(1)

V souladu s čl. 53 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (ES) č. 1151/2012 Komise přezkoumala žádost Francie o schválení změny specifikace chráněného zeměpisného označení „Lingot du Nord“, zapsaného do rejstříku na základě nařízení Komise (ES) č. 284/2008 (2).

(2)

Jelikož daná změna není menšího rozsahu ve smyslu čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, zveřejnila Komise žádost o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie (3).

(3)

Jelikož Komisi nebylo předloženo žádné prohlášení o námitce podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být tato změna specifikace schválena,

(1)

V souladu s čl. 53 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012 přezkoumala Komise žádost Francie o schválení změn specifikace chráněného označení původu „Huile d'olive d'Aix-en-Provence“ zapsaného do rejstříku podle nařízení Komise (ES) č. 2036/2001 (2).

(2)

Jelikož daná změna není menšího rozsahu ve smyslu čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, zveřejnila Komise žádost o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie (3).

(3)

Jelikož Komisi nebylo předloženo žádné prohlášení o námitce podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být tato změna specifikace schválena,

(1)

Nařízení (EHS) č. 2658/87 stanoví nomenklaturu zboží (dále jen „kombinovaná nomenklatura“), která je uvedena v příloze I uvedeného nařízení.

(2)

V zájmu právní jistoty je nezbytné ujasnit stanovení obsahu bílkovin v nápojích na bázi sóji zařazených do podpoložek 2202 90 11 a 2202 90 15 kombinované nomenklatury.

(3)

Pro stanovení obsahu dusíkatých bílkovin by měla být použita Kjeldahlova metoda stanovená v nařízení Komise (ES) č. 152/2009 (2). Kjeldahlova metoda je díky své obecné platnosti, přesnosti a reprodukovatelnosti mezinárodně uznávanou metodou pro stanovení obsahu bílkovin v potravinách. Přepočítací faktor ke stanovení obsahu bílkovin na základě celkového obsahu dusíku závisí na typu bílkovin přítomných ve vzorku. S ohledem na to, že musí být stanoven obsah sójových bílkovin, měl by se použít přepočítací faktor 6,25.

(4)

V kapitole 22 druhé části kombinované nomenklatury by proto měla být doplněna nová doplňková poznámka, aby byl zajištěn její jednotný výklad v celé Unii.

(5)

Nařízení (EHS) č. 2658/87 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

(1)

Nařízení (EHS) č. 2658/87 stanoví nomenklaturu zboží (dále jen „kombinovaná nomenklatura“), která je uvedena v příloze I uvedeného nařízení.

(2)

Mléko a mléčné výrobky kapitoly 4 zahrnují mlékárenské permeáty, což jsou mléčné výrobky charakterizované vysokým obsahem laktózy a získané odstraněním mléčných tuků a mléčných bílkovin z mléka, syrovátky, smetany a/nebo sladkého podmáslí a/nebo z podobných surovin ultrafiltrací nebo jinými technologiemi zpracování.

(3)

Na zařazení syrovátkových a mléčných permeátů do položek čísla 0404 existují různé pohledy. V zájmu právní jistoty je proto nezbytné vyjasnit rozsah položek 0404 10 a 0404 90, pokud jde o tyto výrobky.

(4)

„Syrovátkový permeát“ a „mléčný permeát“ lze rozlišit tak, že je či není zjištěna přítomnost látek, které souvisejí s výrobou syrovátky. Toto kritérium by proto mělo být použito spolu s organoleptickým kritériem pro účely rozlišení mezi syrovátkovými a mléčnými permeáty.

(5)

Položka 0404 10 by měla zahrnovat „syrovátkový permeát“, což je výrobek s obvykle mírně nakyslou vůní získaný ultrafiltrací syrovátky nebo směsí přírodních syrovátkových složek. Zařazení mlékárenských permeátů do této položky by mělo být podmíněno přítomností látek souvisejících s výrobou syrovátky (např. kyseliny mléčné, laktátů a glykomakropeptidů) ve výrobku.

(6)

Položka 0404 90 by měla zahrnovat „mléčný permeát“, což je výrobek s obvykle mléčnou vůní získaný ultrafiltrací mléka. Zařazení mlékárenských permeátů do této položky by mělo být podmíněno kvantitativně omezeným množstvím či nepřítomností látek souvisejících s výrobou syrovátky ve výrobku.

(7)

Referenční metoda pro zjišťování kyseliny mléčné a laktátů (metoda ISO 8069:2005) je stanovena v části A přílohy I nařízení Komise (ES) č. 273/2008 (2) a referenční metoda pro zjišťování syřidlové syrovátky (tj. přítomnost kaseinomakropeptidů, jako jsou glykomakropeptidy) je stanovena v příloze XII uvedeného nařízení. Tyto metody by rovněž měly být použity pro správné zařazení výrobků dotčených tímto nařízením.

(8)

V zájmu správného zařazení dotčených výrobků by proto měly být doplněny nové doplňkové poznámky do kapitoly 4 druhé části kombinované nomenklatury, aby se zajistil její jednotný výklad v celé Unii.

(9)

Nařízení (EHS) č. 2658/87 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(10)

Výbor pro celní kodex nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené předsedou,

(1)

Směrnice 2002/99/ES stanoví mimo jiné veterinární požadavky pro dovoz produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě do Unie. V souladu s uvedenými požadavky je dovoz těchto produktů do Unie povolen pouze ze třetích zemí, které jsou uvedeny na seznamu vypracovaném Komisí.

(2)

Směrnice 2002/99/ES rovněž stanoví, že je možné stanovit pravidla a osvědčení pro tranzit.

(3)

Dohoda mezi Evropským společenstvím a Novým Zélandem o hygienických opatřeních použitelných při obchodu s živými zvířaty a živočišnými produkty, která tvoří přílohu rozhodnutí 97/132/ES (dále jen „dohoda“), stanoví, že je nutné poskytnout záruky pro dovoz čerstvého masa z Nového Zélandu, které jsou rovnocenné zárukám stanoveným právními předpisy Unie, zejména směrnicí 2002/99/ES a nařízením Komise (EU) č. 206/2010 (4). Tato rovnocennost byla stanovena pro čerstvé maso, pokud jde o zdraví zvířat a veřejné zdraví, jak je uvedeno v příloze V dohody.

(4)

Nařízení (EU) č. 206/2010 stanoví mimo jiné podmínky pro vstup zásilek čerstvého masa na území Unie. Za tímto účelem stanoví část 1 přílohy II uvedeného nařízení seznam třetích zemí, území nebo jejich částí, z nichž je povolen vstup takových zásilek do Unie, a vzory veterinárních osvědčení, jež mají uvedené zásilky provázet, s přihlédnutím k případným zvláštním podmínkám nebo požadovaným doplňkovým zárukám.

(5)

Nový Zéland je uveden v části 1 přílohy II nařízení (EU) č. 206/2010 jako země, z níž je povolen vstup do Unie pro zásilky čerstvého masa domácího skotu, ovcí, prasat, domácích lichokopytníků, nezdomácnělých zvířat řádu sudokopytníci ve farmovém chovu i volně žijících a dále nezdomácnělých prasatovitých (Suidae), pekariovitých (Tayassuidae) a tapírovitých (Tapiridae) ve farmovém chovu i volně žijících.

(6)

Při vstupu do Unie musí být tyto zásilky doprovázeny příslušnými vzorovými veterinárními osvědčeními podle části 2 přílohy II nařízení (EU) č. 206/2010, aniž jsou dotčeny zvláštní požadavky na osvědčení stanovené v dohodách uzavřených mezi Unií a třetími zeměmi. Pokud jde o uvedené zásilky z Nového Zélandu, zmíněné požadavky jsou stanoveny v příloze V dohody a vzorové veterinární osvědčení je stanoveno v příloze I prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2015/1901 (5).

(7)

Nový Zéland usiluje o rychlejší způsob přepravy zásilek čerstvého masa na území Unie, aby použití tohoto masa bylo vzhledem k jeho trvanlivosti účinnější. Nový Zéland má proto v úmyslu přepravovat tyto zásilky letecky do Singapuru, vyložit je z letadla s možností dočasného uskladnění ve schváleném zařízení v celní oblasti singapurského letiště, v témže zařízení provést překládku a přepravit je přes území Singapuru do přístavu odjezdu, odkud budou převezeny kontejnerovou lodí ze Singapuru do Unie.

(8)

Singapur proto požádal, aby mu bylo povoleno dovážet do Unie zásilky čerstvého masa pocházejícího z Nového Zélandu, které jsou způsobilé pro vstup na území Unie a jsou určeny pro Unii, aby se umožnila vykládka, skladování, překládka a tranzit takových zásilek přes území Singapuru.

(9)

V době odeslání z Nového Zélandu musí toto čerstvé maso splňovat zvláštní hygienické a veterinární požadavky pro vstup na území Unie. Příslušný orgán Singapuru zavedl kontroly dovozu a postupy zajišťující to, že vykládka, skladování, překládka a tranzit přes území Singapuru neovlivní soulad s uvedenými požadavky.

(10)

V březnu 2015 provedla Komise v Singapuru zjišťovací audit, aby shromáždila informace o kontrolách dovozu prováděných příslušnými orgány Singapuru a o režimu tranzitu zavedeném v souvislosti s požadovaným povolením a aby tyto kontroly a tento režim posoudila. Komise z výsledku tohoto auditu vyvodila, že kontroly dovozu a režimy tranzitu prováděné příslušnými orgány Singapuru nabízejí dostatečné záruky k zajištění integrity a bezpečnosti zásilek čerstvého masa z Nového Zélandu, zejména pokud jde o veterinární a hygienické požadavky.

(11)

Pro potvrzení těchto kontrol dovozu a režimů tranzitu by měl příslušný orgán Singapuru vydávat veterinární osvědčení, které bude třeba znovu předložit na stanovišti hraniční kontroly v místě vstupu do Unie. Za tímto účelem je třeba vyhotovit vzor veterinárního osvědčení „NZ-TRANSIT-SG“.

(12)

Dohoda stanoví zvláštní pravidla pro osvědčení, hraniční kontroly a poplatky pro dovoz z Nového Zélandu, která jsou použitelná rovněž na zásilky při tranzitu přes území Singapuru.

(13)

Dohoda umožňuje, aby se osvědčení pro produkty z Nového Zélandu vyvážené do Unie předkládala elektronicky s využitím integrovaného elektronického systému Unie zřízeného rozhodnutím Komise 2003/24/ES (6) (dále jen „TRACES“).

(14)

Pro zajištění souladu s požadavky na elektronické osvědčování pro Nový Zéland, jak jsou stanoveny v příloze VII dohody a v prováděcím rozhodnutí (EU) 2015/1901, by v systému TRACES mělo být stanoveno vzorové veterinární osvědčení „NZ-TRANSIT-SG“.

(15)

Při vstupu do Unie by k zásilkám mělo být přiloženo jak příslušné vzorové veterinární osvědčení, které vydal příslušný orgán Nového Zélandu, tak i vzorové veterinární osvědčení „NZ-TRANSIT-SG“, které vydal v systému TRACES příslušný orgán Singapuru v souladu s přílohou tohoto nařízení.

(16)

Je proto vhodné změnit část 1 přílohy II nařízení (EU) č. 206/2010, aby se na seznam třetích zemí, území a jejich částí doplnila položka pro Singapur, a byl z něj tedy povolen vstup do Unie pro zásilky čerstvého masa, které pocházejí z Nového Zélandu, jsou určeny pro Unii a jsou vykládány, překládány a přepravovány přes území Singapuru, též včetně uskladnění.

(17)

Dále je vhodné změnit část 2 přílohy II nařízení (EU) č. 206/2010, aby se na seznam vzorů veterinárních osvědčení doplnil vzor veterinárního osvědčení „NZ-TRANSIT-SG“.

(18)

Části 1 a 2 přílohy II nařízení (EU) č. 206/2010 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(19)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

(1)

Jestliže vnitrostátní norma, která provádí harmonizovanou normu, na niž byl zveřejněn odkaz v Úředním věstníku Evropské unie, obsahuje jeden nebo více prvků základních požadavků uvedených v článku 3 směrnice 1999/5/ES, pak u rádiového zařízení vyrobeného podle této normy platí předpoklad, že splňuje příslušné základní požadavky.

(2)

V červenci 2014 Francie vznesla námitku v souvislosti s normou EN 50566:2013 o požadavcích pro prokazování shody vysokofrekvenčních polí z ručních a na tělo připevněných bezdrátových komunikačních zařízení používaných obyvatelstvem (30 MHz až 6 GHz).

(3)

Francie se domnívá, že tato norma by měla být přezkoumána, aby lépe zohledňovala podmínky užívání mobilních telefonů i jiných přenosných zařízení (jako jsou tablety), a proto zajistila podmínky pro vzdálenost, při které má být posouzena SAR (specifická míra absorpce) těla.

(4)

Po prověření normy EN 50566:2013 společně se zástupci Výboru pro posuzování shody a pro dozor nad trhem v oblasti telekomunikací (TCAM) došla Komise k závěru, že tato norma základní požadavky uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 1999/5/ES nesplňuje. Ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 1999/5/ES se týká cílů souvisejících s požadavky na bezpečnost obsaženými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/95/ES (2). Bod 1 písm. d) přílohy I směrnice 2006/95/EC stanoví, že „elektrické zařízení by mělo být navrženo a vyrobeno tak, aby byla zajištěna ochrana před nebezpečími uvedenými v bodech 2 a 3 této přílohy, pokud bude používáno pro účely, ke kterým je určeno, a řádně udržováno“. Bod 2 téže přílohy stanoví, že „V souladu s bodem 1 musí být technická opatření stanovena tak, aby: a) osoby a domácí zvířata byly přiměřeně chráněny před nebezpečím fyzického poranění nebo jiného poškození, které by mohlo být způsobeno přímým dotykem nebo nepřímo“ a „c) osoby, domácí zvířata a majetek byly přiměřeně chráněny před nebezpečími neelektrického charakteru, která by podle zkušenosti mohla být elektrickým zařízením způsobena“.

(5)

S ohledem na výše uvedené bezpečnostní aspekty normy EN 50566:2013, které mají být zlepšeny, a do doby, než bude provedena její odpovídající revize, by mělo být zveřejnění odkazu na normu EN 50566:2013 v Úředním věstníku Evropské unie doplněno vhodným varováním,

(1)

Jedním z úkolů Společenství je podle čl. 2 písm. h) Smlouvy navazovat s ostatními zeměmi a mezinárodními organizacemi vztahy, které mohou přispět k pokroku v mírovém využití jaderné energie. Za tímto účelem jsou Společenství podle čl. 10 hlavy II Smlouvy svěřeny pravomoci v oblasti vnějších vztahů.

(2)

Podle článku 101 Smlouvy se může Společenství v rámci své pravomoci zavazovat prostřednictvím dohod nebo smluv s třetí zemí, mezinárodní organizací nebo příslušníkem třetí země. Na základě tohoto ustanovení byly uzavřeny dohody Euratomu s hlavními dodavatelskými zeměmi Společenství.

(3)

Podle článku 102 je Společenství rovněž oprávněno uzavírat dohody, jejichž stranami jsou kromě Společenství také členské státy. Z hlediska Společenství mohou být tyto dohody realizovány pouze prostřednictvím úzké spolupráce mezi orgány Společenství a členských států jak během procesu vyjednávání a uzavírání těchto dohod, tak při plnění přijatých závazků.

(4)

Podle Smlouvy mohou členské státy – za podmínek stanovených ve Smlouvě – nadále vystupovat jako subjekty při přípravě smluv na mezinárodním poli a mají tedy právo kdykoliv uzavírat dvoustranné dohody a smlouvy se třetími zeměmi v oblasti působnosti Smlouvy o Euratomu.

(5)

Článek 103 Smlouvy plní zásadní úlohu z hlediska slaďování potřeby zajištění jednoty a nadřazenosti legislativy upravující Euratom se svobodou členských států realizovat vlastní vnější vztahy v oblasti jaderné energie. Podle tohoto článku jsou členské státy povinny oznamovat Komisi návrhy svých dohod a smluv s třetí zemí, mezinárodní organizací nebo příslušníkem třetí země, pokud se tyto dohody nebo smlouvy týkají oblasti působnosti Smlouvy. Jestliže návrh dohody či smlouvy obsahuje ustanovení, která odporují použití Smlouvy, zašle Komise své připomínky zúčastněnému státu do jednoho měsíce poté, co obdržela příslušné sdělení. Členský stát může navrhovanou dohodu či smlouvu uzavřít teprve tehdy, když odstraní pochybnosti Komise nebo když poté, co na základě jeho návrhu vydal Soudní dvůr neodkladně usnesení o souladu ustanovení navrhované dohody nebo smlouvy se Smlouvou, tomuto usnesení vyhověl.

(6)

Soudní dvůr Evropských společenství ve svém rozsudku 1/78 ze dne 14. listopadu 1978 rozhodl, že cílem článku 103 je zajistit, aby ustanoveními Smlouvy nebyly dotčeny dohody nebo smlouvy, které členské státy uzavřely s třetími zeměmi (1).

(7)

Posouzení podle článku 103 se vztahuje i na slučitelnost návrhu dohody nebo smlouvy s ustanoveními Smlouvy o Euratomu a sekundárního práva přijatého na jejím základě. Nevztahuje se na slučitelnost návrhu dohody nebo smlouvy s ustanoveními Smlouvy o fungování Evropské unie.

(8)

S uplatňováním článku 103 již existují značné zkušenosti. Z těchto zkušeností vyplývá, že některá hlediska acquis Euratomu mají přímý dopad na oblast vnějších vztahů členských států. Ve svých připomínkách členským státům vypracovaných na základě posouzení podle článku 103 musela Komise opakovaně upozorňovat na konkrétní ustanovení legislativy upravující Euratom. Je proto třeba vypracovat pokyny ohledně uplatňování článku 103. Cílem tohoto doporučení je připomenout hlavní ustanovení, která jsou v této souvislosti významná, a zajistit členským státům při vyjednávání návrhů dohod či smluv větší srozumitelnost a právní jistotu.

(9)

Jednoměsíční lhůta uvedená v čl. 103 odst. 2 začíná dnem, kdy Komise obdrží příslušné sdělení. Za přijaté se považuje oznámení pouze v případě, že Komise obdrží úplný spis.

(10)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 994/2012/EU (2) nabízí členským státům možnost požádat Komisi o pomoc při vyjednávání mezinárodních dohod, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení. Stejnou možnost mají členské státy při vyjednávání dohod nebo smluv spadajících do oblasti působnosti Smlouvy o Euratomu.

(11)

Jak vyplývá z ustanovení kapitoly 1 hlavy II nazvané Rozvoj výzkumu, jaderný výzkum spadá do oblasti působnosti Smlouvy o Euratomu. Toto doporučení Komise se proto vztahuje také na mezinárodní dohody o výzkumu v oblasti jaderného štěpení a fúze bez ohledu na jejich označení.

(12)

Základní standardy stanovené Společenstvím podle kapitoly 3 hlavy II Smlouvy, a zejména směrnice Rady 2009/71/Euratom (3), směrnice Rady 2011/70/Euratom (4) a směrnice Rady 2013/59/Euratom (5), mají za cíl zajistit ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření, bez ohledu na zdroj tohoto záření. Tvoří základ právního systému stanoveného Smlouvou, a mají proto v kontextu posouzení podle článku 103 zásadní význam.

(13)

V kapitole 6 hlavě II Smlouvy se zakládá Zásobovací agentura Euratomu, které je uděleno výlučné právo na uzavírání smluv o dodávkách rud, výchozích materiálů a zvláštních štěpných materiálů pocházejících ze zemí uvnitř nebo vně Společenství. V případě, že návrh dohody či smlouvy, na kterou se vztahuje toto doporučení, obsahuje také ustanovení o dodávkách, jejich posouzením ze strany Komise podle článku 103 by nemělo být dotčeno výhradní právo agentury uzavírat smlouvy o dodávkách; připojení podpisu agentury na smlouvy o dodávkách na druhé straně nemá vliv na posouzení souladu návrhů dohod či smluv členských států s ustanoveními Smlouvy a jejím sekundárním právem Komisí.

(14)

Jedním z klíčových pilířů evropské strategie energetické bezpečnosti je diverzifikace vnějších dodávek a související infrastruktury. Pokud jde o trh s uranem a jaderným palivem, Komise a členské státy jsou vyzývány, aby v případě potřeby spolupracovaly na diverzifikaci dodávek jaderného paliva. Komise se zavazuje, že bude soustavným způsobem zohledňovat otázku diverzifikace dodávek paliv při posuzování nových investičních projektů v oblasti jaderné energetiky a nových návrhů dohod či smluv se třetími zeměmi. Zásobovací agentura Euratomu má naproti tomu zajistit, že nové investice neohrozí možnost diverzifikace zdrojů dodávaného paliva. Toto doporučení přispívá k dosažení uvedených cílů.

(15)

Podle čl. 104 odst. 2 Smlouvy by členské státy měly Komisi na její žádost poskytnout veškeré informace o dohodách či smlouvách, které kterákoliv osoba nebo podnik uzavře s třetí zemí, mezinárodní organizací nebo příslušníkem třetí země v oblasti působnosti Smlouvy,