15.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 306/1

(1)

V souladu s čl. 30 odst. 2 čtvrtým pododstavcem nařízení (EU) č. 223/2014, nelze-li částky neoprávněně vyplacené příjemci získat zpět v důsledku pochybení nebo nedbalosti členského státu, zodpovídá členský stát za uhrazení dotčených částek zpět do rozpočtu Unie.

(2)

Dokument o částkách, které nelze získat zpět (2), který od roku 2016 do roku 2025 každoročně předkládá certifikační orgán Komisi v rámci účetní závěrky v souladu s čl. 49 odst. 1 písm. b) a čl. 48 písm. a) nařízení (EU) č. 223/2014, stanoví částky, které nelze získat zpět, rozčleněné podle druhu výdaje. Uvedený dokument by měl zahrnovat také jasné informace ohledně částek, které by podle členského státu do rozpočtu Unie zpět uhrazeny být neměly, a to zejména s prokázáním správních a právních opatření, která členský stát přijal s cílem účinně vymáhat částky, které nelze získat zpět. Vzhledem k tomu, že tento dokument uvádí částky již dříve zahrnuté do ověřené účetní závěrky předložené Komisi, měl by být poprvé předložen až v roce 2017.

(3)

V souladu s čl. 33 písm. b) a s čl. 49 odst. 1 nařízení (EU) č. 223/2014, nelze odpočty provedené před předložením ověřené účetní závěrky považovat za částky získané zpět, pokud se vztahují na výdaje zahrnuté do konečné žádosti o průběžnou platbu pro dané účetní období, za nějž se účetní závěrka sestavuje. Je tedy třeba objasnit, že informace o částkách, které nelze získat zpět, poskytnuté podle tohoto nařízení v přenesené pravomoci, by se měly týkat pouze částek již zahrnutých do ověřené účetní závěrky dříve předložené Komisi.

(4)

Aby Komise mohla rozhodnout, zda by se měly částky, které nelze získat, zpět uhradit zpět do rozpočtu Unie, je třeba, aby daný členský stát poskytl požadované informace na úrovni každé operace a příjemce před lhůtou pro předložení účetní závěrky stanovené v čl. 59 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (3). V souladu s uvedeným ustanovením by mělo být možné prodloužit také lhůtu pro dokument týkající se částek, které nelze získat zpět.

(5)

Je nezbytné stanovit kritéria, která Komisi umožní posoudit, zda se členský stát ohledně vymáhání částky v rámci správních nebo právních opatření dopustil pochybení nebo nedbalosti. Splnění jednoho nebo více těchto kritérií by nemělo automaticky znamenat, že se členský stát pochybení nebo nedbalosti dopustil.

(6)

Z důvodu právní jistoty by Komise měla své posouzení dokončit ve stanovené lhůtě a členské státy by měly na toto posouzení reagovat v jiné stanovené lhůtě. Komise by ze stejného důvodu měla být schopna dokončit své posouzení i v případech, kdy členský stát dodatečné informace neposkytne. V případech před úpadkem, nebo existuje-li podezření z podvodu, jak se uvádí v čl. 30 odst. 2 třetím pododstavci nařízení (EU) č. 223/2014, by se však tyto lhůty použít neměly.

(7)

Podle čl. 30 odst. 2 čtvrtého pododstavce druhé věty nařízení (EU) č. 223/2014 se může členský stát rozhodnout nevymáhat od příjemce částku příspěvku z Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (dále jen „fond“) vyplacenou na úrovni operace v dotčeném účetním roce neoprávněně, pokud nepřesahuje 250 EUR bez zahrnutí úroku. V tomto případě částka zpět do rozpočtu Unie uhrazena být nemusí. O těchto minimálních částkách nebudou požadovány žádné informace,

a)

členský stát neposkytl popis správních ani právních opatření s uvedením dat, která přijal, aby příslušnou částku získal zpět (nebo aby snížil nebo zrušil úroveň podpory nebo zrušil dokument, který stanoví podmínky podpory podle čl. 32 odst. 3 písm. c) nařízení (EU) č. 223/2014, v případech, kdy je zrušení předmětem samostatného postupu);

b)

členský stát neposkytl kopii prvního ani žádného následného inkasního příkazu (ani kopie dokumentu, kterým se snižuje nebo ruší úroveň podpory nebo ruší dokument, který stanoví podmínky podpory podle čl. 32 odst. 3 písm. c) nařízení (EU) č. 223/2014, v případech, kdy je zrušení předmětem samostatného postupu);

c)

členský stát neuvedl datum posledního vyplacení příspěvku z veřejných zdrojů příjemci dané operace a nepředložil kopii dokladu o této platbě;

d)

členský stát uskutečnil jednu nebo více neoprávněných plateb příjemci po zjištění dané nesrovnalosti v souvislosti s částí operace, jíž se daná nesrovnalost dotýká;

e)

členský stát ve lhůtě 12 měsíců od zjištění nesrovnalosti neposlal dokument, jímž se snižuje úroveň podpory nebo ruší dokument, který stanoví podmínky podpory podle čl. 32 odst. 3 písm. c) nařízení (EU) č. 223/2014, v případech, kdy je zrušení předmětem samostatného postupu, ani nepřijal rovnocenné rozhodnutí;

f)

členský stát nezahájil postup pro zpětné získání vyplacených částek do 12 měsíců od konečného snížení nebo zrušení podpory (buď ve formě správního či soudního postupu nebo souhlasu příjemce);

g)

členský stát nevyčerpal všechny možnosti zpětného získání vyplacených částek, jež jsou k dispozici ve vnitrostátním institucionálním a právním rámci;

h)

členský stát v příslušných případech neposkytl dokumenty týkající se postupů v případě platební neschopnosti a úpadku;

i)

členský stát neodpověděl na žádost Komise o další informace v souladu s článkem 3.

a)

požádat písemně členský stát, aby předložil další informace o správních a právních opatřeních, která přijal s cílem získat zpět příspěvek Unie neoprávněně vyplacený příjemcům; nebo

b)

vyzvat písemně členský stát k pokračování v postupu pro zpětné získání vyplacených částek.

15.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 306/9

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

15.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 306/11

(1)

Rozhodnutím Rady 2008/737/ES (2) bylo Itálii povoleno uplatnit do 31. prosince 2010 odchylující se opatření, na základě kterého může osvobodit od daně z přidané hodnoty (DPH) osoby povinné k dani s ročním obratem nepřesahujícím 30 000 EUR (dále jen „odchylující se opatření“). Platnost tohoto odchylujícího se opatření byla následně prodloužena prováděcím rozhodnutím Rady 2010/688/EU (3) do 31. prosince 2013 a poté do 31. prosince 2016 prováděcím rozhodnutím Rady 2013/678/EU (4), které navíc zvýšilo nejvyšší povolenou prahovou hodnotu pro osvobození na 65 000 EUR ročního obratu.

(2)

Dopisem zaevidovaným Komisí dne 5. dubna 2016 požádala Itálie o povolení prodloužit platnost odchylujícího se opatření.

(3)

V souladu s čl. 395 odst. 2 druhým pododstavcem směrnice 2006/112/ES informovala Komise o žádosti Itálie ostatní členské státy dopisem ze dne 21. června 2016. Dopisem ze dne 22. června 2016 uvědomila Komise Itálii, že má k dispozici všechny údaje potřebné k posouzení žádosti.

(4)

Podle článku 285 směrnice 2006/112/ES mohou členské státy, jež nevyužily článek 14 druhé směrnice Rady 67/228/EHS (5), osvobodit od daně osoby povinné k dani, jejichž roční obrat nepřesahuje částku 5 000 EUR. Odchylující se opatření se od článku 285 směrnice o DPH odchyluje, pokud jde o jeho použití ze strany Itálie, pouze v tom ohledu, že prahová hodnota ročního obratu v rámci tohoto režimu překračuje prahovou hodnotu 5 000 EUR.

(5)

Požadované odchylující se opatření je v souladu s cíli sdělení Komise „Zelenou malým a středním podnikům“ – „Small Business Act“ pro Evropu ze dne 25. června 2008.

(6)

Vzhledem k tomu, že toto odchylující se opatření vedlo ke snížení povinností ohledně DPH pro menší podniky, které si v souladu s článkem 290 směrnice 2006/112/ES nezvolily běžný režim DPH, mělo by být Itálii nadále povoleno uplatňovat toto odchylující se opatření i v dalším časově omezeném období. Osoby povinné k dani by i nadále měly mít možnost zvolit si běžný režim DPH.

(7)

Odchylující se opatření by mělo být časově omezeno, aby bylo možné posoudit, zda je nadále přiměřené a účinné. Články 281 až 294 směrnice 2006/112/ES pro zvláštní režim pro malé podniky jsou v současné době navíc předmětem přezkumu. Na odchylující se opatření by se proto mělo vztahovat ustanovení o skončení platnosti.

(8)

Z informací poskytnutých Itálií vyplývá, že odchylující se opatření bude mít na celkovou částku příjmů z daní vybraných ve fázi konečné spotřeby zanedbatelný dopad.

(9)

Odchylující se opatření nemá dopad na vlastní zdroje Unie pocházející z DPH.

(10)

Prováděcí rozhodnutí 2013/678/EU by mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

15.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 306/13

(1)

Dne 12. května 2016 přijala Rada v souladu s článkem 29 Schengenského hraničního kodexu prováděcí rozhodnutí, kterým se stanoví doporučení pro dočasnou ochranu vnitřních hranic v mimořádných situacích ohrožujících celkové fungování schengenského prostoru.

(2)

Rada doporučila pěti státům schengenského prostoru (Rakousku, Německu, Dánsku, Švédsku a Norsku), aby po dobu nejvýše šesti měsíců ode dne přijetí uvedeného prováděcího rozhodnutí zachovaly přiměřené dočasné hraniční kontroly, které mají řešit závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost způsobené v těchto státech kombinací nedostatků v kontrolách na vnějších hranicích v Řecku a druhotného pohybu nelegálních migrantů, kteří přicházejí přes Řecko a hodlají se přesunout do jiných států schengenského prostoru.

(3)

Dne 28. září 2016 vydala Komise svou zprávu o provádění uvedeného prováděcího rozhodnutí. Z uvedené zprávy vyplývá, že kontroly na vnitřních hranicích prováděné v Rakousku, Německu, Dánsku, Švédsku a Norsku jsou přiměřené a jsou v souladu s doporučením Rady. Kromě toho dospěla Komise k závěru, že podle jejího názoru na základě dostupných informací a zpráv od dotčených států nebylo v době, kdy byly tyto zprávy obdrženy, nutné navrhovat změny uvedeného prováděcího rozhodnutí.

(4)

Ve dnech 18. a 21. října 2016 zaslaly dotčené státy schengenského prostoru Komisi druhou zprávu o provádění zmíněného doporučení Rady. Poskytnuté informace naznačují podobný trend jako údaje poskytnuté v první zprávě (snížení počtu osob, jimž byl zamítnut vstup, a rovněž snížení počtu podaných žádostí o azyl), což svědčí o postupné stabilizaci situace.

(5)

I přes prudký pokles počtu přicházejících nelegálních migrantů a žadatelů o azyl v Evropské unii zůstává stále velký počet nelegálních migrantů v Řecku a rovněž v členských státech, které byly nejvíce zasaženy druhotným pohybem nelegálních migrantů přicházejících z Řecka. Na základě trendu pozorovaného v minulosti lze důvodně očekávat, že tyto osoby se budou možná chtít nelegálně přesunout do jiných členských států, až budou kontroly na hranicích, jež tomuto druhotnému pohybu brání, zrušeny.

(6)

Velký počet žádostí o azyl podaných od začátku migrační krize a žádostí, které dále přicházejí, představuje významnou zátěž pro státní administrativu ve všech členských státech EU, a zejména ve státech schengenského prostoru, kterých se týká uvedené prováděcí rozhodnutí.

(7)

Na kontroly na vnitřních hranicích je třeba pohlížet ve spojení s dalšími důležitými faktory. Ve svém sdělení s názvem „Plán návratu k Schengenu“ (2) identifikovala Komise jednotlivá politická opatření, která musí být zavedena za účelem návratu k plnému fungování schengenského prostoru.

(8)

Uvedený plán zahrnuje konkrétně schválení a zprovoznění Evropské pohraniční a pobřežní stráže. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1624 ze dne 14. září 2016 o Evropské pohraniční a pobřežní stráži (3) vstoupilo v platnost dne 6. října 2016, tj. v horizontu devíti měsíců od předložení návrhu Komise, což svědčí o odhodlání všech zúčastněných stran. Očekává se, že do 7. prosince 2016 budou zřízeny a zahájí činnost rezervní týmy pro rychlé nasazení zahrnující lidské zdroje a technické vybavení a do 7. ledna 2017 rezervní týmy pro rychlé navracení.

(9)

Dalším prvkem Plánu návratu k Schengenu je úspěšné provedení prohlášení EU a Turecka. Jak je uvedeno ve třetí zprávě o pokroku (4), provádění uvedeného prohlášení je i nadále úspěšné, ale je třeba zajistit, aby prohlášení nadále fungovalo na udržitelném základě. Kromě toho přetrvává potřeba spolupráce, která byla dohodnuta v rámci prohlášení na schůzce vedoucích představitelů zemí západobalkánské trasy.

(10)

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že i přes konstantní a významný pokrok v oblastech uvedených v Plánu návratu k Schengenu a přes postupnou stabilizaci situace je zapotřebí více času k úplnému provedení uvedených opatření a k potvrzení odpovídajících výsledků.

(11)

Proto stále přetrvávají mimořádné situace, které představují závažnou hrozbu pro veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost a ohrožují celkové fungování schengenského prostoru.

(12)

Vzhledem k tomu, že v Řecku stále panuje obtížná situace a v členských státech, které byly nejvíce zasaženy druhotným pohybem nelegálních migrantů přicházejících z Řecka, ještě přetrvává tento tlak, je zjevně odůvodněné umožnit přiměřené prodloužení dočasných kontrol na vnitřních hranicích těm státům schengenského prostoru, které v současnosti tyto kontroly provádějí jakožto krajní opatření v reakci na závažnou hrozbu pro svůj veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost, konkrétně Rakousku, Německu, Dánsku, Švédsku a také Norsku jakožto přidružené zemi, v souladu s článkem 29 Schengenského hraničního kodexu.

(13)

Na základě faktických ukazatelů, jež jsou v této fázi k dispozici, by toto prodloužení nemělo přesáhnout tři měsíce od data přijetí tohoto prováděcího rozhodnutí.

(14)

Členské státy, které se na základě tohoto prováděcího rozhodnutí rozhodnou nadále provádět kontroly na vnitřních hranicích, by to měly příslušným způsobem oznámit ostatním členským státům, Evropskému parlamentu a Komisi.

(15)

Předtím, než se dotčené členské státy pro tyto kontroly rozhodnou, měly by prozkoumat, zda by nebylo možné pro účinné odstranění zjištěných hrozeb použít jiná opatření jakožto alternativu k hraničním kontrolám. Dotčené členské státy by prostřednictvím oznámení měly informovat o výsledku těchto úvah a o důvodech pro volbu hraničních kontrol.

(16)

Jak je uvedeno v závěrech Evropské rady o migraci ze dne 20. října 2016, proces „návratu k Schengenu“ zahrnuje uzpůsobení dočasných kontrol na vnitřních hranicích s ohledem na stávající potřeby. Kontroly podle tohoto prováděcího rozhodnutí by měly být prováděny pouze v nezbytném rozsahu, v intenzitě omezené na absolutně nezbytné minimum. Například pokud je příliv migrantů v určitém období nevýznamný, kontroly na určitých úsecích hranic dokonce nemusí být nutné. Aby se co možná nejméně bránilo široké veřejnosti v překračování příslušných vnitřních hranic, lze provádět pouze cílené kontroly založené na analýze rizik a zpravodajství. Kromě toho by měla být ve spolupráci se všemi dotčenými členskými státy pravidelně zkoumána a přehodnocována nutnost těchto kontrol v příslušných úsecích hranic s cílem tyto kontroly postupně omezovat.

(17)

Na konci každého měsíce provádění tohoto prováděcího rozhodnutí by měla být Komisi zaslána úplná zpráva o výsledcích provedených kontrol spolu s případným posouzením jejich přetrvávající nutnosti. Tato zpráva by měla obsahovat celkový počet zkontrolovaných osob, celkový počet případů odepření vstupu v návaznosti na tyto kontroly, celkový počet rozhodnutí o navrácení vydaných v návaznosti na tyto kontroly a celkový počet žádostí o azyl podaných na vnitřních hranicích, kde se kontroly provádějí.

(18)

Rada bere na vědomí, že Komise oznámila, že bude pečlivě sledovat používání tohoto prováděcího rozhodnutí,

1.

Aby Rakousko, Německo, Dánsko, Švédsko a Norsko po dobu nejvýše tří měsíců ode dne přijetí tohoto prováděcího rozhodnutí prodloužily přiměřené dočasné hraniční kontroly na těchto vnitřních hranicích:

2.

Před prodloužením těchto kontrol by měly dotčené členské státy uskutečnit výměnu názorů s příslušným členským státem či státy s cílem zajistit, že kontroly na vnitřních hranicích budou prováděny pouze tehdy, pokud se to považuje za nezbytné a přiměřené. Kromě toho by dotčené členské státy měly zajistit, aby se kontroly na vnitřních hranicích prováděly pouze jakožto krajní opatření v případě, kdy nelze dosáhnout téhož účinku alternativními opatřeními, a pouze na těch úsecích vnitřních hranic, kde je to v souladu se Schengenským hraničním kodexem považováno za nezbytné a přiměřené. Dotčené členské státy by měly příslušným způsobem vyrozumět ostatní členské státy, Evropský parlament a Komisi.

3.

Hraniční kontroly by měly zůstat cílené a založené na analýze rizik a zpravodajství a jejich rozsah, četnost, místa a doba provádění by měly být omezeny na to, co je nezbytně nutné jako reakce na tuto závažnou hrozbu a v zájmu ochrany veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti. Členský stát, který provádí kontroly na vnitřních hranicích podle tohoto prováděcího rozhodnutí, by měl provádět každý týden přezkum nezbytnosti, četnosti, míst a doby kontrol, upravovat jejich intenzitu podle úrovně příslušné hrozby, ve vhodných případech je ukončit a každý měsíc Komisi podávat zprávu.

15.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 306/16

(1)

Dne 4. února 2008 přijala Rada společnou akci 2008/124/SZBP (1).

(2)

Dne 14. června 2016 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2016/947 (2), kterým se mění společná akce 2008/124/SZBP, jímž byl mandát mise EULEX KOSOVO prodloužen do 14. června 2018 a byla stanovena nová finanční referenční částka pro plnění jejího mandátu v Kosovu do 14. prosince 2016 a na podporu soudních řízení převedených do některého z členských států do 14. června 2017.

(3)

Měla by být stanovena nová referenční částka pro plnění mandátu mise EULEX KOSOVO do 14. června 2017.

(4)

Žádné ustanovení tohoto rozhodnutí by nemělo být vykládáno tak, že je jím dotčena nezávislost a autonomie soudců a prokurátorů.

(5)

Vzhledem ke zvláštní povaze činností mise EULEX KOSOVO na podporu soudních řízení převedených do některého z členských států je vhodné určit v tomto rozhodnutí částku plánovanou na pokrytí podpory těchto převedených řízení a stanovit plnění této části rozpočtu prostřednictvím grantu.

(6)

Pravidla účasti na zadávacích řízeních mise a pravidla původu pro zboží, které může mise nakupovat, by měla být uvedena v soulad s ustanoveními pro jiné civilní mise SBOP.

(7)

Společná akce 2008/124/SZBP by měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(8)

Mise EULEX KOSOVO bude probíhat za situace, která se může zhoršit a která by mohla ohrozit dosažení cílů vnější činnosti Unie stanovených v článku 21 Smlouvy,

1)

Článek 16 se mění takto:

2)

V článku 18 se odstavec 1nahrazuje tímto:

„1.   Vysoký představitel je v souladu s rozhodnutím 2013/488/EU oprávněn poskytovat OSN, NATO/KFOR, jiným třetím stranám přidruženým k této společné akci a Frontex EU utajované informace a dokumenty EU vytvořené pro účely EULEX Kosovo až do příslušného stupně utajení platného pro jednotlivé strany. Za tímto účelem budou vypracována místní technická ujednání.“

15.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 306/19

(1)

V roce 2011 se Komise od občanů a ze zpráv v tisku dozvěděla, že Nizozemsko provedlo opatření podpory ve prospěch profesionálního fotbalového klubu FC Den Bosch v 's-Hertogenboschi. V letech 2010 a 2011 občané Komisi informovali rovněž o opatřeních ve prospěch jiných profesionálních fotbalových klubů v Nizozemsku, a to Willem II v Tilburgu, MVV v Maastrichtu, PSV v Eindhovenu a NEC v Nijmegenu. Na žádost Komise poskytlo Nizozemsko informace o opatřeních týkajících se klubu FC Den Bosch dopisem ze dne 1. září 2011.

(2)

Dopisem ze dne 6. března 2013 Komise Nizozemsku sdělila, že se s ohledem na opatření ve prospěch klubů Willem II, NEC, MVV, PSV a FC Den Bosch rozhodla zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy.

(3)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek k dotyčným opatřením.

(4)

Nizozemsko podalo v rámci řízení připomínky týkající se opatření ve prospěch klubu FC Den Bosch dopisy ze dne 31. května 2013 a 7. listopadu 2013 a na schůzce, která se konala dne 13. října 2014. Od zúčastněných stran neobdržela Komise žádné připomínky týkající se opatření ve prospěch klubu FC Den Bosch.

(5)

Po vydání rozhodnutí o zahájení řízení byla se souhlasem Nizozemska šetření týkající se jednotlivých klubů vedena zvlášť. Šetření týkající se klubu FC Den Bosch bylo zaevidováno pod č. jedn. SA.41614.

(6)

Zastřešující organizací pro profesionální a amatérskou fotbalovou soutěž je národní fotbalový svaz Koninklijke Nederlandse Voetbal Bond (dále jen „KNVB“). Profesionální fotbal je v Nizozemsku organizován v rámci dvoustupňového systému. V sezóně 2014/2015 sestával z 38 klubů, z toho jich 18 hrálo v top lize (eredivisie) a 20 v nižší lize (eerste divisie).

(7)

Klub FC Den Bosch hraje v nižší lize od sezóny 2004/2005, kdy hrál v nizozemské top lize naposledy. Klub nikdy nehrál v evropském turnaji. Podle informací, které Nizozemsko poskytlo, je klub FC Den Bosch malý podnik; v sezóně 2011/2012 měl 31 zaměstnanců. V obou letech jeho obrat a bilanční suma roční rozvahy činily přibližně 3 miliony EUR. Je tudíž malým podnikem (3). Stadion, který klub FC Den Bosch využívá, vlastní obec 's-Hertogenbosch (dále jen „obec“), která za jeho užívání klubem dostává nájemné.

(8)

V roce 2010 se obec dozvěděla o vážných finančních potížích, kterým klub FC Den Bosch čelil a které ohrožovaly zachování jeho licence, aby mohl hrát profesionální fotbal, a dokonce jeho samotnou existenci. Dne 30. června 2010 měl klub FC Den Bosch záporný vlastní kapitál ve výši 4,6 milionu EUR; o rok později činil záporný vlastní kapitál 5,4 milionu EUR. Jak potvrdila nezávislá účetní společnost, klub vykazoval rovněž narůstající ztráty (0,168 milionu EUR v červnu 2009, 0,612 milionu EUR v červnu 2010 a 0,744 milionu EUR v červnu 2011), klesající obrat (z částky ve výši 3,736 milionu EUR v roce 2009 na 2,771 milionu EUR v roce 2011) a narůstající dluh. Jedním z věřitelů klubu byla i obec, která měla podřízenou pohledávku ve výši 1,65 milionu EUR.

(9)

Na podzim 2010 zahájili fanoušci, společnosti a sponzoři klubu FC Den Bosch iniciativu s cílem zabránit jeho úpadku. Tato iniciativa vedla k plánu restrukturalizace, jenž měl zlepšit finanční situaci klubu FC Den Bosch a přeměnit jej na životaschopný profesionální fotbalový klub s novou právní strukturou, jenž budou vlastnit jeho fanoušci. V červnu 2011 se obec a ostatní věřitelé klubu dohodli na společné iniciativě týkající se přeměny jejich úvěrů na akcie klubu. V rámci restrukturalizace se klub FC Den Bosch, který měl právní status sdružení (Vereniging), přeměnil dne 30. června 2011 na akciovou společnost (naamloze vennootschap) FC Den Bosch N.V.

(10)

Bylo dohodnuto, že pohledávka obce bude přeměněna na držbu 60 % akcií nové akciové společnosti FC Den Bosch N.V. Zbývajících 40 % akcií klubu získají ostatní velcí věřitelé klubu, kteří kapitalizovali své pohledávky, avšak s nižším poměrem dluhu k akciím než obec. Menší věřitelé se svých pohledávek vzdali. Na základě této dohody mezi věřiteli převedla obec svůj nárok na vlastní kapitál vyplývající z úvěru ve výši 1,65 milionu EUR za 1 EUR na nadaci Stichting Met Heel Mijn Hart. Nadaci založily kluby fanoušků a jednotliví fanoušci klubu FC Den Bosch a nadace nevykonává podnikatelskou činnost.

(11)

Obec souhlasila rovněž s uhrazením částky ve výši 1,4 milionu EUR za to, že klub FC Den Bosch opustí tréninková zařízení (4), která se nacházela na pozemku ve vlastnictví obce.

(12)

Co se týká opatření ve prospěch klubu FC Den Bosch, Komise v rozhodnutí o zahájení řízení dospěla k předběžnému závěru, že obec poskytla klubu FC Den Bosch selektivní výhodu s využitím státních prostředků, a udělila tudíž fotbalovému klubu podporu.

(13)

Pokud jde o rozhodnutí odprodat pohledávku ve výši 1,65 milionu EUR organizovaným fanouškům za částku ve výši 1 EUR, Komise konstatovala, že Nizozemsko nemůže tvrdit, že obec jednala stejně jako soukromý věřitel v podobném postavení. Komise podotkla, že ostatní velcí věřitelé přeměnili své pohledávky na držbu akcií v nové právní struktuře, zatímco obec své pohledávky předala prakticky zdarma. Co se týká získání tréninkových prostor a prostor pro mládež za částku ve výši 1,4 milionu EUR, Komise uvedla, že tuto cenu odhadl externí znalec jako náhradní hodnotu dotyčných prostor. Komise měla pochybnosti, zda je náhradní hodnota určité stavby stejná jako její tržní cena.

(14)

Komise zastávala rovněž názor, že opatření podpory pro profesionální fotbalové kluby pravděpodobně narušují hospodářskou soutěž a ovlivňují obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(15)

Co se týká slučitelnosti možné podpory pro klub FC Den Bosch, Komise v rozhodnutí o zahájení řízení uvedla, že fotbalový klub měl v době poskytnutí podpory finanční potíže. Za účelem posouzení slučitelnosti podpory s pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (5) (dále jen „pokyny“) si Komise vyžádala informace týkající se splnění všech požadavků stanovených v pokynech.

(16)

Komise nemohla zejména ověřit, zda byly dodrženy podmínky stanovené v bodech 34–37 pokynů týkající se povahy a plnění plánu restrukturalizace. Dále bylo nutno prokázat, že podpora byla omezena na nezbytné minimum, že samotný příjemce poskytl odpovídající vlastní příspěvek na svou restrukturalizaci a že bude dodržena zásada „jednou a dost“.

(17)

Nizozemsko nesouhlasí s předběžným zjištěním Komise, že opatření v souvislosti s klubem FC Den Bosch představují státní podporu. Podle názoru Nizozemska jednala obec, která měla podřízenou pohledávku vůči společnosti na pokraji úpadku, v souladu se zásadou věřitele v tržním hospodářství, když se v roce 2011 své pohledávky vzdala.

(18)

Podle Nizozemska by v případě úpadku klubu FC Den Bosch obec se vší pravděpodobností nezískala ze své podřízené pohledávky zpět nic. Ve svém dopise ze dne 7. listopadu 2013 odkázalo Nizozemsko rovněž na rozhodnutí Komise týkající se belgické společnosti Sonaca (6), v němž se konstatovalo, že přeměna veřejné půjčky na vlastní kapitál nepředstavuje státní podporu. Pokud by klub FC Den Bosch nebyl schopen svou finanční situaci v červnu 2011 zlepšit, přišel by podle pravidel svazu KNVB o licenci umožňující hrát profesionální fotbal. Co se týká získání tréninkových zařízení, Nizozemsko tvrdí, že k tomuto nabytí došlo za hodnotu, kterou stanovil externí znalec a která zahrnovala rovněž náklady klubu FC Den Bosch na nahrazení těchto zařízení. Nizozemsko tvrdí, že jednalo v souladu se sdělením Komise o prodeji pozemků (7) (dále jen „sdělení o prodeji pozemků“).

(19)

Nizozemsko alternativně uvedlo, že i kdyby se usuzovalo, že opatření poskytla klubu FC Den Bosch selektivní výhodu, nenarušila by hospodářskou soutěž ani by neovlivnila obchod mezi členskými státy. Nizozemsko zdůrazňuje slabou pozici klubu FC Den Bosch v národním profesionálním fotbale, což znamená, že jeho účast v soutěžích na evropské úrovni je velmi nepravděpodobná. Nizozemsko se rovněž domnívá, že Komise neprokázala, že by podpora klubu FC Den Bosch narušila hospodářskou soutěž nebo ovlivnila obchod na kterémkoli z trhů uvedených v rozhodnutí o zahájení řízení.

(20)

Nizozemsko podpůrně tvrdí, že pokud by se mělo za to, že opatření představují státní podporu, byla by tato podpora slučitelná s pokyny, a tudíž s vnitřním trhem.

(21)

Klub FC Den Bosch se v roce 2010 nacházel ve složité finanční situaci. V roce 2011 měl záporný vlastní kapitál ve výši 5,97 milionu EUR a dluhy ve výši 7 milionů EUR při obratu ve výši přibližně 3 milionů EUR. Věřitelé a dluhy klubu jsou uvedeny v tabulce 1.

Tabulka 1

Věřitelé a dluhy klubu FC Den Bosch

(22)

Svaz KNVB uvedl, že pokud by byl vlastní kapitál klubu ke dni 30. června 2011 i nadále záporný, přišel by klub o licenci pro profesionální fotbal. To by znamenalo sestup klubu na amatérskou úroveň.

(23)

Klub FC Den Bosch a svaz KNVB proto v červnu 2011 vypracovaly plán restrukturalizace. Klub byl podle plánu přeměněn na akciovou společnost (NV). (Nezajištěné) pohledávky různých větších věřitelů byly přeměněny na akcie klubu, jak je uvedeno v tabulce 2.

Tabulka 2

Poměry při kapitalizaci pohledávek

(24)

Zbývající 0,1 % akcií byla rozdělena mezi významné členy fotbalového klubu. To prokazuje, že obec za 38 % podíl na dluzích klubu vyjednala získání 54 % akcií klubu.

(25)

Mimoto byl obchodní úvěr ve výši 100 000 EUR podpořen zárukou, kterou poskytla třetí strana; ostatní soukromé strany poskytly nový kapitál ve výši 300 000 EUR. Krátkodobý úvěr ve výši 250 000 EUR byl přeměněn na dlouhodobý úvěr. Dluhy vůči společnosti BIM provozující obecní stadion v souvislosti s nájemným za stadion byly zajištěny právem společnosti BIM zadržet příjmy plynoucí z práv na televizní přenos.

(26)

Obec považovala svůj úvěr ve výši 1,65 milionu EUR za nedobytný. Již v rozpočtu obce na rok 2010 byl úvěr označen jako nedobytný, jelikož klub FC Den Bosch jej nesplácel. V červnu 2011 požádala obec účetní společnost Ernst & Young, která analyzovala finanční situaci klubu FC Den Bosch již v únoru a březnu 2011, aby posoudila vymahatelnost úvěru poskytnutého klubu FC Den Bosch. Bylo konstatováno, že v nadcházejících letech nelze přiměřeně očekávat splácení úvěru nebo platby úroků ani po restrukturalizaci klubu kvůli tomu, že se větší věřitelé vzdali dlouhodobých pohledávek. Toto zjištění má smysl, vezme-li se v úvahu, že klub neměl žádné nemovitosti nebo strojní zařízení, jež by mohl prodat nebo zlikvidovat, aby splatil své dluhy.

(27)

Obec se v rámci dohody mezi věřiteli rozhodla převést svůj nárok na 54 % akcií za částku ve výši 1 EUR na nadaci „Met Heel Mijn Hart“. Tímto se nadace stala akcionářem klubu (namísto obce, která neprojevila zájem podílet se na vedení klubu) stejně jako ostatní velcí věřitelé, jak bylo s nimi a obcí sjednáno v dohodě o restrukturalizaci. Na základě těchto akcií bude nadace prodávat certifikáty za 100 EUR.

(28)

V porovnání s ostatními věřiteli měla obec zvláštní, větší zájem na tom, zabránit likvidaci klubu nebo jeho sestupu na amatérskou úroveň, jelikož by alespoň po určitou dobu přišla o hlavního uživatele stadionu a plátce nájemného. V tomto ohledu bylo v ekonomickém zájmu obce, aby klub hrál i nadále profesionální fotbal.

(29)

Co se týká pozemku pod tréninkovým komplexem o rozloze 36 000 m2, z informací poskytnutých Nizozemskem vyplývá, že pozemek již byl ve vlastnictví obce. Pozemek využíval klub FC Den Bosch, který na něm v roce 2000 na své náklady vybudoval sportovní komplex s budovami a hřišti a v letech 2006 a 2007 jej upravil. Mezi obcí a klubem FC Den Bosch neexistoval dlouhodobý pacht (erfpacht) (8). Obec mohla na tomto pozemku realizovat výstavbu domů a bytů. Měla proto každopádně zájem na tom, aby klub pozemky opustil, a využila příležitost, která se naskytla kvůli potřebám klubu v oblasti likvidity. Obec měla proto v úmyslu poskytnout klubu náhradu za vyklizení prostor stejně jako v případě nesporného vyvlastnění staveb a požádala o ocenění staveb a zařízení na pozemku podle nizozemského zákona o vyvlastnění v těchto případech.

(30)

Tato pořizovací cena byla stanovena na základě ocenění sportovního komplexu nezávislým uznaným odhadcem nemovitostí. Ocenění vycházelo z upravené náhradní hodnoty, která je popsána jako částka potřebná k získání objektů stejné hodnoty, pokud jde o druh, kvalitu, stav a stáří. Tuto částku proto netvoří pouze hodnota sportovního komplexu dané velikosti. Je upravena podle jeho technického stavu a stáří. Toto ocenění ukládá § 40b odst. 3 nizozemského zákona o vyvlastnění (Onteigeningswet) v případech nesporného vyvlastnění, který byl podle Nizozemska v dané situaci použitelný. Nizozemsko se proto domnívá, že se Komise mýlila v tom, že znalecký odhad odkazoval pouze na náhradní hodnotu jako na základ ocenění. Podle nizozemské oceňovací praxe se zvláštní objekty, jako jsou kostely, památky nebo sportovní komplexy, oceňují upravenou náhradní hodnotou, která je popsána jako cena, kterou by byl nezávislý kupující ochoten zaplatit v případě vyvlastnění nebo přemístění skutečného vlastníka.

(31)

Co se týká připomínky Komise, že hodnota stanovená ve znaleckém odhadu byla vyšší než účetní hodnota uvedená v účetnictví klubu FC Den Bosch, Nizozemsko uvedlo, že účetní hodnota pozemku nebo staveb obvykle neodráží jejich skutečnou tržní hodnotu. Je určena různými jinými faktory než jejich hodnotou v rámci obchodní transakce, jako je historická pořizovací cena nebo amortizace.

(32)

Klub pokračoval v tréninkové činnosti jinde, na stadionu a v jiném fotbalovém tréninkovém komplexu ve městě, který měl volnou kapacitu. Nizozemsko tvrdí, že cena tréninkového komplexu byla stanovena bez ohledu na možné finanční potřeby klubu FC Den Bosch. Část částky získané za opuštění tréninkového komplexu využil klub k opatření jiných tréninkových zařízení. Tento příjem byl použit rovněž k uhrazení dlužného nájemného společnosti BIM.

(33)

Nizozemsko alternativně tvrdilo, že i kdyby opatření představovalo státní podporu, byla by tato podpora slučitelná s vnitřním trhem. Co se týká restrukturalizace klubu FC Den Bosch, Nizozemsko finanční situaci klubu popsalo, jak bylo uvedeno v 8. bodě odůvodnění.

(34)

Každý nizozemský profesionální fotbalový klub potřebuje od svazu KNVB licenci, kterou získá pouze tehdy, plní-li různé povinnosti. Jedna z povinností v rámci systému se týká finanční situace klubu. Není-li vyhovující, může svaz KNVB licenci odejmout. Je-li založen nástupnický klub, nebyl by přijat přímo do profesionální fotbalové ligy, nýbrž by musel začít hrát v druhé nejvyšší amatérské lize. S těmito problémy klubu Den Bosch hrozila ztráta licence pro účast v profesionálních soutěžích.

(35)

Nizozemsko uvedlo, že vzhledem k těmto potížím podléhalo rozhodnutí obce vzdát se vymáhání úvěru a poskytnout klubu FC Den Bosch náhradu za vyklizení tréninkového komplexu, který používal, řadě podmínek, jež byly stanoveny v plánu restrukturalizace dohodnutém mezi obcí, ostatními věřiteli a klubem FC Den Bosch.

(36)

Plán restrukturalizace znamenal novou právní strukturu klubu FC Den Bosch. Došlo k přeměně klubu na akciovou společnost (naamloze vennootschap (NV)), snížení počtu zaměstnanců a omezení skupiny hráčů. Předpokládalo se, že se počet smluvních hráčů sníží na minimum, které svaz KNVB stanovil na 16. Klub FC Den Bosch nebude nakupovat hráče na trhu s přestupy, nýbrž uzavírat smlouvy pouze s hráči, kteří mohou volně přestoupit. To znamenalo snížení nákladů na personál a hráče o 17 %.

(37)

Jak je uvedeno ve 22. bodě odůvodnění, věřitelé klubu FC Den Bosch se vzdali svých pohledávek v celkové výši 5,337 milionu EUR výměnou za vlastní kapitál. Obec mimoto poskytla klubu náhradu za opuštění tréninkového komplexu, který dosud využíval, ve výši 1,4 milionu EUR. S těmito opatřeními se záporný vlastní kapitál klubu změnil na mírně kladný vlastní kapitál ve výši 0,63 milionu EUR, což umožnilo jeho přeměnu na akciovou společnost.

(38)

Plán byl navržen tak, aby vedl k stabilní finanční situaci po dobu tří let. Předpokládal snižující se ztráty v účetním období 2011/2012 a 2012/2013 a malý zisk ve výši 0,1 milionu EUR za účetní období 2013/2014. To by klubu FC Den Bosch neponechalo prostor pro získávání nových hráčů v rámci přestupu. Klub FC Den Bosch byl ve skutečnosti schopen dosáhnout v účetním období 2011/2012 mírného zisku ve výši 0,103 milionu EUR, a to i kvůli lepším sponzorským smlouvám, než se očekávalo.

(39)

V čl. 107 odst. 1 SFEU je stanoveno, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem. Podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 Smlouvy jsou kumulativní, a musí být proto splněny všechny, aby se opatření považovalo za státní podporu.

(40)

Na základě rozhodnutí o zahájení řízení posoudí Komise rozhodnutí obce ze dne 21. června 2011 vzdát se podřízené pohledávky ve výši 1,65 milionu EUR vůči klubu FC Den Bosch a poskytnout klubu FC Den Bosch náhradu ve výši 1,4 milionu EUR za opuštění tréninkových zařízení. Komise podotýká, že obě opatření byla předložena společně a bylo o nich rozhodnuto na stejném zasedání obecní rady a že spolu úzce souvisejí, co se týká jejich účelu a situace klubu FC Den Bosch v té době.

(41)

Tato dvě opatření je proto nutno posoudit společně (9). V daném případě je však z posouzení, které je uvedeno dále, zjevné, že by obě opatření představovala státní podporu, pokud by byla posouzena zvlášť. To nutně znamená, že opatření představují státní podporu i v případě, jsou-li posouzena společně jako jedno opatření.

(42)

O obou opatřeních rozhodla obec a tato opatření mají pro obec finanční důsledky ve výši 3,1 milionu EUR. Zahrnují tudíž využití státních prostředků a lze je přičíst státu. Převod státních prostředků může mít mnoho forem, jako jsou přímé granty, půjčky, záruky, přímé investice do kapitálu podniku a věcné dávky. Převod státních prostředků představuje také vzdání se pohledávek státu.

(43)

Výhoda existuje, pokud se v důsledku zásahu státu zlepší finanční situace určitého podniku. Za účelem takovéhoto posouzení je nutno finanční situaci podniku po provedení opatření nutno porovnat s jeho finanční situací v případě, že by opatření provedeno nebylo. Je nesporné, že se složitá finanční situace klubu FC Den Bosch prostřednictvím opatření, která jsou předmětem šetření, významně zlepšila.

(44)

Výhodou ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy je jakákoli hospodářská výhoda, kterou by podnik nebyl schopen získat za běžných tržních podmínek (10), tj. bez zásahu státu, který se neřídí zásadami podnikání.

(45)

Nizozemsko tvrdí, že zlepšení finanční situace klubu FC Den Bosch je výsledkem transakcí, které jsou v souladu s tržními podmínkami, není tudíž nepřípustné. Podle Nizozemska jednala obec v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství.

(46)

Jak je uvedeno výše, rozhodnutí o vzdání se podřízené pohledávky ve výši 1,65 milionu EUR zahrnuje kapitalizaci pohledávky, po níž následoval převod výsledného nároku na vlastní kapitál za částku ve výši 1 EUR.

(47)

Je proto třeba za prvé určit, zda by soukromý věřitel kapitalizoval pohledávky stejně jako obec. V případě podniku, který splňuje podmínky pro vyhlášení úpadku, má soukromý věřitel dvě možnosti. Může přikročit k likvidaci podniku s cílem získat zpět alespoň část svého úvěru, nebo může úvěr přeměnit na podíly, aby mohl podnik pokračovat v činnosti, s vyhlídkou, že se opět stane ziskovým, takže se hodnota podílů zvýší. Pokud by soukromí věřitelé jednali s ohledem na značnou část dluhů klubu FC Den Bosch stejně jako obec, bylo by možno předpokládat, že jednání obce splňuje zásadu investora v tržním hospodářství.

(48)

Dodržení zásady investora v tržním hospodářství lze zjistit tehdy, je-li transakce provedena za stejných podmínek (a tudíž se stejnou úrovní rizika a odměny) veřejnoprávními i soukromými subjekty, které jsou ve srovnatelné situaci (rovnocenná transakce). V takovém případě lze obvykle vyvodit, že tato transakce je v souladu s tržními podmínkami (11). Důležité je i to, zda má zásah soukromých subjektů skutečný ekonomický význam a není pouze symbolický či zanedbatelný (12) a zda je výchozí pozice dotyčných veřejnoprávních a soukromých subjektů s ohledem na transakci srovnatelná. Pokud se naopak veřejnoprávní subjekt a soukromé subjekty, které jsou ve srovnatelné situaci, podílejí na téže transakci současně, avšak za rozdílných podmínek, obvykle to naznačuje, že zásah veřejnoprávního subjektu v souladu s tržními podmínkami není.

(49)

V daném případě byla výchozí pozice dotyčných veřejnoprávních a soukromých subjektů s ohledem na transakci srovnatelná. Všichni věřitelé, kteří se transakce zúčastnili, měli nezajištěné a nedobytné úvěry. Rovněž účast soukromého sektoru byla významná. Ostatní subjekty však nejsou pouhými účastníky trhu, jak již bylo uvedeno; zdá se, že všechny jsou tak či onak spojeny s klubem. Nelze tudíž předpokládat, že tyto subjekty jednaly s cílem dosáhnout zisku; fanoušci nejsou například racionálně jednajícími účastníky trhu, kteří usilují o dosažení zisku.

(50)

Je rovněž zjevné, že se transakce uskutečnila za rozdílných podmínek. Obec požadovala za vzdání se pohledávky více než ostatní věřitelé. Obec získala (jak je uvedeno v tabulce 2) s jednou akcií za cenu ve výši 26,7 EUR relativně více akcií než ostatní komerční nebo neziskoví věřitelé. Restrukturalizace dluhu mimoto klubu FC Den Bosch umožnila splatit nedoplatky na nájemném za stadion společnosti BIM, která stadion provozovala a kterou vlastnila obec. Na druhé straně věřitel […] získal preferenční akcie, jež mu případně umožní získat přednostní nárok na možné pozdější dividendy. To znamená, že není vyloučeno, že alespoň jeden soukromý subjekt získal lepší podmínky než obec. Důkazy neumožňují vyvodit závěr, že obec jednala rovnocenně jako tržně jednající hospodářské subjekty, když souhlasila s kapitalizací pohledávky.

(51)

Je rovněž nepravděpodobné, že by soukromý investor souhlasil s prodejem nedobytného úvěru, který je přeměněn na kapitál, za cenu ve výši 1 EUR nadaci, která zamýšlí prodávat s ohledem na tyto akcie certifikáty v hodnotě 100 EUR za akcii. Neponecháním si akcií přišla obec o jediný obchodní důvod kapitalizace pohledávky, a to vyhlídku nebo očekávání (ačkoli v daleké budoucnosti), že akcie získají na hodnotě. Poskytla třetí straně možnost získat finanční prostředky prodejem akciových certifikátů namísto toho, aby tak učinila sama, nebo přinejmenším aby požadovala podíl na výnosech z prodeje (13). V takovém případě by si stát akcie ponechal a v budoucnu mohl přiměřeně očekávat zisk.

(52)

Vzdání se podřízené pohledávky proto nelze připodobnit chování racionálního, tržně jednajícího hospodářského subjektu a poskytlo klubu FC Den Bosch výhodu, kterou by nebyl schopen získat za tržních podmínek.

(53)

Co se týká tréninkového komplexu, Nizozemsko tvrdí, že náhrada ve výši 1,4 milionu EUR byla vypočítána v souladu se sdělením o prodeji pozemků a rozhodnutími Komise týkajícími se uhrazení nákladů na nahrazení, a klub FC Den Bosch tudíž nezvýhodnila. Podle zmíněného sdělení nepředstavuje prodej pozemků a staveb orgány veřejné moci podporu, pokud orgán veřejné moci přijme za prvé nejvyšší nebo jedinou nabídku v rámci nepodmíněného nabídkového řízení a pokud za druhé v případě neexistence takovéhoto nabídkového řízení je prodejní cena určena nejméně ve výši hodnoty stanovené nezávislým odhadcem.

(54)

Pokyny obsažené ve sdělení o prodejích pozemků se (jak je uvedeno v jeho úvodu) „týkají pouze prodejů veřejně vlastněných pozemků a staveb. Netýkají se veřejného nabývání pozemků a staveb nebo pronájmu či nájmu pozemků a staveb orgány veřejné moci. Takové úkony mohou obsahovat také prvky státní podpory.“

(55)

Mechanismy stanovené ve sdělení o prodeji pozemků jsou každopádně jedinými nástroji ke zjištění, zda stát jednal jako investor v tržním hospodářství, a tudíž konkrétními příklady použití kritéria investora v tržním hospodářství na transakce týkající se prodeje pozemků uzavřené mezi veřejnoprávními a soukromými subjekty (14). Není proto podstatné, zda se posouzení ocenění pozemků a jejich nabytí uskuteční podle sdělení o prodeji pozemků, nebo bez odkazu na toto sdělení.

(56)

V případě sportovního komplexu, který klub FC Den Bosch uvolnil, bylo ocenění pozemku provedené nezávislým znalcem založeno na upravené náhradní hodnotě. Podle vysvětlení Nizozemska se jedná o hodnotu, kterou by stát musel v případě přemístění vlastníka uhradit podle právních předpisů pro oceňování nemovitostí v případě nesporného vyvlastnění. Toto není přesvědčivé. Stavby a zařízení v komplexu, které vybudoval klub FC Den Bosch, již byly v majetku města. Klub FC Den Bosch je využíval bez dlouhodobého pachtu. Ocenění se proto nemohlo uskutečnit na základě scénáře, podle něhož by klub FC Den Bosch byl vlastníkem staveb. Upravená náhradní hodnota se mimoto může značně lišit od tržní hodnoty majetku.

(57)

Rovněž se nezdá, že v okamžiku uskutečnění transakce měla obec s ohledem na tento pozemek konkrétní plány. Transakce byla jednoznačně součástí restrukturalizačních opatření, o nichž rozhodla obec, a zjevným hlavním cílem bylo poskytnout klubu FC Den Bosch likviditu. Není pravděpodobné, že by obec v té době transakci uzavřela bez tohoto cíle. Bylo by rovněž možné tvrdit, že po zániku fotbalového klubu v případě úpadku by byl sportovní komplex uvolněn bez jakéhokoliv odškodnění.

(58)

Je proto sporné, zda by jiný účastník trhu mohl obec přesvědčit, aby vyplatila částku ve výši 1,4 milionu EUR za uvolnění nemovitosti, s ohledem na niž tento subjekt neměl ani dlouhodobý pacht. Částka by byla každopádně mnohem nižší.

(59)

Opatření proto poskytují klubu FC Den Bosch selektivní výhodu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(60)

Nizozemsko zpochybnilo dopad možné podpory na vnitřní trh v případě klubů, které nehrají fotbal na evropské úrovni. Profesionální fotbalové kluby se však považují za podniky a podléhají kontrole státní podpory. Profesionální fotbal zajišťuje placené zaměstnání a poskytuje služby za úplatu; dosáhl vysokého stupně profesionality, a jeho hospodářský dopad se tudíž zvýšil (15).

(61)

Ačkoliv se klub FC Den Bosch neúčastní fotbalových soutěží v mezinárodním měřítku, jako profesionální fotbalový klub vykonává hospodářské činnosti na řadě jiných trhů, jako je trh pro přestupy profesionálních hráčů, propagace, sponzorování, prodej zboží nebo mediální pokrytí. Podpora pro profesionální fotbalový klub posiluje jeho postavení na každém z těchto trhů, z nichž většina zahrnuje několik členských států. Jsou-li proto státní prostředky použity k poskytnutí selektivní výhody určitému profesionálnímu fotbalovému klubu bez ohledu na ligu, v níž hraje, může tato podpora narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy (16).

(62)

Komise musí posoudit, zda lze opatření podpory ve prospěch klubu FC Den Bosch považovat za slučitelné s vnitřním trhem. Na dotyčné opatření podpory se nevztahuje žádná z výjimek stanovených v čl. 107 odst. 2 Smlouvy. Co se týká výjimek uvedených v čl. 107 odst. 3 Smlouvy, Komise podotýká, že se na žádný z nizozemských regionů nevztahuje výjimka stanovená v čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy. Dotyčné opatření podpory nemá napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu ani napravit vážnou poruchu v nizozemském hospodářství ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. b). Nelze rovněž mít za to, že opatření podpory je určeno na pomoc kultuře nebo zachování kulturního dědictví ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. d) Smlouvy.

(63)

Co se týká výjimky stanovené v čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy v souvislosti s podporami, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností, tato podpora může být slučitelná, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(64)

Za účelem posouzení opatření podpory podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy vydala Komise řadu nařízení, rámců, pokynů a sdělení týkajících se forem podpory a horizontálních nebo odvětvových cílů, na něž je podpora poskytnuta. Jelikož klub FC Den Bosch čelil v době, kdy byla opatření přijata, finančním potížím a podporu obec udělila s cílem tyto potíže odstranit, je vhodné posoudit, zda se použijí kritéria stanovená v pokynech (17) a zda jsou tato kritéria splněna.

(65)

V červenci 2014 zveřejnila Komise nové pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích (18). Zmíněné pokyny však nejsou na tuto neoznámenou podporu, která byla poskytnuta v roce 2011, použitelné. Podle bodu 137 nových pokynů by tomu tak bylo pouze v případě podpory na záchranu či restrukturalizaci udělené bez schválení, pokud je celá podpora nebo její část poskytnuta po zveřejnění pokynů v Úředním věstníku Evropské unie. Podle bodu 138 nových pokynů bude Komise ve všech ostatních případech postupovat podle pokynů platných v době, kdy byla podpora poskytnuta, a tedy v daném případě podle pokynů platných před rokem 2014.

(66)

Podle bodu 11 pokynů může být podnik považován za podnik v obtížích tehdy, jsou-li patrné typické příznaky podniku v obtížích, například narůstající ztráta, klesající obrat, rostoucí skladové zásoby, nadbytečná kapacita, slábnoucí peněžní tok nebo narůstající dluh. Jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění, v případě klubu FC Den Bosch se vyskytuje řada těchto příznaků. Klub byl tudíž podnikem v obtížích a slučitelnost státní podpory bude posouzena podle pokynů.

(67)

Pokyny v oddíle 3.2 vyžadují, aby bylo poskytnutí podpory podmíněno prováděním plánu restrukturalizace. Jak je uvedeno v 7. bodě odůvodnění, klub FC Den Bosch se považuje za malý podnik. Komise bere na vědomí, že Nizozemsko předložilo v souladu s bodem 59 pokynů plán restrukturalizace, který se zabývá podmínkami stanovenými v 34. až 37. bodě sdělení.

(68)

Komise v této souvislosti uvádí, že rozhodnutí obce vzdát se pohledávky vůči klubu FC Den Bosch a poskytnout mu náhradu za uvolnění sportovního komplexu následovalo po analýze povahy a příčin potíží klubu FC Den Bosch. Grant podléhal řadě podmínek, které mají obnovit dlouhodobou životaschopnost podniku v přiměřené tříleté lhůtě a splnit požadavky svazu KNVB k zachování licence klubu FC Den Bosch pro účast v profesionálních soutěžích. Plán restrukturalizace znamenal nové vedení, snížení počtu zaměstnanců a omezení skupiny hráčů. Zahrnuje opuštění velkého tréninkového komplexu. Klub FC Den Bosch tudíž předpokládá úspory u své hlavní činnosti. Plán restrukturalizace není závislý na vnějších faktorech, které může klub FC Den Bosch sledovat, nemá však nad nimi plně kontrolu, jako je hledání nových sponzorů a zvýšení počtu diváků. Předpokládá se další zlepšení finanční situace klubu a rovněž zachování jeho činnosti jako profesionálního fotbalového klubu. Vývoj nastíněný v 35. bodě odůvodnění prokazuje, že plán byl skutečně realistický.

(69)

Body 38–42 pokynů vyžadují, aby příjemce přijal kompenzační opatření s cílem co nejvíce omezit rušivé účinky podpory a její nepříznivý dopad na podmínky obchodování. Tato podmínka se však nevztahuje na malé podniky. Jak je uvedeno v 7. bodě odůvodnění, klub FC Den Bosch je malým podnikem.

(70)

Komise bere také na vědomí, že plán restrukturalizace je kromě dosažených vnitřních úspor do značné míry financován externími soukromými subjekty v souladu s body 43 a 44 pokynů. Řada soukromých subjektů souhlasila s tím, že se rovněž vzdá svých pohledávek. Celkový příspěvek věřitelů a obce k refinancování klubu FC Den Bosch činil 6,737 milionu EUR (částka pohledávek, od nichž bylo upuštěno, ve výši 5,337 milionu EUR a částka ve výši 1,4 milionu EUR za tréninkový komplex, pokud by se za podporu považovala celá částka za tréninkový komplex). Vlastní příspěvek ve výši 25 % vyžadovaný u malých podniků by činil 1,685 milionu EUR. Jiné subjekty než stát přispěly ve formě vzdání se pohledávek částkou ve výši 3,687 milionu EUR (částka ve výši 5,337 milionu EUR po odečtení úvěru obce ve výši 1,65 milionu EUR), mimo jiné jedna obchodní společnost částkou ve výši 1,865 milionu EUR, což je více než požadovaných 25 %.

(71)

Výše podpory byla nezbytná. Podle plánu restrukturalizace by měla vést k nižším ztrátám v sezónách 2011/2012 a 2012/2013 a posléze k mírně kladnému výsledku. To klubu FC Den Bosch neumožní nakupovat nové hráče nebo je přilákat prostřednictvím vyšších platů.

(72)

Bod 49 pokynů vyžaduje, aby členský stát informoval o řádném provádění plánu restrukturalizace prostřednictvím pravidelných podrobných zpráv. Bod 51 stanoví méně přísné podmínky vztahující se na malé a střední podniky, u nichž za normálních okolností postačuje každoroční předložení kopií rozvahy a výkazu zisku a ztrát. Nizozemsko se zavázalo k předkládání těchto zpráv.

(73)

V souladu s body 72 až 77 pokynů Nizozemsko uvedlo, že klub FC Den Bosch neobdržel podporu na záchranu nebo restrukturalizaci v období deseti let před poskytnutím této podpory. Nizozemsko se rovněž zavázalo neposkytnout klubu FC Den Bosch během desetiletého období novou podporu na záchranu nebo restrukturalizaci.

(74)

Komise proto vyvozuje závěr, že opatření k restrukturalizaci dluhu týkající se klubu FC Den Bosch představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Podpora na restrukturalizaci, kterou obec poskytla klubu FC Den Bosch, však splňuje podmínky pokynů, a nemění tudíž podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. Podpora je proto slučitelná s čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(75)

Komise konstatuje, že Nizozemsko poskytlo klubu FC Den Bosch protiprávní podporu v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy. Státní podpora poskytnutá klubu FC Den Bosch v roce 2011 ve výši 1,65 milionu EUR ve formě vzdání se pohledávky a vyplacení náhrady ve výši 1,4 milionu EUR za opuštění tréninkového komplexu však splňuje podmínky pro podporu na restrukturalizaci stanovené v pokynech a lze ji považovat za slučitelnou s vnitřním trhem v souladu s čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy,

15.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 306/30

(1)

Prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2015/2416 (2) byly některé oblasti Spojených států amerických uznány za prosté Agrilus planipennis Fairmaire.

(2)

Z informací, které nedávno Spojené státy americké předložily, vyplývá, že některé oblasti jejich území, jež jsou nyní uznány za prosté Agrilus planipennis Fairmaire, již prosté tohoto škodlivého organismu nejsou.

(3)

Spojené státy americké dále předložily informace, podle nichž je okres Chester ve státě Tennessee prostý uvedeného škodlivého organismu.

(4)

S ohledem na uvedené informace by měl být seznam oblastí uznaných za prosté dotčeného škodlivého organismu změněn.

(5)

Prováděcí rozhodnutí (EU) 2015/2416 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

15.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 306/32

(1)

Podle nařízení (EU) č. 575/2013 je institucionální systém ochrany smluvní nebo právními předpisy stanovenou dohodou o závazku, která chrání členské instituce a zejména zajišťuje jejich likviditu a solventnost k odvrácení úpadku, je-li to nezbytné. Příslušné orgány mohou za podmínek vymezených v čl. 8 odst. 4, čl. 49 odst. 3, čl. 113 odst. 7, čl. 422 odst. 8 a 425 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013 a v čl. 29 odst. 1, čl. 33 odst. 2 písm. b) a čl. 34 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 upustit od uplatňování určitých obezřetnostních požadavků nebo povolit určité výjimky pro účastníky institucionálního systému ochrany. Čl. 113 odst. 7 písm. i) nařízení (EU) č. 575/2013 kromě toho stanoví, že příslušný pověřený orgán musí schvalovat a v pravidelných odstupech sledovat přiměřenost institucionálních systémů ochrany pro účely sledování a klasifikace rizik, a čl. 113 odst. 7 písm. d) vyžaduje, aby institucionální systém ochrany prováděl svůj vlastní přezkum rizik.

(2)

Rozhodnutí příslušných orgánů udělovat povolení a výjimky ve smyslu čl. 8 odst. 4, čl. 49 odst. 3, čl. 113 odst. 7, čl. 422 odst. 8 a čl. 425 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013 a čl. 33 odst. 2 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 a všechna rozhodnutí, která jsou výsledkem sledování institucionálních systémů ochrany, jsou směřována vůči jednotlivým úvěrovým institucím. Evropská centrální banka (ECB) je tedy jakožto orgán příslušný k provádění obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi, které jsou klasifikovány jako významné v souladu čl. 6 odst. 4 nařízení (EU) č. 1024/2013 a částí IV a čl. 147 odst. 1 nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17) (4), v rámci jednotného mechanismu dohledu odpovědná za posuzování žádostí předkládaných významnými úvěrovými institucemi a za sledování institucionálních systémů ochrany, jež tyto významné instituce zahrnují, zatímco vnitrostátní příslušné orgány jsou odpovědné za posuzování žádostí předkládaných méně významnými úvěrovými institucemi a za sledování institucionálních systémů ochrany, jež tyto méně významné instituce zahrnují.

(3)

V zájmu zajištění jednotného zacházení s významnými a méně významnými úvěrovými institucemi, které jsou členy institucionálních systémů ochrany, v rámci jednotného mechanismu dohledu a v zájmu podpory soudržnosti rozhodnutí přijímaných ECB a vnitrostátními příslušnými orgány přijala ECB obecné zásady Evropské centrální banky (EU) 2016/1994 (ECB/2016/38) (5). Je však nezbytné zavést koordinovaný postup pro přijímání rozhodnutí o členech téhož institucionálního systému ochrany, který je tvořen jak významnými, tak méně významnými úvěrovými institucemi, a koordinovaný přístup ECB a vnitrostátních příslušných orgánů při sledování takového institucionálního systému ochrany, a to v zájmu zajištění soudržnosti rozhodnutí, která se týkají významných a méně významných úvěrových institucí, jež jsou členy téhož institucionálního systému ochrany.

a)

„přezkumným týmem“ se rozumí tým složený ze zástupců ECB a vnitrostátního příslušného orgánu, který je přímým orgánem dohledu nad příslušnými členy institucionálního systému ochrany. Tento tým je ustaven pro účely koordinace přezkumu prováděného podle čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013;

b)

„koordinátorem přezkumného týmu“ se rozumí zaměstnanec ECB a zaměstnanec vnitrostátního příslušného orgánu, který je jmenován v souladu s článkem 6 a plní úkoly podle článku 8;

c)

„žadatelem“ se rozumí člen institucionálního systému ochrany nebo skupina členů institucionálního systému ochrany zastoupená jediným subjektem, kteří ECB nebo vnitrostátnímu příslušnému orgánu předkládají žádost o udělení povolení nebo výjimky podle ustanovení uvedených v čl. 1 odst. 1;

d)

„hybridním institucionálním systémem ochrany“ se rozumí institucionální systém ochrany složený z významných a méně významných úvěrových institucí;

e)

„příslušnými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu“ se rozumí ECB a vnitrostátní příslušné orgány zúčastněných členských států.

15.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 306/37

(1)

Podle čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013 je institucionální systém ochrany smluvní nebo právními předpisy stanovenou dohodou o závazku, která chrání členské instituce a zajišťuje jejich likviditu a solventnost k odvrácení úpadku, je-li to nezbytné. Podle tohoto ustanovení mohou příslušné orgány za určitých podmínek stanovených v nařízení (EU) č. 575/2013 upustit od uplatňování vybraných obezřetnostních požadavků nebo povolit určité výjimky pro účastníky institucionálního systému ochrany.

(2)

Jako příslušný orgán pro obezřetnostní dohled nad významnými úvěrovými institucemi v rámci jednotného mechanismu dohledu Evropská centrální banka (ECB) odpovídá za posuzování žádostí, které tyto instituce předkládají.

(3)

Podmínky pro posuzování institucionálních systémů ochrany pro obezřetnostní účely jsou stanoveny v čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013. Uvedené nařízení dává příslušným orgánům určitý prostor pro uvážení při provádění hodnocení v oblasti dohledu, které je nezbytné pro určení, zda jsou podmínky splněny. V zájmu zajištění soudržnosti, účinnosti a transparentnosti doplnila ECB do „Všeobecných zásad ECB týkajících se možností a případů vlastního uvážení dostupných v rámci práva Unie“ novou kapitolu, která se týká postupu při uznávání institucionálních systémů ochrany pro obezřetnostní účely (3) a která upřesňuje, jak bude ECB hodnotit, zda institucionální systémy ochrany a jejich členové splňují výše uvedené podmínky.

(4)

ECB odpovídá za účinné a konzistentní fungování jednotného mechanismu dohledu a v rámci svých úkolů v oblasti dozoru je povinna zajistit konzistentnost výsledků dohledu. V této souvislosti ECB přijímá obecné pokyny určené vnitrostátním příslušným orgánům, jimiž se tyto orgány mají při výkonu úkolů a přijímání rozhodnutí v oblasti dohledu ve vztahu k méně významným institucím řídit.

(5)

Jelikož institucionální systémy ochrany mohou zahrnovat významné i méně významné instituce, je důležité zajistit jednotné zacházení s účastníky těchto systémů v rámci celého jednotného mechanismu dohledu v zájmu podpory soudržnosti rozhodnutí přijímaných ECB a vnitrostátními příslušnými orgány. V případě institucionálních systémů ochrany sdružujících významné i méně významné úvěrové instituce je zvlášť důležité, aby ECB, která je zodpovědná za obezřetnostní dohled nad významnými institucemi, i vnitrostátní příslušné orgány, které odpovídají za dohled nad méně významnými institucemi, používaly pro účely hodnocení způsobilosti stejné specifikace. Používání stejných specifikací ze strany vnitrostátních příslušných orgánů je opodstatněné i při hodnocení institucionálních systémů ochrany, které sestávají výhradně z méně významných institucí, neboť složení institucionálních systémů ochrany, jakož i klasifikace jejich členů jako významných či méně významných se mohou časem měnit,

a)

je protistrana institucí, finanční institucí nebo podnikem pomocných služeb, na něž se vztahují odpovídající obezřetnostní požadavky;

b)

je protistrana, která žádá o povolení, usazena v témže členském státě.

a)

vlastnická nebo právní struktura členů může omezit převoditelnost kapitálu nebo schopnost splatit závazky;

b)

formální rozhodovací proces týkající se převodu kapitálu mezi členy zaručuje okamžitý převod;

c)

stanovy členů, akcionářská smlouva nebo jiné známé dohody obsahují ustanovení, která by mohla protistraně bránit v převodu kapitálu nebo splacení závazků;

d)

se v minulosti u členů vyskytly vážné potíže v oblasti řízení nebo problémy týkající se správy a řízení společnosti, které by mohly mít nepříznivý vliv na okamžitý převod kapitálu nebo splacení závazků;

e)

o okamžitém převodu kapitálu nebo splacení závazků mohou rozhodovat nebo jim bránit třetí osoby (6)

f)

jsou dány náznaky toho, že v minulosti došlo k tokům prostředků mezi členy, které prokazují schopnost okamžitě převést prostředky nebo splatit závazky.

a)

tato opatření zahrnují široký soubor opatření, procesů a mechanismů, jež tvoří operační rámec institucionálního systému ochrany. Součástí tohoto rámce by měl být soubor dostupných nástrojů, a to od méně intrusivních opatření až po závažnější opatření přiměřená rizikovosti instituce, která je adresátem podpory, a vážnosti jejích finančních potíží včetně přímé podpory kapitálu a likvidity. Podporu je možné podmínit, například zavedením určitých ozdravných a restrukturalizačních opatření ze strany příslušné instituce;

b)

struktura řízení institucionálního systému ochrany a proces přijímání rozhodnutí o podpůrných opatřeních umožňují včasné poskytnutí podpory;

c)

je dán jednoznačný závazek poskytnout podporu v případě, kdy se některý z členů i přes předcházející sledování rizik a opatření včasného zásahu nachází v platební neschopnosti nebo je nelikvidní anebo mu taková situace hrozí, a zajistit, aby členské instituce dodržovaly příslušné regulatorní požadavky na kapitál a likviditu;

d)

institucionální systém ochrany pravidelně provádí zátěžové testy s cílem kvantifikovat potenciální opatření na podporu kapitálu a likvidity;

e)

schopnost institucionálního systému ochrany absorbovat riziko (prostřednictvím splacených prostředků, potenciálních příspěvků ex post a srovnatelných závazků) postačuje ke krytí potenciálních opatření přijatých na podporu jeho členů;

f)

byl vytvořen fond prostředků ex ante, aby měl institucionální systém ochrany okamžitě k dispozici prostředky na podpůrná opatření, a

a)

členské instituce institucionálního systému ochrany jsou povinny hlavnímu orgánu zodpovědnému za řízení tohoto systému pravidelně poskytovat aktuální údaje o svých rizikových situacích včetně informací o svém kapitálu a plnění kapitálových požadavků;

b)

jsou zabezpečeny odpovídající přiměřené toky údajů a byly zavedeny náležité informační systémy;

c)

hlavní orgán zodpovědný za řízení institucionálního systému ochrany stanovil jednotné standardy a metodiky rámce řízení rizik, jež mají členové uplatňovat;

d)

pro účely sledování a klasifikace rizik ze strany institucionálního systému ochrany existuje jednotná definice rizik, v případě všech členů jsou sledovány stejné kategorie rizik a ke kvantifikaci rizik se používá stejná úroveň spolehlivosti a stejný časový horizont;

e)

systémy sledování a klasifikace rizik, které má institucionální systém ochrany k dispozici, klasifikují členy podle jejich rizikové situace, tzn. institucionální systém ochrany v zájmu včasné intervence vymezil různé kategorie pro začlenění svých členů;

f)

institucionální systém ochrany má možnost ovlivňovat rizikovou situaci svých členů vydáváním pokynů, doporučení atd., např. za účelem omezení určitých činností nebo snížení určitých rizik.

a)

institucionální systém ochrany pravidelně hodnotí rizika a zranitelná místa sektoru, do kterého patří jeho členové;

b)

výsledky přezkumu rizik jsou krátce po jeho dokončení shrnuty ve zprávě nebo jiném dokumentu a poskytnuty příslušným rozhodovacím orgánům institucionálního systému ochrany a/nebo jeho členům;

c)

institucionální systém ochrany informuje jednotlivé členy o jejich rizikové klasifikaci v souladu s čl. 113 odst. 7 písm. c).

a)

konsolidovaná nebo agregovaná zpráva byla ověřena nezávislým externím auditorem na základě příslušného účetního rámce, resp. metody agregace;

b)

externí auditor je povinen předložit výrok auditora;

c)

rozsah konsolidace/agregace zahrnuje všechny členy institucionálního systému ochrany, jejich dceřiné společnosti, případné zprostředkovatelské struktury, jako jsou holdingové společnosti, a subjekt, který řídí samotný institucionální systém ochrany (jde-li o právnickou osobu);

d)

v případech, kdy institucionální systém ochrany sestavuje zprávu obsahující souhrnnou rozvahu a souhrnnou výsledovku, umožňuje metoda agregace zajistit vyloučení všech expozic v rámci skupiny.

a)

externí auditor zodpovědný za ověření konsolidované nebo agregované finanční zprávy může potvrdit, že tyto praktiky jsou vyloučeny;

b)

transakce členů nevedou k nevhodné tvorbě kapitálu na individuální, subkonsolidované nebo konsolidované úrovni.

a)

zda má institucionální systém ochrany dostatečný počet členů (z řad institucí, které jsou potenciálně způsobilé k účasti) ke krytí případných podpůrných opatření, které může být zapotřebí přijmout;

b)

modely podnikání členů, jejich obchodní strategie, velikost, klienty, místní zaměření, produkty, struktury financování, kategorie podstatných rizik, dohody o spolupráci při prodeji a o poskytování služeb uzavřené s ostatními členy institucionálního systému ochrany atd.;

c)

zda různé obchodní profily členů umožňují sledování a klasifikaci jejich rizikových situací prostřednictvím jednotně stanovených systémů, které institucionální systém ochrany zavedl v souladu s čl. 113 odst. 7 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013;

d)

skutečnost, že sektory institucionálních systémů ochrany jsou obvykle založeny na vzájemné spolupráci, tzn. že ústřední instituce a jiné specializované instituce v rámci sítě nabízejí produkty a poskytují služby ostatním členům institucionálního systému ochrany. Při hodnocení homogenity obchodních profilů by měly vnitrostátní příslušné orgány zohlednit, do jaké míry obchodní činnost členů souvisí se sítí (produkty a služby poskytované místním bankám, služby společným klientům, aktivity na kapitálovém trhu atd.).