1.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/1

(1)

Evropsko-středomořská dohoda zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Libanonskou republikou na straně druhé (1) (dále jen „dohoda“) byla podepsána v Lucemburku 17. června 2002 a vstoupila v platnost dne 1. dubna 2006.

(2)

Chorvatská republika se stala členským státem Evropské unie dne 1. července 2013.

(3)

Podle čl. 6 odst. 2 aktu o přistoupení Chorvatské republiky má být přistoupení Chorvatské republiky k dohodě schváleno formou protokolu k uvedené dohodě uzavřeného mezi Radou, jež jedná jménem Unie a jednomyslně jménem členských států, a Libanonskou republikou.

(4)

Dne 14. září 2012 zmocnila Rada Komisi, aby zahájila jednání s Libanonskou republikou. Jednání byla úspěšně završena parafováním protokolu připojeného k tomuto rozhodnutí.

(5)

Článek 7 protokolu stanoví prozatímní provádění protokolu do jeho vstupu v platnost.

(6)

Protokol by měl být podepsán s výhradou jeho pozdějšího uzavření a měl by být prováděn prozatímně,

1.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/3

(1)

Evropsko-středomořská dohoda zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Libanonskou republikou na straně druhé (dále jen „dohoda“) byla podepsána v Lucemburku dne 17. června 2002 a vstoupila v platnost dne 1. dubna 2006.

(2)

Smlouva o přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii byla podepsána v Bruselu dne 9. prosince 2011 a vstoupila v platnost dne 1. července 2013.

(3)

Podle čl. 6 odst. 2 aktu o přistoupení Chorvatské republiky má být její přistoupení k dohodě schváleno uzavřením protokolu k dohodě.

(4)

Proběhly konzultace podle čl. 22 odst. 2 dohody, aby se zajistilo zohlednění oboustranných zájmů Unie i Libanonu,

1.

V čl. 18 odst. 4 se doplňuje nová věta, která zní: „Izdano naknadno“.

2.

Příloha V se nahrazuje tímto:

1.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/11

(1)

V souvislosti s řešením sporů je nanejvýš důležité, aby orgány příslušné k řešení krize měly k dispozici dostatečné pokyny, které zaručují, že je nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů uplatňován řádně a důsledně v celé Unii. Zastřešující zásada zní, že nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů lze uplatnit na všechny závazky, pokud nejsou výslovně vyloučeny podle čl. 44 odst. 2 směrnice 2014/59/EU. Z toho důvodu nelze u žádných závazků předpokládat, že budou vždy vyloučeny z rekapitalizace z vnitřních zdrojů, pokud nepatří do seznamu závazků, které jsou podle uvedeného ustanovení výslovně vyloučeny. Samozřejmě již ve fázi plánování řešení krize a posuzování způsobilosti k řešení krize by se měl orgán příslušný k řešení krize snažit co nejvíce snížit počet případů vyloučení z rekapitalizace z vnitřních zdrojů, aby byla dodržena zásada, že akcionáři a věřitelé budou absorbovat náklady na řešení krize.

(2)

Obecnou zásadou, která upravuje řešení krize, je, že akcionáři a věřitelé by měli absorbovat ztráty při řešení krize v souladu s pořadím priority jejich pohledávek v běžném úpadkovém řízení. Kromě toho by se věřitelům stejné třídy mělo dostat rovného zacházení. Na tomto základě je třeba jasně definovat diskreční pravomoc orgánů příslušných k řešení krize zcela či zčásti vyloučit určité závazky z rekapitalizace z vnitřních zdrojů a přenést ztráty na věřitele nebo v nezbytném případě na fondy pro řešení krizí. Proto je třeba důkladněji objasnit okolnosti, které umožňují, aby byli věřitelé vyloučeni z rekapitalizace z vnitřních zdrojů, a každá odchylka od zásady rovného zacházení s věřiteli stejného pořadí (tzv. zásada pari passu) musí být přiměřená, zdůvodněná veřejným zájmem a nediskriminační.

(3)

Je důležité vymezit rámec, v němž by orgány příslušné k řešení krize vykonávaly pravomoc vyloučit za výjimečných okolností, které jsou vymezeny v čl. 44 odst. 3 směrnice 2014/59/EU, závazek nebo třídu závazků z rekapitalizace z vnitřních zdrojů, aby se do daného scénáře řešení krize vnesla větší jasnost. Je však nutné zajistit orgánům příslušným k řešení krize určitou míru pružnosti, aby mohly v individuálních případech posuzovat, zda jsou vyloučení nezbytně nutná a přiměřená.

(4)

Mělo by se přijmout rozhodnutí o využití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů (nebo jiných nástrojů k řešení krize), aby bylo dosaženo účelů řešení krize podle čl. 31 odst. 2 směrnice 2014/59/EU. Ve stejném duchu by uvedené účely řešení krize měly rovněž mít vliv na rozhodnutí o použití nástroje včetně rozhodnutí o vyloučení závazku nebo třídy závazků z rekapitalizace z vnitřních zdrojů v konkrétním případě.

(5)

V souladu s těmito zásadami by měla být schopnost vyloučit nebo zčásti vyloučit určité závazky z výkonu pravomocí k odpisu nebo konverzi podle čl. 44 odst. 3 směrnice 2014/59/EU omezena na minimum nezbytné k dosažení cílů, které vyloučení zdůvodňují. Za tímto účelem by měla být možnost zčásti vyloučit závazek omezením rozsahu jeho odpisu, je-li to dostačující k dosažení cíle, pokud možno upřednostňována před možností úplného vyloučení závazku z rekapitalizace z vnitřních zdrojů.

(6)

Výjimečné využití pravomoci zcela nebo zčásti vyloučit závazek nebo třídu závazků by nemělo ovlivnit odpovědnost orgánů příslušných k řešení krize za zaručení toho, že jsou instituce a skupiny způsobilé k řešení a že disponují dostatečnými prostředky, aby splňovaly minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky a mohly absorbovat ztráty při řešení krize a zaručit rekapitalizaci v souladu s plánem řešení krize. Podle čl. 45 odst. 6 písm. c) směrnice 2014/59/EU musejí relevantní orgány příslušné k řešení krize ve snaze zaručit, že má instituce dostatečnou schopnost absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace, samozřejmě zohlednit všechna pravděpodobná vyloučení. Pokud by vyloučení určitých závazků z rekapitalizace z vnitřních zdrojů mohlo výrazně snížit úroveň této schopnosti dostupnou při řešení krize, měl by se orgán příslušný k řešení krize při stanovení minimálních požadavků na kapitál a způsobilé závazky v souladu s čl. 45 odst. 6 písm. c) směrnice 2014/59/EU zabývat pravděpodobnou potřebou takovýchto vyloučení.

(7)

Vzhledem k výjimečnému charakteru možnosti, aby orgán příslušný k řešení krize vyloučil závazek nebo třídu závazků z rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle čl. 44 odst. 3 směrnice 2014/59/EU, musí být posouzení provedené tímto orgánem řádně opodstatněné. Pokud by taková vyloučení znamenala, že bude třeba využít fond pro řešení krizí, orgán příslušný k řešení krize by měl podrobně vysvětlit, jaké výjimečné okolnosti k vyloučení vedly. Toto vysvětlení má zásadní význam pro to, aby Komise mohla plnit své pověření podle čl. 44 odst. 12 směrnice 2014/59/EU, podle nějž musí do 24 hodin od okamžiku, kdy od orgánu příslušného k řešení krize obdržela oznámení o rozhodnutí vyloučit určité závazky, rozhodnout, zda navržené vyloučení zakáže nebo zda bude vyžadovat jeho změnu. Vysvětlení, které orgán příslušný k řešení krize poskytuje Komisi, by mělo být přiměřené a měla by být zohledněna potřeba účelnosti vyžadovaná okolnostmi daného případu.

(8)

V případě řešení krize by měly být závazky, které se počítají do minimálních požadavků na kapitál, a způsobilé závazky vždy rekapitalizovány z vnitřních zdrojů, a to v míře nutné k absorbování ztrát a rekapitalizaci instituce, jestliže orgány příslušné k řešení krize v době plánování řešení krize předpokládají, že uvedené závazky důvěryhodným a proveditelným způsobem přispívají k absorpci ztráty a rekapitalizaci. Ve výjimečných případech, kdy orgán příslušný k řešení krize potřebuje využít vyloučení podle čl. 44 odst. 3 směrnice 2014/59/EU, které nebylo zváženo při plánování řešení krize, a pokud by taková vyloučení znamenala, že bude nutné využít fond k řešení krizí, měl by orgán příslušný k řešení krize vysvětlit, které výjimečné okolnosti vyloučení zdůvodňují, a uvést důvody, proč tyto výjimečné okolnosti nemohl předvídat v době, kdy plánoval řešení krize. Požadavek, aby byly tyto faktory vysvětleny, by se měl uplatnit přiměřeným a vhodným způsobem ve vztahu k potřebě včas provést opatření k řešení krize.

(9)

Při výkonu možnosti vyloučit závazky z rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle čl. 44 odst. 3 směrnice 2014/59/EU by měly být plně dodržovány obecné zásady práva Unie a zejména by neměly být dotčeny záruky, které chrání ostatní věřitele, konkrétně zásada, že by věřitel neměl nést větší ztráty, než jaké by mu bývaly vznikly, kdyby byla instituce bývala zlikvidována v běžném úpadkovém řízení (zásada, „že žádnému věřiteli nevzniknou větší ztráty“). Při provádění vyloučení podle čl. 44 odst. 3 směrnice 2014/59/EU a přípravě plánu řešení krize by si orgány příslušné k řešení krize měly být vědomy potřeby respektovat uvedené záruky a rizika odškodnění věřitelů spojeného s porušením těchto záruk. Skutečnost, že soudy mohou přezkoumat rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize o vyloučení závazku, by však neměla být jediným důvodem k dalšímu vyloučení. Tím by nemělo být dotčeno patřičné zohlednění předchozích rozhodnutí soudu, která se týkala opatření k řešení krize, jestliže jsou tato rozhodnutí pro daný případ významná.

(10)

Celková schopnost orgánu příslušného k řešení krize provádět vyloučení je omezena skutečností, že ztráty, které nejsou věřiteli plně absorbovány v důsledku vyloučení, lze pokrýt mechanismem k financování řešení krizí pouze tehdy, když akcionáři a věřitelé přispěli částkou rovnající se alespoň 8 % celkových závazků včetně kapitálu instituce.

(11)

Vyloučení by měla být zvažována v každém případě zvlášť na základě analýzy relevantních úvah v rámci každého z potenciálních důvodů pro vyloučení podle čl. 44 odst. 3 směrnice 2014/59/EU spíše než na základě specifické povahy dotčených institucí odděleně. Tento přístup by měl zaručit jednotné zvažování výjimečných okolností a zabránit zbytečnému narušování soutěže. Ve vhodných případech by měly být zohledněny vlastnosti instituce (např. velikost, provázanost nebo složitost), aby bylo možné posoudit, zda nastaly okolnosti, které zdůvodňují vyloučení závazku z rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Tyto vlastnosti by však neměly automaticky zdůvodňovat osvobození závazků takovéto instituce od rekapitalizace z vnitřních zdrojů.

(12)

Pravděpodobnost, že nastanou výjimečné okolnosti definované v čl. 44 odst. 3 směrnice 2014/59/EU, by mohly ovlivnit některé obecné faktory, např. tržní podmínky, okolnosti selhání nebo úroveň ztrát vzniklých instituci. Tyto obecné faktory by však neměly představovat další nezávislé důvody pro vyloučení nad rámec těch, které jsou uvedeny v čl. 44 odst. 3 písm. a) až d) směrnice 2014/59/EU.

(13)

Při zvažování, zda jsou splněny jedna či více okolností, které zdůvodňují vyloučení z rekapitalizace z vnitřních zdrojů, by měl orgán příslušný k řešení krize vzít v úvahu dobu, po jejímž uplynutí již nelze bezprostředně hrozící selhání instituce zvládnout spořádaným způsobem. Jestliže byly definovány plány řešení krize a minimální požadavky na kapitál a způsobilé závazky každé z institucí a byly odstraněny překážky bránící řešení krize, očekává se, že by instituce měla mít nezbytnou kapacitu k absorbování ztrát a rekapitalizaci. Program řešení krize by se samozřejmě měl řídit plánem řešení krize včetně strategie řešení krize, pokud ovšem orgán příslušný k řešení krize s přihlédnutím k okolnostem daného případu nedojde na základě posouzení k závěru, že účelů řešení krize bude účinněji dosaženo prostřednictvím opatření, která v plánu řešení krize obsažena nejsou.

(14)

Během období, kdy plány řešení krize a minimální požadavky na kapitál a způsobilé závazky ještě nebyly přijaty a kdy má orgán příslušný k řešení krize jen omezenou dobu na to, aby rozhodl o podrobném provádění strategie řešení krize, je pravděpodobnější, že nastanou případy, kdy není možné použít nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů na všechny způsobilé závazky v přiměřené lhůtě. Je třeba propojit určení „přiměřené lhůty“ s rychlostí a jistotou, které jsou nutné k dokončení rekapitalizace z vnitřních zdrojů do určitého data s cílem stabilizovat firmu. Pokud není možné provést všechny úkoly nutné k tomu, aby byly do daného data rekapitalizovány z vnitřních zdrojů určité závazky, mělo by se mít za to, že rekapitalizaci není možné provést v „přiměřené lhůtě“. Rozhodnutí o tom, kdy se „obtížné“ stává „nemožným“, by mělo být založeno na kritériích, která definují „přiměřenou lhůtu“.

(15)

V zásadě mohou být závazky, které se řídí právem třetí země, rekapitalizovány z vnitřních zdrojů, pokud nejsou vyloučeny podle čl. 44 odst. 2. Cílem mechanismu stanoveného v článku 55 směrnice 2014/59/EU je zvýšit pravděpodobnost, že tyto závazky lze rekapitalizovat z vnitřních zdrojů v přiměřené lhůtě. Stejně důležité je, že článek 67 směrnice 2014/59/EU poskytuje orgánům příslušným k řešení krize diskreční pravomoc vyžadovat, aby správce, konkurzní správce, příjemce nebo jiná osoba vykonávající kontrolu nad institucí v režimu řešení krize podnikli veškeré nezbytné kroky k zajištění toho, aby odpis nebo konverze závazků, které se řídí právem třetí země, nabyly účinnosti. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že se tyto závazky neřídí právem EU, přetrvává zbytkové riziko, že ve výjimečných případech se mohou i přes veškeré úsilí orgánu příslušného k řešení krize, včetně výkonu diskreční pravomoci podle článku 67, objevit problémy v souvislosti s rekapitalizací těchto závazků z vnitřních zdrojů v přiměřené lhůtě.

(16)

Praktickou překážkou bránící rekapitalizaci určitých závazků z vnitřních zdrojů může být i skutečnost, že není určena výše závazku nebo je obtížné ji stanovit v okamžiku, kdy orgán příslušný k řešení krize nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů používá. To může být případ zajištěných závazků, které přesahují hodnotu relevantního zajištění, nebo závazků, které jsou podmíněny nejistými událostmi v budoucnosti, např. podrozvahových položek nebo nečerpaných příslibů. Tyto překážky lze překonat prostřednictvím přiměřeného ocenění, např. zrušením závazku a určením hodnoty odhadem za použití relevantní metodiky oceňování nebo uplatněním „virtuálního“ procentního srážkového poměru.

(17)

I když je pravda, že v některých případech může být obtížné rekapitalizovat z vnitřních zdrojů deriváty, článek 49 směrnice 2014/59/EU jasně stanoví, jak by měly být deriváty rekapitalizovány z vnitřních zdrojů, a to zejména po závěrečném vypořádání. Skutečnost, že muže být obtížné v krátké lhůtě určit očištěnou částku po závěrečném vypořádání, by neměla znamenat automatické vyloučení, jelikož tuto situaci lze řešit prostřednictvím příslušných metodik oceňování stanovených Komisí podle čl. 49 odst. 5 směrnice 2014/59/EU, a to zejména ve fázi prozatímního ocenění. V tomto duchu by se od institucí mělo vyžadovat, aby prokázaly, že jsou schopny poskytovat informace nutné k provádění ocenění pro účely řešení krize. Orgány příslušné k řešení krize by zejména měly zaručit, že instituce jsou v takovém postavení, aby mohly v daném časovém rámci podle strategie řešení krize předložit požadované aktuální informace, a to zejména na podporu důvěryhodného ocenění před řešením krize podle článku 36 směrnice 2014/59/EU a po něm. Kromě toho pokyny stanoví, že by orgány příslušné k řešení krize měly zvážit, zda od institucí nebudou vyžadovat, aby odprodaly aktiva, která výrazně omezují proveditelnost ocenění.

(18)

Článek 2 směrnice 2014/59/EU definuje koncepci zásadních funkcí a hlavních linií podnikání. Komise je zmocněna přijmout akt v přenesené pravomoci, jímž dále upřesní okolnosti, za nichž by určité činnosti, služby a operace mohly spadat do definice zásadních funkcí nebo hlavních linií podnikání. V tomto ohledu není ziskovost linie podnikání sama o sobě dostatečným důvodem k tomu, aby byly závazky týkající se této linie podnikání vyloučeny z rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Vyloučení však může být odůvodněné, pokud má zachování hlavní linie podnikání kritický význam pro dosažení cílů řešení krize, a to včetně zachování zásadních funkcí, jsou-li tyto funkce podporovány pokračováním klíčových operací, služeb a transakcí.

(19)

Orgány příslušné k řešení krize mohou vyloučit pouze závazky, které jsou požadovány pro účely řízení rizik (zajištění) v souvislosti se zásadními funkcemi, jestliže je řízení rizik (zajištění) uznáno pro obezřetnostní účely a je důležité pro zachování operací souvisejících se zásadními funkcemi, aby v případě, že by zajištění bylo ukončeno, nebyla vážně ohrožena kontinuita zásadní funkce.

(20)

Orgány příslušné k řešení krize mohou rovněž vyloučit pouze závazky, které jsou požadovány pro účely řízení rizik (zajištění) v kontextu zásadních funkcí, jestliže by v případě, že by opatření k řízení rizik bylo ukončeno, bylo nemožné, aby je instituce za přiměřených podmínek nahradila ve lhůtě požadované k zachování zásadní funkce, např. kvůli rozpětím či nejistotě při ocenění.

(21)

Dalším cílem řešení krize, který může zdůvodnit vyloučení z použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů, je snaha zabránit šíření krize, a tím se vyhnout nepříznivým důsledkům pro finanční systém. V každém případě by k vyloučení na tomto základě mělo dojít pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné a přiměřené, ale také v případech, kdy je šíření krize natolik závažné, že by bylo rozsáhlé a vážně by narušilo fungování finančních trhů způsobem, jenž by mohl těžce poškodit hospodářství členského státu nebo Unie.

(22)

Nedílnou součástí nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů může být určité riziko, že dojde k šíření krize. Legislativní rozhodnutí začlenit nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů do směrnice 2014/59/EU jako klíčový nástroj k řešení krize společně se zásadou, že by věřitelé a akcionáři měli nést ztráty, znamená, že by neodmyslitelné riziko šíření krize, které může být součástí rekapitalizace z vnitřních zdrojů, nemělo být automaticky považováno za důvod k vyloučení závazků. Orgány příslušné k řešení krize by proto měly tyto důvody důkladně posoudit a vysvětlit vyloučení závazku z rekapitalizace z vnitřních zdrojů tím, že daný závazek způsobí rozsáhlé šíření krize druhu, jenž je popsán v čl. 44 odst. 3 písm. c) směrnice 2014/59/EU, pravděpodobněji než závazky, které vyloučeny nebudou. Za tímto účelem by měly orgány posouzení založit na odpovídajících metodikách včetně kvantitativní analýzy, aby bylo možné určit riziko a závažnost rozsáhlého šíření krize a vážného poškození hospodářství členského státu nebo Unie.

(23)

Potřeba vyloučit závazek na základě rizika rozsáhlého šíření krize by mohla být ovlivněna tržními podmínkami v okamžiku rekapitalizace z vnitřních zdrojů, a to zejména tehdy, dojde-li k selhání podniku v době, kdy je finanční systém pod velkým tlakem nebo trpí nedostatkem důvěry. Riziko, že by použití nástrojů a pravomocí k řešení krize mohlo mít značný přímý či nepřímý nepříznivý dopad na finanční stabilitu a důvěru trhů, by se mělo řešit v rámci posouzení způsobilosti k řešení krize, které je požadováno v bodě 26 oddílu C přílohy směrnice 2014/59/EU. Proto se očekává, že orgán příslušný k řešení krize při vylučování závazku z rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle čl. 44 odst. 3 uvedené směrnice na základě rizika rozsáhlého šíření krize vysvětlí, proč se nezabýval překážkami, jež bránily rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, během plánování řešení krize, pokud uvedená vyloučení představují překážku způsobilosti k řešení krize. Orgán příslušný k řešení krize by měl rovněž posoudit, zda je šíření krize výsledkem použití nástroje k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů na dotčené závazky či zda je použitím výrazně prohloubeno nebo zda je ve skutečnosti způsobeno selháním samotné instituce.

(24)

Riziko rozsáhlého šíření krize může být přímé, jestliže ztráty, které utrpí protistrany instituce v režimu řešení krize, mohou vést k selhání těchto protistran nebo k jejich vážným problémům s platební schopností, což následně může vést k selhání a problémům protistran těchto protistran. Možnost, že jedna či více finančních institucí v přímém důsledku rekapitalizace z vnitřních zdrojů selžou nebo se dostanou do problémů, by automaticky neměla být důvodem k vyloučení závazků z rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Rozhodnutí o vyloučení by mělo být učiněno tak, aby bylo úměrné systémovým rizikům, k jejichž vzniku může přímé šíření krize vést.

(25)

Riziko rozsáhlého šíření krize může být také nepřímé, např. v důsledku ztráty důvěry určitých účastníků trhu, např. vkladatelů, nebo může mít formu účinků na cenu aktiv. Významným způsobem nepřímého šíření krize může být ztráta důvěry v trhy financování (maloobchodní a velkoobchodní), což vede k oslabení nabídky, větším požadavkům na rozpětí obecně nebo požadavkům na rozpětí pro instituce s obdobnými vlastnostmi, jako má instituce v selhání, nebo k nucenému prodeji aktiv institucí, které trpí nedostatkem likvidity.

(26)

Při rekapitalizaci určitých závazků z vnitřních zdrojů by mohlo dojít ke snížení hodnoty, jestliže tyto závazky tvoří část úspěšné linie podnikání, která by jinak výrazně zvyšovala hodnotu banky, např. při prodeji kupujícímu ze soukromého sektoru. Aby mohl orgán příslušný k řešení krize vyloučit závazek nebo třídu závazků z rekapitalizace z vnitřních zdrojů, je třeba, aby zachovaná hodnota stačila k tomu, aby se (potenciálně) zlepšila situace nevyloučených věřitelů ve srovnání se situací, kdy by dotčené závazky z rekapitalizace z vnitřních zdrojů vyloučeny nebyly. Proto mohou orgány příslušné k řešení krize vyloučit závazek z rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle čl. 44 odst. 3 písm. d) směrnice 2014/59/EU tehdy, pokud by přínos, který z vyloučení plyne jiným věřitelům, vyvážil jejich příspěvek k absorbování ztráty a rekapitalizaci za situace, že by k vyloučení nedošlo. To může nastat například v případech, kdy by bylo možné zachovanou hodnotu jasně určit podle odpovídajícího navýšení protiplnění uhrazeného kupujícím ze soukromého sektoru.

(27)

V souvislosti s posuzováním potenciálních přínosů, které může mít vyloučení z rekapitalizace z vnitřních zdrojů z hlediska zachování hodnoty, zmocňují ustanovení čl. 36 odst. 16 a čl. 49 odst. 5 směrnice 2014/59/EU Komisi k tomu, aby přijímala regulační technické normy týkající se oceňování derivátů a oceňování za účelem řešení krize. V závislosti na použitelné metodice mohou vyjít najevo dodatečné ztráty plynoucí ze závěrečného vypořádání derivátů a tyto ztráty mohou přesáhnout potenciál rekapitalizace odpovídajícího závazku z vnitřních zdrojů, čímž mohou vzniknout další ztráty, které mohou zvýšit zátěž dalších věřitelů instituce, která je v režimu řešení krize, spojenou s rekapitalizací z vnitřních zdrojů. Dodatečné ztráty mohou vzniknout v důsledku nákladů protistrany na výměnu nebo v důsledku nákladů, které vzniknou instituci v režimu řešení krize při opětovné tvorbě zajištění, která byla ponechána otevřená, a neodrážejí se v hodnotě derivátů za předpokladu nepřetržitého trvání podniku. Za takovýchto okolností by měl orgán příslušný k řešení krize posoudit, zda by snížení hodnoty znamenalo, že by ztráty, které ponesou nevyloučení věřitelé, byly vyšší než v případě, že by byl dotčený závazek vyloučen z rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Čistě spekulativní očekávání, že dojde k potenciálnímu nárůstu hodnoty, nemůže sloužit jako důvod k vyloučení,

1)

„přímým šířením krize“ se rozumí situace, kdy přímé ztráty protistran instituce v režimu řešení krize, které vyplývají z odpisu závazků této instituce, vedou k bezprostřednímu selhání či bezprostřední hrozbě pravděpodobného selhání těchto protistran;

2)

„nepřímým šířením krize“ se rozumí situace, kdy odpis či konverze závazků instituce vyvolá negativní reakci účastníků trhu, která vede k vážnému narušení kontinuity finančního systému, jež může potenciálně poškodit reálnou ekonomiku.

a)

výjimečné okolnosti, které se liší od těch, jež panovaly v době plánování řešení krize, a kvůli nimž je v okamžiku, kdy je přijímáno opatření k řešení krize, nutné dané závazky vyloučit z rekapitalizace z vnitřních zdrojů;

b)

proč je vyloučení nutné a zejména proč nebylo možné předvídat výjimečné okolnosti, které k němu vedly, při plánování řešení krize;

c)

jestliže bylo vyloučení stanoveno v plánu řešení krize, jak orgán příslušný k řešení krize tuto potřebu řešil, aby zabránil tomu, že vyloučení bude překážkou způsobilosti k řešení krize.

a)

jak/zda jsou splněny požadavky stanovené v článcích 5 a 6 tohoto nařízení a

b)

proč nebylo možné potřebu vyloučení řešit vhodnou metodou ocenění podle článku 36 směrnice 2014/59/EU.

a)

jak/zda jsou splněny požadavky stanovené v článku 7 tohoto nařízení;

b)

proč jsou závazky, které mají být vyloučeny, pro kontinuitu jasně vymezených zásadních funkcí nebo hlavních linií podnikání důležitější než závazky, které vyloučeny být nemají.

a)

jak/zda jsou splněny požadavky stanovené v článku 8 tohoto nařízení;

b)

proč vyloučené závazky způsobí rozsáhlé rozšíření krize druhu, jenž je popsán v čl. 44 odst. 3 písm. c) směrnice 2014/59/EU, pravděpodobněji než závazky, které vyloučeny nejsou.

a)

závazek orgánu příslušného k řešení krize uvést v plánu řešení krize popis procesů, jimiž je zaručeno, že bude ve vhodném časovém rámci zaručena dostupnost informací, které jsou požadovány pro účely ocenění podle článků 36 a 49 směrnice 2014/59/EU;

b)

závazek orgánu příslušného k řešení krize odstranit veškeré překážky způsobilosti instituce k řešení krize, včetně okolností, které vedou k potenciálnímu vyloučení, které bylo možné předvídat v průběhu plánování řešení krize, jestliže tato potenciální vyloučení představují překážky způsobilosti k řešení krize.

a)

kdy je třeba s konečnou platností určit částku odpisu;

b)

dokdy je třeba provést všechny úkony nutné k rekapitalizaci takových závazků z vnitřních zdrojů, aby byly splněny účely řešení krize s ohledem na situaci v době přijetí opatření k řešení krize.

a)

nutnost zveřejnit rozhodnutí o rekapitalizaci z vnitřních zdrojů a určit částku, která se má z vnitřních zdrojů rekapitalizovat, a její konečné přidělení různým třídám věřitelů;

b)

důsledky odkládání toho rozhodnutí na důvěru trhů, potenciální reakce trhů, např. odlivy likvidních prostředků, a účinnost opatření k řešení krize, přičemž se zohlední oba následující body:

c)

otevírací doby trhu v rozsahu, v němž mohou mít dopad na kontinuitu zásadních funkcí a na šíření krize;

d)

referenční datum (data), do nichž je třeba splnit kapitálové požadavky;

e)

data, do nichž má instituce provést platby, a dobu splatnosti dotčených závazků.

a)

rekapitalizace závazku nebo třídy závazků z vnitřních zdrojů by oslabila funkci kvůli dostupnosti financování nebo závislosti na protistranách, např. protistranách poskytujících zajištění, na infrastruktuře nebo na subjektech, které dané instituci poskytují služby, a těmto protistranám by mohlo být zabráněno v tom, aby po rekapitalizaci z vnitřních zdrojů pokračovaly v transakcích s danou institucí, nebo by tyto protistrany mohly ztratit k takovým transakcím ochotu;

b)

dotčená kritická funkce je služba, kterou instituce poskytuje třetím stranám a která závisí na nepřerušeném plnění závazku.

a)

řízení rizik (zajištění) je uznáno pro obezřetnostní účely a má zásadní význam pro zachování operací souvisejících se zásadními funkcemi;

b)

nebylo by možné, aby instituce za rozumných podmínek ve lhůtě požadované pro zachování zásadní funkce nahradila ukončené opatření k řízení rizik.

a)

orgán příslušný k řešení krize dojde na základě posouzení k závěru, že financování je důležité pro zachování zásadní funkce;

b)

s přihlédnutím k článku 6 tohoto nařízení by nebylo možné, aby instituce nahradila financování ve lhůtě požadované pro zachování zásadní funkce.

a)

jejich splatnosti;

b)

očekávaného nárůstu nákladů na financování, který neohrožuje kontinuitu zásadní funkce;

c)

očekávaného budoucího potenciálního zisku.

a)

zvážení expozic vůči relevantním protistranám, pokud jde o riziko, že by rekapitalizace takovýchto expozic z vnitřních zdrojů mohla způsobit řetězová selhání;

b)

systémový význam protistran, které jsou v riziku selhání, zejména pokud jde o ostatní účastníky finančních trhů a poskytovatele infrastruktury finančních trhů.

a)

počet, velikost a provázanost institucí s podobnými vlastnostmi, jako má instituce v režimu řešení krize, pokud by tyto faktory mohly způsobit rozsáhlou ztrátu důvěry v bankovním sektoru nebo v širším finančním systému;

b)

počet fyzických osob, které jsou přímo a nepřímo ovlivněny rekapitalizací z vnitřních zdrojů, viditelnost opatření k řešení krize a jeho pokrytí v tisku, jestliže hrozí, že tyto faktory výrazně oslabí celkovou důvěru v bankovním sektoru a širším finančním systému;

c)

počet, velikost, provázanost protistran, které jsou ovlivněny rekapitalizací z vnitřních zdrojů, včetně účastníků trhu z nebankovního sektoru a významu zásadních funkcí, které tyto protistrany vykonávají;

d)

schopnost protistran získat přístup k alternativním poskytovatelům služeb pro funkce, které byly posouzeny jako nahraditelné, a to s ohledem na konkrétní situaci;

e)

otázku, zda by po rekapitalizaci z vnitřních zdrojů značný počet protistran stáhl financování nebo by přestal provádět transakce s dalšími institucemi nebo zda by trhy přestaly v důsledku rekapitalizace takovýchto účastníků trhu z vnitřních zdrojů řádně fungovat, a to zejména v případě obecné ztráty důvěry trhů nebo paniky trhů;

f)

rozsáhlé stažení krátkodobého financování či vkladů značných částek;

g)

počet, velikost či význam institucí, jimž hrozí, že splní podmínky pro včasný zásah nebo že splní podmínky selhání nebo pravděpodobné selhání podle čl. 32 odst. 4 směrnice 2014/59/EU;

h)

riziko významného přerušení zásadních funkcí či značného nárůstu cen za poskytování takovýchto funkcí [patrné ze změn tržních podmínek pro tyto funkce či jejich dostupnosti] nebo očekávání protistran či jiných účastníků trhu;

i)

rozsáhlé významné poklesy cen akcií institucí nebo cen aktiv, která mají instituce v držení, zejména pokud mohou mít dopad na kapitálovou situaci institucí;

j)

obecné a rozsáhlé významné snížení krátkodobého a střednědobého financování, které mají instituce k dispozici;

k)

významné zhoršení fungování mezibankovního finančního trhu, které je zjevné z výrazného nárůstu požadavků na rozpětí a poklesu zajištění, které mají instituce k dispozici;

l)

významné a rozsáhlé nárůsty cen pojištění úvěrového selhání a zhoršení uvěrového ratingu institucí či jiných účastníků trhu, které jsou relevantní pro finanční situaci institucí.

1.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/21

(1)

V čl. 329 odst. 3, čl. 352 odst. 6 třetím pododstavci a čl. 358 odst. 4 třetím pododstavci nařízení (EU) č. 575/2013 se stanoví, že Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) vypracuje soubor metod, jak v kapitálových požadavcích institucí zohlednit kromě rizika delta i jiná rizika způsobem přiměřeným rozsahu a složitosti činností jednotlivých institucí v oblasti opcí a opčních listů. Orgán EBA proto v této souvislosti vypracoval návrh regulačních technických norem, který Komise podpořila a přijala v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 528/2014 (3).

(2)

Rámec pro obezřetnostní dohled ustavený směrnicí 2013/36/EU vyžaduje, aby všechny instituce určily všechny zaměstnance, jejichž pracovní činnosti mají podstatný vliv na rizikový profil instituce. V souladu s čl. 94 odst. 2 směrnice 2013/36/EU vypracoval orgán EBA v této souvislosti návrh regulačních technických norem, který Komise podpořila a přijala v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 604/2014 (4).

(3)

V nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 528/2014 a nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 604/2014 se objevily některé chyby, které je třeba opravit.

(4)

Podle nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 528/2014 by zjednodušený přístup měl být dostupný pouze pro instituce, které nakupují pouze opce a opční listy, avšak tyto instituce by neměly být povinny uvedený přístup využívat. Je proto vhodné opravit znění článku 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 528/2014, podle něhož uvedené instituce mají povinnost zjednodušený přístup využívat a jenž nebrání ostatním institucím, aby uvedený přístup také využívaly.

(5)

Ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 604/2014 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno, aby všichni zaměstnanci, jejichž celková odměna je řadí do stejné příjmové skupiny jako vrcholné vedení a zaměstnance odpovědné za činnosti spojené s podstupováním rizik, byli zařazeni jako „osoby podstupujících podstatné riziko“, tedy osoby, jejichž pracovní činnosti mají podstatný vliv na rizikový profil instituce.

(6)

Toto nařízení vychází z návrhů regulačních technických norem předložených Komisi orgánem EBA.

(7)

Orgán EBA uskutečnil otevřené veřejné konzultace o návrzích regulačních technických norem, z nichž toto nařízení vychází, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v bankovnictví zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (5).

(8)

S cílem zajistit, aby regulační technické normy mohly být co nejdříve správně uplatňovány, by toto nařízení mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

1.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/24

(1)

Podle nařízení (ES) č. 1924/2006 jsou zdravotní tvrzení při označování potravin zakázána, pokud je Komise v souladu s uvedeným nařízením neschválí a nezařadí na seznam schválených tvrzení.

(2)

Nařízení (ES) č. 1924/2006 rovněž stanoví, že provozovatelé potravinářských podniků mohou podávat žádosti o schválení zdravotních tvrzení u příslušného vnitrostátního orgánu členského státu. Příslušný vnitrostátní orgán postoupí platné žádosti Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA, dále jen „úřad“) k vědeckému hodnocení a Komisi a členským státům pro informaci.

(3)

Komise rozhodne o schválení zdravotních tvrzení s ohledem na stanovisko úřadu. V některých případech nemůže vědecké hodnocení rizik samo o sobě poskytnout všechny informace, z nichž by mělo vycházet rozhodnutí o řízení rizik, a proto by měly být zohledněny další opodstatněné a pro danou záležitost důležité faktory.

(4)

V návaznosti na žádost společnosti Oy Karl Fazer AB předloženou podle čl. 13 odst. 5 nařízení (ES) č. 1924/2006 byl úřad požádán o vydání stanoviska ke zdravotnímu tvrzení týkajícímu se žitného kváskového chleba s vysokým obsahem vlákniny a snížení postprandiální glykemické odezvy (otázka č. EFSA-Q-2014-00012 (2)). Navrhované tvrzení zformuloval žadatel takto: „Konzumace žitného kváskového chleba s vysokým obsahem vlákniny přispívá ke snížení glykemické odezvy doprovázenému nižší inzulinovou odezvou po jídle.“ Žadatel na žádost úřadu uvedl, že údajný účinek žitného kváskového chleba s vysokým obsahem vlákniny by měl být porovnáván s účinkem glukózy.

(5)

Dne 8. října 2014 obdržela Komise a členské státy vědecké stanovisko úřadu, který v něm na základě předložených údajů dospěl k závěru, že příčinný vztah mezi konzumací a snížením postprandiální glykemické odezvy ve srovnání s glukózou byl zjištěn u téměř jakékoli potraviny.

(6)

Podle čl. 6 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 nařízení (ES) č. 1924/2006 musí být zdravotní tvrzení založena na všeobecně uznávaných vědeckých poznatcích. Schválení může být oprávněně odmítnuto, pokud zdravotní tvrzení nesplňují jiné obecné a konkrétní požadavky nařízení (ES) č. 1924/2006, a to i v případě příznivého vědeckého hodnocení úřadu. Úřad ve svém vědeckém stanovisku poznamenal, že při testování srovnatelného množství využitelných sacharidů v různých potravinách obsahujících sacharidy vyvolá téměř jakákoli potravina obsahující sacharidy snížení postprandiální odezvy glukózy v krvi ve srovnání s odezvou glukózy v krvi vyvolanou konzumací glukózy. Dále uvedl, že potraviny obsahující nízké množství sacharidů nebo neobsahující žádné využitelné sacharidy rovněž vyvolají nižší postprandiální glykemickou odezvu v krvi ve srovnání s glukózou.

(7)

Nařízení (ES) č. 1924/2006 definuje „tvrzení“ jako jakékoli sdělení nebo znázornění, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že potravina má určité vlastnosti. Tvrzení týkající se žitného kváskového chleba s vysokým obsahem vlákniny a snížení postprandiální glykemické odezvy by naznačovalo, že žitný kváskový chléb s vysokým obsahem vlákniny má specifické vlastnosti, pokud jde o snížení postprandiální glykemické odezvy ve srovnání s glukózou, přičemž ve skutečnosti mají tento účinek téměř všechny potraviny. Ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1924/2006 stanoví, že použití zdravotních tvrzení nesmí být zavádějící. Tvrzení naznačující, že určitá potravina má určité prospěšné vlastnosti, ačkoli ve skutečnosti mají tyto vlastnosti téměř všechny potraviny, by bylo zavádějící.

(8)

Vzhledem k výše uvedenému neodpovídá tvrzení týkající se žitného kváskového chleba s vysokým obsahem vlákniny a snížení postprandiální glykemické odezvy požadavkům stanoveným v nařízení (ES) č. 1924/2006, a nemělo by proto být zařazeno na seznam schválených zdravotních tvrzení.

(9)

Připomínky, které Komise obdržela od žadatele v souladu s čl. 16 odst. 6 nařízení (ES) č. 1924/2006, byly při stanovení opatření v tomto nařízení vzaty v úvahu.

(10)

Členské státy byly konzultovány,

1.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/27

(1)

V čl. 13 odst. 2 nařízení (ES) č. 1907/2006 se stanoví, že zkušební metody používané k získávání informací o podstatných vlastnostech látek, které jsou v uvedeném nařízení požadovány, se pravidelně přezkoumávají a zdokonalují s cílem omezit zkoušky na obratlovcích a snížit počet použitých zvířat. Až budou k dispozici vhodné validované zkušební metody, mělo by se v příslušných případech změnit nařízení Komise (ES) č. 440/2008 (2) a přílohy nařízení (ES) č. 1907/2006 za účelem nahrazení, omezení nebo zdokonalení zkoušek na zvířatech. Přitom by měly být zohledněny zásady nahrazení, snížení a zdokonalení zkoušek na zvířatech zakotvené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady2010/63/EU (3).

(2)

Nařízení (ES) č. 1907/2006 stanoví požadavky pro registraci látek samotných, obsažených ve směsích nebo předmětech, které jsou vyráběny nebo dováženy do Unie. Žadatelé o registraci musí v příslušných případech poskytnout informace požadované podle nařízení (ES) č. 1907/2006, aby splnili požadavky na registraci.

(3)

Podle nařízení (ES) č. 1907/2006 se za účelem získávání informací týkajících se kožní dráždivosti a oční dráždivosti podle bodů 8.1 a 8.2 přílohy VIII nařízení (ES) č. 1907/2006 požadují studie in vivo.

(4)

V posledních letech bylo dosaženo významného vědeckého pokroku ve vývoji alternativních zkušebních metod pro žíravost/dráždivost pro kůži a vážné poškození očí/podráždění očí. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) na mezinárodní úrovni dohodla řadu pokynů týkajících se alternativních zkušebních metod, které byly zahrnuty do nařízení (ES) č. 440/2008.

(5)

Pokud jde o žíravost/dráždivost pro kůži, příslušné informace týkající se klasifikace a posouzení rizika látky mohou být ve většině případů získány pouze na základě studií in vitro. Závěr lze vyvodit na základě jedné zkoušky in vitro, umožňuje-li výsledek okamžité spolehlivé rozhodnutí o klasifikaci či neklasifikaci, nebo kombinace dvou zkoušek in vitro (jedné pro dráždivost pro kůži a jedné pro žíravost). Přesto je možné v některých výjimečných případech u látek vyrobených nebo dovezených v množstvích 10 tun a více vyžadovat studie in vivo, například jestliže látka nespadá do oblasti použitelnosti zkušebních metod in vitro, nebo pokud na základě výsledků z uceleného souboru zkoušek in vitro nelze vyvodit přesvědčivé závěry.

(6)

Pokud jde o vážné poškození očí/podráždění očí, existuje soubor zkušebních metod in vitro, které by v mnoha případech postačovaly k získání informací dostatečných pro klasifikaci a posouzení rizika látek. Závěr týkající se potenciálu látky vyvolávat tyto účinky pro oči lze vyvodit na základě jedné zkoušky, umožňuje-li výsledek okamžité spolehlivé rozhodnutí o klasifikaci či neklasifikaci, nebo kombinace dvou nebo více zkoušek. Přesto je možné v některých případech u látek vyrobených nebo dovezených v množstvích 10 tun nebo více vyžadovat studie in vivo, například jestliže látka nespadá do oblasti použitelnosti zkušebních metod, nebo pokud na základě výsledků z uceleného souboru zkoušek in vitro nelze vyvodit přesvědčivé závěry.

(7)

Body 8.1 a 8.2 přílohy VIII by proto měly být změněny tak, aby se standardní požadavky na informace vztahovaly na studie in vitro a byly stanoveny podmínky pro případy, kdy je přesto zapotřebí provést studii in vivo týkající se žíravosti/dráždivosti pro kůži a vážného poškození očí/podráždění očí. Nicméně informace z existujících studií in vivo týkajících se dráždivosti pro kůži nebo podráždění očí lze nadále používat pro splnění požadavku na informace pro různé hmotnostní úrovně.

(8)

Kromě toho by se měly přezkoumat standardní požadavky na informace a pravidla pro odchylky podle bodů 8.1 a 8.2 přílohy VII a pravidla pro odchylky podle bodů 8.1 a 8.2 přílohy VIII tak, aby se neopakovala v pravidlech stanovených v příloze VI a v příloze XI a v úvodních částech příloh VII a VIII, pokud jde o přezkum dostupných údajů, upuštění od studií o toxikologických vlastnostech, jestliže z dostupných informací vyplývá, že látka splňuje kritéria pro klasifikaci pro toxikologické vlastnosti, nebo aby se vyjasnil zamýšlený význam v souvislosti s upuštěním od studií pro látky, které jsou za určitých podmínek hořlavé. Je-li učiněn odkaz na klasifikaci látek, měla by se pravidla pro odchylky aktualizovat tak, aby byla zohledněna terminologie použitá v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (4).

(9)

Pokud jde o akutní toxicitu, kromě zkoušky orální cestou (bod 8.5.1 přílohy VII) stanoví bod 8.5 přílohy VIII nařízení (ES) č. 1907/2006 standardní požadavky na informace o akutní toxicitě pro látky jiné než plyny a v závislosti na pravděpodobné cestě expozice člověka alespoň jednou další cestou (inhalační nebo dermální). Nejnovější vědecké analýzy dostupných údajů ze studií o akutní toxicitě in vivo ukázaly, že u látek, které nejsou toxické orální cestou, lze s vysokou mírou jistoty očekávat, že nebudou toxické ani dermální cestou. Zkoušení těchto látek dermální cestou proto neposkytuje informace nezbytné pro hodnocení jejich bezpečnosti. Bod 8.5 přílohy VIII nařízení (ES) č. 1907/2006 by proto měl být změněn tak, aby byla stanovena možnost v případě těchto látek upustit od dermální zkoušky.

(10)

Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) by měla ve spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami pokračovat ve vypracování pokynů pro použití zkušebních metod a možností upuštění od standardních požadavků na informace stanovených podle tohoto nařízení pro účely nařízení (ES) č. 1907/2006. Přitom by ECHA měla v plném rozsahu zohlednit práci vykonanou OECD, jakož i jinými příslušnými vědeckými a odbornými skupinami.

(11)

Nařízení (ES) č. 1907/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(12)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle článku 133 nařízení (ES) č. 1907/2006,

1.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/32

(1)

Směrnice Komise 2000/66/ES (2) zařadila triasulfuron jako účinnou látku do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS (3).

(2)

Účinné látky zařazené do přílohy I směrnice 91/414/EHS se považují za schválené podle nařízení (ES) č. 1107/2009 a jsou uvedeny v části A přílohy prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (4).

(3)

Platnost schválení účinné látky triasulfuron, jak je stanoveno v části A přílohy prováděcího nařízení (EU) č. 540/2011, skončí dne 30. června 2016.

(4)

Žádost o obnovení zařazení látky triasulfuron do přílohy I směrnice 91/414/EHS byla v souladu s článkem 4 nařízení Komise (EU) č. 1141/2010 (5) předložena ve lhůtě stanovené v uvedeném článku.

(5)

Žadatel předložil doplňující dokumentaci požadovanou podle článku 9 nařízení (EU) č. 1141/2010. Žádost byla členským státem zpravodajem shledána úplnou.

(6)

Členský stát zpravodaj připravil po konzultaci s členským státem spoluzpravodajem hodnotící zprávu o obnovení a předložil ji dne 14. října 2013 Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) a Komisi.

(7)

Úřad předal hodnotící zprávu o obnovení žadateli a členským státům, aby se k ní vyjádřili, a obdržené připomínky zaslal Komisi. Úřad rovněž zpřístupnil souhrn doplňující dokumentace veřejnosti.

(8)

Dne 8. ledna 2015 oznámil úřad Komisi svoje stanovisko (6) k tomu, zda lze očekávat, že triasulfuron splní kritéria pro schválení uvedená v článku 4 nařízení (ES) č. 1107/2009. Úřad dospěl k závěru, že z důvodu neúplného posouzení genotoxicity triasulfuronu a jeho nečistoty CGA 150829, vznikající při výrobě, nebylo možné stanovit toxikologické referenční hodnoty založené na ochraně zdraví. V důsledku toho nebylo možné provést posouzení rizik pro spotřebitele, hospodářské subjekty, pracovníky a osoby v okolí. Kromě toho dospěl úřad k závěru, že v konkrétních geoklimatických situacích je u posuzovaných reprezentativních použití vysoká pravděpodobnost, že výsledky pro vystavení podzemní vody přesáhnou mezní hodnoty ukazatelů pro pitnou vodu 0,1 μg/l, a to pokud jde buď o triasulfuron samotný, nebo o jeho půdní metabolit CGA 150829. Dále bylo zjištěno vysoké riziko pro vodní rostliny.

(9)

Komise vyzvala žadatele, aby předložil své připomínky ke stanovisku úřadu a v souladu čl. 17 odst. 1 nařízení (EU) č. 1141/2010 i k návrhu zprávy o přezkoumání. Žadatel předložil své připomínky, které byly důkladně prozkoumány.

(10)

Navzdory argumentům předloženým žadatelem však nebylo možné vyvrátit obavy uvedené v 8. bodě odůvodnění.

(11)

V důsledku toho nebylo konstatováno, že lze očekávat, že v případě jednoho či více reprezentativních použití alespoň jednoho přípravku na ochranu rostlin obsahujícího triasulfuron byla splněna kritéria pro schválení stanovená v článku 4 nařízení (ES) č. 1107/2009. Schválení účinné látky triasulfuron by se tudíž nemělo obnovit.

(12)

Členským státům by na odnětí povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující triasulfuron měl být poskytnut určitý čas.

(13)

U přípravků na ochranu rostlin obsahujících triasulfuron, u kterých členské státy v souladu s článkem 46 nařízení (ES) č. 1107/2009 udělují odkladnou lhůtu, by tato lhůta měla uplynout nejpozději 30. září 2017.

(14)

Tímto nařízením není dotčeno předložení další žádosti pro triasulfuron podle článku 7 nařízení (ES) č. 1107/2009.

(15)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

1.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/35

(1)

Evropská komise (dále též „Komise“) obdržela žádost podle čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, aby prošetřila možné obcházení antidumpingových opatření uložených na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Čínské lidové republiky (dále též „ČLR“) dovozem některých mírně upravených hliníkových fólií pocházejících z ČLR a aby zavedla celní evidenci tohoto dovozu.

(2)

Žádost byla podána dne 18. dubna 2015. Žadatel požádal o anonymitu a řádně to v žádosti odůvodnil. Komise se domnívá, že existují dostatečné důvody pro důvěrné zacházení s informacemi o totožnosti žadatele.

(3)

Výrobkem dotčeným možným obcházením jsou hliníkové fólie o tloušťce nejméně 0,008 mm a nejvýše 0,018 mm, nevytvrzené, válcované, ale dále již neupravené, v rolích o šířce nepřesahující 650 mm a o hmotnosti nad 10 kg, pocházející z ČLR, v současnosti kódu KN ex 7607 11 19 (kód TARIC 7607111910) (dále jen „dotčený výrobek“). Toto je výrobek, na který se vztahují stávající platná opatření.

(4)

Výrobky, které jsou předmětem šetření možného obcházení, mají stejné základní vlastnosti jako dotčený výrobek vymezený v předchozím bodě odůvodnění. Mohou však být žíhané, či nikoli a při dovozu jsou předkládány jako:

(5)

První tři výše popsané výrobky v současnosti spadají pod stejný kód KN jako dotčený výrobek, ale pod jiné kódy TARIC (7607111930, 7607111940 a 7607111950).

(6)

Poslední výrobek spadá pod jiný kód KN než dotčený výrobek (tj. kód KN ex 7607 11 90) a kódy TARIC 7607119045 a 7607119080.

(7)

Všechny výrobky popsané výše rovněž pocházejí z ČLR (dále jen „výrobky, které jsou předmětem šetření“).

(8)

Platnými opatřeními, kterých se týká možné obcházení, jsou antidumpingová opatření uložená prováděcím nařízením Komise (EU) 2015/2384 (2) (dále jen „platná opatření“).

(9)

Žádost obsahuje dostatečné důkazy prima facie o tom, že antidumpingová opatření uložená na dotčený výrobek jsou obcházena praktikami, postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení antidumpingového cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod.

(10)

Předloženy byly následující důkazy prima facie:

(11)

Na základě čínských vývozních statistik a dovozních statistik Eurostatu žadatel stanovil vývoj dovozu každého z mírně upravených výrobků, které jsou předmětem šetření, v období od roku 2008 do roku 2015. Srovnáním vývoje dovozu dotčeného výrobku, který je předmětem šetření, s vývojem dovozu mírně upravených výrobků, které jsou předmětem šetření, žadatel doložil silný růst dovozu mírně upraveného výrobku, který je předmětem šetření, jakož i souběžný pokles dovozu dotčeného výrobku. Žadatel zejména ukázal, že objemy dovozu mírně upravených výrobků, které jsou předmětem šetření, byly před přijetím původních antidumpingových opatření prostřednictvím nařízení Rady (ES) č. 925/2009 (3) podobné objemům dovozu dotčeného výrobku. Žadatel tudíž prokázal změnu obchodních toků.

(12)

Kromě toho žadatel u každé z praktik obcházení poskytl podrobné důkazy o širokém rozšíření těchto praktik a neexistenci jakéhokoli opodstatnění nebo hospodářského důvodu mimo uložení cla na tyto praktiky.

(13)

Na základě dostupných informací žadatel prokázal, že vývozní ceny mírně upravených výrobků, které jsou předmětem šetření a pocházejí z ČLR, v rámci každé z praktik obcházení byly značně nižší než ceny výrobního odvětví Unie a podbízely se vůči nim. V důsledku toho dovoz mírně upraveného výrobku, který je předmětem šetření, pocházejícího z ČLR maří vyrovnávací účinky antidumpingových opatření, pokud jde o ceny i množství.

(14)

Žadatel dále na základě informací, které mu byly běžně dostupné, provedl výpočty dumpingového rozpětí, které prokazují, že mírně upravené výrobky, které jsou předmětem šetření, jsou v rámci každé z praktik obcházení dováženy na trh Unie za dumpingové ceny.

(15)

Vzhledem k výše uvedenému došla Komise k závěru, že existují dostatečné důkazy k zahájení šetření podle čl. 13 odst. 3 základního nařízení a k zavedení celní evidence dovozu výrobků, které jsou předmětem šetření, v souladu s čl. 14 odst. 5 základního nařízení.

(16)

S cílem získat informace, které pro své šetření považuje za nezbytné, zašle Komise dotazníky známým vývozcům/výrobcům a známým sdružením vývozců/výrobců v ČLR, známým dovozcům a známým sdružením dovozců v Unii a orgánům ČLR. V případě potřeby mohou být informace vyžádány také od výrobního odvětví Unie.

(17)

Všechny zúčastněné strany by se v každém případě měly nejpozději ve lhůtě stanovené v článku 3 tohoto nařízení obrátit na Komisi, aby si ve lhůtě stanovené v čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení vyžádaly dotazník, neboť se lhůta stanovená v čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení vztahuje na všechny zúčastněné strany.

(18)

Orgány ČLR budou informovány o zahájení šetření.

(19)

Všechny zúčastněné strany se vyzývají, aby písemně oznámily svá stanoviska a poskytly příslušné důkazy. Komise může kromě toho zúčastněné strany vyslechnout, pokud o to písemně požádají a prokážou, že existují zvláštní důvody pro takové slyšení.

(20)

V souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení může být dovoz výrobků, které jsou předmětem šetření, osvobozen od celní evidence nebo opatření, pokud jím není obcházeno žádné opatření.

(21)

Protože k možnému obcházení dochází vně Unie, osvobození se v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení může udělit výrobcům výrobků, které jsou předmětem šetření, v ČLR, již jsou schopni prokázat, že nejsou ve spojení (4) s výrobci, kteří podléhají stávajícím opatřením (5), a u nichž bylo zjištěno, že se nepodílejí na praktikách obcházení vymezených v čl. 13 odst. 1 a čl. 13 odst. 2 základního nařízení. Výrobci, kteří chtějí získat osvobození, by měli podat žádost řádně doloženou důkazy ve lhůtě uvedené v čl. 3 odst. 3 tohoto nařízení.

(22)

Podle čl. 14 odst. 5 základního nařízení se zavádí celní evidence dovozu výrobků, které jsou předmětem šetření, aby se zajistilo, že pokud bude šetřením zjištěno obcházení, mohou být antidumpingová cla v příslušné výši vybrána ode dne zavedení celní evidence dovozu tohoto výrobku.

(23)

V zájmu řádné správy by měly být stanoveny lhůty, během nichž:

(24)

Upozorňuje se na skutečnost, že výkon většiny procesních práv stanovených v základním nařízení závisí na tom, zda se strana sama přihlásí ve lhůtách uvedených v článku 3 tohoto nařízení.

(25)

Pokud zúčastněná strana odmítne umožnit přístup k nezbytným informacím nebo je neposkytne v příslušné lhůtě nebo pokud klade závažným způsobem překážky šetření, mohou podle článku 18 základního nařízení pozitivní nebo negativní zjištění vycházet z dostupných údajů.

(26)

Pokud se zjistí, že zúčastněná strana předložila nepravdivé nebo zavádějící informace, nepřihlédne se k nim a je možné vycházet z dostupných údajů.

(27)

Nespolupracuje-li zúčastněná strana vůbec nebo spolupracuje-li jen částečně, a zjištění se proto podle článku 18 základního nařízení zakládají na dostupných údajích, může to vést k výsledku, který pro ni bude méně příznivý, než kdyby spolupracovala.

(28)

Skutečnost, že informace nebyly předloženy na elektronickém nosiči dat, se nepovažuje za odmítnutí spolupráce, pokud zúčastněná strana prokáže, že předložení informací v požadované formě by pro ni znamenalo neúměrnou mimořádnou zátěž nebo neúměrné dodatečné náklady. Zúčastněná strana by měla okamžitě kontaktovat Komisi.

(29)

Podle čl. 13 odst. 3 základního nařízení bude šetření ukončeno do devíti měsíců od data vstupu tohoto nařízení v platnost.

(30)

S veškerými osobními údaji shromážděnými v rámci tohoto šetření bude nakládáno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (6).

(31)

Zúčastněné strany mohou požádat o intervenci úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. Úředník pro slyšení slouží jako prostředník mezi zúčastněnými stranami a útvary Komise provádějícími šetření. Úředník pro slyšení přezkoumává žádosti o přístup ke spisu, spory ohledně důvěrné povahy dokumentů, žádosti o prodloužení lhůt a žádosti třetích stran o slyšení. Úředník pro slyšení může uspořádat slyšení jednotlivé zúčastněné strany a působit jako prostředník, aby bylo zajištěno úplné uplatnění práva zúčastněných stran na obhajobu.

(32)

Žádost o slyšení u úředníka pro slyšení by měla být podána písemně s uvedením důvodů žádosti. Úředník pro slyšení rovněž umožní uspořádání slyšení pro strany, při němž budou moci vyjádřit svá stanoviska a předložit protiargumenty.

(33)

Další informace a kontaktní údaje naleznou zúčastněné strany na internetových stránkách úředníka pro slyšení na internetové adrese Generálního ředitelství pro obchod: http://ec.europa.eu/trade/trade-policy-and-you/contacts/hearing-officer/,

—

hliníkové fólie o tloušťce nejméně 0,007 mm a méně než 0,008 mm, nevytvrzené, válcované, ale dále již neupravené, v rolích, o hmotnosti nad 10 kg, bez ohledu na šířku, též žíhané, nebo

—

hliníkové fólie o tloušťce nejméně 0,008 mm a nejvýše 0,018 mm, nevytvrzené, válcované, ale dále již neupravené, v rolích, o hmotnosti nad 10 kg a šířce přesahující 650 mm, též žíhané, nebo

—

hliníkové fólie o tloušťce více než 0,018 mm a méně než 0,021 mm, nevytvrzené, válcované, ale dále již neupravené, v rolích, o hmotnosti nad 10 kg, bez ohledu na šířku, též žíhané, nebo

—

hliníkové fólie o tloušťce nejméně 0,021 mm a nejvýše 0,045 mm, nevytvrzené, válcované, ale dále již neupravené, v rolích, též žíhané, o hmotnosti nad 10 kg, bez ohledu na šířku, též žíhané, jsou-li předloženy v nejméně dvou vrstvách,

European Commission

Directorate-General for Trade

Directorate H

Office: CHAR 04/039

1040 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË

E-mail: TRADE-AC-ALU-FOIL@ec.europa.eu

1.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/42

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

1.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/44

(1)

Podrobné údaje o úvěrech a o úvěrovém riziku (dále jen „údaje o úvěrech“) zahrnují detailní a individuální informace o nástrojích, z nichž pro instituce přijímající vklady, finanční instituce jiné než instituce přijímající vklady nebo společnosti pro správu aktiv, které všechny poskytují úvěry ve významném rozsahu, vyplývá úvěrové riziko. Tyto podrobné informace jsou nezbytné pro plnění úkolů Eurosystému, Evropského systému centrálních bank (ESCB) a Evropské rady pro systémová rizika, včetně analýzy měnové politiky a operací měnové politiky, řízení rizik, sledování finanční stability a makroobezřetnostní politiky a výzkumu. Tyto údaje budou rovněž užitečné pro účely bankovního dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu.

(2)

Článek 5.1 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB“) stanoví, že pro zajištění úkolů, kterými je pověřen ESCB, shromažďuje Evropská centrální banka (ECB) ve spolupráci s národními centrálními bankami ESCB nezbytné statistické informace buď od příslušných vnitrostátních orgánů, nebo přímo od hospodářských subjektů. Článek 3 nařízení (ES) č. 2533/98 vyžaduje, aby ECB blíže určila skutečný soubor zpravodajských jednotek v rámci referenčního souboru zpravodajských jednotek, a opravňuje ji, aby určité kategorie zpravodajských jednotek zčásti nebo zcela zprostila statistické zpravodajské povinnosti.

(3)

Údaje o úvěrech podstatně přispějí ke zlepšení stávajících a vývoji nových statistik ESCB, neboť poskytují významná členění a podrobnosti, jež nejsou dostupné ze zdrojů údajů, jež se používají v současné době a mezi něž se řadí informace o struktuře a rizikovém profilu úvěrů poskytnutých finančním sektorem. Údaje o úvěrech například zásadně přispějí ke zlepšení kvality statistiky o: a) úvěrech podle velikosti podniků, které jsou klíčovým prvkem pro posuzování a sledování toho, jak jsou úvěry poskytovány malým a středním podnikům; b) úvěrových linkách v členění podle sektoru protistrany; c) úvěrech nefinančním podnikům v členění podle hospodářské činnosti; d) úvěrech krytých zajištěním nemovitostmi a e) přeshraničních úvěrech a souvisejících příjmech v rámci statistiky platební bilance členských států, jejichž měnou je euro.

(4)

Dostupnost údajů o úvěrech zlepší použitelnost informací na mikroúrovni, které jsou nyní shromažďovány o emisích cenných papírů a o jejich držbě, a přispějí ke sledování a podpoře finanční integrace a stability v Unii. Údaje o úvěrech týkající se poboček, které jsou rezidenty mimo eurozónu a jejichž ústředí jsou rezidenty ve zpravodajském členském státě, jsou v neposlední řadě významné pro plnění úkolů ESCB, zejména pokud se týká analýzy měnové politiky a úkolů v oblasti finanční stability. Údaje mohou kromě toho přispět k plnění úkolů v oblasti makroobezřetnostního dohledu, kterými jsou například analýza pro účely finanční stability, hodnocení rizika a zátěžové testy. Čl. 8 odst. 1 písm. d) a odst. 4a nařízení (ES) č. 2533/98 nyní výslovně umožňuje, aby statistické údaje shromážděné podle článku 5 statutu ESCB byly používány pro účely dohledu.

(5)

Komplexní soubor harmonizovaných analytických údajů o úvěrech by měl snížit zpravodajskou zátěž tím, že postupem času bude stále více stabilizovat zpravodajskou povinnost. To je důležité, neboť zavádění změn do vysoce automatizovaných systémů zpracování údajů zpravodajských jednotek může být velmi nákladné. Harmonizovaný soubor údajů o úvěrech bude rovněž podrobnější, čímž se sníží počet dodatečných žádostí, které by bylo třeba zasílat zpravodajským jednotkám.

(6)

Rozhodnutí ECB/2014/6 (3) vymezuje postup pro vývoj dlouhodobého rámce pro shromažďování podrobných údajů o úvěrech na základě harmonizované statistické zpravodajské povinnosti vůči ECB. Cílem tohoto rozhodnutí je zajistit, aby byly zavedeny: a) národní soubory podrobných údajů o úvěrech provozované všemi národními centrálními bankami Eurosystému v souladu s jednotnými minimálními standardy a b) společná databáze podrobných analytických údajů o úvěrech (dále jen „AnaCredit“), kterou budou členové Eurosystému sdílet a která bude obsahovat vstupní údaje ze všech členských států, jejichž měnou je euro.

(7)

Doporučení ECB/2014/7 (4) vybízí národní centrální banky členských států, jejichž měnou není euro, avšak které se připravují na účast v tomto dlouhodobém rámci, k tomu, aby postupovaly podle ustanovení obsažených v rozhodnutí ECB/2014/6. S cílem rozšířit jeho geografický a datový rozsah a zlepšit harmonizaci v rámci Unie by měl být AnaCredit na dobrovolném základě otevřen všem členským státům mimo eurozónu, zejména těm, které se účastní jednotného mechanismu dohledu.

(8)

Zatímco přípravná opatření podle rozhodnutí ECB/2014/6 směřovala k vymezení „základní skupiny harmonizovaných souborů podrobných údajů o úvěrech, které budou národní centrální banky v dlouhodobém horizontu poskytovat ECB“, výsledky posouzení nákladů a přínosů ukázaly, že uživatelé velmi důrazně požadují, aby nebyly použity pouze „základní skupiny datových souborů“, ale rovněž komplexní seznam atributů údajů a opatření, jež charakterizují nástroje, které pro soubor zpravodajských jednotek vytvářejí úvěrové riziko. Výsledná zvýšená harmonizace by kromě toho měla zlepšit srovnatelnost údajů mezi zeměmi a institucemi, čímž se zajistí vyšší kvalita údajů pro účely analýzy.

(9)

Cílem AnaCreditu je ve spojení s jinými statistickými rámci, které shromažďují podrobné informace, poskytnout analytický pohled na úvěrové riziko zpravodajských jednotek, a to bez ohledu na finanční nástroj, druh expozice nebo účetní klasifikaci. V tomto směru je cílem požadavků vymezených v tomto nařízení zajistit, aby zpravodajské jednotky národním centrálním bankám vykazovaly soubor harmonizovaných informací.

(10)

Zřízení AnaCreditu by mělo probíhat ve fázích, neboť značnou různorodost stávajícího shromažďování údajů o úvěrech v rámci jednotlivých zúčastněných států lze harmonizovat jen postupně. Tento postupný přístup rovněž zohledňuje dobu, kterou zpravodajské jednotky potřebují k tomu, aby mohly plnit různé požadavky na údaje. S cílem zpravodajským jednotkám umožnit, aby se připravily na používání harmonizovaného souboru pojmů a definic, by měl být rozsah a obsah údajů, které mají být v různých fázích shromažďovány, vymezen co nejdříve. Rada guvernérů tedy přijme své rozhodnutí o každé následné fázi alespoň dva roky před jeho provedením. V zájmu minimalizace nákladů a pracovního zatížení zpravodajských jednotek bude možnost poskytovat informace o úvěrech na bydlení na základě metody vzorků přezkoumána v pozdější fázi.

(11)

Zatímco jedním z klíčových dlouhodobých cílů AnaCreditu je harmonizovat zpravodajskou povinnost a prováděcí postupy, různorodost stávajících postupů pro shromažďování údajů vyžaduje, aby v určitých oblastech – například pokud se týká rozhodování národní centrální banky o udělení výjimek malým rezidentským zpravodajským jednotkám – byla zachována možnost uvážení ze strany národní centrální banky. Tyto oblasti uvážení národní centrální banky by měly být v každé budoucí fázi znovu zhodnoceny s cílem rozhodnout, zda lze dosáhnout další harmonizace v rámci zúčastněných států.

(12)

Co do rozsahu by první fáze vykazování v rámci AnaCreditu měla zahrnovat úvěry, které úvěrové instituce poskytují právním subjektům. V další fázi by do skutečného souboru zpravodajských jednotek mohly být zahrnuty instituce přijímající vklady jiné než úvěrové instituce, společnosti pro správu aktiv a jiné finanční instituce, které všechny poskytují úvěry, jakož i zahraniční dceřiné podniky těchto subjektů. Pokud se týká nástrojů, rozsah podrobného vykazování by mohl být rozšířen na deriváty, ostatní pohledávky, podrozvahové položky (například finanční záruky) a úvěry poskytnuté osobám, které nejsou právnickými osobami, včetně podnikatelů. V první fázi by neměly být shromažďovány žádné osobní údaje ve smyslu příslušných předpisů o ochraně údajů, a to ani v případě úvěrů s více dlužníky, v nichž jsou dlužníky fyzické osoby, a ani tehdy, když jsou fyzické osoby spojeny s nástroji vykazovanými do AnaCreditu. Pokud by měl být rozsah vykazování v následujících fázích rozšířen tak, aby zahrnoval takové osobní údaje, měla by být zajištěna ochrana práv fyzických osob, pokud se týká shromažďování a zpracování jejich osobních údajů. V následných fázích může být zavedena zpravodajská povinnost na konsolidovaném základě. Rozšíření souboru zpravodajských jednotek by mělo zohledňovat právo národní centrální banky na udělování výjimek malým zpravodajským jednotkám a mělo by být přijato nejméně dva roky před zavedením tohoto rozšíření, aby byl zpravodajským jednotkám a národním centrálním bankám dán dostatečný čas na jeho provedení.

(13)

V rámci příprav na další fáze by rozšíření souboru zpravodajských jednotek, jakož i zavedení další zpravodajské povinnosti mělo být založeno na analýze připravené Výborem pro statistiku ESCB s ohledem na uživatelské potřeby, odhadované náklady na straně zpravodajských jednotek a národních centrálních bank, tržní vývoj a zkušenosti získané při přípravě na první fázi.

(14)

V zájmu zamezení nepřiměřenému zpravodajskému zatížení zejména malých zpravodajských jednotek s omezenou celkovou úvěrovou expozicí by zpravodajská povinnost ve vztahu k údajům o úvěrech měla být vymezena tak, že se zohlední zásada proporcionality. Z téhož důvodu by národní centrální banky měly být oprávněny udělovat výjimky malým zpravodajským jednotkám.

(15)

S cílem zajistit účinné vykazování a přiměřenou interoperabilitu s jinými stávajícími nebo novými rámci vykazování by mělo být národním centrálním bankám umožněno, aby informace, které mají být předány ECB, shromažďovaly v rámci širšího vnitrostátního zpravodajského rámce a aby pro své zákonné účely rozšířily vykazování údajů o úvěrech nad rámec vymezený v tomto nařízení, a to v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy.

(16)

Pro účely příspěvků do AnaCreditu by národním centrálním bankám mělo být umožněno používat jejich vlastní databáze, údaje získané od zpravodajských jednotek a z jakýchkoli jiných zdrojů, zejména z příslušných referenčních databází. Mělo by být na uvážení národních centrálních bank rozhodnout, zda uzavřou dohodu o spolupráci s národními statistickými úřady nebo s vnitrostátními příslušnými orgány pro dohled nad zpravodajskými jednotkami nebo s jinými vnitrostátními orgány, pokud poskytované údaje splňují standardy kvality vymezené v tomto nařízení. Vzhledem ke stávajícím rozdílným vnitrostátním postupům a s cílem minimalizovat zpravodajskou zátěž na základě tohoto nařízení se vybízí k efektivní a účinné spolupráci mezi národními statistickými úřady, vnitrostátními příslušnými orgány a jinými vnitrostátními orgány.

(17)

Rámec pro shromažďování údajů o úvěrech by měl být zaveden s cílem zajistit interoperabilitu mezi centrálními registry úvěrů a jinými příslušnými soubory údajů o úvěrech zřízenými subjekty veřejného sektoru, včetně databází statistik cenných papírů, jakož i souboru údajů v rámci rejstříku institucí a přidružených společností ESCB.

(18)

V zájmu zavedení zpětné vazby se zpravodajskými jednotkami nebo posílení stávající zpětné vazby a jiných informačních služeb, které centrální registry úvěrů poskytují zpravodajským jednotkám, by mělo být národním centrálním bankám umožněno, aby mohly používat víceúčelový sdílený soubor analytických podrobných údajů o úvěrech. Tato zpětná vazba zvýší příspěvek ESCB ke stabilitě finančního systému v souladu s jeho mandátem podle čl. 127 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie. Zpětná vazba zpravodajským jednotkám poskytne širší základ pro posouzení úvěrové způsobilosti, zejména pokud se týká přeshraničních dlužníků, a umožní harmonizaci definic a atributů údajů v rámci jejich postupů při poskytování úvěrů. Posílí řízení úvěrového rizika ze strany úvěrových institucí a jiných věřitelů. Zejména podpoří úvěrové instituce v tom, aby se při posuzování úvěrové způsobilosti nepřiměřeně nespoléhaly na externí úvěrové ratingy. Zpětná vazba by měla být prováděna na základě osvědčených postupů a měla by zajišťovat minimální standardy kvality údajů. Dílčí soubor analytických údajů o úvěrech, který mohou mezi sebou pro účely zpětné vazby sdílet národní centrální banky, by měl být vymezen s ohledem na specifickou úroveň důvěrnosti příslušných atributů údajů a odpovídající požadavky na ochranu důvěrnosti, jakož i na dobu nezbytnou pro provedení. Další podrobnosti o rozsahu a provádění zpětné vazby mohou být vymezeny ve zvláštním právním aktu a národní centrální banky mohou na základě příslušných právních rámců uzavřít dohody o spolupráci, pokud se týká příslušné spolupráce v oblasti zpětné vazby. Zatímco některé národní centrální banky, které provozují centrální registr úvěrů, již podrobné přeshraniční údaje o úvěrech a o úvěrovém riziku na dvoustranném základě vzájemně sdílejí (5), jiné mohou pro provedení takového sdílení přeshraničních informací z právních důvodů vyžadovat určitou lhůtu, aby mohly tyto údaje předat finančním institucím, které jim předkládají výkazy. Zpětná vazba by měla být vytvořena a prováděna s ohledem na vnitrostátní právní předpisy o nakládání s důvěrnými statistickými informacemi.

(19)

Pro účely tohoto nařízení by se měla uplatňovat pravidla ochrany a využití důvěrných statistických informací stanovená v článcích 8 až 8c nařízení (ES) č. 2533/98.

(20)

Podle čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 2533/98 má ECB pravomoc uložit sankce zpravodajským jednotkám, které poruší statistickou zpravodajskou povinnost vymezenou nebo uloženou v nařízeních nebo rozhodnutích ECB. Pravomoc ukládat sankce je nezávislá na právu národní centrální banky ukládat sankce zpravodajským jednotkám, které neplní statistické nebo jiné zpravodajské povinnosti, které se na ně vztahují na základě příslušného vnitrostátního rámce.

(21)

Je třeba zavést postup pro účinné provádění technických změn příloh tohoto nařízení za předpokladu, že takové změny nezmění základní koncepční rámec, ani neovlivní zatížení zpravodajských jednotek v členských státech. Při uplatňování tohoto postupu musí být brán ohled na stanoviska Výboru pro statistiku ESCB.

(22)

Z článku 5 statutu ESCB ve spojení s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii vyplývá povinnost přijmout a provést na vnitrostátní úrovni veškerá opatření, která členské státy, jejichž měnou není euro, považují za vhodná: a) pro shromažďování statistických informací nezbytných ke splnění statistické zpravodajské povinnosti vůči ECB; a b) pro včasnou přípravu v oblasti statistiky na to, aby se tyto členské státy mohly stát členskými státy, jejichž měnou je euro.

(23)

Toto nařízení by se mělo používat, aniž by bylo dotčeno shromažďování údajů o úvěrech podle právního rámce jednotného mechanismu dohledu,

1)

„zpravodajským členským státem“ se rozumí členský stát, jehož měnou je euro; členské státy, jejichž měnou není euro, mohou rozhodnout, že se stanou zpravodajským členským státem, tak, že do svého vnitrostátního práva zakotví ustanovení tohoto nařízení nebo že příslušnou zpravodajskou povinnost jinak uloží v souladu se svým vnitrostátním právem; to může zahrnovat zejména členské státy, které se účastní jednotného mechanismu dohledu prostřednictvím úzké spolupráce v souladu s článkem 7 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 (6);

2)

má výraz „rezident“ stejný význam, jaký je definován v čl. 1 odst. 4 nařízení (ES) č. 2533/98;

3)

má výraz „institucionální jednotka“ stejný význam jako v odstavcích 2.12 a 2.13 přílohy A nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 549/2013 (7);

4)

„zahraniční pobočkou“ se rozumí institucionální jednotka, která je právně závislou součástí právního subjektu, jež je rezidentem v jiné zemi, než ve které je tento právní subjekt registrován v souladu s konceptem „jediné pobočky“ ve smyslu čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2533/98;

5)

„právním subjektem“ se rozumí subjekt, který podle vnitrostátního právního řádu, který se na něj vztahuje, může nabývat práva a povinnosti vyplývající z právních předpisů;

6)

„identifikačním kódem právního subjektu“ (LEI) se rozumí alfanumerický referenční kód v souladu s normou ISO 17442 (8), který je přiřazen právnímu subjektu;

7)

„národním identifikačním kódem“ se rozumí obvykle používaný identifikační kód, který umožňuje jednoznačně identifikovat protistranu v rámci země, v níž je rezidentem;

8)

„zpravodajskou jednotkou“ se rozumí buď právní subjekt, nebo zahraniční pobočka, které jsou rezidentem zpravodajského členského státu a na které se vztahuje zpravodajská povinnost vůči ECB podle tohoto nařízení;

9)

„sledovanou jednotkou“ se rozumí institucionální jednotka, jejíž činnost věřitele nebo obsluhovatele zpravodajská jednotka vykazuje. Sledovanou jednotkou je buď:

10)

„protistranou“ se rozumí institucionální jednotka, která je stranou nástroje nebo která je se stranou nástroje spojena;

11)

„věřitelem“ se rozumí protistrana, která nese úvěrové riziko nástroje a která není poskytovatelem zajištění;

12)

„dlužníkem“ se rozumí protistrana, která má bezpodmínečnou povinnost platit splátky vyplývající z nástroje;

13)

„poskytovatelem zajištění“ se rozumí protistrana, která poskytuje zajištění před smluvně sjednanou negativní úvěrovou událostí a která nese úvěrové riziko této negativní úvěrové události;

14)

„obsluhovatelem“ se rozumí protistrana, která odpovídá za administrativní a finanční správu nástroje;

15)

„národní centrální bankou“ se rozumí národní centrální banka členského státu Evropské unie;

16)

„příslušnou národní centrální bankou“ se rozumí národní centrální banka zpravodajského členského státu, v němž je zpravodajská jednotka rezidentem;

17)

„centrálním registrem úvěrů“ se rozumí registr úvěrů provozovaný národní centrální bankou, který dostává zprávy od věřitelů ve finančním sektoru a tyto věřitele podporuje poskytováním informací o úvěrech a o úvěrovém riziku;

18)

má výraz „úvěrová instituce“ stejný význam jako v čl. 4 odst. 1 pododst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (9);

19)

má výraz „instituce“ stejný význam jako v definici v čl. 4 odst. 1 pododst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013;

20)

má výraz „aktivum“ stejný význam jako v definici v odstavci 7.15 přílohy A nařízení (EU) č. 549/2013;

21)

„úvěrovým rizikem“ se rozumí riziko, že protistrana nezaplatí platby, které je smluvně zavázána zaplatit;

22)

„smlouvou“ se rozumí právně závazná dohoda mezi dvěma či více stranami, na jejímž základě se vytváří jeden či více nástrojů;

23)

„nástrojem“ se rozumí jakákoli položka specifikovaná v atributu údajů „druh nástroje“ ve smyslu přílohy IV.

24)

„zajištěním“ se rozumí zajištění či krytí vůči negativní úvěrové události pomocí jakékoli položky uvedené v seznamu atributů údajů „druh zajištění“, který je definován v příloze IV;

25)

„výší závazků“ se rozumí součet atributů údajů „nesplacená nominální hodnota“ a „podrozvahová hodnota“ ve smyslu přílohy IV;

26)

„na individuálním základě“ se rozumí odkaz na jednotlivou institucionální jednotku včetně institucionálních jednotek, které jsou součástí právního subjektu.

a)

pokud nástroj v jakékoli referenční datum pro vykazování v rámci referenčního období:

b)

kde alespoň jeden dlužník je právním subjektem nebo částí právního subjektu ve smyslu čl. 1 odst. 5.

a)

může příslušná národní centrální banka právního subjektu rozhodnout, že od právního subjektu nebude shromažďovat žádné atributy údajů uvedené ve vzoru 1 v příloze I nebo že bude shromažďovat pouze jejich část, pokud jsou tyto nástroje drženy nebo obsluhovány zahraniční pobočkou;

b)

může příslušná národní centrální banka zahraniční pobočky rozhodnout, že od zahraniční pobočky nebude shromažďovat žádné atributy údajů uvedené ve vzoru 2 v příloze I nebo že bude shromažďovat pouze jejich část.

a)

LEI, pokud byl tento identifikační kód přidělen; nebo

b)

pokud LEI nebyl přidělen, za pomoci vnitrostátního identifikačního kódu, jak je dále podrobně uvedeno v příloze IV.

a)

by tento přístup porušil legitimní zájem zpravodajské jednotky na ochraně důvěrnosti, například pokud se týká interního hodnocení úvěrového rizika, nebo legitimní zájem třetích osob, například právních subjektů, o nichž byly údaje o úvěrech vykázány; nebo

b)

údaje nebyly použity k vytvoření nebo zlepšení zpětné vazby podle článku 11 a národní centrální banky nejsou povinny umožnit přístup k těmto údajům podle jiných unijních nebo vnitrostátních právních předpisů.

a)

v případě měsíčních přenosů v poslední den každého měsíce;

b)

v případě čtvrtletních přenosů v poslední den března, června, září a prosince.

a)

zpravodajské jednotky, kterým byla udělena výjimka v souladu s odstavcem 1;

b)

zpravodajské jednotky, které mohou údaje vykazovat se sníženou periodicitou vykazování v souladu s odstavcem 2;

c)

zpravodajské jednotky, které již nesplňují podmínky pro udělení výjimky nebo sníženou periodicitu vykazování v souladu s odstavcem 1 nebo 2.