(1)

V řadě ministerských prohlášení (v Manchesteru dne 24. listopadu 2005, v Lisabonu dne 19. září 2007, v Malmö dne 18. listopadu 2009 a v Granadě dne 19. dubna 2010) vyzývali ministři Komisi, aby usnadnila spolupráci mezi členskými státy zavedením přeshraničních a meziodvětvových řešení interoperability, díky nimž se veřejné služby budou moci stát efektivnějšími a bezpečnějšími. Členské státy navíc uznaly, že je třeba poskytovat lepší veřejné služby s menšími zdroji a že potenciál elektronické správy lze zvýšit podporou kultury spolupráce a zlepšením podmínek pro interoperabilitu v evropských orgánech veřejné správy.

(2)

Komise ve svém sdělení ze dne 19. května 2010 nazvaném „Digitální agenda pro Evropu“, která je jednou ze stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020, zdůraznila, že interoperabilita je nezbytná pro maximální využití sociálních a hospodářských možností informačních a komunikačních technologií (IKT), a v důsledku toho může být digitální agenda účinná pouze tehdy, je-li interoperabilita zajištěna.

(3)

Ve svém sdělení ze dne 16. prosince 2010 nazvaném „Cesta k interoperabilitě evropských veřejných služeb“ Komise představila Evropskou strategii interoperability a Evropský rámec interoperability.

(4)

Interoperabilita usnadňuje úspěšné provádění politik, skýtá velký potenciál k překonání přeshraničních elektronických překážek a dále zabezpečuje vznik nových nebo upevnění rozvíjejících se společných veřejných služeb na úrovni Unie. Na interoperabilitě závisí účinné a efektivní provádění především politik uvedených v následujících bodech odůvodnění.

(5)

V oblasti vnitřního trhu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES (4) vyžaduje, aby členské státy umožnily poskytovatelům služeb splnit všechny postupy a formality potřebné k poskytování služby mimo členský stát svého usazení přeshraničně a elektronickou cestou.

(6)

V oblasti práva obchodních společností směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/17/EU (5) požaduje dosažení interoperability v oblasti ústředních, obchodních a podnikových rejstříků členských států pomocí centrální platformy. Propojení podnikových rejstříků zajistí přeshraniční výměnu informací mezi rejstříky a usnadní podnikům a občanům přístup k údajům o společnostech na úrovni Unie, čímž se v Unii zlepší právní jistota v podnikatelském prostředí.

(7)

V oblasti životního prostředí požaduje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES (6) přijetí společných prováděcích pravidel, která stanoví technické podmínky interoperability. Uvedená směrnice zejména požaduje přizpůsobení vnitrostátních infrastruktur tak, aby bylo zajištěno, že soubory prostorových dat a služby jsou interoperabilní a přístupné přes hranice uvnitř Unie.

(8)

V oblasti justice a vnitřních věcí je rozšířená interoperabilita mezi evropskými databázemi základem Vízového informačního systému (7), Schengenského informačního systému II (8), Evropského systému pro porovnávání otisků prstů (9) a evropského portálu e-justice (10). Kromě toho dne 24. září 2012 přijala Rada závěry, v nichž vyzvala k zavedení identifikátoru evropské legislativy a zdůraznila, že je třeba prostřednictvím využití jednotných identifikátorů a strukturovaných metadat umožnit interoperabilní vyhledávání a výměnu právních informací zveřejňovaných ve vnitrostátních úředních věstnících a sbírkách právních předpisů. Spolupráce mezi Evropskou agenturou pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva a programem zavedeným tímto rozhodnutím by mohla vytvořit součinnost, která by byla ku prospěchu dosahování jejich cílů.

(9)

Interoperabilita v rámci místních, celostátních a evropských orgánů veřejné správy usnadňuje dosahování cílů, které vytyčil Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 29. března 2012 o zprávě o občanství EU za rok 2010: Odstranit překážky pro výkon práv občanů EU.

(10)

Interoperabilita je klíčovým faktorem úspěchu provozování transevropských systémů IKT v oblasti správy cel a daní, včetně spotřebních daní, mezi členskými státy a podporování interoperabilní podnikové služby financované prostřednictvím programů Fiscalis 2013 a Clo 2013. Uvedené programy provádějí a provozují Komise a vnitrostátní orgány veřejné správy. Výstupy programů Fiscalis 2013 a Clo 2013 jsou k dispozici ke sdílení a opakovanému použití v jiných oblastech politiky. Kromě toho byly členské státy a Komise v závěrech Rady ze dne 26. května 2014 o reformě správy celní unie EU vyzvány k vytvoření strategie pro společně spravované a provozované informační systémy ve všech oblastech souvisejících s celní správou.

(11)

V oblasti zdraví stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU (11) pravidla pro usnadnění přístupu k bezpečné a kvalitní přeshraniční zdravotní péči. Uvedená směrnice konkrétně zřídila síť pro elektronické zdravotnictví, která má řešit problémy v oblasti interoperability mezi systémy elektronického zdravotnictví. Síť pro elektronické zdravotnictví může přijmout pokyny pro seznam minimálních údajů, které mají být přeshraničně sdíleny v případě neplánované a akutní péče, a pro přeshraniční služby v oblasti elektronických lékařských předpisů.

(12)

V oblasti evropských fondů požaduje článek 122 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (12), aby všechny výměny informací mezi příjemci a řídícími orgány, certifikačními orgány, auditními orgány a zprostředkujícími subjekty probíhaly prostřednictvím systémů pro elektronickou výměnu údajů. Tyto systémy mají usnadnit interoperabilitu s vnitrostátními a unijními rámci a umožnit příjemcům předkládat všechny požadované informace pouze jednou.

(13)

V oblasti informací veřejného sektoru zdůrazňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/37/EU (13), že orgány veřejného sektoru by měly, je-li to možné a vhodné, poskytovat dokumenty v otevřeném a strojově čitelném formátu spolu s jejich metadaty, s nejlepší možnou úrovní přesnosti a zrnitosti, ve formátu, který zajistí interoperabilitu, opakovanou použitelnost a dostupnost.

(14)

V oblasti elektronické identifikace zavádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (14) rámec interoperability pro účely interoperability vnitrostátních systémů elektronické identifikace.

(15)

V oblasti normalizace IKT zmiňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 (15) interoperabilitu jako zásadní výsledek normalizace.

(16)

V oblasti výzkumu a inovací nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 (16), kterým se zavádí Horizont 2020, jasně uvádí, že interoperabilní řešení a normy v oblasti IKT jsou klíčovým faktorem, který umožňuje vytváření partnerství mezi odvětvími na úrovni Unie. Spolupráce na základě společných otevřených technologických platforem s přelévacím a pákovým účinkem umožní široké škále zúčastněných stran, aby těžily z nového vývoje a vytvářely další inovace.

(17)

V oblasti zadávání veřejných zakázek požadují směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU (17), 2014/24/EU (18) a 2014/25/EU (19), aby členské státy zavedly elektronické zadávání veřejných zakázek. Stanovují, že nástroje a zařízení použité pro elektronickou komunikaci i jejich technické parametry mají být interoperabilní s běžně používanými produkty IKT. Rovněž směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/55/EU (20) se zabývá vytvořením evropské normy pro elektronickou fakturaci při zadávání veřejných zakázek, která má zajistit interoperabilitu mezi systémy elektronické fakturace v celé Unii.

(18)

Je proto důležité, aby byly politika týkající se interoperability a její možná použití koordinovány na úrovni Unie způsobem, který je nejúčinnější a nejvstřícnější pro koncové uživatele. Aby se zabránilo roztříštění celkové situace v oblasti interoperability v Unii, je třeba v Unii prosazovat společnou koncepci interoperability a její celostní řešení.

(19)

Interoperabilita je též základním prvkem Nástroje pro propojení Evropy, který byl vytvořen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 (21), pokud jde o oblast širokopásmové infrastruktury a služeb. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 283/2014 (22) o hlavních směrech transevropských sítí v oblasti telekomunikační infrastruktury výslovně uvádí, že jedna ze skupiny operačních priorit Nástroje pro propojení Evropy je interoperabilita, propojení, udržitelné zavádění, provoz a modernizace transevropských infrastruktur digitálních služeb, jakož i koordinace na úrovni Unie. Nařízení (EU) č. 283/2014 zejména stanoví tzv. stavební prvky, jako je elektronická identifikace, elektronické doručování dokumentů a automatizovaný překlad, jež mají usnadnit přeshraniční interoperabilitu.

(20)

Na politické úrovni Rada opakovaně požadovala ještě větší interoperabilitu v Evropě a pokračující úsilí modernizovat evropské orgány veřejné správy. Ve dnech 24. a 25. října 2013 přijala Evropská rada závěry, ve kterých zdůraznila, že by modernizace veřejné správy měla pokračovat urychleným zavedením služeb, které využívají interoperabilitu, jako jsou elektronická správa, elektronické zdravotnictví, elektronická fakturace a elektronické zadávání zakázek. K tomu, aby bylo v Unii rychle dosaženo interoperabilní elektronické společnosti a do podpory využívání on-line postupů se zapojily i orgány veřejné správy, je naprosto nezbytné, aby na sebe členské státy vzaly příslušné závazky. Kromě toho může být v zájmu vytváření účinnější, zjednodušené a uživatelsky vstřícné elektronické správy nutné určité přizpůsobení evropských orgánů veřejné správy, s podporou členských států. Účinné on-line veřejné služby mají zásadní význam pro posílení důvěry podniků a občanů v digitální služby.

(21)

Nahlížení na interoperabilitu jen z hlediska jednoho odvětví je spojeno s rizikem, že přijetí různých či neslučitelných řešení na vnitrostátních nebo odvětvových úrovních povede k vytvoření nových elektronických překážek, které budou bránit řádnému fungování vnitřního trhu a s ním spojené svobodě pohybu, a oslabí otevřenost a konkurenceschopnost trhů a poskytování služeb obecného zájmu podnikům a občanům. Ke zmírnění tohoto rizika by členské státy a Unie měly zintenzivnit společné úsilí, aby zabránily roztříštění trhu. Měly by zajistit přeshraniční nebo meziodvětvovou interoperabilitu při provádění právních předpisů tak, aby se současně snížila administrativní zátěž a náklady a zlepšila efektivita, a měly by prosazovat společně dohodnutá řešení v oblasti IKT a zároveň zaručit náležitou správu.

(22)

Veškeré iniciativy týkající se zavádění, zlepšování či provozování společných řešení by měly tam, kde je to vhodné, vycházet ze sdílených zkušeností a řešení a z výměny a prosazování osvědčených postupů, technologické neutrality a přizpůsobivosti, nebo by při nich mělo k tomuto sdílení, výměně a prosazování docházet; současně by měly být vždy uplatňovány zásady bezpečnosti, soukromí a ochrany osobních údajů. V této souvislosti by měl být prosazován soulad s Evropským rámcem interoperability a otevřené specifikace a normy.

(23)

O zajištění soudržné tvorby a provádění globálních a odvětvových strategií, právních rámců, pokynů, služeb a nástrojů v oblasti interoperability, k naplnění požadavků v rámci politik na úrovni Unie, usilovalo několik navazujících programů, k nimž patří: i) program pro elektronickou výměnu dat mezi správními orgány (1999–2004) (dále jen „program IDA“), zřízený rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1719/1999/ES (23) a rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1720/1999/ES (24); ii) program o interoperabilním poskytování celoevropských služeb elektronické správy orgánům veřejné správy, podnikům a občanům (2005–2009) (dále jen „program IDABC“), zřízený rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady 2004/387/ES (25); a iii) program o řešeních interoperability pro evropské orgány veřejné správy (2010–2015) (dále jen „program ISA“), zřízený rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 922/2009/ES (26). Program zavedený tímto rozhodnutím by měl vycházet ze zkušeností získaných během provádění uvedených programů.

(24)

Činnosti v rámci programů IDA, IDABC a ISA významně přispěly k zajištění interoperability při elektronické výměně informací mezi evropskými orgány veřejné správy. Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 20. dubna 2012 o konkurenceschopném jednotném digitálním trhu – elektronické správě jako průkopnickém činu uznal přínos a komplexní úlohu programu ISA v určování, prosazování a podpoře zavádění řešení interoperability a rámců pro evropské orgány veřejné správy, v dosahování součinností a podpoře opakované použitelnosti řešení a v převádění jejich požadavků na interoperabilitu na specifikace a normy pro digitální služby.

(25)

Platnost rozhodnutí č. 922/2009/ES skončí dne 31. prosince 2015. Je proto zapotřebí nový program Unie pro řešení interoperability pro evropské orgány veřejné správy, podniky a občany (dále jen „program ISA2“), který bude rozvíjet, zachovávat a prosazovat ucelený přístup k interoperabilitě s cílem zabránit roztříštění celkové situace v oblasti interoperability a elektronickým překážkám v Unii, usnadňovat účinnou a efektivní elektronickou přeshraniční nebo meziodvětvovou interakci jednak mezi evropskými orgány veřejné správy a jednak mezi těmito orgány na jedné straně a podniky a občany na straně druhé, určovat, vytvářet a provozovat řešení interoperability, která podporují provádění politik a činností Unie a usnadňovat opakované používání řešení interoperability evropskými orgány veřejné správy.

(26)

Kromě evropských orgánů veřejné správy jsou koncovými uživateli řešení interoperability rovněž podniky a občané, jelikož využívají elektronické veřejné služby poskytované orgány veřejné správy. Zásada zaměření na uživatele se vztahuje zejména na koncové uživatele řešení interoperability. Pojem podniku by měl být chápán tak, že zahrnuje zejména malé a střední podniky a mikropodniky vzhledem k jejich cennému přínosu pro hospodářství Unie.

(27)

Společné rámce a řešení vytvořené nebo provozované v rámci programu ISA2 by měly v maximální možné míře tvořit součást celkové situace v oblasti interoperability, aby usnadnily interakci mezi evropskými orgány veřejné správy, podniky a občany a zaručily, usnadnily a umožnily přeshraniční nebo meziodvětvovou interoperabilitu.

(28)

Akce v rámci programu ISA2 by mělo být možné provádět s využitím „iterativní metodiky“.

(29)

Veřejné služby se stále více stávají „standardně digitalizovanými“, a proto je důležité maximalizovat účinnost veřejných výdajů na řešení v oblasti IKT. Tuto účinnost by mělo usnadnit to, že poskytování těchto služeb bude plánováno již v rané fázi a že budou řešení, pokud je to možné, sdílena a opakovaně používána s cílem maximalizovat hodnotu veřejných výdajů. Program ISA2 by měl k dosažení tohoto cíle přispívat.

(30)

Interoperabilita, a tudíž i řešení zavedená nebo provozovaná v rámci programu ISA2, zásadním způsobem napomohou plnému využívání potenciálu elektronické veřejné správy a elektronické demokracie zavedením jednotných kontaktních míst a zajištěním transparentních veřejných služeb mezi koncovými uživateli, což povede k nižší administrativní zátěži a ke snížení nákladů.

(31)

Podniky a občané by jakožto koncoví uživatelé měli mít prospěch také ze společných, opakovaně použitelných a interoperabilních služeb poskytovaných přímo uživatelům, které budou výsledkem lepší integrace procesů a výměny údajů v zázemí evropských orgánů veřejné správy.

(32)

Ve všech svých činnostech by měla Unie dodržovat zásadu rovného zacházení. Občané Unie by měli mít nárok na rovné zacházení ze strany orgánů, institucí a jiných subjektů Unie. Unie by také měla přihlížet k požadavkům spojeným s bojem proti sociálnímu vyloučení. V tomto ohledu by měla být dostupnost pro všechny začleněna do tvorby strategií interoperability veřejných služeb v celé Unii, přičemž je třeba nezbytné věnovat pozornost nejvíce znevýhodněným občanům a nejřidčeji osídleným oblastem s cílem bojovat proti vzniku digitální propasti a vyloučení, jak požadoval Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 20. dubna 2012 o konkurenceschopném jednotném digitálním trhu – elektronické správě jako průkopnickém činu. Zavedení elektronických veřejných služeb evropskými orgány veřejné správy vyžaduje inkluzivní přístup (elektronické začlenění), který bude v případě potřeby poskytovat technickou podporu a školení, aby se snížily rozdíly ve způsobu používání řešení IKT, a bude zahrnovat poskytování služeb různými cestami, včetně zachování tradičních způsobů přístupu ke službám, je-li to vhodné.

(33)

Řešení interoperability v rámci programu ISA2 by měla být vyvíjena v souladu s právem koncových uživatelů na přístup k informacím a obsahu a jejich šíření, využívání a poskytování aplikací a služeb a využívání koncového zařízení podle vlastního výběru bez ohledu na umístění koncového uživatele nebo poskytovatele či umístění, původ nebo určení dané informace, obsahu, aplikace nebo služby, a to prostřednictvím své služby přístupu k internetu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 (27).

(34)

Program ISA2 by měl být nástrojem modernizace evropských orgánů veřejné správy. Modernizace evropských orgánů veřejné správy a zvyšování jejich interoperability je zásadním příspěvkem k dokončení jednotného digitálního trhu, který umožní občanům v plné míře těžit z interoperabilních elektronických služeb, včetně elektronické veřejné správy a elektronického zdravotnictví, přičemž prioritou bude odstranit překážky, jako jsou nedostatečně propojené elektronické služby. Nedostatečná interoperabilita často představuje překážku pro zavádění digitálních služeb mezi koncovými uživateli a pro vytváření jednotných kontaktních míst pro podniky a občany.

(35)

Interoperabilita je přímo spojena s otevřenými specifikacemi a normami a je závislá na jejich používání. Program ISA2 by měl prosazovat a případně podporovat částečnou nebo úplnou standardizaci stávajících řešení interoperability. Takové standardizace by mělo být dosaženo ve spolupráci s dalšími normalizačními činnostmi na úrovni Unie, s evropskými normalizačními organizacemi a jinými mezinárodními normalizačními organizacemi.

(36)

Zajištěním interoperability bude zachována dostatečná otevřenost a flexibilita evropských orgánů veřejné správy, aby se mohly dále vyvíjet, přijímat nové výzvy a zaměřovat se na nové oblasti. Interoperabilita je podmínkou pro to, aby nedošlo k technologickému ustrnutí a aby byl umožněn technický vývoj a podporována inovace. Vytvářením interoperabilních řešení a společných rámců by měl program ISA2 přispívat k interoperabilitě mezi evropskými orgány veřejné správy při dodržení technologické neutrality, aby nedošlo k ustrnutí a vznikl prostor pro větší konkurenci a inovace, což podnítí nárůst globální konkurenceschopnosti Unie.

(37)

Modernizace evropských orgánů veřejné správy je jednou z hlavních priorit pro úspěšné provedení strategie Evropa 2020 a jednotného digitálního trhu. Roční analýzy růstu, které Komise zveřejnila v letech 2011, 2012 a 2013, v této souvislosti ukazují, že kvalita evropských orgánů veřejné správy má přímý dopad na hospodářské prostředí, a je proto rozhodující pro podnícení produktivity, konkurenceschopnosti, hospodářské spolupráce, růstu a zaměstnanosti. To se jasně odráží v doporučeních pro jednotlivé země, která vyzývají k přijetí konkrétních akcí zaměřených na reformu evropské veřejné správy.

(38)

Součástí nařízení (EU) č. 1303/2013 je tematický cíl „posilování institucionální kapacity orgánů veřejné správy a zúčastněných stran a přispívání k účinné veřejné správě“. V této souvislosti by program ISA2 měl být spojen s dalšími iniciativami, které přispívají k modernizaci evropských orgánů veřejné správy, zejména pokud jde o činnost zaměřenou na interoperabilitu, a usilovat o součinnost s nimi.

(39)

Interoperabilita evropských orgánů veřejné správy se týká všech úrovní správy: unijní, celostátní, regionální i místní. Je proto důležité, aby byla zajištěna jejich co nejširší účast na programu ISA2 a aby řešení zohledňovala jejich potřeby a případně i potřeby občanů a podniků.

(40)

Snahy celostátních, regionálních a místních správních orgánů mohou být podpořeny pomocí zvláštních nástrojů v rámci evropských strukturálních a investičních fondů, zejména část týkající se budování institucionální kapacity, která zahrnuje školení zaměstnanců evropských orgánů veřejné správy, bude-li to vhodné. Úzká spolupráce v rámci programu ISA2 by měla maximalizovat očekávaný přínos těchto nástrojů tím, že zajistí, aby financované projekty byly v souladu s celounijními rámci interoperability a specifikacemi v oblasti interoperability, jako je Evropský rámec interoperability.

(41)

Toto rozhodnutí stanoví finanční krytí na celou dobu trvání programu ISA2, které představuje pro Evropský parlament a Radu hlavní referenční částku během ročního rozpočtového procesu ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (28).

(42)

Měla by být zvážena možnost, aby k usnadnění účasti kandidátských zemí na programu ISA2 a k přijetí a další realizaci řešení poskytovaných v rámci programu v uvedených zemích byly využity předvstupní fondy.

(43)

Program ISA2 by měl přispívat k provádění veškerých navazujících iniciativ v souvislosti se strategií Evropa 2020 a Digitální agendou pro Evropu. Aby nedošlo ke zdvojování úsilí, měl by program ISA2 zohlednit další programy a iniciativy Unie týkající se řešení, služeb a infrastruktur v oblasti IKT, zejména Nástroj pro propojení Evropy, program Horizont 2020 a evropský akční plán „eGovernment“ na období 2011-2015 zavedený sdělením Komise ze dne 15. prosince 2010. Komise by měla tyto akce koordinovat při provádění programu ISA2 i při plánování budoucích iniciativ, které se budou týkat interoperability. V zájmu racionalizace by při plánování zasedání programového výboru ISA2 měla být v co největší míře zohledněna plánovaná zasedání týkající se dalších relevantních iniciativ a programů Unie.

(44)

Zásady a ustanovení obsažené v právních předpisech Unie o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, zejména ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (29), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (30) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (31), by se měly vztahovat na řešení prováděná v rámci programu ISA2, která vyžadují zpracovávání osobních údajů. Tato řešení by proto měla uplatňovat vhodná technická a organizační opatření, aby byl zajištěn soulad s požadavky na ochranu údajů stanovenými v právních předpisech Unie. Zejména osobní údaje by standardně měly být zpracovávány, pouze pokud jsou odpovídající, relevantní a přiměřené z hlediska účelu, pro který jsou shromažďovány. Při vyvíjení a nasazování řešení interoperability by měl být patřičně zohledněn dopad těchto řešení na ochranu osobních údajů.

(45)

Při hodnocení programu ISA2 by měla Komise věnovat zvláštní pozornost tomu, zda vytvořená a uplatňovaná řešení mají pozitivní nebo negativní dopad na modernizaci veřejného sektoru a zda usnadňují naplňování potřeb podniků a občanů, například tím, že se snižují jejich administrativní zátěž a náklady a že se zlepšuje celkové propojení jednak mezi evropskými orgány veřejné správy a jednak mezi těmito orgány na jedné straně a podniky a občany na straně druhé.

(46)

Případné zadávání zakázek na externí služby pro účely programu ISA2 se řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (32) a směrnicemi 2014/23/EU, 2014/24/EU a 2014/25/EU.

(47)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto rozhodnutí by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o přijetí průběžného pracovního programu. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (33).

(48)

V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech souvisejících se zavedeným průběžným pracovním programem, jako je například riziko přerušení poskytování služeb, by Komise měla přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty.

(49)

Cílem tohoto rozhodnutí je rozvíjet, zachovávat a prosazovat ucelený přístup k interoperabilitě, usnadnit účinnou a efektivní elektronickou přeshraniční nebo meziodvětvovou interakci jednak evropskými orgány veřejné správy a jednak mezi těmito orgány na jedné straně a podniky a občany na straně druhé, určovat, vytvářet a provozovat řešení interoperability, která podporují provádění politik a činností Unie, a usnadňovat opakované používání řešení interoperability evropskými orgány veřejné správy. Jelikož těchto cílů nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy samostatně, neboť by bylo obtížné a nákladné zřídit koordinační funkci na úrovni Unie ze strany členských států samotných a na jejich úrovni, ale spíše jich, z důvodu jejich rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

1)

„interoperabilitou“ schopnost interakce různých nesourodých organizací, která přispívá k dosažení vzájemně prospěšných a dohodnutých společných cílů a zahrnuje sdílení informací a znalostí mezi organizacemi pomocí podnikových procesů, které tyto organizace podporují, na základě výměny údajů mezi jejich systémy informačních a komunikačních technologií (IKT);

2)

„rámcem interoperability“ dohodnutý přístup k interoperabilitě pro organizace, které si přejí spolupracovat na společném poskytování veřejných služeb, jenž v rámci své působnosti stanoví soubor společných prvků, jako jsou slovník pojmů, koncepce, zásady, politiky, pokyny, doporučení, normy, specifikace a postupy;

3)

„společnými rámci“ referenční architektura, specifikace, koncepce, zásady, politiky, doporučení, normy, metodiky, obecné pokyny, sémantická aktiva a obdobné přístupy a dokumenty, ať už jednotlivě, či souborně;

4)

„společnými službami“ organizační a technická kapacita poskytovat evropským orgánům veřejné správy jednotné výsledky, včetně provozních systémů, aplikací a digitálních infrastruktur obecné povahy, které vyhovují společným požadavkům uživatelů v různých oblastech politiky nebo zeměpisných oblastech, spolu s podpůrným provozním řízením;

5)

„obecně používanými nástroji“ systémy, referenční platformy, sdílené platformy, platformy pro spolupráci a obecně použitelné součásti, které vyhovují společným požadavkům uživatelů v různých oblastech politiky nebo zeměpisných oblastech;

6)

„řešeními interoperability“ společné služby a obecně používané nástroje usnadňující spolupráci mezi různými nesourodými organizacemi, ať už samostatně financované a vytvářené v rámci programu ISA2, nebo vytvářené ve spolupráci s dalšími iniciativami Unie, vycházející ze zjištěných požadavků evropských orgánů veřejné správy;

7)

„akcemi“ projekty, řešení, která jsou již v provozní fázi, a doprovodná opatření;

8)

„projektem“ časově omezená řada přesně vymezených úkolů, které postupně řeší zjištěné potřeby uživatelů;

9)

„pozastavenými akcemi“ akce programu ISA2, jejichž financování je na určitou dobu pozastaveno, avšak jejich cíl je stále platný a jsou i nadále předmětem sledování a hodnocení v rámci programu ISA2;

10)

„doprovodnými opatřeními“:

11)

„podpůrnými nástroji pro orgány veřejné správy“ nástroje interoperability, rámce, pokyny a specifikace, které poskytují evropským orgánům veřejné správy podporu při navrhování, provádění a provozování řešení interoperability;

12)

„evropskými orgány veřejné správy“ orgány veřejné správy na unijní, celostátní, regionální a místní úrovni;

13)

„koncovými uživateli“ evropské orgány veřejné správy, podniky, včetně malých a středních podniků a mikropodniků, a občané;

14)

„klíčovými faktory umožňujícími interoperabilitu“ řešení interoperability, která jsou nezbytná pro účinné a efektivní poskytování veřejných služeb prostřednictvím orgánů veřejné správy;

15)

„Evropskou referenční architekturou interoperability“ obecná struktura, která se skládá ze souboru zásad a pokynů pro realizaci řešení interoperability v Unii;

16)

„Evropskou kartografií interoperability“ registr řešení interoperability pro evropské orgány veřejné správy poskytovaných orgány Unie a členskými státy ve společném formátu, jež splňují zvláštní kritéria opakované použitelnosti a interoperability, která lze reprezentovat s použitím Evropské referenční architektury interoperability.

a)

posuzování, zdokonalování, provozování a opakované používání stávajících přeshraničních nebo meziodvětvových řešení interoperability a společných rámců;

b)

vyvíjení, nasazování, uvádění do rutinního provozu, provozování a opakované používání nových přeshraničních nebo meziodvětvových řešení interoperability a společných rámců;

c)

posuzování dopadů navrhovaných či přijatých právních předpisů Unie z hlediska IKT;

d)

zjišťování mezer v právních předpisech na unijní a vnitrostátní úrovni, které brání přeshraniční nebo meziodvětvové interoperabilitě mezi evropskými orgány veřejné správy;

e)

vytváření mechanismů, které měří a kvantifikují přínosy řešení interoperability, včetně metodik pro vyhodnocování úspor nákladů;

f)

mapování a analýzu celkové situace v oblasti interoperability v Unii prostřednictvím vytváření, udržování a zdokonalování Evropské referenční architektury interoperability a Evropské kartografie interoperability jakožto nástrojů, které usnadňují opakované používání stávajících řešení interoperability a odhalují oblasti, ve kterých je takových řešení stále nedostatek;

g)

udržování, aktualizaci, prosazování a sledování provádění Evropské strategie interoperability, Evropského rámce interoperability a Evropské referenční architektury interoperability;

h)

posuzování, aktualizaci a prosazování stávajících společných specifikací a norem a vyvíjení, nasazování a prosazování nových společných specifikací a otevřených specifikací a norem pomocí normalizačních platforem Unie a případně ve spolupráci s evropskými nebo mezinárodními normalizačními organizacemi;

i)

udržování a propagaci platformy, která umožňuje přístup k osvědčeným postupům a spolupráci na nich a která funguje jako prostředek zvyšování povědomí a šíření dostupných řešení, včetně rámců pro bezpečnost a zabezpečení, pomáhá bránit zdvojování úsilí a podporuje opakovanou použitelnost řešení a norem;

j)

uvádění nových nástrojů a služeb interoperability do rutinního provozu a dočasné udržování a provozování stávajících služeb a nástrojů interoperability;

k)

zjišťování a prosazování osvědčených postupů, vypracovávání pokynů pro koordinaci iniciativ v oblasti interoperability a povzbuzování a podporu komunit, které se zabývají otázkami souvisejícími s elektronickou přeshraniční nebo meziodvětvovou interakcí mezi koncovými uživateli.

a)

se musí zakládat na prospěšnosti a vycházet z určených potřeb a cílů programu;

b)

musí být v souladu s těmito zásadami:

c)

musí být možné je přizpůsobit, rozšířit a použít v jiných oblastech podnikání nebo politiky; a

d)

musí být prokazatelně finančně, organizačně a technicky udržitelné.

a)

cíle programu ISA2 stanovené v čl. 1 odst. 1;

b)

jednu nebo více z činností programu ISA2 stanovených v článku 3;

c)

obecné zásady programu ISA2 stanovené v článku 4;

d)

podmínky financování stanovené v článku 11.

(1)

Nařízení Rady (EU) 2015/104 (2) stanoví kvóty na rok 2015.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, kvótu přidělenou na rok 2015 vyčerpaly.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

(1)

Nařízení Rady (EU) č. 1367/2014 (2) stanoví kvóty na rok 2015.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2015.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

(1)

Nařízení Rady (EU) 2015/104 (2) stanoví kvóty na rok 2015.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2015.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

(1)

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 (2) stanoví dohled nad dovozem produktů uvedených v příloze XVIII uvedeného nařízení. Tento dohled se vykonává v souladu s pravidly stanovenými v článku 308d nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (3).

(2)

Pro účely čl. 5 odst. 4 dohody o zemědělství (4) uzavřené během Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání a vzhledem k nejnovějším údajům za roky 2012, 2013 a 2014 je třeba přizpůsobit spouštěcí objemy pro účely uplatnění dodatečných cel na některé druhy ovoce a zeleniny od 1. listopadu 2015.

(3)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno. Z důvodů přehlednosti by měla být nahrazena celá příloha XVIII uvedeného nařízení.

(4)

Vzhledem k tomu, že je nutné začít uplatňovat uvedené opatření co nejdříve poté, co budou k dispozici aktualizované údaje, je třeba, aby toto nařízení vstoupilo v platnost dnem vyhlášení,

(1)

Příloha I nařízení (ES) č. 881/2002 obsahuje seznam osob, skupin a subjektů, kterých se týká zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů podle uvedeného nařízení.

(2)

Výbor pro sankce Rady bezpečnosti OSN dne 14. října 2015 rozhodl o změně jednoho záznamu na seznamu osob, skupin a subjektů, jichž se má týkat zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů. Dále Rada bezpečnosti OSN rozhodla dne 26. října 2015, 12. listopadu 2015 a 25. listopadu 2015 o odstranění celkem čtyř položek z tohoto seznamu. Navíc dne 30. listopadu 2015 schválila Rada bezpečnosti OSN doplnění jedné položky na uvedený seznam. Příloha I nařízení (ES) č. 881/2002 by proto měla být odpovídajícím způsobem aktualizována.

(3)

V zájmu zajištění účinnosti opatření stanovených tímto nařízením by mělo toto nařízení neprodleně vstoupit v platnost,

(1)

Je třeba stanovit podrobnosti systému registračních čísel evropských politických stran a evropských politických nadací.

(2)

Je třeba stanovit obsah a formát standardního výpisu z rejstříku, který se na požádání zpřístupní třetím stranám. Tento standardní výpis by měl obsahovat klíčové informace týkající se dotyčné evropské politické strany nebo evropské politické nadace.

(3)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 37 nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014,

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

(1)

Článek 11 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (2) umožňuje uvolnit prostředky z nástroje pružnosti s ročním stropem 471 milionů EUR (v cenách roku 2011) na financování přesně určených výdajů, které nebylo možné financovat v mezích stropů pro jeden nebo více jiných okruhů.

(2)

Po prozkoumání všech možností přerozdělení prostředků v rámci výdajového stropu Bezpečnost a občanství (okruh 3) se jeví jako nutné uvolnit z nástroje pružnosti částku 66,1 milionu EUR, aby se v souhrnném rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2015 doplnily prostředky určené k financování opatření v oblasti migrace.

(3)

Prostředky na platby, které odpovídají uvolněným prostředků z nástroje pružnosti, činí 52,9 milionu EUR v roce 2016 a 13,2 milionu EUR v roce 2017,

(1)

Dne 22. července 2014 přijala Rada rozhodnutí 2014/486/SZBP (1) o poradní misi Evropské unie pro reformu sektoru civilní bezpečnosti na Ukrajině (EUAM Ukraine).

(2)

Dne 17. listopadu 2014 rozhodla Rada rozhodnutím 2014/800/SZBP (2) o zahájení mise EUAM Ukraine dne 1. prosince 2014 a o změně rozhodnutí 2014/486/SZBP, ve kterém byla stanovena finanční referenční částka pro období do 30. listopadu 2015.

(3)

Rozhodnutí 2014/486/SZBP by mělo být změněno tak, aby stanovilo finanční referenční částku na období od 1. prosince 2015 do 30. listopadu 2016.

(4)

Rozhodnutí 2014/486/SZBP by dále mělo být změněno tak, aby byl mandát mise EUAM Ukraine prodloužen o jeden rok,

1)

V článku 14 odstavci 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Finanční referenční částka určená na pokrytí výdajů souvisejících s misí EUAM Ukraine na období od 1. prosince 2015 do 30. listopadu 2016 činí 14 400 000 EUR.“

2)

V článku 19 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Použije se do 30. listopadu 2017.“

(1)

Podle čl. 8 odst. 6 nařízení (EU) č. 510/2011 musí Komise každoročně buď potvrdit, anebo pozměnit průměrné specifické emise CO2 a cíl pro specifické emise pro každého výrobce lehkých užitkových vozidel v Unii. Na tomto základě má Komise určit, zda výrobci a sdružení výrobců vytvořená v souladu s čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení splnili své cíle pro specifické emise v souladu s článkem 4 uvedeného nařízení.

(2)

Podle článku 4 nařízení (EU) č. 510/2011 se průměrné specifické emise výrobců za rok 2014 vypočítávají v souladu s jeho třetím pododstavcem, přičemž se zohledňuje 70 % nových lehkých užitkových vozidel výrobce zaregistrovaných v uvedeném roce.

(3)

Podrobné údaje, které se mají použít pro výpočet průměrných specifických emisí a cílů pro specifické emise, jsou uvedeny v části A bodě 1 a části C přílohy II nařízení (EU) č. 510/2011 a vycházejí z počtu registrací nových lehkých užitkových vozidel v členských státech během předchozího kalendářního roku.

(4)

V případě, že se na lehká užitková vozidla vztahuje proces vícestupňového schválení typu, je na základě části B bodu 7 přílohy II nařízení (EU) č. 510/2011 požadováno, aby odpovědnost za emise CO2 dokončeného vozidla převzal výrobce základního vozidla.

(5)

Údaje za rok 2014 byly Komisi většinou členských států předány ve lhůtě do 28. února 2015 v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení (EU) č. 510/2011. V případech, kdy bylo po ověření Komisí zřejmé, že některé údaje chybějí nebo jsou zjevně nesprávné, se Komise obrátila na dotčené členské státy a údaje příslušným způsobem upravila nebo doplnila, jestliže s tím tyto členské státy souhlasily. Pokud s některým členským státem nebylo možné dosáhnout dohody, předběžné údaje tohoto členského státu upraveny nebyly.

(6)

Dne 13. května 2015 Komise v souladu s čl. 8 odst. 4 nařízení (EU) č. 510/2011 zveřejnila předběžné údaje a oznámila 64 výrobcům předběžné výpočty jejich průměrných specifických emisí CO2 v roce 2014 a jejich cílů pro specifické emise. Výrobci byli požádáni, aby tyto údaje ověřili a oznámili Komisi v souladu s čl. 8 odst. 5 uvedeného nařízení do tří měsíců od obdržení oznámení případné chyby. Oznámení o chybách předložilo 23 výrobců.

(7)

U zbývajících 41 výrobců, kteří žádné chyby v souborech údajů neoznámili ani jinak nezareagovali, by předběžné údaje a předběžné výpočty průměrných specifických emisí a cílů pro specifické emise měly být potvrzeny bez úprav.

(8)

Komise ověřila opravy, které výrobci oznámili, a příslušná odůvodnění a soubory údajů byly náležitě upraveny.

(9)

V případě záznamů bez odpovídajících identifikačních čísel vozidel a s chybějícími nebo nesprávnými identifikačními parametry, jako je typ, varianta, kód verze nebo číslo schválení typu, by měla být zohledněna skutečnost, že výrobci tyto záznamy nemohou ověřit nebo opravit. V důsledku toho je vhodné uplatnit na hodnoty emisí CO2 a hmotnosti v těchto záznamech chybové rozpětí.

(10)

Chybové rozpětí by mělo být vypočteno jako rozdíl mezi vzdálenostmi od cíle pro specifické emise vyjádřenými jako výsledek odečtu cíle pro specifické emise od průměrných emisí vypočtených se zahrnutím a bez zahrnutí těch registrací, které výrobci nemohou ověřit. Bez ohledu na to, zda je tento rozdíl kladný, nebo záporný, by chybové rozpětí mělo pozici výrobce vůči jeho cíli pro specifické emise vždy zlepšit.

(11)

V souladu s čl. 10 odst. 2 nařízení (EU) č. 510/2011 by se u výrobce mělo mít za to, že svůj cíl pro specifické emise uvedený v článku 4 uvedeného nařízení splnil, jestliže jsou průměrné emise uvedené v tomto rozhodnutí nižší než cíl pro specifické emise, tj. vyjádřené jako záporná vzdálenost od cíle. Pokud průměrné emise překračují cíl pro specifické emise, uloží se poplatek za překročení emisí v souladu s článkem 9 nařízení (EU) č. 510/2011, ledaže by se na dotčeného výrobce vztahovala výjimka z tohoto cíle v souladu s čl. 2 odst. 4 nebo článkem 11 uvedeného nařízení nebo by byl tento výrobce členem některého sdružení v souladu s článkem 7 uvedeného nařízení a dané sdružení svůj cíl pro specifické emise splňovalo.

(12)

Vzhledem k prohlášení skupiny Volkswagen Group ze dne 3. listopadu 2015, že byly zjištěny nesrovnalosti při stanovování úrovní CO2 pro schválení typu u některých jejích vozidel, by průměrné specifické emise CO2 a cíle pro specifické emise neměly být potvrzeny pro sdružení Volkswagen a jeho členy, dokud skupina Volkswagen Group neposkytne další vysvětlení. V důsledku toho by se toto rozhodnutí nemělo vztahovat na sdružení Volkswagen a jeho členy (Audi AG, Dr. Ing. h.c.F. Porsche AG, Quattro GmbH, Seat S.A., Škoda Auto A.S. a Volkswagen AG).

(13)

Průměrné specifické emise CO2 z nových lehkých užitkových vozidel zaregistrovaných v roce 2014, cíle pro specifické emise a rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami by proto měly být náležitě potvrzeny nebo pozměněny,

1)

2)

3)

4)

AVTOVAZ JSC

zastoupení v Unii:

5)

6)

7)

8)

FCA US LLC (Chrysler Group LLC)

zastoupení v Unii:

9)

10)

11)

12)

Dongfeng Motor Corporation

zastoupení v Unii:

13)

14)

15)

16)

Ford Motor Company of Australia Ltd.

zastoupení v Unii:

17)

18)

19)

Fuji Heavy Industries Ltd.

zastoupení v Unii:

20)

Mitsubishi Fuso Truck & Bus Corporation

zastoupení v Unii:

21)

Mitsubishi Fuso Truck Europe S.A.

zastoupení v Unii:

22)

23)

24)

GAC Gonow Auto Co. Ltd.

zastoupení v Unii:

25)

Great Wall Motor Company Ltd.

zastoupení v Unii:

26)

Hebei Zhongxing Automobile Co., Ltd.

zastoupení v Unii:

27)

28)

29)

Hyundai Motor Company

zastoupení v Unii:

30)

Hyundai Assan Otomotiv Sanayi Ve Ticaret A.S.

zastoupení v Unii:

31)

32)

Hyundai Motor India Ltd.

zastoupení v Unii:

33)

Isuzu Motors Limited

zastoupení v Unii:

34)

35)

36)

KIA Motors Corporation

zastoupení v Unii:

37)

38)

39)

40)

41)

Mahindra & Mahindra Ltd.

zastoupení v Unii:

42)

Mazda Motor Corporation

zastoupení v Unii:

43)

M.F.T.B.C.

zastoupení v Unii:

44)

45)

Mitsubishi Motors Corporation MMC

zastoupení v Unii:

46)

47)

Mitsubishi Motors Thailand Co., Ltd. MMTh

zastoupení v Unii:

48)

Nissan International SA

zastoupení v Unii:

49)

50)

51)

52)

53)

Ssangyong Motor Company

zastoupení v Unii:

54)

Suzuki Motor Corporation

zastoupení v Unii:

55)

Tata Motors Limited

zastoupení v Unii:

56)

57)

58)

59)

60)

61)

62)

63)

64)

65)

(1)

Podle čl. 8 odst. 5 nařízení (ES) č. 443/2009 je Komise povinna každý rok potvrdit průměrné specifické emise CO2 a cíl pro specifické emise pro každého výrobce osobních automobilů v Unii, jakož i pro každé sdružení výrobců vytvořené v souladu s čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení. Na základě tohoto potvrzení Komise určí, zda výrobci a sdružení splnili požadavky článku 4 uvedeného nařízení.

(2)

Podle článku 4 nařízení (ES) č. 443/2009 se průměrné specifické emise výrobců za rok 2014 vypočítají v souladu s jeho druhým pododstavcem, přičemž se zohlední 80 % nových automobilů výrobce zaregistrovaných v daném roce.

(3)

Podrobné údaje, které se mají použít pro výpočet průměrných specifických emisí a cílů pro specifické emise, jsou uvedeny v části A bodě 1 a v části C přílohy II nařízení (ES) č. 443/2009 a vycházejí z počtu registrací nových osobních automobilů v členských státech během předchozího kalendářního roku.

(4)

Údaje za rok 2014 byly Komisi většinou členských států předloženy do 28. února 2015, tj. ve lhůtě stanovené v čl. 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 443/2009. V případech, kdy bylo po ověření Komisí patrné, že některé údaje chybějí nebo jsou zjevně nesprávné, se Komise obrátila na dotčené členské státy, a pokud s tím souhlasily, údaje příslušným způsobem upravila nebo doplnila. Pokud se s některým členským státem nebylo možné dohodnout, jeho předběžné údaje upraveny nebyly.

(5)

Dne 15. dubna 2015 Komise v souladu s čl. 8 odst. 4 nařízení (ES) č. 443/2009 předběžné údaje zveřejnila a oznámila 93 výrobcům předběžné výpočty jejich průměrných specifických emisí CO2 v roce 2014 a jejich cílů pro specifické emise. Výrobci byli požádáni, aby tyto údaje ověřili a aby v souladu s čl. 8 odst. 5 prvním pododstavcem uvedeného nařízení a čl. 9 odst. 3 nařízení Komise (EU) č. 1014/2010 (2) oznámili Komisi do tří měsíců od obdržení oznámení případné chyby. Zatímco dva výrobci přijali předběžné údaje bez oprav, 40 výrobců předložilo v dané lhůtě oznámení o chybách.

(6)

U zbývajících 51 výrobců, kteří žádné chyby v datových souborech neoznámili ani jinak nezareagovali, by předběžné údaje a předběžné výpočty průměrných specifických emisí a cílů pro specifické emise měly být potvrzeny bez úprav. U jednoho výrobce nespadalo žádné z vozidel vykázaných v souboru předběžných údajů do působnosti nařízení (ES) č. 443/2009.

(7)

Komise ověřila opravy oznámené výrobci a příslušná odůvodnění a datové soubory byly náležitě upraveny.

(8)

V případě záznamů s chybějícími nebo nesprávnými identifikačními parametry, jako je typ, varianta, kód verze nebo číslo schválení typu, by měla být zohledněna skutečnost, že výrobci nemohou tyto záznamy ověřit nebo opravit. Na hodnoty emisí CO2 a hmotnosti v těchto záznamech je proto záhodno použít chybové rozpětí.

(9)

Chybové rozpětí by mělo být vypočteno jako rozdíl mezi vzdálenostmi od cíle pro specifické emise, vyjádřený jako výsledek odečtení cíle pro průměrné emise od průměrných specifických emisí vypočtených se zahrnutím a bez zahrnutí těch registrací, které výrobci nemohou ověřit. Bez ohledu na to, zda je tento rozdíl kladný, nebo záporný, by chybové rozpětí mělo výrobcovu pozici z hlediska jeho cíle pro specifické emise vždy zlepšit.

(10)

V souladu s čl. 10 odst. 2 nařízení (ES) č. 443/2009 by se u výrobce mělo mít za to, že svůj cíl pro specifické emise uvedený v článku 4 uvedeného nařízení splnil, jestliže jsou průměrné emise uvedené v tomto rozhodnutí nižší než cíl pro specifické emise, tj. vyjádřené jako záporná vzdálenost od cíle. Pokud průměrné emise cíl pro specifické emise překračují, uloží se poplatek za překročení emisí v souladu s článkem 9 nařízení (ES) č. 443/2009, ledaže by se na dotčeného výrobce vztahovala výjimka z tohoto cíle v souladu s čl. 2 odst. 4 nebo článkem 11 uvedeného nařízení nebo by byl tento výrobce členem některého sdružení v souladu s článkem 7 uvedeného nařízení a dané sdružení svůj cíl pro specifické emise splňovalo. Na základě výše uvedeného by se mělo mít za to, že k překročení cíle pro specifické emise došlo v roce 2014 u jednoho výrobce.

(11)

V návaznosti na prohlášení skupiny Volkswagen Group ze dne 3. listopadu 2015, že u některých jejích vozidel byly zjištěny nesrovnalosti při určování množství CO2 v souvislosti se schvalováním typu, by se pro sdružení Volkswagen a jeho členy neměly potvrzovat průměrné specifické emise CO2 ani cíle pro specifické emise, dokud skupina Volkswagen Group neposkytne další vysvětlení. Na sdružení Volkswagen a jeho členy (Audi AG, Audi Hungaria Motor Kft., Bentley Motors Ltd., Bugatti Automobiles S.A.S., Automobili Lamborghini S.p.A., Dr. Ing. h.c. F. Porsche AG, Quattro GmbH, Seat S.A., Škoda Auto, a. s., a Volkswagen AG) by se proto toto rozhodnutí nemělo vztahovat.

(12)

Průměrné specifické emise CO2 z nových osobních automobilů zaregistrovaných v roce 2014, cíle pro specifické emise a rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami by měly být náležitě potvrzeny,

1)

2)