Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost je třeba ověřit v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 44 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu zádržných zařízení pro děti cestující v motorových vozidlech („dětské zádržné systémy“) [2016/1722]

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

doplněk 10 k sérii změn 04 – datum vstupu v platnost: 18. června 2016

OBSAH

PŘEDPIS

1.

Oblast působnosti

2.

Definice

3.

Žádost o schválení

4.

Označení

5.

Schválení

6.

Všeobecné specifikace

7.

Zvláštní specifikace

8.

Popis zkoušek

9.

Zkušební protokoly pro schválení typu a kvalifikaci výroby

10.

Změny a rozšíření schválení typu dětského zádržného systému

11.

Kvalifikace výroby

12.

Shodnost výroby a rutinní zkoušky

13.

Postihy za neshodnost výroby

14.

Definitivní ukončení výroby

15.

Návod k používání

16.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

17.

Přechodná ustanovení

PŘÍLOHY

1

Sdělení

2

Uspořádání značek schválení

3

Uspořádání zařízení na zkoušení odolnosti proti prachu

4

Zkouška odolnosti proti korozi

5

Zkouška odolnosti proti oděru a zkouška mikroprokluzu

6

Popis zkušebního vozíku

7

Křivka zpomalení nebo zrychlení vozíku v závislosti na čase

8

Popis figurín

9

Zkouška čelním nárazem do bariéry

10

Postup zkoušky nárazem zezadu

11

Přídavné kotevní úchyty potřebné k připevnění dětských zádržných systémů kategorie polouniverzální k motorovým vozidlům

12

Sedačka

13

Normalizovaný bezpečnostní pás

14

Plán schválení typu (postupový diagram ISO 9002:2000)

15

Vysvětlivky

16

Kontrola shodnosti výroby

17

Zkouška materiálu pohlcujícího energii

18

Způsob určení oblasti nárazu hlavy zádržných zařízení s opěradly a minimální velikosti bočních opěr pro zádržná zařízení směřující dozadu

19

Popis seřizovacích zařízení montovaných přímo na dětský zádržný systém

20

Typické zařízení pro zkoušku pevnosti spony

21

Zařízení pro dynamické nárazové zkoušky

22

Zkouška s maketou dolní části trupu

23

Zařízení pro působení zatížení

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

1.1   Tento předpis platí pro dětské zádržné systémy, které jsou vhodné k instalaci v motorových vozidlech se třemi nebo více koly a které nejsou určeny pro užívání se sklopnými sedadly nebo se sedadly směřujícími bočně.

2.   DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu:

2.1

„dětským zádržným systémem“ se rozumí takové uspořádání součástí, které může obsahovat kombinaci popruhů nebo ohebných součástí s pojistnou sponou, seřizovacích zařízení, připevňovacích kování a v některých případech přídavných zařízení jako je brašna na přenášení dítěte, dětský nosič, přídavná sedačka nebo nárazový štít, které lze ukotvit k motorovému vozidlu. Je navrženo tak, aby omezením pohyblivosti těla uživatele snižovalo nebezpečí zranění uživatele v případě srážky nebo prudkého zpomalení vozidla. „ISOFIX“ je systém pro připojení dětských zádržných systémů k vozidlům, který má dva tuhé kotevní úchyty na vozidle, dva odpovídající tuhé úchyty na dětském zádržném systému a prostředek omezující rotaci dětského zádržného systému kolem příčné osy; 2.1.1   Dětské zádržné systémy se dělí na pět „hmotnostních skupin“: 2.1.1.1 skupina 0 pro děti s hmotností menší než 10 kg; 2.1.1.2 skupina 0+ pro děti s hmotností menší než 13 kg; 2.1.1.3 skupina I pro děti s hmotností od 9 kg do 18 kg; 2.1.1.4 skupina II pro děti s hmotností od 15 kg do 25 kg; 2.1.1.5 skupina III pro děti s hmotností od 22 kg do 36 kg. 2.1.1.6 Dětský zádržný systém ISOFIX se dělí na 7 velikostních tříd ISOFIX popsaných v dodatku 2 přílohy 17 předpisu č. 16: A — ISO/F3: dětský zádržný systém, plná výška, batole po směru jízdy B — ISO/F2: dětský zádržný systém, snížená výška, batole po směru jízdy B1 — ISO/F2X: dětský zádržný systém, snížená výška, batole po směru jízdy C — ISO/R3: dětský zádržný systém, plná výška, batole proti směru jízdy D — ISO/R2: dětský zádržný systém, snížená výška, batole proti směru jízdy E — ISO/R1: dětský zádržný systém, kojenec proti směru jízdy F — ISO/L1: bočně vlevo směřující dětský zádržný systém (brašna na přenášení dítěte) G — ISO/L2: bočně vpravo směřující dětský zádržný systém (brašna na přenášení dítěte) Hmotnostní skupina   Velikostní kategorie ISOFIX 0 – až 10 kg F ISO/L1 G ISO/L2 E ISO/R1 0+ – až 13 kg C ISO/R3 D ISO/R2 E ISO/R1 I – 9 až 18 kg A ISO/F3 B ISO/F2 B1 ISO/F2X C ISO/R3 D ISO/R2 2.1.2   Dětské zádržné systémy se dělí na čtyři „kategorie“: 2.1.2.1 „univerzální“ kategorie pro použití podle bodů 6.1.1, 6.1.3.1 a 6.1.3.2 na většině míst k sezení a zejména na těch místech, která se pokládají podle předpisu č. 16 za kompatibilní s touto kategorií dětských zádržných systémů; 2.1.2.2 „omezená“ kategorie pro použití podle bodů 6.1.1 a 6.1.3.1 v určených místech k sezení pro jednotlivé typy vozidel, která jsou označena buď výrobcem dětského zádržného systému, nebo výrobcem vozidla; 2.1.2.3 „polouniverzální“ kategorie pro použití podle bodů 6.1.1 a 6.1.3.2; 2.1.2.4 kategorie „určité vozidlo“ pro použití buď 2.1.2.4.1 v určitých typech vozidel podle bodů 6.1.2 a 6.1.3.3, nebo 2.1.2.4.2 jako „zabudovaný“ dětský zádržný systém. 2.1.3   Zádržné systémy dětských zádržných systémů se rozdělují na dvě třídy:   integrální třída, kdy je uchycení dítěte v zádržném systému nezávislé na prostředcích přímo spojených s vozidlem;   neintegrální třída, kdy je uchycení dítěte v zádržném systému závislé na prostředcích přímo spojených s vozidlem. 2.1.3.1   „dílčím zádržným systémem“ se rozumí zařízení, jako je přídavný sedák, které tvoří úplný dětský zádržný systém, je-li použito společně s pásem sedadla pro dospělé, jenž obepíná tělo dítěte nebo zadržuje zařízení, v němž je dítě umístěno; 2.1.3.2   „přídavným sedákem“ se rozumí pevný sedák, který může být použit s pásem sedadla pro dospělé.

2.2	„Bezpečnostní dětskou sedačkou“ se rozumí dětský zádržný systém obsahující sedačku, ve které je dítě zadržováno.

2.3	„Pásem“ se rozumí dětské zádržné zařízení, jež je kombinací popruhů s pojistnou sponou, seřizovacími zařízeními a úchyty.

2.4

„Sedačkou“ se rozumí konstrukce, která je podstatnou součástí dětského zádržného systému a je určena k umístění dítěte v poloze k sezení. 2.4.1   „Brašnou na přenášení dítěte“ se rozumí zádržný systém určený k umístění a zadržování dítěte v ležící poloze naznak nebo na břiše, s páteří dítěte kolmou ke střední podélné rovině vozidla. Nosič je řešen tak, aby v případě srážky byly zadržovací síly rozloženy na hlavu a tělo dítěte, s výjimkou jeho končetin. 2.4.2   „Zádržným systémem pro brašnu“ se rozumí zařízení užívané pro uchycení brašny na přenášení dítěte k nosné konstrukci vozidla. 2.4.3   „Dětským nosičem“ se rozumí zádržný systém určený k umístění dítěte v pololežící poloze tváří směrem dozadu. Nosič je řešen tak, aby v případě čelní srážky byly zadržovací síly rozloženy na hlavu a tělo dítěte, s výjimkou jeho končetin.

2.5	„Opěrou sedačky“ se rozumí část dětského zádržného systému, jíž lze zvedat sedačku.

2.6	„Opěrou dítěte“ se rozumí část dětského zádržného systému, jíž lze zvedat dítě uvnitř zádržného zařízení.

2.7	„Nárazovým štítem“ se rozumí zařízení připevněné před dítětem a určené k rozložení zádržných sil na větší část výšky těla dítěte v případě čelního nárazu. S odkazem na bod 2.1.3 se tyto nárazové štíty dělí na dvě třídy: Třída A : integrální Třída B : neintegrální

2.8

„Popruhem“ se rozumí ohebná součást určená k přenášení sil. 2.8.1   „Břišním popruhem“ se rozumí popruh, který buď v podobě úplného pásu, nebo v podobě součásti takového pásu prochází před pánví dítěte a přímo nebo nepřímo ji zadržuje. 2.8.2   „Ramenním zádržným popruhem“ se rozumí část pásu zadržující horní část trupu dítěte. 2.8.3   „Rozkrokovým popruhem“ se rozumí popruh (nebo dělené popruhy, tvořené dvěma nebo více díly) upevněný k dětskému zádržnému systému a k břišnímu popruhu. Je umístěn tak, aby procházel mezi stehny dítěte; je určen k zamezení podklouznutí dítěte pod břišním pásem při normálním užívání a k zamezení pohybu břišního pásu směrem nahoru mimo pánev při nárazu. 2.8.4   „Popruhem zadržujícím dítě“ se rozumí popruh, který je podstatnou součástí pásu a zadržuje jen tělo dítěte. 2.8.5   „Připevňovacím popruhem dětského zádržného systému“ se rozumí popruh, jímž se dětský zádržný systém připevňuje k nosné konstrukci vozidla a který může být částí zádržného zařízení sedadla vozidla. 2.8.6   „Postrojovým pásem“ se rozumí soubor pásů sestávající z břišního pásu, ramenních zádržných popruhů a případně i z rozkrokového popruhu, pokud je jím vybaven. 2.8.7   „Pásem tvaru Y“ se rozumí pás, kde je kombinace popruhů vytvořena popruhem vedoucím mezi nohama dítěte a popruhem pro každé rameno. 2.8.8   „Vodicím popruhem“ se rozumí popruh, který přidržuje ramenní popruh pásu sedadla pro dospělé v poloze vhodné pro dítě a u něhož lze efektivní polohu, v níž ramenní popruh mění svůj směr, seřídit pomocí zařízení, jež lze posouváním nahoru a dolů po popruhu umístit na úroveň ramene uživatele a pak v této poloze zablokovat. Vodicí popruh není určen k tomu, aby nesl podstatnou část dynamického zatížení.

2.9

„Sponou“ se rozumí rychlorozpínací zařízení umožňující držení dítěte zádržným systémem nebo držení zádržného systému nosnou konstrukcí vozidla, které lze rychle rozepnout. Spona může obsahovat seřizovací zařízení. 2.9.1   „Zapuštěným rozpínacím tlačítkem spony“ se rozumí takové tlačítko spony, které nesmí umožňovat rozepnutí spony pomocí koule o průměru 40 mm. 2.9.2   „Nezapuštěným rozpínacím tlačítkem spony“ se rozumí takové tlačítko spony, které umožňuje rozepnutí spony pomocí koule o průměru 40 mm.

2.10

„Seřizovacím zařízením“ se rozumí zařízení umožňující seřizování zádržného systému nebo jeho připevňovacích kování podle tělesných rozměrů uživatele a/nebo tvarového uspořádání vozidla. Seřizovací zařízení může být buď součástí spony, nebo být navíječem či jakoukoli jinou částí bezpečnostního pásu. 2.10.1   „Rychloseřizovacím zařízením“ se rozumí seřizovací zařízení, které lze ovládat jednou rukou jediným hladkým pohybem. 2.10.2   „Seřizovacím zařízením montovaným přímo na dětský zádržný systém“ se rozumí seřizovací zařízení pro nedílný postroj nainstalovaný přímo na dětském zádržném systému, které není přímo podpíráno popruhem, k jehož seřizování je určeno.

2.11

„Připevňovacím kováním“ se rozumí součásti dětského zádržného systému, včetně upevňovacích součástí, které umožňují pevné spojení s nosnou konstrukcí vozidla buď přímo, nebo prostřednictvím sedadla ve vozidle. 2.11.1   „Podpěrou“ se rozumí trvale připevněná součást dětského zádržného systému, která vytváří tlakový kanál mezi dětským zádržným systémem a konstrukcí vozidla a jejíž funkcí je ztlumit efekt pohybu sedáku při zpomalování; podpěra může být nastavitelná.

2.12	„Zařízením k pohlcování energie“ se rozumí zařízení, které slouží k pohlcování energie nezávisle na popruhu nebo ve spojení s ním a tvoří součást dětského zádržného systému.

2.13

„Navíječem“ se rozumí zařízení určené k částečnému nebo úplnému uložení popruhu dětského zádržného systému. Tento pojem zahrnuje tato zařízení: 2.13.1 „navíječ s automatickým blokováním“, navíječ, který umožňuje vytažení požadované délky popruhu a po sepnutí spony samočinné seřízení popruhu podle těla uživatele; dalšímu vytahování popruhu bez úmyslného zásahu uživatele je zabráněno; 2.13.2 „navíječ s nouzovým blokováním“, navíječ, který za normálních jízdních podmínek neomezuje volnost pohybu uživatele pásu. Toto zařízení je vybaveno součástmi k seřizování délky, které samočinně přizpůsobí popruh postavě uživatele, a blokovacím mechanismem uváděným v činnost v případě nouze: 2.13.2.1 zpomalením vozidla, vytažením popruhu z navíječe nebo jiným automatickým prostředkem (jednoduchá citlivost); nebo 2.13.2.2 kombinací kterýchkoli z těchto prostředků (vícenásobná citlivost).

2.14

„Ukotvením zádržného systému“ se rozumí části nosné konstrukce vozidla nebo sedadla, k nimž se připevňují kování dětských zádržných systémů. 2.14.1   „Přídavným ukotvením“ se rozumí část nosné konstrukce vozidla nebo nosné konstrukce sedadla vozidla nebo kterákoli jiná část vozidla, k níž se má připevňovat dětský zádržný systém a která doplňuje kotevní úchyty schválené podle předpisu č. 14. To zahrnuje podlahovou část vozíku popsanou v příloze 6 nebo jiné konstrukční části určitého vozidla (vozidel) při zatížení podpěrou. 2.14.2   „Spodním kotevním úchytem ISOFIX“ se rozumí jedna tuhá vodorovná tyč o kruhovém profilu s průměrem 6 mm vystupující z konstrukce vozidla nebo sedadla, na niž se má pomocí úchytů ISOFIX zachytit a připevnit dětský zádržný systém ISOFIX. 2.14.3   „Systémem kotevních úchytů ISOFIX“ se rozumí systém tvořený dvěma spodními kotevními úchyty ISOFIX splňujícími požadavky předpisu č. 14, který je určen k přichycení dětského zádržného systému ISOFIX společně s antirotačním zařízením. 2.14.4   „Antirotační zařízení“ a) antirotační zařízení pro univerzální dětský zádržný systém ISOFIX se skládá z horního upínání ISOFIX; b) antirotační zařízení pro polouniverzální dětský zádržný systém ISOFIX se skládá z horního upínání, palubní desky vozidla nebo z podpěry určené k omezení rotace zádržného zařízení během čelního nárazu; c) u univerzálních či polouniverzálních dětských zádržných systémů ISOFIX nepředstavuje vlastní sedadlo vozidla antirotační zařízení. 2.14.5   „Kotevním úchytem na horním upínání ISOFIX“ se rozumí zařízení, které splňuje požadavky předpisu č. 14, např. tyč, umístěné v definované zóně a určené k zachycení spojovací části popruhu a k převedení jeho zádržné síly na konstrukci vozidla.

2.15	„Směřujícím dopředu“ se rozumí směřující v normálním směru jízdy vozidla.

2.16	„Směřujícím dozadu“ se rozumí směřující ve směru opačném k normálnímu směru jízdy vozidla.

2.17	„Nakloněnou polohou“ se rozumí zvláštní poloha sedačky, která umožňuje naklonění dítěte.

2.18	„Polohou vleže / na zádech / na břiše“ se rozumí klidová poloha v zádržném systému, kde alespoň hlava a tělo dítěte, s výjimkou končetin, spočívají na vodorovné ploše.

2.19

„Typem dětského zádržného systému“ se rozumí zádržný systém, jenž se neliší v podstatných rysech, jako jsou: 2.19.1 kategorie a hmotnostní skupina/skupiny, poloha a orientace (podle definic v bodech 2.15 a 2.16), ve kterých se má zádržný systém používat; 2.19.2 geometrie dětského zádržného systému; 2.19.3 rozměry, hmotnost, materiál a barva: a) sedadla, b) čalounění a c) nárazového štítu; 2.19.4 materiál, vazba, rozměry a barvy popruhů; 2.19.5 tuhé součásti (spona, připevňovací kování atd.).

2.20

„Sedadlem vozidla“ se rozumí konstrukce, která může, avšak nemusí být nedílnou součástí nosné konstrukce vozidla, úplná s čalouněním, poskytující jedno místo k sezení pro dospělou osobu. V této souvislosti: 2.20.1 „Skupinou sedadel vozidla“ se rozumí buď sedadlo lavicového typu, nebo několik sedadel oddělených, avšak uspořádaných vedle sebe (tj. tak, že přední kotevní úchyty jednoho sedadla jsou v jedné řadě s předními nebo zadními úchyty jiného sedadla nebo na přímce procházející mezi oběma kotevními úchyty), přičemž každé sedadlo poskytuje místo k sezení pro jednu nebo více dospělých osob. 2.20.2 „Lavicovým sedadlem vozidla“ se rozumí úplná nosná konstrukce s čalouněním poskytující více než jedno místo k sezení pro dospělé. 2.20.3 „Předními sedadly vozidla“ se rozumí skupina sedadel umístěná v nejpřednější části prostoru pro cestující, tj. přímo před nimi není žádné jiné sedadlo. 2.20.4 „Zadními sedadly vozidla“ se rozumí pevná, dopředu směřující sedadla umístěná za jinou skupinou sedadel. 2.20.5 „Polohou ISOFIX“ se rozumí systém umožňující montáž: a) buď univerzálního dopředu směřujícího dětského zádržného systému ISOFIX definovaného v tomto předpise; b) nebo polouniverzálního dopředu směřujícího dětského zádržného systému ISOFIX definovaného v tomto předpise; c) nebo polouniverzálního dozadu směřujícího dětského zádržného systému ISOFIX definovaného v tomto předpise; d) nebo polouniverzálního bočně směřujícího dětského zádržného systému ISOFIX definovaného v tomto předpise; e) nebo dětského zádržného systému ISOFIX určitého vozidla definovaného v tomto předpise.

2.21	„Seřizovacím systémem“ se rozumí úplné zařízení, jímž lze sedadlo nebo jeho části nastavit do polohy vyhovující postavě sedící dospělé osoby; toto zařízení může zejména dovolovat: 2.21.1 podélné přestavení nebo 2.21.2 svislé přestavení nebo 2.21.3 úhlové přestavení.

2.22	„Ukotvením sedadla“ se rozumí systém, včetně příslušných částí nosné konstrukce vozidla, jímž je sedadlo pro dospělé jako celek připevněno k nosné konstrukci vozidla.

2.23

„Typem sedadla“ se rozumí kategorie sedadel pro dospělé, jež se neliší v podstatných rysech, jako jsou: 2.23.1 tvar, rozměry a materiál nosné konstrukce sedadla; 2.23.2 typy a rozměry systémů seřizování zámku sedadla a zajišťovacích systémů a 2.23.3 typ a rozměry kotevních úchytů bezpečnostních pásů pro dospělé na sedadle, ukotvení sedadla a příslušných částí nosné konstrukce vozidla.

2.24	„Přestavovacím systémem“ se rozumí zařízení umožňující úhlové nebo podélné přestavení sedadla pro dospělé nebo některé z jeho částí, bez pevné mezilehlé polohy, aby se usnadnilo nastupování a vystupování cestujících a nakládání a vykládání předmětů.

2.25	„Zajišťovacím systémem“ se rozumí zařízení zajišťující udržování sedadla pro dospělé a jeho částí v poloze pro používání.

2.26

„Aretačním zařízením“ se rozumí zařízení, které blokuje a zabraňuje pohybu jedné části popruhu bezpečnostního pásu pro dospělé vůči jiné části popruhu téhož pásu. Taková zařízení mohou fungovat buď diagonálně, nebo v břišní oblasti nebo mohou zabezpečovat spojení břišních a diagonálních částí bezpečnostního pásu pro dospělé. Uvedený termín zahrnuje následující třídy: 2.26.1 „zařízení třídy A“, které zabraňuje dítěti vytáhnout popruh břišního pásu z navíječe přes břišní část pásu, je-li pro zachycení dítěte použit přímo bezpečnostní pás pro dospělé; 2.26.2 „zařízení třídy B“, které umožňuje udržet působící napnutí břišní části bezpečnostního pásu pro dospělé, je-li pro zadržení dětského zádržného systému použit bezpečnostní pás pro dospělé. Toto zařízení má zabránit vyklouznutí popruhu z navíječe skrz toto zařízení, což by mělo za následek uvolnění napnutí popruhu a uvedení zádržného systému do nevhodné polohy.

2.27

„Speciálním zádržným systémem“ se rozumí zádržný systém navržený pro děti, které mají speciální potřeby vzhledem ke svému tělesnému nebo duševnímu postižení; toto zařízení může umožňovat použití přídavných zádržných zařízení pro jakoukoli část těla dítěte, ale obsahuje minimální primární zádržné prostředky, které vyhovují požadavkům tohoto předpisu.

2.28	„Úchytem ISOFIX“ se rozumí jedno či dvě spojení, která splňují požadavky bodu 6.3.2 tohoto předpisu, vyčnívají ze struktury dětského zádržného systému ISOFIX a jsou kompatibilní se spodním kotevním úchytem ISOFIX.

2.29	„Dětským zádržným systémem ISOFIX“ se rozumí dětský zádržný systém, který musí být upevněn k systému ukotvení ISOFIX splňujícímu požadavky předpisu č. 14.

2.30	„Zlomem sedadla“ se rozumí oblast v blízkosti předělu mezi plochami sedací a opěrné části sedadla vozidla.

2.31

„Pevnými body sedadla vozidla (PSV)“ se rozumějí připevnění odpovídající velikostním třídám ISOFIX vymezeným v bodě 2.1.1.6, jejichž rozměry jsou uvedeny na obrázcích 1 až 6 dodatku 2 k příloze 17 předpisu č. 16, které výrobce dětských zádržných systémů používá, aby určil patřičné rozměry dětského zádržného systému ISOFIX a umístění úchytů ISOFIX.

2.32	„Spojovacím dílem horního upínání ISOFIX“ se rozumí zařízení určené k uchycení v kotevním úchytu horního upínání ISOFIX.

2.33	„Hákem horního upínání ISOFIX“ se rozumí spojovací díl horního upínání ISOFIX, který se obvykle používá k připojení popruhu horního upínání ISOFIX ke kotevnímu úchytu horního upínání ISOFIX, jak je znázorněno na obrázku č. 3 předpisu č. 14.

2.34

„Popruhem horního upínání ISOFIX“ se rozumí popruh (nebo rovnocenný předmět), který vystupuje z vrchní části dětského zádržného systému ISOFIX ke kotevnímu úchytu horního upínání ISOFIX a který je vybaven zařízením umožňujícím seřízení, zařízením pro uvolnění tahu a spojovacím dílem horního upínání ISOFIX.

2.35	„Úchytem horního upínání ISOFIX“ se rozumí zařízení, které zabezpečuje připojení popruhu na horním upínání ISOFIX k dětskému záchytnému zařízení ISOFIX.

2.36	„Omezovačem tahu“ se rozumí systém umožňující uvolnit zařízení, kterým se seřizuje a udržuje napětí popruhu na horním upínání ISOFIX.

2.37	„Vedením bezpečnostního pásu pro dospělé“ se rozumí zařízení, skrze které bezpečnostní pás prochází, aby byl veden po správné dráze, a které umožňuje volný pohyb pásu.

2.38	„Zkouškou pro účely schválení typu“ se rozumí zkouška, která má určit rozsah, v němž je typ dětského zádržného systému předložený ke schválení schopen splnit dané požadavky.

2.39	„Zkouškou kvalifikace výroby“ se rozumí zkouška, která má určit, zda je výrobce schopen vyrábět dětský zádržný systém v souladu s dětskými zádržnými systémy předloženými ke schválení typu.

2.40	„Rutinní zkouškou“ se rozumí přezkoušení řady zádržných systémů vybraných z jediné šarže, aby se ověřil rozsah, v němž splňují požadavky.

2.41.

„Přestavovacím systémem dětského zádržného systému“ se rozumí zařízení umožňující úhlové nebo podélné přestavení dětského zádržného systému nebo některé z jeho částí.

2.42	„Zajišťovacím systémem dětského zádržného systému“ se rozumí zařízení zajišťující udržování dětského zádržného systému a jeho částí v poloze pro používání.

2.43	„Omezovačem zatížení“ se rozumí zařízení, které se za specifikovaných podmínek zatížení může roztrhnout nebo zablokovat. Toto zařízení musí být výslovně konstruováno pro takové podmínky, přičemž jeho chování musí být reprodukovatelné a objektivně zdokumentováno v technické dokumentaci.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1   Žádost o schválení typu dětského zádržného systému podává držitel obchodní značky nebo jeho řádně zplnomocněný zástupce, přičemž dodržují plán schválení typu podle přílohy 14.

3.2   Žádost o schválení jednotlivých typů dětského zádržného systému musí být provázena:

3.2.1

technickým popisem dětského zádržného systému s vyznačením popruhů a jiných použitých materiálů a popisem předpokládaného a reprodukovatelného chování omezovačů zatížení. K tomu je nutno přiložit výkresy částí, z nichž se dětský zádržný systém skládá, a u navíječů montážní návody pro tyto navíječe a pro jejich čidla, prohlášení o toxicitě (bod 6.1.5) a hořlavosti (bod 6.1.6); na výkresech musí být vyznačeno místo určené pro číslo schválení a doplňkový symbol/symboly u kružnice značky schválení. V popisu musí být uvedena barva modelu předloženého ke schválení;

3.2.2

čtyřmi vzorky dětského zádržného systému;

3.2.3

10 metry délky každé kategorie popruhu použitého v dětském zádržném systému a

3.2.4

dalšími vzorky, které se musí dodat na žádost pověřené technické zkušebny;

3.2.5

návody a detaily balení podle níže uvedeného bodu 15;

3.2.6

v případě brašen na přenášení dítěte, jestliže může být zádržný systém pro brašnu použit pro více typů brašen, musí výrobce zádržného systému dodat jejich seznam.

3.3   Pokud se k připevnění dětského zádržného systému používá schváleného bezpečnostního pásu pro dospělé, musí být v žádosti stanovena kategorie bezpečnostního pásu pro dospělé, který se má používat, například statické břišní pásy.

3.4   Před udělením schválení typu schvalovací orgán smluvní strany ověří, že existují uspokojivé režimy a postupy k zajištění účinné kontroly, aby dětské zádržné systémy, vybavení nebo jiné části při výrobě odpovídaly schválenému typu.

4.   OZNAČENÍ

4.1   Vzorky dětského zádržného systému předaného ke schválení podle ustanovení bodů 3.2.2 a 3.2.3 musí být označeny zřetelně a nesmazatelně názvem, počátečními písmeny nebo obchodní značkou výrobce.

4.2   Jedna z částí zádržného systému, která je vyrobena z plastů (skořepina, nárazový štít, přídavný sedák atd.), s výjimkou popruhu/popruhů nebo postroje, musí být zřetelně (a nesmazatelně) označena rokem výroby.

4.3   Pokud se zádržný systém má používat v kombinaci s bezpečnostním pásem pro dospělé, musí být zřetelně označena správná dráha popruhu pomocí nákresu trvale připevněného k zádržnému systému. Je-li zádržný systém udržován na svém místě bezpečnostním pásem pro dospělé, musí být dráhy popruhů na výrobku jasně označeny barevným kódem. U zádržného systému směřujícího dopředu musí být dráhy popruhů bezpečnostního pásu označeny červeně a u systému směřujícího dozadu modře. U zařízení, která mohou být namontována jako směřující dopředu i dozadu, aniž by se změnila dráha popruhu (tj. otočný systém), se použijí obě barvy. Stejné barevné označení se použije u štítků na zádržném zařízení, na kterých jsou zobrazeny způsoby použití.

Musí existovat zřetelné rozlišení mezi plánovanými dráhami bezpečnostního pásu v břišní a diagonální části. Každá část bezpečnostního pásu musí být označena barevným kódem, slovy, tvary atd.

Na všech zobrazeních vedení pásu na výrobku musí být zřetelně znázorněna orientace dětského zádržného systému vůči vozidlu. Nákresy vedení pásu, které nezachycují sedadlo vozidla, nejsou přípustné.

Označení určené v tomto bodě musí být viditelné při umístění zádržného systému ve vozidle. Pro systémy skupiny 0 musí být toto označení viditelné, i když je v něm dítě umístěno.

4.4   Na viditelném místě na vnitřním povrchu (včetně postranní opěrky vedle hlavy dítěte), přibližně v místech, kde dětská hlava spočívá na zádržném systému, budou mít dozadu směřující zádržná zařízení trvale upevněn následující štítek (v textu se uvedou alespoň následující informace).

Minimální rozměr štítku: 60 × 120 mm.

Štítek se připevní na obal po celém jeho obvodu a/nebo se trvale připevní na celou zadní stranu obalu. Je přijatelná jakákoli jiná forma připevnění, která je trvalá nebo ji nelze z výrobku odstranit či ji nelze zakrýt. Zejména se zakazují štítky vlajkového typu.

Pokud mohou části zádržného systému nebo příslušenství dodávaného výrobcem dětských zádržných systémů jakkoli štítek zakrýt, požaduje se dodatečný štítek. Jeden varovný štítek musí být trvale viditelný ve všech situacích, kdy je zádržný systém v jakékoli konfiguraci připraven k použití.

piktogram podle ISO 2575:2004 - Z.01 musí mít tento nebo větší rozměr a uvedené barvy – červené, černé a bílé

obrázky na piktogramu musí být uvedeny v daném pořadí, mít tento nebo větší rozměr a uvedené barvy – červenou, černou a bílou

obrys štítku, svislé a vodorovné čáry černé

černé symboly na žlutém nebo oranžovém pozadí

bílé pozadí

bílé pozadí

4.5   V případě dětského zádržného systému, který může být použit s orientací směrem dopředu i směrem dozadu, obsahuje štítek slova:

4.6   U dětských zádržných systémů, které mají alternativní dráhy popruhů, musí být alternativní místa styku dětského zádržného systému s bezpečnostním pásem pro dospělého, která přenášejí zatížení, označena trvalým způsobem. Toto označení musí udávat, že jde o alternativní dráhu popruhu, a musí být ve shodě s výše uvedenými požadavky na značení pro sedadla směřující dopředu a sedadla směřující dozadu.

4.7   Jestliže dětské zádržné zařízení obsahuje alternativní místa styku přenášející zatížení, musí označení požadované podle bodu 4.3 zahrnovat údaj, že alternativní dráha popruhu je popsána v návodu k použití.

4.8   Označení ISOFIX

Pokud jsou součástí výrobku úchyty ISOFIX, musí být pro osobu, která zádržný systém montuje do vozidla, trvale viditelné následující informace:

Logo ISO ISOFIX následované písmenem, které odpovídá (písmeny, která odpovídají) velikostní třídě ISOFIX, do níž výrobek patří. Minimálně symbol tvořený kruhem o průměru alespoň 13 mm, sestávající z piktogramu, přičemž piktogram kontrastuje s pozadím kruhu. Piktogram je jasně zviditelněn buď kontrastními barvami, nebo vhodným reliéfem v případě, že je zapuštěn do povrchu nebo z něj vyčnívá.

B, C a F

Piktogram a/nebo text mohou sdělovat následující informace. Označení uvádí:

a)	Základní kroky nutné k přípravě sedadla na instalaci zádržného systému. Např. musí být vysvětlena metoda rozšíření systému záklapek ISOFIX.

b)	Je vysvětleno umístění, funkce a výklad všech ukazatelů.

c)	Pomocí následujících symbolů musí být označeno umístění a popřípadě dráhy horních upínání či jiných prostředků omezujících rotaci sedadla, které vyžadují úkon uživatele.

d)	Musí být označeno seřízení záklapek ISOFIX a horního upínání či jiných prostředků omezujících rotaci sedadla, které vyžadují úkon uživatele.

e)	Označení musí být trvale připevněno a musí být viditelné pro uživatele, který sedačku instaluje.

f)	V případě potřeby by měl být pomocí níže uvedeného symbolu učiněn odkaz na uživatelské pokyny k dětskému zádržnému systému a na jejich umístění.

5.   SCHVÁLENÍ

5.1   Předtím než bude možno udělit schválení, musí všechny vzorky dodané ke schválení podle výše uvedených bodů 3.2.2 a 3.2.3 ve všech ohledech vyhovovat požadavkům stanoveným v bodech 6 až 8 tohoto předpisu.

5.2   Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (nyní 04, což odpovídá sérii změn 04, která vstoupila v platnost dne 12. září 1995) udávají sérii změn, která zahrnuje nejnovější závažné technické změny předpisu v době vydání schválení. Táž smluvní strana nesmí přidělit totéž číslo jinému typu dětského zádržného systému, pro který platí tento předpis.

5.3   Osvědčení o schválení nebo o rozšíření nebo o odmítnutí schválení dětského zádržného systému podle tohoto předpisu se prostřednictvím formuláře podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu zašle stranám dohody, které používají tento předpis.

5.4   Na každý dětský zádržný systém shodný s typem schváleným podle tohoto předpisu se kromě značek předepsaných v bodě 4 vyznačí na vhodném místě následující údaje:

5.4.1

mezinárodní značka schválení sestávající z: 5.4.1.1 písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (1); 5.4.1.2 čísla schválení;

5.4.2

a následujících doplňkových symbolů: 5.4.2.1 slovo „univerzální“, „omezená“, „polouniverzální“ nebo „určité vozidlo“ podle kategorie zádržného systému; 5.4.2.2 rozsah hmotností, pro který byl dětský zádržný systém konstruován, a to: 0–10 kg; 0–13 kg; 9–18 kg; 15–25 kg; 22–36 kg; 0–18 kg; 9–25 kg; 15–36 kg; 0–25 kg; 9–36 kg; 0–36 kg; 5.4.2.3 symbol „Y“ v případě, že zádržné zařízení obsahuje rozkrokový pás, podle požadavků doplňku 3 k sérii změn 02 předpisu; 5.4.2.4 symbol „S“ pro „Speciální zádržný systém“.

5.5   V příloze 2 tohoto předpisu je uveden příklad uspořádání značky schválení.

5.6   Údaje zmíněné v bodě 5.4 musí být zřetelně čitelné a nesmazatelné a mohou se vyznačit buď pomocí štítku, nebo přímým označením. Štítek nebo označení musí být odolné proti opotřebení.

5.7   Štítky zmíněné v bodě 5.6 mohou být vydány buď orgánem, který udělil schválení, nebo z pověření tohoto orgánu výrobcem.

6.   VŠEOBECNÉ SPECIFIKACE

6.1   Umístění a připevnění ve vozidle

6.1.1   Požívání dětských zádržných systémů kategorií „univerzální“, „polouniverzální“ a „omezená“ je přípustné na předních i zadních sedadlech, jsou-li zádržné systémy připevněny podle návodu výrobce.

6.1.2   Používání dětských zádržných systémů kategorie „určité vozidlo“ je přípustné na všech sedadlech a také v zavazadlovém prostoru, jsou-li zádržné systémy připevněny podle návodu výrobce. Konstrukce zádržných systémů směřujících dozadu musí zaručit, že hlava dítěte je podepřena, kdykoli je systém připraven k použití. Toto podepření se určí jako kolmice na opěradlo sedadla procházející přímkou v úrovni očí, přičemž průsečík musí být nejméně 40 mm pod začátkem zaoblení opěrky hlavy.

6.1.3   Dětský zádržný systém se musí připevnit ke konstrukci vozidla nebo ke konstrukci sedadla podle kategorie, do které patří.

Možné konfigurace ke schválení

Tabulka skupin/kategorií

Skupina kategorie		Univerzální (2)		Polouniverzální (3)		Omezené		Určité vozidlo
		DZS	DZS ISOFIX	DZS	DZS ISOFIX	DZS	DZS ISOFIX	DZS	DZS ISOFIX
0	Brašna na přenášení dítěte	A	nepoužije se	A	A	A	nepoužije se	A	A
	Směřující dozadu	A	nepoužije se	A	A	A	nepoužije se	A	A
0+	Směřující dozadu	A	nepoužije se	A	A	A	nepoužije se	A	A
I	Směřující dozadu	A	nepoužije se	A	A	A	nepoužije se	A	A
	Směřující dopředu (integrální)	A	A	A	A	A	nepoužije se	A	A
	Směřující dopředu (neintegrální)	nepoužije se	nepoužije se	nepoužije se	nepoužije se	nepoužije se	nepoužije se	nepoužije se	nepoužije se
	Směřující dopředu (neintegrální – viz bod 6.1.12)	A	nepoužije se	A	nepoužije se	A	nepoužije se	A	A
II	Směřující dozadu	A	nepoužije se	A	nepoužije se	A	nepoužije se	A	A
	Směřující dopředu (integrální)	A	nepoužije se	A	nepoužije se	A	nepoužije se	A	A
	Směřující dopředu (neintegrální)	A	nepoužije se	A	nepoužije se	A	nepoužije se	A	A
III	Směřující dozadu	A	nepoužije se	A	nepoužije se	A	nepoužije se	A	A
	Směřující dopředu (integrální)	A	nepoužije se	A	nepoužije se	A	nepoužije se	A	A
	Směřující dopředu (neintegrální)	A	nepoužije se	A	nepoužije se	A	nepoužije se	A	A
kde: DZS: dětský zádržný systém A: použije se NA: nepoužije se

6.1.3.1   Pro kategorie „univerzální“ a „omezené“ pomocí bezpečnostního pásu pro dospělé (s navíječem nebo bez něj), který splňuje požadavky předpisu č. 16 (nebo rovnocenného předpisu), připevněného ke kotevním úchytům splňujícím požadavky předpisu č. 14 (nebo odpovídajícího předpisu).

6.1.3.2   Pro „univerzální“ dětské zádržné systémy ISOFIX pomocí úchytů ISOFIX a popruhu na horním upínání ISOFIX, které splňují požadavky tohoto předpisu a lze je připevnit do systému kotevních úchytů ISOFIX a kotevního úchytu na horním upínání ISOFIX, které splňují požadavky předpisu č. 14.

6.1.3.3   Pro kategorii „polouniverzální“: pomocí dolních kotevních úchytů předepsaných v předpisu č. 14 a přídavných úchytů vyhovujících doporučení podle přílohy 11 tohoto předpisu.

6.1.3.4   Pro „polouniverzální“ dětské zádržné systémy ISOFIX pomocí úchytů ISOFIX a popruhu na horním upínání ISOFIX nebo podpěry nebo přístrojové desky, které splňují požadavky tohoto předpisu a lze je připevnit do systému kotevních úchytů ISOFIX a/nebo kotevního úchytu na horním upínání ISOFIX, které splňují požadavky předpisu č. 14.

6.1.3.5   Pro kategorii „určité vozidlo“: pomocí kotevních úchytů zkonstruovaných výrobcem vozidla nebo výrobcem dětského zádržného systému.

6.1.3.6   U dětských zádržných popruhů nebo připevňovacích popruhů dětského zádržného systému využívajících kotevní úchyty pásů, ke kterým je již připevněn pás nebo pásy pro dospělé, musí schvalovací zkušebna ověřit, zda:

skutečná poloha kotvení pro dospělé odpovídá schválení podle předpisu č. 14 nebo rovnocenného předpisu;

správné funkci každého z obou zařízení není bráněno druhým zařízením;

spony pro dospělé a pro přídavný systém nesmí být zaměnitelné.

U dětských zádržných systémů užívajících tyče nebo zvláštní zařízení připojená ke kotvícím úchytům schváleným dle předpisu č. 14, která přemisťují skutečnou polohu kotvení mimo oblast předpisu č. 14, se použijí následující body:

taková zařízení budou schválena pouze jako polouniverzální zařízení nebo zařízení pro určitá vozidla;

na tyč a upevnění použije schvalovací zkušebna požadavky přílohy 11 tohoto předpisu;

tyč bude zahrnuta do dynamické zkoušky, zatížení bude působit v místě středu tyče a při jejím největším vysunutí, je-li nastavitelná;

účinná poloha a funkce jakéhokoliv kotvení pro dospělé, ke kterému je tyč upevněna, nesmí být porušena.

6.1.3.7   Dětské zádržné systémy využívající podpěru se schválí pouze v rámci kategorie „polouniverzální“ nebo „určité vozidlo“, přičemž se použijí požadavky podle přílohy 11 tohoto předpisu. Výrobce dětského zádržného systému u každého vozidla zohlední aspekty, nutné k řádnému fungování podpěry, a tyto informace poskytne k dispozici.

6.1.4   Přídavný sedák se musí zadržovat buď bezpečnostním pásem pro dospělé, s použitím zkoušky specifikované v bodě 8.1.4, nebo samostatnými prostředky.

6.1.5   Výrobce dětského zádržného systému potvrdí písemnou formou, že toxicita materiálů použitých při výrobě zádržných systémů a dosažitelných upoutanému dítěti odpovídá příslušným částem normy EN 71:2009, část 3. Provedení zkoušek potvrzujících platnost prohlášení závisí na uvážení zkušebního orgánu. Tento bod neplatí pro zádržné systémy skupin II a III.

6.1.6   Výrobce dětského zádržného systému potvrdí písemnou formou, že hořlavost materiálů použitých při výrobě zádržných systémů odpovídá příslušným částem normy EN 71:2009, část 2. Provedení zkoušek potvrzujících platnost prohlášení závisí na uvážení zkušebního orgánu.

6.1.7   V případě dozadu směřujících dětských zádržných systémů, které jsou opřeny o přístrojovou desku, se pro účel schválení podle tohoto předpisu předpokládá, že je přístrojová deska dostatečně tuhá.

6.1.8   U dětského zádržného systému kategorie „univerzální“, s výjimkou univerzálního dětského zádržného systému ISOFIX, musí být hlavní působiště síly mezi dětským zádržným systémem a bezpečnostním pásem pro dospělé. Tento bod nesmí být ve vzdálenosti menší než 150 mm od osy Cr, měřeno s dětským zádržným systémem instalovaným na dynamickém zkušebním stavu v souladu s přílohou 21 tohoto předpisu. Tento požadavek se použije na všechny možnosti seřízení. Další alternativní dráhy pásu jsou přípustné. Má-li pás alternativní dráhu, musí výrobce tuto alternativní dráhu výslovně uvést v návodu k použití, jak vyžaduje bod 15. Při zkoušce s použitím takové alternativní dráhy/drah pásu musí zádržný systém splňovat všechny požadavky tohoto předpisu s výjimkou tohoto bodu.

6.1.9   Pokud je k připevnění dětského zádržného systému kategorie „univerzální“ požadován bezpečnostní pás pro dospělé, je jeho maximální délka pro dynamické zkoušky stanovena v příloze 13 tohoto předpisu.

Pro kontrolu splnění tohoto požadavku se dětský zádržný systém připevní na zkušební stav vhodným normalizovaným bezpečnostním pásem, který je popsán v příloze 13. Zkušební figurína se nesmí instalovat, pokud by konstrukce zádržného systému vyžadovala větší délku použitého pásu. U instalovaného dětského zádržného systému musí být bezpečnostní pás zatížen pouze zatížením normalizovaného navíječe, je-li použit. Tato podmínka musí být při použití navíječe pásu splněna s tím, že na cívce musí zůstat navinuto nejméně 150 mm pásu.

6.1.10   Dětské zádržné systémy skupin 0 a 0+ se nesmějí používat jako systémy směřující dopředu.

6.1.11   Dětské zádržné systémy skupin 0 a 0+, s výjimkou brašen na přenášení dítěte podle bodu 2.4.1, patří do systému integrální třídy.

6.1.12   Dětské zádržné systémy skupiny I patří do systému integrální třídy, pokud nejsou vybaveny nárazovým štítem třídy B podle bodu 2.7 tohoto předpisu.

6.2   Konfigurace

6.2.1   Konfigurace zádržného systému musí být taková, aby:

6.2.1.1

zádržný systém poskytoval požadovanou ochranu v jakékoli zamýšlené poloze zádržného systému; u „speciálních zádržných systémů“ musí hlavní zádržný prostředek poskytovat požadovanou ochranu v jakékoli zamýšlené poloze zádržného systému bez použití přídavných zádržných zařízení, kterými může být vybaven;

6.2.1.2

bylo možné dítě snadno a rychle uložit a vyjmout; jde-li o dětský zádržný systém, ve kterém je dítě zadržováno postrojovým pásem nebo pásem tvaru Y bez navíječe, musí být každý ramenní zádržný popruh a břišní popruh schopen vzájemného pohybu při postupu předepsaném v bodě 7.2.1.4. V těchto případech může být soubor pásů dětského zádržného systému navržen tak, že je tvořen dvěma nebo více spojovacími částmi. U „speciálních zádržných systémů“ se připouští, aby přídavná zádržná zařízení snížila rychlost, kterou bude dítě ukládáno a vyjímáno. Přídavné zařízení však musí být uzpůsobeno pro co možná nejrychlejší uvolnění.

6.2.1.3

Jestliže je možné měnit sklon zádržného systému, nesmí tato změna sklonu vyžadovat opětovné ruční seřízení popruhů. Ke změně sklonu zádržného systému je potřebná přiměřená ruční manipulace.

6.2.1.4

Zádržné systémy skupin 0, 0+ a I musí udržet dítě v poloze, která zajišťuje požadovanou ochranu, i když dítě spí.

6.2.1.5

Aby se zabránilo podklouznutí dítěte pod pás, ať už při nárazu, či neposedností dítěte, je u všech zádržných systémů obsahujících nedílný systém postrojového pásu a směřujících dopředu vyžadován rozkrokový popruh.

6.2.2   Všechna zádržná zařízení skupin I, II a III využívající „břišní popruh“ musí mít tento „břišní popruh“ veden tak, aby bylo zajištěno, že zatížení přenášené „břišním popruhem“ je přenášeno přes pánev. Souprava nesmí měkké části těla dítěte (břicho, rozkrok atd.) vystavovat nadměrnému tlaku.

6.2.2.1   S připojeným rozkrokovým popruhem a při jeho nastavení na nejdelší polohu, je-li nastavitelný, nesmí být možné nastavit břišní popruh tak, aby procházel nad pánví nejmenší ani největší figuríny v rámci hmotnostní skupiny, na niž se schválení vztahuje. U žádného dopředu směřujícího zádržného zařízení nesmí být možné nastavit břišní popruh tak, aby procházel nad pánví nejmenší ani největší figuríny v rámci hmotnostní skupiny, na niž se schválení vztahuje.

6.2.2.2   Při dynamické zkoušce popsané v bodě 8.1.3 nesmí během doby před maximálním vodorovným vychýlením hlavy břišní pás celý přejít přes pánevní strukturu figuríny. K posouzení se využije vysokorychlostní videozáznam.

6.2.3   Všechny popruhy zádržného systému musí být uspořádány tak, aby za normálního používání nebyly uživateli nepohodlné nebo netvořily nebezpečnou konfiguraci. Vzdálenost mezi ramenními popruhy v blízkosti krku musí být nejméně tak velká, jako je šířka krku příslušné figuríny.

6.2.4   Konstrukce musí být taková, že v případě srážky nesmí na temeno hlavy dítěte působit tlaková zatížení.

6.2.4.1   Pásy ve tvaru Y se smějí používat jen v dětských zádržných systémech směřujících dozadu a do boku (brašnách na přenášení dítěte).

6.2.5   Dětský zádržný systém musí být konstruován a namontován tak, aby:

6.2.5.1

na nejmenší možnou míru snižoval nebezpečí zranění dítěte nebo jiných cestujících ve vozidle ostrými hranami nebo výčnělky (definovanými např. předpisem č. 21);

6.2.5.2

nevykazoval ostré hrany nebo výčnělky, jež by mohly způsobit poškození potahů sedadel nebo oděvů cestujících;

6.2.5.3

nevystavoval měkké části těla dítěte (břicho, rozkrok atd.) přídavným setrvačným silám, jež vyvolává;

6.2.5.4

bylo zajištěno, že jeho tuhé části v místech, v nichž se dotýkají popruhů, neměly ostré hrany, jež by mohly popruhy odírat.

6.2.6   Kterákoli část provedená oddělitelně tak, aby bylo možno součásti připevňovat a odpojovat, musí být konstruována tak, aby bylo pokud možno vyloučeno nebezpečí nesprávného namontování a užívání. „Speciální zádržné systémy“ mohou obsahovat přídavná zádržná zařízení; tato zařízení musí být konstruována tak, aby nedošlo k jakémukoli riziku nesprávné montáže a aby jejich prostředky pro uvolnění a způsob použití byly v případě nouze pro záchrance okamžitě zřejmé.

6.2.7   Pokud dětský zádržný systém určený pro skupinu I, pro skupinu II a kombinaci skupin I a II zahrnuje sedačku s opěradlem, nesmí být jeho vnitřní výška stanovená podle schématu v příloze 12 menší než 500 mm.

6.2.8   Smějí se užívat navíječe jen s automatickým blokováním nebo s nouzovým blokováním.

6.2.9   U zařízení určených pro skupinu I nesmí být možné, aby dítě snadno uvolnilo tu část systému, která po usazení dítěte zadržuje pánev; pro tento účel musí být splněny požadavky bodu 7.2.5 (aretační zařízení); každé zařízení, které je k tomu určeno, musí být trvale upevněno k dětskému zádržnému systému.

6.2.10   Dětský zádržný systém může být konstruován pro užívání ve více než jedné hmotnostní skupině nebo více než jedním dítětem za předpokladu, že je způsobilý vyhovět požadavkům stanoveným pro každou z dotyčných skupin. Dětský zádržný systém kategorie „univerzální“ musí splňovat požadavky této kategorie pro všechny hmotnostní skupiny, pro které byl schválen.

6.2.11   Dětské zádržné systémy s navíječem

Pokud je dětský zádržný systém vybaven navíječem, musí navíječ vyhovovat požadavkům bodu 7.2.3 níže.

6.2.12   U přídavného sedáku se musí vyzkoušet, jak snadno popruhy a jazyk pásu pro dospělé procházejí připevňovacími body. To se vztahuje zvláště na přídavné sedáky, které jsou konstruovány pro přední sedadla a jejichž dosedací části mohou být dlouhé a polotuhé. Pevná spona nesmí projít upevňovacími body přídavných sedadel ani umožňovat polohu pásu zcela odlišnou od polohy na zkušebním vozíku.

6.2.13   Je-li dětský zádržný systém konstruován pro více než jedno dítě, musí být každý zádržný systém plně nezávislý, pokud se týče přenosu zatížení i seřízení.

6.2.14   Dětské zádržné systémy, které zahrnují nafukovací části, musí být konstruovány tak, aby podmínky používání (tlak, teplota, vlhkost) neměly žádný vliv na jejich schopnost vyhovět požadavkům tohoto předpisu.

6.3   Specifikace zádržného systému ISOFIX

6.3.1   Obecné vlastnosti

6.3.1.1   Rozměry

Maximální šířka, výška a délka dětského zádržného systému ISOFIX a umístění systému kotevních úchytů ISOFIX, do něhož se musí uchytit připevňovací kování ISOFX, jsou pro výrobce dětského zádržného systému ISOFIX definovány pevnými body sedadla vozidla vymezenými v bodě 2.31 tohoto předpisu.

6.3.1.2   Hmotnost

Hmotnost dětského zádržného systému ISOFIX univerzální a polouniverzální kategorie a hmotnostních skupin 0, 0+, 1 nepřesáhne 15 kg.

6.3.2   Úchyty ISOFIX

6.3.2.1   Typ

Úchyty ISOFIX mohou odpovídat příkladům na obrázku 0 a) nebo jiným vhodným konstrukčním návrhům, jež jsou součástí tuhého mechanismu, který lze seřídit a jehož povahu určuje výrobce dětského zádržného systému ISOFIX.

Obrázek 0 a)

Text obrazu

6.3.2.2   Rozměry

Rozměry části úchytu dětského zádržného systému ISOFIX, která se upevňuje do systému kotevních úchytů ISOFIX, nesmějí překročit maximální rozměry uvedené na obrázku 0 b).

Obrázek 0 b)

6.3.2.3   Označení částečného použití záklapek

Dětský zádržný systém ISOFIX obsahuje prostředky, které jasně ukazují, zda jsou obě připevňovací kování ISOFIX úplně zaklapnuta do odpovídajících spodních kotevních úchytů ISOFIX. Ukazatel může být sluchový, dotekový nebo vizuální nebo kombinací dvou či více způsobů. Vizuální ukazatel musí být viditelný za všech běžných podmínek osvětlení.

6.3.3   Specifikace popruhu na horním upínání dětského zádržného systému ISOFIX.

6.3.3.1   Spojovací díl horního upínání

Konektor na horním upínání by měl být hák na horním upínání ISOFIX, jak ukazuje obrázek 0 c) nebo podobné zařízení, které odpovídá rozměrům na obrázku 0 c).

6.3.3.2   Vlastnosti popruhu na horním upínání ISOFIX

Popruh horního upínání ISOFIX je podpírán síťovinou (nebo rovnocenným způsobem), kterou lze seřídit a u které lze uvolnit pnutí.

6.3.3.2.1   Délka popruhu horního upínání ISOFIX

Délka popruhu horního upínání ISOFIX je alespoň 2 000 mm.

6.3.3.2.2   Ukazatel napnutí

Popruh na vrchním postroji ISOFIX nebo dětská sedačka ISOFIX jsou vybaveny zařízením, které udává, že popruh není v žádném místě povolen. Zařízení může být součástí zařízení umožňujícího seřízení nebo omezovače tahu.

6.3.3.2.3   Rozměry

Rozměry háku horního upínání ISOFIX jsou uvedeny na obrázku 0 c).

Obrázek 0 c)

Rozměry spojovacího dílu horního upínání ISOFIX (hákového typu)

Text obrazu

Text obrazu

6.3.4   Možnosti seřízení

Připevňovací kování ISOFIX nebo vlastní dětský zádržný systém ISOFIX jsou seřiditelné podle rozpětí umístění kotevních úchytů ISOFIX podle předpisu č. 14.

6.4   Kontrola značek

6.4.1   Technická zkušebna provádějící zkoušky ověří, zda značky odpovídají požadavkům bodu 4.

6.5   Kontrola návodu pro montáž a návodu k užívání

6.5.1   Technická zkušebna provádějící zkoušky ověří, zda návod pro montáž a návod k užívání odpovídají požadavkům bodu 15.

7.   ZVLÁŠTNÍ SPECIFIKACE

7.1   Ustanovení platná pro smontovaný zádržný systém

7.1.1   Odolnost proti korozi

7.1.1.1   Úplný dětský zádržný systém nebo jeho části vystavené korozi se podrobí korozní zkoušce specifikované v bodě 8.1.1 níže.

7.1.1.2   Po korozní zkoušce předepsané v bodech 8.1.1.1 a 8.1.1.2 nesmějí být prostým okem kvalifikovaného pozorovatele viditelné žádné známky poškození ani značnější koroze, jež by mohly narušit správnou funkci dětského zádržného systému.

7.1.2   Pohlcování energie

7.1.2.1   U všech zařízení s opěradly musí mít oblasti definované v příloze 18 tohoto předpisu při zkoušení podle přílohy 17 špičkové zrychlení menší než 60 g. Tento požadavek platí také pro oblasti nárazových štítů, které se nacházejí v oblasti nárazu hlavy.

7.1.2.2   U dětských zádržných systémů s mechanickými trvale upevněnými seřiditelnými podpěrkami hlavy, u nichž je výška bezpečnostního pásu pro dospělé nebo dětského postrojového pásu přímo nastavována pomocí seřiditelné podpěrky hlavy, není nutné požadovat absorpci energie v oblastech definovaných přílohou 18, které nejsou v přímém styku s hlavou figuríny, tj. za podpěrkou hlavy.

7.1.3   Převrácení

7.1.3.1   Dětský zádržný systém musí být zkoušen podle bodu 8.1.2; figurína nesmí vypadnout ze zařízení, a je-li zkoušené sedadlo v převrácené poloze, hlava figuríny se nesmí ve svislém směru vzhledem ke zkoušenému sedadlu ze své původní polohy posunout o více než 300 mm.

7.1.4   Dynamická zkouška

7.1.4.1   Obecně. Dětský zádržný systém se podrobí dynamické zkoušce v souladu s bodem 8.1.3 níže.

7.1.4.1.1   Dětské zádržné systémy kategorie „univerzální“, „omezená“ a „polouniverzální“ se zkouší na zkušebním vozíku pomocí zkušebního sedadla předepsaného v bodě 6 a podle bodu 8.1.3.1.

7.1.4.1.2   Dětské zádržné systémy pro kategorii „určité vozidlo“ musí být zkoušeny na každém modelu vozidla, pro který je zádržný systém určen. Pověřená technická zkušebna může snížit počet zkoušených modelů vozidel, jestliže se výrazně neliší z hledisek uvedených v bodě 7.1.4.1.2.3. Dětský zádržný systém se může zkoušet jedním z následujících způsobů:

7.1.4.1.2.1

v úplném vozidle podle bodu 8.1.3.3;

7.1.4.1.2.2

v karoserii vozidla na zkušebním vozíku podle bodu 8.1.3.2; nebo

7.1.4.1.2.3

v částech karoserie vozidla, které dostatečně reprezentují nosnou konstrukci vozidla a nárazové plochy. Je-li dětský zádržný systém určen pro použití na zadním sedadle, musí část karoserie obsahovat opěradlo předního sedadla, zadní sedadlo, podlahu, sloupky B a C a střechu. Je-li dětský zádržný systém určen pro použití na předním sedadle, musí části karoserie obsahovat přístrojovou desku, sloupky A, čelní sklo, všechny páčky a knoflíky instalované na podlaze nebo na konzole, přední sedadlo, podlahu a střechu. Dále, je-li dětský zádržný systém určen pro použití v kombinaci s bezpečnostním pásem pro dospělé, musí části karoserie obsahovat odpovídající pás/pásy pro dospělé. Pověřená technická zkušebna provádějící zkoušku může povolit vynechání dílů, pokud o nich bylo zjištěno, že jsou zbytečné. Zkouška se provede podle bodu 8.1.3.2.

7.1.4.1.3   Dynamická zkouška se provádí s dětskými zádržnými systémy, které předtím nebyly pod zatížením.

7.1.4.1.4   Během dynamické zkoušky se žádná část dětského zádržného systému skutečně přispívající k udržování dítěte ve správné poloze nesmí roztrhnout a žádné spony ani zajišťovací systém nebo přestavovací systém či podpěra se nesmějí roztrhnout, ani uvolnit či rozpadnout, s výjimkou případů, kdy je daným zařízením omezovač zatížení. Omezovač zatížení musí být výrobcem jasně označen v technickém popisu, jak je uvedeno v bodě 3.2.1 tohoto předpisu.

7.1.4.1.5   V případě „neintegrálního typu“ se musí použitý bezpečnostní pás shodovat s normalizovaným pásem, včetně konzol kotevních úchytů, jak je předepsáno v příloze 13 tohoto předpisu. Toto neplatí pro schvalování zařízení pro „určité vozidlo“, kde se použije skutečný bezpečnostní pás tohoto vozidla.

7.1.4.1.6   Jestliže je dětský zádržný systém pro „určité vozidlo“ instalován do oblasti za nejzadnějším dopředu směřujícím místem sezení pro dospělé (např. v zavazadlovém prostoru), musí se jedna zkouška provést na úplném vozidle s největší figurínou / figurínami, jak je stanoveno v bodě 8.1.3.3.3. Ostatní zkoušky, včetně kontroly shodnosti výroby, se mohou provést podle bodu 8.1.3.2, pokud si to výrobce přeje.

7.1.4.1.7   V případě „speciálního zádržného systému“ se každá dynamická zkouška specifikovaná v tomto předpisu provede pro každou hmotnostní skupinu dvakrát: poprvé za použití hlavních zádržných prostředků a podruhé s použitím všech zádržných zařízení. Při těchto zkouškách se věnuje zvláštní pozornost požadavkům v bodech 6.2.3 a 6.2.4.

7.1.4.1.8   V průběhu dynamických zkoušek se normalizovaný bezpečnostní pás použitý k instalaci integrálního dětského zádržného systému nesmí uvolnit ze žádného vedení nebo blokovacího zařízení použitého při zkoušce.

V průběhu dynamických zkoušek se normalizovaný bezpečnostní pás použitý k instalaci neintegrálního dětského zádržného systému nesmí uvolnit ze žádného vedení nebo blokovacího zařízení použitého při zkoušce; pokud však jde o ramenní část normalizovaného bezpečnostního pásu, ta se posuzuje až do momentu, kdy je dosaženo maximálního vodorovného vychýlení hlavy figuríny. Dále během dynamické zkoušky neintegrálního dětského zádržného systému je mezní hodnota přijatelného pohybu ramenního pásu taková, kdy spodní okraj ramenní části normalizovaného bezpečnostního pásu není níže než loket figuríny ve stavu maximálního vodorovného vychýlení hlavy figuríny.

7.1.4.1.9   Dětský zádržný systém s podpěrou se zkouší následujícím způsobem:

a)

U „polouniverzální“ kategorie se zkoušky čelního nárazu provádějí s podpěrou seřízenou na maximální i minimální nastavení slučitelné s polohou podlahové části vozíku. Zkoušky zadního nárazu se provádějí v nejnepříznivější poloze zvolené technickou zkušebnou. Během zkoušek se podpěra opře o podlahovou část vozíku, jak je popsáno na obrázku 2 v dodatku 3 k příloze 6. Pokud je mezi nejkratším nastavením podpěry a nejvyšším nastavením podlahové části vozíku mezera, podpěra se nastaví na úroveň podlahové části vozíku, tedy 140 mm pod Cr. Pokud je maximální nastavení podpěry větší, než jaké umožňuje nejnižší nastavení podlahové části vozíku, podpěra se nastaví na nejnižší úroveň podlahové části vozíku, tedy 280 mm pod Cr. U podpěry s nastavitelnými stupni se délka podpěry seřídí podle následující polohy nastavení, aby se zaručilo, že se podpěra dotýká podlahy.

b)	U podpěr mimo rovinu souměrnosti určí nejnepříznivější polohu pro zkoušku technická zkušebna.

c)	U kategorie určitých vozidel se podpěra nastaví podle specifikace výrobce dětského zádržného systému.

7.1.4.1.10   U dětského zádržného systému využívajícího systém kotevních úchytů ISOFIX a případně antirotační zařízení, je-li k dispozici, se provede dynamická zkouška.

7.1.4.1.10.1

U dětských zádržných systému ISOFIX velikostních tříd A, B a B1: 7.1.4.1.10.1.1 s aktivně používaným antirotačním zařízením a 7.1.4.1.10.1.2 bez aktivně používaného antirotačního zařízení. Je-li antirotačním zařízením podpěra, kterou lze zcela zasunout do základny nebo skořepiny dětského zádržného systému, provede se zkouška se zařízením v zatažené poloze nebo v takovém stavu, kdy je podpěra odstraněna. Pokud podpěru nelze do základny zcela zasunout, provede se zkouška v takovém stavu, kdy je zařízení nastaveno do své nejkratší délky a podlahová část vozíku je ve své nejnižší poloze. Tento požadavek se nepoužije, jestliže je jako rotační zařízení použita nenastavitelná podpěra.

7.1.4.1.10.2

U dětských zádržných systému ISOFIX ostatních velikostních tříd s aktivně používaným antirotačním zařízením.

7.1.4.2   Zrychlení hrudníku (4)

7.1.4.2.1   Výsledné zrychlení hrudníku nesmí překročit hodnotu 55 g s výjimkou časových úseků, jejichž celková doba nepřesahuje 3 ms.

7.1.4.2.2   Svislá složka zrychlení od břicha k hlavě nesmí překročit hodnotu 30 g s výjimkou časových úseků, jejichž celková doba nepřesahuje 3 ms.

7.1.4.3   Průnik do břicha (5)

7.1.4.3.1   Při ověřování popsaném v příloze 8 dodatku 1 bodě 5.3 nesmějí být viditelné žádné známky průniku do modelovací hmoty břicha způsobeného kteroukoli částí zádržného zařízení.

7.1.4.4   Přestavení figuríny

7.1.4.4.1   Dětské zádržné systémy kategorie „univerzální“, „omezené“ a „polouniverzální“:

7.1.4.4.1.1

Dětské zádržné systémy směřující dopředu: hlava figuríny nesmí přesáhnout roviny BA a DA vyznačené na následujícím obrázku 1, s výjimkou přídavných sedáků, když se použije největší figurína P10, kde hodnota týkající se roviny DA je 840 mm. Obrázek 1 Uspořádání ke zkoušení zařízení směřujících dopředu

7.1.4.4.1.2

Dětské zádržné systémy směřující dozadu 7.1.4.4.1.2.1   Dětské zádržné systémy opřené o přístrojovou desku: hlava figuríny nesmí přesáhnout roviny AB, AD a DCr vyznačené na následujícím obrázku 2. To bude posuzováno až do 300 ms nebo do okamžiku, kdy se figurína zcela uklidní, podle toho, který okamžik nastane dříve. Obrázek 2 Uspořádání ke zkoušení zařízení směřujících dozadu Text obrazu ocelová trubka 500 × 100 × 90 7.1.4.4.1.2.2   Dětské zádržné systémy skupiny 0, které se neopírají o přístrojovou desku, a brašny na přenášení dítěte: hlava figuríny nesmí přesáhnout roviny AB, AD a DE vyznačené na následujícím obrázku 3. To bude posuzováno až do 300 ms nebo do okamžiku, kdy se figurína zcela uklidní, podle toho, který okamžik nastane dříve. Obrázek 3 Režim zkoušek dětských zádržných zařízení skupiny 0, která se neopírají o přístrojovou desku 7.1.4.4.1.2.3   Dětské zádržné systémy jiné než skupina 0, které se neopírají o přístrojovou desku:   Hlava figuríny nesmí přesáhnout roviny FD, FG a DE vyznačené na následujícím obrázku 4 a nesmí se přímo dotknout tyče. To bude posuzováno až do 300 ms nebo do okamžiku, kdy se figurína zcela uklidní, podle toho, který okamžik nastane dříve.   V případě, že se takový dětský zádržný systém dotýká tyče o průměru 100 mm a jsou splněna všechna zkušební kritéria, musí se vykonat další dynamická zkouška (náraz zepředu) s nejtěžší figurínou, která je určena pro takový tento zádržný systém, a bez tyče o průměru 100 mm; pro tuto zkoušku platí požadavky, že musí být splněna všechna kritéria kromě posuvu dopředu. Obrázek 4 Uspořádání ke zkoušení zařízení směřujících dozadu, s výjimkou skupiny 0, která se neopírají o přístrojovou desku Text obrazu ocelová trubka 500 × Ø 100 × Ø 90

7.1.4.4.2   Dětské zádržné systémy kategorie pro „určité vozidlo“: provádí-li se zkoušení v úplném vozidle nebo v kostře karoserie vozidla, nesmí hlava přijít do styku s žádnou částí vozidla. Dojde-li však k dotyku, musí být rychlost nárazu hlavy menší než 24 km/h, přičemž část, na kterou se narazí, musí vyhovovat požadavkům zkoušky pohlcování energie stanoveným v příloze 4 předpisu č. 21. Po zkoušce s úplným vozidlem musí být možné vyjmout figurínu ze zádržného systému bez použití nářadí.

7.1.5   Tepelná odolnost

7.1.5.1   Spony, navíječe, seřizovací zařízení a aretační zařízení, která mohou být ovlivněna teplotou, je nutno podrobit zkoušce tepelné odolnosti podle bodu 8.2.8 níže.

7.1.5.2   Po zkoušce tepelné odolnosti předepsané v bodě 8.2.8.1 nesmí kvalifikovaný pozorovatel vidět pouhým okem známky poškození, které by mohlo ohrozit správnou funkci dětského zádržného systému.

7.2   Ustanovení platná pro jednotlivé součásti zádržného systému

7.2.1   Spona

7.2.1.1   Spona musí být konstruována tak, aby byla vyloučena jakákoli možnost nesprávné manipulace. To mimo jiné znamená, že nesmí být možné, aby zůstala v částečně zapnuté poloze; nesmí být možné neúmyslně zaměnit části spony, když se spona zapíná; sponu musí být možné zapnout pouze tehdy, když do sebe zapadnou všechny části. V místech, kde se spona dotýká dítěte, nesmí být její šířka menší než nejmenší šířka popruhu stanovená v bodě 7.2.4.1.1 níže. Tento bod se nepoužije pro soupravy pásů již schválené podle předpisu EHK č. 16 nebo podle jakékoliv rovnocenné platné normy. V případě „speciálních zádržných systémů“ musí požadavkům bodů 7.2.1.1 až 7.2.1.9 včetně vyhovět pouze spona na hlavním prostředku zádržného systému.

7.2.1.2   Spona musí zůstat sepnutá v jakékoliv poloze, i tehdy, když nejsou popruhy napnuté. Musí být snadno ovladatelná a uchopitelná. Musí být možné ji rozepnout tlakem na tlačítko nebo na podobné zařízení. Povrch, na který musí být takový tlak vyvinut, musí mít v poloze skutečného rozepnutí a při promítnutí do roviny svislé na původní směr pohybu tlačítka: u zapuštěných zařízení plochu nejméně 4,5 cm2 a šířku nejméně 15 mm; u nezapuštěných zařízení plochu 2,5 cm2 a šířku nejméně 10 mm. Šířka je menší z obou rozměrů tvořících předepsanou plochu a měří se ve směru kolmém ke směru pohybu uvolňovacího tlačítka.

7.2.1.3   Plocha uvolňovacího ústrojí spony musí mít červenou barvu; tuto barvu nesmí mít žádná jiná část spony.

7.2.1.4   Dítě musí být možné uvolnit ze zádržného systému jednoduchou manipulací s jedinou sponou. Pro skupinu 0 a 0+ je přípustné vyjmout dítě spolu se zařízeními jako např. dětský nosič, brašna na přenášení dítěte, úchyty brašny, jestliže se zádržný systém může uvolnit manipulací s nejvýše dvěma sponami.

7.2.1.4.1   Spona mezi ramenními popruhy postrojového pásu nemusí splňovat požadavek jednoduchého ovládání podle bodu 7.2.1.4 výše.

7.2.1.5   Spona pro skupiny II a III musí být umístěna tak, aby na ni dítě cestující ve vozidle mohlo dosáhnout. Kromě toho musí být spona pro všechny hmotnostní skupiny umístěna tak, aby její účel a způsob rozepínání byly zachránci v případě nouze ihned zřejmé.

7.2.1.6   Rozepnutí spony musí umožnit vyjmutí dítěte nezávisle na tom, zda jde o „sedačku“, „opěru sedačky“ nebo „nárazový štít“, pokud jsou namontovány, a jestliže zařízení obsahuje též rozkrokový popruh, musí být možné uvolnit i tento popruh rozepnutím téže spony.

7.2.1.7   Spona musí vyhovět požadavkům zkoušky tepelné odolnosti uvedeným v bodě 8.2.8.1, musí umožňovat opakovanou funkci a musí být před dynamickými zkouškami předepsanými v bodě 8.1.3 podrobena zkoušce zahrnující 5 000 ± 5 cyklů rozepnutí a sepnutí za normálních podmínek použití.

7.2.1.8   Spona se podrobí těmto zkouškám rozepínání:

7.2.1.8.1

Zkouška při zatížení 7.2.1.8.1.1   Pro tuto zkoušku se použije dětský zádržný systém, jenž byl již podroben dynamické zkoušce předepsané v bodě 8.1.3. 7.2.1.8.1.2   Síla potřebná k rozepnutí spony při zkoušce předepsané v bodě 8.2.1.1 níže nesmí být větší než 80 N.

7.2.1.8.2

Zkouška bez zatížení 7.2.1.8.2.1   Pro tuto zkoušku se použije spona, která předtím nebyla ještě vystavena zatížení. Síla potřebná k rozepnutí spony, která není zatížená, musí být v rozsahu 40–80 N při zkouškách předepsaných v bodě 8.2.1.2 níže.

7.2.1.9   Pevnost

7.2.1.9.1   Při zkoušce podle bodu 8.2.1.3.2 se nesmí žádná část spony, přilehlých popruhů nebo seřizovacích zařízení porušit nebo oddělit.

7.2.1.9.2   Spona postrojového pásu hmotnostní skupiny 0 a 0+ musí snést sílu 4 000 N.

7.2.1.9.3   Spona postrojového pásu hmotnostní skupiny I a vyšších hmotnostních skupin musí snést sílu 10 000 N.

7.2.1.9.4   Schvalovací orgán může upustit od zkoušky pevnosti spony, pokud vzhledem k informacím, které jsou již k dispozici, je taková zkouška zbytečná.

7.2.2   Seřizovací zařízení

7.2.2.1   Seřizovací rozsah musí být dostatečný, aby umožňoval správné seřízení dětského zádržného systému pro všechny figuríny dané hmotnostní skupiny, pro kterou je toto zařízení určeno, a umožňoval vyhovující montáž ve všech určených modelech vozidel.

7.2.2.2   Všechna seřizovací zařízení musí být „rychloseřizovacími zařízeními“, kromě případů, kdy se seřizovací zařízení používají jen k počáteční instalaci zádržného systému ve vozidle; v takových případech mohou být zařízení jiného druhu než „rychloseřizovací“.

7.2.2.3   „Rychloseřizovací zařízení“ musí být snadno dosažitelná, je-li dětský zádržný systém správně nainstalován a dítě nebo figurína je ve své poloze.

7.2.2.4   „Rychloseřizovací zařízení“ musí být možné snadno seřídit podle postavy dítěte. Zvláště při zkoušce prováděné podle bodu 8.2.2.l nesmí síla potřebná k ovládání ručního seřizovacího zařízení přesáhnout 50 N.

7.2.2.5   Dva vzorky seřizovacích zařízení dětského zádržného systému se vyzkouší podle funkčních požadavků při zkoušce tepelné odolnosti, jak je předepsáno v bodech 8.2.8.1 a 8.2.3 níže.

7.2.2.5.1   Prokluz popruhu nesmí být u jednoho seřizovacího zařízení větší než 25 mm a u všech seřizovacích zařízení celkem větší než 40 mm.

7.2.2.6   Zařízení se nesmí při zkoušce předepsané v bodě 8.2.2.1 níže roztrhnout ani rozdělit.

7.2.2.7   Seřizovací zařízení namontované přímo na dětský zádržný systém musí být schopno snést opakovanou činnost a musí být před dynamickou zkouškou podle bodu 8.1.3 podrobeno zkoušce skládající se z 5 000 ± 5 cyklů, která je popsána v bodě 8.2.7.

7.2.3   Navíječe

7.2.3.1   Navíječe s automatickým blokováním

7.2.3.1.1   Popruh bezpečnostního pásu vybaveného navíječem s automatickým blokováním se nesmí mezi blokovacími polohami navíječe odvinout o více než 30 mm. Po pohybu uživatele popruhu dozadu musí popruh buď zůstat ve své počáteční poloze, nebo se samočinně vrátit do této polohy po následujícím pohybu uživatele dopředu.

7.2.3.1.2   Je-li navíječ součástí břišního pásu, nesmí být síla navíjení popruhu menší než 7 N, měřeno na volné délce mezi figurínou a navíječem, jak je předepsáno v bodě 8.2.4.1 níže. Je-li navíječ součástí zařízení k zadržování hrudníku, nesmí být síla navíjení popruhu menší než 2 N ani větší než 7 N, měřeno obdobným způsobem. Prochází-li popruh vodicím zařízením nebo kladkou, musí se síla navíjení měřit na volné délce mezi figurínou a vodicím zařízením nebo kladkou. Obsahuje-li souprava ruční nebo automatické zařízení zabraňující úplnému navinutí popruhu, nesmí být toto zařízení v činnosti při měření.

7.2.3.1.3   Popruh se opakovaně odvíjí z navíječe a nechává se navinovat za podmínek stanovených v bodě 8.2.4.2 až do provedení 5 000 cyklů. Navíječ se pak podrobí přezkoušení funkčních vlastností při zkoušce tepelné odolnosti podle požadavků bodu 8.2.8.1, zkoušce odolnosti proti korozi popsané v bodě 8.1.1 a zkoušce odolnosti proti prachu popsané v bodě 8.2.4.5. Poté je nutné uspokojivě provést dalších 5 000 cyklů odvinutí a navinutí. Po těchto zkouškách musí navíječ nadále pracovat správně a musí vyhovovat požadavkům podle bodů 7.2.3.1.1 a 7.2.3.1.2.

7.2.3.2   Navíječe s nouzovým blokováním

7.2.3.2.1   Navíječ s nouzovým blokováním musí při zkoušce podle bodu 8.2.4.3 splňovat tyto podmínky:

7.2.3.2.1.1

Musí blokovat, jakmile zpomalení vozidla dosáhne hodnoty 0,45 g.

7.2.3.2.1.2

Nesmí blokovat při hodnotách zrychlení popruhu menších než 0,8 g, měřeno ve směru vytahování popruhu.

7.2.3.2.1.3

Nesmí blokovat, je-li jeho čidlo odkloněno v kterémkoli směru o nejvýše 12° od montážní polohy stanovené výrobcem.

7.2.3.2.1.4

Musí blokovat, je-li jeho čidlo v kterémkoli směru odkloněno o více než 27° od montážní polohy stanovené jeho výrobcem.

7.2.3.2.2   Je-li činnost navíječe závislá na nějakém vnějším signálu nebo zdroji energie, musí jeho konstrukce zajišťovat, aby se navíječ samočinně zablokoval při selhání nebo přerušení takového signálu nebo zdroje energie.

7.2.3.2.3   Navíječ s nouzovým blokováním s vícenásobnou citlivostí musí splňovat výše uvedené požadavky. Kromě toho, je-li jedním z činitelů citlivost vytahování popruhu, musí dojít k zablokování při zrychlení popruhu 1,5 g, měřeném v ose vytahování popruhu.

7.2.3.2.4   Při zkouškách uvedených v bodech 7.2.3.2.1.1 a 7.2.3.2.3 výše nesmí být celková délka popruhu, která se může vytáhnout, než navíjecí zařízení zablokuje, větší než 50 mm, počínaje odvinutou délkou stanovenou v bodě 8.2.4.3.1. Při zkoušce uvedené v bodě 7.2.3.2.1.2 výše nesmí k blokování dojít během odvinování popruhu v délce 50 mm, počínaje vytaženou délkou stanovenou v bodě 8.2.4.3.1 níže.

7.2.3.2.5   Je-li navíječ součástí břišního pásu, nesmí být síla navíjení popruhu menší než 7 N, měřeno na volné délce mezi figurínou a navíječem podle bodu 8.2.4.1. Je-li navíječ součástí zařízení k zadržování hrudníku, nesmí být síla navíjení popruhu menší než 2 N ani větší než 7 N, měřeno obdobným způsobem. Prochází-li popruh vodicím zařízením nebo kladkou, musí se síla navíjení měřit na volné délce mezi figurínou a vodicím zařízením nebo kladkou. Obsahuje-li souprava ruční nebo automatické zařízení zabraňující úplnému navinutí popruhu, nesmí být toto zařízení v činnosti při měření.

7.2.3.2.6   Popruh se opakovaně odvíjí z navíječe a nechává se navinovat za podmínek stanovených v bodě 8.2.4.2 až do provedení 40 000 cyklů. Navíječ se pak podrobí přezkoušení funkčních vlastností při zkoušce tepelné odolnosti podle požadavků bodu 8.2.8.1 a zkoušce odolnosti proti korozi popsané v bodě 8.1.1 a zkoušce odolnosti proti prachu popsané v bodě 8.2.4.5. Nato se s ním musí úspěšně provést dalších 5 000 cyklů rozvinutí a navinutí (celkem tedy 45 000 cyklů). Po těchto zkouškách musí navíječ nadále pracovat správně a musí vyhovovat požadavkům podle bodů 7.2.3.2.1 až 7.2.3.2.5 výše.

7.2.4   Popruhy

7.2.4.1   Šířka

7.2.4.1.1   Nejmenší šířka popruhů dětského zádržného systému, které se dotýkají figuríny, musí být 25 mm pro skupiny 0, 0+ a I a 38 mm pro skupiny II a III. Tyto rozměry se měří při zkoušce pevnosti popruhů předepsané v bodě 8.2.5.1, aniž by se stroj zastavil, a při zatížení rovnajícím se 75 % zatížení na mezi pevnosti popruhu.

7.2.4.2   Pevnost po stabilizaci za teploty okolí

7.2.4.2.1   U dvou vzorků popruhu stabilizovaných podle bodu 8.2.5.2.1 se stanoví mez pevnosti popruhu, jak je předepsáno v bodě 8.2.5.1.2.

7.2.4.2.2   Rozdíl mezi hodnotami zatížení, při nichž dojde k roztržení u obou vzorků, nesmí překročit 10 procent vyšší ze dvou naměřených hodnot, při nichž dojde k roztržení.

7.2.4.3   Pevnost po zvláštní stabilizaci

7.2.4.3.1   U dvou popruhů stabilizovaných podle jednoho z ustanovení bodu 8.2.5.2 (vyjma bodu 8.2.5.2.1) nesmí zatížení, při kterém dojde k roztržení popruhu, být menší než 75 % průměrné hodnoty zatížení změřených při zkoušce uvedené v bodě 8.2.5.1 níže.

7.2.4.3.2   Kromě toho nesmí být zatížení, při kterém dojde k roztržení popruhu, menší než 3,6 kN u zádržných zařízení skupin 0, 0 + a I, 5 kN u skupiny II a 7,2 kN u skupiny III.

7.2.4.3.3   Schvalovací orgán může upustit od jedné nebo několika z těchto zkoušek, pokud tato zkouška nebo zkoušky jsou zbytečné v důsledku složení použitého materiálu nebo informací, které jsou již k dispozici.

7.2.4.3.4   Zkouška odolnosti proti oděru typu 1 stanovená v bodě 8.2.5.2.6 se provede jen v případě, že zkouška mikroprokluzu stanovená v bodě 8.2.3 níže vede k výsledku, který je vyšší než 50 % mezní hodnoty stanovené v bodě 7.2.2.5.1 výše.

7.2.4.4   Jakýmikoliv seřizovacími zařízeními, sponami nebo kotevními úchyty nesmí být možné vytáhnout celý popruh.

7.2.5   Aretační zařízení

7.2.5.1   Aretační zařízení musí být trvale připevněno k dětskému zádržnému systému.

7.2.5.2   Aretační zařízení nesmí snížit životnost bezpečnostního pásu pro dospělé a musí být podrobeno zkoušce tepelné odolnosti podle provozních požadavků bodu 8.2.8.1.

7.2.5.3   Aretační zařízení nesmí bránit rychlému uvolnění dítěte.

7.2.5.4   Zařízení třídy A

Celkový prokluz popruhu nesmí po zkoušce předepsané v bodě 8.2.6.1 níže přesáhnout 25 mm.

7.2.5.5   Zařízení třídy B

Celkový prokluz popruhu nesmí po zkoušce předepsané v bodě 8.2.6.2 níže přesáhnout 25 mm.

7.2.6   Specifikace úchytů ISOFIX

„Úchyty ISOFIX“ a ukazatele použití záklapek musí vydržet opakované používání a před dynamickou zkouškou předepsanou v bodě 8.1.3 se podrobí zkoušce sestávající z 2 000 ± 5 cyklů otevření a zavření za normálních podmínek užívání.

7.2.7   Úchyty ISOFIX musí mít blokovací mechanismus, který splňuje požadavky uvedené v písm. a) nebo b):

a)	uvolnění blokovacího mechanismu celé sedačky musí vyžadovat dva po sobě jdoucí úkony, z nichž první musí probíhat v momentě, kdy se provádí ten druhý; nebo

b)	síla potřebná k uvolnění úchytů ISOFIX při zkoušce předepsané v bodě 8.2.9 níže musí dosahovat nejméně 50 N.

8.   POPIS ZKOUŠEK (6)

8.1   Zkoušky úplného zádržného zařízení

8.1.1   Koroze

8.1.1.1   Kovové součásti dětského zádržného systému se uloží do zkušební komory, jak je předepsáno v příloze 4. U dětského zádržného systému s navíječem se popruh odvine v celé délce, zmenšené o 100 mm ± 3 mm. Kromě krátkých přerušení, která mohou být nutná například pro kontrolu a doplňování solného roztoku, musí zkouška odolnosti proti korozi probíhat nepřetržitě po dobu 50 ± 0,5 hodin.

8.1.1.2   Po skončení zkoušky odolnosti proti korozi se kovové součásti dětského zádržného systému opatrně omyjí čistou tekoucí vodou o teplotě nepřevyšující 38 °C nebo se do ní ponoří, aby se odstranily případné nánosy soli, jež se mohly vytvořit, a poté se nechají schnout po dobu 24 ± 1 hodin při teplotě místnosti 18 až 25 °C, než se podrobí kontrole podle bodu 7.1.1.2 výše.

8.1.2   Převrácení

8.1.2.1   Figurína musí být dle daného případu vybavena jedním ze zařízení pro působení zatížení popsaných v příloze 23. Umístěte figurínu do zádržného systému namontovaného podle tohoto předpisu a s přihlédnutím k návodu výrobce, se standardní vůlí stanovenou v bodě 8.1.3.6, která platí stejně pro všechny systémy.

8.1.2.2   Zádržný systém se připevní ke zkušebnímu sedadlu nebo sedadlu vozidla. Celým sedadlem se otáčí kolem vodorovné osy ležící ve střední podélné rovině sedadla o 540° +/– 5° rychlostí 2–5°/s a následně se sedadlo v této pozici zastaví. Pro účely této zkoušky se mohou ke zkušebnímu sedadlu popsanému v příloze 6 připojit zařízení určená k používání v určitých vozidlech.

8.1.2.3   V této statické převrácené poloze se kromě figuríny využívající zařízení pro působení zatížení popsané v příloze 23 působí hmotností odpovídající čtyřnásobku hmotnosti figuríny směrem svisle dolů v rovině kolmé na rovinu otáčení. Zatížení se postupně kontrolovaně zvyšuje rychlostí nepřekračující gravitační zrychlení nebo 400 mm/min. Udržujte předepsané maximální zatížení po dobu 30 –0/ + 5 sekund.

8.1.2.4   Uvolněte zatížení rychlostí nepřekračující 400 mm/min. a změřte posunutí.

8.1.2.5   Otočte celou sedačku o 180° tak, aby se vrátila do původní polohy.

8.1.2.6   Tento zkušební cyklus se opakuje otáčením opačným směrem. Při ose otáčení ve vodorovné rovině a v úhlu 90° k poloze při obou předcházejících zkouškách se postup zopakuje v obou směrech otáčení.

8.1.2.7   Tyto zkoušky se provedou s použitím jak nejmenší, tak největší figuríny příslušné pro skupinu nebo skupiny, pro něž je zádržný systém určen.

Je zakázáno jakkoli upravovat figurínu nebo dětský zádržný systém během celého zkušebního cyklu.

8.1.3   Dynamické zkoušky

8.1.3.1   Zkoušky na vozíku a zkušebním sedadle

8.1.3.1.1   Zařízení směřující dopředu

8.1.3.1.1.1   Zkušební vozík a sedadlo použité pro dynamické zkoušky musí splňovat požadavky přílohy 6 tohoto předpisu, postup přípravy a instalace dynamické nárazové zkoušky musí být v souladu s přílohou 21.

8.1.3.1.1.2   Vozík musí po celou dobu zpomalení nebo zrychlení zůstat ve vodorovné poloze.

8.1.3.1.1.3   Zařízení ke zpomalení nebo ke zrychlení

Žadatel zvolí jedno ze dvou následujících zařízení:

8.1.3.1.1.3.1

Zařízení pro zkoušku zpomalením: Zpomalení vozíku se dosahuje zařízením předepsaným v příloze 6 tohoto předpisu nebo jakýmkoli jiným zařízením s rovnocennými výsledky. Toto zařízení musí mít vlastnosti stanovené v bodě 8.1.3.4 a uvedené dále:   Postup kalibrace: Křivka zpomalení vozíku, který je v případě zkoušek dětského zádržného zařízení prováděných podle bodu 8.1.3.1 zatížen závažími do hmotnosti 55 kg za účelem reprodukování jednoho obsazeného dětského zádržného zařízení, nebo který je v případě zkoušek dětského zádržného zařízení v karoserii vozidla prováděných podle bodu 8.1.3.2 zatížen karoserií vozidla a závažími do hmotnosti x-krát 55 kg za účelem reprodukování počtu x obsazených dětských zádržných zařízení, musí zůstat při čelním nárazu ve šrafované oblasti diagramu v dodatku 1 k příloze 7 tohoto předpisu, a při nárazu zezadu ve šrafované oblasti diagramu v dodatku 2 k příloze 7 tohoto předpisu. Při kalibraci brzdného zařízení musí být brzdná dráha 650 ± 30 mm při čelním nárazu a 275 ± 20 mm při nárazu zezadu.

8.1.3.1.1.3.2

Zařízení pro zkoušku zrychlením:   Podmínky pro dynamickou zkoušku:   U zkoušky čelním nárazem musí být vozík poháněn tak, aby celková změna jeho rychlosti DV v průběhu celé zkoušky byla 52 km/h + 0-2 km/h a jeho křivka zrychlení byla ve šrafované oblasti diagramu v dodatku 1 k příloze 7 a zůstala nad segmentem definovaným souřadnicemi (5 g, 10 ms) a (9 g, 20 ms). Začátek nárazu (T0) je definován podle normy ISO 17373 hodnotou zrychlení 0,5 g.   U zkoušky nárazem zezadu musí být vozík poháněn tak, aby celková změna jeho rychlosti DV v průběhu celé zkoušky byla 32 km/h + 2-0 km/h a jeho křivka zrychlení byla ve šrafované oblasti diagramu v dodatku 2 k příloze 7 a zůstala nad segmentem definovaným souřadnicemi (5 g, 5 ms) a (10 g, 10 ms). Začátek nárazu (T0) je definován podle normy ISO 17373 hodnotou zrychlení 0,5 g. I když jsou splněny výše uvedené požadavky, použije technická zkušebna vozík (vybavený svým sedadlem), jak je specifikován v příloze 6 bodě 1, o hmotnosti větší než 380 kg. Avšak jestliže výše uvedené zkoušky byly provedeny při vyšší rychlosti a/nebo křivka zrychlení překročila horní mez šrafované oblasti a dětské zádržné zařízení splňuje požadavky, zkouška se pokládá za vyhovující.

8.1.3.1.1.4   Změří se:

8.1.3.1.1.4.1

rychlost vozíku bezprostředně před nárazem (jen u vozíků pracujících se zpomalením za účelem výpočtu brzdné dráhy);

8.1.3.1.1.4.2

brzdná dráha (jen u vozíků pracujících se zpomalením), kterou je možno vypočítat dvojitou integrací zaznamenaného zpomalení vozíku;

8.1.3.1.1.4.3

u skupiny I, II a III přestavení hlavy figuríny ve svislých a vodorovných rovinách a u skupin 0 a 0+ přestavení figuríny, přičemž její končetiny se neberou v úvahu,

8.1.3.1.1.4.4

zpomalení hrudníku ve třech vzájemně kolmých směrech, s výjimkou figuríny novorozence;

8.1.3.1.1.4.5

jakékoli viditelné známky průniku do modelovací hmoty v břišní krajině (viz bod 7.1.4.3.1), s výjimkou figuríny novorozence;

8.1.3.1.1.4.6

zrychlení nebo zpomalení vozíku nejméně v průběhu prvních 300 ms.

8.1.3.1.1.5   Po nárazu se dětský zádržný systém, bez rozepnutí spony, podrobí vizuální kontrole, aby se zjistilo, zda došlo k nějakému poškození nebo zlomení.

8.1.3.1.2   Zařízení směřující dozadu

8.1.3.1.2.1   Zkušební sedadlo se pootočí o 180°, zkouší-li se v souladu s požadavky na zkoušku nárazem zezadu.

8.1.3.1.2.2   Zkouší-li se dětský zádržný systém směřující dozadu určený k používání na místě k sezení vpředu, nahradí se přístrojová deska vozidla tuhou tyčí připevněnou k vozíku tak, aby k absorbování veškeré energie docházelo v dětském zádržném zařízení.

8.1.3.1.2.3   Podmínky při zpomalení musí vyhovovat požadavkům podle bodu 8.1.3.1.1.3.1.

Podmínky při zrychlení musí vyhovovat požadavkům podle bodu 8.1.3.1.1.3.2.

8.1.3.1.2.4   Provedou se podobná měření jako měření uvedená v bodech 8.1.3.1.1.4. až 8.1.3.1.1.4.6.

8.1.3.2   Zkouška na vozíku a v kostře karoserie vozidla

8.1.3.2.1   Zařízení směřující dopředu

8.1.3.2.1.1   Způsob použitý k připevnění vozidla během zkoušky nesmí být takový, aby došlo k zpevnění kotevních úchytů sedadel, bezpečnostních pásů pro dospělé a případných přídavných kotevních úchytů potřebných k připevnění dětského zádržného systému nebo ke zmenšení normální deformace nosné konstrukce. Nesmí být přítomna žádná část vozidla, která by omezovala pohyb figuríny, a tím zmenšovala zatížení působící na dětský zádržný systém při zkoušce. Části nosné konstrukce, které byly odstraněny, se mohou nahradit součástmi stejné pevnosti za předpokladu, že nebrání pohybu figuríny.

8.1.3.2.1.2   Zajišťovací zařízení se považuje za vyhovující, jestliže nevyvolává žádný účinek na oblast rozprostírající se po celé šířce nosné konstrukce a jestliže je vozidlo nebo nosná konstrukce zablokována nebo znehybněna vpředu ve vzdálenosti nejméně 500 mm před ukotvením zádržného systému. Vzadu musí být nosná konstrukce připevněna v dostatečné vzdálenosti za ukotvením tak, aby bylo zajištěno splnění všech požadavků podle bodu 8.1.3.2.1.1 výše.

8.1.3.2.1.3   Sedadlo a dětské zádržné zařízení se seřídí a umístí do polohy zvolené technickou zkušebnou provádějící schvalovací zkoušky tak, aby se vytvořily co nejnepříznivější podmínky, pokud jde o pevnost, slučitelné s umístěním figuríny ve vozidle. Poloha opěradla sedadla a dětského zádržného systému se uvede v protokolu o zkouškách. Opěradlo sedadla, je-li jeho sklon seřiditelný, se zajistí v poloze stanovené výrobcem, nebo, není-li tato poloha stanovena, ve skutečném úhlu opěradla co nejbližším hodnotě 25°.

8.1.3.2.1.4   Pokud návod pro montáž a užívání nestanoví jinak, přední sedadlo se umístí do nejpřednější běžně užívané polohy pro dětský zádržný systém určený k používání na místě k sezení vpředu a do nejzadnější běžně používané polohy pro dětské zádržné zařízení určené k používání na místě k sezení vzadu.

8.1.3.2.1.5   Podmínky při zpomalování musí vyhovovat požadavkům podle bodu 8.1.3.4 níže. Ke zkoušce se použije sedadlo ze skutečného vozidla.

8.1.3.2.1.6   Změří se:

8.1.3.2.1.6.1

rychlost vozíku bezprostředně před nárazem (jen u vozíků pracujících se zpomalením za účelem výpočtu brzdné dráhy);

8.1.3.2.1.6.2

brzdná dráha (jen u vozíků pracujících se zpomalením), kterou je možno vypočítat dvojitou integrací zaznamenaného zpomalení vozíku;

8.1.3.2.1.6.3

jakýkoli dotyk hlavy figuríny s vnitřkem kostry karoserie vozidla;

8.1.3.2.1.6.4

zpomalení hrudníku ve třech vzájemně kolmých směrech, s výjimkou figuríny novorozence;

8.1.3.2.1.6.5

jakékoli viditelné známky průniku do modelovací hmoty v břišní krajině (viz bod 7.1.4.3.1), s výjimkou figuríny novorozence,

8.1.3.2.1.6.6

zrychlení nebo zpomalení vozíku a karoserie vozidla nejméně v průběhu prvních 300 ms.

8.1.3.2.1.7   Po nárazu se dětský zádržný systém, bez rozepnutí spony, podrobí vizuální kontrole, aby se zjistilo, zda došlo k nějakému poškození.

8.1.3.2.2   Zařízení směřující dozadu

8.1.3.2.2.1   Ke zkouškám nárazem zezadu se kostra karoserie vozidla na zkušebním vozíku pootočí o 180°.

8.1.3.2.2.2   Požadavky jsou stejné jako pro čelní náraz.

8.1.3.3   Zkouška s celým vozidlem

8.1.3.3.1   Podmínky při zpomalování musí vyhovovat požadavkům podle bodu 8.1.3.4 níže.

8.1.3.3.2   Pro zkoušky čelním nárazem se použije postup stanovený v příloze 9 tohoto předpisu.

8.1.3.3.3   Pro zkoušky nárazem zezadu se použije postup stanovený v příloze 10 tohoto předpisu.

8.1.3.3.4   Změří se:

8.1.3.3.4.1

rychlost vozidla/nárazového tělesa bezprostředně před nárazem;

8.1.3.3.4.2

jakýkoli dotyk hlavy figuríny (u skupiny 0 se neberou v úvahu končetiny) s interiérem vozidla;

8.1.3.3.4.3

zrychlení hrudníku ve třech vzájemně kolmých směrech, s výjimkou figuríny novorozence;

8.1.3.3.4.4

jakékoli viditelné známky průniku do modelovací hmoty v břišní krajině (viz bod 7.1.4.3.1), s výjimkou figuríny novorozence.

8.1.3.3.5   Přední sedadla, je-li sklon jejich opěradel seřiditelný, se zajistí v poloze stanovené výrobcem, nebo, není-li stanoven, ve skutečném úhlu opěradla sedadla co nejbližším hodnotě 25°.

8.1.3.3.6   Po nárazu se dětský zádržný systém, bez rozepnutí spony, podrobí vizuální kontrole, aby se zjistilo, zda došlo k nějakému poškození nebo zlomení.

8.1.3.4   Podmínky pro dynamickou zkoušku jsou shrnuty v následující tabulce:

		ČELNÍ NÁRAZ			NÁRAZ ZEZADU
Zkouška	Zádržný systém	Rychlost (km/h)	Zkušební impuls	Brzdná dráha při zkoušce (mm)	Rychlost (km/h)	Zkušební impuls	Brzdná dráha při zkoušce (mm)
Vozík se zkušebním sedadlem	Dopředu směřující přední a zadní sedadla, univerzální, polouniverzální nebo omezená (*1)	50 + 0 – 2	1	650 ± 50	—	—	—
	Dozadu směřující přední a zadní sedadla, univerzální, polouniverzální nebo omezená (*2)	50 + 0 – 2	1	650 ± 50	30 + 2 – 0	2	275 ± 25
Karoserie na vozíku	Dopředu směřující (*1)	50 + 0 – 2	1 nebo 3	650 ± 50	—	—	—
	Dozadu směřující (*2)	50 + 0 – 2	1 nebo 3	650 ± 50	30 + 2 – 0	2 nebo 4	275 ± 25
Bariérová zkouška celého vozidla	Dopředu směřující	50 + 0 – 2	3	neuvedeno	—	—	—
	Dozadu směřující	50 + 0 – 2	3	neuvedeno	30 + 2 – 0	4	neuvedeno
Poznámka: Všechna zádržná zařízení pro skupinu 0 a 0 + se zkoušejí podle podmínek pro „zařízení směřující dozadu“ při nárazu zepředu i zezadu. Vysvětlivky:   Zkušební impuls č. 1 – jak je předepsáno v příloze 7 – čelní náraz.   Zkušební impuls č. 2 – jak je předepsáno v příloze 7 – náraz zezadu.   Zkušební impuls č. 3 – zpomalovací impuls vozidla vystaveného čelnímu nárazu.   Zkušební impuls č. 4 – zpomalovací impuls vozidla vystaveného nárazu zezadu.

8.1.3.5   Dětské zádržné systémy s přídavnými kotevními úchyty

8.1.3.5.1   U dětských zádržných systémů určených k používání podle bodu 2.1.2.3 a obsahujících přídavné kotevní úchyty se požadavek na zkoušku čelním nárazem podle bodu 8.1.3.4 provádí takto:

8.1.3.5.2   U zařízení s krátkými horními připevňovacími popruhy, určenými například k připevnění k zadní odkládací poličce, musí konfigurace horního ukotvení na zkušebním vozíku odpovídat dodatku 3 k příloze 6.

8.1.3.5.3   U zařízení s dlouhými horními připojovacími popruhy, určenými například k použití v případech, kdy ve vozidle není tuhá odkládací polička a kdy horní připojovací popruhy jsou připevněny k podlaze vozidla, musí ukotvení na zkušebním vozíku odpovídat dodatku 3 k příloze 6.

8.1.3.5.4   U zařízení určených k používání v obou konfiguracích se provedou zkoušky předepsané v bodech 8.1.3.5.2 a 8.1.3.5.3 s výjimkou toho, že v případě zkoušky podle ustanovení bodu 8.1.3.5.3 výše se použije jen figurína s větší hmotností.

8.1.3.5.5   U zařízení směřujících dozadu musí konfigurace dolního ukotvení na zkušebním vozíku odpovídat ustanovením dodatku 3 k příloze 6.

8.1.3.5.6   U brašen na přenášení dítěte využívajících dodatečné popruhy, které jsou připevněny ke dvěma bezpečnostním popruhům pro dospělé a u nichž tlakový kanál prochází přímo bezpečnostním pásem pro dospělé k nižšímu kotevnímu úchytu bezpečnostního pásu pro dospělé, bude kotevní úchyt na zkušebním vozíku odpovídat bodu 7 dodatku 3 k příloze 6 (A1, B1). Montáž na zkušební stav se provede podle poznámky 5 v příloze 21. Tento systém musí řádně fungovat i tehdy, je-li bezpečnostní pás pro dospělé odblokován, a pokud odpovídá bodu 6.1.8, je považován za systém univerzální.

8.1.3.6   Zkušební figuríny

8.1.3.6.1   Dětské zádržné systémy a figuríny musejí být namontovány tak, aby byly splněny požadavky podle bodu 8.1.3.6.3.

8.1.3.6.2   Dětský zádržný systém se zkouší s figurínami předepsanými v příloze 8 tohoto předpisu.

8.1.3.6.3   Usazení figuríny

8.1.3.6.3.1   Figurína se umístí tak, aby mezi zadní částí figuríny a zádržným zařízením byla mezera. V případě brašny na přenášení dítěte se figurína umístí v přímé vodorovné poloze co možno nejblíže k ose brašny.

8.1.3.6.3.2   Umístěte dětskou sedačku na zkušební sedadlo.

Umístěte figurínu do dětské sedačky.

U zádržných systémů nebo popruhů připojených přímo k navíječi nebo v případě tříbodových bezpečnostních pásů pro dospělé, u nichž není použito aretační zařízení ani žádný systém pro zablokování činnosti navíječe:

a)	nasaďte pás v souladu s pokyny výrobce;

b)	dokončete nasazení dětské sedačky na zkušební sedadlo podle přílohy 21 tohoto předpisu.

U všech ostatních zádržných systémů:

a)

mezi figurínu a opěradlo sedačky umístěte sklápěcí desku nebo podobné ohebné zařízení o tloušťce 2,5 cm, šířce 6 cm a délce rovnající se výšce ramene (v sedící poloze, příloha 8) zmenšené o výšku středu kyčle (v sedící poloze, v příloze 8 výška podkolenní oblasti zvýšená o polovinu výšky stehna, v sedící poloze) příslušející velikosti figuríny, která se zkouší. Deska má co nejtěsněji sledovat zakřivení sedačky a její dolní konec musí být ve výšce kyčelního kloubu figuríny;

b)	seřiďte pás podle návodu výrobce, avšak na zatížení 250 N ± 25 N nad úrovní síly seřizovacího zařízení, s úhlem ohybu popruhu v seřizovacím zařízení 45 ± 5°, popřípadě s úhlem předepsaným výrobcem;

c)	dokončete nasazení dětské sedačky na zkušební sedadlo podle přílohy 21 tohoto předpisu;

d)	vyjměte ohebné zařízení.

8.1.3.6.3.3   Podélná rovina procházející střednicí zkušební figuríny musí být nastavena doprostřed mezi oba spodní kotevní úchyty pásů, je však také třeba vzít v úvahu bod 8.1.3.2.1.3. V případě dětských zádržných systémů, které se mají zkoušet s figurínou představující desetileté dítě, musí být podélná rovina procházející střednicí figuríny umístěna až 80 mm směrem ke straně kotevního úchytu C vůči bodu ležícímu uprostřed mezi oběma dolními kotevními úchyty. O míře přestavení rozhodne technická zkušebna tak, aby se optimalizoval průchod ramenního pásu na figuríně.

8.1.3.6.3.4   V případě zařízení vyžadujících použití normalizovaného pásu může být dráha ramenního popruhu ponechána na figuríně před dynamickou zkouškou pomocí lehké krycí pásky maximální délky 250 mm a maximální šířky 20 mm. U zádržných zařízení směřujících dozadu může být hlava figuríny přidržovaná na zadní části zádržného systému pomocí lehké krycí pásky dostatečné délky a maximální šířky 20 mm.

8.1.3.7   Kategorie figuríny, která se použije

8.1.3.7.1

Zařízení skupiny 0: zkoušky s figurínou novorozence a s figurínou o hmotnosti 9 kg.

8.1.3.7.2

Zařízení skupiny 0+: zkoušky s figurínou novorozence a s figurínou o hmotnosti 11 kg.

8.1.3.7.3

Zařízení skupiny I: zkoušky s figurínou o hmotnosti 9 kg a 15 kg.

8.1.3.7.4

Zařízení skupiny II: zkoušky s figurínou o hmotnosti 15 kg a 22 kg.

8.1.3.7.5

Zařízení skupiny III: zkoušky s figurínou o hmotnosti 22 kg a 32 kg.

8.1.3.7.6

Je-li dětský zádržný systém vhodný pro dvě nebo více hmotnostních skupin, provedou se zkoušky s použitím výše stanovených nejlehčích a nejtěžších figurín pro všechny dotyčné skupiny.

8.1.3.7.7

Jestliže je dětský zádržný systém konstruován pro dvě nebo více dětí, musí být jedna zkouška provedena s nejtěžšími figurínami posazenými na všech místech k sezení. Druhá zkouška se provede s výše specifikovanými nejlehčími a nejtěžšími figurínami. Zkoušky se musí provést za použití zkušebního sedadla znázorněného na obrázku 3 dodatku 3 k příloze 6. Laboratoř provádějící zkoušky může, uzná-li to za vhodné, doplnit třetí zkoušku jakoukoli kombinací figurín nebo neobsazených míst k sezení.

8.1.3.7.8

Jestliže dětský zádržný systém ve skupině 0 nebo 0+ nabízí různé konfigurace podle hmotnosti dítěte, bude každá konfigurace podrobena zkoušce s figurínami obou hmotnostních skupin.

8.1.3.7.9

Pokud dětský zádržný systém ISOFIX vyžaduje použití horního upínání, provede se jedna zkouška s nejmenší zkušební figurínou a s kratší vzdáleností horního upínání (bod ukotvení G1). Druhá zkouška se provede s těžší figurínou a s delší vzdáleností horního upínání (bod ukotvení G2). Nastavte horní upínání tak, aby se síla tahu pohybovala v rozmezí 50 ± 5 N.

8.1.3.7.10

Zkouška podle bodu 7.1.4.1.10.1.2 výše se provádí pouze s největší figurínou, pro kterou je dětský zádržný systém konstruován. Pokud je možných více nastavení dětského zádržného systému (např. svisle/v náklonu), použije se při této zkoušce nastavení, při kterém dojde k největšímu vodorovnému vychýlení hlavy.

8.1.4   Zádržný systém přídavných sedáků

Na sedací plochu zkušebního stavu položte bavlněnou tkaninu. Umístěte přídavný sedák na zkušební stav, umístěte maketu dolní části trupu dle popisu v příloze 22 na obrázku 1 na povrch sedáku, nasaďte a připoutejte tříbodový bezpečnostní pás pro dospělé a napněte jej, jak je předepsáno v příloze 21. Popruhem o šířce 25 mm nebo podobným prostředkem obepínajícím přídavný sedák působte silou 250 ± 5 N ve směru šipky A na obrázku 2 v příloze 22 ve směru rovnoběžném se sedací plochou zkušebního stavu.

8.2   Zkoušky jednotlivých součástí

8.2.1   Spona

8.2.1.1   Zkouška rozepínání při zatížení

8.2.1.1.1   Pro tuto zkoušku se použije dětský zádržný systém, který byl již podroben dynamické zkoušce podle bodu 8.1.3.

8.2.1.1.2   Dětský zádržný systém se vyjme ze zkušebního vozíku nebo vozidla, aniž se rozepne spona. Spona se napne silou 200 ± 2 N. Je-li spona připevněna k tuhé části, použije se během dynamické zkoušky síla, která zohlední úhel, který svírá spona s touto tuhou částí.

8.2.1.1.3   Zatížení se aplikuje rychlostí 400 ± 20 mm/min na geometrický střed uvolňovacího tlačítka spony podél pevné osy rovnoběžně s počátečním směrem pohybu tlačítka; geometrický střed se vztahuje na tu část povrchu spony, na kterou působí uvolňovací tlak. Při působení rozpínací síly musí být spona opřena o tuhou opěru.

8.2.1.1.4   Silou k rozepnutí spony se na sponu působí za použití siloměru nebo podobného zařízení způsobem a ve směru normálního používání. Dotykový konec musí mít tvar vyleštěné kovové polokoule s poloměrem 2,5 ± 0,1 mm.

8.2.1.1.5   Změří se síla potřebná k rozepnutí spony a zaznamená se jakékoliv selhání.

8.2.1.2   Zkouška rozepínání při nulovém zatížení

8.2.1.2.1   Úplná spona, která dosud nebyla vystavena zatížení, se namontuje a nastaví do polohy v nezatíženém stavu.

8.2.1.2.2   K měření síly potřebné k rozepnutí spony se použije způsob stanovený v bodech 8.2.1.1.3 a 8.2.1.1.4.

8.2.1.2.3   Změří se síla potřebná k rozepnutí spony.

8.2.1.3   Zkouška pevnosti

8.2.1.3.1   Pro zkoušku pevnosti se použijí dva vzorky. Zkouška se provede se všemi seřizovacími zařízeními, s výjimkou seřizovacích zařízení přímo montovaných na dětský zádržný systém.

8.2.1.3.2   V příloze 20 je znázorněno typické zařízení pro zkoušku pevnosti spony. Spona je umístěna na horní kruhovou desku (A) uvnitř reliéfu. Všechny popruhy připojené ke sponě jsou nejméně 250 mm dlouhé a visí dolů z horní desky jednotlivě podle polohy ve sponě. Volné konce popruhů jsou pak ovinuty okolo spodní kruhové desky (B), odkud pokračují do vnitřního otvoru desky. Všechny popruhy mají být svislé mezi A a B. Kruhová přítlačná deska (C) se pak lehce přitiskne na spodní plochu desky (B) tak, aby byl ještě možný určitý pohyb popruhů. Na trhacím stroji se malou silou napínají a protahují všechny popruhy mezi deskami (B) a (C) až do zatížení všech popruhů podle jejich uspořádání. V průběhu této operace a vlastní zkoušky se spona nedotýká desky (A) nebo jakékoli její části. Desky (B) a (C) se pak pevně sevřou k sobě a tahová síla se zvětšuje rychlostí 100 mm/min ± 20 mm/min až do dosažení požadovaných hodnot.

8.2.2   Seřizovací zařízení

8.2.2.1   Snadnost seřizování

8.2.2.1.1   Při zkoušení ručního seřizovacího zařízení se popruh stejnoměrně protahuje seřizovacím zařízením, při zachování obvyklých podmínek používání, rychlostí 100 ± 20 mm/min a změří se maximální síla zaokrouhlená na nejbližší celou hodnotu N po prvních 25 ± 5 mm pohybu popruhu.

8.2.2.1.2   Zkouška se provede v obou směrech průchodu popruhu zařízením, přičemž se popruh před změřením podrobí 10 cyklům úplného průchodu.

8.2.3   Zkouška mikroprokluzu (viz příloha 5 obrázek 3)

8.2.3.1   Součásti nebo zařízení, jež se mají podrobit zkoušce mikroprokluzu, se uchovávají před zkouškou po dobu nejméně 24 hodin v atmosféře mající teplotu 20 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 65 % ± 5 %. Zkouška se provede při teplotě 15 až 30 °C.

8.2.3.2   Volný konec popruhu se uspořádá ve stejné konfiguraci, jako když se zařízení používá ve vozidle, přičemž nesmí být připevněn k žádné jiné části.

8.2.3.3   Seřizovací zařízení se umístí na svislou část popruhu, jehož jeden konec nese zatížení 50 ± 0,5 N, (vedeného tak, aby se zabránilo kolísání zatížení a kroucení popruhu). Volný konec popruhu směřuje ze seřizovacího zařízení svisle nahoru nebo dolů tak, jako tomu je ve vozidle. Druhý konec prochází přes vodicí váleček, jehož vodorovná osa je rovnoběžná s rovinou části popruhu nesoucího zatížení, a úsek popruhu procházející přes váleček je vodorovný.

8.2.3.4   Zkoušené zařízení se uspořádá tak, aby jeho střed v nejvyšší poloze, do které může být zvednut, byl vzdálen 300 mm ± 5 mm od podpůrného stolu a zátěž 50 N byla od tohoto stolu vzdálena 100 mm ± 5 mm.

8.2.3.5   Před zkouškou se provede 20 ± 2 zkušebních cyklů a nato 1 000 ± 5 cyklů s frekvencí 30 ± 10 cyklů za minutu, při celkové amplitudě 300 mm ± 20 mm nebo podle ustanovení bodu 8.2.5.2.6.2. Zatížením 50 N se působí jen po dobu odpovídající posuvu o 100 mm ± 20 mm při každé půlperiodě. Mikroprokluz se změří z polohy po ukončení 20 cyklů před zkouškou.

8.2.4   Navíječ

8.2.4.1   Navíjecí síla

8.2.4.1.1   Navíjecí síly se musí měřit se soupravou bezpečnostních pásů nasazených na figurínu jako u dynamické zkoušky předepsané v bodě 8.1.3. Napnutí popruhu se měří v místě dotyku s figurínou (avšak těsně před ním), zatímco popruh je navíjen rychlostí přibližně 0,6 m/min.

8.2.4.2   Životnost mechanismu navíječe

8.2.4.2.1   Popruh se vytahuje a nechává navíjet po požadovaný počet cyklů rychlostí nejvýše 30 cyklů za minutu. U navíječů s nouzovým blokováním se při každém pátém cyklu silněji trhne, aby se navíjecí zařízení zablokovalo. Stejný počet trhnutí se provede v každé z různých pěti poloh vytažení, a to při 90, 80, 75, 70 a 65 % celkové délky popruhu na navíječi. Je-li však tato délka větší než 900 mm, výše uvedená procenta se počítají jen z posledních 900 mm popruhu, které lze z navíječe vytáhnout.

8.2.4.3   Blokování navíječů s nouzovým blokováním

8.2.4.3.1   Blokování navíječe se zkouší jednou, když byla odvinuta celá délka popruhu snížená o 300 mm ± 3 mm.

8.2.4.3.2   U navíječe aktivovaného pohybem popruhu se rozvinutí uskuteční stejným směrem jako při normální instalaci navíječe ve vozidle.

8.2.4.3.3   Zkoušejí-li se navíječe na citlivost k zrychlování vozidla, provedou se zkoušky při výše uvedené délce vytažení v obou směrech podél dvou vzájemně kolmých os, jež jsou vodorovné, jsou-li navíječe ve vozidle namontovány podle pokynů výrobce dětského zádržného zařízení. Není-li tato poloha předepsána, musí se technická zkušebna poradit s výrobcem dětského zádržného zařízení. Jeden z těchto směrů zkoušky zvolí technická zkušebna tak, aby byly vytvořeny nejnepříznivější podmínky pro uvádění blokovacího mechanismu v činnost.

8.2.4.3.4   Konstrukce použitého zařízení musí zajistit, aby se požadovaného zrychlení dosáhlo průměrným nárůstem zrychlení nejméně 25 g/s (7).

8.2.4.3.5   Aby se mohlo přezkoušet splnění požadavků podle bodů 7.2.3.2.1.3 a 7.2.3.2.1.4, navíječ se namontuje na vodorovný stůl, který se naklání rychlostí nepřevyšující 2° za sekundu, až dojde k zablokování. Zkouška se opakuje s nakláněním v jiných směrech, aby se zajistilo splnění požadavků.

8.2.4.4   Zkouška odolnosti proti korozi

8.2.4.4.1   Zkouška odolnosti proti korozi je popsána v bodě 8.1.1 výše.

8.2.4.5   Zkouška odolnosti proti prachu

8.2.4.5.1   Navíječ se umístí ve zkušební komoře popsané v příloze 3 tohoto předpisu. Namontuje se ve stejné poloze jako ve vozidle. Zkušební komora obsahuje prach, jehož složení je uvedeno v bodě 8.2.4.5.2. Z navíječe se odvine popruh na délku 500 mm a ponechá se takto odvinutý s tím, že se do jedné až dvou minut po každém rozvíření prachu podrobí 10 úplným cyklům zatažení a odvinutí. Prach se rozviřuje po dobu 5 sekund každých 20 minut v průběhu 5 hodin stlačeným vzduchem neobsahujícím olej ani vlhkost a procházejícím otvorem o průměru 1,5 ± 0,1 mm při tlaku 5,5 ± 0,5 bar.

8.2.4.5.2   Prach použitý při zkoušce popsané v bodě 8.2.4.5.1 se skládá přibližně z 1 kg suchého křemene. Rozdělení velikosti částeček:

a)	síto s otvory 150 μm, průměr drátu 104 μm: 99 % – 100 %;

b)	síto s otvory 105 μm, průměr drátu 64 μm: 76 % – 86 %;

c)	síto s otvory 75 μm, průměr drátu 52 μm: 60 % – 70 %;

8.2.5   Statická zkouška popruhů

8.2.5.1   Zkouška pevnosti popruhu

8.2.5.1.1   Každá zkouška se musí provést se dvěma novými vzorky popruhu stabilizovanými podle bodu 7.2.4.

8.2.5.1.2   Každý popruh se uchytí do čelistí stroje na zkoušení pevnosti v tahu. Čelisti musí být řešeny tak, aby nemohlo dojít k přetržení popruhu na nich nebo v jejich blízkosti. Rychlost posuvu musí být 100 mm/min ± 20 mm/min. Volná délka vzorku mezi čelistmi stroje při zahájení zkoušky musí být 200 ± 40 mm.

8.2.5.1.3   Tah se zvětšuje tak dlouho, až se popruh přetrhne, a zaznamená se zatížení na mezi pevnosti.

8.2.5.1.4   Jestliže popruh vyklouzne nebo se přetrhne na některé z čelistí nebo ve vzdálenosti menší než 10 mm od některé z nich, zkouška je neplatná a provede se nová zkouška s jiným vzorkem.

8.2.5.2   Vzorky vyříznuté z popruhů podle bodu 3.2.3 se stabilizují takto:

8.2.5.2.1   Stabilizace při pokojové teplotě

8.2.5.2.1.1   Popruh se uchovává 24 ± 1 hodin v atmosféře mající teplotu 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 50 % ± 10 %. Neprovede-li se zkouška ihned po stabilizaci, musí být vzorek až do zahájení zkoušky uložen ve vzduchotěsně uzavřené nádobě. Mez pevnosti se musí stanovit do pěti minut po vyjmutí popruhu ze stabilizační atmosféry nebo z nádoby.

8.2.5.2.2   Stabilizace s působením světla

8.2.5.2.2.1   Použije se ustanovení doporučení ISO/105-B02(1978). Popruh se vystaví světlu na dobu potřebnou k vyblednutí standardní modře č. 7 na odstín rovnající se stupni 4 na stupnici šedi.

8.2.5.2.2.2   Po vystavení se popruh ponechá nejméně 24 hodin v atmosféře mající teplotu 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 50 % ± 10 %. Mez pevnosti se musí stanovit do 5 minut po vyjmutí popruhu ze stabilizačního zařízení.

8.2.5.2.3   Stabilizace při nízké teplotě

8.2.5.2.3.1   Popruh se uchovává nejméně 24 hodin v atmosféře mající teplotu 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 50 % ± 10 %.

8.2.5.2.3.2   Popruh se potom uchovává po dobu 90 ±5 minut na rovné ploše v nízkoteplotní komoře, v níž je teplota vzduchu – 30 °C ± 5 °C. Potom se přehne a přehyb se zatíží závažím o hmotnosti 2 kg ± 0,2 kg, předem ochlazeným na – 30 °C ± 5 °C. Po ponechání zatíženého popruhu po dobu 30 ± 5 minut v téže mrazicí komoře se závaží sejme a do 5 minut po vyjmutí popruhu z mrazicí komory se změří mez pevnosti.

8.2.5.2.4   Stabilizace při vysoké teplotě

8.2.5.2.4.1   Popruh se ponechá po dobu 180 ± 10 minut ve vyhřívací komoře v atmosféře mající teplotu 60 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 65 % ± 5 %.

8.2.5.2.4.2   Mez pevnosti se musí stanovit do 5 minut po vyjmutí popruhu z vyhřívací komory.

8.2.5.2.5   Vystavení účinkům vody

8.2.5.2.5.1   Popruh se ponechá po dobu 180 ± 10 minut zcela ponořen v destilované vodě o teplotě 20 ± 5 °C s nepatrnou přísadou smáčedla. Smí se použít jakékoli smáčedlo vhodné pro zkoušené vlákno.

8.2.5.2.5.2   Mez pevnosti se musí stanovit do 10 minut po vyjmutí popruhu z vody.

8.2.5.2.6   Stabilizace před oděrem

8.2.5.2.6.1   Součásti nebo zařízení, jež se mají podrobit zkoušce odolnosti proti oděru, se před zkouškou ponechají nejméně 24 hodin v atmosféře mající teplotu 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 50 % ± 10 %. Okolní teplota během zkoušení musí být v rozmezí od 15 °C do 30 °C.

8.2.5.2.6.2   V následující tabulce jsou uvedeny všeobecné podmínky pro jednotlivé zkoušky:

	Zatížení [N]	Počet cyklů za minutu	Počet cyklů
Postup zkoušky typu 1:	60 ± 0,5	30 ± 10	1 000 ± 5
Postup zkoušky typu 2:	10 ± 0,1	30 ± 10	5 000 ± 5

8.2.5.2.6.3   Zvláštní zkušební podmínky

8.2.5.2.6.3.1   Postup zkoušky typu 1: v případech, kdy popruh prokluzuje rychloseřizovacím zařízením. Působí se silou 10 N, přičemž v případě potřeby lze zatížení postupně zvyšovat vždy o 10 N, aby se zajistilo správné prokluzování, avšak nejvýše na hodnotu 60 N. Tímto zatížením se na popruhy působí trvale, a to ve svislém směru. Část popruhu nastavená vodorovně prochází rychloseřizovacím zařízením, k němuž je připevněna, a připojí se k zařízení, které popruhem pohybuje dozadu a dopředu. Rychloseřizovací zařízení se umístí na vodorovný popruh tak, aby popruh zůstal napnutý (viz příloha 5 obrázek 1). Rychloseřizovací zařízení se aktivuje tím, že se popruhy zatáhnou ve směru, kterým se postroj uvolňuje, a deaktivuje se zatažením popruhů ve směru, kterým se postroj utahuje.

8.2.5.2.6.3.2   Postup zkoušky typu 2: pro případy, kdy popruh při průchodu tuhou částí mění směr. Při této zkoušce prochází popruh tuhou částí, pro niž je určen, přičemž úhly u této zkušební sestavy musí odpovídat skutečnému (trojrozměrnému) provedení; příklady viz příloha 5 obrázek 2. Zatížení 10 N musí působit trvale po celou dobu zkoušky. V případech, kdy popruh při průchodu tuhou částí mění svůj směr více než jednou, se může zatížení o hodnotě 10 N postupně zvyšovat vždy o dalších 10 N tak, aby se zajistilo správné prokluzování a aby se dosáhlo předepsaného posuvu popruhu 300 mm touto tuhou částí.

8.2.6   Aretační zařízení

8.2.6.1   Zařízení třídy A

Zádržné zařízení a největší figurína, pro kterou je zařízení určeno, se usadí podle obrázku 5. Musí se použít popruhy uvedené v příloze 13 tohoto předpisu. Aretační zařízení se úplně sevře, pás se označí tam, kde vstupuje do aretačního zařízení. Na pás se připevní siloměry pomocí kroužku ve tvaru D. Po dobu 1 sekundy se působí silou, která se rovná dvojnásobku (± 5 %) hmotnosti nejtěžší figuríny skupiny I. Dolní poloha se použije pro aretační zařízení v poloze A a horní poloha pro aretační zařízení v poloze B. Dále se touto silou působí ještě devětkrát. Potom se pás označí na vstupu do aretačního zařízení a změří se vzdálenost mezi dvěma značkami. V průběhu této zkoušky musí být navíječ odblokován.

Obrázek 5

zkušební sedadlo EHS 44

„aretační“ spona

břišní

úhlopříčný

dětská sedačka

kroužek „D“

jazyk spony

zkouška prokluzu

navíječ

15kg figurína

8.2.6.2   Zařízení třídy B

Dětské zádržné zařízení musí být pevně připevněno a popruhy, uvedené v příloze 13 tohoto předpisu, musí procházet aretačním zařízením a rámem sedačky podle postupu popsaného v návodu výrobce. Pás prochází zkušebním zařízením, které je popsáno na obrázku 6, na něj je připevněno závaží o hmotnosti 5,25 kg ± 0,05 kg. Mezi závažím a bodem, kde popruh opouští rám, musí být 650 ± 40 mm volné délky popruhu. Aretační zařízení se úplně sevře a pás se u vstupu do zařízení označí. Závaží se zvedne a uvolní tak, aby padalo volně po dráze 25 mm ± 1 mm. To se opakuje 100 ± 2krát s frekvencí 60 ± 2 cyklů za minutu, aby se simulovalo trhnutí zádržného zařízení ve vozidle. Potom se pás označí na vstupu do aretačního zařízení a změří se vzdálenost mezi dvěma značkami.

Aretační zařízení musí pokrývat celou šířku popruhu v namontovaném stavu s usazenou 15kg figurínou. Tato zkouška se vykoná také se stejnými úhly popruhu, jako jsou v normálním provozu. Volný konec břišní části pásu se upevní. Zkouška se provede s dětským zádržným zařízením pevně uchyceným ke zkušebnímu stavu, jež se užije při zkoušce převrácením nebo při dynamické zkoušce. Zatěžovací popruh se může připevnit k simulované sponě.

Obrázek 6

Schéma zkoušky aretačního zařízení třídy B

Výška pádu závaží = 25 mm

Vzdálenost mezi válečkem a vodicí kladkou = 300 mm

Použití popruhu určeného pro standardní bezpečnostní pás je definováno v příloze 13.

závaží

váleček

25 mm

vodicí kladka

k rámu dětského zádržného systému

8.2.7   Zkouška odolnosti seřizovacích zařízení montovaných přímo na dětský zádržný systém proti opotřebení

Usaďte největší figurínu, pro kterou je zařízení určeno, jako pro dynamickou zkoušku, včetně standardní vůle určené v bodě 8.1.3.6. Na popruhu vyznačte referenční čáru v místě, kde jeho volný konec vstupuje do seřizovacího zařízení.

Vyjměte figurínu a dětský zádržný systém umístěte do zařízení pro zkoušku podle obrázku 1 v příloze 19.

Celková délka popruhu procházející seřizovacím zařízením při zkušebním cyklování musí být nejméně 150 mm. Tento pohyb musí být takový, že nejméně 100 mm popruhu na straně referenční čáry směrem k volnému konci popruhu a dále zbývající pohybující se část popruhu (přibližně 50 mm) na straně nedílného postrojového pásu se pohybují skrz seřizovací zařízení.

Je-li délka popruhu od referenční čáry k volnému konci popruhu nedostatečná pro výše popsaný posuv, musí posuv popruhu seřizovacím zařízením o délce 150 mm vycházet z polohy plně vytaženého postrojového pásu.

Frekvence musí být 10 ± 1 cyklů/min, s rychlostí v „B“ 150 ± 10 mm/s.

8.2.8   Zkouška tepelné odolnosti

8.2.8.1   Části uvedené v bodě 7.1.5.1 se vystaví trvalému působení teploty okolí nejméně 80 °C nad povrchem vody v uzavřeném prostoru po dobu nejméně 24 hodin a pak se ochladí v prostředí o teplotě nepřesahující 23 °C. Po periodě ochlazení bezprostředně následují za sebou tři cykly, každý v trvání 24 hodin; přitom každý cyklus obsahuje tyto po sobě následující sekvence:

a)	teplota okolí se trvale udržuje na hodnotě nejméně 100 °C po nepřetržitou dobu 6 hodin a této teploty okolí se dosáhne do 80 minut od začátku cyklu; poté

b)	se teplota okolí trvale udržuje na hodnotě nejvýše 0 °C po nepřetržitou dobu 6 hodin a této teploty okolí se dosáhne do 90 minut; poté

c)	se udržuje teplota okolí na hodnotě nejvýše 23 °C v průběhu zbývající části 24hodinového cyklu.

8.2.9   Celá sedačka, nebo její součást vybavená úchyty ISOFIX (např. základna ISOFIX), pokud má uvolňovací tlačítko, je pevně uchycena ke zkušebnímu zařízení tak, že připevňovací díly ISOFIX jsou svisle svěšeny podle obrázku 7. K těmto dílům ISOFIX se připevní tyč o průměru 6 mm a délce 350 mm. Na konce tyče se upevní závaží o hmotnosti 5 kg.

8.2.9.1   Na uvolňovací tlačítko nebo rukojeť se zapůsobí silou ve směru pevné osy probíhající souběžně s původním směrem pohybu tlačítka/rukojeti; geometrický střed působí na tu část povrchu úchytů ISOFIX, na kterou má působit uvolňovací tlak.

8.2.9.2   Otevírací síla působí na úchyty ISOFIX za použití dynamometru nebo podobného zařízení normálně a její směr je uveden v návodu k užívání dodaném výrobcem. Dotykovou částí je leštěná kovová polokoule s poloměrem 2,5 ± 0,1 mm v případě uvolňovacího tlačítka nebo leštěný kovový hák o poloměru 25 mm.

8.2.9.3   Neumožňuje-li konstrukce dětského zádržného zařízení, aby byly dodrženy postupy popsané v bodech 8.2.9.1 a 8.2.9.2, lze se souhlasem technické zkušebny, která zkoušku provádí, použít alternativní metodu.

8.2.9.4   Síla k otevření úchytů ISOFIX, již je potřeba změřit, odpovídá síle potřebné k uvolnění prvního úchytu.

8.2.9.5   Zkouška se provede s novou sedačkou a zopakuje se se sedačkou, která prošla cyklickým postupem popsaným v bodě 7.2.6.

Obrázek 7

8.3   Kalibrace sedáku zkušebního sedadla

8.3.1   Kalibrační zkouška sedáku zkušebního sedadla se provádí u nového sedáku pro stanovení počátečních hodnot průniku při nárazu a špičkového zpoždění a pak po každé padesáté dynamické zkoušce nebo nejméně jednou měsíčně, podle toho, k čemu dojde dříve, nebo před každou zkouškou, pokud se zkušební zařízení používá často.

8.3.2   Postupy kalibrace a měření musí odpovídat poslední verzi normy ISO 6487; měřicí zařízení musí odpovídat specifikacím datového kanálu s filtrem kanálu třídy (CFC) 60.

Na zkušebním zařízení určeném v příloze 17 tohoto předpisu se provedou 3 zkoušky, 150 mm ± 5 mm od přední hrany sedáku na střednici a pak ve vzdálenosti 150 mm ± 5 mm na každou stranu od střednice.

Zařízení umístěte svisle na pevný a rovný povrch. Spouštějte závaží tak dlouho, až se dotkne povrchu, a nastavte ukazatel průniku do nulové polohy. Zařízení umístěte svisle nad zkušební bod, zdvihněte závaží na 500 ± 5 mm a pak je uvolněte, aby volným pádem narazilo na povrch sedadla. Zaznamenejte průnik a křivku zpomalení.

8.3.3   Zaznamenané maximální hodnoty se nesmí lišit o více než 15 % od počátečních hodnot.

8.4   Záznam dynamického chování

8.4.1   Aby bylo možné určit chování figuríny a její posunutí, musí se všechny dynamické zkoušky zaznamenávat podle následujících podmínek:

8.4.1.1   Podmínky pro filmování a záznam:

a)	frekvence je alespoň 500 snímků za sekundu;

b)	zkoušky se zaznamenají na film, video nebo nosič digitálních údajů.

8.4.1.2   Odhad nejistoty:

Zkušební laboratoře musí mít k dispozici a používat postupy pro odhadování nejistoty při měření posunutí hlavy figuríny. Nejistota nesmí přesáhnout ± 25 mm.

Vzory mezinárodních norem pro tyto postupy jsou EA-4/02 Evropské organizace pro akreditaci nebo ISO 5725:1994 nebo obecná metoda měření nejistoty.

8.5   Postupy měření musí odpovídat postupům určeným v nejnovějším vydání normy ISO 6487:2002. Kmitočtová třída kanálu musí být:

Typ měření	CFC(FH)	Mezní kmitočet (FN)
Zrychlení vozíku	60	viz ISO 6487:2002 příloha A
Zatížení pásu	60	viz ISO 6487:2002 příloha A
Zrychlení hrudníku	180	viz ISO 6487:2002 příloha A
Zrychlení hlavy	1 000	1 650

Vzorkovací kmitočet musí být minimálně desetinásobkem kmitočtové třídy kanálu (tj. v instalacích s kmitočtovou třídou kanálu 1 000 to odpovídá minimálnímu vzorkovacímu kmitočtu přibližně 10 000 vzorků za sekundu na jeden kanál).

9.   ZKUŠEBNÍ PROTOKOLY PRO SCHVÁLENÍ TYPU A KVALIFIKACI VÝROBY

9.1   Ve zkušebním protokolu musí být zaznamenány výsledky všech zkoušek a měření, včetně následujících údajů o zkoušce:

a)	druh zařízení použitého při zkoušce (zařízení ke zkoušce zrychlením nebo zpomalením);

b)	celková změna rychlosti;

c)	rychlost vozíku bezprostředně před nárazem, jen u zařízení pracujících se zpomalením;

d)	křivka zrychlení nebo zpomalení v celém průběhu změny rychlosti vozíku a nejméně v průběhu 300 ms;

e)	čas (v ms), za který dosáhla hlava figuríny maximálního posuvu v průběhu dynamické zkoušky;

f)	poloha spony při zkouškách, jestliže se může měnit, a

g)	každé porušení nebo přetržení.

9.2   Jestliže nebyla dodržena ustanovení týkající se kotevních úchytů obsažená v dodatku 3 k příloze 6 tohoto předpisu, musí být ve zkušebním protokolu popsáno, jak byl dětský zádržný systém namontován, a musí zde být uvedeny důležité úhly a rozměry.

9.3   Je-li dětský zádržný systém zkoušen ve vozidle nebo nosné konstrukci vozidla, musí se ve zkušebním protokolu uvést způsob připojení nosné konstrukce vozidla k vozíku, poloha dětského zádržného systému a sedadla a sklon opěradla sedadla.

9.4   Ve zkušebních protokolech pro schválení typu a kvalifikaci výroby se zaznamená kontrola značek a pokynů k montáži a používání.

10.   ZMĚNY A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU DĚTSKÉHO ZÁDRŽNÉHO SYSTÉMU

10.1   Každá změna dětského zádržného systému se oznámí schvalovacímu orgánu, který tento zádržný systém schválil. Tento orgán pak může buď:

10.1.1

usoudit, že změny zřejmě nemají znatelný nepříznivý vliv a že dětský zádržný systém v každém případě ještě splňuje požadavky, nebo

10.1.2

požadovat od technické zkušebny odpovědné za provedení zkoušek další zkušební protokol.

10.1.3

Je-li požadován další zkušební protokol, srovnejte výsledky vodorovného vychýlení hlavy s nejhorším dříve zaznamenaným výsledkem: a) je-li vychýlení větší, je potřeba provést novou zkoušku kvalifikace výroby; b) je-li vychýlení menší, není třeba novou zkoušku kvalifikace výroby provádět.

10.2   Potvrzení nebo odmítnutí schválení, s uvedením změn, se oznámí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, postupem stanoveným v bodě 5.3.

10.3   Schvalovací orgán, který vydává rozšíření schválení, přidělí tomuto rozšíření pořadové číslo a informuje o něm ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

11.   KVALIFIKACE VÝROBY

11.1   Aby se zaručilo, že je systém výroby, který výrobce používá, uspokojivý, musí technická zkušebna, která provedla zkoušky pro schválení typu, provést zkoušky, aby ověřila shodnost výroby v souladu s bodem 11.2.

11.2   Ověření shodnosti výroby dětských zádržných systémů

Výroba každého nově schváleného typu dětského zádržného systému „univerzální“, „polouniverzální“ a „omezené“ kategorie se musí podrobit zkouškám kvalifikace výroby. Podle bodu 10.1.3 může být předepsána dodatečná kvalifikace výroby.

Za tímto účelem technická zkušebna, která provedla schvalovací zkoušky, nebo technická zkušebna určená tím schvalovacím orgánem, který bude udělovat schválení, nebo schvalovací orgán sám z první výrobní šarže náhodně vybere 5 dětských zádržných systémů.

Šest jednotek vzorku může být náhodně vybráno v případě, že za podmínky pro provedení zkoušky popsané v bodě 11.2.1.1 jsou zvoleny podmínky bodu 7.1.4.4.1.2.3 výše.

První výrobní šarží se rozumí výroba první série obsahující alespoň 50 a nejvýše 5 000 dětských zádržných systémů.

11.2.1   Dynamické zkoušky

11.2.1.1   Pět dětských zádržných systémů se musí podrobit dynamické zkoušce předepsané bodem 8.1.3. Technická zkušebna, která provedla zkoušky pro schválení typu, zvolí podmínky, které během dynamických zkoušek pro schválení typu způsobily maximální vodorovné vychýlení hlavy, avšak kromě podmínek předepsaných bodem 7.1.4.4.1.2.3 výše, který se týká pouze zkoušek v konfiguraci bez 100mm tyče, a bodem 7.1.4.1.10.1.2 výše. Všech pět dětských zádržných systémů se zkoušce podrobí za stejných podmínek.

Pokud se alespoň při jedné z pěti provedených zkoušek dětský zádržný systém dotkne tyče, provede se další zkouška za podmínek popsaných v bodě 7.1.4.4.1.2.3 výše, který se týká zkoušky bez 100mm tyče. Tato zkouška se nepoužije při výpočtu popsaném v bodě 11.2.1.3 písm. a) níže.

11.2.1.2   U každé zkoušky předepsané v bodě 11.2.1.1 se změří vodorovné vychýlení hlavy a zrychlení hrudi.

11.2.1.3   

a)	Výsledky měření maximálního vodorovného vychýlení hlavy musí splňovat následující dvě podmínky:   žádná hodnota nepřesáhne 1,05 L a   X + S nepřesáhne L, kde: L = předepsaná mezní hodnota X = střední hodnota S = standardní odchylky hodnot

b)	Výsledky měření zrychlení hrudníku musí odpovídat požadavkům bodu 7.1.4.2.1 a kromě toho se na výsledné hodnoty měření zrychlení hrudníku po dobu 3 ms uplatní také podmínka X + S v bodě 11.2.1.3 písm. a) (podle bodu 7.1.4.2.1) a tyto hodnoty se zaznamenají pouze pro informaci.

11.2.2   Kontrola značek

11.2.2.1   Technická zkušebna, která provedla zkoušky pro schválení typu, ověří, zda značky odpovídají požadavkům bodu 4.

11.2.3   Kontrola návodu pro montáž a návodu k užívání

11.2.3.1   Technická zkušebna, která provedla zkoušky pro schválení typu, ověří, zda návod pro montáž a návod k užívání odpovídají požadavkům bodu 15.

12.   SHODNOST VÝROBY A RUTINNÍ ZKOUŠKY

Postupy pro zajištění shodnosti výroby musí odpovídat postupům stanoveným v dodatku 2 k Dohodě (E/EHK/324-E/EHK/TRANS/505/Rev.2), společně s následujícími požadavky:

12.1   Každý dětský zádržný systém schválený dle tohoto předpisu musí být vyroben tak, aby byl shodný se schváleným typem tím, že splní požadavky stanovené v bodech 6 až 8 výše.

12.2   Musí být splněny minimální požadavky na postupy kontroly shodnosti výroby stanovené v příloze 16 tohoto předpisu.

12.3   Orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřit metody kontroly shodnosti používané v každém výrobním závodě. Běžná četnost těchto ověření je dvakrát ročně.

13.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

13.1   Schválení pro dětské zádržné systémy udělené podle tohoto předpisu může být odňato, jestliže některý dětský zádržný systém opatřený údaji uvedenými v bodě 5.4 neobstojí při namátkových kontrolách popsaných v bodě 11 nebo pokud není shodný se schváleným typem.

13.2   Pokud strana Dohody, která používá tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, musí o tom neprodleně informovat ostatní smluvní strany, které tento předpis používají, oznámením na formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

14.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

14.1   Jestliže držitel schválení ukončí výrobu určitého typu dětského zádržného systému schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom informovat schvalovací orgán, který schválení udělil. Po obdržení tohoto sdělení musí tento orgán informovat ostatní strany Dohody, které používají tento předpis, oznámením na formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

15.   NÁVOD K POUŽÍVÁNÍ

15.1   Ke každému dětskému zádržnému systému musí být připojen návod v jazyce země, ve které bude zařízení prodáváno, s tímto obsahem:

15.2   Návod k instalaci musí obsahovat tyto body:

15.2.1

Pro „univerzální“ kategorii dětského zádržného systému musí být při prodeji, i bez odstranění obalu, dobře viditelný tento štítek: Upozornění Toto je „univerzální“ dětský zádržný systém. Je schválen podle předpisu č. 44, série změn 04, pro obecné použití ve vozidlech a vyhovuje pro většinu, ale ne pro všechna sedadla ve vozidle. Správnou instalaci lze očekávat, jestliže výrobce vozidla v příručce prohlašuje, že do vozidla je možné umístit „univerzální“ dětský zádržný systém pro tuto věkovou skupinu. Tento dětský zádržný systém je klasifikován jako „univerzální“ za podmínek přísnějších než podmínky, které byly použity pro dřívější konstrukce, jež nejsou označeny tímto upozorněním. V případě pochybností se poraďte s výrobcem nebo prodejcem dětského zádržného systému.

15.2.2

U „omezené“ a „polouniverzální“ kategorie dětských zádržných systémů musí být při prodeji i bez odstranění obalu dobře viditelné tyto informace: Tento dětský zádržný systém je určen pro „omezené/polouniverzální“ použití a je vhodný pro montáž na místa k sezení následujících vozidel: VOZIDLO VPŘEDU VZADU Vnější Střední (Model) Ano Ano Ne Pro umístění tohoto dětského zádržného systému mohou být také vhodná místa k sezení v ostatních vozidlech. V případě pochybností se poraďte s výrobcem nebo prodejcem dětského zádržného systému.

15.2.3

U kategorie dětských zádržných systémů pro „určité vozidlo“ musí být při prodeji dětských zádržných systémů i bez odstranění obalu uvedena zřetelně viditelná informace o tom, pro které vozidlo je systém určen.

15.2.4

Jsou-li pro tyto systémy požadovány bezpečnostní pásy pro dospělé, musí být při prodeji i bez odstranění obalu dobře viditelný tento text: „Vhodné pouze pro schválená vozidla, která jsou vybavena břišními / tříbodovými / statickými pásy / pásy s navíječem, které jsou schváleny podle předpisu EHK OSN č. 16 nebo jiných rovnocenných norem.“ (Nehodící se škrtněte.) V případě zádržných systémů „brašna na přenášení dítěte“ musí být přiložen seznam brašen na přenášení dítěte, pro které je zařízení vhodné.

15.2.5

Výrobce dětského zádržného systému musí na krabici obalu uvést adresu, na které si může zákazník písemně vyžádat další informace o instalaci dětského zádržného systému do určitých vozidel.

15.2.6

Způsob instalace musí být znázorněn fotografiemi a/nebo velmi zřetelnými nákresy.

15.2.7

Uživatel musí být poučen, že pevné části a plastové součásti dětského zádržného systému musí být umístěny a namontovány tak, aby za běžného užívání vozidla nemohly být zachyceny pohyblivým sedadlem nebo dveřmi vozidla.

15.2.8

Uživatel musí být upozorněn na to, že brašna na přenášení dítěte se musí umístit kolmo k podélné ose vozidla.

15.2.9

V případě dětských zádržných systémů směřujících dozadu musí být zákazník upozorněn, aby toto zařízení neužíval na místech k sezení, která jsou vybavena aktivním čelním airbagem. Tato informace musí být při prodeji zřetelně viditelná i bez odstranění obalu.

15.2.10

Pro kategorii „speciální zádržný systém“ musí být při prodeji i bez odstranění obalu dobře viditelná tato informace: Tento „speciální zádržný systém“ je konstruován tak, aby poskytoval dodatečnou oporu dětem, které mají potíže se správným sezením v běžných sedačkách. O vhodnosti tohoto zádržného systému pro vaše dítě se vždy poraďte s lékařem.

15.2.11

U dětského zádržného systému ISOFIX musí být při prodeji i bez odstranění obalu dobře viditelný tento štítek: Upozornění 1. Toto je DĚTSKÝ ZÁDRŽNÝ SYSTÉM ISOFIX. Je schválen podle předpisu č. 44, série změn 04, pro všeobecné použití ve vozidlech vybavených kotevním systémem ISOFIX. 2. Může být instalován do vozidel s místy schválenými jako místa ISOFIX (jak je popsáno v příručce pro uživatele vozidla), v závislosti na kategorii dětského zádržného systému a přípravku pro sedadlo vozidla. 3. Hmotnostní skupina a velikostní třída ISOFIX, pro kterou je tento systém určen, je: …

15.3   Návod k použití musí obsahovat tyto body:

15.3.1

hmotnostní skupiny, pro něž je zařízení určeno:

15.3.2

je-li zařízení užíváno ve spojení s bezpečnostním pásem pro dospělé, uvést bezpečnostní pás, který se má použít, a následující údaj: Vhodné pouze k používání ve vozidlech uvedených v seznamu, jsou-li vybavena bezpečnostními pásy: břišní/tříbodový/statický/s navíječem, které jsou schváleny podle předpisu EHK č. 16 nebo podle jiných rovnocenných norem. (Nehodící se škrtněte.)

15.3.3

Způsob používání musí být znázorněn fotografiemi a/nebo velmi zřetelnými nákresy. Sedačky, které se mohou použít jako směřující dopředu i jako směřující dozadu, se musí označit jasným upozorněním, že zařízení se musí používat s orientací směřující dozadu, dokud se nepřekročí stanovená hodnota hmotnosti dítěte nebo jiné rozměrové kritérium.

15.3.4

Musí být jasně vysvětlen způsob ovládání spony a seřizovacích zařízení.

15.3.5

Musí být doporučeno, aby všechny popruhy přidržující zádržné zařízení k vozidlu byly utaženy a aby všechny popruhy zadržující dítě byly seřízeny podle těla dítěte a nebyly zkrouceny.

15.3.6

Musí být zdůrazněno, že je důležité, aby břišní popruh byl nasazen tak nízko, aby pevně zachycoval pánev.

15.3.7

Musí být doporučeno, aby zařízení bylo vyměněno, jestliže již bylo vystaveno silnému namáhání při nehodě.

15.3.8

Musí být uveden návod na čištění zařízení.

15.3.9

Uživatel musí být upozorněn na nebezpečí vyplývající z provedení jakýchkoli změn nebo doplnění zařízení bez schválení schvalovacím orgánem a na nebezpečí vyplývající z nedůsledného dodržování montážních návodů, které dodává výrobce dětského zádržného systému.

15.3.10

Není-li sedačka opatřena textilním potahem, musí být doporučeno, aby byla sedačka chráněna před slunečním zářením, poněvadž jinak by mohla být pro pokožku dítěte příliš horká.

15.3.11

Musí být doporučeno nenechávat děti v dětských zádržných systémech bez dozoru.

15.3.12

Musí být doporučeno, aby všechna zavazadla nebo jiné předměty, které by pravděpodobně mohly při srážce způsobit zranění, byly řádně zajištěny.

15.3.13

Dále musí být uvedena tato doporučení: a) Dětský zádržný systém se nesmí používat bez potahu. b) Potah sedadla se nesmí nahradit žádným jiným potahem, než doporučil výrobce, protože potah představuje nedílnou součást vlastností zařízení.

15.3.14

Návod musí obsahovat text nebo schematický nákres udávající, jak může uživatel rozpoznat nevyhovující polohu spony bezpečnostního pásu pro dospělé vzhledem k nejvíce zatíženým místům styku na zádržném zařízení. V případě pochybností musí být uživatel odkázán na výrobce dětského zádržného systému.

15.3.15

Jestliže dětský zádržný systém umožňuje alternativní místo styku přenášející zatížení, musí být jasně popsáno jeho použití. Uživatel musí být informován, jak má posuzovat, zda použití této alternativní dráhy je vyhovující. V případě pochybností musí být uživatel odkázán na výrobce dětského zádržného systému. Uživatel musí být jasně informován o tom, že má začít instalovat dětský zádržný systém na místech k sezení, která jsou v příručce pro uživatele vozidla zařazena do kategorie „univerzální“, za použití hlavní dráhy pásu.

15.3.16

Musí být učiněna opatření, aby návod mohl být trvale na dětském zádržném systému po celou dobu jeho životnosti nebo aby byl v případě zabudovaných zádržných zařízení v příručce k vozidlu.

15.3.17

Výslovná výstraha musí varovat proti použití míst styku přenášejících zatížení jiných, než která jsou popsána v návodu k užívání a vyznačena na dětském zádržném systému.

15.3.18

U dětského zádržného systému ISOFIX se uvede pokyn, že je třeba si přečíst příručku výrobce vozidla.

16.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

16.1   Smluvní stany dohody, které používají tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy pověřených technických zkušeben a orgánů schválení typu, které udělují schválení a kterým se zasílají osvědčení o udělení schválení nebo o rozšíření nebo odmítnutí či odnětí schválení, vydaná v jiných státech.

17.   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

17.1   Ode dne vstupu série změn 03 v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 03.

17.2   Po uplynutí 12 měsíců od data vstupu v platnost musí smluvní strany, které používají tento předpis, udělovat schválení EHK pouze tehdy, pokud typ dětského zádržného systému splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 03.

17.3   Po dobu 12 měsíců od data vstupu v platnost série změn 03 smějí smluvní strany, které používají tento předpis, pokračovat v udělování schválení typu pro ty dětské zádržné systémy, které splňují požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 02.

17.4   Ve stejném časovém období dvanácti měsíců nesmějí smluvní strany, které používají tento předpis, odmítnout rozšíření schválení uděleného podle předchozích sérií změn tohoto předpisu.

17.5   Od data vstupu v platnost série změn 03 se ustanovení přílohy 16 tohoto předpisu použijí také pro dětská zádržná zařízení, která už byla schválena podle série změn 02.

17.6   Počínaje datem vstupu v platnost série změn 03 smějí smluvní strany, které používají tento předpis, zakázat prodej typu dětských zádržných zařízení, která nesplňují požadavky bodů 6.2.2 a 6.2.14 série změn 03.

17.7   Po uplynutí 36 měsíců od data vstupu v platnost série změn 03 smějí smluvní strany, které používají tento předpis, zakázat prodej dětských zádržných systémů, které nesplňují požadavky série změn 03 tohoto předpisu.

17.8   Od data vstupu v platnost doplňku 2 k sérii změn 03 musí být všechna nová dětská zádržná zařízení vyrobena ve shodě s tímto předpisem opatřena štítkem požadovaným bodem 4.5 tohoto předpisu.

17.9   Ode dne vstupu série změn 04 v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 04.

17.10   Po uplynutí dvanácti měsíců od data vstupu v platnost série změn 04 musí smluvní strany, které používají tento předpis, udělit schválení pouze tehdy, pokud typ dětského zádržného systému splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 04.

17.11   Po dobu 12 měsíců od data vstupu v platnost série změn 04 smějí smluvní strany, které používají tento předpis, pokračovat v udělování schválení typu pro ty dětské zádržné systémy, které splňují požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 03.

17.12   Po dobu 36 měsíců od data vstupu v platnost série změn 04 nesmějí smluvní strany, které používají tento předpis, odmítnout udělit rozšíření schválení podle předchozích sérií změn tohoto předpisu.

17.13   Po uplynutí 48 měsíců od data vstupu v platnost série změn 04 smějí smluvní strany, které používají tento předpis, zakázat prodej dětských zádržných systémů, které nesplňují požadavky série změn 04 tohoto předpisu.

17.14   Po šesti měsících od data vstupu v platnost doplňku 4 k sérii změn 04 se ruší platnost schválení udělených podle série změn 03 a 04 dětským zádržným systémům skupin 0, 0+ a I, pokud tyto systémy nesplňují požadavky bodů 6.1.11 nebo 6.1.12.

17.15   Od data vstupu doplňku 4 k sérii změn 04 v platnost mohou jako odchylku od povinností smluvních stran v době přechodných opatření podle bodu 17.14 a založené na prohlášení Evropského společenství v době jeho přístupu k Dohodě z r. 1958 (Oznámení o uložení C.N.60.1998.TREATIES-28) členské státy Evropského společenství zakázat uvádění na trh dětských zádržných systémů, které nesplňují požadavky doplňku 4 k sérii změn 04 tohoto předpisu.

---

(1)  Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev. 3, příloha 3 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(2)  Univerzálním dětským zádržným systémem ISOFIX se rozumí dopředu směřující dětské zádržné systémy pro použití ve vozidlech, která jsou v určitých bodech vybavena systémem kotevních úchytů ISOFIX a kotevním úchytem pro horní upínání.

(3)  Polouniverzálním dětským zádržným systémem ISOFIX se rozumí:

—	dopředu směřující zádržné systémy s podpěrou nebo

—	dozadu směřující zádržné systémy vybavené podpěrou nebo popruhem na horním upínání pro použití ve vozidlech, která jsou v určitých bodech vybavena systémem kotevních úchytů ISOFIX a případně kotevním úchytem pro horní upínání,

—	nebo dozadu směřující dětské zádržné systémy, které jsou opřeny o přístrojovou desku, pro použití na předním sedadle spolujezdce vybaveném systémem kotevních úchytů ISOFIX

—	nebo bočně směřující dětský zádržný systém ISOFIX případně vybavený antirotačním zařízením určený pro použití ve vozidlech, která jsou v určitých bodech vybavena systémem kotevních úchytů ISOFIX a případně kotevním úchytem pro horní upínání.

(4)  Při použití figuríny novorozence se nepoužijí limity zrychlení hrudníku, protože není vybavena přístroji.

(5)  Figurína novorozence není vybavena žádnou břišní vložkou. Proto je posouzení průniku do břicha možné pouze na základě subjektivní analýzy.

(6)  Pokud není uvedeno jinak, neplatí dovolené odchylky rozměrů pro mezní hodnoty.

Rozsah rozměrů (mm)	méně než 6	více než 6 až do 30	více než 30 až do 120	více než 120 až do 315	více než 315 až do 1 000	více než 1 000
Odchylka (mm)	± 0,5	± 1	± 1,5	± 2	± 3	± 4

Dovolené odchylky úhlů, pokud není stanoveno jinak: ± 1°.

(*1)  Při kalibraci má být brzdná dráha 650 ± 30 mm.

(*2)  Při kalibraci má být brzdná dráha 275 ± 20 mm.

(7)  g = 9,81 m/s2.