ISSN 1977-0626

Úřední věstník

Evropské unie

L 265

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Ročník 59
30. září2016


Obsah

 

II   Nelegislativní akty

Strana

 

 

AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU

 

*

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 44 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu zádržných zařízení pro děti cestující v motorových vozidlech (dětské zádržné systémy) [2016/1722]

1

 

*

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 48 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu vozidel z hlediska montáže zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci [2016/1723]

125

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


II Nelegislativní akty

AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU

30.9.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 265/1


Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost je třeba ověřit v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 44 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu zádržných zařízení pro děti cestující v motorových vozidlech („dětské zádržné systémy“) [2016/1722]

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

doplněk 10 k sérii změn 04 – datum vstupu v platnost: 18. června 2016

OBSAH

PŘEDPIS

1.

Oblast působnosti

2.

Definice

3.

Žádost o schválení

4.

Označení

5.

Schválení

6.

Všeobecné specifikace

7.

Zvláštní specifikace

8.

Popis zkoušek

9.

Zkušební protokoly pro schválení typu a kvalifikaci výroby

10.

Změny a rozšíření schválení typu dětského zádržného systému

11.

Kvalifikace výroby

12.

Shodnost výroby a rutinní zkoušky

13.

Postihy za neshodnost výroby

14.

Definitivní ukončení výroby

15.

Návod k používání

16.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

17.

Přechodná ustanovení

PŘÍLOHY

1

Sdělení

2

Uspořádání značek schválení

3

Uspořádání zařízení na zkoušení odolnosti proti prachu

4

Zkouška odolnosti proti korozi

5

Zkouška odolnosti proti oděru a zkouška mikroprokluzu

6

Popis zkušebního vozíku

7

Křivka zpomalení nebo zrychlení vozíku v závislosti na čase

8

Popis figurín

9

Zkouška čelním nárazem do bariéry

10

Postup zkoušky nárazem zezadu

11

Přídavné kotevní úchyty potřebné k připevnění dětských zádržných systémů kategorie polouniverzální k motorovým vozidlům

12

Sedačka

13

Normalizovaný bezpečnostní pás

14

Plán schválení typu (postupový diagram ISO 9002:2000)

15

Vysvětlivky

16

Kontrola shodnosti výroby

17

Zkouška materiálu pohlcujícího energii

18

Způsob určení oblasti nárazu hlavy zádržných zařízení s opěradly a minimální velikosti bočních opěr pro zádržná zařízení směřující dozadu

19

Popis seřizovacích zařízení montovaných přímo na dětský zádržný systém

20

Typické zařízení pro zkoušku pevnosti spony

21

Zařízení pro dynamické nárazové zkoušky

22

Zkouška s maketou dolní části trupu

23

Zařízení pro působení zatížení

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

1.1   Tento předpis platí pro dětské zádržné systémy, které jsou vhodné k instalaci v motorových vozidlech se třemi nebo více koly a které nejsou určeny pro užívání se sklopnými sedadly nebo se sedadly směřujícími bočně.

2.   DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu:

2.1

„dětským zádržným systémem“ se rozumí takové uspořádání součástí, které může obsahovat kombinaci popruhů nebo ohebných součástí s pojistnou sponou, seřizovacích zařízení, připevňovacích kování a v některých případech přídavných zařízení jako je brašna na přenášení dítěte, dětský nosič, přídavná sedačka nebo nárazový štít, které lze ukotvit k motorovému vozidlu. Je navrženo tak, aby omezením pohyblivosti těla uživatele snižovalo nebezpečí zranění uživatele v případě srážky nebo prudkého zpomalení vozidla.

„ISOFIX“ je systém pro připojení dětských zádržných systémů k vozidlům, který má dva tuhé kotevní úchyty na vozidle, dva odpovídající tuhé úchyty na dětském zádržném systému a prostředek omezující rotaci dětského zádržného systému kolem příčné osy;

2.1.1   Dětské zádržné systémy se dělí na pět „hmotnostních skupin“:

2.1.1.1

skupina 0 pro děti s hmotností menší než 10 kg;

2.1.1.2

skupina 0+ pro děti s hmotností menší než 13 kg;

2.1.1.3

skupina I pro děti s hmotností od 9 kg do 18 kg;

2.1.1.4

skupina II pro děti s hmotností od 15 kg do 25 kg;

2.1.1.5

skupina III pro děti s hmotností od 22 kg do 36 kg.

2.1.1.6

Dětský zádržný systém ISOFIX se dělí na 7 velikostních tříd ISOFIX popsaných v dodatku 2 přílohy 17 předpisu č. 16:

A

ISO/F3: dětský zádržný systém, plná výška, batole po směru jízdy

B

ISO/F2: dětský zádržný systém, snížená výška, batole po směru jízdy

B1

ISO/F2X: dětský zádržný systém, snížená výška, batole po směru jízdy

C

ISO/R3: dětský zádržný systém, plná výška, batole proti směru jízdy

D

ISO/R2: dětský zádržný systém, snížená výška, batole proti směru jízdy

E

ISO/R1: dětský zádržný systém, kojenec proti směru jízdy

F

ISO/L1: bočně vlevo směřující dětský zádržný systém (brašna na přenášení dítěte)

G

ISO/L2: bočně vpravo směřující dětský zádržný systém (brašna na přenášení dítěte)

Hmotnostní skupina

 

Velikostní kategorie ISOFIX

0 – až 10 kg

F

ISO/L1

G

ISO/L2

E

ISO/R1

0+ – až 13 kg

C

ISO/R3

D

ISO/R2

E

ISO/R1

I – 9 až 18 kg

A

ISO/F3

B

ISO/F2

B1

ISO/F2X

C

ISO/R3

D

ISO/R2

2.1.2   Dětské zádržné systémy se dělí na čtyři „kategorie“:

2.1.2.1

„univerzální“ kategorie pro použití podle bodů 6.1.1, 6.1.3.1 a 6.1.3.2 na většině míst k sezení a zejména na těch místech, která se pokládají podle předpisu č. 16 za kompatibilní s touto kategorií dětských zádržných systémů;

2.1.2.2

„omezená“ kategorie pro použití podle bodů 6.1.1 a 6.1.3.1 v určených místech k sezení pro jednotlivé typy vozidel, která jsou označena buď výrobcem dětského zádržného systému, nebo výrobcem vozidla;

2.1.2.3

„polouniverzální“ kategorie pro použití podle bodů 6.1.1 a 6.1.3.2;

2.1.2.4

kategorie „určité vozidlo“ pro použití buď

2.1.2.4.1

v určitých typech vozidel podle bodů 6.1.2 a 6.1.3.3, nebo

2.1.2.4.2

jako „zabudovaný“ dětský zádržný systém.

2.1.3   Zádržné systémy dětských zádržných systémů se rozdělují na dvě třídy:

 

integrální třída, kdy je uchycení dítěte v zádržném systému nezávislé na prostředcích přímo spojených s vozidlem;

 

neintegrální třída, kdy je uchycení dítěte v zádržném systému závislé na prostředcích přímo spojených s vozidlem.

2.1.3.1   „dílčím zádržným systémem“ se rozumí zařízení, jako je přídavný sedák, které tvoří úplný dětský zádržný systém, je-li použito společně s pásem sedadla pro dospělé, jenž obepíná tělo dítěte nebo zadržuje zařízení, v němž je dítě umístěno;

2.1.3.2   „přídavným sedákem“ se rozumí pevný sedák, který může být použit s pásem sedadla pro dospělé.

2.2

„Bezpečnostní dětskou sedačkou“ se rozumí dětský zádržný systém obsahující sedačku, ve které je dítě zadržováno.

2.3

„Pásem“ se rozumí dětské zádržné zařízení, jež je kombinací popruhů s pojistnou sponou, seřizovacími zařízeními a úchyty.

2.4

„Sedačkou“ se rozumí konstrukce, která je podstatnou součástí dětského zádržného systému a je určena k umístění dítěte v poloze k sezení.

2.4.1   „Brašnou na přenášení dítěte“ se rozumí zádržný systém určený k umístění a zadržování dítěte v ležící poloze naznak nebo na břiše, s páteří dítěte kolmou ke střední podélné rovině vozidla. Nosič je řešen tak, aby v případě srážky byly zadržovací síly rozloženy na hlavu a tělo dítěte, s výjimkou jeho končetin.

2.4.2   „Zádržným systémem pro brašnu“ se rozumí zařízení užívané pro uchycení brašny na přenášení dítěte k nosné konstrukci vozidla.

2.4.3   „Dětským nosičem“ se rozumí zádržný systém určený k umístění dítěte v pololežící poloze tváří směrem dozadu. Nosič je řešen tak, aby v případě čelní srážky byly zadržovací síly rozloženy na hlavu a tělo dítěte, s výjimkou jeho končetin.

2.5

„Opěrou sedačky“ se rozumí část dětského zádržného systému, jíž lze zvedat sedačku.

2.6

„Opěrou dítěte“ se rozumí část dětského zádržného systému, jíž lze zvedat dítě uvnitř zádržného zařízení.

2.7

„Nárazovým štítem“ se rozumí zařízení připevněné před dítětem a určené k rozložení zádržných sil na větší část výšky těla dítěte v případě čelního nárazu.

S odkazem na bod 2.1.3 se tyto nárazové štíty dělí na dvě třídy:

Třída A

:

integrální

Třída B

:

neintegrální

2.8

„Popruhem“ se rozumí ohebná součást určená k přenášení sil.

2.8.1   „Břišním popruhem“ se rozumí popruh, který buď v podobě úplného pásu, nebo v podobě součásti takového pásu prochází před pánví dítěte a přímo nebo nepřímo ji zadržuje.

2.8.2   „Ramenním zádržným popruhem“ se rozumí část pásu zadržující horní část trupu dítěte.

2.8.3   „Rozkrokovým popruhem“ se rozumí popruh (nebo dělené popruhy, tvořené dvěma nebo více díly) upevněný k dětskému zádržnému systému a k břišnímu popruhu. Je umístěn tak, aby procházel mezi stehny dítěte; je určen k zamezení podklouznutí dítěte pod břišním pásem při normálním užívání a k zamezení pohybu břišního pásu směrem nahoru mimo pánev při nárazu.

2.8.4   „Popruhem zadržujícím dítě“ se rozumí popruh, který je podstatnou součástí pásu a zadržuje jen tělo dítěte.

2.8.5   „Připevňovacím popruhem dětského zádržného systému“ se rozumí popruh, jímž se dětský zádržný systém připevňuje k nosné konstrukci vozidla a který může být částí zádržného zařízení sedadla vozidla.

2.8.6   „Postrojovým pásem“ se rozumí soubor pásů sestávající z břišního pásu, ramenních zádržných popruhů a případně i z rozkrokového popruhu, pokud je jím vybaven.

2.8.7   „Pásem tvaru Y“ se rozumí pás, kde je kombinace popruhů vytvořena popruhem vedoucím mezi nohama dítěte a popruhem pro každé rameno.

2.8.8   „Vodicím popruhem“ se rozumí popruh, který přidržuje ramenní popruh pásu sedadla pro dospělé v poloze vhodné pro dítě a u něhož lze efektivní polohu, v níž ramenní popruh mění svůj směr, seřídit pomocí zařízení, jež lze posouváním nahoru a dolů po popruhu umístit na úroveň ramene uživatele a pak v této poloze zablokovat. Vodicí popruh není určen k tomu, aby nesl podstatnou část dynamického zatížení.

2.9

„Sponou“ se rozumí rychlorozpínací zařízení umožňující držení dítěte zádržným systémem nebo držení zádržného systému nosnou konstrukcí vozidla, které lze rychle rozepnout. Spona může obsahovat seřizovací zařízení.

2.9.1   „Zapuštěným rozpínacím tlačítkem spony“ se rozumí takové tlačítko spony, které nesmí umožňovat rozepnutí spony pomocí koule o průměru 40 mm.

2.9.2   „Nezapuštěným rozpínacím tlačítkem spony“ se rozumí takové tlačítko spony, které umožňuje rozepnutí spony pomocí koule o průměru 40 mm.

2.10

„Seřizovacím zařízením“ se rozumí zařízení umožňující seřizování zádržného systému nebo jeho připevňovacích kování podle tělesných rozměrů uživatele a/nebo tvarového uspořádání vozidla. Seřizovací zařízení může být buď součástí spony, nebo být navíječem či jakoukoli jinou částí bezpečnostního pásu.

2.10.1   „Rychloseřizovacím zařízením“ se rozumí seřizovací zařízení, které lze ovládat jednou rukou jediným hladkým pohybem.

2.10.2   „Seřizovacím zařízením montovaným přímo na dětský zádržný systém“ se rozumí seřizovací zařízení pro nedílný postroj nainstalovaný přímo na dětském zádržném systému, které není přímo podpíráno popruhem, k jehož seřizování je určeno.

2.11

„Připevňovacím kováním“ se rozumí součásti dětského zádržného systému, včetně upevňovacích součástí, které umožňují pevné spojení s nosnou konstrukcí vozidla buď přímo, nebo prostřednictvím sedadla ve vozidle.

2.11.1   „Podpěrou“ se rozumí trvale připevněná součást dětského zádržného systému, která vytváří tlakový kanál mezi dětským zádržným systémem a konstrukcí vozidla a jejíž funkcí je ztlumit efekt pohybu sedáku při zpomalování; podpěra může být nastavitelná.

2.12

„Zařízením k pohlcování energie“ se rozumí zařízení, které slouží k pohlcování energie nezávisle na popruhu nebo ve spojení s ním a tvoří součást dětského zádržného systému.

2.13

„Navíječem“ se rozumí zařízení určené k částečnému nebo úplnému uložení popruhu dětského zádržného systému. Tento pojem zahrnuje tato zařízení:

2.13.1

„navíječ s automatickým blokováním“, navíječ, který umožňuje vytažení požadované délky popruhu a po sepnutí spony samočinné seřízení popruhu podle těla uživatele; dalšímu vytahování popruhu bez úmyslného zásahu uživatele je zabráněno;

2.13.2

„navíječ s nouzovým blokováním“, navíječ, který za normálních jízdních podmínek neomezuje volnost pohybu uživatele pásu. Toto zařízení je vybaveno součástmi k seřizování délky, které samočinně přizpůsobí popruh postavě uživatele, a blokovacím mechanismem uváděným v činnost v případě nouze:

2.13.2.1

zpomalením vozidla, vytažením popruhu z navíječe nebo jiným automatickým prostředkem (jednoduchá citlivost); nebo

2.13.2.2

kombinací kterýchkoli z těchto prostředků (vícenásobná citlivost).

2.14

„Ukotvením zádržného systému“ se rozumí části nosné konstrukce vozidla nebo sedadla, k nimž se připevňují kování dětských zádržných systémů.

2.14.1   „Přídavným ukotvením“ se rozumí část nosné konstrukce vozidla nebo nosné konstrukce sedadla vozidla nebo kterákoli jiná část vozidla, k níž se má připevňovat dětský zádržný systém a která doplňuje kotevní úchyty schválené podle předpisu č. 14. To zahrnuje podlahovou část vozíku popsanou v příloze 6 nebo jiné konstrukční části určitého vozidla (vozidel) při zatížení podpěrou.

2.14.2   „Spodním kotevním úchytem ISOFIX“ se rozumí jedna tuhá vodorovná tyč o kruhovém profilu s průměrem 6 mm vystupující z konstrukce vozidla nebo sedadla, na niž se má pomocí úchytů ISOFIX zachytit a připevnit dětský zádržný systém ISOFIX.

2.14.3   „Systémem kotevních úchytů ISOFIX“ se rozumí systém tvořený dvěma spodními kotevními úchyty ISOFIX splňujícími požadavky předpisu č. 14, který je určen k přichycení dětského zádržného systému ISOFIX společně s antirotačním zařízením.

2.14.4   „Antirotační zařízení“

a)

antirotační zařízení pro univerzální dětský zádržný systém ISOFIX se skládá z horního upínání ISOFIX;

b)

antirotační zařízení pro polouniverzální dětský zádržný systém ISOFIX se skládá z horního upínání, palubní desky vozidla nebo z podpěry určené k omezení rotace zádržného zařízení během čelního nárazu;

c)

u univerzálních či polouniverzálních dětských zádržných systémů ISOFIX nepředstavuje vlastní sedadlo vozidla antirotační zařízení.

2.14.5   „Kotevním úchytem na horním upínání ISOFIX“ se rozumí zařízení, které splňuje požadavky předpisu č. 14, např. tyč, umístěné v definované zóně a určené k zachycení spojovací části popruhu a k převedení jeho zádržné síly na konstrukci vozidla.

2.15

„Směřujícím dopředu“ se rozumí směřující v normálním směru jízdy vozidla.

2.16

„Směřujícím dozadu“ se rozumí směřující ve směru opačném k normálnímu směru jízdy vozidla.

2.17

„Nakloněnou polohou“ se rozumí zvláštní poloha sedačky, která umožňuje naklonění dítěte.

2.18

„Polohou vleže / na zádech / na břiše“ se rozumí klidová poloha v zádržném systému, kde alespoň hlava a tělo dítěte, s výjimkou končetin, spočívají na vodorovné ploše.

2.19

„Typem dětského zádržného systému“ se rozumí zádržný systém, jenž se neliší v podstatných rysech, jako jsou:

2.19.1

kategorie a hmotnostní skupina/skupiny, poloha a orientace (podle definic v bodech 2.15 a 2.16), ve kterých se má zádržný systém používat;

2.19.2

geometrie dětského zádržného systému;

2.19.3

rozměry, hmotnost, materiál a barva:

a)

sedadla,

b)

čalounění a

c)

nárazového štítu;

2.19.4

materiál, vazba, rozměry a barvy popruhů;

2.19.5

tuhé součásti (spona, připevňovací kování atd.).

2.20

„Sedadlem vozidla“ se rozumí konstrukce, která může, avšak nemusí být nedílnou součástí nosné konstrukce vozidla, úplná s čalouněním, poskytující jedno místo k sezení pro dospělou osobu. V této souvislosti:

2.20.1

„Skupinou sedadel vozidla“ se rozumí buď sedadlo lavicového typu, nebo několik sedadel oddělených, avšak uspořádaných vedle sebe (tj. tak, že přední kotevní úchyty jednoho sedadla jsou v jedné řadě s předními nebo zadními úchyty jiného sedadla nebo na přímce procházející mezi oběma kotevními úchyty), přičemž každé sedadlo poskytuje místo k sezení pro jednu nebo více dospělých osob.

2.20.2

„Lavicovým sedadlem vozidla“ se rozumí úplná nosná konstrukce s čalouněním poskytující více než jedno místo k sezení pro dospělé.

2.20.3

„Předními sedadly vozidla“ se rozumí skupina sedadel umístěná v nejpřednější části prostoru pro cestující, tj. přímo před nimi není žádné jiné sedadlo.

2.20.4

„Zadními sedadly vozidla“ se rozumí pevná, dopředu směřující sedadla umístěná za jinou skupinou sedadel.

2.20.5

„Polohou ISOFIX“ se rozumí systém umožňující montáž:

a)

buď univerzálního dopředu směřujícího dětského zádržného systému ISOFIX definovaného v tomto předpise;

b)

nebo polouniverzálního dopředu směřujícího dětského zádržného systému ISOFIX definovaného v tomto předpise;

c)

nebo polouniverzálního dozadu směřujícího dětského zádržného systému ISOFIX definovaného v tomto předpise;

d)

nebo polouniverzálního bočně směřujícího dětského zádržného systému ISOFIX definovaného v tomto předpise;

e)

nebo dětského zádržného systému ISOFIX určitého vozidla definovaného v tomto předpise.

2.21

„Seřizovacím systémem“ se rozumí úplné zařízení, jímž lze sedadlo nebo jeho části nastavit do polohy vyhovující postavě sedící dospělé osoby; toto zařízení může zejména dovolovat:

2.21.1

podélné přestavení nebo

2.21.2

svislé přestavení nebo

2.21.3

úhlové přestavení.

2.22

„Ukotvením sedadla“ se rozumí systém, včetně příslušných částí nosné konstrukce vozidla, jímž je sedadlo pro dospělé jako celek připevněno k nosné konstrukci vozidla.

2.23

„Typem sedadla“ se rozumí kategorie sedadel pro dospělé, jež se neliší v podstatných rysech, jako jsou:

2.23.1

tvar, rozměry a materiál nosné konstrukce sedadla;

2.23.2

typy a rozměry systémů seřizování zámku sedadla a zajišťovacích systémů a

2.23.3

typ a rozměry kotevních úchytů bezpečnostních pásů pro dospělé na sedadle, ukotvení sedadla a příslušných částí nosné konstrukce vozidla.

2.24

„Přestavovacím systémem“ se rozumí zařízení umožňující úhlové nebo podélné přestavení sedadla pro dospělé nebo některé z jeho částí, bez pevné mezilehlé polohy, aby se usnadnilo nastupování a vystupování cestujících a nakládání a vykládání předmětů.

2.25

„Zajišťovacím systémem“ se rozumí zařízení zajišťující udržování sedadla pro dospělé a jeho částí v poloze pro používání.

2.26

„Aretačním zařízením“ se rozumí zařízení, které blokuje a zabraňuje pohybu jedné části popruhu bezpečnostního pásu pro dospělé vůči jiné části popruhu téhož pásu. Taková zařízení mohou fungovat buď diagonálně, nebo v břišní oblasti nebo mohou zabezpečovat spojení břišních a diagonálních částí bezpečnostního pásu pro dospělé. Uvedený termín zahrnuje následující třídy:

2.26.1

„zařízení třídy A“, které zabraňuje dítěti vytáhnout popruh břišního pásu z navíječe přes břišní část pásu, je-li pro zachycení dítěte použit přímo bezpečnostní pás pro dospělé;

2.26.2

„zařízení třídy B“, které umožňuje udržet působící napnutí břišní části bezpečnostního pásu pro dospělé, je-li pro zadržení dětského zádržného systému použit bezpečnostní pás pro dospělé. Toto zařízení má zabránit vyklouznutí popruhu z navíječe skrz toto zařízení, což by mělo za následek uvolnění napnutí popruhu a uvedení zádržného systému do nevhodné polohy.

2.27

„Speciálním zádržným systémem“ se rozumí zádržný systém navržený pro děti, které mají speciální potřeby vzhledem ke svému tělesnému nebo duševnímu postižení; toto zařízení může umožňovat použití přídavných zádržných zařízení pro jakoukoli část těla dítěte, ale obsahuje minimální primární zádržné prostředky, které vyhovují požadavkům tohoto předpisu.

2.28

„Úchytem ISOFIX“ se rozumí jedno či dvě spojení, která splňují požadavky bodu 6.3.2 tohoto předpisu, vyčnívají ze struktury dětského zádržného systému ISOFIX a jsou kompatibilní se spodním kotevním úchytem ISOFIX.

2.29

„Dětským zádržným systémem ISOFIX“ se rozumí dětský zádržný systém, který musí být upevněn k systému ukotvení ISOFIX splňujícímu požadavky předpisu č. 14.

2.30

„Zlomem sedadla“ se rozumí oblast v blízkosti předělu mezi plochami sedací a opěrné části sedadla vozidla.

2.31

„Pevnými body sedadla vozidla (PSV)“ se rozumějí připevnění odpovídající velikostním třídám ISOFIX vymezeným v bodě 2.1.1.6, jejichž rozměry jsou uvedeny na obrázcích 1 až 6 dodatku 2 k příloze 17 předpisu č. 16, které výrobce dětských zádržných systémů používá, aby určil patřičné rozměry dětského zádržného systému ISOFIX a umístění úchytů ISOFIX.

2.32

„Spojovacím dílem horního upínání ISOFIX“ se rozumí zařízení určené k uchycení v kotevním úchytu horního upínání ISOFIX.

2.33

„Hákem horního upínání ISOFIX“ se rozumí spojovací díl horního upínání ISOFIX, který se obvykle používá k připojení popruhu horního upínání ISOFIX ke kotevnímu úchytu horního upínání ISOFIX, jak je znázorněno na obrázku č. 3 předpisu č. 14.

2.34

„Popruhem horního upínání ISOFIX“ se rozumí popruh (nebo rovnocenný předmět), který vystupuje z vrchní části dětského zádržného systému ISOFIX ke kotevnímu úchytu horního upínání ISOFIX a který je vybaven zařízením umožňujícím seřízení, zařízením pro uvolnění tahu a spojovacím dílem horního upínání ISOFIX.

2.35

„Úchytem horního upínání ISOFIX“ se rozumí zařízení, které zabezpečuje připojení popruhu na horním upínání ISOFIX k dětskému záchytnému zařízení ISOFIX.

2.36

„Omezovačem tahu“ se rozumí systém umožňující uvolnit zařízení, kterým se seřizuje a udržuje napětí popruhu na horním upínání ISOFIX.

2.37

„Vedením bezpečnostního pásu pro dospělé“ se rozumí zařízení, skrze které bezpečnostní pás prochází, aby byl veden po správné dráze, a které umožňuje volný pohyb pásu.

2.38

„Zkouškou pro účely schválení typu“ se rozumí zkouška, která má určit rozsah, v němž je typ dětského zádržného systému předložený ke schválení schopen splnit dané požadavky.

2.39

„Zkouškou kvalifikace výroby“ se rozumí zkouška, která má určit, zda je výrobce schopen vyrábět dětský zádržný systém v souladu s dětskými zádržnými systémy předloženými ke schválení typu.

2.40

„Rutinní zkouškou“ se rozumí přezkoušení řady zádržných systémů vybraných z jediné šarže, aby se ověřil rozsah, v němž splňují požadavky.

2.41.

„Přestavovacím systémem dětského zádržného systému“ se rozumí zařízení umožňující úhlové nebo podélné přestavení dětského zádržného systému nebo některé z jeho částí.

2.42

„Zajišťovacím systémem dětského zádržného systému“ se rozumí zařízení zajišťující udržování dětského zádržného systému a jeho částí v poloze pro používání.

2.43

„Omezovačem zatížení“ se rozumí zařízení, které se za specifikovaných podmínek zatížení může roztrhnout nebo zablokovat. Toto zařízení musí být výslovně konstruováno pro takové podmínky, přičemž jeho chování musí být reprodukovatelné a objektivně zdokumentováno v technické dokumentaci.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1   Žádost o schválení typu dětského zádržného systému podává držitel obchodní značky nebo jeho řádně zplnomocněný zástupce, přičemž dodržují plán schválení typu podle přílohy 14.

3.2   Žádost o schválení jednotlivých typů dětského zádržného systému musí být provázena:

3.2.1

technickým popisem dětského zádržného systému s vyznačením popruhů a jiných použitých materiálů a popisem předpokládaného a reprodukovatelného chování omezovačů zatížení. K tomu je nutno přiložit výkresy částí, z nichž se dětský zádržný systém skládá, a u navíječů montážní návody pro tyto navíječe a pro jejich čidla, prohlášení o toxicitě (bod 6.1.5) a hořlavosti (bod 6.1.6); na výkresech musí být vyznačeno místo určené pro číslo schválení a doplňkový symbol/symboly u kružnice značky schválení. V popisu musí být uvedena barva modelu předloženého ke schválení;

3.2.2

čtyřmi vzorky dětského zádržného systému;

3.2.3

10 metry délky každé kategorie popruhu použitého v dětském zádržném systému a

3.2.4

dalšími vzorky, které se musí dodat na žádost pověřené technické zkušebny;

3.2.5

návody a detaily balení podle níže uvedeného bodu 15;

3.2.6

v případě brašen na přenášení dítěte, jestliže může být zádržný systém pro brašnu použit pro více typů brašen, musí výrobce zádržného systému dodat jejich seznam.

3.3   Pokud se k připevnění dětského zádržného systému používá schváleného bezpečnostního pásu pro dospělé, musí být v žádosti stanovena kategorie bezpečnostního pásu pro dospělé, který se má používat, například statické břišní pásy.

3.4   Před udělením schválení typu schvalovací orgán smluvní strany ověří, že existují uspokojivé režimy a postupy k zajištění účinné kontroly, aby dětské zádržné systémy, vybavení nebo jiné části při výrobě odpovídaly schválenému typu.

4.   OZNAČENÍ

4.1   Vzorky dětského zádržného systému předaného ke schválení podle ustanovení bodů 3.2.2 a 3.2.3 musí být označeny zřetelně a nesmazatelně názvem, počátečními písmeny nebo obchodní značkou výrobce.

4.2   Jedna z částí zádržného systému, která je vyrobena z plastů (skořepina, nárazový štít, přídavný sedák atd.), s výjimkou popruhu/popruhů nebo postroje, musí být zřetelně (a nesmazatelně) označena rokem výroby.

4.3   Pokud se zádržný systém má používat v kombinaci s bezpečnostním pásem pro dospělé, musí být zřetelně označena správná dráha popruhu pomocí nákresu trvale připevněného k zádržnému systému. Je-li zádržný systém udržován na svém místě bezpečnostním pásem pro dospělé, musí být dráhy popruhů na výrobku jasně označeny barevným kódem. U zádržného systému směřujícího dopředu musí být dráhy popruhů bezpečnostního pásu označeny červeně a u systému směřujícího dozadu modře. U zařízení, která mohou být namontována jako směřující dopředu i dozadu, aniž by se změnila dráha popruhu (tj. otočný systém), se použijí obě barvy. Stejné barevné označení se použije u štítků na zádržném zařízení, na kterých jsou zobrazeny způsoby použití.

Musí existovat zřetelné rozlišení mezi plánovanými dráhami bezpečnostního pásu v břišní a diagonální části. Každá část bezpečnostního pásu musí být označena barevným kódem, slovy, tvary atd.

Na všech zobrazeních vedení pásu na výrobku musí být zřetelně znázorněna orientace dětského zádržného systému vůči vozidlu. Nákresy vedení pásu, které nezachycují sedadlo vozidla, nejsou přípustné.

Označení určené v tomto bodě musí být viditelné při umístění zádržného systému ve vozidle. Pro systémy skupiny 0 musí být toto označení viditelné, i když je v něm dítě umístěno.

4.4   Na viditelném místě na vnitřním povrchu (včetně postranní opěrky vedle hlavy dítěte), přibližně v místech, kde dětská hlava spočívá na zádržném systému, budou mít dozadu směřující zádržná zařízení trvale upevněn následující štítek (v textu se uvedou alespoň následující informace).

Minimální rozměr štítku: 60 × 120 mm.

Štítek se připevní na obal po celém jeho obvodu a/nebo se trvale připevní na celou zadní stranu obalu. Je přijatelná jakákoli jiná forma připevnění, která je trvalá nebo ji nelze z výrobku odstranit či ji nelze zakrýt. Zejména se zakazují štítky vlajkového typu.

Pokud mohou části zádržného systému nebo příslušenství dodávaného výrobcem dětských zádržných systémů jakkoli štítek zakrýt, požaduje se dodatečný štítek. Jeden varovný štítek musí být trvale viditelný ve všech situacích, kdy je zádržný systém v jakékoli konfiguraci připraven k použití.

Image 1

piktogram podle ISO 2575:2004 - Z.01 musí mít tento nebo větší rozměr a uvedené barvy – červené, černé a bílé

obrázky na piktogramu musí být uvedeny v daném pořadí, mít tento nebo větší rozměr a uvedené barvy – červenou, černou a bílou

obrys štítku, svislé a vodorovné čáry černé

černé symboly na žlutém nebo oranžovém pozadí

bílé pozadí

bílé pozadí

4.5   V případě dětského zádržného systému, který může být použit s orientací směrem dopředu i směrem dozadu, obsahuje štítek slova:

„DŮLEŽITÉ – NEPOUŽÍVEJTE ZAŘÍZENÍ SMĚREM DOPŘEDU PRO DĚTI S HMOTNOSTÍ MENŠÍ NEŽ …(viz návod)“

4.6   U dětských zádržných systémů, které mají alternativní dráhy popruhů, musí být alternativní místa styku dětského zádržného systému s bezpečnostním pásem pro dospělého, která přenášejí zatížení, označena trvalým způsobem. Toto označení musí udávat, že jde o alternativní dráhu popruhu, a musí být ve shodě s výše uvedenými požadavky na značení pro sedadla směřující dopředu a sedadla směřující dozadu.

4.7   Jestliže dětské zádržné zařízení obsahuje alternativní místa styku přenášející zatížení, musí označení požadované podle bodu 4.3 zahrnovat údaj, že alternativní dráha popruhu je popsána v návodu k použití.

4.8   Označení ISOFIX

Pokud jsou součástí výrobku úchyty ISOFIX, musí být pro osobu, která zádržný systém montuje do vozidla, trvale viditelné následující informace:

Logo ISO ISOFIX následované písmenem, které odpovídá (písmeny, která odpovídají) velikostní třídě ISOFIX, do níž výrobek patří. Minimálně symbol tvořený kruhem o průměru alespoň 13 mm, sestávající z piktogramu, přičemž piktogram kontrastuje s pozadím kruhu. Piktogram je jasně zviditelněn buď kontrastními barvami, nebo vhodným reliéfem v případě, že je zapuštěn do povrchu nebo z něj vyčnívá.

Image 2

B, C a F

Piktogram a/nebo text mohou sdělovat následující informace. Označení uvádí:

a)

Základní kroky nutné k přípravě sedadla na instalaci zádržného systému. Např. musí být vysvětlena metoda rozšíření systému záklapek ISOFIX.

b)

Je vysvětleno umístění, funkce a výklad všech ukazatelů.

c)

Pomocí následujících symbolů musí být označeno umístění a popřípadě dráhy horních upínání či jiných prostředků omezujících rotaci sedadla, které vyžadují úkon uživatele.

Image 3

d)

Musí být označeno seřízení záklapek ISOFIX a horního upínání či jiných prostředků omezujících rotaci sedadla, které vyžadují úkon uživatele.

e)

Označení musí být trvale připevněno a musí být viditelné pro uživatele, který sedačku instaluje.

f)

V případě potřeby by měl být pomocí níže uvedeného symbolu učiněn odkaz na uživatelské pokyny k dětskému zádržnému systému a na jejich umístění.

Image 4

5.   SCHVÁLENÍ

5.1   Předtím než bude možno udělit schválení, musí všechny vzorky dodané ke schválení podle výše uvedených bodů 3.2.2 a 3.2.3 ve všech ohledech vyhovovat požadavkům stanoveným v bodech 6 až 8 tohoto předpisu.

5.2   Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (nyní 04, což odpovídá sérii změn 04, která vstoupila v platnost dne 12. září 1995) udávají sérii změn, která zahrnuje nejnovější závažné technické změny předpisu v době vydání schválení. Táž smluvní strana nesmí přidělit totéž číslo jinému typu dětského zádržného systému, pro který platí tento předpis.

5.3   Osvědčení o schválení nebo o rozšíření nebo o odmítnutí schválení dětského zádržného systému podle tohoto předpisu se prostřednictvím formuláře podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu zašle stranám dohody, které používají tento předpis.

5.4   Na každý dětský zádržný systém shodný s typem schváleným podle tohoto předpisu se kromě značek předepsaných v bodě 4 vyznačí na vhodném místě následující údaje:

5.4.1

mezinárodní značka schválení sestávající z:

5.4.1.1

písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (1);

5.4.1.2

čísla schválení;

5.4.2

a následujících doplňkových symbolů:

5.4.2.1

slovo „univerzální“, „omezená“, „polouniverzální“ nebo „určité vozidlo“ podle kategorie zádržného systému;

5.4.2.2

rozsah hmotností, pro který byl dětský zádržný systém konstruován, a to: 0–10 kg; 0–13 kg; 9–18 kg; 15–25 kg; 22–36 kg; 0–18 kg; 9–25 kg; 15–36 kg; 0–25 kg; 9–36 kg; 0–36 kg;

5.4.2.3

symbol „Y“ v případě, že zádržné zařízení obsahuje rozkrokový pás, podle požadavků doplňku 3 k sérii změn 02 předpisu;

5.4.2.4

symbol „S“ pro „Speciální zádržný systém“.

5.5   V příloze 2 tohoto předpisu je uveden příklad uspořádání značky schválení.

5.6   Údaje zmíněné v bodě 5.4 musí být zřetelně čitelné a nesmazatelné a mohou se vyznačit buď pomocí štítku, nebo přímým označením. Štítek nebo označení musí být odolné proti opotřebení.

5.7   Štítky zmíněné v bodě 5.6 mohou být vydány buď orgánem, který udělil schválení, nebo z pověření tohoto orgánu výrobcem.

6.   VŠEOBECNÉ SPECIFIKACE

6.1   Umístění a připevnění ve vozidle

6.1.1   Požívání dětských zádržných systémů kategorií „univerzální“, „polouniverzální“ a „omezená“ je přípustné na předních i zadních sedadlech, jsou-li zádržné systémy připevněny podle návodu výrobce.

6.1.2   Používání dětských zádržných systémů kategorie „určité vozidlo“ je přípustné na všech sedadlech a také v zavazadlovém prostoru, jsou-li zádržné systémy připevněny podle návodu výrobce. Konstrukce zádržných systémů směřujících dozadu musí zaručit, že hlava dítěte je podepřena, kdykoli je systém připraven k použití. Toto podepření se určí jako kolmice na opěradlo sedadla procházející přímkou v úrovni očí, přičemž průsečík musí být nejméně 40 mm pod začátkem zaoblení opěrky hlavy.

6.1.3   Dětský zádržný systém se musí připevnit ke konstrukci vozidla nebo ke konstrukci sedadla podle kategorie, do které patří.

Možné konfigurace ke schválení

Tabulka skupin/kategorií

Skupina kategorie

Univerzální (2)

Polouniverzální (3)

Omezené

Určité vozidlo

DZS

DZS ISOFIX

DZS

DZS ISOFIX

DZS

DZS ISOFIX

DZS

DZS ISOFIX

0

Brašna na přenášení dítěte

A

nepoužije se

A

A

A

nepoužije se

A

A

Směřující dozadu

A

nepoužije se

A

A

A

nepoužije se

A

A

0+

Směřující dozadu

A

nepoužije se

A

A

A

nepoužije se

A

A

I

Směřující dozadu

A

nepoužije se

A

A

A

nepoužije se

A

A

Směřující dopředu

(integrální)

A

A

A

A

A

nepoužije se

A

A

Směřující dopředu

(neintegrální)

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

Směřující dopředu

(neintegrální – viz bod 6.1.12)

A

nepoužije se

A

nepoužije se

A

nepoužije se

A

A

II

Směřující dozadu

A

nepoužije se

A

nepoužije se

A

nepoužije se

A

A

Směřující dopředu

(integrální)

A

nepoužije se

A

nepoužije se

A

nepoužije se

A

A

Směřující dopředu

(neintegrální)

A

nepoužije se

A

nepoužije se

A

nepoužije se

A

A

III

Směřující dozadu

A

nepoužije se

A

nepoužije se

A

nepoužije se

A

A

Směřující dopředu

(integrální)

A

nepoužije se

A

nepoužije se

A

nepoužije se

A

A

Směřující dopředu

(neintegrální)

A

nepoužije se

A

nepoužije se

A

nepoužije se

A

A

kde:

DZS: dětský zádržný systém

A: použije se

NA: nepoužije se

6.1.3.1   Pro kategorie „univerzální“ a „omezené“ pomocí bezpečnostního pásu pro dospělé (s navíječem nebo bez něj), který splňuje požadavky předpisu č. 16 (nebo rovnocenného předpisu), připevněného ke kotevním úchytům splňujícím požadavky předpisu č. 14 (nebo odpovídajícího předpisu).

6.1.3.2   Pro „univerzální“ dětské zádržné systémy ISOFIX pomocí úchytů ISOFIX a popruhu na horním upínání ISOFIX, které splňují požadavky tohoto předpisu a lze je připevnit do systému kotevních úchytů ISOFIX a kotevního úchytu na horním upínání ISOFIX, které splňují požadavky předpisu č. 14.

6.1.3.3   Pro kategorii „polouniverzální“: pomocí dolních kotevních úchytů předepsaných v předpisu č. 14 a přídavných úchytů vyhovujících doporučení podle přílohy 11 tohoto předpisu.

6.1.3.4   Pro „polouniverzální“ dětské zádržné systémy ISOFIX pomocí úchytů ISOFIX a popruhu na horním upínání ISOFIX nebo podpěry nebo přístrojové desky, které splňují požadavky tohoto předpisu a lze je připevnit do systému kotevních úchytů ISOFIX a/nebo kotevního úchytu na horním upínání ISOFIX, které splňují požadavky předpisu č. 14.

6.1.3.5   Pro kategorii „určité vozidlo“: pomocí kotevních úchytů zkonstruovaných výrobcem vozidla nebo výrobcem dětského zádržného systému.

6.1.3.6   U dětských zádržných popruhů nebo připevňovacích popruhů dětského zádržného systému využívajících kotevní úchyty pásů, ke kterým je již připevněn pás nebo pásy pro dospělé, musí schvalovací zkušebna ověřit, zda:

 

skutečná poloha kotvení pro dospělé odpovídá schválení podle předpisu č. 14 nebo rovnocenného předpisu;

 

správné funkci každého z obou zařízení není bráněno druhým zařízením;

 

spony pro dospělé a pro přídavný systém nesmí být zaměnitelné.

U dětských zádržných systémů užívajících tyče nebo zvláštní zařízení připojená ke kotvícím úchytům schváleným dle předpisu č. 14, která přemisťují skutečnou polohu kotvení mimo oblast předpisu č. 14, se použijí následující body:

 

taková zařízení budou schválena pouze jako polouniverzální zařízení nebo zařízení pro určitá vozidla;

 

na tyč a upevnění použije schvalovací zkušebna požadavky přílohy 11 tohoto předpisu;

 

tyč bude zahrnuta do dynamické zkoušky, zatížení bude působit v místě středu tyče a při jejím největším vysunutí, je-li nastavitelná;

 

účinná poloha a funkce jakéhokoliv kotvení pro dospělé, ke kterému je tyč upevněna, nesmí být porušena.

6.1.3.7   Dětské zádržné systémy využívající podpěru se schválí pouze v rámci kategorie „polouniverzální“ nebo „určité vozidlo“, přičemž se použijí požadavky podle přílohy 11 tohoto předpisu. Výrobce dětského zádržného systému u každého vozidla zohlední aspekty, nutné k řádnému fungování podpěry, a tyto informace poskytne k dispozici.

6.1.4   Přídavný sedák se musí zadržovat buď bezpečnostním pásem pro dospělé, s použitím zkoušky specifikované v bodě 8.1.4, nebo samostatnými prostředky.

6.1.5   Výrobce dětského zádržného systému potvrdí písemnou formou, že toxicita materiálů použitých při výrobě zádržných systémů a dosažitelných upoutanému dítěti odpovídá příslušným částem normy EN 71:2009, část 3. Provedení zkoušek potvrzujících platnost prohlášení závisí na uvážení zkušebního orgánu. Tento bod neplatí pro zádržné systémy skupin II a III.

6.1.6   Výrobce dětského zádržného systému potvrdí písemnou formou, že hořlavost materiálů použitých při výrobě zádržných systémů odpovídá příslušným částem normy EN 71:2009, část 2. Provedení zkoušek potvrzujících platnost prohlášení závisí na uvážení zkušebního orgánu.

6.1.7   V případě dozadu směřujících dětských zádržných systémů, které jsou opřeny o přístrojovou desku, se pro účel schválení podle tohoto předpisu předpokládá, že je přístrojová deska dostatečně tuhá.

6.1.8   U dětského zádržného systému kategorie „univerzální“, s výjimkou univerzálního dětského zádržného systému ISOFIX, musí být hlavní působiště síly mezi dětským zádržným systémem a bezpečnostním pásem pro dospělé. Tento bod nesmí být ve vzdálenosti menší než 150 mm od osy Cr, měřeno s dětským zádržným systémem instalovaným na dynamickém zkušebním stavu v souladu s přílohou 21 tohoto předpisu. Tento požadavek se použije na všechny možnosti seřízení. Další alternativní dráhy pásu jsou přípustné. Má-li pás alternativní dráhu, musí výrobce tuto alternativní dráhu výslovně uvést v návodu k použití, jak vyžaduje bod 15. Při zkoušce s použitím takové alternativní dráhy/drah pásu musí zádržný systém splňovat všechny požadavky tohoto předpisu s výjimkou tohoto bodu.

6.1.9   Pokud je k připevnění dětského zádržného systému kategorie „univerzální“ požadován bezpečnostní pás pro dospělé, je jeho maximální délka pro dynamické zkoušky stanovena v příloze 13 tohoto předpisu.

Pro kontrolu splnění tohoto požadavku se dětský zádržný systém připevní na zkušební stav vhodným normalizovaným bezpečnostním pásem, který je popsán v příloze 13. Zkušební figurína se nesmí instalovat, pokud by konstrukce zádržného systému vyžadovala větší délku použitého pásu. U instalovaného dětského zádržného systému musí být bezpečnostní pás zatížen pouze zatížením normalizovaného navíječe, je-li použit. Tato podmínka musí být při použití navíječe pásu splněna s tím, že na cívce musí zůstat navinuto nejméně 150 mm pásu.

6.1.10   Dětské zádržné systémy skupin 0 a 0+ se nesmějí používat jako systémy směřující dopředu.

6.1.11   Dětské zádržné systémy skupin 0 a 0+, s výjimkou brašen na přenášení dítěte podle bodu 2.4.1, patří do systému integrální třídy.

6.1.12   Dětské zádržné systémy skupiny I patří do systému integrální třídy, pokud nejsou vybaveny nárazovým štítem třídy B podle bodu 2.7 tohoto předpisu.

6.2   Konfigurace

6.2.1   Konfigurace zádržného systému musí být taková, aby:

6.2.1.1

zádržný systém poskytoval požadovanou ochranu v jakékoli zamýšlené poloze zádržného systému; u „speciálních zádržných systémů“ musí hlavní zádržný prostředek poskytovat požadovanou ochranu v jakékoli zamýšlené poloze zádržného systému bez použití přídavných zádržných zařízení, kterými může být vybaven;

6.2.1.2

bylo možné dítě snadno a rychle uložit a vyjmout; jde-li o dětský zádržný systém, ve kterém je dítě zadržováno postrojovým pásem nebo pásem tvaru Y bez navíječe, musí být každý ramenní zádržný popruh a břišní popruh schopen vzájemného pohybu při postupu předepsaném v bodě 7.2.1.4.

V těchto případech může být soubor pásů dětského zádržného systému navržen tak, že je tvořen dvěma nebo více spojovacími částmi. U „speciálních zádržných systémů“ se připouští, aby přídavná zádržná zařízení snížila rychlost, kterou bude dítě ukládáno a vyjímáno. Přídavné zařízení však musí být uzpůsobeno pro co možná nejrychlejší uvolnění.

6.2.1.3

Jestliže je možné měnit sklon zádržného systému, nesmí tato změna sklonu vyžadovat opětovné ruční seřízení popruhů. Ke změně sklonu zádržného systému je potřebná přiměřená ruční manipulace.

6.2.1.4

Zádržné systémy skupin 0, 0+ a I musí udržet dítě v poloze, která zajišťuje požadovanou ochranu, i když dítě spí.

6.2.1.5

Aby se zabránilo podklouznutí dítěte pod pás, ať už při nárazu, či neposedností dítěte, je u všech zádržných systémů obsahujících nedílný systém postrojového pásu a směřujících dopředu vyžadován rozkrokový popruh.

6.2.2   Všechna zádržná zařízení skupin I, II a III využívající „břišní popruh“ musí mít tento „břišní popruh“ veden tak, aby bylo zajištěno, že zatížení přenášené „břišním popruhem“ je přenášeno přes pánev. Souprava nesmí měkké části těla dítěte (břicho, rozkrok atd.) vystavovat nadměrnému tlaku.

6.2.2.1   S připojeným rozkrokovým popruhem a při jeho nastavení na nejdelší polohu, je-li nastavitelný, nesmí být možné nastavit břišní popruh tak, aby procházel nad pánví nejmenší ani největší figuríny v rámci hmotnostní skupiny, na niž se schválení vztahuje. U žádného dopředu směřujícího zádržného zařízení nesmí být možné nastavit břišní popruh tak, aby procházel nad pánví nejmenší ani největší figuríny v rámci hmotnostní skupiny, na niž se schválení vztahuje.

6.2.2.2   Při dynamické zkoušce popsané v bodě 8.1.3 nesmí během doby před maximálním vodorovným vychýlením hlavy břišní pás celý přejít přes pánevní strukturu figuríny. K posouzení se využije vysokorychlostní videozáznam.

6.2.3   Všechny popruhy zádržného systému musí být uspořádány tak, aby za normálního používání nebyly uživateli nepohodlné nebo netvořily nebezpečnou konfiguraci. Vzdálenost mezi ramenními popruhy v blízkosti krku musí být nejméně tak velká, jako je šířka krku příslušné figuríny.

6.2.4   Konstrukce musí být taková, že v případě srážky nesmí na temeno hlavy dítěte působit tlaková zatížení.

6.2.4.1   Pásy ve tvaru Y se smějí používat jen v dětských zádržných systémech směřujících dozadu a do boku (brašnách na přenášení dítěte).

6.2.5   Dětský zádržný systém musí být konstruován a namontován tak, aby:

6.2.5.1

na nejmenší možnou míru snižoval nebezpečí zranění dítěte nebo jiných cestujících ve vozidle ostrými hranami nebo výčnělky (definovanými např. předpisem č. 21);

6.2.5.2

nevykazoval ostré hrany nebo výčnělky, jež by mohly způsobit poškození potahů sedadel nebo oděvů cestujících;

6.2.5.3

nevystavoval měkké části těla dítěte (břicho, rozkrok atd.) přídavným setrvačným silám, jež vyvolává;

6.2.5.4

bylo zajištěno, že jeho tuhé části v místech, v nichž se dotýkají popruhů, neměly ostré hrany, jež by mohly popruhy odírat.

6.2.6   Kterákoli část provedená oddělitelně tak, aby bylo možno součásti připevňovat a odpojovat, musí být konstruována tak, aby bylo pokud možno vyloučeno nebezpečí nesprávného namontování a užívání. „Speciální zádržné systémy“ mohou obsahovat přídavná zádržná zařízení; tato zařízení musí být konstruována tak, aby nedošlo k jakémukoli riziku nesprávné montáže a aby jejich prostředky pro uvolnění a způsob použití byly v případě nouze pro záchrance okamžitě zřejmé.

6.2.7   Pokud dětský zádržný systém určený pro skupinu I, pro skupinu II a kombinaci skupin I a II zahrnuje sedačku s opěradlem, nesmí být jeho vnitřní výška stanovená podle schématu v příloze 12 menší než 500 mm.

6.2.8   Smějí se užívat navíječe jen s automatickým blokováním nebo s nouzovým blokováním.

6.2.9   U zařízení určených pro skupinu I nesmí být možné, aby dítě snadno uvolnilo tu část systému, která po usazení dítěte zadržuje pánev; pro tento účel musí být splněny požadavky bodu 7.2.5 (aretační zařízení); každé zařízení, které je k tomu určeno, musí být trvale upevněno k dětskému zádržnému systému.

6.2.10   Dětský zádržný systém může být konstruován pro užívání ve více než jedné hmotnostní skupině nebo více než jedním dítětem za předpokladu, že je způsobilý vyhovět požadavkům stanoveným pro každou z dotyčných skupin. Dětský zádržný systém kategorie „univerzální“ musí splňovat požadavky této kategorie pro všechny hmotnostní skupiny, pro které byl schválen.

6.2.11   Dětské zádržné systémy s navíječem

Pokud je dětský zádržný systém vybaven navíječem, musí navíječ vyhovovat požadavkům bodu 7.2.3 níže.

6.2.12   U přídavného sedáku se musí vyzkoušet, jak snadno popruhy a jazyk pásu pro dospělé procházejí připevňovacími body. To se vztahuje zvláště na přídavné sedáky, které jsou konstruovány pro přední sedadla a jejichž dosedací části mohou být dlouhé a polotuhé. Pevná spona nesmí projít upevňovacími body přídavných sedadel ani umožňovat polohu pásu zcela odlišnou od polohy na zkušebním vozíku.

6.2.13   Je-li dětský zádržný systém konstruován pro více než jedno dítě, musí být každý zádržný systém plně nezávislý, pokud se týče přenosu zatížení i seřízení.

6.2.14   Dětské zádržné systémy, které zahrnují nafukovací části, musí být konstruovány tak, aby podmínky používání (tlak, teplota, vlhkost) neměly žádný vliv na jejich schopnost vyhovět požadavkům tohoto předpisu.

6.3   Specifikace zádržného systému ISOFIX

6.3.1   Obecné vlastnosti

6.3.1.1   Rozměry

Maximální šířka, výška a délka dětského zádržného systému ISOFIX a umístění systému kotevních úchytů ISOFIX, do něhož se musí uchytit připevňovací kování ISOFX, jsou pro výrobce dětského zádržného systému ISOFIX definovány pevnými body sedadla vozidla vymezenými v bodě 2.31 tohoto předpisu.

6.3.1.2   Hmotnost

Hmotnost dětského zádržného systému ISOFIX univerzální a polouniverzální kategorie a hmotnostních skupin 0, 0+, 1 nepřesáhne 15 kg.

6.3.2   Úchyty ISOFIX

6.3.2.1   Typ

Úchyty ISOFIX mohou odpovídat příkladům na obrázku 0 a) nebo jiným vhodným konstrukčním návrhům, jež jsou součástí tuhého mechanismu, který lze seřídit a jehož povahu určuje výrobce dětského zádržného systému ISOFIX.

Obrázek 0 a)

Image 5

Text obrazu

6.3.2.2   Rozměry

Rozměry části úchytu dětského zádržného systému ISOFIX, která se upevňuje do systému kotevních úchytů ISOFIX, nesmějí překročit maximální rozměry uvedené na obrázku 0 b).

Obrázek 0 b)

Image 6

6.3.2.3   Označení částečného použití záklapek

Dětský zádržný systém ISOFIX obsahuje prostředky, které jasně ukazují, zda jsou obě připevňovací kování ISOFIX úplně zaklapnuta do odpovídajících spodních kotevních úchytů ISOFIX. Ukazatel může být sluchový, dotekový nebo vizuální nebo kombinací dvou či více způsobů. Vizuální ukazatel musí být viditelný za všech běžných podmínek osvětlení.

6.3.3   Specifikace popruhu na horním upínání dětského zádržného systému ISOFIX.

6.3.3.1   Spojovací díl horního upínání

Konektor na horním upínání by měl být hák na horním upínání ISOFIX, jak ukazuje obrázek 0 c) nebo podobné zařízení, které odpovídá rozměrům na obrázku 0 c).

6.3.3.2   Vlastnosti popruhu na horním upínání ISOFIX

Popruh horního upínání ISOFIX je podpírán síťovinou (nebo rovnocenným způsobem), kterou lze seřídit a u které lze uvolnit pnutí.

6.3.3.2.1   Délka popruhu horního upínání ISOFIX

Délka popruhu horního upínání ISOFIX je alespoň 2 000 mm.

6.3.3.2.2   Ukazatel napnutí

Popruh na vrchním postroji ISOFIX nebo dětská sedačka ISOFIX jsou vybaveny zařízením, které udává, že popruh není v žádném místě povolen. Zařízení může být součástí zařízení umožňujícího seřízení nebo omezovače tahu.

6.3.3.2.3   Rozměry

Rozměry háku horního upínání ISOFIX jsou uvedeny na obrázku 0 c).

Obrázek 0 c)

Rozměry spojovacího dílu horního upínání ISOFIX (hákového typu)

Image 7

Text obrazu

Image 8

Text obrazu

6.3.4   Možnosti seřízení

Připevňovací kování ISOFIX nebo vlastní dětský zádržný systém ISOFIX jsou seřiditelné podle rozpětí umístění kotevních úchytů ISOFIX podle předpisu č. 14.

6.4   Kontrola značek

6.4.1   Technická zkušebna provádějící zkoušky ověří, zda značky odpovídají požadavkům bodu 4.

6.5   Kontrola návodu pro montáž a návodu k užívání

6.5.1   Technická zkušebna provádějící zkoušky ověří, zda návod pro montáž a návod k užívání odpovídají požadavkům bodu 15.

7.   ZVLÁŠTNÍ SPECIFIKACE

7.1   Ustanovení platná pro smontovaný zádržný systém

7.1.1   Odolnost proti korozi

7.1.1.1   Úplný dětský zádržný systém nebo jeho části vystavené korozi se podrobí korozní zkoušce specifikované v bodě 8.1.1 níže.

7.1.1.2   Po korozní zkoušce předepsané v bodech 8.1.1.1 a 8.1.1.2 nesmějí být prostým okem kvalifikovaného pozorovatele viditelné žádné známky poškození ani značnější koroze, jež by mohly narušit správnou funkci dětského zádržného systému.

7.1.2   Pohlcování energie

7.1.2.1   U všech zařízení s opěradly musí mít oblasti definované v příloze 18 tohoto předpisu při zkoušení podle přílohy 17 špičkové zrychlení menší než 60 g. Tento požadavek platí také pro oblasti nárazových štítů, které se nacházejí v oblasti nárazu hlavy.

7.1.2.2   U dětských zádržných systémů s mechanickými trvale upevněnými seřiditelnými podpěrkami hlavy, u nichž je výška bezpečnostního pásu pro dospělé nebo dětského postrojového pásu přímo nastavována pomocí seřiditelné podpěrky hlavy, není nutné požadovat absorpci energie v oblastech definovaných přílohou 18, které nejsou v přímém styku s hlavou figuríny, tj. za podpěrkou hlavy.

7.1.3   Převrácení

7.1.3.1   Dětský zádržný systém musí být zkoušen podle bodu 8.1.2; figurína nesmí vypadnout ze zařízení, a je-li zkoušené sedadlo v převrácené poloze, hlava figuríny se nesmí ve svislém směru vzhledem ke zkoušenému sedadlu ze své původní polohy posunout o více než 300 mm.

7.1.4   Dynamická zkouška

7.1.4.1   Obecně. Dětský zádržný systém se podrobí dynamické zkoušce v souladu s bodem 8.1.3 níže.

7.1.4.1.1   Dětské zádržné systémy kategorie „univerzální“, „omezená“ a „polouniverzální“ se zkouší na zkušebním vozíku pomocí zkušebního sedadla předepsaného v bodě 6 a podle bodu 8.1.3.1.

7.1.4.1.2   Dětské zádržné systémy pro kategorii „určité vozidlo“ musí být zkoušeny na každém modelu vozidla, pro který je zádržný systém určen. Pověřená technická zkušebna může snížit počet zkoušených modelů vozidel, jestliže se výrazně neliší z hledisek uvedených v bodě 7.1.4.1.2.3. Dětský zádržný systém se může zkoušet jedním z následujících způsobů:

7.1.4.1.2.1

v úplném vozidle podle bodu 8.1.3.3;

7.1.4.1.2.2

v karoserii vozidla na zkušebním vozíku podle bodu 8.1.3.2; nebo

7.1.4.1.2.3

v částech karoserie vozidla, které dostatečně reprezentují nosnou konstrukci vozidla a nárazové plochy. Je-li dětský zádržný systém určen pro použití na zadním sedadle, musí část karoserie obsahovat opěradlo předního sedadla, zadní sedadlo, podlahu, sloupky B a C a střechu. Je-li dětský zádržný systém určen pro použití na předním sedadle, musí části karoserie obsahovat přístrojovou desku, sloupky A, čelní sklo, všechny páčky a knoflíky instalované na podlaze nebo na konzole, přední sedadlo, podlahu a střechu. Dále, je-li dětský zádržný systém určen pro použití v kombinaci s bezpečnostním pásem pro dospělé, musí části karoserie obsahovat odpovídající pás/pásy pro dospělé. Pověřená technická zkušebna provádějící zkoušku může povolit vynechání dílů, pokud o nich bylo zjištěno, že jsou zbytečné. Zkouška se provede podle bodu 8.1.3.2.

7.1.4.1.3   Dynamická zkouška se provádí s dětskými zádržnými systémy, které předtím nebyly pod zatížením.

7.1.4.1.4   Během dynamické zkoušky se žádná část dětského zádržného systému skutečně přispívající k udržování dítěte ve správné poloze nesmí roztrhnout a žádné spony ani zajišťovací systém nebo přestavovací systém či podpěra se nesmějí roztrhnout, ani uvolnit či rozpadnout, s výjimkou případů, kdy je daným zařízením omezovač zatížení. Omezovač zatížení musí být výrobcem jasně označen v technickém popisu, jak je uvedeno v bodě 3.2.1 tohoto předpisu.

7.1.4.1.5   V případě „neintegrálního typu“ se musí použitý bezpečnostní pás shodovat s normalizovaným pásem, včetně konzol kotevních úchytů, jak je předepsáno v příloze 13 tohoto předpisu. Toto neplatí pro schvalování zařízení pro „určité vozidlo“, kde se použije skutečný bezpečnostní pás tohoto vozidla.

7.1.4.1.6   Jestliže je dětský zádržný systém pro „určité vozidlo“ instalován do oblasti za nejzadnějším dopředu směřujícím místem sezení pro dospělé (např. v zavazadlovém prostoru), musí se jedna zkouška provést na úplném vozidle s největší figurínou / figurínami, jak je stanoveno v bodě 8.1.3.3.3. Ostatní zkoušky, včetně kontroly shodnosti výroby, se mohou provést podle bodu 8.1.3.2, pokud si to výrobce přeje.

7.1.4.1.7   V případě „speciálního zádržného systému“ se každá dynamická zkouška specifikovaná v tomto předpisu provede pro každou hmotnostní skupinu dvakrát: poprvé za použití hlavních zádržných prostředků a podruhé s použitím všech zádržných zařízení. Při těchto zkouškách se věnuje zvláštní pozornost požadavkům v bodech 6.2.3 a 6.2.4.

7.1.4.1.8   V průběhu dynamických zkoušek se normalizovaný bezpečnostní pás použitý k instalaci integrálního dětského zádržného systému nesmí uvolnit ze žádného vedení nebo blokovacího zařízení použitého při zkoušce.

V průběhu dynamických zkoušek se normalizovaný bezpečnostní pás použitý k instalaci neintegrálního dětského zádržného systému nesmí uvolnit ze žádného vedení nebo blokovacího zařízení použitého při zkoušce; pokud však jde o ramenní část normalizovaného bezpečnostního pásu, ta se posuzuje až do momentu, kdy je dosaženo maximálního vodorovného vychýlení hlavy figuríny. Dále během dynamické zkoušky neintegrálního dětského zádržného systému je mezní hodnota přijatelného pohybu ramenního pásu taková, kdy spodní okraj ramenní části normalizovaného bezpečnostního pásu není níže než loket figuríny ve stavu maximálního vodorovného vychýlení hlavy figuríny.

7.1.4.1.9   Dětský zádržný systém s podpěrou se zkouší následujícím způsobem:

a)

U „polouniverzální“ kategorie se zkoušky čelního nárazu provádějí s podpěrou seřízenou na maximální i minimální nastavení slučitelné s polohou podlahové části vozíku. Zkoušky zadního nárazu se provádějí v nejnepříznivější poloze zvolené technickou zkušebnou. Během zkoušek se podpěra opře o podlahovou část vozíku, jak je popsáno na obrázku 2 v dodatku 3 k příloze 6. Pokud je mezi nejkratším nastavením podpěry a nejvyšším nastavením podlahové části vozíku mezera, podpěra se nastaví na úroveň podlahové části vozíku, tedy 140 mm pod Cr. Pokud je maximální nastavení podpěry větší, než jaké umožňuje nejnižší nastavení podlahové části vozíku, podpěra se nastaví na nejnižší úroveň podlahové části vozíku, tedy 280 mm pod Cr. U podpěry s nastavitelnými stupni se délka podpěry seřídí podle následující polohy nastavení, aby se zaručilo, že se podpěra dotýká podlahy.

b)

U podpěr mimo rovinu souměrnosti určí nejnepříznivější polohu pro zkoušku technická zkušebna.

c)

U kategorie určitých vozidel se podpěra nastaví podle specifikace výrobce dětského zádržného systému.

7.1.4.1.10   U dětského zádržného systému využívajícího systém kotevních úchytů ISOFIX a případně antirotační zařízení, je-li k dispozici, se provede dynamická zkouška.

7.1.4.1.10.1

U dětských zádržných systému ISOFIX velikostních tříd A, B a B1:

7.1.4.1.10.1.1

s aktivně používaným antirotačním zařízením a

7.1.4.1.10.1.2

bez aktivně používaného antirotačního zařízení. Je-li antirotačním zařízením podpěra, kterou lze zcela zasunout do základny nebo skořepiny dětského zádržného systému, provede se zkouška se zařízením v zatažené poloze nebo v takovém stavu, kdy je podpěra odstraněna. Pokud podpěru nelze do základny zcela zasunout, provede se zkouška v takovém stavu, kdy je zařízení nastaveno do své nejkratší délky a podlahová část vozíku je ve své nejnižší poloze.

Tento požadavek se nepoužije, jestliže je jako rotační zařízení použita nenastavitelná podpěra.

7.1.4.1.10.2

U dětských zádržných systému ISOFIX ostatních velikostních tříd s aktivně používaným antirotačním zařízením.

7.1.4.2   Zrychlení hrudníku (4)

7.1.4.2.1   Výsledné zrychlení hrudníku nesmí překročit hodnotu 55 g s výjimkou časových úseků, jejichž celková doba nepřesahuje 3 ms.

7.1.4.2.2   Svislá složka zrychlení od břicha k hlavě nesmí překročit hodnotu 30 g s výjimkou časových úseků, jejichž celková doba nepřesahuje 3 ms.

7.1.4.3   Průnik do břicha (5)

7.1.4.3.1   Při ověřování popsaném v příloze 8 dodatku 1 bodě 5.3 nesmějí být viditelné žádné známky průniku do modelovací hmoty břicha způsobeného kteroukoli částí zádržného zařízení.

7.1.4.4   Přestavení figuríny

7.1.4.4.1   Dětské zádržné systémy kategorie „univerzální“, „omezené“ a „polouniverzální“:

7.1.4.4.1.1

Dětské zádržné systémy směřující dopředu: hlava figuríny nesmí přesáhnout roviny BA a DA vyznačené na následujícím obrázku 1, s výjimkou přídavných sedáků, když se použije největší figurína P10, kde hodnota týkající se roviny DA je 840 mm.

Obrázek 1

Uspořádání ke zkoušení zařízení směřujících dopředu

Image 9

7.1.4.4.1.2

Dětské zádržné systémy směřující dozadu

7.1.4.4.1.2.1   Dětské zádržné systémy opřené o přístrojovou desku: hlava figuríny nesmí přesáhnout roviny AB, AD a DCr vyznačené na následujícím obrázku 2. To bude posuzováno až do 300 ms nebo do okamžiku, kdy se figurína zcela uklidní, podle toho, který okamžik nastane dříve.

Obrázek 2

Uspořádání ke zkoušení zařízení směřujících dozadu

Image 10

Text obrazu

7.1.4.4.1.2.2   Dětské zádržné systémy skupiny 0, které se neopírají o přístrojovou desku, a brašny na přenášení dítěte: hlava figuríny nesmí přesáhnout roviny AB, AD a DE vyznačené na následujícím obrázku 3. To bude posuzováno až do 300 ms nebo do okamžiku, kdy se figurína zcela uklidní, podle toho, který okamžik nastane dříve.

Obrázek 3

Režim zkoušek dětských zádržných zařízení skupiny 0, která se neopírají o přístrojovou desku

Image 11

7.1.4.4.1.2.3   Dětské zádržné systémy jiné než skupina 0, které se neopírají o přístrojovou desku:

 

Hlava figuríny nesmí přesáhnout roviny FD, FG a DE vyznačené na následujícím obrázku 4 a nesmí se přímo dotknout tyče. To bude posuzováno až do 300 ms nebo do okamžiku, kdy se figurína zcela uklidní, podle toho, který okamžik nastane dříve.

 

V případě, že se takový dětský zádržný systém dotýká tyče o průměru 100 mm a jsou splněna všechna zkušební kritéria, musí se vykonat další dynamická zkouška (náraz zepředu) s nejtěžší figurínou, která je určena pro takový tento zádržný systém, a bez tyče o průměru 100 mm; pro tuto zkoušku platí požadavky, že musí být splněna všechna kritéria kromě posuvu dopředu.

Obrázek 4

Uspořádání ke zkoušení zařízení směřujících dozadu, s výjimkou skupiny 0, která se neopírají o přístrojovou desku

Image 12

Text obrazu

7.1.4.4.2   Dětské zádržné systémy kategorie pro „určité vozidlo“: provádí-li se zkoušení v úplném vozidle nebo v kostře karoserie vozidla, nesmí hlava přijít do styku s žádnou částí vozidla. Dojde-li však k dotyku, musí být rychlost nárazu hlavy menší než 24 km/h, přičemž část, na kterou se narazí, musí vyhovovat požadavkům zkoušky pohlcování energie stanoveným v příloze 4 předpisu č. 21. Po zkoušce s úplným vozidlem musí být možné vyjmout figurínu ze zádržného systému bez použití nářadí.

7.1.5   Tepelná odolnost

7.1.5.1   Spony, navíječe, seřizovací zařízení a aretační zařízení, která mohou být ovlivněna teplotou, je nutno podrobit zkoušce tepelné odolnosti podle bodu 8.2.8 níže.

7.1.5.2   Po zkoušce tepelné odolnosti předepsané v bodě 8.2.8.1 nesmí kvalifikovaný pozorovatel vidět pouhým okem známky poškození, které by mohlo ohrozit správnou funkci dětského zádržného systému.

7.2   Ustanovení platná pro jednotlivé součásti zádržného systému

7.2.1   Spona

7.2.1.1   Spona musí být konstruována tak, aby byla vyloučena jakákoli možnost nesprávné manipulace. To mimo jiné znamená, že nesmí být možné, aby zůstala v částečně zapnuté poloze; nesmí být možné neúmyslně zaměnit části spony, když se spona zapíná; sponu musí být možné zapnout pouze tehdy, když do sebe zapadnou všechny části. V místech, kde se spona dotýká dítěte, nesmí být její šířka menší než nejmenší šířka popruhu stanovená v bodě 7.2.4.1.1 níže. Tento bod se nepoužije pro soupravy pásů již schválené podle předpisu EHK č. 16 nebo podle jakékoliv rovnocenné platné normy. V případě „speciálních zádržných systémů“ musí požadavkům bodů 7.2.1.1 až 7.2.1.9 včetně vyhovět pouze spona na hlavním prostředku zádržného systému.

7.2.1.2   Spona musí zůstat sepnutá v jakékoliv poloze, i tehdy, když nejsou popruhy napnuté. Musí být snadno ovladatelná a uchopitelná. Musí být možné ji rozepnout tlakem na tlačítko nebo na podobné zařízení. Povrch, na který musí být takový tlak vyvinut, musí mít v poloze skutečného rozepnutí a při promítnutí do roviny svislé na původní směr pohybu tlačítka: u zapuštěných zařízení plochu nejméně 4,5 cm2 a šířku nejméně 15 mm; u nezapuštěných zařízení plochu 2,5 cm2 a šířku nejméně 10 mm. Šířka je menší z obou rozměrů tvořících předepsanou plochu a měří se ve směru kolmém ke směru pohybu uvolňovacího tlačítka.

7.2.1.3   Plocha uvolňovacího ústrojí spony musí mít červenou barvu; tuto barvu nesmí mít žádná jiná část spony.

7.2.1.4   Dítě musí být možné uvolnit ze zádržného systému jednoduchou manipulací s jedinou sponou. Pro skupinu 0 a 0+ je přípustné vyjmout dítě spolu se zařízeními jako např. dětský nosič, brašna na přenášení dítěte, úchyty brašny, jestliže se zádržný systém může uvolnit manipulací s nejvýše dvěma sponami.

7.2.1.4.1   Spona mezi ramenními popruhy postrojového pásu nemusí splňovat požadavek jednoduchého ovládání podle bodu 7.2.1.4 výše.

7.2.1.5   Spona pro skupiny II a III musí být umístěna tak, aby na ni dítě cestující ve vozidle mohlo dosáhnout. Kromě toho musí být spona pro všechny hmotnostní skupiny umístěna tak, aby její účel a způsob rozepínání byly zachránci v případě nouze ihned zřejmé.

7.2.1.6   Rozepnutí spony musí umožnit vyjmutí dítěte nezávisle na tom, zda jde o „sedačku“, „opěru sedačky“ nebo „nárazový štít“, pokud jsou namontovány, a jestliže zařízení obsahuje též rozkrokový popruh, musí být možné uvolnit i tento popruh rozepnutím téže spony.

7.2.1.7   Spona musí vyhovět požadavkům zkoušky tepelné odolnosti uvedeným v bodě 8.2.8.1, musí umožňovat opakovanou funkci a musí být před dynamickými zkouškami předepsanými v bodě 8.1.3 podrobena zkoušce zahrnující 5 000 ± 5 cyklů rozepnutí a sepnutí za normálních podmínek použití.

7.2.1.8   Spona se podrobí těmto zkouškám rozepínání:

7.2.1.8.1

Zkouška při zatížení

7.2.1.8.1.1   Pro tuto zkoušku se použije dětský zádržný systém, jenž byl již podroben dynamické zkoušce předepsané v bodě 8.1.3.

7.2.1.8.1.2   Síla potřebná k rozepnutí spony při zkoušce předepsané v bodě 8.2.1.1 níže nesmí být větší než 80 N.

7.2.1.8.2

Zkouška bez zatížení

7.2.1.8.2.1   Pro tuto zkoušku se použije spona, která předtím nebyla ještě vystavena zatížení. Síla potřebná k rozepnutí spony, která není zatížená, musí být v rozsahu 40–80 N při zkouškách předepsaných v bodě 8.2.1.2 níže.

7.2.1.9   Pevnost

7.2.1.9.1   Při zkoušce podle bodu 8.2.1.3.2 se nesmí žádná část spony, přilehlých popruhů nebo seřizovacích zařízení porušit nebo oddělit.

7.2.1.9.2   Spona postrojového pásu hmotnostní skupiny 0 a 0+ musí snést sílu 4 000 N.

7.2.1.9.3   Spona postrojového pásu hmotnostní skupiny I a vyšších hmotnostních skupin musí snést sílu 10 000 N.

7.2.1.9.4   Schvalovací orgán může upustit od zkoušky pevnosti spony, pokud vzhledem k informacím, které jsou již k dispozici, je taková zkouška zbytečná.

7.2.2   Seřizovací zařízení

7.2.2.1   Seřizovací rozsah musí být dostatečný, aby umožňoval správné seřízení dětského zádržného systému pro všechny figuríny dané hmotnostní skupiny, pro kterou je toto zařízení určeno, a umožňoval vyhovující montáž ve všech určených modelech vozidel.

7.2.2.2   Všechna seřizovací zařízení musí být „rychloseřizovacími zařízeními“, kromě případů, kdy se seřizovací zařízení používají jen k počáteční instalaci zádržného systému ve vozidle; v takových případech mohou být zařízení jiného druhu než „rychloseřizovací“.

7.2.2.3   „Rychloseřizovací zařízení“ musí být snadno dosažitelná, je-li dětský zádržný systém správně nainstalován a dítě nebo figurína je ve své poloze.

7.2.2.4   „Rychloseřizovací zařízení“ musí být možné snadno seřídit podle postavy dítěte. Zvláště při zkoušce prováděné podle bodu 8.2.2.l nesmí síla potřebná k ovládání ručního seřizovacího zařízení přesáhnout 50 N.

7.2.2.5   Dva vzorky seřizovacích zařízení dětského zádržného systému se vyzkouší podle funkčních požadavků při zkoušce tepelné odolnosti, jak je předepsáno v bodech 8.2.8.1 a 8.2.3 níže.

7.2.2.5.1   Prokluz popruhu nesmí být u jednoho seřizovacího zařízení větší než 25 mm a u všech seřizovacích zařízení celkem větší než 40 mm.

7.2.2.6   Zařízení se nesmí při zkoušce předepsané v bodě 8.2.2.1 níže roztrhnout ani rozdělit.

7.2.2.7   Seřizovací zařízení namontované přímo na dětský zádržný systém musí být schopno snést opakovanou činnost a musí být před dynamickou zkouškou podle bodu 8.1.3 podrobeno zkoušce skládající se z 5 000 ± 5 cyklů, která je popsána v bodě 8.2.7.

7.2.3   Navíječe

7.2.3.1   Navíječe s automatickým blokováním

7.2.3.1.1   Popruh bezpečnostního pásu vybaveného navíječem s automatickým blokováním se nesmí mezi blokovacími polohami navíječe odvinout o více než 30 mm. Po pohybu uživatele popruhu dozadu musí popruh buď zůstat ve své počáteční poloze, nebo se samočinně vrátit do této polohy po následujícím pohybu uživatele dopředu.

7.2.3.1.2   Je-li navíječ součástí břišního pásu, nesmí být síla navíjení popruhu menší než 7 N, měřeno na volné délce mezi figurínou a navíječem, jak je předepsáno v bodě 8.2.4.1 níže. Je-li navíječ součástí zařízení k zadržování hrudníku, nesmí být síla navíjení popruhu menší než 2 N ani větší než 7 N, měřeno obdobným způsobem. Prochází-li popruh vodicím zařízením nebo kladkou, musí se síla navíjení měřit na volné délce mezi figurínou a vodicím zařízením nebo kladkou. Obsahuje-li souprava ruční nebo automatické zařízení zabraňující úplnému navinutí popruhu, nesmí být toto zařízení v činnosti při měření.

7.2.3.1.3   Popruh se opakovaně odvíjí z navíječe a nechává se navinovat za podmínek stanovených v bodě 8.2.4.2 až do provedení 5 000 cyklů. Navíječ se pak podrobí přezkoušení funkčních vlastností při zkoušce tepelné odolnosti podle požadavků bodu 8.2.8.1, zkoušce odolnosti proti korozi popsané v bodě 8.1.1 a zkoušce odolnosti proti prachu popsané v bodě 8.2.4.5. Poté je nutné uspokojivě provést dalších 5 000 cyklů odvinutí a navinutí. Po těchto zkouškách musí navíječ nadále pracovat správně a musí vyhovovat požadavkům podle bodů 7.2.3.1.1 a 7.2.3.1.2.

7.2.3.2   Navíječe s nouzovým blokováním

7.2.3.2.1   Navíječ s nouzovým blokováním musí při zkoušce podle bodu 8.2.4.3 splňovat tyto podmínky:

7.2.3.2.1.1

Musí blokovat, jakmile zpomalení vozidla dosáhne hodnoty 0,45 g.

7.2.3.2.1.2

Nesmí blokovat při hodnotách zrychlení popruhu menších než 0,8 g, měřeno ve směru vytahování popruhu.

7.2.3.2.1.3

Nesmí blokovat, je-li jeho čidlo odkloněno v kterémkoli směru o nejvýše 12° od montážní polohy stanovené výrobcem.

7.2.3.2.1.4

Musí blokovat, je-li jeho čidlo v kterémkoli směru odkloněno o více než 27° od montážní polohy stanovené jeho výrobcem.

7.2.3.2.2   Je-li činnost navíječe závislá na nějakém vnějším signálu nebo zdroji energie, musí jeho konstrukce zajišťovat, aby se navíječ samočinně zablokoval při selhání nebo přerušení takového signálu nebo zdroje energie.

7.2.3.2.3   Navíječ s nouzovým blokováním s vícenásobnou citlivostí musí splňovat výše uvedené požadavky. Kromě toho, je-li jedním z činitelů citlivost vytahování popruhu, musí dojít k zablokování při zrychlení popruhu 1,5 g, měřeném v ose vytahování popruhu.

7.2.3.2.4   Při zkouškách uvedených v bodech 7.2.3.2.1.1 a 7.2.3.2.3 výše nesmí být celková délka popruhu, která se může vytáhnout, než navíjecí zařízení zablokuje, větší než 50 mm, počínaje odvinutou délkou stanovenou v bodě 8.2.4.3.1. Při zkoušce uvedené v bodě 7.2.3.2.1.2 výše nesmí k blokování dojít během odvinování popruhu v délce 50 mm, počínaje vytaženou délkou stanovenou v bodě 8.2.4.3.1 níže.

7.2.3.2.5   Je-li navíječ součástí břišního pásu, nesmí být síla navíjení popruhu menší než 7 N, měřeno na volné délce mezi figurínou a navíječem podle bodu 8.2.4.1. Je-li navíječ součástí zařízení k zadržování hrudníku, nesmí být síla navíjení popruhu menší než 2 N ani větší než 7 N, měřeno obdobným způsobem. Prochází-li popruh vodicím zařízením nebo kladkou, musí se síla navíjení měřit na volné délce mezi figurínou a vodicím zařízením nebo kladkou. Obsahuje-li souprava ruční nebo automatické zařízení zabraňující úplnému navinutí popruhu, nesmí být toto zařízení v činnosti při měření.

7.2.3.2.6   Popruh se opakovaně odvíjí z navíječe a nechává se navinovat za podmínek stanovených v bodě 8.2.4.2 až do provedení 40 000 cyklů. Navíječ se pak podrobí přezkoušení funkčních vlastností při zkoušce tepelné odolnosti podle požadavků bodu 8.2.8.1 a zkoušce odolnosti proti korozi popsané v bodě 8.1.1 a zkoušce odolnosti proti prachu popsané v bodě 8.2.4.5. Nato se s ním musí úspěšně provést dalších 5 000 cyklů rozvinutí a navinutí (celkem tedy 45 000 cyklů). Po těchto zkouškách musí navíječ nadále pracovat správně a musí vyhovovat požadavkům podle bodů 7.2.3.2.1 až 7.2.3.2.5 výše.

7.2.4   Popruhy

7.2.4.1   Šířka

7.2.4.1.1   Nejmenší šířka popruhů dětského zádržného systému, které se dotýkají figuríny, musí být 25 mm pro skupiny 0, 0+ a I a 38 mm pro skupiny II a III. Tyto rozměry se měří při zkoušce pevnosti popruhů předepsané v bodě 8.2.5.1, aniž by se stroj zastavil, a při zatížení rovnajícím se 75 % zatížení na mezi pevnosti popruhu.

7.2.4.2   Pevnost po stabilizaci za teploty okolí

7.2.4.2.1   U dvou vzorků popruhu stabilizovaných podle bodu 8.2.5.2.1 se stanoví mez pevnosti popruhu, jak je předepsáno v bodě 8.2.5.1.2.

7.2.4.2.2   Rozdíl mezi hodnotami zatížení, při nichž dojde k roztržení u obou vzorků, nesmí překročit 10 procent vyšší ze dvou naměřených hodnot, při nichž dojde k roztržení.

7.2.4.3   Pevnost po zvláštní stabilizaci

7.2.4.3.1   U dvou popruhů stabilizovaných podle jednoho z ustanovení bodu 8.2.5.2 (vyjma bodu 8.2.5.2.1) nesmí zatížení, při kterém dojde k roztržení popruhu, být menší než 75 % průměrné hodnoty zatížení změřených při zkoušce uvedené v bodě 8.2.5.1 níže.

7.2.4.3.2   Kromě toho nesmí být zatížení, při kterém dojde k roztržení popruhu, menší než 3,6 kN u zádržných zařízení skupin 0, 0 + a I, 5 kN u skupiny II a 7,2 kN u skupiny III.

7.2.4.3.3   Schvalovací orgán může upustit od jedné nebo několika z těchto zkoušek, pokud tato zkouška nebo zkoušky jsou zbytečné v důsledku složení použitého materiálu nebo informací, které jsou již k dispozici.

7.2.4.3.4   Zkouška odolnosti proti oděru typu 1 stanovená v bodě 8.2.5.2.6 se provede jen v případě, že zkouška mikroprokluzu stanovená v bodě 8.2.3 níže vede k výsledku, který je vyšší než 50 % mezní hodnoty stanovené v bodě 7.2.2.5.1 výše.

7.2.4.4   Jakýmikoliv seřizovacími zařízeními, sponami nebo kotevními úchyty nesmí být možné vytáhnout celý popruh.

7.2.5   Aretační zařízení

7.2.5.1   Aretační zařízení musí být trvale připevněno k dětskému zádržnému systému.

7.2.5.2   Aretační zařízení nesmí snížit životnost bezpečnostního pásu pro dospělé a musí být podrobeno zkoušce tepelné odolnosti podle provozních požadavků bodu 8.2.8.1.

7.2.5.3   Aretační zařízení nesmí bránit rychlému uvolnění dítěte.

7.2.5.4   Zařízení třídy A

Celkový prokluz popruhu nesmí po zkoušce předepsané v bodě 8.2.6.1 níže přesáhnout 25 mm.

7.2.5.5   Zařízení třídy B

Celkový prokluz popruhu nesmí po zkoušce předepsané v bodě 8.2.6.2 níže přesáhnout 25 mm.

7.2.6   Specifikace úchytů ISOFIX

„Úchyty ISOFIX“ a ukazatele použití záklapek musí vydržet opakované používání a před dynamickou zkouškou předepsanou v bodě 8.1.3 se podrobí zkoušce sestávající z 2 000 ± 5 cyklů otevření a zavření za normálních podmínek užívání.

7.2.7   Úchyty ISOFIX musí mít blokovací mechanismus, který splňuje požadavky uvedené v písm. a) nebo b):

a)

uvolnění blokovacího mechanismu celé sedačky musí vyžadovat dva po sobě jdoucí úkony, z nichž první musí probíhat v momentě, kdy se provádí ten druhý; nebo

b)

síla potřebná k uvolnění úchytů ISOFIX při zkoušce předepsané v bodě 8.2.9 níže musí dosahovat nejméně 50 N.

8.   POPIS ZKOUŠEK (6)

8.1   Zkoušky úplného zádržného zařízení

8.1.1   Koroze

8.1.1.1   Kovové součásti dětského zádržného systému se uloží do zkušební komory, jak je předepsáno v příloze 4. U dětského zádržného systému s navíječem se popruh odvine v celé délce, zmenšené o 100 mm ± 3 mm. Kromě krátkých přerušení, která mohou být nutná například pro kontrolu a doplňování solného roztoku, musí zkouška odolnosti proti korozi probíhat nepřetržitě po dobu 50 ± 0,5 hodin.

8.1.1.2   Po skončení zkoušky odolnosti proti korozi se kovové součásti dětského zádržného systému opatrně omyjí čistou tekoucí vodou o teplotě nepřevyšující 38 °C nebo se do ní ponoří, aby se odstranily případné nánosy soli, jež se mohly vytvořit, a poté se nechají schnout po dobu 24 ± 1 hodin při teplotě místnosti 18 až 25 °C, než se podrobí kontrole podle bodu 7.1.1.2 výše.

8.1.2   Převrácení

8.1.2.1   Figurína musí být dle daného případu vybavena jedním ze zařízení pro působení zatížení popsaných v příloze 23. Umístěte figurínu do zádržného systému namontovaného podle tohoto předpisu a s přihlédnutím k návodu výrobce, se standardní vůlí stanovenou v bodě 8.1.3.6, která platí stejně pro všechny systémy.

8.1.2.2   Zádržný systém se připevní ke zkušebnímu sedadlu nebo sedadlu vozidla. Celým sedadlem se otáčí kolem vodorovné osy ležící ve střední podélné rovině sedadla o 540° +/– 5° rychlostí 2–5°/s a následně se sedadlo v této pozici zastaví. Pro účely této zkoušky se mohou ke zkušebnímu sedadlu popsanému v příloze 6 připojit zařízení určená k používání v určitých vozidlech.

8.1.2.3   V této statické převrácené poloze se kromě figuríny využívající zařízení pro působení zatížení popsané v příloze 23 působí hmotností odpovídající čtyřnásobku hmotnosti figuríny směrem svisle dolů v rovině kolmé na rovinu otáčení. Zatížení se postupně kontrolovaně zvyšuje rychlostí nepřekračující gravitační zrychlení nebo 400 mm/min. Udržujte předepsané maximální zatížení po dobu 30 –0/ + 5 sekund.

8.1.2.4   Uvolněte zatížení rychlostí nepřekračující 400 mm/min. a změřte posunutí.

8.1.2.5   Otočte celou sedačku o 180° tak, aby se vrátila do původní polohy.

8.1.2.6   Tento zkušební cyklus se opakuje otáčením opačným směrem. Při ose otáčení ve vodorovné rovině a v úhlu 90° k poloze při obou předcházejících zkouškách se postup zopakuje v obou směrech otáčení.

8.1.2.7   Tyto zkoušky se provedou s použitím jak nejmenší, tak největší figuríny příslušné pro skupinu nebo skupiny, pro něž je zádržný systém určen.

Je zakázáno jakkoli upravovat figurínu nebo dětský zádržný systém během celého zkušebního cyklu.

8.1.3   Dynamické zkoušky

8.1.3.1   Zkoušky na vozíku a zkušebním sedadle

8.1.3.1.1   Zařízení směřující dopředu

8.1.3.1.1.1   Zkušební vozík a sedadlo použité pro dynamické zkoušky musí splňovat požadavky přílohy 6 tohoto předpisu, postup přípravy a instalace dynamické nárazové zkoušky musí být v souladu s přílohou 21.

8.1.3.1.1.2   Vozík musí po celou dobu zpomalení nebo zrychlení zůstat ve vodorovné poloze.

8.1.3.1.1.3   Zařízení ke zpomalení nebo ke zrychlení

Žadatel zvolí jedno ze dvou následujících zařízení:

8.1.3.1.1.3.1

 

Zařízení pro zkoušku zpomalením:

Zpomalení vozíku se dosahuje zařízením předepsaným v příloze 6 tohoto předpisu nebo jakýmkoli jiným zařízením s rovnocennými výsledky. Toto zařízení musí mít vlastnosti stanovené v bodě 8.1.3.4 a uvedené dále:

 

Postup kalibrace:

Křivka zpomalení vozíku, který je v případě zkoušek dětského zádržného zařízení prováděných podle bodu 8.1.3.1 zatížen závažími do hmotnosti 55 kg za účelem reprodukování jednoho obsazeného dětského zádržného zařízení, nebo který je v případě zkoušek dětského zádržného zařízení v karoserii vozidla prováděných podle bodu 8.1.3.2 zatížen karoserií vozidla a závažími do hmotnosti x-krát 55 kg za účelem reprodukování počtu x obsazených dětských zádržných zařízení, musí zůstat při čelním nárazu ve šrafované oblasti diagramu v dodatku 1 k příloze 7 tohoto předpisu, a při nárazu zezadu ve šrafované oblasti diagramu v dodatku 2 k příloze 7 tohoto předpisu.

Při kalibraci brzdného zařízení musí být brzdná dráha 650 ± 30 mm při čelním nárazu a 275 ± 20 mm při nárazu zezadu.

8.1.3.1.1.3.2

Zařízení pro zkoušku zrychlením:

 

Podmínky pro dynamickou zkoušku:

 

U zkoušky čelním nárazem musí být vozík poháněn tak, aby celková změna jeho rychlosti DV v průběhu celé zkoušky byla 52 km/h + 0-2 km/h a jeho křivka zrychlení byla ve šrafované oblasti diagramu v dodatku 1 k příloze 7 a zůstala nad segmentem definovaným souřadnicemi (5 g, 10 ms) a (9 g, 20 ms). Začátek nárazu (T0) je definován podle normy ISO 17373 hodnotou zrychlení 0,5 g.

 

U zkoušky nárazem zezadu musí být vozík poháněn tak, aby celková změna jeho rychlosti DV v průběhu celé zkoušky byla 32 km/h + 2-0 km/h a jeho křivka zrychlení byla ve šrafované oblasti diagramu v dodatku 2 k příloze 7 a zůstala nad segmentem definovaným souřadnicemi (5 g, 5 ms) a (10 g, 10 ms). Začátek nárazu (T0) je definován podle normy ISO 17373 hodnotou zrychlení 0,5 g.

I když jsou splněny výše uvedené požadavky, použije technická zkušebna vozík (vybavený svým sedadlem), jak je specifikován v příloze 6 bodě 1, o hmotnosti větší než 380 kg.

Avšak jestliže výše uvedené zkoušky byly provedeny při vyšší rychlosti a/nebo křivka zrychlení překročila horní mez šrafované oblasti a dětské zádržné zařízení splňuje požadavky, zkouška se pokládá za vyhovující.

8.1.3.1.1.4   Změří se:

8.1.3.1.1.4.1

rychlost vozíku bezprostředně před nárazem (jen u vozíků pracujících se zpomalením za účelem výpočtu brzdné dráhy);

8.1.3.1.1.4.2

brzdná dráha (jen u vozíků pracujících se zpomalením), kterou je možno vypočítat dvojitou integrací zaznamenaného zpomalení vozíku;

8.1.3.1.1.4.3

u skupiny I, II a III přestavení hlavy figuríny ve svislých a vodorovných rovinách a u skupin 0 a 0+ přestavení figuríny, přičemž její končetiny se neberou v úvahu,

8.1.3.1.1.4.4

zpomalení hrudníku ve třech vzájemně kolmých směrech, s výjimkou figuríny novorozence;

8.1.3.1.1.4.5

jakékoli viditelné známky průniku do modelovací hmoty v břišní krajině (viz bod 7.1.4.3.1), s výjimkou figuríny novorozence;

8.1.3.1.1.4.6

zrychlení nebo zpomalení vozíku nejméně v průběhu prvních 300 ms.

8.1.3.1.1.5   Po nárazu se dětský zádržný systém, bez rozepnutí spony, podrobí vizuální kontrole, aby se zjistilo, zda došlo k nějakému poškození nebo zlomení.

8.1.3.1.2   Zařízení směřující dozadu

8.1.3.1.2.1   Zkušební sedadlo se pootočí o 180°, zkouší-li se v souladu s požadavky na zkoušku nárazem zezadu.

8.1.3.1.2.2   Zkouší-li se dětský zádržný systém směřující dozadu určený k používání na místě k sezení vpředu, nahradí se přístrojová deska vozidla tuhou tyčí připevněnou k vozíku tak, aby k absorbování veškeré energie docházelo v dětském zádržném zařízení.

8.1.3.1.2.3   Podmínky při zpomalení musí vyhovovat požadavkům podle bodu 8.1.3.1.1.3.1.

Podmínky při zrychlení musí vyhovovat požadavkům podle bodu 8.1.3.1.1.3.2.

8.1.3.1.2.4   Provedou se podobná měření jako měření uvedená v bodech 8.1.3.1.1.4. až 8.1.3.1.1.4.6.

8.1.3.2   Zkouška na vozíku a v kostře karoserie vozidla

8.1.3.2.1   Zařízení směřující dopředu

8.1.3.2.1.1   Způsob použitý k připevnění vozidla během zkoušky nesmí být takový, aby došlo k zpevnění kotevních úchytů sedadel, bezpečnostních pásů pro dospělé a případných přídavných kotevních úchytů potřebných k připevnění dětského zádržného systému nebo ke zmenšení normální deformace nosné konstrukce. Nesmí být přítomna žádná část vozidla, která by omezovala pohyb figuríny, a tím zmenšovala zatížení působící na dětský zádržný systém při zkoušce. Části nosné konstrukce, které byly odstraněny, se mohou nahradit součástmi stejné pevnosti za předpokladu, že nebrání pohybu figuríny.

8.1.3.2.1.2   Zajišťovací zařízení se považuje za vyhovující, jestliže nevyvolává žádný účinek na oblast rozprostírající se po celé šířce nosné konstrukce a jestliže je vozidlo nebo nosná konstrukce zablokována nebo znehybněna vpředu ve vzdálenosti nejméně 500 mm před ukotvením zádržného systému. Vzadu musí být nosná konstrukce připevněna v dostatečné vzdálenosti za ukotvením tak, aby bylo zajištěno splnění všech požadavků podle bodu 8.1.3.2.1.1 výše.

8.1.3.2.1.3   Sedadlo a dětské zádržné zařízení se seřídí a umístí do polohy zvolené technickou zkušebnou provádějící schvalovací zkoušky tak, aby se vytvořily co nejnepříznivější podmínky, pokud jde o pevnost, slučitelné s umístěním figuríny ve vozidle. Poloha opěradla sedadla a dětského zádržného systému se uvede v protokolu o zkouškách. Opěradlo sedadla, je-li jeho sklon seřiditelný, se zajistí v poloze stanovené výrobcem, nebo, není-li tato poloha stanovena, ve skutečném úhlu opěradla co nejbližším hodnotě 25°.

8.1.3.2.1.4   Pokud návod pro montáž a užívání nestanoví jinak, přední sedadlo se umístí do nejpřednější běžně užívané polohy pro dětský zádržný systém určený k používání na místě k sezení vpředu a do nejzadnější běžně používané polohy pro dětské zádržné zařízení určené k používání na místě k sezení vzadu.

8.1.3.2.1.5   Podmínky při zpomalování musí vyhovovat požadavkům podle bodu 8.1.3.4 níže. Ke zkoušce se použije sedadlo ze skutečného vozidla.

8.1.3.2.1.6   Změří se:

8.1.3.2.1.6.1

rychlost vozíku bezprostředně před nárazem (jen u vozíků pracujících se zpomalením za účelem výpočtu brzdné dráhy);

8.1.3.2.1.6.2

brzdná dráha (jen u vozíků pracujících se zpomalením), kterou je možno vypočítat dvojitou integrací zaznamenaného zpomalení vozíku;

8.1.3.2.1.6.3

jakýkoli dotyk hlavy figuríny s vnitřkem kostry karoserie vozidla;

8.1.3.2.1.6.4

zpomalení hrudníku ve třech vzájemně kolmých směrech, s výjimkou figuríny novorozence;

8.1.3.2.1.6.5

jakékoli viditelné známky průniku do modelovací hmoty v břišní krajině (viz bod 7.1.4.3.1), s výjimkou figuríny novorozence,

8.1.3.2.1.6.6

zrychlení nebo zpomalení vozíku a karoserie vozidla nejméně v průběhu prvních 300 ms.

8.1.3.2.1.7   Po nárazu se dětský zádržný systém, bez rozepnutí spony, podrobí vizuální kontrole, aby se zjistilo, zda došlo k nějakému poškození.

8.1.3.2.2   Zařízení směřující dozadu

8.1.3.2.2.1   Ke zkouškám nárazem zezadu se kostra karoserie vozidla na zkušebním vozíku pootočí o 180°.

8.1.3.2.2.2   Požadavky jsou stejné jako pro čelní náraz.

8.1.3.3   Zkouška s celým vozidlem

8.1.3.3.1   Podmínky při zpomalování musí vyhovovat požadavkům podle bodu 8.1.3.4 níže.

8.1.3.3.2   Pro zkoušky čelním nárazem se použije postup stanovený v příloze 9 tohoto předpisu.

8.1.3.3.3   Pro zkoušky nárazem zezadu se použije postup stanovený v příloze 10 tohoto předpisu.

8.1.3.3.4   Změří se:

8.1.3.3.4.1

rychlost vozidla/nárazového tělesa bezprostředně před nárazem;

8.1.3.3.4.2

jakýkoli dotyk hlavy figuríny (u skupiny 0 se neberou v úvahu končetiny) s interiérem vozidla;

8.1.3.3.4.3

zrychlení hrudníku ve třech vzájemně kolmých směrech, s výjimkou figuríny novorozence;

8.1.3.3.4.4

jakékoli viditelné známky průniku do modelovací hmoty v břišní krajině (viz bod 7.1.4.3.1), s výjimkou figuríny novorozence.

8.1.3.3.5   Přední sedadla, je-li sklon jejich opěradel seřiditelný, se zajistí v poloze stanovené výrobcem, nebo, není-li stanoven, ve skutečném úhlu opěradla sedadla co nejbližším hodnotě 25°.

8.1.3.3.6   Po nárazu se dětský zádržný systém, bez rozepnutí spony, podrobí vizuální kontrole, aby se zjistilo, zda došlo k nějakému poškození nebo zlomení.

8.1.3.4   Podmínky pro dynamickou zkoušku jsou shrnuty v následující tabulce:

 

 

ČELNÍ NÁRAZ

NÁRAZ ZEZADU

Zkouška

Zádržný systém

Rychlost

(km/h)

Zkušební impuls

Brzdná dráha při zkoušce (mm)

Rychlost

(km/h)

Zkušební impuls

Brzdná dráha při zkoušce (mm)

Vozík se zkušebním sedadlem

Dopředu směřující přední a zadní sedadla, univerzální, polouniverzální nebo omezená (*1)

50 + 0 – 2

1

650 ± 50

Dozadu směřující přední a zadní sedadla, univerzální, polouniverzální nebo omezená (*2)

50 + 0 – 2

1

650 ± 50

30 + 2 – 0

2

275 ± 25

Karoserie na vozíku

Dopředu směřující (*1)

50 + 0 – 2

1 nebo 3

650 ± 50

Dozadu směřující (*2)

50 + 0 – 2

1 nebo 3

650 ± 50

30 + 2 – 0

2 nebo 4

275 ± 25

Bariérová zkouška celého vozidla

Dopředu směřující

50 + 0 – 2

3

neuvedeno

Dozadu směřující

50 + 0 – 2

3

neuvedeno

30 + 2 – 0

4

neuvedeno

Poznámka: Všechna zádržná zařízení pro skupinu 0 a 0 + se zkoušejí podle podmínek pro „zařízení směřující dozadu“ při nárazu zepředu i zezadu.

Vysvětlivky:

 

Zkušební impuls č. 1 – jak je předepsáno v příloze 7 – čelní náraz.

 

Zkušební impuls č. 2 – jak je předepsáno v příloze 7 – náraz zezadu.

 

Zkušební impuls č. 3 – zpomalovací impuls vozidla vystaveného čelnímu nárazu.

 

Zkušební impuls č. 4 – zpomalovací impuls vozidla vystaveného nárazu zezadu.

8.1.3.5   Dětské zádržné systémy s přídavnými kotevními úchyty

8.1.3.5.1   U dětských zádržných systémů určených k používání podle bodu 2.1.2.3 a obsahujících přídavné kotevní úchyty se požadavek na zkoušku čelním nárazem podle bodu 8.1.3.4 provádí takto:

8.1.3.5.2   U zařízení s krátkými horními připevňovacími popruhy, určenými například k připevnění k zadní odkládací poličce, musí konfigurace horního ukotvení na zkušebním vozíku odpovídat dodatku 3 k příloze 6.

8.1.3.5.3   U zařízení s dlouhými horními připojovacími popruhy, určenými například k použití v případech, kdy ve vozidle není tuhá odkládací polička a kdy horní připojovací popruhy jsou připevněny k podlaze vozidla, musí ukotvení na zkušebním vozíku odpovídat dodatku 3 k příloze 6.

8.1.3.5.4   U zařízení určených k používání v obou konfiguracích se provedou zkoušky předepsané v bodech 8.1.3.5.2 a 8.1.3.5.3 s výjimkou toho, že v případě zkoušky podle ustanovení bodu 8.1.3.5.3 výše se použije jen figurína s větší hmotností.

8.1.3.5.5   U zařízení směřujících dozadu musí konfigurace dolního ukotvení na zkušebním vozíku odpovídat ustanovením dodatku 3 k příloze 6.

8.1.3.5.6   U brašen na přenášení dítěte využívajících dodatečné popruhy, které jsou připevněny ke dvěma bezpečnostním popruhům pro dospělé a u nichž tlakový kanál prochází přímo bezpečnostním pásem pro dospělé k nižšímu kotevnímu úchytu bezpečnostního pásu pro dospělé, bude kotevní úchyt na zkušebním vozíku odpovídat bodu 7 dodatku 3 k příloze 6 (A1, B1). Montáž na zkušební stav se provede podle poznámky 5 v příloze 21. Tento systém musí řádně fungovat i tehdy, je-li bezpečnostní pás pro dospělé odblokován, a pokud odpovídá bodu 6.1.8, je považován za systém univerzální.

8.1.3.6   Zkušební figuríny

8.1.3.6.1   Dětské zádržné systémy a figuríny musejí být namontovány tak, aby byly splněny požadavky podle bodu 8.1.3.6.3.

8.1.3.6.2   Dětský zádržný systém se zkouší s figurínami předepsanými v příloze 8 tohoto předpisu.

8.1.3.6.3   Usazení figuríny

8.1.3.6.3.1   Figurína se umístí tak, aby mezi zadní částí figuríny a zádržným zařízením byla mezera. V případě brašny na přenášení dítěte se figurína umístí v přímé vodorovné poloze co možno nejblíže k ose brašny.

8.1.3.6.3.2   Umístěte dětskou sedačku na zkušební sedadlo.

Umístěte figurínu do dětské sedačky.

U zádržných systémů nebo popruhů připojených přímo k navíječi nebo v případě tříbodových bezpečnostních pásů pro dospělé, u nichž není použito aretační zařízení ani žádný systém pro zablokování činnosti navíječe:

a)

nasaďte pás v souladu s pokyny výrobce;

b)

dokončete nasazení dětské sedačky na zkušební sedadlo podle přílohy 21 tohoto předpisu.

U všech ostatních zádržných systémů:

a)

mezi figurínu a opěradlo sedačky umístěte sklápěcí desku nebo podobné ohebné zařízení o tloušťce 2,5 cm, šířce 6 cm a délce rovnající se výšce ramene (v sedící poloze, příloha 8) zmenšené o výšku středu kyčle (v sedící poloze, v příloze 8 výška podkolenní oblasti zvýšená o polovinu výšky stehna, v sedící poloze) příslušející velikosti figuríny, která se zkouší. Deska má co nejtěsněji sledovat zakřivení sedačky a její dolní konec musí být ve výšce kyčelního kloubu figuríny;

b)

seřiďte pás podle návodu výrobce, avšak na zatížení 250 N ± 25 N nad úrovní síly seřizovacího zařízení, s úhlem ohybu popruhu v seřizovacím zařízení 45 ± 5°, popřípadě s úhlem předepsaným výrobcem;

c)

dokončete nasazení dětské sedačky na zkušební sedadlo podle přílohy 21 tohoto předpisu;

d)

vyjměte ohebné zařízení.

8.1.3.6.3.3   Podélná rovina procházející střednicí zkušební figuríny musí být nastavena doprostřed mezi oba spodní kotevní úchyty pásů, je však také třeba vzít v úvahu bod 8.1.3.2.1.3. V případě dětských zádržných systémů, které se mají zkoušet s figurínou představující desetileté dítě, musí být podélná rovina procházející střednicí figuríny umístěna až 80 mm směrem ke straně kotevního úchytu C vůči bodu ležícímu uprostřed mezi oběma dolními kotevními úchyty. O míře přestavení rozhodne technická zkušebna tak, aby se optimalizoval průchod ramenního pásu na figuríně.

8.1.3.6.3.4   V případě zařízení vyžadujících použití normalizovaného pásu může být dráha ramenního popruhu ponechána na figuríně před dynamickou zkouškou pomocí lehké krycí pásky maximální délky 250 mm a maximální šířky 20 mm. U zádržných zařízení směřujících dozadu může být hlava figuríny přidržovaná na zadní části zádržného systému pomocí lehké krycí pásky dostatečné délky a maximální šířky 20 mm.

8.1.3.7   Kategorie figuríny, která se použije

8.1.3.7.1

Zařízení skupiny 0: zkoušky s figurínou novorozence a s figurínou o hmotnosti 9 kg.

8.1.3.7.2

Zařízení skupiny 0+: zkoušky s figurínou novorozence a s figurínou o hmotnosti 11 kg.

8.1.3.7.3

Zařízení skupiny I: zkoušky s figurínou o hmotnosti 9 kg a 15 kg.

8.1.3.7.4

Zařízení skupiny II: zkoušky s figurínou o hmotnosti 15 kg a 22 kg.

8.1.3.7.5

Zařízení skupiny III: zkoušky s figurínou o hmotnosti 22 kg a 32 kg.

8.1.3.7.6

Je-li dětský zádržný systém vhodný pro dvě nebo více hmotnostních skupin, provedou se zkoušky s použitím výše stanovených nejlehčích a nejtěžších figurín pro všechny dotyčné skupiny.

8.1.3.7.7

Jestliže je dětský zádržný systém konstruován pro dvě nebo více dětí, musí být jedna zkouška provedena s nejtěžšími figurínami posazenými na všech místech k sezení. Druhá zkouška se provede s výše specifikovanými nejlehčími a nejtěžšími figurínami. Zkoušky se musí provést za použití zkušebního sedadla znázorněného na obrázku 3 dodatku 3 k příloze 6. Laboratoř provádějící zkoušky může, uzná-li to za vhodné, doplnit třetí zkoušku jakoukoli kombinací figurín nebo neobsazených míst k sezení.

8.1.3.7.8

Jestliže dětský zádržný systém ve skupině 0 nebo 0+ nabízí různé konfigurace podle hmotnosti dítěte, bude každá konfigurace podrobena zkoušce s figurínami obou hmotnostních skupin.

8.1.3.7.9

Pokud dětský zádržný systém ISOFIX vyžaduje použití horního upínání, provede se jedna zkouška s nejmenší zkušební figurínou a s kratší vzdáleností horního upínání (bod ukotvení G1). Druhá zkouška se provede s těžší figurínou a s delší vzdáleností horního upínání (bod ukotvení G2). Nastavte horní upínání tak, aby se síla tahu pohybovala v rozmezí 50 ± 5 N.

8.1.3.7.10

Zkouška podle bodu 7.1.4.1.10.1.2 výše se provádí pouze s největší figurínou, pro kterou je dětský zádržný systém konstruován. Pokud je možných více nastavení dětského zádržného systému (např. svisle/v náklonu), použije se při této zkoušce nastavení, při kterém dojde k největšímu vodorovnému vychýlení hlavy.

8.1.4   Zádržný systém přídavných sedáků

Na sedací plochu zkušebního stavu položte bavlněnou tkaninu. Umístěte přídavný sedák na zkušební stav, umístěte maketu dolní části trupu dle popisu v příloze 22 na obrázku 1 na povrch sedáku, nasaďte a připoutejte tříbodový bezpečnostní pás pro dospělé a napněte jej, jak je předepsáno v příloze 21. Popruhem o šířce 25 mm nebo podobným prostředkem obepínajícím přídavný sedák působte silou 250 ± 5 N ve směru šipky A na obrázku 2 v příloze 22 ve směru rovnoběžném se sedací plochou zkušebního stavu.

8.2   Zkoušky jednotlivých součástí

8.2.1   Spona

8.2.1.1   Zkouška rozepínání při zatížení

8.2.1.1.1   Pro tuto zkoušku se použije dětský zádržný systém, který byl již podroben dynamické zkoušce podle bodu 8.1.3.

8.2.1.1.2   Dětský zádržný systém se vyjme ze zkušebního vozíku nebo vozidla, aniž se rozepne spona. Spona se napne silou 200 ± 2 N. Je-li spona připevněna k tuhé části, použije se během dynamické zkoušky síla, která zohlední úhel, který svírá spona s touto tuhou částí.

8.2.1.1.3   Zatížení se aplikuje rychlostí 400 ± 20 mm/min na geometrický střed uvolňovacího tlačítka spony podél pevné osy rovnoběžně s počátečním směrem pohybu tlačítka; geometrický střed se vztahuje na tu část povrchu spony, na kterou působí uvolňovací tlak. Při působení rozpínací síly musí být spona opřena o tuhou opěru.

8.2.1.1.4   Silou k rozepnutí spony se na sponu působí za použití siloměru nebo podobného zařízení způsobem a ve směru normálního používání. Dotykový konec musí mít tvar vyleštěné kovové polokoule s poloměrem 2,5 ± 0,1 mm.

8.2.1.1.5   Změří se síla potřebná k rozepnutí spony a zaznamená se jakékoliv selhání.

8.2.1.2   Zkouška rozepínání při nulovém zatížení

8.2.1.2.1   Úplná spona, která dosud nebyla vystavena zatížení, se namontuje a nastaví do polohy v nezatíženém stavu.

8.2.1.2.2   K měření síly potřebné k rozepnutí spony se použije způsob stanovený v bodech 8.2.1.1.3 a 8.2.1.1.4.

8.2.1.2.3   Změří se síla potřebná k rozepnutí spony.

8.2.1.3   Zkouška pevnosti

8.2.1.3.1   Pro zkoušku pevnosti se použijí dva vzorky. Zkouška se provede se všemi seřizovacími zařízeními, s výjimkou seřizovacích zařízení přímo montovaných na dětský zádržný systém.

8.2.1.3.2   V příloze 20 je znázorněno typické zařízení pro zkoušku pevnosti spony. Spona je umístěna na horní kruhovou desku (A) uvnitř reliéfu. Všechny popruhy připojené ke sponě jsou nejméně 250 mm dlouhé a visí dolů z horní desky jednotlivě podle polohy ve sponě. Volné konce popruhů jsou pak ovinuty okolo spodní kruhové desky (B), odkud pokračují do vnitřního otvoru desky. Všechny popruhy mají být svislé mezi A a B. Kruhová přítlačná deska (C) se pak lehce přitiskne na spodní plochu desky (B) tak, aby byl ještě možný určitý pohyb popruhů. Na trhacím stroji se malou silou napínají a protahují všechny popruhy mezi deskami (B) a (C) až do zatížení všech popruhů podle jejich uspořádání. V průběhu této operace a vlastní zkoušky se spona nedotýká desky (A) nebo jakékoli její části. Desky (B) a (C) se pak pevně sevřou k sobě a tahová síla se zvětšuje rychlostí 100 mm/min ± 20 mm/min až do dosažení požadovaných hodnot.

8.2.2   Seřizovací zařízení

8.2.2.1   Snadnost seřizování

8.2.2.1.1   Při zkoušení ručního seřizovacího zařízení se popruh stejnoměrně protahuje seřizovacím zařízením, při zachování obvyklých podmínek používání, rychlostí 100 ± 20 mm/min a změří se maximální síla zaokrouhlená na nejbližší celou hodnotu N po prvních 25 ± 5 mm pohybu popruhu.

8.2.2.1.2   Zkouška se provede v obou směrech průchodu popruhu zařízením, přičemž se popruh před změřením podrobí 10 cyklům úplného průchodu.

8.2.3   Zkouška mikroprokluzu (viz příloha 5 obrázek 3)

8.2.3.1   Součásti nebo zařízení, jež se mají podrobit zkoušce mikroprokluzu, se uchovávají před zkouškou po dobu nejméně 24 hodin v atmosféře mající teplotu 20 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 65 % ± 5 %. Zkouška se provede při teplotě 15 až 30 °C.

8.2.3.2   Volný konec popruhu se uspořádá ve stejné konfiguraci, jako když se zařízení používá ve vozidle, přičemž nesmí být připevněn k žádné jiné části.

8.2.3.3   Seřizovací zařízení se umístí na svislou část popruhu, jehož jeden konec nese zatížení 50 ± 0,5 N, (vedeného tak, aby se zabránilo kolísání zatížení a kroucení popruhu). Volný konec popruhu směřuje ze seřizovacího zařízení svisle nahoru nebo dolů tak, jako tomu je ve vozidle. Druhý konec prochází přes vodicí váleček, jehož vodorovná osa je rovnoběžná s rovinou části popruhu nesoucího zatížení, a úsek popruhu procházející přes váleček je vodorovný.

8.2.3.4   Zkoušené zařízení se uspořádá tak, aby jeho střed v nejvyšší poloze, do které může být zvednut, byl vzdálen 300 mm ± 5 mm od podpůrného stolu a zátěž 50 N byla od tohoto stolu vzdálena 100 mm ± 5 mm.

8.2.3.5   Před zkouškou se provede 20 ± 2 zkušebních cyklů a nato 1 000 ± 5 cyklů s frekvencí 30 ± 10 cyklů za minutu, při celkové amplitudě 300 mm ± 20 mm nebo podle ustanovení bodu 8.2.5.2.6.2. Zatížením 50 N se působí jen po dobu odpovídající posuvu o 100 mm ± 20 mm při každé půlperiodě. Mikroprokluz se změří z polohy po ukončení 20 cyklů před zkouškou.

8.2.4   Navíječ

8.2.4.1   Navíjecí síla

8.2.4.1.1   Navíjecí síly se musí měřit se soupravou bezpečnostních pásů nasazených na figurínu jako u dynamické zkoušky předepsané v bodě 8.1.3. Napnutí popruhu se měří v místě dotyku s figurínou (avšak těsně před ním), zatímco popruh je navíjen rychlostí přibližně 0,6 m/min.

8.2.4.2   Životnost mechanismu navíječe

8.2.4.2.1   Popruh se vytahuje a nechává navíjet po požadovaný počet cyklů rychlostí nejvýše 30 cyklů za minutu. U navíječů s nouzovým blokováním se při každém pátém cyklu silněji trhne, aby se navíjecí zařízení zablokovalo. Stejný počet trhnutí se provede v každé z různých pěti poloh vytažení, a to při 90, 80, 75, 70 a 65 % celkové délky popruhu na navíječi. Je-li však tato délka větší než 900 mm, výše uvedená procenta se počítají jen z posledních 900 mm popruhu, které lze z navíječe vytáhnout.

8.2.4.3   Blokování navíječů s nouzovým blokováním

8.2.4.3.1   Blokování navíječe se zkouší jednou, když byla odvinuta celá délka popruhu snížená o 300 mm ± 3 mm.

8.2.4.3.2   U navíječe aktivovaného pohybem popruhu se rozvinutí uskuteční stejným směrem jako při normální instalaci navíječe ve vozidle.

8.2.4.3.3   Zkoušejí-li se navíječe na citlivost k zrychlování vozidla, provedou se zkoušky při výše uvedené délce vytažení v obou směrech podél dvou vzájemně kolmých os, jež jsou vodorovné, jsou-li navíječe ve vozidle namontovány podle pokynů výrobce dětského zádržného zařízení. Není-li tato poloha předepsána, musí se technická zkušebna poradit s výrobcem dětského zádržného zařízení. Jeden z těchto směrů zkoušky zvolí technická zkušebna tak, aby byly vytvořeny nejnepříznivější podmínky pro uvádění blokovacího mechanismu v činnost.

8.2.4.3.4   Konstrukce použitého zařízení musí zajistit, aby se požadovaného zrychlení dosáhlo průměrným nárůstem zrychlení nejméně 25 g/s (7).

8.2.4.3.5   Aby se mohlo přezkoušet splnění požadavků podle bodů 7.2.3.2.1.3 a 7.2.3.2.1.4, navíječ se namontuje na vodorovný stůl, který se naklání rychlostí nepřevyšující 2° za sekundu, až dojde k zablokování. Zkouška se opakuje s nakláněním v jiných směrech, aby se zajistilo splnění požadavků.

8.2.4.4   Zkouška odolnosti proti korozi

8.2.4.4.1   Zkouška odolnosti proti korozi je popsána v bodě 8.1.1 výše.

8.2.4.5   Zkouška odolnosti proti prachu

8.2.4.5.1   Navíječ se umístí ve zkušební komoře popsané v příloze 3 tohoto předpisu. Namontuje se ve stejné poloze jako ve vozidle. Zkušební komora obsahuje prach, jehož složení je uvedeno v bodě 8.2.4.5.2. Z navíječe se odvine popruh na délku 500 mm a ponechá se takto odvinutý s tím, že se do jedné až dvou minut po každém rozvíření prachu podrobí 10 úplným cyklům zatažení a odvinutí. Prach se rozviřuje po dobu 5 sekund každých 20 minut v průběhu 5 hodin stlačeným vzduchem neobsahujícím olej ani vlhkost a procházejícím otvorem o průměru 1,5 ± 0,1 mm při tlaku 5,5 ± 0,5 bar.

8.2.4.5.2   Prach použitý při zkoušce popsané v bodě 8.2.4.5.1 se skládá přibližně z 1 kg suchého křemene. Rozdělení velikosti částeček:

a)

síto s otvory 150 μm, průměr drátu 104 μm: 99 % – 100 %;

b)

síto s otvory 105 μm, průměr drátu 64 μm: 76 % – 86 %;

c)

síto s otvory 75 μm, průměr drátu 52 μm: 60 % – 70 %;

8.2.5   Statická zkouška popruhů

8.2.5.1   Zkouška pevnosti popruhu

8.2.5.1.1   Každá zkouška se musí provést se dvěma novými vzorky popruhu stabilizovanými podle bodu 7.2.4.

8.2.5.1.2   Každý popruh se uchytí do čelistí stroje na zkoušení pevnosti v tahu. Čelisti musí být řešeny tak, aby nemohlo dojít k přetržení popruhu na nich nebo v jejich blízkosti. Rychlost posuvu musí být 100 mm/min ± 20 mm/min. Volná délka vzorku mezi čelistmi stroje při zahájení zkoušky musí být 200 ± 40 mm.

8.2.5.1.3   Tah se zvětšuje tak dlouho, až se popruh přetrhne, a zaznamená se zatížení na mezi pevnosti.

8.2.5.1.4   Jestliže popruh vyklouzne nebo se přetrhne na některé z čelistí nebo ve vzdálenosti menší než 10 mm od některé z nich, zkouška je neplatná a provede se nová zkouška s jiným vzorkem.

8.2.5.2   Vzorky vyříznuté z popruhů podle bodu 3.2.3 se stabilizují takto:

8.2.5.2.1   Stabilizace při pokojové teplotě

8.2.5.2.1.1   Popruh se uchovává 24 ± 1 hodin v atmosféře mající teplotu 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 50 % ± 10 %. Neprovede-li se zkouška ihned po stabilizaci, musí být vzorek až do zahájení zkoušky uložen ve vzduchotěsně uzavřené nádobě. Mez pevnosti se musí stanovit do pěti minut po vyjmutí popruhu ze stabilizační atmosféry nebo z nádoby.

8.2.5.2.2   Stabilizace s působením světla

8.2.5.2.2.1   Použije se ustanovení doporučení ISO/105-B02(1978). Popruh se vystaví světlu na dobu potřebnou k vyblednutí standardní modře č. 7 na odstín rovnající se stupni 4 na stupnici šedi.

8.2.5.2.2.2   Po vystavení se popruh ponechá nejméně 24 hodin v atmosféře mající teplotu 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 50 % ± 10 %. Mez pevnosti se musí stanovit do 5 minut po vyjmutí popruhu ze stabilizačního zařízení.

8.2.5.2.3   Stabilizace při nízké teplotě

8.2.5.2.3.1   Popruh se uchovává nejméně 24 hodin v atmosféře mající teplotu 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 50 % ± 10 %.

8.2.5.2.3.2   Popruh se potom uchovává po dobu 90 ±5 minut na rovné ploše v nízkoteplotní komoře, v níž je teplota vzduchu – 30 °C ± 5 °C. Potom se přehne a přehyb se zatíží závažím o hmotnosti 2 kg ± 0,2 kg, předem ochlazeným na – 30 °C ± 5 °C. Po ponechání zatíženého popruhu po dobu 30 ± 5 minut v téže mrazicí komoře se závaží sejme a do 5 minut po vyjmutí popruhu z mrazicí komory se změří mez pevnosti.

8.2.5.2.4   Stabilizace při vysoké teplotě

8.2.5.2.4.1   Popruh se ponechá po dobu 180 ± 10 minut ve vyhřívací komoře v atmosféře mající teplotu 60 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 65 % ± 5 %.

8.2.5.2.4.2   Mez pevnosti se musí stanovit do 5 minut po vyjmutí popruhu z vyhřívací komory.

8.2.5.2.5   Vystavení účinkům vody

8.2.5.2.5.1   Popruh se ponechá po dobu 180 ± 10 minut zcela ponořen v destilované vodě o teplotě 20 ± 5 °C s nepatrnou přísadou smáčedla. Smí se použít jakékoli smáčedlo vhodné pro zkoušené vlákno.

8.2.5.2.5.2   Mez pevnosti se musí stanovit do 10 minut po vyjmutí popruhu z vody.

8.2.5.2.6   Stabilizace před oděrem

8.2.5.2.6.1   Součásti nebo zařízení, jež se mají podrobit zkoušce odolnosti proti oděru, se před zkouškou ponechají nejméně 24 hodin v atmosféře mající teplotu 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 50 % ± 10 %. Okolní teplota během zkoušení musí být v rozmezí od 15 °C do 30 °C.

8.2.5.2.6.2   V následující tabulce jsou uvedeny všeobecné podmínky pro jednotlivé zkoušky:

 

Zatížení [N]

Počet cyklů za minutu

Počet cyklů

Postup zkoušky typu 1:

60 ± 0,5

30 ± 10

1 000 ± 5

Postup zkoušky typu 2:

10 ± 0,1

30 ± 10

5 000 ± 5

8.2.5.2.6.3   Zvláštní zkušební podmínky

8.2.5.2.6.3.1   Postup zkoušky typu 1: v případech, kdy popruh prokluzuje rychloseřizovacím zařízením. Působí se silou 10 N, přičemž v případě potřeby lze zatížení postupně zvyšovat vždy o 10 N, aby se zajistilo správné prokluzování, avšak nejvýše na hodnotu 60 N. Tímto zatížením se na popruhy působí trvale, a to ve svislém směru. Část popruhu nastavená vodorovně prochází rychloseřizovacím zařízením, k němuž je připevněna, a připojí se k zařízení, které popruhem pohybuje dozadu a dopředu. Rychloseřizovací zařízení se umístí na vodorovný popruh tak, aby popruh zůstal napnutý (viz příloha 5 obrázek 1). Rychloseřizovací zařízení se aktivuje tím, že se popruhy zatáhnou ve směru, kterým se postroj uvolňuje, a deaktivuje se zatažením popruhů ve směru, kterým se postroj utahuje.

8.2.5.2.6.3.2   Postup zkoušky typu 2: pro případy, kdy popruh při průchodu tuhou částí mění směr. Při této zkoušce prochází popruh tuhou částí, pro niž je určen, přičemž úhly u této zkušební sestavy musí odpovídat skutečnému (trojrozměrnému) provedení; příklady viz příloha 5 obrázek 2. Zatížení 10 N musí působit trvale po celou dobu zkoušky. V případech, kdy popruh při průchodu tuhou částí mění svůj směr více než jednou, se může zatížení o hodnotě 10 N postupně zvyšovat vždy o dalších 10 N tak, aby se zajistilo správné prokluzování a aby se dosáhlo předepsaného posuvu popruhu 300 mm touto tuhou částí.

8.2.6   Aretační zařízení

8.2.6.1   Zařízení třídy A

Zádržné zařízení a největší figurína, pro kterou je zařízení určeno, se usadí podle obrázku 5. Musí se použít popruhy uvedené v příloze 13 tohoto předpisu. Aretační zařízení se úplně sevře, pás se označí tam, kde vstupuje do aretačního zařízení. Na pás se připevní siloměry pomocí kroužku ve tvaru D. Po dobu 1 sekundy se působí silou, která se rovná dvojnásobku (± 5 %) hmotnosti nejtěžší figuríny skupiny I. Dolní poloha se použije pro aretační zařízení v poloze A a horní poloha pro aretační zařízení v poloze B. Dále se touto silou působí ještě devětkrát. Potom se pás označí na vstupu do aretačního zařízení a změří se vzdálenost mezi dvěma značkami. V průběhu této zkoušky musí být navíječ odblokován.

Obrázek 5

Image 13

zkušební sedadlo EHS 44

„aretační“ spona

břišní

úhlopříčný

dětská sedačka

kroužek „D“

jazyk spony

zkouška prokluzu

navíječ

15kg figurína

8.2.6.2   Zařízení třídy B

Dětské zádržné zařízení musí být pevně připevněno a popruhy, uvedené v příloze 13 tohoto předpisu, musí procházet aretačním zařízením a rámem sedačky podle postupu popsaného v návodu výrobce. Pás prochází zkušebním zařízením, které je popsáno na obrázku 6, na něj je připevněno závaží o hmotnosti 5,25 kg ± 0,05 kg. Mezi závažím a bodem, kde popruh opouští rám, musí být 650 ± 40 mm volné délky popruhu. Aretační zařízení se úplně sevře a pás se u vstupu do zařízení označí. Závaží se zvedne a uvolní tak, aby padalo volně po dráze 25 mm ± 1 mm. To se opakuje 100 ± 2krát s frekvencí 60 ± 2 cyklů za minutu, aby se simulovalo trhnutí zádržného zařízení ve vozidle. Potom se pás označí na vstupu do aretačního zařízení a změří se vzdálenost mezi dvěma značkami.

Aretační zařízení musí pokrývat celou šířku popruhu v namontovaném stavu s usazenou 15kg figurínou. Tato zkouška se vykoná také se stejnými úhly popruhu, jako jsou v normálním provozu. Volný konec břišní části pásu se upevní. Zkouška se provede s dětským zádržným zařízením pevně uchyceným ke zkušebnímu stavu, jež se užije při zkoušce převrácením nebo při dynamické zkoušce. Zatěžovací popruh se může připevnit k simulované sponě.

Obrázek 6

Schéma zkoušky aretačního zařízení třídy B

Image 14

Výška pádu závaží = 25 mm

Vzdálenost mezi válečkem a vodicí kladkou = 300 mm

Použití popruhu určeného pro standardní bezpečnostní pás je definováno v příloze 13.

závaží

váleček

25 mm

vodicí kladka

k rámu dětského zádržného systému

8.2.7   Zkouška odolnosti seřizovacích zařízení montovaných přímo na dětský zádržný systém proti opotřebení

Usaďte největší figurínu, pro kterou je zařízení určeno, jako pro dynamickou zkoušku, včetně standardní vůle určené v bodě 8.1.3.6. Na popruhu vyznačte referenční čáru v místě, kde jeho volný konec vstupuje do seřizovacího zařízení.

Vyjměte figurínu a dětský zádržný systém umístěte do zařízení pro zkoušku podle obrázku 1 v příloze 19.

Celková délka popruhu procházející seřizovacím zařízením při zkušebním cyklování musí být nejméně 150 mm. Tento pohyb musí být takový, že nejméně 100 mm popruhu na straně referenční čáry směrem k volnému konci popruhu a dále zbývající pohybující se část popruhu (přibližně 50 mm) na straně nedílného postrojového pásu se pohybují skrz seřizovací zařízení.

Je-li délka popruhu od referenční čáry k volnému konci popruhu nedostatečná pro výše popsaný posuv, musí posuv popruhu seřizovacím zařízením o délce 150 mm vycházet z polohy plně vytaženého postrojového pásu.

Frekvence musí být 10 ± 1 cyklů/min, s rychlostí v „B“ 150 ± 10 mm/s.

8.2.8   Zkouška tepelné odolnosti

8.2.8.1   Části uvedené v bodě 7.1.5.1 se vystaví trvalému působení teploty okolí nejméně 80 °C nad povrchem vody v uzavřeném prostoru po dobu nejméně 24 hodin a pak se ochladí v prostředí o teplotě nepřesahující 23 °C. Po periodě ochlazení bezprostředně následují za sebou tři cykly, každý v trvání 24 hodin; přitom každý cyklus obsahuje tyto po sobě následující sekvence:

a)

teplota okolí se trvale udržuje na hodnotě nejméně 100 °C po nepřetržitou dobu 6 hodin a této teploty okolí se dosáhne do 80 minut od začátku cyklu; poté

b)

se teplota okolí trvale udržuje na hodnotě nejvýše 0 °C po nepřetržitou dobu 6 hodin a této teploty okolí se dosáhne do 90 minut; poté

c)

se udržuje teplota okolí na hodnotě nejvýše 23 °C v průběhu zbývající části 24hodinového cyklu.

8.2.9   Celá sedačka, nebo její součást vybavená úchyty ISOFIX (např. základna ISOFIX), pokud má uvolňovací tlačítko, je pevně uchycena ke zkušebnímu zařízení tak, že připevňovací díly ISOFIX jsou svisle svěšeny podle obrázku 7. K těmto dílům ISOFIX se připevní tyč o průměru 6 mm a délce 350 mm. Na konce tyče se upevní závaží o hmotnosti 5 kg.

8.2.9.1   Na uvolňovací tlačítko nebo rukojeť se zapůsobí silou ve směru pevné osy probíhající souběžně s původním směrem pohybu tlačítka/rukojeti; geometrický střed působí na tu část povrchu úchytů ISOFIX, na kterou má působit uvolňovací tlak.

8.2.9.2   Otevírací síla působí na úchyty ISOFIX za použití dynamometru nebo podobného zařízení normálně a její směr je uveden v návodu k užívání dodaném výrobcem. Dotykovou částí je leštěná kovová polokoule s poloměrem 2,5 ± 0,1 mm v případě uvolňovacího tlačítka nebo leštěný kovový hák o poloměru 25 mm.

8.2.9.3   Neumožňuje-li konstrukce dětského zádržného zařízení, aby byly dodrženy postupy popsané v bodech 8.2.9.1 a 8.2.9.2, lze se souhlasem technické zkušebny, která zkoušku provádí, použít alternativní metodu.

8.2.9.4   Síla k otevření úchytů ISOFIX, již je potřeba změřit, odpovídá síle potřebné k uvolnění prvního úchytu.

8.2.9.5   Zkouška se provede s novou sedačkou a zopakuje se se sedačkou, která prošla cyklickým postupem popsaným v bodě 7.2.6.

Obrázek 7

Image 15

8.3   Kalibrace sedáku zkušebního sedadla

8.3.1   Kalibrační zkouška sedáku zkušebního sedadla se provádí u nového sedáku pro stanovení počátečních hodnot průniku při nárazu a špičkového zpoždění a pak po každé padesáté dynamické zkoušce nebo nejméně jednou měsíčně, podle toho, k čemu dojde dříve, nebo před každou zkouškou, pokud se zkušební zařízení používá často.

8.3.2   Postupy kalibrace a měření musí odpovídat poslední verzi normy ISO 6487; měřicí zařízení musí odpovídat specifikacím datového kanálu s filtrem kanálu třídy (CFC) 60.

Na zkušebním zařízení určeném v příloze 17 tohoto předpisu se provedou 3 zkoušky, 150 mm ± 5 mm od přední hrany sedáku na střednici a pak ve vzdálenosti 150 mm ± 5 mm na každou stranu od střednice.

Zařízení umístěte svisle na pevný a rovný povrch. Spouštějte závaží tak dlouho, až se dotkne povrchu, a nastavte ukazatel průniku do nulové polohy. Zařízení umístěte svisle nad zkušební bod, zdvihněte závaží na 500 ± 5 mm a pak je uvolněte, aby volným pádem narazilo na povrch sedadla. Zaznamenejte průnik a křivku zpomalení.

8.3.3   Zaznamenané maximální hodnoty se nesmí lišit o více než 15 % od počátečních hodnot.

8.4   Záznam dynamického chování

8.4.1   Aby bylo možné určit chování figuríny a její posunutí, musí se všechny dynamické zkoušky zaznamenávat podle následujících podmínek:

8.4.1.1   Podmínky pro filmování a záznam:

a)

frekvence je alespoň 500 snímků za sekundu;

b)

zkoušky se zaznamenají na film, video nebo nosič digitálních údajů.

8.4.1.2   Odhad nejistoty:

 

Zkušební laboratoře musí mít k dispozici a používat postupy pro odhadování nejistoty při měření posunutí hlavy figuríny. Nejistota nesmí přesáhnout ± 25 mm.

 

Vzory mezinárodních norem pro tyto postupy jsou EA-4/02 Evropské organizace pro akreditaci nebo ISO 5725:1994 nebo obecná metoda měření nejistoty.

8.5   Postupy měření musí odpovídat postupům určeným v nejnovějším vydání normy ISO 6487:2002. Kmitočtová třída kanálu musí být:

Typ měření

CFC(FH)

Mezní kmitočet (FN)

Zrychlení vozíku

60

viz ISO 6487:2002 příloha A

Zatížení pásu

60

viz ISO 6487:2002 příloha A

Zrychlení hrudníku

180

viz ISO 6487:2002 příloha A

Zrychlení hlavy

1 000

1 650

Vzorkovací kmitočet musí být minimálně desetinásobkem kmitočtové třídy kanálu (tj. v instalacích s kmitočtovou třídou kanálu 1 000 to odpovídá minimálnímu vzorkovacímu kmitočtu přibližně 10 000 vzorků za sekundu na jeden kanál).

9.   ZKUŠEBNÍ PROTOKOLY PRO SCHVÁLENÍ TYPU A KVALIFIKACI VÝROBY

9.1   Ve zkušebním protokolu musí být zaznamenány výsledky všech zkoušek a měření, včetně následujících údajů o zkoušce:

a)

druh zařízení použitého při zkoušce (zařízení ke zkoušce zrychlením nebo zpomalením);

b)

celková změna rychlosti;

c)

rychlost vozíku bezprostředně před nárazem, jen u zařízení pracujících se zpomalením;

d)

křivka zrychlení nebo zpomalení v celém průběhu změny rychlosti vozíku a nejméně v průběhu 300 ms;

e)

čas (v ms), za který dosáhla hlava figuríny maximálního posuvu v průběhu dynamické zkoušky;

f)

poloha spony při zkouškách, jestliže se může měnit, a

g)

každé porušení nebo přetržení.

9.2   Jestliže nebyla dodržena ustanovení týkající se kotevních úchytů obsažená v dodatku 3 k příloze 6 tohoto předpisu, musí být ve zkušebním protokolu popsáno, jak byl dětský zádržný systém namontován, a musí zde být uvedeny důležité úhly a rozměry.

9.3   Je-li dětský zádržný systém zkoušen ve vozidle nebo nosné konstrukci vozidla, musí se ve zkušebním protokolu uvést způsob připojení nosné konstrukce vozidla k vozíku, poloha dětského zádržného systému a sedadla a sklon opěradla sedadla.

9.4   Ve zkušebních protokolech pro schválení typu a kvalifikaci výroby se zaznamená kontrola značek a pokynů k montáži a používání.

10.   ZMĚNY A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU DĚTSKÉHO ZÁDRŽNÉHO SYSTÉMU

10.1   Každá změna dětského zádržného systému se oznámí schvalovacímu orgánu, který tento zádržný systém schválil. Tento orgán pak může buď:

10.1.1

usoudit, že změny zřejmě nemají znatelný nepříznivý vliv a že dětský zádržný systém v každém případě ještě splňuje požadavky, nebo

10.1.2

požadovat od technické zkušebny odpovědné za provedení zkoušek další zkušební protokol.

10.1.3

Je-li požadován další zkušební protokol, srovnejte výsledky vodorovného vychýlení hlavy s nejhorším dříve zaznamenaným výsledkem:

a)

je-li vychýlení větší, je potřeba provést novou zkoušku kvalifikace výroby;

b)

je-li vychýlení menší, není třeba novou zkoušku kvalifikace výroby provádět.

10.2   Potvrzení nebo odmítnutí schválení, s uvedením změn, se oznámí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, postupem stanoveným v bodě 5.3.

10.3   Schvalovací orgán, který vydává rozšíření schválení, přidělí tomuto rozšíření pořadové číslo a informuje o něm ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

11.   KVALIFIKACE VÝROBY

11.1   Aby se zaručilo, že je systém výroby, který výrobce používá, uspokojivý, musí technická zkušebna, která provedla zkoušky pro schválení typu, provést zkoušky, aby ověřila shodnost výroby v souladu s bodem 11.2.

11.2   Ověření shodnosti výroby dětských zádržných systémů

Výroba každého nově schváleného typu dětského zádržného systému „univerzální“, „polouniverzální“ a „omezené“ kategorie se musí podrobit zkouškám kvalifikace výroby. Podle bodu 10.1.3 může být předepsána dodatečná kvalifikace výroby.

Za tímto účelem technická zkušebna, která provedla schvalovací zkoušky, nebo technická zkušebna určená tím schvalovacím orgánem, který bude udělovat schválení, nebo schvalovací orgán sám z první výrobní šarže náhodně vybere 5 dětských zádržných systémů.

Šest jednotek vzorku může být náhodně vybráno v případě, že za podmínky pro provedení zkoušky popsané v bodě 11.2.1.1 jsou zvoleny podmínky bodu 7.1.4.4.1.2.3 výše.

První výrobní šarží se rozumí výroba první série obsahující alespoň 50 a nejvýše 5 000 dětských zádržných systémů.

11.2.1   Dynamické zkoušky

11.2.1.1   Pět dětských zádržných systémů se musí podrobit dynamické zkoušce předepsané bodem 8.1.3. Technická zkušebna, která provedla zkoušky pro schválení typu, zvolí podmínky, které během dynamických zkoušek pro schválení typu způsobily maximální vodorovné vychýlení hlavy, avšak kromě podmínek předepsaných bodem 7.1.4.4.1.2.3 výše, který se týká pouze zkoušek v konfiguraci bez 100mm tyče, a bodem 7.1.4.1.10.1.2 výše. Všech pět dětských zádržných systémů se zkoušce podrobí za stejných podmínek.

Pokud se alespoň při jedné z pěti provedených zkoušek dětský zádržný systém dotkne tyče, provede se další zkouška za podmínek popsaných v bodě 7.1.4.4.1.2.3 výše, který se týká zkoušky bez 100mm tyče. Tato zkouška se nepoužije při výpočtu popsaném v bodě 11.2.1.3 písm. a) níže.

11.2.1.2   U každé zkoušky předepsané v bodě 11.2.1.1 se změří vodorovné vychýlení hlavy a zrychlení hrudi.

11.2.1.3   

a)

Výsledky měření maximálního vodorovného vychýlení hlavy musí splňovat následující dvě podmínky:

 

žádná hodnota nepřesáhne 1,05 L a

 

X + S nepřesáhne L,

kde:

L

=

předepsaná mezní hodnota

X

=

střední hodnota

S

=

standardní odchylky hodnot

b)

Výsledky měření zrychlení hrudníku musí odpovídat požadavkům bodu 7.1.4.2.1 a kromě toho se na výsledné hodnoty měření zrychlení hrudníku po dobu 3 ms uplatní také podmínka X + S v bodě 11.2.1.3 písm. a) (podle bodu 7.1.4.2.1) a tyto hodnoty se zaznamenají pouze pro informaci.

11.2.2   Kontrola značek

11.2.2.1   Technická zkušebna, která provedla zkoušky pro schválení typu, ověří, zda značky odpovídají požadavkům bodu 4.

11.2.3   Kontrola návodu pro montáž a návodu k užívání

11.2.3.1   Technická zkušebna, která provedla zkoušky pro schválení typu, ověří, zda návod pro montáž a návod k užívání odpovídají požadavkům bodu 15.

12.   SHODNOST VÝROBY A RUTINNÍ ZKOUŠKY

Postupy pro zajištění shodnosti výroby musí odpovídat postupům stanoveným v dodatku 2 k Dohodě (E/EHK/324-E/EHK/TRANS/505/Rev.2), společně s následujícími požadavky:

12.1   Každý dětský zádržný systém schválený dle tohoto předpisu musí být vyroben tak, aby byl shodný se schváleným typem tím, že splní požadavky stanovené v bodech 6 až 8 výše.

12.2   Musí být splněny minimální požadavky na postupy kontroly shodnosti výroby stanovené v příloze 16 tohoto předpisu.

12.3   Orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřit metody kontroly shodnosti používané v každém výrobním závodě. Běžná četnost těchto ověření je dvakrát ročně.

13.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

13.1   Schválení pro dětské zádržné systémy udělené podle tohoto předpisu může být odňato, jestliže některý dětský zádržný systém opatřený údaji uvedenými v bodě 5.4 neobstojí při namátkových kontrolách popsaných v bodě 11 nebo pokud není shodný se schváleným typem.

13.2   Pokud strana Dohody, která používá tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, musí o tom neprodleně informovat ostatní smluvní strany, které tento předpis používají, oznámením na formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

14.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

14.1   Jestliže držitel schválení ukončí výrobu určitého typu dětského zádržného systému schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom informovat schvalovací orgán, který schválení udělil. Po obdržení tohoto sdělení musí tento orgán informovat ostatní strany Dohody, které používají tento předpis, oznámením na formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

15.   NÁVOD K POUŽÍVÁNÍ

15.1   Ke každému dětskému zádržnému systému musí být připojen návod v jazyce země, ve které bude zařízení prodáváno, s tímto obsahem:

15.2   Návod k instalaci musí obsahovat tyto body:

15.2.1

Pro „univerzální“ kategorii dětského zádržného systému musí být při prodeji, i bez odstranění obalu, dobře viditelný tento štítek:

Upozornění

Toto je „univerzální“ dětský zádržný systém. Je schválen podle předpisu č. 44, série změn 04, pro obecné použití ve vozidlech a vyhovuje pro většinu, ale ne pro všechna sedadla ve vozidle.

Správnou instalaci lze očekávat, jestliže výrobce vozidla v příručce prohlašuje, že do vozidla je možné umístit „univerzální“ dětský zádržný systém pro tuto věkovou skupinu.

Tento dětský zádržný systém je klasifikován jako „univerzální“ za podmínek přísnějších než podmínky, které byly použity pro dřívější konstrukce, jež nejsou označeny tímto upozorněním.

V případě pochybností se poraďte s výrobcem nebo prodejcem dětského zádržného systému.

15.2.2

U „omezené“ a „polouniverzální“ kategorie dětských zádržných systémů musí být při prodeji i bez odstranění obalu dobře viditelné tyto informace:

Tento dětský zádržný systém je určen pro „omezené/polouniverzální“ použití a je vhodný pro montáž na místa k sezení následujících vozidel:

VOZIDLO

VPŘEDU

VZADU

Vnější

Střední

(Model)

Ano

Ano

Ne

Pro umístění tohoto dětského zádržného systému mohou být také vhodná místa k sezení v ostatních vozidlech. V případě pochybností se poraďte s výrobcem nebo prodejcem dětského zádržného systému.

15.2.3

U kategorie dětských zádržných systémů pro „určité vozidlo“ musí být při prodeji dětských zádržných systémů i bez odstranění obalu uvedena zřetelně viditelná informace o tom, pro které vozidlo je systém určen.

15.2.4

Jsou-li pro tyto systémy požadovány bezpečnostní pásy pro dospělé, musí být při prodeji i bez odstranění obalu dobře viditelný tento text:

„Vhodné pouze pro schválená vozidla, která jsou vybavena břišními / tříbodovými / statickými pásy / pásy s navíječem, které jsou schváleny podle předpisu EHK OSN č. 16 nebo jiných rovnocenných norem.“ (Nehodící se škrtněte.)

V případě zádržných systémů „brašna na přenášení dítěte“ musí být přiložen seznam brašen na přenášení dítěte, pro které je zařízení vhodné.

15.2.5

Výrobce dětského zádržného systému musí na krabici obalu uvést adresu, na které si může zákazník písemně vyžádat další informace o instalaci dětského zádržného systému do určitých vozidel.

15.2.6

Způsob instalace musí být znázorněn fotografiemi a/nebo velmi zřetelnými nákresy.

15.2.7

Uživatel musí být poučen, že pevné části a plastové součásti dětského zádržného systému musí být umístěny a namontovány tak, aby za běžného užívání vozidla nemohly být zachyceny pohyblivým sedadlem nebo dveřmi vozidla.

15.2.8

Uživatel musí být upozorněn na to, že brašna na přenášení dítěte se musí umístit kolmo k podélné ose vozidla.

15.2.9

V případě dětských zádržných systémů směřujících dozadu musí být zákazník upozorněn, aby toto zařízení neužíval na místech k sezení, která jsou vybavena aktivním čelním airbagem. Tato informace musí být při prodeji zřetelně viditelná i bez odstranění obalu.

15.2.10

Pro kategorii „speciální zádržný systém“ musí být při prodeji i bez odstranění obalu dobře viditelná tato informace:

Tento „speciální zádržný systém“ je konstruován tak, aby poskytoval dodatečnou oporu dětem, které mají potíže se správným sezením v běžných sedačkách. O vhodnosti tohoto zádržného systému pro vaše dítě se vždy poraďte s lékařem.

15.2.11

U dětského zádržného systému ISOFIX musí být při prodeji i bez odstranění obalu dobře viditelný tento štítek:

Upozornění

1.

Toto je DĚTSKÝ ZÁDRŽNÝ SYSTÉM ISOFIX. Je schválen podle předpisu č. 44, série změn 04, pro všeobecné použití ve vozidlech vybavených kotevním systémem ISOFIX.

2.

Může být instalován do vozidel s místy schválenými jako místa ISOFIX (jak je popsáno v příručce pro uživatele vozidla), v závislosti na kategorii dětského zádržného systému a přípravku pro sedadlo vozidla.

3.

Hmotnostní skupina a velikostní třída ISOFIX, pro kterou je tento systém určen, je: …

15.3   Návod k použití musí obsahovat tyto body:

15.3.1

hmotnostní skupiny, pro něž je zařízení určeno:

15.3.2

je-li zařízení užíváno ve spojení s bezpečnostním pásem pro dospělé, uvést bezpečnostní pás, který se má použít, a následující údaj: Vhodné pouze k používání ve vozidlech uvedených v seznamu, jsou-li vybavena bezpečnostními pásy: břišní/tříbodový/statický/s navíječem, které jsou schváleny podle předpisu EHK č. 16 nebo podle jiných rovnocenných norem. (Nehodící se škrtněte.)

15.3.3

Způsob používání musí být znázorněn fotografiemi a/nebo velmi zřetelnými nákresy. Sedačky, které se mohou použít jako směřující dopředu i jako směřující dozadu, se musí označit jasným upozorněním, že zařízení se musí používat s orientací směřující dozadu, dokud se nepřekročí stanovená hodnota hmotnosti dítěte nebo jiné rozměrové kritérium.

15.3.4

Musí být jasně vysvětlen způsob ovládání spony a seřizovacích zařízení.

15.3.5

Musí být doporučeno, aby všechny popruhy přidržující zádržné zařízení k vozidlu byly utaženy a aby všechny popruhy zadržující dítě byly seřízeny podle těla dítěte a nebyly zkrouceny.

15.3.6

Musí být zdůrazněno, že je důležité, aby břišní popruh byl nasazen tak nízko, aby pevně zachycoval pánev.

15.3.7

Musí být doporučeno, aby zařízení bylo vyměněno, jestliže již bylo vystaveno silnému namáhání při nehodě.

15.3.8

Musí být uveden návod na čištění zařízení.

15.3.9

Uživatel musí být upozorněn na nebezpečí vyplývající z provedení jakýchkoli změn nebo doplnění zařízení bez schválení schvalovacím orgánem a na nebezpečí vyplývající z nedůsledného dodržování montážních návodů, které dodává výrobce dětského zádržného systému.

15.3.10

Není-li sedačka opatřena textilním potahem, musí být doporučeno, aby byla sedačka chráněna před slunečním zářením, poněvadž jinak by mohla být pro pokožku dítěte příliš horká.

15.3.11

Musí být doporučeno nenechávat děti v dětských zádržných systémech bez dozoru.

15.3.12

Musí být doporučeno, aby všechna zavazadla nebo jiné předměty, které by pravděpodobně mohly při srážce způsobit zranění, byly řádně zajištěny.

15.3.13

Dále musí být uvedena tato doporučení:

a)

Dětský zádržný systém se nesmí používat bez potahu.

b)

Potah sedadla se nesmí nahradit žádným jiným potahem, než doporučil výrobce, protože potah představuje nedílnou součást vlastností zařízení.

15.3.14

Návod musí obsahovat text nebo schematický nákres udávající, jak může uživatel rozpoznat nevyhovující polohu spony bezpečnostního pásu pro dospělé vzhledem k nejvíce zatíženým místům styku na zádržném zařízení. V případě pochybností musí být uživatel odkázán na výrobce dětského zádržného systému.

15.3.15

Jestliže dětský zádržný systém umožňuje alternativní místo styku přenášející zatížení, musí být jasně popsáno jeho použití. Uživatel musí být informován, jak má posuzovat, zda použití této alternativní dráhy je vyhovující. V případě pochybností musí být uživatel odkázán na výrobce dětského zádržného systému. Uživatel musí být jasně informován o tom, že má začít instalovat dětský zádržný systém na místech k sezení, která jsou v příručce pro uživatele vozidla zařazena do kategorie „univerzální“, za použití hlavní dráhy pásu.

15.3.16

Musí být učiněna opatření, aby návod mohl být trvale na dětském zádržném systému po celou dobu jeho životnosti nebo aby byl v případě zabudovaných zádržných zařízení v příručce k vozidlu.

15.3.17

Výslovná výstraha musí varovat proti použití míst styku přenášejících zatížení jiných, než která jsou popsána v návodu k užívání a vyznačena na dětském zádržném systému.

15.3.18

U dětského zádržného systému ISOFIX se uvede pokyn, že je třeba si přečíst příručku výrobce vozidla.

16.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

16.1   Smluvní stany dohody, které používají tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy pověřených technických zkušeben a orgánů schválení typu, které udělují schválení a kterým se zasílají osvědčení o udělení schválení nebo o rozšíření nebo odmítnutí či odnětí schválení, vydaná v jiných státech.

17.   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

17.1   Ode dne vstupu série změn 03 v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 03.

17.2   Po uplynutí 12 měsíců od data vstupu v platnost musí smluvní strany, které používají tento předpis, udělovat schválení EHK pouze tehdy, pokud typ dětského zádržného systému splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 03.

17.3   Po dobu 12 měsíců od data vstupu v platnost série změn 03 smějí smluvní strany, které používají tento předpis, pokračovat v udělování schválení typu pro ty dětské zádržné systémy, které splňují požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 02.

17.4   Ve stejném časovém období dvanácti měsíců nesmějí smluvní strany, které používají tento předpis, odmítnout rozšíření schválení uděleného podle předchozích sérií změn tohoto předpisu.

17.5   Od data vstupu v platnost série změn 03 se ustanovení přílohy 16 tohoto předpisu použijí také pro dětská zádržná zařízení, která už byla schválena podle série změn 02.

17.6   Počínaje datem vstupu v platnost série změn 03 smějí smluvní strany, které používají tento předpis, zakázat prodej typu dětských zádržných zařízení, která nesplňují požadavky bodů 6.2.2 a 6.2.14 série změn 03.

17.7   Po uplynutí 36 měsíců od data vstupu v platnost série změn 03 smějí smluvní strany, které používají tento předpis, zakázat prodej dětských zádržných systémů, které nesplňují požadavky série změn 03 tohoto předpisu.

17.8   Od data vstupu v platnost doplňku 2 k sérii změn 03 musí být všechna nová dětská zádržná zařízení vyrobena ve shodě s tímto předpisem opatřena štítkem požadovaným bodem 4.5 tohoto předpisu.

17.9   Ode dne vstupu série změn 04 v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 04.

17.10   Po uplynutí dvanácti měsíců od data vstupu v platnost série změn 04 musí smluvní strany, které používají tento předpis, udělit schválení pouze tehdy, pokud typ dětského zádržného systému splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 04.

17.11   Po dobu 12 měsíců od data vstupu v platnost série změn 04 smějí smluvní strany, které používají tento předpis, pokračovat v udělování schválení typu pro ty dětské zádržné systémy, které splňují požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 03.

17.12   Po dobu 36 měsíců od data vstupu v platnost série změn 04 nesmějí smluvní strany, které používají tento předpis, odmítnout udělit rozšíření schválení podle předchozích sérií změn tohoto předpisu.

17.13   Po uplynutí 48 měsíců od data vstupu v platnost série změn 04 smějí smluvní strany, které používají tento předpis, zakázat prodej dětských zádržných systémů, které nesplňují požadavky série změn 04 tohoto předpisu.

17.14   Po šesti měsících od data vstupu v platnost doplňku 4 k sérii změn 04 se ruší platnost schválení udělených podle série změn 03 a 04 dětským zádržným systémům skupin 0, 0+ a I, pokud tyto systémy nesplňují požadavky bodů 6.1.11 nebo 6.1.12.

17.15   Od data vstupu doplňku 4 k sérii změn 04 v platnost mohou jako odchylku od povinností smluvních stran v době přechodných opatření podle bodu 17.14 a založené na prohlášení Evropského společenství v době jeho přístupu k Dohodě z r. 1958 (Oznámení o uložení C.N.60.1998.TREATIES-28) členské státy Evropského společenství zakázat uvádění na trh dětských zádržných systémů, které nesplňují požadavky doplňku 4 k sérii změn 04 tohoto předpisu.


(1)  Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev. 3, příloha 3 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(2)  Univerzálním dětským zádržným systémem ISOFIX se rozumí dopředu směřující dětské zádržné systémy pro použití ve vozidlech, která jsou v určitých bodech vybavena systémem kotevních úchytů ISOFIX a kotevním úchytem pro horní upínání.

(3)  Polouniverzálním dětským zádržným systémem ISOFIX se rozumí:

dopředu směřující zádržné systémy s podpěrou nebo

dozadu směřující zádržné systémy vybavené podpěrou nebo popruhem na horním upínání pro použití ve vozidlech, která jsou v určitých bodech vybavena systémem kotevních úchytů ISOFIX a případně kotevním úchytem pro horní upínání,

nebo dozadu směřující dětské zádržné systémy, které jsou opřeny o přístrojovou desku, pro použití na předním sedadle spolujezdce vybaveném systémem kotevních úchytů ISOFIX

nebo bočně směřující dětský zádržný systém ISOFIX případně vybavený antirotačním zařízením určený pro použití ve vozidlech, která jsou v určitých bodech vybavena systémem kotevních úchytů ISOFIX a případně kotevním úchytem pro horní upínání.

(4)  Při použití figuríny novorozence se nepoužijí limity zrychlení hrudníku, protože není vybavena přístroji.

(5)  Figurína novorozence není vybavena žádnou břišní vložkou. Proto je posouzení průniku do břicha možné pouze na základě subjektivní analýzy.

(6)  Pokud není uvedeno jinak, neplatí dovolené odchylky rozměrů pro mezní hodnoty.

Rozsah rozměrů (mm)

méně než 6

více než 6 až do 30

více než 30 až do 120

více než 120 až do 315

více než 315 až do 1 000

více než 1 000

Odchylka (mm)

± 0,5

± 1

± 1,5

± 2

± 3

± 4

Dovolené odchylky úhlů, pokud není stanoveno jinak: ± 1°.

(*1)  Při kalibraci má být brzdná dráha 650 ± 30 mm.

(*2)  Při kalibraci má být brzdná dráha 275 ± 20 mm.

(7)  g = 9,81 m/s2.


PŘÍLOHA 1

Image 16

Text obrazu

Image 17

Text obrazu

PŘÍLOHA 2

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ

Image 18

Text obrazu

Dětský zádržný systém opatřený výše uvedenou značkou schválení je zařízením způsobilým k instalaci do jakéhokoliv vozidla a použitelným pro hmotnostní rozsah 9 kg – 36 kg (skupiny I-III); je schváleno v Nizozemsku (E4) pod č. 042439. Toto číslo schválení udává, že schválení bylo uděleno podle požadavků předpisu pro schvalování zádržných zařízení pro dětské cestující v motorových vozidlech („dětský zádržný systém“) ve znění série změn 04.

Image 19

Text obrazu

Dětský zádržný systém opatřený výše uvedenou značkou schválení je zařízením, které nesmí být instalováno do libovolného vozidla a které je použitelné pro hmotnostní rozsah 9 kg – 25 kg (skupina I-II); je schváleno v Nizozemsku (E4) pod č. 042450. Toto číslo schválení udává, že schválení bylo uděleno podle požadavků předpisu pro schvalování zádržných zařízení pro dětské cestující v motorových vozidlech („dětský zádržný systém“) ve znění série změn 04. Symbol „Y“ označuje, že systém obsahuje rozkrokový popruh.

Poznámka: Číslo schválení a doplňkový symbol / doplňkové symboly musí být umístěn(y) v blízkosti kružnice nad písmenem „E“ nebo pod ním, popřípadě vlevo nebo vpravo od něho. Číslice čísla schválení musí být na stejné straně od písmene „E“ a musí být stejně orientovány. Doplňkový symbol (doplňkové symboly) musí být umístěn(y) protilehle k číslu schválení. U čísla schválení je třeba se vyhnout používání římských číslic, aby se předešlo možnosti záměny s jinými symboly.


PŘÍLOHA 3

USPOŘÁDÁNÍ ZAŘÍZENÍ NA ZKOUŠENÍ ODOLNOSTI PROTI PRACHU

(rozměry v milimetrech)

Image 20

Text obrazu

PŘÍLOHA 4

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI KOROZI

1.   ZKUŠEBNÍ ZAŘÍZENÍ

1.1   Zařízení se skládá z mlžné komory, zásobníku solného roztoku, přívodu vhodně upraveného stlačeného vzduchu, jedné nebo několika rozprašovacích trysek, podstavců na vzorky, zařízení k vyhřívání komory a potřebného ovládacího ústrojí. Rozměry a bližší podrobnosti konstrukce zařízení jsou volitelné za předpokladu, že jsou splněny zkušební podmínky.

1.2   Je důležité zajistit, aby kapky roztoku, shromažďující se na stropě nebo krytu komory, nepadaly na zkušební vzorky.

1.3   Kapky roztoku padající ze zkušebních vzorků se nesmějí vracet do zásobníku k opětnému rozprašování.

1.4   Zařízení nesmí být zhotoveno z materiálů ovlivňujících korozní účinky mlhy.

2.   UMÍSTĚNÍ ZKUŠEBNÍCH VZORKŮ V MLŽNÉ KOMOŘE

2.1   Vzorky, s výjimkou navíječů, musí být podepřeny nebo zavěšeny v úhlu v rozmezí od 15° do 30° od svislice a pokud možno rovnoběžně s hlavním směrem vodorovného proudění mlhy komorou, v závislosti na převládajících zkoušených plochách.

2.2   Navíječe musí být podepřeny nebo zavěšeny tak, aby osy cívky k ukládání popruhu byly kolmé k hlavnímu směru vodorovného proudění mlhy komorou. Otvor pro průchod popruhu v navíječi musí rovněž směřovat v tomto hlavním směru.

2.3   Každý vzorek musí být umístěn tak, aby se mlha mohla na všech vzorcích volně usazovat.

2.4   Jednotlivé vzorky se umístí tak, aby solný roztok neodkapával z jednoho vzorku na druhý.

3.   SOLNÝ ROZTOK

3.1   Solný roztok se připraví rozpuštěním 5 ± 1 hmotnostních dílů chloridu sodného v 95 dílech destilované vody. Touto solí musí být chlorid sodný, v podstatě prostý niklu a mědi a obsahující v suchém stavu nejvýše 0,1 % jodidu sodného a nejvýše 0,3 % všech nečistot.

3.2   Roztok musí být takový, aby měl, zachycený po rozprášení při 35 °C, hodnotu pH v rozmezí 6,5 až 7,2.

4.   STLAČENÝ VZDUCH

4.1   Stlačený vzduch přiváděný k trysce nebo tryskám k rozprašování solného roztoku musí být prostý oleje a nečistot a jeho tlak musí být udržován v rozmezí od 70 kN/m2 do 170 kN/m2.

5.   PODMÍNKY V MLŽNÉ KOMOŘE

5.1   V oblasti expozice v mlžné komoře musí být udržována teplota 35 ± 5 °C; dále se do ní umístí nejméně dva vhodné jímače mlhy, aby se zabránilo shromažďování kapek roztoku pocházejících ze zkoušených vzorků nebo z jiných zdrojů. Jímače musí být umístěny v blízkosti zkušebních vzorků, a to jeden co nejblíže k některé z trysek a druhý co nejdále ode všech trysek. Mlha musí být taková, aby se z každých 80 cm2 vodorovné jímací plochy v každém jímači získalo 1,0 ml až 2,0 ml roztoku za hodinu, měřeno průměrem za dobu nejméně 16 hodin.

5.2   Tryska nebo trysky musí být směřovány nebo usměrňovány tak, aby rozprašovací proud nezasahoval přímo zkoušené vzorky.


PŘÍLOHA 5

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI ODĚRU A ZKOUŠKA MIKROPROKLUZU

Obrázek 1

Postup typu 1

Příklady uspořádání podle typu seřizovacího zařízení

Image 21

Text obrazu

Image 22

Text obrazu

Poznámka: F = 10 ± 0,1 N, lze zvýšit až na F = 60 ± 0,5 N

Obrázek 2

Postup typu 2

Dva příklady zkušební sestavy

Příklad 1

Image 23

Text obrazu

Příklad 2

Image 24

Text obrazu

Kde α a β odpovídají úhlům ve skutečném (trojrozměrném) provedení.

Image 25

Text obrazu

Zatížení 50 N na zkušebním zařízení musí být vertikálně vedeno tak, aby se pás nerozhoupal ani nekroutil. Úchyt musí být spojen se závažím působícím silou 50 N stejným způsobem jako ve vozidle.


PŘÍLOHA 6

POPIS ZKUŠEBNÍHO VOZÍKU

1.   ZKUŠEBNÍ VOZÍK

1.1   Pro zkoušení dětských zádržných systémů musí mít vozík nesoucí jen sedadlo hmotnost větší než 380 kg. Pro zkoušení dětských zádržných systémů u kategorie určitých vozidel musí mít vozík s připevněnou nosnou konstrukcí vozidla hmotnost větší než 800 kg.

2.   MĚŘICÍ PROJEKČNÍ PLOCHA

2.1   K vozíku je pevně připojena měřicí projekční plocha, na níž je jasně vyznačena čára meze posuvu, aby bylo možno z fotografických záznamů zjistit, zda bylo splněno kritérium posuvu vpřed.

3.   SEDADLO

3.1   Sedadlo je konstruováno takto:

3.1.1

Pevné uchycené opěradlo, jehož rozměry jsou uvedeny v dodatku 1 této přílohy. Dolní a horní část je vyrobena z trubky o průměru 20 mm.

3.1.2

Pevný sedák, jehož rozměry jsou uvedeny v dodatku 1 k této příloze. Zadní část sedáku je vyrobena z tuhého plechu, jehož horní okraj je vyztužen trubkou o průměru 20 mm. Přední část sedáku je také vyztužena trubkou o průměru 20 mm.

3.1.3

K umožnění přístupu ke konzolám kotevních úchytů musí být v zadní části sedáku vytvořeny otvory, které jsou popsány v dodatku 1 této přílohy.

3.1.4

Šířka sedadla musí být 800 mm.

3.1.5

Opěradlo a sedák musí být pokryty polyuretanovou pěnou, jejíž vlastnosti jsou uvedeny v tabulce 1. Rozměry sedáku jsou uvedeny v dodatku 1 k této příloze.

Tabulka 1

Hustota podle ISO 485 (kg/m3)

43

Únosnost podle ISO 2439B (N)

 

p – 25 procent

125

p – 40 procent

155

Koeficient únosnosti podle ISO 3386 (kPa)

4

Prodloužení při přetržení podle ISO 1798 (%)

180

Pevnost v tahu podle ISO 1798 (kPa)

100

Trvalé přetvoření tlakem při zkoušce podle ISO 1856 (%)

3

3.1.6

Polyuretanová pěna musí být pokryta látkou chránící proti slunci, která je vyrobena z polyakrylátového vlákna s vlastnostmi uvedenými v tabulce 2.

Tabulka 2

Specifická hmotnost (g/m2)

290

Pevnost v tahu podle DIN 53587 na zkušebním vzorku šířky 50 mm:

 

v podélném směru (kg):

120

v příčném směru (kg):

80

3.1.7

Potah sedadla a opěradla (1)

3.1.7.1   Pěnový sedák je vyroben z pěnového bloku (800 × 575 × 135 mm) tak, že jeho tvar (viz obrázek 1 dodatku 1 k této příloze) odpovídá tvaru spodní hliníkové desky podle obrázku 2 dodatku 1 této přílohy.

3.1.7.2   Do spodní desky je vyvrtáno šest otvorů tak, aby mohla být přišroubována na zkušební vozík. Otvory jsou vyvrtány podél nejdelší strany desky po třech na každé straně a jejich poloha závisí na konstrukci vozíku. Do otvorů se vloží šest šroubů. Doporučuje se šrouby přilepit na desku vhodným lepidlem. Potom se šrouby přitáhnou maticemi.

3.1.7.3   Potahový materiál (1 250 × 1 200 mm, viz obrázek 3 dodatku 1 k této příloze) se ustřihne kolmo k šířce tak, aby nebylo možné materiál po potažení přeložit. Mezi okraji potahového materiálu by měla vzniknout mezera přibližně 100 mm. Materiál se proto ustřihne na délku přibližně 1 200 mm.

3.1.7.4   Potahový materiál se označí kolmo k šířce dvěma čarami. Čáry se vyznačí ve vzdálenosti 375 mm od střednice potahového materiálu. (Viz obrázek 3 dodatku 1 k této příloze)

3.1.7.5   Pěnový sedák se umístí spodní stranou vzhůru na potah, se spodní hliníkovou deskou nahoře.

3.1.7.6   Potah se na obou bocích napne, až se označené čáry dostanou na hranu hliníkové desky. U každého šroubu se potah částečně nařízne a přetáhne přes šrouby.

3.1.7.7   V místě drážek ve spodní desce a v pěně se potah nařízne.

3.1.7.8   Potah se nalepí na hliníkovou desku pružným lepidlem. Matice se před nalepením odšroubují.

3.1.7.9   Volné části potahového materiálu na bocích se přehnou na desku a také se přilepí.

3.1.7.10   Volné části potahového materiálu v drážkách se přehnou dovnitř a přilepí se pevnou páskou.

3.1.7.11   Pružné lepidlo musí schnout nejméně 12 hodin.

3.1.7.12   Opěradlo sedadla se pokryje přesně stejným způsobem jako sedák, pouze čáry na potahovém materiálu (1 250 × 850 mm) se vyznačí ve vzdálenosti 320 mm od střednice materiálu.

3.1.8

Čára Cr je totožná s průsečnicí mezi horní rovinou sedáku a přední rovinou opěradla sedadla.

3.2   Zkouška zařízení směřujících dozadu

3.2.1   Na vozík se připevní zvláštní rám k podepření dětského zádržného systému, jak je znázorněno na obrázku 1.

3.2.2   Na vozík se připevní ocelová trubka, která při zatížení 5 000 N ± 50 N působícím vodorovně na střed trubky nevyvolá posuv větší než 2 mm.

3.2.3   Trubka má rozměr 500 × 100 × 90 mm.

Obrázek 1

Uspořádání ke zkoušení zařízení směřujícího dozadu

Image 26

Text obrazu

3.3   Podlahová část vozíku

3.3.1   Podlahová část vozíku je vyrobena z ploché kovové desky jednotné tloušťky a z jediného materiálu, viz obrázek 2 v dodatku 3 k této příloze.

3.3.1.1   Podlahová část vozíku je k němu pevně namontována. Výška podlahové části vozíku vzhledem k projekčnímu bodu na ose Cr, rozměr X (2) na obrázku 2, se nastaví tak, aby splňovala požadavky bodu 7.1.4.1.9.

3.3.1.2   Podlahová část vozíku se navrhne tak, aby tvrdost povrchu nebyla pod úrovní 120 HB podle normy EN ISO 6506-1:1999.

3.3.1.3   Podlahová část vozíku musí být odolná vůči soustředěnému svislému tlaku 5 kN, aniž by došlo ke svislému pohybu o více než 2 mm vzhledem k ose Cr či k jakémukoli trvalému poškození.

3.3.1.4   Podlahová část vozíku má povrchovou hrubost nepřevyšující hodnotu Ra 6,3 podle normy ISO 4287:1997.

3.3.1.5   Podlahová část vozíku se navrhne tak, aby po dynamické zkoušce dětského zádržného systému podle tohoto předpisu nevzniklo žádné trvalé poškození.

4.   BRZDNÉ ZAŘÍZENÍ

4.1   Toto zařízení se skládá z dvou shodných rovnoběžně uspořádaných tlumičů nárazu.

4.2   Je-li to nutné, použije se pro každé zvýšení jmenovité hmotnosti o 200 kg jeden další tlumič. Každý tlumič se skládá:

4.2.1

z vnějšího pláště tvořeného ocelovou trubkou;

4.2.2

polyuretanové trubice pohlcující energii;

4.2.3

leštěné ocelové hlavice ve tvaru olivy, vnikající do tlumiče, a

4.2.4

tyče a nárazové desky.

4.3   Rozměry jednotlivých částí tohoto tlumiče jsou vyznačeny na schématu uvedeném v dodatku 2 k této příloze.

4.4   Vlastnosti tlumicího materiálu jsou uvedeny v tabulce 3 a tabulce 4 této přílohy.

4.5   Dříve, než se úplné brzdné zařízení použije ke kalibračním zkouškám popsaným v příloze 7 tohoto předpisu, musí se udržovat po dobu nejméně 12 hodin při teplotě od 15 °C do 25 °C. Brzdné zařízení musí při zkoušce každého typu splňovat požadavky na vlastnosti stanovené v dodatcích 1 a 2 k příloze 7. U dynamických zkoušek dětského zádržného systému musí být úplné brzdné zařízení udržováno po dobu nejméně 12 hodin při stejné teplotě, s dovolenou odchylkou ± 2 °C, jako u kalibrační zkoušky. Jakékoli jiné zařízení vedoucí k rovnocenným výsledkům je přípustné.

Tabulka 3

Vlastnosti tlumicího materiálu „A“  (3)

(Metoda ASTM D 735, pokud není uvedeno jinak.)

Tvrdost A podle Shoreho:

95 ± 2 při teplotě 20 °C ± 5 °C

Mez pevnosti:

Ro ≥ 350 kg/cm2

Nejmenší poměrné prodloužení:

Ao ≥ 400 %

Modul

při poměrném prodloužení 100 %:

≥ 110 kg/cm2

při poměrném prodloužení 300 %:

≥ 240 kg/cm2

Křehkost při nízkých teplotách (metoda podle ASTM D 736): 5 hodin při – 55 °C

Trvalá deformace tlakem (metoda B): 22 hodin při 70 °C ≤ 45 %

Hustota při 25 °C:

1,05 až 1,10

Stárnutí na vzduchu (metoda ASTM D 573):

70 hodin při 100 °C:

Tvrdost podle Shoreho: maximální odchylka ± 3

 

mez pevnosti: pokles < 10 % hodnoty Ro

 

prodloužení: pokles < 10 % hodnoty Ao

 

hmotnost: pokles < 1 %

Ponoření do oleje (metoda ASTM, olej č. 1)

70 hodin při 100 °C:

Tvrdost podle Shoreho: maximální odchylka ± 4

 

mez pevnosti: pokles < 15 % hodnoty Ro

 

prodloužení: pokles < 10 % hodnoty Ao

 

objem: nabobtnání < 5 %

Ponoření do oleje (metoda ASTM, olej č. 3)

70 hodin při 100 °C:

mez pevnosti: pokles < 15 % hodnoty Ro

 

prodloužení: pokles < 15 % hodnoty Ao

 

objem: nabobtnání < 20 %

Ponoření do destilované vody:

 

mez pevnosti: pokles < 35 % hodnoty Ro

1 týden při 70 °C:

 

 

prodloužení: nárůst < 20 % hodnoty Ao


Tabulka 4

Vlastnosti tlumicího materiálu „B“

(Metoda ASTM 2000 (1980), pokud není uvedeno jinak.)

Tvrdost A podle Shoreho:

88 ± 2 při teplotě 20 °C ± 5 °C

Mez pevnosti:

Ro ≥ 300 kg/cm2

Nejmenší poměrné prodloužení:

Ao ≥ 400 %

Modul

při poměrném prodloužení 100 %:

≥ 70 kg/cm2

při poměrném prodloužení 300 %:

≥ 130 kg/cm2

Křehkost při nízkých teplotách (metoda podle ASTM D 736): 5 hodin při – 55 °C

Trvalá deformace tlakem (metoda B): 22 hodin při 70 °C ≤ 45 %

Hustota při 25 °C:

1,08 až 1,12

Stárnutí na vzduchu (metoda ASTM D 573 (1981)):

70 hodin při 100 °C:

Tvrdost podle Shoreho: maximální odchylka ± 3

 

mez pevnosti: pokles < 10 % hodnoty Ro

 

prodloužení: pokles < 10 % hodnoty Ao

 

hmotnost: pokles < 1 %

Ponoření do oleje (metoda ASTM D 471 (1979), olej č. 1):

70 hodin při 100 °C:

Tvrdost podle Shoreho: maximální odchylka ± 4

 

mez pevnosti: pokles < 15 % hodnoty Ro

 

prodloužení: pokles < 10 % hodnoty Ao

 

objem: nabobtnání < 5 %

Ponoření do oleje (metoda ASTM D 471 (1979), olej č. 3):

70 hodin při 100 °C:

mez pevnosti: pokles < 15 % hodnoty Ro

 

prodloužení: pokles < 15 % hodnoty Ao

 

objem: nabobtnání < 20 %

Ponoření do destilované vody:

 

mez pevnosti: pokles < 35 % hodnoty Ro

1 týden při 70 °C:

 

 

prodloužení: nárůst < 20 % hodnoty Ao


(1)  Specifikace materiálů použitých u tohoto postupu lze získat od TNO (Výzkumný ústav silničních vozidel), Schoemakerstraat 97, 2628 VK Delft, Nizozemsko.

(2)  Rozměr X je 210 mm s rozpětím pro seřízení ± 70 mm.

(3)  1 Příslušnou normu ASTM lze získat na adrese: ASTM, 1916 Race Street, Philadelphia, PA 19 103, Spojené státy americké.

Dodatek 1

Obrázek 1

Rozměry sedadla a sedáků

Image 27

Text obrazu

Obrázek 2

Rozměry spodní hliníkové desky

Image 28

Text obrazu

Obrázek 3

Rozměry potahového materiálu

Image 29

Text obrazu

Obrázek 4

Trojrozměrný pohled na sedadlo

Image 30

Dodatek 2

BRZDNÉ ZAŘÍZENÍ

ROZMĚRY PRO ČELNÍ NÁRAZ (V MM)

Obrázek 1

Image 31

Text obrazu

Obrázek 1a

Materiál A

Image 32

Obrázek 1b

Materiál B

Image 33

Obrázek 2

Tělísko tvaru olivy, které je částí brzdného zařízení

Image 34

Obrázek 3

Tělísko tvaru olivy, které je částí brzdného zařízení

Image 35

Obrázek 4

Brzdné zařízení (sestava)

Náraz zezadu

rozměry v mm

Image 36

Text obrazu

Obrázek 5

Brzdné zařízení

polyuretanová trubice

Náraz zezadu

rozměry v mm

Image 37

Text obrazu

Dodatek 3

USPOŘÁDÁNÍ A POUŽÍVÁNÍ KOTEVNÍCH ÚCHYTŮ NA ZKUŠEBNÍM VOZÍKU

1.   Kotevní úchyty musí být rozmístěny, jak je znázorněno na níže uvedeném obrázku.

Při uchycování normalizovaného upevňovacího kování do kotevních úchytů v bodech A a B nebo B0 se kování připevní šroubem v příčném vodorovném směru vzhledem k povrchu nakloněnému dovnitř a bude se moci volně otáčet kolem své osy.

2.   Dětský zádržný systém kategorií „univerzální“ a „omezená“ musí používat následující kotevní body:

2.1

pro dětské zádržné systémy používající břišní pásy: body A a B;

2.2

pro dětské zádržné systémy používající břišní a diagonální pásy: body A, BO a C.

2.3

pro dětské zádržné systémy používající úchyt ISOFIX: nejzadnější body H1 a H2.

3.   Kotevní úchyty A, B a/nebo (nejzadnější) H1 H2 a D se používají pro dětské zádržné systémy kategorie „polouniverzální“, mající jen jeden přídavný horní kotevní úchyt.

4.   Kotevní úchyty A, B a/nebo (nejzadnější) H1 H2, E a F se používají pro dětské zádržné systémy kategorie „polouniverzální“, mající jen jeden přídavný horní kotevní úchyt.

5.   Kotevní úchyty R1, R2, R3, R4 a R5 jsou přídavná ukotvení pro dozadu směřující dětské zádržné systémy kategorie „polouniverzální“, mající jeden nebo více přídavných kotevních úchytů (viz bod 8.1.3.5.3 tohoto předpisu).

6.   S výjimkou bodu C (který představuje polohu průvlaku na sloupku), body, které odpovídají uspořádání kotevních úchytů, označují polohu připevnění konců pásu k vozíku, popřípadě k snímači zatížení. Nosná konstrukce kotevních úchytů musí být tuhá. Horní kotevní úchyt se nesmí v podélném směru posunout o více než 0,2 mm, působí-li se na něj v tomto směru zatížením 980 N. Vozík musí být konstruován tak, aby při zkoušce nedošlo k trvalé deformaci částí nesoucích kotevních úchyty.

7.   Pro brašny na přenášení dítěte ve skupině 0 lze použít buď bod A1 a/nebo bod B1 podle specifikace výrobce zádržných systémů. Body A1 a B1 jsou umístěny na příčné přímce procházející bodem R1 ve vzdálenosti 350 mm od R1.

8.   Pro zkoušení dětských zádržných systémů kategorií „univerzální“ a „omezená“ se nainstaluje na zkušební sedadlo normalizovaný pás s navíječem podle přílohy 13. Popruh použitý mezi navíječem a upevňovacím kováním A1 normalizovaného bezpečnostního pásu se pro každou dynamickou zkoušku obnoví.

9.   Pro zkoušení dětských zádržných systémů s horním upínáním se použijí kotevní úchyty G1 nebo G2.

10.   U dětských zádržných systémů používajících podpěru vybere technická zkušebna kotevní úchyty, které se použijí podle bodů 2, 3, 4 nebo 5 výše, a podpěra se nastaví podle bodu 7.1.4.1.9 tohoto předpisu.

Obrázek 1

Image 38

Text obrazu

Obrázek 2

Plocha podlahy je šrafována.

Image 39

Text obrazu

Obrázek 3

Image 40

Text obrazu

PŘÍLOHA 7

KŘIVKA ZPOMALENÍ NEBO ZRYCHLENÍ VOZÍKU V ZÁVISLOSTI NA ČASE

Ve všech případech musí postupy kalibrace a měření odpovídat postupům stanoveným v mezinárodní normě ISO 6487:2002; měřicí zařízení musí odpovídat specifikaci datového kanálu s třídou kmitočtu kanálu (CFC) 60.

Dodatek 1

KŘIVKA ZPOMALENÍ NEBO ZRYCHLENÍ VOZÍKU V ZÁVISLOSTI NA ČASE

Čelní náraz

Definice jednotlivých křivek

Čas (ms)

Zrychlení (g)

Dolní křivka

Zrychlení (g)

Horní křivka

0

10

20

0

50

20

28

65

20

80

28

100

0

120

0

Čelní náraz podle předpisu č. 44

Image 41

zrychlení/zpomalení (g)

čas (ms)

110

105

115

100

95

120

5

90

85

80

75

70

65

60

55

50

45

40

35

30

25

20

15

10

0

15,0

25,0

20,0

30,0

10,0

0,0

5,0

nízké

vysoké

Doplňkový segment (viz bod 8.1.3.1.1.3.2 tohoto předpisu) se použije jen u zařízení pracujícího se zrychlením.

Dodatek 2

KŘIVKA ZPOMALENÍ NEBO ZRYCHLENÍ VOZÍKU V ZÁVISLOSTI NA ČASE

Náraz zezadu

Definice jednotlivých křivek

Čas (ms)

Zrychlení (g)

Dolní křivka

Zrychlení (g)

Horní křivka

0

21

10

0

 

10

7

20

14

37

14

52

7

52

0

 

70

21

70

0

Náraz zezadu podle předpisu č. 44

Image 42

zrychlení/zpomalení (g)

7,0

14,0

21,0

35

40

45

50

55

60

65

70

0

5

10

15

20

25

30

čas (ms)

0,0

28,0

nízké

vysoké

Doplňkový segment (viz bod 8.1.3.1.1.3.2 tohoto předpisu) se použije jen u zařízení pracujícího se zrychlením.


PŘÍLOHA 8

POPIS FIGURÍN

1.   OBECNĚ

1.1   Figuríny předepsané v tomto předpisu jsou popsány v dodatcích 1 až 3 této přílohy a v technické dokumentaci vypracované v TNO (Výzkumný ústav silničních vozidel), Schoemakerstraat 97, 2628 VK Delft, Nizozemsko.

1.2   Jiné figuríny lze použít za předpokladu, že:

1.2.1

jejich rovnocennost může být uspokojivě prokázána schvalovacímu orgánu a

1.2.2

jejich použití je zaznamenáno ve zkušebním protokolu a ve formuláři sdělení podle přílohy 1 tohoto předpisu.

Dodatek 1

POPIS FIGURÍN DĚTÍ VE VĚKU 9 MĚSÍCŮ A 3, 6 A 10 ROKŮ

1.   OBECNĚ

Rozměry a hmotnosti níže popsaných figurín jsou založeny na antropometrii 50. percentilu dětí ve věku 9 měsíců a 3, 6 a 10 roků.

1.2   Figuríny se skládají z kovové a polyesterové kostry s polyuretanovými odlitky částí těla.

1.3   Schematický nákres figuríny naleznete na obrázku 9.

2.   KONSTRUKCE

2.1   Hlava

2.1.1   Hlava je zhotovena z polyuretanu a vyztužena kovovými pásy. Uvnitř hlavy je možno instalovat měřicí zařízení na polyamidovém bloku v těžišti.

2.2   Obratle

2.2.1   Krční obratle

2.2.1.1   Krk je zhotoven z pěti polyuretanových prstenců s jádrem z polyamidových prvků. Blok atlas-axis je zhotoven z polyamidu.

2.2.2   Bederní obratle

2.2.2.1   Pět bederních obratlů je zhotoveno z polyamidu.

2.3   Hrudník

2.3.1   Kostra hrudníku se skládá z rámu z ocelových trubek, k němuž jsou připevněny ramenní klouby. Páteř se skládá z ocelového lana se čtyřmi koncovkami se závity.

2.3.2   Kostra je potažena polyuretanem. Měřicí zařízení může být uloženo v dutině hrudníku.

2.4   Končetiny

2.4.1   Horní a dolní končetiny jsou rovněž zhotoveny z polyuretanu vyztuženého kovovými prvky v podobě čtyřhranných trubek, pásů a desek. Kolena a lokty jsou opatřeny seřiditelnými kloubovými spoji. Paže a stehna jsou připojeny seřiditelnými kulovými klouby.

2.5   Pánev

2.5.1   Pánev je zhotovena z polyesteru vyztuženého skleněnými vlákny a rovněž potažena polyuretanem.

2.5.2   Tvar horní části pánve, který je důležitý pro určení citlivosti na zatížení břicha, je co nejvíce přizpůsoben tvaru dětské pánve.

2.5.3   Kyčelní klouby jsou umístěny přímo pod pánví.

2.6   Montáž figuríny

2.6.1   Krk-hrudník-pánev

2.6.1.1   Bederní obratle a pánev jsou našroubovány na ocelové lano a jejich napnutí je seřizováno maticí. Krční obratle jsou namontovány a seřizovány stejným způsobem. Jelikož se ocelové lano nesmí v hrudníku volně pohybovat, nesmí být možné seřizovat napnutí bederních obratlů od krku a naopak.

2.6.2   Hlava-krk

2.6.2.1   Hlava se může smontovat s krkem a seřizovat svorníkem s maticí procházejícím blokem atlas-axis.

2.6.3   Trup-končetiny

2.6.3.1   Horní a dolní končetiny se mohou připevnit k trupu a seřizovat pomocí kulových kloubů.

2.6.3.2   U kloubů horních končetin jsou koule spojeny s trupem; u kloubů dolních končetin jsou spojeny s dolními končetinami.

3.   HLAVNÍ PARAMETRY

3.1   Hmotnost

Tabulka 1

Konstrukční díl

Hmotnost v kg podle věkových skupin

9 měsíců

3 roky

6 let

10 let

Hlava + krk

2,20 ± 0,10

2,70 ± 0,10

3,45 ± 0,10

3,60 ± 0,10

Trup

3,40 ± 0,10

5,80 ± 0,15

8,45 ± 0,20

12,30 ± 0,30

Horní část paže (2×)

0,70 ± 0,05

1,10 ± 0,05

1,85 ± 0,10

2,00 ± 0,10

Dolní část paže (2×)

0,45 ± 0,05

0,70 ± 0,05

1,15 ± 0,05

1,60 ± 0,10

Horní část nohy (2×)

1,40 ± 0,05

3,00 ± 0,10

4,10 ± 0,15

7,50 ± 0,15

Dolní část nohy (2×)

0,85 ± 0,05

1,70 ± 0,10

3,00 ± 0,10

5,00 ± 0,15

Celkem

9,00 ± 0,20

15,00 ± 0,30

22,00 ± 0,50

32,00 ± 0,70

3.2   Základní rozměry

3.2.1   Základní rozměry podle obrázku 1 této přílohy jsou uvedeny v tabulce 2.

Obrázek 1

Základní rozměry figuríny

Image 43

Tabulka 2

Č.

Rozměry

Rozměry v mm podle věkových skupin

9 měsíců

3 roky

6 let

10 let

1

Zadní strana hýždí – přední strana kolene

195

334

378

456

2

Od zadní části hýždí k podkolenní jamce, vsedě

145

262

312

376

3

Od těžiště figuríny k sedadlu

180

190

190

200

4

Obvod hrudníku

440

510

580

660

5

Hloubka hrudníku

102

125

135

142

6

Vzdálenost mezi lopatkami

170

215

250

295

7

Šířka hlavy

125

137

141

141

8

Délka hlavy

166

174

175

181

9

Obvod kyčle, vsedě

510

590

668

780

10

Obvod kyčle, vstoje (není znázorněno)

470

550

628

740

11

Hloubka kyčlí, vsedě

125

147

168

180

12

Šířka kyčlí, vsedě

166

206

229

255

13

Šířka krku

60

71

79

89

14

Od lokte k povrchu sedáku

135

153

155

186

15

Šířka v ramenou

216

249

295

345

16

Výška očí (vsedě)

350

460

536

625

17

Výška vsedě

450

560

636

725

18

Výška ramene, vsedě

280

335

403

483

19

Od chodidla k podkolenní jamce, vsedě

125

205

283

355

20

Výška těla (není znázorněna)

708

980

1 166

1 376

21

Výška stehna, vsedě

70

85

95

106

4.   SEŘÍZENÍ KLOUBŮ

4.1   Obecně

4.1.1   Aby se dosáhlo opakovatelnosti výsledků při používání figurín, je nutné stanovit a seřizovat tření v jednotlivých kloubech, napětí v krčním a bederním lanu a tuhost břišní vložky.

4.2   Seřizování krčního lana

4.2.1   Trup položte zády na vodorovnou plochu.

4.2.2   Připevněte úplnou soupravu krku bez hlavy.

4.2.3   Utáhněte napínací matici na bloku atlas-axis.

4.2.4   Protáhněte vhodnou tyč nebo svorník blokem atlas-axis.

4.2.5   Povolujte napínací matici, až blok atlas-axis za působení zatížení 50 N na tyč nebo šroub procházející blokem atlas-axis směřujícího dolů poklesne o10 mm ± 1 mm (viz obrázek 2).

Obrázek 2

Image 44

4.3   Kloub atlas-axis

4.3.1   Trup položte zády na vodorovnou plochu.

4.3.2   Připevněte úplnou soupravu krku a hlavy.

4.3.3   Utáhněte šroub se seřizovací maticí procházející hlavou a blokem atlas-axis, když je hlava ve vodorovné poloze.

4.3.4   Povolujte seřizovací matici, až se hlava začne pohybovat (viz obrázek 3).

Obrázek 3

Image 45

4.4   Kyčelní kloub

4.4.1   Položte pánev její přední částí na vodorovnou plochu.

4.4.2   Připevněte horní část nohy bez dolní části nohy.

4.4.3   Utáhněte seřizovací matici, přičemž horní část nohy je ve vodorovné poloze.

4.4.4   Povolujte seřizovací matici, až se horní část nohy začne pohybovat.

4.4.5   Kyčelní klouby je třeba v počáteční fázi často kontrolovat vzhledem k problémům se „záběhem“ (viz obrázek 4).

Obrázek 4

Image 46

4.5   Kolenní kloub

4.5.1   Umístěte horní část nohy do vodorovné polohy.

4.5.2   Připevněte dolní část nohy.

4.5.3   Utáhněte seřizovací matici kolenního kloubu, přičemž dolní část nohy je ve vodorovné poloze.

4.5.4   Povolujte seřizovací matici, až se dolní část nohy začne pohybovat (viz obrázek 5).

Obrázek 5

Image 47

4.6   Ramenní kloub

4.6.1   Uveďte trup do vzpřímené polohy.

4.6.2   Připevněte horní část paže bez dolní části paže.

4.6.3   Utáhněte seřizovací matice ramenního kloubu, přičemž horní část paže je ve vodorovné poloze.

4.6.4   Povolujte seřizovací matice, až se horní část paže začne pohybovat (viz obrázek 6).

4.6.5   Ramenní klouby je třeba v počáteční fázi často kontrolovat vzhledem k problémům se „záběhem“.

Obrázek 6

Image 48

4.7   Loketní kloub

4.7.1   Uveďte paži do svislé polohy.

4.7.2   Připevněte dolní část paže.

4.7.3   Utáhněte seřizovací matici loketního kloubu, přičemž dolní část paže je ve vodorovné poloze.

4.7.4   Povolujte seřizovací matici, až se dolní část paže začne pohybovat (viz obrázek 7).

Obrázek 7

Image 49

4.8   Bederní lano

4.8.1   Smontujte horní část trupu, bederní obratle, dolní část trupu, břišní vložku, lano a pružinu.

4.8.2   Utahujte matici k seřizování lana v dolní části trupu, až je pružina stlačena na 2/3 své nezatížené délky (viz obrázek 8).

Obrázek 8

Image 50

4.9   Kalibrace břišní vložky

4.9.1   Obecně

4.9.1.1   Zkouška se provádí pomocí vhodného napínacího stroje.

4.9.2   Břišní vložka se položí na tuhý blok stejné délky a šířky jako má bederní páteř. Tloušťka tohoto bloku musí být vůči tloušťce páteře nejméně dvojnásobná (viz obrázek 9).

4.9.3   Působí se počátečním zatížením 20 N.

4.9.4   Působí se konstantním zatížením 50 N.

4.9.5   Vychýlení břišní vložky po 2 minutách musí být:

u figuríny pro

 

9 měsíců: 11,5 mm ± 2,0 mm

 

3 roky: 11,5 mm ± 2,0 mm

 

6 let: 13,0 mm ± 2,0 mm

 

10 let: 13,0 mm ± 2,0 mm

Obrázek 9

Image 51

5.   PŘÍSTROJE

5.1   Obecně

5.1.1   Kalibrační a měřicí postupy jsou založeny na mezinárodní normě ISO 6487 (1980).

5.2   Instalace akcelerometru v hrudníku

Akcelerometr se nainstaluje do chráněné dutiny v hrudníku.

5.3   Indikace průniku do břicha

5.3.1   Na přední část bederních obratlů se tenkou lepicí páskou svisle připevní vzorek z modelovací hmoty.

5.3.2   Deformace modelovací hmoty nemusí nutně znamenat, že došlo k průniku.

5.3.3   Vzorky z modelovací hmoty musí mít stejnou délku a šířku jako bederní páteř; tloušťka vzorků musí být 25 mm ± 2 mm.

5.3.4   Smí se použít jen modelovací hmota dodaná s figurínami.

5.3.5   Teplota modelovací hmoty při zkoušce musí být 30 °C ± 5 °C.

Dodatek 2

POPIS FIGURÍNY „NOVOROZENCE“

Figurína se skládá z hlavy, trupu, horních a dolních končetin, které tvoří jeden celek. Trup, horní a dolní končetiny tvoří jednolitý výlisek ze Sorbothanu pokrytý kůží z PVC, který má pružnou ocelovou páteř. Hlavu tvoří výlisek z polyuretanové pěny, která je pokrytá kůží z PVC a je trvale připevněna k trupu. Figurína je oblečena do přiléhavé elastické soupravy z bavlny a polyesteru.

Rozměry a rozložení hmotnosti figuríny odpovídají 50. percentilu novorozenců a jsou uvedeny v tabulce 1 a 2 a na obrázku 1.

Tabulka 1

Základní rozměry figuríny „novorozence“

Rozměry

mm

Rozměry

mm

A

Od hýždí k temenu

345

E

Šířka v ramenou

150

B

Od hýždí k chodidlu (s nataženou nohou)

250

F

Šířka hrudníku

105

G

Hloubka hrudníku

100

C

Šířka hlavy

105

H

Šířka v kyčlích

105

D

Hloubka hlavy

125

I

Vzdálenost těžiště od vrcholu hlavy

235


Tabulka 2

Rozložení hmotnosti figuríny „novorozence“  (*1)

Hlava a krk

0,7 kg

Trup

1,1 kg

Paže

0,5 kg

Nohy

1,1 kg

Celková hmotnost

3,4 kg

Obrázek 1

Kalibrace figuríny novorozence

Image 52

1.   TUHOST RAMENOU

1.1   Položte figurínu na záda na vodorovnou plochu a podepřete trup na jedné straně, aby se nehýbal. (Obrázek 2)

1.2   Pístem s plochým čelem o průměru 40 mm působte zatížením 150 N vodorovně ve směru kolmém ke svislé ose figuríny. Osa pístu musí směřovat do středu ramene figuríny a procházet bodem A na rameni (viz obrázek 2). Boční odchylka pístu od počátečního bodu styku s paží musí být mezi 30 a 50 mm.

1.3   Opakujte na druhém rameni – podpěru dejte na druhou stranu.

2.   TUHOST KLOUBU NOHY

2.1   Položte figurínu zády na vodorovnou plochu (obrázek 3) a svažte popruhem dolní části nohou tak, aby se vnitřní strany kolen vzájemně dotýkaly.

2.2   Na kolena působte svislým zatížením pomocí pístu s plochým čelem o rozměrech 35 × 95 mm, přičemž osa pístu prochází nejvyšším bodem kolen.

2.3   Působte na píst dostatečnou silou, aby došlo k ohýbání v kyčlích, dokud čelo pístu nedosáhne výšky 85 mm nad rovinou podložky. Tato síla musí být v rozmezí od 30 N do 70 N. Zajistěte, aby se při zkoušce dolní končetiny nedotýkaly žádného povrchu.

3.   TEPLOTA

Kalibrace se provádí při teplotě mezi 15 °C a 30 °C.

Obrázek 2

Image 53

Obrázek 3

Image 54

(*1)  Tloušťka kůže z PVC musí být 1 mm + 0,5. 0

Hustota musí být 0,865 ± 0,1.

Dodatek 3

POPIS FIGURÍNY DÍTĚTE VE VĚKU 18 MĚSÍCŮ

1.   OBECNĚ

1.1   Rozměry a hmotnosti figuríny jsou založeny na antropometrii 50. percentilu dětí ve věku 18 měsíců.

2.   KONSTRUKCE

2.1   Hlava

2.1.1   Hlava sestává z polotuhé plastové lebky pokryté pokožkou. V lebce je ponechána dutina, která umožňuje montáž (volitelných) měřicích přístrojů.

2.2   Krk

2.2.1   Krk sestává ze tří částí:

2.2.2

tuhý pryžový sloupec;

2.2.3

nastavitelný kloub OC na vrcholu pryžového sloupce, který umožňuje rotaci s nastavitelným třením okolo příčné osy;

2.2.4

kulový nestavitelný kloub na základně krku.

2.3   Trup

2.3.1   Trup sestává z plastové kostry pokryté systémem svalovina/pokožka. V trupu jsou vytvořeny prostory před kostrou, které se plní pěnou, aby bylo dosaženo správné tuhosti hrudníku. V zadní části trupu je dutina, která umožňuje montáž měřicích přístrojů.

2.4   Břicho

2.4.1   Břicho figuríny je vytvořeno jedním deformovatelným prvkem, který se vkládá do otvoru mezi hrudníkem a pánví.

2.5   Bederní páteř

2.5.1   Bederní páteř sestává z pryžového sloupce, který se montuje mezi kostru hrudníku a pánev. Tuhost bederní páteře je dána napnutím kovového lana, které prochází dutým středem pryžového sloupce.

2.6   Pánev

2.6.1   Pánev je vyrobena z polotuhého plastu a je vytvarována do tvaru dětské pánve. Je pokryta systémem svalovina/pokožka, který simuluje svalovinu/pokožku v okolí pánve a hýždí.

2.7   Kyčelní kloub

2.7.1   Kyčelní klouby jsou umístěny na spodní části pánve. Kloub umožňuje rotaci podél příčné osy, jakož i rotaci podél osy svírající pravý úhel s příčnou osou pomocí kardanového kloubu. Tření při pohybu okolo těchto obou os je nastavitelné.

2.8   Kolenní kloub

2.8.1   Kolenní kloub umožňuje skrčení a natažení dolní části nohy s nastavitelným třením.

2.9   Ramenní kloub

2.9.1   Ramenní klouby jsou umístěny na kostře hrudníku. Západkové dorazy umožňují nastavení paže do dvou výchozích poloh.

2.10   Loketní kloub

2.10.1   Loketní kloub umožňuje natažení a skrčení dolní části paže. Západkové dorazy umožňují nastavení dolní části paže do dvou výchozích poloh.

2.11   Montáž figuríny

2.11.1   Lano páteře se namontuje do bederní páteře.

2.11.2   Bederní páteř se namontuje do kostry mezi pánev a hrudní páteř.

2.11.3   Břišní vložka se vloží mezi hrudník a pánev.

2.11.4   Krk se namontuje na vršek hrudníku.

2.11.5   Hlava se namontuje na vršek krku pomocí styčné desky.

2.11.6   Namontují se horní a dolní končetiny.

3.   HLAVNÍ PARAMETRY

3.1   Hmotnost

Tabulka 1

Rozložení hmotnosti figuríny osmnáctiměsíčního dítěte

Konstrukční díl

Hmotnost (kg)

Hlava + krk

2,73

Trup

5,06

Horní část paže

0,27

Dolní část paže

0,25

Horní část nohy

0,61

Dolní část nohy

0,48

Celková hmotnost

11,01

3.2   Základní rozměry

3.2.1   Základní rozměry vyznačené na obrázku 1 této přílohy (znázorněném níže) jsou uvedeny v tabulce 2.

Obrázek 1

Základní rozměry figuríny osmnáctiměsíčního dítěte

Image 55

Tabulka 2

Č.

Rozměry

Hodnota (mm)

1

Od zadní části hýždí k přední části kolenou

239

2

Od zadní části hýždí k podkolenní jamce, vsedě

201

3

Od těžiště figuríny k sedadlu

193

4

Obvod hrudníku

474

5

Hloubka hrudníku

113

7

Šířka hlavy

124

8

Délka hlavy

160

9

Obvod kyčle, vsedě

510

10

Obvod kyčle, vstoje (není znázorněno)

471

11

Hloubka kyčlí, vsedě

125

12

Šířka v kyčlích, vsedě

174

13

Šířka krku

65

14

Od lokte k povrchu sedáku

125

15

Šířka v ramenou

224

17

Výška vsedě

495 (*1)

18

Výška ramene, vsedě

305

19

Od chodidla k podkolenní jamce, vsedě

173

20

Výška těla (není znázorněna)

820 (*1)

21

Výška stehna, vsedě

66

4.   SEŘÍZENÍ KLOUBŮ

4.1   Obecně

4.1.1   K dosažení reprodukovatelných výsledků při použití figuríny je nezbytné seřídit tření v jednotlivých kloubech, napnutí bederní páteře a tuhost břišní vložky.

Před následujícím postupem se musí zkontrolovat všechny části, zda nejsou poškozeny.

4.2   Bederní páteř

4.2.1   Bederní páteř se kalibruje před namontováním do figuríny.

4.2.2   Připevněte spodní montážní desku bederní páteře ke zkušební sestavě tak, aby byla přední část bederní páteře umístěna dole (obrázek 2).

Obrázek 2

Image 56

4.2.3   Na horní montážní desku se působí silou 250 N směrem dolů. Výsledné posunutí směrem dolů musí být zaznamenáno mezi 1 a 2 sekundami od začátku působení síly a musí být 9 až 12 mm.

4.3   Břicho

4.3.1   Břišní vložku umístěte na tuhý blok, který má stejnou délku a šířku jako sloupec bederní páteře. Výška tohoto bloku musí být nejméně dvakrát větší než výška sloupce bederní páteře (obrázek 3).

4.3.2   Působí se počátečním zatížením 20 N.

4.3.3   Působí se konstantním zatížením 50 N.

4.3.4   Deformace břišní vložky po dvou minutách musí být 12 mm ± 2 mm.

Obrázek 3

Image 57

4.4   Seřízení krku

4.4.1   Úplný krk sestávající z pryžového sloupce, kulového kloubu a kloubu OC připevněte na svislý povrch tak, aby přední strana směřovala dolů (obrázek 4).

Obrázek 4

Image 58

4.4.2   Na osu kloubu OC se působí svislou silou 100 N. Kloub OC se musí posunout dolů o 22 mm ± 2 mm.

4.5   Kloub OC

4.5.1   Smontujte úplný krk a hlavu.

4.5.2   Trup položte zády na vodorovnou plochu.

4.5.3   Šrouby a seřizovací matici procházející hlavou a kloubem OC utahujte pomocí momentového klíče až do okamžiku, kdy se hlava nebude pohybovat vlastní tíhou.

4.6   Kyčel

4.6.1   K pánvi namontujte pouze horní část nohy bez dolní části nohy.

4.6.2   Umístěte horní část nohy do vodorovné polohy.

4.6.3   Tření působící na příčnou osu zvyšujte až do okamžiku, kdy se dolní končetina nebude moci pohybovat vlastní tíhou.

4.6.4   Umístěte horní část nohy do vodorovné polohy ve směru příčné osy.

4.6.5   Tření působící na kardanový kloub zvyšujte až do okamžiku, kdy se dolní končetina nebude moci pohybovat vlastní tíhou.

4.7   Koleno

4.7.1   Připevněte dolní část nohy k horní části nohy.

4.7.2   Horní i dolní část nohy umístěte do vodorovné polohy, horní část podepřete.

4.7.3   Seřizovací matici na koleně utahujte až do okamžiku, kdy se dolní část nohy nebude moci pohybovat vlastní tíhou.

4.8   Ramena

4.8.1   Natáhněte horní část paže a umístěte ji do nejvyšší polohy se západkou.

4.8.2   Západky v rameni je nutno opravit nebo vyměnit, pokud paže v této poloze nezůstává.

4.9   Loket

4.9.1   Umístěte horní část paže do nejnižší polohy se západkou a dolní část paže do nejvyšší polohy se západkou.

4.9.2   Západky v rameni je nutno opravit nebo vyměnit, pokud dolní část paže v této poloze nezůstává.

5.   PŘÍSTROJE

5.1   Obecně

5.1.1   Přestože byla učiněna opatření na vybavení figuríny osmnáctiměsíčního dítěte určitým počtem snímačů, je standardně vybavena náhradními závažími stejné velikosti a hmotnosti.

5.1.2   Postupy kalibrace a měření se musí provádět podle mezinárodní normy ISO 6487:1980.

5.2   Instalace akcelerometru v hrudníku

5.2.1   Akcelerometr se instaluje do dutiny v hrudníku. Montáž se provádí ze zadní strany figuríny.

5.3   Indikace průniku do břicha

5.3.1   Zda došlo k průniku do břicha, či nikoli, je nutno posoudit pomocí vysokorychlostní fotografie.


(*1)  Hýždě, záda a hlava figuríny se opírají o svislou plochu.


PŘÍLOHA 9

ZKOUŠKA ČELNÍM NÁRAZEM DO BARIÉRY

1.   ZAŘÍZENÍ, POSTUP A MĚŘICÍ PŘÍSTROJE

1.1   Zkušební prostor

Zkušební prostor musí mít dostatečnou plochu, aby se do něj vešla rozjezdová dráha, bariéra a technická zařízení potřebná pro zkoušku. Konečný úsek dráhy, přinejmenším 5 m před bariérou, musí být vodorovný, rovný a hladký.

1.2   Bariéra

Bariéru tvoří železobetonový blok, který je vpředu nejméně 3 metry široký a nejméně 1,5 metru vysoký. Překážka musí mít takovou tloušťku, aby vážila nejméně 70 tun. Čelní stěna musí být svislá, kolmá k ose jízdní dráhy a musí být pokryta překližkovými deskami o tloušťce 20 ± 1 mm v dobrém stavu. Bariéra musí být buď zakotvena v zemi, nebo uložena na zemi, v případě potřeby s přídavnými aretačními zařízeními, které by omezovaly její posouvání. Lze použít i bariéru s odlišnými vlastnostmi, musí však vést ke stejně přesvědčivým výsledkům.

1.3   Pohon vozidla

V okamžiku nárazu již vozidlo nesmí být vystaveno účinku jakéhokoli dalšího řídicího nebo hnacího zařízení. Na překážku naráží kolmo k nárazové stěně; maximální přípustné boční odchýlení svislé střednice přední části vozidla od svislé střednice nárazové stěny je ± 30 cm.

1.4   Stav vozidla

1.4.1   Zkoušené vozidlo musí být buď vybaveno všemi svými normálními součástmi a vybavením zahrnutými do jeho pohotovostní hmotnosti, nebo být v takovém stavu, aby splňovalo tento požadavek, pokud jde o součásti a vybavení týkající se prostoru pro cestující a rozložení provozní hmotnosti vozidla jako celku.

1.4.2   Je-li vozidlo poháněno vnějšími prostředky, musí být palivový systém naplněn nejméně na 90 % svého objemu buď palivem, nebo nehořlavou kapalinou, jejíž hustota a viskozita jsou blízké hodnotám normálně používaného paliva. Všechny ostatní systémy (nádržky na brzdovou kapalinu, chladič atd.) musí být prázdné.

1.4.3   Je-li vozidlo poháněno vlastním motorem, palivová nádrž musí být naplněna nejméně na 90 %. Všechny ostatní nádrže na kapalinu musí být plné.

1.4.4   Požaduje-li to výrobce, může technická zkušebna pověřená prováděním zkoušek dovolit, aby se téhož vozidla, jehož se používá pro zkoušky předepsané jinými předpisy (včetně zkoušek, jež mohou ovlivnit jeho nosnou konstrukci), užilo i pro zkoušky předepsané tímto předpisem.

1.5   Rychlost nárazu

Rychlost nárazu musí být 50 km/h + 0/–2 km/h. Jestliže se však zkouška provedla za vyšší rychlosti nárazu a vozidlo vyhovělo předepsaným podmínkám, zkouška se považuje za vyhovující.

1.6   Měřicí přístroje

Přístroj použitý pro záznam rychlosti uvedený v bodě 1.5 musí mít přesnost ± 1 %.


PŘÍLOHA 10

POSTUP ZKOUŠKY NÁRAZEM ZEZADU

1.   INSTALACE, POSTUP A MĚŘICÍ PŘÍSTROJE

1.1   Zkušební prostor

Zkušební prostor musí mít dostatečně velkou plochu, aby se do něj vešel hnací systém nárazového zařízení a aby umožňoval posunutí vozidla po nárazu a instalaci zkušebního zařízení. Část, v níž má dojít k nárazu a posunutí vozidla, musí být vodorovná. (Sklon naměřený na každé délce jednoho metru musí být menší než 3 %.)

1.2   Nárazové zařízení

1.2.1   Nárazové zařízení musí být zhotoveno z oceli a mít pevnou konstrukci.

1.2.2   Nárazová plocha musí být rovná, nejméně 2 500 mm široká a 800 mm vysoká. Její okraje musí být zaobleny poloměrem zakřivení v rozmezí od 40 mm do 50 mm. Musí být pokryta vrstvou překližky o tloušťce 20 ± 1 mm.

1.2.3   V okamžiku nárazu musí být splněny tyto požadavky:

1.2.3.1

nárazová plocha musí být svislá a kolmá k střední podélné rovině zasaženého vozidla;

1.2.3.2

směr pohybu nárazového zařízení musí být v podstatě vodorovný a rovnoběžný se střední podélnou rovinou zasaženého vozidla;

1.2.3.3

největší přípustné boční vychýlení střední svislice povrchu nárazového zařízení od střední podélné roviny naraženého vozidla je 300 mm. Kromě toho musí plocha nárazového zařízení zahrnovat celou šířku zasaženého vozidla;

1.2.3.4

světlá výška spodního okraje nárazové plochy od země musí být 175 ± 25 mm.

1.3   Pohon nárazového zařízení

Nárazové zařízení musí být buď připevněno k podvozku (pohyblivé bariéře), nebo být součástí kyvadla.

1.4   Zvláštní ustanovení platná při použití pohyblivé překážky

1.4.1   Pokud je nárazové zařízení připevněno na vozíku (pohyblivá překážka) přídržným prvkem, pak musí být takový prvek pevný a nesmí být možné, aby byl při nárazu zdeformován; podvozek se musí v okamžiku nárazu volně pohybovat a nesmí již být vystaven působení hnacího zařízení.

1.4.2   Celková hmotnost podvozku s nárazovým zařízením musí být 1 100 ± 20 kg.

1.5   Zvláštní ustanovení platná při použití kyvadla

1.5.1   Vzdálenost mezi středem nárazové plochy a osou otáčení kyvadla nesmí být menší než 5 m.

1.5.2   Nárazové těleso je volně zavěšeno na pevných ramenech, která jsou k němu řádně připevněna. Takto vytvořené kyvadlo se v podstatě nesmí deformovat nárazem.

1.5.3   Do kyvadla se zabuduje brzdné zařízení, aby se zabránilo případnému druhotnému nárazu nárazového zařízení do zkoušeného vozidla.

1.5.4   V okamžiku nárazu musí být rychlost středu nárazové části kyvadla v rozmezí od 30 km/h do 32 km/h.

1.5.5   Redukovaná hmotnost „mr“ ve středu nárazové části kyvadla je definována jako funkce celkové hmotnosti „m“, vzdálenosti „a“ (*1) mezi středem nárazové části a osou otáčení a vzdálenosti „l“ mezi středem těžiště a osou otáčení, a to podle následující rovnice:

Formula

1.5.6   Redukovaná hmotnost „mr“ musí být 1 100 ± 20 kg.

1.6   Obecná ustanovení týkající se hmotnosti a rychlosti nárazového zařízení

Byla-li zkouška provedena s vyšší rychlostí nárazu, než která je předepsána v bodě 1.5.4, a/nebo s hmotností větší, než je předepsáno v bodě 1.5.3 nebo 1.5.6, a vozidlo vyhovělo předepsaným požadavkům, zkouška se považuje za vyhovující.

1.7   Stav vozidla při zkoušce

Zkoušené vozidlo musí být buď vybaveno všemi normálními součástmi a vybavením, zahrnutými do jeho pohotovostní hmotnosti, nebo být v takovém stavu, aby splňovalo tento požadavek, pokud jde o rozložení pohotovostní hmotnosti vozidla jako celku.

1.8   Úplné vozidlo s dětským zádržným systémem nainstalovaným podle montážních pokynů se postaví na tvrdý, plochý a vodorovný povrch, s uvolněnou ruční brzdou a nezařazeným rychlostním stupněm. Při jedné nárazové zkoušce lze zkoušet více dětských zádržných systémů.


(*1)  Vzdálenost „a“ se rovná délce uvažovaného synchronního kyvadla.


PŘÍLOHA 11

PŘÍDAVNÉ KOTEVNÍ ÚCHYTY POTŘEBNÉ K PŘIPEVNĚNÍ DĚTSKÝCH ZÁDRŽNÝCH SYSTÉMŮ KATEGORIE POLOUNIVERZÁLNÍ K MOTOROVÝM VOZIDLŮM

1.

Tato příloha se vztahuje jen na přídavné kotevní úchyty k připevňování dětských zádržných systémů kategorie „polouniverzální“ nebo na tyče a jiná speciální zařízení, které jsou používané k připevnění dětských zádržných systémů ke karoserii, bez ohledu na to, zda využívají kotevní úchyty podle předpisu č. 14.

2.

Kotevní úchyty určí výrobce dětského zádržného systému, podrobnosti musí být předloženy ke schválení technické zkušebně.

Technická zkušebna může vzít v úvahu informace získané od výrobce vozidla.

3.

Výrobce dětského zádržného systému dodá součásti potřebné k namontování kotevních úchytů a zvláštní plánek pro každé vozidlo s vyznačením jejich přesné polohy.

4.

Výrobce dětského zádržného systému musí uvést, jestli jsou kotevní úchyty požadované pro upevnění zádržného zařízení ke karoserii vozidla v souladu s požadavky na pevnost a polohu podle bodu 3 a podle doporučení státům, které mají záměr přijmout zvláštní požadavky na kotevní úchyty pro dětské zádržné systémy používané v osobních automobilech (1).

(1)  Viz znění předpisu č. 16.


PŘÍLOHA 12

SEDAČKA

Image 59

Text obrazu

PŘÍLOHA 13

NORMALIZOVANÝ BEZPEČNOSTNÍ PÁS

1.

Bezpečnostní pás pro dynamickou zkoušku a pro kontrolu maximální délky pásu musí být tvořen jednou ze dvou konfigurací, které jsou uvedeny na obrázku 1. Jsou to tříbodový pás s navíječem a dvoubodový statický pás.

2.

Tříbodový pás s navíječem má následující pevné části: navíječ (R), průvlak (P), dva kotevní úchyty (A1 a A2) (viz obrázek 1b) a střední část (N, podrobně viz obrázek 3). Navíječ musí vyhovovat požadavkům předpisu č. 16 na navíjecí sílu. Průměr cívky navíječe je 33 ± 0,5 mm.

3.

Navíjený pás musí být připevněn ke kotevním úchytům na zkušebním sedadle popsaným v příloze 6, dodatcích 1 a 4, a to takto:

 

kotevní úchyt pásu A1 se připevní k úchytu zkušebního vozíku B0 (vnějšímu);

 

kotevní úchyt pásu A2 se připevní k úchytu zkušebního vozíku A (vnitřnímu);

 

průvlak P se připevní k úchytu zkušebního vozíku C;

 

navíječ R pásu se připevní k úchytu zkušebního vozíku tak, že se střednice cívky nachází v Re.

Hodnota X na obrázku 1b níže je 200 ± 5 mm. Skutečná délka popruhu mezi A1 a střednicí Re cívky navíječe pásu (je-li popruh zcela vytažen, včetně minimální délky 150 mm pro zkoušení „univerzální“ a „polouniverzální“ kategorie) je 2 820 ± 5 mm, měřeno po přímce bez zátěže a na vodorovném povrchu; tuto délku lze zvýšit pro zkoušení omezené kategorie; pro všechny kategorie namontovaných dětských zádržných systémů je minimální délka popruhu na cívce navíječe 150 mm

4.

Požadavky na popruh pásu:

Materiál: polyester spinnblack

a)

šířka:

48 mm ± 2 mm při 10 000  N;

b)

tloušťka:

1,0 mm ± 0,2 mm;

c)

prodloužení:

8 mm ± 2 % při 10 000  N.

5.

Dvoubodový statický pás znázorněný na obrázku 1a sestává ze dvou normalizovaných kotevních destiček znázorněných na obrázku 2 a popruhu, který splňuje požadavky předcházejícího bodu 4.

6.

Kotevní destičky dvoubodového pásu se připevní k úchytům zkušebního vozíku A a B. Hodnota Y podle obrázku 1a je 1 300 mm ± 5 mm. To je požadavek na maximální délku pásu pro schválení univerzálních dětských zádržných systémů s dvoubodovým pásem (viz bod 6.1.9 tohoto předpisu).

Obrázky 1a a 1b

Konfigurace normalizovaného bezpečnostního pásu

Obrázek 1a

Dvoubodový statický pás

Image 60

Obrázek 1b

Tříbodový pás s navíječem

Image 61

Obrázek 2

Typické normalizované upevňovací kování

rozměry v mm

Image 62

Text obrazu

Obrázek 3

Střední díl normalizovaného bezpečnostního pásu

Image 63

Text obrazu

Obrázek 4

Průvlak na sloupku

Image 64

Text obrazu

PŘÍLOHA 14

PLÁN SCHVÁLENÍ TYPU (POSTUPOVÝ DIAGRAM ISO 9002:2000)

Image 65

Zkouška shodnosti výroby (3) & návštěva (2)

Zkouška shodnosti výroby (3) & návštěva (2)

Laboratorní inspekce schvalovacího orgánu

Kontrola shodnosti výroby provedená technickou zkušebnou

Interní kontrola kvality výroby

Inspekce schvalovacího orgánu v továrně

Udělení schválení typu

Zkouška pro schválení typu & zkouška kvalifikace (1)

Ano

Ne

ISO 9002:2000 (0)

Známý žadatel

Neznámý žadatel

Žádost o schválení typu

Poznámky:

(0)

Nebo norma rovnocenná této normě, s přípustným vyloučením požadavků týkajících se návrhu a vývoje; bod 7.3 ISO 9002:2000 „Spokojenost zákazníka a trvalé zlepšování“.

(1)

Tyto zkoušky provádí technická zkušebna.

(2)

Zkoušky podle přílohy 16.

a)

Pokud není splněna norma ISO 9002:2000:

i)

provádí orgán nebo technická zkušebna během návštěvy podle poznámky 3a,

ii)

provádí výrobce během návštěvy podle poznámky 3b.

b)

Pokud je splněna norma ISO 9002:2000: provádí výrobce, postup se ověří během návštěvy podle poznámky 3b.

(3)

Návštěva u výrobce za účelem inspekce a náhodného odběru vzorků daným orgánem či technickou zkušebnou.

a)

Pokud není splněna norma ISO 9002:2000: dvakrát ročně.

b)

Pokud je splněna norma ISO 9002:2000: jednou ročně.


PŘÍLOHA 15

VYSVĚTLIVKY

Vysvětlivky v této příloze jsou určeny k vyjasnění potíží při interpretaci některých bodů tohoto předpisu. Jsou míněny jako vodítko pro technické zkušebny provádějící zkoušky.

 

Bod 2.10.1

Rychloseřizovacím zařízením může být také zařízení s otočným čepem a pružinou, podobné navíječi s ručním uvolňováním. Zařízení by se mělo zkoušet podle požadavků bodů 7.2.2.5 a 7.2.3.1.3.

 

Bod 2.19.2

Polouniverzální zádržný systém určený k montáži na zadní sedadla u vozidel typu sedan i kombi, u kterých je celá soustava pásů totožná, se považuje za jediný „typ“.

 

Bod 2.19.3

Při rozhodování, zda byl vytvořen nový typ, je třeba brát v úvahu významnost změn v rozměrech a/nebo hmotnosti sedadla, čalounění nebo nárazového štítu a vlastností pohlcování energie nebo barvy materiálů.

 

Body 2.19.4 a 2.19.5

Tyto body se nevztahují na žádný bezpečnostní pás schvalovaný samostatně podle předpisu č. 16, který je nutný k ukotvení dětského zádržného systému k vozidlu nebo k zadržení dítěte.

 

Bod 6.1.2

U dětských zádržných systémů směřujících dozadu se zajišťuje správná poloha vrcholu zádržného systému vzhledem k hlavě figuríny instalací největší figuríny, pro kterou je zádržné zařízení určeno, a to v co nejvíce skloněné poloze, přičemž je nutno zajistit, aby vodorovná čára ve výšce očí procházela pod vrcholem sedadla.

 

Bod 6.1.8

Požadovaná hodnota 150 mm platí také pro brašny na přenášení dítěte.

 

Bod 6.2.4

Mezní hodnota přijatelného pohybu ramenního pásu je taková, kdy spodní okraj ramenní části normalizovaného bezpečnostního pásu není níže než loket figuríny ve stavu maximálního vychýlení figuríny.

 

Bod 6.2.9

Všeobecně se rozumí, že toto ustanovení platí také pro zařízení, která mají takové aretační zařízení, i když není vyžadováno pro tuto hmotnostní skupinu. Zkouška by se tedy provedla jen na zařízení hmotnostní skupiny 2, avšak s předepsanou silou, tj. silou odpovídající dvojnásobku hmotnosti figuríny hmotnostní skupiny I.

 

Bod 7.1.3

Zkouška převrácením se vykoná se stejným postupem instalace a se stejnými parametry, jaké jsou stanoveny pro dynamickou zkoušku.

 

Bod 7.1.3.1.

Není přípustné zastavit zkušební sestavu v průběhu převracení.

 

Bod 7.1.4. 1.4.

Účelem tohoto bodu je zajistit, aby dětský zádržný systém odolal veškerému zatížení působícímu při dynamické zkoušce a udržel dítě ve správné poloze tím, že se neposune ze své původní polohy a zachová si původní konfiguraci. Jakákoli změna oproti původní konfiguraci, mj. např. změna nakloněné polohy nebo délky podpěry, se považuje za selhání. Za selhání se rovněž považuje jakékoli selhání částí či součástí, které přenášejí zatížení, jako jsou místa styku bezpečnostních pásů pro dospělé (označená jako dráha pásu), antirotační zařízení nebo skořepina sedačky dětského zádržného systému, s výjimkou případů, kdy je takové chování jasně označeno jako funkce omezovače zatížení.

 

Bod 7.1.4.1.10.1.2

Pojmem „zcela zasunutý“ se rozumí stav, kdy je podpěra v zatažené poloze a žádná její část nepřesahuje přes okraj povrchu základy nebo skořepiny, takže nemá žádný vliv na polohu dětského zádržného systému na zkušebním stavu. Objasňující příklady jsou znázorněny na následujících obrázcích.

Obrázek 1

Příklady zcela zasunuté podpěry

Image 66

Dětský zádržný systém

podpěra

podpěra

Obrázek 2

Příklady ne zcela zasunuté podpěry

Image 67

Dětský zádržný systém

podpěra

podpěra

 

Bod 7.1.4.2.2

Znění tohoto bodu se vztahuje na zrychlení, která představují tahová zatížení páteře figuríny.

 

Bod 7.1.4.3.1

Viditelnými znaky průniku se rozumí průnik do modelovací hmoty v břišní vložce (pod tlakem vyvolaným zádržným zařízením), nikoliv však ohyb modelovací hmoty bez stlačení ve vodorovném směru, jaký je například vytvořen jednoduchým ohybem páteře. Viz rovněž výklad bodu 6.2.4.

 

Bod 7.2.1.5

První věta je splněna, pokud ruka figuríny dosáhne na sponu.

 

Bod 7.2.2.1

Použije se k zajištění toho, aby bylo možné snadno připojit a odpojit samostatně schvalované vodicí pásy.

 

Bod 7.2.4.1.1

Jsou zapotřebí dva popruhy. Změřte zatížení, při kterém dojde k přetržení prvního popruhu. Změřte šířku druhého popruhu při 75 % tohoto zatížení.

 

Bod 7.2.4.4

Nejsou přípustné části, které lze odmontovat nebo odšroubovat a které by nezkušený uživatel pravděpodobně namontoval zpět nesprávně, v důsledku čehož by se zařízení mohlo stát nebezpečným.

 

Bod 8.1.2.2

„Připevní k sedadlu“ znamená ke zkušebnímu sedadlu podle přílohy 6. „Zařízení určená k používání v určitých vozidlech“ znamená, že zádržné zařízení kategorie „určité vozidlo“ by se běžně zkoušelo na převrácení, když je nainstalováno na zkušební sedadlo, avšak zkouška na sedadle vozidla je přípustná.

 

Bod 8.1.3.6.3.2

Účelem sklápěcí desky nebo podobného ohebného zařízení je simulovat svlečení dítěte a selhání při opětovném seřízení systému postroje. Sklápěcí desku není nutné použít v případě, kdy je dítě zadrženo systémem přizpůsobujícím se tělesným rozměrům dítěte bez vnějšího zásahu (je-li použit pás pro dospělé nebo je-li součástí postroje navíječ s automatickým nebo s nouzovým blokováním). Použití sklápěcí desky je vyžadováno v případě dětských zádržných systémů, u nichž lze délku popruhů nastavit napevno (například postroje bez navíječů nebo je-li použit pás pro dospělé s aretací). Použití sklápěcí desky je povinné u sestav dětského zádržného systému, kdy jsou použity nárazové štíty vybavené pásy.

 

Bod 8.2.2.1.1

„Při zachování obvyklých podmínek používání“ znamená, že tato zkouška by se měla provádět se zádržným zařízením nainstalovaným na zkušebním sedadle nebo na sedadle vozidla, avšak bez figuríny.

Figurína musí být použita pouze pro umístění seřizovacího zařízení. Nejprve mají být popruhy nastaveny podle bodu 8.1.3.6.3.2 nebo 8.1.3.6.6.3 (který odpovídá). Zkouška se pak provede po vyjmutí figuríny.

 

Bod 8.2.5.2.6

Tento bod se nevztahuje na vodicí pásy, které jsou schvalovány podle tohoto předpisu samostatně.

 

Bod 10.1.3

V případě rozšíření, kdy se změny týkají pouze jedné skupiny dětských zádržných systémů, se zkouška pro účely rozšíření provede pouze pro tuto skupinu, a je-li výsledek vychýlení horší než v předchozím nejhorším případě u daného dětského zádržného systému (z kterékoli skupiny z původního schválení nebo předchozích rozšíření), proveďte nové zkoušky kvalifikace výroby. Pokud vychýlení hlavy není horší než u kterýchkoli předchozích zkoušek pro účely schválení nebo rozšíření (vyjma zkoušek kvalifikace výroby), nejsou další zkoušky kvalifikace výroby vyžadovány.

V případech, kdy se změny v rámci rozšíření týkají více než jedné skupiny, např. se jedná o rozšíření skupiny dětského zádržného systému 2/3 o skupinu 1, avšak změna může mít vliv na skupinu 2/3 (např. zesílení), proveďte zkoušky pro skupinu 1 a nejhorší případ skupiny 2/3 (původní schválení). Je-li kterýkoli výsledek horší než původní schválení nebo předchozí rozšíření (vyjma zkoušek kvalifikace výroby), proveďte zkoušky kvalifikace výroby na novém nejhorším případě.

Pro srovnání použijte vždy nejhorší případ ze všech zkoušek pro účely schválení a rozšíření (vyjma případných zkoušek kvalifikace výroby).


PŘÍLOHA 16

KONTROLA SHODNOSTI VÝROBY

1.   ZKOUŠKY

U dětských zádržných systémů se požaduje prokázání shody s požadavky, na nichž jsou založeny následující zkoušky:

1.1

Ověření prahu blokování a životnosti navíječů s nouzovým blokováním

Podle ustanovení bodu 8.2.4.3 v nejnepříznivějším směru, jak je vhodné, po provedení zkoušek životnosti podle bodů 8.2.4.2, 8.2.4.4 a 8.2.4.5, jak stanoví požadavek bodu 7.2.3.2.6.

1.2

Ověření životnosti navíječů s automatickým blokováním

Podle ustanovení bodu 8.2.4.2 doplněných zkouškami podle bodů 8.2.4.4 a 8.2.4.5, jak stanoví požadavek bodu 7.2.3.1.3.

1.3

Zkouška pevnosti popruhů po stabilizaci

Podle postupu popsaného v bodě 7.2.4.2, po stabilizaci podle požadavků bodů 8.2.5.2.1 až 8.2.5.2.5.

1.3.1   Zkouška pevnosti popruhů po odírání

Podle postupu popsaného v bodě 7.2.4.2, po stabilizaci podle požadavků popsaných v bodě 8.2.5.2.6.

1.4

Zkouška mikroprokluzu

Podle postupu popsaného v bodě 8.2.3 tohoto předpisu.

1.5

Pohlcování energie

Podle ustanovení bodu 7.1.2 tohoto předpisu.

1.6

Ověření splnění požadavků na vlastnosti dětských zádržných systémů příslušnou dynamickou zkouškou

Podle ustanovení bodu 8.1.3 se sponou, která byla předtím stabilizována podle požadavků bodu 7.2.1.7 tak, aby byly splněny příslušné požadavky bodu 7.1.4 (všeobecné požadavky na dětské zádržné systémy) a bodu 7.2.1.8.1 (požadavky na spony pod zatížením).

1.7

Zkouška tepelné odolnosti

Podle ustanovení bodu 7.1.5 tohoto předpisu.

2.   ČETNOST ZKOUŠEK A VÝSLEDKY

2.1   Četnost zkoušení podle požadavků bodů 1.1 až 1.5 a 1.7 výše musí být stanovena na základě statisticky řízeného náhodného výběru podle jednoho z postupů pravidelné kontroly jakosti a musí se provádět alespoň jednou ročně.

2.2   Minimální podmínky pro kontrolu shodnosti dětských zádržných systémů kategorií „univerzální“, „polouniverzální“ a „omezené“ ve vztahu k dynamickým zkouškám podle bodu 1.6 výše.

V souladu s požadavky příslušných orgánů provádí držitel schválení dozor nad kontrolou shodnosti výroby pomocí metody pro kontrolu šarže (bod 2.2.1) nebo metody průběžné kontroly (bod 2.2.2).

2.2.1   Dětské zádržné systémy – kontrola šarže

2.2.1.1   Držitel schválení musí rozdělit dětské zádržné systémy do šarží, které jsou co nejjednotnější z hlediska surovin nebo meziproduktů (odlišná barva skořápky, různé zpracování postroje) a z hlediska výrobních podmínek. Počet v šarži nesmí přesáhnout 5 000 kusů.

Po dohodě s příslušnými orgány může zkoušky provádět technická zkušebna nebo je lze provádět na zodpovědnost držitele schválení.

2.2.1.2   Z každé šarže se musí v souladu s bodem 2.2.1.4 odebrat vzorek, a to alespoň ze 20 % množství v šarži, které má být z dané šarže vyrobeno.

2.2.1.3   Vlastnosti dětských zádržných systémů a počet dynamických zkoušek, které mají být provedeny, jsou uvedeny v bodě 2.2.1.4.

2.2.1.4   Aby byla přijata, musí šarže dětských zádržných systémů splňovat tyto podmínky:

Počet v šarži

Počet vzorků / vlastnosti dětských zádržných systémů

Kombinovaný počet vzorků

Kritéria přijatelnosti

Kritéria zamítnutí

Stupeň přísnosti kontroly

N < 500

1. = 1MH

1

0

běžná

2. = 1MH

2

1

2

500 < N < 5 000

1. = 1MH + 1LH

2

0

2

běžná

2. = 1MH + 1LH

4

1

2

N < 500

1. = 2MH

2

0

2

zesílená

2. = 2MH

4

1

2

500 < N < 5 000

1. = 2MH + 2LH

4

0

2

zesílená

2. = 2MH + 2LH

8

1

2

Poznámka:

 

MH označuje tvrdší konfiguraci (nejnepříznivější výsledky získané při schválení či při rozšíření schválení).

 

LH označuje méně tvrdou konfiguraci.

Tento plán dvojího odběru vzorků funguje takto:

 

Pokud u běžné kontroly první vzorek neobsahuje žádné vadné jednotky, šarže se přijme, aniž by se zkoušel další vzorek. Pokud obsahuje dvě vadné jednotky, šarže se odmítne. Pokud obsahuje jednu vadnou jednotku, odebere se druhý vzorek a kumulativní počet musí splňovat podmínku ve sloupci 5 ve výše uvedené tabulce.

 

Běžná kontrola se zesílí, pokud jsou z pěti po sobě jdoucích šarží dvě šarže zamítnuty. Běžná kontrola se obnoví, je-li přijato pět po sobě jdoucích šarží.

 

Pokud je některá šarže zamítnuta, výroba je považována za neodpovídající požadavkům a šarže se neuvolní do oběhu.

 

Pokud jsou dvě po sobě jdoucí šarže, které byly podrobeny zesílené kontrole, zamítnuty, použijí se ustanovení bodu 13.

2.2.1.5   Kontrola shodnosti dětských zádržných systémů se provádí počínaje šarží vyrobenou po první šarži, která byla podrobena kvalifikaci výroby.

2.2.1.6   Výsledky zkoušek popsané v bodě 2.2.1.4 nesmí překročit hodnotu L, přičemž L je mezní hodnota předepsaná pro každou zkoušku pro schválení typu.

2.2.2   Průběžná kontrola

2.2.2.1   Držitel schválení je povinen provádět průběžnou kontrolu kvality svého výrobního procesu, a to na základě statistických údajů a odběru vzorků. Po dohodě s příslušnými orgány může zkoušky provádět technická zkušebna nebo je lze provádět na zodpovědnost držitele schválení, který odpovídá za sledovatelnost daného výrobku.

2.2.2.2   Vzorky se odeberou v souladu s bodem 2.2.2.4 níže.

2.2.2.3   Vlastnosti dětských zádržných systémů se posuzují namátkově a zkoušky, které se mají provést, jsou popsány v bodě 2.2.2.4.

2.2.2.4   Kontrola musí splňovat tyto požadavky:

Odebrané dětské zádržné systémy

Stupeň přísnosti kontroly

0,02 % znamená, že z každých 5 000 vyrobených dětských zádržných systémů je odebrán jeden systém.

běžná

0,05 % znamená, že z každých 2 000 vyrobených dětských zádržných systémů je odebrán jeden systém.

zesílená

Tento plán dvojího odběru vzorků funguje takto:

 

Pokud se má za to, že dětský zádržný systém odpovídá požadavkům, výroba rovněž odpovídá požadavkům.

 

Pokud dětský zádržný systém požadavky nesplňuje, odebere se druhý dětský zádržný systém.

 

Pokud druhý dětský zádržný systém odpovídá požadavkům, výroba rovněž odpovídá požadavkům.

 

Pokud ani jeden (první ani druhý) dětský zádržný systém neodpovídá požadavkům, pak ani výroba neodpovídá požadavkům, a dětské zádržné systémy, které pravděpodobně obsahují tutéž závadu, se stáhnou a učiní se nezbytné kroky nutné k opětovnému nastolení shodnosti výroby.

 

Zesílená kontrola se místo běžné kontroly zavede tehdy, pokud z 10 000 po sobě vyrobených dětských zádržných systémů musí být dané výrobky dvakrát staženy.

 

Běžná kontrola je znovu zavedena tehdy, pokud je 10 000 po sobě vyrobených dětských zádržných systémů považováno za odpovídající požadavkům.

 

Pokud byly výrobky podrobené zesílené kontrole při dvou po sobě jdoucích příležitostech staženy, použijí se ustanovení bodu 13.

2.2.2.5   Průběžná kontrola dětských zádržných systémů se provádí, jakmile proběhne kvalifikace výroby.

2.2.2.6   Výsledky zkoušek popsané v bodě 2.2.2.4 nesmí překročit hodnotu L, přičemž L je mezní hodnota předepsaná pro každou zkoušku pro schválení typu.

2.3   U zařízení kategorie „zabudovaných“ zařízení pro určitá vozidla se provádějí zkoušky s následující četností:

Dětská zádržná zařízení, s výjimkou přídavných sedáků:

jedenkrát za 8 týdnů

Přídavné sedáky:

jedenkrát za 12 týdnů

Při každé zkoušce musí být splněny požadavky bodů 7.1.4 a 7.2.1.8.1. Jsou-li výsledky všech zkoušek v průběhu jednoho roku vyhovující, může výrobce po souhlasu technické zkušebny omezit četnost takto:

Dětská zádržná zařízení, s výjimkou přídavných sedáků:

jedenkrát za 16 týdnů

Přídavné sedáky:

jedenkrát za 24 týdnů

Pokud se však ročně vyrobí 1 000 kusů dětských zádržných systému nebo méně, je přípustná jako minimální četnost jedna zkouška za rok.

2.3.1   Pro zařízení kategorie „určité vozidlo“ podle bodu 2.1.2.4.1 si může výrobce dětských zádržných zařízení vybrat postup kontroly shodnosti podle bodu 2.2 výše na zkušebním sedadle, nebo podle bodu 2.3 výše v nosné konstrukci karoserie.

2.3.2   Nevyhoví-li zkušební vzorek při určité zkoušce, musí se provést další zkoušky podle stejných požadavků s nejméně třemi jinými vzorky. Pokud při dynamických zkouškách jeden z těchto vzorků selže, považuje se výroba za neodpovídající požadavkům a četnost zkoušek se zvýší, pokud byla dříve v souladu s bodem 2.3 použita četnost nižší, a učiní se kroky nutné k opětovnému nastolení shodnosti výroby.

2.4   Pokud je zjištěno, že výroba neodpovídá požadavkům bodu 2.2.1.4, 2.2.2.4 nebo 2.3.2, musí držitel schválení nebo jeho řádně zplnomocněný zástupce:

2.4.1

oznámit schvalovacímu orgánu, který udělil schválení typu, jaké kroky byly učiněny pro znovuobnovení shodnosti výroby.

2.5   Výrobce musí čtvrtletně oznamovat schvalovacímu orgánu množství výrobků, které bylo vyrobeno pro každé číslo schválení, a uvést způsob identifikace výrobků odpovídajících těmto číslům schválení.


PŘÍLOHA 17

ZKOUŠKA MATERIÁLU POHLCUJÍCÍHO ENERGII

1.   MAKETA HLAVY

1.1   Maketa hlavy sestává z pevné dřevěné polokoule s připojeným malým kulovým segmentem podle obrázku A níže. Musí být konstruována tak, aby byl možný její volný pád ve směru vyznačené osy a aby umožňovala montáž akcelerometru pro měření zrychlení ve směru pádu.

1.2   Maketa hlavy musí mít celkovou hmotnost 2,75 ± 0,05 kg, včetně akcelerometru.

Obrázek A

Maketa hlavy

Image 68

Rozměry v mm

směr pádu

2.   PŘÍSTROJE

V průběhu zkoušky se musí zaznamenat zrychlení pomocí zařízení s frekvenční třídou kanálu 1 000, podle specifikace v poslední verzi normy ISO 6487.

3.   POSTUP

3.1   Úplné dětské zádržné zařízení se umístí na hladký tuhý povrch s minimálními rozměry 500 × 500 mm tak, že směr nárazu je v oblasti nárazu kolmý na vnitřní povrch dětského zádržného systému.

3.2   Maketu hlavy zdvihněte do výšky 100 mm – 0/+ 5 mm od příslušných horních povrchů sestaveného dětského zádržného systému k nejnižšímu bodu makety hlavy, potom nechejte maketu hlavy spadnout. Zaznamenejte zrychlení makety hlavy v průběhu nárazu.


PŘÍLOHA 18

ZPŮSOB URČENÍ OBLASTI NÁRAZU HLAVY U ZÁDRŽNÝCH ZAŘÍZENÍ S OPĚRADLY A MINIMÁLNÍ VELIKOSTI BOČNÍCH OPĚR PRO ZÁDRŽNÁ ZAŘÍZENÍ SMĚŘUJÍCÍ DOZADU

1.

Zařízení umístěte na zkušební sedadlo popsané v příloze 6. Nastavitelné zařízení se musí ustavit do nejvíce vzpřímené polohy. Do zařízení vložte nejmenší figurínu podle návodu výrobce. Na opěradle vyznačte bod A, který je v téže vodorovné rovině, jež prochází ramenem nejmenší figuríny v bodě 2 cm směrem dovnitř od vnějšího obrysu paže. Všechny vnitřní povrchy, které jsou nad vodorovnou rovinou procházející bodem A, musí být odzkoušeny podle přílohy 17. Tato oblast zahrnuje opěradla a boční opěry včetně vnitřních hran (oblastí zaoblení) bočních opěr. U brašen na přenášení dítěte, kde podle pokynů k zařízení a pokynů výrobce není možná symetrická instalace figuríny, musí být oblastí splňující požadavky přílohy 17 všechny vnitřní povrchy nad bodem „A“, jak byl definován výše, ve směru hlavy, měřeno s takovouto figurínou umístěnou do brašny v nejnepříznivější poloze podle pokynů výrobce a s brašnou na přenášení dítěte umístěnou na zkušební stav.

Je-li možná symetrická instalace figuríny do brašny na přenášení dítěte, musí požadavky přílohy 17 splňovat celý vnitřní povrch.

2.

Boční opěry pro zařízení směřující dozadu musí mít minimální hloubku 90 mm, měřeno od střednice povrchu opěradla. Tyto boční opěry musí začínat ve vodorovné rovině procházející bodem „A“ a pokračují až na vrchol opěradla. Od bodu, který je 90 mm pod vrcholem opěradla, se může hloubka boční opěry postupně zmenšovat.

3.

Požadavek předcházejícího bodu 2 na nejmenší šířku bočních opěr neplatí pro dětské zádržné systémy hmotnostních skupin II a III v kategorii určité vozidlo, která se mají použít v zavazadlovém prostoru podle bodu 6.1.2 tohoto předpisu.

PŘÍLOHA 19

POPIS SEŘIZOVACÍCH ZAŘÍZENÍ MONTOVANÝCH PŘÍMO NA DĚTSKÝ ZÁDRŽNÝ SYSTÉM

Obrázek 1

Image 69

1,25 kg

upevněný váleček

upevněný váleček

1.   METODA

1.1   Uveďte soupravu popruhů do referenční polohy popsané v bodě 8.2.7 a vytáhněte nejméně 50 mm popruhu z nedílného postroje tažením za volný konec popruhu.

1.2   Připojte takto seřízenou část nedílného postroje k tažnému zařízení A.

1.3   Uveďte do činnosti seřizovací zařízení a zatáhněte nejméně 150 mm popruhu do nedílného postroje. To odpovídá polovině jednoho cyklu a uvede tažné zařízení A do polohy maximálního vytažení popruhu.

1.4   Připojte volný konec popruhu k tažnému zařízení B.

2.   POPIS CYKLU

2.1

Táhněte popruh zařízením B nejméně 150 mm, přičemž zařízení A nenapíná nedílný postroj.

2.2

Uveďte do činnosti seřizovací zařízení a táhněte zařízením A, přičemž zařízení B nenapíná volný konec popruhu.

2.3

Na konci zdvihu uveďte seřizovací zařízení mimo činnost.

2.4

Podle specifikace v bodě 7.2.2.7 tohoto předpisu cyklus opakujte.


PŘÍLOHA 20

TYPICKÉ ZAŘÍZENÍ PRO ZKOUŠKU PEVNOSTI SPONY

Image 70

Text obrazu

PŘÍLOHA 21

ZAŘÍZENÍ PRO DYNAMICKÉ NÁRAZOVÉ ZKOUŠKY

Image 71

odemčená poloha, je-li namontováno

kotevní úchyty ISOFIX ve zlomu sedadla

zkušební sedák

zkušební stav

snímač zatížení 1

snímač zatížení 2

standardní navíječ

bod „B“

průvlak na sloupku

1.   METODA

1.1   Samotný břišní pás

Připevněte snímač 1 do vnější polohy, jak je znázorněno výše. Nainstalujte dětský zádržný systém a napněte referenční pás na jeho vnější straně, aby bylo dosaženo zatížení 75 N ± 5 N na této vnější straně.

1.2   Břišní a diagonální pás

1.2.1   Připevněte snímač 1 do vnější polohy, jak je znázorněno výše. Nainstalujte dětský zádržný systém do správné polohy. Je-li zařízení vybaveno aretačním zařízením a působí-li na diagonální pás, umístěte snímač zatížení 2 do vhodné polohy za dětský zádržný systém mezi aretační zařízení a sponu, jak je znázorněno výše. Není-li aretační zařízení použito, nebo je-li součástí spony, umístěte snímač zatížení do vhodné polohy mezi průvlak pásu na sloupku a dětský zádržný systém.

1.2.2   Seřiďte břišní část referenčního pásu tak, aby bylo na snímači zatížení č. 1 dosaženo tahového zatížení 50 N ± 5 N. Popruh označte křídou v místě, kde prochází simulovanou sponou. Zatímco se břišní pás udržuje v této poloze, seřiďte diagonální pás tak, aby se dosáhlo na snímači zatížení č. 2 tahového zatížení 50 N ± 5 N, a to buď zablokováním popruhu v aretačním zařízení dětského zádržného systému, nebo natažením pásu v blízkosti normálního navíječe.

1.2.3   Vytáhněte celý popruh z cívky navíječe a přetočte s napětím pásu 4 N ± 3 N mezi navíječem a průvlakem. Cívka se musí před dynamickou zkouškou zablokovat. Proveďte dynamickou nárazovou zkoušku.

1.2.4   Před zahájením instalace zkontrolujte dětský zádržný systém, aby se ověřilo, zda splňuje ustanovení bodu 6.2.1.3. Jestliže se změnilo instalační napnutí v důsledku změny úhlové funkce, zjistěte, která okolnost způsobuje nejvíce uvolněnou instalaci, proveďte instalaci a seřiďte napnutí v nejvíce upnuté poloze a potom nastavte dětský zádržný systém do nejnepříznivější polohy, aniž by se změnilo napnutí bezpečnostního pásu pro dospělé. Potom proveďte dynamickou zkoušku.

1.3   Připevňovací kování ISOFIX

Pro dětský zádržný systém ISOFIX s nastavitelnou polohou kotevních úchytů ISOFIX ve zlomu sedadla. Upevněte prázdný dětský zádržný systém ISOFIX ke kotevním úchytům H1-H2 ve zlomu sedadla do vhodné zkušební polohy. Pomocí záklapkových mechanismů dětského zádržného systému ISOFIX přitáhněte prázdný dětský zádržný systém ISOFIX ke zlomu sedadla. Uplatněte dodatečnou sílu 135 ± 15 N v rovině souběžné s povrchem sedadla na zkušebním stavu směrem ke zlomu sedadla, aby se překonaly třecí síly mezi dětským zádržným systémem ISOFIX a sedadlem, což pomůže samonapínacímu účinku záklapkového mechanismu. Síla působí na střednici či rovnoměrně kolem střednice dětského zádržného systému ISOFIX a ve výšce nepřesahující 100 mm nad povrchem sedadla na zkušebním stavu. V případě potřeby nastavte horní upínání tak, aby se tahové zatížení pohybovalo v rozmezí 50 N ± 5 N (*1). Po takovémto nastavení dětského zádržného systému ISOFIX do něj umístěte vhodnou zkušební figurínu.

Poznámka

1.

Instalace se dokončí usazením figuríny do dětského zádržného systému podle bodů 1.1 a 1.2.

2.

Jelikož se pěnový zkušební sedák po instalaci dětského zádržného zařízení stlačí, musí se dynamická zkouška provést do 10 minut po instalaci. Při použití stejného sedáku musí být minimální časový odstup mezi dvěma zkouškami 20 minut, aby se tvar sedáku vrátil do původní podoby.

3.

Snímače zatížení umístěné přímo ve tkanině pásu mohou být elektricky odpojeny, ale musí být ponechány v průběhu dynamické zkoušky na svém místě. Hmotnost každého ze snímačů nesmí přesáhnout 250 g. Snímač zatížení v břišním pásu může být popřípadě nahrazen snímačem zatížení upevněným do kotevního místa.

4.

U zádržných zařízení, která jsou opatřena zařízeními ke zvětšení napnutí bezpečnostního pásu pro dospělé, se použije tento zkušební postup:

Nainstalujte dětský zádržný systém podle požadavků této přílohy a pak uveďte do činnosti napínací zařízení podle návodu výrobce. Jestliže zařízení není možno použít z důvodu nadměrného napnutí, pokládá se takové zařízení za nepřijatelné.

5.

Na dětský zádržný systém nepůsobí žádná dodatečná síla kromě minimální síly požadované k dosažení sil nutných k řádné instalaci podle bodů 1.1 a 1.2.2 výše.

6.

Je-li brašna na přenášení dítěte instalována, jak předepisuje bod 8.1.3.5.6 tohoto předpisu, bude simulováno spojení mezi bezpečnostním pásem pro dospělé a zádržným systémem. Volný konec bezpečnostního pásu pro dospělé o délce 500 mm (měřeno, jak předepisuje příloha 13) se připevňovacím kováním podle přílohy 13 připevní k předepsaným kotevním úchytům. Zádržný systém se pak připojí k volnému konci bezpečnostního pásu pro dospělé. Napnutí bezpečnostního pásu pro dospělé, měřeno mezi kotevními body a zádržným systémem, je 50 ± 5 N.

(*1)  U zádržných zařízení, která jsou opatřena zařízeními ke zvětšení napnutí horního upínání, se použije tento zkušební postup:

Nainstalujte dětský zádržný systém ISOFIX podle požadavků této přílohy a pak uveďte do činnosti napínací zařízení podle návodu výrobce. Jestliže zařízení není možno použít z důvodu nadměrného napnutí, pokládá se takové zařízení za nepřijatelné.


PŘÍLOHA 22

ZKOUŠKA S MAKETOU DOLNÍ ČÁSTI TRUPU

Obrázek 1

Zkrácená maketa trupu figuríny P10

Materiál: EPS (40 až 45 g/l)

Image 72

110 DIA

10,0 blend RAD (TYP)

125 RAD

55 RAD

3,2°

9,5°

80 RAD (TYP)

220 RAD

160

Obrázek 2

Tahová zkouška přídavného sedáku s použitím makety figuríny

Image 73

PŘÍLOHA 23

ZAŘÍZENÍ PRO PŮSOBENÍ ZATÍŽENÍ

Zařízení pro působení zatížení I

Image 74

Text obrazu

Délka popruhu

(+/– 5 mm)

 

 

 

 

 

 

Figurína P/Q 0

Figurína P/Q 3/4

P/Q 1,5

P/Q 3

P/Q 6

P/Q 10

Hlavový pás

1 000  mm

1 000  mm

1 000  mm

1 200  mm

1 200  mm

1 200  mm

Ramenní pás

750 mm

850 mm

950 mm

1 000  mm

1 100  mm

1 300  mm

Rozkrokový pás

300 mm

350 mm

400 mm

400 mm

450 mm

570 mm

Bederní pás

400 mm

500 mm

550 mm

600 mm

700 mm

800 mm

Rozměr X

120 mm

130 mm

140 mm

140 mm

150 mm

160 mm


Č.

Název

Informace

Množství

1

Hlavový pás – 39 mm

1

2

Ramenní pás LR-PR – 39 mm

2

3

Rozkrokový pás – 39 mm

1

4

Bederní pás – 39 mm

1

5

Vzor stehu (30 × 17)

Steh: 77, nit: 30

8

6

Umělohmotná spona

 

2

7

Vzor stehu (2 × 37)

Steh: 77, nit: 30

2


Vzor stehu

Min. požadovaná síla

12 × 12 mm

3,5 kN

30 × 12 mm

5,3 kN

30 × 17 mm

5,3 kN

30 × 30 mm

7,0 kN

poloměr (zaoblení) všech pásů = 5 mm

Image 75

Text obrazu

Zařízení pro působení zatížení II

Image 76

Č.

Název

Informace

Množství

1

Hlavní pás – 39 mm

1

2

Bederní pás (horní/spodní) – 39 mm

2

3

Vzor stehu (30 × 17)

Steh: 77, nit: 30-

4


Délka popruhu

(+/– 5 mm)

 

 

 

 

 

 

Figurína P/Q 0

Figurína P/Q 3/4

P/Q 1,5

P/Q 3

P/Q 6

P/Q 10

Hlavní pás

1 600  mm

1 600  mm

1 600  mm

2 000  mm

2 000  mm

2 000  mm

Bederní pás

440 mm

540 mm

640 mm

740 mm

740 mm

840 mm


Vzor stehu

Min. požadovaná síla

12 × 12 mm

3,5 kN

30 × 12 mm

5,3 kN

30 × 17 mm

5,3 kN

30 × 30 mm

7,0 kN

poloměr (zaoblení) všech pásů = 5 mm

Image 77

izometrický pohled

měřítko: 1:10

pohled shora

měřítko: 1:2


30.9.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 265/125


Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost je zapotřebí ověřit v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html.

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 48 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu vozidel z hlediska montáže zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci [2016/1723]

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

doplněk 7 k sérii změn 06 – datum vstupu v platnost: 8. října 2016

OBSAH

PŘEDPIS

1.

Oblast působnosti

2.

Definice

3.

Žádost o schválení

4.

Schválení

5.

Obecné požadavky

6.

Jednotlivé požadavky

7.

Změny a rozšíření schválení typu vozidla nebo montáže jeho zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci

8.

Shodnost výroby

9.

Postihy za neshodnost výroby

10.

Definitivní ukončení výroby

11.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

12.

Přechodná ustanovení

PŘÍLOHY

1

Sdělení

2

Uspořádání značek schválení typu

3

Příklady ploch světlometů nebo svítilen, os, vztažných středů a úhlů geometrické viditelnosti

4

Viditelnost červené svítilny směrem dopředu a bílé svítilny směrem dozadu

5

Podmínky naložení, k nimž se přihlíží při stanovení změn svislé orientace potkávacích světlometů

6

Měření změny sklonu potkávacího světla v závislosti na naložení

7

Označení sklonu rozhraní potkávacího světla světlometu uvedeného v bodě 6.2.6.1.1 tohoto předpisu a sklonu rozhraní předního mlhového světlometu uvedeného v bodě 6.3.6.1.2 tohoto předpisu

8

Ovladače korektoru sklonu světlometů podle bodu 6.2.6.2.2 tohoto předpisu

9

Kontrola shodnosti výroby

10

Vyhrazeno

11

Viditelnost nápadného značení směrem dozadu, dopředu a do boku vozidla

12

Zkušební jízda

13

Podmínky automatického zapínání potkávacích světlometů

14

Pozorovací oblast směrem k přivrácené ploše manévrovacích světlometů a svítilen vnějšího osvětlení vozidla

15

Gonio(foto)metrický systém pro fotometrická měření podle definice v bodě 2.34 tohoto předpisu

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na vozidla kategorií M a N a na jejich přípojná vozidla (kategorie O) (1) z hlediska montáže zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci.

2.   DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu:

2.1   „schválením vozidla“ se rozumí schválení typu vozidla z hlediska počtu a způsobu montáže zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci;

2.2   „typem vozidla z hlediska montáže zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci“ se rozumí vozidla, která se neliší v podstatných hlediscích uvedených v bodech 2.2.1. až 2.2.4.

Obdobně se za „vozidla rozdílného typu“ nepovažují: vozidla, která se liší ve smyslu bodů 2.2.1 až 2.2.4, avšak nikoli tak, aby rozdíly byly spojeny se změnou druhu, počtu, umístění a geometrické viditelnosti světlometů nebo svítilen a sklonu potkávacího světla, které jsou předepsány pro uvažovaný typ vozidla, a dále vozidla, na kterých jsou nebo nejsou namontovány nepovinné svítilny:

2.2.1

rozměry a vnější tvar vozidla;

2.2.2

počet a umístění zařízení;

2.2.3

zařízení pro korekci sklonu světlometů;

2.2.4

systém zavěšení kol;

2.3   „příčnou rovinou“ se rozumí rovina kolmá k podélné střední rovině vozidla;

2.4   „nenaloženým vozidlem“ se rozumí vozidlo bez řidiče, posádky, cestujících a nákladu, avšak s plnou zásobou paliva, náhradním kolem a normální výbavou nářadí;

2.5   „naloženým vozidlem“ se rozumí vozidlo naložené až do své technicky přípustné maximální hmotnosti stanovené výrobcem vozidla, který rovněž stanoví její rozložení na nápravy podle metody popsané v příloze 5;

2.6   „zařízením“ se rozumí část nebo soubor částí používaných k výkonu jedné nebo více funkcí;

2.6.1   „funkcí osvětlení“ se rozumí světlo vyzařované zařízením za účelem osvětlování vozovky a objektů ve směru pohybu vozidla;

2.6.2   „funkcí světelné signalizace“ se rozumí světlo vyzařované nebo odrážené zařízením za účelem poskytnutí vizuální informace ostatním účastníkům silničního provozu o přítomnosti vozidla, jeho označení a/nebo změně pohybu vozidla;

2.7   „světlometem nebo svítilnou“ se rozumí zařízení určené k osvětlování vozovky nebo k vyzařování světelného signálu ostatním účastníkům silničního provozu. Zařízení k osvětlení zadní registrační tabulky a odrazky se považují rovněž za svítilny. Pro účely tohoto předpisu se za svítilny nepovažují zadní registrační tabulky vyzařující světlo a systém osvětlení provozních dveří dle ustanovení předpisu č. 107 u vozidel kategorií M2 a M3.

2.7.1   Zdroj světla

2.7.1.1   „zdrojem světla“ se rozumí jedna nebo více částí k viditelnému vyzařování, které mohou být smontovány s jedním nebo více průsvitnými obaly a se základnou pro mechanické a elektrické připojení;

2.7.1.1.1   „výměnným zdrojem světla“ se rozumí zdroj světla, který je určen k vkládání do držáku a vyjímání z držáku svého zařízení bez použití nářadí;

2.7.1.1.2   „nevýměnným zdrojem světla“ se rozumí zdroj světla, který může být vyměněn jedině výměnou zařízení, do něhož je tento zdroj světla namontován;

a)

u modulu zdroje světla: zdroj světla, který může být vyměněn jedině výměnou modulu zdroje světla, do něhož je tento zdroj světla namontován;

b)

u adaptivního předního osvětlovacího systému (AFS): zdroj světla, který může být vyměněn jedině výměnou jednotky osvětlení, do níž je tento zdroj světla namontován;

2.7.1.1.3   „modulem zdroje světla“ se rozumí optická část zařízení, která je pro toto zařízení specifická. Obsahuje jeden nebo více nevýměnných zdrojů světla a může obsahovat také jeden nebo více držáků pro schválené výměnné zdroje světla;

2.7.1.1.4   „žárovkovým zdrojem světla“ (žárovkou) se rozumí zdroj světla, kde je částí sloužící k viditelnému vyzařování jedno nebo více žhavených vláken, která vyzařují teplo;

2.7.1.1.5   „výbojkovým zdrojem světla“ se rozumí zdroj světla, kde je částí sloužící k viditelnému vyzařování oblouk výboje, který vytváří elektroluminiscenci/fluorescenci;

2.7.1.1.6   „zdrojem světla založeným na světelných diodách (LED)“ se rozumí zdroj světla, kde je částí sloužící k viditelnému vyzařování jedno nebo více spojení pevné fáze, která vytvářejí injektorovou luminiscenci/fluorescenci;

2.7.1.1.7   „LED modulem“ se rozumí modul zdroje světla obsahující jako zdroje světla pouze světelné diody LED. Nepovinně však může obsahovat také jeden nebo více držáků pro schválené výměnné zdroje světla;

2.7.1.2   „elektronickým ovladačem zdroje světla“ se rozumí jedna nebo více konstrukčních částí mezi zdrojem napájení a zdrojem světla, bez ohledu na to, zda jsou se zdrojem světla nebo s použitým světlometem či svítilnou integrovány, které řídí napětí a/nebo elektrický proud zdroje světla;

2.7.1.2.1   „napáječem“ se rozumí elektronický ovladač zdroje světla mezi zdrojem napájení a zdrojem světla, bez ohledu na to, zda je se zdrojem světla nebo s daným světlometem či svítilnou integrován, který stabilizuje proud výbojkového zdroje světla;

2.7.1.2.2   „zažehovačem“ se rozumí elektronický ovladač zdroje světla, který slouží k zažehnutí oblouku ve výbojkovém zdroji světla;

2.7.1.3   „ovladačem proměnlivé svítivosti“ se rozumí zařízení, které automaticky ovládá zařízení pro zadní světelnou signalizaci vytvářející proměnlivou svítivost tak, aby byla zajištěna neměnná rozpoznatelnost jejich signálů. Ovladač proměnlivé svítivosti je součástí světlometu nebo svítilny nebo součástí vozidla nebo je rozdělen mezi uvedený světlomet nebo svítilnu a vozidlo;

2.7.2   „rovnocennými světlomety nebo svítilnami“ se rozumějí světlomety nebo svítilny, které mají stejnou funkci a stejné schválení typu ve státu, v němž je vozidlo registrováno; takové světlomety nebo svítilny mohou mít odlišné vlastnosti oproti světlometům nebo svítilnám, jimiž bylo vozidlo vybaveno při schválení, za předpokladu, že vyhovují požadavkům tohoto předpisu;

2.7.3   „samostatnými světlomety nebo svítilnami“ se rozumí zařízení, která mají samostatné přivrácené plochy ve směru vztažné osy (2), samostatné zdroje světla a samostatná pouzdra;

2.7.4   „skupinovými světlomety nebo svítilnami“ se rozumí zařízení, která mají samostatné přivrácené plochy ve směru vztažné osy (2) a samostatné zdroje světla, ale společné pouzdro;

2.7.5   „sdruženými světlomety nebo svítilnami“ se rozumí zařízení, která mají samostatné přivrácené plochy ve směru vztažné osy (2), ale společné zdroje světla a společné pouzdro;

2.7.6   „sloučenými světlomety nebo svítilnami“ se rozumí zařízení, která mají samostatné zdroje světla nebo jediný zdroj světla fungující za různých podmínek (např. odlišnosti optické, mechanické nebo elektrické), zcela nebo částečně společné přivrácené plochy ve směru vztažné osy (2) a společné pouzdro (3);

2.7.7   „jednoúčelovým světlometem nebo svítilnou“ se rozumí část zařízení, která zajišťuje jednotlivou funkci osvětlení nebo světelné signalizace;

2.7.8   „zakrývatelným světlometem“ se rozumí světlomet, který se může zčásti nebo zcela skrýt, když není používán. Toho lze dosáhnout buď pohyblivým krytem, přemístěním světlometu, nebo jakýmkoli jiným vhodným způsobem. Výrazu „zasouvatelný světlomet“ se používá spíše k označení zakrývatelného světlometu, který se může přemístit zasunutím dovnitř karoserie;

2.7.9   „dálkovým světlometem“ se rozumí světlomet sloužící k osvětlení pozemní komunikace na velkou vzdálenost před vozidlem;

2.7.10.   „potkávacím světlometem“ se rozumí světlomet sloužící k osvětlení pozemní komunikace před vozidlem, aniž by nepatřičně oslňoval nebo obtěžoval řidiče přijíždějící z opačné strany nebo jiné účastníky silničního provozu;

2.7.10.1   „hlavním potkávacím světlem“ se rozumí potkávací světlo vytvářené bez pomoci infračerveného zářiče a/nebo doplňkových zdrojů světla pro osvětlení zatáčky;

2.7.11.   „směrovou svítilnou“ se rozumí svítilna sloužící k upozornění jiných účastníků silničního provozu, že řidič zamýšlí změnit směr doprava nebo doleva.

Směrovou svítilnu nebo svítilny lze používat také podle ustanovení předpisu č. 97 nebo 116;

2.7.12.   „brzdovou svítilnou“ se rozumí svítilna sloužící k upozornění ostatních účastníků silničního provozu nalézajících se za vozidlem, že se podélný pohyb vozidla záměrně zpomaluje;

2.7.13   „zařízením k osvětlení zadní registrační tabulky“ se rozumí zařízení užívané k osvětlení prostoru určeného pro zadní registrační tabulku; toto zařízení se může skládat z několika optických součástí;

2.7.14   „přední obrysovou svítilnou“ se rozumí svítilna sloužící k označení přítomnosti vozidla a jeho šířky při pohledu zepředu;

2.7.15   „zadní obrysovou svítilnou“ se rozumí svítilna užívaná k označení přítomnosti vozidla a jeho šířky při pohledu zezadu;

2.7.16   „odrazkou“ se rozumí zařízení užívané k označování přítomnosti vozidla odrazem světla vyzařovaného ze zdroje světla, který není spojen s vozidlem, přičemž pozorovatel je v blízkosti tohoto zdroje.

Pro účely tohoto předpisu se za odrazky nepovažují:

2.7.16.1   registrační tabulky se zpětným odrazem;

2.7.16.2   označení se zpětným odrazem uvedená v ADR (Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí);

2.7.16.3   jiné tabulky a značení se zpětným odrazem, které musí být užity ve shodě s ustanoveními členského státu pro provoz určitých kategorií vozidel nebo pro určité způsoby provozu;

2.7.16.4   materiály se zpětným odrazem schválené jako třída D, E nebo F podle předpisu č. 104 a použité pro jiné účely v souladu s vnitrostátními požadavky;

2.7.17   „nápadným značením“ se rozumí zařízení určené ke zvýšení viditelnosti vozidla při jeho sledování z boku nebo zezadu nebo, v případě přívěsu, dodatečně zepředu odrazem světla vyzařovaného zdrojem světla, který není spojen s vozidlem, přičemž pozorovatel je v blízkosti tohoto zdroje;

2.7.17.1   „obrysovým značením“ se rozumí nápadné značení určené k vyznačení vodorovných a svislých rozměrů (délka, šířka a výška) vozidla;

2.7.17.1.1   „úplným obrysovým značením“ se rozumí obrysové značení, které vyznačuje obrys vozidla spojitou linkou;

2.7.17.1.2   „částečným obrysovým značením“ se rozumí obrysové značení, které vyznačuje vodorovný rozměr vozidla spojitou linkou a svislý rozměr vyznačením jeho horních rohů;

2.7.17.2   „pruhovým značením“ se rozumí nápadné značení určené k vyznačení vodorovných rozměrů (délka a šířka) vozidla spojitým pruhem;

2.7.18   „výstražným signálem nebezpečí“ se rozumí současná činnost všech směrových svítilen vozidla upozorňující na to, že vozidlo dočasně představuje zvláštní nebezpečí pro ostatní účastníky silničního provozu;

2.7.19   „předním mlhovým světlometem“ se rozumí světlomet sloužící ke zlepšení osvětlení silnice před vozidlem v případě mlhy nebo jakýchkoliv podobných podmínek snížené viditelnosti;

2.7.20   „zadní mlhovou svítilnou“ se rozumí svítilna užívaná pro zlepšení viditelnosti vozidla zezadu při husté mlze;

2.7.21   „zpětným světlometem“ se rozumí světlomet užívaný k osvětlení silnice za vozidlem a k upozornění ostatních účastníků silničního provozu, že vozidlo couvá nebo že bude couvat;

2.7.22   „parkovací svítilnou“ se rozumí svítilna, která slouží k signalizování přítomnosti stojícího vozidla v zastavěném území. V tomto případě nahrazuje obrysové svítilny;

2.7.23   „doplňkovou obrysovou svítilnou“ se rozumí svítilna namontovaná co nejblíže k nejvzdálenějším šířkovým obrysům vozidla a co možná nejblíže k jeho hornímu okraji, určená ke zřetelnému označení jeho celkové šířky. Tato svítilna doplňuje u určitých automobilů a přípojných vozidel obrysové svítilny vozidla tím, že zvlášť upozorňuje na jeho rozměry;

2.7.24   „boční obrysovou svítilnou“ se rozumí svítilna užívaná k označování přítomnosti vozidla při pohledu z boku;

2.7.25   „denní svítilnou“ se rozumí svítilna, která směřuje dopředu a která činí vozidlo snáze viditelným za jízdy ve dne;

2.7.26   „rohovým světlometem“ („světlometem pohyblivým v závislosti na řízení“) se rozumí světlomet, který se užívá pro zajištění doplňujícího osvětlení té části silnice, která se nachází v blízkosti předního rohu vozidla na té jeho straně, na niž se bude vozidlo stáčet;

2.7.27   „skutečným světelným tokem“ se rozumí:

a)

u zdroje světla:

hodnota skutečného světelného toku, bez započítání tolerancí, jak je uvedena na příslušném datovém listu daného zdroje světla podle předpisu, podle něhož byl daný zdroj světla schválen a který se na něj vztahuje;

b)

u LED modulu:

hodnota skutečného světelného toku uvedená v technické specifikaci, která byla s LED modulem předložena ke schválení světlometu nebo svítilny, jehož/jejíž je LED modul součástí;

2.7.28   „adaptivním předním osvětlovacím systémem“ (nebo „systémem AFS“) se rozumí zařízení pro osvětlení s uděleným schválením typu podle předpisu č. 123, vysílající svazek světelných paprsků, jehož rozdílné vlastnosti se automaticky přizpůsobují různým podmínkám použití potkávacího světla a případně dálkového světla;

2.7.28.1   „jednotkou osvětlení“ se rozumí konstrukční část, která vyzařuje světlo a slouží k tomu, aby zcela nebo částečně zajišťovala jednu nebo několik funkcí předního osvětlení, které poskytuje systém AFS;

2.7.28.2   „instalační jednotkou“ se rozumí nedělitelná skříňka (světelné těleso) obsahující jednu nebo více jednotek osvětlení;

2.7.28.3   „režimem osvětlení“ nebo „režimem“ se rozumí stav funkce předního osvětlení, kterou poskytuje systém AFS, stanovený výrobcem a určený k přizpůsobení pro určitá vozidla a určité okolní podmínky;

2.7.28.4   „řízením systému“ se rozumí část (části) systému AFS, která (které) od vozidla přijímá (přijímají) řídící signály AFS a automaticky ovládá (ovládají) funkci jednotek osvětlení;

2.7.28.5   „řídicím signálem AFS“ (V, E, W, T) se rozumí vstupní informace systému AFS v souladu s bodem 6.22.7.4 tohoto předpisu;

2.7.28.6   „neutrálním stavem“ se rozumí stav systému AFS, kdy svítí potkávací světla v režimu třídy C („základní potkávací světlo“), případně kdy jsou na maximum rozsvícena dálková světla, a neuplatňuje se žádný řídicí signál AFS;

2.7.28.7   „adaptivním dálkovým světlem“ se rozumí dálkové světlo AFS, které upravuje rozložení svého světla s ohledem na protijedoucí vozidla a vozidla jedoucí vpředu takovým způsobem, aby se řidiči zlepšila viditelnost do dálky a aniž by byli obtěžováni, rozptylováni nebo oslňováni ostatní účastníci silničního provozu.

2.7.29   „svítilnou vnějšího osvětlení vozidla“ se rozumí svítilna poskytující doplňkové osvětlení k usnadnění nastupování a vystupování řidiče, spolujezdce nebo k nakládce;

2.7.30   „systémem vzájemně závislých svítilen“ se rozumí sestava dvou nebo tří vzájemně závislých svítilen se stejnou funkcí;

2.7.30.1   „vzájemně závislou svítilnou označenou ‚Y‘“ se rozumí zařízení, které funguje jako část systému vzájemně závislých svítilen. Jestliže jsou aktivovány, pracují vzájemně závislé svítilny společně, mají oddělené přivrácené plochy ve směru vztažné osy, oddělená pouzdra svítilen a mohou mít oddělený zdroj (zdroje) světla.

2.7.31   „manévrovacím světlometem“ se rozumí světlomet, který se užívá pro zajištění doplňujícího osvětlení po stranách vozidla nápomocného při pomalém manévrování;

2.7.32   „svítilnami označenými ‚D‘“ se rozumí samostatné svítilny schválené jako samostatná zařízení takovým způsobem, že se smí používat buď nezávisle, nebo v soupravě svítilen považované za „jedinou svítilnu“;

2.8   „plochou výstupu světla“ u „zařízení pro osvětlení“, „zařízení pro světelnou signalizaci“ nebo odrazky se rozumí povrch podle prohlášení výrobce zařízení na výkrese v žádosti o schválení, viz příloha 3 (viz např. části 1 a 4).

Prohlášení musí být učiněno podle jedné z následujících podmínek:

a)

pokud je vnější krycí sklo strukturované, deklarovaná plocha výstupu světla musí být celý vnější povrch nebo část vnějšího povrchu vnějšího krycího skla;

b)

pokud vnější krycí sklo není strukturované, není třeba brát vnější krycí sklo v úvahu a plocha výstupu světla musí být taková, jak je deklarováno na výkrese, viz příloha 3 (viz např. část 5);

2.8.1   „strukturovaným vnějším krycím sklem“ nebo „plochou strukturovaného vnějšího krycího skla“ se rozumí celé vnější krycí sklo nebo jeho část, konstruované ke změně nebo ovlivnění šíření světla ze zdroje (zdrojů) světla tak, že světelné paprsky jsou významně odkloněny od svého původního směru;

2.9   „svíticí plocha“ (viz příloha 3);

2.9.1   „svíticí plochou zařízení pro osvětlení“ (body 2.7.9, 2.7.10, 2.7.19, 2.7.21 a 2.7.26) se rozumí kolmý průmět celého otvoru odražeče nebo u světlometů s elipsoidním odražečem „projekčního krycího skla“ na příčnou rovinu. Nemá-li zařízení pro osvětlení žádný odražeč, použije se definice podle bodu 2.9.2 Jestliže plocha výstupu světla pokrývá jen část celého otvoru odražeče, posuzuje se jen průmět této části.

V případě potkávacího světlometu je svíticí plocha omezena na straně světelného rozhraní zdánlivě viditelnou stopou světelného rozhraní na krycím skle. Jsou-li odražeče a krycí skla vzájemně seřiditelné, užije se střední polohy seřízení.

V případě, kdy je montován systém AFS: Je-li funkce osvětlení vytvářena dvěma či více současně pracujícími jednotkami osvětlení na dané straně vozidla, tvoří jednotlivé svíticí plochy dohromady uvažovanou svíticí plochu (například jednotlivé svíticí plochy jednotek osvětlení 8, 9 a 11 na obrázku v bodě 6.22.4 tvoří dohromady a s přihlédnutím ke svému umístění svíticí plochu uvažovanou pro pravou stranu vozidla);

2.9.2   „svíticí plochou zařízení pro světelnou signalizaci kromě odrazky“ (body 2.7.11 až 2.7.15, 2.7.18, 2.7.20 a 2.7.22 až 2.7.25) se rozumí kolmý průmět svítilny do roviny kolmé na její vztažnou osu a dotýkající se vnějšího povrchu plochy výstupu světla svítilny, přičemž tento průmět je ohraničen okraji stínítek umístěných v této rovině, z nichž každé dovoluje propustit ve směru vztažné osy pouze 98 % celkové svítivosti svítilny.

Pro stanovení spodního, horního a bočních okrajů svíticí plochy k ověření vzdálenosti k vnějším okrajům vozidla a k ověření výšky nad vozovkou se použijí jen stínítka s vodorovným nebo svislým okrajem.

Pro jiná užití svíticí plochy, např. pro stanovení vzdálenosti mezi dvěma svítilnami nebo světlomety či funkcemi, se použije tvar vnějšího okraje této svíticí plochy. Stínítka zůstanou rovnoběžná, ale lze použít jiné orientace.

U zařízení pro světelnou signalizaci, jehož svíticí plocha zahrnuje úplně nebo částečně svíticí plochu jiné světelné funkce nebo zahrnuje neprosvětlenou plochu, lze za svíticí plochu považovat vlastní plochu výstupu světla (viz např. příloha 3, části 2, 3, 5 a 6);

2.9.3   „svíticí plochou odrazky“ (bod 2.7.16) se rozumí, jak doložil žadatel během procesu schvalování odrazek, kolmý průmět odrazky do roviny kolmé na její vztažnou osu, ohraničený rovinami přilehlými k vnějším okrajovým částem optické soustavy odrazky dle prohlášení žadatele a rovnoběžnými s touto osou. Pro stanovení spodního, horního a bočních okrajů zařízení se uvažují jen vodorovné a svislé roviny;

2.10   „přivrácenou plochou“ pro určitý směr pozorování se podle požadavku výrobce nebo jeho řádně pověřeného zástupce rozumí kolmý průmět:

 

buď okraje svíticí plochy promítnuté na vnější povrch krycího skla,

 

nebo plochy výstupu světla.

 

Pouze v případě zařízení pro světelnou signalizaci vytvářejícího proměnlivou svítivost se uvažuje jeho přivrácená plocha, která může být proměnná dle bodu 2.7.1.3, za všech podmínek přípustných ze strany případného ovladače proměnlivé svítivosti.

Do roviny kolmé ke směru pozorování a tečné k nejvzdálenějšímu bodu krycího skla. Různé příklady použití přivrácené plochy jsou uvedeny v příloze 3 tohoto předpisu;

2.11   „vztažnou osou“ se rozumí charakteristická osa světlometu nebo svítilny, určená výrobcem (světlometu nebo svítilny) pro použití jako vztažný směr (H = 0°, V = 0°) pro úhly pole při fotometrických měřeních a pro montáž světlometu nebo svítilny na vozidlo;

2.12   „vztažným středem“ se rozumí průsečík vztažné osy s vnější plochou výstupu světla; stanovuje jej výrobce světlometu nebo svítilny;

2.13   „úhly geometrické viditelnosti“ se rozumí úhly, které určují oblast minimálního prostorového úhlu, v níž je přivrácená plocha světlometu nebo svítilny viditelná. Tato oblast prostorového úhlu je vymezena úsečemi koule, jejíž střed se shoduje se vztažným středem světlometu nebo svítilny a jejíž rovník je rovnoběžný s vozovkou. Tyto úseče jsou určovány ve vztahu ke vztažné ose. Vodorovné úhly ß odpovídají zeměpisné délce, svislé úhly α zeměpisné šířce;

2.14   „vnějším obrysem“ na kterékoli straně vozidla se rozumí rovina rovnoběžná se střední podélnou rovinou vozidla, dotýkající se vnějšího bočního okraje vozidla, přičemž se nepřihlíží k přečnívání:

2.14.1

pneumatik v blízkosti jejich bodu styku se zemí a přípojek pro měření tlaku v pneumatikách,

2.14.2

protismykových zařízení případně namontovaných na kolech,

2.14.3

zařízení pro nepřímý výhled,

2.14.4

bočních směrových svítilen, doplňkových obrysových svítilen, předních a zadních obrysových svítilen, parkovacích svítilen, odrazek a bočních obrysových svítilen,

2.14.5

celních pečetí umístěných na vozidlo a zařízení k zajištění a ochraně těchto pečetí,

2.14.6

systému osvětlení provozních dveří u vozidel kategorií M2 a M3 podle bodu 2.7;

2.15   „celkovými rozměry“ se rozumí vzdálenost mezi dvěma svislými rovinami určenými v bodě 2.14;

2.15.1   „celkovou šířkou“ se rozumí vzdálenost mezi dvěma svislými rovinami určenými v bodě 2.14;

2.15.2   „celkovou délkou“ se rozumí vzdálenost mezi dvěma svislými rovinami kolmými ke střední podélné rovině vozidla a dotýkajícími se předního a zadního okraje vozidla, přičemž se neberou v úvahu výstupky:

a)

zařízení pro nepřímý výhled,

b)

doplňkových obrysových svítilen,

c)

spojovacího zařízení u motorových vozidel.

U přípojných vozidel se do „celkové délky“ a při jakémkoliv měření zahrnuje délka oje, není-li výslovně uvedeno jinak.

2.16   „Jednotlivé a vícenásobné svítilny“

2.16.1   „jednotlivým světlometem nebo jednotlivou svítilnou“ se rozumí:

a)

zařízení nebo část zařízení, které má jednu funkci osvětlení nebo světelné signalizace, jeden nebo více zdrojů světla a které má ve směru vztažné osy jednu přivrácenou plochu, která může být spojitá nebo složená ze dvou či více samostatných částí; nebo

b)

jakákoli soustava dvou svítilen označených ‚D‘, ať shodných nebo odlišných, které mají stejnou funkci; nebo

c)

jakákoli soustava dvou nezávislých odrazek, ať shodných nebo odlišných, které byly schváleny zvlášť; nebo

d)

jakýkoli systém vzájemně závislých svítilen tvořený dvěma nebo třemi vzájemně závislými svítilnami označenými ‚Y‘ schválenými společně a se stejnou funkcí;

2.16.2   „dvěma svítilnami“ nebo „sudým počtem svítilen“ ve tvaru pásu se rozumí dvě svítilny s jedinou plochou výstupu světla, jestliže je tento pás umístěn symetricky ke střední podélné rovině vozidla;

2.17   „vzdáleností mezi dvěma světlomety nebo svítilnami“ směřujícími týmž směrem se rozumí nejkratší vzdálenost mezi dvěma přivrácenými plochami ve směru vztažné osy. Splňuje-li vzdálenost mezi dvěma světlomety nebo svítilnami požadavky tohoto předpisu, není třeba stanovovat přesné okraje přivrácených ploch;

2.18   „indikátorem činnosti“ se rozumí optický nebo zvukový signál (nebo jakýkoli obdobný signál) udávající, že zařízení bylo uvedeno v činnost a zda funguje správně, či nikoli;

2.19   „indikátorem zapojení obvodu“ se rozumí optický (nebo jakýkoli rovnocenný) signál udávající, že zařízení bylo uvedeno v činnost, avšak neudávající, zda toto zařízení funguje správně, či nikoli;

2.20   „nepovinným světlometem nebo svítilnou“ se rozumí světlomet nebo svítilna, jejichž montáž je ponechána na úvaze výrobce;

2.21   „vozovkou“ se rozumí povrch, na němž vozidlo stojí a který by měl být v zásadě vodorovný;

2.22   „pohyblivými konstrukčními částmi“ vozidla se rozumí takové panely karoserie nebo jiné části vozidla, jejichž poloha může být bez užití nářadí měněna vyklopením, otočením nebo posunutím. Mezi tyto konstrukční části nepatří sklopné kabiny řidiče nákladních vozidel;

2.23   „obvyklou provozní polohou pohyblivé konstrukční části“ se rozumí poloha (polohy) pohyblivé konstrukční části stanovená výrobcem vozidla pro obvyklé podmínky užívání a obvyklé podmínky parkování vozidla;

2.24   „obvyklými podmínkami užívání vozidla“ se rozumí:

2.24.1

u motorového vozidla stav, kdy je vozidlo připraveno k pohybu vlastním nastartovaným hnacím motorem s pohyblivými konstrukčními částmi v obvyklé poloze (polohách) podle definice v bodě 2.23;

2.24.2

u přípojného vozidla stav, kdy je přípojné vozidlo připojeno k tažnému vozidlu ve stavu podle bodu 2.24.1 a kdy jsou pohyblivé konstrukční části přípojného vozidla v obvyklé poloze (polohách) podle definice v bodě 2.23;

2.25   „podmínkami parkování vozidla“ se rozumí:

2.25.1

u motorového vozidla stav, kdy je vozidlo v klidu, jeho hnací motor je zastaven a jeho pohyblivé konstrukční části jsou v obvyklé poloze (polohách) podle definice v bodě 2.23;

2.25.2

u přípojného vozidla stav, kdy je přípojné vozidlo připojeno k tažnému motorovému vozidlu ve stavu podle bodu 2.25.1 a kdy jsou pohyblivé konstrukční části přípojného vozidla v obvyklé poloze (polohách) podle definice v bodě 2.23;

2.26   „osvětlením zatáčky“ se rozumí světelná funkce, která zajišťuje zlepšené osvětlení v zatáčkách;

2.27   „párem“ se rozumí sada světlometů nebo svítilen se stejnou funkcí na levé a pravé straně vozidla;

2.27.1   „přizpůsobeným párem“ se rozumí sada světlometů nebo svítilen se stejnou funkcí na levé a pravé straně vozidla, která jako pár splňuje fotometrické požadavky;

2.28   „signálem nouzového brzdění“ se rozumí signál upozorňující ostatní účastníky silničního provozu za vozidlem, že vozidlo vyvíjí vzhledem k daným podmínkám vozovky velkou brzdicí sílu.

2.29   Barva světla vyzařovaného ze zařízení

2.29.1   „bílou“ se rozumí souřadnice barvy (x, y) (4) vyzařovaného světla, které leží v barevné ploše definované těmito hranicemi:

W12

hranice zelené

y = 0,150 + 0,640 x

W23

hranice nažloutle zelené

y = 0,440

W34

hranice žluté

x = 0,500

W45

hranice načervenale purpurové

y = 0,382

W56

hranice purpurové

y = 0,050 + 0,750 x

W61

hranice modré

x = 0,310

s průsečíky:

 

x

y

W1

0,310

0,348

W2

0,453

0,440

W3

0,500

0,440

W4

0,500

0,382

W5

0,443

0,382

W6

0,310

0,283

2.29.2   „selektivní žlutou“ se rozumí souřadnice barvy (x, y) (5) vyzařovaného světla, které leží v barevné ploše definované těmito hranicemi:

SY12

hranice zelené

y = 1,290 x – 0,100

SY23

spektrální čára

 

SY34

hranice červené

y = 0,138 + 0,580 x

SY45

hranice nažloutle bílé

y = 0,440

SY51

hranice bílé

y = 0,940 – x

s průsečíky:

 

x

y

SY1

0,454

0,486

SY2

0,480

0,519

SY3

0,545

0,454

SY4

0,521

0,440

SY5

0,500

0,440

2.29.3   „oranžovou“ se rozumí souřadnice barvy (x, y) (5) vyzařovaného světla, které leží v barevné ploše definované těmito hranicemi:

A12

hranice zelené

y = x – 0,120

A23

spektrální čára

 

A34

hranice červené

y = 0,390

A41

hranice bílé

y = 0,790 – 0,670 x

s průsečíky:

 

x

y

A1

0,545

0,425

A2

0,560

0,440

A3

0,609

0,390

A4

0,597

0,390

2.29.4   „červenou“ se rozumí souřadnice barvy (x, y) (5) vyzařovaného světla, které leží v barevné ploše definované těmito hranicemi:

R12

hranice žluté

y = 0,335

R23

spektrální čára

 

R34

čára purpurové

(její lineární prodloužení přes oblast purpurových barev mezi červeným a modrým koncem spektrální čáry).

R41

hranice purpurové

y = 0,980 – x

s průsečíky:

 

x

y

R1

0,645

0,335

R2

0,665

0,335

R3

0,735

0,265

R4

0,721

0,259

2.30   Noční barva světla odraženého od zařízení s výjimkou pneumatik se zpětným odrazem podle předpisu č. 88

2.30.1   „bílou“ se rozumí souřadnice barvy (x, y) (6) odraženého světla, které leží v barevné ploše definované těmito hranicemi:

W12

hranice modré

y = 0,843 – 1,182 x

W23

hranice purpurové

y = 0,489 x + 0,146

W34

hranice žluté

y = 0,968 – 1,010 x

W41

hranice zelené

y = 1,442 x – 0,136

s průsečíky:

 

x

y

W1

0,373

0,402

W2

0,417

0,350

W3

0,548

0,414

W4

0,450

0,513

2.30.2   „žlutou“ se rozumí souřadnice barvy (x, y) (6) odraženého světla, které leží v barevné ploše definované těmito hranicemi:

Y12

hranice zelené

y = x – 0,040

Y23

spektrální čára

 

Y34

hranice červené

y = 0,200 x + 0,268

Y41

hranice bílé

y = 0,970 – x

s průsečíky:

 

x

y

Y1

0,505

0,465

Y2

0,520

0,480

Y3

0,610

0,390

Y4

0,585

0,385

2.30.3   „oranžovou“ se rozumí souřadnice barvy (x, y) (7) odraženého světla, které leží v barevné ploše definované těmito hranicemi:

A12

hranice zelené

y = 1,417 x – 0,347

A23

spektrální čára

 

A34

hranice červené

y = 0,390

A41

hranice bílé

y = 0,790 – 0,670 x

s průsečíky:

 

x

y

A1

0,545

0,425

A2

0,557

0,442

A3

0,609

0,390

A4

0,597

0,390

2.30.4   „červenou“ se rozumí souřadnice barvy (x, y) (7) odraženého světla, které leží v barevné ploše definované těmito hranicemi:

R12

hranice žluté

y = 0,335

R23

spektrální čára

 

R34

čára purpurové

 

R41

hranice purpurové

y = 0,978 – x

s průsečíky:

 

x

y

R1

0,643

0,335

R2

0,665

0,335

R3

0,735

0,265

R4

0,720

0,258

2.31   Denní barva světla odraženého ze zařízení

2.31.1   „bílou“ se rozumí souřadnice barvy (x, y) (7) odraženého světla, které leží v barevné ploše definované těmito hranicemi:

W12

hranice purpurové

y = x – 0,030

W23

hranice žluté

y = 0,740 – x

W34

hranice zelené

y = x + 0,050

W41

hranice modré

y = 0,570 – x

s průsečíky:

 

x

y

W1

0,300

0,270

W2

0,385

0,355

W3

0,345

0,395

W4

0,260

0,310

2.31.2   „žlutou“ se rozumí souřadnice barvy (x, y) (8) odraženého světla, které leží v barevné ploše definované těmito hranicemi:

Y12

hranice červené

y = 0,534 x + 0,163

Y23

hranice bílé

y = 0,910 – x

Y34

hranice zelené

y = 1,342 x – 0,090

Y41

spektrální čára

 

s průsečíky:

 

x

y

Y1

0,545

0,454

Y2

0,487

0,423

Y3

0,427

0,483

Y4

0,465

0,534

2.31.3   „červenou“ se rozumí souřadnice barvy (x, y) (8) odraženého světla, které leží v barevné ploše definované těmito hranicemi:

R12

hranice červené

y = 0,346 – 0,053 x

R23

hranice purpurové

y = 0,910 – x

R34

hranice žluté

y = 0,350

R41

spektrální čára

 

s průsečíky:

 

x

y

R1

0,690

0,310

R2

0,595

0,315

R3

0,560

0,350

R4

0,650

0,350

2.32   Denní barva světla fluorescenčního zařízení

2.32.1   „červenou“ se rozumí souřadnice barvy (x, y) (9) odraženého světla, které leží v barevné ploše definované těmito hranicemi:

FR12

hranice červené

y = 0,346 – 0,053 x

FR23

hranice purpurové

y = 0,910 – x

FR34

hranice žluté

y = 0,315 + 0,047 x

FR41

spektrální čára

 

s průsečíky:

 

x

y

FR1

0,690

0,310

FR2

0,595

0,315

FR3

0,569

0,341

FR4

0,655

0,345

2.33   „výstražným signálem nebezpečí nárazu pro vzadu jedoucí vozidlo (RECAS)“ se rozumí automatický signál vydávaný vozidlem jedoucím vpředu pro vozidlo jedoucí za ním. Upozorňuje, že vozidlo vzadu musí provést nouzové opatření, aby zabránilo kolizi;

2.34   „gonio(foto)metrickým systémem (není-li zvláštním předpisem stanoveno jinak)“ se rozumí systém používaný k fotometrickým měřením, která jsou určena úhlovými souřadnicemi ve stupních na kouli se svislou osou podle publikace IEC č. 70, Vídeň 1987, tj. odpovídající gonio(foto)metrickému systému, jehož vodorovná („elevační“) osa je připevněná k zemi a druhá („rotační“) pohyblivá osa je kolmá k pevné vodorovné ose (viz příloha 14 tohoto předpisu). Pozn.: Ve výše uvedené publikaci IEC je specifikován postup pro korekci úhlových souřadnic v případě, že je použit alternativní gonio(foto)metrický systém;

2.35   „rovinou H“ se rozumí vodorovná rovina obsahující vztažný střed světlometu/svítilny;

2.36   „postupnou aktivací“ se rozumí elektrické spojení, v němž jsou jednotlivé zdroje světla světlometu/svítilny zapojeny takovým způsobem, že se aktivují postupně předem stanoveným postupem.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1   Žádost o schválení typu vozidla z hlediska montáže zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci podává výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce.

3.2   K žádosti se přikládají ve trojím vyhotovení tyto dokumenty a údaje:

3.2.1

popis typu vozidla z hlediska položek uvedených v bodech 2.2.1 až 2.2.4 výše spolu s omezením zatížení, zejména maximálním přípustným zatížením v zavazadlovém prostoru;

3.2.2

seznam zařízení, která podle výrobce mají tvořit vybavení pro osvětlení a světelnou signalizaci. Tento seznam může obsahovat pro každou funkci více typů zařízení. Každý typ musí být řádně popsán (část, značka schválení typu, název výrobce atd.); kromě toho může být v seznamu u každé funkce uvedena přídavná poznámka „nebo rovnocenná zařízení“;

3.2.3

nákres celého uspořádání zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci s vyznačením umístění jednotlivých zařízení na vozidle;

3.2.4

pro ověření, zda je vyhověno požadavkům tohoto předpisu, nákres (nákresy) vyznačující u každého světlometu nebo svítilny svíticí plochu podle definice v bodě 2.9, plochu výstupu světla podle definice v bodě 2.8, vztažnou osu podle definice v bodě 2.11 a vztažný střed podle definice v bodě 2.12. Tyto informace se nepožadují pro svítilnu zadní registrační tabulky (bod 2.7.13);

3.2.5

žádost musí zahrnovat údaj o metodě zvolené ke stanovení přivrácené plochy (viz bod 2.10);

3.2.6

je-li na vozidle namontován systém AFS, musí žadatel předložit podrobný popis uvádějící tyto informace:

3.2.6.1

funkce a režimy osvětlení, pro něž bylo systému AFS uděleno schválení typu;

3.2.6.2

příslušné řídicí signály AFS a jejich technické vlastnosti definované podle přílohy 10 předpisu č. 123;

3.2.6.3

uplatňovaná ustanovení týkající se automatického přizpůsobování funkcí a režimů předního osvětlení podle bodu 6.22.7.4 tohoto předpisu;

3.2.6.4

případně zvláštní pokyny, pokud jde o kontrolu zdrojů světla a o vizuální prohlídku svazku světelných paprsků;

3.2.6.5

dokumenty podle bodu 6.22.9.2 tohoto předpisu;

3.2.6.6

světlomety nebo svítilny, které jsou skupinové, sdružené nebo sloučené se systémem AFS;

3.2.6.7

jednotky osvětlení, které jsou konstruovány tak, aby splňovaly požadavky bodu 6.22.5 tohoto předpisu.

3.2.7

Pro vozidla kategorií M a N popis podmínek elektrického napájení pro zařízení uvedená v bodech 2.7.9, 2.7.10, 2.7.12, 2.7.14 a 2.7.15, případně včetně informací o zvláštním elektrickém napájení nebo elektronickém ovladači zdroje světla nebo ovladači proměnlivé svítivosti.

3.3   Technické zkušebně odpovědné za provádění schvalovacích zkoušek musí být předáno nenaložené vozidlo vybavené kompletní soupravou zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci podle popisu v bodě 3.2.2 představující typ vozidla, který má být schválen.

3.4   K dokumentaci pro schválení typu musí být přiložen dokument uvedený v příloze 1 tohoto předpisu.

4.   SCHVÁLENÍ

4.1   Schválení typu vozidla se udělí, pokud vozidlo předané ke schválení podle tohoto předpisu vyhoví požadavkům tohoto předpisu z hlediska všech zařízení uvedených v seznamu.

4.2   Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (nyní 06, což odpovídá sérii změn 06) udávají sérii změn začleňující poslední závažné technické změny předpisu v době vydání schválení. Stejná smluvní strana nesmí totéž číslo přidělit jinému typu vozidla ani témuž typu vozidla předvedenému s vybavením neuvedeným v seznamu dle bodu 3.2.2, s výjimkou případů, na něž se vztahuje bod 7 tohoto předpisu.

4.3   Potvrzení o schválení, rozšíření nebo zamítnutí schválení nebo o definitivním ukončení výroby typu vozidla / součásti podle tohoto předpisu se oznámí smluvním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, na formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

4.4   Na každém vozidle shodném s typem vozidla schváleným podle tohoto předpisu se nápadně a na snadno přístupném místě uvedeném ve zprávě o schválení typu vyznačí mezinárodní značka schválení typu, která se skládá z:

4.4.1

písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila; (10)

4.4.2

čísla tohoto předpisu následovaného písmenem „R“, pomlčkou a číslem schválení typu, a to vpravo od kružnice stanovené v bodě 4.4.1.

4.5   Je-li vozidlo shodné s typem vozidla schváleným podle jednoho nebo několika jiných předpisů připojených k dohodě v zemi, která udělila schválení typu podle tohoto předpisu, nemusí se symbol podle bodu 4.4.1 opakovat; v takovém případě se další čísla a symboly všech předpisů, podle kterých bylo uděleno schválení v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, umístí ve svislých sloupcích vpravo od symbolu podle bodu 4.4.1.

4.6   Značka schválení typu musí být jasně čitelná a nesmazatelná.

4.7   Značka schválení se umístí v blízkosti štítku nebo přímo na štítek s údaji o vozidle, kterým vozidlo opatřil výrobce.

4.8   V příloze 2 tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání značek schválení.

5.   OBECNÉ POŽADAVKY

5.1   Zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci musí být namontována tak, aby si za obvyklých podmínek užívání vozidla podle definice v bodech 2.24, 2.24.1 a 2.24.2 a navzdory otřesům, jimž mohou být vystavena, zachovala vlastnosti předepsané tímto předpisem a umožnila vozidlu splnit požadavky tohoto předpisu. Zvláště nesmí být možné neúmyslné porušení seřízení světlometů nebo svítilen.

5.2   Světlomety uvedené v bodech 2.7.9, 2.7.10 a 2.7.19 musí být namontovány tak, aby bylo možno snadno seřídit jejich orientaci.

5.2.1   U světlometů vybavených opatřeními k zabránění oslnění ostatních účastníků silničního provozu v zemi, kde silniční provoz je na opačné straně vozovky než v zemi, pro kterou byl světlomet konstruován, musí být taková opatření vykonána automaticky nebo uživatelem vozidla na nehybném vozidle, aniž by bylo nutné použít speciální nářadí (jiné, než které je dodáváno s vozidlem (11)). Podrobné instrukce musí výrobce vozidla předat s vozidlem.

5.3   U všech zařízení pro světelnou signalizaci, včetně těch, jež jsou umístěna na bočních stěnách, musí být vztažná osa svítilny namontované na vozidle rovnoběžná s rovinou, na níž vozidlo na vozovce stojí; kromě toho musí být tato osa u bočních odrazek a bočních obrysových svítilen kolmá ke střední podélné rovině vozidla a rovnoběžná s touto rovinou u všech ostatních zařízení pro světelnou signalizaci. V každém směru je přípustná odchylka ± 3°. Kromě toho musí být při montáži dodrženy všechny zvláštní pokyny stanovené výrobcem.

5.4   V případě, že nebyly vydány zvláštní pokyny, ověřuje se výška a seřízení světlometů nebo svítilen u nenaloženého vozidla stojícího na rovné vodorovné ploše za podmínek definovaných v bodech 2.24, 2.24.1 a 2.24.2, a v případě, že je namontován systém AFS, se systémem v neutrálním stavu.

5.5   Pokud nebyly vydány zvláštní pokyny, musí světlomety nebo svítilny tvořící pár:

5.5.1

být na vozidle namontovány souměrně vzhledem k jeho střední podélné rovině (toto ustanovení se vztahuje na vnější geometrický tvar světlometu nebo svítilny a ne na okraje jeho svíticí plochy podle bodu 2.9);

5.5.2

být vzájemně souměrné vzhledem ke střední podélné rovině; tento požadavek neplatí pro vnitřní uspořádání světlometu nebo svítilny;

5.5.3

splňovat tytéž kolorimetrické požadavky a mít v zásadě shodné fotometrické vlastnosti. To neplatí pro přizpůsobený pár předních mlhových světlometů třídy F3;

5.5.4

mít v zásadě shodné fotometrické vlastnosti.

5.6   U vozidel, jejichž vnější tvar je nesouměrný, musí být výše uvedené požadavky splněny, nakolik je to možné.

5.7   Skupinové, sdružené, sloučené nebo jednotlivé světlomety nebo svítilny

5.7.1   Světlomety nebo svítilny mohou být skupinové, sdružené nebo sloučené s jinými za předpokladu, že jsou dodrženy veškeré požadavky na barvu, umístění, seřízení, geometrickou viditelnost, elektrické zapojení a případné další požadavky.

5.7.1.1   Fotometrické a kolorimetrické požadavky na světlomet nebo svítilnu musí být splněny, jestliže všechny ostatní funkce, se kterými jsou světlomet nebo svítilna ve skupině, sdruženy nebo sloučeny, jsou VYPNUTY.

Pokud je však přední nebo zadní obrysová svítilna sloučená s jednou nebo více dalšími funkcemi, které mohou být aktivovány společně s nimi, požadavky týkající se barvy každé z těchto funkcí musí být splněny, jestliže sloučená/sloučené funkce a přední nebo zadní obrysové svítilny jsou ZAPNUTY.

5.7.1.2   Brzdové a směrové svítilny nesmí být sloučené.

5.7.1.3   Pokud jsou však brzdové a směrové svítilny ve skupině, musí být splněny následující podmínky:

5.7.1.3.1

žádná vodorovná nebo svislá přímka procházející průmětem přivrácených ploch těchto funkcí na rovinu kolmou ke vztažné ose nesmí protínat více než dvě hraniční čáry oddělující přilehlé plochy s různými barvami;

5.7.1.3.2

jejich přivrácené plochy ve směru vztažné osy založené na plochách ohraničených obrysem jejich ploch výstupu světla se nepřekrývají.

5.7.2   Jednotlivé svítilny

5.7.2.1   Jednotlivé svítilny podle definice v bodě 2.16.1 písm. a), tvořené dvěma nebo více částmi, musí být namontovány takovým způsobem, aby

a)

buď celková plocha průmětu samostatných částí na rovinu tečnou k vnějšímu povrchu vnějšího krycího skla a kolmou na vztažnou osu zabírala nejméně 60 % nejmenšího čtyřúhelníku opsaného tomuto průmětu; nebo

b)

minimální vzdálenost mezi protilehlými okraji dvou sousedních nebo dotýkajících se samostatných částí nepřekročila 75 mm, měřeno kolmo na vztažnou osu.

Tyto požadavky se nevztahují na odrazky.

5.7.2.2   Jednotlivé svítilny podle definice v bodě 2.16.1 písm. b) nebo písm. c) tvořené dvěma svítilnami označenými „D“ nebo dvěma nezávislými odrazkami, musí být namontovány tak, aby:

a)

buď průměty přivrácených ploch ve směru vztažné osy těchto dvou svítilen nebo odrazek zaujímaly nejméně 60 % plochy nejmenšího čtyřúhelníku opsaného průmětům zmíněných přivrácených ploch ve směru vztažné osy; nebo

b)

minimální vzdálenost mezi protilehlými okraji přivrácených ploch ve směru vztažné osy dvou svítilen nebo dvou nezávislých odrazek nebyla větší než 75 mm, měřeno kolmo ke vztažné ose.

5.7.2.3   Jednotlivé svítilny podle definice v bodě 2.16.1 písm. d) musí splňovat požadavky bodu 5.7.2.1.

Jsou-li dvě nebo více svítilen a/nebo dvě nebo více samostatných přivrácených ploch součástí stejného světelného tělesa a/nebo mají společná vnější krycí skla, nepovažují se za systém vzájemně závislých svítilen.

Svítilna ve tvaru pásu však může být součástí systému vzájemně závislých svítilen.

5.7.2.4   Dvě svítilny nebo sudý počet svítilen ve tvaru pásu se umístí symetricky ke střední podélné rovině vozidla a sahají na obou stranách vozidla do vzdálenosti nejméně 0,4 m od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla a mají délku nejméně 0,8 m; osvětlení této plochy musí být zajištěno nejméně dvěma zdroji světla, umístěnými co možná nejblíže k okrajům; plochu výstupu světla může tvořit soubor jednotek umístěných vedle sebe za podmínky, že tyto jednotlivé plochy výstupu světla splňují při projekci na příčnou rovinu požadavky bodu 5.7.2.1.

5.8   Maximální výška nad vozovkou se měří od nejvyššího bodu a minimální výška od nejnižšího bodu přivrácené plochy ve směru vztažné osy.

Pokud (maximální a minimální) výška nad vozovkou jednoznačně vyhovuje požadavkům tohoto předpisu, není třeba určovat přesné okraje jakékoli plochy.

5.8.1   Pro účely snížení úhlů geometrické viditelnosti se poloha světlometu/svítilny, pokud jde o výšku nad vozovkou, měří od roviny H.

5.8.2   U potkávacího světlometu se minimální výška nad vozovkou měří od nejnižšího bodu činného výstupu optického systému (např. odražeče, krycího skla, projekčního krycího skla) nezávisle na jeho užití.

5.8.3   Umístění z hlediska šířky se určuje vzhledem k celkové šířce vozidla od toho okraje přivrácené plochy ve směru vztažné osy, který je nejvzdálenější od střední podélné roviny vozidla; pokud jde o vzdálenost mezi světlomety nebo svítilnami, určuje se umístění z hlediska šířky od vnitřních okrajů přivrácené plochy ve směru vztažné osy.

Pokud umístění z hlediska šířky jednoznačně vyhovuje požadavkům tohoto předpisu, není třeba určovat přesné okraje jakékoli plochy.

5.9   Nebyly-li vydány zvláštní pokyny, nesmí se fotometrické vlastnosti (např. intenzita, barva, přivrácená plocha atd.) světlometu nebo svítilny při rozsvícení světlometu nebo svítilny záměrně měnit.

5.9.1   Směrové svítilny, výstražný signál a oranžové boční obrysové svítilny podle bodu 6.18.7 níže a rovněž signál nouzového brzdění musí vyzařovat přerušované světlo.

5.9.2   Fotometrické vlastnosti světlometu nebo svítilny se mohou měnit:

a)

vzhledem k okolnímu světlu;

b)

v důsledku rozsvícení jiných světlometů nebo svítilen; nebo

c)

při použití světlometů nebo svítilen k zajištění jiné funkce osvětlení;

za předpokladu, že jakákoli změna fotometrických vlastností je v souladu s technickými předpisy pro daný světlomet nebo svítilnu.

5.9.3   Fotometrické vlastnosti směrové svítilny kategorií 1, 1a, 1b, 2a nebo 2b lze při blikání změnit postupnou aktivací zdrojů světla, jak je specifikováno v bodě 5.6 předpisu č. 6.

Toto ustanovení se nevztahuje na situaci, kdy jsou směrové svítilny kategorií 2a a 2b zapnuty jako signál nouzového brzdění podle bodu 6.23.1 tohoto předpisu.

5.10   Žádné červené světlo, které by mohlo vést k omylu, nesmí být vyzařováno světlometem nebo svítilnou podle definice v bodě 2.7 směrem dopředu a žádné bílé světlo, které by mohlo vést k omylu, nesmí být vyzařováno světlometem nebo svítilnou podle definice v bodě 2.7 směrem dozadu. Neberou se v úvahu zařízení namontovaná pro vnitřní osvětlení vozidla. V případě pochybností se splnění tohoto požadavku ověřuje takto:

5.10.1

pro viditelnost červeného světla zepředu, s výjimkou červené nejzadnější boční obrysové svítilny, nesmí být přivrácená plocha žádné červené svítilny přímo viditelná oku pozorovatele nalézajícího se v zóně 1 stanovené v příloze 4;

5.10.2

pro viditelnost bílého světla zezadu, s výjimkou zpětných světlometů a bílého nápadného značení na vozidle, nesmí být přivrácená plocha žádné bílé svítilny přímo viditelná oku pozorovatele nalézajícího se v zóně 2 příčné roviny ležící ve vzdálenosti 25 m za vozidlem (viz příloha 4);

5.10.3

zóny 1 a 2 zkoumané okem pozorovatele jsou ve svých rovinách ohraničeny:

5.10.3.1

na výšku dvěma vodorovnými rovinami umístěnými ve výšce 1 a 2,2 m nad vozovkou;

5.10.3.2

na šířku dvěma svislými rovinami svírajícími dopředu i dozadu úhel 15° na vnější stranu vzhledem ke střední podélné rovině vozidla a procházejícími styčným bodem nebo body svislých rovin rovnoběžných se střední podélnou rovinou vozidla a vymezujících celkovou šířku vozidla; je-li styčných bodů více, nejpřednější z nich odpovídá přední rovině a nejzadnější zadní rovině.

5.11   Elektrická zapojení musí být taková, aby přední a zadní obrysové svítilny, případné doplňkové obrysové svítilny, případné boční obrysové svítilny a svítilna zadní registrační tabulky nemohly být ZAPÍNÁNY a VYPÍNÁNY jinak než současně.

5.11.1   Tato podmínka se neuplatní:

5.11.1.1

jsou-li přední a zadní obrysové svítilny ZAPNUTY, jakož i boční obrysové svítilny, jsou-li sdružené nebo sloučené s uvedenými svítilnami, užity jako parkovací svítilny; nebo

5.11.1.2

pokud boční obrysové svítilny svítí přerušovaným světlem společně se směrovými světly; nebo

5.11.1.3

pokud je systém světelné signalizace v činnosti dle bodu 6.2.7.6.2.

5.11.2   u předních obrysových svítilen, když je jejich funkce nahrazena podle ustanovení bodu 5.12.1 níže;

5.11.3   u systému vzájemně závislých svítilen, se všechny zdroje světla ZAPÍNAJÍ a VYPÍNAJÍ současně.

5.12   Elektrická zapojení musí být taková, aby dálkové světlomety, potkávací světlomety a přední mlhové světlomety nemohly být zapnuty, nejsou-li rovněž zapnuty svítilny uvedené v bodě 5.11. Splnění této podmínky se však nevyžaduje u dálkových světlometů nebo potkávacích světlometů, jestliže jejich světelná výstraha spočívá v přerušovaném rozsvěcování potkávacích světlometů v krátkých intervalech nebo v přerušovaném rozsvěcování dálkových světlometů v krátkých intervalech nebo ve střídavém rozsvěcování potkávacích a dálkových světlometů v krátkých intervalech.

5.12.1   Potkávací světlomety a/nebo dálkové světlomety a/nebo přední mlhové světlomety mohou nahradit funkci předních obrysových svítilen za předpokladu, že:

5.12.1.1

jejich elektrická zapojení jsou taková, aby se v případě závady kteréhokoliv z těchto světelných zařízení přední obrysové svítilny automaticky znovu zapnuly, a

5.12.1.2

nahrazující svítilna nebo funkce splňuje pro příslušnou obrysovou svítilnu požadavky týkající se:

a)

geometrické viditelnosti předepsané pro přední obrysové svítilny v bodě 6.9.5 a

b)

minimálních fotometrických hodnot podle úhlu rozdělení světla a

5.12.1.3

ve zkušebním protokolu nahrazující svítilny je uveden příslušný důkaz prokazující splnění požadavků uvedených v bodě 5.12.1.2.

5.13   Indikátor

Je-li tímto předpisem předepsán indikátor zapojení obvodu, může být nahrazen indikátorem činnosti.

5.14   Zakrývatelné světlomety

5.14.1   S výjimkou dálkových světlometů, potkávacích světlometů a předních mlhových světlometů, které mohou být zakryty, pokud se nepoužívají, je zakrývání světlometů nepřípustné.

5.14.2   V případě jakékoli poruchy funkce zakrývacího/zakrývacích zařízení musí světlomety zůstat v provozní poloze, jsou-li již v provozu, nebo musí být možno je do této polohy uvést bez užití nástrojů.

5.14.3   Světlomety se musí dát uvést do provozní polohy a rozsvítit jediným ovládacím zařízením, přičemž musí být možné je do provozní polohy uvést bez jejich rozsvícení. V případě skupinových dálkových a potkávacích světlometů se však výše uvedené ovládání vyžaduje pouze k aktivaci potkávacích světlometů.

5.14.4   Z místa řidiče nesmí být možno zastavit úmyslně pohyb rozsvícených světlometů dříve, než dosáhnou provozní polohy. Vzniká-li za pohybu světlometů nebezpečí oslnění ostatních účastníků silničního provozu, smějí se tyto světlomety rozsvítit pouze tehdy, až dosáhnou své provozní polohy.

5.14.5   Při teplotách zakrývacího zařízení v rozsahu od – 30 °C do + 50 °C musí být světlomet schopen dosáhnout provozní polohy během tří sekund od aktivace ovladače.

5.15   Barvy světel vyzařovaných světlomety nebo svítilnami (12) jsou:

Dálkový světlomet:

bílá

Potkávací světlomet:

bílá

Přední mlhový světlomet:

bílá nebo selektivní žlutá

Zpětný světlomet:

bílá

Směrová svítilna:

oranžová

Výstražný signál:

oranžová

Brzdová svítilna:

červená

Signál nouzového brzdění:

oranžová nebo červená

Výstražný signál nebezpečí nárazu pro vzadu jedoucí vozidlo:

oranžová

Svítilna zadní registrační tabulky:

bílá

Přední obrysová svítilna:

bílá

Zadní obrysová svítilna:

červená

Přední mlhový světlomet:

bílá nebo selektivní žlutá

Zadní mlhová svítilna:

červená

Parkovací svítilna:

bílá vpředu, červená vzadu; oranžová, je-li sloučena s bočními směrovými svítilnami nebo s bočními obrysovými svítilnami

Boční obrysová svítilna:

oranžová; nejzadnější boční obrysová svítilna však může být červená, je-li ve skupině nebo je-li sdružená či sloučená se zadní obrysovou svítilnou, zadní doplňkovou obrysovou svítilnou, zadní mlhovou svítilnou, brzdovou svítilnou nebo je ve skupině nebo má část plochy výstupu světla společnou se zadní odrazkou

Doplňková obrysová svítilna:

bílá vpředu, červená vzadu

Denní svítilna:

bílá

Zadní odrazka jiná než trojúhelníková:

červená

Zadní odrazka trojúhelníková:

červená

Přední odrazka jiná než trojúhelníková:

barva dopadajícího světla (13)

Boční odrazka jiná než trojúhelníková:

oranžová; nejzadnější odrazka však může být červená, je-li ve skupině nebo má-li část plochy výstupu světla společnou se zadní obrysovou svítilnou, zadní doplňkovou obrysovou svítilnou, zadní mlhovou svítilnou, brzdovou svítilnou, červenou nejzadnější boční obrysovou svítilnou nebo zadní odrazkou jinou než trojúhelníkovou

Rohový světlomet:

bílá

Nápadné značení:

bílá vpředu,

bílá nebo žlutá po stranách;

červená nebo žlutá vzadu (14)

Adaptivní přední osvětlovací systémy (AFS):

bílá

Svítilna vnějšího osvětlení vozidla:

bílá

Manévrovací světlomet:

bílá

5.16   Počet světlometů nebo svítilen

5.16.1   Počet světlometů nebo svítilen namontovaných na vozidle se musí rovnat počtu uvedenému v jednotlivých požadavcích uvedených v tomto předpise.

5.17   Kterýkoli světlomet nebo svítilna smí být namontován/a na pohyblivé části za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené v bodech 5.18, 5.19 a 5.20.

5.18   Zadní obrysové svítilny, zadní směrové svítilny a zadní odrazky jak trojúhelníkové, tak i jiné než trojúhelníkové, smí být namontovány na pohyblivé části pouze tehdy, pokud:

5.18.1

ve všech pevných polohách pohyblivých konstrukčních částí plní svítilna veškeré požadavky na umístění, geometrickou viditelnost a kolorimetrické a fotometrické vlastnosti pro tyto svítilny;

5.18.2

jsou-li funkce uvedené v bodě 5.18 zajišťovány soupravou dvou svítilen označených „D“ (viz bod 2.16.1), musí požadavky na polohu, geometrickou viditelnost a fotometrické vlastnosti na tyto svítilny ve všech pevných polohách pohyblivých konstrukčních částí plnit pouze jedna z těchto svítilen

nebo

5.18.3

jsou pro výše uvedené funkce montovány doplňkové svítilny, které jsou rozsvíceny v případě, když je pohyblivá konstrukční část umístěna v kterékoli pevné otevřené poloze, za předpokladu, že tyto doplňkové svítilny splňují všechny požadavky na umístění, geometrickou viditelnost a fotometrické vlastnosti svítilen umístěných na pohyblivé konstrukční části.

5.18.4

Pokud jsou funkce uvedené v bodě 5.18 zajišťovány systémem vzájemně závislých svítilen, musí být splněna jedna z následujících podmínek:

a)

pokud je celý systém vzájemně závislých svítilen namontován na pohyblivé konstrukční části (pohyblivých konstrukčních částech), musí být splněny požadavky bodu 5.18.1. Avšak doplňkové svítilny pro výše uvedené funkce mohou být rozsvíceny v případě, když je pohyblivá konstrukční část umístěna v kterékoli pevné otevřené poloze, za předpokladu, že tyto doplňkové svítilny splňují všechny požadavky na umístění, geometrickou viditelnost a kolorimetrické a fotometrické vlastnosti svítilen umístěných na pohyblivé konstrukční části nebo

b)

pokud je systém vzájemně závislých svítilen částečně namontován na pevné konstrukční části a částečně na pohyblivé konstrukční části, s výjimkou směrových svítilen, musí vzájemně závislá svítilna určená / závislé svítilny určené žadatelem během postupu schvalování zařízení splňovat všechny požadavky na umístění, geometrickou viditelnost směrem ven a kolorimetrické a fotometrické vlastnosti těchto svítilen ve všech pevných polohách pohyblivé konstrukční části / pohyblivých konstrukčních částí.

Požadavek/požadavky na geometrickou viditelnost směrem dovnitř se považuje za splněný / považují za splněné, jestliže tato vzájemně závislá svítilna / tyto vzájemně závislé svítilny stále splňuje/splňují fotometrické hodnoty předepsané v oblasti rozdělení světla pro schválení zařízení ve všech pevných polohách pohyblivé konstrukční části / pohyblivých konstrukčních částí.

U směrových svítilen musí vzájemně závislá svítilna (svítilny) určená(é) žadatelem během postupu schvalování zařízení splňovat všechny požadavky na umístění, geometrickou viditelnost a kolorimetrické a fotometrické vlastnosti těchto svítilen ve všech pevných polohách pohyblivé konstrukční části / pohyblivých konstrukčních částí. Toto ustanovení neplatí v případě, kdy jsou za účelem dosažení nebo doplnění úhlu geometrické viditelnosti uvedeny do činnosti doplňkové svítilny, když se pohyblivá konstrukční část nachází v jakékoliv pevné otevřené poloze, a to za předpokladu, že tyto doplňkové svítilny splňují veškeré požadavky na umístění a fotometrické a kolorimetrické vlastnosti, které se vztahují na směrové svítilny namontované na pohyblivé konstrukční části;

5.19   Jsou-li pohyblivé konstrukční části v jiné než „obvyklé provozní poloze“, nesmí na nich namontovaná zařízení ostatní účastníky silničního provozu obtěžovat.

5.20   Je-li světlomet nebo svítilna namontován (namontována) na pohyblivé konstrukční části a pohyblivá konstrukční část je v „obvyklé provozní poloze (polohách)“, musí se světlomet nebo svítilna vždy vrátit do polohy určené (poloh určených) výrobcem podle tohoto předpisu. Pro potkávací světlomety a přední mlhové světlomety se tento požadavek považuje za splněný, pokud se po desetinásobném návratu do obvyklé polohy a při měření po každé operaci neodchýlí žádný z úhlů sklonu těchto světlometů měřený vzhledem k nosné části o více než 0,15 % od průměrné hodnoty z těchto deseti naměřených hodnot. Je-li tato hodnota překročena, každá mezní hodnota podle bodu 6.2.6.1.1 se upraví o toto překročení, aby se snížil rozsah přípustného sklonu při kontrole vozidla podle přílohy 6.

5.21   Přivrácená plocha ve směru vztažné osy předních a zadních obrysových svítilen, předních a zadních směrových svítilen a odrazek nesmí být v kterékoli pevné poloze jiné, než je „obvyklá provozní poloha“, zakryta více než z 50 % jakoukoli pohyblivou konstrukční částí, ať už s namontovanými zařízeními pro světelnou signalizaci, nebo bez nich.

Pevnou polohou pohyblivé konstrukční části se rozumí stálá nebo přirozená poloha (polohy) pohyblivé konstrukční části stanovená výrobcem, ať zaaretovaná či nikoliv.

Nelze-li splnění výše uvedeného požadavku zajistit:

5.21.1

musí být rozsvíceny doplňkové svítilny splňující všechny požadavky na umístění, geometrickou viditelnost a kolorimetrické a fotometrické vlastnosti výše uvedených svítilen, pokud je přivrácená plocha ve směru vztažné osy těchto svítilen zakryta více než z 50 % pohyblivou konstrukční částí, nebo

5.21.2

musí poznámka ve formuláři sdělení (bod 10.1 přílohy 1) informovat jiné správní orgány o tom, že pohyblivými konstrukčními částmi může být zakryto více než 50 % přivrácené plochy ve směru vztažné osy a

ve vozidle musí být umístěno upozornění pro uživatele, že v určité poloze (určitých polohách) pohyblivých konstrukčních částí musí být ostatní účastníci silničního provozu upozorněni na přítomnost vozidla na vozovce, např. varovným trojúhelníkem nebo jiným zařízením podle národních požadavků pro provoz na silnici.

5.21.3

Bod 5.21.2 se nevztahuje na odrazky.

5.22   S výjimkou odrazek se světlomet nebo svítilna, i když jsou opatřeny značkou schválení, považují za nepřítomné, pokud nemohou být uvedeny do činnosti pouhou instalací zdroje světla a/nebo pojistky.

5.23   Světlomety nebo svítilny schválené se zdrojem (zdroji) světla podle předpisu č. 37, kromě případů, kdy se tyto zdroje světla používají jako nevýměnný zdroj světla podle definice v bodě 2.7.1.1.2 tohoto předpisu, musí být na vozidle montovány tak, aby bylo možné zdroj světla správně vyměnit bez odborné pomoci a bez zvláštního nářadí jiného, než je to, které dodává výrobce s vozidlem. Výrobce vozidla poskytne s vozidlem podrobný popis postupu výměny.

5.23.1   Je-li součástí modulu zdroje světla držák výměnného zdroje světla schváleného podle předpisu č. 37, musí být tento zdroj světla výměnný, jak se požaduje v bodě 5.23.

5.24   Povolena je jakákoli dočasná náhrada funkce světelné signalizace zadní obrysové svítilny zabezpečená proti selhání za předpokladu, že náhradní funkce v případě poruchy má podobnou barvu, hlavní intenzitu a umístění jako porouchaná funkce a že náhradní zařízení zůstane funkční i ve své původní bezpečnostní funkci. Při výměně musí být přítomnost dočasné náhrady a potřeba opravy indikovány na přístrojové desce indikátorem (viz bod 2.18 tohoto předpisu).

5.25   V případě, že je namontován systém AFS, považuje se za rovnocenný s párem potkávacích světlometů, a pokud zajišťuje funkci/funkce dálkového světla, považuje se za rovnocenný s párem dálkových světlometů.

5.26   Přípustné jsou zadní směrové svítilny, zadní obrysové svítilny, brzdové svítilny (s výjimkou brzdových svítilen kategorie S4) a zadní mlhové svítilny s řízením proměnlivé svítivosti, které současně reagují alespoň na jeden z těchto vnějších vlivů: okolní osvětlení, mlha, sněžení, déšť, vodní tříšť, mračna prachu, znečištění plochy výstupu světla, za předpokladu, že jejich předepsaná intenzita zůstane zachována při všech přechodech změn. Během přechodu nesmí dojít k žádné prudké změně svítivosti. Brzdové svítilny kategorie S4 mohou vytvářet svítivost různé intenzity nezávisle na ostatních světlometech nebo svítilnách. Řidič může mít možnost nastavit výše uvedené funkce na svítivost odpovídající jejich stálé kategorii a přepnout je zpět na automatické řízení svítivosti.

5.27   Pro vozidla kategorií M a N musí žadatel doložit technické zkušebně odpovědné za zkoušky schválení typu, že podmínky elektrického napájení zařízení uvedených v bodech 2.7.9, 2.7.10, 2.7.12, 2.7.14 a 2.7.15 jsou v souladu, jestliže elektrický systém vozidla pracuje za podmínek konstantního napětí reprezentujících příslušnou kategorii napájeného vozidla, jak stanovil žadatel, s následujícími ustanoveními:

5.27.1

Napětí přivedené na svorky zařízení, která podle příslušné dokumentace schválení typu byla zkoušena s použitím zvláštního napájení / elektronického ovladače zdroje světla nebo v sekundárním provozním režimu nebo při napětí požadovaném žadatelem, nesmí pro příslušná zařízení nebo funkce překročit specifikovaná napětí, při kterých byla tato zařízení nebo funkce schváleny.

5.27.2

Za podmínek elektrického napájení, které neodpovídají ustanovením bodu 5.27.1, nesmí napětí na svorkách zařízení nebo funkce/funkcí přesáhnout hodnoty 6,75 V (6 V systémy), 13,5 V (12 V systémy) nebo 28 V (24 V systémy) o více než 3 procenta. Prostředky k řízení maximálního napětí na svorkách zařízení mohou být v zájmu lepší dostupnosti umístěny v tělese zařízení.

5.27.3

Ustanovení bodů 5.27.1 a 5.27.2 se nevztahují na zařízení, která zahrnují elektronický ovladač zdroje světla nebo ovladač proměnlivé svítivosti, které jsou součástí zařízení.

5.27.4

Ke schvalovací dokumentaci musí být přiložena zpráva popisující metody použité k prokázání shody a obdržené výsledky.

5.28   Obecná ustanovení týkající se geometrické viditelnosti

5.28.1   Při pozorování z nekonečna nesmí být uvnitř úhlů geometrické viditelnosti žádná překážka bránící šíření světla z kterékoli části přivrácené plochy světlometu nebo svítilny. K těmto překážkám však není nutno přihlížet, jestliže byly již přítomny, když byly světlomet nebo svítilna schváleny jako typ.

5.28.2   Měří-li se blíže ke světlometu nebo svítilně, musí se směry pozorování rovnoběžně posunout tak, aby bylo dosaženo shodné přesnosti.

5.28.3   Jestliže je po montáži světlometu nebo svítilny kterákoli část jeho/její přivrácené plochy stíněna jakoukoli další částí vozidla, musí se prokázat, že část světlometu nebo svítilny nezastíněná překážkami stále vyhovuje požadavkům na fotometrické hodnoty předepsané pro schválení zařízení.

5.28.4   Pokud však může být svislý úhel geometrické viditelnosti pod vodorovnou rovinou snížen na 5° (svítilna montována níže než 750 mm nad vozovkou, při měření podle ustanovení bodu 5.8.1), může být fotometrické pole měření montovaného optického celku zmenšeno na 5° pod vodorovnou rovinou.

5.28.5   Pro systém vzájemně závislých svítilen musí být požadavky geometrické viditelnosti splněny, jestliže všechny vzájemně závislé svítilny jsou v činnosti společně.

5.29   LED modul nemusí být výměnný, je-li to uvedeno na informačním listu schválení typu konstrukční části.

6.   JEDNOTLIVÉ POŽADAVKY

6.1   Dálkový světlomet (předpisy č. 98 a 112)

6.1.1   Přítomnost

Povinně na motorových vozidlech. Zakázáno na přípojných vozidlech.

6.1.2   Počet

Dva nebo čtyři, s uděleným schválením typu podle předpisů č. 98 nebo 112, vyjma světlometu třídy A.

U vozidel kategorie N3: mohou být montovány dva další dálkové světlomety.

Je-li vozidlo vybaveno čtyřmi zakrývatelnými světlomety, je montáž dalších dvou světlometů přípustná pouze pro účely světelné signalizace za denního světla, představované jejich přerušovaným rozsvěcováním v krátkých časových intervalech (viz bod 5.12).

6.1.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.1.4   Poloha

6.1.4.1   Na šířku: žádné zvláštní požadavky.

6.1.4.2   Na výšku: žádné zvláštní požadavky.

6.1.4.3   Na délku: na přední části vozidla. Tato podmínka se považuje za splněnou, jestliže vyzařované světlo neobtěžuje řidiče ani přímo, ani nepřímo přes zařízení pro nepřímý výhled a/nebo jiné odrážející plochy na vozidle.

6.1.5   Geometrická viditelnost

Viditelnost svíticí plochy, včetně pásem, která se nejeví jako osvětlená ve směru uvažovaného pozorování, musí být zajištěna uvnitř rozbíhajícího se prostoru ohraničeného přímkami vycházejícími od obrysu svíticí plochy a svírajícími se vztažnou osou světlometu úhel nejméně 5°. Výchozím bodem úhlů geometrické viditelnosti je obvod průmětu svíticí plochy na příčnou rovinu tečnou k nejpřednější části krycího skla světlometu.

6.1.6   Orientace

Směrem dopředu.

Nejvýše jeden z dálkových světlometů na každé straně vozidla se může stáčet a osvětlovat zatáčku.

6.1.7   Elektrická zapojení

6.1.7.1   Kromě případů, kdy se používají pro přerušované varovné rozsvěcování v krátkých intervalech, mohou být dálkové světlomety ZAPNUTY pouze v případě, že hlavní spínač světel je v poloze ZAPNUTO pro dálkové světlomety nebo v poloze „AUTO“ (automatický režim) a jsou dány podmínky pro automatické rozsvícení potkávacích světlometů. Ve druhém případě se dálkové světlomety musí automaticky vypnout, pominou-li podmínky pro automatické rozsvícení potkávacích světlometů.

6.1.7.2   Ovládání dálkových světlometů může být automatické, pokud jde o jejich zapnutí a vypnutí, přičemž řídicí signály jsou generovány systémem čidel, který je schopen rozlišit každou z následujících vstupních informací a reagovat na ni:

a)

okolní světelné podmínky;

b)

světlo vyzařované zařízeními pro přední osvětlení a zařízeními pro přední světelnou signalizaci protijedoucích vozidel;

c)

světlo vyzařované zařízeními pro zadní světelnou signalizaci vozidel jedoucích vpředu.

Čidla mohou mít přídavné funkce zlepšující výkon.

Pro účely tohoto bodu se „vozidly“ rozumí vozidla kategorií L, M, N, O, T a rovněž jízdní kola, jsou-li takováto vozidla vybavena odrazkami a ZAPNUTÝMI zařízeními pro osvětlení a světelnou signalizaci.

6.1.7.3   Vždy musí být možné dálkové světlomety ručně ZAPNOUT a VYPNOUT a ručně VYPNOUT automatické ovládání dálkových světlometů.

VYPNOUT dálkové světlomety a jejich automatické ovládání navíc musí být možné jednoduchým a rychlým ručním úkonem; použití dílčích menu není dovoleno.

6.1.7.4   Dálkové světlomety mohou být rozsvěcovány buď současně, nebo v párech. Pokud jsou v souladu s ustanovením bodu 6.1.2, pouze u vozidel kategorie N3, namontovány dva další dálkové světlomety, nesmí být současně rozsvíceny více než dva páry světlometů. Při přepínání z potkávacího světla na světlo dálkové se musí rozsvítit nejméně jeden pár dálkových světlometů. Při přepínání z dálkového světla na světlo potkávací musí zhasnout současně všechny dálkové světlomety.

6.1.7.5   Potkávací světla mohou zůstat rozsvícena současně se světly dálkovými.

6.1.7.6   Pokud jsou namontovány čtyři zakrývatelné světlomety, musí jejich zvednutá poloha zabránit současné funkci případně namontovaných přídavných dálkových světlometů, které jsou určeny pro vytváření světelného signálu za denního světla, představovaného jejich přerušovaným rozsvěcováním v krátkých časových intervalech (bod 5.12).

6.1.8   Indikátor

Indikátor zapojení obvodu je povinný.

6.1.8.1   Je-li ovládání dálkových světlometů automatické, podle popisu v bodě 6.1.7.1, musí být řidič o zapnutí automatického ovládání funkce dálkových světlometů informován. Tato informace se musí zobrazovat po celou dobu aktivace automatické funkce.

6.1.9   Další požadavky

6.1.9.1   Maximální svítivost souboru dálkových světlometů, které mohou být zapnuty současně, nesmí překročit 430 000 cd, což odpovídá referenční hodnotě 100.

6.1.9.2   Tato maximální svítivost se zjistí sečtením vztažných hodnot, které jsou na jednotlivých světlometech vyznačeny. Každému světlometu označenému „R“ nebo „CR“ se přiřadí referenční hodnota „10“.

6.1.9.3   Automatické zapnutí a vypnutí dálkových světlometů:

6.1.9.3.1

systém čidel používaný k ovládání automatického zapínání a vypínání dálkových světlometů, dle popisu v bodě 6.1.7.1, musí splňovat tyto požadavky:

6.1.9.3.1.1

Hranice minimálních oblastí, v jejichž rámci je čidlo schopno zjistit světlo vyzařované jinými vozidly a definované v bodě 6.1.7.1, jsou určeny níže uvedenými úhly.

6.1.9.3.1.1.1

Vodorovné úhly: 15° vlevo a 15° vpravo.

Svislé úhly:

Vzestupný úhel

Montážní výška čidla (středu apertury čidla nad vozovkou)

menší než 2 m

1,5 m až 2,5 m

větší než 2,0 m

Sestupný úhel

2° až 5°

Tyto úhly se měří od středu apertury čidla vůči vodorovné přímce procházející jeho středem a rovnoběžné se střední podélnou rovinou vozidla.

6.1.9.3.1.2

Na přímé rovné vozovce musí být systém čidel schopen zjistit:

a)

protijedoucí motorové vozidlo na vzdálenost nejméně 400 m;

b)

vpředu jedoucí motorové vozidlo nebo soupravu s přípojnými vozidly na vzdálenost nejméně 100 m;

c)

protijedoucí jízdní kolo na vzdálenost nejméně 75 m, přičemž jízdní kolo je osvětleno bílou svítilnou o svítivosti 150 cd s plochou výstupu světla o velikosti 10 cm2 ± 3 cm2 a výškou nad vozovkou 0,8 m.

K ověření souladu s výše uvedenými ustanoveními písmen a) a b) musí mít protijedoucí a vpředu jedoucí motorové vozidlo (nebo souprava s přípojnými vozidly) ZAPNUTÉ obrysové svítilny (je-li jimi vozidlo vybaveno) a potkávací světlomety.

6.1.9.3.2

Přepínání mezi dálkovými a potkávacími světly podle podmínek uvedených v bodě 6.1.7.1 se může provádět automaticky a nesmí působit nepříjemně, rozptylovat či oslňovat.

6.1.9.3.3

Vlastnosti automatického ovládání se ověří:

6.1.9.3.3.1

simulací nebo jiným způsobem ověření uznaným schvalovacím orgánem, dle vyjádření žadatele.

6.1.9.3.3.2

zkušební jízdou podle bodu 1 přílohy 12. Vlastnosti automatického ovládání se zdokumentují a ověří se oproti popisu, který poskytl žadatel. Uvedou se veškeré zřejmé poruchy (například nadměrné úhly pohybu nebo blikání).

6.1.9.3.4

Ovládání dálkových světlometů může být nastaveno tak, aby se dálkové světlomety automaticky ZAPNULY jen tehdy:

a)

nejsou-li v oblastech a vzdálenostech podle bodů 6.1.9.3.1.1 a 6.1.9.3.1.2 zjištěna žádná vozidla, jak je uvedeno v bodě 6.1.7.1, a

b)

zjištěné úrovně okolního osvětlení odpovídají ustanovením bodu 6.1.9.3.5.

6.1.9.3.5

Jsou-li dálkové světlomety ZAPNUTY automaticky, musí se automaticky VYPNOUT, jsou-li v oblastech a vzdálenostech podle bodů 6.1.9.3.1.1 a 6.1.9.3.1.2 zjištěna protijedoucí nebo vpředu jedoucí vozidla, jak je uvedeno v bodě 6.1.7.1.

Kromě toho se musí automaticky VYPNOUT, jestliže okolní světelné podmínky zajišťují osvětlení větší než 7 000 lx.

Žadatel musí prokázat splnění tohoto požadavku simulací nebo jiným způsobem ověření, který uznává schvalovací orgán. V případě nutnosti se osvětlení musí měřit na vodorovném povrchu s kosinově korigovaným čidlem ve stejné výšce, jako je montážní poloha čidla na vozidle. To může výrobce prokázat dostatečnou dokumentací nebo jinými prostředky, které uznává schvalovací orgán.

6.2   Potkávací světlomet (předpisy č. 98 a 112)

6.2.1   Přítomnost

Povinně na motorových vozidlech. Zakázáno na přípojných vozidlech.

6.2.2   Počet

Dva, s uděleným schválením typu podle předpisů č. 98 nebo 112, vyjma světlometu třídy A.

6.2.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.2.4   Poloha

6.2.4.1   Na šířku: okraj přivrácené plochy ve směru vztažné osy, který je nejvzdálenější od střední podélné roviny vozidla, nesmí být dále než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla.

Vnitřní okraje přivrácených ploch ve směru vztažných os musí být od sebe vzdáleny nejméně 600 mm. Toto se však nevztahuje na vozidla kategorií M1 a N1; u všech ostatních kategorií motorových vozidel, jejichž celková šířka je menší než 1 300 mm, může být tato vzdálenost snížena na 400 mm.

6.2.4.2   Na výšku: nejméně 500 mm a nejvýše 1 200 mm nad vozovkou. U vozidel kategorie N3G (terénní vozidla) (15) může být maximální výška zvýšena až na 1 500 mm.

6.2.4.3   Na délku: vpředu na vozidle. Tato podmínka se považuje za splněnou, jestliže vyzařované světlo neobtěžuje řidiče ani přímo, ani nepřímo přes zařízení pro nepřímý výhled a/nebo jiné odrážející plochy na vozidle.

6.2.5   Geometrická viditelnost

Je určena úhly α a ß uvedenými v bodě 2.13:

 

α = 15° nahoru a 10° dolů,

 

ß = 45° ven a 10° dovnitř.

Přítomnost přepážek nebo jiných prvků zařízení v blízkosti světlometu nesmí vytvářet sekundární efekty, které by obtěžovaly ostatní účastníky silničního provozu.

6.2.6   Orientace

Směrem dopředu.

6.2.6.1   Svislá orientace

6.2.6.1.1   Výchozí sklon rozhraní potkávacího světla, který se nastavuje u nenaloženého vozidla s jednou osobou na sedadle řidiče, musí být stanoven výrobcem vozidla s přesností na 0,1 % a musí být na každém vozidle vyznačen snadno čitelným a nesmazatelným způsobem v blízkosti některého světlometu nebo štítku výrobce značkou uvedenou v příloze 7.

Hodnota takto vyznačeného sklonu je definována v souladu s bodem 6.2.6.1.2.

6.2.6.1.2   V závislosti na montážní výšce dolního okraje přivrácené plochy ve směru vztažné osy potkávacího světlometu (h), vyjádřené v metrech a měřené u nenaloženého vozidla, musí zůstat svislý sklon rozhraní potkávacího světla při statických podmínkách podle přílohy 5 v dále uvedených mezích a výchozí sklon musí mít níže uvedené hodnoty:

h < 0,8

meze:

od – 0,5 % do – 2,5 %

výchozí nastavení:

od – 1,0 % do – 1,5 %

0,8 < h < 1,0

meze:

od – 0,5 % do – 2,5 %

výchozí nastavení:

od – 1,0 % do – 1,5 %

nebo podle rozhodnutí výrobce vozidla

meze:

od – 1,0 % do – 3,0 %

výchozí nastavení:

od – 1,5 % do – 2,0 %

Žádost o schválení typu vozidla musí v tomto případě obsahovat údaj, která z těchto dvou možností se má použít.

h > 1,0

meze:

od – 1,0 % do – 3,0 %

výchozí nastavení:

od – 1,5 % do – 2,0 %

Tyto meze a hodnoty výchozího nastavení jsou shrnuty v níže uvedeném grafu.

U vozidel kategorie N3G (terénní vozidla), u nichž je výška světlometů větší než 1 200 mm, jsou meze svislého sklonu rozhraní stanoveny mezi: – 1,5 % a – 3,5 %

Výchozí nastavení musí být od – 2 % do – 2,5 %.

Image 78

6.2.6.2   Korektor sklonu světlometů

6.2.6.2.1   Je-li pro splnění požadavků v bodech 6.2.6.1.1 a 6.2.6.1.2 nezbytný korektor sklonu světlometů, musí toto zařízení působit samočinně.

6.2.6.2.2   Zařízení, která jsou spojitě či nespojitě nastavována ručně, jsou přesto přípustná za předpokladu, že mají aretovanou polohu, v níž mohou být světlomety pomocí obvyklých seřizovacích šroubů nebo obdobných prostředků vráceny do výchozího sklonu stanoveného v bodě 6.2.6.1.1.

Tato ručně nastavitelná zařízení musí být ovladatelná ze sedadla řidiče.

Spojitě nastavitelná zařízení musí mít referenční značky udávající podmínky naložení, které vyžadují nastavení potkávacího světla.

Počet poloh zařízení, která nejsou nastavitelná spojitě, musí být takový, aby se zajistila shoda s rozsahem hodnot stanoveným v bodě 6.2.6.1.2 pro všechny podmínky naložení stanovené v příloze 5.

Také pro tato zařízení musí být v blízkosti ovladače zařízení (příloha 8) jasně vyznačeny podmínky naložení podle přílohy 5, které vyžadují nastavení potkávacího světla.

6.2.6.2.3   V případě poruchy zařízení podle bodů 6.2.6.2.1 a 6.2.6.2.2 se potkávací světlo nesmí přesunout do polohy méně skloněné, než jaká byla v okamžiku, kdy k poruše došlo.

6.2.6.3   Postup měření

6.2.6.3.1   Po nastavení výchozího sklonu se svislý sklon potkávacího světla vyjádřený v procentech měří za statických podmínek při všech podmínkách naložení podle definice v příloze 5.

6.2.6.3.2   Změna sklonu potkávacího světla v závislosti na naložení se musí měřit zkušebním postupem stanoveným v příloze 6.

6.2.6.4   Vodorovná orientace

Vodorovná orientace jednoho nebo obou potkávacích světlometů se může měnit tak, aby světlomet osvětloval zatáčku, za předpokladu, že při změně pozice celého proudu světla nebo zlomu světelného rozhraní nedojde k tomu, že by zlom světelného rozhraní protnul dráhu těžiště vozidla ve vzdálenosti od přední části vozidla, která je větší než stonásobek montážní výšky příslušných potkávacích světlometů.

6.2.7   Elektrická zapojení

6.2.7.1   Přepínač pro přepnutí na potkávací světlo musí vypnout současně všechny dálkové světlomety.

6.2.7.2   Potkávací světlomety mohou zůstat rozsvíceny současně s dálkovými světlomety.

6.2.7.3   U potkávacích světlometů podle předpisu č. 98 musí výbojkové zdroje světla zůstat zapnuté, jsou-li v činnosti dálkové světlomety.

6.2.7.4   Rozsvícen může být jeden doplňkový zdroj světla nebo jeden nebo několik LED modulů umístěných uvnitř potkávacího světlometu nebo ve svítilně (s výjimkou dálkového světlometu), který je / které jsou ve skupině nebo je sloučen / jsou sloučeny s příslušným potkávacím světlometem a slouží k osvětlení zatáčky, a to za předpokladu, že vodorovný poloměr zatáčení dráhy těžiště vozidla je 500 m nebo menší. To může výrobce prokázat výpočtem nebo jinými prostředky, které uznává schvalovací orgán.

6.2.7.5   Potkávací světlomety se mohou ZAPÍNAT nebo VYPÍNAT automaticky. Potkávací světlomety však musí být vždy možno ZAPNOUT a VYPNOUT ručně.

6.2.7.6   Jsou-li namontovány denní svítilny a jsou-li v činnosti dle bodu 6.19, potom buď

6.2.7.6.1

potkávací světlomety se ZAPÍNAJÍ nebo VYPÍNAJÍ automaticky s ohledem na okolní světelné podmínky (např. zapnuté během noční jízdy, v tunelech apod.) v souladu s požadavky přílohy 13, nebo

6.2.7.6.2

denní svítilny jsou v činnosti společně se svítilnami uvedenými v bodě 5.11, kdy se jako minimální požadavek musí rozsvítit alespoň zadní obrysové svítilny, nebo

6.2.7.6.3

jsou zajištěny zřetelné prostředky k informování řidiče, že nesvítí světlomety, obrysové svítilny a jestliže jsou instalovány, taktéž doplňkové obrysové svítilny a boční obrysové svítilny. Takovými prostředky jsou:

6.2.7.6.3.1

dvě zřetelně odlišné úrovně intenzity osvětlení přístrojového panelu pro provoz v noci a ve dne, které informují řidiče, že se musí ZAPNOUT potkávací světlomety, nebo

6.2.7.6.3.2

neosvětlené indikátory a označení ručních ovladačů, které jsou vyžadovány předpisem č. 121, musí být osvětleny, jestliže se světlomety aktivují, nebo

6.2.7.6.3.3

pouze v podmínkách sníženého okolního osvětlení podle přílohy 13 se aktivuje optický nebo zvukový indikátor nebo oba, aby informovaly řidiče, že by měly být ZAPNUTY potkávací světlomety. Jakmile je indikátor aktivován, musí se vypnout jen tehdy, když byly zapnuty potkávací světlomety nebo zařízení, které startuje a/nebo vypíná motor (pohonný systém), je nastaveno do polohy, která zabraňuje motoru (pohonnému systému) v činnosti.

6.2.7.7   Aniž je dotčen bod 6.2.7.6.1, mohou být potkávací světlomety ZAPNUTY a VYPNUTY automaticky s ohledem na ostatní faktory jako čas nebo okolní podmínky (např. denní doba, umístění vozidla, déšť, mlha apod.).

6.2.8   Indikátor

6.2.8.1   Indikátor je nepovinný.

6.2.8.2   Optický indikátor, ať už s přerušovaným světlem, nebo nikoli, je povinný:

a)

v případě, kdy se celý proud světla nebo zlom světelného rozhraní pohybuje kvůli osvětlení zatáčky, nebo

b)

pokud je pro účely vytvoření hlavního potkávacího světla použit jeden nebo více LED modulů, kromě případů, kdy jsou zapojeny takovým způsobem, že porucha kteréhokoli LED modulu znamená, že světlo přestanou vyzařovat všechny moduly.

Rozsvítí se:

a)

v případě poruchy přesouvání zlomu světelného rozhraní, nebo

b)

v případě poruchy kteréhokoli z LED modulů vytvářejících hlavní potkávací světlo, kromě případů, kdy jsou zapojeny takovým způsobem, že porucha kteréhokoli LED modulu znamená, že světlo přestanou vyzařovat všechny moduly.

Musí zůstat rozsvícen po celou dobu trvání poruchy. Může se dočasně vypnout, avšak zapne se vždy při zapnutí a vypnutí zařízení pro spouštění a zastavení motoru.

6.2.9   Další požadavky

Požadavky bodu 5.5.2 se nevztahují na potkávací světlomety.

Potkávací světlomety se zdrojem světla nebo LED modulem (moduly), vytvářejícím(i) hlavní potkávací světlo a majícím(i) celkový skutečný světelný tok přesahující 2 000 lm, jsou přípustné pouze ve spojení s montáží zařízení pro čištění světlometů podle předpisu č. 45 (16).

Z hlediska svislého sklonu se ustanovení bodu 6.2.6.2.2 nepoužijí pro potkávací světlomety se zdrojem světla nebo s LED modulem (moduly) vytvářejícím(i) hlavní potkávací světlo a majícím(i) skutečný světelný tok přesahující 2 000 lm.

V případě žárovek, v jejichž specifikaci je uvedeno více než jedno zkušební napětí, se použije skutečný světelný tok, který vytváří hlavní potkávací světlo, jak je uvedeno ve formuláři sdělení pro účely schválení typu zařízení.

U potkávacích světlometů se schváleným zdrojem světla je skutečným světelným tokem hodnota při relevantním zkušebním napětí uvedená v příslušném datovém listu v předpisu, podle něhož byl předmětný zdroj světla schválen, aniž by se přihlíželo k povoleným odchylkám od skutečného světelného toku, který je v tomto datovém listu uveden.

Pro osvětlení zatáčky lze využít pouze potkávací světlomety podle předpisů č. 98 nebo 112.

Je-li osvětlení zatáčky vytvářeno vodorovným přesunem celého proudu světla nebo zlomu světelného rozhraní, smí být aktivováno pouze tehdy, když se vozidlo pohybuje směrem dopředu; toto ustanovení se nepoužije, pokud je osvětlení zatáčky vytvářeno pro zatáčku doprava u pravostranného provozu (levé zatáčky u levostranného provozu).

6.3   Přední mlhový světlomet (předpis č. 19)

6.3.1   Přítomnost

Nepovinně na motorových vozidlech. Zakázáno na přípojných vozidlech.

6.3.2   Počet

Dva; vyhovující požadavkům série změn 03 předpisu č. 19 a sérií následujících.

6.3.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.3.4   Poloha

6.3.4.1   Na šířku: bod na přivrácené ploše ve směru vztažné osy, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla.

6.3.4.2   Na výšku:

Minimum

:

Nejméně 250 mm nad vozovkou.

Maximum

:

pro vozidla kategorií M1 a N1: nejvýše 800 mm nad vozovkou;

pro všechny ostatní kategorie vozidel kromě N3G (terénní vozidla) (17): nejvýše 1 200 mm nad vozovkou;

pro vozidla kategorie N3G: maximální výška může být zvýšena na 1 500 mm.

Žádný bod na přivrácené ploše ve směru vztažné osy však nesmí být výše než nejvyšší bod přivrácené plochy potkávacího světlometu ve směru vztažné osy.

6.3.4.3   Na délku: vpředu na vozidle. Tato podmínka se považuje za splněnou, jestliže vyzařované světlo neobtěžuje řidiče ani přímo, ani nepřímo přes zařízení pro nepřímý výhled a/nebo jiné odrážející plochy na vozidle.

6.3.5   Geometrická viditelnost

Je určena úhly α a ß uvedenými v bodě 2.13:

 

α = 5° nahoru a dolů,

 

ß = 45° ven a 10° dovnitř.

Přítomnost přepážek nebo jiných prvků zařízení v blízkosti předního mlhového světlometu nesmí vytvářet sekundární efekty, které by obtěžovaly ostatní účastníky silničního provozu. (18)

6.3.6   Orientace

Směrem dopředu.

6.3.6.1   Svislá orientace

6.3.6.1.1   Svislý sklon rozhraní, který se nastavuje u nenaloženého vozidla s jednou osobou na sedadle řidiče, musí v případě předních mlhových světlometů třídy „B“ činit –1,5 % nebo méně. (19)

6.3.6.1.2   V případě předních mlhových světlometů třídy „F3“:

6.3.6.1.2.1

nepřesahuje-li celkový skutečný světelný tok zdroje světla 2 000 lm:

6.3.6.1.2.1.1

svislý sklon rozhraní, který se nastavuje u nenaloženého vozidla s jednou osobou na sedadle řidiče, musí činit – 1,0 % nebo méně;

6.3.6.1.2.2

přesahuje-li celkový skutečný světelný tok zdroje světla 2 000 lm:

6.3.6.1.2.2.1

V závislosti na montážní výšce (h) dolního okraje přivrácené plochy ve směru vztažné osy předního mlhového světlometu, měřeno v metrech u nenaloženého vozidla, musí svislý sklon rozhraní za všech statických podmínek uvedených v příloze 5 automaticky zůstat v rámci těchto hodnot:

h ≤ 0,8

meze:

od – 1,0 % do – 3,0 %

výchozí nastavení:

od – 1,5 % do – 2,0 %

h > 0,8

meze:

od – 1,5 % do – 3,5 %

výchozí nastavení:

od – 2,0 % do – 2,5 %

6.3.6.1.2.2.2

Výchozí sklon rozhraní směrem dolů, který se nastavuje u nenaloženého vozidla s jednou osobou na sedadle řidiče, musí být stanoven výrobcem vozidla s přesností na jedno desetinné místo a musí být na každém vozidle vyznačen snadno čitelným a nesmazatelným způsobem v blízkosti některého předního mlhového světlometu nebo štítku výrobce nebo značkou uvedenou v příloze 7 tohoto předpisu ve spojení s údajem uvedeným v bodě 6.2.6.1.1. Hodnota takto vyznačeného sklonu směrem dolů se stanoví podle bodu 6.3.6.1.2.2.1.

6.3.6.2   Korektor sklonu předních mlhových světlometů

6.3.6.2.1   Pokud je u předního mlhového světlometu, samostatného nebo ve skupině s jinými funkcemi předního osvětlení a světelné signalizace namontován korektor sklonu, musí být takový, aby svislý sklon zůstal za všech statických podmínek naložení vozidla podle přílohy 5 tohoto předpisu v mezích uvedených v bodě 6.3.6.1.2.2.1.

6.3.6.2.2   V případě, kdy je přední mlhový světlomet kategorie „F3“ součástí potkávacího světlometu nebo systému AFS, použijí se při užití předního mlhového světla jako části potkávacího světla požadavky bodu 6.2.6.

V tomto případě mohou být mezní hodnoty pro korekci sklonu stanovené v bodě 6.2.6 použity rovněž tehdy, je-li tento přední mlhový světlomet použit jako takový.

6.3.6.2.3   Korektor sklonu lze také použít k automatickému přizpůsobení sklonu předního mlhového světla vzhledem k daným okolním podmínkám za předpokladu, že nejsou překročeny meze pro sklon směrem dolů stanovené v bodě 6.3.6.1.2.2.1.

6.3.6.2.4   V případě poruchy korektoru sklonu se přední mlhové světlo nesmí přesunout do polohy, v níž je rozhraní méně skloněné, než byla jeho poloha v době vzniku poruchy zařízení.

6.3.7   Elektrická zapojení

Přední mlhové světlomety musí být možné ZAPNOUT a VYPNOUT nezávisle na dálkových a potkávacích světlometech nebo jakékoli jejich kombinaci, ledaže:

a)

se přední mlhové světlomety používají jako součást jiné funkce systému AFS; ZAPNUTÍ funkce předního mlhového světlometu však musí mít přednost před funkcí, pro niž jsou přední mlhové světlomety užity jako součást, nebo

b)

přední mlhové světlomety nelze rozsvítit zároveň s jakoukoli jinou svítilnou, s níž jsou sloučeny, jak udává příslušný symbol („/“) podle bodu 10.1 přílohy 1 předpisu č. 19.

6.3.8   Indikátor

Indikátor zapojení obvodu je povinný. Nezávislé nepřerušované výstražné světlo.

6.3.9   Další požadavky

V případě pozitivního stanoviska ve formuláři sdělení v bodě 10.9 přílohy 1 předpisu č. 19, je možno nasměrování a svítivost předního mlhového světla třídy „F3“ automaticky přizpůsobovat vzhledem k daným okolním podmínkám. Jakákoliv změna svítivosti nebo nasměrování se provede automaticky a takovým způsobem, aby světlo neobtěžovalo řidiče ani ostatní účastníky silničního provozu.

6.4   Zpětný světlomet (předpis č. 23)

6.4.1   Přítomnost

Povinný na motorových vozidlech a na přípojných vozidlech kategorií O2, O3 a O4. Nepovinný na přípojných vozidlech kategorie O1.

6.4.2   Počet

6.4.2.1   Na motorových vozidlech kategorie M1 a na všech ostatních vozidlech, jejichž délka nepřesahuje 6 000 mm, jeden světlomet povinně, druhý světlomet nepovinně.

6.4.2.2   Na všech vozidlech, jejichž délka přesahuje 6 000 mm, s výjimkou vozidel kategorie M1, dva světlomety povinně a dva světlomety nepovinně.

6.4.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.4.4   Poloha

6.4.4.1   Na šířku: žádné zvláštní požadavky.

6.4.4.2   Na výšku: nejméně 250 mm a nejvýše 1 200 mm nad vozovkou.

6.4.4.3   Na délku: na zadní části vozidla.

Avšak, jsou-li namontovány, musí být dva nepovinné světlomety podle bodu 6.4.2.2 namontovány na straně vozidla za předpokladu, že jsou splněny požadavky bodů 6.4.5.2 a 6.4.6.2.

6.4.5   Geometrická viditelnost

6.4.5.1   Zařízení namontovaná v zadní části vozidla:

Určena úhly α a β, jak je specifikováno v bodě 2.13:

 

α = 15° nahoru a 5° dolů,

 

β = 45° vpravo a vlevo, je-li světlomet pouze jeden,

 

45° směrem ven a 30° směrem dovnitř, jsou-li dva.

6.4.5.2   Dva nepovinné světlomety uvedené v bodě 6.4.2.2, jsou-li namontovány na boku vozidla:

Má se za to, že geometrická viditelnost je zajištěna, směřuje-li vztažná osa daného zařízení směrem ven pod úhlem β nepřesahujícím 15° vůči střední podélné rovině vozidla. Svislé směřování dvou nepovinných zařízení může být směrem dolů.

6.4.6   Orientace

6.4.6.1   Směrem dozadu.

6.4.6.2   Jsou-li navíc dvě nepovinná zařízení podle bodu 6.4.2.2 namontována na boku vozidla, použijí se ustanovení bodu 6.4.5.2.

6.4.7   Elektrická zapojení

6.4.7.1   Zpětné světlomety se smějí rozsvítit jen tehdy, je-li zařazen zpětný chod a je-li zařízení ovládající spouštění nebo zastavení motoru v takové poloze, že je chod motoru možný. Nesmí se rozsvítit nebo zůstat rozsvícené, nejsou-li splněny obě výše uvedené podmínky.

6.4.7.2   Elektrická zapojení dvou nepovinných zpětných světlometů podle bodu 6.4.2.2 navíc musí být taková, aby tyto světlomety nemohly být zapnuty, pokud nejsou zapnuty světlomety nebo svítilny podle bodu 5.11.

Zařízení namontovaná na boku vozidla lze zapnout pro pomalé manévrování při pohybu směrem dopředu o maximální rychlosti vozidla 10 km/h, za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky:

a)

zařízení se musí aktivovat a deaktivovat manuálně zvláštním spínačem;

b)

jsou-li takto aktivovaná, mohou zůstat rozsvícená po vyřazení zpětného chodu;

c)

bez ohledu na polohu zvláštního spínače se musí automaticky vypnout, pokud rychlost vozidla směrem vpřed překročí 10 km/h; v tomto případě musí zůstat vypnutá do okamžiku jejich dalšího úmyslného zapnutí.

6.4.8   Indikátor

Indikátor je nepovinný.

6.4.9   Další požadavky

Žádné.

6.5   Směrová svítilna (předpis č. 6)

6.5.1   Použití (viz obrázek níže)

Povinná. Typy směrových svítilen jsou rozděleny do kategorií (1, 1a, 1b, 2a, 2b, 5 a 6), jejichž sestava na jednom vozidle představuje uspořádání („A“ a „B“).

Uspořádání A platí pro všechna motorová vozidla.

Uspořádání B platí pouze pro přípojná vozidla.

6.5.2   Počet

Dle způsobu uspořádání.

6.5.3   Uspořádání (viz obrázek níže)

A: dvě přední směrové svítilny těchto kategorií:

 

1 nebo 1a nebo 1b,

pokud je vzdálenost mezi okrajem přivrácené plochy ve směru vztažné osy této svítilny a okrajem přivrácené plochy ve směru vztažné osy potkávacího světlometu a/nebo případného předního mlhového světlometu nejméně 40 mm;

 

1a nebo 1b,

pokud je vzdálenost mezi okrajem přivrácené plochy ve směru vztažné osy této svítilny a okrajem přivrácené plochy ve směru vztažné osy potkávacího světlometu a/nebo případného předního mlhového světlometu větší než 20 mm a menší než 40 mm;

 

1b,

pokud je vzdálenost mezi okrajem přivrácené plochy ve směru vztažné osy této svítilny a okrajem přivrácené plochy ve směru vztažné osy potkávacího světlometu a/nebo případného předního mlhového světlometu menší nebo rovna 20 mm;

dvě zadní směrové svítilny (kategorie 2a nebo 2b);

dvě nepovinné svítilny (kategorie 2a nebo 2b) na všech vozidlech kategorií M2, M3, N2, N3;

dvě boční směrové svítilny kategorií 5 nebo 6 (minimální požadavky):

 

5

u všech vozidel kategorie M1;

u vozidel kategorií N1, M2 a M3, jejichž délka nepřesahuje 6 metrů;

 

6

u vozidel kategorií N2 a N3:

pro vozidla kategorií N1, M2 a M3, jejichž délka přesahuje 6 metrů.

Ve všech případech je přípustné nahradit boční směrové svítilny kategorie 5 bočními směrovými svítilnami kategorie 6.

Jsou-li montovány svítilny, které sdružují funkci předních směrových svítilen (kategorie 1, 1a, 1b) a bočních směrových svítilen (kategorie 5 a 6), mohou být ke splnění požadavků viditelnosti podle bodu 6.5.5 montovány dvě doplňkové boční směrové svítilny (kategorie 5 nebo 6).

B: dvě zadní směrové svítilny (kategorie 2a nebo 2b)

Dvě nepovinné svítilny (kategorie 2a nebo 2b) na všech vozidlech kategorií O2, O3 a O4.

Maximálně tři nepovinná zařízení kategorie 5 nebo jedno nepovinné zařízení kategorie 6 na každé straně vozidla typu O2 přesahujícího 9 m délky.

V případě, kdy je namontován systém AFS, je určující vzdáleností pro volbu kategorie vzdálenost mezi přední směrovou svítilnou a nejbližší jednotkou osvětlení v nejbližší poloze, která zcela nebo částečně zajišťuje režim potkávacího světla.

6.5.3.1   Navíc u vozidel kategorií:

a)

M2, M3, N2, a N3 o délce větší než 6 m do 9 m včetně je jedno zařízení kategorie 5 nepovinné;

b)

M2, M3, N2, a N3 delší než 9 m jsou povinná tři dodatečná zařízení kategorie 5, rozmístěná co nejrovnoměrněji po každé straně;

c)

O3 a O4 jsou povinná tři zařízení kategorie 5, rozmístěná co nejrovnoměrněji po každé straně.

Tyto požadavky se nepoužijí, jsou-li na téže straně vozidla alespoň tři oranžové boční obrysové svítilny, které svítí přerušovaně ve shodné fázi a zároveň se směrovými svítilnami.

6.5.4   Poloha

6.5.4.1   Na šířku: okraj přivrácené plochy ve směru vztažné osy, který je nejvzdálenější od střední podélné roviny vozidla, nesmí být dále než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla. Tato podmínka se nevztahuje na nepovinné zadní svítilny.

Vnitřní okraje obou přivrácených ploch ve směru vztažných os musí být od sebe vzdáleny nejméně 600 mm.

Tato vzdálenost může být zmenšena na 400 mm, je-li celková šířka vozidla menší než 1 300 mm.

6.5.4.2   Na výšku: nad vozovkou.

6.5.4.2.1   Výška plochy výstupu světla bočních směrových svítilen kategorií 5 nebo 6 nesmí být:

menší než

:

350 mm pro vozidla kategorií M1 a N1 a 500 mm pro vozidla všech ostatních kategorií, oboje měřeno od nejnižšího bodu

a větší než

:

1 500 mm, měřeno od nejvyššího bodu.

6.5.4.2.2   Směrové svítilny kategorií 1, 1a, 1b, 2a a 2b nesmějí být při měření podle bodu 5.8 umístěny níže než 350 mm ani výše než 1 500 mm.

6.5.4.2.3   Nedovoluje-li konstrukce vozidla při měření podle výše uvedených údajů dodržení těchto horních mezí a nejsou-li namontovány nepovinné zadní svítilny, mohou být meze zvýšeny na 2 300 mm pro boční směrové svítilny kategorií 5 a 6 a na 2 100 mm pro směrové svítilny kategorií 1, 1a, 1b, 2a a 2b.

6.5.4.2.4   Jsou-li namontovány nepovinné zadní svítilny, musí být umístěny ve výšce odpovídající příslušným požadavkům bodu 6.5.4.1, souměrně a podle tvaru karoserie v co největší svislé vzdálenosti, avšak nejméně 600 mm nad povinnými svítilnami.

6.5.4.3   Na délku (viz obrázek níže)

Vzdálenost mezi plochou výstupu světla boční směrové svítilny (kategorií 5 a 6) a příčnou rovinou, která vyznačuje přední okraj celkové délky vozidla, nesmí překročit 1 800 mm.

Tato vzdálenost však nesmí překročit 2 500 mm:

a)

u vozidel kategorií M1 a N1:

b)

u vozidel všech ostatních kategorií, pokud konstrukce vozidla neumožňuje dodržet minimální úhly viditelnosti.

Nepovinné boční směrové svítilny kategorie 5 musí být montovány a rozloženy rovnoměrně podél vozidla.

Nepovinná boční směrová svítilna kategorie 6 musí být montována mezi první a poslední čtvrtinu délky přívěsu.

6.5.5   Geometrická viditelnost

6.5.5.1   Vodorovné úhly: (viz obrázek níže)

Svislé úhly: 15° nad a pod vodorovnou rovinu u směrových svítilen kategorií 1, 1a, 1b, 2a, 2b a 5.

Avšak

a)

je-li svítilna namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze sestupný úhel 15° snížit na 5°;

b)

je-li nepovinná zadní svítilna namontována výše než 2 100 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze vzestupný 15° úhel snížit na 5°.

30° nad a 5° pod vodorovnou rovinu u směrových svítilen kategorie 6.

Obrázek (viz bod 6.5)

Image 79

Text obrazu

(*)

Uvedená hodnota mrtvého úhlu viditelnosti 5° směrem dozadu pro boční směrovou svítilnu je jeho horní mezí, přičemž platí d ≤ 1,80 m (u vozidel kategorií M1 a N1 platí d ≤ 2,50 m).

U směrových svítilen kategorií 1, 1a, 1b, 2a a 2b namontovaných níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1) lze vnitřní úhel 45° snížit na 20° pod rovinu H.

Image 80

Text obrazu

6.5.5.2   Nebo podle rozhodnutí výrobce u vozidel kategorií M1 a N1: přední a zadní směrové svítilny i boční obrysové svítilny (**).

Vodorovné úhly: (viz následující obrázek)

Image 81

Text obrazu

(**)

Uvedená hodnota mrtvého úhlu viditelnosti 5° směrem dozadu pro boční směrovou svítilnu je jeho horní mezí, přičemž platí d ≤ 2,50 m.

Avšak u směrových svítilen kategorií 1, 1a, 1b, 2a a 2b namontovaných níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1) lze vnitřní úhel 45° snížit na 20° pod rovinu H.

Svislé úhly: 15° nad vodorovnou rovinu a pod ni. Je-li však svítilna namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze sestupný úhel 15° snížit na 5°.

Aby byla svítilna považována za viditelnou, musí být zajištěn nezacloněný výhled na přivrácenou plochu o rozměru nejméně 12,5 cm2, výjimku tvoří boční směrové svítilny kategorií 5 a 6. Vylučuje se svíticí plocha jakékoli odrazky, která nepřenáší světlo.

6.5.6   Orientace

Dle případných specifikací výrobce pro montáž.

6.5.7   Elektrická zapojení

Směrové svítilny musí být zapínány nezávisle na ostatních světlometech nebo svítilnách. Všechny směrové svítilny na téže straně vozidla se musí zapínat a vypínat týmž ovládacím zařízením a musí svítit přerušovaně ve shodné fázi.

U vozidel kategorií M1 a N1 kratších než 6 m a s uspořádáním vyhovujícím bodu 6.5.5.2 musí případné namontované oranžové boční obrysové svítilny také svítit přerušovaným světlem stejnou frekvencí (a ve shodné fázi) jako směrové svítilny.

6.5.8   Indikátor

Povinný je indikátor činnosti směrových svítilen kategorií 1, 1a, 1b, 2a a 2b. Může být optický nebo zvukový nebo obojí. Je-li optický, musí svítit přerušovaným světlem, které musí alespoň při poruše kterékoli této směrové svítilny zůstat zhasnuté nebo zůstat rozsvícené bez přerušování, nebo výrazně změnit frekvenci přerušování. Je-li indikátor výlučně zvukový, musí být zřetelně slyšitelný a musí alespoň při poruše kterékoli této směrové svítilny výrazně změnit frekvenci.

Aktivuje se signálem vytvořeným podle bodu 6.2.2 předpisu č. 6 nebo jiným vhodným způsobem (20).

Je-li motorové vozidlo uzpůsobeno pro tažení přípojného vozidla, musí mít zvláštní optický indikátor činnosti směrových svítilen na přípojném vozidle, pokud indikátor tažného vozidla neumožní odhalit poruchu kterékoli ze směrových svítilen takto vytvořené soupravy vozidel.

Pro nepovinné směrové svítilny na motorových a přípojných vozidlech není indikátor činnosti povinný.

6.5.9   Další požadavky

Světlo musí být přerušované s frekvencí (90 ± 30) period za minutu.

Po uvedení spínače světelného signálu v činnost musí nejdéle do jedné sekundy následovat rozsvícení světla a nejdéle do jedné a půl sekundy první zhasnutí světla. Je-li motorové vozidlo uzpůsobeno pro tažení přípojného vozidla, musí se ovládacím zařízením směrových svítilen na tažném vozidle uvést v činnost i směrové svítilny přípojného vozidla. V případě selhání některé ze směrových svítilen, s výjimkou krátkého spojení, musí ostatní směrové svítilny dále vyzařovat přerušované světlo, přičemž frekvence přerušování může být za těchto podmínek odlišná od předepsané frekvence.

6.6   Výstražný signál

6.6.1   Přítomnost

Povinná.

Signál se dává současnou funkcí směrových svítilen podle požadavků bodu 6.5.

6.6.2   Počet

Podle specifikace v bodě 6.5.2.

6.6.3   Uspořádání

Podle specifikace v bodě 6.5.3.

6.6.4   Poloha

6.6.4.1   Šířka: podle specifikace v bodě 6.5.4.1.

6.6.4.2   Výška: podle specifikace v bodě 6.5.4.2.

6.6.4.3   Délka: podle specifikace v bodě 6.5.4.3.

6.6.5   Geometrická viditelnost

Podle specifikace v bodě 6.5.5.

6.6.6   Orientace

Podle specifikace v bodě 6.5.6.

6.6.7   Elektrická zapojení

6.6.7.1   Signál musí být ovládán samostatným ručně ovládaným spínačem, který umožní, aby všechny směrové svítilny svítily přerušovaně ve shodné fázi.

6.6.7.2   Výstražný signál může být aktivován automaticky při srážce vozidla nebo po deaktivaci signálu nouzového brzdění, jak je uvedeno v bodě 6.23. V takových případech může být vypnut ručně.

Kromě toho se může automaticky zapnout výstražný signál k upozornění ostatních účastníků silničního provozu na bezprostřední nebezpečí v souladu s definicí v předpisech. V takovém případě musí signál zůstat zapnutý, dokud není ručně nebo automaticky vypnut.

6.6.7.3   U vozidel kategorií M1 a N1 kratších než 6 m a s uspořádáním vyhovujícím bodu 6.5.5.2 musí případné namontované oranžové boční obrysové svítilny také svítit přerušovaným světlem stejnou frekvencí (a ve shodné fázi) jako směrové svítilny.

6.6.8   Indikátor

Přerušovaně svítící indikátor zapojení obvodu je povinný.

6.6.9   Další požadavky

Jak je uvedeno v bodě 6.5.9, je-li motorové vozidlo uzpůsobeno pro tažení přípojného vozidla, musí se ovládacím zařízením výstražného signálu dát uvést v činnost též směrové svítilny na přípojném vozidle. Výstražný signál musí zůstat schopný činnosti, i když zařízení pro spouštění nebo zastavení motoru je v poloze, kdy je chod motoru nemožný.

6.7   Brzdová svítilna (předpis č. 7)

6.7.1   Přítomnost

Zařízení kategorie S1 nebo S2: povinná na vozidlech všech kategorií.

Zařízení kategorie S3 nebo S4: povinná na vozidlech kategorií M1 a N1, s výjimkou podvozků s kabinou a těch vozidel kategorie N1, která mají otevřený prostor pro náklad; nepovinná na ostatních kategoriích vozidel.

6.7.2   Počet

Dvě zařízení kategorie S1 nebo S2 a jedno zařízení kategorie S3 nebo S4 na vozidlech všech kategorií.

6.7.2.1   Není-li namontováno zařízení kategorie S3 nebo S4, je možno na vozidlech kategorií M2, M3, N2, N3, O2, O3, a O4 namontovat dvě nepovinná zařízení kategorie S1 nebo S2.

6.7.2.2   Jedině tehdy, když střední podélná rovina vozidla neprochází pevným panelem karoserie, ale odděluje jednu nebo dvě pohyblivé části vozidla (např. dveře) tak, že chybí dostatek prostoru k montáži jediného zařízení kategorie S3 nebo S4 ve střední podélné rovině nad takovými pohyblivými konstrukčními částmi, je možno montovat buď:

dvě zařízení kategorie S3 nebo S4 typu „D“, nebo

jedno zařízení kategorie S3 nebo S4 posunuté vlevo nebo vpravo od střední podélné roviny, nebo

může být namontován systém vzájemně závislých svítilen kategorie S3 nebo S4.

6.7.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.7.4   Poloha

6.7.4.1   Na šířku:

 

pro vozidla kategorií M1 a N1:

U zařízení kategorií S1 a S2 bod na přivrácené ploše ve směru vztažné osy, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla.

Pro vzdálenost mezi vnitřními okraji přivrácených ploch ve směru vztažných os není stanoven žádný zvláštní požadavek.

 

U všech ostatních kategorií vozidel:

U zařízení kategorie S1 nebo S2 nesmí být vzdálenost mezi vnitřními okraji přivrácených ploch ve směru vztažných os menší než 600 mm. Tuto vzdálenost lze zmenšit na 400 mm, je-li celková šířka vozidla menší než 1 300 mm.

Zařízení kategorie S3 nebo S4: vztažný střed musí být umístěn na střední podélné rovině vozidla. V případě, kdy se podle bodu 6.7.2 montují dvě zařízení kategorie S3 nebo S4, musí být umístěna po jednom co nejblíže střední podélné rovině na jejích obou stranách.

Tam, kde je podle bodu 6.7.2 přípustné vysunutí jediné svítilny kategorie S3 nebo S4 mimo střední podélnou rovinu, nesmí při tomto vysunutí překročit vzdálenost vztažného středu svítilny od střední podélné roviny hodnotu 150 mm.

6.7.4.2   Na výšku:

6.7.4.2.1

Zařízení kategorie S1 nebo S2:

Nejméně 350 mm a nejvýše 1 500 mm nad vozovkou (maximálně 2 100 mm, nedovoluje-li tvar karoserie dodržet výšku 1 500 mm a nejsou-li namontovány nepovinné svítilny).

Pokud jsou nepovinné svítilny namontovány, musí být namontovány ve výšce slučitelné s požadavky na umístění na šířku a na souměrnost svítilen a podle tvaru karoserie v co největší svislé vzdálenosti, nejméně však 600 mm nad povinnými svítilnami.

6.7.4.2.2

U zařízení kategorie S3 nebo S4:

vodorovná rovina tečná ke spodnímu okraji přivrácené plochy nesmí: buď být níže než 150 mm pod vodorovnou rovinou tečnou ke spodnímu okraji činného povrchu skla nebo zasklení zadního okna, nebo být níže než 850 mm nad vozovkou.

Vodorovná rovina tečná ke spodnímu okraji přivrácené plochy zařízení kategorie S3 nebo S4 však musí procházet nad vodorovnou rovinou tečnou k hornímu okraji přivrácené plochy zařízení kategorie S1 nebo S2.

6.7.4.3   Na délku:

6.7.4.4   Zařízení kategorie S1 nebo S2: na zadní části vozidla.

6.7.4.5   U zařízení kategorie S3 nebo S4: žádné zvláštní požadavky.

6.7.5   Geometrická viditelnost

 

Vodorovný úhel:

Zařízení kategorie S1 nebo S2: 45° vlevo a vpravo vůči podélné ose vozidla.

Avšak u brzdových svítilen kategorií S1 a S2 namontovaných níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1) lze vnitřní úhel 45° snížit na 20° pod rovinu H.

U zařízení kategorie S3 nebo S4: 10° vlevo a vpravo vůči podélné ose vozidla.

 

Svislý úhel:

Zařízení kategorií S1 nebo S2: 15° nad vodorovnou rovinu a pod ni.

Avšak:

a)

je-li svítilna namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze sestupný úhel 15° snížit na 5°;

b)

je-li nepovinná svítilna namontována výše než 2 100 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze vzestupný úhel 15° snížit na 5°.

U zařízení kategorie S3 nebo S4: 10° nad vodorovnou rovinu a 5° pod ni.

6.7.6   Orientace

Směrem dozadu od vozidla.

6.7.7   Elektrická zapojení

6.7.7.1   Všechny brzdové svítilny se musí současně rozsvítit, jakmile brzdový systém předá příslušný signál podle definice v předpisech č. 13 a 13-H.

6.7.7.2   Brzdové svítilny nemusí svítit, pokud je zařízení pro spouštění a/nebo vypínání motoru v poloze, která neumožňuje chod motoru.

6.7.8.   Indikátor

Indikátor je nepovinný; je-li namontován, musí se jednat o indikátor činnosti vydávající nepřerušované výstražné světlo, které se rozsvítí v případě selhání brzdových svítilen.

6.7.9.   Další požadavky

6.7.9.1   Zařízení kategorie S3 nebo S4 nesmí být sloučeno s jakoukoli jinou svítilnou.

6.7.9.2   Zařízení kategorie S3 nebo S4 může být montováno vně vozidla nebo ve vozidle.

6.7.9.2.1   V případě, že je montováno ve vozidle:

Vyzařované světlo nesmí obtěžovat řidiče přes zařízení pro nepřímý výhled a/nebo jiné plochy vozidla (např. zadní okno).

6.8   Svítilna zadní registrační tabulky (předpis č. 4)

6.8.1   Přítomnost

Povinná.

6.8.2   Počet

Takový, aby zařízení osvětlovalo místo pro registrační tabulku.

6.8.3   Uspořádání

Takové, aby zařízení osvětlovalo místo pro registrační tabulku.

6.8.4   Poloha

6.8.4.1   Na šířku: taková, aby zařízení osvětlovalo místo pro registrační tabulku.

6.8.4.2   Na výšku: taková, aby zařízení osvětlovalo místo pro registrační tabulku.

6.8.4.3   Na délku: taková, aby zařízení osvětlovalo místo pro registrační tabulku.

6.8.5   Geometrická viditelnost

Taková, aby zařízení osvětlovalo místo pro registrační tabulku.

6.8.6   Orientace

Taková, aby zařízení osvětlovalo místo pro registrační tabulku.

6.8.7   Elektrická zapojení

Dle bodu 5.11.

6.8.8   Indikátor

Indikátor je nepovinný. Pokud existuje, musí být jeho funkce zajišťována indikátorem vyžadovaným pro přední a zadní obrysové svítilny.

6.8.9   Další požadavky

Je-li svítilna zadní registrační tabulky sdružena se zadní obrysovou svítilnou nebo sloučena s brzdovou svítilnou nebo se zadní mlhovou svítilnou, mohou se fotometrické vlastnosti svítilny zadní registrační tabulky měnit při rozsvícení brzdové svítilny nebo zadní mlhové svítilny.

6.9   Přední obrysová svítilna (předpis č. 7)

6.9.1   Přítomnost

Povinná pro všechna motorová vozidla.

Povinná pro přípojná vozidla širší než 1 600 mm.

Nepovinná pro přípojná vozidla s šířkou nepřekračující 1 600 mm.

6.9.2   Počet

Dvě.

6.9.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.9.4   Poloha

6.9.4.1   Na šířku: bod na přivrácené ploše ve směru vztažné osy, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla.

U přípojného vozidla nesmí být bod na přivrácené ploše ve směru vztažné osy, který je nejvzdálenější od střední podélné roviny, dále než 150 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla.

Vzdálenost mezi vnitřními okraji obou přivrácených ploch ve směru vztažných os:

pro vozidla kategorií M1 a N1: žádné zvláštní požadavky.

U všech ostatních kategorií vozidel: nesmí být menší než 600 mm. Tato vzdálenost může být zmenšena na 400 mm, je-li celková šířka vozidla menší než 1 300 mm.

6.9.4.2   Na výšku: nejméně 250 mm a nejvýše 1 500 mm nad vozovkou (maximálně 2 100 mm u vozidel kategorií O1 a O2 nebo u vozidel ostatních kategorií, nedovoluje-li tvar karoserie dodržet výšku 1 500 mm).

6.9.4.3   Na délku: žádné zvláštní požadavky.

6.9.4.4   Je-li přední obrysová svítilna sloučena s jiným světlometem nebo svítilnou, musí se pro ověření souladu s požadavky na umístění (body 6.9.4.1 až 6.9.4.3) použít přivrácená plocha tohoto jiného světlometu nebo svítilny ve směru vztažné osy.

6.9.5   Geometrická viditelnost

6.9.5.1   Vodorovný úhel: 45° dovnitř a 80° ven.

je-li svítilna namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze úhel 45° dovnitř snížit na 20° pod rovinu H.

U přípojných vozidel může být úhel dovnitř zmenšen na 5°.

Svislý úhel: 15° nad vodorovnou rovinu a pod ni. Je-li však svítilna namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze sestupný úhel 15° snížit na 5°.

6.9.5.2   U vozidel kategorií M1 a N1 jako alternativa k bodu 6.9.5.1 na základě rozhodnutí výrobce nebo jeho řádně pověřeného zástupce a pouze tehdy, je-li na vozidle namontována přední boční obrysová svítilna:

 

Vodorovný úhel: 45° ven a 45° dovnitř.

Je-li však svítilna namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze vnitřní úhel 45° snížit na 20° pod rovinu H.

 

Svislý úhel: 15° nad vodorovnou rovinu a pod ni.

Je-li však svítilna namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze sestupný úhel 15° snížit na 5°.

Aby byla svítilna považována za viditelnou, musí být zajištěn nezacloněný výhled na přivrácenou plochu o rozměru nejméně 12,5 cm2. Vylučuje se svíticí plocha jakékoli odrazky, která nepřenáší světlo.

6.9.6   Orientace

Směrem dopředu.

6.9.7   Elektrická zapojení

Dle bodu 5.11.

Pokud je však přední obrysová svítilna sloučená se směrovou svítilnou, elektrické zapojení přední obrysové svítilny na příslušné straně vozidla nebo její sloučená část mohou být takové, že jsou vypnuty během celého cyklu (jak zapnuto, tak vypnuto) aktivace směrové svítilny.

6.9.8   Indikátor

Indikátor zapojení obvodu je povinný. Tento indikátor nesmí svítit přerušovaně a nevyžaduje se, dá-li se osvětlení přístrojové desky zapnout jen současně s předními obrysovými svítilnami.

Tento požadavek se neuplatní, je-li systém světelné signalizace v činnosti podle bodu 6.2.7.6.2.

6.9.9   Další požadavky

6.9.9.1   Pokud je v přední obrysové svítilně namontován jeden nebo více infračervených zářičů, může/mohou být zapnut/zapnuty, pouze pokud je na stejné straně vozidla rozsvícen světlomet a vozidlo se pohybuje dopředu. Pokud se přední obrysová svítilna nebo světlomet na stejné straně vozidla porouchá, musí se infračervený zářič automaticky vypnout.

6.9.9.2   Je-li namontován systém AFS zajišťující režim osvětlení v zatáčce, může být přední obrysová svítilna pootočena společně s jednotkou osvětlení, s níž je sloučena.

6.10   Zadní obrysová svítilna (předpis č. 7)

6.10.1   Přítomnost

Zařízení kategorií R nebo R1 nebo R2: povinně.

6.10.2   Počet

Dvě.

6.10.2.1   S výjimkou případů, kdy jsou namontovány doplňkové obrysové svítilny, lze na vozidlech kategorií M2, M3, N2, N3, O2, O3, a O4 namontovat dvě nepovinné obrysové svítilny.

6.10.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.10.4   Poloha

6.10.4.1   Na šířku: bod na přivrácené ploše ve směru vztažné osy, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla. Tato podmínka se nevztahuje na nepovinné zadní svítilny.

Vzdálenost mezi vnitřními okraji obou přivrácených ploch ve směru vztažných os:

u vozidel kategorií M1 a N1: žádné zvláštní požadavky;

u všech ostatních kategorií vozidel: nesmí být menší než 600 mm. Tuto vzdálenost lze zkrátit na 400 mm, je-li celková šířka vozidla menší než 1 300 mm.

6.10.4.2   Na výšku: nejméně 350 mm a nejvýše 1 500 mm nad vozovkou (maximálně 2 100 mm, nedovoluje-li tvar karoserie dodržet výšku 1 500 mm a nejsou-li namontovány nepovinné svítilny). Pokud jsou nepovinné svítilny namontovány, musí být namontovány ve výšce slučitelné s platnými požadavky bodu 6.10.4.1, požadavky na souměrnost svítilen a podle tvaru karoserie v co největší svislé vzdálenosti, nejméně však 600 mm nad povinnými svítilnami.

6.10.4.3   Na délku: na zadní části vozidla.

6.10.5   Geometrická viditelnost

6.10.5.1   Vodorovný úhel: 45° dovnitř a 80° ven.

Je-li však svítilna namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze vnitřní úhel 45° snížit na 20° pod rovinu H.

Svislý úhel: 15° nad vodorovnou rovinu a pod ni.

Avšak:

a)

je-li svítilna namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze sestupný úhel 15° snížit na 5°;

b)

je-li nepovinná svítilna namontována výše než 2 100 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze vzestupný úhel 15° snížit na 5°.

6.10.5.2   U vozidel kategorií M1 a N1 jako alternativa k bodu 6.10.5.1 na základě rozhodnutí výrobce nebo jeho řádně pověřeného zástupce a pouze tehdy, je-li na vozidle namontována zadní boční obrysová svítilna.

Vodorovný úhel: 45° ven až 45° dovnitř. Je-li však svítilna namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze vnitřní úhel 45° snížit na 20° pod rovinu H.

Svislý úhel: 15° nad vodorovnou rovinu a pod ni.

Je-li však svítilna namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze sestupný úhel 15° snížit na 5°.

Aby byla svítilna považována za viditelnou, musí být zajištěn nezacloněný výhled na přivrácenou plochu o rozměru nejméně 12,5 cm2. Vylučuje se svíticí plocha jakékoli odrazky, která nepřenáší světlo.

6.10.6   Orientace

Směrem dozadu.

6.10.7   Elektrická zapojení

Dle bodu 5.11.

Je-li však zadní obrysová svítilna sloučená se směrovou svítilnou, elektrické zapojení zadní obrysové svítilny na příslušné straně vozidla nebo její sloučená část mohou být takové, že jsou vypnuty během celého cyklu (jak zapnuto, tak vypnuto) aktivace směrové svítilny.

6.10.8   Indikátor

Indikátor zapojení obvodu je povinný. Musí být sdružený s indikátorem předních obrysových svítilen.

Tento požadavek se neuplatní, je-li systém světelné signalizace v činnosti podle bodu 6.2.7.6.2.

6.10.9   Další požadavky

Žádné.

6.11   Zadní mlhová svítilna (předpis č. 38)

6.11.1   Přítomnost

Zařízení kategorií F nebo F1 nebo F2: povinně.

6.11.2   Počet

Jedna nebo dvě.

6.11.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.11.4   Poloha

6.11.4.1   Na šířku: pokud je namontována pouze jedna zadní mlhová svítilna, musí být vzhledem ke střední podélné rovině vozidla umístěna na opačné straně, než je předepsaný provoz v zemi registrace; vztažný střed může být také umístěn na střední podélné rovině vozidla.

6.11.4.2   Na výšku: nejméně 250 mm a nejvýše 1 000 mm nad vozovkou. V případě zadních mlhových svítilen ve skupině s jakoukoli zadní svítilnou nebo v případě vozidel kategorie N3G (terénní vozidla) lze maximální výšku zvýšit na 1 200 mm.

6.11.4.3   Na délku: na zadní části vozidla.

6.11.5   Geometrická viditelnost

Je určena úhly α a ß uvedenými v bodě 2.13:

 

α = 5° směrem nahoru a 5° směrem dolů;

 

ß = 25° vpravo a vlevo.

6.11.6   Orientace

Směrem dozadu.

6.11.7   Elektrická zapojení

Zapojení musí být taková, aby:

6.11.7.1

zadní mlhová svítilna (svítilny) nemohla (nemohly) být zapnuta (zapnuty), nejsou-li rovněž zapnuty dálkové světlomety, potkávací světlomety nebo přední mlhové světlomety;

6.11.7.2

bylo možno zadní mlhovou svítilnu (svítilny) vypnout nezávisle na jakýchkoli jiných světlometech nebo svítilnách;

6.11.7.3

platila jedna z těchto možností:

6.11.7.3.1

zadní mlhová svítilna (mlhové svítilny) může (mohou) svítit do doby, než jsou vypnuty obrysové svítilny, a poté musí zůstat zadní mlhová svítilna (mlhové svítilny) vypnutá (vypnuté), dokud není znovu úmyslně zapnuta (nejsou zapnuty);

6.11.7.3.2

vedle povinného indikátoru (bod 6.11.8) musí být dáno upozornění, přinejmenším akustické, jestliže dojde k vypnutí zapalování nebo je vyjmut klíček spouštění motoru a jsou otevřeny dveře řidiče, ať již jsou svítilny či světlomety (bod 6.11.7.1) zapnuty, nebo vypnuty, když je zadní mlhová svítilna v poloze „zapnuto“.

6.11.7.4

S výjimkou ustanovení bodů 6.11.7.1, 6.11.7.3 a 6.11.7.5 nesmí být funkce zadní mlhové svítilny (svítilen) ovlivněna zapínáním a vypínáním jakýchkoli jiných světlometů nebo svítilen.

6.11.7.5

Zadní mlhová svítilna (mlhové svítilny) motorového tažného vozidla může (mohou) být automaticky vypnuta (vypnuty), když je připojeno přípojné vozidlo a zadní mlhová svítilna (mlhové svítilny) přípojného vozidla je aktivovaná (jsou aktivovány).

6.11.8   Indikátor

Indikátor zapojení obvodu je povinný. Nezávislé nepřerušované výstražné světlo.

6.11.9   Další požadavky

Vzdálenost zadní mlhové svítilny od každé z brzdových svítilen musí být ve všech případech větší než 100 mm.

6.12   Parkovací svítilna (předpis č. 77 nebo 7)

6.12.1   Přítomnost

Na motorových vozidlech o délce nepřesahující 6 m a šířce nepřesahující 2 m nepovinná.

Na všech ostatních vozidlech zakázána.

6.12.2   Počet

Dle způsobu uspořádání.

6.12.3   Uspořádání

Buď dvě svítilny vpředu a dvě svítilny vzadu, nebo po jedné svítilně na každé straně.

6.12.4   Poloha

6.12.4.1   Na šířku: bod na přivrácené ploše ve směru vztažné osy, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla.

Kromě toho, jsou-li svítilny dvě, musí být umístěny po stranách vozidla.

6.12.4.2   Na výšku:

 

u vozidel kategorií M1 a N1: žádné zvláštní požadavky.

 

U všech ostatních kategorií vozidel: nejméně 350 mm a nejvýše 1 500 mm nad vozovkou (maximálně 2 100 mm, nedovoluje-li tvar karoserie dodržet výšku 1 500 mm).

6.12.4.3   Na délku: žádné zvláštní požadavky.

6.12.5   Geometrická viditelnost

Vodorovný úhel: 45° ven, dopředu a dozadu.

Je-li však přední nebo zadní parkovací svítilna namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze vnitřní úhel 45° snížit na 20° pod rovinu H.

Svislý úhel: 15° nad vodorovnou rovinu a pod ni.

Je-li však svítilna namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze sestupný úhel 15° snížit na 5°.

6.12.6   Orientace

Taková, aby svítilny vyhovovaly požadavkům na viditelnost dopředu i dozadu.

6.12.7   Elektrická zapojení

Musí dovolit zapínání parkovací svítilny / parkovacích svítilen na téže straně vozidla nezávisle na kterýchkoli jiných světlometech nebo svítilnách.

Parkovací svítilna (svítilny) a případně přední a zadní obrysové svítilny podle bodu 6.12.9 níže musí být schopny funkce, i když je zařízení pro spouštění motoru v poloze, která neumožňuje činnost motoru. Zařízení, která samočinně vypínají tyto svítilny v závislosti na čase, jsou zakázána.

6.12.8   Indikátor

Indikátor zapojení obvodu je nepovinný. Pokud existuje, nesmí jej být možno zaměnit s indikátorem předních a zadních obrysových svítilen.

6.12.9   Další požadavky

Funkce této svítilny může být též zajištěna současným zapnutím předních a zadních obrysových svítilen na téže straně vozidla. V tomto případě se u svítilen, které vyhovují požadavkům předních nebo zadních obrysových svítilen, má za to, že vyhovují požadavkům parkovacích svítilen.

6.13   Doplňková obrysová svítilna (předpis č. 7)

6.13.1   Přítomnost

Zařízení kategorií A nebo AM (viditelná zepředu) a zařízení kategorií R, R1, R2, RM1 nebo RM2 (viditelná zezadu):

Povinně na vozidlech překračujících šířku 2,10 m. Nepovinná na vozidlech o šířce mezi 1,80 a 2,10 m. Na podvozcích s kabinou jsou zadní doplňkové obrysové svítilny nepovinné.

6.13.2   Počet

Dvě viditelné zepředu a dvě viditelné zezadu.

Doplňkové svítilny mohou být namontovány takto:

a)

dvě viditelné zepředu;

b)

dvě viditelné zezadu.

6.13.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.13.4   Poloha

6.13.4.1   Na šířku:

Vpředu a vzadu: co možno nejblíže k nejvzdálenějšímu vnějšímu okraji vozidla. Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud bod na přivrácené ploše ve směru vztažné osy, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, není vzdálen více než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla.

6.13.4.2   Na výšku:

vpředu: motorová vozidla: vodorovná rovina tečná k hornímu okraji přivrácené plochy ve směru vztažné osy zařízení nesmí být níže, než je vodorovná rovina tečná k hornímu okraji průhledné zóny čelního skla.

Přípojná vozidla a návěsy: v nejvyšší výšce slučitelné s požadavky na šířku, konstrukci vozidla a s provozními požadavky vozidla a požadavky na souměrnost svítilen.

Vzadu: v nejvyšší výšce slučitelné s požadavky na šířku, konstrukci vozidla a s provozními požadavky vozidla a s požadavky na souměrnost svítilen.

Doplňkové svítilny podle bodu 6.13.2 písm. b) se montují tak, aby byly na výšku co nejvíce vzdálené od povinných svítilen, a to za předpokladu, že jejich umístění je slučitelné s konstrukcí / provozními požadavky vozidla a symetrií svítilen.

6.13.4.3   Na délku: žádné zvláštní požadavky.

Doplňkové svítilny podle bodu 6.13.2 písm. a) se montují tak, aby byly co nejblíže zádi vozidla, přičemž tento požadavek se považuje za splněný, pokud vzdálenost mezi těmito doplňkovými svítilnami a zádí vozidla není větší než 400 mm.

6.13.5   Geometrická viditelnost

Vodorovný úhel: 80° ven.

Svislý úhel: 5° nad vodorovnou rovinu a 20° pod ni.

6.13.6   Orientace

Taková, aby svítilny vyhovovaly požadavkům na viditelnost dopředu i dozadu.

6.13.7   Elektrická zapojení

Dle bodu 5.11.

6.13.8   Indikátor

Indikátor je nepovinný. Pokud existuje, musí být jeho funkce zajišťována indikátorem vyžadovaným pro přední a zadní obrysové svítilny.

6.13.9   Další požadavky

Za předpokladu splnění všech ostatních podmínek mohou být povinné nebo nepovinné svítilny viditelné zepředu a povinné nebo nepovinné svítilny viditelné zezadu na téže straně vozidla sdruženy do jediného zařízení.

Dvě ze svítilen viditelných zezadu mohou být skupinové, sdružené nebo sloučené v souladu s bodem 5.7.

Poloha doplňkové obrysové svítilny musí být vůči příslušné obrysové svítilně taková, aby vzdálenost mezi průměty vzájemně nejbližších bodů přivrácených ploch obou posuzovaných svítilen ve směru jejich vztažných os na příčnou svislou rovinu nebyla menší než 200 mm.

Doplňkové svítilny podle bodu 6.13.2 písm. a), používané k vyznačení obrysu zádi vozidla, přípojného vozidla nebo návěsu, se montují tak, aby byly viditelné v zorném poli schválených hlavních zařízení pro nepřímý výhled dozadu.

6.14   Zadní odrazka jiná než trojúhelníková (předpis č. 3)

6.14.1   Přítomnost

Povinně na motorových vozidlech.

Nepovinně na přípojných vozidlech za předpokladu, že jsou ve skupině s jiným zařízením pro zadní světelnou signalizaci.

6.14.2   Počet

Dvě, jejich parametry musí vyhovovat požadavkům pro třídu IA nebo IB odrazek dle předpisu č. 3. Další odrazná zařízení a materiály (včetně dvou odrazek neodpovídajících bodu 6.14.4 níže) jsou přípustné za předpokladu, že neznehodnocují účinnost povinných zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci.

6.14.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.14.4   Poloha

6.14.4.1   Na šířku: bod svíticí plochy odrazky, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla.

Vzdálenost mezi vnitřními okraji obou přivrácených ploch ve směru vztažných os:

u vozidel kategorií M1 a N1: žádné zvláštní požadavky;

u všech ostatních kategorií vozidel: nesmí být menší než 600 mm. Tuto vzdálenost lze zkrátit na 400 mm, je-li celková šířka vozidla menší než 1 300 mm.

6.14.4.2   Na výšku: nejméně 250 mm a nejvýše 900 mm nad vozovkou (ne více než 1 200 mm, jestliže je ve skupině s jinou zadní svítilnou (svítilnami), ne více než 1 500 mm, pokud tvar karoserie neumožňuje dodržet 900 mm, resp. 1 200 mm).

6.14.4.3   Na délku: na zadní části vozidla.

6.14.5   Geometrická viditelnost

Vodorovný úhel: 30° dovnitř a ven.

Svislý úhel: 10° nad vodorovnou rovinu a pod ni.

Je-li však zadní odrazka namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze sestupný úhel 10° snížit na 5°.

6.14.6   Orientace

Směrem dozadu.

6.14.7   Další požadavky

Svíticí plocha odrazky může mít části společné s přivrácenou plochou jakékoli jiné zadní svítilny.

6.15   Zadní odrazka trojúhelníková (předpis č. 3)

6.15.1   Přítomnost

Povinná na přípojných vozidlech.

Zakázaná na motorových vozidlech.

6.15.2   Počet

Dvě, jejich parametry musí vyhovovat požadavkům pro třídu IIIA nebo IIIB odrazek dle předpisu č. 3. Další odrazná zařízení a materiály (včetně dvou odrazek neodpovídajících bodu 6.15.4 níže) jsou přípustné za předpokladu, že neznehodnocují účinnost povinných zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci.

6.15.3   Uspořádání

Vrchol trojúhelníku musí směřovat vzhůru.

6.15.4   Poloha

6.15.4.1   Na šířku: bod svíticí plochy odrazky, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla.

Vzdálenost mezi vnitřními okraji odrazek nesmí být menší než 600 mm. Tato vzdálenost může být zmenšena na 400 mm, je-li celková šířka vozidla menší než 1 300 mm.

6.15.4.2   Na výšku: nejméně 250 mm a nejvýše 900 mm nad vozovkou (ne více než 1 200 mm, je-li ve skupině s jinou zadní svítilnou (svítilnami), ne více než 1 500 mm, pokud tvar karoserie neumožňuje dodržet 900 mm nebo 1 200 mm).

6.15.4.3   Na délku: na zadní části vozidla.

6.15.5   Geometrická viditelnost

Vodorovný úhel: 30° dovnitř a ven.

Svislý úhel: 15° nad vodorovnou rovinu a pod ni. Je-li však zadní odrazka namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze sestupný úhel 15° snížit na 5°.

6.15.6   Orientace

Směrem dozadu.

6.15.7   Další požadavky

Svíticí plocha odrazky může mít části společné s přivrácenou plochou jakékoli jiné zadní svítilny.

6.16   Přední odrazka jiná než trojúhelníková (předpis č. 3)

6.16.1   Přítomnost

Povinná na přípojných vozidlech.

Povinná na motorových vozidlech, která mají všechny přední světlomety se zakrývatelnými odražeči.

Nepovinná na ostatních motorových vozidlech.

6.16.2   Počet

Dvě, jejich parametry musí vyhovovat požadavkům pro třídu IA nebo IB odrazek dle předpisu č. 3. Další odrazná zařízení a materiály (včetně dvou odrazek neodpovídajících bodu 6.16.4) jsou přípustné za předpokladu, že neznehodnocují účinnost povinných zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci.

6.16.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.16.4   Poloha

6.16.4.1   Na šířku: bod svíticí plochy odrazky, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla.

U přípojného vozidla nesmí být nejvzdálenější bod svíticí plochy odrazky od střední podélné roviny vozidla dále než 150 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla.

Vzdálenost mezi vnitřními okraji obou přivrácených ploch ve směru vztažných os:

u vozidel kategorií M1 a N1: žádné zvláštní požadavky;

u všech ostatních kategorií vozidel: nesmí být menší než 600 mm. Tuto vzdálenost lze zkrátit na 400 mm, je-li celková šířka vozidla menší než 1 300 mm.

6.16.4.2   Na výšku: nejméně 250 mm a nejvýše 900 mm nad vozovkou (maximálně 1 500 mm, nedovoluje-li tvar karoserie dodržet výšku 900 mm).

6.16.4.3   Na délku: vpředu na vozidle.

6.16.5   Geometrická viditelnost

Vodorovný úhel: 30° dovnitř a ven. U přípojných vozidel může být úhel dovnitř zmenšen na 10°. Pokud tento úhel nemůže být u povinných odrazek vzhledem ke konstrukci přípojného vozidla dodržen, musí být bez šířkového omezení (bod 6.16.4.1) namontovány doplňkové (dodatečné) odrazky, které musí společně s povinnými odrazkami dávat potřebný úhel viditelnosti.

Svislý úhel: 10° nad vodorovnou rovinu a pod ni. Je-li však zadní odrazka namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze sestupný úhel 10° snížit na 5°.

6.16.6   Orientace

Směrem dopředu.

6.16.7   Další požadavky

Svíticí plocha odrazky může mít části společné s přivrácenou plochou jakékoli jiné svítilny či světlometu umístěných na přední části vozidla.

6.17   Boční odrazka jiná než trojúhelníková (předpis č. 3)

6.17.1   Přítomnost

Povinná: na všech motorových vozidlech o délce přesahující 6 m,

na všech přípojných vozidlech.

Nepovinná: na motorových vozidlech o délce nepřesahující 6 m.

6.17.2   Počet

Takový, aby byly splněny požadavky na podélné umístění. Parametry těchto zařízení musí vyhovovat požadavkům pro třídu IA nebo IB odrazek dle předpisu č. 3. Další odrazná zařízení a materiály (včetně dvou odrazek neodpovídajících bodu 6.17.4) jsou přípustné za předpokladu, že neznehodnocují účinnost povinných zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci.

6.17.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.17.4   Poloha

6.17.4.1   Na šířku: žádné zvláštní požadavky.

6.17.4.2   Na výšku: nejméně 250 mm a nejvýše 900 mm nad vozovkou (ne více než 1 200 mm, je-li ve skupině s jinou svítilnou (svítilnami), ne více než 1 500 mm, pokud tvar karoserie neumožňuje dodržet 900 mm, resp. 1 200 mm nebo jestliže přítomnost zařízení není povinná podle bodu 6.17.1).

6.17.4.3   Na délku: alespoň jedna boční odrazka musí být umístěna ve střední třetině vozidla, přičemž nejpřednější boční odrazka nesmí být od přední části vozidla dále než 3 m.

Vzdálenost mezi dvěma sousedními bočními odrazkami nesmí přesahovat 3 m. To se však nevztahuje na vozidla kategorií M1 a N1.

Pokud konstrukce, způsob provedení nebo provozní použití vozidla neumožňuje vyhovět tomuto požadavku, může být tato vzdálenost zvětšena na 4 m. Vzdálenost mezi nejzadnější boční odrazkou a zádí vozidla nesmí překročit 1 m. Pro motorová vozidla o délce nepřesahující 6 m však postačuje, aby měla namontovánu jednu boční odrazku v první třetině a/nebo jednu v poslední třetině délky vozidla.

Pro vozidla kategorie M1, jejichž délka přesahuje 6 m, ale nepřesahuje 7 m, postačuje, aby měla namontovánu jednu boční odrazku nejdále 3 m od přední části vozidla a jednu v poslední třetině délky vozidla.

6.17.5   Geometrická viditelnost

Vodorovný úhel: 45° dopředu a dozadu.

Svislý úhel: 10° nad vodorovnou rovinu a pod ni. Je-li však odrazka namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze sestupný úhel 10° snížit na 5°.

6.17.6   Orientace

Do strany.

6.17.7   Další požadavky

Svíticí plocha boční odrazky může mít části společné s přivrácenou plochou jakékoli jiné boční svítilny.

6.18   Boční obrysové svítilny (předpis č. 91)

6.18.1   Přítomnost

Povinně: na všech vozidlech o délce přesahující 6 m, s výjimkou podvozků s kabinou.

Na všech kategoriích vozidel se užívají boční obrysové svítilny typu SM1; na vozidlech kategorie M1 však lze použít boční obrysové svítilny typu SM2.

Boční obrysové svítilny se dále použijí u vozidel kategorií M1 a N1 o délce menší než 6 m, pokud tyto svítilny doplňují požadavky snížené geometrické viditelnosti předních obrysových svítilen podle bodu 6.9.5.2 a zadních obrysových svítilen podle bodu 6.10.5.2.

Nepovinně: na všech ostatních vozidlech.

Lze použít boční obrysové svítilny typu SM1 nebo SM2.

6.18.2   Minimální počet na jedné straně

Takový, aby byla dodržena pravidla pro podélné umístění.

6.18.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.18.4   Poloha

6.18.4.1   Na šířku: žádné zvláštní podmínky.

6.18.4.2   Na výšku: nejméně 250 mm a nejvýše 1 500 mm nad vozovkou (2 100 mm, nedovoluje-li tvar karoserie dodržet výšku 1 500 mm).

6.18.4.3   Na délku: nejméně jedna boční obrysová svítilna musí být umístěna ve střední třetině vozidla, přičemž nejpřednější boční svítilna nesmí být od přední části vozidla dále než 3 m. Vzdálenost mezi dvěma sousedními bočními obrysovými svítilnami nesmí přesahovat 3 m. Pokud konstrukce, způsob provedení nebo provozní použití vozidla neumožňuje vyhovět tomuto požadavku, lze tuto vzdálenost zvětšit na 4 m.

Vzdálenost mezi nejzadnější boční obrysovou svítilnou a zádí vozidla nesmí překročit 1 m.

Pro vozidla o délce nepřesahující 6 m a pro podvozky s kabinou však postačuje, aby měly namontovánu jednu boční obrysovou svítilnu v první třetině a/nebo v poslední třetině délky vozidla. Pro vozidla kategorie M1, jejichž délka přesahuje 6 m, ale nepřesahuje 7 m, postačuje, aby měla namontovánu jednu boční obrysovou svítilnu nejdále 3 m od přední části vozidla a jednu v poslední třetině délky vozidla.

6.18.5   Geometrická viditelnost

Vodorovný úhel: 45° dopředu a dozadu; na vozidlech, pro něž je montáž bočních obrysových svítilen nepovinná, však tato hodnota může být snížena na 30°.

Je-li vozidlo vybaveno bočními obrysovými svítilnami užitými k doplnění požadavků snížené geometrické viditelnosti předních a zadních směrových svítilen podle bodu 6.5.5.2 a/nebo obrysových svítilen podle bodu 6.9.5.2 a 6.10.5.2, jsou tyto úhly stanoveny na 45° směrem dopředu a k zádi vozidla a 30° směrem ke středu vozidla (viz obrázek v bodě 6.5.5.2).

Svislý úhel: 10° nad vodorovnou rovinu a pod ni. Je-li však svítilna namontována níže než 750 mm (měřeno podle ustanovení bodu 5.8.1), lze sestupný úhel 10° snížit na 5°.

6.18.6   Orientace

Do strany.

6.18.7   Elektrická zapojení

U vozidel kategorií M1 a N1, jejichž délka je menší než 6 m, mohou být oranžové boční obrysové svítilny zapojeny tak, aby svítily přerušovaným světlem, za předpokladu, že je toto přerušování ve fázi a shodné frekvence se směrovými svítilnami na téže straně vozidla.

U vozidel kategorií M2, M3, N2, N3, O3 a O4 mohou povinné oranžové boční obrysové svítilny svítit současně se směrovými svítilnami na téže straně vozidla. Jsou-li však na straně vozidla namontovány směrové svítilny kategorie 5 podle bodu 6.5.3.1, tyto oranžové boční obrysové svítilny svítit nesmí.

6.18.8   Indikátor

Indikátor je nepovinný. Pokud existuje, musí být jeho funkce zajišťována indikátorem vyžadovaným pro přední a zadní obrysové svítilny.

6.18.9   Další požadavky

Pokud je nejzadnější boční obrysová svítilna sdružená se zadní obrysovou svítilnou sloučenou se zadní mlhovou svítilnou nebo brzdovou svítilnou, mohou se fotometrické vlastnosti boční obrysové svítilny v době rozsvícení zadní mlhové svítilny nebo brzdové svítilny měnit.

Mají-li zadní boční obrysové svítilny svítit přerušovaným světlem spolu se zadní směrovou svítilnou, musí mít oranžovou barvu.

6.19   Denní svítilna (předpis č. 87) (21)

6.19.1   Přítomnost

Povinně na motorových vozidlech. Zakázána na přípojných vozidlech.

6.19.2   Počet

Dvě.

6.19.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.19.4   Poloha

6.19.4.1   Na šířku: vnitřní okraje přivrácených ploch ve směru vztažných os musí být od sebe vzdáleny nejméně 600 mm.

Tato vzdálenost může být zmenšena na 400 mm, je-li celková šířka vozidla menší než 1 300 mm.

6.19.4.2   Na výšku: nejméně 250 mm a nejvýše 1 500 mm nad vozovkou.

6.19.4.3   Na délku: vpředu na vozidle. Tato podmínka se považuje za splněnou, jestliže vyzařované světlo neobtěžuje řidiče ani přímo, ani nepřímo přes zařízení pro nepřímý výhled a/nebo jiné odrážející plochy na vozidle.

6.19.5   Geometrická viditelnost

Vodorovně: směrem ven 20° a směrem dovnitř 20°.

Svisle: směrem nahoru 10° a směrem dolů 10°.

6.19.6   Orientace

Směrem dopředu.

6.19.7   Elektrická zapojení

6.19.7.1   Denní svítilny musí být automaticky ZAPNUTY, když je zařízení pro spouštění a/nebo zastavení motoru (pohonného systému) v poloze, ve které může motor (pohonný systém) pracovat. Denní svítilny však mohou zůstat VYPNUTÉ za následujících podmínek:

6.19.7.1.1

ovladač automatické převodovky je v parkovací poloze, nebo

6.19.7.1.2

parkovací brzda je zatažena, nebo

6.19.7.1.3

před prvním uvedením vozidla do pohybu po každém manuálním spuštění pohonného systému.

6.19.7.2   Denní svítilny mohou být manuálně VYPNUTY, pokud rychlost vozidla nepřesahuje 10 km/h za předpokladu, že se automaticky ZAPNOU, jakmile rychlost vozidla překročí 10 km/h nebo když vozidlo urazilo dráhu delší než 100 m, a zůstanou ZAPNUTY, dokud nebudou opět úmyslně vypnuty.

6.19.7.3   Denní svítilna se musí automaticky VYPNOUT, když je zařízení, které spouští a/nebo vypíná motor (pohonný systém), v poloze, která znemožňuje, aby motor (pohonný systém) běžel, nebo jakmile se ROZSVÍTÍ přední mlhové nebo jiné světlomety, s výjimkou případu, kdy jsou světlomety užity pro přechodné výstražné rozsvěcení v krátkých intervalech (22).

6.19.7.4   Svítilny uvedené v bodě 5.11 mohou být ZAPNUTY, jsou-li ZAPNUTY denní svítilny, kromě případu, kdy se denní svítilny provozují podle bodu 6.2.7.6.2, kdy se musí rozsvítit alespoň jedna zadní obrysová svítilna.

6.19.7.5   Je-li vzdálenost mezi přední směrovou svítilnou a denní svítilnou 40 mm nebo menší, mohou být elektrická zapojení denní svítilny na příslušné straně vozidla taková, že buď:

a)

se denní svítilna VYPNE; nebo

b)

je její svítivost snížena během celého cyklu (ZAPNUTO a VYPNUTO) aktivace přední směrové svítilny.

6.19.7.6   Je-li směrová svítilna sloučená s denní svítilnou, elektrická zapojení denní svítilny na příslušné straně vozidla musí být taková, že denní svítilna je během úplného cyklu (ZAPNUTO a VYPNUTO) aktivace směrové svítilny VYPNUTÁ.

6.19.8   Indikátor

Indikátor zapojení obvodu je nepovinná.

6.19.9   Další požadavky

Žádné požadavky.

6.20   Rohový světlomet (předpis č. 119)

6.20.1   Přítomnost

Nepovinně na motorových vozidlech.

6.20.2   Počet

Dva.

6.20.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.20.4   Poloha

6.20.4.1   Na šířku: na každé straně od střední podélné roviny vozidla je umístěn jeden rohový světlomet.

6.20.4.2   Na délku: nejdále 1 000 mm od přední části vozidla.

Na výšku

:

minimální: nejméně 250 mm nad vozovkou,

maximální: nejvýše 900 mm nad vozovkou.

Žádný bod na přivrácené ploše ve směru vztažné osy však nesmí být výše než nejvyšší bod přivrácené plochy potkávacího světlometu ve směru jeho vztažné osy.

6.20.5   Geometrická viditelnost

Je určena úhly α a β uvedenými v bodě 2.13:

 

α = 10° nahoru a dolů,

 

β = 30° až 60° směrem ven.

6.20.6   Orientace

Taková, aby světlomety vyhovovaly požadavkům na geometrickou viditelnost.

6.20.7   Elektrická zapojení

Rohové světlomety musí být zapojeny tak, aby se nemohly aktivovat, nejsou-li současně rozsvíceny dálkové světlomety nebo potkávací světlomety.

6.20.7.1   Rohový světlomet na jedné straně vozidla může být automaticky ROZSVÍCEN pouze v případě, kdy jsou na téže straně vozidla ZAPNUTY směrové svítilny a/nebo pokud se úhel natočení řízení změní z polohy pro přímou jízdu vpřed do směru na tutéž stranu vozidla.

Rohový světlomet musí automaticky ZHASNOUT, je-li směrová svítilna VYPNUTA a/nebo pokud se úhel natočení řízení vrátí do polohy pro přímou jízdu vpřed.

6.20.7.2   Pokud je ROZSVÍCEN zpětný světlomet, mohou být oba rohové světlomety rozsvíceny současně, nezávisle na poloze volantu nebo stavu směrové svítilny. Jsou-li takto rozsvíceny, musí oba rohové světlomety ZHASNOUT:

a)

VYPNE-LI se zpětný světlomet; nebo

b)

překročí-li rychlost vozidla směrem vpřed 10 km/h.

6.20.8   Indikátor

Žádný.

6.20.9   Další požadavky

Rohové světlomety nesmí být rozsvěcovány při rychlosti vozidla přesahující 40 km/h.

6.21   Nápadné značení (předpis č. 104)

6.21.1   Přítomnost

6.21.1.1   Zakázáno: na vozidlech kategorií M1 a O1.

6.21.1.2   Povinně:

6.21.1.2.1

Směrem dozadu:

úplné obrysové značení na vozidlech se šířkou přesahující 2 100 mm a náležejících do těchto kategorií:

a)

N2 s maximální hmotností přesahující 7,5 tuny a N3 (s výjimkou podvozků s kabinou, neúplných vozidel a tahačů návěsů);

b)

O3 a O4 (s výjimkou neúplných vozidel)

6.21.1.2.2

Směrem do strany:

6.21.1.2.2.1

částečné obrysové značení na vozidlech s délkou přesahující 6 000 mm (včetně tažné oje přípojných vozidel) a náležejících do těchto kategorií:

a)

N2 s maximální hmotností přesahující 7,5 tuny a N3 (s výjimkou podvozků s kabinou, neúplných vozidel a tahačů návěsů);

b)

O3 a O4 (s výjimkou neúplných vozidel).

6.21.1.2.3

Místo povinného obrysového značení může být instalováno pruhové značení, jestliže tvar, konstrukce, způsob provedení nebo požadavky na provoz vozidla instalaci povinného obrysového značení znemožňují.

6.21.1.2.4

Je-li vnější povrch karoserie částečně tvořen pružným materiálem, musí být pruhové značení instalováno na tuhou část (tuhé části) vozidla. Zbývající část nápadného značení může být instalována na pružný materiál. Pokud je však vnější povrch karoserie plně tvořen pružným materiálem, musí být splněny požadavky bodu 6.21.

6.21.1.2.5

Pokud výrobce po ověření technickou zkušebnou může ke spokojenosti schvalovacího orgánu prokázat, že kvůli provozním požadavkům, které mohou vyžadovat zvláštní tvar, konstrukci nebo způsob provedení vozidla, je nemožné vyhovět požadavkům uvedeným v bodech 6.21.2 až 6.21.7.5, potom je přijatelné částečné splnění některých z těchto požadavků. Předpokladem je, že část požadavků, které bylo možno splnit, je splněna, a že nápadné značení, které částečně splňuje požadavky, je na konstrukci vozidla použito v maximální míře. To může v případech, kdy je k dispozici vhodná konstrukce, zahrnovat instalaci přídavných držáků nebo tabulek obsahujících materiál vyhovující předpisu č. 104 pro zajištění jasné a jednotné signalizace, která je v souladu s cílem dosažení nápadnosti.

Pokud je částečné splnění považováno za přijatelné, mohou část požadovaného nápadného značení nahradit zařízení se zpětným odrazem, jako např. odrazky třídy IVA dle předpisu č. 3 nebo držáky obsahující odrazný materiál splňující fotometrické požadavky třídy C dle předpisu č. 104. V tomto případě se instaluje nejméně jedno takové zařízení se zpětným odrazem na délku 1 500 mm.

Potřebné informace musí být uvedeny ve formuláři sdělení.

6.21.1.3   Nepovinně:

6.21.1.3.1

Směrem dozadu a do strany:

 

U všech ostatních kategorií vozidel neuvedených jinak v bodech 6.21.1.1 a 6.21.1.2, včetně kabiny tahačů návěsů a kabiny podvozků s kabinou.

 

Místo povinného pruhového značení může být použito částečné nebo úplné obrysové značení a místo povinného částečného obrysového značení může být použito úplné obrysové značení.

6.21.1.3.2

Směrem dopředu:

 

Pruhové značení na vozidlech kategorií O2, O3 a O4.

 

Částečné nebo úplné obrysové značení nesmí být použito vpředu.

6.21.2   Počet

Podle přítomnosti.

6.21.3   Uspořádání

Nápadné značení musí být umístěno co možná nejblíže vodorovnému a svislému směru a musí být slučitelné s tvarem, konstrukcí a způsobem provedení vozidla a provozními požadavky na něj; pokud to není možné, úplné nebo částečné obrysové značení, pokud je instalováno, musí co nejdůsledněji sledovat obrys vnějšího tvaru vozidla.

Kromě toho musí být nápadné značení rozloženo pokud možno rovnoměrně ve vodorovném směru na vozidle tak, aby mohla být rozpoznána celková délka a/nebo šířka vozidla.

6.21.4   Poloha

6.21.4.1   Šířka

6.21.4.1.1   Nápadné značení musí být umístěno co možná nejblíže k okraji vozidla.

6.21.4.1.2   Úhrnná vodorovná délka dílů nápadného značení instalovaných na vozidlo musí odpovídat nejméně 70 % celkové šířky vozidla, s vyloučením případného vodorovného překrytí jednotlivých dílů.

6.21.4.2   Délka

6.21.4.2.1   Nápadné značení musí být umístěno co možná nejblíže koncům vozidla a musí končit ve vzdálenosti do 600 mm od každého konce vozidla.

6.21.4.2.1.1   U motorových vozidel od každého konce vozidla nebo v případě tahačů návěsů od každého konce kabiny;

Je však dovolen alternativní způsob značení ve vzdálenosti do 2 400 mm od předního konce motorového vozidla spočívající v montáži sady odrazek třídy IVA dle předpisu č. 3 nebo třídy C dle předpisu č. 104, za nimiž následuje požadované nápadné značení takto:

a)

odrazka o velikosti minimálně 25 cm2;

b)

jedna odrazka namontovaná maximálně 600 mm od předního konce vozidla;

c)

dodatečné odrazky umístěné maximálně 600 mm od sebe;

d)

vzdálenost mezi poslední odrazkou a začátkem nápadného značení nesmí překročit 600 mm.

6.21.4.2.1.2   U přípojných vozidel od každého konce vozidla (bez tažné oje).

6.21.4.2.2   Úhrnná vodorovná délka dílů nápadného značení instalovaných na vozidlo, s vyloučením případného vodorovného překrytí jednotlivých dílů, musí odpovídat nejméně 70 %:

6.21.4.2.2.1   délky vozidla v případě motorových vozidel, nebo délky případné kabiny v případě tahačů návěsů; při použití alternativního způsobu značení dle bodu 6.21.4.2.1.1 se však jedná o vzdálenost začínající maximálně 2 400 mm od předního konce až po záď vozidla.

Image 82

Text obrazu

A je vzdálenost mezi nejvíce vpředu umístěným nápadným značením a předním okrajem vozidla. Maximální hodnotou A je 2 400 mm (viz bod 6.21.4.2.1.1).

6.21.4.2.2.2   U přípojných vozidel celkové délky vozidla (bez tažné oje).

Image 83

Text obrazu

6.21.4.3   Výška

6.21.4.3.1   Dolní díl/díly pruhového a obrysového značení

Co možná nejníže v rozsahu:

 

Minimum: nejméně 250 mm nad vozovkou,

 

Maximum: nejvýše 1 500 mm nad vozovkou.

Nicméně tam, kde tvar, konstrukce, způsob provedení nebo požadavky na provoz vozidla neumožňují vyhovět maximální hodnotě 1 500 mm, popřípadě tam, kde je to nezbytné pro splnění požadavků bodů 6.21.4.1.2, a 6.21.4.2.2 nebo vodorovného umístění pruhového značení nebo dolního/dolních dílu/dílů obrysového značení, je přípustná maximální montážní výška 2 500 mm.

Nezbytné zdůvodnění pro instalaci nápadného značení výše než 1 500 mm se uvede ve formuláři sdělení.

6.21.4.3.2   Horní díl/díly obrysového značení:

co nejvýše, avšak do 400 mm od horního kraje vozidla.

6.21.5   Viditelnost

Nápadné značení se považuje za viditelné, je-li nejméně 70 % svíticí plochy instalovaného značení viditelných oku pozorovatele nalézajícího se v jakémkoli bodě rovin pozorování vymezených takto:

6.21.5.1   pro zadní a přední nápadné značení (viz příloha 11, obrázky 1a a 1b) je rovinou pozorování rovina kolmá k podélné ose vozidla, nacházející se 25 m od nejvzdálenějšího konce vozidla a ohraničená:

6.21.5.1.1

na výšku dvěma vodorovnými rovinami umístěnými ve výšce 1 a 3,0 m nad vozovkou;

6.21.5.1.2

na šířku dvěma svislými rovinami svírajícími úhel 4° směrem ven od střední podélné roviny vozidla a procházejícími průsečíkem svislých rovin rovnoběžných se střední podélnou rovinou vozidla a vymezujících celkovou šířku vozidla a roviny kolmé k podélné ose vozidla, která vymezuje konec vozidla.

6.21.5.2   Pro boční nápadné značení (viz příloha 11, obr. 2) je rovinou pozorování rovina rovnoběžná se střední podélnou rovinou vozidla, nacházející se 25 m od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla a ohraničená:

6.21.5.2.1

na výšku dvěma vodorovnými rovinami umístěnými ve výšce 1,0 a 1,5 m nad vozovkou;

6.21.5.2.2

na šířku dvěma svislými rovinami svírajícími úhel 4° směrem ven od roviny kolmé k podélné ose vozidla a procházejícími průsečíkem svislých rovin kolmých k podélné ose vozidla, které vymezují celkovou délku vozidla, a nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla.

6.21.6   Orientace

6.21.6.1   Směrem do strany:

co nejvíce rovnoběžně se střední podélnou rovinou vozidla; musí být slučitelná s tvarem, konstrukcí a způsobem provedení vozidla a provozními požadavky na něj; pokud to není možné, musí co nejdůsledněji sledovat obrys vnějšího tvaru vozidla.

6.21.6.2   Směrem dozadu a dopředu:

Co nejvíce rovnoběžně s příčnou rovinou vozidla; musí být slučitelná s tvarem, konstrukcí a způsobem provedení vozidla a provozními požadavky na něj; pokud to není možné, musí co nejdůsledněji sledovat obrys vnějšího tvaru vozidla.

6.21.7   Další požadavky

6.21.7.1   Nápadné značení se považuje za spojité, jestliže vzdálenosti mezi sousedními díly jsou co nejmenší a nepřesahují 50 % délky nejkratšího sousedního dílu. Pokud však výrobce může ke spokojenosti schvalovacího orgánu prokázat, že není možné dodržet hodnotu 50 %, vzdálenost mezi sousedními díly může být větší než 50 % délky nejkratšího sousedního dílu a musí být co nejmenší a nesmí překročit 1 000 mm.

6.21.7.2   U částečného obrysového značení musí být každý horní roh vytvořen dvěma čarami svírajícími navzájem úhel 90°, z nichž každá musí mít délku nejméně 250 mm. Pokud to není možné, musí značení co nejdůsledněji sledovat obrys vnějšího tvaru vozidla.

6.21.7.3   Vzdálenost mezi nápadným značením na zádi vozidla a každou povinnou brzdovou svítilnou by měla být větší než 200 mm.

6.21.7.4   Tam, kde jsou instalovány desky zadního značení odpovídající sérii změn 01 předpisu č. 70, mohou být tyto dle uvážení výrobce považovány pro účely výpočtu délky nápadného značení a jeho blízkosti k okraji vozidla za součást nápadného značení směrem dozadu.

6.21.7.5   Místa na vozidle určená pro umístění nápadného značení musí umožňovat instalaci značení širokého nejméně 60 mm.

6.22   Adaptivní přední osvětlovací systém (AFS) (předpis č. 123)

Není-li níže stanoveno jinak, použijí se pro příslušnou část systému AFS požadavky na dálkové světlomety (bod 6.1) a potkávací světlomety (bod 6.2) tohoto předpisu.

6.22.1   Přítomnost

Nepovinně na motorových vozidlech. Zakázán na přípojných vozidlech.

6.22.2   Počet

Jeden.

6.22.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky.

6.22.4   Poloha

Před jakoukoli zkouškou podle níže uvedených bodů musí být systém AFS uveden do neutrálního stavu.

6.22.4.1   Na šířku a na výšku:

pro danou funkci nebo režim osvětlení musí jednotky osvětlení, které jsou podle popisu žadatele pro uvedenou funkci nebo režim osvětlení napájeny současně, splňovat požadavky uvedené níže v bodech 6.22.4.1.1 až 6.22.4.1.4.

Všechny rozměry se týkají nejbližšího okraje přivrácené plochy / přivrácených ploch jednotky/jednotek osvětlení při pohledu ve směru vztažné osy.

6.22.4.1.1   Dvě symetricky umístěné jednotky osvětlení musí být na výšku umístěny v souladu s požadavky příslušných bodů 6.1.4 a 6.2.4, přičemž „dvěma symetricky umístěnými jednotkami osvětlení“ se rozumí dvě jednotky osvětlení, každá na jedné straně vozidla, umístěné tak, aby (geometrická) těžiště jejich přivrácených ploch byla ve stejné výšce a ve stejné vzdálenosti od podélné střední roviny vozidla, každá s dovolenou odchylkou 50 mm; jejich plochy výstupu světla, svíticí plochy a vyzařované světlo však mohou být různé.

6.22.4.1.2   Případné dodatečné jednotky osvětlení musí být na obou stranách vozidla umístěny ve vzdálenosti nepřesahující 140 mm (23) ve vodorovném směru (E na obrázku) a 400 mm ve svislém směru nad nebo pod (D na obrázku) nejbližší jednotkou osvětlení.

6.22.4.1.3   Žádná z dodatečných jednotek osvětlení popsaných výše v bodě 6.22.4.1.2 nesmí být umístěna níže než 250 mm (F na obrázku) ani výše než podle bodu 6.2.4.2 tohoto předpisu (G na obrázku) nad vozovkou.

6.22.4.1.4   Kromě toho na šířku:

Pro každý režim potkávacího světla:

 

vnější okraj přivrácené plochy alespoň jedné jednotky osvětlení na každé straně vozidla nesmí být vzdálen více než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla (A na obrázku) a dále

 

vnitřní okraje přivrácených ploch ve směru vztažných os musí být od sebe vzdáleny nejméně 600 mm. Toto se však nevztahuje na vozidla kategorií M1 a N1; u všech ostatních kategorií motorových vozidel, jejichž celková šířka je menší než 1 300 mm, může být tato vzdálenost snížena na 400 mm.

Přivrácené plochy jednotek osvětlení 1 až 11 systému AFS (příklad)

Image 84

Jednotky osvětlení mohou být napájeny současně pro daný režim osvětlení:

Image 85

Č. 3 a 9

:

(dvě symetricky umístěné jednotky osvětlení)

Č. 1 a 11

:

(dvě symetricky umístěné jednotky osvětlení)

Č. 4 a 8

:

(dvě dodatečné jednotky osvětlení)

Jednotky osvětlení, které nejsou napájeny pro daný režim osvětlení:

Image 86

Č. 2 a 10

:

(dvě symetricky umístěné jednotky osvětlení)

Č. 5

:

(dodatečná jednotka osvětlení)

Č. 6 a 7

:

(dvě symetricky umístěné jednotky osvětlení)

Vodorovné rozměry v mm:

 

A ≤ 400

 

B ≥ 600, nebo ≥ 400 je-li celková šířka vozidla < 1 300 mm, avšak žádné požadavky u vozidel kategorií M1 a N1:

 

C ≤ 200

 

E ≤ 140

Svislé rozměry v mm:

 

D ≤ 400

 

F ≥ 250

 

G ≤ 1 200

6.22.4.2   Na délku:

Všechny jednotky osvětlení systému AFS se montují vpředu. Tato podmínka se považuje za splněnou, jestliže vyzařované světlo neobtěžuje řidiče ani přímo, ani nepřímo přes zařízení pro nepřímý výhled a/nebo jiné odrážející plochy na vozidle.

6.22.5   Geometrická viditelnost

Na každé straně vozidla pro každou zajišťovanou funkci a režim osvětlení:

Úhly geometrické viditelnosti předepsané pro příslušné funkce osvětlení podle bodů 6.1.5 a 6.2.5 tohoto předpisu musí splňovat alespoň jedna z jednotek osvětlení, které jsou podle popisu žadatele napájeny současně k výkonu uvedené funkce a režimu (režimů). Aby byly splněny požadavky na různé úhly, mohou být užity jednotlivé jednotky osvětlení.

6.22.6   Orientace

Směrem dopředu.

Před jakoukoli následnou zkouškou musí být systém AFS uveden do neutrálního stavu a vyzařovat základní potkávací světlo.

6.22.6.1   Svislá orientace:

6.22.6.1.1

Výchozí sklon rozhraní základního potkávacího světla směrem dolů, který se nastavuje u nenaloženého vozidla s jednou osobou na sedadle řidiče, musí být stanoven výrobcem vozidla s přesností na 0,1 % a musí být na každém vozidle vyznačen snadno čitelným a nesmazatelným způsobem v blízkosti předního osvětlovacího systému nebo štítku výrobce značkou uvedenou v příloze 7.

Pokud výrobce stanoví různé základní sklony směrem dolů pro různé jednotky osvětlení, které vytvářejí rozhraní základního potkávacího světla nebo se na vyzařování podílejí, musí být tyto hodnoty sklonu směrem dolů stanoveny výrobcem vozidla s přesností 0,1 % a musí být na každém vozidle vyznačeny snadno čitelným a nesmazatelným způsobem v blízkosti některé příslušné jednotky osvětlení nebo štítku výrobce takovým způsobem, aby mohly být všechny dotčené jednotky osvětlení jednoznačně identifikovány.

6.22.6.1.2

Sklon vodorovné části „rozhraní“ základního potkávacího světla směrem dolů musí zůstat v mezích uvedených v bodě 6.2.6.1.2 tohoto předpisu za všech statických podmínek naložení vozidla podle přílohy 5 tohoto předpisu; výchozí nastavení musí být v rozsahu stanovených hodnot.

6.22.6.1.2.1

Pokud je potkávací světlo vytvářeno několika svazky světla z různých jednotek osvětlení, použijí se ustanovení podle bodu 6.22.6.1.2 na každé případné „rozhraní“ jednotlivých svazků světla, které je určeno k ozařování úhlové plochy, jak je uvedeno v bodě 9.4 formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 předpisu č. 123.

6.22.6.2   Korektor sklonu světlometů

6.22.6.2.1   Je-li pro splnění požadavků bodu 6.22.6.1.2 nezbytný korektor sklonu světlometů, musí toto zařízení fungovat automaticky.

6.22.6.2.2   V případě poruchy tohoto korektoru se potkávací světlo nesmí přesunout do polohy méně skloněné, než je jeho poloha v době, kdy k poruše došlo.

6.22.6.3   Vodorovná orientace:

U každé jednotky osvětlení se musí zlom případného světelného rozhraní při promítnutí na stěnu krýt se svislou přímkou protínající vztažnou osu dané jednotky osvětlení. Směrem ke straně směru dopravního provozu je dovolena odchylka 0,5 stupně. Ostatní jednotky osvětlení se nastaví v souladu se specifikacemi žadatele, jak stanoví příloha 10 předpisu č. 123.

6.22.6.4   Postup měření:

Po seřízení počáteční orientace světel se svislý sklon potkávacího světla nebo popřípadě svislé sklony všech různých jednotek osvětlení, které podle výše uvedeného bodu 6.22.6.1.2.1 vytvářejí rozhraní základního potkávacího světla nebo se na tom podílejí, ověří pro všechny podmínky naložení vozidla v souladu se specifikacemi v bodech 6.2.6.3.1 a 6.2.6.3.2 tohoto předpisu.

6.22.7   Elektrická zapojení

6.22.7.1   Dálkové světlo (pokud jej systém AFS poskytuje)

6.22.7.1.1   Jednotky osvětlení pro dálkové světlo mohou být aktivovány buď současně, nebo v párech. Při přepínání z potkávacího světla na světlo dálkové se musí aktivovat nejméně jeden pár jednotek osvětlení pro dálkové světlo. Při přepínání z dálkového světla na světlo potkávací se musí deaktivovat současně všechny jednotky osvětlení pro dálkové světlo.

6.22.7.1.2   Dálkové světlo může být adaptivní, podle ustanovení bodu 6.22.9.3, přičemž řídicí signály jsou generovány systémem čidel, který je schopen rozlišit každou z následujících vstupních informací a reagovat na ni:

a)

okolní světelné podmínky;

b)

světlo vyzařované zařízeními pro přední osvětlení a zařízeními pro přední světelnou signalizaci protijedoucích vozidel;

c)

světlo vyzařované zařízeními pro zadní světelnou signalizaci vozidel jedoucích vpředu.

Čidla mohou mít přídavné funkce zlepšující výkon.

Pro účely tohoto bodu se „vozidly“ rozumí vozidla kategorií L, M, N, O, T a rovněž jízdní kola, jsou-li takováto vozidla vybavena odrazkami a ZAPNUTÝMI zařízeními pro osvětlení a světelnou signalizaci.

6.22.7.1.3   Dálkové světlomety, ať adaptivní či nikoli, musí být vždy možné ručně ZAPNOUT a VYPNOUT a musí být možné ručně VYPNOUT automatické ovládání.

VYPNOUT dálkové světlomety a jejich automatické ovládání navíc musí být možné jednoduchým a rychlým manuálním úkonem; použití dílčích menu není dovoleno.

6.22.7.1.4   Potkávací světla mohou zůstat ZAPNUTA současně s dálkovými světly.

6.22.7.1.5   Jsou-li namontovány čtyři zakrývatelné jednotky osvětlení, musí jejich zvednutá poloha zabránit současné funkci veškerých namontovaných přídavných světlometů, které jsou určeny pro vytváření světelného signálu za denního světla, představovaného jejich přerušovaným rozsvěcováním v krátkých časových intervalech (viz bod 5.12).

6.22.7.2   Potkávací světlo:

a)

ovládacím zařízením pro přepínání na potkávací světlo se musí vypnout všechny dálkové světlomety nebo deaktivovat souběžně všechny jednotky osvětlení systému AFS pro dálkové světlo;

b)

potkávací světlo může zůstat rozsvíceno současně s dálkovými světly;

c)

u jednotek osvětlení pro potkávací světlo vybavené výbojkovými zdroji světla musí výbojkové zdroje světla zůstat zapnuté, dokud je zapnuté dálkové světlo.

6.22.7.3   Zapnutí a vypnutí potkávacího světla může být automatické, musí však být v souladu s požadavky pro „elektrická zapojení“ v bodě 5.12 tohoto předpisu.

6.22.7.4   Automatická činnost systému AFS

Změny v rámci zajišťovaných tříd funkcí osvětlení systému AFS a jejich režimů a mezi nimi, jak je uvedeno níže, se provádí automaticky a mají být takové, aby neobtěžovaly, nerozptylovaly či neoslňovaly řidiče ani ostatní účastníky silničního provozu.

Pro aktivaci tříd potkávacího světla a případně dálkového světla a/nebo adaptaci dálkového světla a jejich režimů platí níže uvedené podmínky.

6.22.7.4.1   Režim/režimy třídy C potkávacího světla se aktivuje/aktivují, není-li aktivován žádný režim jiné třídy potkávacího světla.

6.22.7.4.2   Režim/režimy třídy V potkávacího světla není v činnosti, není-li automaticky zjištěna jedna či více následujících podmínek (uplatňuje se signál V):

a)

vozovky v zastavěných oblastech a rychlost vozidla nepřesahující 60 km/h;

b)

vozovky se stálým osvětlením a rychlost vozidla nepřesahující 60 km/h;

c)

hodnoty jasu povrchu vozovky nepřetržitě nad 1 cd/m2 a/nebo horizontálního osvětlení vozovky nepřetržitě nad 10 lx;

d)

rychlost vozidla nepřesahující 50 km/h.

6.22.7.4.3   Režim/režimy třídy E potkávacího světla není/nejsou v činnosti, pokud rychlost vozidla nepřesáhne 60 km/h a není automaticky zjištěna jedna či více následujících podmínek:

a)

vlastnosti vozovky odpovídají podmínkám na dálnicích (24) a/nebo rychlost vozidla přesahuje 110 km/h (uplatňuje se signál E);

b)

v případě režimu třídy E potkávacího světla, který je podle dokumentů o schválení typu systému / formuláře sdělení v souladu pouze se „souborem údajů“ v tabulce 6 v příloze 3 předpisu č. 123.

Soubor údajů E1: rychlost vozidla přesahuje 100 km/h (uplatňuje se signál E1);

Soubor údajů E2: rychlost vozidla přesahuje 90 km/h (uplatňuje se signál E2);

Soubor údajů E3: rychlost vozidla přesahuje 80 km/h (uplatňuje se signál E3).

6.22.7.4.4   Režim/režimy třídy W potkávacího světla není/nejsou v činnosti, pokud nejsou vypnuty případné přední mlhové světlomety a není automaticky zjištěna jedna či více následujících podmínek (uplatňuje se signál W):

a)

automaticky byl zjištěn mokrý povrch vozovky;

b)

je ZAPNUT stěrač a jeho nepřetržitá či automaticky ovládaná činnost trvá již alespoň dvě minuty.

6.22.7.4.5   Režim třídy C, V, E nebo W potkávacího světla nesmí být změněn na režim osvětlení v zatáčce dané třídy (uplatňuje se signál T ve spojení se signálem dané třídy potkávacího světla podle výše uvedených bodů 6.22.7.4.1 až 6.22.7.4.4), není-li vyhodnocena alespoň jedna z následujících vlastností (nebo rovnocenných údajů):

a)

úhel vychýlitelnosti řízení;

b)

dráha těžiště vozidla.

Dále se použijí tato ustanovení:

i)

vodorovný přesun případného asymetrického rozhraní stranou od podélné osy vozidla je přípustný jen tehdy, pokud se vozidlo pohybuje směrem vpřed (25), a má být takový, aby podélná svislá rovina zlomem světelného rozhraní neprotínala dráhu těžiště vozidla ve vzdálenosti od přední části vozidla, která je větší než stonásobek montážní výšky příslušné jednotky osvětlení;

ii)

jedna nebo více jednotek osvětlení mohou být doplňkově napájeny pouze tehdy, pokud vodorovný poloměr zatáčení dráhy těžiště vozidla je 500 m nebo menší.

6.22.7.5   Řidič musí mít možnost kdykoli uvést systém AFS do neutrálního stavu a přepnout jej na automatickou činnost.

6.22.8   Indikátor:

6.22.8.1

Ustanovení bodů 6.1.8 (pro dálkový světlomet) a 6.2.8 (pro potkávací světlomet) tohoto předpisu se použijí na příslušné části systému AFS.

6.22.8.2

Optický indikátor poruch pro systém AFS je povinný. Nesmí blikat. Aktivuje se, jakmile se objeví porucha řídicích signálů AFS nebo pokud se spustí signál při poruše v souladu s bodem 5.9 předpisu č. 123. Musí zůstat rozsvícen po celou dobu trvání poruchy. Může být dočasně vypnut, avšak opakuje se vždy při zapnutí a vypnutí zařízení pro spouštění a zastavení motoru.

6.22.8.3

Je-li dálkové světlo adaptivní, musí být k dispozici vizuální indikátor informující řidiče, že je zapnuta adaptace dálkového světla. Tato informace se musí zobrazovat po celou dobu, co je adaptace aktivována.

6.22.8.4

Indikátor sloužící k indikaci toho, že řidič uvedl systém do stavu podle bodu 5.8 předpisu č. 123, je nepovinný.

6.22.9   Další požadavky

6.22.9.1   Systém AFS je přípustný pouze ve spojení s montáží zařízení pro čištění světlometů podle předpisu č. 45 (26) alespoň pro ty jednotky osvětlení, které jsou uvedeny v bodě 9.3 formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 předpisu č. 123, pokud celkový skutečný světelný tok zdrojů světla těchto jednotek přesahuje 2 000 lm na každé straně, a které se podílejí na vyzařování (základního) potkávacího světla třídy C.

6.22.9.2   Ověření souladu s požadavky na automatickou činnost systému AFS

6.22.9.2.1   Stručným popisem nebo jiným přijatelným způsobem žadatel schvalovacímu orgánu doloží:

a)

soulad řídicích signálů AFS

i)

s popisem vyžadovaným v bodě 3.2.6 tohoto předpisu, a

ii)

s příslušnými řídicími signály AFS stanovenými v dokumentech o schválení typu systému AFS, a

b)

soulad s požadavky na automatickou činnost podle bodů 6.22.7.4.1 až 6.22.7.4.5.

6.22.9.2.2   K ověření toho, zda podle bodu 6.22.7.4 automatické ovládání funkcí potkávacího světla systémem AFS neobtěžuje řidiče ani ostatní účastníky silničního provozu, musí technická zkušebna provést zkušební jízdu, která zahrnuje každou situaci týkající se řízení systému na základě popisu žadatele; musí být oznámeno, zda jsou všechny režimy aktivovány, fungují a jsou deaktivovány podle popisu žadatele; projeví-li se selhání (například nadměrné úhly pohybu nebo blikání), soulad se zpochybní.

6.22.9.2.3   Vlastnosti automatického ovládání musí žadatel prokázat dokumentací nebo jinými prostředky, které uznává schvalovací orgán. Výrobce musí navíc poskytnout soubor dokumentace umožňující přístup k pojetí „bezpečnostní koncepce“ systému. Tato „bezpečnostní koncepce“ je popisem opatření, která jsou součástí systému, například elektronických jednotek za tím účelem, aby byla zajištěna integrita systému, a tudíž jeho bezpečný chod i v případě mechanické nebo elektrické závady, která by mohla být na obtíž řidiči nebo protijedoucím vozidlům a vozidlům jedoucím vpředu nebo je rozptylovat či oslňovat. Tento popis musí také jednoduchým způsobem vysvětlovat veškeré řídící funkce daného „systému“ a metody, které byly použity k dosažení cílů, a musí mimo jiné obsahovat popis mechanismu (mechanismů), kterými se řídící funkce vykonávají.

Musí být předložen seznam všech vstupních a zjištěných veličin a musí být definován i jejich vymezený pracovní rozsah. Součástí bezpečnostní koncepce musí být možnost návratu k základní funkci potkávacího světla (třídy C).

Musí být vysvětleny funkce systému a bezpečnostní koncepce, jak je definoval výrobce. Dokumentace musí být stručná, avšak musí dokládat, že v rámci konstrukce a vývoje bylo využito odborných znalostí ze všech oblastí daného systému, jež jsou zahrnuty.

Pro účely pravidelných technických prohlídek musí dokumentace popisovat, jakým způsobem lze zkontrolovat stav fungování daného „systému“.

Při schvalování typu se tato dokumentace považuje za referenční základ pro ověřovací proces.

6.22.9.2.4   Aby se ověřilo, že adaptace dálkového světla není na obtíž řidiči ani protijedoucím vozidlům a vozidlům jedoucím vpředu a ani je nerozptyluje či neoslňuje, provede technická zkušebna zkušební jízdu podle bodu 2 v příloze 12. Její součástí musí být situace týkající se řízení systému na základě popisu žadatele. Vlastnosti adaptace dálkového světla se zdokumentují a ověří se oproti popisu, který poskytl žadatel. Uvedou se veškeré zřejmé poruchy (například nadměrné úhly pohybu nebo blikání).

6.22.9.3   Adaptace dálkového světla

6.22.9.3.1   Systém čidel používaný k ovládání adaptace dálkového světla, dle popisu v bodě 6.22.7.1.2, musí splňovat tyto požadavky:

6.22.9.3.1.1

Hranice minimálních oblastí, v jejichž rámci je čidlo schopno zjistit světlo vyzařované jinými vozidly, dle definice v bodě 6.22.7.1.2, jsou určeny úhly uvedenými v bodě 6.1.9.3.1.1 tohoto předpisu.

6.22.9.3.1.2

Citlivost systému čidel musí splňovat požadavky bodu 6.1.9.3.1.2 tohoto předpisu.

6.22.9.3.1.3

Adaptivní dálkové světlo se musí vypnout, jestliže okolní světelné podmínky zajišťují osvětlení větší než 7 000 lx.

Žadatel musí prokázat splnění tohoto požadavku simulací nebo jiným způsobem ověření, který uznává schvalovací orgán. V případě nutnosti se osvětlení musí měřit na vodorovném povrchu s kosinově korigovaným čidlem ve stejné výšce, jako je montážní poloha čidla na vozidle. To může výrobce prokázat dostatečnou dokumentací nebo jinými prostředky, které uznává schvalovací orgán.

6.22.9.4   Maximální svítivost souboru jednotek osvětlení, které mohou být napájeny současně za účelem vyzařování případného dálkového světla nebo jeho režimů, nesmí překročit 430 000 cd, což odpovídá referenční hodnotě 100.

Tato maximální svítivost se zjistí sečtením referenčních hodnot, které jsou vyznačeny na jednotlivých instalačních jednotkách, které jsou současně použity za účelem vyzařování dálkového světla.

6.22.9.5   Prostředky podle ustanovení bodu 5.8 předpisu č. 123, které umožňují dočasné použití vozidla v zemích s dopravním provozem na jiné straně než v zemi, pro niž se schválení typu žádá, musí být podrobně popsány v příručce uživatele.

6.23   Signál nouzového brzdění

6.23.1   Přítomnost

Nepovinně

Signál nouzového brzdění se rozsvítí zároveň na všech brzdových nebo směrových svítilnách namontovaných podle bodu 6.23.7.

6.23.2   Počet

Podle specifikace v bodě 6.5.2 nebo 6.7.2.

6.23.3   Uspořádání

Podle specifikace v bodě 6.5.3 nebo 6.7.3.

6.23.4   Poloha

Podle specifikace v bodě 6.5.4 nebo 6.7.4.

6.23.5   Geometrická viditelnost

Podle specifikace v bodě 6.5.5 nebo 6.7.5.

6.23.6   Orientace

Podle specifikace v bodě 6.5.6 nebo 6.7.6.

6.23.7   Elektrická zapojení

6.23.7.1   Všechny svítilny signálu nouzového brzdění musí svítit přerušovaně ve shodné fázi s frekvencí 4,0 ± 1,0 Hz.

6.23.7.1.1   Má-li však některá ze svítilen signálu nouzového brzdění na zádi vozidla žárovkový zdroj světla, musí být frekvence 4,0 +0,0/-1,0 Hz.

6.23.7.2   Signál nouzového brzdění svítí nezávisle na ostatních svítilnách.

6.23.7.3   Signál nouzového brzdění se aktivuje a deaktivuje automaticky.

6.23.7.3.1   Signál nouzového brzdění se aktivuje pouze tehdy, pokud rychlost vozidla překročí 50 km/h a brzdový systém vytvoří logický signál nouzového brzdění podle definice v předpisech č. 13 a 13-H.

6.23.7.3.2   Signál nouzového brzdění se automaticky deaktivuje, pokud již není vytvářen logický signál nouzového brzdění podle definice v předpisech č. 13 a 13-H nebo pokud se aktivuje výstražný signál nebezpečí.

6.23.8   Indikátor

Nepovinně

6.23.9   Další požadavky

6.23.9.1   S výjimkou ustanovení bodu 6.23.9.2 platí, že je-li motorové vozidlo vybaveno k tažení přípojného vozidla, musí být spínač signálu nouzového brzdění motorového vozidla schopen ovládat i signál nouzového brzdění přípojného vozidla.

Pokud je motorové vozidlo k přípojnému vozidlu připojeno elektricky, je pracovní frekvence signálu nouzového brzdění pro jízdní soupravu omezena na frekvenci stanovenou v bodě 6.23.7.1.1. Pokud však motorové vozidlo může zjistit, že žárovkové zdroje světla na přípojném vozidle nejsou pro signál nouzového brzdění použity, může frekvence odpovídat frekvenci stanovené v bodě 6.23.7.1.

6.23.9.2   Je-li motorové vozidlo vybaveno k tažení přípojného vozidla s namontovaným systémem provozního brzdění buď průběžného, nebo poloprůběžného typu podle definice v předpisu č. 13, musí být zajištěno, aby během činnosti provozní brzdy byl přes elektrické konektory brzdovým svítilnám k těmto přípojným vozidlům poskytován nepřetržitý zdroj energie.

Signál nouzového brzdění na jakémkoli takovém přípojném vozidle může svítit nezávisle na tažném vozidle a nemusí pracovat se stejnou frekvencí jako tažné vozidlo ani ve shodné fázi s frekvencí tažného vozidla.

6.24   Svítilna vnějšího osvětlení vozidla

6.24.1   Přítomnost

Nepovinná na motorových vozidlech.

6.24.2   Počet

Dvě, jsou však dovoleny další svítilny vnějšího osvětlení vozidla k osvětlení schůdků a/nebo dveřních klik. Každá dveřní klika nebo schod mohou být osvětleny nejvýše jednou svítilnou.

6.24.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky, použijí se však požadavky bodu 6.24.9.3.

6.24.4   Poloha

Žádné zvláštní požadavky.

6.24.5   Geometrická viditelnost

Žádné zvláštní požadavky.

6.24.6   Orientace

Žádné zvláštní požadavky.

6.24.7   Elektrická zapojení

Žádné zvláštní požadavky.

6.24.8   Indikátor

Žádné zvláštní požadavky.

6.24.9   Další požadavky

6.24.9.1   Svítilna vnějšího osvětlení vozidla se nesmí aktivovat, pokud vozidlo nestojí a není splněna jedna nebo více následujících podmínek:

a)

motor je vypnut nebo

b)

dveře řidiče nebo pro cestující jsou otevřeny nebo

c)

dveře prostoru pro náklad jsou otevřeny.

Ustanovení bodu 5.10 musí být splněna ve všech pevných provozních polohách.

6.24.9.2   Schválené svítilny či světlomety vyzařující bílé světlo, s výjimkou dálkových světlometů, denních svítilen a zpětných světlometů, lze aktivovat jako vnější osvětlení vozidla. Lze je aktivovat také současně se svítilnami vnějšího osvětlení vozidla, přičemž podmínka uvedená v bodech 5.11 a 5.12 se nemusí uplatnit.

6.24.9.3   Technická zkušebna musí ke spokojenosti schvalovacího orgánu provést vizuální zkoušku, aby se ověřilo, že neexistuje žádná přímá viditelnost přivrácené plochy svítilen vnějšího osvětlení vozidla z pohledu pozorovatele pohybujícího se na okraji zóny, kterou tvoří příčná rovina ve vzdálenosti 10 m před přední částí vozidla, příčná rovina ve vzdálenosti 10 m od zadní části vozidla a dvě podélné roviny ve vzdálenosti 10 m od každé strany vozidla; tyto čtyři roviny se rozkládají od 1 m do 3 m nad vozovkou a kolmo k ní, jak je znázorněno v příloze 14.

Na žádost žadatele a se souhlasem technické zkušebny lze splnění tohoto požadavku ověřit pomocí nákresu nebo simulace.

6.25   Výstražný signál nebezpečí nárazu pro vzadu jedoucí vozidlo

6.25.1   Přítomnost

Nepovinně

Výstražný signál nebezpečí nárazu pro vzadu jedoucí vozidlo se rozsvítí zároveň na všech směrových svítilnách namontovaných podle bodu 6.25.7.

6.25.2   Počet

Podle specifikace v bodě 6.5.2.

6.25.3   Uspořádání

Podle specifikace v bodě 6.5.3.

6.25.4   Poloha

Podle specifikace v bodě 6.5.4.

6.25.5   Geometrická viditelnost

Podle specifikace v bodě 6.5.5.

6.25.6   Orientace

Podle specifikace v bodě 6.5.6.

6.25.7   Elektrická zapojení. Žadatel musí prokázat splnění požadavků simulací nebo jiným způsobem ověření, který uznává technická zkušebna odpovědná za schválení typu.

6.25.7.1   Všechny svítilny výstražného signálu nebezpečí nárazu pro vzadu jedoucí vozidlo musí svítit přerušovaně ve shodné fázi s frekvencí 4,0 +/– 1,0 Hz.

6.25.7.1.1   Má-li však některá ze svítilen výstražného signálu nebezpečí nárazu pro vzadu jedoucí vozidlo na zádi vozidla žárovkový zdroj světla, musí frekvence činit 4,0 +0,0/–1,0 Hz.

6.25.7.2   Výstražný signál nebezpečí nárazu pro vzadu jedoucí vozidlo musí svítit nezávisle na ostatních svítilnách.

6.25.7.3   Výstražný signál nebezpečí nárazu pro vzadu jedoucí vozidlo se musí aktivovat a deaktivovat automaticky.

6.25.7.4   Výstražný signál nebezpečí nárazu pro vzadu jedoucí vozidlo se nesmí aktivovat, pokud svítí směrové svítilny, výstražný signál nebo signál nouzového brzdění.

6.25.7.5   Výstražný signál nebezpečí nárazu pro vzadu jedoucí vozidlo se smí aktivovat pouze za těchto podmínek:

Vr

aktivace

Vr > 30 km/h

TTC ≤ 1,4

Vr ≤ 30 km/h

TTC ≤ 1,4/30 × Vr

„Vr (relativní rychlostí)“ se rozumí rozdíl v rychlosti mezi vozidlem vybaveným výstražným signálem nebezpečí nárazu pro vzadu jedoucí vozidlo a za ním jedoucím vozidlem ve stejném jízdním pruhu.

„Časem zbývajícím do nárazu (TTC)“ se rozumí předpokládaná doba zbývající do srážky vozidla vybaveného výstražným signálem nebezpečí nárazu pro vzadu jedoucí vozidlo za předpokladu, že relativní rychlost v okamžiku odhadu zůstává konstantní.

6.25.7.6   Doba, po kterou je výstražný signál nebezpečí nárazu pro vzadu jedoucí vozidlo aktivován, nesmí být delší než tři sekundy.

6.25.8   Indikátor

Nepovinně

6.26   Manévrovací světlomety (předpis č. 23)

6.26.1   Přítomnost

Nepovinně na motorových vozidlech.

6.26.2   Počet

Jeden nebo dva (jeden na každé straně)

6.26.3   Uspořádání

Žádné zvláštní požadavky, ale použijí se požadavky bodu 6.26.9.

6.26.4   Poloha

Žádné zvláštní požadavky.

6.26.5   Geometrická viditelnost

Žádné zvláštní požadavky.

6.26.6   Orientace

Směrem dolů, ale použijí se požadavky bodu 6.26.9.

6.26.7   Elektrická zapojení

Manévrovací světlomety musí být zapojeny tak, aby se nedaly uvést v činnost v době, kdy nejsou současně zapnuty dálkové světlomety nebo potkávací světlomety.

Manévrovací světlomety se musí aktivovat automaticky při pomalém manévrování do 10 km/h, je-li splněna jedna z těchto podmínek:

a)

před prvním uvedením vozidla do pohybu po každém manuálním spuštění pohonného systému; nebo

b)

je zařazen zpětný chod, nebo

c)

je aktivován kamerový systém na podporu parkovacích manévrů.

Manévrovací světlomety se musí automaticky vypnout, pokud rychlost vozidla směrem vpřed překročí 10 km/h, a musí zůstat vypnuté do okamžiku, než budou znovu splněny podmínky pro uvedení v činnost.

6.26.8   Indikátor

Žádné zvláštní požadavky.

6.26.9   Další požadavky

6.26.9.1   Technická zkušebna musí ke spokojenosti schvalovacího orgánu provést vizuální zkoušku, aby se ověřilo, že není přímo viditelná přivrácená plocha těchto svítilen z pohledu pozorovatele pohybujícího se na okraji zóny, kterou tvoří příčná rovina ve vzdálenosti 10 m před přední částí vozidla, příčná rovina ve vzdálenosti 10 m od zadní části vozidla a dvě podélné roviny ve vzdálenosti 10 m od každé strany vozidla; tyto čtyři roviny se rozkládají od 1 m do 3 m nad vozovkou a rovnoběžně s ní, jak je znázorněno v příloze 14.

6.26.9.2   Na žádost žadatele a se souhlasem technické zkušebny lze splnění požadavku v bodě 6.26.9.1 ověřit pomocí nákresu nebo simulace, anebo lze daný požadavek považovat za splněný, jestliže podmínky montáže vyhovují bodu 6.2.3 předpisu č. 23, jak je uvedeno ve formuláři sdělení v bodě 9 přílohy 1.

7.   ZMĚNY A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA NEBO MONTÁŽE JEHO ZAŘÍZENÍ PRO OSVĚTLENÍ A SVĚTELNOU SIGNALIZACI

7.1   Každá změna typu vozidla nebo montáže jeho zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci nebo změna seznamu uvedeného v bodě 3.2.2 musí být oznámena schvalovacímu orgánu, který daný typ vozidla schválil. Tento orgán pak může buď:

7.1.1

dospět k závěru, že provedené změny pravděpodobně nebudou mít znatelný nepříznivý vliv a že vozidlo stále splňuje požadavky, nebo

7.1.2

požádat technickou zkušebnu odpovědnou za provádění zkoušek schválení typu o nový protokol o zkoušce.

7.2   Potvrzení rozšíření nebo zamítnutí schválení, s uvedením změn, se oznámí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, postupem stanoveným v bodě 4.3.

7.3   Schvalovací orgán vydávající rozšíření schválení přidělí takovému rozšíření pořadové číslo a informuje o tom prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které tento předpis uplatňují.

8.   SHODNOST VÝROBY

Postupy k zaručení shodnosti výroby musí odpovídat postupům stanoveným v dodatku 2 dohody (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2) a splňovat tyto požadavky:

8.1

Každé vozidlo typově schválené podle tohoto předpisu musí být vyrobeno tak, aby odpovídalo typu vozidla, kterému bylo uděleno schválení typu, splněním požadavků stanovených v bodech 5 a 6.

8.2

Držitel schválení musí zejména:

8.2.1

zajistit existenci postupů pro účinné řízení jakosti vozidla ze všech hledisek důležitých z pohledu vyhovění požadavkům stanoveným v bodech 5 a 6;

8.2.2

zajistit, aby pro každý typ vozidla byly prováděny alespoň zkoušky předepsané v příloze 9 tohoto předpisu nebo fyzické kontroly, z nichž je možno odvodit rovnocenné údaje.

8.3

Schvalovací orgán může provést kteroukoli zkoušku předepsanou tímto předpisem. Tyto zkoušky budou provedeny na náhodně vybraných vzorcích tak, aby nebyly narušeny dodavatelské závazky výrobce.

8.4

Schvalovací orgán se vynasnaží zajistit četnost inspekcí jedenkrát ročně. Toto rozhodnutí však záleží na uvážení schvalovacího orgánu a jeho důvěře v opatření pro zajištění účinného řízení shodnosti výroby. V případě, že jsou zjištěny negativní výsledky, musí schvalovací orgán zajistit, aby byly co nejrychleji učiněny veškeré nezbytné kroky k obnovení shodnosti výroby.

9.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

9.1   Schválení typu vozidla udělené podle tohoto předpisu může být odňato, nejsou-li splněny požadavky, nebo jestliže vozidlo opatřené značkou schválení neodpovídá schválenému typu.

9.2   Pokud smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, ihned o tom informuje ostatní smluvní strany, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

10.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu vozidla, kterému bylo uděleno schválení typu podle tohoto předpisu, uvědomí o tom orgán, který udělil schválení. Po obdržení příslušného sdělení o tom tento orgán informuje ostatní smluvní strany dohody, které používají tento předpis, prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

11.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

Smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek, jakož i názvy a adresy schvalovacích orgánů, které schválení udělují a jimž se zasílají formuláře potvrzující udělení nebo rozšíření nebo zamítnutí nebo odnětí schválení vydané v jiných zemích.

12.   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

12.1   Obecné informace

12.1.1   Od oficiálního data vstupu poslední série změn v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělit schválení typu dle tohoto předpisu ve znění této poslední série změn.

12.1.2   Od oficiálního data vstupu poslední série změn v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělit vnitrostátní nebo regionální schválení typu vozidla schválenému dle tohoto předpisu ve znění této poslední série změn.

12.1.3   Po dobu mezi oficiálním datem vstupu v platnost poslední série změn a jejím povinném uplatňování u nových schválení typu musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, pokračovat v udělování schválení těm typům vozidel, které vyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění všech příslušných předchozích sérií změn.

12.1.4   Stávající schválení dle tohoto předpisu udělená před datem povinného uplatňování poslední série změn zůstávají platná po dobu neurčitou a smluvní strany, které uplatňují tento předpis, je musí nadále uznávat a nesmí jim odmítnout udělit rozšíření schválení (s výjimkou ustanovení bodu 12.1.6).

12.1.5   Pokud vozidlo schválené jako typ podle kterékoli z předchozích sérií změn splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění poslední série změn, musí tuto skutečnost smluvní strana, která schválení udělila, sdělit ostatním smluvním stranám, které tento předpis uplatňují.

12.1.6   Bez ohledu na ustanovení bodu 12.1.4 výše nejsou smluvní strany, které začnou uplatňovat tento předpis až po datu vstupu poslední série změn v platnost, povinny uznávat schválení, která byla udělena v souladu s kteroukoli předchozí sérií změn tohoto předpisu.

12.1.7   Dokud nebude generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů oznámeno jinak, prohlašuje Japonsko, že z hlediska montáže zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci bude, pokud jde o vozidla kategorií M1 a N1, vázáno pouze povinnostmi vyplývajícími z dohody, k níž je tento předpis přiložen.

12.2   Přechodná ustanovení použitelná pro sérii změn 03.

Smluvní strany uplatňující tento předpis:

a)

počínaje dnem 10. října 2007 (12 měsíců od data vstupu v platnost) udělí schválení typu pouze tehdy, pokud schvalovaný typ vozidla vyhoví požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 03;

b)

až do dne 9. října 2009 (36 měsíců od data vstupu v platnost) neodmítnou udělit vnitrostátní nebo regionální schválení typu vozidla, jenž byl schválen podle kterékoli z předchozích sérií změn tohoto předpisu;

c)

počínaje dnem 10. října 2009 (36 měsíců od data vstupu v platnost) smí odmítnout první vnitrostátní nebo regionální uvedení do provozu vozidla kategorií N2 (s maximální hmotností převyšující 7,5 tuny), N3, O3 a O4 se šířkou přesahující 2 100 mm (u zadního značení) a délkou přesahující 6 000 mm (u bočního značení), s výjimkou tahačů návěsů a neúplných vozidel, které nesplňují požadavky série změn 03 tohoto předpisu;

d)

bez ohledu na ustanovení bodu 12.1.4 počínaje dnem 10. října 2011 (60 měsíců od data vstupu v platnost) již nebudou uznávat schválení dle tohoto předpisu udělená typu vozidel kategorií N2 (s maximální hmotností převyšující 7,5 tuny), N3, O3 a O4 se šířkou přesahující 2 100 mm (u zadního značení) a délkou přesahující 6 000 mm (u bočního značení), s výjimkou tahačů návěsů a neúplných vozidel, podle kterékoli předchozí série změn, která pozbývá platnost;

e)

počínaje dnem 12. června 2010 (36 měsíců od data vstupu doplňku 3 k sérii změn 03 v platnost) smějí udělit schválení typu pouze tehdy, pokud schvalovaný typ vozidla splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění doplňku 3 k sérii změn 03;

f)

až do dne 11. ledna 2010 (18 měsíců od data vstupu doplňku 4 k sérii změn 03 v platnost) musí nadále udělovat schválení novým typům vozidel, která nesplňují požadavky na svislou orientaci předních mlhových světlometů (bod 6.3.6.1.1) a/nebo na indikátor činnosti směrovek (bod 6.5.8) a/nebo na vypínání denních svítilen (bod 6.19.7.3);

g)

až do dne 10. října 2011 (60 měsíců od data vstupu v platnost) musí nadále udělovat schválení novým typům vozidel, která nesplňují požadavky na úhrnnou délku nápadného značení (bod 6.21.4.1.3) (27).

12.3   Přechodná ustanovení použitelná pro sérii změn 04.

Smluvní strany uplatňující tento předpis:

a)

počínaje dnem 7. února 2011 pro vozidla kategorií M1 a N1 a dnem 7. srpna 2012 pro vozidla jiných kategorií (30, respektive 48 měsíců od data vstupu v platnost) udělí schválení typu pouze tehdy, pokud schvalovaný typ vozidla splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 04;

b)

po 22. červenci 2009 (datum vstupu dodatku 2 k sérii změn 04 v platnost) musí nadále udělovat schválení typům vozidel, které nesplňují požadavky bodu 5.2.1 ve znění doplňku 2 k sérii změn 04, pokud jsou tato vozidla vybavena světlomety schválenými podle předpisu č. 98 (před doplňkem č. 9) nebo podle předpisu č. 112 (před doplňkem č. 8);

c)

počínaje dnem 24. října 2012 (36 měsíců od data vstupu doplňku 3 k sérii změn 04 v platnost) smějí udělit schválení typu pouze tehdy, pokud schvalovaný typ vozidla splňuje požadavky na omezení napětí stanovené v bodech 3.2.7 a 5.27 až 5.27.4 tohoto předpisu ve znění doplňku 3 k sérii změn 04;

d)

až do dne 7. února 2011 u vozidel kategorií M1 a N1 a do 7. srpna 2012 u vozidel jiných kategorií (30, respektive 48 měsíců od data vstupu doplňku 2 k sérii změn 04 v platnost) musí nadále udělovat schválení novým typům vozidel, které nesplňují požadavky na VYPÍNÁNÍ denních svítilen sloučených s předními směrovými svítilnami (bod 6.19.7.6).

12.3.1   Bez ohledu na výše uvedená přechodná ustanovení nejsou smluvní strany, které začnou uplatňovat předpis č. 112 až po dni 7. srpna 2008 (datum vstupu série změn 04 tohoto předpisu v platnost), povinny uznávat schválení typu vozidla, pokud schvalovaný typ vozidla nevyhovuje požadavkům bodů 6.1.2 a 6.2.2 tohoto předpisu ve znění série změn 04 tohoto předpisu, s ohledem na předpis č. 112.

12.4   Přechodná ustanovení použitelná pro sérii změn 05.

Smluvní strany uplatňující tento předpis:

a)

počínaje dnem 30. ledna 2015 (48 měsíců od data vstupu v platnost) udělí schválení typu pouze tehdy, pokud schvalovaný typ vozidla vyhovuje požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 05;

b)

až do dne 30. července 2016 u nových typů vozidel kategorií M1 a N1 a do dne 30. ledna 2018 u nových typů vozidel jiných kategorií (66, respektive 84 měsíců od data vstupu v platnost) schválení typu udělí, pokud nově schvalovaný typ vozidla splňuje požadavky alespoň jednoho z bodů 6.2.7.6.2 a 6.2.7.6.3 až 6.2.7.6.3.3, namísto požadavků bodu 6.2.7.6.1 tohoto předpisu ve znění série změn 05.

12.5   Přechodná ustanovení použitelná pro sérii změn 06.

Smluvní strany uplatňující tento předpis:

počínaje dnem 18. listopadu 2017 (60 měsíců od data vstupu v platnost) udělí schválení typu pouze tehdy, pokud schvalovaný typ vozidla splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 06.


(1)  Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3.), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.3, bod 2 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(2)  U zařízení k osvětlení zadní registrační tabulky a u směrovek kategorie 5 a 6 se použije „plocha výstupu světla“.

(3)  Příklady umožňující rozhodnutí týkající se sloučených světlometů nebo svítilen jsou uvedeny v části 7 přílohy 3.

(4)  Publikace CIE 15.2, 1986, Kolorimetrie, Norma CIE 1931, standardní kolorimetrický pozorovatel.

(5)  Publikace CIE 15.2, 1986, Kolorimetrie, Norma CIE 1931, standardní kolorimetrický pozorovatel.

(6)  Publikace CIE 15.2, 1986, Kolorimetrie, Norma CIE 1931, standardní kolorimetrický pozorovatel.

(7)  Publikace CIE 15.2, 1986, Kolorimetrie, Norma CIE 1931, standardní kolorimetrický pozorovatel.

(8)  Publikace CIE 15.2, 1986, Kolorimetrie, Norma CIE 1931, standardní kolorimetrický pozorovatel.

(9)  Publikace CIE 15.2, 1986, Kolorimetrie, Norma CIE 1931, standardní kolorimetrický pozorovatel.

(10)  Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného znění usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev. 3 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(11)  To se netýká jednoúčelových předmětů, které mohou být zvnějšku přidány ke světlometu.

(12)  Měření souřadnic barev světla vyzařovaného svítilnami nebo světlomety není součástí tohoto předpisu.

(13)  Označuje se také jako „bílá“ nebo „bezbarvá“ odrazka.

(14)  Žádné ustanovení tohoto předpisu nebrání smluvním stranám uplatňujícím tento předpis, aby na vlastním území povolily směrem dozadu užití bílého nápadného značení.

(15)  Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3.), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.3, bod 2 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(16)  Smluvní strany uvedených předpisů mohou také zakázat užití mechanických čisticích systémů, pokud jsou užity světlomety s krycími skly z plastických materiálů, značené „PL“.

(17)  Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3.), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.3, bod 2 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(18)  Nové typy vozidel, které nejsou v souladu s tímto ustanovením, mohou být po dobu 18 měsíců po vstupu doplňku 4 k sérii změn 03 v platnost nadále schvalovány.

(19)  Nové typy vozidel, které nejsou v souladu s tímto ustanovením, mohou být po dobu 18 měsíců po vstupu doplňku 4 k sérii změn 03 v platnost nadále schvalovány.

(20)  Nové typy vozidel, které nejsou v souladu s tímto ustanovením, mohou být po dobu 18 měsíců po vstupu doplňku 4 k sérii změn 03 v platnost nadále schvalovány.

(21)  Smluvní strany, které neuplatňují předpis č. 87, mohou užití denních svítilen (podle bodu 5.22) na základě vnitrostátních právních předpisů zakázat.

(22)  Nové typy vozidel, které nejsou v souladu s tímto ustanovením, mohou být po dobu 18 měsíců po vstupu doplňku 4 k sérii změn 03 v platnost nadále schvalovány.

(23)  V případě dodatečných „dvou symetricky umístěných jednotek osvětlení“ může vodorovná vzdálenost činit 200 mm (C na obrázku).

(24)  Doprava v opačných směrech oddělena prostřednictvím silniční konstrukce nebo je určena odpovídající boční vzdálenost dopravního provozu v opačném směru. Znamená to snížení nadměrného oslnění způsobeného světlomety vozidel jedoucích v opačném směru.

(25)  Toto ustanovení se nepoužije pro potkávací světlo, pokud je osvětlení zatáčky vytvářeno pro zatáčku doprava u pravostranného provozu (zatáčku doleva u levostranného provozu).

(26)  Smluvní strany uvedených předpisů mohou také zakázat užití mechanických čisticích systémů, pokud jsou užity světlomety s krycími skly z plastických materiálů, označované „PL“.

(27)  Poznámka sekretariátu: pokud jde o bod 6.21.4.1.3, viz znění série změn 03 v dokumentu E/ECE/324/Rev.1/Add.47/Rev.6 – E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.47/Rev.6


PŘÍLOHA 1

Image 87

Text obrazu

Image 88

Text obrazu

Image 89

Text obrazu

PŘÍLOHA 2

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU

VZOR A

(Viz bod 4.4 tohoto předpisu)

Image 90

Uvedená značka schválení umístěná na vozidle udává, že dotčený typ vozidla byl z hlediska montáže zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci schválen v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 48 ve znění série změn 06. Číslo schválení uvádí, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 48 ve znění série změn 06.

VZOR B

(Viz bod 4.5 tohoto předpisu)

Image 91

Uvedená značka schválení umístěná na vozidle udává, že dotčený typ vozidla byl schválen v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 48 ve znění série změn 06 a podle předpisu č. 33 (1). Číslo schválení udává, že v době udělení příslušných schválení byl předpis č. 48 pozměněn sérií změn 06 a předpis č. 33 byl dosud ve svém původním znění.


(1)  Druhé číslo je uvedeno pouze jako příklad.


PŘÍLOHA 3

PŘÍKLADY PLOCH SVĚTLOMETŮ NEBO SVÍTILEN, OS, VZTAŽNÝCH STŘEDŮ A ÚHLŮ GEOMETRICKÉ VIDITELNOSTI

Na těchto příkladech jsou znázorněna některá uspořádání k lepšímu porozumění ustanovení, přičemž nemají představovat omezení z hlediska konstrukce.

LEGENDA ke všem příkladům v této příloze:

1.

Svíticí plocha

2.

Vztažná osa

3.

Vztažný střed

4.

Úhel geometrické viditelnosti

5.

Plocha výstupu světla

6.

Přivrácená plocha odvozená ze svíticí plochy

7a.

Přivrácená plocha odvozená z plochy výstupu světla podle bodu 2.8 písm. a) (s vnějšími krycími skly)

7b.

Přivrácená plocha odvozená z plochy výstupu světla podle bodu 2.8 písm. b) (bez vnějších krycích skel)

8.

Směr viditelnosti

IO

Vnitřní optická část

LG

Světlovod

L

Vnější krycí sklo

R

Odrážeč

S

Zdroj světla

X

Není částí této funkce

F1

Funkce 1

F2

Funkce 2

ČÁST 1

Plocha výstupu světla zařízení pro světelnou signalizaci s výjimkou odrazek

Image 92

Text obrazu

ČÁST 2

Svíticí plocha zařízení pro světelnou signalizaci s výjimkou odrazek

Image 93

Text obrazu

ČÁST 3

Příklady přivrácené plochy odvozené ze svíticí plochy v různých směrech geometrické viditelnosti

Image 94

Text obrazu

Image 95

Text obrazu

ČÁST 4

Příklady přivrácené plochy odvozené z plochy výstupu světla v různých směrech geometrické viditelnosti

Image 96

Text obrazu

Image 97

Text obrazu

ČÁST 5

Příklad svíticí plochy v porovnání s plochou výstupu světla v případě jednoúčelového světlometu nebo svítilny (viz body 2.8 až 2.9 tohoto předpisu)

Příklady zdroje světla s optikou odražeče za vnějším krycím sklem:

Příklad č. 1

Příklad č. 2

Image 98

Image 99

(Včetně vnějšího krycího skla)

(Bez nestrukturovaného vnějšího krycího skla)

Příklady zdroje světla s optikou odražeče s vnitřním krycím sklem za vnějším krycím sklem:

Příklad č. 3

Příklad č. 4

Image 100

Image 101

(Včetně vnějšího krycího skla)

(Bez nestrukturovaného vnějšího krycího skla)

Příklady zdroje světla s optikou odražeče s částečným vnitřním krycím sklem za vnějším krycím sklem:

Příklad č. 5

Příklad č. 6

Image 102

Image 103

(Včetně vnějšího krycího skla)

(Bez nestrukturovaného vnějšího krycího skla)

Příklad optiky světlovodu za vnějším krycím sklem:

Příklad č. 7

Image 104

Text obrazu

Příklad optiky světlovodu nebo optiky odražeče za vnějším krycím sklem:

Příklad č. 8

Image 105

Text obrazu

Příklad světelného zdroje s optikou odražeče v kombinaci s oblastí, která není součástí této funkce; za vnějším krycím sklem:

Příklad č. 9

Image 106

Text obrazu

ČÁST 6

Příklady stanovení plochy výstupu světla v porovnání se svíticí plochou (viz body 2.8 a 2.9 tohoto předpisu)

Pozn.: Odražené světlo by se mohlo/se může podílet na stanovení plochy výstupu světla

Příklad A

Image 107

Text obrazu

 

Svíticí plocha

Deklarovaná plocha výstupu světla podle bodu 2.8 písm. a)

Okraje jsou

a a b

c a d

Příklad B

Image 108

Text obrazu

 

Svíticí plocha

Deklarovaná plocha výstupu světla podle bodu 2.8 písm. a)

Okraje jsou

a a b

c a d

Příklad C

Příklad stanovení svíticí plochy v kombinaci s oblastí, která není součástí funkce:

Image 109

Text obrazu

 

Svíticí plocha

Okraje jsou

a a b

Příklad D

Příklad stanovení plochy výstupu světla podle bodu 2.8 písm. a) v kombinaci s oblastí, která není součástí funkce:

Image 110

Text obrazu

 

Deklarovaná plocha výstupu světla podle bodu 2.8 písm. a)

Okraje jsou

c-d a e-f

Příklad E

Příklad stanovení přivrácené plochy v kombinaci s oblastí, která není součástí funkce a nestrukturovaným vnějším krycím sklem (podle bodu 2.8 b)):

Image 111

Text obrazu

 

Deklarovaná plocha výstupu světla podle bodu 2.8 písm. b), např.

Okraje jsou

c'-d' a e'-f'

ČÁST 7

Příklady umožňující rozhodnutí ohledně sloučení dvou funkcí

V případě strukturovaného vnějšího krycího skla a dělicí přepážky:

Image 112

Text obrazu

V případě strukturovaného vnějšího krycího skla:

Image 113

Text obrazu

V případě, kdy je vyloučeno použití nestrukturovaného vnějšího krycího skla:

Image 114

Text obrazu

V případě, kdy je vyloučeno použití nestrukturovaného vnějšího krycího skla:

Image 115

Text obrazu

V případě, kdy je zahrnuto použití vnějšího krycího skla (strukturovaného nebo nestrukturovaného):

Image 116

Text obrazu

V případě, kdy je zahrnuto použití vnějšího krycího skla (strukturovaného nebo nestrukturovaného):

Image 117

Text obrazu

V případě, kdy je vyloučeno použití nestrukturovaného vnějšího krycího skla, je „7b“ přivrácená plocha podle bodu 2.8 a F1 nesmí být vzhledem k F2 průhledná:

Image 118

Text obrazu

V případě, kdy je nebo není vyloučeno použití nestrukturovaného vnějšího krycího skla:

Image 119

Text obrazu

PŘÍLOHA 4

VIDITELNOST ČERVENÉ SVÍTILNY SMĚREM DOPŘEDU A BÍLÉ SVÍTILNY SMĚREM DOZADU

(viz body 5.10.1 a 5.10.2 tohoto předpisu)

Obrázek 1

Image 120

Text obrazu

Obrázek 2

Image 121

Text obrazu

PŘÍLOHA 5

PODMÍNKY NALOŽENÍ, K NIMŽ SE PŘIHLÍŽÍ PŘI STANOVENÍ ZMĚN SVISLÉ ORIENTACE POTKÁVACÍCH SVĚTLOMETŮ

Podmínky naložení působících na nápravy podle bodů 6.2.6.1 a 6.2.6.3.1.

1.   Pro následující zkoušky se počítá s hmotností 75 kg na osobu.

2.   Podmínky naložení pro jednotlivé typy vozidel:

2.1

Vozidla kategorie M1 (1):

2.1.1

Sklon světla potkávacího světlometu se stanoví za těchto podmínek naložení:

2.1.1.1

jedna osoba na sedadle řidiče;

2.1.1.2

řidič a jeden cestující na předním sedadle nejvíce vzdáleném od řidiče;

2.1.1.3

řidič, jeden cestující na předním sedadle nejvíce vzdáleném od řidiče a všechna nejzadnější sedadla obsazena;

2.1.1.4

všechna sedadla obsazena;

2.1.1.5

všechna sedadla obsazena a náklad rovnoměrně rozložený v prostoru pro zavazadla tak, aby se dosáhlo přípustného zatížení působícího na zadní nápravu, nebo na přední nápravu, je-li zavazadlový prostor vpředu. Má-li vozidlo zavazadlový prostor vpředu i vzadu, musí se přídavná hmotnost nákladu rovnoměrně rozložit tak, aby se dosáhlo přípustných zatížení na nápravách. Dosáhne-li se však maximální přípustné hmotnosti naloženého vozidla před dosažením přípustného zatížení na jedné z náprav, musí se náklad v prostoru/prostorech pro zavazadla omezit tak, aby se dosáhlo přípustné hmotnosti;

2.1.1.6

řidič a náklad rovnoměrně rozložený v prostoru pro zavazadla tak, aby se dosáhlo přípustného zatížení odpovídající nápravy.

Dosáhne-li se však maximální přípustné hmotnosti naloženého vozidla před dosažením přípustného zatížení na jedné z náprav, musí se náklad v prostoru/prostorech pro zavazadla omezit tak, aby se dosáhlo přípustné hmotnosti.

2.1.2

Při stanovování shora uvedených podmínek naložení se musí přihlédnout k omezením nákladu stanoveným výrobcem.

2.2

Vozidla kategorií M2 a M3 (1);

Úhel světla potkávacích světlometů se musí stanovit za těchto podmínek naložení:

2.2.1

nenaložené vozidlo a jedna osoba na sedadle řidiče;

2.2.2

vozidlo naložené tak, že každá z náprav nese své technicky přípustné maximální zatížení, nebo tak, až je dosaženo maximální naložené hmotnosti vozidla zatížením přední a zadní nápravy úměrně k jejich technicky přípustnému maximálnímu zatížení, podle toho, čeho se dosáhne dříve.

2.3

Vozidla kategorie N s ložnými plochami:

2.3.1

Úhel světla potkávacích světlometů se musí stanovit za těchto podmínek naložení:

2.3.1.1

nenaložené vozidlo a jedna osoba na sedadle řidiče;

2.3.1.2

řidič a náklad, který je rozložen tak, aby se dosáhlo technicky přípustného maximálního zatížení na zadní nápravu nebo na zadní nápravy, nebo aby se dosáhlo maximální přípustné hmotnosti vozidla, podle toho, čeho se dosáhne dříve, aniž by se na přední nápravě překročilo zatížení vypočítané jako součet zatížení nenaloženého vozidla připadajícího na přední nápravu a 25 % maximálního přípustného užitečného zatížení přední nápravy. Je-li ložná plocha v přední části vozidla, posuzuje se naopak přední náprava.

2.4

Vozidla kategorie N bez ložné plochy:

2.4.1

Tahače návěsů:

2.4.1.1

nenaložené vozidlo bez zatížení na točnici a jedna osoba na sedadle řidiče;

2.4.1.2

jedna osoba na sedadle řidiče; technicky přípustné zatížení na točnici v poloze točnice odpovídající nejvyššími zatížení zadní nápravy.

2.4.2

Tahače přívěsů:

2.4.2.1

nenaložené vozidlo a jedna osoba na sedadle řidiče;

2.4.2.2

jedna osoba na sedadle řidiče, všechna ostatní místa v kabině obsazena.


(1)  Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3.), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.3, bod 2 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html


PŘÍLOHA 6

MĚŘENÍ ZMĚNY SKLONU POTKÁVACÍHO SVĚTLA V ZÁVISLOSTI NA NALOŽENÍ

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tato příloha stanovuje metodu pro měření změn sklonu potkávacího světla motorového vozidla vzhledem k výchozímu sklonu, způsobených změnami polohy vozidla v důsledku jeho naložení.

2.   DEFINICE

2.1   Výchozí sklon

2.1.1   Udaný výchozí sklon

Hodnota výchozího sklonu potkávacího světla stanovená výrobcem vozidla sloužící jako referenční hodnota pro výpočet přípustných změn.

2.1.2   Měřený výchozí sklon

Střední hodnota sklonu potkávacího světla nebo sklonu vozidla měřená u vozidla při první podmínce stanovené v příloze 5 pro danou kategorii zkoušeného vozidla. Slouží jako referenční hodnota k hodnocení změn sklonu světla při změně naložení.

2.2   Sklon potkávacího světlometu

Může být definován takto:

 

buď úhlem mezi směrem světla k charakteristickému bodu na vodorovné části rozhraní v rozložení světla světlometu a svislou rovinou, vyjádřeným v miliradiánech,

 

nebo tangentou tohoto úhlu, vyjádřenou v procentech sklonu, protože úhly jsou malé (pro tyto malé úhly se 1 % rovná 10 mrad).

Vyjadřuje-li se sklon v procentech, může být vypočten podle tohoto vzorce:

Formula

kde:

h1

je výška umístění výše zmíněného charakteristického bodu nad vozovkou v mm, měřená na svislé stěně kolmé ke střední podélné rovině vozidla a umístěné ve vodorovné vzdálenosti L,

h2

je výška umístění vztažného středu (který je uvažován jako výchozí pro charakteristický bod stanovený ve výšce h1) nad vozovkou v mm:

L

je v milimetrech vyjádřená vzdálenost mezi stěnou a vztažným středem.

Záporné hodnoty označují sklon směrem dolů (viz obrázek 1).

Kladné hodnoty označují sklon směrem nahoru.

Obrázek 1

Sklon potkávacího světla směrem dolů u vozidla kategorie M1

Image 122

Poznámky:

1.

Tento nákres představuje vozidlo kategorie M1, ale uvedený princip platí shodně pro vozidla ostatních kategorií.

2.

Nemá-li vozidlo systém ovládání sklonu světlometů, je změna sklonu potkávacího světla shodná se změnou sklonu vlastního vozidla.

3.   PODMÍNKY MĚŘENÍ

3.1   Použije-li se vizuální kontrola rozložení potkávacího světla na stěně nebo fotometrická metoda, musí se měřit v temném prostředí (např. v zatemněné místnosti) dostatečně rozměrném, aby vozidlo i stěna mohly být umístěny podle vyobrazení na obrázku 1. Vztažné středy světlometů musí být od stěny ve vzdálenosti nejméně 10 m.

3.2   Základna, na které se měří, musí být pokud možno rovná a vodorovná, aby bylo možno zajistit reprodukovatelnost měření sklonu potkávacího světla s přesností ± 0,5 mrad (± 0,05 % sklonu).

3.3   Použije-li se měřicí stěna, musí být její označení, umístění a orientace vzhledem k základně a vzhledem ke střední podélné rovině vozidla takové, aby bylo možno zajistit reprodukovatelnost měření sklonu potkávacího světla s přesností ± 0,5 mrad (± 0,05 % sklonu).

3.4   Při měření musí být okolní teplota v rozsahu od 10 °C do 30 °C.

4.   PŘÍPRAVA VOZIDLA

4.1   Měří se na vozidle, jehož počet najetých kilometrů činí 1 000 km až 10 000 km, pokud možno však 5 000 km.

4.2   Pneumatiky musí být nahuštěny na tlak pro plné naložení podle údaje výrobce vozidla. Vozidlo musí být zcela naplněné (palivo, voda, olej) a být vybaveno veškerým příslušenstvím a nářadím podle údajů výrobce. Pojmem „zcela naplněné palivem“ se rozumí, že palivová nádrž musí být naplněna nejméně na 90 % svého objemu.

4.3   Parkovací brzda vozidla musí být uvolněna a převodovka v neutrálu.

4.4   Vozidlo se stabilizuje při teplotě stanovené v bodě 3.4 po dobu nejméně 8 hodin.

4.5   Je-li užita fotometrická nebo vizuální metoda, měly by být na zkoušeném vozidle pro usnadnění měření přednostně montovány světlomety s dobře vyjádřeným rozhraním potkávacího světla. Pro získání přesnějšího odečtu mohou být použity i jiné metody (např. odejmutí krycího skla světlometu).

5.   ZKUŠEBNÍ POSTUP

5.1   Obecné informace

V závislosti na zvolené metodě musí být změny sklonu potkávacího světla nebo sklonu vozidla měřeny odděleně pro každou stranu vozidla. Výsledky naměřené za všech podmínek naložení podle požadavků v příloze 5 musí být jak pro levý, tak pro pravý světlomet v mezích stanovených v bodě 5.5. Náklad musí být ukládán postupně, aniž by vozidlo bylo vystaveno nadměrným rázům.

5.1.1   Pokud je namontován systém AFS, musí se měřit s AFS v neutrálním stavu.

5.2   Stanovení měřeného výchozího sklonu

Vozidlo musí být připraveno podle bodu 4 a naloženo podle požadavků v příloze 5 (první podmínka naložení pro příslušnou kategorii vozidla). Před každým měřením se vozidlo rozhoupe podle ustanovení bodu 5.4. Měření se musí provést třikrát.

5.2.1   Pokud se výsledek žádného ze tří měření neliší od aritmetické střední hodnoty výsledků těchto měření o více než 2 mrad (0,2 % sklonu), tvoří tato aritmetická střední hodnota konečný výsledek.

5.2.2   Liší-li se výsledek kteréhokoli měření od aritmetické střední hodnoty výsledků o více než 2 mrad (0,2 % sklonu), provede se dalších deset měření a střední aritmetická hodnota výsledků těchto měření tvoří konečný výsledek.

5.3   Metody měření

K měření změn sklonu lze zvolit jakoukoli metodu za předpokladu, že měření jsou přesná v toleranci ± 0,2 mrad (± 0,02 % sklonu).

5.4   Zacházení s vozidlem při každém naložení

Zavěšení náprav a kterákoli jiná část schopná ovlivnit sklon potkávacího světla musí být aktivovány níže popsanými postupy.

Technické zkušebny a výrobci však mohou společně navrhnout jiné postupy (buď experimentální, nebo podložené výpočtem), zvláště pokud činí zkouška určité problémy, ovšem za předpokladu, že je jasné, že takové výpočty jsou platné.

5.4.1   Vozidla kategorie M1 s konvenčním zavěšením náprav

Vozidlo stojící na měřicí ploše a v případě potřeby s koly umístěnými na plovoucích plošinách (které musí být užity, pokud by jejich nepřítomnost zavinila taková omezení pohybu v závěsech, která by mohla ovlivnit výsledky měření) se nepřetržitě houpe nejméně ve třech úplných cyklech; v každém cyklu se stlačí napřed záď a pak předek vozidla.

Posloupnost houpání musí končit dokončením cyklu. Před měřením se vozidlo musí ponechat samovolně uklidnit. Místo použití plovoucích plošin lze stejného účinku dosáhnout popojížděním vozidla vzad a vpřed v délce nejméně jedné otáčky kola.

5.4.2   Vozidla kategorie M2, M3 a N s konvenčním zavěšením náprav

5.4.2.1   Nelze-li u vozidel kategorie M1 postupovat podle bodu 5.4.1, je možno použít metodu popsanou v bodech 5.4.2.2 nebo 5.4.2.3.

5.4.2.2   Vozidlo stojící na měřicí ploše s koly na základně se rozhoupe pomocí dočasné změny naložení.

5.4.2.3   Působí se vibrátorem na zavěšení náprav a na všechny ostatní části, které mohou ovlivnit sklon potkávacího světla u vozidla stojícího na měřicí ploše s koly na základně. Působit lze vibrující plošinou, na které stojí kola.

5.4.3   Vozidla s nekonvenčním zavěšením náprav, u kterých musí být motor v chodu.

Před měřením se vyčká, až vozidlo při běžícím motoru zaujme svoji konečnou výšku.

5.5   Měření

Změna sklonu potkávacího světla vzhledem k měřenému výchozímu sklonu stanovenému podle bodu 5.2 se hodnotí pro každou z různých podmínek naložení.

Je-li vozidlo vybaveno ručně ovládaným systémem ovládání sklonu světlometů, musí být tento systém nastaven do polohy stanovené výrobcem pro dané podmínky naložení (podle přílohy 5).

5.5.1   Ze začátku se pro každou podmínku naložení musí uskutečnit jedno měření. Požadavky jsou splněny, pokud pro každou podmínku naložení leží změna sklonu ve vypočítaných mezích (např. uvnitř rozdílu mezi stanoveným výchozím sklonem a dolní a horní mezní hodnotou určenou pro schválení) s bezpečnostní rezervou 4 mrad (0,4 % sklonu).

5.5.2   Pokud výsledek (výsledky) kteréhokoli měření neleží v rozsahu bezpečnostní rezervy uvedené v bodě 5.5.1 nebo pokud překračuje mezní hodnoty, provedou se další tři měření v podmínkách naložení odpovídajících tomuto výsledku (těmto výsledkům) podle bodu 5.5.3.

5.5.3   Pro každou výše uvedenou podmínku naložení:

5.5.3.1   Pokud se výsledek žádného ze tří měření neliší od aritmetické střední hodnoty výsledků těchto měření o více než 2 mrad (0,2 % sklonu), tvoří tato aritmetická střední hodnota konečný výsledek.

5.5.3.2   Liší-li se výsledek kteréhokoli měření od aritmetické střední hodnoty výsledků o více než 2 mrad (0,2 % sklonu), provede se dalších deset měření a střední aritmetická hodnota výsledků těchto měření tvoří konečný výsledek.

5.5.3.3   Je-li vozidlo vybaveno automatickým systémem ovládání sklonu světlometů, který má z principu hysterezi, považují se za rozhodující hodnoty střední hodnoty horní a dolní části hysterezní smyčky.

Veškerá tato měření se provádějí podle bodů 5.5.3.1 a 5.5.3.2.

5.5.4   Požadavky jsou splněny, je-li za všech podmínek naložení změna mezi měřeným výchozím sklonem stanoveným podle bodu 5.2 a sklonem změřeným za každé z podmínek naložení menší než hodnoty vypočtené v bodě 5.5.1 (bez bezpečnostních rezerv).

5.5.5   Je-li překročena pouze jedna z vypočtených horních nebo dolních mezí změny, musí se dát výrobci možnost, aby zvolil odlišnou hodnotu stanoveného výchozího sklonu v mezích stanovených pro schválení.


PŘÍLOHA 7

OZNAČENÍ SKLONU ROZHRANÍ POTKÁVACÍHO SVĚTLA SVĚTLOMETU UVEDENÉHO V BODĚ 6.2.6.1.1 TOHOTO PŘEDPISU A SKLONU ROZHRANÍ PŘEDNÍHO MLHOVÉHO SVĚTLOMETU UVEDENÉHO V BODĚ 6.3.6.1.2 TOHOTO PŘEDPISU

Příklad č. 1

Rozměr značky a znaků údaje je ponechán na rozhodnutí výrobce.

Image 123

Hodnota uvedeného výchozího nastavení

Standardní značka pro potkávací světlomet

Příklad č. 2

Rozměr značky a znaků údaje je ponechán na rozhodnutí výrobce.

Image 124

Hodnota sklonu směrem dolů

Standardní značka pro přední mlhový světlomet


PŘÍLOHA 8

OVLADAČE KOREKTORU SKLONU SVĚTLOMETŮ PODLE BODU 6.2.6.2.2 TOHOTO PŘEDPISU

1.   SPECIFIKACE

1.1   Sklon potkávacího světla směrem dolů musí být ve všech případech zajišťován jedním z následujících způsobů:

a)

pohybem ovladače směrem dolů nebo vlevo;

b)

otáčením ovladače proti směru pohybu hodinových ručiček;

c)

stlačením tlačítka (ovladač typu stlačit – vytáhnout).

Je-li pro seřizování světla užito více tlačítek, musí být tlačítko, kterým se nastavuje největší sklon dolů, namontováno vlevo nebo pod tlačítkem/tlačítky pro ostatní polohy seřízení potkávacího světla.

Otočný ovladač, který je montován k ovládání po obvodu nebo jen s viditelnou úsečí, by měl vyhovět ovládacím principům pro ovladač typu a) nebo c).

1.1.1   Takový ovladač musí být opatřen značkami, které zřetelně udávají pohyby odpovídající sklonu potkávacího světla směrem dolů nebo nahoru.

1.2   Poloha „0“ odpovídá výchozímu sklonu podle bodu 6.2.6.1.1 tohoto předpisu.

1.3   Poloha „0“, která má být podle bodu 6.2.6.2.2 tohoto předpisu „aretovanou polohou“, nemusí být nezbytně na dorazu stupnice.

1.4   Značky na ovladačích musí být vysvětleny v příručce uživatele.

1.5   K identifikaci ovladačů smí být užity pouze následující značky:

Image 125

a

nebo kombinace

Místo značky se čtyřmi čarami je možno použít značku s pěti čarami.

Příklad č. 1

Image 126

Příklad č. 2

Image 127

Příklad č. 3

Image 128

PŘÍLOHA 9

KONTROLA SHODNOSTI VÝROBY

1.   ZKOUŠKY

1.1   Umístění světlometů nebo svítilen

Umístění světlometů nebo svítilen podle definice v bodě 2.7 tohoto předpisu z hlediska šířky, výšky a délky se ověřuje podle všeobecných požadavků stanovených v bodech 2.8 až 2.10, 2.14 a 5.4 tohoto předpisu.

Naměřené hodnoty vzdáleností musí být takové, aby byly splněny jednotlivé požadavky, které se na každý světlomet / každou svítilnu vztahují.

1.2   Viditelnost světlometů nebo svítilen

1.2.1   Úhly geometrické viditelnosti se ověřují podle bodu 2.13 tohoto předpisu.

Naměřené hodnoty úhlů musí být takové, aby byly splněny zvláštní požadavky, které se na každý světlomet nebo svítilnu vztahují, s tou výjimkou, že meze úhlů mohou mít přípustnou toleranci odpovídající přípustné odchylce ± 3° pro montáž zařízení pro světelnou signalizaci povolené v bodě 5.3.

1.2.2   Viditelnost červeného světla směrem dopředu a bílého světla směrem dozadu se ověřuje podle bodu 5.10 tohoto předpisu.

1.3   Seřízení potkávacích světlometů a předních mlhových světlometů třídy „F3“ směrem dopředu

1.3.1   Výchozí sklon směrem dolů

Výchozí sklon rozhraní potkávacího světla směrem dolů a předních mlhových světlometů třídy „F3“ musí být nastaven na hodnotu vyznačenou na štítku podle požadavků a vzoru v příloze 7.

Alternativně může výrobce nastavit výchozí seřízení na hodnotu odlišnou od hodnoty na štítku, pokud může prokázat, že tato hodnota je typická pro schvalovaný typ při zkoušení postupem uvedeným v příloze 6 a zvláště v bodě 4.1.

1.3.2   Změna sklonu v závislosti na naložení

Změna sklonu potkávacího světla směrem dolů musí jako funkce naložení podle tohoto bodu ležet v rozmezí:

 

0,2 % až 2,8 % pro montážní výšku světlometu h < 0,8 m;

 

0,2 % až 2,8 % pro montážní výšku světlometu 0,8 ≤ h ≤ 1,0; nebo

 

0,7 % až 3,3 % (podle seřizovacího rozsahu zvoleného výrobcem při schválení);

 

0,7 % až 3,3 % pro montážní výšku světlometu 1,0 < h ≤ 1,2 m;

 

1,2 % až 3,8 % pro montážní výšku světlometu h > 1,2 m.

V případě předního mlhového světlometu třídy „F3“ se zdrojem/zdroji světla s celkovým skutečným světelným tokem přesahujícím 2 000 lm musí změny sklonu směrem dolů v závislosti na podmínkách naložení specifikovaných v této části zůstat v tomto rozsahu:

 

0,7 % až 3,3 % pro montážní výšku předního mlhového světlometu h ≤ 0,8;

 

1,2 % až 3,8 % pro montážní výšku předního mlhového světlometu h > 0,8 m.

Podmínky naložení musí odpovídat údajům v příloze 5 tohoto předpisu, pro každý systém musí být odpovídajícím způsobem upraveny a být následující:

1.3.2.1   Vozidla kategorie M1:

 

bod 2.1.1.1

 

bod 2.1.1.6 s přihlédnutím k

 

bodu 2.1.2.

1.3.2.2   Vozidla kategorií M2 a M3:

 

bod 2.2.1

 

bod 2.2.2.

1.3.2.3   Vozidla kategorie N s ložnými plochami:

 

bod 2.3.1.1

 

bod 2.3.1.2.

1.3.2.4   Vozidla kategorie N bez ložných ploch:

1.3.2.4.1   Tahače návěsů:

 

bod 2.4.1.1

 

bod 2.4.1.2.

1.3.2.4.2   Tahače přívěsů:

 

bod 2.4.2.1

 

bod 2.4.2.2.

1.4   Elektrická zapojení a indikátory

Elektrická zapojení se zkouší zapnutím každého světlometu nebo svítilny při napájení z elektrické soustavy vozidla.

Světlomety nebo svítilny a indikátory musí fungovat podle ustanovení bodů 5.11 až 5.14 tohoto předpisu a zvláštních požadavků vztahujících se na každý světlomet nebo svítilnu.

1.5   Svítivost

1.5.1   Dálkové světlomety

Úhrnná maximální svítivost dálkových světlometů se ověřuje postupem popsaným v bodě 6.1.9.2 tohoto předpisu. Zjištěná hodnota musí být taková, aby byl splněn požadavek bodu 6.1.9.1 tohoto předpisu.

1.6   Namontování, počet, barva, uspořádání a případně kategorie světlometů/svítilen se ověřují vizuální kontrolou světlometů/svítilen a jejich značení.

Výše uvedené parametry musí být takové, aby byly splněny požadavky stanovené v bodech 5.15 a 5.16 a též jednotlivé požadavky vztahující se na každý světlomet nebo svítilnu.


PŘÍLOHA 10

VYHRAZENO


PŘÍLOHA 11

VIDITELNOST NÁPADNÉHO ZNAČENÍ SMĚREM DOZADU, DOPŘEDU A DO BOKU VOZIDLA

(Viz bod 6.21.5 tohoto předpisu)

Obrázek 1a

dozadu

Image 129

Text obrazu

Obrázek 1b

dopředu (pouze přívěsy)

Image 130

Text obrazu

Obrázek 2

do boku

Image 131

Text obrazu

PŘÍLOHA 12

ZKUŠEBNÍ JÍZDA

1.   Požadavky na automatické ovládání dálkových světlometů při zkušební jízdě

1.1   Zkušební jízda se provede v čistém prostředí (1) a s čistými světlomety

1.2   Zkušební dráha musí obsahovat zkušební úseky s podmínkami silničního provozu popsanými v tabulce 1 níže, přičemž rychlost musí odpovídat příslušnému typu silnice:

Tabulka 1

Zkušební

úsek

Podmínky silničního provozu

Typ silnice

Městské oblasti

Silnice s více jízdními pruhy, např. dálnice

Mimoměstské silnice

Rychlost

50 ± 10 km/h

100 ± 20 km/h

80 ± 20 km/h

Průměrné procento celé délky zkušební dráhy

10 %

20 %

70 %

A

Jednotlivé protijedoucí nebo vpředu jedoucí vozidlo projíždějící s takovou frekvencí, aby se dálkové světlo ZAPNULO a VYPNULO.

 

X

X

B

Podmínky silničního provozu s kombinací protijedoucích a vpředu jedoucích vozidel projíždějících s takovou frekvencí, aby se dálkové světlo ZAPNULO a VYPNULO.

 

X

X

C

Aktivní a pasivní předjíždění s takovou frekvencí, aby se dálkové světlo ZAPNULO a VYPNULO.

 

X

X

D

Protijedoucí jízdní kolo podle popisu v bodě 6.1.9.3.1.2.

 

 

X

E

Podmínky silničního provozu s kombinací protijedoucích a vpředu jedoucích vozidel

X

 

 

1.3   Městské oblasti musí zahrnovat osvětlené i neosvětlené silnice.

1.4   Mimoměstské silnice musí mít úseky s dvěma jízdními pruhy a úseky se čtyřmi nebo více jízdními pruhy a nesmí chybět křižovatky, kopce a/nebo stoupání, klesání a serpentiny.

1.5   Silnice s více jízdními pruhy (např. dálnice) a mimoměstské silnice musí zahrnovat přímé rovné úseky s délkou alespoň 600 m. Navíc musí mít i úseky s levotočivými i pravotočivými zatáčkami.

1.6   Musí se vzít v úvahu situace s hustým provozem.

2.   Požadavky na adaptivní dálkové světlomety při zkušební jízdě

2.1   Zkušební jízda se provede v čistém prostředí (1) a s čistými světlomety

2.2   Zkušební dráha musí obsahovat zkušební úseky s podmínkami silničního provozu popsanými v tabulce 2 níže, přičemž rychlost musí odpovídat příslušnému typu silnice:

Tabulka 2

Zkušební

úsek

Podmínky silničního provozu

Typ silnice

Městské oblasti

Silnice s více jízdními pruhy, např. dálnice

Mimoměstské silnice

Rychlost

50 ± 10 km/h

100 ± 20 km/h

80 ± 20 km/h

Průměrné procento celé délky zkušební dráhy

10 %

20 %

70 %

A

Jednotlivé protijedoucí nebo vpředu jedoucí vozidlo projíždějící s takovou frekvencí, aby adaptivní dálkové světlo reagovalo a prokázalo proces adaptace.

 

X

X

B

Podmínky silničního provozu s kombinací protijedoucích a vpředu jedoucích vozidel projíždějících s takovou frekvencí, aby adaptivní dálkové světlo reagovalo a prokázalo proces adaptace.

 

X

X

C

Aktivní a pasivní předjíždění s takovou frekvencí, aby adaptivní dálkové světlo reagovalo a prokázalo proces adaptace.

 

X

X

D

Protijedoucí jízdní kolo podle popisu v bodě 6.22.9.3.1.2.

 

 

X

E

Podmínky silničního provozu s kombinací protijedoucích a vpředu jedoucích vozidel

X

 

 

2.3   Městské oblasti musí zahrnovat osvětlené i neosvětlené silnice.

2.4   Mimoměstské silnice musí mít úseky s dvěma jízdními pruhy a úseky se čtyřmi nebo více jízdními pruhy a nesmí chybět křižovatky, kopce a/nebo stoupání, klesání a serpentiny.

2.5   Silnice s více jízdními pruhy (např. dálnice) a mimoměstské silnice musí zahrnovat přímé rovné úseky s délkou alespoň 600 m. Navíc musí mít i úseky s levotočivými i pravotočivými zatáčkami.

2.6   Musí se vzít v úvahu situace s hustým provozem.

2.7   U zkušebních úseků A a B ve výše uvedené tabulce technici provádějící zkoušky posoudí a zaznamenají přijatelnost vlastností procesu adaptace ve vztahu k protijedoucím a vpředu jedoucím účastníkům silničního provozu. To znamená, že zkušební technici musí sedět ve zkoušeném vozidle a rovněž v protijedoucích a vpředu jedoucích vozidlech.


(1)  Dobrá viditelnost (meteorologický optický rozsah MOR > 2 000 m podle definice WMO (Guide to Meteorological Instruments and Methods of Observation – Návod pro meteorologické pomůcky a metody pozorování, šesté vydání, ISBN: 92-63-16008-2, s. 1. 9. 1/ 1. 9. 11, Ženeva 1996).


PŘÍLOHA 13

PODMÍNKY AUTOMATICKÉHO ZAPÍNÁNÍ POTKÁVACÍCH SVĚTLOMETŮ

Podmínky automatického zapínání potkávacích světlometů  (1)

Okolní světlo vně vozidla (2)

Potkávací světlomety

Doba odezvy

méně než 1 000 lx

ZAPNUTY

nejvýše 2 s

mezi 1 000 lx a 7 000 lx

podle rozhodnutí výrobce

podle rozhodnutí výrobce

více než 7 000 lx

VYPNUTY

více než 5 s, avšak nejvýše 300 s


(1)  Žadatel musí prokázat splnění těchto podmínek simulací nebo jiným způsobem ověření, který uznává schvalovací orgán.

(2)  Osvětlení se musí měřit na vodorovném povrchu s kosinově korigovaným čidlem ve stejné výšce jako je montážní poloha čidla na vozidle. To může výrobce prokázat dostatečnou dokumentací nebo jinými prostředky, které uznává schvalovací orgán.


PŘÍLOHA 14

POZOROVACÍ OBLAST SMĚREM K PŘIVRÁCENÉ PLOŠE MANÉVROVACÍCH SVĚTLOMETŮ A SVÍTILEN VNĚJŠÍHO OSVĚTLENÍ VOZIDLA

Pozorovací zóny

Nákres znázorňuje zónu z jedné strany, ostatní zóny jsou zepředu, zezadu a z druhé strany vozidla.

Image 132

Hranice zón

Image 133


PŘÍLOHA 15

GONIO(FOTO)METRICKÝ SYSTÉM PRO FOTOMETRICKÁ MĚŘENÍ PODLE DEFINICE V BODĚ 2.34 TOHOTO PŘEDPISU

Image 134

Text obrazu