217. až 223. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(203)

Po poskytnutí konečných informací jeden vyvážející výrobce z ČLR předložil Komisi nabídku cenového závazku. Tato nabídka stanovuje minimální dovozní ceny (dále jen „MDC“) pro typy tlustých plechů prodávaných do Unie vyvážejícím výrobcem z ČLR a dále nabídl způsob indexace těchto MDC na základě cen hlavních surovin.

(204)

Komise tuto nabídku cenového závazku zamítla kvůli vysokému riziku křížové kompenzace cen, protože rozdílů v MDC u různých typů výrobku, které lze jen těžce odlišit, bylo příliš mnoho a způsob indexace byl příliš složitý. Kromě toho struktura kanálů pro vývoz vyvážejícího výrobce a paralelní prodej na vývoz dalších výrobků by neumožňoval řádné sledování, a tudíž možnost křížové kompenzace prostřednictvím dalších výrobků prodávaných společnostmi ve spojení s vyvážejícím výrobcem byla příliš vysoká.

(205)

Vyvážející výrobce byl o důvodech zamítnutí nabídky závazku informován a dostal možnost se k nim vyjádřit.

(206)

Vzhledem k dosaženým závěrům ohledně dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by měla být uložena konečná antidumpingová opatření na dovoz dotčeného výrobku na úrovni pro odstranění újmy podle pravidla nižšího cla.

(207)

Na základě výše uvedených skutečností budou sazby konečného antidumpingového cla, které budou uloženy, stanoveny podle tabulky 2 níže:

Tabulka 2

Dumpingové rozpětí, úroveň pro odstranění újmy a celní sazba

(208)

Sazby antidumpingového cla pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí tedy stav týkající se těchto společností zjištěný během šetření. Tyto celní sazby (na rozdíl od celostátního cla použitelného pro „všechny ostatní společnosti“) jsou proto použitelné výlučně na dovoz výrobků pocházejících z ČLR a vyráběných těmito společnostmi, tedy uvedenými konkrétními právními subjekty. Na dotčené dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, jejíž název a adresa nejsou výslovně uvedeny v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“.

(209)

Všechny žádosti o uplatňování těchto sazeb antidumpingových cel pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu právnické osoby nebo po zřízení nových výrobních nebo prodejních subjektů) by měly být adresovány Komisi (15) se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakoukoli změnu činností společnosti spojených s výrobou, prodejem na domácím trhu a prodejem na vývoz související například se změnou názvu nebo změnou výrobních a prodejních subjektů. Bude-li to vhodné, bude nařízení odpovídajícím způsobem změněno formou aktualizace seznamu společností, na něž se individuální celní sazby vztahují.

(210)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingového cla, měla by se celní sazba stanovená pro „všechny ostatní společnosti“ vztahovat nejen na nespolupracující vyvážející výrobce, ale i na ty výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(211)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány.

(212)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,

—

v období šetření (tj. od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2015) nevyvážel do Unie výrobek popsaný v čl. 1 odst. 1,

—

není ve spojení s žádným vývozcem nebo výrobcem v Čínské lidové republice, na které se vztahují opatření uložená tímto nařízením,

—

skutečně vyvezl do Unie dotčený výrobek po skončení období šetření, z něhož vycházejí příslušná opatření, nebo uzavřel neodvolatelný smluvní závazek vyvézt významné množství do Unie,

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/42

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1375/2007 (2) obsahuje ustanovení zajišťující, že zbytky z výroby kukuřičného škrobu dovážené ze Spojených států amerických odpovídají dohodnutým celním definicím. Příloha I uvedeného nařízení obsahuje osvědčení o shodě vydané americkým průmyslem mokrého mletí.

(2)

Došlo ke změně společnosti potvrzující přijetí osvědčení producentů a vydávající osvědčení o shodě. Název společnosti uvedené v osvědčení o shodě proto musí být odpovídajícím způsobem změněn.

(3)

Mělo by být přijato příslušné ustanovení za účelem umožnění používání osvědčení vydaných před datem vstupu tohoto nařízení v platnost.

(4)

Nařízení (ES) č. 1375/2007 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/45

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/47

(1)

Článek 13 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (2) vytvořil rozpětí pro nepředvídané události ve výši až 0,03 % hrubého národního důchodu Unie.

(2)

V souladu s článkem 6 uvedeného nařízení Komise vypočítala absolutní částku tohoto rozpětí pro nepředvídané události na rok 2016 (3).

(3)

Poté, co byly přezkoumány všechny další finanční možnosti, jak v rámci stropu závazků na rok 2016 v okruhu 3 (Bezpečnost a občanství) víceletého finančního rámce reagovat na nepředvídané události, a poté, co byly uvolněny prostředky z nástroje pružnosti v maximální výši 1 530 milionů EUR, která je na rok 2016 k dispozici, se v zájmu řešení potřeb vyplývajících z migrační, uprchlické a bezpečnostní krize jeví jako nutné uvolnit prostředky z rozpětí pro nepředvídané události tím, že se zvýší prostředky na závazky v souhrnném rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2016 nad rámec stropu závazků v okruhu 3.

(4)

S ohledem na tuto velmi specifickou situaci je splněna podmínka krajnosti podle čl. 13 odst. 1 nařízení (EU, Euratom) č. 1311/2013.

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/49

(1)

Cílem Fondu solidarity Evropské unie (dále jen „fond“) je umožnit Unii rychle, účinně a pružně reagovat na nouzové situace a projevit solidaritu s obyvatelstvem oblastí postižených přírodními katastrofami.

(2)

Výše fondu nesmí přesáhnout maximální roční částku 500 000 000 EUR (v cenách roku 2011), jak je stanoveno v článku 10 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (3).

(3)

Dne 19. srpna 2016 Německo předložilo žádost o uvolnění prostředků z fondu v souvislosti s řadou velmi intenzivních, krátkých záplav, které postihly region Dolní Bavorsko (Niederbayern) v květnu a červnu 2016.

(4)

Žádost Německa splňuje požadavky pro poskytnutí finanční pomoci z fondu, jak je stanoveno v článku 4 nařízení (ES) č. 2012/2002.

(5)

Z fondu by proto měly být uvolněny prostředky na finanční příspěvek Německu.

(6)

Aby byly prostředky z fondu uvolněny co nejdříve, mělo by být toto rozhodnutí použitelné od data jeho přijetí,

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/51

(1)

Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (dále jen „EFG“) má za cíl poskytovat podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni, a osobám samostatně výdělečně činným, které přestaly vykonávat svou činnost v důsledku významných změn ve struktuře světového obchodu způsobených globalizací, v důsledku pokračující celosvětové finanční a hospodářské krize nebo v důsledku nové celosvětové finanční a hospodářské krize, a pomáhat těmto osobám při jejich opětovném začlenění na trh práce.

(2)

EFG nepřekročí maximální roční částku 150 milionů EUR (v cenách roku 2011), jak je stanoveno v článku 12 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (3).

(3)

Dne 21. června 2016 předložilo Španělsko žádost o uvolnění prostředků z EFG v souvislosti s propouštěním z 29 podniků působících v automobilovém odvětví ve Španělsku. Tato žádost byla doplněna o další informace poskytnuté v souladu s čl. 8 odst. 3 nařízení (EU) č. 1309/2013. Žádost splňuje požadavky na stanovení finančního příspěvku z EFG podle článku 13 nařízení (EU) č. 1309/2013.

(4)

V souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení (EU) č. 1309/2013 je možné žádost Španělska přijmout, neboť propouštění má závažný dopad na zaměstnanost a na místní, regionální nebo národní hospodářství.

(5)

V souvislosti s uvedenou žádostí Španělska by proto měly být z EFG uvolněny prostředky na poskytnutí finančního příspěvku ve výši 856 800 EUR.

(6)

Aby byly příspěvky z EFG uvolněny co nejdříve, mělo by být toto rozhodnutí použitelné ode dne jeho přijetí,

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/53

(1)

Nástroj pružnosti má umožnit financování přesně určených výdajů, které nebylo možné financovat v mezích stropů pro jeden nebo více jiných okruhů.

(2)

Podle článku 11 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (2) činí strop pro roční částku disponibilní pro nástroj pružnosti 471 milionu EUR (v cenách roku 2011).

(3)

Vzhledem k naléhavým potřebám je za účelem financování opatření, jejichž smyslem je zmírnit probíhající migrační, uprchlickou a bezpečnostní krizi, nezbytné uvolnit významnou dodatečnou částku.

(4)

Po prozkoumání všech možností, jak v rámci výdajového stropu okruhu 3 (Bezpečnost a občanství) přerozdělit prostředky, se za účelem financování opatření v oblasti migrace, uprchlíků a bezpečnosti jeví jako nezbytné uvolnit prostředky z nástroje pružnosti a tímto způsobem doplnit financování ze souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2017 o částku ve výši 530,0 milionu EUR nad rámec stropu okruhu 3.

(5)

Na základě očekávaného profilu plateb by prostředky na platby, které prostředkům uvolněným z nástroje pružnosti odpovídají, měly být rozloženy do několika rozpočtových let a budou odhadem činit 238,3 milionu EUR v roce 2017, 91,0 milionu EUR v roce 2018, 141,9 milionu EUR v roce 2019 a 58,8 milionu EUR v roce 2020.

(6)

Za účelem maximálního zkrácení doby, která je k uvolnění prostředků z nástroje pružnosti nutná, by se toto rozhodnutí mělo použít od začátku rozpočtového roku 2017,

a)

238,3 milionu EUR v roce 2017;

b)

91,0 milionu EUR v roce 2018;

c)

141,9 milionu EUR v roce 2019;

d)

58,8 milionu EUR v roce 2020.

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/55

(1)

Účelem Fondu solidarity Evropské unie („fond“) je umožnit Unii rychle, účinně a flexibilně reagovat na mimořádné situace a projevit solidaritu s obyvatelstvem oblastí postižených přírodními katastrofami.

(2)

Fond nesmí překročit maximální roční částku 500 000 000 EUR (v cenách roku 2011), jak je stanoveno v článku 10 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (3).

(3)

Ustanovení čl. 4a odst. 4 nařízení (ES) č. 2012/2002 stanoví, že kdykoli je to nutné pro zajištění včasné dostupnosti rozpočtových zdrojů, lze z fondu uvolnit prostředky do výše 50 000 000 EUR na výplaty záloh a odpovídající prostředky zapsat do souhrnného rozpočtu Unie.

(4)

K zajištění včasné dostupnosti dostatečných rozpočtových zdrojů v souhrnném rozpočtu Unie na rok 2017 by prostředky z fondu měly být na výplaty záloh uvolněny ve výši 50 000 000 EUR.

(5)

Za účelem maximálního zkrácení doby, která je k uvolnění prostředků z fondu nutná, by se toto rozhodnutí mělo použít ode dne 1. ledna 2017,

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/57

(1)

Článek 13 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (2) vytvořil rozpětí pro nepředvídané události ve výši až 0,03 % hrubého národního důchodu Unie.

(2)

V souladu s článkem 6 uvedeného nařízení Komise vypočítala absolutní částku tohoto rozpětí pro nepředvídané události na rok 2017 (3).

(3)

Poté, co byly přezkoumány všechny další finanční možnosti, jak v rámci stropů závazků v okruzích 3 (Bezpečnost a občanství) a 4 (Globální Evropa) na rok 2017 víceletého finančního rámce reagovat na nepředvídané události, a poté, co byly uvolněny prostředky z nástroje pružnosti v maximální výši 530 miliónů EUR, která je na rok 2017 k dispozici, se v zájmu řešení potřeb vyplývajících z migrační, uprchlické a bezpečnostní krize jeví jako nutné uvolnit prostředky z rozpětí pro nepředvídané události tím, že se zvýší prostředky na závazky v souhrnném rozpočtu Unie na rozpočtový rok 2017 nad rámec stropů závazků v okruzích 3 a 4 víceletého finančního rámce.

(4)

S ohledem na tuto velmi specifickou situaci je splněna podmínka krajnosti podle čl. 13 odst. 1 nařízení (EU, Euratom) č. 1311/2013.

(5)

Za účelem maximálního zkrácení doby, která je k uvolnění prostředků z rozpětí pro nepředvídané události nutná, by se toto rozhodnutí mělo použít od začátku rozpočtového roku 2017,

a)

2017:

b)

2018: okruh 5 (Administrativa): 570 000 000 EUR;

c)

2019: okruh 5 (Administrativa): 253 882 156 EUR.

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/59

(1)

Dne 27. května 2016 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2016/849 (1) o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice (dále jen „KLDR“), kterým byly mimo jiné provedeny rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006), č. 1874 (2009), č. 2087 (2013), č. 2094 (2013) a č. 2270 (2016).

(2)

Dne 30. listopadu 2016 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 2321 (2016), v níž vyjádřila své nejhlubší znepokojení nad jadernou zkouškou, již KLDR provedla dne 9. září 2016 v rozporu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN, znovu odsoudila probíhající činnosti KLDR související s jadernými nebo balistickými raketami, jež jsou závažným porušením příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN, a konstatovala, že mezinárodní mír a bezpečnost v regionu i mimo něj jsou i nadále zjevně ohroženy.

(3)

Rada bezpečnosti OSN v rezoluci č. 2321 (2016) vyjádřila znepokojení nad skutečností, že osobní a odbavená zavazadla osob, které vstupují na území KLDR nebo je opouštějí, mohou být používána k přepravě věcí, jejichž dodávky, prodej nebo převod jsou zakázány rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006), č. 1874 (2009), č. 2087 (2013), č. 2094 (2013), č. 2270 (2016) nebo č. 2321 (2016), a vyjasňuje, že pro účely provádění bodu 18 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2270 (2016) představují taková zavazadla „náklad“, čímž odkazuje na povinnost daný náklad kontrolovat.

(4)

Rada bezpečnosti OSN v rezoluci č. 2321 (2016) vyzvala členské státy, aby snížily počet osob zaměstnaných na diplomatických misích a konzulárních úřadech KLDR.

(5)

Rada bezpečnosti OSN v rezoluci č. 2321 (2016) vyjádřila znepokojení nad tím, že zakázané věci mohou být do KDLR přepravovány nebo z ní vyváženy po železnici a silnici, a zdůraznila, že povinnost stanovená v bodě 18 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2270 (2016) kontrolovat náklad na svém území nebo při tranzitu přes území členských států se vztahuje i na náklad přepravovaný po železnici a silnici.

(6)

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2321 (2016) uvedla, že pro účely provádění uvedené rezoluce a rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006), č. 1874 (2009), č. 2087 (2013), č. 2094 (2013), č. 2270 (2016) zahrnuje pojem „tranzit“ mimo jiné i průchod osob mezinárodními letištními terminály jednoho státu při přestupu do destinace v jiném státě, bez ohledu na skutečnost, zda tyto osoby procházejí na daném letišti celní či pasovou kontrolou.

(7)

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2321 (2016) zavedla maximální souhrnný objem uhlí, které lze z KLDR dovézt, a zřídila mechanismus pro monitorování a ověřování, zda je tento požadavek dodržován. V souvislosti s tímto mechanismem byly členské státy dovážející uhlí z KLDR vyzvány, aby pravidelně konzultovaly internetové stránky OSN s cílem zajistit, že celkový souhrnný objem dovozu uhlí nebude překročen.

(8)

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2321 (2016) připomněla, že diplomatickým zástupcům KLDR se zakazuje vykonávat v přijímajícím státě jakoukoli profesní či obchodní činnost za účelem osobního zisku.

(9)

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2321 (2016) vyjádřila znepokojení nad skutečností, že státní příslušníci KLDR jsou vysíláni za prací do jiných států za účelem výdělku ve valutách, které KLDR využívá pro svůj jaderný program a program balistických střel, a vyzvala státy, aby ohledně této praxe zachovávaly obezřetnost.

(10)

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2321 (2016) znovu vyjádřila znepokojení nad skutečností, že s cílem vyhnout se opatřením uloženým Radou bezpečnosti mohou být používány velké objemy hotovosti, a vyzvala členské státy k ostražitosti vůči tomuto riziku.

(11)

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2321 (2016) vyjádřila odhodlání zasazovat se o mírové, diplomatické a politické řešení situace a potvrdila podporu šestistranným rozhovorům a vyzvala k jejich obnovení.

(12)

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2321 (2016) potvrdila, že kroky KLDR mají být neustále vyhodnocovány a že Rada bezpečnosti OSN je připravena daná opatření zpřísnit, pozměnit, pozastavit či zrušit, bude-li to s ohledem na dodržování požadavků ze strany KLDR zapotřebí, a že je odhodlána přijmout další významná opatření v případě dalších jaderných zkoušek či vypuštění družic KLDR.

(13)

K provedení některých opatření stanovených tímto rozhodnutím je nezbytná další činnost Unie.

(14)

Členské státy by měly mezi sebou navzájem sdílet relevantní informace za účelem efektivního uplatňování ustanovení tohoto rozhodnutí v celé Unii.

(15)

Rozhodnutí (SZBP) 2016/849 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V čl. 1 odst. 1 se doplňují nová písmena, která znějí:

2)

V článku 4 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Zakazuje se nákup zlata, titanové rudy, vanadové rudy, minerálů vzácných zemin, mědi, niklu, stříbra a zinku z KLDR, ať již pocházejí z území KLDR či nikoli, státními příslušníky členských států nebo za použití plavidel plujících pod vlajkou členských států nebo letadel zaregistrovaných v členských státech.“

3)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 6a

1.   Zakazuje se nákup soch z KLDR, ať již pocházejí z území KLDR či nikoli, státními příslušníky členských států nebo za použití plavidel plujících pod vlajkou členských států nebo letadel zaregistrovaných v členských státech.

2.   Odstavec 1 se nepoužije, jestliže Výbor pro sankce v konkrétním případě předem udělil povolení.

3.   Unie přijme nezbytná opatření s cílem určit příslušné věci, na které se má tento článek vztahovat.“

4)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 6b

1.   Zakazují se přímé i nepřímé dodávky, prodej nebo převod vrtulníků a plavidel do KLDR, ať již pocházejí z území členských států či nikoli, státními příslušníky členských států nebo za použití plavidel plujících pod vlajkou členských států nebo letadel zaregistrovaných v členských státech.

2.   Odstavec 1 se nepoužije, jestliže Výbor pro sankce v konkrétním případě předem udělil povolení.

3.   Unie přijme nezbytná opatření s cílem určit příslušné věci, na které se má tento článek vztahovat.“

5)

Článek 7 se nahrazuje tímto:

„Článek 7

1.   Zakazuje se nákup uhlí, železa a železné rudy z KLDR, ať již pocházejí z území KLDR či nikoli, státními příslušníky členských států nebo za použití plavidel plujících pod vlajkou členských států nebo letadel zaregistrovaných v členských státech. Unie přijme nezbytná opatření s cílem určit příslušné věci, na které se má tento odstavec vztahovat.

2.   Odstavec 1 se nepoužije na uhlí, u něhož nakupující členský stát na základě důvěryhodných informací potvrdí, že pochází z území mimo KLDR a bylo přepraveno přes území KLDR výlučně za účelem vývozu z přístavu Rajin (Rason), a to za podmínky, že daný členský stát předem uvědomí Výbor pro sankce a že z těchto transakcí neplynou příjmy pro jaderný program KLDR či její program balistických raket nebo jiné činnosti zakázané rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006), č. 1874 (2009), č. 2087 (2013), č. 2094 (2013), č. 2270 (2016) a č. 2321 (2016) nebo tímto rozhodnutím.

3.   Odstavec 1 se nepoužije na celkový vývoz uhlí pocházejícího z KLDR do všech členských států OSN, který v souhrnu nepřekračuje 53 495 894 amerických dolarů v hodnotovém vyjádření nebo 1 000 866 metrických tun v objemovém vyjádření, podle toho, co je nižší, mezi dnem přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2321 (2016), a 31. prosincem 2016, ani na celkový vývoz uhlí pocházejícího z KLDR do všech členských států OSN, který v souhrnu nepřekračuje 400 870 018 amerických dolarů v hodnotovém vyjádření nebo 7 500 000 metrických tun v objemovém vyjádření, podle toho, co je nižší, počínaje 1. lednem 2017, za předpokladu, že:

4.   Členský stát, který uhlí nakupuje přímo od KLDR, oznámí Výboru pro sankce souhrnný objem tohoto nákupu za každý měsíc nejpozději 30 dní po skončení daného měsíce prostřednictvím formuláře obsaženého v příloze V rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2321 (2016). Členské státy sdělí informace oznámené Výboru pro sankce ostatním členským státům a Komisi.

5.   Odstavec 1 se nepoužije na transakce týkající se železa a železné rudy, u nichž je stanoveno, že jsou určeny výlučně pro účely obživy a neplynou z nich příjmy pro jaderný program KLDR či její program balistických raket nebo jiné činnosti zakázané rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006), č. 1874 (2009), č. 2087 (2013), č. 2094 (2013), č. 2270 (2016) nebo č. 2321 (2016).“

6)

Článek 10 se nahrazuje tímto:

„Článek 10

1.   Zakazuje se poskytovat jakoukoli veřejnou či soukromou finanční podporu obchodu s KLDR, a to ani vývozní úvěry, záruky či pojištění státním příslušníkům KLDR nebo subjektům zapojeným do takového obchodu.

2.   Odstavec 1 se nepoužije, jestliže Výbor pro sankce poskytnutí finanční podpory v konkrétním případě předem schválil.“

7)

Článek 14 se nahrazuje tímto:

„Článek 14

1.   Zakazuje se zřizování nových poboček, dceřiných společností nebo zastoupení bank KLDR, včetně centrální banky KLDR, jejích poboček a dceřiných společností, a dalších finančních institucí uvedených v čl. 13 bodě 2 na území členských států.

2.   Stávající pobočky, dceřiné společnosti a zastoupení institucí uvedených v odstavci 1 na území členských států se uzavřou do devadesáti dnů od přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2270 (2016).

3.   Pokud to nebylo předem schváleno Výborem pro sankce, zakazuje se bankám KLDR, včetně centrální banky KLDR, jejích poboček a dceřiných společností, a dalším finančním institucím uvedeným v čl. 13 bodě 2:

4.   Stávající společné podniky, majetkové účasti a korespondenční bankovní vztahy s bankami KLDR musí být ukončeny do devadesáti dnů od přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2270 (2016).

5.   Finančním institucím nacházejícím se na území členských států nebo podléhajícím pravomoci členských států se zakazuje, aby v KLDR zřizovaly zastoupení, dceřiné společnosti nebo pobočky nebo otevíraly bankovní účty.

6.   Stávající zastoupení, dceřiné společnosti nebo bankovní účty v KLDR se uzavřou do devadesáti dnů od přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2321 (2016).

7.   Odstavec 6 se nepoužije, pokud Výbor pro sankce v konkrétním případě rozhodl, že jsou tato zastoupení, dceřiné společnosti nebo bankovní účty nezbytné k poskytování humanitární pomoci nebo k činnostem diplomatických misí v KLDR v souladu s Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích a Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích nebo k činnostem OSN nebo jejích specializovaných agentur či souvisejících organizací nebo k veškerým dalším účelům slučitelným s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006), č. 1874 (2009), č. 2087 (2013), č. 2094 (2013), č. 2270 (2016) nebo č. 2321 (2016).“

8)

V článku 16 se odstavec 6 nahrazuje tímto:

„6.   Členské státy přijmou nezbytná opatření s cílem zajistit a odstranit, například zničením, znehodnocením k zamezení dalšímu provozu nebo použití, uskladněním nebo převozem za účelem odstranění do státu, který není státem původu ani určení, věci, jejichž dodávky, prodej, převod nebo vývoz jsou zakázány rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006), č. 1874 (2009), č. 2087 (2013), č. 2094 (2013), č. 2270 (2016) nebo č. 2321 (2016) a které byly zjištěny při kontrole, v souladu se svými povinnostmi podle příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN, včetně rezoluce č. 1540 (2004).“

9)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 18a

1.   Členský stát, který je státem vlajky plavidla označeného Výborem pro sankce, odebere danému plavidlu vlajku, pokud tak výbor stanoví.

2.   Členský stát, který je státem vlajky plavila označeného Výborem pro sankce, nasměruje toto plavidlo, pokud tak výbor stanoví, do přístavu určeného výborem, a to v koordinaci se státem přístavu.

3.   Pokud tak bylo stanoveno v označení provedeném Výborem pro sankce, zakáží členské státy plavidlu vstup do svých přístavů, ledaže se jedná o případ nouze nebo se plavidlo vrací do přístavu původu.

4.   Pokud tak bylo stanoveno v označení provedeném Výborem pro sankce, zajistí členské státy, aby se na plavidlo vztahovalo zmrazení majetku.

5.   Příloha IV obsahuje seznam plavidel uvedených v odstavcích 1 až 4 tohoto článku, jež byla označena Výborem pro sankce v souladu s bodem 12 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2321 (2016).“

10)

Článek 20 se mění takto:

11)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 20a

Zakazuje se pořizování leteckých služeb a služeb týkajících se plavidel od KLDR.“

12)

Článek 21 se nahrazuje tímto:

„Článek 21

Členské státy zruší registraci každému plavidlu, které vlastní, ovládá nebo provozuje KLDR, a nezaregistrují žádné takové plavidlo, kterému registraci zrušil jiný členský stát podle bodu 24 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2321 (2016).“

13)

Článek 22 se nahrazuje tímto:

„Článek 22

1.   Zakazuje se registrovat plavidla v KLDR, získávat povolení pro plavidla, aby používala vlajku KLDR, nebo vlastnit, pronajímat či provozovat plavidla plující pod vlajkou KLDR nebo těmto plavidlům poskytovat klasifikační, certifikační nebo související služby, nebo tato plavidla pojišťovat.

2.   Odstavec 1 se nepoužije, jestliže Výbor pro sankce v konkrétním případě předem udělil povolení.

3.   Zakazuje se poskytování pojišťovacích nebo zajišťovacích služeb plavidlům, jež vlastní, ovládá nebo provozuje KLDR, a to i nedovolenými prostředky, státními příslušníky členských států nebo z území členských států.

4.   Odstavec 3 se nepoužije, pokud Výbor pro sankce v konkrétním případě rozhodl, že dané plavidlo je používáno k činnostem určeným výlučně pro účely obživy, které osoby nebo subjekty KLDR nevyužijí k získání příjmů, nebo k činnostem určeným výlučně k humanitárním účelům.“

14)

V článku 23 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„12.   Členské státy přijmou nezbytná opatření pro omezení vstupu na své území nebo průjezdu přes ně členům vlády KLDR, úředníkům této vlády a příslušníkům ozbrojených sil KLDR, pokud jsou tito členové, úředníci či příslušníci spojeni s jaderným programem KLDR či s jejím programem balistických raket nebo s jinými činnostmi zakázanými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006), č. 1874 (2009), č. 2087 (2013), č. 2094 (2013), č. 2270 (2016) a č. 2321 (2016).“

15)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 24a

1.   Pokud členský stát zjistí, že určitá osoba pracuje jménem nebo na příkaz banky nebo finanční instituce KLDR, vyhostí tuto osobu ze svého území za účelem jejího navrácení do státu, jehož je státním příslušníkem, v souladu s použitelným právem.

2.   Odstavec 1 se nepoužije v případě, kdy je přítomnost dané osoby vyžadována za účelem provedení soudního řízení nebo výlučně pro lékařské, bezpečnostní nebo jiné humanitární účely, nebo kdy Výbor pro sankce v daném konkrétním případě rozhodl, že by vyhoštění dotyčné osoby bylo v rozporu s cíli rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006), č. 1874 (2009), č. 2087 (2013), č. 2094 (2013), č. 2270 (2016) a č. 2321 (2016).“

16)

Článek 30 se nahrazuje tímto:

„Článek 30

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření s cílem zachovat obezřetnost a zabránit specializované výuce nebo odborné přípravě státních příslušníků KLDR na svém území nebo svými státními příslušníky v oborech, které by přispěly k jaderným činnostem KLDR souvisejícím s šířením a k vývoji nosičů jaderných zbraní, včetně výuky či odborné přípravy v oblasti pokročilé fyziky, pokročilé počítačové simulace a souvisejících počítačových věd, geoprostorové navigace, jaderného inženýrství, kosmického inženýrství, leteckého inženýrství a souvisejících oborů, pokročilé vědy o materiálech, pokročilého chemického inženýrství, pokročilého strojního inženýrství, pokročilého elektroinženýrství a pokročilého průmyslového inženýrství.

2.   Členské státy pozastaví vědeckou a technickou spolupráci, do níž jsou zapojeny osoby nebo skupiny oficiálně podporované ze strany KLDR nebo tuto zemi zastupující, s výjimkou výměn lékařů, ledaže:

17)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 31a

Zakazuje se, aby diplomatické mise nebo konzulární úřady KLDR a jejich členové z KLDR vlastnili nebo ovládali bankovní účty v Unii, s výjimkou jednoho účtu v členském státě nebo v členských státech, v nichž jsou akreditováni.“

18)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 31b

1.   Zakazuje se pronájem nemovitostí nebo jejich jiné zpřístupnění KLDR nebo jejich používání KLDR či v její prospěch pro jiné účely než diplomatické nebo konzulární činnosti.

2.   Zakazuje se rovněž pronájem nemovitostí od KLDR nacházejících se mimo území KLDR.“

19)

V článku 33 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Rada provede změny Příloh I až IV na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti nebo Výboru pro sankce.“

20)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 36a

Odchylně od opatření uložených rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006), č. 1874 (2009), č. 2087 (2013), č. 2094 (2013), č. 2270 (2016) nebo č. 2321 (2016) a za předpokladu, že Výbor pro sankce rozhodl, že pro usnadnění práce mezinárodních a nevládních organizací provádějících v KLDR činnosti v oblasti pomoci a podpory ve prospěch tamního civilního obyvatelstva je nezbytná výjimka, udělí příslušný orgán členského státu potřebné povolení.“

21)

Doplňuje se příloha IV ve znění uvedeném v příloze.

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/66

(1)

Dne 25. července 2012 přijala Rada rozhodnutí 2012/440/SZBP (1) o jmenování pana Stavrose LAMBRINIDISE zvláštním zástupcem Evropské unie pro lidská práva (dále jen „zvláštní zástupce EU“). Mandát zvláštního zástupce EU má skončit dne 28. února 2017.

(2)

Dne 20. července 2015 přijala Rada akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období let 2015–2019.

(3)

Mandát zvláštního zástupce EU by měl být prodloužen o další období 24 měsíců,

a)

posilovat účinnost, přítomnost a viditelnost Unie při ochraně a prosazování lidských práv ve světě, zejména prohloubením spolupráce a politického dialogu Unie se třetími zeměmi, příslušnými partnery, podniky, občanskou společností a mezinárodními a regionálními organizacemi a prostřednictvím činnosti v příslušných mezinárodních fórech;

b)

zvyšovat přínos Unie k posilování demokracie a budování institucí, právního státu, řádné správy věcí veřejných a dodržování lidských práv a základních svobod po celém světě;

c)

posilovat soudržnost činnosti Unie v oblasti lidských práv a začlenění lidských práv do všech oblastí vnější činnosti Unie.

a)

přispívat k provádění politiky Unie v oblasti lidských práv, zejména strategického rámce EU pro lidská práva a demokracii a akčního plánu EU týkajícího se lidských práv a demokracie, mimo jiné vypracováváním příslušných doporučení;

b)

přispívat k provádění obecných zásad Unie, nástrojů a akčních plánů v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva;

c)

posilovat dialog o lidských právech s vládami v třetích zemích a mezinárodními a regionálními organizacemi, jakož i s organizacemi občanské společnosti a dalšími příslušnými aktéry v zájmu zajištění účinnosti a viditelnosti politiky Unie v oblasti lidských práv;

d)

přispívat k lepší soudržnosti a souladu politik a činností Unie v oblasti ochrany a prosazování lidských práv, zejména prostřednictvím příspěvků k formulování příslušných politik Unie.

a)

na základě pokynů ESVČ vypracuje konkrétní bezpečnostní plán zahrnující zvláštní fyzická, organizační a procedurální bezpečnostní opatření, řízení bezpečných přesunů personálu do dané zeměpisné oblasti a uvnitř oblasti jeho působnosti, jakož i řízení bezpečnostních událostí, a dále pohotovostní plán a evakuační plán;

b)

zajistí, aby byl veškerý personál vyslaný mimo Unii pojištěn pro případ zvýšeného rizika, jak vyžaduje situace v oblasti jeho působnosti;

c)

zajistí, aby všichni členové jeho týmu, kteří mají být vysláni mimo Unii, včetně najatého místního personálu, prošli před příjezdem nebo bezprostředně po příjezdu do oblasti jeho působnosti náležitým bezpečnostním školením na základě stupně rizika vyhodnoceného ESVČ pro danou oblast;

d)

zajistí, aby byla provedena veškerá schválená doporučení vydaná na základě pravidelných posouzení bezpečnosti, a podává Radě, vysokému představiteli a Komisi písemné zprávy o provádění těchto doporučení a o dalších bezpečnostních otázkách v rámci zpráv o pokroku a zprávy o provádění mandátu.

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/70

(1)

Dne 19. ledna 2015 přijala Rada rozhodnutí (SZPB) 2015/77 (1), kterým jmenovala pana Larse-Gunnara WIGEMARKA zvláštním zástupcem Evropské unie (dále jen „zvláštní zástupce EU“) v Bosně a Hercegovině. Mandát zvláštního zástupce EU má skončit dne 28. února 2017.

(2)

Mandát zvláštního zástupce EU by měl být prodloužen o další období 16 měsíců.

(3)

Zvláštní zástupce EU bude vykonávat svůj mandát za situace, která se může zhoršit a která by mohla bránit v dosažení cílů vnější činnosti Unie stanovených v článku 21 Smlouvy,

a)

pokračovat dále v procesu stabilizace a přidružení;

b)

vytvořit stabilní, životaschopnou, mírovou, mnohonárodnostní a jednotnou Bosnu a Hercegovinu, která mírumilovně spolupracuje se svými sousedy;

c)

zajistit, že Bosna a Hercegovina nezvratně směřuje ke členství v Unii.

a)

nabízet poradenství Unie a napomáhat politickému procesu, zejména podporou dialogu mezi různými úrovněmi státní správy;

b)

zajišťovat soulad a soudržnost činnosti Unie;

c)

napomáhat pokroku, pokud jde o politické, hospodářské a evropské priority, zejména podporou fungování mechanismu pro koordinaci záležitostí EU a pokračování v provádění plánu reforem;

d)

sledovat výkonné a legislativní orgány na všech úrovních vlády v Bosně a Hercegovině a poskytovat jim poradenství a udržovat kontakty s orgány a politickými stranami této země;

e)

zajišťovat provádění úsilí Unie u všech činností v oblasti právního státu a reformy bezpečnostního sektoru, podporovat celkovou politickou koordinaci Unie a poskytovat místní politické vedení, pokud jde o úsilí Unie v oblasti boje proti organizovanému zločinu a korupci, jakož i terorismu, a poskytovat v této souvislosti potřebná posouzení a poradenství vysokému představiteli a Komisi;

f)

poskytovat podporu posílené a účinnější koordinaci mezi trestním soudnictvím a policií v Bosně a Hercegovině, jakož i iniciativám usilujícím o posílení efektivity a nestrannosti justičních orgánů, jako je Strukturovaný dialog o justici;

g)

aniž je dotčena vojenská linie velení, poskytovat veliteli sil EU politické poradenství ve vojenských otázkách místního politického rozměru, zejména pokud jde o citlivé operace, vztahy s místními orgány a vztahy s místními sdělovacími prostředky, a přispívat ke konzultacím týkajícím se strategického přezkumu EUFOR/ALTHEA; konzultovat velitele sil EU před přijetím politických opatření, která by mohla ovlivnit bezpečnostní situaci a provádět koordinaci, pokud jde o poskytování koherentních informací místním orgánům a mezinárodním organizacím;

h)

koordinovat a provádět úsilí Unie v oblasti komunikace o otázkách EU zaměřené na veřejnost v Bosně a Hercegovině;

i)

podporovat proces integrace do EU prostřednictvím cílené veřejné diplomacie a informačních činností EU, jejichž cílem je zajistit větší pochopení a podporu ze strany veřejnosti Bosny a Hercegoviny, pokud jde o záležitosti spojené s EU, a to i pomocí zapojení místních subjektů občanské společnosti;

j)

přispívat k rozvoji a upevňování dodržování lidských práv a základních svobod v Bosně a Hercegovině v souladu s politikou EU v oblasti lidských práv a obecnými zásadami EU pro lidská práva;

k)

jednat s příslušnými orgány Bosny a Hercegoviny o jejich plné spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii;

l)

v souladu s procesem integrace do EU poskytovat poradenství, podporu a pomoc, pokud jde o politický dialog o nutných ústavních a legislativních změnách, a tento dialog sledovat;

m)

udržovat úzké kontakty a vést úzké konzultace s vysokým zástupcem v Bosně a Hercegovině a dalšími příslušnými mezinárodními organizacemi působícími v této zemi a v této souvislosti informovat Radu o diskusi o důvodech pro mezinárodní přítomnost v zemi, včetně úřadu vysokého zástupce;

n)

poskytovat podle potřeby poradenství vysokému představiteli, pokud jde o fyzické nebo právnické osoby, vůči nimž by mohla být s ohledem na situaci v Bosně a Hercegovině přijata omezující opatření;

o)

aniž jsou dotčeny příslušné linie vedení, napomáhat tomu, aby byly všechny nástroje Unie v místě působení používány soudržně za účelem dosažení cílů politiky Unie.

a)

na základě pokynů ESVČ vypracuje konkrétní bezpečnostní plán zahrnující zvláštní fyzická, organizační a procedurální bezpečnostní opatření, řízení bezpečných přesunů personálu do oblasti jeho působnosti a uvnitř této oblasti, jakož i řízení bezpečnostních událostí, a dále pohotovostní a evakuační plán;

b)

zajistí, aby byl veškerý personál vyslaný mimo Unii pojištěn pro případ zvýšeného rizika, jak vyžaduje situace v oblasti jeho působnosti;

c)

zajistí, aby všichni členové jeho týmu, kteří mají být vysláni mimo Unii, včetně najatého místního personálu, prošli před příjezdem nebo bezprostředně po příjezdu do oblasti jeho působnosti náležitým bezpečnostním školením na základě stupně rizika stanoveného ESVČ pro danou oblast působnosti;

d)

zajistí, aby byla provedena veškerá schválená doporučení vydaná na základě pravidelných posouzení bezpečnosti, a podává Radě, vysokému představiteli a Komisi písemné zprávy o provádění těchto doporučení a o dalších bezpečnostních otázkách v rámci zprávy o pokroku a zprávy o provádění mandátu.

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/75

(1)

Dne 4. srpna 2016 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2016/1338, kterým se mění rozhodnutí (SZBP) 2015/2052 o prodloužení mandátu zvláštního zástupce Evropské unie v Kosovu (1), kterým se jmenuje zvláštní zástupkyní Evropské unie v Kosovu paní Natalija APOSTOLOVA. Mandát zvláštního zástupce EU má skončit dne 28. února 2017.

(2)

Mandát zvláštního zástupce EU by měl být prodloužen o další období 16 měsíců.

(3)

Zvláštní zástupce EU bude vykonávat svůj mandát za situace, která se může zhoršit a která by mohla bránit v dosažení cílů vnější činnosti Unie stanovených v článku 21 Smlouvy,

a)

poskytovat poradenství a podporu Unie v politickém procesu;

b)

podporovat celkovou politickou koordinaci Unie v Kosovu;

c)

posilovat přítomnost Unie na celém území Kosova a zajišťovat její soudržnost a účinnost;

d)

poskytovat vedoucímu Mise Evropské unie v Kosovu na podporu právního státu (EULEX KOSOVO) vedení v otázkách místní politické situace, včetně politických hledisek otázek týkajících se výkonných pravomocí;

e)

zajišťovat soulad a soudržnost činnosti Unie v Kosovu, mimo jiné místním řízením přechodu mise EULEX na nový mandát za účelem konečného převodu činností na zvláštního zástupce EU/úřad EU nebo případně místní orgány;

f)

podporovat evropskou perspektivu Kosova a přibližování se k Unii v souladu s perspektivou tohoto regionu a v souladu s dohodou o stabilizaci a přidružení a rozhodnutím (EU) 2015/1988, jakož i s příslušnými závěry Rady prostřednictvím cílené komunikace s veřejností a informačních činností Unie, jejichž účelem je zajistit větší pochopení a podporu kosovské veřejnosti pro záležitosti související s Unií, včetně působení mise EULEX;

g)

za využití všech prostředků a nástrojů, které má zvláštní zástupce EU k dispozici, a za podpory úřadu EU v Kosovu sledovat, podporovat a usnadňovat pokrok v oblasti politických, hospodářských a evropských priorit v souladu s příslušnými institucionálními pravomocemi a povinnostmi a podporovat provádění dohody o stabilizaci a přidružení, mimo jiné prostřednictvím evropského programu reforem;

h)

v souladu s politikou Unie v oblasti lidských práv a obecnými zásadami Unie pro lidská práva přispívat k rozvoji a upevňování dodržování lidských práv a základních svobod v Kosovu, včetně práv a základních svobod žen a dětí a ochrany menšin;

i)

napomáhat uskutečňování dialogu Bělehrad-Priština pod záštitou Unie;

j)

podporovat podle potřeby mandát specializovaných soudních senátů a specializovaného státního zastupitelství, mimo jiné prostřednictvím komunikace a informačních činností.

a)

na základě pokynů ESVČ vypracuje konkrétní bezpečnostní plán zahrnující zvláštní fyzická, organizační a procedurální bezpečnostní opatření, řízení bezpečných přesunů personálu do oblasti jeho územní působnosti a uvnitř této oblasti, jakož i řízení bezpečnostních událostí, a dále pohotovostní plán a evakuační plán;

b)

zajistí, aby byl veškerý personál vyslaný mimo Unii pojištěn pro případ zvýšeného rizika, jak vyžaduje situace v oblasti jeho územní působnosti;

c)

zajistí, aby všichni členové jeho týmu, kteří mají být vysláni mimo Unii, včetně najatého místního personálu, prošli před příjezdem nebo bezprostředně po příjezdu do oblasti jeho územní působnosti náležitým bezpečnostním školením na základě stupně rizika stanoveného ESVČ pro danou oblast působnosti;

d)

zajistí, aby byla provedena veškerá schválená doporučení vydaná na základě pravidelných posouzení bezpečnosti, a podává Radě, vysokému představiteli a Komisi písemné zprávy o provádění těchto doporučení a o dalších bezpečnostních otázkách v rámci zprávy o pokroku a zprávy o provádění mandátu.

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/80

(1)

Dne 16. července 2012 přijala Rada rozhodnutí 2012/389/SZBP (1) o misi Evropské unie zaměřené na budování regionální námořní kapacity v oblasti Afrického rohu (EUCAP NESTOR).

(2)

Dne 12. prosince 2016 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2016/2240 (2), kterým se mění rozhodnutí 2012/389/SZBP. Název mise byl změněn na EUCAP Somálsko a její mandát byl prodloužen do 31. prosince 2018.

(3)

Rozhodnutí 2012/389/SZBP by mělo být změněno, aby stanovilo finanční referenční částku na období od 1. března 2017 do 28. února 2018,

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/81

(1)

Dne 15. října 2012 přijala Rada rozhodnutí 2012/642/SZBP (1).

(2)

Na základě přezkumu rozhodnutí 2012/642/SZBP by měla být platnost omezujících opatření vůči Bělorusku prodloužena do dne 28. února 2018.

(3)

Rada se navíc dohodla, že vývoz biatlonového vybavení do Běloruska mohou členské státy povolit podle platných pravidel pro udělování licencí.

(4)

Rozhodnutí 2012/642/SZBP by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Aby byla zajištěna účinnost opatření stanovených tímto rozhodnutím, mělo by toto rozhodnutí vstoupit v platnost okamžitě,

1)

V článku 2 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„3.   Článek 1 se nevztahuje na biatlonové vybavení, které je v souladu se specifikacemi uvedenými v pravidlech soutěží a závodů Mezinárodní biatlonové unie (IBU).“

2)

Článek 8 se nahrazuje tímto:

„Článek 8

1.   Toto rozhodnutí se použije do dne 28. února 2018.

2.   Toto rozhodnutí je průběžně přezkoumáváno a bude patřičně prodlouženo nebo změněno, pokud Rada usoudí, že jeho cílů nebylo dosaženo.“

28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/82

(1)

Prováděcí rozhodnutí Komise 2014/709/EU (4) stanoví veterinární opatření pro tlumení afrického moru prasat v některých členských státech. V příloze zmíněného prováděcího rozhodnutí je uvedeno vymezení a výčet některých oblastí těchto členských států v částech I, II, III a IV, které jsou rozlišeny podle úrovně rizika na základě epizootologické situace. Uvedený výčet zahrnuje mimo jiné některé oblasti Lotyšska a Litvy.

(2)

V únoru 2017 se objevila dvě ohniska afrického moru prasat u prasat domácích v Salaspils novads v Lotyšsku a Biržai rajono savivaldybė v Litvě v oblastech, které jsou v současnosti uvedeny v části II přílohy prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU. Výskyt těchto ohnisek představuje zvýšení úrovně rizika, které je třeba zohlednit. V důsledku toho by příslušné oblasti Lotyšska a Litvy uvedené v částech I a II měly nyní být uvedeny v části III uvedené přílohy.

(3)

V lednu 2017 se objevilo několik případů výskytu afrického moru u prasat divokých v Talsu novads a Tukuma novads v Lotyšsku ve dvou oblastech, které jsou v současnosti uvedeny v části II přílohy prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU, avšak v těsné blízkosti oblastí uvedených v části I uvedeného prováděcího rozhodnutí. Výskyt těchto případů představuje zvýšení úrovně rizika, kterou je třeba zohlednit. Příslušné oblasti Lotyšska by proto měly být nyní namísto v části I uvedené přílohy uvedeny v části II a nové oblasti by měly být uvedeny v části I přílohy.

(4)

Při posuzování veterinárního rizika vyplývajícího z dané situace v případě afrického moru prasat v Lotyšsku a Litvě by měl být zohledněn vývoj současné epizootologické situace, pokud jde o uvedenou nákazu u dotčených populací domácích a volně žijících prasat v Unii. Aby bylo možné provádět cílená veterinární opatření pro tlumení stanovená v prováděcím rozhodnutí 2014/709/EU a předejít dalšímu šíření afrického moru prasat a zároveň i zbytečnému narušení obchodu uvnitř Unie a aby se zamezilo neopodstatněným překážkám pro obchod ze strany třetích zemí, je třeba změnit seznam Unie obsahující oblasti podléhající veterinárním opatřením stanovený v příloze uvedeného prováděcího rozhodnutí tak, aby odrážel změny současné epizootologické situace, pokud jde o uvedenou nákazu v Lotyšsku a Litvě.

(5)

Příloha prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(6)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,