27.1.2017

Úřední věstník Evropské unie

L 22/14

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2017/141

ze dne 26. ledna 2017

o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některého příslušenství (fitinků) pro trouby a trubky, pro svařování na tupo, z nerezavějící oceli, též dokončeného, pocházejícího z Čínské lidové republiky a Tchaj-wanu

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (1) (dále jen „základní nařízení“), a zejména na čl. 9 odst. 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

1. POSTUP

1.1. Zahájení řízení

(1)

Dne 29. října 2015 oznámila Komise v souladu s článkem 5 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (2) zveřejněním oznámení (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) v Úředním věstníku Evropské unie (3) zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu některého příslušenství (fitinků) pro trouby a trubky, pro svařování na tupo, z nerezavějící oceli, též dokončeného, pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) a Tchaj-wanu (dále jen „dotčené země“) do Evropské unie.

(2)

Řízení bylo zahájeno na základě podnětu, který dne 14. září 2015 podal výbor na obranu odvětví Evropské unie vyrábějícího příslušenství (fitinky) z nerezavějící oceli pro svařování na tupo (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících 37 % až 48 % celkové výroby v Unii. Přihlásil se jeden výrobce, který vyslovil námitky.

(3)

Příslušné prahové hodnoty, jak jsou stanoveny v čl. 5 odst. 4 základního nařízení, tj. „šetření podle odstavce 1 se zahájí pouze v případě, že je po posouzení, do jaké míry podnět podporují nebo odmítají výrobci obdobného výrobku v Unii, zjištěno, že podnět byl podán výrobním odvětvím Unie nebo jeho jménem. Podnět je považován za podaný výrobním odvětvím Unie nebo jeho jménem, jestliže je podporován výrobci v Unii, jejichž souhrnná výroba tvoří více než 50 % celkové výroby obdobného výrobku té části výrobců Unie, kteří podnět výslovně podpořili nebo odmítli. Šetření se však nezahájí, jestliže výrobci v Unii, kteří podnět výslovně podpořili, představují méně než 25 % celkové výroby obdobného výrobku výrobním odvětvím Unie.“, byly v okamžiku zahájení řízení splněny. Jakmile bylo šetření zahájeno, není nutné, aby byly podmínky pro aktivní legitimaci splněny po celou dobu šetření. Soudní dvůr toto potvrdil v případě, že určitá společnost svou podporu podnětu stáhne (4); stejné odůvodnění platí analogicky i v případě, změní-li se definice výrobku.

(4)

Ve fázi zahájení řízení jedna ze zúčastněných stran tvrdila, že Komise vypočítala chybně reprezentativnost žadatele s ohledem na celkovou výrobu výrobního odvětví Unie. Tato strana tvrdila, že stávající žadatel nemůže představovat 43 %–49 % výroby v Unii, jelikož v předchozím případě, který se týkal podobné definice výrobku, představovalo osm společností 48 % výroby v Unii. Komise uvedla, že ačkoliv je definice výrobku v případě obou šetření skutečně podobná, přesná definice výrobku a příslušné období se v rámci tohoto šetření liší od definice výrobku a období, jehož se týkalo předchozí šetření. Provedená posouzení a výsledky tohoto posouzení jsou proto jiné (tj. při dotyčném šetření se přihlásili jiní výrobci v Unii než v šetření, které bylo zahájeno v roce 2012, a tito výrobci v Unii byli vymezeni na základě obdobného výrobku v rámci šetření v roce 2012). Poznámka ve spisu ze dne 28. října 2015 týkající se aktivní legitimace uvádí celkovou výrobu obdobného výrobku v Unii v období od 1. dubna 2014 do 31. března 2015 ve výši 8 600 t. V předchozím šetření, které bylo zahájeno v roce 2012, poznámka ve spisu ze dne 9. listopadu 2012 týkající se aktivní legitimace uváděla celkovou výrobu obdobného výrobku v Unii ve výši 21 600 t.

(5)

Stejná zúčastněná strana tvrdila, že počet společností podporujících podnět je nízký, tři z celkem šestnácti výrobců v Unii, a požádala Komisi, aby prověřila, proč se ostatní výrobci v Unii neozvali. V odpovědi na tuto připomínku Komise uvedla, že počet výrobců podporujících podnět není při zahájení řízení důležitý, pouze jejich podíl na objemu výroby výrobního odvětví Unie, jak je stanoveno v čl. 5 odst. 4 základního nařízení.

(6)

Zúčastněná strana mimoto zpochybnila zařazení jednoho výrobce v Unii do definice výrobního odvětví Unie, jelikož tento výrobce vyráběl příslušenství (fitinky) s podstatně vyšší přidanou hodnotou než ostatní výrobci v Unii. Šetření však potvrdilo, že tento výrobce v Unii vyrábí a prodává rovněž obdobný výrobek a jeho zařazení do vzorku bylo opodstatněné. V případě tohoto výrobce byly zahrnuty pouze objemy, na které se vztahuje šetření. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

1.2. Strany dotčené řízením

(7)	Komise o zahájení šetření oficiálně vyrozuměla žadatele, všechny výrobce v Unii, dovozce, obchodníky a uživatele, o nichž bylo známo, že se jich řízení týká, a jejich sdružení, jakož i vyvážející výrobce a orgány dotčených zemí.

(8)	Komise kontaktovala rovněž výrobce v Brazílii, Indii, Malajsii, Koreji, Švýcarsku, Thajsku a Spojených státech (dále jen „USA“), jež byly uvedeny v oznámení o zahájení řízení jako možné srovnatelné země za účelem určení běžné hodnoty pro ČLR.

(9)	Zúčastněné strany dostaly možnost písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení. Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a prokázaly, že mají konkrétní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

1.3. Výběr vzorku

(10)	V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 17 základního nařízení.

a) Výběr vzorku výrobců v Unii

(11)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že s ohledem na velký počet výrobců v Unii, jichž se šetření týká, omezí svou analýzu na přiměřený počet výrobců v Unii. V době zahájení řízení se přihlásili výrobci zmínění ve 2. bodě odůvodnění, tj. jeden výrobce v Unii a skupina dvou dceřiných společností usazených v Unii, které vyráběly obdobný výrobek.

(12)

Po zveřejnění oznámení o zahájení řízení požádal o zařazení do vzorku další výrobce v Unii. Do vzorku byli proto zařazeni čtyři spolupracující výrobci v Unii. Na výrobce v Unii zařazené do vzorku připadalo přibližně 47 % celkové odhadované výroby v Unii a vzorek se považoval za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie.

(13)

Jeden z výrobců v Unii zařazených do vzorku, společnost Springer GmbH, však následně Komisi informoval, že se rozhodl nespolupracovat. Šetření se proto tohoto výrobce netýkalo. Komise však dospěla k závěru, že zbývající tři výrobci v Unii zařazení do vzorku, na něž připadá přibližně 43 % celkové odhadované výroby v Unii, jsou přesto reprezentativní pro výrobní odvětví Unie. Tento výrobce v Unii Komisi rovněž sdělil, že je nejen výrobcem v Unii, nýbrž má také s jedním čínským výrobcem dohodu o pasivním zušlechťovacím styku.

(14)

Komise mimoto posoudila dopad vyloučení příslušenství (fitinků) s přírubou a s nízkou drsností povrchu (viz oddíl 2.2) na reprezentativnost vzorku. Komise zjistila, že výroba příslušenství (fitinků) s přírubou a s nízkou drsností povrchu nebyla s ohledem na výrobce v Unii zařazené do vzorku ani s ohledem na celkovou výrobu v Unii významná, a proto neměla žádný dopad na reprezentativnost již vybraného vzorku.

(15)	Jedna zúčastněná strana uvedla, že ostatní výrobci v Unii, kteří podnět nepodpořili, svůj prodej v období 2010–2015 zvýšili a podle statistiky Eurostatu týkající se obchodu uvnitř Unie prodávají vyšší objemy za vyšší ceny.

(16)

Komise analyzovala možnou újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie, včetně všech výrobců v Unii, dovozem z dotčených zemí na základě makroekonomických údajů (viz 193.–207. bod odůvodnění). Komise mimoto zaznamenala, že strana založila svou analýzu na kódech KN, které zahrnují nejen dotčený výrobek, nýbrž také výrobky, na něž se toto šetření nevztahuje. Objem podle statistiky obchodu uvnitř Unie se mimoto netýká pouze výroby v Unii, nýbrž i dalšího prodeje dovážených výrobků. S ohledem na prodejní ceny nebo objem prodeje výrobců v Unii proto nelze vyvodit žádný závěr. Každopádně nadále platí, že se mikroekonomické údaje vzorku považují za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie. Skutečnost, že tyto údaje nezahrnují výrobce, kteří podnět nepodali, je důsledkem toho, že se tito nepřihlásili a nepožádali o zařazení do vzorku.

b) Výběr vzorku dovozců

(17)	Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, aby mohla vzorek vybrat, byli všichni dovozci, kteří nejsou ve spojení, požádáni, aby se Komisi přihlásili a poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(18)

Požadované informace poskytli a se zařazením do vzorku souhlasili tři dovozci, kteří nejsou ve spojení. Tito dovozci společně představovali 10 % odhadovaného objemu dovozu z ČLR a Tchaj-wanu během období šetření. Jelikož Komise mohla posoudit všechny dovozce, kteří se přihlásili, nebyl výběr vzorku nutný.

c) Výběr vzorku vyvážejících výrobců na Tchaj-wanu

(19)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, aby mohla vzorek vybrat, byli všichni vyvážející výrobci na Tchajwanu v oznámení o zahájení řízení požádáni, aby se Komisi přihlásili a poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení. Informace o zahájení šetření a oznámení o zahájení řízení (které obsahovalo formulář pro výběr vzorku) byly zaslány deseti tchajwanským společnostem určeným v podnětu jako vyvážející výrobci dotčeného výrobku do Unie. Tchajpejský zastupitelský úřad v Evropské unii byl mimoto požádán, aby určil a/nebo kontaktoval případné další vyvážející výrobce.

(20)	Informace požadované v oznámení o zahájení řízení poskytli a se zařazením do vzorku souhlasili čtyři vyvážející výrobci na Tchaj-wanu. S ohledem na počet spolupracujících tchajwanských vyvážejících výrobců se výběr vzorku nepovažoval za nutný.

(21)	Během šetření dvě ze čtyř společností dále nespolupracovaly. Komise tyto společnosti informovala, že podle čl. 18 odst. 1 základního nařízení mohou prozatímní nebo konečná pozitivní nebo negativní zjištění vycházet z dostupných údajů.

d) Výběr vzorku vyvážejících výrobců v ČLR, žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a žádosti o individuální zjišťování

(22)

Aby Komise mohla rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, aby mohla vzorek vybrat, byli všichni vyvážející výrobci v ČLR požádáni, aby se Komisi přihlásili a poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení. Zastoupení Čínské lidové republiky při Evropské unii bylo mimoto požádáno, aby určilo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce.

(23)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo devět vyvážejících výrobců v ČLR. V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení vybrala Komise vzorek čtyř společností nebo skupin společností, které představovaly přibližně 79 % vývozu spolupracujících vyvážejících výrobců do Unie a 35 % odhadovaného celkového množství vyvezeného z ČLR do Unie během období šetření. Kritériem použitým k výběru čtyř společností zařazených do vzorku byl objem vývozu dotčeného výrobku do Unie během období šetření. Podle čl. 17 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorku projednán se všemi známými dotčenými vyvážejícími výrobci a orgány v dotčené zemi a nebyly obdrženy žádné připomínky.

(24)	Během šetření jedna ze čtyř společností zařazených do vzorku dále nespolupracovala. Komise tuto společnost informovala, že podle čl. 18 odst. 1 základního nařízení mohou prozatímní nebo konečná pozitivní nebo negativní zjištění vycházet z dostupných údajů.

(25)

Žádný ze spolupracujících vyvážejících výrobců v ČLR nepožádal o zacházení jako v tržním hospodářství. Pět vyvážejících výrobců v ČLR, kteří nebyli zařazeni do vzorku, však požádalo o individuální zjišťování podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení. Jak je uvedeno v 99. bodě odůvodnění, těmto žádostem nebylo vyhověno.

1.4. Odpovědi na dotazník

(26)	Dotazníky byly zaslány čtyřem společnostem na Tchaj-wanu a čtyřem společnostem v ČLR zařazeným do vzorku, čtyřem výrobcům v Unii zařazeným do vzorku a třem dovozcům zařazeným do vzorku.

(27)	Odpovědi na dotazníky byly obdrženy pouze od dvou společností na Tchaj-wanu, tří společností v ČLR, tří výrobců v Unii a tří dovozců.

(28)	Po poskytnutí prozatímních informací byla odpověď na dotazník obdržena také od jednoho z výrobců v možné srovnatelné zemi, který byl usazen ve Švýcarsku.

1.5. Inspekce na místě

(29)

Komise si opatřila a ověřila veškeré podklady, které považovala za nezbytné ke stanovení dumpingu, následné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto společností/sdružení:

—

výrobci v Unii:

—	OSTP Sweden AB, Švédsko,

—	OSTP Finland OY, Finsko,

—	Erne Fittings, Rakousko,

—

nezávislý dovozce:

—	Arcus Nederland BV, Nizozemsko,

—

vyvážející výrobci na Tchaj-wanu:

—	Ta Chen Stainless Pipes Co. Ltd., Taichung,

—	King Lai Hygienic Materials Co. Ltd. Tainan,

—

vyvážející výrobci v ČLR:

—	Suzhou Yuli Pipeline Industry Co. Ltd. a společnosti, které jsou s ní ve spojení, Suzhou, Jiangsu a Shanghai,

—	Zhejiang Jndia Pipeline Industry Co. Ltd., Wenzhou,

—	Zhejiang Good Fittings Co. Ltd., Wenzhou.

(30)	Inspekce na místě se uskutečnila rovněž v prostorách švýcarské společnosti Rohrbogen AG (Basilej), která se považovala za výrobce v možné srovnatelné zemi. Tato inspekce se uskutečnila po poskytnutí prozatímních informací.

1.6. Poskytnutí prozatímních informací

(31)

V prozatímní fázi šetření se Komise rozhodla prozatímní antidumpingová opatření neuložit. Hlavním důvodem tohoto rozhodnutí bylo pokračující hledání vhodné srovnatelné země, na jejímž základě by byla určena běžná hodnota pro čínské vyvážející výrobce. Vzhledem k tomu, že pro ČLR nebylo určeno dumpingové rozpětí, nebylo možno stanovit ani výši kumulovaného dumpingového dovozu z dotčených zemí. Ačkoliv pro analýzu jednotlivých ukazatelů újmy byly k dispozici údaje pro výrobní odvětví Unie, objem a ceny dumpingového dovozu jsou nezbytným prvkem při zjišťování újmy v souladu s článkem 3 základního nařízení. V prozatímní fázi šetření proto nebyla újma zjišťována, a nebyla tudíž stanovena ani příčinná souvislost mezi újmou a dumpingovým dovozem.

(32)

Zúčastněné strany obdržely prozatímní informace dne 13. července 2016. Podání po poskytnutí prozatímních informací byla obdržena od jednoho tchajwanského vyvážejícího výrobce, jednoho čínského vyvážejícího výrobce, Čínské obchodní komory dovozců a vývozců kovů, minerálů a chemikálií (dále jen „CCCMC“) a žadatele. Všechna tato podání jsou projednána v následujících bodech odůvodnění.

1.7. Poskytnutí konečných informací

(33)	Zúčastněné strany obdržely dokument obsahující konečné informace dne 27. října 2016. Komise vyzvala zúčastněné strany k tomu, aby do 16. listopadu 2016 předložily písemné připomínky a/nebo aby požádaly o slyšení u Komise a/nebo úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(34)

Připomínky po poskytnutí konečných informací podali tři čínští vyvážející výrobci, obchodní komora CCCMC, dva dovozci v Unii a žadatel, o slyšení u úředníka pro slyšení požádal jeden výrobce v Unii, který využíval rovněž režim pasivního zušlechťovacího styku, a obchodní komora CCCMC požádala o slyšení u útvarů Komise.

(35)

Během slyšení u úředníka pro slyšení výrobce v Unii požádal, aby byly výrobky, které jsou zpětně dováženy po pasivním zušlechťovacím styku, osvobozeny od cla, jelikož nezpůsobují výrobnímu odvětví Unie újmu kvůli velmi malému překrývání s výrobou žadatelů a z toho důvodu, že uložení cel není v zájmu Unie, a to vzhledem k jeho postavení jakožto malého nebo středního podniku, skutečnosti, že na vybudování výrobního závodu obdržel strukturální fondy EU, a skutečnosti, že by uložení cel jeho podnikání zlikvidovalo. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se v této souvislosti vyjádřily.

(36)	Jeden čínský vyvážející výrobce mimoto požádal o opravu svého názvu, který byl napsán nesprávně, a jeden dovozce v Unii navrhl přesnější definici „příslušenství (fitinků) s nízkou drsností povrchu“, s čímž Komise souhlasila.

(37)

Co se týká konečných informací, dva čínští vyvážející výrobci a obchodní komora CCCMC tvrdili, že lhůta, kterou Komise stanovila zúčastněným stranám pro podání připomínek, nebyla přiměřená a neumožňovala jim zabývat se plně a komplexně všemi údaji a důvody, které byly v dokumentu obsahujícím konečné informace předloženy poprvé. Tyto strany se domnívaly, že v tomto řízení došlo k závažnému porušení práva zúčastněných stran na obhajobu.

(38)

Komise uvádí, že pro vedení antidumpingového řízení zahájeného podle článku 5 základního nařízení platí přísné lhůty. Dotyčné zúčastněné strany obdržely informace o rozhodnutí Komise ohledně neuložení prozatímních opatření a o návrhu Komise na uložení konečných opatření a měly přiměřenou lhůtu pro odpověď. Podle čl. 20 odst. 5 základního nařízení musí Komise pro podání připomínek po poskytnutí konečných informací stanovit lhůtu, která činí nejméně deset dnů. Komise tento požadavek splnila, jelikož stanovila lhůtu v délce 22 dnů. Žádná zúčastněná strana nepožádala v této souvislosti o prodloužení lhůty. Rovněž se zdůrazňuje, že v prozatímní fázi nebylo možno zveřejnit další údaje, a to nejen s ohledem na zjištění týkající se dumpingu ze strany ČLR, nýbrž také ohledně újmy. Vzhledem k tomu, že pro ČLR nebylo určeno dumpingové rozpětí, nebylo možno stanovit ani výši dumpingového dovozu z dotčených zemí. Ačkoliv pro analýzu jednotlivých ukazatelů újmy jsou k dispozici údaje pro výrobní odvětví Unie, objem a ceny dumpingového dovozu jsou nezbytným prvkem při zjišťování újmy v souladu s článkem 3 základního nařízení. V prozatímní fázi šetření proto nebyla újma zjišťována. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(39)

Na základě připomínek a žádostí některých zúčastněných stran po poskytnutí konečných informací zveřejnila Komise další údaje a informace. Tyto dodatečné informace byly poskytnuty dne 25. listopadu 2016. Následně byla obdržena podání od dvou čínských vyvážejících výrobců, obchodní komory CCCMC, žadatele a tří dovozců v Unii.

(40)

Během slyšení u úředníka pro slyšení žadatel požádal, aby žádosti jednoho výrobce v Unii o osvobození režimu pasivního zušlechťovacího styku od cla (jak bylo uvedeno v 35. bodě odůvodnění) nebylo vyhověno, jelikož dotyčný výrobce v Unii dováží rovněž dotčený výrobek vyráběný v Číně. Navíc v rozporu s tím, co bylo uváděno, soutěží jeho výrobky s výrobkem, který vyrábí výrobní odvětví Unie. Během téhož slyšení žadatel rovněž uvedl, že většina obchodníků v Unii skladuje výrobky, které jsou certifikovány podle norem EN/DIN i podle norem ASME/ANSI. V rozporu s tvrzením jednoho obchodníka jsou výrobky, na které se vztahují různé normy, zaměnitelné.

(41)	Dva čínští vyvážející výrobci a obchodní komora CCCMC zopakovali svá tvrzení, zejména ohledně neposkytnutí dostatečných informací o zjištěních týkajících se újmy v prozatímní fázi, což podle jejich názoru nemůže být odůvodněno nedostatkem údajů.

(42)

V reakci na výše uvedená tvrzení Komise podotýká, že závěry týkající se ukazatelů újmy lze zveřejnit až poté, co byl stanoven objem dumpingového dovozu. V tomto konkrétním případě nebyl v prozatímní fázi dumping ze strany ČLR zjišťován. Skutečnost, že byly shromážděny nezpracované údaje pro ukazatele újmy, neznamená, že lze vyvodit závěr ohledně ukazatelů újmy. Komise poskytla přiměřené informace ve smyslu článku 20 základního nařízení. Komise se domnívá, že právo těchto stran na obhajobu bylo dodrženo.

1.8. Období šetření a posuzované období

(43)	Šetření dumpingu se vztahovalo na období od 1. října 2014 do 30. září 2015 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“).

(44)	Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2012 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(45)

Po poskytnutí konečných informací řada zúčastněných stran uvedla, že Komise měla posoudit období od roku 2010 do období šetření namísto od roku 2012 do období šetření. Podle standardního postupu používá Komise při analýze vývoje újmy čtyřleté období. Strany nepředložily žádné důkazy, které by podpořily závěr, že posuzované období nebylo vhodné.

(46)

Po poskytnutí konečných informací dva čínští vyvážející výrobci a obchodní komora CCCMC zopakovali své tvrzení ohledně posuzovaného období v souvislosti s vývojem újmy. Jak bylo uvedeno výše, podle standardního postupu používá Komise při posuzování újmy čtyřleté období, a to na základě svého širokého prostoru pro uvážení v šetřeních v souvislosti s ochranou obchodu. Zúčastněné strany mimoto nepředložily přesvědčivé důkazy, které by vyžadovaly, aby se Komise od svého standardního postupu odchýlila. Řízení (5), na které zúčastněné strany poukázaly, bylo mimoto po stažení podnětu ukončeno. V daném případě proto nebyla újma zjišťována. Výrobek, jehož se toto šetření týká, se navíc liší od dotčeného výrobku v ukončeném šetření. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

2. DOTČENÝ VÝROBEK A OBDOBNÝ VÝROBEK

2.1. Dotčený výrobek

(47)

Výrobkem, který je předmětem tohoto šetření, je příslušenství (fitinky) pro trouby a trubky, pro svařování na tupo, z austenitické nerezavějící oceli, odpovídající typům AISI 304, 304L, 316, 316L, 316Ti, 321 a 321H a jejich ekvivalentům v jiných normách, s největším vnějším průměrem nepřesahujícím 406,4 mm a o tloušťce stěny nejvýše 16 mm, s drsností povrchu nejméně 0,8 mikrometru, bez příruby, též dokončené, pocházející z ČLR a Tchaj-wanu. Výrobek je zařazen do kódů KN ex 7307 23 10 a ex 7307 23 90.

(48)	Dotčený výrobek se vyrábí v zásadě řezáním a formováním trub a trubek. Dotčený výrobek se používá k spojování trubek a trub z nerezavějící oceli a má různé tvary, jako jsou kolena, přechodky, spojky tvaru T a uzávěry.

(49)

Dotčený výrobek se používá v široké škále spotřebitelských odvětví a konečných aplikací. K příkladům patří:

—	petrochemický průmysl,

—	nápojový a potravinářský průmysl a farmaceutický průmysl,

—	stavba lodí,

—	výroba energie, elektrárny,

—	stavebnictví a průmyslové instalace.

(50)	Po poskytnutí konečných informací jeden z dovozců v Unii uvedl, že by do definice výrobku neměly být zahrnuty uzávěry, jelikož nejsou vyráběny řezáním a formováním trubek.

(51)	V reakci na toto tvrzení se podotýká, že se dotčený výrobek vyrábí „v zásadě“, nikoli „výhradně“ řezáním a formováním trub a trubek. Dále se uvádí, že z hlediska trhu představují uzávěry typy příslušenství (fitinků) a jsou jako takové uváděny v katalozích společností. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(52)	Po poskytnutí konečných informací několik stran tvrdilo, že dovážené výrobky a výroba v Unii nejsou z technického hlediska zaměnitelné kvůli rozdílným technickým normám, tj. EN/DIN a ASME/ANSI, nebo že by výrobky vyráběné podle norem EN/DIN měly být z definice výrobku vyloučeny.

(53)	Za prvé je důležité objasnit, že výrobní odvětví Unie i vyvážející výrobci, jichž se šetření týká, vyrábějí výrobky podle obou typů technických norem. To platí i pro společnosti zařazené do vzorku. Stroje používané k výrobě pro různé normy jsou stejné a stejný je i výrobní proces.

(54)

Za druhé, šetření a slyšení s výrobcem v Unii, který využívá rovněž režim pasivního zušlechťovacího styku, prokázala, že fyzické, technické a chemické vlastnosti výrobků schválených podle norem EN/DIN a podle norem ASME/ANSI jsou srovnatelné. Ačkoliv normy mohou vyžadovat mírné rozdíly, pokud jde o tloušťku a odolnost, tyto rozdíly se u jednotlivých typů výrobku liší a u mnoha typů výrobku dochází k značnému či úplnému překrývání.

(55)

Za třetí, oba typy výrobků spolu vzájemně soutěží. Ačkoliv je pravdou, že u určitých projektů vyžadují specifikace použití norem EN/DIN nebo ASME/ANSI, v okamžiku, kdy technici o výběru normy rozhodují, spolu obě specifikace soutěží. To dokládá skutečnost, že se používání norem EN/DIN a ASME/ANSI mezi jednotlivými členskými státy na základě historických modelů liší, neexistují však žádné překážky, které by bránily použití kterékoli normy u nových projektů kdekoli v Unii.

(56)	Po volbě normy existuje dokonce přímá soutěž, pokud se normy zcela překrývají, jak je tomu u určitých typů výrobku.

(57)	Komise rovněž podotýká, že navzdory zvláštním žádostem, které byly předloženy spolupracujícímu dovozci, neobdržela Komise žádné důkazy, které by prokazovaly, že obdobný výrobek a dotčený výrobek spolu nesoutěží.

(58)	Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(59)

Po poskytnutí dodatečných informací řada zúčastněných stran, včetně dovozce, který není ve spojení, výše uvedená zjištění plynoucí ze šetření potvrdila. Tyto zúčastněné strany zopakovaly, že normy ASME/ANSI a EN/DIN jsou do značné míry zaměnitelné. Jedna zúčastněná strana mimoto uvedla, že dodavatelé trub a trubek v Unii dodávají výrobky s dvojí certifikací a že dvojí certifikaci může získat i kterýkoli výrobce dotčeného výrobku. Tato zúčastněná strana dále uvedla, že ve skutečnosti má většina zásob obchodníků s ohledem na dotčený výrobek a obdobný výrobek dvojí certifikaci.

(60)	Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se norem pro výrobky, bylo tvrzení týkající se toho, že by dotčený výrobek a obdobný výrobek měly být analyzovány zvlášť na základě norem ASME/ANSI a EN/DIN, zamítnuto.

2.2. Výrobky vyloučené z definice dotčeného výrobku

2.2.1. Příslušenství (fitinky) s nízkou drsností povrchu.

(61)

Tři dovozci, kteří nejsou ve spojení, obchodní komora CCCMC a dva čínští vyvážející výrobci tvrdili, že definice výrobku nerozlišuje dostatečně mezi průmyslovým a tzv. „sanitárním“ příslušenstvím (fitinky), ačkoli mají rozdílné fyzické vlastnosti. Mimoto uvedli, že výrobní odvětví Unie „sanitární“ příslušenství (fitinky) nevyrábí, a že by se toto antidumpingové řízení mělo tudíž týkat pouze „průmyslového“ příslušenství (fitinků).

(62)	Během společného slyšení předložili tři dovozci, kteří nejsou ve spojení, na podporu svého tvrzení důkazy a prokázali řadu důležitých rozdílů mezi „průmyslovým“ a „sanitárním“ příslušenstvím (fitinky), a to na základě fyzických vlastností, balení, konečného užití a cenové úrovně.

(63)

Bylo nutné vymezit rozdíl s ohledem na fyzické vlastnosti a vhodné rozlišování bylo založeno na drsnosti povrchu příslušenství (fitinků). Místo používání pojmu „sanitární“ příslušenství (fitinky) je vhodné hovořit o příslušenství (fitincích) „s nízkou drsností povrchu“, tj. příslušenství (fitincích) s průměrnou drsností (Ra) konečné úpravy povrchu nižší než 0,8 mikrometru. Toto příslušenství (fitinky) se používá v potravinářském a nápojovém průmyslu, odvětví polovodičů, farmaceutickém odvětví a ve zdravotnictví.

(64)

Existují významné rozdíly v hladkosti povrchu a v povrchové úpravě. Konec příslušenství (fitinků) s nízkou drsností povrchu je obvykle kolmý (na rozdíl od zkoseného) a tloušťka stěny a vnější průměr jsou obvykle nižší. Zjevná není ani existence samostatných norem, ani skutečnost, že surovinou pro příslušenství (fitinky) s nízkou drsností povrchu jsou vždy svitky válcované za studena nebo trubky tažené za studena (na rozdíl od válcovaných za tepla v případě příslušenství (fitinků) s vysokou drsností povrchu). Příslušenství (fitinky) s nízkou drsností povrchu je baleno individuálně v plastovém pytli, zatímco příslušenství (fitinky) s vysokou drsností povrchu je baleno společně v kartonu.

(65)

Zaměnitelnost není možná: výrobní odvětví používající příslušenství (fitinky) s nízkou drsností povrchu nemůže používat příslušenství (fitinky) s vysokou drsností povrchu kvůli hygienickým požadavkům; příslušenství (fitinky) s nízkou drsností povrchu není na druhou stranu vhodné pro aplikace používající příslušenství (fitinky) s vysokou drsností povrchu kvůli nižším požadavkům na odolnost vůči tlaku a teplotě a vyšším cenám. Šetření prokázalo, že cena příslušenství (fitinků) s nízkou drsností povrchu za kg je v průměru dva- až třikrát vyšší. Důvodem je především intenzita práce spojená s leštěním a dodatečnou kontrolou jakosti.

(66)

Jelikož v době konání slyšení již byly dotazníky rozeslány, nebyla možná základní změna údajů o kontrolním číslu výrobku (dále jen „PCN“). Rozlišení mezi oběma typy příslušenství (fitinků) však bylo možno provést přidáním fyzické vlastnosti „drsnost“ jako sloupce v tabulce jednotlivých obchodů a doplňkového kritéria v tabulce výrobních nákladů v odpovědi na dotazník. Výrobní odvětví Unie i dovozci v Unii nakonec souhlasili s tím, že se příslušenství (fitinky) s průměrnou drsností (Ra) konečné úpravy povrchu nižší než 0,8 mikrometru nebude považovat za dotčený výrobek. Útvary Komise proto v prozatímní fázi šetření usuzovaly, že by se šetření nemělo na toto příslušenství (fitinky) vztahovat.

(67)

Po poskytnutí prozatímních informací jeden z čínských výrobců zařazených do vzorku uvedl, že by příslušenství (fitinky) s nízkou drsností povrchu nemělo být z definice výrobku vyloučeno. Dotyčná společnost zpochybnila rovněž tvrzení zúčastněných stran ohledně rozdílů ve fyzických vlastnostech, obalových materiálech, výši nákladů/cen a neexistující zaměnitelnosti mezi příslušenstvím (fitinky) s nízkou a vysokou drsností povrchu. Otázka rozdílů ve fyzických vlastnostech, obalových materiálech a cenové úrovni mezi příslušenstvím (fitinky) s nízkou a vysokou drsností povrchu však byla ověřena a potvrzena na místě na Tchaj-wanu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

2.2.2. Příslušenství (fitinky) s přírubou

(68)	Čínsko-tchajwanský vyvážející výrobce tvrdil, že příslušenství (fitinky) s přírubou, tj. s konci tvarovanými jako příruby, nepředstavují podle definice uvedené v oznámení o zahájení řízení dotčený výrobek.

(69)

Je třeba uvést, že tvar konce je rozhodující pro způsob, který se používá k připojení příslušenství (fitinků) na trouby. Při výrobě příslušenství (fitinků) pro svařování na tupo a příslušenství (fitinků) s přírubou se používají různé postupy. Příslušenství (fitinky) pro svařování na tupo se vyrábějí pomocí svařování, zatímco při výrobě příslušenství (fitinků) s přírubou se používá naopak upínání a šroubování. Vysvětlivky ke kódům KN pro definici výrobku mimoto upřesňují, že by konce příslušenství (fitinků) pro svařování na tupo měly být zarovnány do pravého úhlu nebo zkoseny, aby je bylo možno přivařit k trubkám.

(70)

Bylo rovněž zjištěno, že výroba příslušenství (fitinků) s přírubou vyžaduje dodatečné náklady kvůli většímu množství surovin a meziproduktů a pracnějšímu výrobnímu procesu. Z hlediska výrobního procesu lze příslušenství (fitinky) pro svařování na tupo považovat za polotovary pro výrobu příslušenství (fitinků) s přírubou.

(71)	Výrobní odvětví Unie souhlasilo s názorem, že příslušenství (fitinky) s přírubou představuje odlišný výrobek, a s jeho vyloučením z definice výrobku.

(72)	Útvary Komise proto již v prozatímní fázi šetření měly za to, že by se šetření nemělo na příslušenství (fitinky) s přírubou vztahovat. Od zúčastněných stran nebyly obdrženy žádné připomínky, které by toto zjištění zpochybňovaly, toto rozhodnutí je proto potvrzeno.

2.3. Obdobný výrobek

(73)

Šetření ukázalo, že stejné základní fyzické vlastnosti i stejná základní použití mají tyto výrobky:

a)	dotčený výrobek;

b)	výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu na Tchaj-wanu (který byl použit rovněž jako srovnatelná země pro ČLR – viz 105. bod odůvodnění);

c)	dotčený výrobek vyráběný a prodávaný v Unii výrobním odvětvím Unie.

(74)	Komise proto rozhodla, že tyto výrobky jsou obdobnými výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

3. DUMPING

3.1. Tchaj-wan

3.1.1. Úvod

(75)	Jak je uvedeno v 27. bodě odůvodnění, při šetření spolupracovaly pouze dvě tchajwanské společnosti, které poskytly úplné odpovědi na antidumpingové dotazníky. Prodej těchto společností představoval 36 % dovozu dotčeného výrobku do Unie z Tchaj-wanu v období šetření.

(76)

Jedna ze spolupracujících společností vyráběla především příslušenství (fitinky), na něž se nevztahovala revidovaná definice výrobku v případě tohoto šetření, jak bylo objasněno v 61. až 71. bodě odůvodnění (příslušenství (fitinky) s průměrnou drsností (Ra) konečné úpravy povrchu nižší než 0,8 mikrometru a/nebo příslušenství (fitinky) s přírubou). Tento výrobce neuskutečňoval v období šetření prodej obdobného výrobku na domácím trhu.

(77)

Druhá spolupracující společnost má naopak rozsáhlou výrobu většiny běžných typů příslušenství (fitinků), na něž se šetření vztahuje. Společnost vyrábí pouze na základě svařovaných trubek, pouze z tříd oceli 304 a 316 a pouze kolena a spojky tvaru T (a spojky tvaru T pouze se stejným průměrem hlavní trubky a odbočky, které nejsou svařované, nýbrž zhotovené z jednoho kusu trubky, jejíž střed je „stažen dolů“ do tvaru písmena T). Dotyčný výrobce neuskutečňoval v období šetření prodej obdobného výrobku na domácím trhu.

3.1.2. Běžná hodnota

(78)

V případě obou tchajwanských vyvážejících výrobců byla kvůli neexistenci prodeje obdobného výrobku na domácím trhu běžná hodnota zjištěna v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení početně, a to připočtením vynaložených prodejních, správních a režijních nákladů a přiměřeného zisku k průměrným výrobním nákladům příslušného výrobku.

(79)

V případě první spolupracující společnosti byla částka pro prodejní, správní a režijní náklady a pro zisk stanovena v souladu s čl. 2 odst. 6 písm. b) základního nařízení, tj. na základě skutečných částek, které daný výrobce zaznamenal při výrobě a prodeji zboží stejné obecné skupiny zboží při běžném obchodním styku na domácím trhu země původu, tj. při prodeji příslušenství (fitinků) s průměrnou drsností (Ra) konečné úpravy povrchu nižší než 0,8 mikrometru na domácím trhu.

(80)

V případě druhé spolupracující společnosti bylo vzhledem k neexistenci prodeje obdobného výrobku nebo zboží stejné obecné skupiny zboží na domácím trhu použito ustanovení čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení. Za tímto účelem použila Komise při početním zjišťování běžné hodnoty stejné částky pro prodejní, správní a režijní náklady a pro zisk jako u první společnosti, jelikož se jednalo o jediné dostupné a ověřené údaje, které se týkaly prodeje stejné obecné skupiny zboží na tchajwanském trhu.

(81)

Po poskytnutí prozatímních informací podal druhý tchajwanský vyvážející výrobce určité námitky proti použití údajů prvního tchajwanského výrobce při početním zjišťování jeho běžné hodnoty. Společnost za prvé tvrdila (na základě dostupné verze odpovědi na dotazník a odpovědí druhého výrobce na písemné upozornění na nedostatky), že prvního výrobce nelze vůbec pokládat za vyvážejícího výrobce dotčeného výrobku, jelikož údajně vyrábí a vyváží do Unie pouze typy výrobku, které byly z definice výrobku vyloučeny, tj. příslušenství (fitinky) s nízkou drsností povrchu a s přírubou. Společnost za druhé uvedla, že použití údajů o prodejních, správních a režijních nákladech jediné společnosti při početním zjišťování běžné hodnoty pro jinou společnost je v rozporu se zjištěními odvolacího orgánu WTO (6), a sice že při početním zjišťování běžných hodnot nelze použít údaje o prodejních, správních a režijních nákladech jediné společnosti.

(82)

V reakci na výše uvedená tvrzení Komise během inspekce na místě v prostorách dotyčné společnosti zjistila, že část výroby dotyčné společnosti a jejího prodeje do Unie během období šetření (a to příslušenství (fitinků) pro rozvod vakua s dodatečnou povrchovou úpravou vedoucí k drsnosti povrchu vyšší než 0,8 mikrometru) spadá do definice výrobku v rámci tohoto šetření. Společnost se proto považovala za vyvážejícího výrobce dotčeného výrobku a pro tuto společnost bylo vypočítáno dumpingové rozpětí. Je třeba zdůraznit, že dotyčná společnost tento typ výrobku na domácím trhu na Tchaj-wanu během období šetření neprodávala, což ovlivňuje metodiku početního zjišťování běžné hodnoty pro oba tchajwanské vyvážející výrobce, jak je objasněno v 79. a 80. bodě odůvodnění. Za druhé je třeba rovněž uvést, že se rozhodnutí odvolacího orgánu WTO, které zúčastněná strana citovala, vztahuje na situaci popsanou v čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení; tj. použití váženého průměru částek pro prodejní, správní a režijní náklady jiných výrobců při výrobě a prodeji obdobného výrobku na domácím trhu země původu. V tomto případě však početní zjišťování běžné hodnoty vycházelo z čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení; tj. prodejní, správní a režijní náklady byly určeny na základě „jakékoli jiné rozumné metody, pokud zisk takto zjištěný není vyšší než zisk, kterého běžně dosahují jiní vývozci nebo výrobci při prodeji výrobků stejné obecné kategorie na domácím trhu země původu“. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem potvrzuje Komise své rozhodnutí, pokud jde o zdroj údajů použitých při početním zjišťování běžné hodnoty. Je třeba uvést, že Komise přezkoumala také jiný zdroj údajů pro stanovení prodejních, správních a režijních nákladů za účelem početního zjištění běžné hodnoty, tj. údaje, které poskytl spolupracující srovnatelný výrobce ve Švýcarsku. Dotyčný údaj nebyl poskytnut pro období šetření, bylo však potvrzeno, že pro účetní období 2014 a 2015 byl v rozmezí od 8 % do 12 %, což je srovnatelné s upraveným údajem o prodejních správních a režijních nákladech, jenž byl nakonec použit při výpočtu, jak je uvedeno v 86. bodě odůvodnění.

(83)

Tchajwanský vyvážející výrobce ve svém podání dále tvrdil, že nebyly přiměřeně zveřejněny rozhodující údaje použité k určení běžné hodnoty. Z důvodu důvěrnosti obchodních údajů nebylo skutečně možné zveřejnit konkrétní údaje o prodejních, správních a režijních nákladech, zisku a úpravách nákladů, které byly použity ve výpočtech. Společnost, která zná své vlastní výrobní náklady, by mohla snadno odhadnout celkovou průměrnou provedenou úpravu. Společnost však požadovala zveřejnění konkrétních údajů týkajících se určitých prvků výpočtu, a to výše prodejních, správních a režijních nákladů a zisku, výše úpravy běžné hodnoty s ohledem na náklady a ceny a úpravy běžné hodnoty s ohledem na DPH.

(84)

V reakci na tuto žádost je třeba zdůraznit, že přesné údaje o prodejních, správních a režijních nákladech, zisku a úpravě nákladů, které byly použity při početním zjišťování běžné hodnoty, nelze zveřejnit, jelikož údaje pocházejí od jediné společnosti, kterou je tchajwanský konkurent společnosti požadující tyto informace, a že společnost požádala o důvěrné zacházení, jelikož údaje obsahují obchodní tajemství. Tato žádost je zjevně odůvodněná. Nejdůležitější údaje, tj. prodejní, správní a režijní náklady a zisk, které byly použity při konečném výpočtu, jsou však v 86. bodě odůvodnění zveřejněny jako rozpětí. Je nutné také zmínit, že výše úpravy nákladů byla velmi nízká a neměla významný dopad na výši běžné hodnoty a dumpingového rozpětí. Úpravy o ceny nebyly použity, jelikož domácí ceny nebyly při výpočtu běžné hodnoty použity. V případě Tchaj-wanu nebyla provedena úprava běžné hodnoty o DPH.

(85)

Tato společnost rovněž uvedla, že výše prodejních, správních a režijních nákladů a zisku jejího konkurenta není pro ni reprezentativní. Společnost tvrdila, že druhý výrobce na Tchaj-wanu má výrobu v malém měřítku a prodává vysoce specializované výrobky, zatímco ona působí v oblasti hromadné výroby a prodeje běžných výrobků.

(86)

Během inspekcí na místě bylo skutečně potvrzeno, že výrobky vyráběné a prodávané oběma společnostmi se liší, a že se tudíž liší i struktura jejich prodejních, správních a režijních nákladů. Komise se proto rozhodla snížit úroveň prodejních, správních a režijních nákladů, která byla použita při početním zjišťování běžné hodnoty pro tohoto druhého spolupracujícího vyvážejícího výrobce, o podíl nákladů práce souvisejících s náklady na kontrolu jakosti a výzkum a vývoj. To vedlo k snížení úpravy o prodejní, správní a režijní náklady na úroveň ve výši 7 %–13 % vyjádřenou jako procentní podíl obratu, což následně snížilo i výši individuálního dumpingového rozpětí. Komise se současně domnívala, že ziskové rozpětí použité při početním zjišťování běžné hodnoty (1 %–5 % obratu) je přiměřené. Celková konečná úprava výrobních nákladů při výpočtu běžné hodnoty pro dotyčného vyvážejícího výrobce činila 15,36 %.

3.1.3. Vývozní cena

(87)	Oba spolupracující vyvážející výrobci uskutečňovali prodej na vývoz do Unie přímo nezávislým odběratelům usazeným v Unii.

(88)	Vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanoveny na základě cen, které byly nebo mají být skutečně zaplaceny za dotčený výrobek prodaný za účelem vývozu ze země vývozu.

3.1.4. Srovnání a dumpingová rozpětí

(89)	Běžná hodnota a vývozní cena spolupracujících vyvážejících výrobců byly srovnány na základě ceny ze závodu.

(90)	Za účelem zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen.

(91)

Na tomto základě byly provedeny úpravy s ohledem na náklady na dopravu, námořní přepravu a pojištění, manipulaci, nakládku a vedlejší náklady, náklady na balení, úvěry, slevy a provize, u nichž bylo prokázáno, že ovlivňují srovnatelnost cen. Celkové úpravy byly v rozmezí 1 %–10 %, a to na základě skutečných hodnot oznámených tchajwanskými vyvážejícími výrobci, které byly ověřeny na místě. Těmito údaji jsou údaje nahlášené pro příslušné nákladové položky tchajwanskými společnostmi a byly jim poskytnuty za účelem ověření ve zvláštním informačním dokumentu.

(92)

Podotýká se, že při výpočtu zamítla Komise úpravu o měnové přepočty, kterou požadovala jedna ze zúčastněných stran. Dotyčná strana Komisi požádala, aby místo směnného kurzu platného ke dni vystavení faktury použila směnný kurz platný ke dni úhrady. Základní nařízení stanoví, že ke stanovení směnného kurzu se obvykle používá datum vystavení faktury, v mimořádných případech však lze použít dřívější datum (např. datum uzavření smlouvy). Základní nařízení však neposkytuje právní základ pro použití data po dni vystavení faktury. Důvodem je skutečnost, že ke dni vystavení faktury je cena pevně stanovena a společnost již nemá žádný vliv, pokud jde o rozhodnutí o případném dumpingu. I kdyby bylo možné použít pozdější datum (což není), jak již bylo objasněno v poskytnutí prozatímních údajů, žadatel každopádně neprokázal splnění dodatečné podmínky, tj. trvalé kolísání směnného kurzu.

(93)	Jak je stanoveno v čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení, vážená průměrná běžná hodnota všech typů obdobného výrobku pro každou spolupracující společnost byla porovnána s váženou průměrnou vývozní cenou všech odpovídajících typů dotčeného výrobku.

(94)

Na základě toho činí vážená průměrná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procento ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením:

Společnost	Zjištěné dumpingové rozpětí (%)
King Lai Hygienic Materials Co., Ltd.	0,0
Ta Chen Stainless Pipes Co., Ltd.	5,1

(95)

U nespolupracujících výrobců se musela Komise podle čl. 18 odst. 6 základního nařízení spoléhat na dostupné údaje. Nespolupráce dotčeným vyvážejícím výrobcům umožňuje nesdílet údaje týkající se konkrétního podniku, na jejichž základě lze posoudit jejich skutečné chování při vývozu, a ukládá Komisi povinnost použít v tomto ohledu nejlepší dostupné údaje. Komise ve své rozhodovací praxi rozlišuje za tímto účelem mezi šetřeními, v jejichž rámci je úroveň spolupráce vysoká (tj. více než 80 % nahlášeného vývozu do Unie), a případy, kdy je úroveň spolupráce nízká (ve výši 80 % a méně). V daném případě byla úroveň spolupráce podstatně nižší než 80 %. V takovém případě se Komise domnívá, že nejvyšší úroveň dumpingu u spolupracujících výrobců nepředstavuje vhodný přibližný odhad úrovně dumpingu u nespolupracujících výrobců, a to z tohoto důvodu: je třeba mít za to, že jedním z důvodů, proč se tolik výrobců rozhodlo nespolupracovat, je skutečnost, že si jsou vědomi toho, že by jejich úroveň dumpingu byla mnohem vyšší než v případě spolupracujících výrobců. Toto vysvětlení podporuje skutečnost, že v daném případě bylo během šetření upuštěno od spolupráce. Komise proto usuzuje, že úroveň dumpingu u nespolupracujících výrobců nejlépe odráží úroveň nejvyššího dumpingového rozpětí, které bylo zjištěno u reprezentativního typu výrobku, pokud jde o objem, tj. představujícího více než 10 % vývozu do Unie, pro spolupracujícího vyvážejícího výrobce, u něhož byl zjištěn dumping.

(96)

Po úpravě prodejních, správních a režijních nákladů použitých při výpočtu dumpingového rozpětí pro tchajwanského spolupracujícího vyvážejícího výrobce, jak bylo popsáno v 86. bodě odůvodnění, činilo celostátní dumpingové rozpětí vyjádřené jako procento z ceny CIF na hranice Unie před proclením 12,1 %.

(97)

Po poskytnutí konečných informací žadatel v této souvislosti tvrdil, že by zbytkové clo pro Tchaj-wan mělo vycházet z podnětu a mělo by činit 34,8 %. Žadatel tvrdil, že většina tchajwanských výrobců dotčeného výrobku v řízení úmyslně nespolupracovala, aby Komise nemohla při výpočtu běžné hodnoty použít jejich domácí prodej. Podle stěžovatele by se proto měl jako nejlepší dostupný údaj použít výpočet běžné hodnoty uvedený v podnětu, který byl založen na cenách na tchajwanském domácím trhu.

(98)	V reakci na výše uvedené tvrzení se uvádí, že Komise ve svém výpočtu zbytkového cla pro Tchaj-wan použila nejlepší dostupné údaje založené na údajích, které byly shromážděny a ověřeny v rámci šetření. Toto tvrzení je proto zamítnuto.

3.2. Čínská lidová republika

3.2.1. Srovnatelná země

(99)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení je nutno u vyvážejících výrobců, kterým nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, stanovit běžnou hodnotu na základě cen nebo početně zjištěné hodnoty na trhu třetí země (dále jen „srovnatelná země“). Žádný spolupracující vyvážející výrobce nepožádal o zacházení jako v tržním hospodářství.

(100)

Žadatel navrhoval jako možnou srovnatelnou zemi USA. Podle dostupných informací se výroba obdobného výrobku uskutečňuje v řadě jiných zemí po celém světě, jako je Brazílie, Indie, Japonsko, Malajsie, Korea, Švýcarsko a Thajsko. Všechny tyto země se považovaly za možné srovnatelné země.

(101)

Kontaktováni byli všichni známí výrobci (52) obdobného výrobku ve výše uvedených zemích, žádný z nich však nespolupracoval. Se spoluprací souhlasila pouze jedna malajsijská společnost, která však neposkytla dostatečné údaje. Společnost nebyla schopna poskytnout pro jednotlivé PCN údaje o nákladech a domácích cenách. Její nedostatečné údaje proto nebylo možno použít k určení běžné hodnoty. Mimoto se podotýká, že dotyčná malajsijská společnost odmítla ověření poskytnutých údajů na místě.

(102)

Později se jako možný srovnatelný výrobce přihlásil jeden švýcarský výrobce, který souhlasil se spoluprací. Společnost poskytla požadovanou odpověď na dotazník, která byla ověřena na místě. Kvůli poměrně omezené škále typů výrobku, které tato společnost vyráběla, v porovnání se širokou škálou typů výrobku vyvážených čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku do Unie se však Komise rozhodla, že by údaje poskytnuté švýcarskou společností nebyly vhodné k určení běžné hodnoty pro čínské vyvážející výrobce. V této souvislosti se podotýká, že typům výrobku, které vyráběl švýcarský výrobce, přímo odpovídalo pouze 4,6 % typů výrobku vyvážených do Unie čínskými výrobci, což představovalo 4,2 % čínského objemu vývozu. V případě Tchaj-wanu, který byl nakonec použit jako srovnatelná země, činila úroveň přímé srovnatelnosti s typy výrobku vyváženými do Unie čínskými výrobci 7,7 % s ohledem na počet typů výrobku a 11,1 % s ohledem na objem vývozu.

(103)

Za této situace se Komise rozhodla použít jako srovnatelnou zemi druhou zemi, které se šetření týkalo, tj. Tchaj-wan, a to navzdory argumentům, jež původně předložili žadatelé, kteří tvrdili, že tchajwanské společnosti vyrábějí především typy příslušenství (fitinků) založené na svařovaných trubkách jako surovině (na rozdíl od čínských výrobců, kteří používají především bezešvé trubky). Tentýž argument předložili také čínští vyvážející výrobci. Obchodní komora CCCMC ve svém podání po poskytnutí prozatímních informací měla naopak za to, že by údaje o tchajwanských výrobních nákladech byly jako základ pro početní zjištění běžné hodnoty vhodnější než údaje výrobců v Unii, které v poskytnutí prozatímních údajů Komise rovněž zvažovala jako alternativu.

(104)

Tchaj-wan se považoval za vhodnou srovnatelnou zemi z toho důvodu, že v rozporu s tím, co uváděli žadatelé, a bez ohledu na používání rozdílných surovin, umožňovaly poskytnuté údaje náležitou metodiku přidělení nákladů ve vztahu k různým vlastnostem jednotlivých kódů výrobku. Úroveň hospodářské soutěže na tchajwanském trhu je mimoto vysoká, jelikož na něm působí nejméně deset známých domácích výrobců dotčeného výrobku, a projevuje se rovněž v silném zastoupení dovozu z různých zemí původu za situace, kdy je výše cla nízká (7,5 % až 10 %).

(105)

Z výše uvedených důvodů se Komise rozhodla použít jako srovnatelnou zemi pro ČLR Tchaj-wan.

(106)

Po poskytnutí konečných informací dva čínští vyvážející výrobci a obchodní komora CCCMC uvedli, že volba Tchaj-wanu jako srovnatelné země nebyla vhodná, jelikož použité výrobní náklady pocházejí pouze od jedné tchajwanské společnosti, která neuskutečnila žádný domácí prodej. Dotyčné strany rovněž uvedly, že odpovídající úroveň srovnatelných výrobků je příliš nízká. Tvrzení ohledně nízké odpovídající úrovně srovnatelných výrobků předložil i jeden dovozce v Unii. Posledně uvedená společnost rovněž uvedla, že Čínu nelze srovnávat s Tchaj-wanem, jelikož tyto dvě země mají rozdílné úrovně indexu lidského rozvoje a HDP na obyvatele.

(107)

S ohledem na tato tvrzení se za prvé připomíná, že rozhodnutí WTO (7) znamená, že by běžná hodnota měla být stanovena pro všechny typy výrobku, které čínští vyvážející výrobci vyvážejí. Komise se domnívá, že údaje zjištěné na úrovni jednoho vyvážejícího výrobce ve srovnatelné zemi postačují jako základ pro ostatní typy výrobku, jelikož zjištěné typy umožňují provést početní zjištění pro chybějící typy výrobku. Existence pouze jednoho takovéhoto vyvážejícího výrobce nepředstavuje v žádném případě výjimečnou nebo novou praxi. Základní nařízení dále předpokládá, že neexistuje-li domácí prodej, může být běžná hodnota zjištěna početně na základě výrobních nákladů. Za druhé se připomíná, že úrovně indexu lidského rozvoje a HDP nepředstavují faktory, které se při zjišťování vhodnosti určité srovnatelné země berou v úvahu. Při určování vhodné srovnatelné země postupuje Komise tak, jak je objasněno v 104. bodě odůvodnění. Výše uvedená tvrzení byla proto zamítnuta.

(108)

Dva čínští vyvážející výrobci a obchodní komora CCCMC nadnesli rovněž otázky týkající se údajně vážné procesní vady v důsledku skutečnosti, že Komise vypočítala dumpingová rozpětí pro čínské výrobce na základě ustanovení základního nařízení, která se týkající zemí bez tržního hospodářství. Tyto strany tvrdily, že zákonná pravomoc použít ke stanovení běžné hodnoty u čínských vyvážejících výrobců metodiku pro země bez tržního hospodářství zanikne dne 11. prosince 2016. Podle dotyčných stran musí proto Komise u případných konečných antidumpingových opatření přijatých po tomto dni, jak tomu bude v tomto řízení, podle práva WTO použít při výpočtu dumpingu běžnou metodiku.

(109)

Komise v této souvislosti podotýká, že nemá rozhodovací pravomoc ohledně použití či nepoužití stávajících pravidel stanovených v základním nařízení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

3.2.2. Běžná hodnota

(110)

Jak je objasněno v 103. bodě odůvodnění, běžná hodnota u vyvážejících výrobců v ČLR byla v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení určena na základě početně zjištěné hodnoty ve srovnatelné zemi, tj. v tomto případě na Tchaj-wanu.

(111)

Kvůli neexistenci prodeje obdobného výrobku na domácím trhu na Tchaj-wanu byla běžná hodnota zjištěna v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení početně, a to připočtením vynaložených prodejních, správních a režijních nákladů a zisku dosaženého na tchajwanském trhu během období šetření k výrobním nákladům příslušného typu výrobku.

(112)

Jako základ pro určení výrobních nákladů použila Komise údaje jednoho ze spolupracujících tchajwanských výrobců (Ta Chen). Je nutno uvést, že druhý tchajwanský spolupracující výrobce (King Lai) měl v období šetření velmi omezený objem výroby dotčeného výrobku a tato výroba se týkala vysoce specializovaných typů výrobku. V případě této malé části výroby, která se přesto považuje za dotčený výrobek, vyrábí společnost King Lai výrobky, jež by bylo možno považovat za příslušenství (fitinky) s nízkou drsností povrchu, avšak s dodatečnou povrchovou úpravou, která drsnost povrchu zvyšuje na více než 0,8 mikrometru, a tudíž podle definice v 47. bodě odůvodnění se jedná o dotčený výrobek. Toto příslušenství (fitinky) má velmi vysoké výrobní náklady a jejich zohlednění by výpočty narušilo. Tyto typy výrobku mimoto čínští výrobci zařazení do vzorku do EU nevyvážejí (ačkoli se na ně mohou vztahovat příslušné PCN, jelikož drsnost povrchu není jedním z parametrů při stanovení PCN). Údaje o výrobních nákladech této společnosti proto Komise nepovažovala za vhodné pro početní zjištění běžné hodnoty pro čínské výrobce.

(113)

Co se týká početního zjištění běžné hodnoty, jeden dovozce v Unii uvedl, že výrobní náklady tchajwanské společnosti King Lai nelze použít jako základ pro výpočet běžné hodnoty pro čínské společnosti, jelikož společnost King Lai vyrábí jiný výrobek, který nelze považovat za příslušenství (fitinky) pro průmyslové použití, a že to rovněž znamená jinou výrobní metodu a jiné rozpětí zisku.

(114)

V reakci na toto tvrzení se opakuje, že Komise nepoužila údaje o výrobních nákladech společnosti King Lai za účelem srovnání s ostatními společnostmi. Při početním zjišťování běžné hodnoty pro ostatní společnosti použila Komise v souladu s čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení pouze prodejní, správní a režijní náklady a zisk společnosti King Lai u stejné obecné kategorie zboží prodávaného na domácím trhu. Rovněž se připomíná, že prodejní, správní a režijní náklady použité v těchto výpočtech byly upraveny, aby se zohlednily rozdíly mezi výrobky, které vyrábí společnost King Lai a ostatní společnosti. Co se týká použitého zisku, zdůrazňuje se, že ten není v jiném rozmezí než u ostatních společností (1 %–5 %).

(115)

Stejný dovozce v Unii rovněž tvrdil, že druhý tchajwanský výrobce, Ta Chen, jehož výrobní náklady byly použity jako základ při výpočtu běžné hodnoty pro čínské vyvážející výrobce, je velká a integrovaná společnost, která je jako taková schopna „optimalizovat náklady“. Dotyčnou společnost tudíž nelze srovnávat s malými čínskými výrobními závody.

(116)

Komise v této souvislosti připomíná, že výrobní náklady čínských výrobců nebyly v tomto řízení součástí analýzy, jelikož žádný z čínských výrobců nepožádal o zacházení jako v tržním hospodářství. Je však třeba uvést, že údajně „optimalizované náklady“ tchajwanského výrobce mohly vést pouze k nižší početně zjištěné běžné hodnotě, a tudíž k nižším dumpingovým rozpětím u čínských vyvážejících výrobců.

(117)

Vzhledem ke skutečnosti, že na Tchaj-wanu bylo možno určit pouze omezený počet typů výrobku, které čínští vyvážející výrobci zařazení do vzorku vyvážejí do Unie, zjistila Komise běžnou hodnotu u zbývajících typů výrobku početně na základě výrobních nákladů nejpodobnějších typů výrobku vyráběných na Tchaj-wanu za účelem úplného a spravedlivého srovnání na základě výrobních nákladů upravených o:

a)	rozdíly v použitých surovinách – na základě ověřených údajů o nákladech výrobního odvětví Unie, podle nichž je výroba příslušenství (fitinků) vyráběného z bezešvých trubek 2,12 až 2,97krát dražší než jejich výroba ze svařovaných trubek;

rozdíly ve třídě oceli – podle ověřených údajů výrobního odvětví Unie, podle nichž je úprava nákladů podle třídy oceli provedena na úroveň nákladů nejlevnější třídy oceli použité při výrobě příslušenství (fitinků) na základě svařovaných trubek jako suroviny; tato úprava je v závislosti na použité třídě oceli v rozmezí od 1,49 do 3,60násobku;

c)	rozdíly ve tvaru – na základě zjištěných cenových rozdílů při prodeji ze strany čínských vývozců, podle nichž se koleno považuje za nejzákladnější tvar a ostatní tvary (spojky tvaru T, přechodky, uzávěry a zvláštní formy), jsou 1,08 až 1,74krát dražší.

(118)

Obchodní komora CCCMC navrhla ve svém podání po poskytnutí prozatímních informací alternativní základ pro úpravu podle písmen a) a b) a předložila v tomto ohledu údaje z čínských trhů. Tyto údaje však nebyly za prvé ověřeny a za druhé pocházely ze země bez tržního hospodářství. Jejich použití by proto popřelo metodiku srovnatelné země při výpočtu běžné hodnoty. Toto tvrzení obchodní komory CCCMC bylo tudíž zamítnuto.

(119)

Po poskytnutí konečných informací obchodní komora CCCMC a rovněž dva čínští vyvážející výrobci uvedli, že úprava tchajwanských údajů o nákladech s použitím údajů o nákladech výrobního odvětví Unie nebyla přiměřená. Dotyčné strany poukazovaly na běžnou praxi Unie v minulých případech, kdy se takto nepostupovalo.

(120)

Jak bylo uvedeno výše, předchozí postup EU byl revidován na základě rozhodnutí WTO, které je uvedeno v 107. bodě odůvodnění. Za účelem početního zjištění běžných hodnot pro chybějící typy výrobku použila Komise tchajwanské údaje o nákladech a zjištěné náklady upravila a ověřila, a to s použitím přiměřených úprav, které byly zjištěny na úrovni výrobních nákladů výrobního odvětví Unie. Obchodní komora CCCMC neodůvodnila nepřiměřenost tohoto postupu, ani nenavrhla alternativní postup.

(121)

Po poskytnutí konečných informací zopakovali obchodní komora CCCMC a dva čínští vyvážející výrobci své námitky vůči použití údajů výrobního odvětví Unie k úpravě výrobních nákladů použitých při početním zjišťování běžné hodnoty pro chybějící typy výrobku. Dotyčné strany zdůraznily, že Komise nepředložila důkazy, které by prokazovaly, že rozdíly v nákladech na suroviny jsou na trhu EU ve stejné výši jako na tchajwanském trhu. Strany rovněž zopakovaly své tvrzení, že Komise mohla za účelem výše uvedené úpravy použít rozdíly v čínských vývozních cenách příslušenství (fitinků) z bezešvých a svařovaných trubek, jelikož prodejní ceny „do jisté míry odrážejí trend v rozdílech ve výrobních nákladech“.

(122)

V reakci na výše uvedená tvrzení se za prvé zdůrazňuje, že Komise nemohla s ohledem na údaje z tchajwanského trhu porovnat výši úprav pro typy trubek používané jako suroviny nebo třídy oceli, jelikož tchajwanský výrobce, jehož výrobní náklady byly použity jako základ pro početní zjištění běžné hodnoty, určité druhy surovin nepoužívá. To bylo hlavním důvodem toho, proč Komise vůbec zvažovala vyhledání chybějících údajů o nákladech mimo trh ve srovnatelné zemi. Za druhé, co se týká použití čínských cen, opakuje se, že žádný z čínských vyvážejících výrobců v tomto řízení nepožádal o zacházení jako v tržním hospodářství. Čínské výrobní náklady proto nebyly k dispozici, ani nebyly posouzeny. Komise tudíž nemůže vyvodit závěr ohledně toho, „do jaké míry“ odrážejí rozdíly v prodejních cenách rozdíly ve výrobních nákladech jednotlivých typů příslušenství (fitinků) (8). I kdyby bylo možno takovéto závěry vyvodit, vztahovaly by se na výrobní náklady v zemi bez tržního hospodářství. Výše uvedená tvrzení se proto zamítají.

(123)

Tyto zúčastněné strany dále zpochybnily úpravu, podle níž je výroba příslušenství (fitinků) vyráběného z bezešvých trubek 2,12 až 2,97krát dražší než jejich výroba ze svařovaných trubek. Strany odkázaly na nepodložené tvrzení obchodní komory CCCMC po poskytnutí prozatímních informací ohledně cenových úrovní, podle něhož má být rozdíl mezi svařovanými a bezešvými trubkami menší než 30 % ceny svařovaných trubek.

(124)

V této souvislosti se uvádí, že se úprava, kterou provedla Komise, zakládá na zjištěných rozdílech v nákladech mezi příslušenstvím (fitinky) vyráběným z bezešvých trubek a příslušenstvím (fitinky) vyráběným ze svařovaných trubek, a nikoli na cenovém rozdílu mezi svařovanými a bezešvými trubkami jako takovými. Je třeba rovněž uvést, že žádný z čínských vyvážejících výrobců nepožádal o zacházení jako v tržním hospodářství. Čínští vyvážející výrobci proto nepředložili údaje o výrobních nákladech a neučinili tak ani poté, co bylo zpochybněno stanovení nákladů a rozdíly zjištěné Komisí. Běžné ceníky se mimoto ještě více odchylují od stanovení nákladů a cen, jelikož neposkytují důkazy o skutečně uplatňovaných cenách ani o výši nákladů.

(125)

Na podporu svých podání poskytly zúčastněné strany analýzu rozdílů podle výše cen výrobců Zhejiang Good a Zhejiang Jndia, přičemž na tomto základě dospěly k závěru, že by použitelná úprava ceny byla v rozmezí od 0,43 do 1,70 resp. od 0,64 do 1,80.

(126)

Kromě toho, že se tato rozmezí vztahují na ceny, a nikoli na náklady, skutečnost, že příslušenství (fitinky) vyráběné ze svařovaných trubek je někdy prodáváno za vyšší ceny než příslušenství (fitinky) vyráběné z bezešvých trubek, nedokazuje, že by náklady měly být vyšší. Udávané cenové úrovně spíše dokládají naprostou neexistenci ekonomické souvislosti mezi náklady a cenami stanovenými pro zákazníky, nebo alternativně znamenají, že určitou úlohu hrají i jiné faktory, například velikost objednávky. Z důvodu zachování důvěrnosti údajů nemůže Komise podkladové údaje zveřejnit, může však poskytnout další faktické údaje, podle nichž je úprava mezi příslušenstvím (fitinky) vyráběným ze svařovaných trubek a příslušenstvím (fitinky) vyráběným z bezešvých trubek pro účely srovnání podle popisu PCN následující:

z W1 na S1	2,97
z W2 na S2	2,21
z W3 na S3	2,14
z W4 na S4	2,12.

Další přepočty nebyly k početnímu zjištění běžné hodnoty typů výrobku vyvážených čínskými vyvážejícími výrobci zapotřebí.

(127)

Komise provedla další úpravy přepočtem nákladů na nejlevnější třídu oceli W1 na jiné třídy a/nebo jinou kvalitu na základě bezešvých trubek, přičemž opět použila údaje o výrobních nákladech výrobního odvětví Unie. Z důvodu zachování důvěrnosti údajů nemůže Komise opět podkladové údaje zveřejnit, může však poskytnout další faktické údaje:

z W1 na S2	3,14
z W1 na S3	3,60
z W1 na S4	3,16
z W1 na W3	1,69
z W1 na W4	1,49.

Další přepočty nebyly k početnímu zjištění běžné hodnoty typů výrobku vyvážených čínskými vyvážejícími výrobci zapotřebí.

(128)

Komise chce rovněž zdůraznit skutečnost, že ve svých připomínkách k těmto opravným koeficientům neodkázaly zúčastněné strany na cenové úrovně obou čínských vyvážejících výrobců jako u ostatních úprav, s největší pravděpodobností kvůli tomu, že tyto údaje metodiku Komise nezpochybňují.

(129)

Co se týká rozdílů ve tvaru, úpravy byly provedeny na základě údajů o prodejních cenách čtyř vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, které jsou úplnější než údaje dvou výrobců, kteří zastupují čínské zúčastněné strany.

S použitím výše ceny kolen jako základu jsou stanoveny tyto poměry:

spojky tvaru T	1,08
přechodky	1,22
uzávěry	1,29
zvláštní formy	1,74.

(130)

V následném kroku při početním zjišťování běžné hodnoty upravila Komise výrobní náklady vypočítané podle 112. až 117. bodu odůvodnění připočtením prodejních, správních a režijních nákladů a zisku. Kvůli neexistenci prodeje obdobného výrobku na domácím trhu ze strany obou spolupracujících tchajwanských výrobců a neexistenci prodeje stejné obecné kategorie zboží ze strany jednoho z nich (Ta Chen) bylo nutno použít ustanovení čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení. Za tímto účelem použila Komise při početním zjišťování běžné hodnoty částky pro prodejní, správní a režijní náklady a pro zisk získané od druhé tchajwanské spolupracující společnosti (King Lai), jelikož se jednalo o jediné dostupné a ověřené údaje, které se týkaly prodeje stejné obecné skupiny zboží na tchajwanském trhu.

(131)

Je třeba zmínit, že prodejní, správní a režijní náklady použité při výpočtu běžné hodnoty pro čínské vyvážející výrobce byly upraveny (sníženy), jelikož bylo ověřeno, že tři čínští výrobci zařazení do vzorku rovněž vyrábějí a prodávají většinu běžných výrobků, jak je objasněno v 86. bodě odůvodnění. Konečná výše úprav běžné hodnoty o prodejní, správní a režijní náklady a o zisk je proto stejná, jak bylo uvedeno ve zmíněném bodě odůvodnění.

(132)

Co se týká úprav o prodejní, správní a režijní náklady, dva čínští vyvážející výrobci a obchodní komora CCCMC souhlasili ve svém podání po poskytnutí konečných informací s tím, že při stanovení prodejních, správních a režijních nákladů použitých k početnímu zjištění běžné hodnoty je zapotřebí snížení. Důvodem je skutečnost, že tchajwanský vývozce, jehož údaje byly použity, nevyrábí standardní výrobek. Tyto strany se současně dotázaly, zda Komise náležitě posoudila úroveň tohoto snížení.

(133)

V této souvislosti se podotýká, že úpravy byly provedeny na základě porovnání obecné struktury prodejních, správních a režijních nákladů tchajwanské společnosti King Lai a druhé tchajwanské společnosti Ta Chen. Tento přístup byl přijat z toho důvodu, že společnost King Lai byla jedinou společností, která měla domácí prodej na Tchaj-wanu (společnost Ta Chen neměla domácí prodej dotčeného výrobku ani jiného výrobku ve stejné obecné kategorii zboží). Tyto úpravy jsou odůvodněné, jelikož první společnost je výrobcem vysoce sofistikovaného, specializovaného výrobku, zatímco druhá společnost vyrábí standardní výrobky (takže některé části jejich prodejních, správních a režijních nákladů se jasně liší). Na základě tohoto porovnání odečetla Komise od prodejních, správních a režijních nákladů společnosti King Lai náklady na výzkum a vývoj a část nákladů práce, které souvisely s oddělením kontroly jakosti. U ostatních kategorií prodejních, správních a režijních nákladů neexistovaly mezi oběma společnostmi žádné jiné významné rozdíly. Je třeba zdůraznit, že při této úpravě odečetla Komise celé výše zmíněné kategorie prodejních, správních a režijních nákladů. Komise tudíž při této úpravě použila konzervativní přístup a přiznala spíše vyšší než nižší úpravu.

(134)

Zúčastněné strany dále tvrdily, že Komise neporovnala strukturu prodejních, správních a režijních nákladů mezi dotyčnou tchajwanskou společností a čínskými vyvážejícími výrobci.

(135)

V této souvislosti se připomíná, že jelikož je Tchaj-wan srovnatelnou zemí, je nutno použít tchajwanské prodejní, správní a režijní náklady související s domácím prodejem na Tchaj-wanu. Jejich úprava na základě porovnání s prodejními, správními a režijními náklady čínských výrobců by znamenala použít jako referenční hodnotu náklady ze země bez tržního hospodářství. Zdůrazňuje se však, že v důsledku úpravy, kterou Komise provedla, byly prodejní, správní a režijní náklady použité k výpočtu běžné hodnoty sníženy na úroveň, která není v porovnání s prodejními, správními a režijními náklady čínských společností zařazených do vzorku nepřiměřená. Ve skutečnosti oznámily dvě ze tří čínských společností zařazených do vzorku vyšší úrovně prodejních, správních a režijních nákladů, než jsou náklady použité při početním zjišťování běžné hodnoty.

3.2.3. Vývozní cena

(136)

Spolupracující vyvážející výrobci uskutečňovali vývoz do Unie buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím obchodních společností, které nejsou ve spojení, se sídlem mimo Unii.

(137)

Vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanoveny na základě cen, které byly nebo mají být skutečně zaplaceny za dotčený výrobek prodaný za účelem vývozu ze země vývozu.

3.2.4. Srovnání a dumpingová rozpětí

(138)

Běžná hodnota a vývozní cena spolupracujících vyvážejících výrobců byly srovnány na základě ceny ze závodu.

(139)

Za účelem zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen.

(140)

Na tomto základě byly provedeny úpravy s ohledem na náklady na dopravu, námořní přepravu a pojištění, manipulaci, nakládku a vedlejší náklady, náklady na balení, úvěry, slevy a provize, pokud bylo prokázáno, že ovlivňují srovnatelnost cen. Celkové úpravy byly v rozmezí 5 %–16 %, a to na základě skutečných hodnot nahlášených čínskými vyvážejícími výrobci, které byly ověřeny na místě. Těmito údaji jsou údaje nahlášené pro příslušné nákladové položky čínskými společnostmi, které jim byly poskytnuty za účelem ověření ve zvláštním informačním dokumentu.

(141)

Čína v případě vývozu uplatňuje politiku jen částečného vrácení DPH, přičemž v tomto případě se DPH ve výši 8 % nevrací. Aby bylo zajištěno, že běžná hodnota bude vyjádřena na stejné úrovni zdanění jako vývozní cena, byla běžná hodnota upravena směrem nahoru o tu část DPH zaplacenou při vývozu bezešvých trubek s vyšším průměrem, která se čínským vyvážejícím výrobcům nevracela (9).

(142)

K výše uvedené úpravě se ve svých podáních po poskytnutí konečných informací vyjádřili dva čínští vyvážející výrobci a obchodní komora CCCMC. Dotyčné strany nepopsaly zásadu, že by měla být provedena oprava o DPH, která se při vývozu nevrací. Jelikož je však běžná hodnota podstatně vyšší než vývozní cena, zúčastněné strany tvrdily, že by se u vývozní ceny měla použít úprava ve výši 8 %, a jako důvod uváděly neexistenci zacházení jako v tržním hospodářství a vyšší dumpingová rozpětí.

(143)

V této souvislosti se podotýká, že Komise upravila běžnou hodnotu v souladu s rozsudkem Tribunálu ve věci T-423/09. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(144)

Jak je stanoveno v čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení, vážená průměrná běžná hodnota všech typů obdobného výrobku pro každou spolupracující společnost byla porovnána s váženou průměrnou vývozní cenou všech odpovídajících typů dotčeného výrobku.

(145)

Na základě toho činí vážená průměrná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procento ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením:

Společnost	Zjištěné dumpingové rozpětí (%)
Zhejiang Good Fittings Co., Ltd	55,3
Zhejiang Jndia Pipeline Industry Co., Ltd.	48,9
Suzhou Yuli Pipeline Industry Co., Ltd. (*1)	30,7
Jiangsu Judd Pipeline Industry Co., Ltd. (*1)	30,7
Vyvážený průměr	41,9

(146)

Vážené průměrné dumpingové rozpětí se použije na spolupracující čínské vyvážející výrobce nezařazené do vzorku.

(147)

V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi jeden dovozce v Unii ve svém podání po poskytnutí konečných informací tvrdil, že rozdíl mezi dumpingovými rozpětími, která byla vypočítána pro tchajwanskou společnost King Lai (0 %) a společnost v Číně, která je s ní ve spojení (41,9 %), je nepřiměřený, jelikož obě společnosti vyrábějí stejné druhy příslušenství (fitinků), které jsou z definice výrobku vyloučeny.

(148)

V reakci na výše uvedené tvrzení se za prvé zdůrazňuje, že dumpingové rozpětí tchajwanské společnosti King Lai nečinilo 0 % z toho důvodu, že vyrábí příslušenství (fitinky), které je z definice výrobku vyloučeno, jak se tento dovozce v Unii (jak se zdá) domnívá. Výrobky vyloučené z definice výrobku nebyly při výpočtu dumpingového rozpětí pro společnost King Lai zohledněny. Společnost však vyráběla a vyvážela do Unie rovněž malý objem výrobků, které spadají do definice výrobků v rámci tohoto šetření. Pro tuto společnost bylo tudíž nutno vypočítat dumpingové rozpětí, které bylo (jak bylo zjištěno) negativní. Společnost King Lai v Číně nebyla na druhou stranu součástí vzorku, a pro tuto společnost proto nebylo vypočítáno individuální dumpingové rozpětí. Pro dotyčnou společnost bylo tudíž stanoveno vážené průměrné dumpingové rozpětí čínských společností zařazených do vzorku. Na výrobek, který nespadá do definice výrobku v rámci tohoto šetření, se však antidumpingové clo nevztahuje. Pokud je tedy pravda, že společnost King Lai v Číně vyváží do EU výrobek, na nějž se definice výrobku v rámci tohoto šetření nevztahuje, nebude se na ni při dovozu antidumpingové clo vztahovat.

(149)

Kvůli nízké úrovni spolupráce ze strany čínských vyvážejících výrobců a na základě důvodu uvedeného v 95. bodě odůvodnění bylo celostátní dumpingové rozpětí pro ČLR stanoveno na úrovni nejvyššího dumpingového rozpětí zjištěného u reprezentativního typu výrobku, pokud jde o objem, pro spolupracujícího vyvážejícího výrobce, u něhož byl zjištěn dumping.

(150)

Na základě toho činí celostátní dumpingové rozpětí vyjádřené jako procento ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením 64,9 %.

3.2.5. Žádosti o individuální zjišťování

(151)

Pět čínských vyvážejících výrobců, kteří nebyli zařazeni do vzorku, požádalo v tomto řízení o individuální zjišťování. Vzhledem k vysokému počtu žádostí dospěla Komise k závěru, že s ohledem na včasné ukončení řízení by schválení těchto žádostí představovalo nepřiměřenou zátěž. V této souvislosti se uvádí, že schválení žádostí dotyčných společností by více než zdvojnásobilo počet společností, u nichž by se vyžadoval výpočet individuálního dumpingového rozpětí, jelikož původní vzorek sestával ze čtyř vyvážejících výrobců. Dále se podotýká, že někteří žadatelé o individuální zjišťování byli součástí skupin. Podle předběžných odpovědí dotyčných společností (formuláře pro výběr vzorku) by individuální zjišťování vyžadovalo analýzu a ověření odpovědí nejméně sedmi společností na dotazník.

4. ÚJMA

4.1. Definice výrobního odvětví Unie a výroba v Unii

(152)

Na základě dostupných informací obsažených v podnětu a získaných během následného šetření vyrábělo v Unii obdobný výrobek během období šetření nejméně šestnáct výrobců. Výrobci v Unii, kteří představují celkovou výrobu v Unii, tvoří výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení a dále se na ně odkazuje jako na „výrobní odvětví Unie“.

(153)

Celková výroba v Unii během období šetření byla odhadnuta na přibližně 8 270 t. Komise stanovila tento údaj na základě ověřených odpovědí na dotazník, které poskytli výrobci v Unii zařazení do vzorku, a odhadovaných údajů, které předložil žadatel. Jak je uvedeno v 11. až 13. bodě odůvodnění, za účelem zjištění možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byl proveden výběr vzorku. Výrobci v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku, představovali přibližně 43 % celkové odhadované výroby obdobného výrobku v Unii.

(154)

Jedna zúčastněná strana požádala o vysvětlení, proč se mezi poskytnutím prozatímních a konečných informací celková výroba v Unii snížila o 80 t. V prozatímních informacích byla celková výroba v Unii odhadnuta na přibližně 8 350 t. Ve výše uvedeném bodě odůvodnění je uvedeno, že celková výroba v Unii byla stanovena ve výši přibližně 8 270 t. Důvodem tohoto rozdílu je skutečnost, že v prozatímní fázi útvary Komise chybně odhadly objem výroby jednoho výrobce v Unii, který nebyl zařazen do vzorku. Tento výrobce v Unii výrobu během období šetření ukončil. Jeho výroba byla proto přepočítána s přihlédnutím k ukončení činnosti. Komise potvrdila, že celková výroba v Unii během období šetření byla odhadnuta přibližně na 8 270 t.

(155)

Jelikož vzorek tvořil pouze jeden výrobce a jedna skupina společností, bylo nutno všechny údaje týkající se mikroekonomických ukazatelů indexovat za účelem ochrany důvěrných údajů podle článku 19 základního nařízení.

4.2. Spotřeba v Unii

(156)

Komise stanovila spotřebu v Unii na základě celkového odhadovaného objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu v Unii a celkového objemu dovozu dotčeného výrobku do Unie.

(157)

Objem prodeje obdobného výrobku ze strany výrobního odvětví Unie byl odhadnut na základě skutečných ověřených údajů, které uvedli výrobci zařazení do vzorku v odpovědích na dotazník, a v případě nespolupracujících výrobců na základě údajů, které poskytl žadatel.

(158)

Jak je objasněno v 47. bodě odůvodnění, dotčený výrobek je zařazen do dvou kódů KN: ex 7307 23 10 a ex 7307 23 90. Tyto dva kódy KN však zahrnují nejen dotčený výrobek, nýbrž také výrobky, na něž se toto šetření nevztahuje. Od celkového objemu dovozu zaregistrovaného u výše zmíněného kódu KN bylo proto nutno odečíst objem dovozu, na nějž se toto šetření nevztahuje.

(159)

Žadatel odhadl objem dovozu dotčeného výrobku ze všech zemí původu na základě svých znalostí trhu. Co se týká dotčených zemí, usuzovalo se, že výrobky, které jsou předmětem šetření, představovaly velkou většinu objemu nahlášeného u dvou výše zmíněných kódů KN, a to 90 % v případě ČLR a 100 % v případě Tchaj-wanu.

(160)

Za účelem ověření tohoto odhadu použila Komise informace, které obdržela během předchozího šetření, jež se týkalo příslušenství (fitinků) z nerezavějící oceli a které bylo zahájeno dne 10. listopadu 2012. Toto šetření se vztahovalo na veškeré výrobky zařazené do těchto dvou kódů KN, včetně výrobku, jehož se týká toto šetření. Podle provedené analýzy se zdá, že se toto šetření nevztahuje na nejméně 22,3 % výrobků vyvážených čínskými vyvážejícími výrobci na základě těchto kódů KN. U Tchaj-wanu byl potvrzen procentní podíl, který uvedl žadatel, tj. 100 %.

(161)

V případě ČLR se Komise rozhodla upravit objem dovozu podle nejkonzervativnějšího odhadu, tj. o 22,3 %.

(162)

Spotřeba byla dále upravena o objem příslušenství (fitinků) s přírubou/nízkou drsností povrchu (viz oddíly 2.2.1 a 2.2.2) z důvodu jeho vyloučení z definice výrobku v rámci šetření. Dovezený objem byl na základě odpovědí pro výběr vzorku odhadnut na přibližně 150 t v případě ČLR a 20 t v případě Tchaj-wanu. Toto množství bylo proto od odhadovaného objemu dovozu z ČLR a Tchaj-wanu odečteno. U výrobního odvětví Unie bylo při šetření zjištěno, že vyráběný a prodávaný objem těchto vyloučených typů výrobku není významný.

(163)

Na tomto základě byla spotřeba v Unii zjištěna takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii (v t)

	2012	2013	2014	OŠ
Celková spotřeba v Unii	13 766	14 350	14 671	14 145
Index (2012 = 100)	100	104	107	103
Zdroj: Eurostat, odpovědi za účelem výběru vzorku, ověřené odpovědi na dotazník a informace od žadatele.

(164)

Spotřeba v Unii mezi rokem 2012 a obdobím šetření vzrostla o 3 %.

4.3. Dovoz z dotčených zemí

4.3.1. Souhrnné posouzení účinků dovozu z dotčených zemí

(165)

Komise zjišťovala, zda by dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí neměl být posouzen souhrnně v souladu s čl. 3 odst. 4 základního nařízení.

(166)

Dumpingová rozpětí stanovená s ohledem na dovoz z ČLR a z Tchaj-wanu jsou shrnuta výše v 145. a 94. bodě odůvodnění.

(167)

S výjimkou společnosti King Lai jsou všechna tato rozpětí nad prahovou hodnotou považovanou za zanedbatelnou podle čl. 9 odst. 3 základního nařízení. Jak je uvedeno v 94. bodě odůvodnění, objem nedumpingového dovozu byl zanedbatelný. Nedumpingový dovoz byl z celkového objemu tchajwanského dovozu dotčeného výrobku každopádně vyloučen.

(168)

Objem dovozu z každé dotčené země nebyl zanedbatelný ve smyslu čl. 5 odst. 7 základního nařízení. Podíl ČLR na trhu dosahoval v období šetření 22,9 % a podíl Tchaj-wanu 7,8 %, jak je uvedeno v 181. bodě odůvodnění.

(169)

Podmínky hospodářské soutěže mezi dumpingovým dovozem z dotčených zemí a obdobným výrobkem byly také podobné. Dovážené výrobky soutěžily mezi sebou navzájem i s dotčeným výrobkem vyráběným v Unii. Výrobky jsou zaměnitelné, byly uváděny na trh v Unii prostřednictvím srovnatelných prodejních kanálů a byly prodávány podobným kategoriím konečných odběratelů.

(170)

Všechna kritéria stanovená v čl. 3 odst. 4 základního nařízení byla tudíž splněna a dovoz z dotčených zemí byl pro účely stanovení újmy posouzen souhrnně.

(171)

Po poskytnutí konečných informací řada stran uvedla, že Komise neposoudila dostatečně podmínky hospodářské soutěže mezi čínským a tchajwanským příslušenstvím (fitinky) při dovozu do Unie a mezi dováženým příslušenstvím (fitinky) a výrobou v Unii.

(172)

Tyto strany na základě svých znalostí trhu tvrdily, že mezi příslušenstvím (fitinky) vyráběným a vyváženým do Unie z Číny a z Tchaj-wanu existují významné rozdíly. Tyto strany se domnívaly, že vyvážené výrobky vzájemně nesoutěží, a to kvůli fyzickým vlastnostem výrobku, rozsahu, v jakém mohou výrobky sloužit stejnému či podobnému konečnému užití, a míře, v jaké spotřebitelé výrobky vnímají a považují za alternativní prostředky k plnění konkrétních funkcí za účelem uspokojení určité potřeby.

(173)

Tyto strany tvrdily, že rozsáhlé úpravy, které Komise provedla, aby dosáhla určité podobnosti srovnatelnosti cen mezi čínskými a tchajwanskými výrobky ukazují, že mezi vlastnostmi existují významné rozdíly, pokud jde o suroviny (bezešvé trubky a svařované trubky), třídy oceli a výrobní proces. To má dopad na cenu, což vylučuje jejich zaměnitelnost na trhu. Cenový trend mimoto ukazuje rozdíly v ceně mezi oběma zeměmi původu.

(174)

Komise za prvé zastává názor, že otázka soutěže mezi jednotlivými typy výrobků není pro posouzení újmy rozhodující. Pokud všechny typy výrobku tvoří z důvodů objasněných v 43. až 50. bodě odůvodnění jeden výrobek, není nutné rozdělit posouzení újmy na základě skutečnosti, že jednotlivé typy výrobku údajně představují z hlediska práva hospodářské soutěže samostatné výrobkové trhy.

(175)

Za druhé, i kdyby byla relevantní otázka skutečné soutěže mezi jednotlivými typy výrobku, Komise podotýká, že tvrzení ohledně neexistence soutěže není ve spisu doloženo žádnými důkazy. Komise ve skutečnosti zjistila, že dotčený výrobek vyvážený čínským vyvážejícím výrobcem a výrobek vyvážený tchajwanskými vyvážejícími výrobci spolu na trhu Unie skutečně soutěží. Tyto výrobky jsou do značné míry zaměnitelné. Tento závěr dokládá průměrná cena dotčeného výrobku. Pokud má dotčený výrobek vyráběný z bezešvých trubek podobnou cenu jako dotčený výrobek vyráběný ze svařovaných trubek, existuje jednoznačně překrývání (10). Co se týká hospodářské soutěže s výrobním odvětvím Unie, šetření potvrdilo, že výrobci v Unii zařazení do vzorku vyráběli nebo mohli vyrábět z obou surovin a všechny typy výrobku. Tato tvrzení byla proto zamítnuta a byla potvrzena souhrnná analýza účinků dovozu.

(176)

Po poskytnutí dodatečných informací tyto zúčastněné strany zopakovaly své tvrzení, že by se dovoz z dotčených zemí neměl posuzovat souhrnně. Komise v této souvislosti podotýká, že i kdyby byla hospodářská soutěž mezi dovozem z dotčených zemí analyzována na základě PCN, byly by výsledky stejné, tj. že jednoznačně existuje cenová soutěž. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(177)

Tyto strany dále uvedly, že výrobu jednoho výrobce v Unii představuje především příslušenství (fitinky) ze zvláštních tříd bezešvé oceli, zatímco 70 % čínské výroby představují převážně výrobky z austenitické, běžné třídy oceli 304 nebo 316, což znamená, že tyto výrobky vzájemně nesoutěží.

(178)

Co se týká těchto tvrzení, Komise podotýká, že šetření v rámci analýzy souhrnných účinků potvrdilo konkurenční vztah mezi dotčeným výrobkem a obdobným výrobkem, jak je uvedeno v 174. bodě odůvodnění. Pokud jde o třídu oceli, jeden z výrobců v Unii zařazených do vzorku ve skutečnosti vyrábí obdobný výrobek z běžných tříd bezešvé oceli, jenž představuje přibližně 90 % jeho výroby. Z toho vyplývá, že čínské výrobky přímo soutěží s výrobky tohoto výrobce v Unii. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(179)

Jelikož nebyly podány žádné další připomínky týkající se čl. 3 odst. 4 základního nařízení, je potvrzeno souhrnné posouzení dovozu z dotčených zemí.

4.3.2. Objem dovozu z dotčených zemí a jeho podíl na trhu

(180)

Komise stanovila objem dovozu na základě databáze Eurostatu, znalostí žadatele o trhu a jiných informací, které měla k dispozici (viz 156. až 164. bod odůvodnění). Podíl dovozu na trhu byl stanoven na základě srovnání objemu dovozu se spotřebou v Unii uvedenou výše v tabulce 1.

Tabulka 2

Objem dovozu (v t) a podíl na trhu

	2012	2013	2014	OŠ
Objem dumpingového dovozu z dotčených zemí	3 395	3 877	4 508	4 340
Index (2012 = 100)	100	114	133	128
Podíl dotčených zemí na trhu (s vyloučením nedumpingového dovozu) (%)	24,7	27,0	30,7	30,7
Index (2012 = 100)	100	110	124	124
Objem dovozu z ČLR	2 686	2 759	3 248	3 238
Index (2012 = 100)	100	103	121	121
Podíl ČLR na trhu (%)	19,5	19,2	22,1	22,9
Index (2012 = 100)	100	99	113	117
Objem dumpingového dovozu z Tchaj-wanu	709	1 118	1 260	1 102
Index (2012 = 100)	100	158	178	155
Podíl tchajwanského dovozu na trhu (s vyloučením nedumpingového dovozu) (%)	5,2	7,8	8,6	7,8
Index (2012 = 100)	100	151	167	151
Zdroj: Eurostat, ověřené odpovědi na dotazník a informace od žadatele.

(181)

Dovoz z dotčených zemí do Unie se vyvíjel takto:

(182)

Z výše uvedené tabulky je patrné, že v absolutních číslech se dovoz z dotčených zemí během posuzovaného období významně zvýšil (o 28 %). Příslušný podíl dumpingového dovozu do Unie na trhu během posuzovaného období vzrostl o 6 procentních bodů.

4.3.3. Ceny dovozu z dotčených zemí a cenové podbízení

(183)

Pokud jde o vývoj cen dovozu, Komise se vzhledem k neexistenci jiného zdroje musela při stanovení průměrných cen dovozu spolehnout na údaje Eurostatu. Průměrná cena dovozu z dotčených zemí do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 3

Dovozní ceny (v EUR/t)

	2012	2013	2014	OŠ
ČLR	8 285	8 078	6 916	6 936
Index (2012 = 100)	100	98	83	84
Tchaj-wan	7 543	5 189	4 653	5 840
Index (2012 = 100)	100	69	62	77
Zdroj: Eurostat.

(184)

Průměrné ceny čínského dumpingového dovozu klesly z 8 285 EUR/t v roce 2012 na 6 936 EUR/t během období šetření. Během posuzovaného období (2012 – posuzované období) činil pokles průměrné jednotkové ceny čínského dumpingového dovozu přibližně 16 %. Průměrné ceny tchajwanského dumpingového dovozu v témže období klesly ze 7 543 EUR/t v roce 2012 na 5 840 EUR/t během období šetření. Během posuzovaného období činil pokles průměrné jednotkové ceny tchajwanského dumpingového dovozu přibližně 23 %.

(185)

Po poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana uvedla, že Komise měla posoudit dopad poklesu ceny niklu během období šetření na cenu dotčeného výrobku, jelikož vývoj ceny niklu je důležitým faktorem ceny nerezavějící oceli. Ačkoliv je pravdou, že nikl je při výrobě trubek jednou z hlavních nákladových položek (surovina dotčeného výrobku), s dotčeným výrobkem nemá přímý vztah. Komise mimoto zjistila, že cena dotčeného výrobku nemá vztah k ceně niklu. (11) Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(186)

Cenové podbízení během období šetření posoudila Komise na základě srovnání:

a)	váženého průměru prodejních cen tří výrobců v Unii za jednotlivé typy výrobku účtovaných nezávislým odběratelům na trhu Unie, které byly upraveny na úroveň ceny ze závodu, a

b)	odpovídajících vážených průměrných cen dovozu na úrovni CIF s dodáním na hranice Unie podle typu výrobku od spolupracujících výrobců z dotčených zemí prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie s příslušnou úpravou o náklady po dovozu ve výši 2 % a dovozní cla ve výši 3,7 %.

(187)

Toto cenové srovnání bylo provedeno podle typu u obchodních operací na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou podle skutečných nákladů, a po odečtení rabatů a slev oznámených výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl obratu výrobců v Unii během období šetření.

(188)

Na výše uvedeném základě bylo zjištěno, že ceny dumpingového dovozu z ČLR a Tchaj-wanu byly nižší než ceny výrobního odvětví Unie o 59,4 % resp. 76,1 %.

4.4. Hospodářská situace výrobního odvětví Unie

4.4.1. Obecné poznámky

(189)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení zahrnovalo posouzení dopadu dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských ukazatelů, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(190)

Pro účely stanovení újmy rozlišovala Komise mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Komise posoudila makroekonomické ukazatele na základě údajů a informací obsažených v podnětu a případně statistikách Eurostatu, takže údaje se týkají všech výrobců v Unii. Mikroekonomické ukazatele posuzovala Komise na základě údajů obsažených v odpovědích na dotazník, které byly řádně ověřeny, od výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(191)

Makroekonomickými ukazateli jsou: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita, rozsah dumpingového rozpětí a překonání účinků dřívějšího dumpingu.

(192)

Mikroekonomickými ukazateli jsou: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, stav zásob, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

4.4.2. Makroekonomické ukazatele

4.4.2.1. Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(193)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 4

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

	2012	2013	2014	OŠ
Objem výroby	8 967	8 780	8 304	8 272
Index (2012 = 100)	100	98	93	92
Výrobní kapacita	22 779	21 194	21 163	19 721
Index (2012 = 100)	100	93	93	87
Využití capacity (%)	39	41	39	42
Index (2012 = 100)	100	105	100	106
Zdroj: ověřené odpovědi na dotazník a informace od žadatele.

(194)

Objem výroby byl v letech 2012 a 2013 poměrně stálý. Mezi rokem 2013 a obdobím šetření klesl objem výroby výrobního odvětví Unie o 6 %. V posuzovaném období došlo k celkovému poklesu objemu výroby o 8 %.

(195)

Zároveň se výrazně snížila výrobní kapacita o 13 %. To lze přičíst především ukončení činnosti jednoho výrobce v Unii a snížení výroby ze strany jiného výrobce v Unii, což mělo za následek pokles výrobní kapacity přibližně o 3 600 t.

(196)

Oznámené údaje o kapacitě se týkají technické kapacity, což znamená, že byly vzaty v úvahu úpravy, jež jsou výrobním odvětvím považovány za standardní a týkají se doby potřebné pro nastavení, údržby, překážek a dalších obvyklých přerušení práce. Jedná se však o teoretickou výrobní kapacitu výrobního odvětví Unie.

(197)

U tohoto konkrétního výrobního odvětví je posouzení využití kapacity obtížné, jelikož se může lišit podle typu zařízení a vyrobeného objemu. Jeden z výrobců v Unii zařazených do vzorku se domníval, že v minulosti bylo dosaženo maximálního využití kapacity ve výši 60 %. Výše uvedená teoretická výrobní kapacita je proto v porovnání se skutečnou výrobní kapacitou jednoznačně nadhodnocena.

(198)

Z toho vyplývá, že využití kapacity bylo během posuzovaného období nízké ve výši přibližně 42 %. Kvůli restrukturalizaci jednoho z výrobců v Unii zařazených do vzorku a ukončení činnosti jednoho z výrobců v Unii vzrostlo v posuzovaném období využití kapacity o 3 procentní body. Nízké využití kapacity zhoršuje absorpci fixních nákladů, což je jedna z příčin nízké ziskovosti výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

4.4.2.2. Objem prodeje a podíl na trhu

(199)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, a jeho podíl na trhu se vyvíjely takto:

Tabulka 5

Objem prodeje a podíl na trhu

	2012	2013	2014	OŠ
Objem prodeje na trhu Unie (v t)	7 856	7 717	7 401	7 302
Index (2012 = 100)	100	95	91	89
Podíl na trhu (%)	57,1	53,8	50,4	51,6
Index (2012 = 100)	100	94	88	90
Zdroj: Eurostat, podnět a ověřené odpovědi na dotazník a informace od žadatele.

(200)

V posuzovaném období klesl objem prodeje výrobního odvětví Unie celkem o 11 %, zatímco spotřeba v Unii vzrostla o 3 %. Objem prodeje čínských a tchajwanských dumpingových výrobků vzrostl o 945 t (21 % resp. 55 %), zatímco spotřeba v Unii se zvýšila o 379 t. V situaci rostoucí spotřeby na trhu Unie se pokles prodeje a podílu výrobního odvětví Unie na trhu časově shoduje s nárůstem dovozu z dotčených zemí. Kvůli trvalému cenovému tlaku, který vyvíjel dumpingový dovoz, bylo výrobní odvětví Unie nuceno výrobu snížit, aby zabránilo prodeji za ztrátové ceny.

4.4.2.3. Zaměstnanost a produktivita

(201)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Zaměstnanost a produktivita

	2012	2013	2014	OŠ
Počet zaměstnanců	581	526	532	484
Index (2012 = 100)	100	91	92	83
Produktivita (v t na zaměstnance)	15,4	16,7	15,6	17,0
Index (2012 = 100)	100	108	101	110
Zdroj: podnět a ověřené odpovědi na dotazník a informace od žadatele.

(202)

V souladu s poklesem výroby a prodeje bylo zaznamenáno také významné snížení míry zaměstnanosti ve výrobním odvětví Unie. Za účelem omezení pracovní síly docházelo k propouštění zaměstnanců, což představovalo snížení jejich počtu o 17 %. V důsledku toho je 10 % zvýšení produktivity pracovníků ve výrobním odvětví Unie, měřené jako výstup na zaměstnance za rok, mnohem vyšší než nárůst využití kapacity o 3 procentní body (viz 193. bod odůvodnění). Z toho vyplývá, že se výrobní odvětví Unie pokoušelo přizpůsobit se měnícím se tržním podmínkám (vyššímu objemu dumpingového dovozu), aby bylo i nadále konkurenceschopné.

4.4.2.4. Zásoby

(203)

Stav zásob u výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 7

Zásoby

	2012	2013	2014	OŠ
Konečný stav zásob (v t)	2 191	1 850	2 002	1 697
Index (2012 = 100)	100	84	91	77
Konečný stav zásob vyjádřený jako procento výroby %	24,4	21,1	24,1	20,6
Index (2012 = 100)	100	86	99	84
Zdroj: ověřené odpovědi na dotazník a informace od žadatele.

(204)

Během posuzovaného období se úroveň konečného stavu zásob snížila o 23 %. Výrobní odvětví Unie vyrábí většinu typů obdobného výrobku na základě zvláštních objednávek uživatelů. Výrobní odvětví však musí rovněž udržovat zásoby různého sortimentu výrobků, aby mohlo soutěžit s rychlou dodací lhůtou ostatních výrobců. Potvrzuje to i analýza vývoje konečného stavu zásob vyjádřeného jako procento výroby. Tento ukazatel byl poměrně stálý na úrovni přibližně 20 %–24 % objemu výroby.

(205)

Byl vyvozen závěr, že snížení stavu zásob bylo způsobeno především přísnějšími požadavky na pracovní kapitál uloženými vedením výrobního odvětví Unie.

4.4.2.5. Rozsah dumpingového rozpětí

(206)

S výjimkou jednoho menšího tchajwanského vývozce byla všechna dumpingová rozpětí podstatně vyšší než nepatrná. Vzhledem k objemu a cenám dovozu z dotčených zemí nebyl dopad skutečných vysokých dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie zanedbatelný.

4.4.2.6. Růst

(207)

Spotřeba v Unii vzrostla během posuzovaného období o 3 %, zatímco objem prodeje výrobního odvětví Unie se snížil o 11 %. Bez ohledu na vyšší spotřebu přišlo výrobní odvětví Unie o podíl na trhu. Podíl dovozu z dotčených zemí na druhou stranu během posuzovaného období vzrostl.

4.4.3. Mikroekonomické ukazatele

4.4.3.1. Ceny a faktory ovlivňující ceny

(208)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Prodejní ceny v Unii

	2012	2013	2014	OŠ
Prodejní cena Index (2012 = 100)	100	95	96	95
Jednotkové výrobní náklady Index (2012 = 100)	100	101	103	98
Zdroj: ověřené odpovědi na dotazník.

(209)

Výše uvedená tabulka ukazuje vývoj jednotkové prodejní ceny v Unii ve srovnání s odpovídajícími náklady na výrobu. Průměrná jednotková prodejní cena se v zásadě vyvíjela v souladu s výrobními náklady. Od roku 2014 do období šetření se výrobní náklady snížily o 2 %, což bylo ovlivněno poklesem ceny hlavní suroviny, jednotková prodejní cena se však snížila o 5 %.

(210)

Po poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana uvedla, že Komise nevzala v úvahu celkovou situaci na trhu. Došlo zejména k poklesu cen ropy, což snížilo výrobní náklady. Tato strana však k doložení svého tvrzení nepředložila žádné důkazy. Zejména není jasné, jak přesně souvisí pokles ceny ropy na celosvětové úrovni s výrobními náklady tohoto konkrétního obdobného výrobku. Analýza újmy, kterou Komise provedla, se mimoto vztahovala na období mezi rokem 2012 a obdobím šetření, během něhož byly vzaty v úvahu veškeré suroviny, včetně energie. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

4.4.3.2. Náklady práce

(211)

Průměrné náklady práce se v posuzovaném období u výrobců v Unii vyvíjely takto:

Tabulka 9

Průměrné náklady práce na zaměstnance

2012

2013

2014

OŠ

Náklady práce na zaměstnance

Index (2012 = 100)

100

111

110

Zdroj: ověřené odpovědi na dotazník.

(212)

Během posuzovaného období se průměrná mzda na zaměstnance zvýšila o 10 %, což je o něco málo více, než činí celkové zvýšení cen v Unii v důsledku inflace. To je však nutné posoudit v kontextu výrazného snížení zaměstnanosti, jak je vysvětleno v 201. a 202. bodě odůvodnění.

4.4.3.3. Ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost získat kapitál

(213)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobců v Unii v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

	2012	2013	2014	OŠ
Ziskovost prodeje odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení (% obratu z prodeje) Index (2012 = 100)	100	33	23	66
Peněžní tok – index (2012 = 100)	100	61	33	57
Investice Index (2012 = 100)	100	178	128	122
Návratnost investic Index (2012 = 100)	100	28	19	48
Zdroj: ověřené odpovědi na dotazník.

(214)

Komise stanovila ziskovost výrobců v Unii tak, že čistou ztrátu před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl obratu z tohoto prodeje.

(215)

Ziskovost se vyvíjela negativně z [8 %–10 %] v roce 2012 na [2 %–4 %] v roce 2013 a 2014, načež se v období šetření zlepšila a dosáhla [4 %–6 %]. V posuzovaném období přišly společnosti zařazené do vzorku o objem prodeje a podíl na trhu a rozhodly se soustředit na segmenty s vysokou úrovní cen, v nichž se dumpingový dovoz vyskytoval méně. Tato strategie jim umožnila ziskovost v období šetření zvýšit.

(216)

Zatímco v roce 2013 a 2014 nebyly společnosti zařazené do vzorku schopny přenést zvýšení výrobních nákladů na zákazníky, během období šetření měla ziskovost společností zařazených do vzorku prospěch z poklesu výrobních nákladů kvůli vyššímu využití kapacity a nižšímu konkurenčnímu tlaku v segmentech trhu s vysokou úrovní cen.

(217)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobců v Unii samofinancovat svoji činnost. Čistý peněžní tok měl klesající tendenci (– 43 %), a to zejména z důvodu snížení zásob.

(218)

Návratnost investic se mezi roky 2012 a 2014 snížila, v souladu s tendencí ziskovosti však v období šetření vzrostla. Výrobní odvětví Unie zvýšilo mezi rokem 2012 a obdobím šetření objem svých investic o 22 %. Tento 22 % nárůst je však nutno posoudit na základě absolutních čísel. Objem investic u vzorku výrobního odvětví Unie činil v roce 2012 méně než jeden milion EUR a během období šetření dosáhl jednoho milionu EUR, a to především u výdajů souvisejících s běžnou údržbou a bezpečnostním zařízením.

(219)

Několik zúčastněných stran tvrdilo, že pokles ziskovosti mezi rokem 2012 a 2013 je nutno vykládat v kontextu značného zvýšení investic výrobního odvětví Unie. Tyto strany uvedly, že investice mezi roky 2012 a 2013 vzrostly o 78 %. Po druhém poskytnutí informací tyto strany své tvrzení zopakovaly a uvedly, že by se nárůst o 78 % měl považovat za „obrovské“ investiční výdaje.

(220)

Komise v této souvislosti uvedla, že výrobci v Unii neinvestovali s cílem zlepšit výrobní metodu, nýbrž investovali do povinného bezpečnostního zařízení a údržby, jak bylo uvedeno výše. Ačkoliv se investice skutečně zvýšily, návratnost investic se současně významně snížila. Investice je rovněž nutno porovnat s celkovým prodejem obdobného výrobku, přičemž dotyčné investice představovaly pouze 2–4 % celkového prodeje obdobného výrobku. Investice jsou mimoto pouze jedním ukazatelem újmy a neměly by se analyzovat odděleně.

5. ZÁVĚR OHLEDNĚ ÚJMY

(221)

Vyvozuje se závěr, že většina ukazatelů újmy během posuzovaného období vykazovala negativní tendenci. Zejména ukazatele újmy týkající se výroby a podílu výrobců v Unii na trhu dokládají vážné potíže výrobního odvětví Unii i přetrvávající cenové podbízení. Jediného pozitivního ukazatele, a to mírného zvýšení ziskovosti během období šetření, bylo dosaženo na úkor objemu prodeje a podílu na trhu přesunutím do segmentu s vysokou úrovní cen. To však nemusí mít dlouhé trvání, pokud do segmentů s vysokou úrovní cen vstoupí i dumpingový dovoz. Posouzení všech makroekonomických a mikroekonomických ukazatelů proto ukazuje celkovou negativní tendenci. Lze tudíž vyvodit závěr, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

6. PŘÍČINNÉ SOUVISLOSTI

(222)

V souladu s čl. 3 odst. 6 základního nařízení Komise zkoumala, zda dumpingový dovoz z dotčených zemí způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. V souladu s čl. 3 odst. 7 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda výrobní odvětví Unie mohlo být ve stejnou dobu poškozeno i jinými známými činiteli. Komise dbala o to, aby případná újma, kterou mohly způsobit jiné činitele než dumpingový dovoz z dotčených zemí, nebyla přičítána na vrub tomuto dumpingovému dovozu.

(223)

K těmto faktorům patří: dovoz ze třetích zemí, vývozní výkonnost výrobců v Unii, nízké využití kapacity ve výrobním odvětví Unie a nedumpingový dovoz z Tchaj-wanu.

6.1. Účinky dumpingového dovozu

(224)

Prodejní ceny vyvážejících výrobců klesly v průměru z 8 129 EUR/t v roce 2012 na 6 658 EUR/t během období šetření (– 18,1 %). Stálým snižováním jednotkové prodejní ceny během posuzovaného období dokázali vyvážející výrobci z dotčených zemí významně zvýšit svůj podíl na trhu v období od roku 2012 (24,7 %) do období šetření (30,7 %).

(225)

Od roku 2012 měl trvalý růst dovozu z dotčených zemí za ceny, které byly nižší než ceny výrobního odvětví Unie, jednoznačně negativní dopad na finanční výsledky výrobního odvětví Unie. Zatímco výrobní odvětví Unie snižovalo své náklady poklesem zaměstnanosti a uzavíráním výrobních závodů, objem dumpingového dovozu rostl s neustále se snižujícími cenami, což výrobní odvětví Unie nutilo snížit objem prodeje. Výrobní odvětví Unie tudíž přišlo o podíl na trhu a nebylo schopno využít růst spotřeby.

(226)

Vzhledem k jednoznačně zjištěné časové souvislosti mezi neustále rostoucím objemem dumpingového dovozu za trvale se snižující ceny na jedné straně a ztrátou objemu prodeje výrobního odvětví Unie na straně druhé se vyvozuje závěr, že dumpingový dovoz je odpovědný za situaci působící újmu výrobnímu odvětví Unie.

(227)

Po poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana uvedla, že snížení prodejních cen vyvážejících výrobců vysvětluje pokles ceny niklu. Jak je však vysvětleno výše v 185. bodě odůvodnění, mezi cenou niklu a dovozními cenami neexistuje přímý vztah. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(228)

Řada stran tvrdila, že újmu, která byla výrobnímu odvětví Unie způsobena, nelze přičíst dumpingovému dovozu z dotčených zemí, jelikož v posuzovaném období se snížily ceny pouze jednoho z výrobců v Unii zařazených do vzorku a ostatním výrobcům v Unii zařazeným do vzorku se podařilo prodejní ceny udržet. Toto tvrzení je zamítnuto z níže uvedených důvodů. Statistika týkající se obchodu uvnitř Unie nebyla v tomto případě spolehlivá, jelikož obsahuje nejen dotčený výrobek, nýbrž také jiné typy příslušenství (fitinků). Výrobní odvětví Unie mimoto během posuzovaného období nezaznamenalo významný pokles (– 5 %), avšak na úkor objemu prodeje, který se snížil o 11 %, jakož i podílu na trhu, který v témže období klesl o 5,5 %.

(229)

Po druhém poskytnutí informací zúčastněné strany tvrdily, že v rozporu s prohlášením Komise v 228. bodě odůvodnění poskytují údaje nahlášené Eurostatu informace o cenovém chování výrobců v Unii, a tvrzení, že ceny výrobců v Unii byly v posuzovaném období stálé, je proto správné. Komise v této souvislosti podotýká toto. Jak je objasněno výše, definice příslušného kódu KN je širší než definice dotčeného výrobku a obdobného výrobku (viz 158. bod odůvodnění). Tyto zúčastněné strany se mimoto mýlí, když tvrdí, že výrobci v Unii vyrábějí pouze obdobný výrobek zařazený do dotyčných dvou kódů KN. Výrobní odvětví Unie vyrábí ve skutečnosti rovněž výrobky, které do definice výrobku v tomto nařízení nespadají, jsou však zařazeny do dotyčných dvou kódů KN. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(230)

Jelikož nebyly podány žádné další připomínky, Komise potvrdila, že dumpingový dovoz dotčeného výrobku způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu.

6.2. Účinky jiných činitelů

6.2.1. Dovoz ze třetích zemí

(231)

Objem dovozu ze třetích zemí se v průběhu posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka 11

Objem dovozu z ostatních zemí (v t) a podíl na trhu

	2012	2013	2014	OŠ
Objem dovozu ze třetích zemí	2 515	2 755	2 762	2 503
Index (2012 = 100)	100	110	110	100
Podíl na trhu (%)	18,3	19,2	18,8	17,7
Objem dovozu ze Švýcarska	1 217	1 340	1 476	1 503
Index (2012 = 100)	100	110	121	123
Podíl na trhu (%)	8,8	9,3	10,1	10,6
Objem dovozu z Brazílie	339	350	229	278
Index (2012 = 100)	100	103	68	82
Podíl na trhu (%)	2,5	2,4	1,6	2,0
Objem dovozu z Indie	120	146	204	201
Index (2012 = 100)	100	121	169	167
Podíl na trhu (%)	0,9	1,0	1,4	1,4
Objem dovozu z Malajsie	195	322	297	314
Index (2012 = 100)	100	165	152	161
Podíl na trhu (%)	1,4	2,2	2,0	2,2
Objem dovozu z jiných třetích zemí	642	595	554	205
Index (2012 = 100)	100	93	86	32
Podíl na trhu (%)	4,7	4,2	3,8	1,5
Zdroj: Eurostat, podnět a ověřené odpovědi na dotazník a informace od žadatele.

(232)

Největším vývozcem dotčeného výrobku do Unie po ČLR je Švýcarsko s podílem na trhu ve výši 10 % v porovnání s podílem ČLR/Tchaj-wanu ve výši 30,7 %. Ceny tohoto dovozu byly podobné jako ceny výrobního odvětví Unie, tj. 10 300 EUR/t.

(233)

Objem a podíl dovozu ze všech ostatních zemí původu na trhu byl v posuzovaném období stálý; tj. přibližně 2 500 t a 37 %. Lze tudíž vyvodit závěr, že dopad tohoto dovozu nebyl natolik silný, aby narušil příčinnou souvislost mezi čínským/tchajwanským dumpingovým dovozem a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(234)

Řada zúčastněných stran tvrdila, že Komise měla analyzovat cenový vliv dovozu pocházejícího z Indie. Po druhém poskytnutí informací bylo toto tvrzení zopakováno a strany dále uvedly, že průměrné indické ceny v posuzovaném období vykazovaly volný pád. Komise podotýká, že podíl indického dovozu na trhu činí 1,4 %. Průměrná cena obdobného výrobku pocházejícího z Indie během období šetření činila přibližně 9 500 EUR/t. Ačkoliv je pravdou, že průměrná cena výrobku pocházejícího z Indie klesla přibližně z 13 700 EUR/t v roce 2012 na zhruba 9 500 EUR/t v období šetření, tyto ceny byly stále o 27 % vyšší než průměrná cena dotčeného výrobku pocházejícího z Číny a o 61 % vyšší v porovnání s tchajwanskými cenami. Tento dovoz proto nenarušil příčinnou souvislost.

(235)

Řada zúčastněných stran tvrdila, že Komise měla analyzovat dovoz obdobného výrobku z Ruska. Stěžovatel naopak tvrdil, že by se tento dovoz neměl při analýze příčinné souvislosti brát v úvahu, jelikož výrobky deklarované v dotyčných kódech KN nepředstavují obdobné výrobky.

(236)

Komise zjistila, že ceny dovozu z Ruska podle údajů Eurostatu pro dotyčné kódy KN v období šetření činily přibližně 1 000 EUR/t. Ruský dovoz se tudíž týká jiného výrobku, který je v porovnání s čínským dovozem více než sedmkrát levnější. Tento dovoz se proto nepovažoval za podstatný pro analýzu příčinné souvislosti.

(237)

Po druhém poskytnutí informací několik zúčastněných stran uvedlo, že by se účinek dovozu pocházejícího z Ruska a Indie měl posoudit souhrnně. Jak je uvedeno v 236. bodě odůvodnění, dovoz pocházející z Ruska nebyl během analýzy příčinné souvislosti brán v potaz, jelikož Komise zjistila, že výrobky pocházející z Ruska nejsou v definici dotčeného výrobku zahrnuty, a tudíž se jich toto šetření netýká. Z tohoto důvodu nelze dotyčný dovoz posoudit souhrnně s dovozem pocházejícím z Indie. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

6.2.2. Vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie

(238)

Objem vývozu výrobců v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka 12

Vývozní výkonnost

	2012	2013	2014	OŠ
Objem vývozu pro odběratele, kteří nejsou ve spojení	645	553	530	596
Index (2012 = 100)	100	86	82	92
Průměrná cena (v EUR/t)	13 567	12 386	11 890	11 619
Index (2012 = 100)	100	91	88	86
Zdroj: ověřené odpovědi na dotazník.

(239)

Podle údajů od výrobců v Unii zařazených do vzorku se vývozní ceny během posuzovaného období snížily o 14 % a objem vývozu pro odběratele ve třetích zemích, kteří nejsou ve spojení, klesl o méně než 1 % celkového prodeje výrobního odvětví Unie. Ztráta, která byla zaznamenána během období šetření, však nebyla významná a představovala méně než 0,8 % celkového obratu výrobního odvětví Unie.

(240)

Lze proto vyvodit závěr, že vývozní činnost výrobního odvětví Unie nenarušuje příčinnou souvislost.

6.2.3. Nízké využití kapacity výrobního odvětví Unie

(241)

Vzhledem k nízkému využití kapacity společností zařazených do vzorku v posuzovaném období Komise rovněž ověřovala, zda mohla nadměrná kapacita přispět k újmě či dokonce narušit příčinnou souvislost. Komise se v této fázi domnívá, že tomu tak není. Jak bylo objasněno v 197. bodě odůvodnění, společnosti musí mít za prvé významnou teoretickou kapacitu, aby mohly uspokojit všechny požadavky odběratelů, úplné využití teoretické kapacity však není reálné. Za druhé, výrobní odvětví Unie bylo v roce 2012 ziskové při nižší míře využití kapacity, což naznačuje, že újma není způsobena nadměrnou kapacitou. Vyvozuje se tudíž závěr, že dopad nízkého využití kapacity není podstatný, a nemohl proto narušit příčinnou souvislost.

6.2.4. Nedumpingový dovoz z Tchaj-wanu

(242)

Objem nedumpingového dovozu nebyl významný, 300 kg během období šetření, v porovnání s celkovou spotřebou v Unii ve výši 14 145 t. Vyvozuje se tudíž závěr, že dopad tohoto dovozu na výrobní odvětví Unie není podstatný, a nemohl proto narušit příčinnou souvislost.

6.3. Závěr ohledně příčinné souvislosti

(243)

Byla zjištěna příčinná souvislost mezi újmou, která byla způsobena výrobcům v Unii, a dumpingovým dovozem z dotčených zemí.

(244)

Značný tlak na ceny a objem, který na výrobní odvětví Unie v posuzovaném období vyvíjel rostoucí dumpingový dovoz z dotčených zemí, neumožnil výrobnímu odvětví Unie využít pomalé zotavování trhu EU. Výše uvedená analýza ukazatelů újmy prokazuje, že hospodářská situace celého výrobního odvětví Unie byla nepříznivě ovlivněna nárůstem levného dumpingového dovozu z ČLR a Tchaj-wanu, jehož ceny byly nižší než ceny výrobního odvětví Unie. Čínským/tchajwanským vývozcům se podařilo získat významný podíl na trhu (30,7 % během období šetření v porovnání s podílem na trhu ve výši 24,7 % v roce 2012), a to na úkor výrobního odvětví Unie. Výrobní odvětví Unie přišlo mezi rokem 2012 a obdobím šetření o podíl na trhu ve výši 5,5 procentního bodu a o 11 % objemu prodeje, zatímco spotřeba na trhu Unie vzrostla.

(245)

Komise rozlišila a oddělila účinky všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Unie od účinků dumpingového dovozu působících újmu. Nebylo zjištěno, že by ostatní zjištěné činitele, tj. dovoz ze třetích zemí, vývozní výkonnost výrobců v Unii, nízké využití kapacity výrobního odvětví Unie a nedumpingový dovoz z Tchaj-wanu, narušily příčinnou souvislost. Ani po posouzení jejich společného účinku se závěr Komise nezměnil: pokud by dumpingový dovoz neexistoval, nebylo by výrobní odvětví Unie negativně dotčeno v tak významném rozsahu. Zejména podíl na trhu by neklesl na tak nízkou úroveň a bylo by dosaženo přiměřené ziskovosti.

(246)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise v této fázi k závěru, že příčinou podstatné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie je dumpingový dovoz z dotčených zemí a že ostatní činitelé, brány jednotlivě či společně, tuto příčinnou souvislost nenarušují.

7. ZÁJEM UNIE

(247)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda navzdory zjištění, že dumping způsobuje újmu, existuje přesvědčivý důvod pro vyvození závěru, že v tomto případě není v zájmu Unie přijímat příslušná opatření. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmu výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů.

7.1. Zájem výrobního odvětví Unie

(248)

Výrobní odvětví Unie se nachází v deseti členských státech (Rakousko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Itálie, Polsko, Španělsko a Švédsko) a odvětví příslušenství (fitinků) pro trouby a trubky, pro svařování na tupo, z nerezavějící oceli přímo zaměstnává přibližně 500 zaměstnanců.

(249)

Žádný ze známých výrobců nevznesl proti zahájení šetření námitku. Jak bylo prokázáno výše při analýze ukazatelů újmy, ke zhoršení situace a negativnímu vlivu dumpingového dovozu došlo v celém výrobním odvětví Unie.

(250)

Očekává se, že uložení konečných antidumpingových cel obnoví spravedlivé obchodní podmínky na trhu Unie a výrobnímu odvětví Unie umožní, aby se zotavilo. To by vedlo k zlepšení ziskovosti výrobního odvětví Unie na úroveň považovanou pro toto kapitálově náročné výrobní odvětví za nezbytnou. Výrobnímu odvětví Unie byla dumpingovým dovozem z dotčených zemí způsobena podstatná újma. Je třeba připomenout, že většina ukazatelů újmy vykazovala během posuzovaného období negativní tendenci.

(251)

Významně dotčeny byly zejména ukazatele újmy týkající se výroby, výrobní kapacity a podílu výrobců v Unii na trhu. Uložení opatření je proto důležité pro vrácení trhu na úroveň, kdy nedochází k dumpingu a k újmě, aby tak mohli všichni výrobci působit na trhu Unie za spravedlivých obchodních podmínek. Pokud by opatření nebyla uložena, jeví se naopak jako velmi pravděpodobné další zhoršování hospodářské a finanční situace výrobního odvětví Unie.

(252)

Na základě tvrzení uvedeného v 35. bodě odůvodnění ověřila Komise žádost (včetně inspekce na místě v ústředí výrobního odvětví Unie). Komise dospěla k závěru, že v rozporu s předloženým tvrzením: i) výrobky dovážené v rámci režimu pasivního zušlechťovacího styku přímo soutěží s výrobky ostatních výrobců v Unii; ii) dovozní clo, tj. clo ve výši 41,9 % vztahující se na čínského výrobce, s nímž má společnost EU dohodu o pasivním zušlechťovacím styku, by mělo mít omezený finanční dopad (10 %–15 %) na příjmy výrobce v Unii plynoucí z režimu aktivního zušlechťovacího styku; iii) životaschopnost činnosti výrobce v Unii v souvislosti s pasivním zušlechťovacím stykem by neměla být uložením opatření ohrožena, a v důsledku toho by se neměl snížit počet zaměstnanců, a neměl by být ohrožen účel finančních prostředků EU. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto. Komise v této souvislosti rovněž připomíná, že celní kodex Unie stanoví, že se na režimy pasivního zušlechťovacího styku zpravidla vztahují cla na ochranu obchodu, pokud činnost vykonávaná mimo Unii přiznává zboží nepreferenční původ, jak se tomu zdá být v tomto případě. Clo by se naopak nepoužilo, pokud by nepreferenční původ zboží byl i nadále v Unii.

(253)

Vyvozuje se závěr, že by uložení antidumpingových cel bylo v zájmu výrobního odvětví Unie. Uložení antidumpingových opatření by výrobnímu odvětví Unie umožnilo překonat účinky zjištěného dumpingu působícího újmu.

7.2. Zájem dovozců, kteří nejsou ve spojení

(254)

Jak bylo uvedeno v 18. bodě odůvodnění, podrobné údaje ohledně dopadu antidumpingových cel poskytl pouze jeden dovozce. Tento dovozce se domníval, že prvotním účinkem bude zvýšení cen s negativním dopadem na výkonnost, pokud jde o dodací lhůty a konkurenceschopnost. Tento dovozce dále uvedl, že se začne více zaměřovat na jiné země vyrábějící příslušenství (fitinky), jako je Malajsie, Vietnam a Korea. Proces výběru nových partnerů v jiných zemích však bude stát čas a peníze. Kromě toho by to znamenalo narušení stavu zásob a jakosti výrobků, což by mělo negativní dopad na kvalitu služeb poskytovaných odběratelům.

(255)

Bylo však zjištěno, že dovozci jsou schopni přejít na jiné zdroje dodávek, a že tudíž negativní dopad opatření lze zmírnit.

(256)

Po poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana toto zjištění zpochybnila. Tato strana uvedla, že výrobci v Unii nebudou schopni zásobovat trh Unie. Stávající výrobci příslušenství (fitinků), kteří jsou usazeni například v Malajsii a Thajsku, nebudou schopni zajistit kvantitu a kvalitu požadovanou dovozci v Unii.

(257)

Komise toto tvrzení zamítla. Výrobci v Unii v současnosti využívají v průměru 42 % své kapacity. Je tudíž pravděpodobné, že budou moci výrobu zvýšit a dodávat na trh Unie větší objem než v současnosti. Příslušenství (fitinky) se vyrábí rovněž v řadě jiných třetích zemí, jako je Indie, Malajsie, Thajsko, Korea nebo Japonsko. Komise se proto domnívá, že nedostatek výrobku na trhu Unie nehrozí.

(258)

Na tomto základě se vyvozuje závěr, že uložení antidumpingových opatření nebude mít na dovozce významný negativní dopad.

7.3. Zájem uživatelů

(259)

Bylo zjištěno, že se uživatelé dotčeného výrobku a obdobného výrobku nacházejí v různých průmyslových oblastech. Rozhodujícím faktorem pro uživatele je dostupnost výrobku v požadovaném množství a kvalitě.

(260)

Jelikož při šetření spolupracoval pouze jeden uživatel, nemohla Komise vyčíslit dopad opatření na uživatele obecně. Z odpovědi tohoto spolupracujícího uživatele však vyplývá, že dopad antidumpingového cla na náklady této společnosti nebude významný (méně než 1 % obratu). Výrobní odvětví EU je každopádně schopno uspokojit poptávku EU a v případě zajištění spravedlivých podmínek mohou do EU dodávat i jiné třetí země.

(261)

Z výše uvedených důvodů byl vyvozen závěr, že uložení antidumpingových opatření nebude mít na uživatele významný negativní dopad.

7.4. Závěr ohledně zájmu Unie

(262)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že proti uložení opatření na dovoz dotčeného výrobku z dotčených zemí neexistují přesvědčivé důvody.

(263)

Negativní vlivy na nezávislé dovozce a uživatele snižuje dostupnost alternativních zdrojů dodávek.

(264)

Při posouzení celkového dopadu antidumpingových opatření na trh Unie se mimoto zdá, že kladné dopady, zejména na výrobní odvětví Unie, převažují nad možnými negativními dopady na ostatní zájmové skupiny.

8. KONEČNÁ ANTIDUMPINGOVÁ OPATŘENÍ

(265)

Na základě závěrů, k nimž Komise v otázce dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie dospěla, by měla být uložena konečná opatření, jež výrobnímu odvětví Unie umožní překonat újmu způsobenou dumpingovým dovozem.

8.1. Úroveň pro odstranění újmy (Rozpětí újmy)

(266)

Za účelem stanovení úrovně těchto opatření určila Komise nejprve výši cla potřebnou k odstranění újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(267)

Újma by byla odstraněna v případě, že by výrobní odvětví Unie dokázalo pokrýt své výrobní náklady a dosáhnout takového zisku před zdaněním, jakého lze v tomto výrobním odvětví přiměřeně dosáhnout při prodeji obdobného výrobku na trhu Unie za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. bez dumpingového dovozu.

(268)

Za účelem stanovení cílového zisku vzala Komise v úvahu zisk plynoucí z nezávislého prodeje, který se používá pro účely stanovení úrovně pro odstranění újmy.

(269)

Cílové ziskové rozpětí bylo prozatímně stanoveno ve výši [7–12 %] v souladu se ziskem, jehož výrobci v Unii zařazení do vzorku dosáhli při nezávislém prodeji v roce 2012. Zatímco čínský a tchajwanský dovoz již byl na trhu Unie přítomen, ceny dumpingového dovozu se v roce 2012 ještě významně nesnížily. Komise se proto domnívá, že ziskovosti bylo v roce 2012 dosaženo za běžných tržních podmínek.

(270)

Komise vypočítala cenu obdobného výrobku, která výrobnímu odvětví Unie nepůsobí újmu, a to tak, že k výrobním nákladům, které výrobci v Unii zařazení do vzorku vykazovali během období šetření, připočítala výše uvedené ziskové rozpětí ve výši [7–12 %]. Výrobní náklady oznámené jedním ze tří výrobců v Unii byly přepočítány na základě běžných nákladů (náklady na suroviny, náklady na přeměnu a prodejní, správní a režijní náklady), jelikož skutečné náklady nebyly kvůli velmi nízkému vyráběnému množství u určitých PCN prodanému v období šetření reprezentativní.

(271)

Úroveň pro odstranění újmy Komise určila na základě porovnání vážené průměrné dovozní ceny spolupracujících vyvážejících výrobců v dotčených zemích, která byla řádně upravena o dovozní náklady a cla a jež byla stanovena pro účely výpočtů v souvislosti s cenovým podbízením, s váženou průměrnou cenou obdobného výrobku prodávaného v období šetření na trhu Unie známými výrobci v Unii zařazenými do vzorku, která nepůsobí újmu. Veškeré rozdíly, jež byly výsledkem tohoto srovnání, pak byly vyjádřeny jako procento vážené průměrné hodnoty dovozu zahrnující CIF.

(272)

Rozpětí prodeje pod cenou je proto v rozmezí od 75,4 % do 127,1 %, pokud se srovnají čínské ceny CIF s cenami ze závodu účtovanými výrobním odvětvím Unie, a 104,4 % až 110,0 % při porovnání tchajwanských cen CIF s cenami ze závodu účtovanými výrobním odvětvím Unie.

(273)

Po poskytnutí konečných informací požádalo několik stran o podrobnější výpočet újmy. Komise zastávala názor, že všechny zúčastněné strany již podrobný výpočet újmy obdržely. Podle standardního postupu byla zveřejněna všechna příslušná zjištění, přičemž bylo náležitě přihlédnuto k důvěrnosti zdroje údajů.

(274)

Řada zúčastněných stran tvrdila, že není vhodné založit cenu nepůsobící újmu na výrobních nákladech tří výrobců v Unii zařazených do vzorku, jelikož nejsou k dispozici důkazy, že jejich výrobní náklady jsou reprezentativní na úrovni celého výrobního odvětví Unie. Tyto strany nevysvětlily, proč by se Komise měla v tomto konkrétním případě odchýlit od své běžné praxe spočívající v použití výrobních nákladů výrobců v Unii zařazených do vzorku. V rozporu s tímto tvrzením bylo při šetření zjištěno, že výrobní náklady tří výrobců v Unii zařazených do vzorku jsou skutečně reprezentativní pro výrobní odvětví Unie. Komise během šetření nezjistila žádné záležitosti nebo problémy, které by naznačovaly, že výrobní náklady výrobců v Unii zařazených do vzorku nejsou reprezentativní pro obdobný výrobek.

(275)

Tyto zúčastněné strany dále tvrdily, že výpočet rozpětí prodeje pod cenou je chybný, jelikož statistické údaje prokazují, že průměrná cena jednoho ze tří výrobců v Unii zařazených do vzorku je podstatně vyšší než u ostatních výrobců. Ačkoliv Komise uznává, že ceny jednoho z výrobců v Unii jsou vyšší než ceny ostatních výrobců, uvádí, že analýza cen na úrovni kódu KN je zavádějící, jelikož nepřihlíží k příslušné skladbě sortimentu a skutečnosti, že určité výrobky byly z definice výrobku vyloučeny. Jak bylo uvedeno výše, výpočet prodeje pod cenou se uskutečnil na základě výrobních nákladů podle jednotlivých typů výrobku. Použity byly proto pouze výrobní náklady odpovídajících typů výrobku.

(276)

I v případě, že by Komise odstranila údaje o nákladech tohoto konkrétního výrobce v Unii a použila by pouze údaje o nákladech ostatních výrobců v Unii zařazených do vzorku, byly by výsledky ve stejném rozmezí. Rozpětí prodeje pod cenou jsou podle této metodiky v rozmezí od 60 % do 95 % při porovnání čínských cen CIF s cílovými cenami ze závodu účtovanými výrobním odvětvím Unie. Připuštění tohoto tvrzení by však nemělo na konečná opatření žádný dopad. Navíc by to znamenalo porovnání jednotlivých typů výrobku na základě zcela odlišné suroviny. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(277)

Řada zúčastněných stran tvrdila, že použití standardních nákladů namísto skutečných nákladů vedlo ke zkreslené cílové ceně, jelikož řada vlastností výrobku nebyla zohledněna. Komise v této souvislosti uvedla, že nepřihlížela k výrobním nákladům, které uvedl jeden výrobce v Unii zařazený do vzorku, jelikož v rozporu s tím, co zúčastněné strany tvrdí, by použití skutečných výrobních nákladů mělo za následek zkreslený výsledek. Použitím metodiky založené na standardních nákladech mohla Komise vyloučit zkreslení způsobené nízkými objemy, které nebyly reprezentativní. Komise proto potvrdila vhodnost použité metodiky.

(278)

Několik zúčastněných stran uvedlo, že by se metodika použitá při výpočtu prodeje pod cenou měla uplatňovat stejně, tj. pro dotčený výrobek a obdobný výrobek by se měly použít stejné skupiny typů výrobku. Komise uznala nedostatky metodiky, která byla použita původně, a výpočet prodeje pod cenou revidovala. Komise podotýká, že se tato změna týkala pouze typů výrobku vyráběných z bezešvých trub nebo trubek jako suroviny a pouze těch vyvážejících výrobců, kteří používají výše zmíněnou surovinu. Nové rozpětí prodeje pod cenou je proto v rozmezí od 75,7 % do 112,2 % při porovnání čínských cen CIF s cílovými cenami ze závodu účtovanými výrobním odvětvím Unie.

(279)

Po druhém poskytnutí informací několik zúčastněných stran tvrdilo, že porovnání ceny vyvážejících výrobců s cílovou cenou stanovenou na základě kvality materiálu pro příslušenství (fitinky) vyráběné z bezešvých trubek nebylo vhodné. Strany mimoto zopakovaly, že by cílová cena měla být stanovena pro každý typ výrobku místo pro každou kvalitu materiálu.

(280)

Komise uvádí, že se pokoušela provést výpočet podle požadavku zúčastněných stran, tj. analýzu jednotlivých PCN. Zjistila však, že pro určité PCN byly výsledky nespolehlivé kvůli značně odlišnému množství dováženému do Unie a množství vyráběnému výrobci v Unii. Komise proto zjistila, že metodika popsaná v 270. a 271. bodě odůvodnění je vhodnější, a toto tvrzení bylo tudíž zamítnuto.

(281)

Jelikož nebyly podány žádné další připomínky, Komise potvrdila rozpětí prodeje pod cenou týkající se Tchaj-wanu, které bylo uvedeno v 272. bodě odůvodnění.

8.2. Konečná opatření

(282)

Na základě výše uvedených skutečností by sazby konečného antidumpingového cla, vyjádřené jako cena CIF na hranici Unie před proclením, měly být stanoveny takto:

Společnost	Rozpětí újmy (%)	Dumpingové rozpětí (%)	Sazba konečného antidumpingového cla (%)
Tchaj-wan:
King Lai Hygienic Materials Co., Ltd.	—	0,0	0,0
Ta Chen Stainless Pipes Co., Ltd.	104,4	5,1	5,1
Zbytkové clo	110,0	12,1	12,1
Čínská lidová republika
Zhejiang Good Fittings Co., Ltd	112,2	55,3	55,3
Zhejiang Jndia Pipeline Industry Co., Ltd.	105,9	48,9	48,9
Suzhou Yuli Pipeline Industry Co., Ltd. (*2)	75,7	30,7	30,7
Jiangsu Judd Pipeline Industry Co., Ltd. (*2)	75,7	30,7	30,7
Vážený průměr (*3)	93,1	41,9	41,9
Zbytkové clo (*4)	127,1	64,9	64,9

(283)

Na základě zjištění plynoucích z tohoto šetření byly pro dotčené společnosti stanoveny individuální sazby antidumpingového cla uvedené v tomto nařízení. Odrážejí tedy stav těchto společností zjištěný během šetření. Tyto celní sazby jsou výlučně použitelné na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí a vyráběného uvedenými právnickými osobami. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“. Neměla by se na ně vztahovat žádná z uvedených individuálních antidumpingových celních sazeb.

(284)

Pokud společnost změní název svého subjektu nebo založí nový výrobní či obchodní subjekt, může požádat o uplatnění těchto individuálních antidumpingových celních sazeb. Tato žádost musí být zaslána Komisi. Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace, včetně: informací o změně v činnostech společnosti spojených s výrobou, o domácím prodeji a prodeji na vývoz například v souvislosti se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. Komise v odůvodněných případech aktualizuje seznam společností, na něž se vztahují individuální antidumpingové celní sazby.

(285)

Za účelem minimalizace rizika obcházení těchto opatření, které vzhledem k rozdílu mezi celními sazbami hrozí, je nutné přijmout zvláštní opatření, která umožní zajistit uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla. Společnosti, na něž se vztahují individuální antidumpingové celní sazby, musejí celním orgánům členských států předložit platnou obchodní fakturu. Faktura musí splňovat požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž není přiložena taková faktura, by se mělo vztahovat antidumpingové clo platné pro „všechny ostatní společnosti“.

(286)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingových cel, měla by se sazba antidumpingového cla pro všechny ostatní společnosti vztahovat nejen na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, nýbrž také na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

9. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

(287)

Komise v zájmu řádné správy vyzvala zúčastněné strany k tomu, aby v pevně stanovené lhůtě předložily písemné připomínky a/nebo aby požádaly o slyšení u Komise a/nebo úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(288)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1. Ukládá se konečné antidumpingové clo na dovoz příslušenství (fitinků) pro trouby a trubky, pro svařování na tupo, z austenitické nerezavějící oceli, odpovídající typům AISI 304, 304L, 316, 316L, 316Ti, 321 a 321H a jejich ekvivalentům v jiných normách, s největším vnějším průměrem nepřesahujícím 406,4 mm a o tloušťce stěny nejvýše 16 mm, s průměrnou drsností (Ra) konečné úpravy povrchu nejméně 0,8 mikrometru, bez příruby, též dokončené, pocházející z ČLR a Tchaj-wanu. Výrobek je zařazen do kódů KN ex 7307 23 10 a ex 7307 23 90 (kódy Taric 7307231015, 7307231025, 7307239015, 7307239025).

2. Sazba konečného antidumpingového cla použitelná na výrobek popsaný v odstavci 1 a vyrobený níže uvedenými společnostmi se stanovuje takto:

Společnost	Sazba konečného antidumpingového cla (%)	Doplňkový kód TARIC
Tchaj-wan
King Lai Hygienic Materials Co., Ltd.	0,0	C175
Ta Chen Stainless Pipes Co., Ltd.	5,1	C176
Všechny ostatní společnosti	12,1	C999
Čínská lidová republika
Zhejiang Good Fittings Co., Ltd.	55,3	C177
Zhejiang Jndia Pipeline Industry Co., Ltd.	48,9	C178
Suzhou Yuli Pipeline Industry Co., Ltd.	30,7	C179
Jiangsu Judd Pipeline Industry Co., Ltd.	30,7	C180
Všechny ostatní spolupracující společnosti:
Alfa Laval Flow Equipment (Kunshan) Co., Ltd.	41,9	C182
Kunshan Kinglai Hygienic Materials Co., Ltd.	41,9	C184
Wifang Huoda Pipe Fittings Manufacture Co., Ltd.	41,9	C186
Yada Piping Solutions Co., Ltd.	41,9	C187
Jiangsu Huayang Metal Pipes Co., Ltd.	41,9	C188
Všechny ostatní společnosti	64,9	C999

3. Pokud případný vyvážející výrobce v Čínské lidové republice poskytne Komisi dostatečné důkazy o tom, že:

a)	v období šetření (tj. od 1. října 2014 do 30. září 2015) nevyvážel do Unie výrobek popsaný v čl. 1 odst. 1,

b)	není ve spojení s žádným vývozcem nebo výrobcem v Čínské lidové republice, na které se vztahují opatření uložená tímto nařízením, a

po skončení období šetření buď skutečně vyvezl dotčený výrobek do Unie, nebo uzavřel neodvolatelný smluvní závazek jeho značné množství do Unie vyvézt, může být tabulka v čl. 1 odst. 2 změněna tak, že se mezi spolupracující společnosti nezařazené do vzorku přidá nový vyvážející výrobce, na nějž se v důsledku toho bude vztahovat vážená průměrná celní sazba pro společnosti zařazené do vzorku.

4. Není-li stanoveno jinak, použijí se platné celní předpisy.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 26. ledna 2017.

Za Komisi

předseda

Jean-Claude JUNCKER

(1) Úř. věst. L 176, 30.6.2016, s. 21.

(2) Nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 51).

(3) Úř. věst. C 357, 29.10.2015, s. 5.

(4) Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. září 2015 ve věci Philips Lighting Poland S.A., Philips Lighting BV v. Rada Evropské unie, Hangzhou Duralamp Electronics Co., Ltd, GE Hungary Ipari és Kereskedelmi Zrt. (GE Hungary Zrt.), Osram GmbH, Evropská komise, C-511/13 P.

(5) Rozhodnutí Komise 2013/440/EU ze dne 20. srpna 2013 o zastavení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu příslušenství (fitinků) pro trouby a trubky, pro svařování na tupo, z nerezavějící oceli, též dokončených, pocházejících z Čínské lidové republiky a Tchaj-wanu (Úř. věst. L 223, 21.8.2013, s. 13).

(6) Ložní prádlo EU-Indie (věc AB-2000-13), bod 76: „…použití výrazu „vážený průměr“ ve spojení s použitím slov „částky“ a „vývozci nebo výrobci“ v množném čísle v čl. 2.2.2 bodě ii) [antidumpingové dohody WTO] jednoznačně předpokládá použití údajů od více než jednoho vývozce nebo výrobce. Vyvozujeme závěr, že způsob výpočtu částek pro prodejní, správní a režijní náklady a pro zisk stanovený v tomto ustanovení lze použít pouze tehdy, jsou-li k dispozici údaje týkající se více než jednoho vývozce nebo výrobce.“

(7) Článek 21.5 zprávy odvolacího orgánu, EU – konečná antidumpingová opatření uložená na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Číny, WT/DS397/AB/RW.

(8) Je třeba rovněž uvést, že ceny v čínském ocelářství jsou zkresleny kvůli činnosti státních podniků a různým dotačním programům. Viz mimo jiné sdělení Ocelářství – Jak v Evropě uchránit udržitelná pracovní místa a růst, COM(2016) 155 final; Subsidies to Chinese Industry: State Capitalism, Business Strategy and Trade Policy, Usha C. V. Haley a George T. Haley, Oxford University Press, USA, 25. dubna 2013.

(9) Tuto metodu schválil Tribunál ve svém rozsudku ze dne 16. prosince 2011 ve věci Dashiqiao v. Rada, T-423/09, ECLI:EU:T:2011:764, body 34 až 50.

(*1) Součást skupiny Yuli-Judd

(10) Srovnání mezi podobnými typy výrobku prodávanými čínskými vyvážejícími výrobci a tchajwanským vyvážejícím výrobcem, tj. 45 typů výrobku, ukazuje, že průměrné ceny čínského příslušenství (fitinků) z bezešvých trubek jsou v porovnání s průměrnou cenou tchajwanského příslušenství (fitinků) ze svařovaných trubek přibližně o 15 % vyšší. Vzhledem k mnohem vyšší kvalitě bezešvé oceli a vlivu této kvality na rozhodnutí o nákupu spolu tudíž výrobky vzájemně soutěží, a to i v případě použití kritéria založeného na právu hospodářské soutěže.

(11) Viz internetové stránky Londýnské burzy kovů, https://www.lme.com/en-gb/metals/non-ferrous/nickel/.

(*2) Součást skupiny Yuli-Judd

(*3) Použije se pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku: Alfa Laval Flow Equipment (Kunshan) Co., Ltd, Kunshan Kinglai Hygienic Materials Co.,Ltd,, Wifang Huoda Pipe Fittings Manufacture Co., Ltd.,Yada Piping Solutions Co., Ltd.,Jiangsu Huayang Metal Pipes Co., Ltd

(*4) Použije se pro nespolupracující společnosti a společnost Shanghai Max Fittings Co., Ltd. (společnost, která byla původně zařazena do vzorku, poté však od spolupráce upustila).

27.1.2017

Úřední věstník Evropské unie

L 22/65

DOPORUČENÍ KOMISE (EU) 2017/146

ze dne 21. prosince 2016

v otázce právního státu v Polsku komplementární k doporučení (EU) 2016/1374

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie a zejména na článek 292 této Smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Dne 27. července 2016 přijala Komise doporučení v otázce právního státu v Polsku (1), ve kterém vyjádřila své obavy týkající se situace Ústavního soudu a předložila doporučení, jak tyto obavy vyřešit.

(2)

Doporučení Komise bylo přijato v rámci postupu pro posílení právního státu (2). Postup pro posílení právního státu stanoví, jakým způsobem bude Komise reagovat, pokud se v některém členském státě Evropské unie objeví zjevné známky ohrožení právního státu, a vysvětluje principy právního státu. Postup pro posílení právního státu poskytuje návod pro dialog mezi Komisí a příslušným členským státem za účelem prevence vzniku systémového ohrožení právního státu, které by se mohlo rozvinout do „zjevného nebezpečí závažného porušení“, které by potenciálně vedlo k aktivaci „postupu podle článku 7 Smlouvy o EU.“ Tam, kde existují zjevné náznaky systémového ohrožení právního státu v některém členském státu, může Komise zahájit dialog s tímto členským státem podle postupu pro posílení právního státu.

(3)

Evropská unie je založena na společném souboru hodnot zakotvených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU), mezi něž patří i dodržování zásad právního státu. Vedle své působnosti při zajišťování dodržování právních předpisů EU je Komise také, spolu s Evropským parlamentem, členskými státy a Radou, zodpovědná za zajišťování společných hodnot Evropské unie.

(4)

Judikatura Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva, a rovněž dokumenty vypracované Radou Evropy vycházející zejména ze zkušeností Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva („Benátská komise“), uvádějí neúplný seznam těchto zásad, a definují tedy hlavní význam právního státu jako společnou hodnotu Unie v souladu s článkem 2 Smlouvy o Evropské unii. Tyto zásady zahrnují zákonnost, která předpokládá průhledný, odpovědný, demokratický a pluralistický proces přijímání zákonů; právní jistotu; zákaz svévole výkonné moci; nezávislé a nestranné soudy; účinný soudní přezkum zahrnující respekt k základním právům a rovnost před zákonem (3). Kromě dodržování těchto zásad a hodnot mají státní instituce rovněž povinnost loajální spolupráce.

(5)

Komise ve svém doporučení ze dne 27. července 2016 objasnila okolnosti, za kterých dne 13. ledna 2016 rozhodla o prověření situace v rámci postupu pro posílení právního státu a za kterých dne 1. června 2016 přijala stanovisko ohledně stavu právního státu v Polsku. V doporučení se rovněž uvádí, že obavy, které Komise vyjádřila, se prostřednictvím dialogu mezi Komisí a vládou Polské republiky vyřešit nepodařilo.

(6)	Komise ve svém doporučení identifikovala systémové ohrožení právního státu v Polsku a polským orgánům doporučila, aby urychleně přijaly odpovídající opatření k jejich řešení.

(7)

Komise doporučila, aby polské orgány zejména: a) plně provedly rozsudky Ústavního soudu ze 3. a 9. prosince 2015, které požadují, aby bylo třem soudcům jmenovaným v souladu se zákonem v říjnu 2015 Sejmem během jeho 7. volebního období umožněno nastoupit do úřadu soudců Ústavního soudu, a aby do tohoto úřadu naopak nenastoupili tři soudci jmenovaní bez platného právního základu Sejmem během jeho 8. volebního období; b) zveřejnily a plně provedly rozsudky Ústavního soudu z 9. března 2016 a zajistily, aby zveřejňování všech budoucích rozsudků probíhalo automaticky a nepodléhalo rozhodnutí výkonné ani zákonodárné moci; c) zajistily, aby každá reforma zákona o Ústavním soudu respektovala rozsudky Ústavního soudu, včetně rozsudků ze 3. a 9. prosince 2015 a rozsudku z 9. března 2016, a plně brala v potaz stanovisko Benátské komise; a dále zajistily, aby nebyla ohrožena efektivita Ústavního soudu jako záruky dodržování Ústavy prostřednictvím různých požadavků; d) zajistily, aby Ústavní soud mohl přezkoumat kompatibilitu nového zákona o Ústavním soudu z 22. července 2016 ještě před jeho vstupem v platnost, a aby zveřejnily a plně provedly rozsudek Ústavního soudu týkající se tohoto zákona; e) se zdržely jednání a veřejných prohlášení, která by mohla vést k ohrožení legitimity a efektivity Ústavního soudu.

(8)	Komise vyzvala vládu Polské republiky, aby problémy identifikované v uvedeném doporučení vyřešila do tří měsíců a aby Komisi informovala o krocích, které v této záležitosti podnikla. Komise poznamenala, že je nadále připravena vést s vládou Polské republiky konstruktivní dialog.

(9)	Prezident republiky dne 30. července 2016 podepsal zákon z 22. července 2016, který byl oficiálně zveřejněn v Úředním věstníku dne 1. srpna 2016.

(10)

Dne 11. srpna 2016 vydal Ústavní soud rozsudek ve věci zákona z 22. července 2016 (4). Soud v rozsudku rozhodl, že řada ustanovení uvedeného zákona, která Komise ve svém doporučení rovněž všechna identifikovala jako problematická, je protiústavních. Jejich protiústavnost byla shledána zejména na základě zásady oddělení pravomocí a rovnováhy moci (5), nezávislosti soudní moci na ostatních složkách státní moci (5), nezávislosti soudců (6) a zásady integrity a efektivity veřejných institucí (7). Vláda Polské republiky nicméně platnost tohoto rozsudku neuznala a nezveřejnila jej v Úředním věstníku.

(11)

Dne 16. srpna 2016 vláda Polské republiky zveřejnila 21 rozsudků, které Ústavní soud vydal v období mezi 6. dubnem 2016 a 19. červencem 2016. K publikaci těchto rozsudků došlo zřejmě na základě článku 89 zákona z 22. července 2016, který stanoví, že „Rozsudky Ústavního soudu, které byly přijaty v rozporu s ustanoveními zákona o Ústavním soudu z 25. června 2015 v době před 20. červencem 2016, se zveřejní ve lhůtě 30 dní ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, s výjimkou rozsudků týkajících se normativních aktů, které pozbyly účinnosti.“ Toto ustanovení bylo jedním z těch, která Ústavní soud ve svém rozsudku ze dne 11. srpna 2016 shledal protiústavními. Mimo to vláda nepublikovala ani rozsudky z 9. března 2016 a 11. srpna 2016 ani 16 rozsudků přijatých po 11. srpnu 2016.

(12)	Dne 18. srpna 2016 informoval Úřad státního zastupitelství Polské republiky o zahájení trestněprávního šetření proti předsedovi Ústavního soudu, a to z toho důvodu, že neumožnil nastoupit do úřadu třem soudcům, kteří byli nominováni novým zákonodárným sborem v prosinci 2015.

(13)

Dne 14. září 2016 přijal Evropský parlament usnesení týkající se situace v Polsku (8), ve kterém mimo jiné vládu Polské republiky vyzval k tomu, aby na základě zásady loajální spolupráce, která je stanovena ve Smlouvě, spolupracovala s Komisí, a naléhavě ji vyzval, aby využila tří měsíců, jež Komise poskytla, k tomu, aby vláda zapojila všechny strany zastoupené v polském Sejmu do procesu za účelem nalezení kompromisu, který by ukončil probíhající ústavní krizi za plného respektování stanoviska Benátské komise a doporučení Komise.

(14)

Dne 30. září 2016 předložila skupina poslanců Sejmu nový legislativní návrh týkající se postavení soudců Ústavního soudu. Návrh obsahuje ustanovení týkající se práv a povinností soudců Ústavního soudu, postupu jmenování soudců Ústavního soudu, jejich mandátu a ukončení jejich funkce a otázek spojených s imunitou, osobní integritou a odpovědností v kárném řízení.

(15)

Dne 14. října 2016 přijala Benátská komise k zákonu z 22. července 2016 své stanovisko (9). Benátská komise ve svém stanovisku podotkla, že tento zákon obsahuje oproti zákonu z 22. prosince 2015, který byl předmětem jejího stanoviska z března 2016, některá zlepšení. Stanovisko nicméně hodnotí tato zlepšení jako příliš omezená co do rozsahu, jelikož další ustanovení zákona v podobě, v jaké byl přijat, by významným způsobem zpomalily a mařily práci Ústavního soudu, což by mohlo vést k neefektivitě jeho práce, a rovněž by podkopávaly jeho nezávislost nadměrnou kontrolou jeho fungování ze strany zákonodárné a výkonné moci. Mezi tato ostatní ustanovení patří například ustanovení, která na žádost čtyř soudců umožňují odložit případ až na dobu šesti měsíců, nejvyššímu státnímu zástupci umožňují zablokovat jednání svou nepřítomností, nebo ustanovení týkající se pozastavení všech institucionálních případů na dobu šesti měsíců, po kterých by následovalo opětovné podání. Stanovisko rovněž kritizovalo systém navrhování kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu prezidentovi republiky, který by mohl vést k situaci, kdy by byl jmenován kandidát, který nepožívá podporu významného počtu soudců. Mimo to se kancelář předsedy vlády bez jakékoliv ústavní nebo zákonné opory pokusila mít pod kontrolou platnost rozsudků Ústavního soudu tím, že je odmítne publikovat. Stanovisko rovněž zdůraznilo, že problém jmenování soudců nebyl vyřešen v souladu s doporučením a že při provedení ustanovení zákona ze dne 22. července 2016, která předsedovi Ústavního soudu ukládají přidělovat případy v prosinci jmenovaným soudcům, by bylo v rozporu s rozsudky Ústavního soudu, které jsou všeobecně závazné, a zavazují tedy i všechny státní orgány, včetně Ústavního soudu a jeho předsedy. Ve stanovisku je uveden závěr, podle nějž si polský parlament přijetím zmíněného zákona prakticky uzurpoval pravomoc ke změně Ústavy, ke které nebyl oprávněn, když jednal jen jako běžný zákonodárce. Ve stanovisku se uvádí, že Parlament a vláda Polské republiky nadále zpochybňují pozici Ústavního soudu jakožto konečného arbitra ústavnosti a tuto pravomoc si vyhrazují pro sebe: vytváří nové překážky efektivnímu fungování Ústavního soudu a svým jednáním dále ohrožují jeho nezávislost. Podle stanoviska parlament a vláda prostřednictvím prodlužování ústavní krize mařily činnost Ústavního soudu, který nemůže vykonávat svou ústavní roli strážce demokracie, právního státu a lidských práv. Vláda Polské republiky se rozhodla nezúčastnit jednání Benátské komise konané dne 14. října 2016, a to proto, že stanovisko Benátské komise je podle ní jednostranné a nezohledňuje postoj polské vlády.

(16)

Dne 26. října 2016 předložila skupina poslanců Sejmu nový legislativní návrh týkající se organizace a řízení před Ústavním soudem. Návrh obsahuje podrobná ustanovení týkající se řízení před Ústavním soudem a jeho uspořádání, a to včetně nových pravidel volby předsedy a místopředsedy Ústavního soudu. Tento návrh doplňuje legislativní návrh týkající se postavení soudců Ústavního soudu, který byl Sejmu předložen 30. září 2016 (viz výše); oba legislativní návrhy spolu úzce souvisejí a mají nahradit zákon z 22. července 2016.

(17)

Dne 27. října 2016, ve tříměsíční lhůtě stanovené v doporučení, vláda Polské republiky na doporučení Komise odpověděla. Ve své odpovědi vyjadřuje nesouhlas se všemi body stanoviska obsaženého v doporučení a neohlašuje přijetí žádných nových opatření pro zmírnění obav o stav právního státu, které Komise vyjádřila.

(18)

Dne 31. října 2016 přijal Výbor OSN pro lidská práva závěrečné připomínky k sedmé pravidelné zprávě o Polsku. Výbor vyjádřil své obavy z negativních dopadů legislativních reforem, včetně novel zákona o Ústavním soudu z listopadu a prosince 2015 a července 2016, a z nerespektování rozsudků Ústavního soudu; a obavy o fungování a nezávislost Ústavního soudu a provádění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Výbor rovněž vyjádřil své obavy ohledně toho, že předseda vlády odmítl zveřejnit rozsudky Ústavního soudu z března a srpna 2016, ohledně snah vlády změnit složení Ústavního soudu způsobem, který Ústavní soud označil za protiústavní, a ohledně soudního řízení zahájeného proti předsedovi Ústavního soudu pro údajné zneužití pravomocí. Výbor dospěl k závěru, že Polsko by mělo zajistit respektování a ochranu integrity a nezávislosti Ústavního soudu a jeho soudců a zajistit provedení všech jeho rozsudků. Výbor vyzval Polsko k tomu, aby bezodkladně oficiálně zveřejnilo všechny rozsudky Ústavního soudu, aby se zdrželo přijímání opatření, která brání jeho efektivnímu fungování, a aby zajistilo transparentní a nestranný proces jmenování jeho členů a nedotknutelnost mandátu splňující všechny požadavky zákonnosti podle domácího a mezinárodního práva.

(19)

Dne 7. listopadu 2016 Ústavní soud přijal rozsudek ohledně ústavnosti ustanovení zákona z 22. července 2016, pokud jde o výběr předsedy a místopředsedy Ústavního soudu (10). Je třeba poznamenat, že jelikož se tři soudci Ústavního soudu odmítli projednání případu zúčastnit (11) a jelikož tři soudci, kteří byli v souladu se zákonem navrženi Sejmem v říjnu 2015 v jeho 7. volebním období, do úřadu ústavních soudců nenastoupili, Ústavní soud musel změnit své složení z pléna na pětičlenný senát. Od 11. srpna 2016 Ústavní soud není schopen přijímat rozhodnutí v plénu. Dne 10. listopadu 2016 muselo být odročeno slyšení v plénu, neboť nebylo dosaženo kvora pro usnášeníschopnost v plénu. Kromě toho nebylo valné shromáždění ve dnech 30. listopadu a 8. prosince 2016 s to přijmout usnesení o návrhu kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu, neboť nebylo dosaženo kvora předepsaného zákonem.

(20)	Dne 1. prosince 2016 přijal Senát zákon z 30. listopadu 2016 o právním postavení soudců Ústavního soudu („zákon o postavení soudců“).

(21)	Dne 2. prosince 2016 přijal Senát zákon z 30. listopadu 2016 o řízení před Ústavním soudem a jeho uspořádání („zákon o řízení a uspořádání“).

(22)	Dne 14. prosince 2016 jednal o stavu právního státu v Polsku Evropský parlament. Během diskuze Komise naléhavě vyzvala polské orgány, aby neuváděly v platnost nové zákony, dokud nebude mít Ústavní soud možnost přezkoumat jejich ústavnost.

(23)	Dne 15. prosince 2016 přijal Senát zákon z 13. prosince 2016, který provádí zákon o řízení a uspořádání a zákon o postavení soudců („prováděcí zákon“).

(24)	Dne 19. prosince 2016 prezident republiky tři výše zmíněné zákony podepsal, načež byly zveřejněny v Úředním věstníku. Ještě týž den prezident republiky jmenoval soudkyni Julii Przyłębskou, která byla zvolena novým Sejmem, na pozici výkonné předsedkyně Ústavního soudu.

(25)

Dne 20. prosince 2016 soudkyně Julia Przyłębska umožnila třem soudcům, kteří byli nominováni bez platného právního základu Sejmem během jeho 8. volebního období, aby se ujali své funkce v rámci Ústavního soudu a svolala na stejný den zasedání valného shromáždění. S ohledem na krátkou lhůtu se jeden ze soudců nemohl účastnit a požádal o odložení zasedání na následující den. Soudkyně Julia Przyłębska jeho žádost odmítla a zasedání se nezúčastnilo rovněž dalších sedm soudců. Zasedání se účastnilo pouze šest soudců, včetně tří soudců nominovaných bez platného právního základu, a vybrali dva kandidáty – Julii Przyłębskou a Mariusze Muszyńského, kteří byli představeni jako kandidáti prezidentovi republiky.

(26)	Dne 21. prosince 2016 jmenoval prezident republiky soudkyni Julii Przyłębskou do funkce předsedkyně Ústavního soudu,

PŘIJALA TOTO DOPORUČENÍ:

Polská republika by měla řádně zohlednit níže uvedenou analýzu Komise a přijmout opatření uvedená v oddíle 7 tohoto doporučení tak, aby vyřešila uvedené problémy ve stanovené lhůtě.

1. ROZSAH DOPORUČENÍ

Toto doporučení doplňuje doporučení ze dne 27. července 2016. Doporučení zkoumá, které problematické body označené v předešlém doporučení byly vyřešeny, uvádí, které přetrvávají, a vymezuje řadu nových obav Komise ohledně stavu právního státu v Polsku, které od té doby vyvstaly. Na tomto základě Komise předkládá polským orgánům doporučení, jak tyto obavy řešit. Uvedené obavy se týkají těchto otázek:

1)	jmenování soudců Ústavního soudu a neprovedení rozsudků Ústavního soudu v této věci z 3. a 9. prosince 2015 a 11. srpna 2016;

2)	nezveřejnění a neprovedení řady rozsudků Ústavního soudu v době od března 2016, včetně rozsudků z 9. března a 11. srpna ve věci legislativních aktů týkajících se Ústavního soudu;

3)	efektivního fungování Ústavního soudu a účinnosti ústavního přezkumu nové legislativy, zejména ve vztahu k nově přijaté legislativě týkající se Ústavního soudu, konkrétně zákona o postavení soudců, zákona o řízení a uspořádání a prováděcího zákona;

4)	pravidla pro výběr kandidátů na funkci předsedy a místopředsedy Ústavního soudu a jmenování výkonného předsedy Ústavního soudu prostřednictvím zákona o řízení a uspořádání a prováděcího zákona.

2. JMENOVÁNÍ SOUDCŮ ÚSTAVNÍHO SOUDU

Ve svém doporučení ze dne 27. července 2016 (12) Komise doporučila, aby polské orgány plně provedly rozsudky Ústavního soudu z 3. a 9. prosince 2015, které požadují, aby třem soudcům nominovaným v souladu se zákonem v říjnu 2015 Sejmem během jeho 7. volebního období bylo umožněno nastoupit do úřadu soudců Ústavního soudu a aby do tohoto úřadu naopak nenastoupili tři soudci nominovaní bez platného právního základu Sejmem během 8. volebního období.

Pokud jde o zákon o Ústavním soudu z 22. července 2016, Komise podotýká, že je v rozporu s rozsudky Ústavního soudu z 3. a 9. prosince. Článek 90 (13) stanoví, že předseda Ústavního soudu je povinen přidělovat případy všem soudcům, kteří složili přísahu do rukou prezidenta republiky, avšak dosud nenastoupili do úřadu soudce. Toto ustanovení je patrně zaměřeno na situaci tří soudců, kteří byli v rozporu se zákonem v prosinci 2015 nominováni Sejmem v jeho 8. volebním období. To by těmto třem soudcům umožnilo nastoupit na uvolněné pozice ústavních soudců, do kterých již předchozí zákonodárný sbor Sejmu v souladu se zákonem tři soudce nominoval, jak konstatovaly rozsudky z 3. a 9. prosince 2015.

Ve svém rozsudku ze dne 11. srpna 2016 Ústavní soud shledal článek 90 zákona z 22. července 2016 protiústavním a Benátská komise ve svém stanovisku z 14. října 2016 potvrdila, že dané ustanovení není řešením, které by bylo v souladu se zásadou právního státu (14).

Vláda Polské republiky nicméně nadále odmítá uznat platnost rozsudku ze dne 11. srpna 2016 a zveřejnit jej v Úředním věstníku (viz oddíl 3 níže).

Vedle toho nový zákon o postavení soudců obsahuje obdobné ustanovení (15), jako je článek 90 zákona z 22. července 2016, který byl rozsudkem z 11. srpna 2016 shledán protiústavním. Kromě toho lze ustanovení, která vyvolávají obdobné účinky, nalézt i v zákoně o řízení a uspořádání (16) a v prováděcím zákoně (17).

Ve své odpovědi ze dne 27. října 2016 vláda Polské republiky uvedla, že dle jejího názoru není v rozsudcích Ústavního soudu z 3. a 9. prosince 2015 uvedeno, kteří soudci by měli nastoupit do úřadu, a že nominaci pěti soudců ze strany nového zákonodárného sboru Sejmu v prosinci 2015 považuje za zákonnou. Tato argumentace vyvolává závažné obavy z hlediska právního státu, jelikož odpírá dvěma zmíněným prosincovým rozsudkům jakýkoliv účinek a odporuje konzistentní argumentaci Ústavního soudu, zopakované mimo jiné i v rozhodnutí z 11. srpna 2016. Odpověď naznačuje, že bez ohledu na rozsudky Ústavního soudu by situace zůstala stejná.

V odpovědi se připouští, že Ústavní soud ve výrokové části rozsudku z 3. prosince 2015 řešil povinnost prezidenta republiky bezodkladně přijmout přísahu od soudce zvoleného do Ústavního soudu Sejmem. V odpovědi je však formulováno stanovisko, že daný rozsudek Ústavního soudu nezavazuje ostatní orgány k tomu, aby předmětná ustanovení uplatňovaly určitým způsobem. Tento výklad omezuje dopad rozsudků z 3. a 9. prosince 2015 na pouhou povinnost vlády zveřejnit uvedené rozsudky, ale odepřel by jim jakékoliv další právní a faktické důsledky, zejména pokud jde o povinnost prezidenta republiky přijmout přísahu od dotčených soudců. Tento výklad jde proti zásadě loajální spolupráce mezi státními orgány, která je, jak ve svých stanoviscích zdůrazňuje Benátská komise, v demokratickém právním státě ústavní podmínkou.

10.

Komise dále poznamenává, že i Benátská komise zastává názor, že řešení současného sporu ohledně složení Ústavního soudu „musí být založeno na povinnosti respektovat a plně provádět rozsudky Ústavního soudu“, a proto „vyzývá všechny státní orgány, zejména Sejm, k tomu, aby rozsudky plně respektovaly a provedly“ (18).

11.

Závěrem lze uvést, že Komise zastává názor, že polské orgány by měly respektovat a plně provést rozsudky Ústavního soudu z 3. a 9. prosince 2015. Tyto rozsudky požadují, aby státní orgány v souladu se zásadou právního státu loajálně spolupracovaly na tom, aby tři soudci nominování Sejmem v jeho 7. volebním období nastoupili do úřadu ústavních soudců a aby tři soudci nominováni v rozporu se zákonem Sejmem v jeho 8. volebním období do úřadu nenastoupili. Příslušná ustanovení zákona o Ústavním soudu z 22. července 2016 vyvolávají vážné obavy z hlediska zásady právního státu a rozsudek Ústavního soudu ze dne 11. srpna 2016 je shledal protiústavními. Polské orgány by měly rozsudek respektovat, zveřejnit a provést. Dále je třeba zmínit, že ustanovení (19) zákona o postavení soudců, zákona o řízení a uspořádání a prováděcího zákona, která vyvolávají obdobné účinky, jsou s těmito rozsudky rovněž v nesouladu a nelze je aplikovat.

3. NEZVEŘEJNĚNÍ A NEPROVEDENÍ ROZSUDKU ÚSTAVNÍHO SOUDU Z 9. BŘEZNA 2016 A ROZSUDKŮ VYDANÝCH V DOBĚ PO 9. BŘEZNU 2016

12.

Ve svém doporučení ze dne 27. července 2016 Komise polským orgánům doporučila, aby zveřejnily a plně provedly rozsudky Ústavního soudu z 9. března 2016 a následné rozsudky Ústavního soudu a zajistily, aby zveřejňování v budoucnu vydaných rozsudků probíhalo automaticky a nepodléhalo rozhodnutí výkonné ani zákonodárné moci.

13.

Dne 16. srpna 2016 vláda Polské republiky na základě článku 89 zákona z 22. července 2016 zveřejnila 21 rozsudků, které Ústavní soud přijal v období mezi 6. dubnem 2016 a 19. červencem 2016. Nicméně dva rozsudky, z 9. března a 11. srpna 2016, vláda Polské republiky v rozporu s doporučením Komise stále nezveřejnila. Kromě toho vláda dosud nezveřejnila žádný z 16 rozsudků, které Ústavní soud vydal v době po 11. srpnu 2016.

14.

Článek 89 zákona z 22. července 2016 Ústavní soud prohlásil za protiústavní ve svém rozsudku z 11. srpna 2016, a to z důvodu nesouladu se zásadou oddělení pravomocí a rovnováhy moci a nezávislosti soudní moci na ostatních složkách státní moci.

15.

Odpověď vlády Polské republiky z 27. října potvrzuje, že vláda má i nadále za to, že má pravomoc kontrolovat zákonnost rozsudků Ústavního soudu a že automatické zveřejňování rozsudků není možné zaručit.

16.

Článek 114 odst. 1 a 2 zákona o řízení a uspořádání stanoví, že „Rozhodnutí jsou zveřejňována v příslušném úředním věstníku, v souladu se zásadami a způsobem stanoveným v Ústavě a v zákoně z 20. července 2000 o zveřejňování normativních aktů a některých dalších právních aktů […]“. Zákon dále stanoví, že „Předseda Ústavního soudu nařizuje publikaci rozhodnutí.“ Toto opatření je krokem správným směrem.

17.

Článek 19 prováděcího zákona nicméně stanoví, že „rozsudky Ústavního soudu a rozhodnutí Ústavního soudu, které byly přijaty v rozporu se zákonem o Ústavním soudu ze dne 25. června 2015 […] nebo zákonem o Ústavním soudu ze dne 22. července 2016 a které byly vydány přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon uvedený v článku 1, se zveřejní v příslušných úředních věstnících poté, co jejich zveřejnění nařídí výkonný předseda Ústavního soudu, ledaže se týkají regulatorních nástrojů, které pozbyly účinnosti.“ Obdobné ustanovení již Ústavní soud shledal protiústavním ve svém rozsudku ze dne 11. srpna 2016. Komise v doporučení zdůraznila, že tvrzení, že rozsudky byly vydány v rozporu se zákonem, odporuje zásadě oddělení pravomoci, neboť Sejmu nenáleží rozhodovat o zákonnosti rozsudků (20). Tento postoj ve svých dvou stanoviscích (21) potvrdila rovněž Benátská komise. Nezveřejnění rozsudků týkajících se normativních aktů, které pozbyly účinnosti, jak stanoví článek 19 prováděcího zákona, navíc vylučuje zejména rozsudky z 9. března, 11. srpna a 7. listopadu 2016. Toto ustanovení brání úplnému zveřejnění všech rozsudků až do chvíle, než bude jmenován předseda Ústavního soudu. Navíc neexistuje záruka, že budoucí předseda Ústavního soudu na základě čl. 114 odst. 2 zákona o řízení a uspořádání zveřejní všechny rozsudky, které byly vydány před tím, než se ujal úřadu.

18.

Závěrem lze říci, že skutečnost, že vláda Polské republiky dosud odmítala v Úředním věstníku zveřejnit rozsudky z 9. března 2016 a 11. srpna 2016 ve věci legislativních aktů týkajících se Ústavního soudu a všechny další rozsudky, které Ústavní soud vydal v době po 11. srpnu 2016, vytváří nejistotu ohledně platné právní úpravy rozhodovací činnosti Ústavního soudu a právních účinků jeho rozhodování. Tato nejistota podkopává efektivitu ústavního přezkumu a vyvolává vážné obavy, pokud jde o dodržování zásad právního státu. Dodržování pravomocných rozsudků je jednou ze základních podmínek právního státu. Pokud příslušný subjekt odmítne závazný a pravomocný rozsudek publikovat, odpírá tomuto rozsudku jeho automatické právní a faktické účinky a porušuje zásady zákonnosti a oddělení moci.

4. PŘEZKUM ZÁKONA O ÚSTAVNÍM SOUDU A EFEKTIVITA ÚSTAVNÍHO PŘEZKUMU NOVÉ LEGISLATIVY

19.

Ve svém doporučení ze dne 27. července 2016 se Komise důkladně zabývala zákonem z 22. července 2016 a jeho dopady, a to jak jednotlivými ustanoveními, tak zákonem vcelku, a také předchozí judikaturou Ústavního soudu a stanoviskem Benátské komise. Komise doporučila, aby polské orgány zajistily, aby každá reforma zákona o Ústavním soudu respektovala rozsudky Ústavního soudu, včetně rozsudků ze 3. a 9. prosince 2015 a rozsudek z 9. března 2016, a plně brala v potaz stanovisko Benátské komise z 11. března 2016. Komise polským orgánům doporučila zajistit, aby nebyla ohrožena efektivita Ústavního soudu jako záruky dodržování ústavy prostřednictvím různých požadavků, zejména požadavků týkajících se požadovaného počtu soudců, projednávání případů v chronologickém pořadí, možnosti nejvyššího státního zástupce zabránit projednávání případů, odložení projednávání nebo přechodných opatření týkajících se probíhajících případů nebo pozastavení případů; a to jak samostatně, tak prostřednictvím jejich společného účinku.

20.

Ve své odpovědi ze dne 27. října 2016 vláda Polské republiky neuznala, že v zákoně z 22. července 2016 nebyla zohledněna většina výhrad Komise a Benátské komise. Vláda ve své odpovědi popírá, že by Ústavnímu soudu bylo znemožněno provádět účinný ústavní přezkum, a poukazuje na skutečnost, že Ústavní soud byl během tzv. ústavní krize schopen přijímat rozhodnutí. Tento argument je nicméně irelevantní, neboť ve vládou zmíněném případě Ústavní soud mohl postupovat tímto způsobem právě proto, že neuplatňoval dotčené procesní požadavky (rozsudek ze dne 11. srpna 2016), přičemž vláda tato rozhodnutí odmítá zveřejnit ve snaze zabránit tomu, aby nabyla právní účinnosti.

21.

Odpověď rovněž obsahuje krátké objasnění souladu výše zmíněné legislativy se základními právy. Komise konstatuje, že vysvětlení, které vláda podala, nijak nezmenšuje potřebu skutečně účinné kontroly ústavnosti ze strany Ústavního soudu.

22.

Vláda ve své odpovědi popírá klíčovou roli Ústavního soudu při zajišťování právního státu v Polsku. Komise s tímto tvrzením nesouhlasí. Ústavní soud je totiž jedním z hlavních garantů právního státu v Polsku, zejména proto, že je mu svěřen úkol rozhodovat o ústavnosti zákonů Polské republiky. Z Ústavy Polské republiky jasně vyplývá, že Ústavní soud je odpovědný za rozhodování o souladu zákonů a mezinárodních smluv s Ústavou, o souladu zákonů s ratifikovanými mezinárodními smlouvami, jejichž ratifikace vyžaduje předchozí souhlas ve formě zákona, o souladu právních předpisů vydaných ústředními státními orgány s Ústavou, ratifikovanými mezinárodními smlouvami a zákony, o souladu účelu a činnosti politických stran s Ústavou a o žalobách ve věcech porušení Ústavy (22). Ústavní soud řeší rovněž kompetenční spory mezi ústředními ústavními orgány Polské republiky (23). Tuto klíčovou roli Ústavního soudu neovlivňuje ani skutečnost, že Ústava svěřuje úkol rozhodovat o porušení Ústavy či zákonů ze strany určitých osob (24) Státnímu soudu, ani skutečnost, že prezidentovi republiky Ústava ukládá zajistit dodržování Ústavy (25).

23.

Komise konstatuje, že zákon o řízení a uspořádání již neobsahuje následující ustanovení zákona z 22. července 2016, která doporučení označilo za problematická: Čl. 26 odst. 1 bod 1 g upravující postupování případů do pléna (26), čl. 38 odst. 3 o projednávání případů v chronologickém pořadí (27), čl. 68 odst. 5–8 o odložení jednání (28), čl. 61 odst. 6 o možnosti nejvyššího státního zástupce zabránit projednávání případu (29) a články 83–86 o přechodných ustanoveních týkajících se projednávaných případů (30). Komise poznamenává, že k řešení těchto záležitostí by bývalo stačilo zveřejnit rozsudek Ústavního soudu ze dne 11. srpna 2016, který tato ustanovení prohlásil za protiústavní, a nebylo třeba přijímat nový zákon.

24.

Navzdory těmto zlepšením Komise poznamenává, že některé obavy přetrvávají. Počet soudců požadovaných pro usnášeníschopnost pléna zůstává jedenáct, zatímco zákon o Ústavním soudu z roku 1997 a zákon z 25. června 2015 stanovil jejich počet na devět. Jak je uvedeno v doporučení (31), to představuje omezení rozhodovacího procesu Ústavního soudu, a to zejména za stávající situace, kdy Ústavní soud má jen 12 soudců (vzhledem k tomu, že tři soudci, kteří byli v souladu se zákonem v říjnu 2015 nominováni Sejmem v jeho 7. volebním období, do úřadu dosud nenastoupili). Riziko, na které doporučení upozorňovalo, tedy že za určitých okolností nemusí být možné dosáhnout stanoveného kvora pro usnášeníschopnost pléna, se již projevilo v praxi (32).

25.

Kromě toho zákon o řízení a uspořádání, zákon o postavení soudců a prováděcí zákon obsahují další ustanovení, která prohloubila určité obavy uvedené v doporučení (viz oddíl 2 týkající se jmenování soudců a oddíl 3 týkající se zveřejňování rozsudků), případně zavedly nová problematická ustanovení týkající se postavení soudců (viz oddíl 4.1.) a jmenování předsedy, místopředsedy a výkonného předsedy Ústavního soudu (viz oddíl 5).

4.1. Obavy týkající se postavení soudců

4.1.1. Disciplinární řízení

26.

Článek 26 zákona o postavení soudců stanoví: „Provinění soudce Ústavního soudu podle čl. 24 odst. 1 oznamuje předsedovi Ústavního soudu […] prezident Polské republiky na návrh nejvyššího státního zástupce, a to po konzultaci s předsedou Nejvyššího soudu“ (33). Čl. 27 odst. 5 stanoví: „Jestliže disciplinární úředník neshledá důvody pro zahájení disciplinárního řízení na žádost oprávněného subjektu, vydá nařízení, ve kterém zahájení řízení odmítne. Orgán, který předložil zprávu uvedenou v článku 26, může podat stížnost k disciplinárnímu soudu prvního stupně, a to ve lhůtě sedmi dní od doručení tohoto nařízení.“ Článek 27 odst. 6 stanoví, že soud o stížnosti rozhodne nejpozději do 14 dnů od jejího podání. Je-li nařízení, v němž bylo rozhodnuto nezahajovat disciplinární řízení, zrušeno, jsou pokyny disciplinárního soudu týkající se dalšího postupu pro disciplinárního úředníka závazné.

27.

Ve svém doporučení v otázce právního státu Komise ve vztahu k zákonu z 22. prosince 2015 zdůraznila, že prezident republiky nemá mít pravomoc zahajovat disciplinární řízení, a konstatovala, že vypuštění tohoto ustanovení prostřednictvím zákona z 22. července 2016 bylo krokem správným směrem. Komise rovněž připomíná, že ustanovení zákona z 22. prosince 2015, které do disciplinárního řízení proti soudcům Ústavního soudu zapojovalo další státní orgány, shledal Ústavní soud ve svém rozsudku z 9. března 2016 protiústavním a Benátská komise jej ve svém stanovisku z 11. března 2016 rovněž kritizovala. Komise je proto znepokojena opětovným zavedením ustanovení, které prezidentovi republiky svěřuje pravomoc zahájit disciplinární řízení. Vážné důsledky z hlediska nezávislosti Ústavního soudu by mohla mít skutečnost, že disciplinární řízení by zahajovala instituce stojící mimo soudní soustavu, stejně jako skutečnost, že by si tato instituce mohla stěžovat u soudu prvního stupně, pokud disciplinární úředník neshledá důvod pro zahájení disciplinárního řízení.

4.1.2. Možnost předčasného odchodu do důchodu

28.

Článek 10 prováděcího zákona stanoví: „1. Soudci Ústavního soudu, jejichž funkční období započala přede dnem vstupu [zákona o postavení soudců] v platnost, mohou ve lhůtě jednoho měsíce od vstupu tohoto zákona v platnost složit k rukám předsedy Ústavního soudu prohlášení, že v důsledku zavedení nových pravidel pro výkon povinností soudce Ústavního soudu, jak jsou vymezeny v čl. 11 odst. 3 a článcích 13 a 14 tohoto zákona, v průběhu jejich funkčního období, odcházejí předčasně do důchodu (34). 2. Rozhodnutí o odchodu do důchodu ve smyslu odstavce 1 se stává účinným k prvnímu dni měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo prohlášení učiněno. Předseda Ústavního soudu odchod do důchodu potvrdí nařízením.“

29.

Toto ustanovení se jeví být pobídkou k předčasnému odchodu do důchodu, jelikož soudcům Ústavního soudu výjimečně – umožňuje užívat všech výhod spojených s postavením penzionovaného soudce, včetně pobírání důchodu, aniž by dokončili své funkční období. Pro soudce, který by za nových podmínek ve výkonu své funkce pokračovat nechtěl, by byla možnost předčasného odchodu do důchodu výhodnější než prostá rezignace. Nabídka takového výhodného režimu představuje zásah zákonodárné moci do nezávislosti Ústavního soudu, jelikož jejím účelem je pobídka stávajícím soudcům Ústavního soudu, aby na svou funkci rezignovali před koncem svého funkčního období, a snaha ovlivnit jejich rozhodnutí v této věci.

4.1.3. Jiná ustanovení

30.

Zákon o postavení soudců zavádí nové požadavky kladené na soudce Ústavního soudu, pokud jde o kapitálovou účast ve společnostech (35), majetková přiznání (36) a prohlášení o hospodářské činnosti manžela či manželky (37). Zákon kromě toho upravuje i dalekosáhlé důsledky případného porušení těchto povinností: neplnění předmětných povinností se rovná rezignaci na úřad soudce Ústavního soudu. Tato ustanovení vyvolávají otázky z hlediska přiměřenosti a – jak konstatoval Nejvyšší soud – jejich ústavnosti (38). Z těchto důvodů je účinný ústavní přezkum těchto ustanovení obzvláště důležitý.

31.

Komise rovněž konstatuje, že zákon o řízení a uspořádání podstatným způsobem mění vnitřní uspořádání Ústavního soudu, přičemž nahrazuje kancelář Ústavního soudu dvěma novými orgány: soudní kanceláří Ústavního soudu a kanceláří právní služby Ústavního soudu (39). Prováděcí zákon stanoví, že kancelář Ústavního soudu bude zrušena ke dni 31. prosince 2017 (40), přičemž stávajícím zaměstnancům Ústavního soudu není dána žádná záruka, že i po tomto datu zůstanou jeho zaměstnanci (41). Taková reorganizace může vést k další nestabilitě Ústavního soudu a ovlivnit efektivitu ústavního přezkumu v aktuálním kontextu pokračujících sporů o Ústavní soud, ruku v ruce s obavami vyjádřenými v oddíle 5 tohoto doporučení ohledně jmenování nového předsedy a výkonného předsedy Ústavního soudu.

4.2. Vacatio legis

32.

Klíčová ustanovení prováděcího zákona nabydou účinnosti bezprostředně poté, co zákon vstoupí v platnost (42), již den po jeho publikaci, tedy zcela bez vacatio legis. Stejně tak klíčová ustanovení zákona o řízení a uspořádání a zákona o postavení soudců nabydou účinnosti bezprostředně poté, co vstoupí v platnost, již den po jejich zveřejnění, a to včetně ustanovení, která „prosincovým soudcům“ jmenovaným v rozporu se zákonem umožní nastoupit do úřadu (43). Ustanovení zákona o Ústavním soudu z 22. července 2016 pozbydou účinnosti den po zveřejnění prováděcího zákona (44).

33.

V důsledku tohoto postupu Ústavní soud nebude mít možnost posoudit ústavnost těchto klíčových ustanovení před nabytím jejich účinnosti. Za těchto okolností nelze ústavní přezkum nadále považovat za účinný. V této souvislosti je třeba připomenout, že Benátská komise ve svém stanovisku z 11. března 2016 zdůraznila, že Ústavní soud musí mít možnost přezkoumat běžný zákon, který upravuje jeho fungování, ještě předtím, než takový zákon nabyde účinnosti.

4.3. Dopady neúčinného ústavního přezkumu na nové právní předpisy

34.

Sejm přijal řadu obzvláště citlivých nových právních předpisů, a to často prostřednictvím postupu zrychleného projednání, jako například mediální zákon (45), nový zákon o státní službě (46), novelu zákona o policii a některých dalších zákonů (47) a zákony o státním zastupitelství (48) a nový zákon o veřejném ochránci práv a změně některých zákonů (49). Ve svých dopisech z 1. února 2016 a 3. března 2016 Komise položila vládě Polské republiky dotaz ohledně stavu projednávání a obsahu těchto novelizací, avšak doposud neobdržela odpověď. Sejm přijal i řadu jiných návrhů citlivých právních předpisů, jako například zákon o Národní radě pro média (50) a nový protiteroristický zákon (51).

35.

Komise dospěla k závěru, že dokud bude Ústavnímu soudu bráněno v úplném zajištění účinného ústavního přezkumu, nemůže dojít k účinnému ověření ústavnosti (včetně dodržování základních práv) zákonů, jako jsou zákony uvedené výše.

36.

Komise například uvádí, že nová legislativa (zejména v oblasti médií (52)) vyvolává obavy v oblasti svobody a plurality sdělovacích prostředků. Nová právní úprava v oblasti médií upravuje pravidla pro jmenování členů vedení a dozorčích rad veřejnoprávních sdělovacích prostředků, přičemž kontrolu nad nimi svěřuje namísto nezávislého orgánu vládě (ministrovi financí). Nová právní úprava rovněž umožňuje okamžité rozpuštění stávajících dozorčích a řídicích rad. V této souvislosti Komise zpochybňuje zejména možnost osob, kterých se zákon dotýká, domoci se nápravy u soudu. Dne 13. prosince 2016 Ústavní soud v pětičlenném senátu (53) přijal rozsudek, ve kterém některá ustanovení dotčené legislativy označil za protiústavní.

37.

Z hlediska právního státu a základních práv jsou stejně významné i další právní předpisy, například nový zákon o státní službě (54). Komise v této souvislosti vládě Polské republiky položila v dopisech z 1. února a 3. března 2016 (55) otázky týkající se možnosti soudní nápravy pro osoby dotčené příslušným zákonem. Vláda Polské republiky zatím Komisi na tyto otázky neodpověděla.

38.

Otázky týkající se dodržování základních práv, včetně práva na ochranu soukromí a ochranu osobních údajů, může vyvolat také novela zákona o policii a některých dalších zákonů (56). Ve dnech 28.–29. dubna 2016 navštívila Varšavu delegace Benátské komise, aby diskutovala o novelizaci zákona o policii a některých dalších zákonů, a své stanovisko zveřejnila na zasedání probíhajícím ve dnech 10.–11. června 2016 (57). V tomto stanovisku se mimo jiné uvádí, že procedurální bezpečnostní opatření a podstatné podmínky obsažené v zákoně stále ještě nejsou dostatečné k tomu, aby se zabránilo jeho nadměrnému uplatňování a neoprávněnému zasahování do soukromí jednotlivců.

39.

Dále platí, že nové právní předpisy týkající se boje proti terorismu mohou vyvolat otázky týkající se dodržování základních práv (58) a jsou předmětem ústavního přezkumu.

40.

Rovněž novela shromažďovacího zákona (59) z 13. prosince 2016 vyvolává otázky ohledně souladu se základními právy, zejména svobodou shromažďování, jak je zakotvena v Evropské úmluvě o lidských právech (60).

41.

Dne 14. prosince 2016 tiskové oddělení kanceláře Sejmu vydalo prohlášení týkající se změny podmínek, za kterých mohou v Sejmu a Senátu působit média, což vyvolalo obavy ohledně svobody projevu a informací. Dne 16. prosince 2016 se v Sejmu za kontroverzních okolností hlasovalo o zákonu o rozpočtu na rok 2017. Konkrétně nebylo údajně dosaženo kvora, z hlasování byl vyloučen poslanec Sejmu a médiím bylo znemožněno hlasování nahrát. Je nezbytné provést soudní a případně ústavní přezkum těchto opatření a podmínek, za kterých byly přijaty.

42.

Závěrem Komise usuzuje, že dokud bude Ústavnímu soudu bráněno v úplném zajištění účinného ústavního přezkumu, nelze účinně ověřit, zda jsou zákony v souladu se základními právy. To vyvolává závažné obavy z hlediska právního státu, zejména s ohledem na skutečnost, že Sejm v nedávné době přijal řadu obzvláště citlivých právních předpisů, pro které by měla být kontrola ústavnosti dostupná.

5. JMENOVÁNÍ PŘEDSEDY, MÍSTOPŘEDSEDY A VÝKONNÉHO PŘEDSEDY ÚSTAVNÍHO SOUDU

43.

Nový zákon o řízení a uspořádání obsahuje nová ustanovení týkající se výběru kandidátů na funkci předsedy a místopředsedy Ústavního soudu, které má prezidentovi republiky navrhovat valné shromáždění. Nový prováděcí zákon rovněž obsahuje ustanovení týkající se výběru kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu a ustanovení, která prezidentovi republiky umožňují pověřit jednoho soudce dočasným výkonem povinností předsedy Ústavního soudu („výkonný předseda Ústavního soudu“).

44.

Komise připomíná čl. 194 odst. 2 Ústavy, který stanoví, že předsedu a místopředsedu Ústavního soudu jmenuje prezident republiky „z kandidátů, které navrhne valné shromáždění soudců Ústavního soudu“. Funkční období předsedy Ústavního soudu skončilo 19. prosince 2016. Funkční období stávajícího místopředsedy Ústavního soudu skončí 26. června 2017. Oba zákony zmíněné v předchozím odstavci již byly přijaty a podepsány prezidentem republiky. Tyto zákony byly přijaty velmi rychle (návrh prováděcího zákona byl Sejmu předložen 24. listopadu 2016), a to bez vacatio legis, které by umožnilo účinný ústavní přezkum. V době jejich přijetí už Ústavní soud započal s výběrem kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu, kteří mají být navrženi prezidentovi republiky v souladu se zákonem z 22. července 2016 (61). Valné shromáždění nicméně nebylo s to přijmout usnesení o návrhu kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu, neboť nebylo dosaženo kvora předepsaného zákonem (62).

5.1. Postup výběru předsedy a místopředsedy Ústavního soudu

45.

Prováděcí zákon a zákon o řízení a uspořádání obsahují novou úpravu postupu pro navrhování kandidátů na funkci předsedy a místopředsedy Ústavního soudu. Postup stanovený v prováděcím zákoně (63) je navržen ad hoc pro nynější volbu předsedy Ústavního soudu a použije se v situacích popsaných v čl. 16 odst. 1 zákona (viz oddíl 5.3 níže). Zákon o řízení a uspořádání (64) stanoví postup, který se uplatní obecně na všechny budoucí volby předsedy a místopředsedy Ústavního soudu a který je v hrubých rysech podobný postupu stanovenému prováděcím zákonem.

46.

Nový postup výběru kandidátů na předsedu Ústavního soudu vyžaduje, aby se jej účastnili tři „prosincoví soudci“, které v rozporu se zákonem nominoval nový zákonodárný sbor Sejmu (65). Komise zastává názor, že tento požadavek činí celý postup výběru protiústavním (viz oddíl 2 níže). Obdobně pak platí, že výsledek tohoto procesu může ovlivnit i vyloučení právoplatně zvolených „říjnových soudců“, což činí celý postup neplatným.

47.

Nový postup rovněž nezaručuje, že prezidentovi republiky budou navrženi jen ti kandidáti, kteří mají podporu většiny valného shromáždění Ústavního soudu (66). Podle rozsudku Ústavního soudu ze 7. listopadu 2016 musí být čl. 194 odst. 2 Ústavy vykládán tak, že prezident republiky jmenuje předsedu Ústavního soudu z kandidátů, kteří obdrželi většinu hlasů valného shromáždění Ústavního soudu. Z tohoto důvodu je nový postup neslučitelný s rozsudkem Ústavního soudu ze 7. listopadu 2016. Ve svém stanovisku ze dne 14. října 2016 Benátská komise rovněž zdůraznila, že postup výběru musí zaručovat, aby prezidentovi republiky byli předsedou soudu navrženi jen ti kandidáti, kteří získali významnou podporu Ústavního soudu (67).

48.

Stejné výhrady se týkají postupu pro navrhování kandidátů na funkci místopředsedy Ústavního soudu (68); tento postup je shodný s postupem navrhování kandidátů na funkci předsedy, jak jej stanoví zákon o řízení a uspořádání.

5.2. Role místopředsedy Ústavního soudu

49.

Komise rovněž poznamenává, že prováděcí zákon a zákon o řízení a uspořádání obsahují řadu ustanovení, které funkci místopředsedy Ústavního soudu negují. Čl. 12 odst. 3 zákona o řízení a uspořádání umožňují předsedovi Ústavního soudu pověřit výkonem některých pravomocí spojených s řízením práce Ústavního soudu vedle místopředsedy i jinému soudci. Článek 37 stanoví, že předseda Ústavního soudu může určit jiného soudce, aby jej zastoupil při plenárním zasedání (místopředseda se v této souvislosti nezmiňuje). Kromě toho v případě skončení funkčního období předsedy Ústavního soudu některé klíčové funkce přecházejí na soudce s „nejvyšším souhrnným počtem odpracovaných let“ (čl. 11 odst. 2), popřípadě na „služebně nejmladšího“ soudce (čl. 11 odst. 4), a nikoliv na místopředsedu. Čl. 8 odst. 2 mimo to stanoví, že předseda Ústavního soudu se musí účastnit jednání valného shromáždění, aby rozhodnutí, které tento orgán příjme, byly legitimní (s výjimkou volby nového předsedy Ústavního soudu, jak bylo popsáno výše), zatímco zákon z 22. července 2016 požaduje, aby se valného shromáždění účastnil předseda či místopředseda Ústavního soudu. Zákon navíc již místopředsedovi neumožňuje předsedat valnému shromáždění, na rozdíl od zákona z 22. července 2016. V čl. 17 odst. 1 prováděcího zákona se dále stanoví, že v době od zveřejnění tohoto zákona do okamžiku formálního jmenování nového předsedy Ústavního soudu stojí v čele Ústavního soudu soudce, kterého výkonem povinností předsedy Ústavního soudu pověřil prezident republiky (viz oddíl 5.3 níže).

50.

Společný účinek těchto ustanovení popírá specifické postavení místopředsedy jakožto zástupce předsedy Ústavního soudu. Postavení místopředsedy Ústavního soudu je uznáno v Ústavě. Ačkoliv Ústava roli místopředsedy nespecifikuje, ustanovení uvedená v předchozím odstavci podkopávají postavení místopředsedy a potenciálně vyvolávají otázky ohledně ústavnosti, což si žádá účinnou kontrolu jejich ústavnosti.

5.3. Jmenování „výkonného předsedy Ústavního soudu“

51.

V čl. 17 odst. 1 prováděcího zákona se stanoví: „Jestliže je v době mezi dnem následujícím po dni zveřejnění tohoto zákona a jmenováním předsedy Ústavního soudu třeba provést postup pro navrhování kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu podle článku 21, předsedá Ústavnímu soudu soudce Ústavního soudu, kterého prezident republiky svým rozhodnutím pověřil výkonem povinností předsedy Ústavního soudu.“ Článek 21 stanoví specifický postup pro výběr kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu, kteří mají být valným shromážděním navrženi prezidentovi republiky (viz výše).

52.

V čl. 17 odst. 2 se stanoví: „Prezident republiky vybere soudce pověřeného výkonem povinností předsedy Ústavního soudu ze soudců Ústavního soudu, kteří jsou služebně nejstarší, při zohlednění jejich působení u běžných soudů a ve funkcích v ústředních orgánech státní správy, které zahrnují uplatňování práva.“ V čl. 17 odst. 3 se stanoví, že v tomto případě se neuplatní nový postup pro výběr kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu stanovený zákonem o řízení a uspořádání.

53.

Čl. 16 odst. 1 prováděcího zákona stanoví: „Jestliže ke dni zveřejnění tohoto zákona valné shromáždění: 1) nebylo předsedou Ústavního soudu svoláno nebo 2) bylo předsedou Ústavního soudu svoláno způsobem, který je neslučitelný s požadavky zákona uvedeného v článku 3 nebo 3) nepředložilo prezidentovi republiky návrhy kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu nebo 4) předložilo prezidentovi republiky návrhy kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu, avšak prezident republiky předsedu Ústavního soudu nejmenoval nebo 5) zvolilo kandidáty na funkci předsedy Ústavního soudu v rozporu se zákonem uvedeným v článku 3, – postupuje se při navrhování kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu v souladu s pravidly stanovenými v článku 21 tohoto zákona.“

54.

V čl. 16 odst. 2 se stanoví: „V případech uvedených v odstavci 1 bodech (1)–(5) se všechny úkony a akty provedené v rámci postupu pro předkládání návrhů kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu prezidentovi republiky ruší.“

55.

Výkonnému předsedovi Ústavního soudu je až do doby jmenování nového předsedy Ústavního soudu svěřena řada pravomocí. Podle článku 18 prováděcího zákona má výkonný předseda umožnit „prosincovým soudcům“ zvoleným v rozporu se zákonem, aby vykonávali funkci ústavních soudců (viz oddíl 2 výše), a řídit nový postup výběru a plně vykonávat pravomoci předsedy Ústavního soudu až do té doby, dokud nebude jmenován nový předseda (69).

56.

Tato ustanovení, která prezidentovi republiky svěřují pravomoc jmenovat výkonného předsedu přímo, vyvolávají závažné obavy, pokud jde o zásady oddělení pravomocí a nezávislosti soudní moci, jak je zaručuje Ústava Polské republiky. Ústava především vůbec neupravuje funkci výkonného předsedy Ústavního soudu. Pravomoc jmenovat výkonného předsedu Ústavního soudu svěřená prezidentovi republiky zjevně odporuje čl. 194 odst. 2 Ústavy, který stanoví, že předseda a místopředseda Ústavního soudu jsou prezidentem republiky jmenováni „z kandidátů, které navrhne valné shromáždění soudců Ústavního soudu“, přičemž postup upravený prováděcím zákonem valnému shromáždění tuto roli odpírá. Rozsudek Ústavního soudu ze 7. listopadu 2016 potvrzuje, že kandidáty na funkci předsedy Ústavního soudu by mělo navrhnout valné shromáždění.

57.

Navíc se kritéria, na jejichž základě prezident republiky výkonného předsedu vybere, jeví svévolná. Předseda má být vybrán ze soudců Ústavního soudu, kteří jsou při zohlednění jejich působení u běžných soudů a ve funkcích v ústředních orgánech státní správy služebně nejstarší. Tato kritéria jsou svévolná, jelikož umožňují zvolit někoho, kdo nemá relevantní zkušenosti z oblasti soudnictví, ale má zkušenosti z ústředních orgánů státní správy, zatímco někdo s dlouhou zkušeností výlučně z Ústavního soudu, avšak bez zkušenosti z běžných soudů, zvolen být nemůže.

Tato ustanovení rovněž neberou v úvahu žádné předchozí úkony, které Ústavní soud v rámci postupu výběru provedl v době před tím, než nová právní úprava nabyla účinnosti. Ustanovení čl. 16 odst. 3 zákona z 22. července 2016 Ústavnímu soudu ukládají zahájit postup pro výběr kandidáta v době mezi 30. a 15. dnem před koncem funkčního období stávajícího předsedy. Ustanovení čl. 16 odst. 2 prováděcího zákona všechny úkony, které Ústavní soud v rámci výkonu této své povinnosti provedl, ruší. Takový zásah zákonodárné moci do rozhodnutí, která již Ústavní soud přijal, vyvolává obavy ohledně nezávislosti soudní moci a zásady loajální spolupráce mezi státními orgány.

5.4. Jmenování předsedkyně Ústavního soudu dne 21. prosince 2016

58.

Dne 19. prosince 2016 prezident republiky jmenoval soudkyni Julii Przyłębskou na pozici výkonné předsedkyně Ústavního soudu. Dne 20. prosince 2016 soudkyně Julia Przyłębska umožnila třem soudcům, kteří byli nominováni bez platného právního základu Sejmem během jeho 8. volebního období, aby se ujali své funkce v rámci Ústavního soudu, a svolala na stejný den zasedání valného shromáždění. S ohledem na krátkou lhůtu se jeden ze soudců nemohl účastnit a požádal o odložení zasedání na následující den. Soudkyně Julia Przyłębska jeho žádost odmítla a zasedání se nezúčastnilo rovněž dalších sedm soudců. Zasedání se účastnilo pouze šest soudců, včetně tří soudců nominovaných bez platného právního základu, a vybrali dva kandidáty – Julii Przyłębskou a Mariusze Muszyńského, kteří byli představeni jako kandidáti prezidentovi republiky. Dne 21. prosince 2016 jmenoval prezident republiky soudkyni Julii Przyłębskou do funkce předsedkyně Ústavního soudu.

59.

Komise se domnívá, že tento postup, jež vedl ke jmenování předsedkyně Ústavního soudu, je zásadně závadný z hlediska právního státu. Jak bylo vysvětleno výše, postup řídila výkonná předsedkyně, jejíž jmenování vyvolává závažné obavy týkající se zásad oddělení pravomocí a nezávislosti soudní moci chráněných polskou Ústavou. Navíc skutečnost, že v rámci postupu byla umožněna účast tří „prosincových soudců“, kteří byli nominováni bez platného právního základu novým Sejmem, činí celý postup výběru protiústavním (viz oddíl 2 níže). Obdobně pak platí, že výsledek tohoto postupu ovlivnilo i vyloučení právoplatně zvolených „říjnových soudců“, které celý postup učinilo neplatným. Značné obavy vyvolává také velice krátká lhůta svolání valného shromáždění a odmítnutí odkladu zasedání. V neposlední řadě je třeba uvést, že výběr kandidátů pouze šesti soudci je v rozporu s rozsudkem Ústavního soudu ze 7. listopadu 2016, podle nějž musí být čl. 194 odst. 2 Ústavy vykládán tak, že prezident republiky jmenuje předsedu Ústavního soudu z kandidátů, kteří obdrželi většinu hlasů valného shromáždění Ústavního soudu.

60.

Z těchto důvodů se Komise domnívá, že zmíněná ustanovení o jmenování výkonného předsedy Ústavního soudu a předsedy Ústavního soudu a jejich provedení ve dnech 19., 20. a 21. prosince 2016 závažným způsobem ohrožují legitimitu Ústavního soudu a v důsledku i efektivitu kontroly ústavnosti.

6. KONSTATOVÁNÍ SYSTÉMOVÉHO OHROŽENÍ PRÁVNÍHO STÁTU

61.

Z výše uvedených důvodů Komise dospěla k závěru, že ačkoliv některé připomínky zmíněné v jejím doporučení z 27. července 2016 byly vyřešeny, jiné důležité otázky zůstávají nadále nevyřešeny, přičemž v mezičase vyvstaly nové problémy. Komise proto zastává názor, že situace systémového ohrožení právního státu v Polsku, kterou prezentovala ve svém doporučení z 27. července 2016, nadále trvá. Zejména:

Pokud jde o složení Ústavního soudu, rozsudky Ústavního soudu z 3. a 9. prosince 2015 stále ještě nebyly provedeny; v důsledku toho se tři soudci, které v souladu se zákonem v říjnu 2015 nominoval Sejm ve svém 7. volebním období, nemohou nastoupit do úřadu soudců Ústavního soudu. Řešení je ale v nedohlednu, jelikož tři nové zákony přijaté v listopadu a prosinci 2016 (70) vyžadují, aby do úřadu soudce nastoupili tři soudci, které v rozporu se zákonem nominoval Sejm ve svém 8. volebním období. Absence tří soudců nominovaných v souladu se zákonem v říjnu 2015 v 7. volebním období Sejmu navíc v kombinaci s požadavky na usnášeníschopnost, které zůstávají vysoké, již v různých případech ohrozil fungování Ústavního soudu, neboť se nepodařilo naplnit kvorum pro platnost rozhodnutí valného shromáždění či rozsudku přijatého v plénu.

Pokud jde o zveřejňování rozsudků, dosud nebyl v Úředním věstníku zveřejněn rozsudek Ústavního soudu z 9. března 2016. Vláda Polské republiky navíc odmítá zveřejnit rozsudek z 11. srpna 2016 týkající se zákona z 22. července 2016, o Ústavním soudu, a všechny ostatní rozsudky přijaté po tomto datu, včetně rozsudku ze 7. listopadu 2016 týkajícího se ustanovení zákona z 22. července 2016, o výběru kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu. V důsledku toho přetrvává nejistota ohledně právní úpravy činnosti Ústavního soudu a ohledně účinků jeho rozsudků. Komise poznamenává, že zákon o řízení a uspořádání obsahuje ustanovení, která předsedovi Ústavního soudu svěřují pravomoc nařídit zveřejnění rozsudků (71). Prováděcí zákon nicméně stále brání zveřejnění některých rozsudků, které Ústavní soud přijal, včetně rozsudků uvedených výše (72).

Pokud jde o účinnost kontroly ústavnosti, Komise zastává názor, že ačkoliv ve srovnání se zákonem z 22. července 2016 lze konstatovat posun k lepšímu, tři nové zákony přijaté v prosinci 2016 obsahují řadu ustanovení, která nerespektují dřívější rozsudky Ústavního soudu a ve srovnání s problematickými body určenými v doporučení z 27. července 2016 přinášejí nové obavy.

Tyto nové obavy se týkají zejména disciplinárního řízení, možnosti předčasného odchodu do důchodu, nových požadavků kladených na soudce Ústavního soudu, významných změn ve vnitřní organizaci Ústavního soudu, postupu pro výběr kandidátů na funkci předsedy a místopředsedy Ústavního soudu, role místopředsedy Ústavního soudu a jmenování výkonného předsedy Ústavního soudu.

Komise především zastává názor, že legitimita Ústavního soudu a v důsledku i efektivita ústavního přezkumu je závažným způsobem ohrožena kombinovaným účinkem ustanovení týkajících se jmenování výkonného předsedy Ústavního soudu, postupu pro výběr kandidátů na funkci předsedy a odmítnutím uvést do úřadu soudce zvolené Sejmem v jeho 7. volebním období, a také tím, že je prosazováno, aby do úřadu nastoupili tři soudci nominovaní bez platného právního základu Sejmem v jeho 8. volebním období. Komise je dále toho názoru, že dokud nebudou do funkce soudců Ústavního soudu uvedeni tři soudci, kteří byli v říjnu 2015 v souladu se zákonem nominováni Sejmem v jeho 7. volebním období, bude postup výběru nového předsedy Ústavního soudu trpět zásadními vadami.

6)	Komise rovněž poznamenává, že harmonogram přijetí těchto tří zákonů a absence odpovídajícího vacatio legis u řady klíčových ustanovení brání Ústavnímu soudu v tom, aby tato ustanovení podrobil ústavnímu přezkumu dříve, než vstoupí v platnost.

Polské orgány navíc nadále podnikají kroky a činí veřejná prohlášení, která podkopávají legitimitu a efektivitu Ústavního soudu, a to včetně zahájení trestněprávního šetření proti předsedovi Ústavního soudu. Komise připomíná zásadu loajální spolupráce mezi státními orgány, která je v demokratickém právním státě ústavní podmínkou, jak ve svých stanoviscích zdůrazňuje Benátská komise.

62.

Komise je znepokojena zejména důsledky této situace systémového ohrožení právního státu.

Skutečnost, že Ústavnímu soudu je bráněno v zajišťování účinné kontroly ústavnosti, negativně ovlivňuje integritu, stabilitu a řádné fungování tohoto soudu, který je jednou z klíčových záruk právního státu v Polsku. Byl-li zaveden systém ústavního soudnictví, představuje jeho účinné fungování jeden z klíčových prvků právního státu. Za současných okolností již není nadále možné účinně garantovat ústavnost zákonů Polské republiky (73).

Důvěra v právní řád Polské republiky byla co do své integrity a soudržnosti vážně poškozena tím, že vláda Polské republiky odmítla zveřejnit rozsudky Ústavního soudu. To potvrzuje i skutečnost, že Nejvyšší soud považoval za nezbytné vydat usnesení (74), ve kterém konstatoval, že rozsudky Ústavního soudu jsou závazné i v případě, že nebyly zveřejněny. Obdobně se vyjádřil i předseda Nejvyššího správního soudu (75) a další orgány, zejména Polská státní soudní rada (76), Komora obhájců (77) a Advokátní komora (78).

Dodržování zásady právního státu není pouhým předpokladem ochrany všech základních hodnot uvedených ve článku 2 SEU. Jde rovněž o podmínku dodržování všech práv a povinností plynoucích ze Smluv a z mezinárodního práva a předpoklad zajištění vzájemné důvěry občanů, podnikatelů a státních orgánů v právní systémy všech ostatních členských států.

63.

Komise podotýká, že za období jednoho roku bylo přijato šest po sobě jdoucích legislativních aktů, které se týkají Ústavního soudu. Takový legislativní aktivismus bez řádné konzultace se všemi dotčenými zúčastněnými subjekty a bez loajální spolupráce mezi státními orgány poškozuje stabilitu, integritu a řádné fungování Ústavního soudu.

7. DOPORUČENÁ OPATŘENÍ

64.

Komise doporučuje, aby orgány Polské republiky urychleně přijaly odpovídající opatření k odstranění systémového ohrožení právního státu.

65.

Komise zejména doporučuje, aby orgány Polské republiky přijaly následující opatření, která byla uvedena již v doporučení z 27. července 2016:

plně provést rozsudky Ústavního soudu z 3. a 9. prosince 2015, které požadují, aby bylo třem soudcům nominovaným v souladu se zákonem v říjnu 2015 předchozím zákonodárným sborem umožněno nastoupit do úřadu soudců Ústavního soudu a aby do tohoto úřadu naopak nenastoupili tři soudci nominovaní bez platného právního základu novým zákonodárným sborem, aniž by byli právoplatně zvoleni; z tohoto důvodu se požaduje, aby prezident republiky bezodkladně přijal slib od třech soudců zvolených předešlým zákonodárným sborem;

b)	zveřejnit a plně provést rozsudky Ústavního soudu z 9. března 2016, rozsudek z 11. srpna 2016 týkající se zákona z 22. července 2016 o Ústavním soudu a ostatní rozsudky vydané po tomto datu, jakož i budoucí rozsudky;

c)	zajistit, aby každá reforma zákona o Ústavním soudu respektovala rozsudky Ústavního soudu a stanoviska Benátské komise, a dále zajistit, aby nebyla ohrožena efektivita Ústavního soudu jako záruky dodržování Ústavy;

d)	zdržet se kroků a veřejných prohlášení, které mohou podkopat legitimitu a efektivitu Ústavního soudu.

66.

Nad rámec těchto opatření Komise doporučuje, aby polské orgány:

e)	zajistily, aby Ústavní soud mohl bezodkladně provést účinný přezkum ústavnosti zákona o postavení soudců, zákona o řízení a uspořádání a prováděcího zákona a aby dotčené rozsudky byly bezodkladně zveřejněny a plně provedeny;

zajistily, aby nebyl jmenován nový předseda Ústavního soudu, dokud nebudou zveřejněny ty rozsudky Ústavního soudu týkající se ústavnosti nových zákonů, které dosud nebyly zveřejněny a plně provedeny, a dokud nenastoupí do úřadu tři soudci, kteří byli v souladu se zákonem v říjnu 2015 nominováni Sejmem v jeho 7. volebním období;

g)	zajistily, aby do doby, než bude v souladu se zákonem jmenován nový předseda Ústavního soudu, jeho místo zaujal místopředseda Ústavního soudu, nikoli výkonný předseda nebo osoba, která byla jmenována do funkce předsedy Ústavního soudu dne 21. prosince 2016.

67.

Komise zdůrazňuje, že pro nalezení řešení současné situace je naprosto zásadní loajální spolupráce, která je mezi jednotlivými státními orgány v právním státě vyžadována.

68.

Komise vyzývá vládu Polské republiky, aby problémy identifikované v tomto doporučení vyřešila do dvou měsíců po jeho obdržení a aby Komisi informovala o krocích, které v této záležitosti podnikne.

69.

Komise rovněž připomíná, že doporučení přijatá v rámci postupu pro posílení právního státu nebrání přímé aktivaci mechanismů uvedených v článku 7 SEU, pokud by náhlé zhoršení situace v členském státě vyžadovalo silnější reakci EU (79).

70.

Komise je na základě tohoto doporučení připravena vést s vládou Polské republiky konstruktivní dialog.

V Bruselu dne 21. prosince 2016.

Za Komisi

Frans TIMMERMANS

první místopředseda

(1) Doporučení Komise (EU) 2016/1374 ze dne 27. července 2016 v otázce právního státu v Polsku (Úř. věst. L 217, 12.8.2016, s. 53).

(2) Sdělení „Nový postup EU pro posílení právního státu“, COM(2014) 158 final.

(3) Viz COM(2014) 158 final, oddíl 2, příloha I.

(4) K 39/16.

(5) Čl. 38 odst. 3–6, čl. 61 odst. 6, čl. 83 odst. 2, články 84–87 a 89 zákona z 22. července 2016.

(6) Čl. 26 odst. 1 bod 1 písm. g) a čl. 68 odst. 5–7 zákona z 22. července 2016.

(7) Čl. 38 odst. 3–6), čl. 61 odst. 3, čl. 61 odst. 6, čl. 68 odst. 5–7, čl. 83 odst. 2 zákona z 22. července 2016.

(8) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2016 o nedávném vývoji v Polsku a jeho dopadu na základní práva, jak je stanoví Listina základních práv Evropské unie (2016/2774(RSP)).

(9) Stanovisko č. 860/2016, CDL-AD(2016)026.

(10) K 44/16.

(11) Viz usnesení předsedy Ústavního soudu ze dne 7. listopadu 2016.

(12) Oddíl 2.

(13) Viz rovněž čl. 6 odst. 7.

(14) Stanovisko č. 860/2016, CDL-AD(2016)026, odstavec 106.

(15) Viz článek 5.

(16) Viz čl. 6 odst. 1 a čl. 11 odst. 5.

(17) Viz čl. 18 odst. 2 a čl. 21 odst. 2.

(18) Stanovisko č. 833/2015, CDL-AD(2016)001, odstavec 136.

(19) Viz poznámky pod čarou k odstavci 7.

(20) Viz odstavec 23 doporučení.

(21) Stanovisko č. 860/2016, odstavec 101; stanovisko č. 833/2015, odstavce 43, 142 a 143.

(22) Článek 188 Ústavy.

(23) Článek 189 Ústavy.

(24) Článek 198 Ústavy odkazuje k prezidentovi republiky, předsedovi vlády a členům vlády, předsedovi Polské národní banky, předsedovi Nejvyššího kontrolního úřadu, členům Národní rady pro televizní a rozhlasové vysílání, osobám, které předseda vlády pověřil řízením ministerstva, a vrchnímu veliteli ozbrojených sil.

(25) Článek 126 Ústavy.

(26) Viz oddíl 4.2.1 doporučení.

(27) Viz oddíl 4.2.3 doporučení.

(28) Viz oddíl 4.2.7 doporučení.

(29) Viz oddíl 4.2.6 doporučení.

(30) Viz oddíl 4.2.8 doporučení.

(31) Viz odstavec 43 doporučení.

(32) Viz 19. bod odůvodnění výše.

(33) Čl. 24 odst. 1 stanoví: „Soudci Ústavního soudu podléhají disciplinárnímu řízení vedenému Ústavním soudem, jestliže poruší zákon, ohrozí důstojnost úřadu soudce Ústavního soudu, poruší etický kodex soudce Ústavního soudu, nebo se dopustí jiného neetického jednání, které by mohlo narušit důvěru v jejich nestrannost či nezávislost.“

(34) Čl. 11 odst. 3 zákona o postavení soudců stanovuje pravidla pro kapitálovou účast soudců Ústavního soudu ve společnostech; článek 13 upravuje povinnost soudců Ústavního soudu předkládat prohlášení o činnosti svého manžela či manželky; článek 14 upravuje povinnost soudců Ústavního soudu předkládat majetkové přiznání.

(35) Čl. 11 odst. 3.

(36) Článek 14.

(37) Článek 13.

(38) Viz stanovisko Nejvyššího soudu ve věci návrhu zákona o postavení soudců ze dne 12. října 2016.

(39) Články 16–32 obsahují podrobná ustanovení týkající se soudní kanceláře Ústavního soudu a kanceláře právní služby Ústavního soudu.

(40) Článek 11.

(41) Článek 13.

(42) Článek 23 stanoví, že následující články nabydou účinnosti den po jejich zveřejnění: články 1–3, 12 a 16–22. Následující články nabydou účinnosti dne 1. ledna 2018: články 4–5 a 8. Ostatní články navrhovaného zákona nabydou účinnosti 14 dní po jeho zveřejnění. Články, které nabydou účinnosti den po zveřejnění zákona, se mimo jiné týkají jmenování „výkonného předsedy Ústavního soudu“, začlenění tří „prosincových soudců“ zvolených v rozporu se zákonem a nový postup volby kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu.

(43) Viz článek 1 a 2 prováděcího zákona. Ostatní články těchto dvou zákonů nabydou účinnosti 14 dní po zveřejnění. Pouze články 16–32 zákona o řízení a uspořádání nabydou účinnosti dne 1. ledna 2018.

(44) Viz článek 3 a 23. Pouze čl. 18 odst. 1, 4 a 5 zákona o organizačních a správních pracovních podmínkách Ústavního soudu a úřadu Ústavního soudu z 22. července mají zůstat v platnosti až do 1. ledna 2018.

(45) Zákon z 30. prosince 2015, kterým se mění zákon o vysílání, zveřejněný v Úředním věstníku dne 7. ledna 2016, položka 25.

(46) Zákon z 30. prosince 2015, kterým se mění zákon o státní službě a některé jiné zákony, zveřejněný v Úředním věstníku dne 8. ledna 2016, položka 34.

(47) Zákon z 15. ledna 2016, kterým se mění zákon o policii a další zákony, zveřejněný v Úředním věstníku dne 4. února 2016, položka 147.

(48) Zákon z 28. ledna 2016 o státním zastupitelství, zveřejněný v Úředním věstníku dne 15. února 2016, položka 177; zákon z 28. ledna 2016 – prováděcí nařízení zákona o státním zastupitelství, zveřejněný v Úředním věstníku dne 15. února 2016, položka 178.

(49) Zákon z 18. března 2016 o veřejném ochránci práv a změně některých dalších zákonů. Tento zákon byl podepsán prezidentem republiky dne 4. května 2016.

(50) Zákon z 22. června 2016 o Národní radě pro média. Tento zákon byl podepsán prezidentem republiky dne 27. června 2016.

(51) Zákon z 10. června 2016 o boji proti terorismu. Tento zákon byl podepsán prezidentem republiky dne 22. června 2016. Komise si je rovněž vědoma toho, že dne 5. května 2016 ministr spravedlnosti předložil Národnímu legislativnímu centru nový zákon, kterým se mění zákon o Státní soudní radě a některé další zákony.

(52) Zákon z 30. prosince 2015, kterým se mění zákon o vysílání, zveřejněný v Úředním věstníku dne 7. ledna 2016, položka 25, a zákon z 22. června 2016 o Národní radě pro média. Tento zákon byl podepsán prezidentem republiky dne 27. června 2016.

(53) K13/16.

(54) Zákon z 30. prosince 2015, kterým se mění zákon o státní službě a některé jiné zákony, zveřejněný v Úředním věstníku dne 8. ledna 2016, položka 34.

(55) Dopis prvního místopředsedy Timmermanse ze dne 1. února 2016 adresovaný ministru spravedlnosti Ziobrovi; dopis prvního místopředsedy Timmermanse ze dne 3. března 2016 adresovaný ministru zahraničních věcí Waszczykowskému.

(56) Zákon z 15. ledna 2016, kterým se mění zákon o policii a další zákony, zveřejněný v Úředním věstníku dne 4. února 2016, položka 147.

(57) Stanovisko č. 839/2016. CDL-AD(2016)012.

(58) Zákon z 10. června 2016 o boji proti terorismu. Tento zákon byl podepsán prezidentem republiky dne 22. června 2016.

(59) Zákon z 13. prosince 2016, kterým se mění shromažďovací zákon. Nebyl doposud podepsán prezidentem republiky

(60) Článek 11.

(61) Ve svém rozsudku ze 7. listopadu 2016 Ústavní soud zkoumal ústavnost ustanovení zákona z 22. července 2016, která se týkají výběru kandidátů na funkci předsedy Ústavního soudu. Viz odstavec 46.

(62) Viz 19. bod odůvodnění.

(63) Článek 21.

(64) Článek 11.

(65) Čl. 21 odst. 2 prováděcího zákona; čl. 11 odst. 5 zákona o řízení a uspořádání.

(66) Čl. 21 odst. 7–12 a článek 22 prováděcího zákona; čl. 11 odst. 7–15 zákona o řízení a uspořádání.

(67) Stanovisko č. CDL-AD(2016)026, odstavce 30 a 124.

(68) Čl. 11 odst. 15 zákona o řízení a uspořádání.

(69) Článek 18 prováděcího zákona stanoví, že výkonný předseda Ústavního soudu řídí práci Ústavního soudu a zastupuje Ústavní soud navenek, přiděluje případy soudcům Ústavního soudu, kteří složili slib, vykonává úkony v oblasti pracovněprávních vztahů zaměstnanců kanceláře Ústavního soudu a vykonává další pravomoci a povinnosti svěřené předsedovi či výkonnému předsedovi Ústavního soudu prováděcím zákonem.

(70) Článek 5 zákona o postavení soudců, čl. 6 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 zákona o řízení a uspořádání a čl. 18 odst. 2 a čl. 21 odst. 2 prováděcího zákona.

(71) Čl. 114 odst. 2.

(72) Článek 19.

(73) Podle článku 188 Ústavy Polské republiky je Ústavní soud odpovědný za rozhodování o souladu zákonů a mezinárodních smluv s Ústavou, o souladu zákonů s ratifikovanými mezinárodními smlouvami, jejichž ratifikace vyžaduje předchozí souhlas ve formě zákona, o souladu právních předpisů vydaných ústředními státními orgány s Ústavou, ratifikovanými mezinárodními smlouvami a zákony, o souladu účelu a činnosti politických stran s Ústavou a o žalobách ve věcech porušení Ústavy. Podle článku 189 Ústavy Ústavní soud rovněž řeší kompetenční spory mezi ústředními ústavními orgány Polské republiky.

(74) Usnesení valného shromáždění Nejvyššího soudu Polska z 26. dubna 2016

(75) Usnesení předsedy Nejvyššího správního soudu z 27. dubna 2016.

(76) Prohlášení Polské státní soudní rady ze 7. dubna 2016.

(77) Usnesení Komory obhájců z 12. března 2016.

(78) Prohlášení Advokátní komory z 12. března 2016.

(79) Oddíl 4.1 sdělení „Nový postup EU pro posílení právního státu“, COM(2014) 158 final.

		ISSN 1977-0626
Úřední věstník Evropské unie		L 22

České vydání	Právní předpisy	Ročník 60 27. ledna 2017

Obsah		II Nelegislativní akty	Strana
		NAŘÍZENÍ
	*	Nařízení Rady (EU) 2017/135 ze dne 23. ledna 2017, kterým se mění nařízení (EU) 2016/1903, kterým se pro rok 2017 stanoví rybolovná práva pro některé populace ryb a skupiny populací ryb v Baltském moři	1
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/136 ze dne 16. ledna 2017, kterým se schvaluje změna specifikace názvu zapsaného do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení, která není menšího rozsahu (Ossau-Iraty (CHOP))	4
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/137 ze dne 16. ledna 2017, kterým se schvaluje změna specifikace názvu zapsaného do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení, která není menšího rozsahu (Pomme de terre de l'île de Ré (CHOP))	5
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/138 ze dne 16. ledna 2017 o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Raclette de Savoie (CHZO))	6
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/139 ze dne 25. ledna 2017, kterým se mění nařízení (ES) č. 1484/95, pokud jde o určení reprezentativních cen v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin	8
	*	Nařízení komise (EU) 2017/140 ze dne 26. ledna 2017, kterým se určuje referenční laboratoř EU pro nákazy vyvolané capripoxviry (nodulární dermatitida a neštovice ovcí a koz), stanoví další odpovědnosti a úkoly této laboratoře a mění příloha VII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ( 1 )	10
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/141 ze dne 26. ledna 2017 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některého příslušenství (fitinků) pro trouby a trubky, pro svařování na tupo, z nerezavějící oceli, též dokončeného, pocházejícího z Čínské lidové republiky a Tchaj-wanu	14
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/142 ze dne 26. ledna 2017, kterým se po dvou sté padesáté osmé mění nařízení Rady (ES) č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s organizacemi ISIL (Dá'iš) a Al-Kajdá	54
		Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/143 ze dne 26. ledna 2017 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny	56
		Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/144 ze dne 26. ledna 2017 o vydávání dovozních licencí pro rýži v rámci celních kvót otevřených pro podobdobí měsíce ledna 2017 prováděcím nařízením (EU) č. 1273/2011	58
		ROZHODNUTÍ
	*	Rozhodnutí Komise (EU) 2017/145 ze dne 25. ledna 2017 o zachování odkazu na harmonizovanou normu EN 14904:2006 Povrchy pro sportoviště – Halové povrchy pro víceúčelové použití: Specifikace v Úředním věstníku Evropské unie s omezením podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ( 1 )	62
		DOPORUČENÍ
	*	Doporučení Komise (EU) 2017/146 ze dne 21. prosince 2016 v otázce právního státu v Polsku komplementární k doporučení (EU) 2016/1374	65
		AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU
	*	Rozhodnutí Rady stabilizace a přidružení EU–Bosna a Hercegovina č. 1/2016 ze dne 9. prosince 2016, kterým se nahrazuje Protokol 2 k Dohodě o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé o definici pojmu původní produkty a metodách správní spolupráce [2017/147]	82

„Druh:	Treska obecná Gadus morhua		Oblast:	Subdivize 22–24 (COD/3BC+24)
Dánsko		2 444
Německo		1 194
Estonsko		54
Finsko		48
Lotyšsko		202
Litva		131
Polsko		654
Švédsko		870
Unie		5 597
TAC		5 597 (5)		Analytický TAC Ustanovení čl. 3 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužijí. Článek 4 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije. Ustanovení čl. 15 odst. 9 nařízení (EU) č. 1380/2013 se nepoužijí.

Kód KN	Popis zboží	Reprezentativní cena (EUR/100 kg)	Jistota uvedená v článku 3 (EUR/100 kg)	Původ (1)
0207 12 10	Kuřata 70 % – oškubaná, vykuchaná, bez hlavy a běháků, bez krku, srdce, jater a svalnatého žaludku, nebo jinak předkládaná, zmrazená	118,5	0	AR
0207 12 90	Kuřata 65 % – oškubaná, vykuchaná, bez hlavy a běháků, bez krku, srdce, jater a svalnatého žaludku, nebo jinak předkládaná, zmrazená	143,6	0	AR
0207 12 90		169,9	0	BR
0207 14 10	Dělené maso, vykostěné, z kohoutů a slepic druhu Gallus domesticus, zmrazené	283,3	5	AR
		181,7	39	BR
		284,9	5	CL
		228,5	21	TH
0207 27 10	Dělené maso, vykostěné, z krůt, zmrazené	335,5	0	BR
0207 27 10	Dělené maso, vykostěné, z krůt, zmrazené	344,5	0	CL
0408 91 80	Vejce bez skořápky, sušená	350,2	0	AR
1602 32 11	Tepelně neupravené přípravky z kohoutů nebo slepic druhu Gallus domesticus	181,4	34	BR

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kód třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0702 00 00	IL	197,9
	MA	130,3
	SN	268,2
	TR	158,7
	ZZ	188,8
0707 00 05	MA	80,2
	TR	205,8
	ZZ	143,0
0709 91 00	EG	168,8
0709 91 00	ZZ	168,8
0709 93 10	MA	276,3
	TR	243,9
	ZZ	260,1
0805 10 22 , 0805 10 24 , 0805 10 28	EG	43,6
	MA	45,0
	TN	60,1
	TR	74,6
	ZZ	55,8
0805 21 10 , 0805 21 90 , 0805 29 00	EG	83,8
	IL	136,4
	JM	109,0
	MA	83,0
	TR	86,8
	ZZ	99,8
0805 22 00	IL	139,7
	MA	77,0
	ZZ	108,4
0805 50 10	EG	85,5
	TR	75,8
	ZZ	80,7
0808 10 80	CN	145,5
	US	124,9
	ZZ	135,2
0808 30 90	CL	307,7
	CN	92,7
	TR	154,0
	ZA	84,4
	ZZ	159,7


	(1) Text s významem pro EHP.