20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/1

(1)

Žádost o zápis názvu „Παφίτικο Λουκάνικο“ (Pafitiko Loukaniko) do rejstříku předložená Kyprem byla v souladu s čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1151/2012 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie  (2).

(2)

Protože Komisi nebyla oznámena žádná námitka podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být název „Παφίτικο Λουκάνικο“ (Pafitiko Loukaniko) zapsán do rejstříku,

20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/3

(1)

Žádost o zápis názvu „Cipolla bianca di Margherita“ předložená Itálií byla v souladu s čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1151/2012 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie  (2).

(2)

Protože Komisi nebyla oznámena žádná námitka podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být název „Cipolla bianca di Margherita“ zapsán do rejstříku,

20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/4

(1)

Nařízení (EU) č. 511/2014 stanoví pravidla pro dodržování podmínek pro přístup a sdílení přínosů, pokud jde o genetické zdroje a tradiční znalosti související s genetickými zdroji, v souladu s ustanoveními Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti (dále jen „Nagojský protokol“). Účinné provádění uvedeného nařízení rovněž přispěje k ochraně biologické rozmanitosti a udržitelnému využívání jejích složek v souladu s ustanoveními Úmluvy o biologické rozmanitosti.

(2)

Články 5 a 8 nařízení (EU) č. 511/2014 stanoví dobrovolné nástroje, a sice registrované sbírky a osvědčené postupy, jež mají uživatelům pomoci dodržovat svou povinnost náležité péče. Očekává se, že při dodržování této povinnosti uživatelům pomůže identifikace a registrace sbírek, které účinně uplatňují opatření, jež vedou k poskytování genetických zdrojů a souvisejících informací pouze spolu s dokumentací prokazující zákonný přístup a k zajištění sjednání vzájemně dohodnutých podmínek, je-li to vyžadováno. Na uživatele, kteří získali genetické zdroje ze sbírky zařazené do registru, by se mělo pohlížet jako na uživatele, kteří při získávání informací postupovali s náležitou péčí. Očekává se, že uživatelům pomůže při dodržování povinnosti náležité péče také stanovování opatření, která jsou zvlášť vhodná pro dosažení souladu se systémem provádění Nagojského protokolu za přijatelných nákladů a s právní jistotou, a jejich uznání za osvědčené postupy. Při kontrolách dodržování pravidel uživateli by příslušné orgány měly brát v úvahu účinné provádění uznávaných osvědčených postupů ze strany uživatelů. Aby byly zajištěny jednotné podmínky pro provádění těchto ustanovení, jsou zapotřebí podrobná pravidla týkající se postupů, kterými je třeba se při podávání žádosti o registraci sbírky nebo její části řídit, a uznávání osvědčených postupů.

(3)

Pokud žadatel, který si přeje být zařazen do registru, je členem sítě sbírek, je užitečné, aby takový žadatel poskytl informace o jakýchkoli jiných sbírkách nebo jejich částech ze stejné sítě, které byly nebo jsou předmětem žádosti v jiných členských státech. Aby se usnadnilo spravedlivé a jednotné zacházení se žadateli v různých členských státech při ověřování sbírek nebo jejich částí, měly by příslušné orgány členských států, jež byly uvědomeny o takových žádostech týkajících se různých sbírek nebo jejich částí v rámci dané sítě, zvážit výměnu informací s orgány těch členských států, v nichž žádost byla podána jinými členy této sítě.

(4)

Nařízení (EU) č. 511/2014 se týká genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji. Materiál k využívání, u kterého se vyžaduje prohlášení o náležité péči, zahrnuje: genetické zdroje, tradiční znalosti související s genetickými zdroji a kombinaci obou výše uvedených.

(5)

Aby byly zajištěny jednotné podmínky pro provádění ustanovení o monitorování dodržování pravidel uživateli, jsou zapotřebí podrobná pravidla týkající se jednak prohlášení, jež mají podávat příjemci finančních prostředků na výzkum spojený s využíváním genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, a jednak také prohlášení, jež mají podávat uživatelé ve fázi konečného vývoje produktu vyvinutého využíváním genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji.

(6)

Při monitorování dodržování pravidel uživateli ve fázi financování výzkumu je důležité zajistit, aby příjemci financování chápali své povinnosti podle nařízení (EU) č. 511/2014 a aby postupovali s náležitou péčí. Stejně tak je důležité poskytovat informace Informačnímu systému pro přístup a sdílení přínosů a zajistit, aby takové informace byly užitečné z hlediska fungování a provádění Nagojského protokolu. Pokud mezinárodně uznávaný certifikát o shodě není k dispozici, měly by být předloženy jiné příslušné informace. V zájmu vyvážení cílů předkládání užitečných informací Informačnímu systému pro přístup a sdílení přínosů a snahy předejít nadměrnému zatěžování příjemců finančních prostředků na výzkum by se v těchto kontrolních bodech měly vyměňovat pouze informace, které jsou nezbytné pro identifikaci genetických zdrojů.

(7)

Monitorování dodržování pravidel uživateli je účinné, je-li prováděno v členských státech, kde dochází k využívání. Je proto vhodné, aby se prohlášení o náležité péči předkládalo příslušnému orgánu členského státu, v němž je usazen příjemce financování, neboť právě tam zpravidla probíhá výzkum využívající genetické zdroje a tradiční znalosti související s genetickými zdroji.

(8)

Je třeba zamezit zbytečnému vícenásobnému předkládání prohlášení o náležité péči. Prohlášení učiněné příjemci finančních prostředků na výzkum může zahrnovat více než jeden genetický zdroj nebo jakékoli tradiční znalosti související s genetickými zdroji. Existuje také možnost, aby několik uživatelů, kteří společně provádějí výzkum zahrnující využívání genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, jenž je financován z jednoho grantu, učinilo jedno prohlášení. V této souvislosti by měla být zvláštní úloha svěřena koordinátorovi projektu, který by měl být odpovědný za předkládání prohlášení jménem dotyčných uživatelů. S ohledem na článek 12 nařízení (EU) č. 511/2014 by si příslušný orgán přijímající prohlášení předložená koordinátorem projektu měl vyměňovat informace se svými protějšky v ostatních dotčených členských státech.

(9)

Aby bylo možné monitorovat dodržování pravidel uživateli podle čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) č. 511/2014, měla by být určena konečná fáze využívání, to jest fáze konečného vývoje produktu. Fázi konečného vývoje produktu lze stanovit s právní jistotou jako fázi, která končí v okamžiku, kdy je žádáno o povolení nebo schválení uvedení na trh nebo kdy je požadováno učinit oznámení před uvedením na trh Unie, nebo v okamžiku, kdy se produkt vyvinutý využíváním genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji poprvé uvádí na trh Unie, pokud se povolení, schválení k uvedení na trh ani oznámení nepožaduje. V některých případech nemusí tím, kdo žádá o povolení či schválení uvedení na trh, provádí oznámení nebo poprvé uvádí produkt na trh Unie, být uživatel. Aby bylo možné účinně se zabývat veškerými činnostmi, jež využívají genetické zdroje a tradiční znalosti související s genetickými zdroji v Unii, měl by v takových případech prohlášení o náležité péči učinit uživatel, který výsledky takového využívání prodává nebo jakýmkoli jiným způsobem převádí. Účinné monitorování dodržování pravidel uživateli v Unii by se mělo zaměřit také na případy, kdy využívání v Unii skončilo a jeho výstup se prodává nebo jakýmkoli jiným způsobem převádí mimo Unii, aniž by byl produkt uveden na trh Unie.

(10)

Tyto různé události, jež vedou k učinění prohlášení o náležité péči uživatelem ve fázi konečného vývoje produktu, se navzájem vylučují, a prohlášení by se proto mělo učinit jen jednou. Pokud je fáze konečného vývoje produktu dosaženo dříve, než nastane kterákoli z uvedených událostí, mělo by se prohlášení o náležité péči učinit předtím, než nastane první z těchto událostí.

(11)

Informace poskytnuté v prohlášeních o náležité péči mají příslušné orgány podle čl. 7 odst. 3 nařízení (EU) č. 511/2014 poskytnout Informačnímu systému pro přístup a sdílení přínosů. Není-li k dispozici mezinárodně uznávaný certifikát o shodě, měly by se postupovat jiné příslušné informace poskytnuté v souladu s čl. 17 odst. 4 Nagojského protokolu, jak stanoví čl. 4 odst. 3 písm. b) nařízení (EU) č. 511/2014. Aby se zajistilo účinné fungování Nagojského protokolu, a zejména Informačního systému pro přístup a sdílení přínosů, měly by se vyměňovat pouze informace, jež usnadní monitorování prováděné příslušnými vnitrostátními orgány uvedenými v čl. 13 odst. 2 Nagojského protokolu.

(12)

Prohlášení o náležité péči se požaduje pouze pro genetické zdroje nebo tradiční znalosti související s genetickými zdroji získané od smluvní strany Nagojského protokolu, která přijala příslušné právní předpisy nebo regulační požadavky upravující přístup a sdílení přínosů podle čl. 6 odst. 1 a článku 7 Nagojského protokolu.

(13)

S ohledem na novost zaváděných opatření je vhodné toto nařízení podrobit přezkumu. V souvislosti s tím mohou být užitečné zprávy uvedené v čl. 16 odst. 1 nařízení (EU) č. 511/2014, a měly by proto být vzaty v úvahu, pokud jsou k dispozici.

(14)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro přístup a sdílení přínosů,

a)

registrační kód přidělený Komisí;

b)

název sbírky nebo její části a její kontaktní údaje;

c)

jméno a kontaktní údaje jejího držitele;

d)

kategorie sbírky nebo její části;

e)

stručný popis sbírky nebo její části;

f)

odkaz na databázi, pokud je k dispozici;

g)

instituci v rámci příslušného orgánu členského státu, která ověřila schopnost sbírky splňovat ustanovení čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 511/2014;

h)

datum zařazení do registru;

i)

jiný existující identifikátor, pokud je k dispozici;

j)

případně datum vyřazení z registru.

a)

kontroly na místě;

b)

přezkoumání vybrané dokumentace a záznamů o sbírce nebo její části, které jsou důležité pro prokázání souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 511/2014;

c)

přezkoumání toho, zda vybrané vzorky genetických zdrojů a související informace o dotyčné sbírce jsou zdokumentovány v souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 511/2014;

d)

přezkoumání toho, zda je držitel sbírky schopen důsledně poskytovat genetické zdroje třetím osobám pro jejich využívání v souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 511/2014;

e)

pohovory s příslušnými osobami, jako je např. držitel sbírky, zaměstnanci, externí ověřovatelé a uživatelé získávající vzorky z této sbírky.

a)

kontroly na místě;

b)

přezkoumání vybrané dokumentace a záznamů o sbírce nebo její části, které jsou důležité pro prokázání souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 511/2014;

c)

přezkoumání toho, zda vybrané vzorky genetických zdrojů a související informace jsou zdokumentovány a poskytovány k využívání třetím osobám v souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 511/2014;

d)

pohovory s příslušnými osobami, jako je např. držitel sbírky, zaměstnanci, externí ověřovatelé a uživatelé získávající vzorky z této sbírky.

a)

je žádáno o povolení či schválení uvedení produktu vyvinutého využíváním genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji na trh;

b)

je učiněno oznámení požadované před prvním uvedením výrobku vyvinutého využíváním genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji na trh Unie;

c)

první uvedení produktu vyvinutého využíváním genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji, pro které se nepožaduje povolení, schválení ani oznámení, na trh Unie;

d)

výsledek využívání je prodán nebo jakýmkoli jiným způsobem předán fyzické nebo právnické osobě v Unii, aby tato osoba mohla provádět některou z činností uvedených v písmenech a), b) a c);

e)

využívání v Unii skončilo a jeho výstup je prodán nebo jakýmkoli jiným způsobem předán fyzické nebo právnické osobě mimo Unii.

20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/20

(1)

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 (2) je postupné odstranění výmětů zavedením povinnosti vykládky úlovků druhů podléhajících omezení odlovu jedním z cílů společné rybářské politiky.

(2)

Podle čl. 15 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1380/2013 se od 1. ledna 2016 vztahuje povinnost vykládky štikozubce obecného při rybolovu charakteristickém pro tento druh.

(3)

Některá ustanovení nařízení Komise (ES) č. 494/2002 (3) jsou v rozporu s povinností vykládky tím, že ukládají rybářům povinnost výmětu štikozubce obecného, pokud úlovek přesáhne určité limity pro složení úlovků.

(4)

Tato ustanovení nařízení (ES) č. 494/2002 by proto měla být změněna, a to zavedením požadavku, aby veškeré neúmyslné úlovky štikozubce obecného byly vyloženy a započteny do kvót.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro rybolov a akvakulturu,

1)

Vkládá se nový článek 1a, který zní:

„Článek 1a

Pro účely tohoto nařízení se ‚neúmyslnými úlovky‘ rozumějí náhodné úlovky mořských živočichů, jež musí být v souladu s článkem 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 (4) vyloženy a započteny do kvót buď kvůli tomu, že nedosahují minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů, nebo proto, že přesahují množství stanovená pravidly pro složení úlovků nebo vedlejší úlovky.

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 22).“"

2)

V článku 2 se doplňuje nový odstavec 3, který zní:

„3.   První odstavec se nepoužije na neúmyslné úlovky štikozubce obecného, na něž se vztahuje povinnost vykládky podle článku 15 nařízení (EU) č. 1380/2013. Tyto neúmyslné úlovky musí být vyloženy a započteny do kvót.“

20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/22

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/24

(1)

Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (dále jen „EFG“) poskytuje podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni, a osobám samostatně výdělečně činným, které přestaly vykonávat svou činnost v důsledku významných změn ve struktuře světového obchodu způsobených globalizací nebo v důsledku pokračující celosvětové finanční a hospodářské krize, nebo v důsledku nové celosvětové finanční a hospodářské krize, a za účelem poskytování pomoci při jejich opětovném začleňování na trh práce.

(2)

EFG nepřekročí maximální roční částku 150 milionů EUR (v cenách roku 2011), jak je stanoveno v článku 12 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (3).

(3)

Belgie předložila dne 24. března 2015 žádost EGF/2015/003 BE/Ford Genk o finanční příspěvek z EFG v souvislosti s propouštěním a ukončení činnosti (dále jen „propouštění“) v závodě Ford Genk a ukončením spolupráce s 11 dodavateli a výrobci, kteří byli odběrateli uvedeného podniku. Tato žádost byla doplněna o další informace v souladu s čl. 8 odst. 3 nařízení (EU) č. 1309/2013. Tato žádost splňuje požadavky na stanovení finančního příspěvku z EFG podle článku 13 nařízení (EU) č. 1309/2013.

(4)

V souvislosti s uvedenou žádostí Belgie by proto měly být z EFG uvolněny prostředky na poskytnutí finančního příspěvku ve výši 6 268 564 EUR.

(5)

Aby byly příspěvky z EFG uvolněny co nejdříve, mělo by být toto rozhodnutí použitelné od data jeho přijetí.

20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/26

(1)

Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (dále jen „fond EFG“) poskytuje podporu pracovníkům a osobám samostatně výdělečně činným, kteří byli propuštěni nebo kteří přestali vykonávat svou činnost v důsledku významných změn ve struktuře světového obchodu způsobených globalizací nebo v důsledku pokračující celosvětové finanční a hospodářské krize či v důsledku nové celosvětové finanční a hospodářské krize, a za účelem poskytování pomoci při jejich opětovném začleňování na trh práce.

(2)

Fond EFG nepřekročí maximální roční částku 150 milionů EUR (v cenách roku 2011), jak je stanoveno v článku 12 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (3).

(3)

Dne 24. března 2015 Itálie podala v návaznosti na propouštění pracovníků v rámci skupiny Alitalia (4) v Itálii žádost EGF/2015/004 IT/Alitalia týkající se finančního příspěvku z fondu EFG. Tato žádost byla v souladu s čl. 8 odst. 3 nařízení (EU) č. 1309/2013 doplněna o dodatečné informace. Tato žádost splňuje požadavky na stanovení finančního příspěvku z fondu EFG stanovené článkem 13 nařízení (EU) č. 1309/2013.

(4)

V souvislosti s uvedenou žádostí Itálie by proto měly být z fondu EFG uvolněny prostředky na poskytnutí finančního příspěvku ve výši 1 414 848 EUR.

(5)

Aby byly příspěvky z fondu EFG uvolněny co nejdříve, mělo by být toto rozhodnutí použitelné od data jeho přijetí,

20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/28

(1)

Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (dále jen „EFG“) poskytuje podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni a osobám samostatně výdělečně činným, které přestaly vykonávat svou činnost, v důsledku významných změn ve struktuře světového obchodu způsobených globalizací nebo v důsledku pokračující celosvětové finanční a hospodářské krize, nebo v důsledku nové celosvětové finanční a hospodářské krize, a za účelem poskytování pomoci při jejich opětovném začlenění na trh práce.

(2)

EFG nesmí překročit maximální roční částku 150 milionů EUR (v cenách roku 2011), jak je stanoveno v článku 12 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (3).

(3)

Dne 26. února 2015 podalo Německo žádost EGF/2015/002 DE/Adam Opel o finanční příspěvek z EFG v souvislosti s propouštěním ve společnosti Adam Opel AG a u jednoho jeho dodavatele v Německu. Tato žádost byla doplněna o dodatečné informace v souladu s čl. 8 odst. 3 nařízení (EU) č. 1309/2013. Tato žádost splňuje požadavky na stanovení finančního příspěvku z EFG podle článku 13 nařízení (EU) č. 1309/2013.

(4)

V souvislosti s uvedenou žádostí Německa by proto měly být z EFG uvolněny prostředky na poskytnutí finančního příspěvku ve výši 6 958 623 EUR.

(5)

Aby byly příspěvky z EFG uvolněny co nejdříve, mělo by být toto rozhodnutí použitelné od data jeho přijetí.

20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/30

(1)

Cílem Fondu solidarity Evropské unie (dále jen „fond“) je umožnit Unii rychle, účinně a flexibilně reagovat na mimořádné situace a projevit solidaritu s obyvatelstvem oblastí postižených katastrofami.

(2)

Fond nesmí překročit maximální roční částku 500 milionů EUR (v cenách roku 2011), jak je stanoveno v článku 10 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (3).

(3)

Bulharsko předložilo žádost o uvolnění prostředků z fondu z důvodu nepříznivých zimních podmínek.

(4)

Řecko předložilo dvě žádosti o uvolnění prostředků z fondu z důvodu záplav.

(5)

Komise zhodnotila, že žádosti splňují podmínky pro poskytnutí pomoci z Fondu solidarity stanovené v nařízení (ES) č. 2012/2002.

(6)

Z fondu by tedy měly být uvolněny prostředky s cílem poskytnout finanční příspěvek v plné výši 16 274 765 EUR s ohledem na žádosti předložené Bulharskem a Řeckem.

(7)

V souladu s druhou větou bodu 11 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 existuje prostor pro přerozdělení prostředků. Prostředky na zálohy byly pro finanční rok 2015 využity ve velmi omezené míře pro tři žádosti, které jsou předmětem tohoto rozhodnutí a v souvislosti s kterými zbývá vyplatit zůstatek ve výši 14 647 288 EUR. Celá částka, jež má být mobilizována, bude tudíž financována prostřednictvím přerozdělení dostupných prostředků na zálohy v souhrnném rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2015, a žádné další prostředky nejsou zapotřebí.

(8)

Aby byly prostředky z fondu uvolněny co nejdříve, mělo by být toto rozhodnutí použitelné od data jeho přijetí,

20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/32

(1)

V souladu s článkem 6 rozhodnutí 2005/387/JVV byla na zvláštním jednání rozšířeného vědeckého výboru Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (dále jen „centrum“) vypracována zpráva o hodnocení rizik nové psychoaktivní látky 4 – methyl – 5–(4 – methylfenyl) – 4,5 – dihydrooxazol-2-aminu (4,4′-DMAR) a následně byla dne 19. září 2014 předložena Komisi a Radě.

(2)

4,4′-DMAR je syntetický substituovaný derivát oxazolinu. Jedná se o derivát aminorexu a 4-methylaminorexu (4-MAR), dvou syntetických stimulantů kontrolovaných podle Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971.

(3)

4,4′-DMAR je na trhu s drogami v Unii dostupný přinejmenším od prosince 2012 a v systému včasného varování byla oznámena v prosinci 2012. Devět členských států oznámilo, že tato látka byla zjištěna v zabaveném materiálu, převážně v podobě bílého nebo barevného prášku a tablet, jakož i v biologických a odebraných vzorcích.

(4)

4,4′-DMAR se na trhu nových psychoaktivních látek objevil jako „chemikálie určená pro výzkumné účely“ prodávaný internetovými prodejci a nyní je dostupný na pouličním trhu. Prodává a konzumuje se jako takový, na ilegálním trhu se však také prodával klamavě jako extáze a amfetaminy.

(5)

V souvislosti s 4,4′-DMAR bylo ve třech členských státech mezi červnem 2013 a červnem 2014 zaznamenáno 31 úmrtí. Ve většině případů byl 4,4′-DMAR buď příčinou smrti, nebo pravděpodobně společně s dalšími látkami ke smrti přispěla. Jeden členský stát oznámil případ otravy bez smrtelných následků.

(6)

Toxicitě 4,4′-DMAR nejsou věnovány žádné studie.

(7)

Pokud jde o užívání 4,4′-DMAR, nejsou k dispozici žádné údaje o prevalenci. Z dostupných informací však vyplývá, že není příliš rozšířeno. Z informací získaných z případů, kdy došlo k úmrtí, rovněž vyplývá, že osoby užily 4,4′–DMAR nevědomky, když hledaly jiné stimulanty.

(8)

Zapojení organizovaného zločinu do výroby, distribuce a dodávání 4,4′-DMAR a obchodu s ním v Unii je omezené. Chemické prekurzory a způsoby syntézy používané při výrobě 4,4′-DMAR nejsou známé.

(9)

4,4′-DMAR není uveden na seznamu látek podléhajících kontrole podle Jednotné úmluvy Organizace spojených národů o omamných látkách z roku 1961 ani podle Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971. Není a nebyl předmětem hodnocení v rámci systému OSN a žádné takové hodnocení se neplánuje.

(10)

4,4′-DMAR nemá v Unii žádné prokázané nebo uznávané humánní nebo veterinární lékařské využití. Kromě jeho použití v analytických referenčních materiálech a ve vědeckém výzkumu při zjišťování jeho chemického složení, farmakologie a toxikologie nic nenasvědčuje tomu, že se používá pro jiné účely.

(11)

Ze zprávy o hodnocení rizik vyplývá, že dostupné vědecké důkazy o 4,4′-DMAR jsou omezené a že k určení zdravotních a společenských rizik, která představuje, by bylo zapotřebí dalšího výzkumu. V současnosti dostupné důkazy a informace jsou však dostatečným důvodem k podrobení 4,4′-DMAR kontrolním opatřením v celé Unii. 4,4′-DMAR představuje zdravotní rizika při užívání, jak dokládá zjištění jeho přítomnosti v souvislosti s několika případy úmrtí, jeho uživatelé ho mohou konzumovat nevědomky a nemá žádnou lékařskou hodnotu; proto by měl být 4,4′-DMAR podroben kontrolním opatřením.

(12)

Tři členské státy kontrolují 4,4′-DMAR podle vnitrostátních právních předpisů naplňujících jejich závazky vyplývající z Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971 a pět členských států používá pro jeho kontrolu jiná legislativní opatření; podrobení této látky kontrolním opatřením v celé Unii by tedy pomohlo zamezit vzniku překážek při přeshraničním vymáhání práva a v justiční spolupráci a přispělo by k ochraně před riziky, která její dostupnost a užívání mohou představovat.

(13)

V souladu s čl. 6 odst. 2, 3 a 4 rozhodnutí 2005/387/JVV byla na zvláštním jednání rozšířeného vědeckého výboru centra vypracována zpráva o hodnocení rizik nové psychoaktivní látky 1 – cyklohexyl – 4–(1,2 – difenylethyl) – piperazinu (MT-45) a následně byla dne 6. října 2014 předložena Komisi a Radě.

(14)

MT-45 je N,N′-disubstituovaný piperazin, který má cyklohexanový cyklus vázaný na jeden z atomů dusíku piperazinového cyklu a 1,2-difenylethylovou skupinu vázanou na druhý atom dusíku. MT-45 náleží k řadě 1–(1,2 – difenylethyl) – piperazinových analgetik vynalezených na začátku 70. let 20. století.

(15)

MT-45 je na trhu s drogami v Unii přítomen od října 2013, kde je převážně přes internet prodávána jako „chemikálie určená pro výzkumné účely“. Centrum určilo dvanáct stránek internetových dodavatelů a prodejců, kteří nabízejí MT-45 k prodeji, přičemž někteří mají zjevně základnu v Unii.

(16)

Jeden členský stát oznámil celkem 28 úmrtí, ke kterým došlo mezi listopadem 2013 a červencem 2014. Ve většině případů byla přítomnost látky MT-45 analyticky potvrzena v biologických vzorcích. Stejný členský stát oznámil 18 případů otravy bez smrtelných následků, jejichž klinická charakteristika se podobala otravě opioidy a v některých případech bylo možné účinně použít antagonistu opioidních receptorů naloxon.

(17)

Existuje několik studií na zvířatech, které ukazují, že akutní toxicita MT-45 je několikanásobně vyšší než akutní toxicita morfinu.

(18)

V současnosti dostupné informace naznačují, že MT-45 není příliš rozšířen. Zdá se, že tato látka je užívána převážně v domácím prostředí buď osobami, kteří chtějí vyzkoušet novou látku, nebo uživateli závislými na opioidech, kteří nemají přístup k heroinu nebo jiným opioidům. Uživatelé mohou MT-45 kombinovat s jinými psychoaktivními látkami. Nejsou k dispozici žádné informace o společenských rizicích, jež by mohly s MT-45 souviset.

(19)

Neexistují důkazy o zapojení organizovaného zločinu do výroby, distribuce a dodávání MT-45 a obchodu s ním v Unii. Chemické prekurzory a způsoby syntézy používané při výrobě MT-45 zjištěného v členských státech nejsou známé.

(20)

MT-45 není uveden na seznamu látek podléhajících kontrole podle Jednotné úmluvy Organizace spojených národů o omamných látkách z roku 1961 ani podle Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971. Není a nebyl předmětem hodnocení v rámci systému OSN a žádné takové hodnocení se neplánuje.

(21)

MT-45 nemá v Unii žádné prokázané nebo uznávané humánní nebo veterinární lékařské využití. Kromě jeho použití v analytických referenčních materiálech a ve vědeckém výzkumu při zjišťování jeho chemického složení, farmakologie a toxikologie nic nenasvědčuje tomu, že se používá pro jiné účely.

(22)

Ze zprávy o hodnocení rizik vyplývá, že dostupné vědecké důkazy o MT-45 jsou omezené a že k určení zdravotních a společenských rizik, která představuje, by bylo zapotřebí dalšího výzkumu. V současnosti dostupné důkazy a informace jsou však dostatečným důvodem k podrobení látky MT-45 kontrolním opatřením v celé Unii. MT-45 představuje zdravotní rizika, jak dokládá zjištění jeho přítomnosti v souvislosti s několika případy úmrtí, a nemá žádnou lékařskou hodnotu; proto by měl být podroben kontrolním opatřením.

(23)

Jeden členský stát kontroluje MT-45 podle vnitrostátních právních předpisů naplňujících jeho závazky vyplývající z Jednotné úmluvy Organizace spojených národů o omamných látkách z roku 1961 a Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971 a sedm členských států používá pro jeho kontrolu jiná legislativní opatření; podrobení této látky kontrolním opatřením v celé Unii by tedy pomohlo zamezit vzniku překážek při přeshraničním vymáhání práva a v justiční spolupráci a přispělo by k ochraně před riziky, která její dostupnost a užívání mohou představovat.

(24)

Za účelem rychlé a odborně podložené reakce na úrovni Unie na výskyt nových psychoaktivních látek, které odhalí a nahlásí členské státy, svěřuje rozhodnutí 2005/387/JVV Radě prováděcí pravomoc podrobit tyto látky kontrolním opatřením v celé Unii. Podmínky a postup pro výkon této prováděcí pravomoci byly splněny, a proto by mělo být přijato prováděcí rozhodnutí s cílem podrobit 4,4′-DMAR a MT-45 kontrole v celé Unii.

(25)

Pro Dánsko je rozhodnutí 2005/387/JVV závazné, a proto se účastní přijímání a používání tohoto rozhodnutí, kterým se provádí rozhodnutí 2005/387/JVV.

(26)

Pro Irsko je rozhodnutí 2005/387/JVV závazné, a proto se účastní přijímání a používání tohoto rozhodnutí, kterým se provádí rozhodnutí 2005/387/JVV.

(27)

Pro Spojené království není rozhodnutí 2005/387/JVV závazné, a proto se neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí, kterým se provádí rozhodnutí 2005/387/JVV, a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

a)

4-methyl-5-(4-methylfenyl)-4,5-dihydrooxazol-2-amin (4,4′-DMAR);

b)

1-cyklohexyl-4-(1,2-difenylethyl)-piperazin (MT-45).

20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/35

(1)

V souladu s článkem 6 rozhodnutí 2005/387/JVV byla na zvláštním zasedání rozšířeného vědeckého výboru Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost vypracována zpráva o hodnocení rizik 4-metamfetaminu a Komise tuto zprávu obdržela dne 29. listopadu 2012.

(2)

4-metamfetamin je syntetický derivát amfetaminu substituovaný methylem na benzenovém jádře, který byl zachycen převážně ve formě prášku a pasty ve vzorcích obsahujících amfetamin a kofein, ale objevil se i ve formě tablet a v kapalné formě. Objevil se na ilegálním trhu s amfetaminem, kde je prodáván a užíván jako kontrolovaná látka amfetamin. V jednom případě bylo nahlášeno, že tato látka byla zjištěna v komerčním výrobku prodávaném na internetu. Hlavním chemickým prekurzorem pro syntézu 4-metamfetaminu je 4-methylbenzyl(methyl)keton (4-methyl-BMK), který se zdá být komerčně dostupný na internetu a není regulován podle Úmluvy Organizace spojených národů z roku 1988 proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami.

(3)

Specifické fyzické účinky 4-metamfetaminu byly uživateli hlášeny jen zřídka, jelikož si obvykle nejsou vědomi toho, že tuto látku užili. Z několika zpráv, které jsou k dispozici, však vyplývá, že tato látka má stimulující účinky. Dostupné omezené údaje týkající se člověka naznačují, že mezi nepříznivé účinky 4-metamfetaminu patří hypertermie, vysoký krevní tlak, nechutenství, nevolnost, pocení, žaludeční neuróza, kašel, zvracení, bolesti hlavy, bušení srdce, nespavost, paranoia, úzkostné stavy a deprese. Stávající údaje nepostačují k určení relativního potenciálu této látky vytvářet závislost.

(4)

Podle omezených zdrojů údajů, které jsou k dispozici, je akutní toxicita 4-metamfetaminu podobná jako u jiných stimulantů. Určité důkazy nasvědčují tomu, že v kombinaci s jinými látkami, včetně amfetaminu a kofeinu, může existovat vyšší riziko celkově zvýšené toxicity.

(5)

Celkem bylo ve čtyřech členských státech zaznamenáno 21 úmrtí, při nichž byla v posmrtně odebraných vzorcích zjištěna přítomnost 4-metamfetaminu jako jediné látky nebo v kombinaci s jednou či více látkami, zejména s amfetaminem. Ačkoli z dostupných informací nelze s jistotou určit, jakou úlohu 4-metamfetamin při těchto úmrtích sehrál, byl v některých případech převládající zjištěnou drogou vyskytující se v úrovních srovnatelných s úrovněmi zjištěnými v případech úmrtí způsobených užíváním amfetaminu.

(6)

4-metamfetamin byl zjištěn v 15 členských státech a jeden členský stát informoval o výrobě této látky na svém území. Konkrétní prevalenci pro 4-metamfetamin je obtížné odhadnout. Nejsou k dispozici žádné informace o specifické poptávce po této látce od skupin uživatelů a v internetových obchodech se s ní neobchoduje.

(7)

Dostupné informace naznačují, že 4-metamfetamin vyrábí a distribuují tytéž skupiny organizovaného zločinu, které jsou zapojeny do výroby amfetaminu a obchodování s ním.

(8)

4-metamfetamin nemá v Unii žádnou známou, prokázanou nebo uznávanou lékařskou hodnotu nebo lékařské použití a neexistuje pro něj v Unii žádná registrace. Kromě toho, že se používá jako analytický referenční standard a ve vědeckém výzkumu, nic nenasvědčuje tomu, že může být používán pro jakékoli jiné legitimní účely.

(9)

4-metamfetamin není a nebyl předmětem hodnocení v rámci systému OSN. V osmi členských státech je předmětem kontroly podle jejich právních předpisů upravujících kontrolu drog naplňujících jejich závazky vyplývajících z Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971. Dva další členské státy uplatňují na tuto látku obecnou definici fenylethylaminu stanovenou ve svých vnitrostátních právních předpisech a jeden členský stát ji kontroluje na základě svých právních předpisů týkajících se léčivých přípravků.

(10)

Ze zprávy o hodnocení rizik vyplývá, že dostupné vědecké důkazy o vlastnostech a rizicích 4-metamfetaminu jsou jen omezené a že k určení celkových zdravotních a společenských rizik, která představuje, by bylo zapotřebí dalšího výzkumu. Dostupné důkazy jsou však dostatečným důvodem k podrobení 4-metamfetaminu kontrolním opatřením v celé Unii. Tato látka představuje zdravotní rizika, jak dokládá zjištění její přítomnosti v souvislosti s několika hlášenými případy úmrtí, zejména při užití v kombinaci s jinými látkami, je velmi podobná amfetaminu, pokud jde o vzhled a účinky, uživatelé ji mohou užít nevědomky a má omezenou lékařskou hodnotu či lékařské použití; proto by 4-metamfetamin měl být podroben kontrolním opatřením v celé Unii.

(11)

Deset členských států 4-metamfetamin již podrobuje kontrole; podrobení této látky kontrolním opatřením v celé Unii by tedy pomohlo zamezit vzniku potíží při přeshraničním vymáhání práva a v justiční spolupráci.

(12)

Kontrolní opatření na úrovni celé Unie mohou rovněž pomoci předejít tomu, aby se 4-metamfetamin stal alternativou k amfetaminu na trzích se zakázanými drogami.

(13)

Za účelem rychlé a odborně podložené reakce na úrovni Unie na výskyt nových psychoaktivních látek, které odhalí a nahlásí členské státy, svěřuje rozhodnutí 2005/387/JVV Radě prováděcí pravomoc podrobit tyto látky kontrolním opatřením v celé Unii. Podmínky a postup pro výkon této prováděcí pravomoci byly splněny, a proto by mělo být přijato prováděcí rozhodnutí s cílem podrobit 4-metamfetamin kontrole v celé Unii.

(14)

Toto rozhodnutí nahrazuje rozhodnutí Rady 2013/129/EU (2), které zrušil Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) rozsudkem ze dne 16. dubna 2015 ve věci C-317/13 (3). V tomto rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že účinky rozhodnutí 2013/129/EU mají být zachovány, dokud nenabudou účinnosti nové akty určené k nahrazení uvedeného rozhodnutí. Rozhodnutí 2013/129/EU proto pozbývá účinnosti ke dni vstupu tohoto rozhodnutí v platnost.

(15)

V zájmu zajištění kontinuity kontrolních opatření v celé Unii, pokud jde 4-metamfetamin, by tímto rozhodnutím neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro podrobení této nové psychoaktivní látky kontrolním opatřením a trestům stanoveným jejich vnitrostátními právními předpisy, jak jsou stanoveny v článku 2 rozhodnutí 2013/129/EU.

(16)

Pro Dánsko je rozhodnutí 2005/387/JVV závazné, a proto se účastní přijímání a používání tohoto rozhodnutí, kterým se provádí rozhodnutí 2005/387/JVV.

(17)

Pro Irsko je rozhodnutí 2005/387/JVV závazné, a proto se účastní přijímání a používání tohoto rozhodnutí, kterým se provádí rozhodnutí 2005/387/JVV.

(18)

Pro Spojené království není rozhodnutí 2005/387/JVV závazné, a proto se neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí, kterým se provádí rozhodnutí 2005/387/JVV, a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/38

(1)

V souladu s rozhodnutím 2005/387/JVV byly na zvláštním zasedání rozšířeného vědeckého výboru Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (dále jen „centrum“) vypracovány zprávy o hodnocení rizik nových psychoaktivních látek 4-jod-2,5-dimethoxy-N-(2-methoxybenzyl)fenethylaminu (25I-NBOMe), 3,4-dichlor-N-[[1-(dimethylamino)cyklohexyl]methyl]benzamidu (AH-7921), 3,4-methylendioxypyrovaleronu (MDPV) a 2-(3-methoxyfenyl)2-(ethylamino)cyklohexanonu (methoxetaminu) a následně byly dne 23. dubna 2014 předloženy Komisi a Radě.

(2)

25I-NBOMe, AH-7921, MDPV a methoxetamin nebyly posuzovány na úrovni Organizace spojených národů v době, kdy bylo hodnocení rizik požadováno na úrovni Unie, ale v červnu 2014 byly předmětem hodnocení Výboru odborníků pro drogové závislosti Světové zdravotnické organizace.

(3)

25I-NBOMe, AH-7921, MDPV a methoxetamin nemají žádné prokázané nebo uznávané humánní ani veterinární lékařské využití. Kromě jejich použití v analytických referenčních materiálech a ve vědeckém výzkumu při zjišťování jejich chemického složení, farmakologie a toxikologie v důsledku jejich objevení se na trhu s drogami – a v případě látky 25I-NBOMe i v oblasti neurochemie – nic nenasvědčuje tomu, že jsou používány k jiným účelům.

(4)

25I-NBOMe je silný syntetický derivát 2,5-dimetoxy-4-jódofenetylaminu (2C-I), klasického serotonergického halucinogenu, který byl od roku 2003 na základě rozhodnutí Rady 2003/847/JVV (2) podrobován hodnocení rizik a kontrolním opatřením a trestním sankcím na úrovni Unie.

(5)

Specifické fyzické účinky 25I-NBOMe lze obtížně určit, neboť neexistují žádné zveřejněné studie hodnotící její akutní a chronickou toxicitu, účinky na psychické zdraví a chování a potenciál vyvolávat závislost a jsou k dispozici jen omezené informace a údaje. Klinická pozorování jednotlivců, kteří tuto látku užili, naznačují, že má halucinogenní účinky a má potenciál vyvolat silný neklid, zmatení, intenzivní zvukové a vizuální halucinace, agresi, násilné incidenty a sebepoškozování.

(6)

V souvislosti s 25I-NBOMe byla dosud zaznamenána čtyři úmrtí ve třech členských státech. Závažná toxicita spojená s jeho užíváním byla nahlášena ve čtyřech členských státech, které oznámily 32 případů intoxikace bez smrtelných následků. Pokud by se zvýšila dostupnost a míra užívání této nové psychoaktivní látky, mohly by být důsledky pro zdraví jednotlivců a veřejnosti značné. Pokud jde o společenská rizika spojená s 25INBOMe, nejsou k dispozici žádné informace.

(7)

Výskyt 25I-NBOMe nahlásilo centru a Evropskému policejnímu úřadu (Europolu) 22 členských států a Norsko. Pokud jde o jeho užívání, nejsou k dispozici žádné údaje o prevalenci, ale z omezeného množství dostupných informací vyplývá, že může být užíván v nejrůznějších prostředích, například doma, v barech, v nočních klubech a na hudebních festivalech.

(8)

25I-NBOMe je nabízen otevřeně a prodáván na internetu jako „chemikálie určená pro výzkumné účely“ a informace získané při jeho zabavení, z odebraných vzorků, uživatelských internetových stránek a od internetových prodejců naznačují, že je prodáván jako samostatná droga a rovněž nabízen jako „legální“ náhrada LSD. Centrum identifikovalo více než patnáct internetových prodejců, kteří tuto látku prodávají a pravděpodobně mají základnu v Unii a v Číně.

(9)

Ze zprávy o hodnocení rizik vyplývá, že dostupné vědecké důkazy o 25I-NBOMe jsou omezené a že k určení zdravotních a společenských rizik, která představuje, by bylo zapotřebí dalšího výzkumu. Dostupné důkazy a informace však jsou dostatečným důvodem k podrobení 25I-NBOMe kontrolním opatřením v celé Unii. Tato látka představuje zdravotní rizika, jak dokládá zjištění její přítomnosti v několika hlášených případech úmrtí, uživatelé ji mohou konzumovat nevědomky a nemá žádnou lékařskou hodnotu či lékařské využití; proto by měl být 25I-NBOMe podroben kontrolním opatřením v celé Unii.

(10)

Šest členských států látku 25I-NBOMe kontroluje podle vnitrostátních právních předpisů naplňujících jejich závazky vyplývající z Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971 a sedm členských států používá pro jeho kontrolu jiná legislativní opatření; podrobení této látky kontrolním opatřením v celé Unii by tedy pomohlo zamezit vzniku překážek při přeshraničním vymáhání práva a v justiční spolupráci a přispělo by k ochraně před riziky, která její dostupnost a užívání mohou představovat.

(11)

AH-7921 je strukturálně atypické syntetické opioidní analgetikum, které internetoví dodavatelé, uživatelské internetové stránky a sdělovací prostředky obecně nazývají „doxylam“. Lze ji snadno zaměnit s „doxylaminem“, antihistaminickým léčivým přípravkem se sedativně-hypnotickými vlastnostmi, což by mohlo vést k neúmyslnému předávkování.

(12)

Specifické fyzické účinky AH-7921 lze obtížně určit, neboť neexistují žádné zveřejněné studie hodnotící její akutní a chronickou toxicitu, účinky na psychické zdraví a chování a potenciál vyvolávat závislost a jsou k dispozici jen omezené informace a údaje. Ze zpráv od uživatelů vyplývá, že účinky AH-7921 se zřejmě podobají účinkům klasických opioidů – vyvolává pocity mírné euforie, svědění a uvolnění. Zdá se, že typickým nepříznivým účinkem je nevolnost. Vedle vlastního experimentování s AH-7921 a „rekreačního užívání“ někteří uživatelé tvrdí, že tuto novou drogu užívají ke zmírnění bolesti, jiní pro zmírnění odvykacích příznaků, neboť přestali používat jiné opioidy. To může naznačovat potenciál pro rozšíření AH-7921 mezi uživatele, kteří opioidy používají injekčně.

(13)

Pokud jde o užívání AH-7921, nejsou k dispozici žádné údaje o prevalenci, ale z dostupných informací vyplývá, že tato látka není užívána ve větší míře, a pokud je užívána, užívá se v domácím prostředí.

(14)

Celkem bylo od prosince 2012 do září 2013 ve třech členských státech zaznamenáno patnáct úmrtí, při nichž byla v posmrtně odebraných vzorcích zjištěna přítomnost AH-7921 jako jediné látky, nebo v kombinaci s jinými látkami. Ačkoli nelze s jistotou určit, jakou úlohu AH-7921 ve všech případech těchto úmrtí sehrál, v některých z nich byl konkrétně uveden mezi příčinami úmrtí. Jeden členský stát oznámil šest případů intoxikace spojených s AH-7921 bez smrtelných následků. Pokud by se zvýšila dostupnost a míra užívání této nové psychoaktivní látky, mohly by být důsledky pro zdraví jednotlivců a veřejnosti značné. Pokud jde o společenská rizika spojená s AH-7921, nejsou k dispozici žádné informace.

(15)

Ze zprávy o hodnocení rizik vyplývá, že dostupné vědecké důkazy o látce AH-7921 jsou omezené a že k určení zdravotních a společenských rizik, která tato látka představuje, by bylo zapotřebí dalšího výzkumu. Dostupné důkazy a informace však jsou dostatečným důvodem k podrobení AH-7921 kontrolním opatřením v celé Unii. Tato látka představuje zdravotní rizika, jak dokládá zjištění její přítomnosti v několika hlášených případech úmrtí, uživatelé ji mohou konzumovat nevědomky a nemá žádnou lékařskou hodnotu či lékařské využití; proto by měl být AH-7921 podroben kontrolním opatřením v celé Unii.

(16)

Jeden členský stát AH-7921 kontroluje podle vnitrostátních právních předpisů naplňujících jeho závazky vyplývající z Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971 a pět členských států používá pro jeho kontrolu jiná legislativní opatření; podrobení této látky kontrolním opatřením v celé Unii by tedy pomohlo zamezit vzniku překážek při přeshraničním vymáhání práva a v justiční spolupráci a přispělo by k ochraně před riziky, která její dostupnost a užívání mohou představovat.

(17)

MDPV je kruhově substituovaný syntetický derivát kathinonu, chemicky příbuzný pyrovaleronu, přičemž obě tyto látky podléhají kontrole podle Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971.

(18)

Informace o chronické a akutní toxicitě spojené s MDPV, účincích na psychické zdraví a chování a o potenciálu vyvolávat závislost nejsou v celé Unii jednotně shromažďovány. Informace ze zveřejněných studií, potvrzené klinickými případy, naznačují, že psychofarmakologický profil pozorovaný u MDPV se podobá profilu kokainu a metamfetaminu, i když účinek MDPV je silnější a dlouhodobější. Kromě toho byl MDPV shledán desetkrát silnější, pokud jde o jeho schopnost vyvolávat lokomoční aktivaci, tachykardii a hypertenzi.

(19)

Uživatelské internetové stránky uvádějí, že jeho akutní toxicita může mít u člověka za následek nepříznivé účinky podobné těm, které jsou spojeny s jinými stimulanty. Patří k nim paranoidní psychóza, tachykardie, hypertenze, diaforéza, dýchací potíže, silný neklid, zvukové a vizuální halucinace, silné pocity úzkosti, hypertermie, výbuchy násilí a mnohočetné selhání orgánů.

(20)

Od září 2009 do srpna 2013 bylo v osmi členských státech a Norsku zaznamenáno 108 úmrtí, při nichž byla v posmrtně odebraných biologických vzorcích zjištěna přítomnost MDPV nebo tato látka byla jednou z příčin smrti. Osm členských států oznámilo celkem 525 případů intoxikace spojených s MDPV bez smrtelných následků. Pokud by se zvýšila dostupnost a míra užívání této nové psychoaktivní látky, mohly by být důsledky pro zdraví jednotlivců a veřejnosti značné.

(21)

Od roku 2009 byly ve čtyřech členských státech rovněž hlášeny nálezy látky MDPV v biologických vzorcích odebraných v souvislosti se silničními dopravními nehodami, se smrtelnými následky či bez nich, nebo v souvislosti s řízením vozidla pod vlivem omamných látek.

(22)

Na trhu s drogami v Unii je MDPV přítomen od listopadu 2008 a 27 členských států, Norsko a Turecko nahlásily zabavení této látky v řádu několika kilogramů. MDPV se prodává jako samostatná látka, ale byl rovněž zjištěn v kombinaci s jinými látkami. Je široce dostupný u internetových dodavatelů a prodejců, v tzv. „head shopech“ a u pouličních prodejců. Existují určité náznaky, že tabletování a distribuce této látky v Unii jsou do určité míry organizovány.

(23)

Ze zprávy o hodnocení rizik vyplývá, že k určení zdravotních a společenských rizik, která MDPV představuje, by bylo zapotřebí dalšího výzkumu. Dostupné důkazy a informace však jsou dostatečným důvodem k podrobení MDPV kontrolním opatřením v celé Unii. Zato látka představuje zdravotní rizika, jak dokládá zjištění její přítomnosti v několika hlášených případech úmrtí, uživatelé ji mohou konzumovat nevědomky a nemá žádnou lékařskou hodnotu či lékařské využití; proto by měl být MDPV podroben kontrolním opatřením v celé Unii.

(24)

21 členských států MDPV kontroluje podle vnitrostátních právních předpisů naplňujících jejich závazky vyplývající z Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971 a čtyři členské státy používají pro jeho kontrolu jiná legislativní opatření; podrobení této látky kontrolním opatřením v celé Unii by tedy pomohlo zamezit vzniku překážek při přeshraničním vymáhání práva a v justiční spolupráci a přispělo by k ochraně před riziky, která její dostupnost a užívání mohou představovat.

(25)

Methoxetamin je arylcyklohexylaminová látka, která je chemicky podobná ketaminu a mezinárodně kontrolované látce fencyklidinu (PCP). Stejně jako ketamin a PCP má methoxetamin disociativní vlastnosti.

(26)

Žádné studie hodnotící chronickou a akutní toxicitu spojenou s methoxetaminem, jeho účinky na psychické zdraví a chování a potenciál vyvolávat závislost nejsou k dispozici. Subjektivní zkušenosti uvedené na uživatelských internetových stránkách naznačují nepříznivé účinky podobné intoxikaci ketaminem. Patří sem nevolnost a silné zvracení, dýchací potíže, záchvaty, dezorientace, pocity úzkosti, katatonie, agresivita, halucinace, paranoia a psychóza. Kromě toho může akutní intoxikace methoxetaminem zahrnovat stimulační účinky (neklid, tachykardie a hypertenze) a vliv na mozkovou činnost, které se u akutní intoxikace ketaminem neočekávají.

(27)

Šest členských států oznámilo dvacet případů úmrtí v souvislosti s methoxetaminem, přičemž přítomnost této látky byla zjištěna v posmrtně odebraných vzorcích. Pět členských států oznámilo dvacet případů intoxikace bez smrtelných následků, u nichž bylo zjištěno použití methoxetaminu, buď jako jediné látky, nebo v kombinaci s jinými látkami. Pokud by se zvýšila dostupnost a míra užívání této nové psychoaktivní látky, mohly by být důsledky pro zdraví jednotlivců a veřejnosti značné.

(28)

Od listopadu 2010 oznámilo nález methoxetaminu 23 členských států, Turecko a Norsko. Informace naznačují, že methoxetamin je prodáván a užíván jako samostatná látka, ale že je rovněž prodáván jako „legální“ náhrada ketaminu internetovými prodejci, v tzv. „head shopech“ a pouličními prodejci.

(29)

V Unii byla tato látka ve formě prášku zabavena v řádu kilogramů, ale neexistují žádné informace o možném zapojení organizovaného zločinu. Výroba methoxetaminu nevyžaduje složité vybavení.

(30)

Údaje o prevalenci jsou omezeny na nereprezentativní studie ve dvou členských státech. Ty naznačují, že prevalence užívání methoxetaminu je nižší než u ketaminu. Dostupné informace naznačují, že je zřejmě konzumován v nejrůznějších prostředích, mimo jiné doma, v barech, v nočních klubech a na hudebních festivalech.

(31)

Ze zprávy o hodnocení rizik vyplývá, že k určení zdravotních a společenských rizik, která methoxetamin představuje, by bylo zapotřebí dalšího výzkumu. Dostupné důkazy a informace však jsou dostatečným důvodem k podrobení methoxetaminu kontrolním opatřením v celé Unii. Zato látka představuje zdravotní rizika, jak dokládá zjištění její přítomnosti v několika hlášených případech úmrtí, uživatelé ji mohou konzumovat nevědomky a nemá žádnou lékařskou hodnotu či lékařské využití; proto by měl být methoxetamin podroben kontrolním opatřením v celé Unii.

(32)

Devět členských států kontroluje methoxetamin podle vnitrostátních právních předpisů naplňujících jejich závazky vyplývající z Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971 a devět členských států používá pro jeho kontrolu další legislativní opatření; podrobení této látky kontrolním opatřením v celé Unii by tedy pomohlo zamezit vzniku překážek při přeshraničním vymáhání práva a v justiční spolupráci a přispělo by k ochraně před riziky, která její dostupnost a užívání mohou představovat.

(33)

Za účelem rychlé a odborně podložené reakce na úrovni Unie na výskyt nových psychoaktivních látek, které odhalí a nahlásí členské státy, svěřuje rozhodnutí 2005/387/JVV Radě prováděcí pravomoc podrobit tyto látky kontrolním opatřením v celé Unii. Podmínky a postup pro výkon této prováděcí pravomoci byly splněny, a proto by mělo být přijato prováděcí rozhodnutí s cílem podrobit 25I-NBOMe, AH-7921, MDPV a methoxetamin kontrole v celé Unii.

(34)

Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 16. dubna 2015 ve spojených věcech C-317/13 a C-679/13 (3) rozhodl, že před přijetím prováděcích rozhodnutí na základě čl. 8 odst. 3 rozhodnutí 2005/387/JVV by Rada měla konzultovat Evropský parlament. Prováděcí rozhodnutí Rady 2014/688/EU (4) bylo přijato bez takové předchozí konzultace, a v důsledku toho vykazuje procesní vadu. Mělo by proto být nahrazeno tímto rozhodnutím.

(35)

V zájmu zajištění kontinuity kontrolních opatření v celé Unii, jakož i dodržování závazků členských států vyplývajících z Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971 a z Jednotné úmluvy Organizace spojených národů o omamných látkách z roku 1961, pokud jde o 4-jod-2,5-dimethoxy-N-(2-methoxybenzyl)fenethylamin (25I-NBOMe), 3,4-dichlor-N-[[1-(dimethylamino)cyklohexyl]methyl]benzamid (AH-7921), 3,4-methylendioxypyrovaleron (MDPV) a 2-(3-methoxyfenyl)-2-(ethylamino)cyklohexanon (methoxetamin), by tímto rozhodnutím neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro podrobení těchto nových psychoaktivních látek kontrolním opatřením a trestům stanoveným jejich vnitrostátními právními předpisy, jak jsou stanoveny v článku 2 rozhodnutí 2014/688/EU.

(36)

Pro Dánsko je rozhodnutí 2005/387/JVV závazné, a proto se účastní přijímání a používání tohoto rozhodnutí, kterým se provádí rozhodnutí 2005/387/JVV.

(37)

Pro Irsko je rozhodnutí 2005/387/JVV závazné, a proto se účastní přijímání a používání tohoto rozhodnutí, kterým se provádí rozhodnutí 2005/387/JVV.

(38)

Pro Spojené království není rozhodnutí 2005/387/JVV závazné, a proto se neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí, kterým se provádí rozhodnutí 2005/387/JVV, a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

a)

látka 4-jod-2,5-dimethoxy-N-(2-methoxybenzyl)fenethylamin (25I-NBOMe);

b)

látka 3,4-dichlor-N-[[1-dimethylamino)cyklohexyl]methyl]benzamid (AH-7921);

c)

látka 3,4-methylendioxypyrovaleron (MDPV);

d)

látka 2-(3-methoxyfenyl)-2-(ethylamino)cyklohexanon (methoxetamin).

20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/43

(1)

V souladu s článkem 6 rozhodnutí 2005/387/JVV byla na zvláštním zasedání rozšířeného vědeckého výboru Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (dále jen „centrum“) vypracována zpráva o hodnocení rizik nové psychoaktivní látky 5-(2-aminopropyl)indolu a následně byla dne 16. dubna 2013 předložena Komisi a Radě.

(2)

5-(2-aminopropyl)indol je syntetický derivát indolu substituovaný na fenylové straně indolového cyklického systému. Zdá se, že se jedná o stimulant, který může mít také halucinogenní účinky. Bylo zjištěno, že se 5-[2-aminopropyl)indol vyskytuje většinou ve formě prášku, ale rovněž tablet a kapslí. Je komerčně dostupný na internetu a v tzv. „head shopech“, kde je prodáván jako „chemikálie určená pro výzkumné účely“. Byl zjištěn i ve vzorcích výrobku prodávaného jako tzv. „legal high“ (legální droga) s názvem „Benzo Fury“ a v tabletách podobajících se extázi.

(3)

Ze stávajících informací a údajů vyplývá, že akutní toxicita 5-(2-aminopropyl)indolu může mít nepříznivé účinky na člověka, jako jsou tachykardie a hypertermie, a rovněž může způsobit mydriázu, rozrušení a třes. Účinky 5-(2-aminopropyl)indolu mohou nastat v kombinaci s jinými látkami, včetně léčivých přípravků a stimulantů, které působí na monoaminergní systém. Specifické fyzické účinky 5-(2-aminopropyl)indolu na člověka lze obtížně určit, neboť neexistují žádné zveřejněné studie hodnotící jeho akutní a chronickou toxicitu, účinky na psychické zdraví a chování a potenciál vyvolávat závislost a jsou k dispozici jen omezené informace a údaje.

(4)

Celkem bylo od dubna do srpna 2012 ve čtyřech členských státech zaznamenáno 24 úmrtí, při nichž byla v posmrtně odebraných vzorcích zjištěna přítomnost 5-(2-aminopropyl)indolu jako jediné látky nebo v kombinaci s jinými látkami. Ačkoli nelze s jistotou určit, jakou úlohu 5-(2-aminopropyl)indol ve všech případech těchto úmrtí sehrál, v některých z nich byl konkrétně uveden mezi příčinami smrti. Pokud by se zvýšila dostupnost a míra užívání této nové psychoaktivní látky, mohly by být důsledky pro zdraví jednotlivců a veřejnosti značné. Informace o společenských rizicích spojených s 5-(2-aminopropyl)indolem nejsou k dispozici.

(5)

Devět evropských zemí oznámilo centru a Evropskému policejnímu úřadu (Europolu), že zjistily výskyt 5-(2-aminopropyl)indolu. Pokud jde o užívání 5-(2-aminopropyl)indolu, nejsou k dispozici žádné údaje o prevalenci, z omezeného množství dostupných informací však vyplývá, že látka může být užívána v podobných prostředích jako jiné stimulanty, tedy například doma, v barech, v nočních podnicích či na hudebních festivalech.

(6)

K dispozici nejsou žádné informace, které by naznačovaly, že se 5-(2-aminopropyl)indol vyrábí v Unii, a neexistují ani žádné důkazy, které nasvědčují tomu, že by do jeho výroby, distribuce či dodávání byl zapojen organizovaný zločin.

(7)

5-(2-aminopropyl)indol nemá žádnou známou, prokázanou nebo uznávanou lékařskou hodnotu či lékařské použití a neexistuje pro něj v Unii žádná registrace. Kromě toho, že se používá jako analytický referenční standard a ve vědeckém výzkumu, nic nenasvědčuje tomu, že se používá pro jiné účely.

(8)

5-(2-aminopropyl)indol nebyl a není předmětem hodnocení v rámci systému OSN, jak jej vymezuje rozhodnutí 2005/387/JVV. Dva členské státy kontrolují tuto novou psychoaktivní látku podle svých vnitrostátních právních předpisů naplňujících jejich závazky vyplývajících z Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971. Pět evropských zemí kontroluje 5-(2-aminopropyl)indol na základě svých vnitrostátních právních předpisů týkajících se nových psychoaktivních látek, nebezpečných věcí nebo léčivých přípravků.

(9)

Ze zprávy o hodnocení rizik vyplývá, že dostupné vědecké důkazy o 5-(2-aminopropyl)indolu jsou jen omezené a že k určení zdravotních a společenských rizik, která představuje, by bylo zapotřebí dalšího výzkumu. Dostupné důkazy a informace však jsou dostatečným důvodem k podrobení 5-(2-aminopropyl)indolu kontrolním opatřením v celé Unii. Tato látka představuje zdravotní rizika, jak dokládá zjištění její přítomnosti v souvislosti s několika hlášenými případy úmrtí, uživatelé ji mohou užít nevědomky a nemá žádnou lékařskou hodnotu či lékařské použití; proto by měl být 5-(2-aminopropyl)indol podroben kontrolním opatřením v celé Unii.

(10)

Šest členských států 5-(2-aminopropyl)indol již prostřednictvím různých právních předpisů kontroluje; podrobení této látky kontrolním opatřením v celé Unii by tedy pomohlo zamezit vzniku překážek při přeshraničním vymáhání práva a v justiční spolupráci a přispělo by k ochraně uživatelů před riziky, která užívání této látky představuje.

(11)

Za účelem rychlé a odborně podložené reakce na úrovni Unie na výskyt nových psychoaktivních látek, které odhalí a nahlásí členské státy, svěřuje rozhodnutí 2005/387/JVV Radě prováděcí pravomoc podrobit tyto látky kontrolním opatřením v celé Unii. Podmínky a postup pro výkon této prováděcí pravomoci byly splněny, a proto by mělo být přijato prováděcí rozhodnutí s cílem podrobit 5-(2-aminopropyl)indol kontrole v celé Unii.

(12)

Toto rozhodnutí nahrazuje prováděcí rozhodnutí Rady 2013/496/EU (2), které zrušil Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) rozsudkem ze dne 16. dubna 2015 ve věci C-679/13 (3). V tomto rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že účinky rozhodnutí 2013/496/EU mají být zachovány, dokud nenabudou účinnosti nové akty určené k nahrazení uvedeného rozhodnutí. Rozhodnutí 2013/496/EU proto pozbývá účinnosti ke dni vstupu tohoto rozhodnutí v platnost.

(13)

V zájmu zajištění kontinuity kontrolních opatření v celé Unii, pokud jde 5-(2-aminopropyl)indol, by tímto rozhodnutím neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro podrobení této nové psychoaktivní látky kontrolním opatřením a trestům stanoveným jejich vnitrostátními právními předpisy, jak jsou stanoveny v článku 2 rozhodnutí 2013/496/EU.

(14)

Pro Dánsko je rozhodnutí 2005/387/JVV závazné, a proto se účastní přijímání a používání tohoto rozhodnutí, kterým se provádí rozhodnutí 2005/387/JVV.

(15)

Pro Irsko je rozhodnutí 2005/387/JVV závazné, a proto se účastní přijímání a používání tohoto rozhodnutí, kterým se provádí rozhodnutí 2005/387/JVV.

(16)

Pro Spojené království není rozhodnutí 2005/387/JVV závazné, a proto se neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí, kterým se provádí rozhodnutí 2005/387/JVV, a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/46

(1)

Dne 2. srpna 2011 obdržela Komise stížnost investičního fondu S.C. Fondul Proprietatea S.A. (dále jen „stěžovatel“) týkající se cen, za které společnost S.C. Hidroelectrica S.A. (dále jen „Hidroelectrica“') nakoupila od dodavatelů elektřinu a které byly údajně stanoveny nad tržní úrovní.

(2)

Dne 25. dubna 2012 informovala Komise Rumunsko, že se ve věci smluv, na jejichž základě společnosti Termoelectrica S.A. (dále jen „Termoelectrica“) a S.C. Electrocentrale Deva S.A. (dále jen „Electrocentrale Deva“) poskytovaly společnosti Hidroelectrica velkoobchodní dodávky elektřiny, rozhodla zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“).

(3)

Rozhodnutí o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala rumunské orgány a zúčastněné strany, aby předložily připomínky.

(4)

Dne 23. července 2012 rumunské orgány předložily Komisi své předběžné připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení.

(5)

Od společnosti Termoelectrica i od společnosti Electrocentrale Deva obdržela Komise pouze předběžné připomínky (ze dne 11. června 2012 respektive ze dne 12. června 2012), které jí rumunské orgány předaly dne 26. července 2012. Tytéž předběžné připomínky předložily rumunské orgány Komisi znovu dne 2. srpna 2012.

(6)

Dne 12. února 2013 informovala Komise rumunské orgány, že od zúčastněných stran neobdržela žádné připomínky.

(7)

Dne 24. března 2013 rumunské orgány zopakovaly svůj předběžný postoj v této věci.

(8)

Dopisy ze dne 29. července a 11. září 2013, 3. března, 6. srpna a 25. září 2014 a 19. ledna 2015 si Komise od rumunských orgánů vyžádala další informace. Dne 11. září 2013, 24. března, 14. května, 3. září, 22. září, 10. října a 21. října 2014 a 20. února 2015 poskytly rumunské orgány další informace.

(9)

Dne 16. dubna 2015 se Rumunsko vzdalo svého práva podle článku 342 Smlouvy ve spojení s článkem 3 nařízení č. 1 (3), aby rozhodnutí bylo přijato v rumunštině a souhlasilo s tím, že bude přijato v angličtině.

(10)

V tomto oddíle se uvádí popis smluvních stran (tj.: Hidroelectrica, Termoelectrica a Electrocentrale Deva), ostatních výrobců elektřiny, smluv o nákupu elektřiny v souvislosti s rumunským trhem s elektřinou a různých událostí a vzájemných vazeb mezi údajnými příjemci.

(11)

Společnost Hidroelectrica byla založena v roce 2000. Její činnost se řídí běžným právem obchodních společností. Její základní kapitál vlastní rumunský stát prostřednictvím ministerstva hospodářství a obchodu (80,06 %) a stěžovatel (19,94 %). Rumunský stát má zastoupení ve valné hromadě akcionářů společnosti Hidroelectrica. Podle stanov společnosti Hidroelectrica běžnou činnost společnosti řídí generální ředitel, který společnost v souvislosti s touto činností zastupuje a rovněž nezávisle rozhoduje ve všech záležitostech, jež nejsou vyhrazeny valné hromadě akcionářů a představenstvu. Členové představenstva společnosti Hidroelectrica v praxi zastávali funkce v této společnosti společně s posty ve státních orgánech (4).

(12)

Společnost Hidroelectrica je hlavním výrobcem elektřiny v Rumunsku, přičemž jeho roční výrobní kapacita v běžném hydrologickém roce činí přibližně 17,5 TWh. Společnost Hidroelectrica vyrábí elektřinu pomocí přehrad a vodních průtočných elektráren. Výrobní kapacita se ale výrazně mění podle hydrologických podmínek: v roce 2009 činil výkon elektráren společnosti Hidroelectrica 16,4 TWh, v roce 2010 21,3 TWh a v roce 2011 14,7 TWh. V roce 2013 činil podíl společnosti Hidroelectrica na trhu 28,24 %, po ní z hlediska tohoto ukazatele následovaly společnost Complexul Energetic Oltenia, která elektřinu vyrábí v tepelných elektrárnách z uhlí a jejíž podíl na trhu činí 20,83 %, a společnost Nuclearelectrica s podílem na trhu ve výši 20,65 %, přičemž v obou případech se jedná o státní podniky.

(13)

Se společností Hidroelectrica bylo dne 26. června 2012 zahájeno insolvenční řízení (5), které bylo dne 26. června 2013 zastaveno (6). Dne 25. února 2014 bylo se společnosti Hidroelectrica opět zahájeno insolvenční řízení.

(14)

Dodavateli, s nimiž společnost Hidroelectrica uzavřela smlouvy, jež jsou předmětem šetření, jsou společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva, dva výrobci elektřiny z uhlí, které přímo či nepřímo plně vlastní stát, jejichž roční výrobní kapacita k datu podpisu smluv činila 1,7 TW respektive 1,3 TW a jejichž podíl na trhu v roce 2009 dosahoval 3 % respektive 5 % (7) a v roce 2011 1,9 % respektive 4,1 % (8). Společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva prodávaly elektřinu vyráběnou z drahého a nekonkurenceschopného domácího uhlí (9).

(15)

Electrocentrale Deva byla až do konce prosince 2001, kdy byla spolu s jinými divizemi (CE Craiova, Electrocentrale București, CE Rovinari atd.) ve vlastnictví státu zapsána do obchodního rejstříku jako samostatná společnost, divizí společnosti Termoelectrica. Jediným akcionářem společnosti Electrocentrale Deva byla do 27. března 2012 společnost Termoelectrica.

(16)

Výrobě elektřiny v Rumunsku dominují státem ovládané společnosti, jejichž společný podíl na trhu se pohybuje okolo 90 % (10). Celkové čisté množství elektřiny vyrobené v Rumunsku v roce 2011 dosáhlo 60,38 TWh. Z hlediska skladby zdrojů se elektřina vyrábí především ve vodních elektrárnách (přibližně 28 % celkového objemu výroby), jaderných elektrárnách (přibližně 18 %) a elektrárnách na fosilní paliva (přibližně 51 %) (11).

(17)

Rumunský trh je propojený zejména s Bulharskem, v jehož případě čistá přenosová kapacita v letech 2009–2010 činila 400 MW, a s Maďarskem, v jehož případě čistá přenosová kapacita v letech 2009–2010 činila 500–800 MW. Čistá kapacita propojení s těmito členskými státy nebyla v tomto období v důsledku přetížení plně využita. V letech 2009–2011 měl tok dovozu do Rumunska a vývozu z něj tuto strukturu: i) v roce 2009 činil dovoz elektřiny 676 GWh, zatímco vývoz 3 154 GWh (tedy přibližně 4,8 % veškeré elektřiny vyrobené v Rumunsku); ii) v roce 2010 dosáhl dovoz elektřiny 943 GWh, zatímco vývoz 3 854 GWh (tedy přibližně 3,4 % veškeré elektřiny vyrobené v Rumunsku); iii) v roce 2011 činil dovoz elektřiny 1 036 GWh, zatímco vývoz 2 942 GWh (tedy přibližně 2,8 % veškeré elektřiny vyrobené v Rumunsku).

(18)

Smlouva se společností Termoelectrica byla uzavřena dne 30. července 2008 (12), zatímco smlouva se společností Electrocentrale Deva byla uzavřena dne 9. června 2009 (společně se v tomto rozhodnutí na obě smlouvy dále odkazuje jako na „dotčené smlouvy“), a to na dobu deseti let. Během insolvenčního řízení zahájeného se společností Hidroelectrica dotčené smlouvy soudem stanovený správce společnosti Hidroelectrica, společnost Euro-Insol, na konci srpna 2012 vypověděl (13).

(19)

Prostřednictvím sdělení rumunskému ministerstvu hospodářství a obchodu si, jak je uvedeno ve 20. až 22. bodu odůvodnění, společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva vyžádaly od tohoto ministerstva souhlas s podpisem dotčených smluv.

(20)

Dne 15. července 2008 společnost Termoelectrica ve sdělení číslo 7323 uvedla toto: „[…] Termoelectrica SA analyzovala několik metod, jak tento naléhavý problém řešit, a jedinou variantou s vyhlídkou na dosažení rychlého úspěchu, která nevyžaduje souhlas EU, je tento postup: uzavření dlouhodobé (desetileté) smlouvy mezi společnostmi Termoelectrica SA a Hidroelectrica SA o nákupu elektřiny vyrobené blokem č. 4 elektrárny s KVET Paroșeni. Smluvní cenu bude představovat cena elektrárny s KVET Paroșeni, již stanoví rumunský energetický regulační orgán (ANRE) na regulovaném trhu na základě opodstatněných nákladů společnosti Termoelectrica SA; nadto bude podepsána dlouhodobá (přibližně desetiletá) smlouva o nákupu uhlí se společností Compania Națională a Huilei Petroșani. Pokud jde o společnost Termoelectrica SA (SE Paroșeni) i společnost Compania Națională a Huilei  (14) , zajistila by se takto […] dlouhodobě budoucnost obou těchto společností se sídlem v údolí Valea Jiului.“

(21)

Dne 27. května 2009 požádala společnost Electrocentrale Deva prostřednictvím sdělení číslo 10855 o toto: „[…] S cílem zabránit úpadku společnosti a vytvořit podmínky nezbytné k financování a realizaci investic potřebných k zachování činnosti společnosti Vás žádáme o souhlas se sjednáním a uzavřením desetileté smlouvy mezi společnostmi Electrocentrale Deva a Hidroelectrica București, jejímž předmětem bude prodej elektřiny společnosti Hidroelectrica, a to v objemu odpovídajícím průměrnému výkonu 150 MW nad rámec objemu dodávaného na regulovaném trhu a za cenu schválenou rumunským energetickým regulačním orgánem (ANRE), která pokryje opodstatněné výrobní náklady.“

(22)

Tato dvě sdělení schválili zástupci rumunského ministerstva hospodářství a obchodu na úrovni ministra a/nebo státního tajemníka. V dotčených smlouvách se uvádí, že byly uzavřeny na základě těchto sdělení.

(23)

Podle ustanovení smlouvy se společností Termoelectrica neměly ani společnost Hidroelectrica ani společnost Termoelectrica možnost ji vypovědět. Podle ustanovení smlouvy se společností Electrocentrale Deva měly jak společnost Hidroelectrica, tak společnost Electrocentrale Deva možnost smlouvu vypovědět, a to v těchto případech: i) v případě, že druhá strana přestane být výrobcem, a to do 5 pracovních dnů od data, kdy tato situace nastane; ii) v případě, že jedna ze smluvních stran odmítne uzavřít novou smlouvu nebo pozměnit smlouvu stávající v situaci, kdy dojde ke změnám hospodářských a technických podmínek, jež k datu uzavření smlouvy existovaly; iii) v jiných případech stanovených příslušnými zákony nebo předpisy (15).

(24)

Smlouva se společností Termoelectrica obsahovala tyto podmínky: i) smluvní cenu každý rok na základě opodstatněných výrobních nákladů společnosti Termoelectrica stanoví rumunský energetický regulační orgán (dále jen „ANRE“); ii) společnost Hidroelectrica každý měsíc odkoupí veškerou elektřinu vyrobenou elektrárnou Paroșeni (16). Od data podpisu a do vypovězení správcem jmenovaným soudem byla tato smlouva změněna osmkrát (sedm dodatků se týkalo úpravy cen) (17).

(25)

Smlouva se společností Electrocentrale Deva obsahovala tyto podmínky: i) smluvní cenu na základě opodstatněných výrobních nákladů společnosti Electrocentrale Deva stanoví ANRE; ii) pokud by ANRE již ceny elektřiny nereguloval, musí cenu sjednat smluvní strany a nesmí být nižší než smluvní cena v předchozím roce; iii) smluvní strany nebudou účtovat žádnou pokutu ani jiný poplatek v případě, že prodávající smluvně sjednaný objem elektřiny nedodá nebo kupující smluvní cenu nezaplatí (18). Od data podpisu smlouvy a do jejího vypovězení správcem jmenovaným soudem byla smlouva změněna pětkrát (19) (všechny změny se týkaly úpravy cen).

(26)

Přestože obě dotčené smlouvy obsahují jednoznačná ustanovení, podle nichž měl smluvní cenu určit ANRE, v praxi zpravidla cenové úpravy – až na tři výjimky – probíhaly na základě předchozího souhlasu ministerstva hospodářství a obchodu (20).

(27)

Například sdělením (s nečitelným datem) žádala společnost Hidroelectrica ministerstvo hospodářství a obchodu o souhlas s úpravou cen na období od 1. srpna 2009 do 31. prosince 2009 vzhledem ke „zvýšení výrobních nákladů“. V témže sdělení jasně uvedla, že „účelem uzavření a plnění dotčených dvou smluv je realizovat na konkurenčním trhu prodej určitého objemu elektřiny vyráběné z černého uhlí spolu s elektřinou z vodních elektráren a také poskytnout dvěma výrobcům tepelné energie smlouvu, již finanční instituce přijmou jako zástavu, a to s cílem získat dlouhodobé úvěry potřebné k uskutečnění investic, jež jsou k udržení licencí na výrobu elektřiny nezbytné.“

(28)

Obdobně jiným sdělením žádala společnost Hidroelectrica ministerstvo hospodářství a obchodu o souhlas se zachováním ceny 230 RON/MWh z roku 2009 na období od 1. ledna 2010 do 31. března 2010, a to s cílem „získat výnosy potřebné k pokračování probíhající restrukturalizace producenta černého uhlí pro účely výroby elektřiny a výrobce tepelné energie […].“

(29)

Kromě toho žádala společnost Hidroelectrica po uzavření dotčených smluv sdělením číslo 6547 z roku 2011 ministra hospodářství a obchodu o souhlas s úpravou cen na rok 2011 tak, aby mohly společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva: „získat dlouhodobé půjčky, jež jsou nezbytné k uskutečnění investic potřebných k zachování platnosti licencí k výrobě elektřiny a rovněž k dosažení výnosů potřebných k restrukturalizaci producenta uhlí Compania Națională a Huilei.“

(30)

Ve všech těchto sděleních se také jasně uvádí, že společnost Hidroelectrica žádala ministerstvo hospodářství a obchodu o souhlas s tím, „aby bylo výkonné vedení dotčených tří výrobců elektřiny pověřeno podepsáním dodatků týkajících se nových cen.“

(31)

Kromě toho odkazují všechny dodatky k dotčeným smlouvám týkající se úprav cen na interní sdělení společnosti Hidroelectrica, jež – vyjma tří případů uvedených ve 26. bodu odůvodnění schválil buď ministr hospodářství a obchodu, nebo státní tajemník na ministerstvu hospodářství a obchodu a na jejichž základě byly tyto úpravy cen schváleny (21).

(32)

V letech 2009 až 2011 vypadaly objemy zakoupené elektřiny a průměrné ceny na základě dotčených smluv takto (22):

(33)

Obchodování s elektřinou v Rumunsku probíhá zejména na dvou trzích: i) na regulovaném trhu s elektřinou, na němž se s elektřinou obchoduje na základě regulovaných sazeb a podmínek; a ii) na konkurenčním trhu s elektřinou, na němž se s elektřinou obchoduje volně, a to mimo jiné prostřednictvím dvou hlavních typů smluv: poměrně standardních bilaterálních smluv, s nimiž se obchoduje na centralizovaném trhu, a volně sjednávaných bilaterálních smluv v rámci tzv. trhu přímo sjednávaných smluv.

(34)

Transakce na regulovaném trhu s elektřinou se realizují prostřednictvím rámcových smluv o koupi a prodeji uzavřených mezi výrobci elektřiny působícími na regulovaném trhu, mimo jiné i společností Hidroelectrica, na jedné a „koncovými dodavateli“, kteří zajišťují distribuci elektřiny koncovému uživateli, na druhé straně. Oprávnění zákazníci kupují elektřinu za regulované sazby. Na regulovaném trhu stanoví ANRE ex ante každý rok ceny a objemy, jež budou výrobci elektřiny dodávat. Smlouvy, jež jsou předmětem šetření, začaly být prováděny v letech 2009–2010: v té době se již se 56–61 % elektřiny spotřebované v Rumunsku obchodovalo na regulovaném trhu.

(35)

Od roku 2005 byl konkurenční trh s elektřinou v Rumunsku rozdělen na pět zvláštních trhů: i) centralizované trhy spravované společností OPCOM; ii) trh přímo sjednávaných smluv; iii) trh doplňkových služeb; iv) vyrovnávací trh a v) vývozní trh.

(36)

Centralizované trhy spravuje společnost OPCOM. Společnost OPCOM byla zřízena v roce 2001 na základě rozhodnutí vlády č. 627/2000 jako akciová společnost a 100 % dceřiný podnik provozovatele přenosového systému, společnosti Transelectrica. Na základě licence udělené ANRE byla společnost OPCOM určena jako platforma pro obchodování s elektřinou v Rumunsku na velkoobchodní úrovni. OPCOM je jedinou energetickou burzou v Rumunsku, přičemž nabízí systém pro obchodování s elektřinou a zastává roli zprostředkovatele.

(37)

V rámci burzy OPCOM existuje pět typů segmentů: i) mezidenní trh; ii) intradenní trh (23), iii) centralizované bilaterální trhy, tedy trh bilaterálních smluv centralizovaný prostřednictvím veřejné aukce – „OPCOM-PCCB“ – a trh bilaterálních smluv centralizovaný prostřednictvím průběžného jednání – CMBC-CN –; iv) centralizovaný trh zelených certifikátů a v) platforma pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. S transakcemi na trhu OPCOM se započalo teprve v roce 2005, a to pouze v segmentech mezidenního trhu a trhu OPCOM-PCCB.

(38)

Dotčené smlouvy byly uzavřeny v rámci trhu přímo sjednávaných smluv v Rumunsku, jenž je z hlediska posuzování jako segment trhu v tomto případě relevantní.

(39)

V segmentu trhu OPCOM-PCCB organizuje burza OPCOM za účelem prodeje a nákupu elektřiny veřejné aukce. Každý výrobce/dodavatel/spotřebitel předkládá své nabídky k prodeji/nákupu organizátorovi trhu. Každá nabídka musí obsahovat tyto náležitosti: i) minimální cenu, za kterou bude dotčená strana elektřinu prodávat, nebo maximální cenu, za kterou bude elektřinu kupovat; a ii) odkaz na rámcovou smlouvu, na jejímž základě strana předkládající nabídku dodávky/nákup elektřiny plánuje. V nabídkách k prodeji a nákupu se uvádějí podmínky dodání, včetně objemu elektřiny, trvání dodávek (minimálně jeden měsíc, maximálně jeden rok) a rovněž předpokládaná rámcová smlouva. Cena se řídí zásadou nejlépe odpovídající nabídkové ceny. Dotčené smlouvy začaly být prováděny v letech 2009 a 2010: v té době objem elektřiny prodané na trhu OPCOM-PCCB dosahoval necelých 7 % elektřiny vyrobené v Rumunsku.

(40)

Po zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení Komise přijala rozhodnutí podle článku 102 Smlouvy, v němž konstatovala, že energetická burza spravovaná společností OPCOM představuje relevantní trh služeb, který je nezávislý na trhu přímo sjednávaných smluv a na kterém má OPCOM dominantní postavení (24).

(41)

Trh přímo sjednávaných smluv je volným trhem, který ANRE nereguluje. Smluvní strany sjednávají objemy, ceny a jiné smluvní podmínky bilaterálně. Smluvní strany tím při sjednávání podmínek prodejních smluv získávají vysokou míru flexibility. Podmínky těchto smluv jsou důvěrné.

(42)

Dopisem ze dne 21. února 2014 požádala Komise rumunské orgány, aby jí poskytly informace o tom, jaké jiné bilaterálně sjednávané smlouvy se srovnatelným trváním a objemem dodávek elektřiny jako u dotčených smluv byly na rumunském trhu sjednány a za jakých podmínek. Žádost Komise o informace se týkala všech rumunských dodavatelů elektřiny: státních i soukromých. Dne 14. května 2014 předložily rumunské orgány požadované klíčové části všech smluv, jež kupující elektřiny s roční spotřebou elektřiny nad 150 GWh uzavřeli na každý z jednotlivých roků v období od roku 2009 do roku 2011 (25).

(43)

Rumunské orgány poukázaly na to, že předmětem ad hoc sběru údajů požadovaných Komisí byly všechny smlouvy, jež v příslušném časovém období na maloobchodním trhu za konkurenčních podmínek uzavřeli jiní spotřebitelé než domácnosti. Rumunské orgány konkrétně předložily 75 souborů ročních údajů z platných smluv uzavřených v období 2009–2011, jež je pro tento případ relevantní, na jeden rok nebo více let. Komise vychází z toho, že rumunské orgány předložily příslušné údaje za relevantní období 2009–2011 ke všem smlouvám, jež splňují kritéria stanovená Komisí (srovnatelné trvání a objem). Z hlediska celkového objemu elektřiny, jenž byl předmětem přímo sjednávaných smluv uzavřených v období 2009–2011, které Rumunsko předložilo, představovaly dotčené smlouvy přibližně 17 %.

(44)

Z údajů předložených rumunskými orgány vyplývá, že nejvyšší ceny, jež byly na volném trhu za maloobchodní prodej elektřiny v letech 2009–2011 zaplaceny, se pohybovaly na této úrovni: 266,5 RON/MWh v roce 2009; 229,96 RON/MWh v roce 2010 a 232,33 RON/MWh v roce 2011. Každá z těchto smluv však sama o sobě se však týkala nižších objemů než kterákoliv z dotčených smluv.

(45)

Z posouzení informací týkajících se smluv uzavřených jinými dodavateli než společnostmi Termoelectrica a Electrocentrale Deva vyplývá, že v roce 2009, kdy dotčené smlouvy začaly být prováděny, neuzavřel žádný jiný dodavatel smlouvu o dodávkách, která by vykazovala rysy dostatečně podobné těmto dvěma dotčeným smlouvám, pokud jde o objem (přibližně 900 GWh v případě první a 500 GWh v případě druhé z dotčených smluv) a trvání (10 let). Zcela vypovídající je pouze srovnání dotčených smluv a jiných smluv s totožnými objemy, trváním a/nebo datem vstupu v platnost. Jelikož žádné takové zcela srovnatelné smlouvy neexistují, je zapotřebí provést ekonometrickou analýzu, kterou se rozdíly ve smlouvách vysvětlí, přičemž výchozí předpoklady a výsledky této analýzy se vysvětlují v 77.–80. bodu odůvodnění a v příloze.

(46)

V období 2009–2011 společnost Hidroelectrica také prodávala přibližně 60 % své elektřiny jiným soukromým kupujícím, a to na základě dlouhodobých velkoobchodních a maloobchodních smluv, jež Komise vyšetřuje (26). Prodejní ceny společnosti Hidroelectrica v těchto smlouvách byly o více než 40 % nižší než velkoobchodní nákupní ceny, jež společnost Hidroelectrica v průměru platila společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva. Pro ilustraci: nejvyšší prodejní cena elektřiny na základě těchto smluv v roce 2009 činila 159,8 RON/MWh a v roce 2010 dosahovala 168 RON/MWh.

(47)

Společnost Hidroelectrica také uzavřela smlouvy o prodeji elektřiny s jinými stranami (27), a to na nižší objemy. Nejvyšší prodejní cena elektřiny na základě těchto maloobchodních smluv za příslušné období v roce 2009 činila 185 RON/MWh, v roce 2010 190 RON/MWh a v roce 2011 160 RON/MWh, a byla tedy v průměru přibližně o 13 % nižší než velkoobchodní kupní ceny, jež společnost Hidroelectrica platila společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva.

(48)

Elektrárna Paroșeni společnosti Termoelectrica, která elektřinu zakoupenou na základě smlouvy se společností Termoelectrica v požadovaném objemu reálně dodávala, se stala samostatnou právnickou osobou a byla dne 11. července 2011 zapsána do rumunského obchodního rejstříku pod názvem Electrocentrale Paroșeni (28). Dne 22. září 2011 společnost Electrocentrale Paroșeni převzala veškerá práva a povinnosti společnosti Termoelectrica vyplývající ze smlouvy se společností Hidroelectrica. Společnost Electrocentrale Paroșeni dodávala společnosti Hidroelectrica v září a v říjnu 2011 elektřinu, přestože její objem byl zanedbatelný.

(49)

K datu ukončení dodávek podle dotčených smluv byla společnost Termoelectrica stále jediným akcionářem společností Electrocentrale Deva i Electrocentrale Paroșeni.

(50)

Prostřednictvím mimořádného nařízení č. 84/2011 (29) provedly společnost Termoelectrica a stát výměnu dluhu za vlastní kapitál. Společnost Termoelectrica splatila své dluhy státu tím, že na něj převedla akcie různých společností (Electrocentrale Deva, Electrocentrale Paroșeni a Electrocentrale București). Tento převod akcií byl proveden na základě posudků vypracovaných nezávislým odhadcem.

(51)

Společnosti Electrocentrale Paroșeni a Electrocentrale Deva se spojily do jedné právnické osoby s názvem Complexul Energetic Hunedoara („CEH“), společnosti plně vlastněné státem, jež byla do rumunského obchodního rejstříku zapsána dne 1. listopadu 2012. Společnost CEH převzala veškerá práva a povinnosti společností Electrocentrale Paroșeni a Electrocentrale Deva. Dne 1. srpna 2013 společnost CEH rovněž převzala Societatea Națională a Huilei, tedy společnost, která vznikla odštěpením státního podniku Compania Națională a Huilei, který dodával uhlí společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva. V současnosti mají všechny tři společnosti status poboček společnosti CEH bez právní subjektivity.

(52)

Společnost Termoelectrica je v likvidaci (30) a podle posudku ze dne 1. října 2013 má aktiva v tržní hodnotě přibližně 80 milionů EUR a likvidační hodnotu přibližně 60,5 milionu EUR. I nadále je však zatížena dluhy společností Electrocentrale Deva, Electrocentrale Paroșeni a Electrocentrale București.

(53)

Události v souvislosti se společnostmi Termoelectrica a Electrocentrale Deva po roce 2011 a rovněž různé vzájemné vazby vysvětlené ve 48.–52. bodu odůvodnění se pro názornost uvádějí v následujícím diagramu:

(54)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise vyjádřila pochybnosti ohledně toho, zda jsou ceny při nákupu elektřiny na základě dotčených smluv tržní a zda nepředstavují státní podporu. Pokud by se jednalo o státní podporu, vyjádřila Komise pochybnost, zda by taková podpora byla slučitelná se Smlouvou.

(55)

Komise porovnala ceny stanovené v dotčených smlouvách s cenami, za něž se s elektřinou obchodovalo na trhu OPCOM-PCCB a konstatovala, že ceny, za něž společnost Hidroelectrica od údajných příjemců elektřinu nakupovala, byly o 40 % až 55 % vyšší než převládající cena elektřiny na otevřeném burzovním trhu s elektřinou OPCOM-PCCB. Zdálo se tedy, že společnosti Hidroelectrica vznikly vyšší náklady, než je nutné, zatímco údajným příjemcům byla poskytnuta podpora, díky níž vzrostly jejich výnosy, aniž by jejím účelem bylo dosažení nějakého konkrétního cíle společného zájmu. Komise tedy zaujala předběžné stanovisko, že údajní příjemci získali z dotčených smluv a jejich následných dodatků nepatřičnou výhodu v podobě uměle nadsazených cen elektřiny.

(56)

Komise dospěla k předběžnému závěru, že zkoumané sazby za elektřinu jsou svou povahou selektivní, neboť se vztahují jen na určité podniky.

(57)

Komise nadto dospěla k předběžnému závěru, že preferenční sazby za elektřinu by mohly být kvalifikovány jako převod státních prostředků, přičemž tyto prostředky lze státu přičíst z toho důvodu, že společnost Hidroelectrica je ovládána rumunským státem (80,06 % jejího základního kapitálu vlastnilo Rumunsko). Komise kromě toho poukázala na ministerskou vyhlášku č. 445/2009, jejímž prostřednictvím byli zástupci ministerstva hospodářství, obchodu a podnikání, členové správních rad státních elektrárenských společností povinni zajistit, aby se k 31. březnu 2010 s elektřinou určenou pro velkoobchodní trh obchodovalo výhradně na burze OPCOM.

(58)

Zástupci ministerstva hospodářství a obchodu tak měli kontrolu nad smluvní praxí státních podniků, včetně smluvní praxe společnosti Hidroelectrica, nebo přinejmenším vliv na tuto praxi. Tato situace by mohla ovlivnit obchod uvnitř Unie ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(59)

Předběžný závěr Komise zněl, že pokud dotčené smlouvy představují státní podporu, měla by být podpora poskytnutá v jejich rámci považována za podporu poskytnutou v rozporu s oznamovací povinností a s povinností odkladu, jež stanoví čl. 108 odst. 3 Smlouvy.

(60)

S ohledem na výše uvedené dospěla Komise k předběžnému závěru, že preferenční sazby za elektřinu by mohly potenciálně představovat státní podporu a vyzvala Rumunsko, aby předložilo dostatečné informace, které by její pochybnosti rozptýlily.

(61)

Rumunské orgány se zdržely jakýchkoli připomínek ohledně toho, zda dotčené smlouvy státní podporu představují, či nikoliv. Dne 24. března 2013 předložilo Rumunsko své připomínky k připomínkám třetích stran v souvislosti s jinými věcmi týkajícími se společnosti Hidroelectrica, jež Komise rovněž prošetřovala (31). Rumunské orgány se opět zdržely vyjádření jakýchkoli názorů.

(62)

V rámci formálního vyšetřovacího řízení byly rumunské orgány požádány, aby vysvětlily ekonomické důvody k uzavření dotčených smluv. Rumunsko v tomto ohledu žádné zdůvodnění neposkytlo. Argumentovalo pouze tím, že dotčené smlouvy umožňují společnosti Hidroelectrica lépe kvantifikovat maximální hodnotu nákladů vzniklých při nákupu elektřiny, přičemž ji zároveň chrání proti kolísání cen na spotovém trhu.

(63)

Rumunské orgány také vysvětlily, že dotčené smlouvy nejsou dohodami o pomoci ve smyslu vymezeném ve zprávě soudem jmenovaného správce společnosti Hidroelectrica o příčinách insolvence této společnosti (32). Podle této zprávy jsou dohodami o pomoci smlouvy, jež společnost Hidroelectrica uzavřela k pokrytí výpadků ve vlastní výrobě. Účelem tohoto typu smlouvy je zamezit povinnosti náhrady případné škody z titulu nedodržení smluvního závazku dodávky.

(64)

Rumunské orgány vysvětlily (33), proč ANRE s výjimkou tří případů uvedených ve 28. bodu odůvodnění v praxi smluvní ceny nestanovil v souladu s ustanoveními dotčených smluv. Uvedly přitom, že dotčené smlouvy nebyly uzavřeny v rámci regulovaného trhu, a ANRE tudíž úpravu ceny neprovedl. Rumunské orgány také vysvětlily, že: i) ANRE nejprve ministerstvu hospodářství a obchodu poskytl minimální a maximální prahové hodnoty, na jejichž základě byly ceny stanoveny; ii) tyto prahové hodnoty byly určeny na základě jasných technických parametrů specifických pro výrobce využívající k výrobě elektřiny tepelné elektrárny; iii) ANRE následně tuto praxi ukončil, přičemž ji na základě týchž zásad, jež uplatňoval, převzalo ministerstvo hospodářství a obchodu.

(65)

Pokud jde o smlouvu se společností Termoelectrica, potvrdily rumunské orgány, že společnost Hidroelectrica je jediným odběratelem elektřiny z elektrárny Paroșeni společnosti Termoelectrica. Kromě toho vysvětlily, že společnost Hidroelectrica neskupovala veškerý objem elektřiny, jak se v uvedené smlouvě původně předpokládalo, ale nakoupila pouze objem potřebný k pokrytí případného kolísání výroby v důsledku nepředvídaného vývoje hydrologických podmínek.

(66)

Pokud jde o smlouvu se společností Electrocentrale Deva, vysvětlily rumunské orgány, že během příslušného období, tedy v letech 2009–2011, prodávala společnost Electrocentrale Deva elektřinu také jiným klientům než společnosti Hidroelectrica. Vyšlo tak najevo, že v letech 2010 a 2011 prodávala společnost Electrocentrale Deva jiným zákazníkům než společnosti Hidroelectrica velké (srovnatelné či dokonce ještě větší) množství elektřiny za srovnatelné ceny (34).

(67)

Ve svých předběžných připomínkách k rozhodnutí o zahájení řízení společnosti Termoelectrica i Electrocentrale Deva uvedly, že ani z počátečních smluvních cen ani z jejich následných změn jim nevyplynuly žádné výhody, přičemž argumentovaly tím, že tyto ceny stanovil ANRE, který je vypočítal na základě jejich výrobních nákladů.

(68)

Rumunsko nadto argumentovalo tím, že následné změny smluvních cen byly důsledkem zvýšení cen nafty (35) respektive uhlí (36). Společnost Electrocentrale Deva rovněž tvrdila, že cena elektřiny byla přibližně ze 70 % ovlivněna cenou uhlí.

(69)

V tomto rozhodnutí Komise posuzuje, zda společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva obdržely státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy (viz 101. bod odůvodnění), a pokud ano, zda taková podpora může být slučitelná s vnitřním trhem (viz 102. až 105. bod odůvodnění).

(70)

Čl. 107 odst. 1 Smlouvy stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.

(71)

Podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 Smlouvy jsou kumulativní, a má-li tedy být opatření kvalifikováno jako státní podpora, musí být všechny tyto podmínky splněny současně.

(72)

Má-li se pro účely čl. 107 odst. 1 Smlouvy stanovit, zda byla společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva v důsledku uzavření a provádění dotčených smluv poskytnuta hospodářská výhoda, jež by jinak za běžných tržních podmínek nebyla k dispozici, je nezbytné zjistit, jaké ceny byly v Rumunsku v letech 2009 až 2011 za podobné transakce v tržních podmínkách účtovány.

(73)

V rozporu s předběžným stanoviskem vyjádřeným v rozhodnutí o zahájení řízení v tomto ohledu vyšetřování ukázalo, že podmínky a trvání smluv o dodávkách elektřiny uzavřených na burzovním trhu OPCOM-PCCB nejsou podmínkám dotčeným smlouvám v dostatečné míře podobné, zejména pokud jde o trvání a specifické bilaterálně sjednané podmínky (viz 18., 23., 25., 39. a 40. bod odůvodnění). Na dobře fungujících trzích s elektřinou, na kterých jsou k dispozici dostatečná likvidita a forwardové nástroje, díky nimž lze ceny budoucích dodávek předvídat, představují z hlediska tržních cen dobrou orientační informaci nebo zástupný ukazatel spotové ceny, jež lze využívat jako referenční hodnoty k posuzování úrovně cen v konkrétních smlouvách. V tomto případě však vzhledem k doposud poměrně vysokému podílu poptávky, jež byla v Rumunsku v roce 2009 pokryta za regulované sazby, omezené likviditě platforem obchodování v rámci burzy OPCOM v období 2009–2011 a skutečnosti, že energetické burzy spravované společností OPCOM byly označeny za relevantní kartelový trh, v němž dochází ke zneužívání dominantního postavení (viz 34. až 40. bod odůvodnění), je k posouzení možné přítomnosti ekonomické výhody oproti tržním cenám namístě vycházet z jiných vhodných referenčních hodnot než z cen na trhu OPCOM-PCCB.

(74)

V tomto směru ovšem podobnost cen hrazených jinými kupujícími než společností Hidroelectrica nebo odůvodnění vycházející z nákladů, jež Rumunsko a příjemci předložili (viz 66. až 68. bod odůvodnění) nepředstavují platný doklad toho, že smluvní podmínky a posuzované ceny odpovídají tržním podmínkám.

(75)

Ceny hrazené společností Hidroelectrica společnosti Electrocentrale Deva v letech 2009 až 2011 byly skutečně obdobné cenám, jež byly účtovány jiným státním i soukromým distribučním společnostem které od společnosti Electrocentrale Deva nakupovaly elektřinu. Tyto nákupy však probíhaly mezi společností Electrocentrale Deva a distribučními společnostmi, které za regulované ceny a za regulovaných podmínek prodávaly elektřinu domácnostem a malým podnikům na maloobchodním trhu (viz 34. bod odůvodnění). Společnost Hidroelectrica nakupovala elektřinu na velkoobchodním trhu k opětnému prodeji průmyslovým odběratelům a/nebo obchodníkům na konkurenčním trhu, na němž při prodeji nebyly ceny a objem regulovány a kupující nebyli nuceni nakupovat u „drahých“ prodejců, jako například společností Termoelectrica a Electrocentrale Deva, a vybíraly si nejlevnějšího dodavatele, a to nezávisle na jeho výrobních nákladech. Přestože ceny byly obdobné, a i za předpokladu, že prodej elektřiny společností Termoelectrica a Electrocentrale Deva na regulovaném trhu umožňoval dosáhnout návratnosti vynaložených nákladů, nejsou tedy ceny zaplacené distribučními společnostmi společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva srovnatelné s cenami, jež zaplatila společnost Hidroelectrica na konkurenčním volném trhu, a nemohou v tomto ohledu představovat platnou referenční hodnotu.

(76)

Obdobně odůvodnění nákladů předložené společnostmi Termoelectrica a Electrocentrale Deva a rumunskými orgány vysvětluje pouze to, proč byly ceny, za které mohly společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva prodávat beze ztrát, tak vysoké. Z tohoto odůvodnění nevyplývá, že tyto ceny odpovídaly tržním cenám stanoveným v konkurenčních podmínkách, například takovým, za kterých měla společnost Hidroelectrica uzavřít a provést dotčené smlouvy, pokud tyto smlouvy neměly představovat státní podporu.

(77)

Ke zjištění toho, zda smluvní ceny odpovídaly tržním podmínkám v Rumunsku, je vhodné je porovnat s cenovými podmínkami převládajícími v jiných bilaterálně sjednaných smlouvách uzavřených na volném trhu ve stejné době jako dotčené smlouvy. Komise použila soubor údajů poskytnutých rumunskými orgány, jelikož jej považovala za nejlepší dostupný zdroj důkazů odrážejících tržní podmínky v Rumunsku (viz 42.–45. bod odůvodnění). Jak se uvádí ve 45. bodu odůvodnění, žádná jiná z dlouhodobých smluv, jež byly v roce 2009 uzavřeny nebo v platnosti, se podobnými vlastnostmi jako dotčené smlouvy nevyznačuje. Komise proto na základě smluv o dodávkách elektřiny uzavřených ve stejné době jako dotčené smlouvy provedla ekonometrickou analýzu s cílem odhadnout referenční cenovou hodnotu v celém příslušném období. Podrobný technický popis ekonometrické analýzy a jejích výsledků je uveden v příloze.

(78)

Vzhledem k tomu, že chybí jednoznačná referenční hodnota, na jejímž základě by bylo možné určit„tržní podmínky“, a ověřit tak, zda dotčené smlouvy obsahovaly ceny přesahující tržní úroveň, byla na základě konzervativních předpokladů referenční hodnota tržních cen odhadnuta jakožto zástupný ukazatel, a to tak, že byly vysvětleny významné odchylky od odhadované tržní ceny směrem nahoru. Komise na základě tohoto konzervativního přístupu provedla srovnání cen v dotčených smlouvách oproti referenčním tržním cenám za jednotlivé roky období 2009 až 2011. Roční ceny byly ke srovnání zvoleny z toho důvodu, že se prodejní ceny na základě dotčených smluv každý rok zvyšovaly.

(79)

Z analýzy vyplývá, že s ohledem na referenční ceny a na základě konzervativních předpokladů byly ceny účtované společností Termoelectrica společnosti Hidroelectrica vyšší než ceny tržní. Zohlední-li se náležitě skutečnost, že se porovnávají transakce na velkoobchodní úrovni v případě dotčených smluv se smlouvami na úrovni maloobchodní, přičtením maloobchodní marže ve výši 5 %, kterou si obchodníci na rumunském trhu v průměru účtují, činí rozdíl oproti tržním cenám v případě společnosti Termoelectrica 18,8 RON/MWh v roce 2010 a 19,8 RON/MWh v roce 2011 a v případě společnosti Electrocentrale Deva 17,5 RON/MWh v roce 2010 a 13,9 RON/MWh v roce 2011.

(80)

Ekonometrická analýza je tedy prvním signálem, že z dotčených smluv vyplynula společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva hospodářská výhoda nad úrovní tržních podmínek. Pouhá skutečnost, že ceny na základě dotčených smluv byly stanoveny nad úrovní referenčních cen u obdobných smluv ovšem k prokázání toho, že tyto smlouvy by jiný účastník trhu na místě společnosti Hidroelectrica neuzavřel a neudržoval v platnosti, nestačí. Případné objektivní důvody mohou mít stále za následek to, že vysoké ceny samy o sobě nelze považovat za faktor, z nějž prodejcům elektřiny plyne hospodářská výhoda nad úrovní tržních podmínek. Je proto nezbytné, aby přesvědčivost výsledků ekonometrické analýzy podepřely další důkazy o cenách nad úrovní tržních podmínek.

(81)

V tomto směru je vhodné zjistit, zda se společnost Hidroelectrica chovala způsobem srovnatelným se soukromým hospodářským subjektem v tržním hospodářství (dále jen „test hospodářského subjektu v tržním hospodářství“) (37). Komise posuzovala, zda by se soukromý hospodářský subjekt v obdobné situaci při uzavírání dotčených smluv a jejich udržování v platnosti choval stejně jako společnost Hidroelectrica. V této souvislosti jsou relevantní následující okolnosti popsané v 82.–85. bodu odůvodnění níže, jež se týkají uzavírání a provádění dotčených smluv.

(82)

Za prvé k datu uzavření dotčených smluv měla společnost Hidroelectrica na trhu k dispozici jiné levnější zdroje elektřiny; v letech 2008–2009 ve srovnání s 227 RON/MWh v případě společnosti Termoelectrica a 230 RON/MWh v případě společnosti Electrocentrale Deva například společnost Nuclearelectrica nabízela elektřinu za 153 RON/MWh (38).

(83)

Za druhé mohla společnost Hidroelectrica prodávat elektřinu zakoupenou od společností Termoelectrica a Electrocentrale Deva třetím stranám pouze se ztrátou. Jak vyplývá ze 46. a 47. bodu odůvodnění, byly maloobchodní prodejní ceny společnosti Hidroelectrica na volném trhu podstatně nižší než její velkoobchodní nákupní ceny, přičemž nejvyšší cena, za kterou společnost Hidroelectrica opětovný prodej elektřiny na trhu přímo sjednávaných smluv v roce 2010 realizovala, činila 190 RON/MWh; její nákupní cena přitom dosahovala 230 RON/MWh v případě společnosti Termoelectrica a 234 RON/MWh v případě společnosti Electrocentrale Deva. Z těchto cen tedy vyplývá, že každou jednotlivou MWh odkoupenou od společností Termoelectrica a Electrocentrale Deva společnost Hidroelectrica přeprodala se ztrátou.

(84)

V tomto ohledu vyšetřování žádné vysvětlení, proč společnost Hidroelectrica souhlasila s odkoupením veškeré výroby elektrárny Paroșeni společnosti Termoelectrica (viz 24. bod odůvodnění) neposkytlo. Závazek odkupovat všechnu elektřinu, již elektrárna vyrobí, po dobu deseti let silně naznačuje, že společnost Hidroelectrica dotčené smlouvy nepotřebovala k tomu, aby dodržela své vlastní závazky ze smluv o dodávkách. Potvrzuje to navíc i Rumunsko (viz 63. bod odůvodnění). Naopak vedoucí pracovníci společnosti Termoelectrica (viz 20. bod odůvodnění) a společnosti Electrocentrale Deva (viz 21. bod odůvodnění) odpovědnému ministrovi jako důvod, proč by společnost Hidroelectrica měla dotčené smlouvy uzavřít, uvedli potřebu podporovat nákladný a nekonkurenceschopný provoz obou společností a uhelných dolů, jež byly jejich dodavateli.

(85)

Pokud však veřejné podniky při uzavírání obchodních transakcí vezmou s ohledem na sociální nebo hospodářskou politiku v potaz aspekty týkající se podpory společností nebo odvětví v potížích, jež jsou jejich obchodním zájmům cizí, a uzavřou takovéto transakce za podmínek, jež by běžný hospodářský subjekt nepřijal, může přijetí takovýchto podmínek, například v podobě kupních cen společnosti Hidroelectrica v tomto případě, představovat poskytnutí nepatřičné hospodářské výhody protistraně nebo protistranám, čímž je splněna jedna z podmínek pro uplatnění čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(86)

Z výše uvedeného lze tedy vyvodit, že uzavřením dotčených smluv a jejich udržováním v platnosti se společnost Hidroelectrica nechovala jako hospodářský subjekt v tržním hospodářství. Tento test tedy kvalitativně potvrzuje výsledek ekonometrické analýzy, ze které vyplývá, že dotčené smlouvy poskytly společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva hospodářskouvýhodu, kterou by v tržních podmínkách jinak získat nemohly.

(87)

Údaje předložené rumunskými orgány se dlouhodobých smluv, jejichž podmínky z hlediska objemu a trvání by byly zcela totožné jako v případě dotčených smluv, netýkaly. Vzhledem k tomu, že jednoznačná referenční hodnota k určení „tržních podmínek“ k dispozici není, porovnávala Komise smluvní ceny za jednotlivé roky, jež společnost Hidroelectrica platila, s nejvyššími cenami účtovanými v Rumunsku v letech 2009 až 2011 v rámci dlouhodobých maloobchodních smluv, jež Rumunsko poskytlo (viz 42. až 45. bod odůvodnění).

(88)

Toto srovnání vychází z konzervativního předpokladu, že společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva mohly své smlouvy se společností Hidroelectrica nahradit několika smlouvami s jinými kupujícími na trhu, kteří nabízeli nejvyšší ceny, a je i jako takové velice konzervativní: místo průměru, mediánu nebo modu hodnot ve srovnatelných transakcích se v ní za tržní cenu považuje nejvyšší cena zjištěná v několika ne zcela srovnatelných transakcích. Vzhledem k nestejnorodosti těchto transakcí a vlivu potenciálních faktorů nebo anomálií, které mohou cenové úrovně dohodnuté při transakcích s nejvyšší cenou, jež byly použity jako referenční hodnota, zčásti vysvětlit, je tento přístup pro příjemce příznivý, neboť může případně získanou výhodu podhodnotit. Takto zjištěné vážené průměrné ceny za objem elektřiny, který společnosti Hidroelectrica v období 2009 až 2011 společnosti Electrocentrale Deva a Termoelectrica fakticky dodaly (viz 32. bod odůvodnění), vypadají následovně:

(89)

I při srovnání na základě těchto konzervativních předpokladů se průměrné ceny, jež společnost Hidroelectrica společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva platila, ukazují být vyšší než výše uvedené nejvyšší ceny v letech 2010 a 2011, což potvrzuje zjištění z ekonometrické analýzy. Ceny, jež společnosti Hidroelectrica účtovala společnost Termoelectrica, převyšovaly v roce 2010 nejvyšší ceny o 16,6 RON/MWh a v roce 2011 o 14,3 RON/MWh, zatímco ceny jež jí účtovala společnost Electrocentrale Deva převyšovaly v roce 2010 nejvyšší ceny o 9,8 RON/MWh a v roce 2011 o 4,4 RON/MWh.

(90)

Vzhledem k výše uvedenému lze vyvodit závěr, že dotčené smlouvy společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva zvýhodňovaly tím, že jim poskytovaly hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek získat nemohly.

(91)

Komise tedy vyvozuje závěr, že společnost Hidroelectrica nejednala tak, jak by za daných okolností jednal hospodářský subjekt v tržním hospodářství a společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva poskytla nepatřičnou hospodářskou výhodu.

(92)

Má-li být určité opatření považováno za podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy, musí být přímo nebo nepřímo poskytnuto ze státních prostředků a musí je být možno státu přičíst.

(93)

Jak je uvedeno v 11. bodu odůvodnění, je společnost Hidroelectrica přímo ovládána rumunským státem. Z této skutečnosti vyplývá, že prostředky ušlé společnosti Hidroelectrica, jsou vlastně prostředky ušlými Rumunsku. Rumunský stát také jmenuje členy představenstva společnosti Hidroelectrica. Tito členové představenstva zároveň na ministerstvu, které státní podíl ve společnosti Hidroelectrica kontrolovalo, vykonávali politické funkce.

(94)

Podle ustálené judikatury nezavdává skutečnost, že stát subjekty zapojené do provádění opatření ovládá, automaticky důvod k tomu, aby se předpokládalo, že jednání těchto subjektů mu lze přičíst. Soudní dvůr Evropské unie pojem přičitatelnosti rozhodnutí týkajících se finančních prostředků veřejných podniků státu vysvětlil v rozsudku ve věci Stardust Marine. Prostředky veřejného podniku je třeba považovat za státní prostředky a opatření týkající se těchto prostředků je třeba považovat za přičitatelné státu, pokud je stát s to uplatněním svého dominantního vlivu na tento podnik využívání jeho prostředků usměrňovat (39).

(95)

Soudní dvůr stanovil tyto nepřímé důkazy, na jejichž základě lze přičitatelnost státu stanovit: začlenění veřejného podniku do struktur veřejné správy; povaha jeho činností; právní postavení podniku; intenzita dohledu vykonávaného orgány veřejné moci při řízení podniku nebo případné další nepřímé důkazy naznačující, že se orgány veřejné moci přijetí určitého opatření účastnily nebo že je to, že se na něm neúčastnily, nepravděpodobné. V této věci je třeba zohlednit také rozsah dotčených smluv, jejich obsah nebo podmínky, jež jsou jejich součástí.

(96)

Je proto nezbytné prozkoumat, zda je třeba mít za to, že se rumunské orgány uzavírání dotčených smluv, jejich udržování v platnosti a úpravy smluvních cen tak či onak účastnily.

(97)

V tomto ohledu se rozhodovacího procesu týkajícího se uzavření dotčených smluv a následné úpravy smluvních cen aktivně účastmilo ministerstvo hospodářství a obchodu. Společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva konkrétně obdržely souhlas ministerstva hospodářství a obchodu s podpisem smluv se společností Hidroelectrica, z čehož de facto vyplývá, že rozhodující vliv na tuto společnost v konečném důsledku vykonával rumunský stát (viz 19.–22. bod odůvodnění). Tuto skutečnost dále potvrzuje to, že si společnost Hidroelectrica souhlas ministerstva hospodářství a obchodu s úpravami cen přímo vyžádala (viz 26.–31. bod odůvodnění).

(98)

Tento přímý důkaz potvrzuje ztrátová povaha nákupů společnosti Hidroelectrica a absence hospodářských důvodů pro závazek odkoupit veškerou výrobu elektrárny Paroșeni (84.–85. bod odůvodnění). Dotčené smlouvy jsou podle všeho motivovány problematickou finanční situací dvou dalších státních výrobců elektřiny a sociálními aspekty týkajícími se těžby uhlí (viz 20.–21. bod odůvodnění). V konečném důsledku byli tři státní výrobci elektřiny a tři státní uhelné doly v rukou státu a stát, který společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva žádaly o prostředky k financování svých stávajících činností, za ně také odpovídal.

(99)

Výše uvedené skutečnosti potvrzují předběžné stanovisko Komise z rozhodnutí o zahájení řízení, že dotčené smlouvy a jejich provádění nevycházejí z racionálních a nezávislých obchodních rozhodnutí společnosti Hidroelectrica, ale jsou výsledkem uplatňování dominantního vlivu rumunského státu.

(100)

Komise tedy vyvozuje závěr, že existují přímé důkazy, že uzavření dotčených smluv a jejich provádění lze přičíst rumunskému státu. S ohledem na skutečnost, že uzavření a provádění dotčených smluv znamená pro společnost Hidroelectrica, což je veřejný podnik, ztrátu prostředků, nadto Komise vyvozuje závěr, že tato opatření byla provedena ze státních prostředků.

(101)

Má-li být určité opatření považováno za státní podporu, musí být specifické nebo selektivní, tedy zvýhodňovat pouze určité podniky nebo určitá odvětví výroby.

(102)

Smlouvy byly uzavřeny se dvěma specifickými dodavateli, společnostmi Termoelectrica a Electrocentrale Deva, a každé jednotlivě poskytly nepatřičnou hospodářskou výhodu. Z podmínek podobných těm, jaké stanoví dotčené smlouvy, netěžil žádný jiný podnik dodávající společnosti Hidroelectrica elektřinu. Hospodářské výhody vyplývající z nadměrně vysokých smluvních cen jsou proto selektivní.

(103)

Jestliže podpora poskytovaná některým z členských států posiluje postavení určitého podniku oproti jeho soutěžitelům při obchodu uvnitř Unie, je třeba mít za to, že jsou tito soutěžitelé takovouto podporou poškozeni. Za narušení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy se zejména považuje situace, kdy stát poskytne finanční výhodu podniku v liberalizovaném odvětví, ve kterém probíhá nebo by mohla probíhat hospodářská soutěž (40).

(104)

Společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva působí na trhu prodeje elektřiny, který je otevřen hospodářské soutěži (35.–38. bod odůvodnění). Případná hospodářská výhoda poskytnutá těmto podnikům je může zvýhodnit oproti soutěžitelům, kteří uvedené ceny v běžných tržních podmínkách nezískají. V tomto případě bylo účelem podpory zvýhodnit výrobu elektřiny z uhlí, což může narušit hospodářskou soutěž mezi výrobci elektřiny. Rumunský trh je nadto v současnosti (a byl i v rozhodné době) propojen s trhy jiných členských států, kterým dodává elektřinu (viz 17. bod odůvodnění).

(105)

S ohledem na výše uvedené Komise vyvozuje závěr, že dotčené smlouvy by mohly narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(106)

Vzhledem k argumentům popsaným v 72.–105. bodu odůvodnění výše dochází Komise k závěru, že obě dotčené smlouvy představují poskytnutí státní podpory společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Rumunsko nedodrželo povinnost odkladu stanovenou čl. 108 odst. 3 Smlouvy. Státní podpora je tudíž protiprávní.

(107)

Jelikož opatření realizované Rumunskem ve prospěch společností Termoelectrica a Electrocentrale Deva představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy, musí být její slučitelnost posouzena z hlediska výjimek stanovených v odstavcích 2 a 3 uvedeného článku.

(108)

V tomto případě plynuly příjemcům z podpory běžné provozní výnosy, které nebyly vyčleněny na nějakou zvláštní investici, jež by mohla zlepšit výrobu nebo distribuci elektřiny. Slučitelnost provozní podpory tohoto druhu s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 2 nebo 3 Smlouvy musí být posuzována restriktivně, na základě přísných podmínek. Nezdá se, že by opakovaná a dlouho trvající provozní podpora poskytovaná po dobu dvou let byla nezbytná či přispívala k nějakému jasnému cíli společného zájmu Unie. Neshledává se ani, že by podpora byla přiměřená. Podle ustálené judikatury Soudního dvora je kromě toho tak jako tak na členském státu, aby uplatnil případné důvody slučitelnosti a prokázal, že podmínky pro takovouto slučitelnost byly splněny (41).

(109)

Rumunské orgány žádné důvody, na jejichž základě by státní podpora mohla být považována za slučitelnou s vnitřním trhem, jehož se dotýká, neuplatnily a Komise žádné možné důvody ke slučitelnosti nezjistila.

(110)

Vzhledem k výše uvedenému má Komise za to, že státní podpora poskytnutá prostřednictvím dotčených smluv, je neslučitelná s vnitřním trhem.

(111)

Podle Smlouvy a ustálené judikatury Soudního dvora je Komise oprávněna rozhodnout, že dotčený členský stát musí podporu zrušit či upravit, jestliže shledá, že je neslučitelná s vnitřním trhem (42). Soudní dvůr rovněž opakovaně rozhodl, že povinnost členského státu zrušit podporu, kterou Komise prohlásila za neslučitelnou s vnitřním trhem, slouží k obnovení dřívějšího stavu (43). Soudní dvůr v tomto ohledu stanovil, že tohoto cíle je dosaženo, jakmile příjemce vrátí protiprávní podporu, čímž ztrácí výhodu, kterou měl na trhu ve vztahu ke svým soutěžitelům, a obnoví se stav, který předcházel poskytnutí podpory (44).

(112)

V souladu s judikaturou se v čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (45) uvádí: „Je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil […]“.

(113)

Vzhledem k tomu, že dotčená státní podpora nebyla v rozporu s článkem 108 Smlouvy Komisi oznámena, a je proto třeba ji považovat za protiprávní, a vzhledem k tomu, že tato podpora je také neslučitelná s vnitřním trhem, je třeba ji navrátit tak, aby se situace, která na trhu existovala před jejím poskytnutím, obnovila. Navrácení by se mělo vztahovat na dobu, od které příslušná výhoda příjemcům vznikla, tedy na dobu od okamžiku, kdy byla podpora dána k dispozici příjemcům, až do ukončení dodávek na konci roku 2011 (46), přičemž částky, jež mají být navráceny, by měly být úročeny až do faktického navrácení.

(114)

Navrácená částka by představovala rozdíl mezi ročním průměrem ceny, za kterou společnost Hidroelectrica elektřinu od společností Termoelectrica a Electrocentrale Deva, jak je uvedeno ve 32. bodu odůvodnění, zakoupila a nejvyššími cenami účtovanými na trhu, a to s ohledem na celkový objem dodávek těchto společností. Tento rozdíl se uvádí v 89. bodu odůvodnění. Pro zjednodušení činí výsledné částky, jež je třeba navrátit, na základě cenových rozdílů platných k 1. lednu 2010 a 1. lednu 2011 za celé roční období v případě společnosti Electrocentrale Deva 3 656 675 RON a v případě společnosti Termoelectrica 22 619 821 RON. Rumunské orgány mohou případně tyto částky odhadnout na základě skutečných cen účtovaných společnosti Hidroelectrica během daného roku (např. jednou či dvakrát za měsíc).

(115)

K těmto částkám je třeba přičíst úroky, ať už se k jejich výpočtu použije kterákoli z obou výše uvedených metod, a to na základě harmonogramu skutečných měsíčních dodávek elektřiny společnosti Hidroelectrica v období 2009 až 2011 a s přihlédnutím k rozdílům oproti tržním cenám uvedeným v 89. bodu odůvodnění.

(116)

Vzhledem ke skutkovému stavu v této věci je kromě toho vhodné prozkoumat, zda by povinnost navrácení podpory měla být kromě společností Termoelectrica a Electrocentrale Deva rozšířena na další právnickou osobu či osoby, nebo na tuto osobu či osoby převedena z titulu právního nástupnictví po jiném podniku než je společnost Termoelectrica a společnost Electrocentrale Deva nebo z titulu hospodářské kontinuity s takovýmto podnikem,, pokud by tyto společnosti nedokázaly povinnost navrácení podpory splnit. V tomto ohledu judikatura soudů EU stanovila několik kritérií, jež může Komise vzít jako celek nebo jednotlivě v úvahu s cílem určit hospodářskou kontinuitu mezi dvěma různými podniky (47).

(117)

Jak již bylo popsáno v 52. bodě odůvodnění, je Termoelectrica společností v likvidaci. Podle ustálené judikatury není skutečnost, že společnost je v platební neschopnosti a nemůže podporu splatit, důvodem k tomu, aby byla z povinnosti prostředky podpory navrátit vyňata. V těchto případech lze obnovení předchozího stavu a odstranění narušení hospodářské soutěže v zásadě docílit zapsáním pohledávky týkající se splacení podpory na seznam přihlášených pohledávek (48). V případech, kdy státní orgány nemohou dosáhnout navrácení plné částky podpory, lze zapsáním pohledávky povinnosti navrácení podpory splnit pouze v případě, že insolvenční řízení vyústí v definitivní ukončení činností podniku (49). Nachází-li se přitom podnik, kterému byly poskytnuty protiprávní podpory, v úpadku a byla-li založena společnost s cílem pokračovat v části činností tohoto podniku v úpadku, pokračování v této činnosti, aniž byly zcela navráceny dotyčné podpory, může způsobit přetrvávání narušení hospodářské soutěže v důsledku konkurenční výhody, ze které měla tato společnost na trhu prospěch na úkor svých konkurentů. Má-li taková nově založená společnost nadále prospěch z této výhody, může tak být povinna navrátit dotčené podpory (50). Tak by tomu bylo například v případě, že by byla před likvidací příjemce podpory aktiva, která měla z dotčené podpory prospěch, při zachování činnosti převedena na dceřinou společnost vytvořenou za účelem pokračování v činnosti vykonávané příjemcem (hospodářské nástupnictví). Pokud nadto dojde ke spojení podniku, jenž je příjemcem, s jinou společností, a převodu všech jeho práv a povinnosti na subjekt vzniklý spojením, přechází povinnost navrátit podporu rovněž na tento subjekt (právní nástupnictví).

(118)

Nedojde-li v případě, jenž je předmětem tohoto rozhodnutí, k navrácení plné částky podpory, ze které měly činnosti společnosti Termoelectrica prospěch, je nezbytné prozkoumat, zda existuje mezi společností Termoelectrica a jinými společnostmi hospodářská kontinuita a/nebo právní kontinuita.

(119)

Pokud jde o hospodářskou kontinuitu, zřídila – jak je uvedeno ve 48. až 51. bodu odůvodnění – společnost Termoelectrica v září 2011 dceřinou společnost Electrocentrale Paroșeni, na kterou převedla (v rámci téže skupiny vlastněné státem) elektrárnu, která objem elektřiny zakoupený na základě smlouvy se společností Termoelectrica (viz 48.–65. bod odůvodnění) skutečně dodala, přičemž dodržela i všechna práva a povinnosti společnosti Termoelectrica z této smlouvy vyplývající a pokračovala v prodeji elektřiny společnosti Hidroelectrica podle této smlouvy až do října 2011 (kdy došlo k jejímu spojení se společností CEH). Společnost Electrocentrale Paroșeni tedy převzala činnosti, které měly z podpory prospěch, od své mateřské společnosti Termoelectrica a v těchto činnostech pokračovala. Je ji tedy třeba považovat za hospodářského nástupce společnosti Termoelectrica.

(120)

V listopadu 2012 došlo ke spojení společnosti Electrocentrale Paroșeni se společností Electrocentrale Deva do nově vytvořené společnosti CEH. Prostřednictvím tohoto spojení převzala společnost CEH veškerá práva a povinnosti společnosti Electrocentrale Paroșeni, která přestala jako samostatná právnická osoba existovat. Z uvedeného vyplývá, že existuje právní kontinuita mezi společností Electrocentrale Paroșeni, která převzala činnosti mající z podpory prospěch, a společností CEH, do níž byla dne 1. listopadu 2012 spojením začleněna a která převzala veškerá její práva a povinnosti.

(121)

Povinnost navrátit podporu, jež byla poskytnuta společnosti Termoelectrica, by tedy měla být rozšířena i na společnost CEH.

(122)

Jak již bylo popsáno v 51. bodě odůvodnění, společnost Electrocentrale Deva, která z dotčené podpory plně těžila jako samostatná právnická osoba, ačkoliv ji ovládala společnost Termoelectrica, jako samostatná právnická osoba již neexistuje. Existuje ale právní kontinuita mezi společností Electrocentrale Deva jako právnickou osobou, která měla prospěch z dotčené podpory a společností CEH, do níž byla dne 1. listopadu 2012 spojením začleněna a která převzala veškerá její práva a povinnosti.

(123)

Existenci hospodářské kontinuity mezi společností Electrocentrale Deva a CEH nadto prokazuje několik prvků, například: i) v návaznosti na spojení společností Electrocentrale Deva a Electrocentrale Paroșeni převzala nově vytvořená společnost CEH od srpna 2012 činnosti obou společností a také jejich provozní aktiva a zaměstnance; ii) hlavní ekonomickou činností nově vytvořené společnosti CEH (stejně jako společnosti Electrocentrale Deva) byla v roce 2012 výroba elektřiny; iii) obě společnosti plně vlastní stát: jak je uvedeno v 50. bodě odůvodnění, k datu ukončení dodávek elektřiny podle dotčených smluv společnost měla Termoelectrica, podnik ve stoprocentním vlastnictví státu, 100 % podíl ve společnostech Electrocentrale Deva a Electrocentrale Paroșeni; iv) v nově vytvořené společnosti CEH má stát také 100 % podíl.

(124)

Na základě výše uvedených skutečností Komise konstatuje, že mezi společnostmi Electrocentrale Deva a Termoelectrica existuje právní a hospodářská kontinuita, a to prostřednictvím společnosti Electrocentrale Paroșeni na jedné straně a společnosti CEH na straně druhé. Výměna dluhu za vlastní kapitál na základě nezávislého ocenění převedených akcií, která spojení společností Electrocentrale Deva a Electrocentrale Paroșeni do společnosti CEH předcházela (viz 50. bod odůvodnění) v tomto ohledu kontinuitu mezi těmito třemi podniky nenarušuje. Převod akcií nemá vliv na totožnost příjemce (příjemců) podpory ani na prospěch, který si z této podpory podržel (podrželi) a převedl (převedli), a to bez ohledu na totožnost akcionáře, kterým nadto v tomto případě do roku 2011 a po začlenění do společnosti CEH v konečném důsledku byl rumunský stát. Z uvedeného vyplývá, že povinnosti společností Electrocentrale Deva a Termoelectrica navrátit státní podporu by měly být rozšířeny i na společnost CEH.

(125)

Výše podpory (bez úroků), jež má být navrácena, by v zásadě měla v případě společnosti Electrocentrale Deva činit 3 656 675 RON a v případě společnosti Termoelectrica 22 619 821 RON. Vzhledem k právní a hospodářské kontinuitě, jež byla mezi společnostmi Electrocentrale Deva, Termoelectrica a CEH zjištěna, by se povinnost dosáhnout navrácení podpory od obou příjemců měla rozšířit i na společnost CEH.

(126)

Smlouvy uzavřené společností Hidroelectrica se společnostmi Termoelectrica a Electrocentrale Deva obsahovaly v letech 2010 a 2011 preferenční sazby za elektřinu ve prospěch dvou posledně jmenovaných podniků. Představovaly státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Rumunsko tuto podporu poskytlo protiprávně, v rozporu se čl. 108 odst. 3 Smlouvy. Tato podpora je neslučitelná s vnitřním trhem.

—

celkovou částku (tvořenou jistinou a úroky splatnými při navracení), jejíhož navrácení se má od každého z příjemců dosáhnout,

—

podrobný popis opatření k zajištění souladu s tímto rozhodnutím, jež již byla přijata a jež jsou plánována, a to včetně dokladu potvrzujícího, že inkasní příkaz byl v procesu likvidace společnosti Termoelectrica zapsán ve vhodném pořadí,

—

pokud společnost Termoelectrica nebude moci inkasní příkaz splnit, příkaz ke zrušení společnosti Termoelectrica a doklad potvrzující, že společnost Termoelectrica definitivně opustí trh,

—

doklady prokazující, že příjemcům bylo nařízeno, aby podporu vrátili.

20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/68