3.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 57/1

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

3.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 57/4

(1)

Rada ministrů AKT-EU se na svém 39. zasedání konaném ve dnech 19. a 20. června 2014 v Nairobi ve společném prohlášení rozhodla, že přistoupí k řádnému uzavření Střediska pro rozvoj podnikání (CDE) a ke změně přílohy III Dohody o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé (dále jen „dohoda o partnerství AKT-EU“) a že za tím účelem přenese na Výbor velvyslanců AKT-EU pravomoc v této záležitosti pokračovat s cílem přijímat nutná rozhodnutí.

(2)

Výbor velvyslanců AKT-EU v rozhodnutí č. 4/2014 (3) připomíná, že při uzavření CDE musí být respektovány pravomoci orgánů dohledu nad CDE určených v příloze III dohody o partnerství AKT-EU a postupy stanovené Radou ministrů AKT-EU ve společném prohlášení.

(3)

V příloze III dohody o partnerství AKT-EU se stanoví, že Výbor velvyslanců AKT-EU kontroluje celkovou strategii CDE a dohlíží na práci výkonné rady.

(4)

V příloze III dohody o partnerství AKT-EU se stanoví, že výkonná rada CDE vypracovává finanční předpisy, služební řád a pravidla fungování střediska.

(5)

V žádosti výkonné rady CDE zaslané Výboru velvyslanců AKT-EU dopisem ze dne 19. října 2015 se vysvětluje, že v souvislosti s uzavřením CDE si výkonná rada CDE přeje odchýlit se od čl. 27 odst. 1 a 5 rozhodnutí Výboru velvyslanců AKT-EC č. 5/2004 ze dne 17. prosince 2004 o finančním nařízení pro Středisko pro rozvoj podnikání (dále jen „finanční nařízení pro CDE“) a žádá orgány dohledu o předchozí souhlas.

(6)

Změny finančního nařízení pro CDE a služebního řádu CDE (4) nebo odchylky od nich závisejí na potřebách, které mohou vyplynout z uskutečňování procesu řádného uzavření CDE, a vyžadují pružný postup.

(7)

Požadavek stanovený v čl. 27 odst. 1 finančního nařízení pro CDE na jmenování auditorské společnosti na období tří let a požadavek stanovený v čl. 27 odst. 5 uvedeného nařízení, aby tato společnost každým rokem sestavila zprávu o povinném auditu, je třeba upravit pro zajištění účinnějšího postupu v souvislosti s uzavíráním CDE,

3.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 57/8

(1)

Dne 20. prosince 2014 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu silikomanganu pocházejícího z Indie (dále jen „dotčená země“) do Unie na základě článku 5 základního nařízení. V Úředním věstníku Evropské unie  (2) uveřejnila Komise příslušné oznámení (dále jen „oznámení o zahájení řízení“).

(2)

Komise zahájila toto šetření v návaznosti na podnět, který podal dne 10. listopadu 2014 Comité de Liaison des Industries de Ferro-Alliages (Styčný výbor odvětví feroslitin, dále jen „Euroalliages“ nebo „žadatel“) jménem tří výrobců v Unii. Žadatel představuje více než 25 % celkové výroby silikomanganu v Unii. Podnět obsahoval důkazy o dumpingu a výsledné podstatné újmě, které byly dostatečné k zahájení šetření.

(3)

V oznámení o zahájení řízení vyzvala Komise zúčastněné strany, aby ji za účelem účasti na šetření kontaktovaly. Kromě toho Komise o zahájení šetření výslovně informovala další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce, dovozce, uživatele, sdružení, o nichž je známo, že se jich šetření týká, a indické orgány a vyzvala je k účasti.

(4)

Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(5)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek vyvážejících výrobců v Indii a dovozců, kteří nejsou ve spojení, v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(6)

Vzhledem k omezenému počtu známých výrobců v Unii nebylo nutné provést výběr vzorku. Všichni známí výrobci v Unii byli informováni o zahájení šetření a byli vyzváni, aby se přihlásili a šetření se zúčastnili.

(7)

Aby mohla Komise rozhodnout o tom, zda bude výběr vzorku nutný, a pokud ano, aby mohla vzorek vybrat, byli všichni dovozci, kteří nejsou ve spojení, požádáni, aby se Komisi přihlásili a poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(8)

Komisi odpověděli čtyři dovozci, kteří nejsou ve spojení, ale pouze dva z nich poskytli požadované informace a souhlasili se zařazením do vzorku. Vzhledem k takto nízkému počtu Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

(9)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, aby mohla vzorek vybrat, byli všichni vyvážející výrobci v Indii požádáni, aby se Komisi přihlásili a poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(10)

Původně odpovědělo na dotazník k výběru vzorku ve stanovené lhůtě 21 vyvážejících výrobců. Vykázali takový celkový objem vývozu, který podle údajů Eurostatu představoval 48 % celkového dovozu z Indie během období šetření.

(11)

Poté předložilo formuláře pro výběr vzorku a vyjádřilo svou ochotu spolupracovat dalších 13 společností. Komise tyto společnosti kontaktovala a požádala je, aby předložily další informace o svém vývozu do Unie. Avšak přihlásilo se a požadované informace poskytlo pouze 11 společností.

(12)

Na základě doporučení úředníka pro slyšení se Komise rozhodla považovat při šetření i tyto společnosti za spolupracující vyvážející výrobce a společnosti o tom byly dne 21. května 2015 odpovídajícím způsobem informovány. V důsledku toho celkový objem vývozu všech spolupracujících vyvážejících výrobců představoval 60 % celkového dovozu z Indie (údaje Eurostatu).

(13)

Původně byl vybrán vzorek sestávající ze čtyř skupin vyvážejících výrobců, kteří představovali největší reprezentativní objem vývozu, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen. Tento vzorek představoval podle údajů Eurostatu 31 % celkového objemu vývozu z Indie do Unie a 51 % celkového objemu spolupracujících vývozců.

(14)

Následně informovala jedna z těchto čtyř společností zařazených do vzorku Komisi, že není schopna pokračovat ve své spolupráci jako společnost zařazená do vzorku. Tato společnost byla proto ze vzorku vyloučena. Zbývající tři společnosti však podle údajů Eurostatu stále představovaly přibližně 43 % celkového vývozu z Indie do Unie ze strany spolupracujících indických vyvážejících výrobců a přibližně 26 % celkového dovozu, a vzorek byl proto nadále považován za reprezentativní.

(15)

Žadatel tvrdil, že vzorek není reprezentativní, protože vyvážené typy dotčeného výrobku u dvou ze tří společností zařazených do vzorku nejsou reprezentativní pro převážnou většinu indického vývozu. Kromě toho žadatel tvrdil, že vzorek zbývajících tří společností představuje pouze 13 % celkového objemu indického vývozu do Unie.

(16)

Žadatel proto požadoval přezkum vzorku, nebo kdyby nebyl k dispozici dostatek času pro výběr nového vzorku, použití článku 18 základního nařízení.

(17)

Tyto argumenty žadatele nelze přijmout. Za prvé tento vzorek představuje ve skutečnosti 26 % celkového objemu indického vývozu do Unie, a nikoli 13 %, jak bylo zúčastněným stranám chybně sděleno v informačním dokumentu uvedeném ve 26. bodě odůvodnění níže. Za druhé je kritériem použitým pro výběr vzorku největší objem vyvezený do Unie v souladu s článkem 17 základního nařízení. Skutečnost, že dvě ze společností zařazených do vzorku nevyrábějí a nevyvážejí všechny typy výrobku ještě neznamená, že vzorek není reprezentativní, jelikož vzorek celkově zahrnuje všechny typy silikomanganu. Za třetí uvedl samotný žadatel ve svém podnětu, že „silikomangan jakékoli kvality a formy má být považován za jeden výrobek, neboť má tytéž chemické a fyzikální vlastnosti a hlavní použití“ (3). Za čtvrté skutečnost, že jedna společnost zařazená do vzorku s relativně malými objemy vývozu ukončila spolupráci, nemohla podstatně ovlivnit výsledek šetření ani představovat významnou míru nespolupráce vzorku.

(18)

Z toho vyplývá, že požadavek žadatele, aby byl buď vybrán nový vzorek, nebo aby se použil článek 18 základního nařízení, je třeba zamítnout.

(19)

Kromě toho během slyšení, které se konalo dne 18. listopadu 2015, žadatel tvrdil, že z objemu vývozu vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku by měl být vyloučen vývoz silikomanganu nízké kvality do Unie, protože tento výrobek nízké kvality nemohou evropské ocelárny jako takový použít. Komise připomíná, že silikomangan nízké kvality je součástí dotčeného výrobku a že byl vyvezen do Evropské unie ve značném objemu. Žádost o jeho vyloučení proto nelze přijmout. V každém případě platí, že i kdyby byla tato žádost přijata, dopad na reprezentativnost vzorku by byl nepatrný, jelikož vzorek stále představuje přibližně jednu čtvrtinu celkového objemu indického vývozu do Unie.

(20)

Pět vyvážejících výrobců z Indie poskytlo odpovědi na dotazník, aby byla stanovena jejich individuální dumpingová rozpětí.

(21)

Komise dospěla k závěru, že s ohledem na okolnosti tohoto šetření není prakticky možné těmto žádostem vyhovět.

(22)

Komise zaslala dotazníky třem vyvážejícím výrobcům nebo skupinám výrobců v Indii zařazeným do vzorku, všem známým výrobcům v Unii, dovozcům a uživatelům, kteří o to požádali.

(23)

Odpovědi na dotazník zaslali tři vyvážející výrobci nebo skupiny výrobců v Indii zařazení do vzorku, dva výrobci v Unii, dva dovozci v Unii, kteří nejsou ve spojení, a pět uživatelů v Unii.

(24)

Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné k předběžnému stanovení existence dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(25)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. října 2013 do 30. září 2014 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2011 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(26)

Komise se rozhodla neuložit prozatímní opatření. Všechny zúčastněné strany obdržely informační dokument uvádějící důvody pro neuložení prozatímních opatření. Několik zúčastněných stran předložilo písemné připomínky ke zjištěním uvedeným v informačním dokumentu. Strany, které o to požádaly, dostaly možnost slyšení. Dne 8. prosince 2015 se za přítomnosti úředníka pro slyšení v obchodních řízeních uskutečnilo slyšení se žadatelem.

(27)

Komise poté všechny strany informovala o základních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se rozhodla neuložit konečné antidumpingové clo na dovoz silikomanganu pocházejícího z Indie do Unie. Všem účastníkům řízení byla poskytnuta lhůta, během níž mohli k uvedeným konečným informacím předložit svá stanoviska. Dne 20. ledna 2016 se za přítomnosti úředníka pro slyšení v obchodních řízeních uskutečnilo druhé slyšení se žadatelem. Při tomto slyšení žadatele doprovázel španělský výrobce v Unii FerroAtlantica, který nebyl zastupován žadatelem a při řízení nespolupracoval, jak je uvedeno níže v oddíle 5.

(28)

Připomínky předložené stranami byly zváženy a případně vzaty v úvahu.

(29)

Dotčeným výrobkem je silikomangan (včetně ferosilikomanganu) pocházející z Indie, v současnosti kódů KN ex 7202 30 00 a ex 8111 00 11 (dále jen „dotčený výrobek“).

(30)

Silikomangan je slitina složená převážně z manganu, křemíku a železa a obecně obsahuje menší podíl jiných prvků, například uhlíku, fosforu, síry a boru. Silikomangan se vyrábí tavením manganové rudy v elektrických tavicích pecích a používá se hlavně jako zdroj manganu a křemíku při výrobě oceli.

(31)

V závislosti na obsahu manganu, křemíku a uhlíku existuje několik různých tříd kvality silikomanganu a prodává se jako valouny o různé velikosti podle požadavků zákazníků. Všechny třídy kvality a formy představují jediný výrobek, i když se vyplácí prémie za vyšší obsah manganu nebo křemíku a za obsah uhlíku nižší než 0,1 %, což činí silikomangan vhodným k výrobě určitých typů speciální korozivzdorné oceli.

(32)

Vyšší nebo nižší obsah jiných prvků, jako je fosfor a bor, nemá vliv na cenu, avšak pokud obsah těchto prvků přesahuje určité prahové hodnoty, silikomangan se stává nevhodným pro určité typy následné výroby.

(33)

Šetření ukázalo, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti, jakož i stejná základní použití:

(34)

Komise proto ve svém informačním dokumentu dospěla k závěru, že uvedené výrobky jsou obdobnými výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(35)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že silikomangan s velmi nízkým obsahem uhlíku (většinou mezi 0,05 % a 0,1 % a maximálně 0,2 %, tzv. „nízkouhlíkový“ silikomangan) je výrobek odlišný od „standardního“ silikomanganu, který obsahuje desetkrát více uhlíku (maximálně 2 %). Tyto strany vysvětlují, že ačkoli oba tyto výrobky obsahují podobné chemické prvky, jejich technické vlastnosti jsou odlišné, což má dopad na jejich použití: nízkouhlíkový silikomangan se používá pro korozivzdornou a speciální ocel, zatímco standardní silikomangan se používá pro uhlíkovou ocel. Tyto strany rovněž uvádějí, že tyto dva typy silikomanganu nejsou vzájemně zaměnitelné. Zatímco nízkouhlíkový silikomangan by mohl být použit k výrobě standardní oceli, standardní silikomangan nelze použít k výrobě korozivzdorné a speciální oceli. Kromě toho by použití nízkouhlíkového silikomanganu pro výrobu standardní oceli nebylo logické, jelikož nízkouhlíkový silikomangan je dražší. Ti výrobci oceli, kteří nakupují oba typy silikomanganu, je tedy používají pro různé typy výroby. Kromě toho tyto zúčastněné strany připomněly, že orgány USA vyloučily nízkouhlíkový silikomangan z oblasti působnosti svých šetření, a domnívají se, že skutečnost, že Komise nečinila mezi těmito dvěma typy rozdíl v předchozím šetření, neznamená, že by se Komise měla řídit stejným zdůvodněním i při tomto šetření. Kromě toho tyto zúčastněné strany navrhují, že by se v případě podezření na obcházení cla (tím, že se standardní silikomangan prohlásí za nízkouhlíkový silikomangan, aby se předešlo placení jakýchkoliv antidumpingových cel) mohly snadno provádět účinné celní kontroly a zkoušky.

(36)

Komise dospěla k závěru, že silikomangan by se měl pro účely tohoto šetření považovat za jeden výrobek. Silikomangan je slitina používaná převážně při výrobě oceli. Je vždy vyroben ze stejných chemických složek, ačkoli jejich podíl je někdy nepatrně proměnlivý. I když tedy některé typy oceli vyžadují silikomangan s omezeným obsahem uhlíku, který nemůže být nahrazen standardním silikomanganem, neznamená to, že tyto dva typy silikomanganu představují odlišný výrobek. Odlišný obsah uhlíku, jakož i odlišný obsah manganu v jednotlivých typech výrobku je řádně zohledněn ve struktuře „kontrolního čísla výrobku“ (PCN), které umožňuje srovnávání různých typů výrobku. Orgány USA vyloučily v rámci svých šetření nízkouhlíkový silikomangan z definice výrobku, neboť v USA neexistují žádní výrobci nízkouhlíkového silikomanganu. Komise již v předchozích šetřeních dospěla k závěru, že standardní a nízkouhlíkový silikomangan jsou v podstatě tentýž výrobek, a to i proto, aby se předešlo možnému obcházení cla prostřednictvím nesprávného deklarování (nízkouhlíkový silikomangan nedokáží celní orgány vizuálně odlišit, bylo by zapotřebí zkoušení). Skutečnost, že nízkouhlíkový silikomangan je dražší, nezaručuje, že celní orgány by mohly odhalit možné obcházení na základě fakturované ceny, zejména pokud jsou obě strany transakce ve spojení nebo se dohodnou na křížových kompenzacích. V důsledku toho bylo toto tvrzení zamítnuto.

(37)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje u každého jednotlivého spolupracujícího vyvážejícího výrobce reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku vyváženého během období šetření do Unie.

(38)

Komise následně určila typy výrobku prodávané na domácím trhu, které byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie, a v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda byl u každého spolupracujícího vyvážejícího výrobce domácí prodej každého typu výrobku reprezentativní. Domácí prodej určitého typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie.

(39)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečnou prodejní cenu na domácím trhu.

(40)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(41)

V tomto případě je běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období šetření.

(42)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období šetření, pokud:

(43)

Jestliže byl prodej určitého typu obdobného výrobku v běžném obchodním styku nulový nebo nedostatečný, anebo v případech, kdy nebyl určitý typ výrobku na domácím trhu prodán v reprezentativním množství, vypočetla Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(44)

Běžná hodnota byla vypočítána tak, že k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci během období šetření, byly připočteny tyto položky:

(45)

U jedné společnosti zařazené do vzorku je běžná hodnota založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu v souladu s metodikou popsanou v 40. bodě odůvodnění výše. U dvou ostatních společností zařazených do vzorku byla běžná hodnota pro některé typy výrobku vypočítána s použitím metodiky popsané v 44. bodě odůvodnění výše. U ostatních typů výrobku, které se prodávaly v běžném obchodním styku, byla běžná hodnota založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu v souladu s metodikou popsanou v 40. bodě odůvodnění výše.

(46)

Vyvážející výrobci uskutečňovali vývoz do Unie buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím obchodníků ve spojení se sídlem mimo Unii.

(47)

Proto byla vývozní cena stanovena na základě cen skutečně zaplacených nebo cen, které je třeba zaplatit, za dotčený výrobek při prodeji na vývoz do Unie, v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(48)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců na základě ceny ze závodu.

(49)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na ceny a srovnatelnost cen, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

(50)

V tomto ohledu zavedla indická vláda dva režimy na podporu vývozu, a sice režim navracení cla (Duty Draw Back, dále jen „DDB“) a režim zaměření na výrobek (Focus Product Scheme, dále jen „FPS“). Režim DDB poskytoval náhradu ve výši 1,7 % vývozní hodnoty FOB (free-on-board) za dovozní cla a daně z dovážených materiálů, pokud byly tyto vstupy použity k výrobě konečného zboží na vývoz. Režim FPS představuje 4 % příspěvek z hodnoty FOB udělovaný některým výrobkům, které jsou vyváženy, bez jakékoli další podmínky spojující vyvážené a dovážené zboží.

(51)

Jedna společnost požádala o úpravu týkající se DDB na základě čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení. Tato společnost však nebyla schopna prokázat souvislost mezi dovezenými surovinami a vyvezeným konečným zbožím, jak požaduje ustanovení čl. 2 odst. 10 písm. b). Komise proto tuto žádost nepřijala.

(52)

Jiná společnost požádala o úpravu týkající se DDB a rovněž FPS na základě čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení. Pokud jde o DDB, podle čl. 2 odst. 10 písm. k) nelze tvrzení přijmout, pokud pro ně existuje konkrétní právní základ podle čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení a pokud nejsou splněny podmínky pro tento právní základ. Vzhledem k tomu, že společnost nebyla schopna prokázat žádnou souvislost mezi dovezenými vstupy a vyvezeným zbožím, Komise toto tvrzení zamítla.

(53)

Pokud jde o FPS, podpůrné důkazy poskytnuté dotčenou společností neprokázaly, že zákazníci kvůli režimu FPS platí na domácím trhu trvale různé ceny, jak je požadováno podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení. Z důkazů vyplývá pouze to, že částky poskytované indickými orgány v rámci režimu FPS způsobují trvalý rozdíl ve výnosech z prodeje mezi domácím prodejem a prodejem na vývoz. Komise proto toto tvrzení považuje za nepodložené.

(54)

U vyvážejících výrobců zařazených do vzorku srovnávala Komise váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(55)

Vážené průměrné dumpingové rozpětí spolupracujících vyvážejících výrobců nezařazených do vzorku bylo vypočítáno podle ustanovení čl. 9 odst. 6 základního nařízení. Toto rozpětí bylo stanoveno na základě rozpětí stanovených pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku.

(56)

Úroveň spolupráce byla shledána nízkou, protože dovoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval pouze 60 % celkového vývozu z Indie do Unie v průběhu období šetření.

(57)

Komise proto vypočítala celostátní rozpětí na základě průměru nejvyšších dumpingových transakcí jedné ze společností zařazených do vzorku.

(58)

Dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

(59)

Během období šetření vyráběli obdobný výrobek v Unii čtyři výrobci. Na základě dostupných informací obsažených v podnětu nejsou v Unii žádní jiní výrobci obdobného výrobku. Dva výrobci v Unii, kteří jsou žadateli, Comilog Dunkerque a OFZ, spolupracovali. Další výrobce v Unii (Italghisa, Itálie), který podpořil podnět, přestal spolupracovat krátce po zahájení šetření. Objem jeho výroby však byl nepatrný. Čtvrtý výrobce v Unii, FerroAtlantica, nespolupracoval, ale neměl proti šetření námitky.

(60)

Za účelem ochrany důvěrnosti údajů od dvou spolupracujících výrobců v Unii jsou veškeré hodnoty vyjádřeny jako rozpětí. V období šetření dosáhla celková výroba v Unii objemu [213 000/282 000] tun. Dva spolupracující výrobci v Unii vyrobili [85 000/113 000] tun, což představuje přibližně [35 %/47 %] celkové výroby v Unii.

(61)

Několik zúčastněných stran předložilo připomínky týkající se definice výrobního odvětví Unie. Za prvé se domnívají, že nezařazení společnosti FerroAtlantica mezi žadatele zpochybňuje zjištění Komise, že zbývající výrobci mohou být považováni za podstatnou část výrobního odvětví Unie, jak vyžaduje článek 4.1 antidumpingové dohody WTO a čl. 4 odst. 1 základního nařízení. Za druhé se domnívají, že kdyby analýza ekonomických činitelů a ukazatelů, které ovlivňují stav výrobního odvětví Unie, zohlednila rovněž společnost FerroAtlantica, a zejména její ziskovost během posuzovaného období, výsledný obraz újmy by byl velmi odlišný. Za třetí tyto strany tvrdí, že nezařazení společnosti FerroAtlantica mezi žadatele představovalo taktickou volbu, odůvodněnou pouze úmyslem narušit obraz újmy, jelikož společnost FerroAtlantica byla aktivním žadatelem v předchozích antidumpingových šetřeních zahájených Komisí.

(62)

Komise tato tvrzení odmítla z těchto důvodů: i) společnost FerroAtlantica byla Komisí řádně kontaktována a byl jí zaslán dotazník. To znamená, že i když tato společnost není žadatelem, měla stejnou příležitost přihlásit se, vyjádřit svůj názor a spolupracovat tak, že by Komisi poskytla požadované informace. Tato společnost však nespolupracovala a nevyjádřila se. Komise nemá žádné prostředky k tomu, aby společnost donutila spolupracovat, ani k tomu, aby jí ve spolupráci zabránila. Proto je tvrzení, že Komise tuto společnost vyloučila, neudržitelné. Naopak v žádosti byly poskytnuty spolehlivé údaje týkající se této společnosti, které byly použity při šetření újmy, jak je vysvětleno níže v 88. bodě odůvodnění; ii) zmínění dva výrobci v Unii spolupracovali a poskytli nezbytné informace. Tito výrobci představují přibližně [35 %/47 %] celkové výroby v Unii. Komise považovala tento procentní podíl za dostatečně vysoký k tomu, aby shledala, že tito dva výrobci představují podstatnou část domácí výroby. Podstatnou částí se nemusí nutně rozumět podstatná část podle čl. 4 odst. 1 základního nařízení (4), což je v souladu s výkladem podobného pojmu uvedeným v článku 4.1 antidumpingové dohody WTO (5); iii) analýza mikroekonomických ukazatelů byla založena na údajích od dvou spolupracujících výrobců v Unii. Kdyby byly zohledněny i mikroekonomické údaje společnosti FerroAtlantica, jednotlivé ekonomické ukazatele by mohly a nemusely vykazovat odlišné trendy, ale jelikož dva spolupracující výrobci v Unii představují podstatnou část výrobního odvětví Unie, analýza založená na jejich údajích je oprávněná.

(63)

Celková spotřeba v Unii byla stanovena součtem domácího prodeje všech výrobců v Unii a celkového dovozu do Unie. Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii (v tunách)

(64)

Spotřeba v Unii se během uvedených let snížila, stejně jako výroba v Unii a spotřeba oceli v Unii.

(65)

Objem dovozu byl stanoven na základě údajů Eurostatu a s přihlédnutím k veškerým dovozním režimům včetně aktivního zušlechťovacího styku. Původ značného objemu dovozu „není specifikován z obchodních nebo vojenských důvodů v rámci obchodu s třetími zeměmi“. Ve spolupráci s celními orgány jednoho členského státu byla Komise schopna rozdělit část tohoto objemu podle zemí původu. Přidělení tohoto „nespecifikovaného“ dovozu k jednotlivým zemím původu výrazně nemění celkový trend dovozu. Aby však byla zachována důvěrnost údajů o tomto dovozu, číselné údaje týkající se dovozu jsou vyjádřeny jako rozpětí.

(66)

Dovoz z Indie se vyvíjel takto:

Tabulka 2

Objem dovozu (v tunách) a podíl na trhu

(67)

Dovoz z Indie představuje asi jednu čtvrtinu celkového dovozu do Unie a má největší podíl na trhu z celkového dovozu do Unie.

(68)

Dovoz z Indie v roce 2012 ve srovnání s rokem 2011 značně vzrostl, ale v následujících letech opět klesl na úroveň, která byla v období šetření mírně vyšší než v roce 2011. Trend dovozu z Indie byl podobný jako trend výroby a prodeje výrobního odvětví Unie a byl opačný než trend dovozu z jiných třetích zemí (dovoz z Indie v roce 2012 vzrostl, zatímco dovoz z jiných třetích zemí se snížil, a naopak) v roce 2013 a během období šetření.

(69)

Žadatel tvrdil, že od roku 2008 do roku 2013 došlo k obrovskému nárůstu podílu dovozu z Indie na trhu.

(70)

Avšak, jak je uvedeno v 25. bodě odůvodnění, zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2011 do konce období šetření. Žádné údaje z období před rokem 2011 proto zkoumány nebyly a nemohly být vzaty v úvahu.

(71)

Vážená průměrná cena výrobků dovážených z Indie do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 3

Dovozní ceny (EUR/tuna)

(72)

Cena indického dovozu se snížila stejně jako prodejní cena výrobního odvětví Unie. Z údajů Eurostatu rovněž vyplývá, že indický dovoz je mezi všemi významnými zeměmi vyvážejícími silikomangan nejlevnější.

(73)

Cenové podbízení během období šetření posoudila Komise na základě srovnání:

(74)

Toto cenové srovnání bylo provedeno podle jednotlivých typů u obchodních operací na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou, a po odečtení rabatů a slev. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl obratu spolupracujících výrobců v Unii během období šetření.

(75)

Byla provedena úprava z důvodu kvality, aby se zohlednil nižší obsah manganu v silikomanganu prodávaném indickými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku (pokud to bylo odůvodněné). Tato úprava byla provedena pomocí tzv. „poměrné úpravy“, což je vzorec, který se ve výrobním odvětví běžně používá pro srovnání ceny dotčeného výrobku se silikomanganem standardní kvality (65 % manganu a 16 % křemíku).

(76)

Jeden z indických vyvážejících výrobců zařazených do vzorku prodával do Unie nízkouhlíkový silikomangan. Nízkouhlíkový silikomangan vyrábí výrobní odvětví Unie, ale nikoli uvedení dva spolupracující výrobci v Unii. Aby se zajistilo spravedlivé srovnání mezi indickým nízkouhlíkovým silikomanganem a standardním silikomanganem z Unie, upravila Komise průměrnou prodejní cenu Unie směrem nahoru za použití průměrné tržní prémie za nízkouhlíkový silikomangan. Komise přitom vzala v úvahu skutečnost, že za nízkouhlíkový silikomangan se platí vyšší cena než za silikomangan standardní kvality.

(77)

Na tomto základě bylo zjištěno, že u jednoho indického vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku docházelo k cenovému podbízení vůči cenám výrobního odvětví Unie o 6,5 % a u dalších dvou indických výrobců zařazených do vzorku k cenovému podbízení nedocházelo.

(78)

V případě nespolupracujících vyvážejících výrobců bylo zjištěno omezené cenové podbízení na základě průměrných dovozních cen podle údajů Eurostatu, bez úpravy o rozdíly v kvalitě nebo v obchodní úrovni.

(79)

Některé zúčastněné strany uvedly, že srovnání mezi cenami Unie a indickými cenami na základě průměrných cen podle Eurostatu je zavádějící. Dvě zúčastněné strany navrhly, že by Komise měla upravit indickou průměrnou cenu na základě předpokladu, že průměrný obsah manganu v indickém silikomanganu je 58 %. Jedna strana také navrhla, že ukrajinská průměrná cena založená na údajích Eurostatu by měla být upravena na základě předpokladu, že průměrný obsah manganu v ukrajinském silikomanganu je 68 %. Uvedené strany tvrdily, že po takových úpravách by indická průměrná cena silikomanganu nebyla nižší než ceny účtované výrobci v Unii nebo výrobci v jiných třetích zemích.

(80)

Komise si je vědoma skutečnosti, že údaje Eurostatu zahrnovaly všechny kvalitativní třídy dotčeného výrobku, a proto neumožnily náležité srovnání mezi jednotlivými typy výrobku. Jelikož neexistují přesnější údaje pro jednotlivé typy výrobku, zejména pokud jde o nespolupracující výrobce v Indii, nelze při analýze újmy nebrat v úvahu použití průměrných cen a posouzení bylo spolu s ostatními ukazateli újmy v každém případě provedeno s náležitou péčí.

(81)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že poměrná úprava podle obsahu manganu nezachycuje celý rozdíl v ceně, jelikož ten, kdo kupuje výrobek nižší kvality, musí nést náklady na dodatečné odstraňování nečistot. Jedna zúčastněná strana tvrdila, že struktura kontrolního čísla výrobku používaného Komisí nerozlišuje mezi různými typy silikomanganu s obsahem manganu pod 60 %, a proto je toto srovnání nevhodné pro výpočty cenového podbízení. Jiná zúčastněná strana uvedla, že z důvodu vytvoření rozpětí pro obsah manganu jsou výsledky nepřesné.

(82)

Komise tyto argumenty odmítla, neboť poměrná úprava vychází z obecně uznávané tržní praxe, a proto je vhodná. Tato zúčastněná strana rovněž neposkytla žádnou alternativní metodiku. Úprava podle obsahu manganu u indických vyvážejících výrobců zařazených do vzorku vycházela z přesného obsahu, jak bylo ověřeno během šetření. Proto rozlišuje mezi různými typy i u silikomanganu s obsahem manganu nižším než 60 %.

(83)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že silikomangan vyráběný výrobním odvětvím Unie je dražší, neboť obsahuje méně nečistot, jako je fosfor a bor, než silikomangan vyráběný v Indii. Tato strana poskytla informace o žádostech zákazníků, aby jim byl dodán silikomangan s obsahem fosforu a boru nižším, než je určitý procentní podíl, a tvrdila, že zákazníci byli proto ochotni za to zaplatit prémii.

(84)

Předložené informace však neprokazují, že obsah fosforu a boru má vliv na cenu. Prokazují pouze to, že někteří uživatelé by mohli vyžadovat (aby mohli vyrábět určité speciální výrobky z oceli), aby obsah fosforu a boru v silikomanganu, který kupují, byl pod určitou hranicí. Jelikož nebyly k dispozici jasné důkazy o zaplacené prémii, toto tvrzení bylo zamítnuto.

(85)

Po poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že existence drobného cenového podbízení na komoditním trhu není neobvyklá a že existence cenového podbízení sama o sobě neprokazuje existenci újmy. Jak je uvedeno v oddílu 5.5 níže, Komise svá zjištění o újmě založila na řadě ukazatelů, přičemž úroveň cenového podbízení nebyla v tomto případě pro stanovení újmy rozhodující.

(86)

Žadatel tvrdil, že Komise pro výpočet dumpingového rozpětí a pro stanovení cenového podbízení použila odlišnou metodu, jelikož pro stanovení dumpingového rozpětí použila nejvíce dumpingové transakce, avšak pro cenové podbízení nikoli.

(87)

Komise nechápe, proč by měla používat pro výpočet cenového podbízení a pro výpočet dumpingu stejnou metodiku. Účel těchto výpočtů je zcela odlišný. Výpočet nejvíce dumpingových transakcí sloužil k výpočtu dumpingového rozpětí pro nespolupracující indické vyvážející výrobce, zatímco výpočty cenového podbízení nebyly provedeny za účelem určení nějakého přesného rozpětí, ale za účelem zkoumání účinku dumpingového dovozu na ceny, jak požaduje čl. 3 odst. 3 základního nařízení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(88)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení zahrnovalo posouzení dopadu dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech ekonomických ukazatelů, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období. Ukazatele újmy jsou založeny na specifických údajích poskytnutých dvěma spolupracujícími výrobci v Unii, kteří jsou v tomto případě žadateli a představují podstatný podíl celkové výroby v Unii během období šetření. Byly rovněž zkoumány údaje týkající se všech výrobců v Unii, pokud byly na základě podnětu k dispozici, a sice pro tyto ukazatele: spotřeba v Unii, podíl na trhu, výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, zaměstnanost a produktivita. Jak je vysvětleno výše v 60. bodě odůvodnění, jsou za účelem ochrany důvěrnosti údajů dvou spolupracujících výrobců v Unii veškeré hodnoty vyjádřeny jako rozpětí.

(89)

Ukazatele újmy jsou: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita, rozsah dumpingového rozpětí, překonání účinků dřívějšího dumpingu, průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(90)

Jedna zúčastněná strana kritizovala skutečnost, že některé údaje o společnosti FerroAtlantica byly vzaty v úvahu pro makroekonomické ukazatele (objem prodeje a podíl na trhu, výroba, výrobní kapacita a využití kapacity, zaměstnanost a produktivita), avšak nikoli pro zbývající mikroekonomické ukazatele. Toto tvrzení se zamítá, protože společnost FerroAtlantica nespolupracovala, a proto Komise neměla žádné mikroekonomické údaje od této společnosti k dispozici.

(91)

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 4

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity (v tunách)

(92)

Objem výroby byl v roce 2013 a během období šetření nižší než na začátku posuzovaného období. V roce 2012 byl objem výroby nejvyšší. V důsledku rozhodnutí části výrobního odvětví Unie se výrobní kapacita výrobního odvětví Unie jako celku v roce 2012 ve srovnání s rokem 2011 zvýšila a poté zůstala víceméně na stejné úrovni. V důsledku toho výrazně pokleslo využití kapacity.

(93)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Objem prodeje (v tunách) a podíl na trhu

(94)

Objem prodeje se v roce 2012 ve srovnání s rokem 2011 zvýšil a v roce 2013 se snížil. Objem prodeje během období šetření byl nižší než v roce 2011. V roce 2012 byl objem prodeje nejvyšší. Vzhledem k tomu, že pokles prodeje byl poměrně nižší než pokles spotřeby, podíl na trhu se zvyšoval a v období šetření byl vyšší než v roce 2011.

(95)

Během posuzovaného období nezaznamenalo výrobní odvětví Unie žádný růst, ale v obtížné situaci, kdy spotřeba klesala, si dokázalo udržet podíl na trhu.

(96)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Zaměstnanost a produktivita

(97)

Počet zaměstnanců v roce 2012 vzrostl a v následujícím období poklesl. Produktivita, měřená jako výstup na zaměstnance, kolísala a v období šetření byla vyšší než v roce 2011.

(98)

Všechna dumpingová rozpětí jsou vyšší než nepatrná a u jednoho vyvážejícího výrobce jsou podstatně vyšší než nepatrná. Vzhledem k objemu a cenám dovozu z Indie byl dopad rozsahu skutečných dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie nezanedbatelný.

(99)

Antidumpingová opatření proti dovozu silikomanganu pocházejícího z Číny a Kazachstánu pozbyla platnosti v roce 2012. Nebylo požádáno o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti. Nic nenasvědčuje tomu, že by výrobní odvětví Unie nepřekonalo účinky dřívějšího dumpingu před tím, než byl zahájen dumpingový dovoz z Indie.

(100)

Vážená průměrná jednotková prodejní cena dvou spolupracujících výrobců v Unii účtovaná odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 7

Prodejní cena v Unii

(101)

Průměrná jednotková prodejní cena dvou spolupracujících výrobců v Unii se rok od roku snižovala.

(102)

Výrobní náklady se také snižovaly, zejména v důsledku snížení cen dvou artiklů, které mají zásadní vliv na výrobní náklady: manganové rudy a energie.

(103)

Průměrné náklady práce u dvou spolupracujících výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Průměrné náklady práce na zaměstnance (EUR)

(104)

Průměrné náklady práce na zaměstnance se vypočítají vydělením celkových nákladů práce dvou spolupracujících výrobců v Unii za dané období celkovým počtem zaměstnanců v tomtéž období. Celkové náklady práce se v letech 2012 a 2013 zvýšily, ale během období šetření poklesly téměř až na úroveň z roku 2011. Počet zaměstnanců se v průběhu let také snížil, a sice (relativně) výrazněji než náklady práce. V důsledku toho se průměrné náklady práce na zaměstnance zvýšily.

(105)

Úroveň zásob dvou spolupracujících výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 9

Zásoby

(106)

Stav zásob v letech 2012 a 2013 vzrostl a během období šetření poklesl, avšak stále zůstal nad úrovní roku 2011. Totéž platí pro poměr mezi zásobami a výrobou.

(107)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u dvou spolupracujících výrobců v Unii v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(108)

Komise stanovila ziskovost dvou spolupracujících výrobců v Unii tak, že zisk před zdaněním z prodeje silikomanganu odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. V posuzovaném období byla ziskovost záporná. Nejhorším rokem byl rok 2011. Situace se začala v roce 2012 zlepšovat, ale v následujícím roce a během období šetření se znovu zhoršila. Během období šetření se situace ve srovnání s rokem 2011 o něco zlepšila.

(109)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobců v Unii samofinancovat svoji činnost. Vývoj čistého peněžního toku je cyklická, v roce 2012 čistý peněžní tok poklesl, v roce 2013 vzrostl a během období šetření znovu poklesl.

(110)

Úroveň investic se v posuzovaném období snížila.

(111)

Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Jelikož úroveň investic poklesla, návratnost investic (vždy negativní, protože dvě spolupracující společnosti byly ztrátové) se v posuzovaném období zlepšila.

(112)

Faktory, jako je vývoj objemu výroby, využití kapacity a rovněž objem prodeje a cena, vykazují jasný negativní trend u celého výrobního odvětví Unie.

(113)

Co se týče dvou spolupracujících výrobců v Unii, z ukazatelů vyplývá, že byli po celé posuzované období ve ztrátě. Jejich prodejní cena a objem prodeje silikomanganu neustále klesaly, což nebylo dostatečně kompenzováno současným snižováním výrobních nákladů. Ostatní ukazatele, jako je peněžní tok a návratnost investic, byly během posuzovaného období rovněž negativní nebo vykazovaly sestupnou tendenci.

(114)

Na základě výše uvedených zjištění týkajících se dvou spolupracujících výrobců v Unii dospěla Komise k závěru, že podstatný podíl výrobního odvětví Unie utrpěl podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 1 základního nařízení, poté, co byly posouzeny všechny ekonomické faktory a ukazatele, které ovlivňují stav výrobního odvětví, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(115)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že i když se zohlední pouze ekonomické ukazatele týkající se dvou spolupracujících výrobců v Unii, jejich ekonomické ukazatele nevykazují podstatnou újmu. Zdůraznily například, že i když se objem prodeje spolupracujících výrobců v Unii v absolutních číslech snížil, zvýšil se, pokud jde o podíl na trhu. Domnívají se, že se s ohledem na klesající poptávku po silikomanganu jedná o pozitivní vývoj. Tyto strany zejména zdůraznily, že i kdyby spolupracující výrobci v Unii byli během posuzovaného období ve ztrátě, jejich situace se od roku 2012 do konce období šetření zlepšovala. To považují za další pozitivní vývoj.

(116)

Komise souhlasí s tím, že ne všechny ekonomické faktory a ukazatele, které ovlivňují stav výrobního odvětví, vykazují negativní trend. Skutečností však zůstává, že většina ekonomických a finančních ukazatelů vykazuje u dvou spolupracujících výrobců v Unii nepříznivou situaci. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(117)

Žadatel tvrdil, že odkazem na čl. 3 odst. 5 Komise uznala, že dumpingový dovoz skutečně způsobil podstatnou újmu.

(118)

Toto však není závěr Komise. Komise nejprve dospěla k závěru, že podstatný podíl výrobního odvětví Unie utrpěl podstatnou újmu, aniž zmínila možné příčiny této újmy. Poté, jak požaduje ustanovení čl. 3 odst. 6 základního nařízení, Komise zkoumala, zda podstatnou újmu způsobil dumpingový dovoz z Indie.

(119)

Argumentace žadatele v tom smyslu, že pokud posouzení všech ekonomických faktorů a ukazatelů, které ovlivňují stav výrobního odvětví, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 5 základního nařízení, vede k závěru, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena újma, znamená to rovněž, že újma je způsobena dumpingovým dovozem, je chybným výkladem základního nařízení. Podle čl. 3 odst. 6 základního nařízení jednou z podmínek, které musí být splněny, aby mohlo být uloženo antidumpingové clo, je, že musí být prokázáno, že újmu působí dumpingový dovoz. To vyžaduje komplexní analýzu příčinných souvislostí a nejedná se o pouhý předpoklad, jak se domnívá žadatel. Tato analýza je uvedena v oddíle 6 níže.

(120)

V souladu s čl. 3 odst. 6 základního nařízení Komise zkoumala, zda dumpingový dovoz z Indie způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu.

(121)

Komise nepozorovala časovou souvislost mezi vývojem špatné hospodářské situace dvou spolupracujících výrobců v Unii a nárůstem objemu dumpingového dovozu z Indie. Objem dovozu z Indie se v roce 2012 ve srovnání s rokem 2011 zvýšil, ale následně klesl (viz tabulka 11), a to jak v absolutních hodnotách, tak i v poměru k výrobě a spotřebě v Unii. To představuje opačný trend ve srovnání se situací dvou spolupracujících výrobců v Unii, kterým vznikly největší ztráty v roce 2011 (kdy byl objem dovozu z Indie nejnižší, a to jak v absolutních hodnotách, tak i v poměru k výrobě a spotřebě) a nejnižší ztráty v roce 2012 (kdy byl objem dovozu z Indie nejvyšší, opět jak v absolutních hodnotách, tak i v poměru k výrobě a spotřebě). Stejně tak se během období šetření zhoršila finanční situace dvou spolupracujících výrobců v Unii, avšak objem dovozu z Indie se ve srovnání s rokem 2013 snížil jak v absolutních hodnotách, tak i v poměru k výrobě a spotřebě.

Tabulka 11

Objem dovozu a prodeje (v tunách), podíl na trhu a ziskovost

(122)

Žadatel vysvětlil tento opačný trend mezi objemem dovozu a ziskovostí dvou spolupracujících výrobců v Unii, jak je uvedeno níže. V důsledku mimořádných nákladů na energii v jednom členském státě v roce 2011 byly ztráty jednoho výrobce v Unii vyšší v roce 2011 než v roce 2012, kdy se náklady na energii snížily. Kdyby takové mimořádné náklady na energii v roce 2011 neexistovaly, trendy by ukazovaly, že k nejvyšší ztrátě dvou spolupracujících výrobců v Unii došlo během období šetření.

(123)

Komise připustila, že v roce 2011 musel jeden ze dvou spolupracujících výrobců v Unii vynaložit mimořádné náklady na energii. I po takové úpravě výrobních nákladů a ziskovosti pro daný rok však opačný trend zůstává stále stejný. Největší ztráta dvou spolupracujících výrobců v Unii (k níž došlo během období šetření) se časově shoduje s poklesem objemu dovozu z Indie, a to jak v absolutních hodnotách, tak v poměru k výrobě a spotřebě v Unii.

(124)

Kromě toho žadatel tvrdil, že analýza podle jednotlivých let (tj. vývoj dumpingového dovozu oproti zhoršení výkonnosti v jednotlivých letech) není u komoditního trhu přesná, a navrhl, aby byla analýza založena na trendech mezi rokem 2011 a obdobím šetření a navrhl následující metodiku. Za prvé žadatel vypočítal, co považuje za skutečnou spotřebu silikomanganu v Unii, a sice jako procento výroby oceli v Unii (za předpokladu, že k výrobě jedné tuny oceli je zapotřebí konstantní množství silikomanganu), a uvedl, že skutečná spotřeba zůstala relativně stabilní po celé období od ledna 2011 do dubna 2013. Za druhé žadatel vypočítal zdánlivou spotřebu silikomanganu v Unii jako domácí výrobu plus dovoz minus vývoz za totéž období a uvedl, že zdánlivá spotřeba se v důsledku nárůstu dovozu z Indie výrazně zvýšila. Za třetí žadatel přihlédl k tomu, že rozdíl mezi skutečnou a zdánlivou spotřebou byl způsoben hromaděním zásob od roku 2011 do dubna 2013. Kromě toho se žadatel domnívá, že přebytečné zásoby byly od dubna 2013 uváděny na trh Unie, což vedlo k přebytku s následným tlakem na snížení cen, i když se současně snížil dovoz z Indie.

(125)

Komise vypočítala spotřebu silikomanganu v Unii jako součet prodeje na domácím trhu plus dovoz. Žadatel nevysvětlil, proč by tato metoda nemohla být považována za přesnou. Spotřeba v Unii vykazovala během posuzovaného období sestupný trend, v souladu s celosvětovým trendem nižší poptávky po silikomanganu. Komise zaznamenala, že jak prodeje dvou spolupracujících výrobců v Unii, tak i dovoz ze všech třetích zemí v průběhu posuzovaného období poklesly. Dovoz ze všech třetích zemí však byl více postižen snížením spotřeby, zatímco uvedeným dvěma spolupracujícím výrobcům v Unii se podařilo udržet si svůj podíl na trhu. Kromě toho podíl indického dovozu na objemu dovozu ze všech třetích zemí v roce 2012 vzrostl a následně poklesl, zatímco dovoz z ostatních třetích zemí v roce 2012 poklesl a následně vzrostl.

(126)

Komise dospěla k závěru, že tvrzení žadatele o účinku indického dovozu na hromadění zásob není dostatečně odůvodněno. Nebyly včas poskytnuty žádné statistické údaje týkající se konkrétně indického dovozu silikomanganu a jeho spotřeby. Nebylo tedy prokázáno, že by tlak vyvíjený na objem prodeje a prodejní ceny Unie během období šetření byl způsoben dovozem z Indie během předchozích dvou let.

(127)

Z informací poskytnutých žadatelem vyplývá pouze to, že skutečná spotřeba silikomanganu byla v období od března 2011 do března 2012 nižší než zdánlivá spotřeba a že tyto nahromaděné zásoby by byly uváděny na trh od března 2012, tedy v měsíci, po jehož uplynutí byla skutečná spotřeba možná mírně vyšší než zdánlivá spotřeba. Podle grafu, který poskytl žadatel během slyšení v prosinci 2015, by nadměrné zásoby byly spotřebovány v období od března 2012 do září 2013 a neměly by vliv během období šetření (říjen 2013 až září 2014). Kromě toho obecné informace neumožnily oddělit indický dovoz od ostatního dovozu. Není tedy jasné, co mělo být zdrojem údajného rozsáhlého hromadění zásob. Zdrojem mohl být dovoz z Indie, ale také dovoz ze třetích zemí nebo dokonce výrobní odvětví Unie, u nějž bylo od roku 2011 pozorováno výrazné zvyšování stavu zásob (viz tabulka 9). Kromě toho se vzhledem k vývoji trhu se silikomanganem od roku 2011 (klesající spotřeba ve spojení s poklesem cen, doba skladovatelnosti kratší než jeden rok) zdá, že neexistuje žádné významné obchodní odůvodnění pro údajné rozsáhlé nahromadění zásob v roce 2011 a dříve, které by byly propuštěny na trh Unie na konci roku 2013 a v průběhu roku 2014 (během období šetření). Tvrzení, že by se kvůli rozsáhlému hromadění zásob indického dovozu měl změnit výklad údajů o dovozu během období šetření, bylo proto zamítnuto.

(128)

Ve svém informačním dokumentu a v samostatné žádosti adresované všem známým dovozcům vyzvala Komise zúčastněné strany, aby poskytly informace týkající se dovozu silikomanganu s nízkým obsahem manganu (50 % a méně) jako součásti dotčeného výrobku, aby mohla posoudit objem a průměrnou cenu tohoto dovozu. Účelem bylo mimo jiné objasnit technickou a ekonomickou proveditelnost používání silikomanganu nízké kvality (jako takového nebo po smíchání) a jeho dopad na trh Unie.

(129)

Komise neobdržela žádné připomínky od dovozců, ale obdržela zpětnou vazbu od jiných zúčastněných stran.

(130)

Jeden indický výrobce uvedl, že silikomangan s nízkým obsahem manganu je výrobek nižší kvality, který se tedy prodává za nižší cenu. Kdyby však jeho cena byla upravena tak, aby zohlednila nižší obsah manganu, takto upravená cena by byla plně v souladu s cenou standardního silikomanganu. Tato zúčastněná strana dodala, že objem dovozu tohoto podřadného silikomanganu do Unie je nízký, a proto nemůže způsobovat výrobnímu odvětví Unie újmu.

(131)

Další skupina indických výrobců tvrdila, že silikomangan nízké kvality by mohl být použit přímo v elektrických obloukových pecích nebo by mohl být smísen se silikomanganem vyšší kvality s cílem získat výrobek standardní kvality, nikoliv výlučně silikomangan s obsahem Fe ve výši 72 % (především z Ukrajiny). Uvedli, že studie technické proveditelnosti, kterou předložil žadatel, sama o sobě nevylučuje technickou proveditelnost takového mísení. Uznali, že mísení s sebou nese dodatečné náklady, ale nikoli v takové výši, jakou popisoval žadatel. Souhlasili s tím, že tento typ silikomanganu se prodává za nižší cenu právě z důvodu nízkého obsahu manganu, a proto by se srovnání ceny se standardním silikomanganem mělo provést po poměrné úpravě a dospělo by se k podobným cenám.

(132)

Žadatel tvrdil, že ocelárny v Unii silikomangan nízké kvality jako takový nepoužívají a že jejich zákazníci by neriskovali použití směsi různých tříd silikomanganu z důvodu kvality. Žadatel také uvedl, že tento podřadný výrobek je jen dočasným jevem, který nebyl příčinou újmy, která jim byla způsobena.

(133)

S ohledem na účinek dumpingového dovozu na ceny Komise konstatovala, že průměrná cena dumpingového dovozu silikomanganu z Indie i ceny dvou spolupracujících výrobců v Unii se během posuzovaného období snižovaly. Nicméně nebylo zjištěno téměř žádné cenové podbízení, jak je uvedeno výše v 77. bodě odůvodnění a následujících.

(134)

Komise dospěla k závěru, že neexistuje žádná časová souvislost mezi vývojem obtížné ekonomické situace dvou spolupracujících výrobců v Unii a nárůstem objemu dumpingového dovozu z Indie. Šetřením byla zjištěna existence opačných trendů mezi nárůstem objemu dumpingového dovozu a újmou, která byla způsobena dvěma spolupracujícím výrobcům v Unii. Kromě toho podíl dumpingového dovozu na trhu během posuzovaného období vzrostl, avšak pouze z [18 %/24 %] na [23 %/30 %]. Podíl na trhu nevykazoval trvale rostoucí trend a (téměř) vůbec nedocházelo k cenovému podbízení vůči cenám výrobního odvětví Unie.

(135)

Vzhledem k tomu, že neexistuje časová souvislost mezi zhoršením ekonomické situace spolupracujících výrobců v Unii a vývojem objemu a podílu dumpingového dovozu silikomanganu z Indie na trhu, dospěla Komise k závěru, že účinky dumpingového dovozu na situaci výrobního odvětví Unie nelze označit za podstatné ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení. Za těchto okolností nebylo prokázáno, že by objem a/nebo cena dumpingového dovozu z Indie způsobily nepříznivou situaci dvou spolupracujících výrobců.

(136)

Jelikož nebylo možné prokázat příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a nepříznivou situací výrobního odvětví Unie, nebylo nutné zveřejňovat žádné výpočty o cenovém podbízení, jelikož tyto výpočty mají význam pouze pro účely stanovení úrovně opatření. Komise proto zamítla tvrzení žadatele v tom smyslu, že Komise dopustila pochybení, protože nevypočítala a nezveřejnila úroveň cenového podbízení.

(137)

Jak je uvedeno ve 135. bodě odůvodnění, Komise nebyla schopna stanovit příčinnou souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovým dovozem z Indie. Proto nebylo nutné vyvodit závěry ohledně dopadu jiných činitelů na situaci výrobního odvětví Unie, jak je stanoveno v čl. 3 odst. 7 základního nařízení. Přesto byly jiné činitele rovněž zkoumány a pro úplnost jsou popsány níže v tomto oddíle.

(138)

Žadatel tvrdil, že se Komise dopustila metodologické chyby při posouzení toho, že případná újma způsobená jinými činiteli může nějakým způsobem odůvodnit skutečnost, že dumpingový dovoz působí podstatnou újmu. Žadatel také tvrdil, že Komise použila činitele, jako je dovoz z jiných zemí než z Indie a situace společnosti FerroAtlantica na trhu, pouze proto, aby mohla řízení zastavit.

(139)

Jelikož nebylo možné prokázat žádnou příčinnou souvislost, možné účinky jiných činitelů na újmu, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, již nejsou relevantní. Oddíly 7.1 až 7.4 se omezují na popis těchto jiných činitelů a nevyvozují se v nich žádné závěry, pokud jde o jejich potenciální účinky na újmu. Jelikož neexistuje příčinná souvislost, analýza „jiných činitelů“ nemá žádný dopad na závěry o dumpingu, újmě a příčinných souvislostech. Komise proto tato tvrzení zamítla.

(140)

Objem dovozu z ostatních třetích zemí byl stanoven na základě údajů Eurostatu a s přihlédnutím k veškerým dovozním režimům včetně aktivního zušlechťovacího styku. Původ značného objemu dovozu „není specifikován z obchodních nebo vojenských důvodů v rámci obchodu s třetími zeměmi“. Ve spolupráci s celními orgány jednoho členského státu byla Komise schopna rozdělit část tohoto objemu podle zemí původu. Přidělení tohoto „nespecifikovaného“ dovozu k jednotlivým zemím původu výrazně nemění celkový trend dovozu. Aby se však udržela důvěrnost tohoto dovozu, číselné údaje týkající se dovozu jsou vyjádřeny jako rozpětí, a sice takto:

Tabulka 12

Dovoz ze třetích zemí (v tunách)

(141)

Silikomangan dováží do Unie velký počet dalších zemí. Kromě Indie existují tři hlavní vyvážející země (podle objemu): Norsko, Jihoafrická republika a Ukrajina. Čtyři hlavní země představují přibližně 90 % celkového dovozu do Unie a jejich podíl na trhu činí přibližně 70 %. Norsko má podíl na trhu ve výši [17 %/23 %]. Jeden norský výrobce silikomanganu je ve spojení s jedním z výrobců v Unii (Comilog Dunkerque/Eramet).

(142)

Objem dovozu do Unie ze třetích zemí jiných než Indie vykazoval opačný trend než dovoz z Indie. Zejména v letech 2012 a 2013 se ve srovnání s rokem 2011 snížil, ale během období šetření vzrostl.

(143)

Podle údajů Eurostatu byly ceny dovozu ze třetích zemí v průměru vyšší než ceny dovozu z Indie a vykazovaly v průběhu posuzovaného období klesající tendenci. Údaje Eurostatu však již nejsou rozčleněny podle kvality a tříd, a proto neumožňují srovnání s obdobnými typy výrobků.

(144)

Žadatel uvedl, že důvody, proč objem dovozu silikomanganu z Ukrajiny, Jihoafrické republiky a Norska v roce 2012 poklesl, nesouvisely se zvýšeným dovozem z Indie, ale byly způsobeny okolnostmi, které jsou specifické pro jednotlivé země.

(145)

Vysvětlení poskytnutá žadatelem ohledně nárůstu nebo poklesu dovozu z určitých třetích zemí vzala Komise na vědomí. Avšak skutečnost, že si dva spolupracující výrobci v Unii udrželi svůj podíl na trhu, dokazuje, že třetí země mezi sebou soutěžily o udržení objemu prodeje a podílu na trhu v Unii, aniž by to ovlivnilo objem prodeje a podíl na trhu dvou spolupracujících výrobců v Unii.

(146)

Objem vývozu dvou výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 13

Vývozní výkonnost spolupracujících výrobců v Unii

(147)

Dva spolupracující výrobci v Unii během posuzovaného období více než zdvojnásobili své prodeje mimo Unii, ačkoliv objemy nejsou v absolutních hodnotách zvláště významné.

(148)

Průměrná prodejní cena stranám ve třetích zemích, které nejsou ve spojení, se snížila v návaznosti na snížení cen na trhu Unie.

(149)

Některé zúčastněné strany v předložených údajích potvrdily, že jako jeden z důsledků hospodářského útlumu v Unii se omezila i výroba oceli. Jelikož se silikomangan využívá převážně pro výrobu oceli, měla tato situace přímý a bezprostřední dopad na jeho spotřebu.

(150)

Některé zúčastněné strany v předložených údajích potvrdily, že celosvětová produkce silikomanganu se nezmenšila v návaznosti na snížení spotřeby. Uvedly, že tržní cena silikomanganu souvisí s rovnováhou mezi nabídkou a poptávkou, jako je tomu u všech komodit. V důsledku toho vyvolal přebytek snížení ceny silikomanganu. Výrobní odvětví Unie jako celek zvýšilo od roku 2011 do roku 2012 svou kapacitu, čímž k této situaci přispělo.

(151)

Španělská společnost FerroAtlantica při šetření nespolupracovala. V podnětu se tvrdí, že společnost FerroAtlantica jakožto hlavní výrobce v Unii se vyhnula podstatné újmě způsobené dovozem z Indie a ve skutečnosti dosáhla značného zisku. FerroAtlantica je největším výrobcem silikomanganu v Unii, kterému se podařilo udržet si svůj podíl na trhu během celého posuzovaného období a který přímo konkuruje dvěma spolupracujícím výrobcům v Unii.

(152)

Žadatel tvrdil, že společnost FerroAtlantica nemohla přispět k újmě způsobené dvěma spolupracujícím výrobcům v Unii, jelikož se nedopouštěla cenového podbízení vůči jejich cenám a nezískala podíl na trhu v jejich neprospěch. Žadatel také tvrdil, že společnost FerroAtlantica již není imunní vůči újmě, kterou způsobuje indický dovoz, neboť její situace se od začátku roku 2015 začala zhoršovat.

(153)

Toto tvrzení se týká událostí po skončení období šetření, které za běžných okolností nemohou být podle čl. 6 odst. 1 základního nařízení zohledněny. Kromě toho Komise nezjistila žádné zvláštní důvody, které by její rozhodnutí činily zjevně nevhodným, kdyby toto tvrzení zamítla. Zejména je třeba uvést, že toto tvrzení bylo předloženo ve velmi pozdní fázi šetření, více než 11 měsíců po jeho zahájení, a to v okamžiku, kdy již nebylo možné je ověřit. Komise má v každém případě za to, že přítomnost největšího výrobce v Unii na trhu ovlivnila vývoj objemu prodeje, cen a podílu na trhu u dvou spolupracujících výrobců v Unii v období šetření.

(154)

Žadatel a dva největší výrobci oceli předložili připomínky týkající se zájmu Unie. Vzhledem k tomu, že nebyla stanovena příčinná souvislost mezi dumpingovým dovozem z Indie a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, není nezbytné zkoumat zájem Unie.

(155)

Na základě závěrů, k nimž Komise dospěla v otázkách dumpingu, újmy a příčinné souvislosti, by řízení mělo být v souladu s článkem 9 základního nařízení zastaveno bez uložení opatření.

(156)

Všechny dotčené strany byly o konečných zjištěních a o záměru zastavit řízení informovány a dostaly příležitost se k tomu vyjádřit. Jejich připomínky byly vzaty v úvahu, avšak nezměnily výše uvedené závěry.

(157)

Výbor zřízený podle čl. 15 odst. 1 nařízení (ES) č. 1225/2009 nevydal stanovisko,