15.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 269/1

(1)

Mezi rokem 2003 a 2006 obdržela Komise několik stížností, v nichž se uvádělo, že regionální orgány poskytly letišti Niederrhein Weeze (dále jen „letiště“) protiprávní státní podporu.

(2)

Dopisy ze dne 13. října 2005, 2. března 2007, 3. srpna 2007, 19. října 2010 a 1. dubna 2011 si Komise v souvislosti s těmito stížnostmi vyžádala od Německa informace.

(3)

Německo na žádosti Komise o informace odpovědělo dopisy ze dne 21. prosince 2005, 2. února 2006, 14. června 2007, 18. října 2007, 11. listopadu 2010 a 30. května 2011. Odpověď Německa ze dne 30. května 2011 však nebyla úplná, jelikož se nezabývala otázkami, jež se týkaly záležitostí souvisejících s obdobím do července 2009. Německo uvedlo, že na tyto otázky odmítlo odpovědět z toho důvodu, že již byly předmětem šetření, které Komise údajně ukončila v červenci 2009.

(4)

Dne 24. srpna 2011 zaslala Komise v souladu s čl. 10 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (3) (dále jen „procesní nařízení“), Německu upomínku a stanovila mu lhůtu pro poskytnutí informací do 19. září 2011. Komise dodala, že neobdrží-li odpověď v této lhůtě, uváží vydání příkazu k poskytnutí informací.

(5)

E-mailem ze dne 13. září 2011 požádalo Německo o prodloužení lhůty do dne 19. října 2011. Komise této žádosti o prodloužení lhůty vyhověla.

(6)

Německo poskytlo odpověď dne 19. října 2011. I tato odpověď však byla neúplná, jelikož Německo i nadále odmítalo odpovědět na otázky týkající se záležitostí souvisejících s obdobím do července 2009.

(7)

Dopisem ze dne 25. ledna 2012 Komise Německu sdělila, že se s ohledem na výše uvedenou protiprávní podporu rozhodla zahájit řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“).

(8)

E-mailem ze dne 1. února 2012 požádalo Německo o prodloužení lhůty pro podání připomínek k rozhodnutí o zahájení řízení. Této žádosti útvary Komise vyhověly e-mailem ze dne 10. února 2012.

(9)

Německo podalo Komisi připomínky dne 13. března 2012 a dne 4. března 2013 je doplnilo o další dokumenty.

(10)

Dne 13. července 2012 byla přijata oprava rozhodnutí o zahájení řízení.

(11)

Rozhodnutí o zahájení řízení bylo dne 14. září 2012 zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (4). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby do jednoho měsíce ode dne zveřejnění podaly k dotyčným opatřením své připomínky.

(12)

Komise obdržela připomínky od letiště Düsseldorf, okresu Kleve, společnosti FN GmbH a řady dalších zúčastněných stran, zejména společností, jejichž činnost je závislá na existenci letiště Niederrhein Weeze. Dne 18. dubna 2013, 3. května 2013 a 19. června 2014 předala Komise tyto připomínky Německu. Dopisy ze dne 19. srpna 2013 a 3. července 2014 zaslalo Německo své vyjádření k připomínkám zúčastněných stran.

(13)

Dopisy ze dne 18. dubna 2013, 29. října 2013, 17. března 2014 a 16. května 2014 si Komise vyžádala další informace. Německo odpovědělo dopisy ze dne 19. srpna 2013, 17. prosince 2013, 15. ledna 2014, 16. dubna 2014, 8. května 2014 a 25. května 2014.

(14)

Dopisem ze dne 18. června 2014 Německo souhlasilo s tím, aby bylo toto rozhodnutí přijato v angličtině. Závazné je proto pouze anglické znění.

(15)

Letiště se nachází v Německu ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko v okrese (Landkreis) Kleve mezi obcemi Weeze a Kevelaer blízko německo-nizozemských hranic. Nejbližšími většími městy jsou na jihu Duisburg ve vzdálenosti přibližně 60 km a na severu město Nijmegen (Nizozemsko) ve vzdálenosti přibližně 50 km.

(16)

K deseti nejbližším letištím patří:

(17)

Mezi lety 1954 a 1999 využívalo letiště Britské královské letectvo (Royal Air Force) jako vojenské letiště. Po jeho přeměně na civilní letiště bylo v roce 2003 zahájeno provozování osobní letecké dopravy.

(18)

Letiště má dráhu v délce 2 440 m. Jeho terminál má kapacitu 3,5 milionu cestujících. Počet cestujících se vyvíjel takto:

Tabulka 1

Objem přepravy na letišti Niederrhein Weeze mezi roky 2003 a 2012

(19)

Letiště v současnosti obsluhují společnosti Ryanair a Transavia (5). Letecké společnosti pokrývají více než 50 mezinárodních destinací. Veškerý objem osobní přepravy na letišti nyní zajišťují nízkonákladoví dopravci. Podíl společnosti Ryanair na celkovém počtu odbavených cestujících na letišti činí [80–99] (6) %. Společnost Ryanair je na letišti přítomna od jeho otevření a v mezidobí z něj učinila jedno ze svých mateřských letišť v Německu, na němž trvale provozuje devět letadel (od léta 2013).

(20)

Do roku 2010 pocházelo více než 50 % cestujících na letišti z Nizozemska a zbytek pocházel především z okolních německých a částečně belgických regionů. Podle nejnovějších veřejně dostupných informací (7) se podíl nizozemských cestujících snížil přibližně na 40 %.

(21)

Letiště bylo Britským královským letectvem zřízeno v roce 1954 pro vojenské účely. Počátkem 90. let minulého století oznámilo Britské královské letectvo svůj záměr do roku 1999 letiště opustit. Vlastnictví letiště mělo být převedeno na německou spolkovou vládu. Vzhledem k očekávanému úbytku přibližně 400 civilních pracovních míst se okres Kleve a obec Weeze v roce 1993 rozhodly zřídit na bývalém vojenském letišti civilní letiště (Euroregionales Zentrum für Luftverkehr, Logistik und Gewerbe, „EuZZLG“). Za tímto účelem založily společnost Flughafen Niederrhein GmbH (dále jen „FN GmbH“), která měla řídit přeměnu bývalého vojenského letiště na civilní letiště.

(22)

Společnost FN GmbH byla zapsána v roce 1993 jako soukromá společnost s ručením omezeným s vlastním kapitálem ve výši 50 000 DM (= 25 564 EUR). Zakládajícími společníky byly okres Kleve (52 %) a obec Weeze (48 %).

(23)

Obec Weeze a okres Kleve od počátku předpokládaly, že letiště bude provozovat soukromá společnost. S ohledem na tento cíl byly stanoveny čtyři kroky:

(24)

Dne 30. listopadu 1999 převedlo Britské královské letectvo vlastnictví letiště na německou spolkovou vládu.

(25)

Dne 16. prosince 1999 založily okres Kleve a obec Weeze další společnost, Entwicklungs- und Erschließungsgesellschaft Laarbruch GmbH (dále jen „EEL GmbH“). 52 % podíl ve společnosti EEL GmbH vlastnil okres Kleve a 48 % podíl obec Weeze.

(26)

Tehdejší úkoly společnosti EEL GmbH se lišily od úkolů společnosti FN GmbH. Zatímco společnost FN GmbH byla založena za účelem řízení přeměny bývalého vojenského letiště, společnost EEL GmbH byla pověřena zejména správou zařízení v období mezi uzavřením vojenského letiště v roce 1999 a jeho odkoupením soukromým investorem.

(27)

Společnost EEL GmbH musela demontovat infrastrukturu a zařízení bývalého vojenského letiště za účelem jeho následného komerčního využívání.

(28)

Po schválení plánu přeměny vojenského letiště, který předložily okres Kleve a obec Weeze, spolkovou zemí Severní Porýní-Vestfálsko dne 23. srpna 2000 a poté, co Bezirksregierung Düsseldorf vydala dne 20. června 2001 společnosti FN GmbH povolení k provozování civilního letiště (8), se privatizace provozování a majetku letiště uskutečnila ve dvou krocích:

(29)

Německá spolková vláda stanovila prodejní cenu pozemku, na němž bylo letiště vybudováno, v souladu s § 63 odst. 3 Bundeshaushaltsordnung a Wertermittlungsverordnung. Toto ustanovení ukládá spolkové vládě povinnost prodat majetek za jeho současnou hodnotu, tj. tržní cenu, kterou stanoví nezávislý znalec podle pravidel stanovených ve Wertermittlungsverordnung. V daném případě byl pozemek nezávislým znalcem oceněn na částku ve výši [11–20] milionů EUR, zatímco stavby na pozemku byly oceněny částkou ve výši [4–10] milionů EUR, a to na základě navrhované koncepce rozvoje a využití letiště. Od těchto hodnot odečetl znalec částku ve výši [4–10] milionů EUR představující náklady na zbourání budov v rámci přeměny letiště a další částku ve výši [2–5] milionů EUR představující náklady na přijetí opatření, která vyžadují platné předpisy v oblasti ochrany životního prostředí a územního plánování. Od roku 2001 byla prováděna první stavební opatření (demolice krytů, infrastruktura pro čisticí stanice atd.) za účelem přípravy letiště k civilnímu využití.

(30)

Ihned po svém založení v roce 1999 se společnost EEL GmbH na základě nájemní smlouvy ujala správy letiště. První opatření v oblasti rozvoje a první stavební opatření byla provedena mezi roky 2000 a 2001.

(31)

Poté, co Bezirksregierung Düsseldorf udělila společnosti FN GmbH povolení k provozování civilního letiště podle německých leteckých předpisů, a po odkupu společnosti FN GmbH soukromým investorem, skupinou ANH, dne 1. července 2001, uhradila skupina ANH společnosti EEL GmbH náklady, které tato vynaložila na správu letištní infrastruktury, včetně některých prací souvisejících s přestavbou.

(32)

V průběhu roku 2002 předala společnost EEL GmbH správu letištní infrastruktury společnosti FN GmbH. V roce 2002 vykázala společnost FN GmbH ztrátu ve výši 0,3 milionu EUR. Od roku 2003 již společnost EEL GmbH nevykonává žádné úkoly spojené se správou letiště. Okres Kleve a obec Weeze však společnost EEL GmbH v roce 2003 nezlikvidovaly.

(33)

Než se společnost FN GmbH stala ziskovou, kumulovala zpočátku finanční ztráty, jak dokládá následující tabulka:

Tabulka 2

Roční zisk a EBITDA v období 2003–2011

(34)

Počátkem roku 2003 se společnost FN GmbH potýkala s finančními potížemi, které ohrožovaly zahájení komerční letecké dopravy (podle předpokladů dne 1. května 2003), a tudíž celý projekt přeměny a rozvoje letiště. Veřejní vlastníci společnosti EEL GmbH se proto rozhodli činnost společnosti zachovat. Dne 11. dubna 2003 poskytla společnost EEL GmbH společnosti FN GmbH první půjčku (dále jen „půjčka č. 1“) ve výši [11–20] milionů EUR s úrokovou sazbou ve výši [1–5] % nad základní sazbou. Podle Německa představovala základní úroková sazba vztahující se na tuto půjčku běžnou sazbu stanovenou v § 247 německého občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch nebo „BGB“), která k příslušnému dni činila 1,97 % (9). Splatnost půjčky byla stanovena do 30. června 2005. Jako kolaterál bylo zřízeno zástavní právo k pozemku a budovám letiště (Grundschuld) ve prospěch společnosti EEL GmbH s částkou odpovídající výši půjčky, tj. [11–20] milionů EUR. K této částce měl být každý rok připočítán úrok ve výši [15–23] %, pokud by byl v případě nesplacení uplatněn kolaterál. Mimoto byla ze strany […] poskytnuta osobní záruka za půjčku (selbstschuldnerische Bürgschaft) s maximální částkou ve výši [5–15] milionů EUR. Německo nepředložilo podrobné údaje ohledně hodnoty této osobní záruky. Tato osobní záruka byla dne 8. června 2003 nahrazena osobní zárukou poskytnutou […], a to za částku ve výši [5–15] milionů EUR. Soukromí společníci společnosti FN GmbH kromě toho zastavili podíly společnosti ANH GmbH na kapitálu společnosti FN GmbH (oceněné na [20–30] milionů EUR) a podíly společnosti Airport Network BV na kapitálu společnosti ANH GmbH. Německo neposkytlo úplné informace ohledně hodnoty poskytnutého kolaterálu.

(35)

Podle Německa chtěli veřejní vlastníci společnosti EEL GmbH poskytnout společnosti FN GmbH prostřednictvím této půjčky překlenovací financování k odstranění nedostatečné provozní likvidity, aby společnost mohla dokončit nákup a instalaci zařízení potřebného pro včasné zahájení činnosti letiště.

(36)

Letiště zahájilo činnost v roce 2003 a společnost FN GmbH vykázala ztrátu ve výši 7 milionů EUR. Jen rok poté, co letiště začalo provozovat komerční leteckou dopravu, tj. v roce 2004, ukončila nejdůležitější letecká společnost pro letiště, nizozemská společnost V-Bird, svou činnost kvůli platební neschopnosti. Vzhledem k přetrvávajícím finančním problémům společnosti FN GmbH poskytovala společnost EEL GmbH společnosti FN GmbH i v průběhu roku 2004 další půjčky:

(37)

Jen v roce 2004 obdržela společnost FN GmbH celkovou částku ve výši [4–10] milionů EUR, a to ve formě půjček, které poskytla společnost EEL GmbH (navíc k druhé řadě opatření, která jsou předmětem šetření a která provedl přímo okres Kleve – viz oddíl 3.2). Podle Německa byly tyto půjčky poskytnuty za účelem rozvoje a přeměny bývalého vojenského letiště, nikoli na provozní výdaje.

(38)

Na konci roku 2004 vykázala společnost FN GmbH opět ztráty, tentokrát ve výši 8,3 milionu EUR. Opět se zdálo, že společnost FN GmbH potřebuje další likviditu. Půjčky č. 1 a 2 (s celkovou částkou ve výši [10–20] milionů EUR), které poskytla společnost EEL GmbH, byly splatné dne 30. června 2005. V té době splatila společnost FN GmbH částečně úroky z předchozích půjček. Podle Německa uhradili ztráty, které společnost FN GmbH vykázala mezi roky 2002 a 2006, její soukromí vlastníci.

(39)

V tomto kontextu poskytla společnost EEL GmbH dne 1. července 2005 společnosti FN GmbH čtvrtou půjčku (dále jen „půjčka č. 4“), tentokrát ve výši [4–10] milionů EUR a se splatností 31. prosince 2010. V čl. 1 odst. 2 úvěrové smlouvy bylo stanoveno, že půjčka je určena pouze na investice. Podle článku 2 musela společnost FN GmbH (a společnost EEL GmbH na žádost) ověřit, zda faktury skutečně souvisejí pouze s realizací projektu letiště a zda společnost EEL GmbH (a nikoli společnost FN GmbH) uhradila faktury z půjčky. Půjčky č. 1, 2 a 3 v celkové výši [15–30] milionů EUR (bez úroků) byly mimoto obnoveny (dále jen „první prodloužení“). Splatnost těchto půjček byla sjednocena a prodloužena do 31. prosince 2010. U všech těchto půjček byla stanovena pevná úroková sazba ve výši [1–5] % platná od 1. července 2005. Úroková sazba u půjček č. 1, 2 a 3 se tudíž snížila. Jako kolaterál bylo zřízeno zástavní právo k pozemku a budovám letiště (Grundschuld) ve prospěch společnosti EEL GmbH s částkou odpovídající čtvrté půjčce ([4–10] milionů EUR), a to navíc k prodloužení předchozích zástavních práv zřízených v souvislosti s půjčkou č. 1, 2 a 3 (s připočtením úroků ve výši [15–23] % ročně, pokud by byl v případě nesplacení uplatněn kolaterál). K zajištění všech pohledávek společnosti EEL GmbH souvisejících se všemi půjčkami byla mimoto dne 1. července 2005 poskytnuta osobní záruka ze strany […] (selbstschuldnerische Bürgschafte) za částku v maximální výši [20–30] milionů EUR (plus úrok a složený úrok). Tato záruka prodlužovala předchozí záruku, která byla […] poskytnuta dne 8. června 2003 v souvislosti s půjčkou č. 1. Bylo zřízeno rovněž zástavní právo k podílům společnosti Airport Network BV na kapitálu společnosti ANH GmbH a zástavní právo k podílům společnosti ANH GmbH na kapitálu společnosti FN GmbH. Německo neposkytlo úplné údaje o hodnotě poskytnutého kolaterálu.

(40)

Společnosti EEL GmbH a FN GmbH se mimoto dohodly, že společnost FN GmbH musí uhradit úroky nejpozději ke dni splatnosti, tj. 31. prosince 2010, a že pokud společnost FN GmbH dosáhne hranice rentability a bude zisková před tímto dnem, musí začít splácet úroky ode dne, k němuž přestane být ztrátová. Pokud jde o úrokové sazby vztahující se na první tři půjčky do jejich sjednocení podle úvěrové smlouvy ze dne 1. července 2005, ve smlouvě o obnovení půjček (Darlehensverlängerungsvertrag) ze dne 29. listopadu 2010 je v § 5 (5.4) uvedeno, že každá ze čtyř půjček nese v případě nesplácení roční úrok ve výši [15–23] % (11).

(41)

Německo uvedlo, že společnost EEL GmbH souhlasila s podřízením svých pohledávek (Rangrücktritterklärung), pokud jde o přístup ke kolaterálu v podobě zástavních práv k nemovitostem, v období od března 2009 do 31. prosince 2010, aby společnost FN GmbH mohla získat krátkodobou půjčku od [banky] (viz 73. bod odůvodnění).

(42)

V roce 2007 dosáhla společnost FN GmbH zisku. V rozporu s předchozími smluvními ujednáními však společnost FN GmbH nezačala splácet půjčky ani úroky. Podle výpočtu ke dni 31. prosince 2010, tj. k datu splatnosti smluvně dohodnutému stranami, dlužila společnost FN GmbH společnosti EEL GmbH částku ve výši [20–30] milionů EUR ve formě půjček a částku ve výši [7–10] milionů EUR ve formě úroků, tj. celkem [24–40] milionů EUR. Společnost EEL GmbH souhlasila podruhé s obnovením všech čtyř půjček a platbami kumulovaných úroků (dále jen „druhé prodloužení“). Dne 29. listopadu 2010 podepsaly společnosti FN GmbH a EEL GmbH pátou úvěrovou smlouvu prodlužující splatnost všech půjček do 31. prosince 2016.

(43)

Úroková sazba u tohoto druhého prodloužení půjček byla stanovena na [1–5] % ročně. Německo uvedlo, že úroková sazba u úvěrové smlouvy ze dne 29. listopadu 2010 byla stanovena připočtením […] bazických bodů k referenční sazbě ve výši 1,24 % (12). Společnosti EEL GmbH a FN GmbH se dohodly, že úroky splatné do 31. prosince 2010 budou připočteny k jistině půjčky, která se tudíž zvýší na [24–40] milionů EUR. Společnost FN GmbH měla mimoto povinnost platit čtvrtletně úroky a první platba úroků byla splatná na konci prvního čtvrtletí roku 2011.

(44)

V následující tabulce jsou shrnuty hlavní znaky pěti smluv o půjčkách, které jsou předmětem posouzení:

Tabulka 3

Přehled opatření veřejné podpory, která společnost EEL GmbH provedla ve prospěch společnosti FN GmbH

(45)

Společnost FN GmbH nebyla na konci prvního čtvrtletí roku 2011 opět schopna uhradit první platbu úroků, jak bylo dohodnuto ve smlouvě o prodloužení půjček (Darlehensverlängerungsvetrag) ze dne 29. listopadu 2010. Okres Kleve souhlasil v březnu 2011 s nabídkou společníka společnosti FN GmbH týkající se získání podílů ve společnosti FN GmbH v rámci kapitalizace pohledávky v důsledku dalšího odkladu plateb úroků a jistiny (13). Kapitalizace pohledávky však byla právně schválena až koncem roku 2012. V současnosti okres Kleve vlastní 1,88 % základního kapitálu společnosti FN GmbH (14).

(46)

Dne 15. října 2002 poskytla spolková země Severní Porýní-Vestfálsko společnosti FN GmbH veřejnou podporu ve výši 3,525 milionu EUR na financování 50 % těchto nákladů: odbavovací plocha, plocha pro doplňování paliva, rozšíření pojezdových drah a rekonstrukce stávajících odbavovacích ploch, světelná soustava přesného přiblížení, dráhová postranní světla, prahová a koncová světla dráhy.

(47)

Právním základem této podpory byly předpisy Ministerstva dopravy, energetiky a územního plánování spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko týkající se veřejné podpory na opatření v oblasti výstavby a obnovy (infrastrukturní investice) na letištích v Severním Porýní-Vestfálsku (Richtlinien über die Gewährung von Zuwendungen für Ausbau- und Erneuerungsmaßnahmen auf Flugplätzen RdErl. – MBl.NRW.1993, s. 617) (dále jen „směrnice z roku 1993“). Tyto pokyny byly posléze nahrazeny pokyny s referenčním číslem VA 5 – 10 – 60/195 ze dne 25. listopadu 2002  (15), které platily v období od 1. ledna 2003 do 1. ledna 2008.

(48)

Směrnice z roku 1993 umožňovaly poskytnout finanční podporu na pokrytí investičních nákladů souvisejících s určitými typy letištní infrastruktury, jako jsou přistávací a vzletové dráhy, pojezdové dráhy, odbavovací plochy, ochranná pásma, infrastruktura pro řízení letového provozu (věž, radar, optické výstražné systémy), navigační světla, vizuální prostředky pro přistávání, výškové budovy (terminály, hangáry atd.), parkovací zařízení, oplocení, infrastruktura pro bezpečnost letu, zásobování a odklízení, ochrana proti hluku, požární ochrana, zimní údržba a záchranná služba, a rovněž investičních nákladů na kompenzační opatření na ochranu krajiny a životního prostředí. Na základě směrnic z roku 1993 poskytla spolková země Severní Porýní-Vestfálsko na výše uvedené typy letištní infrastruktury podporu až do výše 40 % způsobilých nákladů. Mezinárodní letiště a regionální letiště mohla obdržet podporu až do výše 65 % způsobilých nákladů. V případě parkovacích zařízení, oplocení a infrastruktury pro bezpečnost letu bylo možno na žádost letiště poskytnout podporu až do výše 80 % způsobilých nákladů.

(49)

Jak bylo popsáno v 28. bodě odůvodnění, německá spolková vláda prodala dne 14. března 2002 letiště společnosti FN GmbH za částku ve výši [5–15] milionů EUR. Téhož dne uzavřel okres Kleve se společností FN GmbH smlouvu o poskytnutí překlenovacího financování k uhrazení části nákladů na odkup letiště. Překlenovací financování bylo poskytnuto ve formě bezúročné půjčky, která byla v plné výši zajištěna majetkem letiště (ke dni poskytnutí půjčky v hodnotě [5–15] milionů EUR). Bylo dohodnuto, že částku ve výši [4–10] milionů EUR z celkové částky ve výši [5–15] milionů EUR poskytne okres Kleve ve formě předběžného financování. Společnost Airport Network B.V., mateřská společnost společnosti ANH GmbH, musela okresu Kleve splatit první splátku této bezúročné půjčky ve výši [2–5] milionů EUR do 30. prosince 2003 (což skutečně učinila). Druhá splátka ve výši [2–5] milionů EUR byla splatná pět let ode dne zahájení leteckého provozu na letišti, nejpozději však 31. prosince 2007, pokud by nebylo splněno ustanovení o vytvoření pracovních příležitostí (350 pracovních míst) obsažené ve smlouvě mezi okresem Kleve a společností FN GmbH.

(50)

Dne 8. července 2004 okres Kleve rozhodl, že společnost FN GmbH nemusí druhou splátku ve výši [2–5] milionů EUR uhradit, jelikož již bylo vytvořeno více než 350 pracovních míst.

(51)

Aby mohla společnost EEL GmbH poskytnout půjčky společnosti FN GmbH, potřebovala sama refinancování. Společnost EEL GmbH se refinancovala získáním těchto půjček:

(52)

V červenci 2005 přeměnili společníci kapitálovou strukturu společnosti EEL GmbH a rozhodli o kapitálové injekci ve výši [5–15] milionů EUR a kapitalizaci pohledávky ve výši [1–4] milionů EUR, což pohledávku související s první půjčkou snížilo na [3–13] milionů EUR. Druhou půjčku ve výši [2–5] milionů EUR společnost EEL GmbH splatila. Zbývající smlouvy o půjčkách ve výši [3–13] milionů EUR a [2–5] milionů EUR byly prodlouženy do 31. prosince 2010. Úroková sazba byla v té době stanovena na [3–8] % k 1. červenci 2005 a [3–8] % od 1. listopadu 2005. Dne 29. listopadu 2010 byly tyto dvě půjčky znovu prodlouženy do 31. prosince 2016, a to s úrokovou sazbou ve výši [3–8] %.

(53)

Okres Kleve vložil do společnosti EEL GmbH další kapitál v roce 2006 ([1–5] milionů EUR) a v roce 2007 ([2–6] milionů EUR). Tyto částky byly zaúčtovány jako kapitálová rezerva společnosti a měly být splaceny společně s půjčkami na konci roku 2016. Oba veřejní společníci poskytli společnosti EEL GmbH celkovou částku ve výši [24–40] milionů EUR ([15–25] milionů EUR ve formě kapitálových injekcí, včetně kapitalizace pohledávky, a [10–20] milionů EUR ve formě půjček).

(54)

Společnost EEL GmbH současně dne 2. května 2003 získala od soukromé [banky] půjčku ve výši [2–5] milionů EUR. Půjčka byla splatná 30. června 2005 a úroková sazba činila [1–5] %. Obec Weeze poskytla za tuto půjčku 100 % veřejnou záruku ve prospěch společnosti EEL GmbH resp. [banky]. Dne 30. června 2005 byla provedena konverze této půjčky a [banku] jakožto věřitele nahradila [banka] ve veřejném vlastnictví (dceřiná společnost [banky]). Splatnost byla prodloužena nejprve do 30. prosince 2010 s úrokovou sazbou ve výši [1–5] % a podruhé v roce 2010 do 31. prosince 2016 s úrokovou sazbou ve výši [1–5] %.

(55)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyslovila Komise pochybnosti, zda byly půjčky, které společnost EEL GmbH udělila společnosti FN GmbH, poskytnuty a obnoveny za tržních podmínek. Komise za prvé uvedla, že Německo neposkytlo údaje o úvěrové historii ani ratingu příjemce půjčky. Komise nemohla mimoto vyloučit, že společnost FN GmbH byla podnikem v obtížích. Komise rovněž podotkla, že Německo nepředložilo žádné vysvětlení týkající se úrokových sazeb, jež se vztahovaly na jednotlivé půjčky, ani poskytnutého kolaterálu. Komise také zmínila, že nebyly vysvětleny důvody, proč poskytovatel půjčky, který je ve veřejném vlastnictví, opakovaně souhlasil s obnovením půjček a vždy jejich splatnost prodloužil, a proč nebylo dosud vymáháno splácení jistiny a dlužných úroků.

(56)

Na základě těchto aspektů zastávala Komise předběžný názor, že při poskytnutí a obnovení půjček pro společnost FN GmbH nejednala společnost EEL GmbH jako investor nebo věřitel v tržním hospodářství. Jelikož se zdálo, že společnost FN GmbH byla po celou dobu podnikem v obtížích, který nebyl přinejmenším do konce roku 2010 schopen získat financování od komerčních bank, zastávala Komise předběžný názor, že celou výši půjček a splatných úroků je nutno považovat za státní podporu.

(57)

Jelikož tato opatření byla provedena, aniž by byla předem oznámena Komisi, vyvodila Komise předběžný závěr, že představovala protiprávní státní podporu.

(58)

Komise vyslovila rovněž pochybnosti ohledně slučitelnosti dotyčných smluv s vnitřním trhem, pokud by se považovaly za státní podporu, zejména s ohledem na pravidla stanovená v pokynech k podpoře na záchranu a restrukturalizaci (17).

(59)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise uvedla, že podpora, kterou společnosti FN GmbH poskytla spolková země Severní Porýní-Vestfálsko, představovala selektivní opatření, neboť na tuto podporu neměla nárok všechna letiště v dotyčné spolkové zemi. Jelikož podpora byla poskytnuta z veřejných prostředků a zvýhodnila letiště tím, že mu byla udělena investiční podpora, nebylo možno vyloučit, že tato podpora představovala státní podporu.

(60)

Jelikož tato opatření byla provedena, aniž by byla předem oznámena Komisi, vyvodila Komise předběžný závěr, že představovala protiprávní státní podporu.

(61)

Komise vyslovila rovněž pochybnosti ohledně slučitelnosti dotyčného opatření s vnitřním trhem, pokud by se pokládalo za státní podporu, zejména s ohledem na pravidla stanovená v pokynech k podpoře na záchranu a restrukturalizaci (18).

(62)

Co se týká přímé podpory, kterou společnosti FN GmbH poskytl okres Kleve, Komise zastávala předběžně názor, že by investor v tržním hospodářství takovouto dotaci bez jakékoli odměny neposkytl. Komise vyslovila rovněž pochybnosti ohledně toho, zda by byl investor v tržním hospodářství ochoten vzdát se části splátky dotace na základě aspektů týkajících se vytvoření pracovních míst v regionu.

(63)

Jelikož tato opatření byla provedena, aniž by byla předem oznámena Komisi, vyvodila Komise předběžný závěr, že představovala protiprávní státní podporu.

(64)

Komise vyslovila také pochybnosti ohledně slučitelnosti dotyčného opatření s vnitřním trhem, pokud by se považovalo za státní podporu, zejména s ohledem na pravidla stanovená v pokynech k podpoře na záchranu a restrukturalizaci (18).

(65)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyslovila Komise pochybnosti ohledně toho, zda bylo financování, které společnosti EEL GmbH poskytli její veřejní společníci, poskytnuto a obnoveno za tržních podmínek.

(66)

Jelikož tato opatření byla provedena, aniž by byla předem oznámena Komisi, vyvodila Komise předběžný závěr, že představovala protiprávní státní podporu.

(67)

Komise vyslovila rovněž pochybnosti ohledně slučitelnosti dotyčných opatření s vnitřním trhem, pokud by se pokládala za státní podporu.

(68)

Německo připomenulo souvislosti projektu popsané v oddílech 2.1 a 2.2. Základem projektu „Euroregionales Zentrum für Luftverkehr, Logistik und Gewerbe“ byl rozvoj civilního letiště v soukromém vlastnictví v prostoru bývalého vojenského letiště.

(69)

Německo tvrdilo, že vývoj objemu přepravy zbrzdily vnější faktory. Prvním z nich byl v říjnu 2004 úpadek společnosti V-bird, která své hlavní mateřské letiště umístila na letišti Niederrhein Weeze, což zapříčinilo významné snížení objemu přepravy, jež nemohly vyrovnat dodatečné lety společností Ryanair a Hapagfly, a to až do roku 2008, kdy objem přepravy dosáhl úrovně z roku 2004. Druhým faktorem byla řada žalob podaných u vnitrostátních soudů, jež u leteckých společností opakovaně vyvolávaly právní nejistotu (19) a pro společnost FN GmbH znamenaly nepředvídatelné dodatečné náklady. Dokud se společnosti FN GmbH nepodařilo získat v roce 2009 definitivně provozní licenci, nemohla kvůli probíhajícím soudním sporům provádět svou strategii, a rozhodla se proto pro mimosoudní vyrovnání. Úspěšný výsledek však vyžadoval, aby společnost FN GmbH zaplatila účastníkům těchto řízení náhradu ve výši [5–10] milionů EUR. Letecká doprava byla za třetí poškozena přerušením leteckého provozu v roce 2010 v důsledku výbuchu islandské sopky Eyjafjallajokull. Německo za čtvrté uvedlo, že v září 2010 byla zavedena daň za cestující v letecké dopravě, což snížilo konkurenceschopnost letiště Niederrhein Weeze v porovnání s ostatními evropskými letišti, na něž se taková daň nevztahovala. Podle Německa se to projevilo v tom, že společnost Ryanair omezila provozování činnosti z letiště Niederrhein Weeze, jak dokládá pokles počtu přepravených cestujících v roce 2011 a 2012.

(70)

Německo uvedlo, že navzdory těmto nepříznivým událostem, které byly mimo kontrolu společností FN GmbH a EEL GmbH nebo jejich společníků, dokládá úspěšnost projektu trvalý růst objemu přepravy v posuzovaném období (viz 18. bod odůvodnění), který odpovídá odhadu objemu přepravy v různých odborných studiích, či jej dokonce převyšuje (s výjimkou roku 2011). Německo mimoto poukázalo na skutečnost, že se společnosti FN GmbH podařilo postupem času zvýšit i výnosy z jiných než leteckých činností a zlepšit ziskovost.

(71)

Německo uvedlo, že letiště Niederrhein Weeze je příkladem úspěchu, jelikož nyní je nejenže třetím největším letištěm v Severním Porýní-Vestfálsku, nýbrž představuje rovněž jedinečný příklad privatizované infrastruktury, která byla prodána za tržní cenu. Německo dodalo, že investice do letiště byly vždy zachovány na velmi vysoké úrovni. V období od roku 2002 do roku 2011 činily celkové investice společnosti FN GmbH [60–90] milionů EUR, z toho byla částka ve výši [20–30] milionů EUR použita na výstavbu komerčních budov, částka ve výši [10–20] milionů EUR na letecká zařízení a odbavovací plochy a částka ve výši [5–10] milionů EUR na projekty týkající se zahájení a rozšíření činnosti. Německo uvedlo, že od své privatizace se mohla společnost FN GmbH při financování těchto významných investic trvale spoléhat na soukromé zdroje, konkrétně i) půjčky a kapitálové injekce společníků, ii) půjčky komerčních bank a iii) vlastní provozní zisk.

(72)

Co se týká podpory většinového společníka, Německo uvedlo, že společnost ANH GmbH a její společníci poskytovali své dceřiné společnosti FN GmbH opakovaně podporu na pokrytí počátečních provozních ztrát a investic do letištní infrastruktury. Tato podpora měla podobu kapitálových injekcí a půjček, u nichž většinový společník souhlasil s podřízením pohledávek (Rangrücktritterklärung). Tím většinový společník přeměnil pohledávky na vlastní kapitál, který již nemohl být součástí konkursní podstaty. Německo však uvedlo, že soukromí společníci nemohli nést celou finanční zátěž takovéto nákladné investice sami a potřebovali dodatečné zdroje financování, které mohly za tržních podmínek poskytnout pouze orgány veřejné moci. Tato vnější podpora byla zohledněna již v podnikatelském záměru z roku 2003 (viz 95. bod odůvodnění).

(73)

Co se týká půjček poskytnutých komerčními bankami, Německo uvedlo, že se společnosti FN GmbH vzhledem k obchodnímu úspěchu podařilo získat velmi rychle úvěr od komerčních bank. Podle Německa prokazuje přístup k bankám udržitelnost obchodního modelu založeného na soukromém financování. V první polovině roku 2009 podepsala společnost FN GmbH s [bankou] smlouvu o půjčce ve výši [0–10] milionů EUR, která byla určena na investice. Úroková sazba u této půjčky činila [2–6] %, avšak s výhradou podřízení pohledávek společnosti EEL GmbH souvisejících s půjčkami, které tato společnost poskytla společnosti FN GmbH (společnost EEL GmbH musela tudíž souhlasit se zhoršením své pozice v pořadí věřitelů). Splatnost půjčky byla stanovena na 31. prosince 2010. Podle Německa byly podmínky zajištění a úrokové sazby u těchto smluv pro společnost FN GmbH poměrně příznivé. Společnost FN GmbH splatila půjčku [banky] včas a v plné výši. Německo dodalo, že [banka] nabídla společnosti FN GmbH dvě úvěrové facility ([8–15] milionů EUR a [1–5] milionů EUR) s orientační úrokovou sazbou ve výši [1–5] % (20) a že s [bankou] mohla být podepsána smlouva o leasingovém financování ve výši přibližně [0–3] milionů EUR.

(74)

Pokud jde o samofinancování, Německo uvedlo, že se společnosti FN GmbH postupně dařilo financovat své investice prostřednictvím kladného provozního peněžního toku. První kladný hospodářský výsledek před úroky, zdaněním a odpisy (EBITDA) byl zaznamenán v roce 2006 a první čistý zisk v roce 2007, tj. jen několik málo let po zahájení činnosti. Německo Komisi mimoto vyčetlo, že v rozhodnutí o zahájení řízení uvedla údaje o obratu a nákladech společnosti FN GmbH chybným a zavádějícím způsobem. Německo proto poskytlo následující informace, pokud jde o vývoj obratu a nákladů v období 2003–2010:

Tabulka 4

Výnosy a náklady společnosti FN GmbH v období 2003–2010

(75)

Německo tvrdilo, že Komise nevzala zejména v úvahu veškeré náklady související s výkonem veřejné správy (náklady na nehospodářské činnosti), které nelze přičíst každodenním činnostem letiště, což uměle snížilo její provozní zisk. Německo se domnívá, že níže uvedená tabulka odráží skutečný provozní zisk společnosti FN GmbH:

Tabulka 5

Upravená struktura nákladů společnosti FN GmbH (po očištění o náklady související s výkonem veřejné správy)

(76)

Německo se domnívalo, že výstavba letiště nepředstavuje hospodářskou činnost, kterou by soukromí investoři byli ochotni uskutečnit sami, a že v Evropě neexistuje žádný takovýto příklad (viz další oddíl). Podle Německa se soukromí investoři zajímají spíše o provozování letištní infrastruktury, která již existuje, jelikož rizika s tím spojená jsou nižší a jsou lépe zvládnutelná.

(77)

Německo uvedlo, že by výstavba letištní infrastruktury neměla spadat pod kontrolu státní podpory, aby se odstranil nedostatek soukromých investic v této oblasti. Německo tvrdilo, že výstavba takovéto infrastruktury představuje nástroj, jehož prostřednictvím může stát pomocí dopravní politiky usměrňovat hospodářský rozvoj a ovlivňovat územní plánování.

(78)

Německo se mimoto domnívalo, že v dotyčném případě byla veřejná podpora zaměřena většinou na činnosti související s výkonem veřejné správy, jež nespadají do pravomoci Komise v oblasti kontroly státní podpory. Z celkové částky [20–30] milionů EUR se [20–30] investovalo do požární ochrany a bezpečnostních systémů. Německo dodalo, že zbývající částka ve výši [2–5] milionů EUR byla zcela využita na financování jiných činností v roce 2011.

(79)

Německo bylo názoru, že v Evropě neexistuje trh pro financování regionální letištní infrastruktury v soukromém vlastnictví. Podle Německa je v Evropě jen několik málo plně privatizovaných letišť. K příkladům takovýchto letišť patří Glasgow-Prestwick nebo Luton. Ačkoli v souvislosti s těmito zcela soukromými letišti nebylo zahájeno žádné šetření týkající se státní podpory, Německo pochybovalo o tom, že těmto letištím nebyla poskytnuta veřejná podpora. Německo zdůraznilo, že v případě letiště Lübeck-Blankensee se vlastníkem letiště v roce 2009 stalo opět město Lübeck. Tato omezenost soukromého vlastnictví souvisí s vysokými fixními náklady, které jsou nutně spojeny s výstavbou letištní infrastruktury, jak Komise uznala v návrhu pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014, jež se v době formálního vyšetřovacího řízení připravovaly (21). Německo mimoto uvedlo, že soukromé investory od účasti na projektu tohoto typu odradila právní nejistota způsobená povinnou certifikací letiště, vynesení rozsudku ve věci Aéroports de Paris a podpis mezinárodní smlouvy mezi Německem a Nizozemskem. Podle Německa přehlédla Komise v rámci počátečního posouzení opatření v rozhodnutí o zahájení řízení skutečnost, že komerční banky nepřekvapivě odmítaly financovat výstavbu soukromých letišť a že v této oblasti neexistuje fungující trh.

(80)

Německo zastávalo názor, že předběžné hodnocení Komise nebylo založeno na jednoznačných kritériích pro posouzení souladu předmětných opatření s tržními podmínkami. Podle Německa měla Komise vycházet z ustálené judikatury (22) v kontextu všeobecných poštovních služeb, jež potvrzuje, že vytvoření a údržba sítě nejsou v souladu s čistě komerčním přístupem. Německo navrhlo vycházet ze stávající rozhodovací praxe Komise, kdy Komise údajně obdobná opatření podpory schválila. K doložení tohoto tvrzení uvedlo Německo jako příklad financování letištní infrastruktury na letišti Kassel-Calden.

(81)

Německo dospělo k závěru, že vzhledem k úspěšnému rozvoji letiště by soukromý investor investoval do letiště Niederrhein Weeze stejně, jako to učinilo Německo.

(82)

Německo odmítlo předběžný závěr Komise, že společnost FN GmbH mohla být podnikem v obtížích ve smyslu pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (dále jen „pokyny k podpoře na záchranu a restrukturalizaci“) (23).

(83)

Německo své tvrzení zakládá na pěti důvodech. Za prvé, společnost FN GmbH dosáhla zisku již po velmi krátké počáteční fázi (první kladný EBITDA v roce 2006 – bez výdajů na výkon veřejné správy – a první čistý zisk v roce 2007). Německo uvedlo, že při posuzování finančních opatření ve prospěch regionálních letišť nepovažovala Komise nikdy ztrátového příjemce podpory v počáteční fázi za společnost v obtížích. Podle Německa by v případě, že by Komise na této argumentaci trvala, nebylo možné financovat žádnou letištní infrastrukturu.

(84)

Německo za druhé uvedlo, že nikdy nebyla splněna „tvrdá“ kritéria pro podnik v obtížích. Německo zpochybnilo připomínky ohledně záporného vlastního kapitálu uvedené v rozhodnutí o zahájení řízení a dodalo, že většinový společník zajišťoval finanční životaschopnost společnosti – prostřednictvím půjčky, nové kapitálové injekce a souhlasu s podřízením pohledávek (Rangrücktritterklärung). Německo mimoto zpochybnilo výklad Komise týkající se rozsudků Tribunálu ve věcech Freistaat Sachsen v. Komise, T-102/07 a T-120/07, pokud jde o automatický vztah mezi existencí záporného vlastního kapitálu a hodnocením společnosti jakožto podniku v obtížích. Podle Německa je kritérium týkající se záporného vlastního kapitálu pouze jedním z celé řady kritérií, která Tribunál stanovil za účelem zjištění, zda se podnik nachází v obtížích.

(85)

Německo za třetí uvedlo, že společnost FN GmbH nevykazuje žádné příznaky, které by naznačovaly, že se jedná o podnik v obtížích, jelikož rozvoj činnosti společnosti FN GmbH byl od jejího založení pozitivní. Skutečnost, že se společnosti FN GmbH zvýšily úroky, nenaznačuje finanční potíže, jako je nadměrné zadlužení, nýbrž odráží spíše opakované investice hlavního společníka do společnosti FN GmbH.

(86)

Německo za čtvrté uvedlo, že společnost FN GmbH byla schopna řešit své finanční potíže díky vlastnímu provoznímu zisku, půjčkám od komerčních bank a rovněž půjčkám a finančním prostředkům, které obdržela od svého většinového společníka.

(87)

Německo rovněž tvrdilo, že společnost FN GmbH nelze považovat za podnik v obtížích podle pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci, podle nichž jsou z tohoto hodnocení vyloučeny společnosti, od jejichž založení uběhly méně než tři roky (jako je tomu v případě společnosti FN GmbH).

(88)

Německo uvedlo, že Komise v rozhodnutí o zahájení řízení neprokázala dopady opatření podpory na hospodářskou soutěž na relevantním trhu, který nedefinovala.

(89)

Po uvedení těchto obecných poznámek zaujalo Německo stanovisko k jednotlivým opatřením, která jsou předmětem posouzení:

(90)

Německo uvedlo, že všechny platby financované z půjček, které společnosti FN GmbH poskytla společnost EEL GmbH, byly důsledně kontrolovány ze strany společnosti EEL GmbH, která dohlížela na jejich přímý převod věřitelům jménem (treuhänderisch) společnosti FN GmbH.

(91)

Podle Německa tím společnost EEL GmbH zajistila, aby byly její prostředky přiděleny výhradně na investice, a nikoli na každodenní činnosti.

(92)

Německo mimoto podotklo, že společníkům společnosti EEL GmbH, okresu Kleve a obci Weeze, byla v zakládací listině společnosti FN GmbH (Geschäftsvertrag) udělena řada výhradních práv, jako je právo jmenovat generálního ředitele společnosti FN GmbH (využité v roce 2004) a řada práv veta, pokud jde o jednotlivá opatření vedení, jakož i změny nebo prodej kapitálu společnosti FN GmbH. Tato práva budou platná do doby, než společnost FN GmbH splatí veškeré své dluhy vůči těmto dvěma společníkům.

(93)

Německo tvrdilo, že v celém posuzovaném období byla veškerá investiční rozhodnutí založena na tržních studiích, jejichž závěry soustavně naznačovaly potřebu investic.

(94)

Německo v této souvislosti zmínilo nejprve studii z roku 1998 (provedenou […]), podle níž se projekt Niederrhein Weeze jevil jako ekonomicky opodstatněný a udržitelný. Německo zmínilo i další studie, které byly vyhotoveny krátce poté a v nichž bylo doporučeno, aby se nová letištní infrastruktura specializovala na segment nízkonákladových dopravců, který byl koncem 90. let minulého století určen jako nejslibnější zdroj růstu. Jako konkurenční výhody byly uvedeny výstavba infrastruktury určené výhradně pro leteckou dopravu provozovanou nízkonákladovými dopravci, geografická poloha letiště (spádová oblast s přibližně 35 miliony obyvatel), naplnění nedalekých letišť Amsterdam a Düsseldorf.

(95)

Německo odkázalo i na podnikatelské záměry, které vycházely z očekávaného růstu objemu přepravy zajišťované nízkonákladovými dopravci, naplnění sousedních letišť a podepsání smluv se společností Ryanair a které předpokládaly finanční úspěch letiště. Vzhledem k potřebě dodržovat předpisy na ochranu životního prostředí zadala společnost FN GmbH současně i vypracování prognózy letecké dopravy […] (dále jen „studie […]“), v níž se v roce 2010 předpokládal objem přepravy ve výši 2,88 milionu cestujících a pro rok 2020 pak objem přepravy v rozmezí od 3,1 do 4,85 milionu cestujících. Německo uvedlo, že údaje o objemu přepravy prokazují, že do roku 2010 byl podnikatelský záměr plně dodržován, a to navzdory výše popsaným nepříznivým událostem.

(96)

Německo rovněž uvedlo, že v roce 2009 zadala společnost FN GmbH vzhledem k rozšíření rozsahu činnosti společnosti Ryanair na letišti vypracování dalšího podnikatelského záměru na období 2009–2020 (dále jen „podnikatelský záměr z roku 2009“). Tento podnikatelský záměr byl předložen [bance], která mohla tuto odbornou studii vzít v úvahu při rozhodování o poskytnutí komerční půjčky společnosti FN GmbH.

(97)

Na základě těchto skutečností zpochybnilo Německo předběžné názory Komise, že obchodní model společnosti FN GmbH nebyl udržitelný a že proces privatizace byl založen na politických aspektech, a nikoli na čistě obchodních podmínkách.

(98)

Německo uvedlo, že v rozhodnutí o zahájení řízení byl k posouzení souladu úrokových sazeb u půjček poskytnutých společností EEL GmbH s tržními podmínkami použit nesprávný právní základ. Podle Německa použila Komise při posuzování sdělení Komise z roku 2008 o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb (dále jen „sdělení z roku 2008 o referenčních sazbách“) (24). Německo tvrdilo, že jelikož většina předmětných opatření byla provedena mezi roky 2003 a 2005, měla Komise použít své oznámení o metodě stanovování referenčních úrokových sazeb a diskontních sazeb z roku 1997 (dále jen „oznámení o referenčních sazbách z roku 1997“) (25).

(99)

Bez ohledu na to, který z obou dokumentů by byl použitelný ratione temporis, zpochybnilo Německo použitelnost jakékoli referenční sazby Komise v tomto případě z toho důvodu, že pro výstavbu letištní infrastruktury údajně neexistuje fungující finanční trh.

(100)

Německo dodalo, že půjčky poskytnuté orgány veřejné moci byly zcela v souladu s tržními podmínkami, a to z těchto důvodů:

(101)

Co se týká kritéria soukromého investora, Německo odkázalo na rozsudek ve věci Italská republika v. Komise (26), v němž Soudní dvůr uvedl, že „za účelem zjištění, zda tato opatření mají povahu státní podpory, je nutné posoudit, zda by za podobných okolností soukromý investor, který je svou velikostí srovnatelný s orgány spravujícími veřejný sektor, poskytl kapitál v takové výši“ [neověřený překlad – pozn. překl.]. Německo tvrdilo, že by soukromý investor na místě společnosti EEL GmbH vzal úvahu povinnost dodržovat právní předpisy a akceptoval by skutečnost, že rentability investice bude vzhledem k nákladům na plnění požadavků případně dosaženo později, jak již Komise uznala v předchozím případě jednotlivé podpory Einzelbeihilfe für Wasserwerke  (27). Německo také uvedlo, že soukromý investor může vzít v úvahu strategickou povahu/cíl obchodního modelu a přizpůsobit odhady ziskovosti. Podle bodu 3.2 v) sdělení Komise o kapitálových podílech orgánů veřejné správy v obchodních společnostech ze dne 14. září 1984 (28) je „strategická povaha investice z hlediska trhů nebo dodávek taková, že nabytí podílu lze považovat za obvyklé chování poskytovatele kapitálu, ačkoli je rentability dosaženo později“ [neověřený překlad – pozn. překl.]. Německo vyvodilo závěr, že toto ustanovení vylučuje existenci hospodářské výhody zahrnující státní podporu.

(102)

Podle Německa nepředstavuje opatření podpory provedené na základě rozhodnutí spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko ve prospěch společnosti FN GmbH dne 15. října 2002 s částkou ve výši 3,525 milionu EUR podporu, nebo se jedná o existující podporu ve smyslu procesního nařízení. Německo tvrdilo, že opatření bylo přijato na základě směrnic z roku 1993. Podle Německa byly tyto směrnice vydány před přijetím sdělení Komise o použití článků 92 a 93 Smlouvy o ES a článku 61 Dohody o EHP na státní podpory v odvětví letectví (dále jen „pokyny pro leteckou dopravu z roku 1994“) (29).

(103)

Německo dodalo, že financování letištní infrastruktury začalo představovat státní podporu a podléhat kontrole Komise až později, a to po a) přijetí pokynů Společenství pro financování letišť a pro státní podpory na zahájení činnosti pro letecké společnosti s odletem z regionálních letišť (dále jen „pokyny pro leteckou dopravu z roku 2005“) v roce 2005 ze strany Komise a b) vynesení zásadních rozsudků v tomto odvětví Tribunálem a Soudním dvorem Evropské unie (30).

(104)

Německo v této souvislosti rovněž uvedlo, že Komise použila v rozhodnutí o zahájení řízení k předběžnému posouzení opatření č. 2 nesprávný právní základ. Rozhodnutí o zahájení řízení (31) vycházelo z nové verze směrnic z roku 1993, která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2003, tj. po provedení opatření.

(105)

Německo se také domnívalo, že jelikož byly směrnice z roku 1993, na jejichž základě bylo předmětné opatření podpory přijato, zrušeny, není nutné, aby Komise použila ustanovení procesního nařízení týkající se existující podpory.

(106)

Německo se domnívalo, že poskytnutí překlenovacího financování bylo nezbytné k doplnění soukromých investic do letiště v počáteční fázi. Co se týká zproštění společnosti FN GmbH povinnosti uhradit druhou splátku půjčky, Německo uvedlo, že okres Kleve přijal toto rozhodnutí záměrně, jelikož společnost FN GmbH splnila svůj právní závazek vytvořit nejméně 350 pracovních míst.

(107)

Německo popřelo, že refinancování společnosti EEL GmbH představuje transakci za účasti státu, jelikož se jedná pouze o kapitálovou injekci, kterou provedli společníci společnosti EEL GmbH. Německo podotklo, že refinancování společnosti EEL GmbH provedli veřejní vlastníci i soukromé banky.

(108)

Německo tvrdilo, že v rozhodnutí o zahájení řízení byla údajná státní podpora započítána dvakrát (financování společnosti FN GmbH ze strany společností EEL GmbH a refinancování společnosti EEL GmbH jejími veřejnými společníky), ačkoli tvoří jedno opatření. Německo připomenulo, že v podobném případě týkajícím se letiště Leipzig/Halle (32) upustila Komise od provedení dvojího posouzení.

(109)

Německo popřelo, že by společnost EEL GmbH vykonávala hospodářskou činnost, a tvrdilo, že by se společnost EEL GmbH měla místo toho považovat za dočasnou zvláštní účelovou jednotku, která byla zřízena za účelem správy a rozvoje letištní infrastruktury. Německo zastávalo názor, že společnost EEL GmbH byla zřízena za účelem efektivnějšího řízení projektu než v případě dvou samostatných společníků (okres Kleve a obec Weeze) a transparentnějšího přidělování podpory na zahájení činnosti, kterou tito společníci poskytli. Podle Německa by soukromý investor stejné činnosti jako společnost EEL GmbH neuskutečnil.

(110)

Německo rovněž uvedlo, že společnost EEL GmbH vykazovala zisk v důsledku rozdílu mezi úrokovými sazbami u půjček, které získala od svých společníků, a úrokovými sazbami vztahujícími se na půjčky, které poskytla společnosti FN GmbH.

(111)

Německo pochybovalo, že Komise v rozhodnutí o zahájení řízení posoudila důkladně slučitelnost opatření podpory. Německo uvedlo, že vzhledem k otázce legitimních očekávání, která je objasněna níže, by Komise neměla v šetření pokračovat ani zvažovat případné navrácení podpory. Německo rovněž uvedlo, že Komise již schválila opatření podpory ve prospěch letiště Kassel-Calden, která byla podobná jako v případě letiště Niederrhein Weeze. Německo z toho odvozuje, že by Komise měla prohlásit posledně uvedenou podporu za slučitelnou s vnitřním trhem.

(112)

Ve svých připomínkách k rozhodnutí o zahájení řízení Německo zopakovalo předchozí tvrzení týkající se legitimních očekávání. Podle Německa je Komise v červenci 2009 (33) informovala, že nemá v úmyslu věc blíže prověřit, což vytvořilo legitimní očekávání. Německo dospělo k závěru, že Komise byla tehdy vázána zásadou řádné správy a musela předběžné šetření ukončit. Na podporu tohoto stanoviska Německo uvedlo, že Soudní dvůr Evropské unie ve věci Salzgitter (34) konstatoval, že zpoždění ze strany Komise při výkonu jejích kontrolních pravomocí a při nařízení navrácení této podpory vede k protiprávnosti tohoto rozhodnutí o navrácení pouze ve výjimečných případech (jako je tento), kdy Komise zůstala zjevně nečinná a jasně porušila svou povinnost řádné péče.

(113)

Německo uvedlo, že při formálním šetření Komise byly přehlédnuty jiné akty Komise, jako je rozhodnutí z roku 2005 týkající se programu Konver II (poskytnutí částky ve výši 14,9 milionu ECU na přeměnu bývalých vojenských letišť v Severním Porýní-Vestfálsku) a akční plán pro kapacitu, efektivitu a bezpečnost letišť v Evropě (35), v nichž se výslovně vyžaduje vytvoření nové letištní infrastruktury.

(114)

Společnost Flughafen Düsseldorf Gmbh (dále jen „Flughafen Düsseldorf“), provozovatel letiště Düsseldorf, se domnívala, že předmětná čtyři opatření ovlivnila hospodářskou soutěž na jednotném trhu a měla by být prohlášena za neslučitelnou podporu. Podle společnosti Flughafen Düsseldorf se objem přepravy na letišti Niederrhein Weeze během méně než deseti let zdesetinásobil jen kvůli skutečnosti, že náklady letiště byly v důsledku veřejné podpory uměle sníženy. Po zahájení provozování leteckých činností z letiště Niederrhein Weeze používala společnost Ryanair ve svých marketingových kampaních neoprávněně značku „Düsseldorf“, což potenciální zákazníky zmátlo a odklonilo je na letiště Niederrhein Weeze na úkor letiště Düsseldorf.

(115)

Niederrheinische Industrie- und Handelskammer Duisburg Wesel Kleve zu Duisburg (dále jen „Niederrheinische IHK“), místní obchodní a průmyslová komora, uvedla, že uzavření vojenského letiště znamenalo pro okres úbytek 400 pracovních míst a snížení výnosů přibližně o 100 milionů EUR ročně, zatímco rozvoj letiště Niederrhein Weeze byl naopak mimořádně pozitivní a vytvořil v regionu více než 1 200 pracovních míst. Niederrheinische IHK dále uvedla, že letiště roste v souladu s podnikatelským záměrem z roku 2003 a stalo se třetím největším regionálním letištěm ve spolkové zemi. Nedávný pokles počtu odbavených cestujících lze velkou měrou přičíst zavedení daně za cestující v letecké dopravě v Německu.

(116)

Společnosti Erlebe-Fernreisen GmbH (dále jen „Erlebe-Fernreisen“) a Atlasreisen Partnerunternehmen (dále jen „Atlasreisen“), dvě místní cestovní agentury, vyslovily v řízení podporu stanovisku letiště Niederrhein Weeze. Společnost Erlebe-Fernreisen se domnívala, že přestavba vojenského letiště a spolupráce s vedením letiště Niederrhein Weeze podpořila růst společnosti. Společnost Atlasreisen připomenula schopnost letiště projít obtížným certifikačním procesem a zavedení daně za cestující v letecké dopravě v Německu.

(117)

Společnost Agello Service GmbH (dále jen „Agello“), poskytovatel letištních služeb, se domnívala, že pozitivní rozvoj činnosti letiště Niederrhein Weeze vedl k tomu, že se z něj stalo třetí největší regionální letiště ve spolkové zemi, a považovala je za úspěšný evropský projekt. Podle jejího názoru lze nedávný pokles objemu osobní přepravy přičíst do značné míry zavedení daně za cestující v letecké dopravě v Německu.

(118)

Pro: niederrhein, skupina místních občanů podporujících letiště Niederrhein Weeze, se domnívala, že předmětná opatření nepředstavují protiprávní podporu a že letiště je pro region důležité, jak prokazuje petice, kterou v roce 2006 podepsalo více než 20 000 osob.

(119)

Společnost Tower Company GmbH (dále jen „společnost Tower“), provozovatel letištních služeb pověřený bezpečností letu, a společnost STI Security Training International GmbH (dále jen „STI“), poskytovatel služeb v oblasti kontroly cestujících, usuzovaly, že by činnosti letiště související s výkonem veřejné správy nebylo možno v případě jeho uzavření přemístit jinam. Komise byla vyzvána, aby vzala při posuzování v úvahu i zaměstnanost.

(120)

Společnost Serve2fly Heico Losch Airport Service GmbH (dále jen „Serve2fly“), poskytovatel služeb pozemního odbavení, a společnost I-Punkt GmbH (dále jen „I-Punkt“), místní stavební společnost, se domnívaly, že rozvoj činnosti letiště Niederrhein Weeze byl mimořádně pozitivní a vytvořil v této méně rozvinuté části Severního Porýní-Vestfálska více než 1 000 pracovních míst. Společnost Serve2fly uvedla, že názory uvedené v rozhodnutí o zahájení řízení jsou v rozporu s pokyny Komise, jelikož místním letištím znemožňují soutěžit na trhu. Společnost Serve2fly připomenula nepříznivé vnější události, s nimiž se letiště muselo vypořádat, a vyzvala Komisi, aby je vzala v úvahu.

(121)

Společnost Gaetan Data GmbH (dále jen „Gaetan Data“), místní vzdělávací společnost, tvrdila, že letiště představuje z hlediska odborné přípravy jedinečný zdroj, a měla za to, že by Komise měla danou věc rychle schválit.

(122)

Společnost Van Boekel GmbH (dále jen „Van Boekel“), místní společnost působící mimo jiné v oblasti výstavby silnic a terénních úprav, společnost Rheinland Air Service Werft & Handel GmbH (dále jen „RAS“), poskytovatel služeb v oblasti doplňování paliva do letadel, a společnost Schilling Omnibusverkehr GmbH (dále jen „SOV“), autobusová dopravní společnost zajišťující dopravní spojení mezi letištěm Niederrhein Weeze a Kolínem nad Rýnem a Düsseldorfem, uvedly, že letiště je nyní ziskovým soukromým letištěm skutečně evropského významu.

(123)

Společnost NRN Energie GmbH (dále jen „NRN Energie“) poznamenala, že letiště bylo financováno soukromým investorem, a to na rozdíl od letiště Eindhoven, které se může spoléhat na dodatečné financování vojenských operací ze strany Nizozemska. Pokud jde o účast orgánů veřejné moci, společnost NRN Energie se domnívala, že půjčky z veřejných prostředků byly poskytnuty za tržních podmínek. Společnost NRN Energie sdílela obavy Německa týkající se narušení legitimních očekávání.

(124)

Společnost KPP Steuerberatungsgesellschaft mbH (dále jen „KPP“), společnost poskytující daňové poradenství, poukázala na značnou rentabilitu kapitálu společnosti FN GmbH ([10–20] %) v roce 2010. Společnost KPP tvrdila, že půjčky, které společnost FN GmbH získala, je nutno z velké části považovat za kvazivlastní kapitál a že každopádně byly v plné výši zajištěny.

(125)

Okres Kleve podpořil všechny připomínky Německa, zejména připomínky související s narušením legitimních očekávání. Okres Kleve rovněž zdůraznil rostoucí poptávku po regionálních letištích v Severním Porýní-Vestfálsku, jedné z nejhustěji obydlených oblastí v Evropě, jež nemůže být zcela uspokojena nedalekým a téměř zcela vytíženým letištěm Düsseldorf. Okres Kleve dodal, že financování letiště Niederrhein Weeze důsledně dodrželo pokyny pro leteckou dopravu z roku 2005, podle nichž se považovalo za letiště kategorie D (až do roku 2007 včetně).

(126)

Společnost FN GmbH podpořila všechny připomínky Německa k rozhodnutí o zahájení řízení, k nimž přispěla. Společnost FN GmbH zdůraznila, že předmětná opatření nepředstavovala státní podporu, zejména půjčky od společnosti EEL GmbH, jež byly poskytnuty za tržních podmínek. Podle společnosti FN GmbH se jí navzdory velmi významné úrovni investic do letištní infrastruktury ([50–100] milionů EUR) podařilo zachovat vysoký poměr vlastního kapitálu (více než [20–50] %) a omezit podíl finančních opatření, která jsou předmětem šetření, na méně než [20–50] % celkového financování. Společnost FN GmbH dodala, že údaje o objemu přepravy i provozní zisk od zahájení činnosti v roce 2003 rostou, takže společnost FN GmbH dosahuje od roku 2007 ročních zisků. Společnost FN GmbH dále uvedla, že provozní výnosy neustále rostou a značně převyšují provozní náklady, které jsou stálé. Podle společnosti FN GmbH by tyto dobré provozní výsledky byly ještě lepší, pokud by byly ve výsledovce odečteny všechny náklady související s výkonem veřejné správy.

(127)

Společnost FN GmbH zdůraznila, že není podnikem v obtížích a že půjčky byly poskytnuty za tržních podmínek. Společnost FN GmbH tvrdila, že u této kategorie úvěrů jsou úrokové sazby stanovené u půjček poskytnutých společností EEL GmbH vyšší než sazby Bundesbank u nových zajištěných úvěrů nebo sazby Pfandbriefindex (36) (s připočtením obvyklého rozpětí ve výši 80 až 120 bazických bodů).

(128)

Pět fyzických osob vyslovilo pochybnosti ohledně toho, zda:

(129)

Německo se domnívalo, že informace, které uvedl pan Kleinschnittger, nelze v řízení platně použít, jelikož zveřejnil důvěrné údaje z jednání zastupitelstva okresu Kleve, jež byly získány nezákonně a předány Komisi.

(130)

Pokud jde o připomínky některých fyzických osob, Německo odkázalo na svá podání ze dne 18. března 2013 a 19. srpna 2013, jež byla shrnuta v oddíle 5.

(131)

V čl. 107 odst. 1 SFEU je stanoveno, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.

(132)

Kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 SFEU jsou kumulativní. Aby dotyčné opatření představovalo státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí být splněny všechny níže uvedené podmínky. Finanční podpora:

(133)

Německo tvrdilo, že v daném případě společnost EEL GmbH a její společníci jednali soustavně jako obezřetné, tržně jednající hospodářské subjekty vedené vyhlídkami na dosažení zisku a že předmětná opatření neposkytla hospodářskou výhodu, kterou by společnost nezískala za běžných tržních podmínek. Pokud tomu tak skutečně je, opatření, která Německo provedlo, nepředstavují státní podporu.

(134)

V rozporu s tvrzením Německa nevytvořila Komise žádná legitimní očekávání, pokud jde o ukončení předběžného šetření. Za prvé, tvrzení, že Komise zůstala nečinná, není relevantní. Ve spojených věcech Demesa a Territorio Histórico de Álava v. Komise (38) Soudní dvůr potvrdil, že jakákoli zdánlivá nečinnost postrádá význam, pokud jí nebyl režim podpory oznámen. Jelikož Německo podporu neoznámilo (viz 247. bod odůvodnění), nemůže se dovolávat legitimních očekávání. Komise podotýká, že odkaz na rozsudek ve věci Salzgitter není relevantní, jelikož se tento rozsudek týká pouze období pro navrácení podpory, která byla rozhodnutím Komise prohlášena za protiprávní, a nikoli období předběžného šetření, jehož se týkají připomínky Německa. Komise rovněž uvádí, že jelikož Německo o ukončení dotyčného řízení neinformovala, může ve formálním šetření pokračovat.

(135)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise konstatovala, že nelze vyloučit, že společnost FN GmbH byla podnikem v obtížích. Vzhledem k informacím, které Německo poskytlo, se však Komise domnívá, že se finanční situace společnosti FN GmbH postupem času zlepšila:

(136)

Komise proto zastává názor, že se společnost nikdy nenacházela v situaci popsané v bodě 9 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci, kdy podnik není „schopen z vlastních zdrojů nebo finančních prostředků, které získá od vlastníka/akcionářů či společníků nebo věřitelů, zamezit ztrátě, která by ho bez vnějšího zásahu ze strany orgánů veřejné moci v krátkodobém nebo střednědobém výhledu téměř jistě odsoudila k ukončení podnikatelské činnosti“. Komise proto vyvozuje závěr, že společnost FN GmbH nelze považovat za podnik v obtížích.

(137)

Počáteční vývoj letišť podléhal často čistě teritoriální logice nebo v některých případech vojenským potřebám. Provozování letišť bylo organizováno spíše jako součást správy než jako komerční podnik. Rovněž hospodářská soutěž mezi letišti a provozovateli letišť byla omezená a rozvíjí se teprve postupně.

(138)

V posledních letech se však tato situace změnila. Ačkoli v některých případech může ještě přetrvávat logika teritoriálního uspořádání a správní struktury, většina letišť byla zřízena podle obchodního práva, aby mohla vykonávat činnost za tržních podmínek ve stále konkurenčnějším prostředí. Proces převodu na soukromý sektor má obvykle podobu privatizace nebo postupného otevírání kapitálu. V posledních letech projevily velký zájem o získání letišť soukromé kapitálové společnosti a investiční a penzijní fondy, jak dokládá daný případ.

(139)

Jak je uvedeno v bodě 44 pokynů Komise ke státní podpoře letišť a leteckých společností (dále jen „pokyny pro leteckou dopravu z roku 2014“) (39), z důvodu postupného vývoje tržních sil v odvětví letišť není možné určit přesné datum, od kterého by mělo být provozování letiště nade vši pochybnost považováno za hospodářskou činnost. Soudy Unie však uznaly vývoj povahy letištních služeb. Ve svém rozsudku ve věci letiště Leipzig/Halle (40) Tribunál konstatoval, že ode dne vynesení rozsudku ve věci Aéroports de Paris nelze vyloučit použití pravidel státní podpory na financování letištní infrastruktury. Ode dne vynesení rozsudku ve věci Aéroports de Paris (12. prosince 2000) je proto třeba mít za to, že provozování a výstavba letištní infrastruktury podléhají systému kontroly státní podpory.

(140)

Co se týká tohoto případu, různé půjčky určené k financování výstavby letiště Niederrhein Weeze, které společnosti FN GmbH udělila společnost EEL GmbH a které jsou předmětem formálního vyšetřovacího řízení, byly poskytovány od roku 2003, tj. po vynesení rozsudku ve věci Aéroports de Paris. Komise proto vyvozuje závěr, že může přezkoumat všechny půjčky, které společnosti FN GmbH poskytla společnost EEL GmbH.

(141)

Pojem státní podpory se vztahuje na jakoukoli výhodu poskytnutou přímo nebo nepřímo ze státních prostředků samotným státem nebo zprostředkujícím subjektem jednajícím na základě pravomocí, které mu byly svěřeny.

(142)

V daném případě je poskytovatel podpory, společnost EEL GmbH, zcela ve vlastnictví veřejných subjektů, tj. okresu Kleve na straně jedné a obce Weeze na straně druhé. Z tohoto důvodu se jedná o veřejný podnik ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice Komise 2006/111/ES (41) o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční průhlednosti uvnitř jednotlivých podniků.

(143)

Převažující vliv okresu Kleve a obce Weeze v té době je jasně patrný ze struktury vlastnictví, jelikož okres Kleve (52 %) a obec Weeze (48 %) jsou jedinými společníky společnosti EEL GmbH. Vedení společnosti EEL GmbH mimoto sestává ze dvou zástupců veřejných subjektů, a to starosty obce Weeze a zemského rady (Landrat) okresu Kleve.

(144)

Rozhodující vliv orgánů veřejné moci na společnost EEL GmbH má i finanční povahu, a to z důvodu výše uvedené skutečnosti, že v letech 2004–2005 obdržela společnost EEL GmbH od svých společníků různé dotace („podpora likvidity“ a kapitálové injekce). Orgány veřejné správy tudíž poskytly společnosti EEL GmbH přímou finanční podporu.

(145)

Komise proto usuzuje, že společnost EEL GmbH je veřejným podnikem a že její prostředky je nutno považovat za státní prostředky.

(146)

Soudní dvůr však rovněž rozhodl, že i když stát může kontrolovat veřejný podnik a mít na jeho činnost dominantní vliv, není možné automaticky předpokládat, že tato kontrola bude v konkrétním případě skutečně provedena. Veřejný podnik může v závislosti na míře samostatnosti, kterou mu stát ponechá, jednat více či méně nezávisle. Proto samotná skutečnost, že veřejný podnik je pod kontrolou státu, nepostačuje k tomu, aby opatření přijatá tímto podnikem, jako jsou dotyčné půjčky, byla přičitatelná státu. Soudní dvůr uvedl, že přičitatelnost opatření podpory přijatého veřejným podnikem státu je možné vyvodit ze souhrnu nepřímých důkazů.

(147)

K takovýmto nepřímým důkazům může patřit začlenění veřejného podniku do struktur veřejné správy, povaha činností podniku a jejich výkon na trhu v rámci běžných podmínek hospodářské soutěže se soukromými subjekty, právní postavení podniku (zda se na něj vztahuje veřejné právo, nebo obecné obchodní právo), intenzita dohledu vykonávaného orgány veřejné moci nad vedením podniku nebo jakýkoliv jiný ukazatel, který by svědčil o účasti orgánů veřejné moci na přijetí dotyčného opatření nebo o nepravděpodobnosti toho, že se přijetí neúčastnily, s ohledem na rozsah tohoto opatření, jeho obsah nebo podmínky.

(148)

Za prvé je třeba uvést, že významné investiční projekty týkající se letišť jsou v zájmu místních orgánů, které se často na těchto projektech do jisté míry podílejí. Důvodem je skutečnost, že letiště může hrát zásadní úlohu v řadě politik: dopravní politice, regionální nebo celostátní politice hospodářského rozvoje nebo politice plánování měst a regionů. V daném případě letiště provozuje soukromá společnost. Rozhodnutí o přeměně bývalého vojenského letiště na civilní letiště a o jeho prodeji soukromému investorovi však bylo politickým rozhodnutím. Při této přeměně mimoto hrály zásadní úlohu okres Kleve a obec Weeze.

(149)

Komise uvádí, že společnost EEL GmbH byla založena dvěma regionálními veřejnými subjekty za účelem přípravy letiště na jeho další komerční využívání jakožto civilního letiště a jeho správy do doby převzetí soukromým investorem, jak bylo stanoveno v článku 2 zakládací listiny (Gesellschaftsvertrag) (42) ze dne 16. prosince 1999. Jak je objasněno v 32. bodě odůvodnění, tato činnost byla do obnovení činnosti společnosti v dubnu 2003 pozastavena. Od té doby je povaha činnosti společnosti EEL GmbH omezena na směrování nových investic do letiště Niederrhein Weeze, což je v souladu s jejím původním posláním.

(150)

V období od roku 1999 do roku 2001 provozovaly letiště okres Kleve a obec Weeze (prostřednictvím společnosti FN GmbH, která byla tehdy ve veřejném vlastnictví) a společnost EEL GmbH byla založena výhradně za účelem zajištění fungování civilního letiště v budoucnu.

(151)

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že by společnost EEL GmbH měla být považována za zvláštní účelovou jednotku, která byla okresem Kleve a obcí Weeze zřízena (jak bylo uvedeno v 109. bodě odůvodnění) za účelem dosažení jejich cílů veřejné politiky souvisejících s letištěm Niederrhein Weeze, konkrétně jeho přeměnou z vojenského na civilní použití, kterou měla dotyčná opatření financovat a s níž souvisejí. To naznačuje, že dotyčná opatření lze přičíst okresu Kleve a obci Weeze.

(152)

Rozhodnutí o poskytnutí půjček společnosti FN GmbH a jejich prodloužení prostřednictvím společnosti EEL GmbH mimoto přijali společníci společnosti EEL GmbH, kteří zastupovali orgány veřejné moci. Komise rovněž uvádí, že oba veřejní společníci určili rozsah, obsah a podmínky každé půjčky, kterou společnost EEL GmbH společnosti FN GmbH poskytla, jak je vyzdviženo v zápise z valné hromady společnosti EEL GmbH.

(153)

Všechny půjčky, které společnost EEL GmbH poskytla společnosti FN GmbH provozující letiště, byly mimoto refinancovány okresem Kleve (43). To představuje další náznak, že rozhodnutí o udělení půjček společnosti FN GmbH a jejich obnovení pocházela ve skutečnosti od orgánů veřejné moci.

(154)

Společnost EEL GmbH mimoto nemá představenstvo. Oběma výkonnými řediteli jsou zástupci veřejných společníků. Jedním výkonným ředitelem společnosti je zemský rada (Landrat), tj. vedoucí okresu Kleve, a druhým výkonným ředitelem je starosta obce Weeze. Společnost EEL GmbH nemá ani stálé zaměstnance a spravuje ji jediný státní úředník z okresu Kleve. Z těchto údajů je patrné, že jakékoli rozhodnutí přijaté společností EEL GmbH je ve skutečnosti přijato zástupci veřejných společníků, kteří kromě toho, že zasedají v řídicích orgánech společnosti, zároveň řídí její každodenní činnosti. To potvrzuje, že dotyčná opatření lze přičíst veřejným společníkům.

(155)

Navzdory právní formě soukromé společnosti se na společnost EEL GmbH vztahují pravidla účetnictví veřejného sektoru (44).

(156)

Plánuje se rovněž, že společnost EEL GmbH bude zrušena, jakmile společnost FN GmbH splatí veškeré půjčky a úroky, které jí dluží. Jak proto tvrdilo Německo, společnost EEL GmbH je nutno považovat za zvláštní účelovou jednotku, kterou vytvořili její dva veřejní společníci a jejíž jedinou funkcí je soustředit prostředky, jež mají být převedeny na společnost FN GmbH k investičním účelům. To rovněž potvrzuje, že opatření lze přičíst těmto veřejným společníkům.

(157)

Komise proto zastává názor, že rozhodnutí společnosti EEL GmbH o poskytnutí půjček a o prodloužení splatnosti, jež tvoří opatření č. 1 ve prospěch společnosti FN GmbH, představují převod státních prostředků a lze je přičíst státu.

(158)

Za účelem ověření, zda určitý podnik získal v důsledku poskytnutí půjčky za zvýhodněných podmínek hospodářskou výhodu, používá Komise zásadu „tržně jednajícího hospodářského subjektu“. Podle této zásady by se kapitál, který stát přímo či nepřímo dá společnosti k dispozici za okolností, jež odpovídají běžným podmínkám trhu, neměl považovat za státní podporu (45).

(159)

Komise proto musí za prvé posoudit, zda podmínky čtyř půjček a dvou prodloužení půjček ze strany společnosti EEL GmbH ve prospěch společnosti FN GmbH poskytly posledně uvedené společnosti hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískala. V daném případě Německo s ohledem na čtyři půjčky objasnilo, že přijetí závazků souvisejících s půjčkami ve prospěch společnosti FN GmbH ze strany komerčních bank bylo v té době (2003–2005) velmi nepravděpodobné, jak bylo objasněno výše.

(160)

Určení prvku podpory v opatřeních se vztahuje na pojem „státní podpora“ a podle ustálené judikatury Soudního dvora je „pojem státní podpora třeba použít na objektivní situaci, kterou je třeba posuzovat v okamžiku přijetí rozhodnutí Komise“. Za účelem posouzení, zda byly půjčky z veřejných zdrojů poskytnuty za tržních podmínek, nebo zda příjemci poskytly určitou výhodu, může Komise v případě neexistence srovnatelné tržní sazby vycházet z náhradních referenčních sazeb. Komise se proto domnívá, že vhodnou metodou pro určení prvku podpory je metoda uvedená ve sdělení Komise o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb (dále jen „sdělení o referenčních sazbách z roku 2008“) (46), které vstoupilo v platnost dne 1. července 2008. Komise navrhuje přezkoumat dotyčná opatření na základě tohoto sdělení (47).

(161)

Podle sdělení o referenčních sazbách z roku 2008 závisí úroková marže u půjčky na úrovni zajištění a úvěrovém ratingu dlužníka. Za účelem stanovení odpovídající úrokové sazby, která je v souladu s tržními podmínkami, musí proto Komise vzít v úvahu úvěrový rating společnosti FN GmbH a hodnotu kolaterálu, jímž byla půjčka zajištěna.

(162)

Během období, v němž byly společnosti FN GmbH poskytnuty první čtyři půjčky, nebyla tato společnost ohodnocena ratingovou agenturou a k dispozici nebyl ani interní rating banky. Z tohoto důvodu pověřilo Německo poradenskou společnost […] (dále jen „poradce“) provedením odhadu ratingu společnosti FN GmbH pro každý rok, v němž byly poskytnuty půjčky č. 1 až 4. Poradce poskytl odhad roční pravděpodobnosti selhání a ratingu. Tyto odhady byly poté ověřeny a potvrzeny auditorskou společností […].

(163)

Odhady poradce vycházejí z nařízení o solventnosti z roku 2006 (48), které zavádí pravidla rámce Basel II v Německu. Podle nařízení o solventnosti se předpokládá, že banky vypočítávají roční pravděpodobnost selhání v rámci tzv. přístupu založeného na interním ratingu. Některé druhy financování, tzv. Spezialfinanzierungen, jsou však z povinnosti týkající se výpočtu pravděpodobnosti selhání vyňaty. U těchto druhů financování nařízení o solventnosti místo toho předpokládá pouze zvážení rizika. Poradce založil svůj odhad pravděpodobnosti selhání a ratingu na této zjednodušené metodě hodnocení. Podle této metody se posuzuje následujících pět faktorů: finanční síla dlužníka; politické a právní prostředí; charakter podnikání; síla vlastníka a zajištění.

(164)

Pravděpodobnost selhání u každé z půjček je podle hodnocení v rozmezí od [0,5–3] % do [1–5] %. Podle poradce odpovídá tato pravděpodobnost selhání ratingu […]. Je třeba uvést, že toto ratingové hodnocení zahrnuje odhad úrovně zajištění, a tudíž ztrátovosti ze selhání (LGD) spojené s každou půjčkou. To znamená, že rating stanovený poradcem již zahrnuje potenciální poskytnutí kolaterálu a představuje rating emise (na rozdíl od ratingu emitenta). Zpráva poradce však neobsahuje informace o hodnotě poskytnutého kolaterálu u dotyčných půjček ani neposkytuje informace o skutečné ztrátovosti ze selhání spojené s každou půjčkou.

(165)

Vezmou-li se v úvahu pouze první čtyři faktory, které poradce hodnotil (a vyloučí-li se poslední faktor, tj. „zajištění“), měly by odhady poradce poskytnout rating blížící se ratingu emitenta. Průměrné bodové hodnocení prvních čtyř faktorů činí například [1–5], což lze považovat za blížící se ratingu […]. Tento rating emitenta se vztahuje na půjčky č. 1, 2 a 3. U půjčky č. 4 činí rating emitenta odhadnutý podle tohoto přístupu […].

(166)

Komise uvádí, že zpráva vyhotovená poradcem ponechává určité pochybnosti ohledně kvality ratingového hodnocení. Odhad ratingu je mimoto nutno brát v úvahu s jistou opatrností vzhledem ke skutečnosti, že poradce nemá s dlužníkem úvěrový vztah. Odhad ratingu na ratingové stupnici, kterou používají ratingové agentury, je však poměrně nízký a nezdá se, že by byl v rozporu s odhadem úvěrového ratingu, který pro pozdější období provedla [banka].

(167)

Německo mimoto předložilo odhad roční pravděpodobnosti selhání společnosti FN GmbH, který použila [banka] pro roky 2009 a 2010. [Banka] poskytla společnosti FN GmbH v roce 2009 dvouletou půjčku ve výši [4–10] milionů EUR. [Banka] odhadla roční pravděpodobnost selhání v roce 2009 i v roce 2010 ve výši [1–5] %. Podle odhadů průměrných pravděpodobností selhání zveřejněných ratingovými agenturami (49) odpovídá roční pravděpodobnost selhání ve výši [1–5] % ratingu mezi […] a […].

(168)

První půjčka byla v době, kdy byla poskytnuta (11. dubna 2003), zajištěna tímto kolaterálem:

(169)

Pokud se vezme v úvahu účetní hodnota dlouhodobých aktiv letiště ([5–20] milionů EUR) a odečte se přednostní pohledávka […] ([1–6] milionů EUR), zbývá na uhrazení pohledávek věřitele ([5–15] milionů EUR) částka ve výši přibližně [5–15] milionů EUR. Ztrátovost ze selhání se tudíž odhaduje přibližně na […] % (51). To s největší pravděpodobností představuje konzervativní odhad ztrátovosti ze selhání, jelikož určitou dodatečnou hodnotu lze přičíst i osobní záruce a zastavení podílů, s ohledem na něž chybí informace.

(170)

Druhá půjčka byla v době, kdy byla poskytnuta (17. června 2004), zajištěna tímto kolaterálem:

(171)

Pokud se vezme v úvahu účetní hodnota dlouhodobých aktiv letiště ([20–40] milionů EUR) a odečtou se dvě přednostní pohledávky […] a společnosti EEL GmbH ([1–6] milionů EUR a [11–20] milionů EUR), zbývá na uhrazení pohledávek společnosti EEL GmbH v souvislosti s půjčkou č. 2 ([1–5] milionů EUR) částka ve výši přibližně [10–25] milionů EUR. Odhadovaná míra výtěžnosti se v tomto případě blíží […] %. Ztrátovost ze selhání se proto odhaduje na […].

(172)

Třetí půjčka byla v době, kdy byla poskytnuta (28. července 2004), zajištěna tímto kolaterálem:

(173)

Pokud se vezme v úvahu účetní hodnota dlouhodobých aktiv letiště ([20–40] milionů EUR) a odečtou se dvě přednostní pohledávky […] a společnosti EEL GmbH ([1–6] milionů EUR a [10–20] milionů EUR), zbývá na uhrazení pohledávek věřitele v souvislosti s půjčkou č. 3 ([2–5] milionů EUR) částka ve výši přibližně [10–20] milionů EUR. Míra výtěžnosti v tomto případě činí […] %. Ztrátovost ze selhání se tudíž odhaduje na […].

(174)

V době poskytnutí půjčky č. 4 (1. července 2005) byly všechny předchozí půjčky a platby neuhrazených a dosud dlužných úroků ve výši přibližně [0,5–3] milionů EUR prodlouženy se stejnou splatností (do 31. prosince 2010). Celková výše půjček činila [20–30] milionů EUR plus neuhrazené úroky ve výši [0,5–3] milionů EUR. K zajištění těchto pohledávek společnosti EEL GmbH byl schválen tento kolaterál:

(175)

Účetní hodnota dlouhodobých aktiv letiště ([20–40] milionů EUR) a osobní záruka […] ([20–40] milionů EUR) pokrývají více než 100 % celkové výše půjček a splatných úroků ([20–30] milionů EUR plus [0,5–3] miliony EUR). Míra výtěžnosti tudíž činí […] % a ztrátovost ze selhání je […].

(176)

Dne 29. listopadu 2010 byla splatnost všech poskytnutých půjček v celkové výši [20–30] milionů EUR a kumulovaných a splatných úroků ve výši [5–10] milionů EUR prodloužena o dalších šest let do 31. prosince 2016. Dlužná částka byla zajištěna tímto kolaterálem:

(177)

Účetní hodnota dlouhodobých aktiv letiště ([30–70] milionů EUR) a osobní záruka s odhadovanou hodnotou ve výši přibližně [30–70] milionů EUR po odečtení přednostního zástavního práva [banky] ([0,5–3] miliony EUR) pokrývá přibližně […] % celkové výše půjček a splatných úroků ([20–30] milionů EUR plus [5–10] milionů EUR), což znamená, že ztrátovost při selhání činí […].

(178)

V následující tabulce jsou pro každou půjčku shrnuty informace o ratingu a kolaterálu:

Tabulka 6

Rating a kolaterál u každé půjčky

(179)

Podle oznámení o referenčních sazbách z roku 2008 se referenční úrokové sazby stanoví připočtením vhodné rizikové prémie k jednoleté základní sazbě. Vhodné rizikové prémie jsou uvedeny v tabulce v oznámení o referenčních sazbách z roku 2008 a přihlížejí k ratingu dlužníka a úrovni zajištění půjčky. Druhé prodloužení půjček bylo například uděleno s vysokým zajištěním a rating společnosti FN GmbH byl mezi […] a […]. V zájmu konzervativního přístupu bere Komise v úvahu rating […]. Společnost FN GmbH je tudíž zařazena do ratingové kategorie „([…])“ (56) uvedené v tabulce ve sdělení o referenčních sazbách z roku 2008. Riziková marže, která odpovídá této ratingové kategorii a vysokému zajištění, činí […] bazických bodů. Použitelná základní sazba v době prodloužení půjček (dne 29. listopadu 2010) činí 1,24 % (57).

(180)

V následující tabulce jsou shrnuty informace o skutečných úrokových sazbách u půjček a srovnávacích referenčních sazbách platných v době poskytnutí půjček podle sdělení o referenčních sazbách z roku 2008:

Tabulka 7

Referenční úrokové sazby v porovnání s účtovanými úrokovými sazbami

(181)

Podle výše uvedených odhadů byly půjčky č. 1, 2 a 3 poskytnuty s úrokovými sazbami, které značně převyšovaly použitelné referenční sazby. Komise se proto domnívá, že společnost FN GmbH nezískala prostřednictvím těchto opatření žádnou hospodářskou výhodu.

(182)

Co se týká druhého prodloužení, z výše uvedených údajů rovněž vyplývá, že bylo provedeno za tržních podmínek, jelikož úroková sazba při tomto prodloužení je vyšší než odhadovaná referenční úroková sazba. Některé prvky však zpochybňují neexistenci státní podpory obsažené ve druhém prodloužení, například skutečnost, že příjemce dosud nesplatil předchozí půjčky, existence podpory v půjčce č. 4 a prvním prodloužení a krátká doba, která uplynula mezi druhým prodloužením a předběžnou dohodou o kapitalizaci pohledávky, jež byla uzavřena mezi orgány veřejné moci a společností FN GmbH, jak bylo uvedeno v 45. bodě odůvodnění. Komise každopádně usuzuje, že z týchž důvodů, jaké jsou uvedeny v oddíle 9.4 týkajícím se slučitelnosti podpory obsažené v prvním prodloužení s vnitřním trhem, lze v případě, že by i druhé prodloužení představovalo státní podporu, tuto podporu považovat za slučitelnou s vnitřním trhem.

(183)

Půjčka č. 4 a první prodloužení byly uděleny s nižší úrokovou sazbou, než je referenční sazba, a to s rozdílem o […] bazických bodů. Komise proto zastává názor, že co se týká půjčky č. 4 a prvního prodloužení, společnost FN GmbH obdržela hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískala (58).

(184)

V daném případě Komise uvádí, že opatření č. 1 (půjčka č. 4, první a případně druhé prodloužení) představuje opatření jednotlivé podpory, které bylo provedeno pouze ve prospěch společnosti FN GmbH, a nejedná se o obecné opatření.

(185)

Výhoda, kterou opatření č. 1 (půjčka č. 4, první a případně druhé prodloužení) poskytlo společnosti FN GmbH, je proto selektivní.

(186)

Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie finanční podpora narušuje hospodářskou soutěž, pokud posiluje postavení určitého podniku ve srovnání s jinými podniky (59). Obecně platí, že pokud zvýhodnění poskytnuté členským státem posílí postavení podniku ve srovnání s jinými podniky, které s ním na daném unijním trhu soutěží, je nutné vycházet z toho, že obchod mezi členskými státy je tímto zvýhodněním ovlivněn (60).

(187)

Správci letišť soutěží na evropské úrovni s cílem přilákat letecké společnosti, aby otevřely nové trasy z jejich letišť nebo zvýšily četnost na těchto trasách. Při výběru letišť, na nichž mají být otevřeny nové trasy nebo přidány nové četnosti na stávajících trasách, porovnávají letecké společnosti letiště na základě faktorů, jako je druh poskytovaných letištních služeb a dotyčných zákazníků, obyvatelstvo nebo hospodářská činnost, přetížení, existence přístupu po zemi a výše poplatků za používání letištní infrastruktury a služeb a související všeobecné obchodní podmínky (61). Poskytnutím financování společnosti FN GmbH za příznivějších podmínek, než jsou běžné tržní podmínky, tudíž Německo této společnosti umožnilo soutěžit agresivněji s ostatními správci letišť s cílem přilákat letecké společnosti, než by mohla učinit, pokud by musela hradit kapitálové náklady v souladu s běžnými tržními podmínkami.

(188)

Opatření č. 1 (půjčka č. 4, první a případně druhé prodloužení) proto mohlo narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod uvnitř EU.

(189)

Srovnání skutečných úrokových sazeb půjček s referenčními sazbami odvozenými ze sdělení o referenčních sazbách z roku 2008 prokazuje, že všechny půjčky a prodloužení půjček s výjimkou půjčky č. 4 a prvního prodloužení byly uděleny s úrokovými sazbami, které jsou vyšší než referenční sazby.

(190)

Komise proto může vyvodit závěr, že půjčky č. 1, 2 a 3 byly poskytnuty v souladu s tržními podmínkami, zatímco u půjčky č. 4 a prvního prodloužení tomu tak nebylo. Otázku, zda bylo druhé prodloužení uděleno v souladu s tržními podmínkami, ponechává Komise otevřenou.

(191)

Jelikož jsou splněna kumulativní kritéria podle čl. 107 odst. 1 SFEU, Komise se domnívá, že půjčka č. 4, první a případně druhé prodloužení obsažené v opatření č. 1 zahrnují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(192)

Použije se stejné odůvodnění jako s ohledem na povahu podpory u opatření č. 1 (viz oddíl 8.3.1), ačkoli Německo tvrdilo, že se jedná o existující podporu (viz 102. bod odůvodnění). V rozsudku ve věci Leipzig-Halle Soudní dvůr potvrdil, že od roku 2000, tj. před provedením opatření č. 2 dne 15. října 2002, by se na výstavbu letištní infrastruktury měla vztahovat pravidla státní podpory. Komise proto zastává názor, že opatření v době svého provedení představovalo podporu. V rozporu s tvrzením Německa neovlivňuje toto hodnocení skutečnost, že opatření bylo přijato podle směrnic z roku 1993. Směrnice z roku 1993 představovaly pouze právní základ, který spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko od roku 1993 umožňoval uvážit případná opatření podpory regionálních letišť. Nepředstavovaly však neodvolatelný závazek vůči společnosti FN GmbH týkající se provedení opatření č. 2 ani nezakládaly právní nárok příjemce (jak je výslovně stanoveno v § 1 směrnic z roku 1993). Opatření č. 2 představuje ve skutečnosti použití režimu zavedeného směrnicemi z roku 1993 v jednotlivém případě.

(193)

Komise proto vyvozuje závěr, že může opatření č. 2 přezkoumat podle pravidel státní podpory, jelikož v době, kdy bylo provedeno, bylo zřejmé, že společnost FN GmbH vykonává hospodářskou činnost.

(194)

Jak je uvedeno v 111. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, veřejná podpora byla vyplacena přímo z rozpočtu spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko jako přímá dotace ve prospěch společnosti FN GmbH. Prostředky, které poskytla spolková země Severní Porýní-Vestfálsko, byly tudíž financovány ze státních zdrojů a lze je přičíst státu.

(195)

Za účelem posouzení, zda opatření státu představuje podporu, je třeba určit, zda podnik-příjemce obdržel hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískal.

(196)

V případě, který je předmětem šetření, poskytla spolková země Severní Porýní-Vestfálsko veřejné prostředky ve formě přímé dotace na podporu investic do infrastruktury na letišti. Tyto prostředky obdržela společnost FN GmbH jakožto správce letiště za účelem financování investic na letišti. Komise podotýká, že by investor v tržním hospodářství takovouto dotaci bez jakékoli odměny a vyhlídky na rentabilitu neposkytl.

(197)

Dotace určená na investice proto snižuje investiční náklady, které by provozovatel letiště musel zpravidla nést, a to bez jakékoli odměny, poskytuje proto společnosti FN GmbH hospodářskou výhodu.

(198)

Komise v souvislosti s daným případem uvádí, že opatření č. 2 představuje individuální použití režimu, na jehož základě bylo zvýhodněno nejen letiště Niederrhein Weeze, nýbrž i řada jiných letišť nacházejících se ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Dotyčný režim však nepředstavuje obecné opatření vztahující se na všechna letiště v Severním Porýní-Vestfálsku, jelikož větší letiště jako Düsseldorf a Kolín nad Rýnem/Bonn nejsou pro toto opatření podpory ze strany spolkové země způsobilá. I v případě, že by byla pro podporu způsobilá všechna letiště ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, bylo by nutno toto odvětvové opatření považovat za selektivní, jelikož zvýhodňovalo pouze určité odvětví v určitém regionu.

(199)

Výhoda, kterou opatření č. 2 poskytlo společnosti FN GmbH, je proto selektivní.

(200)

Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie finanční podpora narušuje hospodářskou soutěž, pokud posiluje postavení určitého podniku ve srovnání s jinými podniky (62). Obecně platí, že pokud zvýhodnění poskytnuté členským státem posílí postavení podniku ve srovnání s jinými podniky, které s ním na daném unijním trhu soutěží, je nutné vycházet z toho, že obchod mezi členskými státy je tímto zvýhodněním ovlivněn (63).

(201)

Správci letišť soutěží na evropské úrovni s cílem přilákat letecké společnosti, aby otevřely nové trasy z jejich letišť nebo zvýšily četnost na těchto trasách. Při výběru letišť, na nichž mají být otevřeny nové trasy nebo přidány nové četnosti na stávajících trasách, porovnávají letecké společnosti letiště na základě faktorů, jako je druh poskytovaných letištních služeb a dotyčných zákazníků, obyvatelstvo nebo hospodářská činnost, přetížení, existence přístupu po zemi a výše poplatků za používání letištní infrastruktury a služeb a související všeobecné obchodní podmínky (64). Poskytnutím financování společnosti FN GmbH za příznivějších podmínek, než jsou běžné tržní podmínky, tudíž Německo této společnosti umožnilo soutěžit agresivněji s ostatními správci letišť s cílem přilákat letecké společnosti, než by mohla učinit, pokud by musela hradit kapitálové náklady v souladu s běžnými tržními podmínkami.

(202)

Opatření č. 2 proto mohlo narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod uvnitř EU.

(203)

Opatření č. 2 představuje státní podporu pro společnost FN GmbH ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(204)

Použije se stejné odůvodnění jako s ohledem na povahu podpory u půjček poskytnutých společností EEL GmbH ve veřejném vlastnictví (viz oddíl 8.3.1). Různá dílčí opatření představující opatření č. 3 byla provedena dne 14. března 2002, tj. po vynesení rozsudku ve věci Aéroports de Paris. Podle čl. 1 odst. 4 úvěrové smlouvy byl dnem provedení opatření den, k němuž příjemce odkoupil letištní infrastrukturu od německé spolkové vlády, tj. 14. března 2002.

(205)

Komise proto vyvozuje závěr, že může opatření č. 3 přezkoumat a posoudit jeho slučitelnost s pravidly státní podpory, jelikož v době, kdy bylo toto opatření provedeno, bylo zřejmé, že společnost FN GmbH vykonává hospodářskou činnost.

(206)

Podpora byla společnosti FN GmbH poskytnuta přímo z rozpočtu okresu Kleve. Opatření č. 3 bylo tudíž financováno ze státních prostředků a lze je přičíst státu.

(207)

Za účelem posouzení, zda opatření státu představuje podporu, je třeba určit, zda podnik-příjemce obdržel hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískal. Komise musí v této souvislosti analyzovat, zda okres Kleve jednal jako investor v tržním hospodářství, když se vzdal jedné splátky překlenovacího financování, jež bylo poskytnuto společnosti FN GmbH.

(208)

Chování investora v tržním hospodářství je vedeno vyhlídkami na dosažení zisku (65). Kritérium investora v tržním hospodářství je obvykle splněno, pokud lze na základě struktury a budoucích perspektiv podniku očekávat v přiměřeném období běžný, s podobným podnikem srovnatelný výnos v podobě vyplácení dividend nebo navýšení kapitálu.

(209)

V daném případě poskytl okres Kleve společnosti FN GmbH bezúročnou půjčku ve výši [4–10] milionů EUR a zprostil tuto společnost povinnosti uhradit splátku ve výši [2–5] milionů EUR, aniž by získal další odměnu. Toto poslední rozhodnutí představovalo ve skutečnosti provedení ustanovení obsaženého v čl. 4 odst. 1 samotné úvěrové smlouvy, podle něhož nemusí být dotyčná splátka uhrazena, bude-li dosaženo cíle spočívajícího ve vytvoření 350 pracovních míst. Komise tudíž uvádí, že by investor v tržním hospodářství bezúročnou půjčku neposkytl a nevzdal by se splacení její značné části bez jakékoli odměny.

(210)

Při tomto posouzení by investor v tržním hospodářství neměl brát v potaz případné kladné účinky na hospodářství regionu, v němž se letiště nachází, včetně vytváření pracovních příležitostí, jelikož Komise posuzuje, zda dané opatření představuje podporu, na základě toho, zda by „za podobných podmínek soukromý investor vycházel z předpokládaných možností rentability, přičemž by odhlédl od veškerých úvah sociálního charakteru nebo regionální politiky či politiky určitého odvětví a poskytl by tento vklad“ (66). V daném případě bylo jediným protiplněním za upuštění od splacení části půjčky vytvoření určitého počtu pracovních míst. Tvorbu pracovních příležitostí však nelze brát v rámci zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu v potaz. Jinými slovy, investor v tržním hospodářství by nesouhlasil s upuštěním od úhrady splátky ve výši [2–5] milionů EUR na základě aspektů souvisejících s tvorbou pracovních příležitostí v daném regionu.

(211)

Bezúročná půjčka a upuštění od splacení části půjčky ze strany okresu Kleve proto snížily náklady, které by provozovatel letiště musel zpravidla nést, poskytly tudíž společnosti FN GmbH výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískala.

(212)

Dotyčná výhoda byla poskytnuta pouze společnosti FN GmbH. Jelikož veřejné financování bylo určeno jednomu podniku, je selektivní ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(213)

Použije se stejné odůvodnění, jaké bylo s ohledem na narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu uvedeno výše (viz oddíl 8.4.5).

(214)

Z výše uvedených důvodů zastává Komise názor, že veřejné prostředky, které okres Kleve poskytl společnosti FN GmbH na základě dohody týkající se překlenovacího financování části nákladů na odkup letiště, zahrnují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(215)

Německo uvedlo, že společnost EEL GmbH představuje zvláštní účelovou jednotku, která má umožnit účinné a hospodárné převádění finančních prostředků na společnost FN GmbH.

(216)

Jak bylo uvedeno v 25. bodě odůvodnění, okres Kleve a obec Weeze založily společnost EEL GmbH za účelem správy letiště před jeho privatizací. Společnost EEL GmbH poté poskytovala půjčky společnosti FN GmbH. Poskytování půjček třetím stranám představuje samo o sobě hospodářskou činnost. Proto v době, kdy byla provedena různá dílčí opatření tvořící opatření č. 4 ve prospěch společnosti EEL GmbH, vykonávala tato společnost hospodářskou činnost.

(217)

S odkazem na článek 101 SFEU zahrnuje pojem podnik subjekty, které vykonávají hospodářskou činnost, bez ohledu na jejich právní postavení a způsob jejich financování. Společnost EEL GmbH jedná pouze jako prostředek orgánů veřejné moci a nevykonává žádné hospodářské činnosti: jejím jediným účelem je soustředit prostředky dvou orgánů veřejné moci za účelem financování rozvoje letišť.

(218)

Jelikož kumulativní kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 SFEU nejsou splněna, Komise se domnívá, že opatření č. 4 neobsahuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(219)

I kdyby se společnost EEL GmbH považovala po celou dobu platnosti dílčích opatření tvořících opatření č. 4 za podnik podléhající soutěžnímu právu EU (což není), vedlo by hodnocení Komise k témuž závěru, že opatření č. 4 nepředstavuje státní podporu, jak je prokázáno v následujících oddílech.

(220)

Společnost EEL GmbH obdržela veškerý kapitál, podporu likvidity a kapitálové injekce v rámci opatření č. 4 od svých společníků, kteří tato opatření financovali ze svých příslušných rozpočtů. Opatření č. 4 zahrnuje rovněž 100 % záruku, kterou poskytla obec Weeze, což zatížilo rozpočet obce. Všechna dílčí opatření tvořící opatření č. 4 byla proto financována z rozpočtových zdrojů dvou místních orgánů, které navíc rozhodly o provedení těchto jednotlivých opatření.

(221)

Opatření č. 4 je proto financováno ze státních prostředků a lze je přičíst státu.

(222)

Za účelem posouzení, zda opatření státu představuje podporu, je třeba určit, zda podnik-příjemce obdržel hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískal.

(223)

Komise musí v této souvislosti analyzovat, zda okres Kleve a obec Weeze jednaly stejně jako obezřetné, tržně jednající hospodářské subjekty vedené vyhlídkami na dosažení zisku (67) za podobných okolností, když ve prospěch společnosti EEL GmbH provedly kapitálová opatření, poskytly záruky a půjčky a povolily prodloužení jejich splatnosti, jež tvoří opatření č. 4.

(224)

Nejprve je důležité připomenout, že podle závěru vyvozeného v oddíle 8.3.2 představuje společnost EEL GmbH zvláštní účelovou jednotku, kterou její dva veřejní společníci založili za účelem správy letiště Niederrhein Weeze a od roku 2003 ji využívali výhradně k financování tohoto letiště. To potvrzuje skutečnost, že podle zápisu z valné hromady ve dnech 10. a 11. dubna 2003 omezili tito dva veřejní společníci novou finanční činnost společnosti EEL GmbH důsledně na investice do letiště Niederrhein Weeze. Tento cíl je v souladu s účelem společnosti EEL GmbH stanoveným v článku 2 její zakládací listiny (Gesellschaftsvertrag) ze dne 16. prosince 1999 (68). Jak již bylo objasněno v 153. bodě odůvodnění, společnost EEL GmbH nemá žádné představenstvo. Oběma výkonnými řediteli jsou zástupci veřejných subjektů. Jedním výkonným ředitelem společnosti je zemský rada (Landrat), který je vedoucím okresu okresu Kleve, a druhým výkonným ředitelem je starosta obce Weeze. Společnost EEL GmbH nemá ani stálé zaměstnance a spravuje ji jediný státní úředník z okresu Kleve. Z těchto skutečností vyplývá, že jakékoli rozhodnutí přijaté společností EEL GmbH přijímají ve skutečnosti zástupci veřejných společníků, kteří kromě toho, že zasedají v řídicích orgánech společnosti, zároveň řídí její každodenní činnosti. To potvrzuje, že dotyčná opatření lze přičíst veřejným společníkům.

(225)

Při použití zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu na opatření č. 4 je třeba zohlednit náležitě skutečnost, že příjemcem těchto finančních opatření je zvláštní účelová jednotka, kterou založily a vlastní subjekty, jež provedly opatření č. 4, a která se používá výhradně k dosažení jasně vymezeného cíle, jenž tyto subjekty sledují. V této souvislosti je nutno uvážit náležitě i samotný cíl, k němuž je zvláštní účelová jednotka používána a zachována.

(226)

Soukromé podniky obvykle zvláštní účelové jednotky vytvářejí a využívají v řadě různých situací. Možným příkladem je situace, kdy jsou zvláštní účelové jednotky použity v případě založení společného podniku dvěma nezávislými podniky za účelem rozvoje konkrétního projektu nebo vykonávání určité činnosti či funkce (jako je výzkum a vývoj, výroba, distribuce) (69) ve prospěch obou podniků. Zvláštní účelová jednotka proto představuje právní strukturu, jíž oba podniky přidělují zdroje (finanční prostředky, zaměstnance, majetek …), jež jsou nezbytné k provádění společného projektu, funkce nebo činnosti a jejichž prostřednictvím realizují společný projekt nebo vykonávají společnou funkci či činnost. V určitých případech, například tehdy, plní-li zvláštní účelová jednotka funkci pouze v oblasti výroby nebo výzkumu a vývoje, získává financování ze strany svých mateřských společností, aniž by sama vytvářela zisk, který by bylo možno rozdělit akcionářům/společníkům například ve formě dividend. Místo vytváření zisku přispívá k vykonávání činností, které její mateřské společnosti pokládají za nezbytné k dosažení svých cílů.

(227)

Je proto zřejmé, že pokud dva nezávislé soukromé podniky vytvoří a využívají zvláštní účelovou jednotku k dosažení jasně vymezeného cíle a poskytnou jí financování, neposkytují toto financování nutně za účelem dosažení finančních výnosů ve formě dividend nebo plateb úroků stejně jako investor nebo banka. Toto financování poskytují za účelem dosažení cíle, k němuž se tato zvláštní účelová jednotka používá.

(228)

Vzhledem k těmto úvahám je nutno chování okresu Kleve a obce Weeze vůči společnosti EEL GmbH analyzovat s přihlédnutím ke skutečnosti, že tyto dva orgány veřejné moci jsou jedinými společníky společnosti EEL GmbH, a se zřetelem k výlučnému cíli, který je společnosti EEL GmbH přidělen od roku 2003, a to poskytnutí různých půjček společnosti FN GmbH a prodloužení jejich splatnosti představující opatření č. 1. V této souvislosti je třeba připomenout, že jednotlivá dílčí opatření tvořící opatření č. 1, jak byla uvedena v oddíle 8.3.2, lze jednoznačně přičíst okresu Kleve a obci Weeze. Jinými slovy, tyto dva orgány veřejné moci navrhly opatření č. 1 a rozhodly o jeho provedení a rozhodly také o využití společnosti EEL GmbH k tomuto účelu.

(229)

Při použití zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu na opatření č. 4 je tudíž nutno vycházet ze skutečnosti, že o provedení opatření č. 1 a o využití společnosti EEL GmbH k tomuto účelu rozhodly okres Kleve a obec Weeze. Příslušnou otázkou, kterou se musí Komise zabývat, je to, zda by dva hypotetické tržně jednající hospodářské subjekty, které se rozhodly provést stejná opatření, jaká tvoří opatření č. 1, použily zvláštní účelovou jednotku, jako je společnost EEL GmbH, a poskytly by jí podobné financování, jako je financování vyplývající z opatření č. 4, aby dosáhly tohoto cíle?

(230)

V tomto kontextu nevede skutečnost, že některé půjčky mohli společníci poskytnout společnosti EEL GmbH s nižšími úrokovými sazbami, než jsou běžné tržní sazby, že záruka byla poskytnuta bezúplatně nebo že kapitál byl vložen bez jednoznačných vyhlídek na dosažení finančních výnosů, nutně k závěru, že se okres Kleve a obec Weeze nechovaly vůči společnosti EEL GmbH stejně jako tržně jednající hospodářské subjekty. Příslušnou otázkou spíše je, zda bylo financování poskytnuté společnosti EEL GmbH v rámci opatření č. 4 z hlediska tržně jednajícího hospodářského subjektu přiměřené na základě cíle sledovaného společníky společnosti EEL GmbH, a to provedení opatření č. 1.

(231)

Dva obezřetné, tržně jednající hospodářské subjekty sledující stejný cíl jako veřejní společníci společnosti EEL GmbH by měly v zásadě dvě možnosti: vytvořit zvláštní účelovou jednotku podobnou společnosti EEL GmbH (možnost č. 1), nebo poskytnout společnosti FN GmbH půjčky přímo bez využití zvláštního subjektu (možnost č. 2). Racionální, tržně jednající hospodářský subjekt by jinou možnost, například využití soukromých finančních zprostředkovatelů, kteří by za poskytování takovéto služby účtovali poplatek, nezvažoval. Tato možnost by kvůli zmíněným poplatkům zvýšila náklady na převádění finančních prostředků do společnosti FN GmbH.

(232)

Komise uvádí, že při rozhodování o financování společnosti EEL GmbH veřejní společníci místo využití finančních zprostředkovatelů omezili svou finanční expozici na to, co bylo naprosto nezbytné k financování společnosti FN GmbH v rámci opatření č. 1:

(233)

Komise je názoru, že volba možnosti č. 1 ze strany dvou společníků byla v souladu s jejich udávaným cílem vyčlenit prostředky společnosti EEL GmbH výlučně za účelem financování společnosti FN GmbH.

(234)

Komise se mimoto domnívá, že v rámci možnosti č. 1 jsou náklady na správu a řízení zvláštní účelové jednotky, jako je společnost EEL GmbH, sníženy na naprosté minimum (žádná imobilizace jiných aktiv než pohledávek za společností FN GmbH, žádní stálí zaměstnanci a vedení, téměř žádné provozní náklady, žádné jiné finanční náklady kromě splácení půjčky poskytnuté [bankou]). To platí tím spíše, jelikož v době, kdy se oba veřejní společníci rozhodli provést opatření č. 1, již společnost EEL GmbH existovala jako nečinná struktura a nemusela být vytvořena ex nihilo. Volba zvláštní účelové jednotky usnadňuje rovněž řízení finančních transakcí se třetími stranami (např. společností FN GmbH nebo soukromou bankou), přičemž snižuje transakční náklady mezi oběma společníky na minimum. Volba možnosti č. 2 by naopak znamenala zavedení duplicitních mechanismů na podporu společnosti FN GmbH, což by zvýšilo správní a právní náklady na převádění finančních prostředků do společnosti FN GmbH (např. duplicitní právní smlouvy) a případně by to mělo nepříznivý dopad na kontrolu a koordinaci projektu.

(235)

Pro dva tržně jednající hospodářské subjekty vedené vyhlídkami na dosažení zisku ve střednědobém až dlouhodobém horizontu na místě veřejných společníků společnosti EEL GmbH by proto bylo rozumné zvolit spíše možnost č. 2 než možnost č. 1. Komise se domnívá, že kritérium investora v tržním hospodářství je splněno a že společnosti EEL GmbH nebyla poskytnuta žádná hospodářská výhoda.

(236)

Od roku 2003 byla činnost společnosti EEL GmbH důsledně omezena na poskytování financování společnosti FN GmbH. Společnost EEL GmbH nemohla vykonávat žádnou jinou činnost. Nemohla například poskytovat půjčky jiným subjektům.

(237)

Jedinou činností, u níž by opatření č. 4 mohlo narušit dynamiku hospodářské soutěže, bylo proto poskytování financování společnosti FN GmbH. Takovýto účinek na hospodářskou soutěž by existoval v případě, pokud by bez opatření č. 4 měli jiní poskytovatelé finančních prostředků než společnost EEL GmbH, například banky nebo jiní investoři, větší možnost poskytnout společnosti FN GmbH financování, aby dosáhli zisku.

(238)

Jak však bylo uvedeno v oddíle 8.5.3, okres Kleve a obec Weeze měly jednoznačně v úmyslu provést opatření č. 1 k poskytnutí financování společnosti FN GmbH samy. Jediným důvodem opatření č. 4 je skutečně provedení opatření č. 1.

(239)

V případě neprovedení opatření č. 4 by společnost EEL GmbH nemohla opatření č. 1 provést sama. Neexistence opatření č. 4 by však znamenala, že by se okres Kleve a obec Weeze rozhodly provést opatření č. 1 bez využití společnosti EEL GmbH, například prostřednictvím přímého právního vztahu mezi nimi a společností FN GmbH. V případě neprovedení opatření č. 4 by proto banky nebo jiní investoři neměli větší možnost poskytnout společnosti FN GmbH financování, aby dosáhli zisku, jelikož potřebné finanční prostředky by v každém případě poskytly okres Kleve a obec Weeze.

(240)

Za předpokladu, že by opatření č. 4 poskytlo společnosti EEL GmbH hospodářskou výhodu (což neposkytlo), neměla by tato výhoda žádný účinek na hospodářskou soutěž a obchod, opatření proto nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(241)

Z výše uvedených důvodů nezahrnuje opatření č. 4 státní podporu pro společnost EEL GmbH ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(242)

Případy, kdy opatření představuje existující podporu, jsou zevrubně vyjmenovány v článku 1 nařízení (ES) č. 659/1999 (72).

(243)

Je nesporné, že dotyčná opatření nebyla zavedena před přistoupením Německa k EU (písm. b) bod i) zmíněného článku), ani se nepovažují za schválená v důsledku toho, že Komise nerozhodla ve stanovených procesních lhůtách (písm. b) bod iii)), ani je nelze považovat za existující podporu kvůli uplynutí promlčecí lhůty (písm. b) bod iv)). Tato opatření se nestala ani podporou následkem vývoje společného trhu bez toho, že by byla členským státem pozměněna (písm. b) bod v) první věta) (73).

(244)

Toto hodnocení platí zejména pro opatření č. 2, ačkoli Německo tvrdilo, že představuje existující podporu (viz 102. bod odůvodnění). V rozsudku ve věci Leipzig-Halle Soudní dvůr Evropské unie potvrdil, že od roku 2000, tj. před provedením opatření č. 2 dne 15. října 2002, by se na výstavbu letištní infrastruktury měla vztahovat pravidla státní podpory (74) (viz 46. bod odůvodnění). Komise zastává názor, že opatření proto v době svého zavedení představovalo podporu. V rozporu s tvrzením Německa neovlivňuje toto hodnocení skutečnost, že opatření bylo přijato podle směrnic z roku 1993. Směrnice z roku 1993 představovaly pouze právní základ, který spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko od roku 1993 umožňoval uvážit případná opatření podpory regionálních letišť, nezakládaly však právní nárok těchto letišť, jak je výslovně stanoveno v § 1 směrnic z roku 1993.

(245)

Dnem provedení opatření č. 2 je proto 15. říjen 2002, tj. opatření bylo provedeno po vynesení rozsudku ve věci Aéroports de Paris. Opatření č. 2 proto v době, kdy bylo provedeno, již představovalo státní podporu, jak je prokázáno v oddíle 8.4.6, a nestalo se podporou následkem vývoje společného trhu. Opatření č. 2 bylo mimoto provedeno méně než deset let před tím, než Komise zahájila formální vyšetřovací řízení, které se ho týká, nestalo se tudíž existující podporou v důsledku uplynutí promlčecí lhůty. Opatření č. 2 se proto nepokládá za existující podporu.

(246)

Podle čl. 108 odst. 3 SFEU musí členské státy informovat o svých záměrech poskytnout nebo upravit podpory a nesmí provést zamýšlená opatření, dokud není v tomto řízení přijato konečné rozhodnutí.

(247)

Jelikož Německo předmětná opatření veřejné podpory neoznámilo, představují opatření č. 1, 2 a 3 protiprávní podporu.

(248)

Dotyčná opatření by měla být posouzena na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, podle něhož za slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány „podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem“.

(249)

V tomto ohledu stanoví příslušný rámec pro posouzení, zda lze podporu letišť prohlásit za slučitelnou podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, pokyny pro leteckou dopravu z roku 2014.

(250)

Podle pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 má Komise za to, že by se ustanovení jejího sdělení o stanovení použitelných pravidel pro posuzování protiprávní státní podpory neměla použít na projednávané případy protiprávních provozních podpor poskytnutých letištím ještě přede dnem 4. dubna 2014. Komise bude místo toho uplatňovat zásady obsažené v pokynech pro leteckou dopravu z roku 2014 na všechny případy týkající se provozní podpory (podaná oznámení a protiprávní neoznámená podpora) letištím, přestože byla podpora poskytnuta přede dnem 4. dubna 2014 a začátkem přechodného období (75).

(251)

Co se týká investiční podpory letištím, Komise použije v souladu se svým sdělením o stanovení použitelných pravidel pro posuzování protiprávní státní podpory na protiprávní investiční podpory letišť pravidla platná v době poskytnutí podpory. Komise proto na případy týkající se protiprávní investiční podpory poskytnuté letištím přede dnem 4. dubna 2014 uplatní zásady obsažené v pokynech pro leteckou dopravu z roku 2005 (76).

(252)

Komise již dospěla k závěru, že opatření č. 2 a 3 představovala protiprávní státní podporu poskytnutou přede dnem 4. dubna 2014, zatímco opatření č. 1 a 4 nepředstavují státní podporu.

(253)

Vzhledem k ustanovením pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 zmíněným v 250. a 251. bodě odůvodnění musí Komise určit, zda dotyčná opatření představují protiprávní investiční nebo provozní podporu.

(254)

Jak bylo vyvozeno v oddíle 8.3.6, společnost FN GmbH měla prospěch ze státní podpory obsažené v půjčce č. 4 a prvním a případně druhém prodloužení, jež jsou součástí opatření č. 1. Komise posoudí povahu každého dílčího opatření zvlášť.

(255)

Komise uvádí, že půjčka č. 4 byla poskytnuta za účelem financování investic, které uskutečnila společnost FN GmbH: jak bylo uvedeno v 39. bodě odůvodnění, v čl. 1 odst. 2 úvěrové smlouvy, která byla podepsána dne 1. července 2005, bylo uvedeno, že půjčka je určena pouze na investice. Komise podotýká, že společnost EEL GmbH zavedla kontrolní mechanismy stanovené v článku 2 úvěrové smlouvy, který vyžadoval, aby společnost FN GmbH (a společnost EEL GmbH na žádost) ověřovaly, zda faktury skutečně souvisejí pouze s realizací projektu letiště a zda společnost EEL GmbH (a nikoli společnost FN GmbH) uhradila faktury z půjčky. Tyto kontrolní mechanismy se ukázaly jako účinné, jelikož Německo prokázalo, že splátky uhrazené z této půjčky byly použity výhradně k pokrytí investičních nákladů. Komise proto zastává názor, že půjčka č. 4 představuje protiprávní investiční podporu, která byla poskytnuta přede dnem 4. dubna 2014, a její slučitelnost je nutno posoudit podle pokynů pro leteckou dopravu z roku 2005.

(256)

Co se týká prvního prodloužení, Komise uvádí, že představovalo obnovení půjček č. 1, 2 a 3. Toto prodloužení nebylo proto určeno na financování nových investic, což Německo neprokázalo. Komise se spíše domnívá, že toto prodloužení bylo povoleno pouze s cílem zprostit společnost FN GmbH povinnosti uhradit v brzké době všechny kumulované půjčky a úroky. Tímto chtěli společnost EEL GmbH a její veřejní společníci zajistit, aby společnosti FN GmbH nechyběla likvidita, což by mohlo vést k tomu, že by příjemce podpory omezil své investice, nebo by se stal podnikem v obtížích. Z těchto důvodů má Komise za to, že první prodloužení představuje protiprávní provozní podporu poskytnutou přede dnem 4. dubna 2014, a její slučitelnost je nutno posoudit podle pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014.

(257)

Podobné úvahy platí i pro druhé prodloužení, pokud by se považovalo za státní podporu.

(258)

Společnost FN GmbH měla prospěch z opatření č. 2, jehož účelem byla náhrada nákladů na pořízení a instalaci investičního majetku, jak bylo popsáno v 46. bodě odůvodnění. Podle bodu 25 pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 se „investiční podporou rozumí podpora na financování investičního majetku, konkrétně na pokrytí schodku financování kapitálových nákladů“. Veškeré náklady podpořené na základě opatření č. 2 proto představují investiční náklady. Opatření č. 2 tudíž představuje protiprávní investiční podporu, která byla poskytnuta přede dnem 4. dubna 2014, a její slučitelnost je třeba posoudit podle pokynů pro leteckou dopravu z roku 2005.

(259)

Jak bylo popsáno v oddíle 3.3, opatření č. 3, které je předmětem posouzení, bylo provedeno s cílem poskytnout společnosti FN GmbH překlenovací financování části nákladů na odkup letiště (615 ha a přibližně 650 budov různého typu, jež bylo nutno přestavět na civilní letiště). Jak je uvedeno v bodě 3 preambule a v článku 1 úvěrové smlouvy ze dne 14. března 2002, překlenovací financování bylo poskytnuto prostřednictvím bezúročné půjčky výslovně určené na financování investičních nákladů nezbytných k realizaci projektu EuZZLG (viz 21. bod odůvodnění).

(260)

Toto překlenovací financování proto představuje protiprávní investiční státní podporu, která byla poskytnuta přede dnem 4. dubna 2014, a její slučitelnost je nutno posoudit podle pokynů pro leteckou dopravu z roku 2005.

(261)

Jak bylo objasněno výše, Komise se domnívá, že půjčka č. 4 v rámci opatření č. 1, opatření č. 2 a opatření č. 3 představují investiční státní podporu, zatímco první prodloužení a případně druhé prodloužení v rámci opatření č. 1 je nutno pokládat za provozní podporu.

(262)

Podle bodu 61 pokynů pro leteckou dopravu z roku 2005 musí Komise posoudit, zda

(263)

Kromě požadavku na splnění zvláštních kritérií slučitelnosti stanovených v pokynech pro leteckou dopravu z roku 2005 musí být státní podpora letišť stejně jako jakékoli jiné opatření státní podpory nezbytná a přiměřená sledovanému legitimnímu cíli, aby mohla být schválena jako slučitelná podpora (77).

(264)

Předmětná opatření investiční podpory měla financovat přeměnu bývalé britské vojenské základny ve Weeze na civilní letiště a zajistit značný rozvoj letiště. Tato opatření významně přispěla k regionálnímu rozvoji a vytvoření nových pracovních příležitostí v oblasti, která byla z ekonomického hlediska nepříznivě zasažena uzavřením britské vojenské základny. Jak Německo uvedlo, uzavření britské vojenské základny vedlo k tomu, že z oblasti odešlo přibližně 6 300 osob, mělo za následek úbytek 400 civilních pracovních míst přímo spojených s fungováním vojenské základny a snížení výnosů zhruba 80 podniků přibližně o 102 milionů EUR. Po odchodu britského letectva mimoto zůstalo prázdných 1 600 bytových jednotek, což je více než 30 % celkového bytového fondu obce Weeze.

(265)

Komise uvádí, že podle Německa vedly zřízení a rozvoj civilního letiště k vytvoření více než 1 200 pracovních míst v okrese Kleve a k seskupení společností poskytujících služby v areálu letiště.

(266)

Jak Německo uvedlo, přispění tohoto projektu k regionálnímu hospodářskému rozvoji (a tudíž k hospodářské soudržnosti, důležitému cíli Unie) již Komise do jisté míry uznala. Komise poskytla Severnímu Porýní-Vestfálsku prostředky ze strukturálních fondů v rámci programu Konver II, který výslovně umožňoval financování přeměny bývalých vojenských zařízení v okrese Kleve.

(267)

Dotyčná opatření investiční podpory přispěla rovněž k zlepšení přístupnosti regionu. Nejbližšími letišti od letiště Niederrhein Weeze jsou Düsseldorf (ve vzdálenosti 76 km od letiště, 51 min. doby strávené na cestě autem) a Eindhoven, NL (88 km, 1 h 12 min. doby strávené na cestě autem) (78).

(268)

Objem přepravy na letištích Düsseldorf a Eindhoven se od roku 2003 trvale zvyšuje: na letišti Düsseldorf vzrostl objem přepravy z 14,3 milionu cestujících v roce 2003 na přibližně 21 milionů v roce 2013, zatímco na letišti Eindhoven vzrostl objem přepravy z 0,4 milionu v roce 2003 na 3,4 milionu v roce 2013. Jejich trvalý růst byl v tomto období dotčen pouze problémy souvisejícími s jejich přetížením a omezením kapacity (zejména nedostatečný počet volných letištních časů v Düsseldorfu). Kapacita letiště Düsseldorf dosáhla v roce 2013 svého limitu 22 milionů cestujících, zatímco letiště Eindhoven mohlo v roce 2012 odbavit pouze 2,5 milionu cestujících. Komise podotýká, že navzdory růstu objemu přepravy na letišti Niederrhein Weeze byly činnosti související s rozšířením za účelem zvýšení kapacity obou letišť provedeny nebo zahájeny teprve v roce 2012 (79).

(269)

Komise proto vyvozuje závěr, že investice do letiště Niederrhein Weeze nepředstavovala duplikaci existující neziskové infrastruktury. Letiště Niederrhein Weeze hraje naopak důležitou úlohu při odlehčení dopravního zatížení na letišti Düsseldorf, aniž by omezovalo plány na rozšíření letišť Düsseldorf a Eindhoven. Bez dotyčného projektu hrozilo, že by v regionu nebyla zajištěna dostatečná obslužnost.

(270)

Komise proto může vyvodit závěr, že výstavba a využití infrastruktury odpovídají jasně stanovenému cíli obecného zájmu, kterým je regionální hospodářský rozvoj a zlepšení přístupnosti regionu.

(271)

Podle Německa byla plánovaná modernizace letiště Niederrhein Weeze nutná k přeměně bývalé vojenské letecké základny na civilní letiště. K zahájení civilní letecké dopravy byla nezbytná výstavba a modernizace pojezdových drah a odbavovacích ploch.

(272)

Podle Německa byl infrastrukturní projekt proveden pouze v rozsahu nezbytném k dosažení stanovených cílů: zatímco infrastruktura byla vybudována pro maximální objem přepravy 3,5 milionu cestujících, statistické údaje o přepravě uvedené v tabulce 1 ukazují, že se objem přepravy trvale zvyšoval až do roku 2010, kdy dosáhl rekordního počtu 2,9 milionu cestujících, načež se v roce 2012 snížil na 2,2 milionu cestujících. To znamená, že očekávaná poptávka po letecké dopravě do značné míry odpovídala skutečné poptávce a projekt není neúměrně velký nebo rozvinutý.

(273)

Komise proto vyvozuje závěr, že dotyčná infrastruktura je nutná a úměrná stanoveným cílům.

(274)

Jak bylo objasněno výše, letiště Niederrhein Weeze dosáhlo v roce 2010 počtu cestujících (2,9 milionu), který se blížil jeho kapacitnímu limitu (3,5 milionu cestujících). Tohoto objemu přepravy bylo dosaženo jen za šest let činnosti, tj. mnohem rychleji než v případě jiných německých letišť uplatňujících stejnou strategii založenou na nízkonákladových dopravcích (jako je Kassel nebo Hahn). Značný růst letiště Niederrhein Weeze vyplývá z důležité úlohy tohoto letiště při odlehčení dopravního zatížení na letištích Düsseldorf a Eindhoven a hustoty obyvatelstva ve spádové oblasti (více než 35 milionů obyvatel).

(275)

Na základě výše uvedených údajů o počtu cestujících poskytoval projekt rozvoje letiště Niederrhein Weeze ve střednědobém horizontu dostatečné perspektivy používání, zejména ve vztahu k původní vojenské infrastruktuře na letišti, jež počáteční investiční práce pomohly přeměnit na civilní letiště.

(276)

Komise uvádí, že zavedená civilní infrastruktura byla vždy otevřená všem potenciálním uživatelům na nediskriminačním základě.

(277)

V době poskytnutí podpory dne 15. října 2002 odbavovalo letiště Niederrhein Weeze méně než 1 milion cestujících ročně, takže podle pokynů pro leteckou dopravu z roku 2005 se považovalo za malé regionální letiště (kategorie D) (80).

(278)

Spádovou oblast letiště Niederrhein Weeze tvoří západní oblasti Německa a východní oblasti Nizozemska. Jak bylo uvedeno výše, letiště Niederrhein Weeze nenarušilo významně hospodářskou soutěž v této spádové oblasti, tj. s ohledem na letiště Düsseldorf a Eindhoven, jež byly nepříznivě dotčeny problémy souvisejícími s přetížením a nedostatkem letištních časů (viz 268. bod odůvodnění).

(279)

Na rozdíl od svých dvou konkurentů nemá letiště Niederrhein Weeze železniční spojení ani napojení na dálniční systém.

(280)

Komise mimoto bere na vědomí, že na letišti Düsseldorf připadá významný 40 % podíl na segment obchodních cestujících, zatímco na letišti Niederrhein Weeze to je pouze 7 %.

(281)

Pokud jde o letiště Eindhoven, Komise uvádí, že toto letiště slouží civilní i vojenské letecké dopravě a že financování nákladů na infrastrukturu je v souladu s tím rozděleno mezi správce civilního letiště a nizozemské vojsko. V letech 2010 a 2011 vyplatilo letiště Eindhoven nizozemskému vojsku jako náhradu částku ve výši přibližně 1 milionu EUR ročně, především s ohledem na náklady na údržbu infrastruktury, bezpečnost, kontrolu vzdušného prostoru, nevynaložilo však počáteční investiční náklady, které muselo nést (částečně) letiště Niederrhein Weeze.

(282)

Intenzita podpory celého projektu (viz oddíl týkající se nezbytnosti a přiměřenosti podpory níže) je mimoto omezena na nedostatek financování. Akcionáři provozovatele letiště uhradí více než 50 % investičních nákladů.

(283)

Na základě výše uvedených skutečností vyvozuje Komise závěr, že rozvoj obchodu není dotčen v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem.

(284)

Komise musí zjistit, zda státní podpora poskytnutá společnosti FN GmbH změnila jednání podniku-příjemce, takže ten se podílel na činnosti přispívající k dosažení cíle veřejného zájmu, která by i) se bez podpory neuskutečnila, nebo ii) by se uskutečnila v omezenějším či jiném rozsahu. Podpora se mimoto považuje za přiměřenou pouze tehdy, nelze-li téhož výsledku dosáhnout s nižší podporou, která hospodářskou soutěž narušuje v menší míře. To znamená, že výše a intenzita podpory musí být omezeny na minimum potřebné k provedení podporované činnosti.

(285)

Podle Německa byla podpora nezbytná, jelikož rozvoj letiště by byl vzhledem k napjaté finanční situaci společnosti FN GmbH v době poskytnutí podpory ohrožen. Německo rovněž uvedlo, že pokud by projekt provedly přímo orgány veřejné moci, musely by tyto orgány uhradit náklady na výstavbu i počáteční provozní ztráty. Komise s tímto názorem souhlasí a podotýká, že veřejná podpora byla poskytnuta v době, kdy soukromí společníci společnosti FN GmbH uskutečnili v počáteční fázi projektu velmi významné investice do infrastruktury ([20–60] milionů EUR v období 2002–2003), přičemž současně nesli počáteční provozní ztráty letiště. Je sporné, zda by místní orgány s omezenými finančními zdroji, jako jsou okres Kleve a obec Weeze, mohly nést finanční zátěž spojenou s takovýmto velkým projektem samy, přičemž by současně dosáhly stejného výsledku s omezenou účastí ze strany soukromé iniciativy. Vzhledem k rizikové povaze projektu, který představuje jedno z mála soukromých letišť v Evropě, se proto omezená veřejná podpora v počáteční fázi jeví jako opodstatněná.

(286)

Podle Německa by bez opatření č. 1, 2 a 3 nebylo možno investici uskutečnit ve stejném rozsahu. Jak Německo správně uvedlo, bylo by možné realizovat pouze omezený počet investic, například rozšíření přistávací a vzletové dráhy. Některé investice by bylo nutno odložit, což by vedlo k tomu, že by se letiště potýkalo s vážnými provozními problémy, nebo by nemohlo uspokojit předpokládanou poptávku ze strany leteckých společností a cestujících ve spádové oblasti. Lze proto vyvodit závěr, že opatření podpory č. 1, 2 a 3 mají motivační účinek, jelikož příjemci umožnila investici provést.

(287)

Pokud jde o posouzení přiměřenosti opatření č. 2, výše veřejného financování, které bylo letišti skutečně poskytnuto, činila [2–5] milionů EUR. Jak je objasněno v 46. bodě odůvodnění, toto opatření podpory odpovídá financování 50 % způsobilých nákladů podle směrnic z roku 1993. Zbývající částku ([2–5] milionů EUR) financovala společnost FN GmbH. Intenzita podpory tudíž činí 50 %.

(288)

Jelikož pokyny pro leteckou dopravu z roku 2005 ponechávají otázku intenzity podpory otevřenou, musí být maximální přípustná výše podpory omezena na to, co je naprosto nezbytné. Komise uvádí, že investice podpořené prostřednictvím opatření č. 2 byly financovány za stejných podmínek (pari passu). Intenzita podpory ve výši 50 % se proto v daném případě jeví jako opodstatněná.

(289)

Co se týká přiměřenosti půjčky č. 4 v rámci opatření č. 1 a opatření č. 3, Komise uvádí, že poskytnutí půjčky s nízkým úrokem či bezúročné půjčky představuje opatření méně narušující hospodářskou soutěž než přímá dotace. Jelikož orgány veřejné moci půjčky v plné výši zajistily, jejich finanční účast byla velmi omezená. Co se týká přiměřenosti upuštění od splacení poloviny překlenovacího financování, Komise se s Německem shoduje v tom, že podmínka týkající se vytvoření 350 pracovních míst představuje pro soukromé vlastníky letiště pobídku k realizaci výstavby a rozvoje letištní infrastruktury. Komise uvádí, že tato pobídka byla účinná, jelikož v době upuštění od splacení (v roce 2004) bylo vytvořeno 445 pracovních míst, tj. před uplynutím smluvní lhůty (stanovené do konce roku 2007).

(290)

Vzhledem k výše uvedenému posouzení vyvozuje Komise závěr, že opatření č. 1 (půjčka č. 4), 2 a 3 jsou slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(291)

V oddíle 5.1.2 pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 jsou stanovena kritéria, která bude Komise používat při posouzení slučitelnosti provozní podpory s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Podle bodu 172 pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 bude Komise uplatňovat tato kritéria na všechny případy týkající se provozní podpory letiště, včetně podaných oznámení a protiprávní neoznámené podpory, a to i v případě, že podpora byla poskytnuta přede dnem 4. dubna 2014, tj. před vstupem pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 v platnost. Kritéria slučitelnosti provozní podpory, kterou lze poskytnout během přechodného období v délce deseti let ode dne zveřejnění pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014, jsou tato:

(292)

Jelikož provozní podpora spočívající v prvním a případně druhém prodloužení v rámci opatření č. 1 byla poskytnuta zcela před vstupem pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 v platnost, uplatní se tato kritéria slučitelnosti na základě aspektů stanovených v bodě 137 pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 (tj. některé podmínky se nepoužijí).

(293)

Předmětná provozní podpora měla za cíl zachování přiměřeného objemu činnosti letiště Niederrhein Weeze.

(294)

Podle bodu 113 pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 je provozní podpora letištím považována za podporu, která přispívá k dosažení cíle společného zájmu, pokud zvyšuje mobilitu občanů Unie a propojení regionů, bojuje proti přetížení letecké dopravy na hlavních letištních uzlech Unie, nebo napomáhá regionálnímu rozvoji.

(295)

Jak je vyvozeno v 270. bodě odůvodnění, výstavba a provozování letiště Niederrhein Weeze splňuje jasně vymezené cíle společného zájmu, tj. regionální hospodářský rozvoj a zlepšení přístupnosti regionu.

(296)

Podle bodu 116 a následujících bodů v pokynech pro leteckou dopravu z roku 2014 se provozní podpora letištím bude považovat za nezbytnou, pokud přináší materiální zlepšení, které trh sám není schopen poskytnout. V pokynech se rovněž uznává, že potřeba financování provozních nákladů z veřejných zdrojů bude u menších letišť obyčejně úměrně vyšší v důsledku vysokých fixních nákladů a skutečnosti, že letiště s ročním objemem přepravy 200 000 až 700 000 cestujících zřejmě nejsou schopna pokrýt podstatnou část svých provozních nákladů.

(297)

Od zahájení provozu nového terminálu v roce 2003 dosáhl roční objem přepravy na letišti Niederrhein Weeze 207 992 cestujících v roce 2003, 796 745 cestujících v roce 2004 a 591 744 cestujících v roce 2005 (viz tabulka 1). Komise podotýká, že objem osobní přepravy vykazoval v počáteční fázi obrovské výkyvy, zejména významný pokles o 34 % mezi roky 2004 a 2005. Komise se proto domnívá, že během těchto tří let byl objem přepravy v průměru v rozmezí od 200 000 do 700 000 cestujících. Komise současně také uvádí, že společnost FN GmbH byla vždy ztrátová (viz tabulka 5) a nebyla schopna uhradit ani své provozní náklady (upravený EBITDA byl v roce 2004 a 2005 záporný), což je v pokynech pro leteckou dopravu z roku 2014 u letišť této velikosti pokládáno za obvyklé.

(298)

Komise se proto domnívá, že provozní podpora letiště Niederrhein Weeze je nezbytná.

(299)

Podle bodu 120 pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 by provozní podpora měla být vhodným nástrojem politiky k dosažení zamýšleného cíle nebo řešení problémů, na které je podpora zaměřena. Jelikož letiště Niederrhein Weeze je ztrátové na provozní úrovni, je jediným vhodným nástrojem provozní podpora, která letišti umožňuje zachovat činnosti zajišťující propojení oblasti Niederrhein. Ostatní nástroje jako investiční podpora nebo regulační opatření se nejeví jako vhodné k řešení finančních problémů letiště Niederrhein Weeze na provozní úrovni. Komise má tudíž za to, že provozní podpora poskytnutá letišti Niederrhein Weeze představuje vhodný nástroj.

(300)

Podle bodu 124 pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 má provozní podpora motivační účinek, pokud je pravděpodobné, že by se při neexistenci provozní podpory a s ohledem na možné poskytnutí investiční podpory a objem přepravy výrazně snížil objem hospodářské činnosti dotyčného letiště.

(301)

Letiště Niederrhein Weeze obdrželo investiční podporu na výstavbu nového terminálu a zavedení opatření k splnění nových bezpečnostních požadavků. To letišti umožnilo uspokojovat potřeby oblasti Niederrhein v oblasti propojení a dopravy, jež se z hlediska objemu přepravy v posledních letech zvyšovaly. Navzdory rostoucímu počtu cestujících však není letiště schopno hradit své provozní náklady. Bez provozní státní podpory by letiště nemohlo zachovat stávající objem přepravy a investic a objem jeho hospodářské činnosti by se musel snížit. Podpora současně nepřesáhla výši nezbytnou k uhrazení provozních ztrát, výše podpory je tudíž omezena na nezbytné minimum.

(302)

Komise se proto domnívá, že provozní podpora letiště Niederrhein Weeze má motivační účinek a je přiměřená.

(303)

Podle bodu 131 pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 zohlední Komise při posuzování slučitelnosti provozní podpory letišti narušení hospodářské soutěže a účinky na obchod. Známkou možného narušení hospodářské soutěže nebo ovlivnění obchodu může být skutečnost, že se letiště nachází ve stejné spádové oblasti jiného letiště s volnou kapacitou.

(304)

Jak bylo prokázáno v 276. bodě odůvodnění a následujících bodech odůvodnění, Komise již dospěla k závěru, že rozvoj obchodu není dotčen v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem.

(305)

Všechna opatření, která jsou předmětem tohoto šetření a která se považují za státní podporu, jsou slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy. Tímto závěrem není nijak dotčeno případné budoucí posouzení opatření, která mohly orgány veřejné moci provést ve prospěch společnosti FN GmbH, ze strany Komise.

(306)

Dopisem ze dne 18. června 2014 souhlasilo Německo s tím, aby bylo toto rozhodnutí přijato v angličtině. Závazné je proto pouze anglické znění,

15.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 269/47

(1)

Dne 11. května 2012 Belgie předběžně oznámila Komisi podporu na záchranu podniku Val Saint-Lambert SA (dále jen „VSL“) formou zvýhodněné půjčky ve výši 1 milionu EUR. Vzhledem k tomu, že část podpory na záchranu ve výši 400 000 EUR byla již poskytnuta dne 3. dubna 2012, Komise tento případ zaevidovala do registru neoznámených podpor. Tato podpora zůstala neoznámena a ani později nebyla předmětem oznámení.

(2)

Dne 3. října 2012 belgické orgány oznámily podporu na restrukturalizaci podniku VSL. Tato podpora spočívá v prodloužení předmětné půjčky ve výši 1 milionu EUR na deset let.

(3)

Dopisem ze dne 1. února 2013 oznámila Komise Belgii své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie ve věci výše uvedených podpor a některých dodatečných opatření ve prospěch podniku VSL.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise požádala zúčastněné strany, aby ve věci předmětné podpory a dodatečných opatření podaly své připomínky.

(5)

Komise k této věci neobdržela žádné připomínky zúčastněných stran.

(6)

Belgie zaslala své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení dne 21. března 2013.

(7)

Dopisem ze dne 14. listopadu 2013 oznámily belgické orgány Komisi, že si přejí stáhnout oznámení podpory na restrukturalizaci. Toto opatření není proto analyzováno v rámci tohoto rozhodnutí.

(8)

Dopisy ze dne 17. října a 14. listopadu 2013 a e-mailem ze dne 10. prosince 2013 si Komise vyžádala od belgických orgánů dodatečné informace. Belgické orgány odpověděly dopisem ze dne 12. prosince 2013 a e-mailem ze dne 11. prosince 2013. Požádaly o dodatečnou lhůtu pro odpověď na žádost o informace ze dne 14. listopadu 2013. Tato lhůta jim byla poskytnuta dopisem ze dne 19. prosince 2013. Odpověď belgických orgánů byla nakonec doručena dne 6. ledna 2014. Dne 7. února 2014 zaslala Komise novou žádost o informace. Belgické orgány a právník společnosti Wallone de Gestion et de Participations (dále jen „SOGEPA“) odpověděly dne 25. a 27. února 2014. Nová žádost o informace byla zaslána belgickým orgánům dne 11. dubna 2014. Dopisem ze dne 30. dubna 2014 prodloužila Komise lhůtu poskytnutou belgickým orgánům až do dne 23. května 2014. Komise obdržela skutečně jejich odpověď k tomuto dni.

(9)

Dopisem ze dne 18. června 2014 zmocnily belgické orgány Komisi, aby přijala a oznámila toto rozhodnutí pouze ve francouzském znění.

(10)

Podnik VSL vyrábí vysoce kvalitní či luxusní křišťálové předměty. Sídlí v obci Seraing ve Valonsku, zaměstnává 52 osob a má roční obrat přibližně 2 miliony EUR. Jeho výrobky se těší dobré pověsti, nicméně v minulosti zaznamenal řadu různých úpadků. Například v roce 2002 vyhlásila akciová společnost SA Cristallerie du Val Saint-Lambert úpadek a její činnosti převzala akciová společnost SA Cristallerie du Val Saint-Lambert (dále jen „CVSL“), která vznikla dne 19. prosince 2002. Poté vyhlásil obchodní soud v Lutychu rozsudkem ze dne 11. srpna 2008 úpadek společnosti CVSL. Činnost převzali dva soukromí akcionáři: Châteaux Finances Corporation (dále jen „CFC“), což je holding vlastnící několik realitních společností nebo společností zaměřených na víno a gastronomii, a společnost s názvem Société de Promotion d'Espaces Commerciaux et Industriels (dále jen „SPECI“), která se věnuje správě a rozvoji nemovitého majetku.

(11)

Společnosti CFC a SPECI původně držely v podniku VSL 70 % a 30 % podílů. V březnu roku 2011 přistoupila společnost CFC a region Valonsko k navýšení kapitálu, na kterém se společnost SPECI nepodílela. Podnik VSL je v současnosti vlastněn ze 76 % společností CFC, ze 17 % regionem Valonsko a ze 7 % společností SPECI.

(12)

Ode dne 14. října 2013 se podnik VSL nachází opět v konkurzním řízení.

(13)

Podnik VSL využívá výhradní licenci na používání značek, plánů a náčrtků VSL. Tuto licenci mu poskytl od ledna 2009 region Valonsko, který je současným vlastníkem značek. Předtím vlastnila značky VSL až do října roku 2005 společnost Compagnie financière du Val (dále jen „CFV“), která následovala po společnosti Société de Gestion des marques du Val Saint-Lambert, jež je ve 100 % vlastnictví společnosti SOGEPA (kterou zase vlastní na 100 % region Valonsko).

(14)

Úmluvou o postoupení ze dne 5. října 2005 postoupila společnost CFV tyto značky akciové společnosti SA Interagora, která je mateřskou společností CVSL, za [500 000–800 000] (3) EUR. Dne 11. srpna 2008 vyhlásila SA Interagora, která se mezitím stala společností SA Val Saint-Lambert International (dále jen „VSLI“), úpadek a společnosti CFV zůstala neuhrazena částka ve výši 280 000 EUR. Region Valonsko poté využil svého předkupního práva a stal se v roce 2008 vlastníkem značek za cenu ve výši [700 000–1 000 000] EUR.

(15)

Podpora na záchranu podniku VSL spočívá ve zvýhodněné půjčce ve výši 1 milionu EUR, kterou poskytl dne 3. dubna 2012 region Valonsko zastupovaný společností SOGEPA (tato společnost jedná za region v případě všech opatření, v nichž zasahuje SOGEPA) na dobu šesti měsíců s úrokem ve výši 3,07 % (základní úroková míra 2,07 + 100 bodů). Tato úroková míra byla posléze navýšena o rozpětí ve výši 100 bodů jako odměna za náklady společnosti SOGEPA, to znamená na 4,07 %. Část půjčky ve výši 1 milionu EUR, tj. částka 400 000 EUR, byla poskytnuta hned v den uzavření úmluvy o úvěru ze dne 3. dubna 2012, aniž by to bylo předmětem předběžného oznámení Komisi podle čl. 108 odst. 3 SFEU. Zůstatek půjčky, tj. částka ve výši 600 000 EUR, byl poskytnut později, aniž by byl tento den sdělen Komisi. Komise přesto soudí, že došlo k vyplacení celé půjčky, tj. částky ve výši 1 milionu EUR, protože tato částka je uvedena na přihlášce pohledávky předložené obchodnímu soudu v Lutychu v rámci vyhlášení úpadku podniku VSL, o kterém tento soud rozhodl dne 14. října 2013.

(16)

Dne 3. října 2012 belgické orgány oznámily podporu na restrukturalizaci. Tato podpora spočívala v prodloužení půjčky ve výši 1 milionu EUR (tzn. opatření č. 1) na deset let. Dopisem ze dne 14. listopadu 2013 ale belgické orgány oznámily Komisi, že stahují oznámení ohledně podpory na restrukturalizaci. Dopisem ze dne 12. prosince 2013 potvrdily belgické orgány, že tato podpora nebyla provedena. Tato podpora proto není v tomto rozhodnutí analyzována.

(17)

Před poskytnutím výše uvedené podpory na záchranu (opatření č. 1) zasáhl v období 2008–2011 region Valonsko, zastupovaný společností SOGEPA a dalšími veřejnoprávními subjekty vlastněnými regionem a jednajícími jeho jménem jako např. CFV, ve prospěch podniku VSL v šesti případech, a to v těchto formách: záruka ve výši 150 000 EUR (opatření č. 3), používání a postoupení značek „Val Saint-Lambert“ (opatření č. 4), půjčka ve výši 1,5 milionu EUR (opatření č. 5), navýšení kapitálu ve výši 1,5 milionu EUR (opatření č. 6), podpory v omezené výši (opatření č. 7) a financování sanace v rámci programu Cristal Park (opatření č. 8).

(18)

Dne 11. srpna 2008 vyhlásil obchodní soud v Lutychu úpadek společnosti CVSL, která provozovala výrobnu předmětů z křišťálu před VSL. Vzhledem k nutnosti zajistit pokračování v činnosti přes vyhlášení úpadku, aby bylo možno hledat nabyvatele, pověřil region Valonsko rozhodnutím ze dne 28. srpna 2008 společnost SOGEPA vystavením záruky ve výši 150 000 EUR na půjčku od banky ING ve výši 300 000 EUR, kterou tato banka poskytla správci konkurzní podstaty společnosti CVSL. Tato záruka byla správci konkurzní podstaty společnosti CVSL poskytnuta bez odměny dne 24. září 2008.

(19)

Jak již bylo uvedeno, byla až do října roku 2005 vlastníkem značek „VSL“ společnost CFV.

(20)

Úmluvou o postoupení ze dne 5. října 2005 postoupila společnost CFV tyto značky akciové společnosti SA Interagora za cenu ve výši [500 000 – 800 000] EUR. Uhrazení platby ve výši 700 000 EUR mělo proběhnout jednorázovou splátkou ve výši [100 000 – 500 000] EUR a deseti ročními splátkami ve výši [10 000 – 50 000] EUR. Článek 7 této úmluvy poskytl regionu Valonsko předkupní právo pro případ, že by společnost SA Interagora nebo její oprávněné subjekty uvažovaly před 5. říjnem 2010 o postoupení značek, výkresů a modelů, které byly předmětem postoupení.

(21)

Dne 11. srpna 2008 vyhlásila společnost SA Interagora, která se mezitím stala společností s názvem VSLI, úpadek a zůstatek ve výši 280 000 EUR zůstal být společnosti CFV dlužen.

(22)

Dne 1. října 2008 podepsal správce konkurzní podstaty společnosti CVSL memorandum o porozumění se společnostmi CFC a SPECI (nabyvatelé činností společnosti CVSL), které obsahovalo rovněž koupi značek „Val Saint-Lambert“ od VSLI za cenu ve výši [700 000 – 1 000 000] EUR. Region Valonsko tehdy uplatnil své předkupní právo (článek 7 úmluvy ze dne 5. října 2005) za stejnou cenu a uvědomil o tom správce konkurzní podstaty dne 7. listopadu 2008. Region poté stanovil v úmluvě uzavřené dne 29. ledna 2009 mezi společnostmi CFV a VSL tyto podmínky:

(23)

Belgické orgány informovaly ve svých připomínkách Komisi, že po ukončení řízení o soudní reorganizaci (4), které bylo zahájeno dne 28. února 2012, nedosahoval zůstatek k úhradě již částky 280 000 EUR, ale pouze částky 61 250 EUR, a to následkem snížení o částku ve výši 43 750 EUR, o kterém se rozhodlo v rámci řízení o soudní reorganizaci, a uhrazením částky 105 000 EUR, ke kterému došlo ještě před zahájením tohoto řízení.

(24)

Dne 31. srpna 2009 poskytl region Valonsko zastupovaný společností SOGEPA podniku VSL půjčku ve výši 1,5 milionu EUR s úrokovou mírou ve výši 4,7 % na sedm let, aby podnik mohl zakoupit nové pece. Záruku na tuto půjčku představovalo zástavní právo zapsané v prvním pořadí na nemovitosti podniku VSL, jejichž hodnota podle belgických orgánů údajně přesahuje výši půjčky.

(25)

Dne 17. března 2011 rozhodl region Valonsko o kapitálovém vkladu ve výši 1,5 milionu EUR do podniku VSL, aby podnik mohl zakoupit novou pec. Od 25. května 2009 do 29. března 2011 vložila společnost CFC (majoritní akcionář podniku VSL) do tohoto podniku celkovou pohledávku ve výši 5,2 milionu EUR.

(26)

V období od února roku 2010 do listopadu roku 2012 obdržel podnik VSL prostřednictvím různých podpor v omezené výši celkovou částku 197 503 EUR. Dne 25. března 2011 vyplatila společnosti SOGEPA podporu na dočasného manažera (Interim Manager) ve výši 97 785 EUR. Společnost SOGEPA ale dne 25. září 2012 požádala o vrácení této podpory spolu s úroky, když si uvědomila, že došlo k překročení stropu ve výši 200 000 EUR, který stanoví nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 (5).

(27)

Projekt Cristal Park počítal se sanací nemovitostí patřících podniku VSL z veřejných prostředků.

(28)

Dopisem ze dne 20. srpna 2012 předložila společnost SPAQUE (Société publique d'aide à la qualité de l'environnement – Veřejnoprávní společnost na podporu kvality životního prostředí) podmíněnou nabídku na koupi budov podniku VSL za částku ve výši 2 040 000 EUR před odečtením nákladů na sanaci, jejichž výši bylo ještě třeba stanovit. Cenu ve výši 2 040 000 EUR stanovil nezávislý znalec Cushman & Wakefield dne 29. května 2012 s upřesněním, že není sám schopen odhadnout náklady na renovaci. Dopisem ze dne 5. září 2012 oznámil podnik VSL společnosti SPAQUE, že společnost GEOLYS stanovila v srpnu roku 2012 výši nákladů na sanaci na 219 470 EUR. Ve stejném dopise informoval podnik VSL společnost SPAQUE rovněž o svém souhlasu s prodejem budov za cenu ve výši 2 040 000 EUR, od níž bude odečtena částka 220 000 EUR. Dne 13. prosince 2012 byly dotčené budovy prodány společnosti SPAQUE za cenu 2 040 000 EUR, od níž byly odečteny náklady na sanaci odhadnuté na 220 000 EUR, tzn. za cenu ve výši 1 820 000 EUR. Zpráva z 1. prosince 2011, kterou mezitím předaly belgické orgány, ovšem náklady na sanaci odhadovala na několik milionů EUR.

(29)

Před tímto prodejem ze dne 13. prosince 2012 schválila obecní rada města Seraing na svém zasedání konaném dne 10. září 2012 dva návrhy opčních úmluv, z nichž se první týkala společnosti SPAQUE a města Seraing a druhá města Seraing a společnosti SPECI. Tyto návrhy popisují podmínky pozdějšího převodu budov prodaných společnosti SPAQUE po jejich sanaci mezi těmito třemi entitami.

(30)

K dnešnímu dni došlo pouze k prodeji ze dne 13. prosince 2012. Transakce stanovené v návrzích úmluv schválených obecní radou města Seraing a uvedených v předchozích bodech odůvodnění (28. a 29. bod odůvodnění) nebyly provedeny. Se sanací se nezačalo.

(31)

Dne 11. prosince 2012 byla dále mezi společností SPAQUE a podnikem VSL podepsána úmluva o dočasném poskytnutí části závodu na výrobu předmětů z křišťálu Val Saint-Lambert. Touto úmluvou dává společnost SPAQUE podniku VSL do užívání na dobu určitou a bezplatně určitý počet budov, jejichž se stala majitelem (viz 27. bod odůvodnění). Podnik VSL se na oplátku zavazuje spolupracovat se společností SPAQUE tím, že jí bude předávat informace, jež budou užitečné a nutné pro renovaci a obnovu, které je nutno v závodu provést.

(32)

Komise usoudila, že soubor prověřovaných opatření představuje státní podporu podle čl. 107 odst. 1 SFEU. Pokud jde o opatření č. 1 (podpora na záchranu), opatření č. 3 (bezplatná záruka) a opatření č. 4 (používání a postoupení značek), Komise vyjádřila pochybnosti o slučitelnosti těchto opatření se zásadou soukromého investora v tržním hospodářství. Pokud jde o opatření č. 5 (půjčka ve výši 1,5 milionu EUR), měla Komise pochybnosti o tom, že úrok z půjčky neobsahoval prvky podpory. Komise si rovněž kladla otázky ohledně povahy pari passu opatření č. 6 (navýšení kapitálu) a ohledně jeho slučitelnosti se zásadou soukromého investora v tržním hospodářství. Pokud jde o opatření č. 7, jež shrnuje opatření v omezené výši, nebyla si Komise jista, zda každé z nich dodržuje podmínky stanovené ve výše uvedeném nařízení (6). Pokud jde o opatření č. 8 (prodej nemovitostí a postoupení některých z nich k bezplatnému užívání), Komise si kladla otázku o nepřítomnosti podpory v prodejní ceně pozemků postoupených společnosti SPAQUE podnikem VSL, a to z důvodu poměrné nejistoty ohledně odhadu nákladů na sanaci. Komise si rovněž kladla otázky o existenci podpory v transakci, která pro společnost SPAQUE spočívá v tom, že poskytuje budovy podniku VSL k bezplatnému užívání. Pokud jde o opatření č. 3, Komise si rovněž kladla otázky ohledně případné hospodářské návaznosti mezi společnostmi CVSL a VSL. Komise měla konečně pochybnosti o slučitelnosti všech těchto opatření s vnitřním trhem a konkrétněji s pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (7) (dále jen „pokyny pro záchranu a restrukturalizaci“) (opatření č. 1, 2 a 3).

(33)

Belgické orgány nemají námitky proti označení podniku VSL za podnik v obtížích ode dne 8. února 2012, kdy byla podána žádost o soudní reorganizaci (která, jak bude zřejmé, spadá pro účely analýzy do několika předmětných opatření). Domnívají se ale, že předtím nebylo možno označovat podnik VSL za podnik v obtížích, protože podle nich se jednalo o nový podnik, který se těšil bezpodmínečné podpoře svého majoritního akcionáře, tj. společnosti CFC, v souladu s odstavci 10 a 11 pokynů pro záchranu a restrukturalizaci a s rozhodovacím postupem Komise (8).

(34)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise usoudila, že tato půjčka, která byla poskytnuta bez jakéhokoliv jištění podniku v obtížích, může představovat podporu, protože podnik VSL by od soukromé banky nemohl získat půjčku za takových podmínek.

(35)

Belgické orgány ve svých připomínkách nepopírají, že zvýhodněná půjčka ve výši 1 milionu EUR, již poskytl region Valonsko dne 3. dubna 2012, představuje podporu. Domnívají se ale, že toto opatření představuje podporu na záchranu v souladu s odstavcem 13 pokynů pro záchranu a restrukturalizaci v tom smyslu, že obtíže podniku VSL mu jsou vlastní, nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci skupiny a jsou příliš vážné na to, aby je vyřešila sama skupina. Vysvětlují, že společnost CFC z důvodu rozmanitosti svých činností a podílů nemohla přidělovat podniku VSL všechny své zdroje. Finanční prostředky společnosti CFC se od konce účetního roku 2011 výrazně snížily a k 19. říjnu 2012 dosahovaly pouze výše 130 000 EUR. Belgické orgány rovněž připomínají, že vzhledem k četnosti, s jakou společnost CFC poskytovala podniku VSL finanční prostředky (9,5 milionu EUR od založení podniku VSL), a k přetrvávajícím neuspokojivým finančním výsledkům podniku VSL, nebyla společnost CFC nadále schopna řešit obtíže podniku VSL pomocí prostředků skupiny.

(36)

Pokud jde o zásadu „jednou a dost“, podle níž by opatření č. 1 bylo neslučitelné s odstavcem 72 a následujícími pokynů pro záchranu a restrukturalizaci, protože opatření č. 3, 5, 6 a 7 představují podpory na záchranu nebo na restrukturalizaci, domnívají se belgické orgány naopak, že:

(37)

Po stažení oznámení tohoto opatření a vzhledem ke skutečnosti, že jej belgické orgány neprovedly, není toto opatření předmětem tohoto rozhodnutí a připomínky belgických orgánů v tomto ohledu se stávají bezpředmětnými.

(38)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise zdůraznila, že záruka ve výši 150 000 EUR byla poskytnuta bezplatně podniku v obtížích, protože společnost CVSL byla tehdy v úpadku. Společnosti CVSL tak zřejmě poskytla zvýhodnění, protože žádný soukromý subjekt by tuto záruku neposkytl bez odměny.

(39)

Belgické orgány se nevyjadřují k tomu, zda lze či nelze toto opatření označit za podporu.

(40)

Upřesnily, že záruka byla poskytnuta správci konkurzní podstaty a nikoliv společnosti CVSL v úpadku. Trvají ale na tom, že mezi společností CVSL a podnikem VSL neexistuje žádná hospodářská návaznost. Domnívají se, že přerušení hospodářské návaznosti mezi společností CVSL a podnikem VSL dostatečně prokázaly. Trvají na tom, že veškerou návaznost je nutno vyloučit, protože rozsah aktiv převedených na podnik VSL je zcela odlišný a také širší, než byl rozsah aktiv ve vlastnictví společnosti CVSL.

(41)

Belgické orgány rovněž připomínají, že noví akcionáři podniku VSL si vždy přáli opřít převzetí společnosti CVSL o rozsáhlý projekt v oblasti nemovitostí a cestovního ruchu, tj. Cristal Park. Hospodářská logika převzetí je tak podle nich v jasném rozchodu s provozováním závodu na výrobu předmětů z křišťálu společností CVSL, které spočívalo výlučně ve výrobě křišťálového skla.

(42)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise zjistila, že mechanizmus odměňování za koncesi poskytnutou podniku VSL, jež je založeno na budoucím zisku před úroky, zdaněním a odpisy (EBITDA) podniku VSL, zřejmě obsahuje hospodářskou výhodu. Region Valonsko totiž postoupil ve formě koncese hodnotné aktivum bez jakékoliv zaručené odměny, protože EBITDA podniku VSL mohl být negativní stejně jako v předchozích letech, a aniž by mohl očekávat na konci koncese jiný zisk než úpravu podle inflace (indexace), k níž by ovšem docházelo až od šestého roku. Soukromý subjekt by pravděpodobně zvolil odměnu zahrnující alespoň jistý a fixní základ. Rozhodnutí o zahájení řízení dále počítalo s možnou existencí podpory v podmínkách spojených s postoupením značky.

(43)

Belgické orgány se domnívají, že není opodstatněné odvolávat se, jak to činí Komise, při kritice výpočtu odměny Valonska za poskytnutí licence na značky na špatné výsledky vykazované předchůdci podniku VSL.

(44)

Naopak se domnívají, že výpočet odměny za používání značek na základě EBITDA nepředstavuje rozhodnutí bez obchodní logiky. Podle nich je toto rozhodnutí oprávněné, protože EBITDA představuje jeden z účetních ukazatelů, který umožňuje valonským orgánům poměřovat obchodní úspěch spojený s prodejem produktů, jejichž značky vlastní.

(45)

Belgické orgány nepředložily žádné připomínky k podmínkám budoucího prodeje značek podniku VSL.

(46)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila Komise pochybnosti o kvalitě jištění. Z dokumentů předložených Komisi totiž vyplynulo, že zástavní právo se týkalo alespoň částečně nemovitostí podniku VSL, které bylo nutno renovovat. Skutečná hodnota těchto pozemků nebyla známa a mohla být negativní. Úroková míra stanovená na 4,7 % se proto jevila jako příliš nízká. V závislosti na kvalitě jištění by bylo k základní sazbě ve výši 1,778 % nutno přidat 400 až 1 000 bazických bodů.

(47)

Belgické orgány se domnívají, že hodnota jištění byla vynikající, protože se týkala celé půjčky. Jejich posouzení spočívalo na znaleckém posudku, který vypracovala kancelář Marengo v lednu a únoru roku 2009.

(48)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise konstatovala, že se o navýšení kapitálu nerozhodlo na základě podnikatelského plánu ale na základě pouhého finančního výhledu. Finanční výhled nevypovídá nic o způsobu, jakým se chce podnik zotavit, a ani o odměně, kterou míní podnik zajistit poskytovateli kapitálu, tj. regionu Valonsko. Ostatně region Valonsko a společnost CFC nejsou zřejmě ve stejné situaci a nečelí stejným rizikům. Region Valonsko nebyl před opatřením akcionářem podniku VSL a neměl v této souvislosti žádný hospodářský zájem. Společnost CFC byla naopak akcionářem podniku VSL a měla zájem na zotavení podniku nebo alespoň na omezení jeho ztrát.

(49)

Belgické orgány se domnívají, že podnik VSL nebyl v okamžiku poskytnutí tohoto opatření v obtížích, protože majoritní akcionář měl ve svou dceřinou společnost plnou důvěru a poskytoval jí finanční podporu.

(50)

Vytýkají Komisi, že při posuzování, zda se jedná či nejedná o státní podporu, vychází z návratnosti ex post určité investice, což je údajně postup v rozporu s evropskou judikaturou.

(51)

Zastávají názor, že kapitálový vklad byl menší než vklad provedený akcionáři CFC a byl s ním souběžný. Region Valonsko sice nebyl akcionářem podniku VSL, získal ale ve spojení s navýšením kapitálu hospodářskou výhodu, protože měl podle belgických orgánů zájem podporovat činnost, aby došlo k zotavení a pozdějšímu splacení půjčky.

(52)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise usoudila, že podnik VSL byl zřejmě v obtížích od roku 2009 až do současné doby, a nemohl tak být příjemcem tohoto typu podpory.

(53)

Podle belgických orgánů nelze podnik VSL označit za podnik v obtížích, protože se jedná o nový, méně než tři roky starý podnik a protože se těšil důvěře svého majoritního akcionáře až do řízení o soudní reorganizaci. Tato opatření proto spadají o oblasti působnosti nařízení o podporách de minimis, a nelze je tak označit za podpory.

(54)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise usoudila, že se společnost SPAQUE zavázala ke koupi nemovitostí, aniž znala náklady na jejich renovaci.

(55)

Belgické orgány vysvětlují, že u nákladů na sanaci omezují valonské právní předpisy rozsah povinností vlastníka znečištěné nemovitosti v případě historického znečištění a v závislosti na oblasti určení z hlediska plánů územního rozvoje, v nichž se znečištěné nemovitosti nacházejí. Pokud by se, stále podle belgických orgánů, mělo usoudit, že podnik VSL má za povinnost vypořádat se se znečištěním, musel by sanovat tento prostor pouze v míře, aby se stal slučitelný se svým využíváním na úrovni územního rozvoje sektoru, v němž se nachází, tj. průmyslovým využíváním. Náklady na sanaci prostoru je proto nutno posuzovat jako náklady nutné, aby se prostor dostal do souladu s jeho určením platným v okamžiku prodeje, což v tomto konkrétním případě znamená s průmyslovým využitím. Belgické orgány se domnívají, že odhad nákladů byl proveden ve zprávě společnosti GEOLYS. Tyto náklady byly následně odečteny z prodejní ceny.

(56)

Belgické orgány vysvětlují, že po koupi nemovitostí společností SPAQUE dojde za použití veřejných prostředků k sanaci nemovitostí, již provede veřejný orgán, tj. společnost SPAQUE. V souladu s pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí nepředstavuje sanace prováděná veřejným orgánem na jednom či více pozemcích, které mu patří, státní podporu.

(57)

Pokud jde o poskytnutí budov do bezplatného užívání podniku VSL, belgické orgány se domnívají, že se toto poskytnutí týká budov, jež patří společnosti SPECI, tj. akciové společnosti se soukromým kapitálem.

(58)

Komise neobdržela žádné připomínky.

(59)

Podle čl. 107 odst. 1 SFEU podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.

(60)

Z tohoto ustanovení vyplývá, že pro uznání za státní podporu musí zkoumaná opatření i) být státního původu, tj. používat státních prostředků a být přičitatelná státu, ii) poskytovat svým příjemcům hospodářské zvýhodnění, iii) být selektivní a iv) narušovat hospodářskou soutěž a ovlivňovat obchod mezi členskými státy.

(61)

Belgie nevznesla námitku proti označení podpory na záchranu (opatření č. 1) za podporu. Komise to vzala na vědomí již v rozhodnutí o zahájení řízení. Pokud jde o opatření č. 2, Belgie stáhla jeho oznámení po zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Toto opatření není proto v tomto rozhodnutí analyzováno. Belgie ale toto označení odmítá u opatření č. 3 až 6, 7 a 8, protože tato opatření údajně neposkytují svým příjemcům hospodářské zvýhodnění nebo se údajně jedná o podpory de minimis.

(62)

Opatření č. 1 (půjčka ve výši 1 milionu EUR), opatření č. 3 (záruka ve výši 150 000 EUR), opatření č. 5 (půjčka ve výši 1,5 milionu EUR) a opatření č. 6 (navýšení kapitálu ve výši 1,5 milionu EUR) poskytla společnost SOGEPA jménem regionu Valonsko. Protože se jedná o plně veřejnoprávní společnost, lze její prostředky považovat za veřejné prostředky ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU (9).

(63)

Komise zjišťuje, že úmluva, kterou se podniku VSL poskytuje výhradní a neomezená koncese na používání značek „Val Saint-Lambert“ a organizuje jejich postoupení, byla uzavřena mezi podnikem VSL a regionem Valonsko. Toto opatření a podmínky budoucího prodeje značek znamenají zapojení veřejných prostředků.

(64)

Na základě informací předaných belgickými orgány se ukazuje, že podpory, které tyto orgány označují za podpory de minimis, byly poskytnuty rovněž veřejným orgánem nebo veřejnou společností, aniž Belgie upřesňuje, zda se pokaždé jednalo o region Valonsko nebo společnost SOGEPA. V každém případě se jedná o veřejné prostředky a belgické orgány ostatně nepopírají státní původ těchto opatření.

(65)

Komise konstatuje, že společnost SPAQUE je podnikem s veřejným kapitálem, že je dceřinou společností subjektu s názvem Société Régionale d'Investissement de Wallonie (SRIW) a že prostředky na sanaci nemovitostí podniku VSL jí již byly poskytnuty valonskou vládou (10). Odkoupení pozemků společností SPAQUE od podniku VSL a postoupení části z nich k bezplatnému užívání znamená použití veřejných prostředků.

(66)

Při rozhodování o přičitatelnosti vychází Soudní dvůr „ze souhrnu nepřímých důkazů vyplývajících z okolností projednávaného případu a kontextu, ve kterém bylo toto opatření přijato“ (11).

(67)

Opatření uvedená výše v oddílu 2.2 poskytly dva veřejné subjekty regionu Valonsko, které vystupovaly jeho jménem, tj. společnosti SOGEPA a SPAQUE.

(68)

Společnost SOGEPA (Société Wallonne de Gestion et de Participations) je akciovou společností s veřejným kapitálem ve 100 % vlastnictví regionu Valonsko. Zajišťuje provedení rozhodnutí přijatých valonskou vládou, pokud jde o zásahy do obchodních společností, a řízení těchto rozhodnutí. Vznikla v roce 1999 spojením společností s názvy Société Wallonne pour la Sidérurgie (SWS) a Société pour la gestion de participations de la Région wallonne dans des sociétés commerciales (SOWAGEP).

(69)

Společnost SOGEPA koná na žádost valonské vlády. V čl. 3 odst. 1 jejích stanov se uvádí, že „společnost má za předmět činnosti plnění všech úkolů, kterými ji pověří valonská vláda, (…). V tomto rámci zajišťuje především provedení rozhodnutí přijatých valonskou vládou ohledně zásahů do obchodních společností a správu podílů, závazků, záloh nebo zájmů, které by region Valonsko nebo ona sama získaly v takových společnostech“.

(70)

Společnost SPAQUE vznikla v roce 1991 a zabývá se sanací znečištěných skládek a opuštěných průmyslových pozemků. Je pověřena vypracováním soupisu znečištěných lokalit ve Valonsku. Společnost SPAQUE je dceřinou společností společnosti Régionale d'investissement de la Wallonie (SRIW), v níž drží region Valonsko podíl ve výši 98,66 % a která má za úkol přispívat k rozvoji hospodářství Valonska finančním podporováním valonských podniků nebo podniků usazených ve Valonsku, které realizují projekty v oblasti průmyslu či služeb vytvářející přidanou hodnotu.

(71)

Podle smlouvy o správě uzavřené v červenci roku 2007 mezi valonskou vládou a společností SPAQUE na období 2008–2012 a obnovené v říjnu roku 2012 na dalších šest měsíců vykonává společnost SPAQUE činnosti prováděné v rámci pověření úkoly, které jí svěřuje region Valonsko. V tomto rámci jedná na příkaz regionu. Region určuje zejména seznam přednostních lokalit a vydává specifická pověření sanací.

(72)

Na základě těchto informací Komise soudí, že region Valonsko přijímá rozhodnutí, která jsou poté prováděna společností SOGEPA. Pokud jde o společnost SPAQUE, ukazuje se, že region může tím, že pověřuje úkoly, působit přímo na činnosti prováděné společností SPAQUE.

(73)

Komise proto v této fázi řízení dochází k závěru, že zkoumaná opatření znamenají zapojení státních prostředků a jsou přičitatelná státu.

(74)

Podmínka ohledně selektivity je snadno splněna. V rozhodnutí o zahájení řízení Komise konstatovala, že všechna zkoumaná opatření byla poskytnuta ve prospěch jediné společnosti, a to podniku VSL, či v případě opatření č. 3 (záruka ve výši 150 000 EUR) ve prospěch správce konkurzní podstaty společnosti CVSL.

(75)

Nyní je nutno přezkoumat kritérium hospodářského zvýhodnění, a to jak v případě podpory na záchranu, tak v případě ostatních zkoumaných opatření, na základě připomínek belgických orgánů k rozhodnutí o zahájení řízení.

(76)

Podpora na záchranu poskytnutá formou půjčky ve výši 1 milionu EUR s úrokovou mírou ve výši 3,07 % navýšenou o 100 bazických bodů jako odměny společnosti SOGEPA poskytuje podniku VSL hospodářskou výhodu. Tato půjčka byla totiž poskytnuta bez sebemenšího jištění podniku v obtížích, který dva měsíce předtím požádal o soudní reorganizaci (viz oddíl 5.2.1). Jak uznaly belgické orgány, podnik VSL by nikdy nemohl získat půjčku od soukromé banky, protože byl podnikem v obtížích. Toto opatření proto poskytlo podniku VSL hospodářskou výhodu ve výši 1 milionu EUR (hodnota půjčky).

(77)

Pochybnosti Komise se týkaly souladu tohoto veřejného zásahu se zásadou soukromého investora v tržním hospodářství.

(78)

Belgické orgány neřešily ve svých připomínkách otázku kritéria hospodářského zvýhodnění a věnovaly se pouze otázce existence či neexistence hospodářské návaznosti mezi společností CVSL a podnikem VSL.

(79)

Podle informací, jež Komise nakonec získala, se tato záruka týkala půjčky ve výši 300 000 EUR, kterou poskytla správci konkurzní podstaty společnosti CVSL banka ING. Tato záruka byla poskytnuta ve výši 150 000 EUR, a to bez odměny. Tato půjčka měla umožnit pokračování v činnosti společnosti CVSL až do jejího případného převzetí.

(80)

Komise konstatuje, že ji belgické orgány informovaly, že v době poskytnutí půjčky nebyla mezi zúčastněnými stranami vypracována a podepsána žádná úmluva o záruce. Jediným podkladem, který Komise tak má, je dopis společnosti SOGEPA ze dne 24. září 2008 bance ING, v němž společnost SOGEPA potvrzuje svou záruku krýt případné ztráty vzniklé z pokračování v činnosti, a to do výše 150 000 EUR. Komise proto konstatuje, že společnost SOGEPA poskytla bezplatně záruku správci konkurzní podstaty podniku v úpadku. Belgické orgány dále prohlásily, že banka ING podmínila poskytnutí půjčky získáním záruky. Vzhledem k těmto skutečnostem tak Komise soudí, že by půjčka nebyla poskytnuta v celkové výši bez zásahu veřejných orgánů. Komise kromě toho zaznamenává, že region Valonsko neměl žádnou přímou obchodní či právní vazbu na společnost CVSL. Region nebyl přímým, či prostřednictvím společnosti SOGEPA nepřímým, akcionářem společnosti CVSL. Region proto neměl žádný obchodní zájem na tom, aby poskytl společnosti CVSL tuto bezplatnou záruku.

(81)

Na základě uvedeného dochází Komise k závěru, že tato bezplatná záruka poskytla společnosti CVSL výhodu. Výhoda odpovídá prémii, již by soukromý podnik požadoval za poskytnutí záruky za podobných okolností a jíž se společnost SOGEPA zřekla.

(82)

Belgické orgány uvedly, že správce konkurzní podstaty plně splatil půjčku ve výši 300 000 EUR ke dni 28. července 2009 z dostupných zdrojů a využitím záruky ve výši 150 000 EUR.

(83)

Výše podpory proto odpovídá rozdílu mezi úrokovou mírou půjčky, již by správce konkurzní podstaty společnosti CVSL musel platit na trhu bez existence veřejné záruky, a úrokovou mírou, již skutečně platil při existenci záruky.

(84)

Tento přístup je v souladu s bodem 4.2 sdělení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory ve formě záruk (12): „Pro individuální záruky by se měl grantový ekvivalent záruky vypočítat jako rozdíl mezi tržní cenou záruky a skutečně hrazenou cenou. Tam, kde se na trhu neposkytují záruky pro příslušný typ transakce, není pro záruku k dispozici tržní cena. V takovém případě by se měl prvek podpory vypočítat stejným způsobem jako grantový ekvivalent zvýhodněné půjčky, a sice jako rozdíl mezi zvláštní tržní úrokovou mírou, která by pro danou společnost platila bez záruky, a sazbou získanou na základě státní záruky po odečtení zaplacené prémie“.

(85)

Tato částka se vypočítá takto:

Výše podpory = (14,59 % – 10,75 %) × 300 000 × 343/365 = 10 825,64 EUR

(86)

K úrokové míře ve výši 14,59 % se dospěje takto: úrok ve výši 4,59 % (základní úroková míra pro Belgii v srpnu roku 2008 (13)), ke kterému je nutno připočítat 1 000 bazických bodů z důvodu situace společnosti CVSL (podnik s ohodnocením CCC a nízkou mírou jistoty (14)). Úrok ve výši 10,75 % představuje úrokovou míru půjčky od banky ING a 343 dní představuje období, na které byla půjčka poskytnuta až do svého splacení.

(87)

Pochybnosti Komise se týkaly slučitelnosti podmínek prodeje a odměny za podmínky používání značek podnikem VSL se zásadou soukromého investora v tržním hospodářství (odměna rovnající se 1,5 % EBITDA během prvních pěti rozpočtových roků a 5 % počínaje šestým rozpočtovým rokem) (15).

(88)

Úmluva ze dne 29. ledna 2009 mezi společností Compagnie financière du Val vlastněnou regionem Valonsko a podnikem VSL stanoví poskytnutí výhradní licence na používání značek a podmínky koupě značek podnikem VSL (viz 19. bod odůvodnění a následující).

(89)

Komise konstatuje, že výhradní licence na používání značek podléhá podmínkám, které by soukromý subjekt nepožadoval. Region Valonsko totiž požadoval po podniku VSL toto protiplnění:„Region Valonsko může zrušit platnost této licence na používání značek kdykoli, plnoprávně a bez výpovědní lhůty v případě, že podnik VSL (nebo jeho oprávněné subjekty) neprokáže výrobu zboží z křišťálu s vysokou přidanou hodnotou v závodu Val Saint-Lambert ve městě Seraing při zachování minimálně 60 % pracovních míst v přepočtu na plné pracovní úvazky po odečtení hospodářské nezaměstnanosti, které existovaly v okamžiku úpadku společnosti CVSL (…)“. Komise konstatuje, že region ukládá podniku VSL za poskytnutí výhradní licence povinnost zachovat výrobu v závodu ve městě Seraing a povinnost zachovat předem stanovenou míru zaměstnanosti. Tyto podmínky měly dopad na odměnu za licenci a na cenu budoucího prodeje značek.

(90)

Komise soudí, že podmínky politické povahy (zachování činnosti ve městě Seraing a určité míry zaměstnanosti) snížily odměnu za používání licence a prodejní cenu. Odměnu ve výši 1,5 % EBITDA za prvních pět rozpočtových roků a ve výši 5 % od šestého rozpočtového roku nelze proto považovat za odměnu odpovídající tržní ceně. Cenu ve výši [700 000 – 1 000 000] EUR, kterou nabídli nabyvatelé v říjnu roku 2008 v rámci řízení o převzetí, nelze rovněž považovat za tržní cenu kvůli výše uvedeným podmínkám, které by soukromý investor v tržním hospodářství neuložil a které mohly odradit některé investory od podání nabídky.

(91)

Výše podpory vyplývající z používání značek odpovídá rozdílu mezi odměnou, již by soukromý investor nabídl bez podmínek politické povahy uložených regionem Valonsko, a skutečně prováděnou odměnou. V rámci postupu vrácení určí belgické orgány nezávislého znalce schopného provést tento typ posouzení, kterého vyberou na základě otevřeného a transparentního řízení a jmenují ho se souhlasem Komise. Tento znalec vypracuje studii, která umožní stanovit odměnu v souladu s běžně používanými a přijímanými metodami pro správu aktiv duševního vlastnictví.

(92)

Opatření ohledně postoupení značek nebylo nikdy provedeno kvůli úpadku podniku VSL. K postoupení značek nedošlo a region Valonsko je stále jejich vlastníkem. Komise proto soudí, že není důvod nařídit jeho vrácení, protože nebylo nikdy provedeno.

(93)

Pochybnosti Komise se týkaly hodnoty přisuzované jištění půjčky a úrokové míry. Komise se domnívala, že skutečná hodnota pozemků, které sloužily jako jištění, může být nižší a případně záporná, protože tyto pozemky nebo jejich část je nutno sanovat.

(94)

Komise konstatuje, že z předložených dokumentů vyplývá, že zástavní právo se částečně týkalo nemovitostí podniku VSL, které bylo nutno renovovat a sanovat před jejich případným prodejem. Belgické orgány odpověděly, že ke dni vypracování znaleckého posudku nebyl majitel dotčených nemovitostí vázán žádnou zákonnou povinností. V hodnotě nemovitostí proto nemají být zohledňovány případné náklady na sanaci.

(95)

Belgické orgány předložily v rámci svých připomínek k rozhodnutí o zahájení řízení znalecký posudek vypracovaný v lednu a únoru roku 2009 znaleckou kanceláří Marengo, v níž byla prodejní hodnota nemovitých aktiv krytých zástavním právem ohodnocena na 3 137 000 EUR. V případě dobrovolného veřejného prodeje by hodnota těchto aktiv údajně dosáhla částky 2 871 000 EUR a v případě zrychleného veřejného prodeje částky 1 915 000 EUR. Belgické orgány z uvedeného dospěly z závěru, že hodnota jištění byla vynikající, protože se týkala celé výše předmětné půjčky.

(96)

Zpráva o hospodaření správní rady připojená k roční finanční závěrce za hospodářský rok uzavřený k 31. prosinci 2009 upřesňuje, že zpráva kanceláře Marengo o ocenění nemovitých aktiv podniku VSL za rok 2009 uvádí, že stanovené hodnoty jsou přesné pouze za předpokladu, že dojde k sanaci pozemků a budov, k čemu dosud nedošlo. Zpráva pokračuje informací, že podnik VSL obdržel nabídku na zakoupení všech pozemků a budov „ve stávajícím stavu“ za cenu ve výši 2 000 000 EUR od společnosti pověřenou rozvojem projektu Cristal Park. Kvůli přesnějšímu zohlednění skutečného stavu se tak správní rada rozhodla zahrnout do rozvahy pouze hodnotu odpovídající nabídce na zakoupení, jež se nachází mezi zrychleným veřejným prodejem a dobrovolným prodejem sanovaných pozemků a budov.

(97)

Komise proto soudí, že vzhledem k vyhodnocení vypracovanému nezávislým znalcem a existenci nabídky na zakoupení lze jištění označit za vysoká.

(98)

Belgie nebyla schopna poskytnout Komisi účetní stav podniku ke dni 31. srpna 2009, tj. ke dni poskytnutí půjčky, kvůli výpadku počítačů, k němuž došlo v létě roku 2009. Komise tak sice nezná finanční situaci podniku k 31. srpnu 2009, ale zná ji k 31. prosinci 2009. K tomuto dni vykazoval podnik VSL ztrátu ve výši 2 milionů EUR při původním základním kapitálu ve výši 2 milionů EUR. Podnik zároveň vykazoval vysoké zásoby ve výši 3 milionů EUR a dluhy ve výši 5,759 milionu EUR. EBITDA podniku VSL byl záporný. Bez dalších podkladů předložených Belgií tak Komise dospívá k závěru, že podnik VSL byl v napjaté finanční situaci, a to přes pravidelné vklady svého majoritního akcionáře. Na základě výše uvedených účetních údajů Komise soudí, že v okamžiku poskytnutí půjčky bylo hodnocení podniku VSL na úrovni CCC podle sdělení Komise o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb (dále jen „sdělení o referenčních sazbách“) (16).

(99)

Komise konstatuje, že belgické orgány stanovily úrokovou míru u půjčky poskytnuté dne 31. srpna 2009 na 4,7 %. Sdělení o referenčních sazbách stanoví přidání 400 bazických bodů k úrokové míře ve výši 1,77 % (17), která platila pro Belgii v okamžiku poskytnutí půjčky, v případě podniku, jehož hodnocení by bylo možno označit za CCC a který disponuje vysokou úrovní jištění, to znamená úrokovou míru ve výši 5,77 % (1,77 % + 400 bazických bodů).

(100)

Komise konstatuje, že region Valonsko zastupovaný společností SOGEPA stanovil u půjčky poskytnuté dne 31. srpna 2009 úrokovou míru na 4,7 % na dobu sedmi let, což je míra pod mírou 5,77 % stanovenou ve sdělení o referenčních sazbách, a dochází tak k závěru o existenci prvku podpory ve prospěch podniku VSL.

(101)

Tento prvek podpory odpovídá výši 1,07 %, to znamená rozdílu mezi oběma úrokovými mírami (5,77 % – 4,7 %), tj. 16 050 EUR za rok.

(102)

Pochybnosti Komise se týkaly údajné povahy pari passu opatření a v konečném důsledku jeho souladu se zásadou soukromého investora v tržním hospodářství, a to jednak kvůli finančnímu a hospodářskému stavu společnosti v okamžiku, kdy došlo k navýšení kapitálu, a jednak kvůli velice povšechní povaze dokumentů předložených belgickými orgány, aby odůvodnily oprávnění tohoto opatření.

(103)

Belgické orgány se ve svých připomínkách domnívají, že Komise nemůže vycházet z návratnosti ex post investice, aby označila určité opatření za státní podporu. Domnívají se rovněž, že region sice nebyl akcionářem podniku VSL, ale měl přesto zájem podporovat jeho činnost, protože byl jeho důležitým věřitelem (viz opatření č. 4).

(104)

Komise ale konstatuje, že region Valonsko vkládá disponibilní hotovost, zatímco společnost CFC pohledávku, již má vůči vlastní dceřiné společnosti. Na rozdíl od tvrzení belgických orgánů není zásah regionu ze dne 17. března 2011 souběžný se zásahem společnosti CFC jakožto akcionáře. Vklad společnosti CFC ve výši 5,2 milionu EUR tvoří ve skutečnosti součet několika záloh poskytnutých v období od 25. května 2009 do 29. března 2011. Kromě toho nejsou region Valonsko a společnost CFC ve stejném postavení a nečelí stejným rizikům. Před tímto opatřením nebyl region Valonsko akcionářem podniku VSL. Společnost CFC byla naopak akcionářem podniku VSL a měla zájem na zotavení podniku nebo alespoň na omezení jeho ztrát. Komise proto soudí, že navýšení kapitálu nelze považovat za pari passu.

(105)

Skutečnost, že region Valonsko poskytl dva roky předtím půjčku, nestačí k odůvodnění informované povahy tohoto navýšení kapitálu. Dále skutečnost, že region měl na jedné straně pohledávku v původní výši 280 000 EUR, která ale byla v okamžiku navýšení kapitálu bezpochyby nižší, protože belgické orgány upřesnily, že podnik VSL ji od 5. října 2008 splácel částkou 35 000 EUR ročně, a na druhé straně poskytl v roce 2009 půjčku ve výši 1,5 milionu EUR, neodůvodňuje informovanou povahu dodatečné investice ve výši 1,5 milionu EUR do společnosti, jejíž finanční situace se nadále zhoršovala (viz oddíl 5.2.1).

(106)

Komise dále konstatuje, že se o navýšení kapitálu nerozhodlo na základě podnikatelského plánu ale na základě pouhého finančního výhledu v rozsahu jedné strany. Tento výhled nevypovídá nic o způsobu, jakým se chce podnik zotavit, a ani o odměně, kterou míní podnik zajistit poskytovateli kapitálu, tj. regionu Valonsko. Hospodářský rok 2008/09 přitom již ukazoval, že se podnik ocitl v napjaté finanční a hospodářské situaci (viz opatření č. 4). Pouhý růst obratu nemůže být sám o sobě odůvodněním pro navýšení kapitálu v částce 1,5 milionu EUR bez zohlednění dalších kritérií, jako je EBITDA nebo míra zadlužení podniku.

(107)

Navýšení kapitálu proto nelze považovat za jednání soukromého investora v tržním hospodářství, ale za podporu ve výši 1,5 milionu EUR odpovídající celkové výši navýšení kapitálu.

(108)

Opatření č. 7 zahrnuje výhody poskytnuté podniku VSL v celkové výši 197 503,04 EUR. Komise soudí, že je nutno považovat tato zvýhodnění za opatření nesplňující všechny podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a tedy nepředstavující podpory, a to po vstupu v platnost nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 (18). Článek 7 tohoto nařízení stanoví, že se toto nařízení vztahuje na podporu poskytnutou před jeho vstupem v platnost, pokud podpora splňuje podmínky stanovené tímto nařízením.

(109)

Příjemcem není podnik, jehož odvětví činnosti spadá do výjimek uvedených v článku 1 regulace. V souladu s čl. 3 odst. 1 výše uvedeného nařízení belgické orgány potvrdily, že celková výše opatření poskytnutých regionem nepřesahuje částku 200 000 EUR za období tří rozpočtových roků. Kontrolu stanovenou v článku 6 nařízení prováděla společnost SOGEPA. Na základě uvedeného dochází Komise k závěru, že opatření v tomto konkrétním případě splňují podmínky nařízení. Předmětná opatření navíc lze vzhledem k jejich formě (dotace) považovat za transparentní ve smyslu článku 4 nařízení. K tomu současně platné nařízení nevylučuje na rozdíl od předchozího nařízení podpory de minimis ve prospěch podniků v obtížích.

(110)

Opatření v tomto konkrétní případě jsou proto považována za opatření nesplňující všechny podmínky čl. 107 odst. 1 Smlouvy a jsou považována za opatření, jež nepředstavují podporu.

(111)

Komise si kladla otázky, zda se u prodejní ceny pozemků a budov koupených společností SPAQUE, tj. částky 2 040 000 EUR, jednalo o tržní cenu, a to kvůli nejistotám ohledně odhadu sanačních nákladů přiřčených podniku VSL. Komise si rovněž kladla otázky ohledně bezplatného poskytnutí nemovitostí patřících společnosti SPAQUE podniku VSL.

(112)

Komise zjistila tento časový sled skutečností:

(113)

V tomto konkrétním případě stojí Komise před dvěma dokumenty, které nabízejí dva odlišné odhady nákladů na sanaci.

(114)

Belgické orgány uvedly tyto důvody pro vyloučení zprávy z prosince roku 2011. V prvé řadě se domnívají, že se tato zpráva netýká sanace a odstranění znečištění s cílem zabezpečit lokalitu pro současné průmyslové využití, ale cílí umožnit rozvoj obchodní zóny tématicky zaměřené na bytové vybavení, dekoraci a volný čas, což odpovídá plánovanému využití lokality. Podle belgických orgánů se jedná pouze o interní zprávu, již nevypracoval autorizovaný znalec a jež se částečně týká nemovitostí, které nebyly společnosti SPAQUE postoupeny. Upřesňují, že zpráva vychází z orientační studie, která spočívá pouze v ověření případné existence znečištění a jeho popsání. Zpráva rovněž upřesňuje, že probíhá charakterizační studie (19).

(115)

Belgické orgány dále tvrdí, že budovy uvedené ve zprávě z prosince roku 2011 nelze identifikovat, a vysvětlují, že jejich uváděná celková plocha je přibližně 67 000 m2, což přesahuje celkovou plochu (50 299 m2) budov uvedených v kupní smlouvě ze dne 13. prosince 2012. Podle nich odůvodňuje tento rozdíl 17 000 m2 nižší náklady na sanaci. Belgické orgány rovněž upřesnily, že jádro bývalé průmyslové zóny, tj. budovy očíslované 18, 19, 22 a 22 A, nebylo zahrnuto do prodeje společnosti SPAQUE, a zůstalo tak ve vlastnictví podniku VSL. Stále podle těchto orgánů se právě v těchto budovách soustředilo znečištění vyvolané průmyslovou činností.

(116)

Komise nejprve konstatuje, že prodejní cena byla předmětem odhadu vypracovaného nezávislou znaleckou kanceláří v květnu roku 2012. Tento odhad stanoví prodejní cenu na 2 090 000 EUR. Zpráva rovněž upřesňuje, že náklady na sanaci právě odhaduje specializovaná studijní kancelář pověřená současným vlastníkem lokality. Náklady na sanaci tak byly rovněž předmětem odhadu vypracovaného nezávislým a specializovaným znalcem, tj. kanceláří Geolys.

(117)

Ve své odpovědi ze dne 23. května 2014 belgické orgány potvrdily, že se u pozemků a budov ohodnocených ve zprávě kanceláře Geolys jedná o stejné pozemky a budovy, jichž se týkal prodej ze dne 13. prosince 2012. Belgické orgány dále upřesnily, že v případě historického znečištění a v závislosti na oblastech určení, v nichž se znečištěné pozemky a budovy nacházejí z hlediska oblastí územního rozvoje, platné právní předpisy ve Valonsku omezují rozsah povinností majitele znečištěného pozemku nebo budovy. Zohlednit a odečíst od hodnoty pozemků a budov proto lze pouze náklady na sanaci lokality, aby se dostala do souladu se svým určením platným v okamžiku prodeje, tj. průmyslovým využitím. Komise konstatuje, že dopis kanceláře Geolys výslovně upřesňuje, že náklady byly odhadnuty pro průmyslové využití lokality.

(118)

Na základě předchozího dospívá Komise k závěru, že prodejní cena, za niž byly prodány nemovitosti podniku VSL společnosti SPAQUE (která odpovídá prodejní ceně odhadnuté znalcem při odečtení nákladů na sanaci odhadnutých společností Geolys), je tržní cenou a neobsahuje prvky podpory.

(119)

Pokud jde o postoupení některých budov společností SPAQUE do bezplatného užívání, belgické orgány jej odůvodňují závazkem podniku VSL, že bude spolupracovat se společností SPAQUE za účelem předání všech užitečných informací nutných pro provedení renovace a sanace lokality.

(120)

Komise nejprve zaznamenává, že belgické orgány ve svých připomínkách uvedly, že nemovitosti patří společnosti SPECI. Úmluva o bezplatném poskytnutí byla ale uzavřena mezi společností SPAQUE a podnikem VSL, zatímco společnost SPECI stranou této úmluvy nebyla. Belgické orgány navíc nepředložily důkaz, že společnost SPECI je vlastníkem těchto nemovitostí.

(121)

Komise dále konstatuje, že toto odůvodnění neprovází žádné podklady s cílem posoudit, zda výše nájemného, kterého se společnost SPAQUE dobrovolně vzdala, odpovídá výši závazku podniku VSL. Belgické orgány nepředkládají žádné podrobnosti ohledně způsobu a účinnosti provedení tohoto závazku.

(122)

Komise proto soudí, že bezplatné poskytnutí pozemků uvedených v úmluvě o dočasném poskytnutí části závodu „Cristalleries du Val Saint-Lambert“ ze dne 11. prosince 2012 poskytuje podniku VSL zvýhodnění.

(123)

Výše podpory odpovídá výši nájmů, které by podnik VSL musel platit v podmínkách tržního pronájmu. Tuto částku je nutno vypočítat na základě (upraveného) katastrálního výnosu stanoveného příslušnými belgickými orgány (tj. subjektem s názvem Administration du Cadastre, de l'Enregistrement et des Domaines (ACED)) u každé pronajaté nemovitosti a v závislosti na délce pronájmu. Katastrální výnos (upravený) se určuje tak, aby odrážel průměrný čistý výnos, který by přinesl vlastníkovi nemovitý majetek za rok při zohlednění trhu s pronajímáním nemovitostí, a Komise ho proto považuje za přiměřený základ pro odhad nájemní hodnoty předmětného nemovitého majetku. V rámci postupu vrácení mohou belgické orgány na základě stanoviska nezávislého a oprávněného znalce, jehož musí schválit Komise, předložit důkaz, že tuto částku je nutno upravit, aby se zohlednily zvláštnosti předmětného nemovitého majetku.

(124)

Z hlediska podmínek týkajících se narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy Komise zjišťuje, že v Evropské unii existují početní výrobci křišťálu a předmětů z křišťálu, ať už se u těchto předmětů jedná o podpůrné doplňky nebo spíše o luxusní či umělecké předměty. Z informací předaných Belgií vyplývá, že například tyto společnosti mají alespoň část své produkce podobnou jako podnik VSL: Baccarat (Francie), Saint-Louis (Francie), Lalique (Francie), Daum (Francie), Arc International (Francie), Montbronn (Francie) a Bohemian glassworks (Česká republika). Komise zjišťuje, že produkce těchto podniků a jiných subjektů na trhu je předmětem obchodu mezi členskými státy.

(125)

Pokud jde zejména o opatření č. 3 (záruka ve výši 150 000 EUR) a opatření č. 5 (půjčka ve výši 1,5 milionu EUR), nelze sice výši podpory vypočítat přesně v důsledku některých chybějících údajů, ale tato podpora je nižší než prahová výše podpory de minimis. Komise přesto soudí, že toto opatření nelze označit za podporu de minimis a že narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Opatření poskytnutá v roce 2008 a 2009 nelze označit za podporu de minimis, protože podle předchozího nařízení, které platilo až do 31. prosince 2013 (20), nemohl být tento typ podpory poskytován podnikům v obtížích. V okamžiku poskytnutí podpory byla společnost CVSL v úpadkovém řízení. Podle nového nařízení, které platí od 1. ledna 2014 (21), se toto nařízení stejně jako předchozí vztahuje ostatně pouze na transparentní podpory. Záruku poskytnutou v tomto konkrétním případě nelze za takovou považovat. Nařízení totiž uvádí v čl. 4 odst. 6 písm. a):„Podpora poskytnutá formou záruk se považuje za transparentní podporu de minimis, pokud proti příjemci není vedeno kolektivní insolvenční řízení (…).“ Jak bylo stanoveno výše, v okamžiku poskytnutí záruky byla společnost CVSL v úpadkovém řízení. Pokud jde o půjčku, v čl. 4 odst. 3 písm. a) a b) se stanoví, že „podpora poskytnutá formou půjček se považuje za transparentní podporu de minimis, pokud proti příjemci není vedeno kolektivní insolvenční řízení (…) a půjčka je zajištěna kolaterálem pokrývajícím alespoň 50 % půjčky a půjčka činí buď 1 000 000 EUR (…) na dobu pěti let, nebo 500 000 EUR (…) na dobu deseti let“. Půjčka poskytnutá v tomto konkrétním případě posledně uvedenou podmínku nesplňuje.

(126)

Komise dále soudí, že pojem státní podpory nevyžaduje, aby narušení hospodářské soutěže nebo ovlivnění obchodu bylo výrazné nebo konkrétní. Skutečnost, že je výše podpory nízká nebo že má podnik-příjemce jen malou velikost, nevylučuje sama o sobě narušení či možné narušení hospodářské soutěže za podmínky, že jeho pravděpodobnost není čistě hypotetická. V tomto konkrétním případě není vzhledem k povaze trhu popsané výše v bodě odůvodnění (124) tato pravděpodobnost hypotetická. Podle belgických orgánů existuje v Evropě a mimo ni na čtyři desítky závodů na výrobu křišťálu v aktivní činnosti. Podnik Val Saint-Lambert působí na trhu s předměty z křišťálu určenými pro stolování či dekoraci. V okamžiku, kdy si spotřebitel může vybrat z několika podobných produktů různých značek, např. mezi karafou VSL a karafou jiného výrobce, má každá podpora poskytnutá jednomu z výrobců působících v tomto segmentu za následek narušení hospodářské soutěže u ostatních.

(127)

Na základě uvedeného dospívá Komise k závěru, že všechna zkoumaná opatření s výjimkou opatření č. 7 představují podpory, které mohou narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(128)

Komise dospívá k závěru, že všechna zkoumaná opatření s výjimkou opatření č. 7 a prodeje nemovitostí podniku VSL společnosti SPAQUE (část opatření č. 8) představují podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(129)

Zákaz státní podpory stanovený v čl. 107 odst. 1 SFEU není absolutní ani bezpodmínečný. Konkrétně čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU představuje právní základ, který umožňuje považovat některé podpory za slučitelné s vnitřním trhem. V tomto konkrétním případě je nutno zejména analyzovat, zda lze zkoumaná opatření považovat za slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 SFEU při použití kritérií uvedených v pokynech pro záchranu a restrukturalizaci. Za tímto účelem je nejprve nutno vymezit období, ve kterých lze společnost CVSL a podnik VSL považovat za podniky v obtížích.

(130)

V případě opatření č. 3, jež bylo poskytnuto v září roku 2008, je rovněž nutno stanovit, zda existovala hospodářská návaznost mezi společností CVSL v úpadku a činnostmi převedenými na nabyvatele, kteří vytvořili podnik VSL, aby se zjistilo, zda podnik VSL měl prospěch z výhod spojených s poskytnutím tohoto opatření. Závěry této analýzy mají totiž důsledky pro analýzu slučitelnosti opatření č. 3 a 1.

(131)

Je nutno stanovit, ve kterých obdobích mohly být společnost CVSL a podnik VSL považovány za podniky v obtížích.

(132)

Belgické orgány ve svých připomínkách nemají námitky proti označení společnosti CVSL za podnik v obtížích v okamžiku poskytnutí záruky v září roku 2008 (opatření č. 3), ale tvrdí, že z tohoto zásahu měla prospěch společnost CVSL a nikoliv podnik VSL.

(133)

Dále se domnívají, že podnik VSL lze označit za podnik v obtížích až od 8. února 2012, kdy byla podána žádost o soudní reorganizaci. Podle nich nebylo předtím možno označovat podnik VSL za podnik v obtížích, protože se jednalo o nový podnik, který se těšil bezpodmínečné podpoře svého majoritního akcionáře, tj. společnosti CFC, v souladu s odstavci 10 a 11 pokynů pro záchranu a restrukturalizaci a s rozhodovacím postupem Komise.

(134)

Komise konstatuje, že v okamžiku poskytnutí opatření č. 3 se společnost CVSL nacházela od rozsudku ze dne 11. srpna 2008 v úpadku.

(135)

Pokud jde o opatření č. 5, 6 a 8, belgické orgány se opírají o rozhodnutí ve věci Saab (22), aby odůvodnily, že se podnik VSL nenacházel v obtížích. Předložily zejména historii obecných účtů s uvedením finančních toků mezi podnikem VSL a jeho majoritním akcionářem, společností CFC, aby prokázaly, že chování společnosti CFC lze připodobnit chování společnosti General Motors, která pokračovala v podpoře své dceřiné společnosti Saab pomocí vkladů kapitálu a hotovosti, aby vyrovnala její ztráty, což vedlo Komisi k tomu, že vyloučila, že by společnost Saab byla podnikem v obtížích ve smyslu pokynů (viz 59. bod odůvodnění rozhodnutí).

(136)

Společnost CFC kromě kapitálu vloženého v okamžiku převzetí, jehož výše přesahovala 8 milionů EUR, skutečně počínaje dnem 25. května 2009 pravidelně vkládala finanční prostředky, což ukazuje, že není možno považovat podnik VSL v prvním období po likvidaci aktiv společnosti CVSL za podnik v obtížích na základě odstavce 12 a 13 pokynů pro záchranu a restrukturalizaci. Během tohoto období byl majoritní akcionář podniku VSL schopen podnik podporovat pravidelnými vklady, což dokazuje, že obtíže podniku VSL mohl nést jeho majoritní akcionář. Komise proto soudí, že od ledna roku 2009 do února roku 2012 podnik VSL nesplňoval kritéria podniku v obtížích ve smyslu pokynů.

(137)

Od února roku 2012 se podnik VSL naopak znovu ocitl v řízení o soudní reorganizaci. Belgické orgány prokázaly, že společnost CFC nebyla nadále schopna svou dceřinou společnost podporovat, jak dosud činila. Rozhodnutí o zahájení řízení upřesnilo, že úroveň finančních prostředků společnosti CFC dosáhla výše 1,26 milionu EUR, a poskytnutí podobné částky podniku VSL (minimum nutné pro jeho záchranu) by ji tak připravilo o téměř všechny prostředky. Podnik VSL je proto nutno považovat za podnik v obtížích ve smyslu bodu 10 písm. c) pokynů pro záchranu a restrukturalizaci v okamžiku poskytnutí podpory na záchranu (opatření č. 1) v dubnu roku 2012.

(138)

Souhrnem Komise soudí, že společnost CVSL byla v obtížích od 11. srpna 2008 (den vynesení rozsudku o úpadku) až do konce listopadu roku 2008 (zakládací akt podniku VSL). Podnik VSL je nutno považovat za podnik v obtížích od 9. února 2012 (den řízení o soudní reorganizaci) do vynesení rozsudku dne 14. října 2013 (den vynesení rozsudku o úpadku).

(139)

Společnost CVSL a podnik VSL tak byly podniky v obtížích v okamžiku poskytnutí opatření č. 1 a 3. Analýzu jejich účetnictví je proto nutno provést na základě pokynů.

(140)

Belgie se domnívá, že tato podpora je slučitelná na základě pokynů pro záchranu a restrukturalizaci. Komise naopak soudí, že nebyla dodržena zásada „jednou a dost“ stanovená v bodě 72 a následujících pokynů. Podnik VSL totiž obdržel v září roku 2008 neslučitelnou podporu na záchranu (viz 141. bod odůvodnění). Novou podporu na záchranu proto nemohl obdržet před rokem 2018. Belgické orgány dále potvrdily, že půjčka ve výši 1 milionu EUR byla přihlášena jako pohledávka správci konkurzní podstaty dne 5. listopadu 2013, a to ve prospěch společnosti SOGEPA. Tato pohledávka byla zanesena do pasiv podniku VSL a dodnes nebyla vyrovnána. Půjčka tak nebyla splacena do šesti měsíců od poskytnutí v souladu s bodem 25 písm. a) pokynů. Komise proto soudí, že podpora na záchranu ze dne 3. dubna 2012, jež odpovídá výši půjčky, tj. 1 milionu EUR, je neslučitelná s vnitřním trhem.

(141)

V oddílu 5.2.1 Komise usoudila, že společnost CVSL byla v okamžiku poskytnutí záruky podnikem v obtížích. Prvek podpory vyplývající z bezplatného poskytnutí záruky by proto bylo možno prohlásit za slučitelný pouze tehdy, pokud záruka splňuje podmínky stanovené v pokynech pro záchranu a restrukturalizaci. Jak bylo ale ukázáno, tato záruka byla poskytnuta bez odměny. V bodě 25 písm. a) pokynů pro záchranu a restrukturalizaci se uvádí, že likvidní podpora ve formě úvěrových záruk musí podléhat „úrokové sazbě srovnatelné alespoň se sazbami, které jsou běžné u zdravých podniků (…)“. Přes specifickou žádost o informace ohledně tohoto bodu belgické orgány nikdy nepředložily podklady o dodržení povinnosti ukončit platnost záruky do šesti měsíců (bod 25 písm. a) pokynů). Na základě těchto skutečností Komise soudí, že prvek podpory vyplývající z bezplatného poskytnutí záruky nelze považovat za podporu na záchranu slučitelnou s vnitřním trhem a ani jej nelze prohlásit za slučitelný na jiných základech.

(142)

Protože se u opatření č. 3 poskytnutému v roce 2008 jedná o neslučitelnou podporu na záchranu, je nutno stanovit, zda existovala hospodářská návaznost mezi společností CVSL v úpadku a činnostmi převedenými na nabyvatele, kteří vytvořili podnik VSL, aby se zjistilo, zda podnik VSL měl prospěch z výhod spojených s poskytnutím tohoto opatření.

(143)

V rozhodnutí o zahájení řízení si Komise položila otázku možnosti zjistit hospodářskou návaznost mezi společností CVSL a podnikem VSL, tedy zda byly výhody vzniklé poskytnutím záruky ve výši 150 000 EUR v září roku 2008 převedeny na nabyvatele společnosti CVSL, kteří založili podnik VSL. Na závěrech této analýzy závisí jak určení entity, které připadne povinnost vrácení v případě neslučitelné protiprávní podpory, tak analýza slučitelnosti opatření č. 1, a to zejména pokud jde o zásadu „jednou a dost“.

(144)

Belgické orgány se v tomto ohledu domnívají, že opatření přineslo prospěch společnosti CVSL a nikoliv podniku VSL a že mezi společností CVSL a nabyvateli došlo k přerušení hospodářské návaznosti.

(145)

Podle judikatury lze povinnost navrácení podpory rozšířit na novou společnost, na niž společnost, která byla příjemcem, převedla svá aktiva, pokud tento převod umožňuje dospět k závěru o hospodářské návaznosti mezi oběma společnostmi (23). Nelze tak vyloučit rozšíření povinnosti vrácení na jinou entitu, pokud se prokáže, že tato entita využívá ve skutečnosti předmětné podpory kvůli hospodářské návaznosti mezi oběma entitami.

(146)

Podle rozsudku Soudního dvora ze dne 8. května 2003 ve spojených věcech C-328/99 a C-399/00, Itálie v. Komise  (24), se přezkum hospodářské návaznosti mezi bývalým podnikem a novými strukturami provádí pomocí souboru nepřímých důkazů: jedná se zejména o předmět prodeje (aktiva a pasiva, zachování pracovní síly, seskupená aktiva), cenu převodu, totožnost akcionářů nebo majitelů nového podniku, okamžik, kdy k převodu došlo (po zahájení vyšetřování, zahájení formálního vyšetřovacího řízení nebo konečném rozhodnutí) nebo dále ekonomickou logiku transakce.

(147)

Belgické orgány úvodem upřesnily, že aktiva spojená se společností CVSL byla rozptýlena mezi různými entitami (mateřská společnost VSLI, SARL VSLI ve Francii a CVSL). Kvůli snazšímu provedení převzetí uzavřeli správci konkurzní podstaty dne 23. října 2008 úmluvu o transakci, jejímž cílem bylo převést do společnosti v úpadku aktiva rozptýlená v těchto různých společnostech.

(148)

Podle memoranda o porozumění ze dne 1. října 2008 a úmluvy o převzetí ze dne 31. srpna 2009 převzal podnik VSL všechna aktiva patřící společnosti CVSL s výjimkou krátkodobých aktiv: budovy, v nichž se nacházejí dílny společnosti CVSL, a skladovací prostory, pozemky, na nichž stojí, materiál a obchodní majetek společnosti CVSL, tj. výrobní nástroje, formy, patenty a vedlejší značky, které případně v té době patřily společnosti CVSL, vyřizované objednávky, zásoby, a to včetně zásob prodaných společnosti SARL Val Saint-Lambert International, společnosti podle francouzského práva, která správce konkurzní podstaty začal připravovat k postoupení nabyvatelům.

(149)

Postoupena byla také část aktiv patřících společnosti VSLI, tj. značky, výkresy, modely a jiná duševní vlastnictví (prvky, které byly předmětem úmluvy podepsané den 5. října 2005, a kromě toho plány, formy, výkresy, náčrtky atd.), pozemky a budovy, které společnost VSLI vlastnila ve městě Seraing, zásoba produktů VSL, obchodní majetek ve městě Seraing (showroom), zásoby na prodejních místech ve městě Seraing a v Bruselu (Sablon).

(150)

Podniku VSL bylo rovněž postoupeno plné vlastnictví výrobních nástrojů (přístroj na řezání, tavicí pec a nístěj pece), které byly na leasing.

(151)

Podnik VSL se zavázal při plném zbavení povinností společnosti CVSL převzít všechny pracovní a zaměstnanecké smlouvy uzavřené VSL a platné k 30. září 2008. Podnik VSL se rovněž zavázal dodržovat všechny uzavřené individuální a kolektivní sociální dohody s jedinou výhradou, a to možností vyjednat znovu paritně některé podmínky, aby je případně upravil podle nových skutečností.

(152)

Podnik VSL převzal rovněž pasivum ve výši 280 000 EUR, které vzniklo postoupením duševních práv společnosti CVSL společností CFV. V souladu s úmluvou uzavřenou dne 29. ledna 2009 mezi akciovou společností CA Compagnie financière du Val a podnikem VSL, nahradil podnik VSL společnost Interagora a převzal na sebe závazky upsané společností SA Interagora vůči společnosti CFV úmluvou ze dne 5. října 2005. Touto úmluvou postoupila společnost CFV společnosti SA Interagora všechny značky, výkresy a modely týkající se přímo či nepřímo společnosti CVSL. Dohodnutá cena zůstala nesplacena ve výši 280 000 EUR.

(153)

Převzetí aktiv společnosti CVSL bylo schváleno obchodním soudem v Lutychu dne 20. října 2009.

(154)

Vzhledem k těmto věcným skutečnostem dochází Komise ohledně předmětu prodeje k tomuto závěru: převzetí se týká téměř všech aktiv společnosti CVSL (včetně vyřizovaných objednávek), všech pracovních a zaměstnaneckých smluv uzavřených společností v úpadku a platných k 30. září 2008 a také používání značek a práv duševního vlastnictví.

(155)

Komise tak konstatuje, že rozsah převzatých činností byl stejný jako rozsah činností společnosti CVSL, že převzetí dokonce přesahuje samu společnost CVSL a zahrnuje aktiva společnosti VSLI nutná pro pokračování činnosti sklárny.

(156)

Ke stanovení, zda existuje po prodeji aktiv společnosti CVSL hospodářská návaznost, je nutno také přezkoumat, zda byl tento prodej proveden za tržní cenu. Tato podmínka se vztahuje bez rozlišení jak na hmotný, tak na nehmotný majetek.

(157)

Belgické orgány upřesnily, že podle belgických právních předpisů o úpadku je rozhodujícím kritériem pro prodej aktiv zájem věřitelů. Zákon o úpadku v čl. 75 odst. 3 umožňuje věřitelům nebo společnosti v úpadku nesouhlasit s některým prodejem aktiv, pokud se domnívají, že by jim plánovaný prodej mohl způsobit újmu. Belgické orgány upřesnily, že právě poskytnutí veřejné záruky ve výši 150 000 EUR bylo motivováno vůlí zachovat nepřerušenou činnost a zhodnocením postupů při postupování aktiv.

(158)

Komise zjišťuje, že prodej aktiv společnosti CVSL byl proveden v otevřeném řízení vedeném správcem konkurzní podstaty této společnosti v likvidaci. Správcům konkurzní podstaty bylo předáno třicet šest nabídek, z nichž v první fázi vybrali dvanáct. Byl připraven prostor shromažďující údaje o společnosti CVSL. Zveřejňování se zjevně týkalo všech aktiv, aniž by přitom byly předem vymezeny skupiny aktiv.

(159)

Komise konstatuje, že tento postup zřejmě umožňoval a priori maximalizovat prodejní cenu každého aktiva společnosti CVSL.

(160)

Existují ale dvě skutečnosti, které vedou Komisi k úsudku, že tento postup sám o sobě nestačí k tomu, aby se zaručilo, že cena nabídnutá nabyvateli za aktiva odpovídá tržní ceně.

(161)

Prodej aktiv společnosti CVSL byl podmíněn převzetím všech pracovních smluv. Tato skutečnost prokazuje, že prodej nebyl bezpodmínečný, a tato povinnost mohla snížit prodejní cenu.

(162)

Rovněž výhradní licence na používání značek podléhá podmínkám, které by soukromý subjekt nepožadoval. Region Valonsko požadoval od podniku VSL protiplnění, které je uvedeno v úmluvě o novaci ze dne 29. ledna 2009 uzavřené mezi regionem Valonsko (zastupovaným společností CFV) a podnikem VSL:„Region Valonsko může zrušit platnost této licence na používání značek kdykoli, plnoprávně a bez výpovědní lhůty v případě, že podnik VSL (nebo jeho oprávněné subjekty) neprokáže výrobu zboží z křišťálu s vysokou přidanou hodnotou v závodu Val Saint-Lambert ve městě Seraing při zachování minimálně 60 % pracovních míst v přepočtu na plné pracovní úvazky po odečtení hospodářské nezaměstnanosti, které existovaly v okamžiku úpadku společnosti CVSL (…)“. Komise konstatuje, že region Valonsko ukládá podniku VSL za poskytnutí výhradní licence povinnost zachovat výrobu v závodu ve městě Seraing a povinnost zachovat předem stanovenou míru zaměstnanosti. Tyto podmínky politické povahy mohly snížit prodejní cenu a odradit další možné zájemce o převzetí, čímž došlo k narušení hospodářské soutěže v rámci nabídkového řízení s výsledkem, že předložená nabídka, která byla údajně finančně nejzajímavější, neodpovídá skutečné tržní hodnotě (25).

(163)

Vzhledem k těmto věcným skutečnostem Komise soudí, že není splněno kritérium ceny převodu.

(164)

Účelem kritéria ekonomické logiky je ověřit, zda nabyvatel aktiv je využívá pro pokračování ve stejné hospodářské činnosti stejným způsobem jako ten, kdo je postoupil.

(165)

Belgické orgány se domnívají, že logika, podle níž postupoval podnik VSL, byla zcela odlišná od logiky jeho předchůdců kvůli tomu, že se převzetí činnosti sklárny opíralo o projekt v oblasti nemovitostí s názvem Cristal Park.

(166)

V tomto konkrétním případě Komise konstatuje, že belgické orgány neprokázaly, že by již od října roku 2008 existovala přímá vazba mezi převzetím společnosti CVSL a projektem Cristal Park. Dokumenty týkající se projektu Cristal Park, které předaly belgické orgány, pocházejí v případě nejstaršího z nich z prosince roku 2011.

(167)

Komise v každém případě zaznamenává, že nabyvatelé koupili obchodní značku, aby pokračovali v jejím využívání, a všechna aktiva a výrobní prostředky. Předmět činnosti uvedený v zakládacím aktu podniku VSL ze dne 20. listopadu 2008 se velmi blíží předmětu činnosti společnosti CVSL. Cílem podniku VSL je pokračovat v činnosti sklárny společnosti CVSL se stejnými lidskými a výrobními prostředky. Sama záruka je ostatně poskytnuta s cílem zachovat nepřerušenou činnost.