(1)

Na základě antidumpingového šetření (dále jen „původní šetření“) Rada prováděcím nařízením Rady (EU) č. 965/2010 (2) uložila konečné antidumpingové clo na dovoz glukonátu sodného s číslem dle Evropského celního seznamu chemických látek (CUS) 0023277-9 a registračním číslem Chemical Abstracts Service (CAS) 527-07-1, v současnosti kódu KN ex 2918 16 00 (kód TARIC 2918160010) (dále jen „glukonát sodný“), pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále také „ČLR“ nebo „dotčená země“).

(2)

Původní opatření měla podobu valorického cla s výší sazby 53,2 %, z nichž byly vyňaty společnosti Shandong Kaison Biochemical Co., Ltd (5,6 %) a Qingdao Kehai Biochemistry Co., Ltd (27,1 %).

(3)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti (3) stávajících opatření obdržela Komise dne 1. července 2015 žádost o zahájení přezkumu těchto opatření před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (4).

(4)

Žádost podali dva výrobci v Unii, společnost Jungbunzlauer S.A a společnost Roquette Italia S.p.A. (dále jen „žadatelé“).

(5)

Žádost byla odůvodněna tím, že pozbytí platnosti uvedených opatření by pravděpodobně mělo za následek pokračování dumpingu a přetrvání nebo obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(6)

Dne 27. října 2015 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu glukonátu sodného pocházejícího z ČLR do Unie, a to na základě čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009. V Úředním věstníku Evropské unie (5) uveřejnila příslušné oznámení (dále jen „oznámení o zahájení řízení“).

(7)

Komise v oznámení o zahájení řízení uvedla, že zamýšlí jako třetí zemi s tržním hospodářstvím (dále jen „srovnatelný trh“), ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, použít Spojené státy americké (dále jen „USA“) stejně jako v původním šetření. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby vznesly své připomínky k vhodnosti této volby. Žádná ze stran připomínky nevznesla.

(8)

Komise si vyžádala informace týkající se výrobců glukonátu sodného v jiných možných srovnatelných zemích a kontaktovala Kanadu, Indii, Japonsko, Pákistán, Srbsko, Jihoafrickou republiku, Jižní Koreu, Švýcarsko a USA, kde vyzvala všechny známé výrobce glukonátu sodného v těchto zemích, aby poskytli nezbytné informace. Jedna kanadská společnost odpověděla, že glukonát sodný nevyrábí, ale obchoduje s ním. Odpověď na dotazník a souhlas s inspekcí na místě poskytl pouze jeden americký výrobce.

(9)

V oznámení o zahájení řízení Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak šetření zúčastnit. Navíc Komise o zahájení šetření výslovně informovala známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce, čínské orgány, známé dovozce a uživatele a vyzvala je k účasti.

(10)

Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost písemně vyjádřit své stanovisko k situaci a požádat o slyšení ve lhůtě uvedené v oznámení o zahájení řízení. Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a prokázaly, že mají konkrétní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty. Zúčastněné strany také dostaly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(11)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(12)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny známé vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení. Komise kromě toho požádala zastoupení Čínské lidové republiky při Evropské unii, aby označilo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít o účast na šetření zájem.

(13)

Požadované informace poskytl a se zařazením do vzorku souhlasil pouze jeden vyvážející výrobce v dotčené zemi. Výběr vzorku proto nebyl nutný.

(14)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala čtyři známé dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení.

(15)

Požadované informace poskytli a se zařazením do vzorku souhlasili dva dovozci, kteří nejsou ve spojení. Vzhledem k takto nízkému počtu Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

(16)

Komise zaslala dotazníky dvěma výrobcům v Unii, dvěma dovozcům, kteří nejsou ve spojení, osmi známým uživatelům, deseti velkoobchodníkům, čínskému vyvážejícímu výrobci, který se přihlásil během výběru vzorku, a jednomu výrobci v USA, které byly stanoveny jako srovnatelný trh.

(17)

Odpovědi na dotazník přišly od dvou výrobců v Unii, dvou dovozců, kteří nejsou ve spojení, jednoho uživatele, pěti velkoobchodníků, čínského vyvážejícího výrobce a výrobce na srovnatelném trhu.

(18)

Komise si opatřila a ověřila veškeré podklady, které považovala za nezbytné ke stanovení pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení dumpingu a ke stanovení újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(19)

Šetření pravděpodobnosti pokračování nebo obnovení dumpingu a újmy se týkalo období od 1. října 2014 do 30. září 2015 (dále jen „období přezkumného šetření“ nebo „OPŠ“). Zkoumání trendů, které mají význam pro posouzení pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení újmy, se týkalo období od 1. ledna 2012 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(20)

Výrobkem, který je předmětem tohoto přezkumu, je suchý glukonát sodný s číslem dle Evropského celního seznamu chemických látek (CUS) 0023277-9 a registračním číslem Chemical Abstracts Service (CAS) 527-07-1, pocházející z ČLR (dále jen „dotčený výrobek“ nebo „glukonát sodný“), v současnosti kódu KN ex 2918 16 00 (kód TARIC 2918160010).

(21)

Suchý glukonát sodný se používá zejména ve stavebnictví jako zpomalovač tuhnutí a prostředek pro zvyšování plasticity betonu a v jiných průmyslových odvětvích jako povrchová úprava kovů (odstranění rzi, oxidů a mastnoty) a pro čištění lahví a průmyslových zařízení. Výrobek lze používat rovněž v potravinářském a farmaceutickém průmyslu.

(22)

Dotčený výrobek má několik typů, které jsou v dotazníku definovány pomocí kontrolních čísel výrobku (dále jen „PCN“). Jak bylo stanoveno v původním šetření, každé PCN zohledňuje čistotu, velikost částic a balení.

(23)

Šetření ukázalo, že suchý glukonát sodný vyráběný a prodávaný výrobním odvětvím Unie v Unii, suchý glukonát sodný vyráběný a prodávaný na domácím trhu v USA, které byly vybrány jako srovnatelná země, jak je vysvětleno v 60. až 62. bodě odůvodnění, suchý glukonát sodný vyráběný a prodávaný na domácím trhu v Číně a suchý glukonát sodný vyráběný v Číně a prodávaný v Unii mají v zásadě stejné základní fyzikální a technické vlastnosti a použití.

(24)

Komise proto dospěla k závěru, že tyto výrobky jsou ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení obdobné.

(25)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení bylo zkoumáno, zda je pravděpodobné, že by pozbytí platnosti stávajících opatření vedlo k pokračování nebo obnovení dumpingu.

(26)

Jak bylo zmíněno v 13. bodě odůvodnění výše, na současném šetření spolupracoval pouze jeden čínský vyvážející výrobce. Tato společnost obsáhla v období přezkumného šetření celý objem vývozu glukonátu sodného z ČLR do Unie. Komise proto dospěla k názoru, že k posouzení vývozní ceny a dumpingového rozpětí během období přezkumného šetření má dostatek informací (viz oddíl 3.2).

(27)

Tento vyvážející výrobce ale představuje pouze 2 % až 7 % celkové výrobní kapacity a pouze 5 % až 10 % celkové výroby glukonátu sodného v ČLR. Kromě toho se jeho vývoz do třetích zemí během období přezkumného šetření pohyboval pouze mezi 23 % až 28 % celkového vývozu z ČLR do třetích zemí (přesnou váhu jediného spolupracujícího čínského vyvážejícího výrobce ve srovnání s celkovou čínskou výrobní kapacitou, celkovou výrobou a celkovým vývozem nelze z důvodů zachování důvěrnosti zveřejnit). Z tohoto důvodu a vzhledem k tomu, že další výrobci glukonátu sodného z ČLR nespolupracovali, Komise usoudila, že pro posouzení pravděpodobnosti pokračování nebo obnovení dumpingu nemá dostatečné informace a za účelem posouzení vývoje dovozu v případě zrušení opatření bylo v souladu s článkem 18 základního nařízení nutné vycházet z dostupných údajů (viz oddíl 3.3).

(28)

Čínské orgány byly řádně informovány, že vzhledem ke slabé spolupráci čínských vyvážejících výrobců může Komise uplatnit článek 18 základního nařízení. V tomto ohledu nebyly obdrženy žádné připomínky.

(29)

Zjištění v oddílu 3.3 byla tedy stanovena na základě dostupných údajů. Za tímto účelem byly použity informace poskytnuté spolupracujícím vyvážejícím výrobcem, žádost o přezkum před pozbytím platnosti, podání žadatelů, statistické údaje Eurostatu, údaje shromážděné členskými státy podle čl. 14 odst. 6 základního nařízení („databáze podle čl. 14 odst. 6“) a veřejně dostupné informace na internetu (6). Pokud jde o databázi čínské vývozní statistiky, kódovací struktura glukonátu sodného zahrnovala i jiné výrobky, které nejsou předmětem tohoto šetření, a proto objem samotného glukonátu sodného nebylo možné v databázi identifikovat. Tento zdroj informací proto nemohl být použit.

(30)

V původním šetření bylo jedinému čínskému spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci v současném šetření (SKB) přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství. Proto bylo stanovení běžné hodnoty pro tohoto vyvážejícího výrobce založeno na základě údajů o jeho vlastní výrobě a prodeji.

(31)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje spolupracujícího vyvážejícího výrobce reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu tohoto vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku vyváženého během období přezkumného šetření do Unie. Celkový objem prodeje obdobného výrobku tohoto spolupracujícího vyvážejícího výrobce na domácím trhu tedy reprezentativní byl.

(32)

Komise následně určila typy výrobků prodávané na domácím trhu, které byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobků prodávanými na vývoz do Unie.

(33)

Poté Komise u každého typu výrobku (jak je uvedeno v 22. bodě odůvodnění) prodávaného spolupracujícím vyvážejícím výrobcem, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, prověřovala, zda je objem jeho prodeje na domácím trhu reprezentativní v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Domácí prodej určitého typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období přezkumného šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje na vývoz do Unie. Komise zjistila, že v případě jednoho typu výrobku neexistoval z důvodu rozdílného balení žádný domácí prodej, zatímco u ostatních typů výrobku byl domácí prodej reprezentativní.

(34)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období přezkumného šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(35)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(36)

V tomto případě je běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období přezkumného šetření.

(37)

Běžná hodnota je skutečná cena jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období přezkumného šetření, pokud:

(38)

Z analýzy domácího prodeje vyplynulo, že 18 % až 23 % veškerého domácího prodeje bylo ziskových a že vážená průměrná prodejní cena byla vyšší než výrobní náklady. Proto byla běžná hodnota vypočtena jako vážená průměrná cena pouze u ziskových prodejních transakcí.

(39)

V případě jednoho typu výrobku bez domácího prodeje v běžném obchodním styku vypočítala Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(40)

Běžná hodnota byla vypočtena tak, že k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež během období přezkumného šetření vznikly spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci, byly připočteny tyto položky:

(41)

Jediný spolupracující vyvážející výrobce vyvážel do Unie přímo nezávislým odběratelům. Proto byla vývozní cena cenou skutečně zaplacenou nebo cenou, kterou je třeba za dotčený výrobek při prodeji na vývoz do Unie zaplatit v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(42)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu na základě ceny ze závodu.

(43)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení o rozdíly, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny. Úpravy byly provedeny u nákladů na manipulaci, nakládku a u vedlejších nákladů v dotčené zemi, u nákladů na dopravu (vnitrozemskou a námořní), pojištění, balení, úvěrové náklady a u DPH bez nároku na odpočet.

(44)

Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(45)

Na základě toho činilo stanovené vážené průměrné dumpingové rozpětí vyjádřené jako procento ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením během období přezkumného šetření 2,6 %. Na úroveň tohoto dumpingového rozpětí je třeba nahlížet v souvislosti se skutečností, že během období přezkumného šetření vyvážel z ČLR na trh Unie pouze jediný čínský vyvážející výrobce, kterému bylo v původním šetření přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, jak je vysvětleno v 26. a 30. bodě odůvodnění.

(46)

V návaznosti na zjištění dumpingu v průběhu období přezkumného šetření Komise analyzovala, zda je pravděpodobné, že by dumping v případě pozbytí platnosti opatření pokračoval. Byly zkoumány tyto prvky: výrobní kapacita a volná kapacita v ČLR, vývoj poptávky v ČLR, vývoz z ČLR do jiných třetích zemí, dumpingové rozpětí čínského vývozu v jiných třetích zemích a atraktivita trhu Unie.

(47)

Jak je uvedeno v 27. až 29. bodě odůvodnění, spolupracoval pouze jeden vyvážející výrobce v ČLR. Závěry v oddílech níže proto vycházely ze skutečností dostupných podle článku 18 základního nařízení. V tomto ohledu použila Komise informace poskytnuté spolupracujícím vyvážejícím výrobcem, žádost o přezkum před pozbytím platnosti, podání žadatelů, statistické údaje Eurostatu, údaje shromážděné členskými státy podle čl. 14 odst. 6 základního nařízení („databáze podle čl. 14 odst. 6“) a veřejně dostupné informace na internetu, jak je vysvětleno v 29. bodě odůvodnění.

(48)

Je třeba připomenout, že během posuzovaného období původního šetření se objem dovozu zvýšil o 77 %, což v absolutním vyjádření odpovídá nárůstu o 1 774 tun (z 2 291 tun v roce 2005 na 4 095 tun během období šetření původního šetření). Odpovídající podíl na trhu čínské výroby se před uložením antidumpingových opatření na konci období šetření původního šetření zvýšil ze 12,8 % na 24,9 %.

(49)

Výrobní kapacita jediného spolupracujícího čínského vývozce byla během období přezkumného šetření trojnásobkem spotřeby v Unii. Jeho míra využití kapacity se pohybovala v rozmezí 75 % až 80 %. Z toho vyplývá, že volná kapacita této společnosti samotné je vyšší než polovina spotřeby v Unii.

(50)

Kromě toho na základě informací předložených v žádosti, které byly rovněž porovnány s veřejně dostupnými informacemi uvedenými v 29. bodě odůvodnění, glukonát sodný vyrábí 40 výrobců v ČLR s celkovou výrobní kapacitou v rozmezí od 1 000 000 do 1 200 000 tun v roce 2014, což vzhledem k roku 2010 představuje nárůst o zhruba 50 %. V roce 2014 čínští výrobci využili přibližně pouze polovinu své kapacity, jelikož vyrobili jen asi 550 000 tun.

(51)

Podle žádosti o přezkum před pozbytím platnosti se čínská poptávka na domácím trhu v roce 2014 podle odhadů pohybovala v rozmezí od 400 000 do 500 000 tun, takže pro vývoz zbývalo k dispozici ještě asi 600 000 až 700 000 tun. Spotřeba v Unii se během období přezkumného šetření pohybovala mezi 16 000 až 22 000 tunami, takže volná kapacita v ČLR přesahuje spotřebu glukonátu sodného v Unii přibližně 30krát.

(52)

Poptávka po glukonátu sodném v ČLR je z velké části určována stavebnictvím. Ve stavebnictví se z glukonátu sodného vyrábí přídavná látka do betonu. S ohledem na to, že stavebnictví v ČLR roste, není vyloučeno, že se na čínském domácím trhu může poptávka po glukonátu sodném zvýšit. Nicméně volná kapacita v ČLR výrazně převyšuje spotřebu v Unii, a proto i s ohledem na rostoucí domácí spotřebu v ČLR je pravděpodobné, že volná kapacita zůstane i nadále natolik značná, aby měla velký potenciál pro vývoz na trh Unie.

(53)

Z důvodů uvedených v 29. bodě odůvodnění nemohla být čínská databáze použita k analýze čínského vývozu glukonátu sodného do třetích zemí.

(54)

Na základě informací uvedených v žádosti, které byly v případě potřeby upraveny a porovnány s veřejně dostupnými informacemi, jak je uvedeno v 29. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že objem čínského vývozu na trhy jiných třetích zemí se v období od roku 2012 do roku 2014 celkově zvýšil o zhruba 45 % a v roce 2014 dosáhl asi 116 000 tun.

(55)

O průměrných čínských vývozních cenách na trzích třetích zemí nebyly k dispozici žádné veřejně dostupné informace. Ceny jediného čínského spolupracujícího výrobce na trzích jiných třetích zemí vykazovaly v období od roku 2012 do roku 2014 klesající tendenci z asi 600 až 660 EUR za tunu v roce 2012 na 500 až 550 EUR za tunu v roce 2014. Během období přezkumného šetření se vývozní ceny jediného čínského spolupracujícího výrobce v porovnání s rokem 2014 mírně zvýšily a přesáhly 600 EUR za tunu. Tyto ceny odpovídaly čínským vývozním cenám na trzích jiných třetích zemí předložených žadateli, s výjimkou období přezkumného šetření, během kterého žadatelé uvedli, že čínské ceny na trzích jiných třetích zemí nadále klesaly až na úroveň v rozmezí 539 až 583 EUR za tunu.

(56)

Z důvodů vysvětlených v 27. bodě odůvodnění byly pro účely analýzy pravděpodobnosti pokračování dumpingu v případě pozbytí platnosti opatření použity údaje dostupné v souladu s článkem 18 základního nařízení.

(57)

Přestože veřejné údaje o čínských vývozních cenách na trzích jiných třetích zemí nebyly dostupné, žadatelé poskytli informace, které ukázaly, že průměrné ceny všech ostatních čínských vyvážejících výrobců na trzích jiných třetích zemí byly v souladu s průměrnou vývozní cenou jediného spolupracujícího čínského vyvážejícího výrobce na trzích jiných třetích zemí, jak je uvedeno v 55. bodě odůvodnění.

(58)

Za účelem posouzení dumpingových praktik čínských vyvážejících výrobců na trzích jiných třetích zemí Komise provedla dva výpočty dumpingového rozpětí, jeden s použitím průměrné vývozní ceny čínských vyvážejících výrobců na trzích jiných třetích zemí, kterou poskytli žadatelé, a druhý s použitím podrobných vývozních transakcí, které ve své odpovědi na antidumpingový dotazník předložila v části o svých pěti největších vývozních trzích společnost SKB (jediný čínský spolupracující vyvážející výrobce) jako referenční hodnoty pro vývoz ostatních čínských vyvážejících výrobců.

(59)

V tomto ohledu je třeba připomenout, že během původního šetření byl spolupracující vyvážející výrobce jedinou společností, jíž bylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství. Z toho vyplývá, že běžná hodnota pro ostatní čínské vyvážející výrobce by měla být vypočtena podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, což znamená na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím (dále jen „srovnatelná země“). Pro tento účel bylo nutné vybrat srovnatelnou zemi.

(60)

Jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění, při šetření spolupracoval pouze výrobce v USA, který předložil úplnou odpověď na dotazník a souhlasil s inspekcí na místě.

(61)

Komise zjistila, že USA kritéria jako vhodná srovnatelná země splnily, neboť množství prodávaná na jejich trhu byla dostatečně velká a také jejich trh měl významnou hospodářskou soutěž mezi domácí výrobou a dovozem z jiných zemí, tj. z ČLR, Itálie a Francie. Kromě toho nebylo na dotčený výrobek v USA uvaleno antidumpingové clo.

(62)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl učiněn závěr, že USA představují vhodnou srovnatelnou zemi v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, a informace obdržené od jediného spolupracujícího výrobce ve srovnatelné zemi byly použity jako základ pro určení běžné hodnoty pro vyvážející výrobce, jimž v původním šetření nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství.

(63)

Pokud jde o první výpočet dumpingu uvedený v 58. bodě odůvodnění, Komise porovnala váženou průměrnou běžnou hodnotu jediného spolupracujícího výrobce ve srovnatelné zemi s průměrnou vývozní cenou čínských vyvážejících výrobců předloženou žadateli na úrovni ceny ze závodu v souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení. Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení o rozdíly, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny. Úpravy byly provedeny u nákladů na dopravu, manipulaci, balení, u vedlejších nákladů a u DPH bez nároku na odpočet a byly odhadnuty na základě odpovědi na dotazník poskytnuté spolupracujícím vyvážejícím výrobcem v ČLR.

(64)

Podle toho se zjistilo, že čínský vývoz na trhy jiných třetích zemí byl dumpingový a dosahoval úrovně ve výši více než 70 %.

(65)

Co se týče druhého výpočtu uvedeného v 58. bodě odůvodnění, který z důvodů uvedených v 57. bodě odůvodnění používá podrobné vývozní transakce, jež ve své odpovědi na antidumpingový dotazník předložila v části o svých pěti největších vývozních trzích společnost SKB jako referenční hodnoty pro vývoz ostatních čínských vyvážejících výrobců, běžná hodnota byla vypočtena, jak je vysvětleno v 59. až 63. bodě odůvodnění.

(66)

Vývozní cena byla cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena, za dotčený výrobek při prodání za účelem vývozu do pěti největších třetích zemí, v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(67)

Komise srovnávala podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku na trzích pěti největších jiných třetích zemí na úrovni ceny ze závodu. Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení o rozdíly, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny.

(68)

Úpravy byly provedeny u nákladů na manipulaci, nakládku a u vedlejších nákladů v dotčené zemi, u nákladů na dopravu (vnitrozemskou a námořní), pojištění, balení, úvěrové náklady a u DPH bez nároku na odpočet.

(69)

Podle toho se zjistilo, že čínský vývoz na trhy jiných třetích zemí byl dumpingový a dosahoval úrovně ve výši asi 50 %.

(70)

Kromě toho bylo pro úplnost a porovnání na trzích jiných třetích zemí vypočteno dumpingové rozpětí i pro vývoz společnosti SKB pomocí údajů této společnosti. Tím tedy bylo stanoveno dumpingové rozpětí ve výši 8,3 %.

(71)

Rozdíl mezi dumpingovými rozpětími uvedenými v 64. a 69. bodě odůvodnění a mezi těmi uvedenými v 45. a 70. bodě odůvodnění vysvětluje skutečnost, že ta první zmíněná rozpětí jsou založena na údajích o běžné hodnotě ze srovnatelného trhu, jak je vysvětleno v 59. bodě odůvodnění, zatímco ta druhá zmíněná rozpětí, stanovená pro jediného spolupracujícího čínského vyvážejícího výrobce, vycházela z běžné hodnoty stanovené na základě jeho vlastních údajů o výrobě a prodeji, jelikož mu bylo v původním šetření přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, jak je vysvětleno v 30. až 40. bodě odůvodnění. Navíc se dumpingové rozpětí vypočtené pro jediného spolupracujícího čínského vyvážejícího výrobce během období přezkumného šetření v 45. bodě odůvodnění týká vývozu na trh Unie, kde převažovaly vyšší ceny, zatímco všechna ostatní vypočtená dumpingová rozpětí se týkají vývozu na trhy jiných třetích zemí.

(72)

Čínské dumpingové praktiky zjištěné na trzích jiných třetích zemí významně svědčí o pravděpodobné cenové politice čínských vyvážejících výrobců na trhu Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(73)

Za účelem posouzení atraktivity trhu Unie a pravděpodobnosti, že vývoz z ČLR bude směřovat na trh Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti, byl analyzován z hlediska objemu a cen čínský vývoz na trhy jiných třetích zemí a také ceny na čínském domácím trhu v porovnání s průměrnými cenami na trhu Unie.

(74)

Objem čínského vývozu na trhy jiných třetích zemí se v období od roku 2012 do roku 2014 celkově zvýšil o zhruba 45 % a v roce 2014 dosáhl asi 116 000 tun.

(75)

Co se týče cen na domácím trhu, byly jako referenční hodnoty použity ceny na domácím trhu jediného spolupracujícího čínského vyvážejícího výrobce, jelikož žádné jiné údaje neexistovaly, jak je vysvětleno v 27. až 29. bodě odůvodnění. Ze srovnání vyplývá, že průměrné ceny na trhu Unie byly v roce 2014 o 43 % až 55 % vyšší než průměrné ceny na domácím trhu v ČLR a o 27 % až 35 % vyšší než průměrné ceny na domácím trhu v ČLR během období přezkumného šetření.

(76)

Co se týče čínských vývozních cen na trzích jiných třetích zemí, bylo dle údajů předložených žadateli zjištěno, že jsou v souladu s vývozními cenami na trzích jiných třetích zemí jediného spolupracujícího čínského vyvážejícího výrobce, jak je vysvětleno v 55. bodě odůvodnění. Průměrné ceny na trhu Unie byly v průměru o 25 % až 45 % vyšší než čínské vývozní ceny na trzích jiných třetích zemí v roce 2014 a o 20 % až 40 % vyšší než čínské vývozní ceny na trzích jiných třetích zemí v období přezkumného šetření. Co se týče úrovně cen jediného spolupracujícího čínského vývozce na trzích jiných třetích zemí během období přezkumného šetření, byly o 20 % až 30 % nižší než ceny výrobního odvětví Unie.

(77)

Díky těmto výrazně vyšším úrovním cen by byl trh Unie pro čínské vývozce velmi atraktivní, pokud by antidumpingová opatření byla zrušena.

(78)

Zájem čínských vyvážejících výrobců vyvážet na trh Unie rovněž potvrzuje soustavná angažovanost společnosti SKB na trhu Unie. I přes platná opatření tato společnost na trhu Unie téměř zdvojnásobila svůj objem vývozu a v období mezi obdobím šetření původního šetření a současným obdobím přezkumného šetření zvýšila svůj tržní podíl o přibližně 50 %.

(79)

Vzhledem k odhadované významné volné kapacitě v ČLR, která by se mohla využít pro vývoz do Unie za dumpingové ceny, a s ohledem na atraktivitu trhu Unie a cenovou politiku čínských vývozců na trzích jiných třetích zemí dospěla Komise k závěru, že je vysoce pravděpodobné, že zrušení antidumpingových opatření by mělo za následek významné zvýšení objemu dumpingového dovozu glukonátu sodného z ČLR do Unie.

(80)

Na spolupracující výrobce v Unii Jungbunzlauer SA a Roquette Italia S.p.A. připadá 100 % výroby v Unii.

(81)

Proto se má za to, že tvoří „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(82)

Jelikož výrobní odvětví Unie tvoří pouze dva výrobci, bylo nutné kvůli důvěrnosti údajů všechny číselné údaje týkající se citlivých informací konkrétní společnosti indexovat nebo uvést v určitém rozmezí.

(83)

Komise spotřebu v Unii stanovila na základě údajů o celkovém objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie shromážděných po ověření odpovědí těchto dvou výrobců v Unii na dotazník, dále na základě celkového objemu dovozu, který je dostupný prostřednictvím údajů Eurostatu, a na základě ověřených údajů spolupracujícího čínského vyvážejícího výrobce.

(84)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii

(85)

Spotřeba v Unii se během posuzovaného období postupně zvyšovala a celkem se zvýšila o 22 %.

(86)

Komise objem dovozu stanovila na základě údajů Eurostatu a na základě ověřené odpovědi na dotazník spolupracujícího čínského vyvážejícího výrobce, který během období přezkumného šetření představoval 100 % celkového čínského dovozu.

(87)

Dovoz z dotčené země do Unie se vyvíjel takto:

Tabulka 2

Objem dovozu a podíl na trhu

(88)

Během posuzovaného období čínský objem dovozu celkově vzrostl o 9 %. V období od roku 2012 do roku 2014 vzrostl o 22 % a v období přezkumného šetření klesl o 13 %. Vzhledem k tomu, že se čínský dovoz zvyšoval společně se spotřebou v Unii pouze částečně, vývoj čínského tržního podílu vykazoval odlišný vývoj. Proto mezi rokem 2012 a 2013 zůstal stabilní, v roce 2014 se mírně zvýšil (o 3 %) a mezi rokem 2014 a obdobím přezkumného šetření klesl o 14 %. Celkově čínský tržní podíl klesl během posuzovaného období o 11 %. Jak je však uvedeno v 78. bodě odůvodnění, jedinému spolupracujícími čínskému vyvážejícímu výrobci se v porovnání s obdobím šetření původního šetření a díky dumpingové úrovni cen podařilo svůj objem vývozu do Unie zdvojnásobit a svůj tržní podíl zvýšit o 50 %.

(89)

Vývoj čínských cen dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu.

(90)

Průměrná cena dovozu z dotčené země do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 3

Dovozní ceny (EUR/tuna)

(91)

Celkově se průměrné dovozní ceny za posuzované období snížily o 2 %. Dovozní ceny mezi rokem 2012 a 2013 klesly o 11 %, v roce 2014 zůstaly na stejné úrovni a během období přezkumného šetření vzrostly o 9 %.

(92)

Komise určila cenové podbízení spolupracujícího vyvážejícího výrobce v období přezkumného šetření srovnáním:

(93)

Toto cenové srovnání bylo provedeno podle jednotlivých typů u obchodních operací na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou, a po odečtení rabatů a slev. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl vážené průměrné ceny v Unii během období přezkumného šetření. Ukázalo se, že spolupracující vyvážející výrobce se cenového podbízení během období přezkumného šetření nedopustil, ani když se antidumpingová cla neberou v úvahu. Přestože spolupracující vyvážející výrobce pokryl během období přezkumného šetření 100 % čínského dovozu, představoval pouze 2 % až 7 % celkové čínské výrobní kapacity.

(94)

Dovoz do Unie z jiných třetích zemí, než je dotčená země, se vyvíjel takto:

Tabulka 4

Podíl jiných třetích zemí na trhu

(95)

Podíl dovozu ze třetích zemí na trhu představoval během posuzovaného období maximálně 2 % a během období přezkumného šetření méně než 1 %.

(96)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení zahrnovalo posouzení dopadu dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských ukazatelů, které během posuzovaného období ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie. Komise tyto ukazatele posuzovala na základě ověřených odpovědí na dotazník od výrobců v Unii.

(97)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(98)

Objem výroby mezi rokem 2012 a 2013 klesl o 10 % a poté se mezi rokem 2014 a obdobím přezkumného šetření mírně zvýšil. Celkově objem výroby v posuzovaném období poklesl o 6 %. Tento pokles výroby lze vysvětlit snížením objemu vývozu v posuzovaném období o 30 % až 40 %, který byl pouze částečně vykompenzován zvýšením domácího prodeje uvedeným níže v tabulce 6.

(99)

Výrobní kapacita zůstala během celého posuzovaného období beze změny.

(100)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Objem prodeje a podíl na trhu

(101)

Výrobnímu odvětví Unie se zvýšené spotřebě v Unii podařilo přizpůsobit průběžným zvyšováním svého objemu prodeje, který se během posuzovaného období celkově zvýšil o 23 %.

(102)

Jelikož objem prodeje věrně kopíroval trend pozorovaný ve spotřebě v Unii, podíl výrobního odvětví Unie na trhu zůstal od roku 2012 do roku 2014 beze změny a během období přezkumného šetření se pouze zvýšil o 1 %.

(103)

Využití pro vlastní spotřebu, které zůstalo během posuzovaného období v podstatě beze změny, jak ukazuje tabulka níže, pozorovaný trend v souvislosti s výrobou a využitím kapacity nijak neovlivnilo.

Tabulka 7

Využití pro vlastní spotřebu

(104)

Objem domácího prodeje výrobního odvětví Unie věrně kopíroval vývoj domácí spotřeby a během posuzovaného období se zvýšil o 23 %. V důsledku toho si výrobní odvětví Unie zachovalo během posuzovaného období stabilní úroveň podílu na trhu.

(105)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Zaměstnanost a produktivita

(106)

Počet zaměstnanců ve výrobním odvětví Unie zůstal během celého posuzovaného období téměř beze změny. V důsledku poklesu výroby a stabilní zaměstnanosti klesla během posuzovaného období produktivita.

(107)

Šetření prokázalo, že vzhledem k vysokému stupni automatizace by nebylo pro výrobní odvětví Unie možné počet zaměstnanců snížit úměrně poklesu ve výrobě.

(108)

V 45. bodě odůvodnění šetření stanovilo, že dovoz glukonátu sodného z ČLR do Unie se nadále uskutečňoval za dumpingové ceny.

(109)

Výrobní odvětví Unie mělo z těchto platných antidumpingových opatření prospěch a začalo se z dřívějšího dumpingu zotavovat. Během posuzovaného období svůj objem prodeje zvýšilo o 23 % a podíl na trhu o 1 %. Toto zotavení z dřívějšího dumpingu však nelze považovat za úplné, zejména s ohledem na vývoj ziskovosti popsaný v 123. bodě odůvodnění, který zůstal v roce 2012 a 2013 negativní a dosáhl pozitivních hodnot pouze během období přezkumného šetření.

(110)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Prodejní ceny v Unii a jednotkové výrobní náklady

(111)

Průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie během posuzovaného období klesly o 5 %. Ceny v období mezi rokem 2012 a 2014 průběžně klesaly a během období přezkumného šetření se nepatrně zvýšily.

(112)

Výrobní náklady výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Jednotkové výrobní náklady

(113)

Během posuzovaného období se jednotkové výrobní náklady snížily o 20 %. Částečně to bylo způsobeno poklesem cen surovin, který je podrobněji popsán v 114. bodě odůvodnění níže, a částečně to bylo způsobeno úsporou nákladů, kterou zapříčinila nižší potřeba různých prvků v rámci celkových výrobních nákladů, zejména náklady na údržbu během posuzovaného období prudce klesly.

(114)

V závislosti na stupni integrace svého výrobního procesu výrobci v Unii používali jako hlavní suroviny buď kukuřici, nebo glukózový sirup z kukuřice. Jelikož tyto suroviny představují významnou část výrobních nákladů, jejich cenový pokles představoval během posuzovaného období 25 % až 35 % snížení výrobních nákladů. Jakékoli navýšení cen kukuřice nebo glukózového sirupu z kukuřice by proto mohlo okamžitě lepší situaci výrobního odvětví Unie, která byla způsobená snížením výrobních nákladů, zvrátit.

(115)

Tento pokles výrobních nákladů vedl během posuzovaného období pouze k mírnému 5 % navýšení průměrných jednotkových prodejních cen, protože se výrobní odvětví Unie pořád nevzpamatovalo ze ztrát vzniklých v předchozích obdobích, které způsobily dřívější dumpingové praktiky.

(116)

Průměrné náklady práce se v posuzovaném období u výrobců v Unii vyvíjely takto:

Tabulka 11

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(117)

Během posuzovaného období se průměrné náklady práce zvýšily o 7 %. V žádném případě by to však nemělo být považováno za významný ukazatel pro analýzu hospodářské situace výrobního odvětví Unie, jelikož práce představuje pouze malou část výrobních nákladů.

(118)

Úroveň zásob u výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 12

Zásoby

(119)

Stav zásob se v posuzovaném období snížil o 54 %.

(120)

Zásoby během období přezkumného šetření odpovídaly běžné úrovni.

(121)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobního odvětví Unie v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 13

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(122)

Ziskovost výrobců v Unii stanovila Komise tak, že čistý zisk z prodeje obdobného výrobku před zdaněním odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl obratu z tohoto prodeje.

(123)

Výrobní odvětví Unie bylo během prvních dvou let posuzovaného období ztrátové a v roce 2014 se k hranici rentability pouze přiblížilo. Pouze během období přezkumného šetření nakonec ziskovost dosáhla úrovně, která se blížila cílovému zisku, ale stále jeho úrovně nedosáhla. Je třeba zdůraznit, že toto pozdní zlepšení je výsledkem snížení výrobních nákladů, ke kterému došlo především příznivým vývojem cen kukuřice a glukózového sirupu z kukuřice, jak je vysvětleno v 114. bodě odůvodnění. Jakékoli zvýšení cen těchto surovin, které podléhají cenovým výkyvům v závislosti na klimatu a úrodě, by tedy mohlo tuto nedávno dosaženou ziskovost okamžitě zvrátit.

(124)

Peněžní tok, což je schopnost výrobců v Unii svoji činnost samofinancovat, byl během prvních dvou let negativní a pozitivním se stal pouze v průběhu druhé poloviny posuzovaného období.

(125)

Ke zlepšení peněžního toku došlo však částečně na úkor investic, které během posuzovaného období klesly o 65 % a ve srovnání s hrubou hodnotou kapitálových aktiv pro výrobu dotčeného výrobku byly téměř zanedbatelné. Zlepšení peněžního toku bylo také výsledkem zlepšení ziskovosti, které, jak je vysvětleno v 123. bodě odůvodnění, bylo z velké části zapříčiněno příznivým vývojem cen kukuřice a glukózového sirupu z kukuřice. Jakékoli zvýšení cen těchto surovin, které podléhají cenovým výkyvům v závislosti na klimatu a úrodě, by tedy mohlo tuto situaci zlepšeného peněžního toku okamžitě zvrátit.

(126)

Je třeba rovněž poznamenat, že nízká úroveň investičních nákladů a nákladů na údržbu (viz 113. bod odůvodnění), která peněžní tok a ziskovost dočasně zlepšila, není dlouhodobě udržitelná, protože by vedla k degradaci výrobních provozů. To by v konečném důsledku mohlo mít dopad na výrobní náklady a efektivnost výrobního procesu. V každém případě nezbytné investice a náklady na údržbu lze na pozdější období odložit jedině s pozdrženým nepříznivým dopadem na peněžní tok a ziskovost.

(127)

Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Během prvních dvou let posuzovaného období byla ztrátová a ziskovou se stala až během období přezkumného šetření. Jelikož návratnost investic a ziskovost jsou úzce spjaté ukazatele újmy, zlepšení návratnosti investic bylo přímým důsledkem zlepšení ziskovosti. Zlepšení návratnosti investic bylo proto také z velké části zapříčiněno příznivým vývojem cen kukuřice a glukózového sirupu z kukuřice popsaným v 123. bodě odůvodnění. Jakékoli zvýšení cen těchto surovin, které podléhají cenovým výkyvům v závislosti na klimatu a úrodě, by tedy mohlo tuto nedávno zlepšenou návratnost investic okamžitě zvrátit.

(128)

Výrobní odvětví Unie omezilo nové kapitálové injekce do činností spojených s glukonátem sodným na nezbytné minimum tak, že svou úroveň investic snížilo na téměř zanedbatelné částky, jak je vysvětleno v 125. a 126. bodě odůvodnění. Proto schopnost získat kapitál nemohla být analyzována.

(129)

Objem prodeje a podíl na trhu vykazovaly v průběhu posuzovaného období pozitivní vývoj, jelikož se výrobnímu odvětví Unie podařilo přizpůsobit nárůstu spotřeby. Toto však během posuzovaného období nezabránilo poklesu ve výrobě a využití kapacity.

(130)

Ukazatele újmy týkající se finanční situace výrobního odvětví Unie (ziskovost, peněžní tok a návratnost investic) byly během prvních tří let posuzovaného období negativní nebo se přinejlepším blížily nule a kladné hodnoty začaly vykazovat pouze během období přezkumného šetření, s výjimkou peněžního toku, který se do kladných hodnot dostal již v roce 2014.

(131)

Tento pozitivní vývoj ziskovosti, peněžního toku a návratnosti investic však nelze považovat za stabilní, jelikož k němu došlo pouze koncem posuzovaného období (peněžní tok) a během období přezkumného šetření (ziskovost a návratnost investic). Kromě toho byly kladné hodnoty všech tří ukazatelů během období přezkumného šetření z velké části zapříčiněna poklesem nákladů na hlavní suroviny (kukuřice a glukózový sirup z kukuřice), které podléhají cenovým výkyvům, jak je vysvětleno v 123., 125. a 127. bodě odůvodnění, a úsporami v rámci kapitálových investic a nákladů na údržbu, které nejsou dlouhodobě udržitelné (viz 126. bod odůvodnění). Navíc úroveň ziskovosti dosažená v období přezkumného šetření byla pořád nižší, než cílový zisk identifikovaný v původním šetření.

(132)

S ohledem na výše uvedené Komise došla k závěru, že se výrobní odvětví Unie začalo v období přezkumného šetření zotavovat z dřívějšího dumpingu a že během období přezkumného šetření neutrpělo žádnou podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení. Šetření však také ukázalo, že finanční situace výrobního odvětví Unie byla k zajištění dlouhodobé životaschopnosti nedostatečná.

(133)

Za účelem posouzení pravděpodobnosti obnovení újmy bylo zohledněno několik faktorů, konkrétně výrobní kapacita a volná kapacita v ČLR, objem vývozu čínských vyvážejících výrobců na trhy jiných třetích zemí, ceny čínského vývozu na trhy jiných třetích zemí a čínské domácí ceny, atraktivita trhu Unie a zjištění původního šetření.

(134)

Čínská volná kapacita činila během období přezkumného šetření 600 000 až 700 000 tun, jak je uvedeno v 51. bodě odůvodnění, což představuje přibližně 30násobek spotřeby v Unii, která činila 16 000 až 22 000 tun. Jak je uvedeno v 52. bodě odůvodnění, i kdyby byla část této volné kapacity využita pro případnou zvýšenou poptávku v ČLR nebo v jiných třetích zemích, stále by byla k dispozici velmi značná volná kapacita pro vývoz do Unie.

(135)

Jak je uvedeno v 54. bodě odůvodnění, objem vývozu z ČLR na trhy jiných třetích zemí se významně zvýšil. Vývoz na trhy jiných třetích zemí se v období od roku 2012 do roku 2014 zvýšil o 45 % a v roce 2014 dosáhl asi 116 000 tun. Pouze tato hodnota představuje více než šestinásobek spotřeby Unie ve stejném období.

(136)

Během období přezkumného šetření byla průměrná cena čínského vývozu na trhy jiných třetích zemí o 20 % až 40 % nižší, než byla průměrná cena výrobního odvětví Unie, jak je uvedeno v 76. bodě odůvodnění. V závislosti na uplatněné metodice, uvedené v 64. a 69. bodě odůvodnění, přesahovala dumpingová rozpětí čínských vyvážejících výrobců na trzích jiných třetích zemí hranici 70 % nebo se alespoň pohybovala okolo 50 %. Při posuzování údajů jediného spolupracujícího vyvážejícího výrobce bylo jeho dumpingové rozpětí, vysvětlené v 70. bodě odůvodnění, 8,3 %.

(137)

Jak je uvedeno v 75. a 76. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že průměrná cena na trhu Unie byla během období přezkumného šetření o 27 % až 35 % vyšší než průměrná domácí cena v ČLR a o 20 % až 40 % vyšší něž průměrná čínská vývozní cena na trzích jiných třetích zemí. Co se týče úrovně cen jediného spolupracujícího čínského vývozce na trzích jiných třetích zemí během období přezkumného šetření, byly o 20 % až 30 % nižší než ceny výrobního odvětví Unie.

(138)

Na tomto základě lze vyvodit závěr, že trh Unie je z hlediska cen ve srovnání s čínským domácím trhem a trhy jiných třetích zemí velice atraktivní. Atraktivitu trhu Unie potvrzuje rostoucí přítomnost společnosti SKB, která svůj objem vývozu zdvojnásobila a zvýšila svůj podíl na trhu o 50 %, jak je uvedeno v 78. bodě odůvodnění.

(139)

Pokud by opatření byla zrušena, je z těchto důvodů velmi pravděpodobné, že by čínští vyvážející výrobci vývoz do Unie obnovili nebo by jej zahájili a to ve značném množství a za dumpingové ceny, které by se významně podbízely cenám výrobního odvětví Unie (podle cenové politiky pozorované u nespolupracujících vyvážejících výrobců v jiných třetích zemích o 20 % až 40 %). Je skutečně pravděpodobné, že by cenová politika na trhu Unie byla stejná nebo podobná té v jiných třetích zemích, protože by to čínským vyvážejícím výrobcům bylo umožnilo (znovu)získat podíl na trhu Unie. Zvlášť u glukonátu sodného jakožto komoditního výrobku je cena tím zdaleka nejvýznamnějším rozhodujícím faktorem.

(140)

S cílem zhodnotit pravděpodobný dopad na situaci výrobního odvětví Unie, kdyby se na trhu Unie zrušila opatření a zvýšil by se objem levného dovozu z Číny, byl také analyzován vývoj během posuzovaného období původního šetření. Bylo zjištěno, že během období šetření v rámci původního šetření se podbízel čínský dovoz prodejním cenám výrobního odvětví Unie o 13 % až 29 %. Objem čínského dovozu se během posuzovaného období původního šetření zvýšil o 77 %, což v absolutním vyjádření představovalo nárůst o 1 774 tun (z 2 291 tun v roce 2005 na 4 095 tun během období šetření původního šetření). Tento nárůst byl považován za podstatný a vedl zejména k poklesu ziskovosti výrobního odvětví Unie o 80 % a také ke snížení objemu jeho prodeje o 20 %. Na tomto základě byl v původním šetření učiněn závěr, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu.

(141)

Považuje se za pravděpodobné, že kdyby byla opatření zrušena, na trh Unie by vstoupil značný objem čínského dovozu za nízké dumpingové ceny a Unie by zareagovala podobným způsobem jako při původním šetření, a proto by zvýšený objem dovozu z ČLR s podstatně nižšími cenami, než jsou ceny výrobního odvětví Unie, měl podobné následky jako při původním šetření. Zejména vzhledem k velmi cenově citlivému trhu tohoto výrobku a podstatně nižším úrovním cen na trzích jiných třetích zemí je pravděpodobné, že by Unie byla donucena snížit své objemy prodeje a výroby a snížit své ceny, což by mělo negativní dopad na ziskovost. Cenová citlivost tohoto výrobku by dokonce dopad jakéhokoli cenového tlaku vyvíjeného na trh Unie pouze zhoršila. V důsledku toho by zlepšení výrobního odvětví Unie, ke kterému došlo pouze během období přezkumného šetření, bylo vymazáno a finanční situace výrobního odvětví Unie by se pravděpodobně vážně zhoršila.

(142)

Dalším ukazatelem potenciálního dopadu na výrobní odvětví Unie při zvýšení objemu čínského dovozu, kdyby byla opatření zrušena, ukazuje situace, které výrobní odvětví Unie čelí při vývozu na trhy jiných třetích zemí. V těchto zemích, kde nejsou v platnosti žádná antidumpingová opatření a kde byl zjištěn čínský dumping, se objem vývozu výrobního odvětví Unie snížil o 30 % až 40 %.

(143)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že pokud by opatření byla zrušena, existuje velká pravděpodobnost obnovení újmy.

(144)

Komise v souladu s článkem 21 základního nařízení zkoumala, zda by zavedení antidumpingových opatření na dovoz glukonátu sodného pocházejícího z ČLR na základě závěrů přezkumu před pozbytím platnosti bylo proti zájmu Unie jako celku. Určení zájmu Unie vycházelo z posouzení všech zájmů, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců, uživatelů a velkoobchodníků. Všem zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost k předložení stanovisek podle čl. 21 odst. 2 základního nařízení.

(145)

Hospodářská situace výrobního odvětví Unie se po uložení antidumpingových opatření v roce 2010 zlepšila.

(146)

Šetření však prokázalo, že výrobní odvětví Unie je stále nestabilní, jak je vysvětleno v 131. a 132. bodě odůvodnění.

(147)

V důsledku toho by zrušení opatření pravděpodobně vedlo k obnovení újmy, jelikož výrobní odvětví Unie by přišlo o zákazníky a bylo by vystaveno tlaku na snižování cen ve prospěch čínských vyvážejících výrobců, od nichž se očekává zvýšení objemu dovozu za nízké dumpingové ceny. Podobná situace byla zjištěna na trzích jiných třetích zemí, jak je uvedeno v 142. bodě odůvodnění.

(148)

Zachování opatření však umožní výrobnímu odvětví Unie pokračovat v překonávání účinků dřívějšího dumpingu a upevnění svého postavení.

(149)

Při zahájení řízení byli kontaktováni čtyři známí dovozci, kteří nejsou ve spojení. Dva z nich odpověděli na dotazník. Tyto společnosti představovaly během období přezkumného šetření 30 % až 50 % čínského dovozu a byly proti těmto opatřením.

(150)

Bylo zjištěno, že podíl glukonátu sodného představoval méně než 5 % jejich obratu. Kromě toho oba dovozci vykazovali celkově zisk, i co se týče jejich činnosti spojené s glukonátem sodným.

(151)

Na tomto základě Komise dospěla k závěru, že dopad na dovozce při zachování opatření, pokud by vůbec k nějakému došlo, bude omezený.

(152)

Dotazníky byly zaslány osmi známým uživatelům. Odpověděl pouze jeden uživatel, který byl proti opatřením.

(153)

Během období přezkumného šetření spolupracující uživatel nedovážel z ČLR, neboť glukonát sodný odebíral výlučně od jednoho z výrobců v Unii. Pro tohoto uživatele představuje glukonát sodný méně než 5 % nákladů na výrobu konečných výrobků zahrnujících glukonát sodný. Kromě toho jeho činnost zahrnující glukonát sodný představovala během období přezkumného šetření méně než 20 % celkového obratu. Bylo zjištěno, že tento uživatel byl rovněž celkově ziskový. Na základě omezeného dopadu, který by mohlo kolísání cen glukonátu sodného mít na jeho výrobní náklady, se předpokládá, že dopad zachování opatření na tohoto uživatele, pokud by vůbec k nějakému došlo, bude omezený.

(154)

S ohledem na závěr týkající se spolupracujícího uživatele a na nízkou úroveň spolupráce ze strany uživatelů Komise dospěla k závěru, že dopad zachování opatření na uživatele, pokud by vůbec k nějakému došlo, bude omezený.

(155)

Předložením odpovědí na dotazník se přihlásilo pět velkoobchodníků. Tři z nich byli pro zachování opatření a ostatní dva nezaujali žádný postoj. Všech pět velkoobchodníků kupovalo glukonát sodný od výrobců v Unii a z ČLR dotčený výrobek nedováželi. Činnost spojená s glukonátem sodným představovala během posuzovaného období zanedbatelnou část celkového obratu všech společností.

(156)

Na tomto základě Komise dospěla k závěru, že dopad zachování opatření na velkoobchodníky, pokud by vůbec k nějakému došlo, bude pravděpodobně zanedbatelný.

(157)

Na základě výše uvedeného dospěla Komise k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody k domněnce, že by nebylo v zájmu Unie opatření na dovoz glukonátu sodného pocházejícího z ČLR zachovat.

(158)

Všem zúčastněným stranám byly sděleny základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě se zamýšlelo antidumpingová opatření zachovat v platnosti. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta, během níž mohly k těmto poskytnutým informacím předložit připomínky. Žádná strana po poskytnutí informací připomínky nepředložila.

(159)

Z výše uvedených důvodů by antidumpingová opatření vztahující se na dovoz glukonátu sodného pocházejícího z ČLR uložená nařízením Komise (EU) č. 377/2010 (7) měla být v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení zachována.

(160)

V zájmu co největšího snížení rizika obcházení z důvodu velkého rozdílu celních sazeb se má za to, že je v tomto případě pro zajištění řádného použití těchto antidumpingových cel nutné přijmout zvláštní opatření.

(161)

Společnosti, na něž se vztahují individuální antidumpingové celní sazby, musí celním orgánům členských států předložit platnou obchodní fakturu. Faktura musí splňovat požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž není přiložena taková faktura, by se mělo vztahovat antidumpingové clo platné pro „všechny ostatní společnosti“.

(162)

Pokud by se po uložení dotčených opatření podstatně zvýšil objem vývozu společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření zaměřené proti obcházení předpisů. V rámci tohoto šetření lze mimo jiné prošetřit potřebu zrušit individuální celní sazby a následně uložit celostátní clo.

(163)

Toto nařízení je v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení č. (EU) 2016/1036,

(1)

Komise byla v roce 2010 informována občanem, že Nizozemsko provedlo opatření podpory pro profesionální fotbalový klub Willem II v Tilburgu. Tato stížnost byla zaevidována pod číslem SA.31122. V letech 2010 a 2011 obdržela Komise rovněž stížnosti týkající se opatření ve prospěch jiných profesionálních fotbalových klubů v Nizozemsku, jmenovitě MVV v Maastrichtu, FC Den Bosch v 's-Hertogenboschi a NEC v Nijmegenu. Nizozemsko poskytlo Komisi další informace o opatření týkajícím se klubu Willem II v dopise ze dne 2. září 2011.

(2)

Komise dopisem ze dne 6. března 2013 informovala Nizozemsko o svém rozhodnutí zahájit v souvislosti s opatřeními ve prospěch klubů Willem II, NEC, MVV, PSV a FC Den Bosch řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy.

(3)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby k předmětným opatřením vyjádřily své připomínky.

(4)

Nizozemsko předložilo vyjádření v rámci řízení týkajícího se opatření ve prospěch klubu Willem II v dopisech ze dne 31. května 2013 a 12. listopadu 2013. Dopisem ze dne 11. února 2014 odpovědělo rovněž na žádost o doplňující informace.

(5)

Komise obdržela připomínky, pokud jde o opatření pro klub Willem II, od obce Tilburg (dále jen „obec“) jako zúčastněné strany. Předala je Nizozemsku, které dostalo příležitost reagovat. Jeho připomínky byly přijaty v dopise ze dne 12. listopadu 2013 a na jednání, které se konalo dne 20. března 2014.

(6)

V návaznosti na rozhodnutí o zahájení řízení a ve shodě s Nizozemskem byla šetření týkající se jednotlivých klubů vedena odděleně. Šetření týkající se klubu Willem II bylo zaregistrováno jako věc číslo SA.40168.

(7)

Národní fotbalová federace Koninklijke Nederlandse Voetbal Bond (dále jen „KNVB“) je zastřešující organizace pro profesionální i amatérskou fotbalovou soutěž. Profesionální fotbal je v Nizozemsku organizován ve dvouúrovňovém systému. V sezóně 2014/2015 se skládal ze 38 klubů, z nichž 18 hrálo v nejvyšší lize (eredivisie) a 20 v nižší lize (eerste divisie).

(8)

Klub Willem II byl založen v roce 1898 a je profesionálním fotbalovým klubem od zavedení profesionálního fotbalu v Nizozemsku v roce 1954. Klub Willem II hraje své domácí zápasy na Koning Willem II Stadion (dále jen „stadion“) v Tilburgu. V sezóně 2010/2011 sestoupil klub Willem II z nejvyšší ligy do nižší. V roce 2012 klub opět postoupil do vyšší soutěže a v roce 2013 znovu sestoupil. V roce 2014 opět postoupil do nejvyšší ligy. Sezóna 2005/2006 byla poslední sezónou, ve které klub Willem II hrál v evropském turnaji (v Poháru UEFA).

(9)

Současné právní postavení klubu Willem II je Willem II Tilburg B.V. Subjekt Willem II Tilburg B.V. (dále jen „subjekt Willem II“) je příjemcem opatření. Vlastní jej nadace Stichting Beheer Betaald Voetbalorganisatie Willem II Tilburg. Existuje samostatné sdružení (Vereniging) Willem II. Subjekt Willem II je středně velký podnik, který měl v roce 2012 53 zaměstnanců. V účetním roce 2008/2009 měl roční obrat 11,4 milionu EUR a v účetním roce 2009/2010 9,9 milionu EUR.

(10)

V roce 2004 uzavřely obec a subjekt Willem II smlouvu, kterou se obec stala plným vlastníkem (3) stadionu a kterou subjekt Willem II získal do nájmu užívání stadionu. Podle ustanovení nájemní smlouvy obec pronajala stadion subjektu Willem II, za což měl tento subjekt platit roční nájemné ve výši 1 001 731 EUR plus DPH a variabilní náklady. Nájemné bylo založeno na investičních nákladech, době amortizace 30 let a úrokové sazbě 5,5 %, kterou obec používala v době, kdy byla smlouva uzavřena. Podmínky třicetiletého nájmu měly zajistit využívání stadionu, jež by bylo pro obec rozpočtově neutrální. Komise v bodě 51 rozhodnutí o zahájení řízení uvedla, že tehdy dohodnuté parametry zaručovaly, že subjekt Willem II platil nájemné, které pokrývalo veškeré náklady, tudíž nedocházelo k žádné provozní podpoře fotbalovému klubu. Jeho výše byla v pásmu nájemného, jaké platili jiní, třebaže vyšší než průměrné. V letech 2004 až 2008 byl subjekt Willem II schopen nájemné platit.

(11)

Ve fotbalové sezóně 2009/2010 čelil subjekt Willem II finančním potížím a v květnu 2010 oznámil, že se ocitl na pokraji úpadku. Obec, která předtím pozastavila platbu nájemného za rok 2009, se dne 31. května 2010 rozhodla snížit nájemné a jiné splatné náklady se zpětnou účinností od roku 2004. Účinkem tohoto rozhodnutí došlo ke snížení roční částky splatné fotbalovým klubem po dobu šesti let o 0,4 milionu EUR, což vedlo k vyplacení částky ve výši 2,4 milionu EUR, od níž bylo odečteno nesplacené nájemné za rok 2009, subjektu Willem II ve dvou tranších. Dne 31. října 2011 byl uzavřen nový nájem, který nahradil nájem z roku 2004.

(12)

Rozhodnutí obce ze dne 31. května 2010 bylo založeno na podmínce, že subjekt Willem II splní povinnosti, které obsahoval plán restrukturalizace, jehož cílem bylo obnovení dlouhodobé životaschopnosti subjektu Willem II. Podmínky tohoto plánu zahrnovaly čtvrtletní povinnost účetního výkaznictví, vyrovnaný rozpočet na následující fotbalovou sezónu, nalezení způsobu, jak očistit svoji rozvahu, nezbytnost dodržovat normy národního fotbalového sdružení pro platy hráčů a zavedení nové struktury řízení a dohledu. Opatření, která subjekt Willem II přijal za účelem splnění těchto podmínek, obec následně shledala za vyhovující, a proto uvolnila druhou tranši z 2,4 milionu EUR.

(13)

Nizozemsko neoznámilo Komisi svůj plán poskytnout subjektu Willem II 2,4 milionu EUR, jak stanoví čl. 108 odst. 3 Smlouvy. Komise nebyla informována ani o rozhodnutí přijatém v roce 2009 pozastavit platbu ročního nájemného za sezónu 2009/2010.

(14)

Nizozemsko zpochybnilo dopad možné podpory na vnitřní trh pro kluby, které nehrají fotbal na evropské úrovni. Profesionální fotbalové kluby jsou však považovány za podniky a podléhají kontrole státní podpory. Fotbal má povahu závislé výdělečné činnosti a poskytuje služby za odměnu. Vyvinul si také vysokou úroveň profesionality, a tím zvýšil svůj hospodářský dopad (4).

(15)

Profesionální fotbalové kluby vykonávají kromě účasti ve fotbalových soutěžích hospodářskou činnost na několika trzích, které mají mezinárodní rozměr, jako např. trh pro přestupy profesionálních hráčů, propagaci, sponzorskou činnost, zboží nebo mediální práva. Podpora profesionálního fotbalového klubu posiluje jeho postavení na každém z těchto trhů, z nichž většina pokrývá několik členských států. Jsou-li tedy státní prostředky použity k poskytnutí selektivní výhody profesionálnímu fotbalovému klubu, a to bez ohledu na ligu, ve které hraje, je pravděpodobné, že taková podpora může narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy (5).

(16)

V rozhodnutí o zahájení řízení dospěla Komise k předběžnému závěru, že obec poskytla subjektu Willem II selektivní výhodu za použití státních prostředků a poskytla tedy fotbalovému klubu podporu. Komise rovněž zaujala stanovisko, že opatření podpory určená profesionálním fotbalovým klubům mohou narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(17)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise připomněla, že v době, kdy mu podpora byla poskytnuta, se subjekt Willem II nacházel ve finančních obtížích. Pro účely posuzování slučitelnosti podpory s pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (6) (dále jen „pokyny“) si Komise vyžádala informace o dodržení všech požadavků stanovených v pokynech.

(18)

Komise nebyla zejména schopna ověřit, zda byly dodrženy podmínky uvedené v bodech 34 až 37 pokynů týkající se povahy a plnění plánu restrukturalizace. Komise rovněž nemohla ověřit, zda byla přijata přiměřená kompenzační opatření ve smyslu bodů 38 až 42. Navíc bylo potřeba prokázat, že podpora byla omezena na nezbytné minimum, že příjemce sám zaplatil odpovídající vlastní příspěvek na svou restrukturalizaci a že by byla dodržena zásada „jednou a dost“.

(19)

Nizozemsko nesouhlasilo s tím, že opatření za účelem restrukturalizace dohody o pronájmu stadionu představovalo státní podporu. Podle Nizozemska uplatnila obec jako vlastník stadionu tržní podmínky a jednala v souladu se zásadou investora a věřitele v tržním hospodářství, když v roce 2009 pozastavila nájemné pro hlavního uživatele stadionu a v roce 2010 snížila se zpětnou účinností nájemné a zmírnila jiné smluvní podmínky. V případě úpadku subjektu Willem II by klub přišel o svoji licenci ke hraní profesionálního fotbalu. Obci by zůstal na starost fotbalový stadion, který by bylo možné využívat pro jiné činnosti pouze se značnými investičními náklady. Nizozemsko tvrdilo, že nižší nájemné je v souladu s nájemným placeným jinde za jiné stadiony a že je proto v souladu s tržními podmínkami.

(20)

Současně Nizozemsko tvrdilo, že i kdyby dané opatření mělo představovat podporu, bylo by slučitelné s vnitřním trhem. Tyto argumenty byly založeny zaprvé na dopise zaslaném Komisí Nizozemsku dne 11. července 2002, který se týkal sportovní infrastruktury. V tomto dopise Komise popisovala některé podmínky, za nichž by měla za to, že financování sportovní infrastruktury nepředstavuje státní podporu. Zadruhé byly tyto argumenty založeny na pokynech a čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(21)

Pokud jde o restrukturalizaci subjektu Willem II, Nizozemsko popsalo finanční situaci klubu. V účetním roce 2008/2009 (7) vykázal subjekt Willem II ztrátu ve výši 3,9 milionu EUR při obratu 11,4 milionu EUR a jeho vlastní kapitál (eigen vermogen) se snížil ze 4,1 milionu EUR na 0,2 milionu EUR. V účetním roce 2009/2010 (8) vykázal subjekt Willem II ztrátu ve výši 4,4 milionu EUR při obratu 9,9 milionu EUR. Přes poskytnutí 2,4 milionu EUR obcí se jeho vlastní kapitál dále snížil z 0,2 milionu EUR na – 2,1 milionu EUR.

(22)

Každý nizozemský profesionální fotbalový klub potřebuje licenci od KNVB, kterou obdrží, pouze pokud splňuje určité požadavky. Jeden z požadavků v tomto systému se týká finančního zdraví klubu. Klub je povinen předložit každou sezónu do 1. listopadu, 1. března a 15. června účetní výkazy, které zachycují mimo jiné jeho současnou finanční situaci, a rovněž rozpočet na následující sezónu. Kluby se na základě těchto výkazů řadí do tří kategorií (1: nedostatečné, 2: dostatečné, 3: dobré). Kluby v kategorii 1 mohou být povinny předložit plán zlepšení, aby dosáhly kategorie 2 nebo 3. Pokud klub plán neplní, může KNVB uložit sankce včetně úředního varování, snížení bodů v soutěži a – jako nejzazší sankci – odebrání licence. Profesionální fotbalový klub v Nizozemsku, na který je vyhlášen úpadek, ztrácí svou licenci. Pokud je založen nástupnický klub, není přijat přímo do profesionálních fotbalových lig, ale musí začít v druhé nejvyšší amatérské lize. Se svými potížemi subjekt Willem II riskoval, že přijde o licenci k účasti v profesionálních soutěžích. V roce 2010 byl zařazen do kategorie 1.

(23)

Nizozemsko upozornilo, že s ohledem na tyto potíže bylo rozhodnutí obce poskytnout subjektu Willem II 2,4 milionu EUR podřízeno řadě podmínek stanovených v plánu restrukturalizace vypracovaném subjektem Willem II (9). Plán byl navržen tak, aby v průběhu tří let vedl ke zdravé finanční situaci. Cílem plánu bylo rovněž splnit požadavky KNVB za účelem získání statusu kategorie 2 (dostatečné) do konce finančního roku 2012/2013. Status kategorie 2 byl KNVB udělen již v prosinci 2011.

(24)

Plán restrukturalizace obnášel nové vedení, snížení počtu zaměstnanců a snížení počtu hráčů ve skupině. Předpokládal, že se počet smluvních hráčů sníží. Několik hráčů přestoupí, stávající smlouvy se prodlouží za nižší platy, nové smlouvy budou buď uzavřeny bez plateb za přestup, nebo budou hráči pronajati z jiných klubů. Cílem plánu bylo snížit náklady na zaměstnance a hráče ze 77 % na méně než 55 %.

(25)

V roce 2009, kdy finanční potíže vznikly, se devět soukromých subjektů dohodlo půjčit subjektu Willem II celkem 2,25 milionu EUR. V roce 2010 se je podařilo přesvědčit, aby dobu trvání půjček prodloužily, nedomáhaly se svých pohledávek, dokud nedojde k obnovení dostatečné likvidity subjektu Willem II, a aby souhlasily s nižším úrokem z těchto pohledávek. Šest z nich zašlo ještě dále a vzdalo se 10 % ze svých pohledávek. Cílem plánu restrukturalizace bylo umožnit subjektu Willem II, aby do tří let dosáhl mírného provozního zisku. Ukázalo se, že plán je realistický. Subjekt Willem II docílil v letech 2010/2011 a 2011/2012 zisku ve výši přibližně 0,3 milionu EUR a v letech 2012/2013 o něco menších částek, vylepšil své vlastní kapitálové postavení na – 1,4 milionu EUR k 30. červnu 2012 a –1,3 k 30. červnu 2013 a posléze je v účetním roce 2013/2014 změnil na kladné.

(26)

Obec předložila v rámci řízení vyjádření, která byla do značné míry totožná s vyjádřeními předloženými Nizozemskem. Obec rovněž poskytla konkrétní informace o finanční situaci subjektu Willem II v roce 2009 a předložila studii provedenou v listopadu 2013 společností Deloitte Financial Advisory Services týkající se nákladů na různé možnosti, které měla obec v roce 2010 k dispozici, s cílem podpořit svůj názor, že opatření, o nichž v letech 2009 a 2010 rozhodla, byla racionální.

(27)

Podle čl. 107 odst. 1 SFEU je státní podporou podpora poskytovaná členským státem nebo v jakékoli formě ze státních prostředků, která narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž tím, že se určitým podnikům nebo určitým odvětvím výroby poskytne hospodářská výhoda, pokud to ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Podmínky uvedené v čl. 107 odst. 1 SFEU jsou kumulativní, a proto, má-li být opatření kvalifikováno jako státní podpora, je nezbytné, aby byly splněny všechny tyto podmínky.

(28)

Na základě rozhodnutí o zahájení řízení Komise posuzuje z hlediska existence podpory rozhodnutí obce pozastavit platbu nájemného za užívání stadionu subjektem Willem II v roce 2009 a rozhodnutí obce přijaté v květnu 2010 snížit se zpětnou účinností nájemné a jiné náklady na užívání stadionu. Komise podotýká, že obě opatření jsou úzce propojena, jak časově, tak z hlediska jejich účelu a situace subjektu Willem II v dané době, a měla by proto být zkoumána společně.

(29)

O obou opatřeních rozhodla obec a obě mají přímé finanční důsledky pro její rozpočet, zahrnují tudíž použití státních prostředků. Převod státních prostředků může mít mnoho forem, jako jsou přímé granty, půjčky, záruky, účast na kapitálu podniků a věcná plnění. Vzdání se příjmů, které by jinak byly vyplaceny státu, rovněž představuje převod státních prostředků.

(30)

Opatření musí subjektu Willem II poskytnout hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek neměl. Nizozemsko a obec tvrdí, že obec jednala v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství a se zásadou věřitele v tržním hospodářství, neposkytla tedy subjektu Willem II žádnou výhodu. Komise s tímto stanoviskem z níže uvedených důvodů nesouhlasí.

(31)

Pokud se v důsledku státního zásahu zlepší finanční situace podniku, lze předpokládat, že se jedná o zvýhodnění. K jeho posouzení je třeba porovnat finanční situaci podniku po přijetí opatření s jeho finanční situací v případě, že by toto opatření nebylo zavedeno. Bez zásahu by klub zůstal ve finančních potížích s nebezpečím vyhlášení úpadku a sestoupení do nižší ligy. Je nesporné, že se finanční situace subjektu Willem II prostřednictvím šetřených opatření výrazně zlepšila.

(32)

To by nepředstavovalo neoprávněnou výhodu, pokud by obec mohla prokázat, že jednala v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství a se zásadou věřitele v tržním hospodářství. Komise konstatuje, že obec v roce 2004 získala plné vlastnictví stadionu. Za toto nabytí zaplatila ekonomickou hodnotu stadionu, která byla stanovena na základě externího znaleckého posudku. Obec uzavřela v roce 2004 nájem se subjektem Willem II s plným vědomím toho, že stadion není multifunkční aréna, nýbrž fotbalový stadion, jehož hlavním uživatelem je subjekt Willem II, a s pouze omezenými možnostmi využití pro jiné činnosti než fotbal. Obec tedy věděla, že využívání stadionu závisí na pokračující schopnosti subjektu Willem II platit nájemné a jiné náklady stanovené ve smlouvě. Investor v tržním hospodářství by toto riziko buď vůbec nepřevzal, nebo by je převzal pouze výměnou za odpovídající ziskové rozpětí a pojištění proti jakékoli případné platební neschopnosti uživatele pro vlastní potřebu.

(33)

Když obec v roce 2010 informovala městskou radu, že se subjekt Willem II nachází na pokraji úpadku, konstatovala rovněž, že využívání stadionu od roku 2004 bylo pro její rozpočet pouze neutrální. Pokud však nájem z roku 2004 nevytvářel přiměřený zisk, změna podmínek pronájmu se zpětnou účinností z roku 2010 byla provedena s vědomím, že učiní využívání od roku 2004 ztrátovým. To vylučuje, že by rozhodnutí z roku 2010 o snížení nájemného splňovalo zásadu investora v tržním hospodářství. Žádný komerční subjekt by nesouhlasil se změnou nájemného se zpětnou platností, která nemá perspektivu zajistit návratnost investic.

(34)

Nizozemsko a obec však současně tvrdí, že rozhodnutí obce, které snížilo břemeno zadluženosti klubu, bylo v souladu se zásadou věřitele v tržním hospodářství. V této souvislosti odkazují na skutečnost, že několik velkých věřitelů se vzdalo části svých pohledávek vůči subjektu Willem II. Odkazují rovněž na část rozhodnutí o zahájení řízení, v němž Komise dospěla k závěru, že opatření obce Arnhem ve prospěch fotbalového klubu Vitesse nepředstavuje státní podporu.

(35)

Komise by v tomto ohledu za prvé poznamenala, že rozhodnutí pozastavit platbu nájemného přijaté v roce 2009 ani rozhodnutí snížit se zpětnou účinností nájemné a jiné platební povinnosti za užívání stadionu přijaté v roce 2010 nebylo přijato současně s odpovídajícími opatřeními jiných věřitelů. V roce 2010 navíc obec poskytla subjektu Willem II částku 2,4 milionu EUR, tj. více než dvojnásobek své pohledávky ročního nájemného vůči subjektu Willem II. Obec sice požadovala, aby subjekt Willem II vyjednával s ostatními věřiteli s cílem očistit svoji rozvahu, avšak aniž by pro tato jednání stanovila podmínky, které by odpovídaly podmínkám jejího vlastního zásahu. Argument, že by profesionální fotbalový klub v úpadku přišel o svoji licenci a že by obci zůstal na starost fotbalový stadion, který by bylo možno využít pro jiné činnosti pouze se značnými investičními náklady, rovněž není přesvědčivý. V případě úpadku by jako uživatel stadionu mohl být založen nástupnický klub. Nebyl by sice přijat přímo do profesionálních fotbalových lig a musel by začít v druhé nejvyšší amatérské lize, měl by nicméně perspektivu, že bude využívat stadion a v dohledné budoucnosti se vrátí do profesionální ligy, a tudíž bude přispívat k příjmům z pronájmu stadionu.

(36)

Nizozemsko odkazovalo také na dopis Komise ze dne 11. července 2002, ve kterém popisovala některé podmínky, za nichž by měla za to, že financování sportovní infrastruktury nepředstavuje státní podporu. Tyto podmínky by zahrnovaly multifunkční charakter arény, nediskriminační přístup do ní a přiměřenost uživatelských poplatků.

(37)

V projednávané věci však nemohou tato vyjádření vést k závěru, že subjekt Willem II nezískal neoprávněnou výhodu. Dalo by se pochybovat již o tom, zda argumenty uvedené v dopise ze dne 11. července 2002 jsou s ohledem na judikaturu Soudního dvora, který označil veřejné investice do infrastruktury, jež je dána k dispozici k veřejnému užívání, za státní podporu, stále ještě relevantní (10). V projednávané věci je nicméně rozhodující, že obec a subjekt Willem II uzavřely v roce 2004 smlouvu, v níž se dohodly na ročním nájemném ve výši 1 001 731 EUR. Je-li platba tohoto dohodnutého nájemného ve shodě s obcí nejprve pozastavena a poté je částka nájemného se zpětnou účinností snížena, obec poskytuje subjektu Willem II finanční výhodu, kterou by za běžných podmínek neměl a kterou by mu v žádném obvyklém případě neposkytl soukromý hospodářský subjekt.

(38)

Z těchto důvodů není Komise přesvědčena o tom, že obec jednala jako hospodářský subjekt v tržním hospodářství, ať už jako investor, jako věřitel nebo obojí. Proto má za to, že obec s cílem vyhnout se úpadku subjektu Willem II poskytla tomuto subjektu finanční podporu, již by soukromý účastník trhu neposkytl a která tudíž představuje výhodu.

(39)

Nizozemsko zpochybnilo dopad možné podpory na vnitřní trh pro kluby, které nehrají fotbal na evropské úrovni. Komise v této souvislosti připomíná, že – jak je zdůrazněno ve 14. bodě odůvodnění – profesionální fotbalové kluby jsou považovány za podniky a podléhají kontrole státní podpory. Fotbal má povahu závislé výdělečné činnosti a poskytuje služby za odměnu. Vyvinul si vysokou úroveň profesionality, a tím zvýšil svůj hospodářský dopad.

(40)

Subjekt Willem II je navíc potenciálním účastníkem evropských fotbalových turnajů a v minulosti se již evropského turnaje skutečně zúčastnil. Jako profesionální fotbalový klub vykonává kromě účasti ve fotbalových soutěžích hospodářskou činnost na několika trzích, které mají mezinárodní rozměr, jako např. trh pro přestupy profesionálních hráčů, propagaci, sponzorskou činnost, zboží nebo mediální práva. Podpora profesionálního fotbalového klubu posiluje jeho postavení na každém z těchto trhů, z nichž většina pokrývá několik členských států. Proto, jak je stanoveno v 15. bodě odůvodnění, jsou-li státní prostředky použity k poskytnutí selektivní výhody profesionálnímu fotbalovému klubu, a to bez ohledu na ligu, ve které hraje, je pravděpodobné, že taková podpora může narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(41)

Komise musí posoudit, zda opatření podpory ve prospěch subjektu Willem II lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem. Na dotyčné opatření podpory se nevztahuje žádná z odchylek uvedených v čl. 107 odst. 2 Smlouvy. Pokud jde o odchylky stanovené v čl. 107 odst. 3 Smlouvy, Komise konstatuje, že na žádný z nizozemských regionů se nevztahuje odchylka v čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy. Dotyčné opatření podpory nenapomáhá významnému projektu společného evropského zájmu ani neslouží k nápravě žádného vážného narušení nizozemského hospodářství ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy. Nelze ani tvrdit, že jde o opatření podpory na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. d) Smlouvy.

(42)

Pokud jde o odchylku v čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy ve prospěch podpory, která má usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností, takováto podpora by mohla být slučitelná, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(43)

Komise vydala pro účely svých posouzení opatření podpory podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy řadu nařízení, rámců, pokynů a sdělení, jež se týkající forem podpory a horizontálních nebo odvětvových účelů, pro které je podpora udělena. Vzhledem k tomu, že subjekt Willem II čelil v době, kdy byla opatření přijata, finančním obtížím a že podporu udělila obec s cílem tyto potíže řešit, je vhodné posoudit, zda se na ni vztahují a jsou splněna kritéria stanovená v pokynech (11).

(44)

V červenci 2014 zveřejnila Komise nové pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích (12). Ty se však na tuto neoznámenou podporu poskytnutou v letech 2009 a 2010 nevztahují. Podle bodu 137 nových pokynů by tomu tak bylo pouze v případě jakékoli podpory na záchranu či restrukturalizaci poskytnuté bez předchozího povolení, pokud je celá podpora nebo její část poskytnuta po zveřejnění těchto pokynů v Úředním věstníku Evropské unie. Podle bodu 138 nových pokynů bude Komise ve všech ostatních případech postupovat podle pokynů platných v době, kdy byla podpora poskytnuta, v projednávané věci tedy podle pokynů platných před rokem 2014.

(45)

Podle bodu 10 písm. a) pokynů musí být společnost s omezeným ručením vlastníků považována za podnik v obtížích, kde došlo ke ztrátě více než poloviny zapsaného kapitálu a kde ke ztrátě více než jedné čtvrtiny tohoto kapitálu došlo za posledních 12 měsíců. V účetním roce 2008/2009 (13) vykázal subjekt Willem II ztrátu ve výši 3,9 milionu EUR při obratu 11,4 milionu EUR a jeho vlastní kapitál (eigen vermogen) se snížil ze 4,1 milionu EUR na 0,2 milionu EUR. V účetním roce 2009/2010 (14) vykázal subjekt Willem II ztrátu ve výši 4,4 milionu EUR při obratu 9,9 milionu EUR. Přes poskytnutí 2,4 milionu EUR obcí se jeho vlastní kapitál dále snížil z 0,2 milionu EUR na – 2,1 milionu EUR. Subjekt Willem II proto jednoznačně byl společností v obtížích. Tento fakt Nizozemsko nepopírá. Proto bude slučitelnost státní podpory poskytnuté subjektu Willem II posouzena na základě pokynů.

(46)

Pokyny v oddíle 3.2 vyžadují, aby poskytnutí podpory bylo podmíněno provedením plánu restrukturalizace (viz body 34 až 37 pokynů), který musí v přiměřené lhůtě obnovit dlouhodobou životaschopnost podniku. Komise v této souvislosti podotýká, že – jak je uvedeno ve 12. bodě odůvodnění – rozhodnutí obce poskytnout subjektu Willem II 2,4 milionu EUR bylo podřízeno řadě podmínek. Tyto podmínky představovaly jádro plánu restrukturalizace vypracovaného subjektem Willem II (15).

(47)

Plán byl navržen tak, aby vedl ke zdravé finanční situaci v průběhu tří let, přičemž rovněž splňoval požadavky KNVB ohledně pokračujícího udělení licence pro profesionální soutěže subjektu Willem II a pro získání statusu kategorie 2 do konce finančního roku 2012/2013.

(48)

Plán restrukturalizace obnášel nové vedení, značné snížení počtu zaměstnanců a snížení počtu hráčů ve skupině. Několik hráčů přestoupilo, stávající smlouvy byly prodlouženy za nižší platy a nové smlouvy byly uzavřeny bez plateb za přestup. S tím bylo spojeno snížení nákladů na zaměstnance a hráče o 30 % během dvou let po přijetí plánu. Kromě 2,4 milionu EUR od obce byl subjekt Willem II schopen zajistit trvalý příspěvek ve výši 2,25 milionu EUR od soukromého sektoru.

(49)

Komise se domnívá, že plán restrukturalizace řeší příčiny finančních potíží subjektu Willem II, zvláště náklady na hráče ve formě mezd a plateb za přestupy. Subjekt Willem II předpokládá úspory při své hlavní činnosti. Plán restrukturalizace se neopírá o externí faktory, které subjekt Willem II může sledovat, nikoli však plně kontrolovat, jako je nalézání nových sponzorů a zvýšení počtu diváků. Ačkoli finanční situace, zvláště pak záporný vlastní kapitál subjektu Willem II, zůstávají důvodem ke znepokojení, předpokládá se trvalé zlepšování finanční situace klubu a rovněž jeho pokračující fungování jakožto profesionálního fotbalového klubu. Vývoj ukazuje, že plán byl opravdu realistický. KNVB udělila status kategorie 2 již v prosinci 2011. Subjekt Willem II byl v roce 2010/2011 a znovu pak v roce 2011/2012 schopen dosáhnout provozního zisku ve výši 0,3 milionu EUR, a tudíž vylepšil k 30. červnu 2012 své vlastní kapitálové postavení na mínus 1,4 milionu EUR.

(50)

Body 38 až 42 pokynů vyžadují, aby příjemce přijal kompenzační opatření za účelem omezení rušivých účinků podpory a jejího nepříznivého dopadu na podmínky obchodování na minimum. Komise v bodě 80 rozhodnutí o zahájení řízení připomněla v této souvislosti zvláštní povahu profesionálního fotbalu a navrhla řadu opatření, která by mohla být vykládána jako kompenzační opatření pro profesionální fotbal ve smyslu pokynů, například omezení zaregistrovaných hráčů v mezích povolených národním sdružením, přijetí mzdového stropu nižšího než obvyklé standardy v tomto odvětví, zákaz platit po určitou dobu náklady na přestup pro nové hráče nebo rozšíření činností ve prospěch společnosti. Přijetím omezení počtu hráčů nebo jejich mezd by klub rovněž přijal konkurenční nevýhodu v porovnání s jinými kluby bez těchto omezení. Zákaz odstupného za přestupy omezuje výběr nových soutěživých hráčů.

(51)

Komise podotýká, že subjekt Willem II počet zaměstnanců a hráčů podle plánu skutečně snížil. Počet zaměstnanců se snížil ze 79 v sezóně 2009/2010 na 61 v sezóně 2010/2011 a na 53 v sezóně 2011/2012. Počet zaregistrovaných hráčů se snížil z 31 na 27. Mzdové náklady (16) byly sníženy na úroveň 48 % obratu, což je výrazně pod standardem UEFA 70 % jen na hráče. Během období restrukturalizace se za nové hráče neplatí žádné platby za přestupy. Tato opatření oslabila tým klubu, čímž přispěla na konci sezóny 2010/2011 a znovu pak v sezóně 2012/2013 k jeho sestoupení do druhé ligy. Komise rovněž konstatuje větší výdaje klubu ve veřejný prospěch prostřednictvím trénování amatérů. Komise má tedy za to, že byla přijata kompenzační opatření vyžadovaná pokyny, která měla za následek oslabení konkurenčního postavení subjektu Willem II v profesionálním fotbale.

(52)

Komise rovněž konstatuje, že plán restrukturalizace je kromě dosažených vlastních úspor do značné míry financován externími soukromými subjekty. V roce 2009, kdy finanční potíže vznikly, se devět soukromých subjektů dohodlo půjčit subjektu Willem II celkem 2,25 milionu EUR. V roce 2010 se podařilo je přesvědčit, aby tyto částky klubu nadále ponechaly a aby souhlasily s tím, že se svých pohledávek nebudou domáhat, dokud je subjekt Willem II nebude schopen splatit. Přijaly rovněž nižší úrokovou sazbu ve výši 3 %. Šest z nich se podařilo přesvědčit, aby se zcela vzdaly 10 % ze svých pohledávek. To splňuje požadavek bodu 44 pokynů, že pro střední podnik, jako je subjekt Willem II, by mělo být nejméně 40 % nákladů na restrukturalizaci pokryto vlastním příspěvkem příjemce, včetně externího financování, které prokazuje přesvědčení o životaschopnosti příjemce.

(53)

Výše podpory byla nezbytná. Podle plánu restrukturalizace by měla vést k mírně kladnému výsledku v sezónách 2010/2011 a 2011/2012 a pomalu zlepšovat úroveň kapitál. To by subjektu Willem II neumožňovalo kupovat nové hráče ani je přilákat vyššími platy.

(54)

Bod 49 pokynů vyžaduje, aby členský stát informoval o řádném provádění plánu restrukturalizace prostřednictvím pravidelných podrobných zpráv. Bod 51 stanoví méně přísné podmínky pro malé a střední podniky, u nichž se obvykle považuje za dostatečné předávání každoročních kopií rozvahy a výkazu zisků a ztrát. Nizozemsko se zavázalo tyto zprávy předkládat.

(55)

Nizozemsko v souladu s body 72 až 77 pokynů upřesnilo, že subjekt Willem II v průběhu 10 let před poskytnutím této podpory neobdržel podporu na záchranu nebo restrukturalizaci. Zavázalo se také neposkytovat subjektu Willem II po dobu 10 let žádnou novou podporu na záchranu nebo restrukturalizaci.

(56)

Komise dospěla k závěru, že Nizozemsko poskytovalo subjektu Willem II podporu protiprávně, a to v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy. Státní podpora ve výši 2,4 milionu EUR, která byla subjektu Willem II udělena v letech 2009 a 2010, však splňuje podmínky pro podporu na restrukturalizaci uvedené v pokynech a lze ji považovat za slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy,