26.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 320/1

(1)

Nařízení (EU) 2015/757 stanoví pravidla pro přesné monitorování, vykazování a ověřování emisí oxidu uhličitého (CO2) a dalších příslušných informací u lodí, které připlouvají do přístavů spadajících do jurisdikce některého členského státu, nacházejí se v těchto přístavech nebo z nich odplouvají, aby se podpořilo nákladově efektivní snižování emisí CO2 z námořní dopravy.

(2)

Příloha I nařízení (EU) 2015/757 stanoví metody monitorování emisí CO2 na základě spotřeby paliva. Příloha II nařízení (EU) 2015/757 stanoví pravidla „monitorování dalších příslušných informací“.

(3)

V části A přílohy I nařízení (EU) 2015/757 se stanoví, že emise CO2 by se měly vypočítávat vynásobením emisních faktorů a spotřeby paliva, která se určuje metodami monitorování A (dodací listy paliva a pravidelné kontroly palivových nádrží), B (monitorování palivových nádrží na lodi) a C (průtokoměry pro příslušné procesy spalování) stanovenými v části B téže přílohy. V usnesení Mezinárodní námořní organizace (2) o pokynech k metodě výpočtu dosaženého indexu energeticky účinného designu u nových lodí je stanoven soubor standardních hodnot emisních faktorů pro standardní paliva používaná na palubách lodí. Tyto standardní hodnoty lze použít pro výpočet emisí CO2 z námořní dopravy. Umožnění, aby lodě používaly k monitorování a vykazování svých emisí CO2 v souladu s přílohou I nařízení (EU) 2015/757 tyto standardní hodnoty, zajišťuje racionální regulační přístup i harmonizované provádění.

(4)

Metody monitorování A, B a C řeší převádění množství doplněného paliva nebo množství paliva zbývajícího v nádržích z objemového vyjádření na hmotnostní vyjádření pomocí hodnot skutečné hustoty paliva. Podle přílohy I části B bodu 2 pátého pododstavce písm. c) mohou společnosti používající metodu monitorování B určit skutečnou hustotu na základě hustoty naměřené při zkušební analýze provedené v akreditované laboratoři pro testování paliva, je-li dostupná. Rozšíření této možnosti na společnosti, které používají metody monitorování A a C, by zajistilo harmonizované provádění těchto tří metod monitorování v souladu s normou ISO 3675:1998 (3). Rovněž by tak byly plně zohledněny postupy v dotčeném odvětví a zlepšila by se srovnatelnost spotřeby paliva monitorované s použitím uvedených tří metod.

(5)

Pojetí „od místa vyvázání k místu vyvázání“ by zajistilo větší jednoznačnost a harmonizovaný přístup k přesnému výchozímu a koncovému bodu plaveb. Tím by byly upřesněny parametry používané k monitorování doby strávené na moři a vzdálenosti, kterou loď urazila, jak je uvedeno v příloze II části A bodě 1 písm. a) a b) nařízení (EU) 2015/757, a byly by zohledněny postupy v dotčeném odvětví.

(6)

Pokyny Mezinárodní námořní organizace k dobrovolnému používání provozního ukazatele energetické účinnosti lodí (4) a norma CEN EN 16258 (2012) (5) nabízejí lodím typu ro-ro možnost monitorovat a vykazovat přepravovaný náklad na základě skutečné hmotnosti nákladu. Doplněním tohoto dalšího parametru k parametrům stanoveným v příloze II části A bodě 1 písm. e) nařízení (EU) 2015/757 by byly lépe zohledněny postupy v dotčeném odvětví, a monitorování by tudíž bylo snazší.

(7)

V souladu s obvyklým postupem Komise, v jehož rámci jsou ve fázi přípravy aktů v přenesené pravomoci konzultováni odborníci, byla pod záštitou Evropského fóra pro udržitelnou lodní dopravu zřízena podskupina pro monitorování složená z odborníků z členských států, dotčeného odvětví a občanské společnosti. Tato podskupina zmapovala řadu mezinárodních a evropských norem a mezinárodních pravidel, jakož i vědecký a technický vývoj a doporučila, aby byly do tohoto nařízení zapracovány. Návrh jejích doporučení, pokud jde o tyto aspekty, byl dne 28. června 2016 schválen plénem Evropského fóra pro udržitelnou lodní dopravu.

(8)

Přílohy I a II nařízení (EU) 2015/757 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny,

26.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 320/5

(1)

Ustanovení čl. 15 odst. 5 a čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) 2015/757 stanoví, že Komise přijímá akty v přenesené pravomoci, které dále upřesňují pravidla pro ověřovací činnosti a metody akreditace ověřovatelů. Tyto činnosti a metody jsou věcně propojeny, proto je toto nařízení založeno na obou právních základech.

(2)

Provádění čl. 15 odst. 5 nařízení (EU) 2015/757 vyžaduje přijetí celkového rámce pravidel, který má zajistit, aby posuzování plánů monitorování a ověřování výkazů emisí vypracovaných v souladu s uvedeným nařízením prováděli harmonizovaným způsobem ověřovatelé, kteří mají odbornou způsobilost provádět svěřené úkoly nezávisle a nestranně.

(3)

Při provádění čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) 2015/757 je nezbytné zajistit synergii mezi celkovým rámcem pro akreditaci stanoveným v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 (2) a zvláštními rysy ověřovacích a akreditačních činností týkajících se emisí CO2 v odvětví námořní dopravy. Podle čl. 16 odst. 2 nařízení (EU) 2015/757 se má nařízení (ES) č. 765/2008 vztahovat na aspekty akreditace ověřovatelů, které nejsou upraveny nařízením (EU) 2015/757.

(4)

Aby bylo zaručeno, že vykázané údaje budou spolehlivé, je nezbytné zajistit, aby ověřování prováděli nezávislí a příslušní ověřovatelé. Systém ověřování a akreditace by měl zabránit zbytečné duplikaci postupů a úprav podle jiných právních nástrojů Unie, což by s sebou přineslo zvýšenou zátěž pro členské státy či hospodářské subjekty. Proto je vhodné využít osvědčené postupy vyplývající z uplatňování harmonizovaných norem přijatých Evropským výborem pro normalizaci na základě pověření vydaného Komisí v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES (3) (například těch, které se týkají požadavků na subjekty validování nebo ověřování skleníkových plynů pro účely akreditace nebo jiných forem uznávání, a které se týkají obecných požadavků na akreditační orgány akreditující subjekty posuzování shody, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie), a dále pak dokument EA-6/03 a jiné technické dokumenty, které vypracovala asociace Evropská spolupráce v akreditaci.

(5)

Harmonizovaná pravidla pro posuzování plánů monitorování, ověřování výkazů emisí a vydávání dokumentů o souladu ze strany ověřovatelů by měla jasně definovat odpovědnost a činnost ověřovatelů.

(6)

Při posuzování plánu monitorování by měli ověřovatelé provést řadu činností, aby vyhodnotili úplnost, relevanci a soulad informací předložených dotčenou společností, pokud jde o postup monitorování a vykazování u plavidla, aby mohli rozhodnout, zda je plán v souladu s nařízením (EU) 2015/757.

(7)

Podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/1927 (4), mohou společnosti odkázat při předkládání plánu monitorování plavidla na informace o stávajících postupech a kontrolách lodi, na které se vztahují harmonizované normy v oblasti kvality, životního prostředí a hospodaření s energiemi (například EN ISO 9001:2015, EN ISO 14001:2015, EN ISO 50001:2011) nebo podle Mezinárodního předpisu pro řízení bezpečnosti (předpis ISM) (5) nebo plánu řízení energetické účinnosti lodí (SEEMP) (6). K zajištění racionálního přístupu by měli být ověřovatelé schopni je posoudit v rozsahu, v jakém jsou podstatné pro monitorování a vykazování údajů podle nařízení (EU) 2015/757 [a tohoto nařízení].

(8)

Poskytování dokumentů a výměna příslušných informací mezi společnostmi a ověřovateli je zásadní pro všechny aspekty postupu ověřování, zejména pro posouzení plánu monitorování, posuzování rizik a ověřování výkazu emisí. Je nezbytné stanovit řadu harmonizovaných požadavků upravujících poskytování informací a dokumentů, které se zpřístupňují ověřovateli před zahájením ověřovacích činností a v dalších fázích ověřování.

(9)

Ověřovatel by měl při ověřování výkazu emisí zaujmout přístup založený na míře rizika v souladu s čl. 15 odst. 1, 2 a 3 nařízení (EU) 2015/757. Analýza náchylnosti vykázaných údajů k případným podstatným nepřesnostem je nezbytnou součástí postupu ověřování a určuje, jak by měl ověřovatel provádět své činnosti.

(10)

Každá část postupu ověřování výkazů emisí, včetně prohlídky na místě, je úzce spojena s výsledkem analýzy rizika nepřesnosti. Ověřovatel by měl být povinen přizpůsobit jednu nebo více ověřovacích činností zjištěním a informacím získaným během postupu ověřování, aby splnil požadavky na dosažení přiměřených záruk.

(11)

K zajištění souladu a porovnatelnosti monitorovaných údajů v čase v souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) 2015/757 by měl být plán monitorování, který byl posouzen jako uspokojivý, pro ověřovatele výchozím bodem při posuzování výkazu emisí plavidla. Ověřovatel by měl posoudit, zda plán a požadované postupy byly provedeny správně. Oznámí společnosti jakékoliv neshody nebo nepřesnosti, které zjistí. Ověřovatel zahrne neopravené nepřesnosti nebo neshody vedoucí k podstatným chybám do zprávy o ověření a uvede, že výkaz emisí není v souladu s nařízením (EU) 2015/757 a tímto nařízením.

(12)

Veškeré činnosti během postupu ověřování výkazu emisí jsou vzájemně propojeny a měly by vyústit ve vydání zprávy o ověření, která obsahuje stanovisko k výsledku ověření. Úroveň ujištění by se měla odvíjet od toho, jak důkladně a podrobně byly provedeny ověřovací činnosti a jak bylo formulováno prohlášení o ověření. Harmonizované požadavky na provádění ověřovacích činností a na zprávy o ověření by zajistily, že všichni ověřovatelé budou uplatňovat stejné normy.

(13)

Ověřovací činnosti, včetně posuzování plánů monitorování a ověřování výkazů emisí, by měli provádět odborně způsobilí ověřovatelé a pracovníci. K zajištění odborné způsobilosti příslušných pracovníků k provádění úkolů, které jim jsou svěřeny, by měli ověřovatelé zavést a neustále zlepšovat vnitřní postupy. Kritéria pro určení, zda je ověřovatel způsobilý, by měla být shodná ve všech členských státech a měla by být ověřitelná, objektivní a transparentní.

(14)

Pro podporu vysoké kvality ověřovacích činností je třeba stanovit harmonizovaná pravidla určující, zda je ověřovatel způsobilý, nezávislý a nestranný, a tedy oprávněn pro provádění požadovaných činností.

(15)

Je nezbytné zavést celkový rámec pravidel pro akreditaci právních subjektů, který zaručí, že ověřovatelé budou mít odbornou způsobilost provádět úkoly, které jim byly svěřeny, nezávisle, nestranně a v souladu s požadavky a zásadami uvedenými v nařízení (EU) 2015/757, nařízení (ES) č. 765/2008 a tomto nařízení.

(16)

V souladu s čl. 16 odst. 2 nařízení (EU) 2015/757 by se na obecné zásady a požadavky pro vnitrostátní akreditační orgány měly vztahovat články 4 až 12 nařízení (ES) č. 765/2008.

(17)

V souladu s běžnou praxí Komise konzultovat při přípravě návrhů aktů v přenesené pravomoci s odborníky byla pod záštitou Evropského fóra pro udržitelnou lodní dopravu zřízena podskupina pro ověřování a akreditaci v rámci monitorování, vykazování a ověřování emisí v námořní dopravě, která sdružovala odborníky z členských států, průmyslových odvětví a dalších příslušných organizací, včetně občanské společnosti. Podskupina doporučila, aby toto nařízení upravilo řadu prvků. Plenární zasedání Evropského fóra pro udržitelnou lodní dopravu podpořilo návrhy doporučení k těmto aspektům dne 28. června 2016,

1)

„akreditací“ osvědčení vydané vnitrostátním akreditačním orgánem, že ověřovatel splňuje požadavky dané harmonizovanými normami ve smyslu čl. 2 bodu 9 nařízení (ES) č. 765/2008 a požadavky tohoto nařízení, a proto je oprávněn provádět ověřovací činnosti podle kapitoly II;

2)

„neshodou“:

3)

„přiměřenou zárukou“ vysoká, nikoli však absolutní úroveň záruky kladně vyjádřená v ověřovacím posudku a udávající, zda výkaz emisí, který je předmětem ověření, neobsahuje podstatnou nepřesnost;

4)

„úrovní závažnosti“ se rozumí kvantitativní prahová hodnota nebo mezní bod, nad nímž jsou nepřesnosti samy o sobě nebo ve spojení s jinými nepřesnostmi považovány ověřovatelem za podstatné;

5)

„inherentním rizikem“ náchylnost parametru ve výkazu emisí k nepřesnostem, které by mohly být podstatné samy o sobě nebo spolu s jinými nepřesnostmi, předtím, než se zohlední dopad jakýchkoliv jiných souvisejících činností;

6)

„kontrolním rizikem“ náchylnost parametru ve výkazu emisí k nepřesnostem, které by mohly být podstatné samy o sobě nebo spolu s jinými nepřesnostmi a které se nepodaří odstranit, zjistit, ani opravit včas kontrolním systémem;

7)

„detekčním rizikem“ riziko, že ověřovatel neodhalí podstatnou nepřesnost;

8)

„ověřovacím rizikem“ riziko (funkce inherentního, kontrolního a detekčního rizika), že ověřovatel vydá nesprávný ověřovací posudek, pokud výkaz emisí obsahuje podstatné nepřesnosti;

9)

„nepřesností“ opomenutí, zkreslení nebo chyba ve vykázaných údajích s výjimkou přípustné nejistoty podle nařízení (EU) 2015/757 a se zohledněním pokynů vypracovaných Komisí v těchto otázkách;

10)

„podstatnou nepřesností“ nepřesnost, která dle názoru ověřovatele sama o sobě nebo spolu s jinými nepřesnostmi překračuje úroveň závažnosti nebo by mohla mít jinak vliv na celkové vykázané emise či jiné související informace;

11)

„místem“ pro účely posuzování plánu monitorování nebo ověřování výkazu emisí plavidla, umístění, kde je definován a řízen proces monitorování, včetně umístění, v nichž jsou kontrolovány a ukládány příslušné údaje a informace;

12)

„interní dokumentací o ověření“ se rozumí veškerá interní dokumentace, kterou ověřovatel shromáždil s cílem zaznamenat všechny podpůrné doklady a zdůvodnit činnosti prováděné za účelem posouzení plánu monitorování nebo ověření výkazu emisí podle tohoto nařízení;

13)

„auditorem pro monitorování, vykazování a ověřování v námořní dopravě“ jednotlivý člen ověřovacího týmu odpovědný za posouzení plánu monitorování nebo ověření výkazu emisí;

14)

„osobou provádějící nezávislý přezkum“ osoba pověřená ověřovatelem, aby prováděla konkrétní vnitřní přezkumné činnosti, která patří ke stejnému právnímu subjektu, ale neprováděla žádnou z ověřovacích činností podléhajících přezkumu;

15)

„technickým odborníkem“ osoba, která poskytuje podrobné znalosti a vědomosti ohledně určitého předmětu potřebného k provádění ověřovacích činností pro účely kapitoly II a akreditačních činností pro účely kapitol IV a V;

16)

„posuzovatelem“ osoba jmenovaná vnitrostátním akreditačním orgánem k posouzení ověřovatele podle tohoto nařízení, a to samostatně nebo jako člen posuzovacího týmu;

17)

„vedoucím posuzovatelem“ posuzovatel, který má celkovou odpovědnost za posouzení ověřovatele podle tohoto nařízení.

a)

příslušnou dokumentaci nebo popis instalací plavidla, popřípadě včetně osvědčení o zdrojích emisí, (popřípadě) použitých průtokoměrů, postupů a procesů nebo schémat připravených a ukládaných mimo plán, na které plán odkazuje;

b)

v případě změn systému monitorování a vykazování, které jsou uvedeny v čl. 7 odst. 2 písm. c) a d) nařízení (EU) 2015/757, příslušné aktualizované verze nebo nové dokumenty umožňující posouzení změněného plánu.

a)

posoudí, zda společnost použila vhodnou šablonu plánu monitorování a zda jsou poskytnuty informace ke všem povinným položkám uvedeným v příloze I prováděcího nařízení (EU) 2016/1927;

b)

ověří, zda informace v plánu monitorování přesně a úplně popisují zdroje emisí a měřicí zařízení instalované na palubě plavidla a systémy a postupy určené pro monitorování a vykazování příslušných informací podle nařízení (EU) 2015/757;

c)

zajistí, aby byla zavedena vhodná monitorovací opatření v případě, že chce plavidlo využít odchylku od monitorování paliva a emisí CO2 za jednotlivé plavby podle čl. 9 odst. 2 nařízení (EU) 2015/757;

d)

popřípadě posoudí, zda informace poskytnuté společností týkající se prvků, postupů nebo kontrol prováděných jako součást stávajících systémů řízení plavidla nebo těch, na které se vztahují harmonizované normy v oblasti kvality, životního prostředí a hospodaření s energiemi, jsou relevantní pro monitorování emisí CO2 a jiných příslušných informací a vykazování podle nařízení (EU) 2015/757 a prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/1928 (7).

a)

má dostatečné znalosti systémů monitorování a vykazování plavidla, včetně jejich existence, provádění a účinného provozu zajišťovaného společností;

b)

povaha a úroveň složitosti systému monitorování a vykazování plavidla umožňují, že lze od prohlídky na místě upustit;

c)

je schopen získat a posoudit veškeré požadované informace vzdáleným přístupem.

a)

je posouzen jako v souladu s nařízením (EU) 2015/757;

b)

obsahuje neshody, pro které není v souladu s nařízením (EU) 2015/757.

a)

seznam plaveb dotčeného plavidla během vykazovaného období podle článku 10 nařízení (EU) 2015/757;

b)

popřípadě kopii výkazu emisí za předchozí rok, pokud ověřovatel neprovedl ověření takového výkazu;

c)

kopii použitého plánu či plánů monitorování, popřípadě včetně dokladů obsahujících závěry posouzení provedeného akreditovaným ověřovatelem.

a)

kopie oficiálního palubního deníku plavidla a záznamů o spotřebě paliva (pokud jsou vedeny zvlášť);

b)

kopie dokladů o čerpání paliva;

c)

kopie dokumentů obsahujících informace o počtu přepravovaných osob a množství nákladu, vzdálenosti, kterou loď urazila, a době strávené na moři u plaveb uskutečněných během vykazovaného období.

a)

přehled systémů IT znázorňující tok dat u příslušného plavidla;

b)

doklad o údržbě a přesnosti/nejistotě měřicího zařízení/průtokoměrů (např. osvědčení o kalibraci);

c)

výpis údajů spotřeby paliva z průtokoměrů;

d)

kopie dokladu o odečtech měřičů zásobníků paliva;

e)

výpis údajů o činnosti ze systémů přímého měření emisí;

f)

jakékoliv další informace nezbytné pro ověření výkazu emisí.

a)

inherentní rizika;

b)

kontrolní rizika;

c)

detekční rizika.

a)

program ověřování popisující povahu a rozsah ověřovacích činností a dobu a způsob, jakým budou provedeny;

b)

plán odběru vzorku údajů, který stanoví rozsah a metody odběru vzorku údajů týkajících se údajových položek, na nichž se zakládají úhrnné emise CO2, spotřeba paliva nebo jiné příslušné informace ve výkazu emisí.

a)

šetření u příslušných pracovníků;

b)

kontroly dokumentů;

c)

postupů sledování a rekapitulace.

a)

úplnost zdrojů emisí popsaných v plánu monitorování;

b)

úplnost údajů, včetně údajů o plavbách vykázaných jako spadající do působnosti nařízení (EU) 2015/757;

c)

soulad mezi vykázanými celkovými údaji a údaji z příslušné dokumentace nebo primárních zdrojů;

d)

popřípadě soulad mezi celkovou spotřebou paliva a údaji o zakoupeném palivu nebo palivu jinak dodanému na příslušné plavidlo;

e)

spolehlivost a přesnost údajů.

a)

má dostatečnou znalost systémů, které zajišťují monitorování a vykazování plavidla, včetně jejich existence, provádění a účinného uplatňování ze strany společnosti;

b)

povaha a úroveň složitosti systému, který zajišťuje monitorování a vykazování plavidla, umožňují, aby bylo od prohlídky na místě upuštěno;

c)

ověřovatel je schopen získat vzdálený přístup ke všem požadovaným informacím, včetně správného uplatňování metodiky popsané v plánu monitorování a ověření údajů vykázaných ve výkazu emisí.

a)

potvrdí, že byly provedeny všechny ověřovací činnosti;

b)

uplatní na souhrnné údaje závěrečné analytické postupy, aby zajistil, že neobsahují podstatné nepřesnosti;

c)

ověří, zda informace uvedené ve zprávě vyhovují požadavkům nařízení (EU) 2015/757;

d)

před vydáním zprávy připraví interní dokumentaci o ověření a návrh zprávy a předloží je v souladu s článkem 21 osobě provádějící nezávislý přezkum;

e)

pověří osobu, aby schválila zprávu na základě závěrů přijatých osobou provádějící nezávislý přezkum a údajů v interní dokumentaci o ověření, a oznámila to společnosti;

f)

oznámí Komisi a státu vlajky plavidla, zda jsou splněny podmínky pro vydání dokumentu o souladu.

a)

název společnosti a identifikaci plavidla;

b)

jasné označení, že se jedná o zprávu o ověření;

c)

totožnost ověřovatele;

d)

odkaz na výkaz emisí a vykazované období, které jsou předmětem ověření;

e)

odkaz na jeden nebo více plánů monitorování, které byly posouzeny jako uspokojivé;

f)

odkaz na použitou normu či normy pro ověřování;

g)

souhrn postupů ověřovatele, včetně informací o prohlídkách na místě nebo důvodech, proč od nich bylo upuštěno;

h)

popřípadě souhrn podstatných změn plánu monitorování a údajů o činnosti ve vykazovaném období;

i)

prohlášení o ověření;

j)

popis případných neopravených nepřesností a neshod, včetně jejich povahy a rozsahu, zda mají podstatný dopad, či nikoliv, a prvek/prvky výkazu emisí, kterého/kterých se týkají;

k)

popřípadě doporučení pro zlepšení;

l)

datum zprávy o ověření a podpis osoby oprávněné jednat jménem ověřovatele.

a)

kritéria obecné způsobilosti pro všechny pracovníky provádějící ověřovací činnosti v souladu s čl. 23 odst. 3;

b)

kritéria zvláštní způsobilosti pro každou pracovní pozici v rámci ověřovatele vykonávajícího ověřovací činnosti, zejména pro auditora pro monitorování, vykazování a ověřování v námořní dopravě, osobu provádějící nezávislý přezkum a technického odborníka v souladu s články 24, 25 a 26;

c)

metodu pro zajištění trvalé odborné způsobilosti a pravidelného hodnocení výkonu všech pracovníků provádějících ověřovací činnosti;

d)

postup pro zajištění trvalé odborné přípravy pracovníků provádějících ověřovací činnosti.

a)

znát nařízení (EU) 2015/757, toto nařízení, prováděcí nařízení (EU) 2016/1927, prováděcí nařízení (EU) 2016/1928, a příslušné pokyny vydané Komisí;

b)

mít znalosti a zkušenosti v oblasti auditu údajů a informací, včetně:

a)

analýzu poskytnutých informací a potvrzení její úplnosti a integrity;

b)

zpochybnění chybějících nebo odporujících si informací;

c)

kontrolu datové stopy pro účely posouzení, zda interní dokumentace o ověření poskytuje dostatečné informace pro návrh závěrů zjištěných v rámci vnitřního přezkumu.

a)

postup a politiku komunikace se společností;

b)

vhodná opatření pro zajištění důvěrnosti získaných informací;

c)

postup vyřizovaní opravných prostředků podaných společnostmi;

d)

proces vyřizování stížností (včetně orientačních lhůt) společností;

e)

postup vydání revidované zprávy o ověření, pokud je zjištěna chyba ve zprávě o ověření nebo výkazu emisí poté, co ověřovatel předložil zprávu o ověření společnosti.

a)

výsledky provedených ověřovacích činností;

b)

plán ověřování a posouzení rizik;

c)

dostatečné podpůrné informace pro posouzení plánu monitorování a návrhu zprávy o ověření, včetně zdůvodnění úsudků o tom, zda byly nepřesnosti podstatné, či nikoliv.

a)

poradenské služby za účelem vypracování části procesu monitorování a vykazování popsaného v plánu monitorování, včetně vypracování metodiky monitorování, návrhu výkazu emisí a návrhu plánu monitorování;

b)

technickou pomoc pro vypracování nebo správu systému monitorování a vykazování nebo jiné příslušné informace podle nařízení (EU) 2015/757.

a)

mají způsobilost posuzovat plány monitorování a ověřovat výkazy emisí v souladu s tímto nařízením;

b)

skutečně posuzují plány monitorování a ověřují výkazy emisí v souladu s tímto nařízením;

c)

splňují požadavky na ověřovatele uvedené v článcích 22 až 30, včetně těch, které se týkají nestrannosti a nezávislosti.

a)

postupech a procesech uvedených v čl. 27 odst. 1 a systému řízení kvality uvedeném v čl. 27 odst. 3;

b)

kritériích způsobilosti uvedených v čl. 22 odst. 2 písm. a) a b), výsledcích trvalého procesu posuzování způsobilosti uvedeného v daném článku a jiné příslušné dokumentaci o způsobilosti všech pracovníků podílejících se na ověřovacích činnostech uvedených v článcích 24 a 25;

c)

procesu pro zajištění trvalé nestrannosti a nezávislosti podle čl. 30 odst. 6;

d)

technických odbornících a klíčových pracovnících podílejících se na posuzování plánů monitorování a ověřování výkazů emisí;

e)

postupech a procesech pro zajištění odpovídajícího ověření, včetně těch, které se týkají interní dokumentace o ověření uvedené v článku 28;

f)

příslušných záznamech podle článku 29;

g)

dalších aspektech považovaných vnitrostátním akreditačním orgánem za podstatné.

a)

přezkoumá všechny příslušné dokumenty a záznamy předložené žadatelem podle článku 35;

b)

provede prohlídku na místě, aby přezkoumal reprezentativní vzorek interní dokumentace o ověření, a posoudí provádění systému řízení kvality žadatele a postupy či procesy pro ověřovací činnosti uvedené v článku 27;

c)

pozoruje výkonnost a odbornou způsobilost reprezentativního počtu pracovníků žadatele, kteří se podílejí na posuzování plánů monitorování a ověřování výkazů emisí, aby bylo zajištěno, že jejich činnost je v souladu s tímto nařízením.

a)

z prohlídky na místě uvedené v čl. 36 odst. 1 písm. b);

b)

z pozorování výkonnosti a odborné způsobilosti reprezentativního počtu pracovníků ověřovatele v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. c).

a)

nesplnil požadavky na způsobilost podle článku 22 týkající se postupů pro ověřovací činnosti podle článku 27, na interní dokumentaci o ověření podle článku 28 nebo na nestrannost a nezávislost podle článku 30;

b)

porušil jakékoliv jiné specifické podmínky stanovené vnitrostátním akreditačním orgánem.

a)

ověřovatel neodstranil důvody, pro které bylo vydáno rozhodnutí o pozastavení osvědčení o akreditaci;

b)

člen vrcholného vedení ověřovatele byl odsouzen za podvodné jednání;

c)

ověřovatel úmyslně poskytl nepravdivé informace.

a)

nařízení (EU) 2015/757, tohoto nařízení a dalších relevantních právních předpisů uvedených v čl. 24 odst. 2 písm. a);

b)

vlastností různých typů plavidel a monitorování a vykazování emisí CO2, spotřeby paliva a jiných příslušných informací podle nařízení (EU) 2015/757.

a)

splňovat požadavky harmonizované normy uvedené v článku 33;

b)

mít znalosti o auditu údajů a informací v souladu s čl. 24 odst. 2 písm. b), získané odbornou přípravou, nebo přístup k osobě, která má znalosti takovýchto údajů a informací a zkušenosti s nimi.

a)

název, číslo akreditace a adresu každého ověřovatele akreditovaného daným vnitrostátním akreditačním orgánem;

b)

popřípadě členské státy, ve kterých každý ověřovatel provádí ověřování;

c)

datum udělení akreditace a datum skončení její platnosti;

d)

informace o správních opatřeních, která byla ověřovateli uložena.

26.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 320/25

(1)

V souladu s čl. 169 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (2) mohou být prostředky nepřidělené na závazky týkající se opatření financovaných Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) uvedené v čl. 4 odst. 1 nařízení (EU) č. 1306/2013 přeneseny do následujícího rozpočtového roku. Toto přenesení je omezeno na 2 % původních prostředků a na částku úpravy přímých plateb podle článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 (3) provedenou v předchozím rozpočtovém roce. Může vést k dodatečným platbám konečným příjemcům, kteří byli uvedenou úpravou dotčeni.

(2)

V souladu s čl. 26 odst. 5 nařízení (EU) č. 1306/2013 členské státy odchylně od čl. 169 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 uhradí přenášené prostředky podle čl. 169 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 konečným příjemcům, kteří podléhají míře úpravy v rozpočtovém roce, do nějž jsou prostředky přenášeny. Tato úhrada se vztahuje pouze na konečné příjemce v těch členských státech, v nichž se v předchozím rozpočtovém roce uplatnil mechanismus finanční kázně (4).

(3)

Při stanovování výše přenášených prostředků, jež se mají vyplatit, se v souladu s čl. 26 odst. 7 nařízení (EU) č. 1306/2013 musí zohlednit částky na rezervu pro případ krizí v odvětví zemědělství uvedenou v článku 25 uvedeného nařízení, které nebyly do konce rozpočtového roku využité na krizová opatření.

(4)

V souladu s čl. 1 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1146 (5) se mechanismus finanční kázně použije na přímé platby v kalendářním roce 2015 s cílem vytvořit rezervu pro případ krizí ve výši 441,6 milionu EUR. O uplatnění rezervy pro případ krizí nebylo v rozpočtovém roce 2016 požádáno.

(5)

Na základě výkazů výdajů členských států za období od 16. října 2015 do 15. října 2016 dosahuje snížení v rámci mechanismu finanční kázně skutečně uplatněné členskými státy v rozpočtovém roce 2016 částky 435 milionů EUR.

(6)

Nevyužité prostředky odpovídající částce úpravy v rámci mechanismu finanční kázně uplatněné v rozpočtovém roce 2016 ve výši 435 milionů EUR, které nepřesahují limit 2 % původních prostředků, mohou být tudíž po vydání rozhodnutí Komise v souladu s čl. 169 odst. 3 pátým pododstavcem nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 převedeny do rozpočtového roku 2017.

(7)

Za účelem zajištění, že úhrada těchto prostředků konečným příjemcům zůstane úměrná výši úpravy v rámci mechanismu finanční kázně, je záhodno, aby Komise určila částky, které jsou členským státům pro úhradu k dispozici.

(8)

Aby členské státy nebyly nuceny na tuto úhradu dodatečně platit, musí být toto nařízení použitelné od 1. prosince 2016. Částky stanovené tímto nařízením jsou tudíž konečné a uplatní se, aniž by tím byla dotčena snížení v souladu s článkem 41 nařízení (EU) č. 1306/2013, na jakékoli jiné opravy zohledňované v rozhodnutích o měsíčních platbách, pokud jde o výdaje uskutečněné platebními agenturami členských států za říjen 2016, v souladu s čl. 18 odst. 3 nařízení (EU) č. 1306/2013 a na jakékoli srážky a doplňkové platby, které mají být provedeny v souladu s čl. 18 odst. 4 uvedeného nařízení, nebo na jakákoli rozhodnutí, jež budou přijata v rámci postupu schvalování účetní závěrky.

(9)

V souladu s čl. 169 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 mohou být prostředky nepřidělené na závazky přeneseny pouze do následujícího rozpočtového roku. Je tudíž záhodno, aby Komise stanovila data způsobilosti u výdajů členských států, pokud jde o úhradu v souladu s čl. 26 odst. 5 nařízení (EU) č. 1306/2013, a měla při tom na paměti zemědělský rozpočtový rok, tak jak je definován v článku 39 uvedeného nařízení.

(10)

Aby se zohlednilo krátké časové rozmezí mezi oznámením o plnění rozpočtu EZZF na rok 2016 v rámci sdíleného řízení za období od 16. října 2015 do 15. října 2016 ze strany členských států a potřebným počátečním datem použitelnosti tohoto nařízení, kterým by mělo být 1. prosince 2016, by toto nařízení mělo vstoupit v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

26.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 320/29

(1)

Článek 17 nařízení (ES) č. 470/2009 požaduje, aby byl maximální limit reziduí (dále jen „MRL“) farmakologicky účinných látek určených k použití v Unii ve veterinárních léčivých přípravcích pro zvířata určená k produkci potravin nebo v biocidních přípravcích používaných v chovu zvířat stanoven nařízením.

(2)

Tabulka 1 přílohy nařízení Komise (EU) č. 37/2010 (2) stanoví farmakologicky účinné látky a jejich klasifikaci podle MRL v potravinách živočišného původu.

(3)

Salicylan hlinitý (zásaditý) je v současnosti v této tabulce uveden jako povolená látka pro topické použití pro všechny druhy zvířat určené k produkci potravin s výjimkou skotu, koz, koňovitých, králíků a ryb. Salicylan hlinitý (zásaditý) je rovněž povolená látka pro skot, kozy, koňovité a králíky podle prozatímního MRL stanoveného pro tuto látku, který platí do 31. prosince 2016.

(4)

Evropské agentuře pro léčivé přípravky (EMA) byla předložena žádost o změnu stávající položky pro salicylan hlinitý (zásaditý), kterou se odstraní prozatímní status MRL u skotu, koz, koňovitých a králíků.

(5)

Agentura EMA na základě stanoviska Výboru pro veterinární léčivé přípravky doporučila odstranit prozatímní status MRL pro salicylan hlinitý (zásaditý) u skotu, koz, koňovitých a králíků.

(6)

Nařízení (EU) č. 37/2010 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro veterinární léčivé přípravky,

26.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 320/32

(1)

Tabulka I přílohy IIB nařízení (EU) 2016/72 určuje maximální počet dní, během nichž smí být od 1. února 2016 do 31. ledna 2017 v divizích ICES VIIIc a IXa kromě Cádizského zálivu přítomna plavidla Unie o celkové délce 10 metrů nebo větší mající na palubě nebo používající vlečné sítě, dánské nevody a podobná zařízení o velikosti ok 32 mm nebo větší, sítě na chytání ryb za žábry o velikosti ok 60 mm nebo větší a dlouhé lovné šňůry pro lov při dně.

(2)

Podle bodu 8.5 přílohy IIB nařízení (EU) 2016/72 může Komise na základě trvalých ukončení rybolovných činností, k nimž došlo od 1. února 2015 do 31. ledna 2016, a s výhradou podmínek uvedených v bodě 8.5 přílohy IIB nařízení (EU) 2016/72, přidělit dodatečný počet dní na moři, kdy může být plavidlo s oprávněním členského státu, pod jehož vlajkou pluje, přítomno v oblasti a mít na palubě regulované zařízení.

(3)

Dne 27. května 2016 v souladu s bodem 8.4 přílohy IIB nařízení (EU) 2016/72 podalo Španělsko spolu s podpůrnými informacemi žádost o přidělení dodatečných dnů na moři na základě trvalého ukončení rybolovné činnosti. Španělsko dne 6. června 2016 potvrdilo, že 14 plavidel ukončilo rybolovné činnosti v období od 1. února 2015 do 31. ledna 2016.

(4)

Vzhledem k údajům předaným Komisi a s ohledem na metodu výpočtu stanovenou v bodě 8.2 přílohy IIB nařízení (EU) 2016/72 by mělo být Španělsku na období od 1. února 2016 do 31. ledna 2017 pro plavidla uvedená v bodě 1 uvedené přílohy přiděleno devět dodatečných dnů na moři.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro rybolov a akvakulturu,

26.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 320/34

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

26.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 320/36

(1)

Cílem činnosti Unie v odvětví námořní dopravy by mělo být zlepšování námořní bezpečnosti a ochrana mořského prostředí.

(2)

Výbor pro ochranu mořského prostředí (MEPC) Mezinárodní námořní organizace (IMO) se na svém 69. zasedání dohodl na zřízení systému povinného shromažďování údajů o spotřebě paliva a na nezbytných změnách kapitoly 4 přílohy VI Mezinárodní úmluvy o zabránění znečišťování z lodí (dále jen „příloha VI úmluvy MARPOL“). Očekává se, že tyto změny budou přijaty během 70. zasedání výboru MEPC, které se bude konat v říjnu 2016.

(3)

Výbor pro námořní bezpečnost (MSC) organizace IMO na svém 95. a 96. zasedání schválil změny pravidla II-1, pravidel III/1.4, III/30 a III/37, pravidel II-2/1 a II-2/10 a pravidla II-1/3-12 Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři (SOLAS), Mezinárodní úmluvy a Předpisu o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků (dále jen „úmluva a předpisy STCW“), Mezinárodních předpisů o systémech protipožární bezpečnosti (dále jen „předpis FSS“) a předpisu z roku 2011 o programu rozšířených inspekcí (dále jen „předpis o ESP z roku 2011“). Očekává se, že tyto změny budou přijaty na 97. zasedání Výboru pro námořní bezpečnost, které se bude konat v listopadu 2016.

(4)

Změny kapitoly 4 přílohy VI úmluvy MARPOL stanoví povinný celosvětový systém shromažďování údajů, které budou shromažďovány a vykazovány každý rok některými loděmi, postupy ověřování vykázaných údajů, prohlášení o shodě, situace týkající se převodu vlastnictví, předkládání údajů Mezinárodní námořní organizaci (IMO), anonymizaci údajů a přístup k těmto údajům, jakož i postupy potvrzování shody pro lodě plující pod vlajkou států, které nejsou stranami přílohy VI úmluvy MARPOL. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/757 (1) zavádí systém EU pro monitorování, vykazování a ověřování emisí CO2 a energetické účinnosti námořní dopravy. Od 1. ledna 2018 platí pro všechny lodě o hrubé prostornosti vyšší než 5 000 tun, které připlouvají do přístavu spadajícího do jurisdikce některého členského státu, nacházejí se v takovém přístavu nebo z něho odplouvají, a to bez ohledu na to, kde jsou tyto lodě registrovány.

(5)

Článek 22 nařízení (EU) 2015/757 obsahuje ustanovení o přezkumu v případě, že by v této oblasti došlo k uzavření mezinárodní dohody. Přijetím změn kapitoly 4 přílohy VI úmluvy MARPOL bude tento proces přezkumu zahájen, což může vést k předložení návrhu na změnu nařízení (EU) 2015/757 s cílem zajistit v náležitém rozsahu jeho harmonizaci s celosvětovým systémem shromažďování údajů dohodnutým v rámci IMO.

(6)

Změny pravidel II-1/1, II-1/2, II-1/3, II-1/4, II-1/5, II-1/6, II-1/7, II-1/8-1, II-1/9, II-1/10, II-1/12, II-1/13, II-1/15 – 17, II-1/19, II-1/21 – 22 a II-1/35 úmluvy SOLAS zavádějí formulační a následné změny, jakož i změny, které se týkají požadavků na dělení lodi na úseky a stabilitu v narušeném stavu s cílem zlepšit funkční schopnost osobních lodí v případě jejich poškození. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/45/ES (2) se vztahuje na osobní lodě a vysokorychlostní osobní plavidla provozující vnitrostátní plavbu. Ustanovení čl. 6 odst. 2 písm. a) bodu i) uvedené směrnice stanoví, že nové osobní lodě třídy A musí plně vyhovovat požadavkům úmluvy SOLAS z roku 1974 v platném znění.

(7)

Změny pravidla II-1/1.2 úmluvy SOLAS, nové pravidlo II-1/19-1 a změny pravidel III/1.4, III/30 a III/37 úmluvy SOLAS týkající se havarijních cvičení jsou součástí celkové snahy o zvýšení funkční schopnosti plavidla poté, co dojde k jeho zaplavení, s cílem zlepšit bezpečnost nových i stávajících osobních lodí. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/106/ES (3), zejména pravidlo V/2 uvedené v kapitole V přílohy I, obsahuje povinné minimální požadavky na výcvik a kvalifikaci velitelů, důstojníků, členů mužstva a ostatních osob na osobních lodích. Úmluva STCW, která byla do práva Unie začleněna prostřednictvím směrnice 2008/106/ES, obsahuje požadavky na výcvik týkající se stability lodě podle příslušných tabulek způsobilosti uvedených v předpisu STCW.

(8)

Změny pravidel II-2/1 a II-2/10 úmluvy SOLAS stanoví, že v kotelnách s domácími kotli o výkonu nižším než 175 kW, nebo u kotlů chráněných stabilními lokálními vodními protipožárními systémy již není třeba instalovat pěnové hasicí přístroje o minimálním objemu 135 l. Ustanovení čl. 6 odst. 2 písm. a) bodu i) směrnice 2009/45/ES stanoví, že nové osobní lodě třídy A musí plně vyhovovat požadavkům úmluvy SOLAS z roku 1974 v platném znění. Pravidla II-2/1 a II-2/10 úmluvy SOLAS jsou navíc použitelná i na nové osobní lodě tříd B, C a D a na stávající osobní lodě třídy B v souladu s bodem 6.7 („Hasicí zařízení ve strojovnách“) přílohy I kapitoly II-2 části A směrnice 2009/45/ES, v němž je stanoveno, že strojovny a kotelny by měly být vybaveny přenosnými zařízeními.

(9)

Změny pravidla II-1/3-12 úmluvy SOLAS zaplní mezeru v současném pravidle, jež se týká uplatňování předpisů o úrovni hluku na palubách lodí v případě lodí, na které byla uzavřena stavební smlouva před 1. července 2014, jejichž kýl byl položen nebo které byly v podobném stádiu stavby ke dni 1. ledna 2015 a později a které nebyly dodány před 1. července 2018. Článek 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/10/ES (4) stanoví minimální požadavky na ochranu pracovníků a limitní hodnoty expozice a hodnoty expozice vyvolávající akci. Jakožto relevantní sekundární právní předpis navíc čl. 6 odst. 2 písm. a) bod i) směrnice 2009/45/ES umožňuje uplatňování úmluvy SOLAS z roku 1974 platném znění na nové lodě třídy A a pravidlo 15 uvedené v části C přílohy I zmíněné směrnice stanoví opatření pro snížení hluku ve strojovnách nových lodí třídy B, C a D.

(10)

Změny v úmluvě a předpisu STCW týkající se výcviku pro osobní lodě a změny části A a B předpisu STCW budou řešit nové problémy spojené s větší velikostí moderních výletních lodí a velkým počtem cestujících, kteří se nacházejí na jejich palubách, a zahrnují čtyři různé úrovně výcviku a školení: školení o nouzových situacích na osobních lodích, výcvik v řízení velkého množství lidí na osobních lodích, zvládání krizových situací na osobních lodích a výcvik v oblasti lidského chování a výcvik pro osobní lodě typu ro-ro. Směrnice 2008/106/ES, zejména pravidlo V/2 uvedené v kapitole V přílohy I, obsahuje povinné minimální požadavky na výcvik a kvalifikaci velitelů, důstojníků, členů mužstva a ostatních osob na osobních lodích.

(11)

Změny kapitoly 13 předpisu FSS jasněji stanoví, že výpočty rozměrů únikových cest, které se provádějí na základě očekávaného celkového počtu osob, které použijí jako únikové cesty schodiště, vchody, chodby a odpočívadla, mají být provedeny zvlášť pro dva různé případy obsazenosti uvedených prostor. Ustanovení čl. 6 odst. 2 písm. a) bodu i) směrnice 2009/45/ES stanoví, že nové osobní lodě třídy A musí plně vyhovovat požadavkům úmluvy SOLAS z roku 1974 v platném znění. Pro lodě třídy B, C a D, které byly postaveny dne 1. ledna 2003 nebo později, navíc na základě kapitoly II-2 části A přílohy I směrnice 2009/45/ES platí předpis FSS, který byl přijat rezolucí MSC.98(73).

(12)

Změny pravidel II-1/1, II-1/2, II-1/3, II-1/4, II-1/5, II-1/6, II-1/7, II-1/8-1, II-1/9, II-1/10, II-1/12, II-1/13, II-1/15 – 17, II-1/19, II-1/21 – 22 a II-1/35 úmluvy SOLAS, pravidel II-2/1 a II-2/10 úmluvy SOLAS a kapitoly 13 předpisu FSS spadají v míře, ve které mohou ovlivnit ustanovení směrnice 2009/45/ES týkající se osobních lodí a vysokorychlostních osobních plavidel provozujících vnitrostátní plavbu, do výlučné pravomoci Unie.

(13)

Změny v předpisu o ESP z roku 2011 zajistí harmonizaci s aktuálním zněním jednotných požadavků řady Z10 Mezinárodního sdružení klasifikačních společností (řada Z10 jednotných požadavků IACS), které se týkají inspekcí a vydávání osvědčení. Články 5 a 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 530/2012 (5) zavádějí povinnost uplatňovat na ropné tankery s jednoduchým trupem starší než 15 let systém organizace IMO pro hodnocení stavu (CAS). Rozšířený inspekční program při prohlídkách plavidel přepravujících volně ložený náklad a ropných tankerů čili rozšířený inspekční program (ESP) upřesňuje, jak toto důkladnější posouzení provádět. Vzhledem k tomu, že CAS používá k dosažení svého cíle ESP, veškeré změny týkající se inspekcí ESP budou automaticky použitelné prostřednictvím nařízení (EU) č. 530/2012.

(14)

Unie není členem IMO ani smluvní stranou příslušných úmluv nebo předpisů. Je tudíž třeba, aby Rada zmocnila členské státy k vyjádření postoje Unie a k vyjádření jejich souhlasu s tím, aby byly těmito změnami vázány, nakolik tyto změny spadají do výlučné pravomoci Unie,

a)

pravidel II-1/1, II-1/2, II-1/3, II-1/4, II-1/5, II-1/6, II-1/7, II-1/8-1, II-1/9, II-1/10, II-1/12, II-1/13, II-1/15 – 17, II-1/19, II-1/21 – 22 a II-1/35 úmluvy SOLAS, jak jsou stanoveny v příloze 1 oběžníku IMO č. 3644 ze dne 20. května 2016;

b)

pravidla II-1/1.2, nového pravidla II-1/19-1 a změn pravidel III/1.4, III/30 a III/37 úmluvy SOLAS, jak jsou stanoveny v příloze 1 oběžníku IMO č. 3644 ze dne 20. května 2016;

c)

pravidel II-2/1 a II-2/10 úmluvy SOLAS, jak jsou stanoveny v příloze 1 oběžníku IMO č. 3644 ze dne 20. května 2016;

d)

pravidla II-1/3-12 úmluvy SOLAS, jak jsou stanoveny v příloze 1 oběžníku IMO č. 3644 ze dne 20. května 2016;

e)

úmluvy a předpisu STCW týkající se výcviku pro osobní lodě a částí A a B předpisu STCW, jak jsou stanoveny v přílohách 8, 9 a 10 dokumentu IMO MSC 96/25/Add.1;

f)

kapitoly 13 předpisu FSS, jak jsou stanoveny v příloze 2 oběžníku IMO č. 3644 ze dne 20. května 2016;

g)

předpisu ESP 2011, jak jsou stanoveny v příloze 4 oběžníku IMO č. 3644 ze dne 20. května 2016.

26.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 320/40

(1)

V roce 2010 se Komise od občanů dozvěděla, že Nizozemsko provedlo opatření podpory ve prospěch profesionálního fotbalového klubu NEC v Nijmegenu. Stížnosti byly zaevidovány pod č. jedn. SA.31616 a SA.31767. V letech 2010 a 2011 obdržela Komise rovněž stížnosti týkající se opatření ve prospěch jiných profesionálních fotbalových klubů v Nizozemsku, a to MVV v Maastrichtu, Willem II v Tilburgu, FC Den Bosch v 's-Hertogenboschi a PSV v Eindhovenu. Dopisem ze dne 2. září 2011 poskytlo Nizozemsko Komisi další informace o opatření týkajícím se klubu NEC.

(2)

Dopisem ze dne 6. března 2013 Komise Nizozemsku sdělila, že se s ohledem na opatření ve prospěch klubů Willem II, NEC, MVV, PSV a FC Den Bosch rozhodla zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy.

(3)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek k dotyčným opatřením.

(4)

Nizozemsko podalo v rámci řízení připomínky týkající se opatření ve prospěch klubu NEC dopisem ze dne 6. června 2013, který obsahoval také připomínky obce Nijmegen (dále jen „obec“) jako zúčastněné strany. Dne 27. února 2015 se konala schůzka s Nizozemskem, které se zúčastnila i obec. Další informace od Nizozemska byly obdrženy dne 10. dubna 2015, 11. května 2015, 13. května 2015 a 16. července 2015. Od zúčastněných stran neobdržela Komise žádné připomínky.

(5)

Po vydání rozhodnutí o zahájení řízení byla se souhlasem Nizozemska šetření týkající se jednotlivých klubů vedena zvlášť. Šetření týkající se klubu NEC bylo zaevidováno pod č. jedn. SA.41617.

(6)

Zastřešující organizací pro profesionální a amatérskou fotbalovou soutěž je národní fotbalový svaz Koninklijke Nederlandse Voetbal Bond (dále jen „KNVB“). Profesionální fotbal je v Nizozemsku organizován v rámci dvoustupňového systému. V sezóně 2014/2015 sestával z 38 klubů, z toho jich 18 hrálo v top lize (eredivisie) a 20 v nižší lize (eerste divisie).

(7)

Klub Nijmegen Eendracht Combinatie (dále jen „NEC“) byl založen v roce 1900 a domácí utkání hraje v Nijmegenu. Klub NEC má tuto právní strukturu: nadace Stichting Administratiekantoor N.E.C. vlastní společnosti Nijmegen Eendracht Combinatie B.V, Exploitatie-Maatschappij De Goffert B.V. a N.E.C. Horeca B.V. Příjemcem podpory v rámci opatření je společnost Exploitatie-Maatschappij De Goffert B.V. Podle informací, které Nizozemsko poskytlo, je klub NEC středně velkým podnikem, jehož počet zaměstnanců v roce 2015 po přepočtu na plné úvazky činil 62,3 (v roce 2010 po přepočtu na plné úvazky 69,5). V období, jehož se týká toto šetření, hrál klub NEC v top lize. V evropském turnaji (pohár UEFA) hrál naposledy v sezóně 2008/2009.

(8)

Od roku 2003 je klub NEC hlavním (nikoli však jediným) uživatelem víceúčelového stadionu Goffert, který se nachází ve velkém parku Goffert v Nijmegenu. Vedle stadionu v parku Goffert vybudovala obec v roce 2003 s podporou z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) víceúčelový sportovní komplex De Eendracht. Komplex De Eendracht je pronajatý klubu NEC a k tréninku jej využívají i jiní.

(9)

Vztahy mezi obcí a klubem NEC s ohledem na komplex De Eendracht jsou stanoveny ve dvou smlouvách, jež byly uzavřeny v roce 2003: dohodě o záměru rozvíjet oblast, v níž se komplex De Eendracht nachází, v rámci širší vize politiky obce v oblasti sportu a smlouvě o nájmu komplexu De Eendracht.

(10)

V letech 2008 a 2009 se klub NEC obrátil na obecní orgány v souvislosti s doložkou ve smlouvách, podle níž měl nárok získat komplex De Eendracht od obce. S ohledem na tuto doložku, která byla popsána jako „opční právo“, klub NEC uvedl, že má v úmyslu získat ve vztahu ke komplexu „opstalrecht“ nebo „právo stavby“ (3). Ve svém prvním dopise klub NEC navrhl, že se svého opčního práva vzdá výměnou za náhradu ve výši 2,3 milionu EUR, která byla vypočítána na základě odhadované účetní hodnoty a skutečné hodnoty komplexu podle externího znaleckého odhadu. Podle názoru klubu NEC odpovídá rozdíl mezi oběma hodnotami výhodě, kterou by získal, pokud by uplatnil své opční právo. Ve druhém dopise klub NEC obci sdělil, že chce uplatnit své opční právo.

(11)

V roce 2010 obdržela obec v této záležitosti právní stanoviska dvou právních společností: jedno v lednu 2010, druhé v září 2010. První stanovisko bralo na vědomí doložku v nájemní smlouvě, podle níž smlouva platí do doby, dokud komplex De Eendracht nezíská nájemce (klub NEC), a uvádělo, že záměrem obce a klubu NEC bylo, aby komplex získal klub NEC, jakmile proti tomu nebudou existovat námitky ze strany EFRR. Stanovisko obsahovalo závěr, že klub NEC má platné (plné) právo na odkoupení komplexu. Na naléhání obecní rady bylo vyžádáno druhé stanovisko s ohledem na údajnou platnost nároku klubu NEC. V tomto stanovisku byl vyvozen závěr, že jedinou povinností obce je jednat s klubem NEC, jelikož dotyčná doložka nestanoví cenu ani mechanismus jejího určení.

(12)

V září 2010 souhlasila obec s odkoupením nároku za cenu ve výši 2,2 milionu EUR. Nizozemsko neoznámilo podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy záměr obce poskytnout klubu NEC náhradu za to, že se vzdá svého opčního práva. V souvislosti s uvedenou transakcí bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení a dotyčná transakce je předmětem tohoto rozhodnutí.

(13)

V rozhodnutí o zahájení řízení zastávala Komise názor, že opatření podpory ve prospěch profesionálních fotbalových klubů pravděpodobně narušují hospodářskou soutěž a ovlivňují obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Komise mimoto dospěla k předběžnému závěru, že obec poskytla klubu NEC selektivní výhodu s použitím státních prostředků, a udělila tudíž fotbalovému klubu podporu.

(14)

Za prvé, co se týká existence opčního práva, Komise vyvodila závěr, že založením jeho existence výhradně na prvním právním stanovisku a nezohledněním podrobnějšího druhého stanoviska Nizozemsko neprokázalo, že klub NEC měl právo na odkoupení komplexu za cenu, která nebyla stanovena ve smlouvě, ani nebyla sjednána.

(15)

Za druhé, Komise s ohledem na soulad ceny zaplacené za vzdání se údajného opčního práva s tržními podmínkami zopakovala, že pokyny obsažené ve sdělení Komise o prvcích státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci (4) (dále jen „sdělení o prodejích pozemků“), na něž Nizozemsko poukazovalo, „se týkají pouze prodejů veřejně vlastněných pozemků a staveb. Netýkají se veřejného nabývání pozemků a staveb nebo pronájmu či nájmu pozemků a staveb orgány veřejné moci. Takové úkony mohou obsahovat také prvky státní podpory.“ Komise také uvedla, že by tržně jednající hospodářské subjekty nepochybně posoudily i pravděpodobnost toho, že nájemce uplatní své opční právo, pakliže existuje. Mimo jiné by posoudily finanční prostředky, které má k dispozici.

(16)

Komise za třetí uvedla, že se klub NEC v době poskytnutí podpory nacházel ve finančních potížích, které byly dostatečně vážné na to, aby ohrozily jeho budoucnost jakožto profesionálního fotbalového klubu. Svaz KNVB při ověřování obchodního plánu klubu NEC na sezónu 2010/2011 klub NEC v červenci 2010 požádal o vnější záruku ve výši 1 967 000 EUR, přičemž v případě jejího neposkytnutí hrozila klubu NEC ztráta licence. Tato záruka (kterou podle informací, které má Komise k dispozici, poskytla soukromá obchodní společnost, nebyla tudíž udělena ze státních prostředků) byla zapotřebí navíc k částce ve výši 2,2 milionu EUR, jíž se týká toto rozhodnutí. Samotný klub NEC v červnu 2010 uvedl, že jeho finanční situace je znepokojivá, se záporným vlastním kapitálem, záporným provozním výsledkem v sezóně 2009/2010 a špatnou likviditní pozicí. V září 2009 přestal klub NEC hradit nájemné.

(17)

Za účelem posouzení slučitelnosti podpory s pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (5) (dále jen „pokyny“) si Komise vyžádala informace týkající se splnění všech požadavků stanovených v pokynech.

(18)

Komise nemohla zejména ověřit, zda byly dodrženy podmínky stanovené v bodech 34–37 pokynů týkající se povahy a plnění plánu restrukturalizace. Komise nemohla také ověřit, zda byla přijata přiměřená kompenzační opatření podle bodů 38–42. Dále bylo nutno prokázat, že podpora byla omezena na nezbytné minimum, že samotný příjemce poskytl odpovídající vlastní příspěvek na svou restrukturalizaci, že Nizozemsko bude předkládat kontrolní zprávy a že bude dodržena zásada „jednou a dost“.

(19)

Nizozemsko nesouhlasí s tím, že opatření představuje státní podporu.

(20)

Nizozemsko v této souvislosti za prvé zdůrazňuje důležité souvislosti transakce. Podle Nizozemska obsahovalo rozhodnutí o zahájení řízení v tomto ohledu několik faktických chyb. V rozporu s tím, co bylo uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení, představoval stadion Goffert víceúčelové zařízení již před rokem 2003. Obec považuje využívání komplexu De Eendracht (a stadionu Goffert) k jiným než sportovním účelům za důležitý kontextuální faktor.

(21)

Nizozemsko zejména zdůrazňuje zájem obce na rozvoji špičkového sportovního a inovačního parku (Topsport- en Innovatie Park, dále jen „TIP“) (6), který by zahrnoval stávající stadion Goffert a komplex De Eendracht. Přípravy na rozvoj parku TIP byly zahájeny ještě před tím, než klub NEC obci sdělil, že hodlá uplatnit své opční právo. Komplex De Eendracht hrál v plánech týkajících se parku TIP, které řídila obec, důležitou úlohu. Nizozemsko zdůrazňuje, že přípravy na park TIP pokračovaly dlouhou dobu po uskutečnění transakce v srpnu 2010. Obecní rada o pozastavení příprav parku TIP rozhodla teprve v březnu 2012. Podle Nizozemska by měla Komise vzít jednoznačně v potaz zásadní význam, který v té době mělo pro obec zachování výlučného vlastnictví u komplexu De Eendracht (včetně příslušného pozemku a stavby na něm), aby bylo možno park TIP vybudovat.

(22)

Nizozemsko v tomto ohledu odkazuje na zprávu o očekávaných hospodářských dopadech parku TIP, kterou v dubnu 2009 zveřejnila společnost European and Regional Affairs Consultants. Podle této zprávy měl mít park TIP podle očekávání nejen kladný dopad na hospodářství obce, včetně zvýšení zaměstnanosti a výdajů, nýbrž i různé nepřímé pozitivní hospodářské dopady v oblasti rozvoje znalostí, inovací, vzdělávání a celkové úrovně činnosti. Zpráva o „dopadech a příležitostech parku TIP Nijmegen“, kterou vypracovaly obec a společnost Buck Consultants, výslovně poukazuje na důležitou funkci komplexu De Eendracht při rozvoji parku TIP.

(23)

Nizozemsko za druhé vyzdvihuje platnost nároku klubu NEC. Nizozemsko objasnilo souvislosti, které vedly k vzniku opčního práva. Obec zdůraznila, že to souviselo s tím, že se klub vzdal svého práva stavby s ohledem na tehdy existující amatérský komplex, aby obec mohla tento komplex nahradit výstavbou nového komplexu De Eendracht. V roce 2000 měl právo stavby s ohledem na stávající amatérský komplex klub NEC, zatímco obec vlastnila příslušný pozemek. Jelikož komplex již nevyhovoval požadavkům svazu KNVB pro zachování fotbalové činnosti na tomto místě, obec (po konzultaci s klubem NEC) v roce 2002 rozhodla o vybudování nového víceúčelového zařízení, komplexu De Eendracht. Komplex De Eendracht byl vybudován z veřejných prostředků a byl částečně financován s podporou z EFRR. Aby bylo možno požádat o podporu z EFRR, musela komplex vybudovat obec a stavbu nebylo možno po dobu pěti let prodat. Klub NEC se proto vzdal svého práva stavby s ohledem na komplex, získal však opční právo (právo stavby) s ohledem na nový komplex De Eendracht. Podle Nizozemska záměrem bylo to, aby mohl klub NEC komplex De Eendracht převzít, jakmile to již nebudou zakazovat požadavky EFRR, ačkoli v té době nebyla stanovena pořizovací cena.

(24)

Nizozemsko proto popírá, že se obec řídila pouze jedním z právních stanovisek (viz 14. bod odůvodnění). Namísto toho zdůrazňuje, že mezi obcí a klubem NEC nikdy neexistoval spor ohledně nároku, který obě strany považovaly za platný. Nizozemsko v tomto ohledu odkazuje na článek 6:217 nizozemského občanského zákoníku, podle něhož k uzavření smlouvy postačuje pouze shoda stran.

(25)

Opční právo lze odvodit ze záměru a nájemních smluv uzavřených mezi obcí a společností Exploitatiemaatschappij De Goffert B.V. (viz 9. bod odůvodnění). Skutečnost, že doložka o opčním právu nestanoví cenu ani mechanismus jejího určení, není podle Nizozemska podstatná. V souvislosti s kupními smlouvami, v nichž strany neurčí cenu, článek 7:4 nizozemského obchodního zákoníku stanoví, že kupující musí zaplatit „přiměřenou cenu“.

(26)

Obec tvrdí, že rozhodnutí neřídit se druhým právním stanoviskem bylo založeno na řádných a oprávněných důvodech, jelikož se usuzovalo, že tvrzení uvedená ve druhém právním stanovisku nejsou podložená. Toto posílila skutečnost, že autor prvního právního stanoviska na druhé stanovisko reagoval a na svém názoru trval. Obec uvedla, že druhé stanovisko bylo jednoznačně politicky motivované, jelikož si je vyžádaly opoziční strany v obecní radě. Skutečnost, že toto druhé stanovisko bylo podrobnější (14. bod odůvodnění), nemůže vést k žádným závěrům ohledně platností tvrzení, která v něm byla obsažena.

(27)

Obec mimoto v této souvislosti podotýká, že dohoda mezi klubem NEC a obcí podléhá vnitrostátnímu soukromému právu a že případné posouzení platnosti nároku klubu NEC musí provést nizozemský soudce.

(28)

Nizozemsko za třetí poskytlo další vysvětlení i ohledně stanovení hodnoty opčního práva. Nizozemsko uvedlo, že existenci výhody (a tudíž státní podpory) nelze předpokládat pouze z toho důvodu, že cena je stanovena v rámci jednání. V případě klubu NEC byla cena opce stanovena na základě nezávislého ocenění, a je proto podle nizozemských orgánů v souladu s tržními podmínkami. Nizozemsko ve skutečnosti tvrdí, že transakce nebyla selektivní a že klub NEC nezvýhodnila.

(29)

Nizozemsko poukazuje na skutečnost, že opatření není selektivní, je-li založeno na obecném vnitrostátním opatření. Transakce je konkrétně založena na občanském zákoníku, který má obecnou působnost a vztahuje se na všechny podniky. Hodnota transakce vycházela z ustanovení občanského zákoníku, která umožňují zaplacení „přiměřené ceny“. Podle Nizozemska tomu tak v daném případě bylo, jelikož v dubnu 2009 bylo provedeno nezávislé ocenění. Nizozemsko dospělo k závěru, že transakce není selektivní.

(30)

I kdyby se transakce považovala za selektivní, klub NEC by nebyl zvýhodněn, jelikož obec jednala jako investor v tržním hospodářství a zaplatila tržní cenu. Nizozemsko zdůrazňuje rozhodovací praxi Komise, podle níž se sdělení o prodeji pozemků použije analogicky, jestliže dotyčná věc souvisí s oceněním jiného majetku a vlastnických práv. Jelikož v daném případě je transakce založena na ocenění, jak je stanoveno ve sdělení o prodeji pozemků, lze ji považovat za transakci, která je v souladu s tržními podmínkami. I v případě, že by nebylo sdělení o prodeji pozemků použitelné, byla by transakce přesto v souladu s tržními podmínkami, jelikož i soukromý investor v tržním hospodářství by hodnotu opčního práva určil na základě nezávislého ocenění.

(31)

Obec zdůraznila, že mezi hodnotou transakce a hodnotou komplexu De Eendracht existuje úzká souvislost. Nezávislý znalecký odhad (ze dne 7. dubna 2009) se soustředí na dvě hodnoty. Na straně jedné stanovil prodejní cenu, kterou by prodávající mohl získat z prodeje práva stavby (na dobu 30 let) ve vztahu ke komplexu na základě stávající nájemní smlouvy uzavřené mezi obcí a klubem NEC […] (*1). Na straně druhé stanovil prodejní cenu, kterou by prodávající mohl získat z prodeje práva stavby ve vztahu ke komplexu na základě existujících podnájemních smluv uzavřených mezi klubem NEC a podnájemci, a to s přihlédnutím k vývoji tržního nájemného. Komplex byl skutečně předmětem nájemních smluv uzavřených jak mezi obcí a klubem NEC, tak i třetími stranami (klub NEC jednal jako provozovatel komplexu), viz rovněž 8. bod odůvodnění. Tato druhá hodnota byla stanovena na […] EUR.

(32)

Obě ocenění jsou jinými slovy založena na předpokladu, že by komplex byl prodán jako pronajatý. Nizozemsko tvrdí, že podle nizozemských právních předpisů se při prodeji situace s ohledem na nájem nemění. Nový vlastník nemovitosti nahradí původního vlastníka jako pronajímatel. Stanovení prodejní hodnoty pronajaté nemovitosti na základě příjmů z nájmu je proto obvyklé.

(33)

Z nezávislých ocenění vyplývá, že obec mohla komplex De Eendracht pronajatý třetí straně prodat za maximální cenu ve výši […] EUR. Podle Nizozemska to představuje maximální cenu, kterou by bylo možno od klubu NEC za komplex požadovat. Jakmile by klub NEC získal ve vztahu ke komplexu De Eendracht právo stavby, mohl by toto právo prodat za maximální cenu ve výši […] EUR. Podle Nizozemska to znamená, že se klub NEC vzdal potenciální výhody v maximální výši […] 2 064 000 EUR. Během jednání s klubem NEC byla konečná hodnota opčního práva stanovena ve výši […] 2 223 000 EUR. […]. Komise podotýká, že ocenění nezohledňovalo jednoznačně konkrétní situaci, tj. skutečnost, že komplex získá samotný klub NEC.

(34)

Nizozemsko poskytlo další podkladové informace týkající se nájemného, které byly použity ve znaleckém odhadu, s cílem vysvětlit důležitý rozdíl mezi oběma oceněními. Nizozemsko zejména uvedlo, že na cenu nájmu stanovenou pro klub NEC měla dopad řada faktorů, které ji snižovaly:

Nizozemsko se na základě těchto skutečností domnívá, že cena nájmu hrazená klubem NEC, která tvoří základ první hodnoty vypočítané v rámci ocenění, je v souladu s tržními podmínkami.

(35)

Nizozemsko mimoto uvedlo, že nájemní smlouvu mezi klubem NEC a obcí je nutno považovat za nájemní smlouvu na dobu určitou, kterou obec nemohla vypovědět před konečným datem, jež se shoduje s převodem práva stavby na klub NEC. To vysvětluje, proč je v ocenění první hodnota založena na pevně stanoveném nájemném, zatímco druhá hodnota přihlíží k vývoji tržního nájemného.

(36)

Nizozemsko zdůrazňuje, že částka ve výši 2,2 milionu EUR splatná klubu NEC za opční právo nebyla vyplacena, nýbrž byla použita částečně k uhrazení nesplacených pohledávek klubu NEC a částečně jako záloha na nájemné (zaručené nájemné). Nájemní smlouva byla současně prodloužena do konce února 2043 a nájemné se zvýšilo […].Nizozemsko předpokládá, že původní nájemné bylo v souladu s tržními podmínkami, a tvrdí, že toto navýšení znamená, že nové nájemné převyšuje tržní úroveň. Alternativně by se mělo podle Nizozemska mít za to, že nové nájemné je v souladu s tržními podmínkami.

(37)

Nizozemsko za čtvrté tvrdí, že obec zohlednila finanční situaci klubu NEC v době transakce. V době transakce obdržela obec informace, které jí umožňovaly předpokládat, že navzdory svým finančním problémům bude moci klub NEC uplatnit své opční právo. V jednom ze svých dopisů (viz 10. bod odůvodnění) klub NEC obci výslovně sdělil, že se o získání komplexu De Eendracht, případně prostřednictvím klubu NEC, zajímá jeden komerční subjekt. Finanční potíže, s nimiž se klub NEC potýkal, mu proto nemusely nutně bránit v koupi komplexu De Eendracht. Dne 3. září 2010 byla obec navíc informována o tom, že klub NEC obdržel financování od komerčního subjektu: společnost […] zakoupila předem část (sezónních) vstupenek na sezóny 2011/2012, 2012/2013 a 2013/2014. Jedná se o transakci, na niž Komise odkázala v rozhodnutí o zahájení řízení, avšak v rozporu s tím, co bylo uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení, nemělo financování formu záruky a uhrazená cena byla mnohem vyšší než 1,9 milionu EUR, jak bylo uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení (tj. přibližně 4 miliony EUR) (viz 16. bod odůvodnění). Tento signál, že komerční investor důvěřuje finanční situaci klubu NEC, představoval v té době pro obec další důvod, aby uznala možnost, že klub NEC uplatní své právo na odkoupení komplexu De Eendracht.

(38)

Podle Nizozemska proto obec jednala jako investor v tržním hospodářství a zohlednila (vnímanou) finanční situaci klubu NEC v té době.

(39)

Nizozemsko alternativně uvedlo, že i kdyby opatření představovalo státní podporu, byla by tato podpora slučitelná s vnitřním trhem. Podle Nizozemska jsou splněny podmínky pokynů a opatření by bylo možno jako takové považovat za slučitelné podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy. Nizozemsko poskytlo k doložení tohoto tvrzení faktické informace.

(40)

Co se týká finanční situace klubu NEC v okamžiku uskutečnění transakce, Nizozemsko předložilo další důkazy prokazující, že podnik NEC byl podnikem v obtížích. Obec si vyžádala zprávu o finanční situaci a budoucích vyhlídkách klubu, kterou předložila účetní společnost BDO (7) krátce po transakci (dne 29. října 2010). Zpráva poukazuje na negativní hospodářské výsledky […], záporný vlastní kapitál […] a negativní vývoj pracovního kapitálu […]. Zpráva prokazuje, že provozní výsledky klubu NEC byly negativní a v průběhu tříletého období se snižovaly. Ačkoli se klubu NEC v témže období podařilo udržet kladné čisté výsledky (kvůli příjmům z práv na přestup a prodeje hráčů), ve zprávě jsou jednoznačně prokázány klesající úrovně příjmů, zatímco struktura nákladů klubu NEC se velkou měrou nezměnila. Vlastní kapitál byl mimoto v posledních třech letech záporný a v témže období se snížila i platební schopnost klubu NEC.

(41)

Co se týká plánu restrukturalizace, klub NEC vypracoval plán zlepšení („Plan van Aanpak“) (8) s cílem překonat finanční potíže. Tento plán byl v srpnu 2010 předložen svazu KNVB. Plán obsahuje popis okolností, které vedly k jeho finanční situaci, referenční srovnání s podobnými fotbalovými kluby a plánovaná opatření k dosažení zařazení do druhé kategorie (která udává, že finanční situace klubu je „vyhovující“, viz rovněž 75. bod odůvodnění).

(42)

S ohledem na kompenzační opatření Nizozemsko uvádí, že pokud by existovala podpora, byla by její výše omezená a její negativní dopady na hospodářskou soutěž by byly poměrně malé. V plánu restrukturalizace předloženém svazu KNVB však byla obsažena řada kompenzačních opatření.

(43)

Případná podpora by byla mimoto omezena na nezbytné minimum. V tomto ohledu byl významný vlastní příspěvek na restrukturalizaci poskytnut prostřednictvím opatření, na něž se odkazuje v 16. a 37. bodě odůvodnění, zatímco změna podmínek splácení úvěru vedla k snížení fixních nákladů na splátky ve výši 250 000 EUR ročně.

(44)

Co se týká kontroly, Nizozemsko se zavázalo předkládat Komisi požadované zprávy.

(45)

Nizozemsko rovněž potvrdilo, že ve prospěch klubu NEC nebyla ani nebudou provedena další opatření podpory.

(46)

V čl. 107 odst. 1 SFEU je stanoveno, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem. Podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 Smlouvy jsou kumulativní, a musí být proto splněny všechny, aby se opatření považovalo za státní podporu.

(47)

Získání údajného práva klubu NEC na odkoupení komplexu De Eendracht ze strany obce za částku ve výši 2,2 milionu EUR bylo financováno ze státních prostředků, jelikož finanční prostředky na dotyčnou transakci poskytla obec. To Nizozemsko nepopřelo.

(48)

Pokud jde o možný dopad na vnitřní trh, Komise uvádí, že se klub NEC účastní evropských fotbalových turnajů. Profesionální fotbalové kluby mimoto vykonávají hospodářské činnosti na řadě jiných trhů, než je účast ve fotbalových soutěžích, jako je trh pro přestupy profesionálních hráčů, propagace, sponzorování, prodej zboží nebo mediální pokrytí. Podpora pro profesionální fotbalový klub posiluje jeho postavení na každém z těchto mezinárodních trhů. Jsou-li proto státní prostředky použity k poskytnutí selektivní výhody určitému profesionálnímu fotbalovému klubu bez ohledu na ligu, v níž hraje, může tato podpora narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy (9).

(49)

Zpochybnit nelze ani selektivitu opatření, které výslovně schválila obecní rada. Nizozemsko tvrdilo, že se opatření zakládalo na obecných vnitrostátních právních předpisech (viz 29. bod odůvodnění), a nebylo tudíž selektivní. Komise se však domnívá, že ačkoliv lze dohodu mezi klubem NEC a obcí považovat za dohodu podléhající obecnému nizozemskému právu, specifika dohody nejsou založena pouze na obecných zásadách, nýbrž také na konkrétních ustanoveních smlouvy nebo smluv uzavřených mezi klubem NEC a obcí. Je proto zřejmé, že opatření je zaměřeno na konkrétní podnik, klub NEC, a je tudíž selektivní.

(50)

Nizozemsko zastává názor, že klubu NEC nebyla poskytnuta žádná výhoda a že se transakce uskutečnila za tržních podmínek. Nizozemsko zejména uvedlo, že klub NEC měl s ohledem na komplex De Eendracht platné opční právo a že cena za odkoupení tohoto práva byla stanovena na základě nezávislého ocenění.

(51)

Co se týká platnosti nároku, Nizozemsko poskytlo dodatečné vysvětlení důvodů pro použití prvního právního stanoviska namísto druhého. Nizozemsko mimoto zdůraznilo, že by rozvoj parku TIP pravděpodobně nebyl možný, pokud by byl komplex De Eendracht prodán klubu NEC. Poskytnutí náhrady klubu NEC za to, že se vzdá svého opčního práva, bylo jednoznačně v zájmu obce.

(52)

Je třeba uvést, že není jasné, jakou cenu by klub NEC musel obci zaplatit, pokud by uplatnil své opční právo a získal komplex De Eendracht. Nizozemsko tvrdilo, že není-li cena sjednána, musí kupující podle nizozemského občanského zákoníku uhradit přiměřenou cenu. Jelikož se tato přiměřená cena blíží nebo rovná tržní hodnotě práva stavby vztahujícího se na komplex De Eendracht, zdá se, že by opční právo mělo jen omezenou ekonomickou hodnotu. V této situaci se náhrada ve výši 2,2 milionu EUR jeví jako nepřiměřeně vysoká a představovala by pro klub NEC výhodu.

(53)

Komise se bez ohledu na otázku, zda měl klub NEC skutečně platné opční právo, a jiná tvrzení týkající se výkladu nizozemského občanského zákoníku, domnívá, že hlavní otázkou, kterou je třeba posoudit, je to, zda se transakce uskutečnila za tržních podmínek a zda obec jednala jako soukromý hospodářský subjekt.

(54)

V tomto ohledu musí Komise posoudit, zda by soukromý investor uzavřel za stejných podmínek předmětnou transakci. Hypotetický soukromý investor jedná jako obezřetný poskytovatel kapitálu, který usiluje o maximalizaci svých zisků, aniž by však podstupoval příliš velká rizika v poměru k výnosu. Zásada investora v tržním hospodářství by nebyla dodržena, pokud by byla cena opce stanovena na vyšší úrovni, než je tržní cena. Komise se domnívá, že řada prvků v rámci ocenění prokazuje, že kritérium investora v tržním hospodářství není splněno.

(55)

Za prvé není jasné, proč by se hodnota opčního práva rovnala rozdílu mezi prodejní hodnotou komplexu na základě nájemní smlouvy mezi obcí a klubem NEC na straně jedné a prodejní hodnotou založenou na nájemních smlouvách mezi klubem NEC a podnájemci s přihlédnutím k vývoji tržního nájemného na straně druhé. Komise uvádí, že si obec vyžádala nezávislé ocenění těchto dvou prodejních hodnot, nikoli ocenění opce jako takové. Ohledně důvodu toho, proč se rozdíl mezi těmito hodnotami rovná hodnotě opčního práva, nebyly předloženy žádné další souvislosti ani tvrzení.

(56)

Za druhé, použití těchto dvou hodnot k určení hodnoty opčního práva je (jak se zdá) založeno na předpokladu prodeje jakékoli třetí straně za jednu z těchto hodnot, nikoli však za druhou. První hodnota […] je skutečně stanovena na základě prodeje práva stavby s ohledem na pronajatou nemovitost ze strany obce, tj. s nájemní smlouvou s klubem NEC jako daným „omezením“ v případě jakéhokoli kupce. Jelikož (jak tvrdí Nizozemsko) nájemní smlouvu nebylo možno vypovědět před převodem práva stavby na klub NEC, mohl naopak pouze klub NEC pokračovat v provozování komplexu ve vztahu k třetím stranám. Druhé hodnoty […] (potenciální prodejní hodnota pronajaté nemovitosti na základě podnájemních smluv) proto mohl dosáhnout pouze klub NEC, a nikoli jiná třetí strana. Tento „smíšený“ přístup posiluje dojem, že by určení ceny opce na tomto základě pro účastníka trhu nemělo smysl.

(57)

Za třetí a v souvislosti s tím se v případě, použije-li se jako výchozí bod skutečnost, že se opčního práva neměla vzdát jakákoli třetí strana, nýbrž klub NEC, nezdá, že výsledná cena, která měla být uhrazena za to, že se klub NEC vzdá svého opčního práva, náležitě oceňuje „ušlé výhody“ pro klub NEC kvůli vzdání se opčního práva. Podle Nizozemska přišel klub NEC tím, že se vzdal svého opčního práva, o potenciální výhodu v hodnotě 2 milionů EUR (33. bod odůvodnění). Komise však podotýká, že bylo možno očekávat, že klub NEC zůstane provozovatelem komplexu i poté, co se svého opčního práva vzdá. Proto by mu i nadále plynuly stejné příjmy z nájmu, které byly základem druhé hodnoty použité ke stanovení ceny transakce […]. Komise se domnívá, že skutečná výhoda, o kterou klub NEC přišel tím, že se vzdal svého opčního práva, by místo toho odpovídala nájemnému, jež by již nemusel obci hradit, pokud by komplex získal.

(58)

Obec za čtvrté každopádně zaplatila více, než byla částka, která byla stanovena na základě znaleckého odhadu ([…] viz 33. bod odůvodnění). Komise se domnívá, že podporu představuje přinejmenším rozdíl mezi oběma hodnotami. Podle nizozemských orgánů má rozdíl původ v jednáních s klubem NEC a každopádně je vyplacena celá částka ve výši 2,2 milionu EUR. Nizozemsko objasnilo, že prodloužení doby nájmu a zvýšení ročního nájemného zajišťuje, aby byla transakce pro obec z hlediska rozpočtu neutrální (36. bod odůvodnění).

(59)

Co se týká za páté této platby, Komise uvádí, že využití částky ve výši 2,2 milionu EUR klubem NEC k uhrazení nesplacených pohledávek a nájemného, které bylo třeba obci zaplatit, nelze považovat za proplacení. Pokud jde o zvýšení nájemného placeného ročně (36. bod odůvodnění), to lze považovat za vyplacení podpory pouze v případě, že navýšení představuje nájemné přesahující tržní úroveň. Nizozemsko nepředložilo žádné důkazy na podporu tvrzení, že vyšší nájemné od ledna 2011 lze považovat za nájemné převyšující tržní úroveň. Komise v této souvislosti podotýká, že nájemné, které klub NEC platí obci za celý komplex, je nižší než nájemné, jež klub NEC v současnosti získává za podnájem určitých částí komplexu, přičemž ze znaleckého odhadu vyplývá, že by klub NEC mohl v budoucnu docílit dokonce ještě vyššího nájemného.

(60)

Komise mimoto podotýká, že i kdyby byla původní výše nájemného s přihlédnutím k situaci v té době v souladu s tržními podmínkami (34. bod odůvodnění), zdá se, že v době stanovení nové výše nájmu již nebyly podstatné přinejmenším některé faktory, které snižovaly tehdy stanovenou cenu nájmu. Zejména lze mít za to, že se změnila rizika spojená s provozováním komplexu, který byl úspěšně provozován déle než pět let. Ani vzdání se možnosti získat právo stavby již nehrálo roli, jelikož dotyčná transakce řešila otázku vlastnictví do budoucna. V lednu 2011 bylo tudíž možno očekávat, že tržní úroveň nájemného bude vyšší než v roce 2003, kdy byla uzavřena nájemní smlouva mezi obcí a klubem NEC. Je-li tomu tak, nelze mít za to, že vyšší nájemné odpovídá plně vyplácení podpory.

(61)

Rovněž je třeba uvést, že dotyčná částka má být vyplácena po dobu 33 let a že budoucí platby nebyly diskontovány.

(62)

Co je nedůležitější, Nizozemsko nepředložilo žádné důkazy, že před stanovením zvýšené sazby nájemného provedla obec důkladné posouzení a výpočet tržní výše nájemného. Výchozím bodem při výpočtu nové výše nájemného byla místo toho rozpočtová neutralita transakce.

(63)

Za šesté nejsou jasné výhody, jichž obec prostřednictvím této transakce dosáhla, a jejich přiměřenost s ohledem na přímé náklady ve výši 2,2 milionu EUR. Zdá se, že obec zaplatila mnohem více, než co kdy mohla z prodeje (pronajatého) komplexu získat, aby si zajistila vlastnictví, které jí již náleželo. Obec tvrdila, že hospodářské zájmy spojené s rozvojem parku TIP byly vzhledem k očekávaným dopadům parku TIP na hospodářství obce velmi vysoké. Ochotu obce zaplatit vyšší cenu může částečně vysvětlit očekávaný přínos plynoucí ze skutečnosti, že obec zůstane i nadále vlastníkem komplexu. Obec však jednoznačně neprovedla posouzení nákladů a přínosů transakce, které přihlíží k této dlouhodobé hodnotě projektu TIP. Komise se domnívá, že by účastník trhu provedl důkladnější posouzení očekávané návratnosti investice spojené s nabytím opčního práva.

(64)

Komise zastává i nadále názor, že podle informací, které byly v té době dostupné, nezohlednila obec dostatečně finanční potíže, jimž klub NEC v té době čelil, a jejich dopad na schopnost klubu odkoupit právo stavby ve vztahu ke komplexu De Eendracht. I kdyby třetí strany projevily zájem o spolupráci s klubem NEC, celkovou finanční situaci nešlo opomíjet a bylo možno očekávat, že bude mít vliv na vyjednávací pozici klubu NEC ve prospěch obce.

(65)

Ze všech těchto důvodů se Komise domnívá, že se obec nechovala jako tržně jednající hospodářský subjekt, nýbrž poskytla klubu NEC podporu tím, že mu poskytla náhradu za vzdání se opčního práva ve výši 2,2 milionu EUR. Přesnou výši podpory nelze na základě informací, které Nizozemsko poskytlo, stanovit. Jelikož však maximální částku ve výši 2,2 milionu EUR lze považovat za nezbytnou pro provedení plánu restrukturalizace, není přesná výše podpory pro posouzení slučitelnosti důležitá.

(66)

Komise musí posoudit, zda lze opatření podpory ve prospěch klubu NEC považovat za slučitelné s vnitřním trhem. Co se týká výjimek stanovených v čl. 107 odst. 3 Smlouvy, Komise podotýká, že se na žádný z nizozemských regionů nevztahuje výjimka stanovená v čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy. Dotyčné opatření podpory nemá napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu ani napravit vážnou poruchu v nizozemském hospodářství ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. b). Nelze rovněž mít za to, že opatření je určeno na pomoc kultuře nebo zachování kulturního dědictví ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. d) Smlouvy.

(67)

Co se týká výjimky stanovené v čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy v souvislosti s podporami, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností, pokud tato podpora nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem, Nizozemsko tvrdilo, že by bylo možno použít tuto výjimku, pokud by Komise v rozporu se stanoviskem Nizozemska shledala, že dotyčné opatření představuje státní podporu.

(68)

Při posuzování pojmu „rozvoj hospodářských činností“ v odvětví sportu přihlíží Komise náležitě k ustanovením čl. 165 odst. 1 a odst. 2 poslední odrážky Smlouvy, podle nichž Unie přispívá k podpoře evropských hledisek sportu s přihlédnutím k jeho zvláštní povaze, jeho strukturám založeným na dobrovolné činnosti a jeho společenské a výchovné funkci.

(69)

Za účelem posouzení opatření podpory podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy vydala Komise řadu nařízení, rámců, pokynů a sdělení týkajících se forem podpory a horizontálních nebo odvětvových cílů, na něž je podpora poskytnuta.

(70)

Komise se domnívá, že je vhodné posoudit, zda by se mohla použít kritéria stanovená v pokynech (10). Komise v tomto ohledu podotýká, že pokyny nevylučují profesionální fotbal. Jedná se o hospodářskou činnost, pokyny se na ni tudíž vztahují.

(71)

V červenci 2014 zveřejnila Komise nové pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích (11). Zmíněné pokyny však nejsou na tuto neoznámenou podporu, která byla poskytnuta v roce 2010, použitelné. Podle bodu 137 nových pokynů by tomu tak bylo pouze v případě podpory na záchranu či restrukturalizaci udělené bez schválení, pokud je celá podpora nebo její část poskytnuta po zveřejnění pokynů v Úředním věstníku Evropské unie. Podle bodu 138 pokynů z roku 2014 bude Komise ve všech ostatních případech postupovat podle pokynů platných v době, kdy byla podpora poskytnuta, a tedy v daném případě podle pokynů platných před rokem 2014.

(72)

Podle bodu 10 písm. c) pokynů se nehledě na to, o jaký typ společnosti se jedná, podnik považuje za podnik v obtížích, pokud splňuje podmínky vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení. V bodě 11 pokynů je uvedeno, že i při nesplnění těchto podmínek může být podnik považován za podnik v obtížích tehdy, kdy jsou patrné typické příznaky podniku v obtížích, například narůstající ztráta, narůstající dluh, slábnoucí peněžní tok atd. Podnik v obtížích je způsobilý pouze v případě, že prokazatelně není schopen se zotavit z vlastních zdrojů ani z prostředků, které získá od svých vlastníků/akcionářů či společníků nebo z tržních zdrojů.

(73)

Nizozemsko původně tvrdilo, že v sezóně 2008/2009 nebyl klub NEEC podnikem v obtížích. Skutečnosti uvedené v 16. bodě odůvodnění však spíše naznačují, že klub NEC čelil finančním potížím, jež byly dostatečně vážné na to, aby ohrozily jeho budoucnost jakožto profesionálního fotbalového klubu. Klub NEC byl proto podle Komise jednoznačně podnikem v potížích. Ve své reakci na rozhodnutí o zahájení řízení Nizozemsko uznalo, že klub NEC byl podnikem v obtížích a že tomu tak bylo i v době uskutečnění transakce. Nizozemsko předložilo další důkazy v tomto ohledu (viz 40. bod odůvodnění), které zejména prokazovaly, že provozní výsledky klubu NEC byly negativní a postupem času se snižovaly. Slučitelnost státní podpory pro klub NEC je proto třeba posoudit podle pokynů.

(74)

Pokyny v oddíle 3.2 vyžadují, aby bylo poskytnutí podpory podmíněno prováděním plánu restrukturalizace (viz body 34–37 pokynů), který musí v přiměřené lhůtě obnovit dlouhodobou životaschopnost podniku. Komise bere na vědomí, že tyto podmínky byly stanoveny v rámci plánu, který klub NEC v srpnu 2010 vypracoval pro svaz KNVB.

(75)

Komise v této souvislosti připomíná, že každý nizozemský profesionální fotbalový klub získává od svazu KNVB licenci, v jejímž rámci musí plnit různé povinnosti. Jedna z povinností v rámci stávajícího platného systému se týká finanční situace klubu. Klub je třikrát za sezónu podroben finančnímu ratingu na základě finančních zpráv popisujících mimo jiné jeho současnou finanční situaci a rovněž rozpočet na příští sezónu. Na základě těchto zpráv jsou kluby zařazeny do tří kategorií (1: nevyhovující, 2: vyhovující, 3: dobrá). Kluby v první kategorii mohou mít povinnost předložit plán zlepšení s cílem dosáhnout během tří let zařazení do druhé nebo třetí kategorie. Pokud klub plán neplní, může svaz KNVB uložit sankce, včetně oficiálního varování, snížení počtu bodů v soutěži a (jako poslední sankci) odebrání licence. V této souvislosti je třeba rovněž uvést, že profesionální fotbalový klub v Nizozemsku, který vyhlásil úpadek, o licenci přijde. Je-li založen nástupnický klub, nebyl by přijat přímo do profesionální fotbalové ligy, nýbrž by musel začít hrát v druhé nejvyšší amatérské lize.

(76)

Klub NEC byl na základě finančních údajů pro sezónu 2009/2010 zařazen do první kategorie. Jeho plán restrukturalizace obsahoval opatření k dosažení zařazení do druhé kategorie po třech sezónách (do sezóny 2012/2013).

(77)

Plán restrukturalizace určil jako hlavní příčinu finančních potíží klubu NEC problematický vztah mezi obratem a náklady. Na vině byly zejména vysoké personální náklady, přičemž k negativním výsledkům přispěly i nižší příjmy z médií. Plán restrukturalizace se zaměřuje především na snížení nákladů a úspory byly hledány zejména v oblasti nákladů na hráče. K opatřením patřilo snížení počtu zaměstnanců (včetně snížení počtu zaregistrovaných hráčů), zmrazení platů a snížení platů nových hráčů, jakož i snížení příplatků. Do tří let měl podíl personálních nákladů v porovnání s obratem klesnout pod […] % (oproti […] % v březnu 2010). Předpokládalo se snížení řady dalších výdajů, například nákladů na trénink mládeže (fotbalová akademie). Veškeré investice do hmotných či nehmotných fixních aktiv přesahující částku ve výši […] EUR musela schválit licenční komise svazu KNVB, což ve skutečnosti znamenalo, že klub NEC nemohl uskutečňovat žádné přestupy.

(78)

Komise konstatuje, že se plán restrukturalizace zabývá příčinami finančních potíží klubu NEC, zejména náklady na personál a hráče ve formě mezd a plateb za přestupy. Nelze očekávat, že profesionální fotbalový klub bude diverzifikovat svou činnost v rámci jiných trhů ve smyslu pokynů; lze však předpokládat, že dosáhne úspor u své hlavní činnosti, což klub NEC učinil. Plán restrukturalizace není závislý na vnějších faktorech, které může klub NEC sledovat, nemá však nad nimi plně kontrolu, jako je hledání dodatečných sponzorů nebo zvýšení počtu diváků.

(79)

V rozpočtu na sezónu 2010/2011 předpokládal klub NEC zlepšení provozních výsledků […] snížením nákladů […]. Konečné výsledky byly oproti předpokladům dokonce ještě lepší: ačkoli příjmy klesly (nižší příjmy ze zápasů kvůli špatné pohárové sezóně; nižší příjmy z médií; přerozdělení příjmů z výměn), snížily se i náklady […] (snížení personálních nákladů, úspory v rámci fotbalové akademie, snížení obchodních nákladů). V prosinci 2011 zařadil svaz KNVB klub NEC do druhé kategorie.

(80)

Komise dospěla k závěru, že se plán restrukturalizace ze srpna 2010 zabývá dostatečně příčinami finančních potíží klubu NEC, jelikož zajišťuje opětovnou životaschopnost klubu NEC v dlouhodobém horizontu.

(81)

Body 38–42 pokynů vyžadují, aby příjemce přijal kompenzační opatření s cílem co nejvíce omezit rušivé účinky podpory a její nepříznivý dopad na podmínky obchodování. V rozhodnutí o zahájení řízení vzala Komise na vědomí zvláštní povahu profesionálního fotbalu v tomto ohledu a navrhla řadu opatření, jež lze v rámci profesionálního fotbalu považovat za kompenzační opatření ve smyslu pokynů, například omezení registrovaných hráčů v mezích povolených národním svazem, schválení mzdových stropů pod úrovněmi obvyklými v odvětví, zákaz hrazení nákladů na přestupy nových hráčů po určitou dobu nebo zvýšení činnosti ve prospěch společnosti.

(82)

Jak je objasněno v 77. bodě odůvodnění, klub NEC skutečně snížil počet zaměstnanců a počet registrovaných hráčů i vyplácené mzdy. Mzdové náklady se měly snížit pod 60 % výše obratu. V období restrukturalizace nebyly možné platby za přestupy nových hráčů. Komise vyvozuje závěr, že byla přijata kompenzační opatření, jak se vyžaduje v pokynech, která měla dopad na oslabení soutěžního postavení klubu NEC v profesionálním fotbale.

(83)

V bodech 43–45 pokynů je uvedeno, že výše a míra podpory se musí omezit na úplné minimum. Očekává se, že příjemci podpory přispějí k plánu restrukturalizace významným dílem z vlastních zdrojů.

(84)

Komise bere na vědomí, že plán restrukturalizace je kromě dosažených vnitřních úspor do značné míry založen na financování externími soukromými subjekty. Transakce […] (viz 37. bod odůvodnění) poskytla klubu NEC částku ve výši přibližně 4 milionů EUR ve formě vnějšího financování. V roce 2010 se mimoto změnily podmínky splácení úvěru […]. Namísto povinnosti splatit ročně […] byly splátky od této doby založeny na příjmech z přestupů, což mělo pozitivní dopad na likviditu klubu NEC (viz 43. bod odůvodnění). Jinými slovy, vnější a vlastní příspěvek činí více než 4,25 milionu EUR, a tudíž podpora, která činí nejvýše 2,2 milionu EUR, nepředstavuje v žádném případě více než přibližně 35 % celkových nákladů na restrukturalizaci. To splňuje požadavek uvedený v 44. bodě pokynů, aby v případě středního podniku, jako je klub NEC, bylo alespoň 40 % nákladů na restrukturalizaci pokryto vlastním příspěvkem příjemce, včetně financování z vnějších zdrojů, které svědčí o důvěře v životaschopnost příjemce.

(85)

Bod 49 pokynů vyžaduje, aby členský stát informoval o řádném provádění plánu restrukturalizace prostřednictvím pravidelných podrobných zpráv. Bod 51 stanoví méně přísné podmínky vztahující se na malé a střední podniky, u nichž za normálních okolností postačuje každoroční předložení kopií rozvahy a výkazu zisku a ztrát. Nizozemsko se zavázalo k předkládání těchto zpráv.

(86)

Body 72–77 pokynů odkazují na zásadu „jednou a dost“, podle níž by měla být podpora na restrukturalizaci poskytnuta pouze jednou během období deseti let.

(87)

Nizozemsko se zavázalo dodržet požadavek „jednou a dost“ stanovený v pokynech. Nizozemsko potvrdilo, že během desetiletého období předcházejícího transakci neposkytlo klubu NEC podporu na záchranu nebo restrukturalizaci. Soulad s tržními podmínkami bude také základem při stávajících nebo budoucích jednáních s klubem NEC.

(88)

Komise konstatuje, že Nizozemsko provedlo protiprávně opatření podpory ve prospěch klubu NEC v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy. Tuto podporu však lze považovat za slučitelnou s vnitřním trhem jako podporu na restrukturalizaci ve smyslu pokynů, jelikož jsou splněny všechny podmínky pro takovouto podporu stanovené v pokynech,

26.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 320/52