25.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 250/1

(1)

Dne 19. listopadu 2009 schválila Komise dvě rekapitalizační opatření ve prospěch „Lotyšské hypoteční a pozemkové banky“ (2) (dále jen „HPB“ nebo „banka“) v celkové výši 72,79 milionu LVL ([102,5–103,6] milionu EUR), jež byla bance poskytnuta v lednu, respektive v listopadu 2009 (3) (dále jen „rozhodnutí z listopadu 2009“).

(2)

Dne 1. dubna 2010 lotyšské orgány oznámily další rekapitalizaci ve výši 70,2 milionu LVL (100 milionů EUR), která byla realizována 23. března 2010. Oznámení bylo zaregistrováno dne 6. dubna 2010. V období od května 2010 do ledna 2012 poskytly lotyšské orgány Komisi další informace (4).

(3)

Dne 26. ledna 2012 Komise rozhodla (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) (5), že dočasně schválí rekapitalizační opatření ve výši 70,2 milionu LVL ve prospěch banky ze dne 23. března 2010, rekapitalizační opatření ve prospěch banky ve výši 50 milionů LVL z konce roku 2011 (jako opatření na podporu likvidity, které bude přeměněno na kapitál), pohotovostní likviditní facilitu ve prospěch banky ve výši až 250 milionů LVL, záruky mezinárodním věřitelům komerční části HPB ve výši až 32 milionů LVL a podporu likvidity ve výši až 60 milionů LVL za účelem likvidace špatných aktiv v rámci HipoNIA, společnosti spravující aktiva vlastněné a financované subjektem HPB, a zahájí v souvislosti s těmito opatřeními – a to v rozsahu, v němž jsou tato opatření zapotřebí k restrukturalizaci komerční části HPB (dále jen „restrukturalizační opatření“) a ku prospěchu rozvojové části HPB – a v souvislosti s plánem transformace HPB (6) postup podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“). Komise měla pochybnosti, zda jsou tato restrukturalizační opatření z hlediska sdělení Komise o návratu k životaschopnosti a hodnocení restrukturalizačních opatření ve finančním sektoru v současné krizi podle pravidel pro státní podporu (7) (dále jen „sdělení o restrukturalizaci“) slučitelná s vnitřním trhem.

(4)

Komise vyzvala zúčastněné strany, aby k restrukturalizačním opatřením předložily připomínky. Žádné připomínky od nich neobdržela.

(5)

Dne 22. března 2012 se uskutečnila schůzka lotyšských orgánů a Komise.

(6)

Dne 5. dubna 2012 Lotyšsko předložilo své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení.

(7)

V období od května 2012 do června 2013 si Lotyšsko a Komise pravidelně vyměňovaly informace. Lotyšsko Komisi prostřednictvím několika podání průběžně informovalo o pokroku, jehož bylo v privatizačním procesu týkajícím se komerční části banky dosaženo.

(8)

Dne 23. května 2013 si Komise vyžádala další informace. Dopisem ze dne 3. června 2013 Lotyšsko na tuto žádost o informace – s výjimkou otázek na rozvojovou část banky – odpovědělo. Předložilo zároveň různé podklady, například aktualizované údaje o prodeji komerční části HPB.

(9)

Dne 21. června 2013 lotyšské orgány informovaly Komisi, že výjimečně souhlasí s tím, že toto rozhodnutí bude přijato v anglickém jazyce.

(10)

Dne 28. června 2013 Lotyšsko informovalo Komisi, že společnosti HipoNIA ve skutečnosti půjčilo 70,98 milionu LVL, a že tak částku opatření, jež bylo v rozhodnutí o zahájení řízení dočasně schváleno, přibližně o 11 milionů LVL překročilo.

(11)

HPB jako státní banku dne 19. března 1993 zřídila lotyšská vláda. Lotyšské ministerstvo financí vlastní 100 % jejích akcií.

(12)

HPB je banka střední velikosti působící v Lotyšsku, která nabízí služby retailového bankovnictví. HPB plní dvojí úlohu: je zároveň rozvojovou bankou i univerzální komerční bankou (8).

(13)

HPB a její dceřiné společnosti tvoří skupinu HPB. Všechny dceřiné společnosti banky se podílejí na činnostech komerční povahy. K nejvýznamnějším dceřiným společnostem patří:

(14)

V souladu s plánem transformace popsaným ve 45. až 95. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení prochází HPB transformací na banku v plné míře rozvojovou (tj. banku, jež v souladu se svým veřejným posláním jménem státu podporuje strukturální, hospodářské a sociální politiky). Za tímto účelem se zbavuje svých komerčních činností.

(15)

Vypracováním koncepce pro rozvojové instituce v Lotyšsku pověřilo Lotyšsko nezávislého externího poradce. Dne 11. února 2011 byl Komisi a Mezinárodnímu měnovému fondu (dále jen „MMF“) předložen první návrh „Zprávy o optimalizaci systému rozvojových finančních institucí v Lotyšsku“.

(16)

V návrhu zprávy se kromě jiného doporučuje vytvořit jednu rozvojovou instituci (dále jen „RI“), přičemž se uznává potřeba zajistit její nezávislost tím, že bude zřízena zvláštním zákonem a že se vytvoří také nezávislé rozhodovací orgány. V této souvislosti návrh zprávy poukazuje na to, že je funkční strukturu jednotné rozvojové instituce nutné vytvořit od samého počátku, a to na základě úplného přezkumu stávajících programů a jejich funkčních a personálních potřeb, zejména pokud jde o funkce posuzování a řízení rizik.

(17)

Kromě toho se zde zdůrazňuje potřeba státních intervencí prostřednictvím nepřímých nástrojů (individuální i portfoliové záruky, rizikový kapitál, mezaninové financování atd.) a odklonu od rozsáhlých přímých úvěrů, přičemž přímé intervence mají být jako jedna z možností využívány pouze v několika velmi speciálních případech, kde je to opodstatněné (u mikroúvěrů, zemědělců atd.).

(18)

Podle návrhu zprávy by nepřímé usměrňování úvěrů podporovaných státem zlepšilo přístup k potenciálním příjemcům těchto programů a zlepšilo nákladovou efektivnost distribuce i spolupráci se sektorem komerčního bankovnictví.

(19)

V souladu s dodatkem memoranda o porozumění z července 2010 (dále jen „dodatek memoranda o porozumění“) byl nezávislý poradce pověřen vypracováním plánu transformace HPB. Dostal přitom pokyn připravit scénáře transformace banky spočívající buď v odštěpení aktiv a pasiv souvisejících s financováním rozvoje a v privatizaci banky s jejími komerčními činnostmi, nebo takové transformace banky, jež by umožňovala prodej komerčních činností a zachování rozvojové části.

(20)

Po analýze finanční situace banky dospěl nezávislý poradce v transformačním plánu vyhotoveném v dubnu 2011 (dále jen „transformační plán z dubna 2011“) k závěru, že optimální variantou by byl brzký prodej komerčních aktiv HPB po menších částech (balících).

(21)

Dne 1. listopadu 2011 lotyšská vláda schválila strategii prodeje doporučenou v transformačním plánu z dubna 2011, a sice konkrétně prodej komerční části HPB v šesti částech.

(22)

Osoby náležející do skupiny HPB, které měly být prodány prostřednictvím převodu obchodních podílů (share deal) jako právní osoby, znázorňuje diagram 1.

Graf 1

Přehled právnických osob náležejících do skupiny HPB  (11)

Zdroj: Lotyšské orgány.

(23)

K 31. srpnu 2011 zahrnovala aktiva a pasiva komerční části HPB, jež měla být prodána:

(24)

Proces prodeje byl realizován za pomoci renomovaného externího poradce. Nejprve bylo kontaktováno 121 potenciálních kupujících. Celkem 98 z nich obdrželo krátkou upoutávku: 18 podepsalo dohodu o zachování důvěrnosti, 51 nemělo zájem a 29 neodpovědělo. Do 16. prosince 2011, tedy na konci první fáze procesu prodeje, obdržela banka devět počátečních nabídek. Do 11. ledna 2012, tedy během druhé fáze procesu prodeje, svou nabídku vylepšili tři potenciální kupující, šest jich zůstalo u své původní nabídky a objevila se jedna nová nabídka. Všem těmto potenciálním investorům byl umožněn přístup do datové místnosti. Během této fáze procesu tři potenciální kupující odstoupili a jeden vyjádřil zájem pouze o části dvou balíků (balíků 2 a 3), ale konkrétní nabídku nepředložil. Do 16. března 2012 tedy banka obdržela konečné nabídky čtyř potenciálních investorů, přičemž většina z nich se týkala jednoho z prodávaných balíků, ačkoli jeden potenciální kupující předložil nabídku na tři balíky.

(25)

Prodejní strategií, již lotyšské orgány dne 1. listopadu 2011 schválily, bylo rozdělit aktiva a pasiva HPB nejprve do šesti samostatných částí (balíků), a to podle zájmu na trhu zjištěného testováním. Během procesu prodeje byl balík 3 dále rozdělen do dvou samostatných balíků 3 A a 3B. Balíky byly prodány samostatným kupujícím, přičemž zbytek aktiv a pasiv HPB byl převeden na rozvojovou část banky. K 30. červnu 2013 byl proces dokončen a všechny balíky odprodány. Tyto balíky sestávají z:

(26)

Pokud jde o různé možnosti prodeje balíků 3B a 4, byly lotyšské orgány přesvědčeny, že nabídky, jež v jejich případě investoři předložili, byly nedostatečné a neodrážely skutečnou hodnotu aktiv v nich obsažených (jejíž odhad provedl nezávislý renomovaný znalec). Za účelem omezení ztrát na minimum se stát rozhodl, že prodá balíky 3B a 4 Lotyšské privatizační agentuře.

(27)

Pokud jde o společnost Hipo Fondi, vzhledem k nabídkám investorů bylo možné ji prodat buď jako právnickou osobu za předpokladu zachování obchodní činnosti se všemi aktivy, jež spravuje, nebo formou převodu práva k jednotlivým částem obchodního majetku (asset deal). Podle Lotyšska byla druhá možnost zvolena mimo jiné z toho důvodu, že v případě převodu práva k jednotlivým částem obchodního majetku nabídl kupující lepší cenu. V důsledku toho byly prodány téměř veškeré hospodářské činnosti Hipo Fondi: tři penzijní plány „Rivjera“, „Safari“ a „Jurmala“. Kromě těchto penzijních plánů společnost Hipo Fondi spravovala také několik soukromých portfolií a uzavřené fondy. Některé z nich již ukončily činnost a u zbývajících ukončování činnosti probíhá. Hipo Fondi zůstane zcela „prázdnou“ společností, která nebude v oblasti správy aktiv žádnou skutečnou činnost vyvíjet. Tato zbývající „prázdná“ společnost mohla skončit v likvidaci nebo být odprodána. U této právnické osoby byl realizován proces prodeje a o její akcie projevil zájem menšinový akcionář společnosti Hipo Fondi (16) […]. Lotyšské orgány se rozhodly, že budou pokračovat v prodeji menšinovému akcionáři vzhledem k lepšímu finančnímu výsledku a rychlejšímu řešení ve srovnání s likvidací. Prodej Hipo Fondi je již téměř dokončen. Byla podepsána kupní smlouva, ale k jejímu naplnění doposud nedošlo, neboť akvizici přezkoumává lotyšský dohledový orgán – Komise pro finanční a kapitálové trhy (dále jen „KFKT“). Hipo Fondi není vlastníkem zapsaných práv duševního vlastnictví a registrovanou obchodní známku „hipo“ a s ní spojená práva vlastní HPB. HPB v rámci dohody s kupujícím neměla námitky vůči používání pojmu „hipo“ v názvu HipoFondi.

(28)

Pokud jde o prodej společnosti HipoNlA, HPB převedla na společnost HipoNIA dne 20. června 2013 kapitál v hodnotě […] LVL. Této rekapitalizace bylo zapotřebí: k převodu společnosti HipoNlA z HPB na Lotyšskou privatizační agenturu totiž došlo za […] účetní hodnoty, přičemž rozdíl dosáhl výše […] LVL. Tento rozdíl byl ze strany HPB […], což byla podmínka, za které ministerstvo financí poskytne společnosti HipoNIA úvěr a za které Lotyšská privatizační agentura obchodní podíl ve společnosti HipoNIA získá. Celková čistá […] HPB z této transakce činí […] LVL (tj. […] čisté účetní hodnoty v okamžiku zahájení transakce po odečtení rezerv).

Tabulka 1

Přehled jednotlivých balíků aktiv a podmínek jejich prodeje

(29)

Celková částka dosažená v procesu prodeje byla o něco vyšší, než se v základním scénáři při strategii prodeje se základními srážkami předpokládalo, pokud se na hrubé účetní hodnoty uplatní hrubé srážky dané strategií prodeje. Oproti očekávané ztrátě ve výši 56,8 milionu LVL činila ztráta 53,1 milionu LVL.

(30)

HPB vypovídá smlouvy o poskytování služeb úschovy a správy, které se svými klienty uzavřela. Související infrastrukturu IT odstraní a zaměstnance přeřadí nebo propustí.

(31)

HPB také fakticky v plném rozsahu ukončí svou činnost týkající se cenných papírů. Ponechá si pouze účty přibližně 100 klientů, z nichž žádného již nelze kontaktovat (především proto, že většina z nich již nežije). Jelikož banka nemůže cenné papíry těchto neaktivních klientů legálně okamžitě odprodat, má v úmyslu 1) získat povolení k nakládání s účty cenných papírů těchto klientů a 2) nechat zrušit plnou bankovní licenci, která se týkala také služeb úschovy a správy.

(32)

Předpokládá se, že po prodeji budou zbývající komerční činnosti převedeny do rozvojové části banky: a to mimo jiné včetně likvidních aktiv v hodnotě 20,3 milionu LVL; ostatních aktiv ve výši 7,6 milionu LVL; vkladů na vyžádání ve výši 5,9 milionu LVL a termínovaných vkladů ve výši 1 milionu LVL; ostatních pasiv ve výši 1,7 milionu LVL; a akciového kapitálu v oběhu ve výši 19,2 milionu LVL.

(33)

Po prodeji komerčních činností k 30. červnu 2013 by činnosti HPB měly být výhradně rozvojové. Bude vlastnit aktiva ve výši přibližně 222,3 milionu LVL.

(34)

V dodatku memoranda o porozumění nabídlo Lotyšsko Unii a MMF tyto závazky:

(35)

Pokud jde o rozvojové činnosti HPB, bere Komise na vědomí záměr Lotyšska optimalizovat systém rozvojových finančních institucí jejich konsolidací v rámci RI. V rozhodnutí o zahájení řízení se předpokládalo, že HPB bude rozvojové činnosti vyvíjet pouze do zřízení RI, k němuž mělo dojít do 31. prosince 2012. Došlo však k prodlevě a tento proces dosud stále probíhá. Vzhledem k tomu, že lotyšské orgány projekt RI nedokončily, týká se toto rozhodnutí pouze komerční části HPB. Posouzení rozvojové části HPB bude tedy předmětem samostatného konečného rozhodnutí.

(36)

V rozhodnutí o zahájení řízení byla jako podpora na záchranu dočasně schválena následující opatření poskytnutá Lotyšskem komerční části HPB:

(37)

Lotyšsko předložilo informace o využití této státní podpory k likvidaci komerční části HPB v podobě pozměněné tak, aby bylo zohledněno provádění zvolené prodejní strategie.

(38)

Celkový kapitál, jejž bylo potřeba z opatření popsaného v 36. bodě odůvodnění písm. b) čerpat, byl nižší, než se původně plánovalo: místo 50 milionů LVL dosáhl částky 25 milionů LVL, protože lotyšské orgány rozhodly, že HPB bude vyvíjet činnost bez bankovní licence, čímž se objem potřebného kapitálu snížil. K navýšení kapitálu o 25 milionů LVL došlo v červnu 2012 (18).

(39)

Pohotovostní likvidní facilita ve výši až 250 milionů LVL popsaná v 36. bodě odůvodnění písm. c) byla dočasně schválena a dána HPB k dispozici od 1. ledna 2012 do dokončení procesu prodeje tak, aby byla dostupná pro případ mimořádné události z hlediska likvidity. K 30. květnu 2013 byla čerpaná podpora likvidity výrazně nižší než maximální předpokládaná částka (50 milionů LVL), protože k žádnému panickému vybírání vkladů veřejností nedošlo a transformační proces proběhl hladce. V současné době se zbývající dluh pohybuje na úrovni 25 milionů LVL a měl by být splacen do 31. prosince 2013.

(40)

Mezinárodním věřitelům HPB měly být v souvislosti s komerční částí banky poskytnuty záruky ve výši až 32 milionů LVL popsané v 36. bodě odůvodnění písm. d). Vzhledem k tomu, že prodej komerční části a transformace HPB na rozvojovou banku mohly být podle smluv považovány za selhání dlužníka, bylo toto opatření potřebné jako záruka za závazky v případě, že by tito mezinárodní věřitelé požadovali předčasné splacení půjček poskytnutých HPB. Záruky, jež bylo za komerční část zapotřebí poskytnout, ovšem předpokládané výše 32 milionů LVL nedosáhly, neboť další bezpečnostní opatření vyžadovali pouze někteří mezinárodní věřitelé. K 30. květnu 2013 činila předpokládaná výše potřebných záruk 12,4 milionu LVL.

(41)

Podpora likvidity ve prospěch společnosti HipoNIA popsaná v 36. bodě odůvodnění písm. e) se ukázala být vyšší než částka, již Komise předběžně schválila: místo 60 milionů LVL činila 71 milionů LVL. Navýšení bylo zapotřebí vzhledem k tomu, že část balíku 3 nebyla prodána na trhu, ale namísto toho převedena na společnost HipoNIA, v důsledku čehož se částka nutného financování zvýšila. Předpokládá se, že tato podpora likvidity by měla být splacena do 31. prosince 2018.

(42)

Lotyšsko tedy požádalo Komisi, aby schválila navýšení podpory likvidity o 11 milionů LVL. Lotyšsko v této souvislosti argumentovalo tím, že celková částka podpory potřebná k postupnému ukončení činnosti komerční části HPB je nižší než částka dočasně schválené podpory.

Tabulka 2

Přehled schválené státní podpory ve srovnání se státní podporou poskytnutou

(stav v květnu 2013)

(43)

Sdělení o restrukturalizaci (19) stanoví pravidla pro státní podporu při restrukturalizaci finančních institucí v současné krizi. Má-li být podle tohoto sdělení restrukturalizace finanční instituce v kontextu současné krize slučitelná s čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy, musí:

(44)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise dočasně schválila podporu na záchranu, přičemž považovala opatření popsaná ve 36. bodě odůvodnění za vhodná vzhledem k tomu, že jejich účelem je odstranit hrozbu, již pro lotyšskou ekonomiku představují problémy HPB. Komise měla také za to, že tato opatření jsou nezbytná a že jsou pro lotyšskou vládu tou nejvýhodnější variantou postupného ukončování komerčních činností této banky. Komise měla ovšem pochybnosti o tom, zda je pomoc přiměřená a vyžádala si v této věci další informace.

(45)

Na základě strategie prodeje měla být většina hospodářských činností komerční části HPB ukončena a prodána po menších částech (balících), přičemž dceřiné společnosti Hipolizings a Hipo Fondi měly být prodány odděleně od banky, což Komise hodnotila pozitivně.

(46)

Pokud jde o řádnou likvidaci, dospěla Komise k závěru, že je zapotřebí více informací o slučitelnosti podpory na ukončení komerčních činností HPB. Komise zejména požádala lotyšské orgány, aby předložily konkrétní milníky, s nimiž se při prodeji činností počítá, a rovněž další informace týkající se činností, jež prodat nelze.

(47)

Pokud jde o hospodářské činnosti, které měly pokračovat, měly být jako samostatné právnické osoby prodány pouze dva subjekty: společnost Hipolizings a společnost Hipo Fondi. Vzhledem k jejich omezené přítomnosti na trhu (20) a jejich včasnému prodeji ze strany banky ovšem Komise dospěla k předběžnému závěru, že opatření podpory jsou přiměřená.

(48)

Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení požádala Komise lotyšské orgány, aby poskytly další informace, jež by jí umožnily se přesvědčit, že subjekty, které zůstanou samostatné, tedy společnosti Hipolizings a Hipo Fondi, budou po prodeji životaschopné. Komisi konkrétněji zajímalo, kdo bude místo HPB po prodeji poskytovat infrastrukturu nebo financování, jež tyto společnosti potřebovaly.

(49)

Přestože se ve strategii prodeje uvádějí informace o podmínkách řádné likvidace komerčních činností, vyjádřila Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení pochybnosti ohledně toho, zda byly zavedeny dostatečné záruky proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže.

(50)

Komise zejména vyzvala lotyšské orgány, aby proces prodeje včas ukončily a navrhly další opatření k zajištění toho, že banka bude své komerční produkty oceňovat konzervativně a zastropuje zálohy na stávající úvěry.

(51)

Komise neobdržela od zúčastněných stran žádné připomínky.

(52)

Dne 5. dubna 2012 předložilo Lotyšsko k rozhodnutí o zahájení řízení připomínky a později svůj postoj až do června 2013 doplňovalo pravidelně předkládanými informacemi (21).

(53)

Lotyšsko se celkově domnívá, že v souvislosti s HPB byla všechna kritéria pro slučitelnou státní podporu splněna, a to vzhledem k tomu, že: i) proběhla likvidace komerční části banky; ii) zbývající rozvojová část vyvíjí činnost v rámci striktně vymezeného sortimentu produktů (striktně vymezená oblast působnosti), a iii) zbývající instituci bude odebrána licence, a tato instituce tedy nebude s ostatními komerčními bankami soutěžit v oblasti financování.

(54)

Pokud jde o rozvojovou část HPB, předložilo Lotyšsko rozsáhlé informace (22). Upřesnilo ovšem, že definitivní dohody o vytvoření RI, jež má převzít rozvojovou část HPB, zatím dosaženo nebylo. Společný akční plán pro zřízení RI vypracovaný dotčenými ministerstvy a externím znalcem má podle Lotyšska být předložen dne 2. srpna 2013, přičemž práce bude pokračovat až do roku 2013. Konečný termín pro vytvoření RI ale zatím jasný není.

(55)

Lotyšsko z tohoto důvodu požádalo, aby posouzení státní podpory v souvislosti s vytvořením RI bylo předmětem samostatného řízení, a nikoliv součástí řízení týkajícího se komerční části HPB.

(56)

Pokud jde o záruky proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže, je Lotyšsko přesvědčeno, že zavedená opatření zajišťují, že k přímé hospodářské soutěži mezi komerční částí HPB a jinými komerčními bankami nedochází. HPB v listopadu 2009 pozastavila poskytování nových úvěrů. Co se týče vkladů, bylo původně nutné základnu vkladů aktivně řídit, tak aby do dokončení prodeje nebylo zapotřebí další státní podpory v podobě podpory likvidity. Vklady související s komerční částí HPB byly nakonec prodány v rámci balíků 1 a 2, zatímco provoz platebních karet a sítě bankomatů byl ukončen.

(57)

Společnost HipoNIA, která od HPB převzala úvěrová portfolia, žádnému ze svých klientů další financování neposkytuje. Vzhledem ke stavu těchto úvěrů (skoro všechny jsou více než 90 dní po splatnosti a byly již podniknuty pokusy o jejich restrukturalizaci) totiž téměř všechny případy vyústí v odejmutí nemovitosti společností HipoNIA.

(58)

Pokud jde o komerční část, předložilo Lotyšsko úplný harmonogram prodeje nebo likvidace aktiv, stanovilo klíčové milníky tohoto procesu a informovalo Komisi o pokroku, jehož bylo dosaženo, a o vlastních datech kupních smluv. Lotyšsko uvedlo, že všechny rozvahové položky týkající se komerční části budou do ledna 2014 odstraněny.

(59)

Lotyšsko předložilo podrobný přehled částek státní podpory, jež byly komerční části HPB skutečně poskytnuty (jednalo se o podporu likvidity ve výši 50 milionů LVL ve prospěch HPB, státní záruky ve výši 12,4 milionu LVL, kapitálová opatření ve výši 95,2 milionu LVL a podporu likvidity ve prospěch společnosti HipoNIA ve výši 71 milionů LVL). Lotyšsko zdůraznilo, že celková podpora, kterou HPB na svou komerční část potřebovalo, je nižší, než původně předpokládaná částka (která byla v rozhodnutí o zahájení řízení předběžně schválena).

(60)

Podle Lotyšska nevyplývá pro komerční činnosti, v nichž budou společnosti Hipolizings a Hipo Fondi po svém prodeji pokračovat, z žádného z těchto opatření podpory přímý prospěch. Hlavní činnost HPB byla rozdělena do tří balíků a prodána formou prodeje aktiv. Žádný z balíků nepředstavuje podnik ve smyslu čl. 107 písm. 1) Smlouvy; Lotyšsko má tedy za to, že hospodářská činnost po prodeji nebude pokračovat, a balíky rovněž nebudou ze státní podpory poskytnuté před prodejem těžit.

(61)

Lotyšsko zastává názor, že pouze prodej balíku 4 (Hipolizings) může být kvalifikován jako pokračování hospodářské činnosti. Společnost Hipolizings bude ale tvořit velice malou část skupiny, k níž její kupující náleží (necelá 0,1 %) a […]. […]. Prodej zajistí dlouhodobou životaschopnost subjektu a neohrozí životaschopnost kupujícího. Společnost Hipolizings má nadto jen velmi malý podíl na trhu (5 %). Kromě toho z podpory poskytnuté HPB těžila jen v omezené míře a nepřímo: její stávající smluvní ujednání nemusela být neočekávaně vypovězena a nemusela být – podobně jako jiné společnosti ve vlastnictví banky – vlastníkem, který se dostal do problémů, prodána. S ohledem na velmi omezený rozsah podpory poskytnuté společnosti Hipolizings je Lotyšsko přesvědčeno, že po prodeji a úplném začlenění do společnosti kupujícího nebude mít společnost Hipolizings z podpory prospěch.

(62)

Pokud jde o „prázdnou“ společnost Hipo Fondi prodanou soukromému investorovi, zavazuje se Lotyšsko […].

(63)

Pokud jde o převod aktiv z HPB na společnost HipoNIA a její následný prodej, souhlasí Lotyšsko s předběžnými zjištěními Komise v rozhodnutí o zahájení řízení, že převod nepředstavuje státní podporu.

(64)

Pokud jde o navýšení kapitálu komerční části z roku 2012, upřesnilo Lotyšsko, že k němu došlo ve dvou krocích: první byl navázán na prodej balíků 1, 2, 3, 5 a 6 a druhý na prodej balíku 4. Výše kapitálu byla omezena na minimum a vypočtena tak, aby se z regulatorního hlediska zajistila kapitálová přiměřenost komerční části v souvislosti se ztrátami z prodeje.

(65)

Pokud jde o pohotovostní likvidní facilitu poskytnutou v souvislosti s restrukturalizací, uvedlo Lotyšsko, že podpora komerční části má dočasnou povahu a jejím cílem je zajistit řádný prodej. Podle Lotyšska její malý rozsah a dočasná povaha potenciální narušení hospodářské soutěže omezují na minimum.

(66)

A v neposlední řadě se Lotyšsko zavázalo, že předloží monitorovací zprávy o restrukturalizaci HPB, mimo jiné i zprávu o likvidaci neodprodaných komerčních činností a ocenění likvidace ex post.

(67)

Podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak.

(68)

Podle 145. bodu odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení je při posuzování opatření s cílem určit, zda představují státní podporu, nezbytné rozlišovat mezi současnými a budoucími činnostmi rozvojového bankovnictví HPB na jedné straně a zbylými komerčními činnostmi, jež HPB vyvíjí v přechodovém období (období postupného ukončování činnosti), na straně druhé. Lotyšské orgány předložily údaje prokazující, jak jedna či druhá část této banky z příslušných opatření těžily.

(69)

Do oblasti působnosti tohoto rozhodnutí spadají pouze opatření poskytnutá komerční části HPB. Posouzení podmínek provozu rozvojové části HPB, v jejíž činnosti by měla pokračovat rozvojová instituce, která nebyla doposud zřízena, bude předmětem samostatného konečného rozhodnutí.

(70)

Toto rozhodnutí tedy posuzuje pouze opatření Lotyšska ve prospěch komerční části HPB v rozsahu, v němž jsou pro restrukturalizaci komerční části HPB zapotřebí.

(71)

Je třeba připomenout, že k posouzení opatření, z nichž těží komerční část banky, je důležité zjistit, zda a do jaké míry se po prodeji komerčních aktiv a pasiv v určité hospodářské činnosti pokračuje, nebo zda a do jaké míry je tato činnost zrušena (23). V tomto ohledu Komise konstatuje, že v důsledku prodeje balíků 3 A (soukromému investorovi), 3B a 4 (Lotyšské privatizační agentuře k postupnému vyřešení situace), který do 30. června 2013 proběhl, tyto hospodářské činnosti někdejší komerční části HPB zanikly. Stojí také za zmínku, že velká část aktiv, jež dříve spravovala společnost Hipo Fondi, byla prodána odděleně od této společnosti formou prodeje aktiv. Komise má za to, že prodej po menších částech (balících), který různým kupujícím umožnil předložit nabídku na samostatné části komerčních aktiv a pasiv HPB, fakticky přispívá k likvidaci komerčních činností HPB. Je třeba uvést, že banka se prodej neodprodaných aktiv, která mají být v konečném důsledku převedena na Lotyšskou privatizační agenturu, pokoušela realizovat vícekrát, přičemž jednotlivé balíky restrukturalizovala a znovu s potenciálními investory projednávala jejich nabídky. Zdá se tedy, že pokud jde o odprodej těchto aktiv nejhorší kvality za přiměřenou cenu, tedy za cenu vyšší, než je jejich dlouhodobá hospodářská hodnota stanovená odhadem externího renomovaného poradce, vyčerpala HPB všechny dostupné možnosti.

(72)

Pokud jde o vedlejší činnosti HPB komerční povahy, poskytlo Lotyšsko také dostatečné informace v tom smyslu, že již byly nebo v blízké budoucnosti budou ukončeny. „Prázdná“ společnost Hipo Fondi, která po prodeji aktiv, jež spravovala, zůstane zachována, bude odprodána v nadcházejících měsících, činnost týkající se cenných papírů bude ukončena a RIS, což je čistě holdingová společnost, která v současné době vlastní akcie společnosti Hipo Fondi a dvou společností v platební neschopnosti, bude zlikvidována. Plánuje se, že bankovní licence HPB bude do 31. prosince 2013 zrušena.

(73)

Pokud jde o společnost Hipolizings, byla prostřednictvím převodu obchodních podílů (share deal) prodána jako právnická osoba. Lotyšsko uvedlo, že společnost Hipolizings neměla z podpory, jež byla poskytnuta její mateřské společnosti HPB, žádný přímý prospěch (24). Pokud jde o opatření potenciální podpory na záchranu aktiv popsaná ve 165. až 170. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, je třeba připomenout, že před prodejem společnosti Hipolizings byla nejtoxičtější aktiva HPB interně převedena na společnost HipoNIA. V rozhodnutí o zahájení řízení Komise vyvodila závěr, že takový interní převod aktiv by mohl představovat opatření na záchranu aktiv ve prospěch společností Hipolizings a Hipo Fondi, pouze pokud mají tyto společnosti z těchto převodů prospěch a v míře v níž tomu tak je. Vzhledem k ujištění Lotyšska, že ze společnosti Hipolizings na společnost HipoNIA žádná aktiva převedena nebyla, lze vyvodit závěr, že v případě společnosti Hipolizings k žádnému opatření na záchranu aktiv, z nějž by její činnosti měly přímý prospěch, nedošlo. Jak ovšem Lotyšsko potvrdilo, nelze vyloučit, že společnost Hipolizings měla v omezené míře z podpory, jež byla HPB poskytnuta, prospěch v tom smyslu, že smluvní ujednání společnosti Hipolizings nemusela být neočekávaně vypovězena a prodej této společnosti nemusel provádět vlastník v potížích. Komise z toho tedy vyvozuje závěr, že společnost Hipolizings z podpory poskytnuté HPB prospěch, byť nepřímo, a tudíž ve velmi nízké míře, měla.

(74)

Pokud jde o společnost Hipo Fondi, konstatuje Komise, že v době, kdy byla prodána svému menšinovému akcionáři, jednalo se pouze o společnost „prázdnou“. Lotyšsko potvrdilo, že již u zbývajících soukromých portfolií a uzavřených fondů spravovaných společností Hipo Fondi došlo k uzavření, přičemž v současné době probíhá jejich ukončování nebo budou likvidovány. Lotyšsko se nadto zavázalo […].

(75)

Vzhledem k výše uvedenému lze vyvodit závěr, že společnost Hipo Fondi zůstane zcela „prázdnou“ společností, která nebude, alespoň po určitou dobu, mít žádná skutečná aktiva, jejichž správu by v rámci své činnosti mohla vykonávat. Jelikož „prázdná“ společnost ukončuje činnosti původně vykonávané společností Hipo Fondi jakožto dceřinou společností HPB a bezprostředně nevykonává žádné hospodářské činnosti nové, lze konstatovat, že mezi společností Hipo Fondi jako podnikem, jenž byl součástí skupiny HPB, a novým subjektem, tj. společností Hipo Fondi v rukou nového vlastníka (či vlastníků), jež případně vykonává novou činnost, neexistuje kontinuita. Nelze tedy mít za to, že „prázdná“ společnost Hipo Fondi má z podpory, jež byla původně poskytnuta HPB, prospěch.

(76)

Pokud jde o společnost HipoNIA, bude v režimu ukončování vlastnit aktiva bývalé komerční části HPB a vyvíjet činnost pouze po omezenou dobu. V souladu se ustálenou rozhodovací praxí ovšem mohou opatření zaměřená na likvidaci komerčních činností přesto představovat podporu (25).

(77)

Pokud jde o podniky, které jednotlivé části (balíky aktiv) banky kupují, konstatuje Komise, že na základě informací předložených Lotyšskem byl proces prodeje realizován otevřeným a nediskriminačním způsobem, za tržních podmínek a s cílem dosáhnout co nejvyšší cenu za konkrétní balíky.

(78)

Pokud jde o převod společnosti HipoNIA za cenu nižší než tržní hodnota, potvrzuje Komise předběžný závěr rozhodnutí o zahájení řízení, že kupujícího, tedy Lotyšskou privatizační agenturu, nelze považovat za příjemce podpory, neboť nevyvíjí hospodářské činnosti a je pouze agenturou lotyšského státu (26).

(79)

Na základě toho má Komise za to, že podnikům, které komerční aktiva a pasiva HPB koupily, podpora poskytnuta nebyla.

(80)

Závěrem lze říci, že po prodejích všech balíků tvořených bývalými komerčními činnostmi HPB, jež byly doposud dokončeny, mají z opatření podpory prospěch pouze ty obchodní činnosti HPB, které po prodeji společností HipoNIA a Hipolizings pokračovaly.

(81)

Jak je uvedeno v 73. bodě odůvodnění, měla společnost Hipolizings (byť pouze v omezené míře) z podpory poskytnuté HPB prospěch. Jak je uvedeno výše, nemusela být její smluvní ujednání neočekávaně vypovězena a její prodej nemusel provádět vlastník v potížích, což by pravděpodobně vyústilo v prodej pod cenou. Omezená povaha dotčené výhody nebo skutečnost, že ji nelze kvantifikovat, v tomto ohledu na hodnocení Komise nic nemění.

(82)

Vzhledem k tomu, že společnost Hipolizings vyvíjí činnost ve finančním sektoru, by mohla jakákoli výhoda plynoucí ze státních prostředků ve prospěch její činnosti ovlivnit obchod uvnitř Unie a narušit hospodářskou soutěž. Je proto třeba mít za to, že opatření, z nichž mají její činnosti prospěch, mohou narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy. Dotčená výhoda byla poskytnuta ze státních prostředků a je selektivní, protože z ní má prospěch pouze jedna finanční skupina.

(83)

S ohledem na výše uvedené Komise vyvozuje závěr, že nepřímá výhoda poskytnutá společnosti Hipolizings na základě opatření podpory poskytnutých HPB představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(84)

Pokud jde o opatření na podporu likvidity ve prospěch společnosti HipoNIA, jež je během fáze restrukturalizace zachováváno, ale jeho částka je navýšena, bylo již v rozhodnutí o zahájení řízení stanoveno, že toto opatření představuje státní podporu. Komise vzhledem ke zvýšení částky podpory likvidity své předchozí hodnocení nemá důvod měnit. Změna částky u opatření nemá vliv na jeho kvalifikaci jako podpory. Komise proto vyvozuje závěr, že podpora likvidity ve výši 71 milionů LVL ve prospěch společnosti HipoNIA představuje státní podporu.

(85)

Pokud jde o jiná opatření podpory ve prospěch HPB, mateřské společnosti HipoNIA, nemá společnost HipoNIA z výhody, jež z nich plyne, prospěch. Účelem a účinkem všech ostatních opatření podpory ve prospěch HPB bylo zachovat činnosti HPB po delší dobu, než by bylo možné v případě okamžité insolvence a likvidace. V době, kdy byla tato opatření ve prospěch HPB provedena, plnila HipoNIA v rámci skupiny HPB funkci společnosti spravující špatná aktiva. Vzhledem k tomu, že činnosti společnosti HipoNIA se omezily na okamžitou likvidaci aktiv, aniž by se přitom klientům poskytly jakékoli zálohy, jednalo se o nedílnou součást procesu likvidace. V případě společnosti HipoNIA lze tedy nepřímou podporu plynoucí z jiných opatření podpory ve prospěch komerční části HPB vyloučit.

(86)

Vzhledem k tomu, že v oddílu 5.1 bylo shledáno, že opatření na podporu likvidity ve prospěch společnosti HipoNIA a nepřímá výhoda poskytnutá společnosti Hipolizings v důsledku opatření státní podpory ve prospěch HPB představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy, měla by být posouzena slučitelnost těchto opatření s vnitřním trhem.

(87)

Ve 177. až 180. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení již bylo stanoveno, že opatření podpory, z nichž měly prospěch komerční činnosti HPB, by se měla posuzovat podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy, a zejména sdělení Komise o restrukturalizaci.

(88)

V bodě 17 sdělení Komise o restrukturalizaci se potvrzuje, že prodej (části) finanční instituce třetí straně může přispět k obnovení její dlouhodobé životaschopnosti.

(89)

Společnost Hipolizings byla prodána Swedbank Lizings, což je největší leasingová společnost v Lotyšsku (s 22 % podílem na trhu). Tato společnost je úzce propojena s všeobecnými bankovními činnostmi Swedbank. Ke 31. květnu 2013 ratingová společnost Moody's zvýšila rating Swedbank na A1. Činnosti skupiny vykazovaly doposud dostatečnou ziskovost (s poměrem návratnosti vlastního kapitálu ve výši 16,9 % na konci roku 2012 a 13,8 % v prvním čtvrtletí roku 2013 (27)), přičemž poměr kmenového kapitálu tier 1 přesahoval 15 %. Činnosti společnosti Hipolizings představují velice malou část aktiv skupiny Swedbank (přibližně 0,05 %).

(90)

S ohledem na výše uvedené vyvozuje Komise závěr, že hospodářské činnosti HPB, v nichž společnost Hipolizings pokračovala poté, co byla prodána Swedbank Lizings, jsou při začlenění do skupiny Swedbank životaschopné.

(91)

Lotyšsko potvrdilo, že společnost HipoNIA, která převzala od HPB úvěrová portfolia, neposkytuje žádnému ze svých klientů další financování. Dále se tento stát zavázal, že předloží monitorovací zprávy o likvidaci neodprodaných komerčních činností a ocenění likvidace ex post.

(92)

Komise pozitivně hodnotí úsilí Lotyšska a HPB, jehož cílem bylo veškeré komerční činnosti prodat, ledaže by takový krok byl ekonomicky méně výhodný, než je postupně omezovat, a to na základě ocenění renomovaným externím poradcem.

(93)

S ohledem na výše uvedené dospěla Komise k závěru, že pochybnosti vyjádřené v rozhodnutí o zahájení řízení byly rozptýleny a požadavky sdělení o restrukturalizaci týkající se řádné likvidace činnosti byly splněny.

(94)

Již v rozhodnutí o zahájení řízení vyvodila Komise závěr, že základní scénář prodejní strategie zajišťuje omezení podpory potřebné k postupnému ukončování komerčních činností HPB na minimum (28). Vlastní provedení tohoto plánu dané hodnocení nemění.

(95)

V rozhodnutí o zahájení řízení kromě toho Komise vyvodila závěr, že prodejem dochází k ukončení komerčních činností HPB, díky čemuž se zajistí, že banka se na restrukturalizaci bude v maximální možné míře podílet svými vlastními zdroji (29).

(96)

Jak již bylo uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení, včasný odprodej dceřiných společností HPB odděleně od banky a rovněž rozdělení banky do několika částí (balíků) před jejich prodejem zmírňuje neoprávněné narušení hospodářské soutěže způsobené podporou. Hodnotí se proto pozitivně (30).

(97)

Vzhledem k tomu, že prodej byl dokončen, byly pochybnosti vyjádřené v rozhodnutí o zahájení řízení, pokud jde o tempo prodeje, rozptýleny.

(98)

Jelikož Lotyšsko potvrdilo, že společnost HipoNIA na stávající úvěry neposkytne žádné zálohy, byly pochybnosti vyjádřené v rozhodnutí o zahájení řízení v tomto ohledu také rozptýleny.

(99)

Pokud jde o společnost Hipolizings, vyvodila Komise v rozhodnutí o zahájení řízení předběžný závěr, že opatření k omezení narušení hospodářské soutěže způsobeného podporou, jež byla v této věci poskytnuta, jsou přiměřená. Vzhledem k potvrzení Lotyšska, že společnost Hipolizings neměla prospěch z žádné přímé podpory, lze tato předběžná zjištění Komise nyní potvrdit. Nadto společnost Hipolizings […]. […]. Vzhledem k omezené přítomnosti společnosti Hipolizings na trhu (5 % podíl na trhu) a omezené podpoře, jež jí byla poskytnuta, a to pouze nepřímo, jsou tedy opatření k omezení narušení hospodářské soutěže, jež představuje především její včasný prodej HPB, přiměřená.

(100)

S ohledem na výše uvedené Komise konstatuje, že plán transformace HPB a jeho dosavadní provádění v případě komerčních aktivit HPB splňuje všechny podmínky stanovené ve sdělení o restrukturalizaci.

(101)

Komise shledává, že podpora likvidity ve výši 71 milionů LVL, již v červnu 2013 Lotyšsko poskytlo HPB, (představované právnickou osobou HipoNIA) a nepřímá výhoda, již společnost Hipolizings v důsledku restrukturalizačních opatření ve prospěch HPB získala, představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(102)

Komise konstatuje, že Lotyšsko protiprávně realizovalo dodatečnou podporu likvidity ve výši 11 milionů LVL, čímž porušilo čl. 108 odst. 3 Smlouvy. Komise však dále shledává, že toto opatření, spolu s původní podporou likvidity ve výši 60 milionů LVL ve prospěch společnosti HipoNIA, je slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy.

(103)

Komise rovněž konstatuje, že nepřímá výhoda, již společnost Hipolizings na základě restrukturalizačních opatření ve prospěch HPB získala, je slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy,

25.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 250/18

(1)

Spojené království dopisem ze dne 5. ledna 2004, který byl zaevidován dne 9. ledna 2004, oznámilo Komisi, že hodlá v Severním Irsku zavést osvobození od daně z kameniva, která platila ve Spojeném království, jež se bude vztahovat na přírodní kamenivo, které bylo vytěženo a obchodně využito v Severním Irsku, a na produkty zpracované z tohoto přírodního kameniva a obchodně využité v Severním Irsku (dále jen „opatření“).

(2)

Opatření bylo oznámeno jako změna původního osvobození od daně z kameniva v Severním Irsku (2), které Komise schválila rozhodnutím ze dne 24. dubna 2002 ve věci N863/01 (3) (rozhodnutí N863/01).

(3)

Dne 7. května 2004 Komise rozhodla, že vůči opatření nevznese žádné námitky (4) (rozhodnutí ze dne 7. května 2004).

(4)

Dne 30. srpna 2004 se proti rozhodnutí ze dne 7. května 2004 odvolalo britské sdružení výrobců kameniva (British Aggregates Association) a společnosti Healy Bros. Ltd a David K. Trotter & Sons Ltd (odvolání bylo zaevidováno pod číslem T-359/04).

(5)

Dne 9. září 2010 Tribunál rozhodnutí ze dne 7. května 2004 zrušil (5). Podle uvedeného rozsudku Komise nemohla právoplatně přijmout rozhodnutí nevznášet námitky, jelikož nepřezkoumala případnou daňovou diskriminaci mezi dotčenými domácími výrobky a výrobky dováženými z Irska. Komise se proti tomuto rozsudku neodvolala.

(6)

Ve dnech 15. prosince 2010 a 21. prosince 2011 Spojené království poskytlo k opatření dodatečné informace včetně dokumentů o tom, že ode dne 1. prosince 2010 bylo provádění opatření pozastaveno zrušením nařízení 2004 o dani z kameniva (sleva na dani pro Severní Irsko) (S.I. 2004/1959).

(7)

Dopisem ze dne 2. února 2011 si Komise vyžádala dodatečné informace. Spojené království jí tyto informace poskytlo v dopisech ze 7. března 2011 a 10. června 2011.

(8)

Dopisem ze dne 13. července 2011 Komise Spojenému království sdělila, že se v souvislosti s dotčenou podporou rozhodla zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy.

(9)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (6) („rozhodnutí o zahájení řízení“). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby k podpoře vznesly připomínky.

(10)

Dne 23. září 2011 Komise obdržela dvě připomínky od zúčastněných stran. Dne 10. listopadu 2011 je předala Spojenému království a poskytla mu příležitost, aby na tyto připomínky zareagovalo; připomínky Spojeného království byly obdrženy v dopise ze dne 25. listopadu 2011.

(11)

Spojené království poskytlo další informace dne 17. září 2012 a 10. října 2012. Komise si vyžádala další informace dne 23. ledna 2014 a 7. února 2014 a Spojené království tyto informace poskytlo dne 1. dubna 2014 a 4. června 2014.

(12)

Daň z kameniva („Aggregates Levy“, dále jen „AGL“) je environmentální daň z obchodního využívání kameniva a platí se z kamene, písku nebo štěrku. Ve Spojeném království byla zavedena s účinností ode dne 1. dubna 2002 z důvodů ochrany životního prostředí a s cílem zvýšit využívání recyklovaného kameniva a dalších náhražek přírodního kameniva a podpořit efektivní těžbu a využívání přírodního kameniva, které je neobnovitelným přírodním zdrojem. Environmentální náklady, které souvisejí s těžbou kameniva a které Spojené království hodlá prostřednictvím AGL snížit, zahrnují hluk, prašnost, úbytek biologické rozmanitosti a zhoršování vzhledu krajiny.

(13)

AGL se uplatňuje na přírodní kamenivo, které se těží ve Spojeném království, a na dovážené přírodní kamenivo při prvním použití či prodeji ve Spojeném království (7). V době původního oznámení činila sazba daně 1,60 GBP na tunu (8). AGL se také uplatňuje na obchodování s přírodním kamenivem používaným při výrobě zpracovaných produktů. Neuplatňuje se na zpracované a recyklované kamenivo ani na přírodní kamenivo vyvážené ze Spojeného království.

(14)

V rozhodnutí N863/01 vyjádřila Komise názor, že postupné zavádění AGL v Severním Irsku je slučitelné s oddílem E.3.2 pokynů Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí (9) (dále jen „pokyny o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001“). Schválená podpora měla podobu režimu postupně se snižujícího osvobození od daně, který začal v roce 2002 a skončil v roce 2007. Původní osvobození od AGL v Severním Irsku se vztahovalo pouze na obchodování s kamenivem používaným při výrobě zpracovaných produktů.

(15)

Toto rozhodnutí se týká výhradně změněného osvobození od daně z kameniva v Severním Irsku, jež se vztahovalo na přírodní kamenivo, které bylo vytěženo a obchodně využito v Severním Irsku, a na produkty zpracované z tohoto přírodního kameniva.

(16)

Jak je vysvětleno ve 12. až 14. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, Spojené království mělo za to, že zvláštní okolnosti v Severním Irsku odůvodňují rozšíření působnosti osvobození od AGL v Severním Irsku.

(17)

Byl změněn původní režim osvobození od daně (postupné zavádění AGL). Osvobození od daně se vztahovalo na všechny druhy přírodního kameniva, tedy nikoli pouze na kamenivo používané při výrobě zpracovaných produktů, jak tomu bylo v případě původního osvobození podle rozhodnutí N863/01, nýbrž také na přírodní kamenivo používané přímo v nezpracovaném stavu (10).

(18)

Osvobození od daně bylo stanoveno na 80 % splatné AGL a mělo jít o přechodný režim. Osvobození nabylo účinnosti dne 1. dubna 2004 a mělo pokračovat do 31. března 2011 (tj. devět let od začátku uplatňování AGL dne 1. dubna 2002).

(19)

Režim osvobození od daně byl pozastaven dne 1. prosince 2010.

(20)

Aby bylo možné účinněji dosáhnout zamýšlených cílů v oblasti životního prostředí, Spojené království podmínilo osvobození tím, že žadatelé musí formálně uzavřít a dodržovat dojednané dohody se Spojeným královstvím, které je zavazují k tomu, aby po dobu trvání osvobození uskutečňovali program zlepšování ochrany životního prostředí.

(21)

Pro účast v režimu musela být splněna tato klíčová kritéria:

(22)

Každá dohoda byla přizpůsobena konkrétním okolnostem daného kamenolomu a zohledňovala například stávající normy a prostor pro zlepšování. Mezi auditované oblasti, na něž se dohody vztahovaly, patřily: kvalita ovzduší, archeologie a geologická rozmanitost, biologická rozmanitost, odstřely, odpovědnost společenství, prašnost, energetická účinnost, podzemní vody, krajina a narušení jejího vzhledu, hluk, skladování olejů a chemických látek a manipulace s nimi, obnova a následná péče, využívání náhražek primárního kameniva, povrchová voda, dopady dopravy mimo lokalitu a nakládání s odpady.

(23)

Za monitorování těchto dohod neslo odpovědnost Ministerstvo životního prostředí v Severním Irsku (Department of Environment in Northern Ireland) a společnostem, které vykazovaly závažné nedostatky, bylo osvobození zrušeno.

(24)

Pokud jde o náklady na výrobu kameniva, Spojené království vysvětlilo, že se tyto náklady mezi jednotlivými kamenolomy značně liší a že totéž platí pro ceny (11). Průměrné prodejní ceny z kamenolomu pro různé třídy kameniva jsou shrnuty v tabulce 1 (12). Různí se i zisková rozpětí, podle odhadů odvětví se však typická úroveň pohybuje v rozmezí od 2 % do 5 %.

Tabulka 1

Prodejní cena

(25)

V návaznosti na rozhodnutí o zahájení řízení poskytlo Spojené království další informace o nákladech na výrobu kameniva v Severním Irsku a Velké Británii. Ve srovnání s Velkou Británií jsou v Severním Irsku vyšší ceny elektřiny a také náklady na stavební povolení. Ceny elektřiny pro malé/střední podniky v Severním Irsku se v průměru pohybují kolem 14 p/kWh, podniky podobné velikosti ve Spojeném království jako celku platí přibližně 11 p/kWh. Velcí a velmi velcí odběratelé elektřiny v Severním Irsku v průměru zaplatí 10 p/kWh, ve Spojeném království jako celku pak v průměru 8 p/kWh. Odhady poskytnuté odvětvím naznačují, že náklady na elektřinu a palivo činí u každé tuny vytěženého kameniva přibližně 30–46 pencí. Kromě toho kamenolomy v Severním Irsku čelí výrazně vyšším nákladům na stavební povolení než jejich protějšky ve Velké Británii a Irské republice. Spojené království na podporu tohoto tvrzení poskytlo srovnání nákladů.

(26)

Pokud jde obecně o rozdíl v úrovních cen mezi Severním Irskem a Velkou Británií, Spojené království vysvětlilo, že dodavatelé v Severním Irsku si nikdy nemohli účtovat stejnou cenu jako ve Velké Británii. Spojené království to doložilo průměrnými cenami kameniva v Severním Irsku a Velké Británii mezi lety 2001 a 2008. Plná sazba daně by tudíž představovala mnohem vyšší podíl z prodejní ceny na trhu, na němž byly ceny už tak stlačené. Tato neschopnost přenést náklady na spotřebitele byla v minulosti významným faktorem, který měl vliv na nedostatek investic do zlepšování dopadů na životní prostředí, a vysvětluje se hospodářskými (roztříštění trhu) a geologickými činiteli.

(27)

V návaznosti na rozhodnutí o zahájení řízení Spojené království poskytlo podrobnější informace o průměrných cenách kameniva. Je zřejmé, že kromě vysoce cenných a speciálních materiálů z kameniva není ekonomicky výhodné přepravovat kamenivo ze Severního Irska do Velké Británie nebo dokonce v rámci Velké Británie samotné, např. ze Skotska pro využití v Londýně. Tabulka 2 zachycuje průměrné ceny z kamenolomu v Severním Irsku a Velké Británii v období od roku 2006 do roku 2011 a v roce 2012 ve Velké Británii.

Tabulka 2  (13)

Průměrné ceny z kamenolomu

(28)

Podrobnější informace o cenách vedou ke stejnému závěru, jaký již Spojené království uvedlo (26. bod odůvodnění), totiž že AGL v plné sazbě by představovala mnohem vyšší podíl z prodejní ceny na trhu, na němž byly ceny už tak stlačené. Z údajů je patrné, že ceny materiálů z kameniva – tedy písku a štěrku nebo drceného kamene – ze Severního Irska by nedokázaly soutěžit s průměrnými cenami ve Velké Británii, jakmile by se zohlednily náklady na jejich přepravu po moři ve výši […] (14) GBP za tunu. Nízká cena kameniva obecně vylučuje jeho prodej na vzdálených trzích, neboť i při ceně […] GBP za tunu by přepravní vzdálenost v délce […] mil zvýšila cenu z kamenolomu téměř o […] %. Za většiny okolností je pravděpodobné, že bližší kamenolom bude schopen nabídnout cenu, která bude konkurenceschopnější.

(29)

Pokud jde o cenovou pružnost poptávky, Spojené království vysvětlilo, že cenová pružnost poptávky po kamenivu se pohybuje v rozmezí od 0,2 do 0,5. Z šetření údajů o množství a ceně kameniva ve Velké Británii a v Severním Irsku provedeného Spojeným královstvím je patrné, že u většiny druhů kameniva se cenová pružnost pohybovala od hodnoty blížící se nule po hodnotu přibližně 0,52. V návaznosti na rozhodnutí o zahájení řízení Spojené království doložilo, že odhady cenové pružnosti poptávky ve Spojeném království nelze kvůli rozdílům mezi oběma trhy uplatnit na Severní Irsko. Původně poskytnuté údaje proto nejsou pro trh v Severním Irsku relevantní. Spojené království uvedlo, že jeho zástupci se pokusili určit pružnost, kterou by bylo možné uplatnit pouze na Severní Irsko, pro výpočet však neměli k dispozici relevantní údaje.

(30)

V návaznosti na rozhodnutí o zahájení řízení Spojené království poskytlo informace, z nichž vyplývá, jakým způsobem cenové rozdíly ovlivňují poptávku na trhu v Severním Irsku. Informace byly pro tyto účely získány od čtyř z pěti velkých společností působících v těžebním odvětví v Severním Irsku. Jelikož přepravní náklady zpravidla omezují trh, na němž mohou kamenolomy prodávat své produkty za konkurenční ceny, bylo obtížné vymezit přímý vzájemný vztah mezi cenami a podíly na trhu. Poptávka a podíl na trhu zpravidla reagují spíše na zahájení či dokončení projektů velkých staveb v místní oblasti než na celostátní rozdíly v cenách. Kromě toho společnosti, které drží na trhu v Severním Irsku největší podíl, také někdy prodávají kvalitnější speciální produkty, srovnání výrobců pro účely určení vývoje na trhu by tudíž nebylo přesné. Spojené království nicméně uvádí, že cenové rozdíly poptávku skutečně ovlivňují, ale spíše na místní úrovni. Společnosti, které provozují svoji činnost v blízkosti hranic s Irskou republikou, tedy přibližně do vzdálenosti 23 mil. od hranic, uvedly, že v okamžiku, kdy zvýšily ceny, jim výrazně klesly prodeje. Byly poskytnuty konkrétní údaje, pokud jde o […] a […]. Tabulka 3 zachycuje dopady změn v cenách na kamenolomy […] společností […] a […] v letech 2009 až 2013, z nichž je patrný výrazný pokles v objemech prodeje a ziscích poté, co bylo v roce 2010 zrušeno pozastavení osvobození od daně. Když se pokoušely v plném rozsahu přenést daň na odběratele, kamenolomy […] společností […] a […] zaznamenaly […] % úbytek prodeje, což je výrazný pokles.

Tabulka 3

Dopad změn v cenách na kamenolomy […] společností […] a […]v letech 2009 až 2013

(31)

Kamenolomy v blízkosti hranic s Irskou republikou, které vyrábějí zpracované produkty, rovněž zaznamenaly výrazný pokles prodeje, když se pokusily přenést náklady na daň z kameniva v plném rozsahu na odběratele. Například kamenolom společnosti […] v […], který se nachází pouhou jednu míli od hranice, zaznamenal propad produkce z […] m3 v roce 2005 na pouhých […] m3 v roce 2013 poté, co se zvýšily ceny jeho materiálů.

(32)

Kromě toho Spojené království poskytlo informace o vývoji infrastruktury a dalších prací ve veřejném sektoru v letech 2000 až 2012. Z tohoto vývoje je zřejmé, že v období od roku 2007 do roku 2009 přibylo výstupů z veřejných prací, posléze následoval pokles a v roce 2012 opět mírný nárůst. Komise však podotýká, že stavební práce byly obecně ovlivněny zhoršenou hospodářskou situací, a takovéto vývojové tendence proto nelze bez dalšího zohledňovat, jelikož mohou být způsobeny hospodářským prostředím a vývojem na stavebním trhu.

(33)

Spojené království rovněž poskytlo nabídkové ceny za období od roku 2007 do roku 2013 u kameniva, které nakupovalo oddělení pro zadávání veřejných zakázek v souvislosti se správou silnic v Severním Irsku (Northern Ireland Roads Procurement Department) (tabulka 4), včetně nákladů na přepravu do místních skladů oddělení správy silnic. Z údajů jednoznačně vyplývá, že po roce 2010, kdy bylo pozastaveno osvobození od AGL, ceny buď klesly, někdy až dramaticky, nebo mírně vzrostly, ale o mnohem menší částku, než je částka plné sazby AGL, tedy 1,95 GBP. Z toho je patrné, že dokonce ani v případě veřejných dražeb nemohli výrobci kameniva v Severním Irsku přenést AGL na své zákazníky. To potvrzuje i skutečnost, že veřejný sektor bývá s menší pravděpodobností zasažen zhoršením hospodářské situace a odvětví stavebních prací ve veřejném sektoru, např. prací, které provádí oddělení správy silnic, zvýšilo svůj podíl na celkové poptávce po kamenivu.

Tabulka 4

Nabídkové ceny kameniva, které v období let 2007 až 2013 nakupovalo oddělení pro zadávání veřejných zakázek v souvislosti se správou silnic v Severním Irsku

(34)

Jelikož od AGL byly osvobozeny pouze kamenolomy v Severním Irsku, a nikoli v celém Spojeném království, poskytlo Spojené království informace o tom, proč je trh s kamenivem v Severním Irsku jiným zeměpisným trhem, než je obecný trh ve Spojeném království, a vysvětlilo, v čem rozdíly spočívají.

(35)

Spojené království uvedlo, že trhy s kamenivem v Severním Irsku a ve Velké Británii jsou samostatné a jeden od druhého se liší, přičemž mezi nimi existuje jen velmi málo styčných ploch. Trhy s kamenivem mají vzhledem k poměrně vysokým nákladům na přepravu materiálu ve vztahu k jeho prodejní ceně zpravidla místní povahu. Na základě údajů, které poskytlo Ministerstvo dopravy, Spojené království vypočítalo, že průměrné náklady na přepravu tuny kameniva po silnici dosahují částky 0,855 GBP za tunu na jednu míli. Nízká cena produktů z kameniva znamená, že při dlouhých vzdálenostech jsou produkty z kameniva méně konkurenceschopné než materiál získávaný v kamenolomech, které jsou k zákazníkovi blíže. Kromě toho vývozci materiálů z kameniva odhadují, že cena přepravy kameniva po moři mezi Severním Irskem a Spojeným království by činila přibližně […] GBP za tunu. Námořní přepravu by pak doplňovala nezbytná silniční přeprava z kamenolomu do přístavu a z přístaviště v místě vykládky do místa použití. Spojené království dále uvádí, že přeprava kameniva mezi oběma regiony je neekonomická až na případy, kdy jsou přepravovány speciálnější barevné kameny nebo dražší materiály z kameniva. Odhaduje se, že i u těchto materiálů pravděpodobně vzniknou další náklady ve výši […]–[…] GBP za tunu na silniční přepravu z přístaviště ve Velké Británii do nejbližších závodů na výrobu asfaltu.

(36)

Nabídka kameniva v Severním Irsku a ve Velké Británii se značně liší, a to jak z hlediska dostupnosti materiálů, tak počtu různých společností, které kamenolomy provozují. Vzhledem ke svému geologickému charakteru je Severní Irsko schopné nabízet širší škálu různých druhů kamene než kterýkoli srovnatelně velký region ve Spojeném království. Kamenolomy jsou v Severním Irsku rozmístěny relativně rovnoměrně. Zatímco různé země mají větší ložiska určitých druhů kamene, drcené kamenivo je do značné míry navzájem zaměnitelné s jinými produkty, což zaručuje dostatek kamene vhodného pro použití jako kamenivo v celé této oblasti. Naopak britská pevnina takovouto geologickou různorodostí nedisponuje. Díky rozmanitým a bohatým ložiskům kamene, která jsou rovnoměrně rozmístěna po celé zemi a v blízkosti všech důležitých trhů, existuje na trhu v Severním Irsku mnohem větší nabídka navzájem zaměnitelných produktů než na trhu ve Velké Británii. To je příčinou intenzivnější hospodářské soutěže v Severním Irsku a snižuj se tak rozpětí, v nichž mohou výrobci kameniva v Severním Irsku zvyšovat ceny.

(37)

Jak uvedlo Spojené království, mnohem větší podíl nezávislých kamenolomů a vyšší počet kamenolomů na čtvereční míli v Severním Irsku také zaručují intenzivnější hospodářskou soutěž mezi dodavateli kameniva. Ve Velké Británii je až 75 % veškerého kameniva dodáváno pěti hlavními společnostmi (15). Naopak pět největších společností v Severním Irsku představuje odhadem pouze 39 % celkové tamní produkce kameniva.

(38)

Spojené království uvádí, že se tyto dva trhy vyznačují různými tendencemi v oblasti poptávky, neboť propad poptávky po kamenivu byl během hospodářské krize i po ní mnohem hlubší v Severním Irsku než ve Velké Británii. Navíc souběžně s tím, jak ubývá výstupů ze stavebnictví a klesá poptávka po kamenivu, spolu provozovatelé kamenolomů stále intenzivněji soutěží o zbývající poptávku.

(39)

Severní Irsko má mnohem větší tendenci k samostatným zařízením a vertikální integrace produkce kameniva, cementu a betonu je na trhu v Severním Irsku mnohem méně běžná než ve Velké Británii. Jak je uvedeno v 37. bodě odůvodnění, pět největších společností má pod kontrolou 75 % výstupů z produkce kameniva. Tytéž společnosti mají rovněž pod kontrolou 70 % veškeré produkce hotové betonové směsi a velkou část závodů na výrobu asfaltu, tedy trhy, které jsou pro prodej kameniva klíčové. To znamená, že klesnou-li výstupy ze stavebnictví a poptávka po betonu a asfaltu, pět největších společností ve Velké Británii má kontrolu nad snížením svých kapacit výroby kameniva. Ve výsledku se tak nabídka kameniva ve Velké Británii rychleji přizpůsobí poptávce, čímž se omezí tlak na snižování cen. Severní Irsko se liší, protože zde neexistuje vertikální integrace trhu, a souběžně s tím, jak klesají výstupy ze stavebnictví a poptávka po kamenivu, provozovatelé kamenolomů mezi sebou stále intenzivněji soutěží o zbývající poptávku. Hospodářská soutěž na trhu v Severním Irsku je proto mnohem intenzivnější než ve Velké Británii a počet kamenolomů na čtvereční míli i na počet obyvatel je zde vyšší, stejně jako podíl nezávislých kamenolomů, které se snaží prodávat své produkty nezávislým, samostatným závodům na výrobu zpracovaných produktů.

(40)

Dále Spojené království uvedlo, že trh s kamenivem v Severním Irsku a trh s kamenivem v Irské republice jsou si velmi podobné.

(41)

V návaznosti na rozhodnutí o zahájení řízení Spojené království poskytlo informace o obchodní expozici odvětví výroby kameniva v Severním Irsku v období od roku 2002 do roku 2013. Vzhledem k pravidlům pro zveřejňování informací Úřadu Jejího Veličenstva pro příjmy a cla (Her Majesty's Revenue and Customs, HMRC) bylo možné v úředních statistikách uvést pouze sloučené pololetní údaje. Pravidla neumožňují rozčlenit obchodní expozici podle druhu kameniva a u obchodních statistik za některé roky nejsou údaje k dispozici vůbec. Další obtíže vznikly kvůli nedostatku oficiálních údajů o produkci výrobků ze zpracovaného betonu a zpracovaného asfaltu. V těchto případech Spojené království použilo tržní odhady (16) poskytnuté Sdružením pro produkty kamenolomů v Severním Irsku (Quarry Products Association Northern Ireland, QPANI). Vzhledem k tomu, že neexistují vnitrostátní statistiky o jiných kategoriích produktů, Spojené království poskytlo nejlepší odhady obchodních expozic drceného kamene, zpracovaných betonových produktů, písku a asfaltu. Navzdory zmíněným omezením Spojené království zastává názor, že údaje o obchodní expozici naznačují, v jakém rozsahu probíhá obchod mezi Irskou republikou a Severním Irskem. Obchodní expozice je podrobně popsána v tabulce 5. Číselné údaje vycházejí z ročních či pololetních údajů o dovozu a vývozu a z údajů o ročních výstupech, které byly rovněž poskytnuty Komisi.

Tabulka 5

Obchodní expozice

(42)

Z číselných údajů v tabulce 5 je zřejmé, že odvětví výroby kameniva je do značné míry předmětem obchodní expozice, pokud jde o prodej drcených kamenů. Spojené království uvádí, že nehlášený dovoz kameniva do Severního Irska po zavedení AGL v roce 2002 výrazně vzrostl. Tato úroveň nehlášeného dovozu se pravděpodobně znovu zvýšila poté, co bylo v roce 2010 pozastaveno osvobození od AGL. Průzkum, který v roce 2002 provedla Ulsterská univerzita, se snažil zjistit, kolik nákladních automobilů dováží kamenivo do Severního Irska přes osm důležitějších hraničních přechodů. Z výsledků vyplývá, že denně projelo přes tyto přechody až 89 nákladních automobilů s kamenivem. K ročnímu souhrnu všech oficiálně hlášených dovozů by přitom bylo zapotřebí pouze 243 nákladních automobilů za celý rok. Tato skutečnost naznačuje, že skutečná úroveň dovozu kameniva mohla být až 133krát vyšší než úroveň, která byla v roce 2002 zaznamenána v úředních statistikách, což znamená, že odhady obchodních expozic pravděpodobně výrazně podceňují skutečnou míru obchodní expozice.

(43)

Pokud jde o přenesení vyšších nákladů na produkci na konečné odběratele a o možný pokles prodeje, Spojené království poskytlo informace, z nichž je patrné, že poté, co byla v roce 2002 zavedena daň, vzrostla průměrná cena kameniva v Severním Irsku o mnohem méně, než by bývalo bylo možné očekávat, pokud by AGL bývala byla přenesena v plném rozsahu, a že tento fakt souvisel s poklesem zákonného prodeje, který byl relativně mnohem hlubší než pokles zaznamenaný ve Velké Británii.

(44)

Spojené království také vysvětlilo, že ve srovnání s úrovněmi zaznamenanými během dvou let před zavedením AGL prodej kameniva nízké kvality a sypaniny v roce, jenž skončil 31. března 2003, klesl. Produkce z kamenolomů vyhovujících předpisům byla v kalendářním roce 2002 výrazně nižší než zjištěný trend v prodeji kameniva (obecně prodej kameniva v Severním Irsku během posledních 30 let rostl). Výroba kameniva ve Velké Británii klesla v roce 2002 o 5,7 % ve srovnání s mírným nárůstem v předchozím roce (z analýzy vývoje je však patrné, že ve Velké Británii měla produkce během předcházejících 10 let obecně klesající tendenci).

(45)

Spojené království rovněž vysvětlilo, že jakmile byla zavedena daň ve výši 1,60 GBP za tunu, průměrná cena kameniva v Severním Irsku v roce 2002 vzrostla oproti roku 2001 přibližně o 0,25–0,30 GBP za tunu, zatímco ve Velké Británii vzrostla o 1–1,40 GBP za tunu. I s přihlédnutím ke skutečnosti, že do průměru je zahrnuto také kamenivo používané ve zpracovaných produktech, na něž se na základě původního režimu klesající slevy na dani v Severním Irsku z roku 2002 vztahovalo 80 % osvobození od daně, znamená to, že provozovatelé kamenolomů v Severním Irsku byli nuceni absorbovat značnou část daně. Za předpokladu, že na zpracované produkty byla použita polovina produkce kameniva v Severním Irsku a že jejich cena nebyla daní v roce 2002 nijak ovlivněna, stále to podle Spojeného království znamená, že v průměru bylo nutné z každé tuny kameniva prodaného pro použití v přírodním stavu absorbovat daň převyšující 1 GBP za tunu.

(46)

V návaznosti na rozhodnutí o zahájení řízení poskytlo Spojené království další vysvětlení svých tvrzení, která jsou uvedena ve 45. bodě odůvodnění, tj. že po zavedení AGL vzrostla průměrná cena v Severním Irsku mnohem méně, než činila sazba daně, zatímco ve Velké Británii vzrostla v rozmezí od 1 do 1,40 GBP za tunu vzhledem k tomu, že výrobci zpracovaných produktů z kameniva nikdy neplatili plnou sazbu AGL. Spojené království odhaduje, že zhruba třetina až polovina veškerého kameniva vyprodukovaného v Severním Irsku se používá k výrobě zpracovaných produktů. I kdybychom pro účely argumentace použili vyšší údaje a uplatnili plné 100 % osvobození od daně, které se vztahovalo na zpracované produkty během prvního roku po zavedení daně, a tudíž předpokládali, že v důsledku uvalení daně na 50 % kameniva nedošlo k nárůstu výrobních nákladů, pak se tím pouze zdvojnásobí cenový nárůst u zbývajících 50 %. Takovéto zdvojnásobení by naznačovalo, že nárůst v získané ceně se pohyboval v rozmezí 0,50–0,60 GBP za tunu, což je stále výrazně nižší nárůst než nárůst, jehož bylo dosaženo ve Velké Británii, a zdaleka se neblíží přenesení plných dodatečných nákladů ve výši 1,60 GBP za tunu, které vznikly uvalením daně v prvním roce jejího uplatňování.

(47)

Kromě toho Spojené království poskytlo údaje shromážděné z reprezentativních vzorků odvětví výroby kameniva v Severním Irsku, které se týkají vývojových tendencí u produkce kameniva, obratu a zisků. Vývojové tendence, na něž bylo poukázáno, však souvisejí s vývojem na stavebním trhu a s hospodářskou recesí, která začala v roce 2008, a nelze je od těchto jevů oddělit.

(48)

Z údajů je patrné, že ziskovost a ceny byly již před pozastavením režimu osvobození od daně tak nízké, že by úplná absorpce daně nebyla finančně životaschopná. Jak společnosti uvedly, namísto toho převedly na odběratele a následně se musely vyrovnat s dalším úbytkem prodeje kromě toho, který již byl způsoben obtížnou hospodářskou situací. Aby mohly podniky nadále provozovat svoji činnost, odvětví odkládalo zásadní kapitálové investice a propouštělo pracovníky. Výsledky průzkumu naznačují, že přenesení daně ve výši 1,95 GBP na tunu kameniva na odběratele bylo obtížné, neboť ceny pro odběratele by vzrostly v rozmezí od 50 % do 66 %. Vzhledem k hospodářské situaci se odběratelé zdráhají zaplatit vyšší cenu a místo toho buď odloží investici, nebo osloví konkurenty a snaží se od nich získat náhradní materiály nebo konkurenčnější cenu. Odvětví výroby kameniva v Severním Irsku je tím poškozováno a dochází ke ztrátě odběratelů, snižování objemů prodeje a k tlaku na další omezování ziskových rozpětí.

(49)

Ačkoli jsou údaje shromážděné z reprezentativních vzorků odvětví výroby kameniva v Severním Irsku dobrým ukazatelem vývoje obratu a zisků v odvětví výroby kameniva v Severním Irsku, nelze je oddělit od hospodářského kontextu a samy o sobě nemají rozhodující význam pro posouzení účinků AGL v plné výši.

(50)

Odhadovaný roční rozpočet režimu osvobození od daně (ušlé státní prostředky) se v době původního oznámení pohyboval v rozmezí od 15 milionů GBP (2004–2005) do 35 milionů GBP (2010–2011).

(51)

Pokud jde o počet příjemců, podle odhadů by k osvobození bylo způsobilých přibližně 170 provozovatelů kamenolomů.

(52)

Orgánem, který udělil osvobození od AGL v Severním Irsku, byl HMRC.

(53)

Jak je vysvětleno ve 47. až 54. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, Komise vyjádřila pochybnosti o tom, že pozměněný režim osvobození od AGL v Severním Irsku vyhovuje Smlouvě, zejména článku 110. Tyto pochybnosti zabránily Komisi v tom, aby opatření v dané fázi považovala za slučitelné s vnitřním trhem.

(54)

Komise měla za to, že AGL představuje vnitrostátní zdanění ve smyslu článku 110 Smlouvy. Dále dospěla k závěru, že existuje rozdíl mezi tím, jak je AGL uplatňována na výrobce v Severním Irsku, a jejím uplatňováním na výrobce z jiných členských států, a že tento rozdíl nelze zdůvodnit.

(55)

Jak je vysvětleno v 56. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, Komise měla na základě příslušné judikatury a vzhledem ke zrušení rozhodnutí ze dne 7. května 2004 za to, že je nutné považovat opatření v podobě, v níž bylo od zmíněného data (až do pozastavení dne 1. prosince 2010) uplatňováno, za protiprávní. Komise navíc uvedla, že bude vždy hodnotit slučitelnost protiprávní státní podpory s vnitřním trhem v souladu s důležitými kritérii stanovenými v jakémkoli předpisu platném v době, kdy byla podpora udělena (18). Vzhledem k tomu, že podpora je považována za protiprávní a že byla udělována v období, kdy byly použitelné pokyny o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001, jakož i v období po zveřejnění pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008 (19), Komise posoudila slučitelnost režimu osvobození od AGL na základě nástroje platného v době, kdy byla podpora udělena, a to tímto způsobem:

(56)

Na základě posouzení opatření podle pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001 Komise dospěla k závěru, že podmínky slučitelnosti stanovené v uvedených pokynech lze považovat za splněné. Připomněla však, že vzhledem k pochybnostem v souvislosti s článkem 110 Smlouvy nemůže opatření na základě pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001 považovat za slučitelné s vnitřním trhem.

(57)

Pokud je o slučitelnost opatření na základě pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008, Komise dospěla k závěru, že:

(58)

Ačkoli je z informací, které poskytlo Spojené království, patrné, že v důsledku AGL došlo ke značnému nárůstu výrobních nákladů, přičemž AGL by za obvyklých okolností pravděpodobně zajistila, že by takový nárůst nebylo možné přenést na odběratele bez výrazného poklesu prodeje, Komise v této fázi nebyla schopna na základě poskytnutých informací, které především nebyly dostatečně podrobné, stanovit, zda byla splněna podmínka slučitelnosti stanovená v bodě 158 písm. c) pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008.

(59)

Podle bodu 158 písm. c) pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008 je pro splnění kritérií nezbytnosti nutné zajistit, aby značný nárůst výrobních nákladů podle 58. bodu odůvodnění nebylo možné přenést na spotřebitele, aniž by to vedlo k významnému poklesu prodeje. V tomto ohledu mohou členské státy poskytnout mimo jiné odhady cenové pružnosti výrobků v daném odvětví na příslušném zeměpisném trhu a odhady prodejních ztrát a/nebo snížených zisků společností v daném odvětví nebo kategorii.

(60)

Komise v této souvislosti konstatovala, že tvrzení Spojeného království, že nárůst výrobních nákladů nebylo možné přenést na odběratele, aniž by to vedlo k výraznému poklesu prodeje, vycházelo ze srovnání nárůstu cen v důsledku zavedení AGL (v Severním Irsku přibližně o 0,25–0,30 GBP za tunu v roce 2002 ve srovnání s rokem 2001, zatímco ve Velké Británii vzrostla cena o 1–1,40 GBP za tunu). Pokud jde o pokles (zákonného) prodeje v Severním Irsku, Komise poznamenala, že prodeje se u všech druhů kameniva souhrnně lišily v rozmezí od – 17,6 % (2001–2003) do – 22,8 % (2002–2003) a byly v poměru mnohem vyšší než prodeje zaznamenané ve Velké Británii. Komise měla za to, že zmíněné argumenty lze považovat za znamení obtíží, jimž výrobci v Severním Irsku čelili, když se snažili přenést zvýšené výrobní náklady na odběratele.

(61)

Komise nicméně poznamenala, že Spojené království nepředložilo dostatečně podrobné údaje, které by dokládaly a množstevně vyjadřovaly, jak zmíněná tvrzení ovlivnila skutečnost, že výrobci zpracovaných produktů z kameniva nikdy neplatili plnou sazbu AGL, neboť její zavádění v Severním Irsku bylo postupné.

(62)

Pokud jde o prokázání poklesu prodeje, Spojené království navíc neposkytlo vysvětlení ohledně vývoje na trzích s kamenivem v Severním Irsku po roce 2002. Z grafu 2 uvedeného ve zprávě Sdružení pro produkty kamenolomů v Severním Irsku (Quarry Products Association Northern Ireland) pro účely tržní studie Úřadu pro spravedlivé obchodování, jež se zaměřuje na odvětví produkce kameniva ve Spojeném království (20), který předložilo Spojené království, je patrné, že od roku 2004 do roku 2007 produkce rostla.

(63)

Spojené království v podání uvedlo, že „zvýšení nákladů ovlivnilo obrat provozovatelů kamenolomů a snížilo jejich zisky“. Nebyly však poskytnuty žádné údaje, které by toto tvrzení podpořily.

(64)

Aby Spojené království prokázalo, že splňuje podmínku slučitelnosti podle bodu 158 písm. c) pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008, předložilo pouze údaje o celkové úrovni v odvětví, nikoli reprezentativní vzorky jednotlivých příjemců, které by byly založeny např. na jejich velikosti.

(65)

Na závěr Komise poznamenala, že připomínky Spojeného království naznačují, že u většiny druhů kameniva se cenová pružnost pohybovala od hodnoty blížící se nule k hodnotě přibližně 0,52, což znamená, že podle všeho byla poměrně nízká. V zásadě by to znamenalo, že nárůst výrobních nákladů mohl být přenesen na konečné odběratele. Spojené království neposkytlo žádná další vysvětlení ani výpočty, které by se týkaly konkrétně dopadu poměrné nepružnosti, na kterou závěry poukazují, na předložená tvrzení o neschopnosti přenést nárůst výrobních nákladů na konečné odběratele.

(66)

Sdružení QPANI uvedlo, že výrobci kameniva v Severním Irsku vstoupili do režimu osvobození od daně v dobré víře a spoléhali na to, že Spojené království požádalo o schválení režimu Komisi a že Komise rozhodla kladně. Kromě toho uzavřeli dohody o ochraně životního prostředí, což znamenalo, že museli provést značné investice.

(67)

Žadatelé, kteří zpochybnili rozhodnutí Komise, jímž byl schválen režim osvobození od daně, nikdy žádnými příklady nedoložili, že je dovážené kamenivo předmětem skutečné diskriminace.

(68)

Sdružení QPANI tvrdí, že by vrácením státní podpory byla zklamána legitimní očekávání provozovatelů kamenolomů v Severním Irsku, kteří se domnívali, že podpora je zákonná. Jelikož provozovatelé kamenolomů již provedli investice, aby zlepšili ochranu životního prostředí, příkaz k navrácení podpory by v důsledku znamenal, že by tyto společnosti musely náklady uhradit dvakrát. Kromě toho by vrácení podpory bylo v rozporu se zásadou právní jistoty.

(69)

Sdružení QPANI dále tvrdí, že dovoz kameniva do Severního Irska byl vždy minimální. Uvádí, že po zavedení AGL dovozy ve skutečnosti vzrostly, a to v důsledku sílícího rozvoje soukromého bydlení a rostoucích výdajů na veřejné stavby.

(70)

Pokud jde o to, že daň z kameniva nebylo možné přenést na odběratele, sdružení QPANI tvrdí, že značný nárůst výrobních nákladů, který již Komise uznala, nelze přenést na odběratele kvůli nadměrné kapacitě odvětví produkce kameniva a vzhledem k tomu, že soutěž na trhu v Severním Irsku je mnohem intenzivnější. Kromě toho v Severním Irsku existuje značný objem materiálu, který je od AGL osvobozen, např. břidlice, jež se používá jak ve veřejných, tak soukromých stavebních projektech, a používají ji také zemědělci. Z průzkumu měsíčních prodejů kameniva (v období od září 2001 do září 2002) provedeného sdružením QPANI je patrné, že od dubna 2002 došlo ve srovnání s předchozím rokem ke značnému poklesu činnosti. Statistická sekce Ministerstva pro podnikání, obchod a investice v Severním Irsku (Department of Enterprise, Trade and Investment) ve výroční zprávě o nerostných surovinách z roku 2002 uvedla, že produkce kameniva v Severním Irsku klesla přibližně o 2,7 milionů tun, což představuje zhruba 11 % produkce.

(71)

Sdružení QPANI uvádí, že z šetření Výboru pro záležitosti Severního Irska (Northern Ireland Affairs Committee) s názvem „Zavedení daně z kameniva – situace po prvním roce, třetí zpráva o období 2003–2004“ („Introduction of the Aggregates Levy – One Year On, third report of session 2003–2004“) vyplývají jasné důkazy o tom, jaký dopad mělo zavedení AGL na prodeje kameniva a zaměstnanost.

(72)

Sdružení QPANI tvrdí, že důvodem nárůstu produkce kameniva v Severním Irsku v letech 2004–2007 bylo zvýšení intenzity stavebních činností v této části země.

(73)

Sdružení QPANI dále uvádí, že zvýšení nákladů ovlivnilo zisková rozpětí výrobců, což dokládá skutečnost, že ceny vzrostly pouze 0,25 až 0,30 GBP, jak je uvedeno v 81. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení. Producenti tudíž absorbovali většinu zvýšených výrobních nákladů, které vzrostly v důsledku AGL, a vzhledem k tomu, že toto odvětví má vysoké nároky na kapitál a vysoké režijní náklady, bylo zjevné, že provozovatelé museli dále zmenšit svá již tak úzká zisková rozpětí.

(74)

Sdružení QPANI tvrdí, že údaje o cenové pružnosti se týkají trhu s kamenivem ve Velké Británii a neodráží situaci v Severním Irsku.

(75)

Sdružení BAA tvrdí, že není možné, aby Spojené království zpětně napravilo daňovou diskriminaci produktů dovážených z jiných členských států. I kdyby Spojené království zpětně uhradilo částky, které byly zaplaceny ve formě daně z kameniva u produktů dovážených do Severního Irska z jiných členských států, podle všeho by nedokázalo odstranit silný odrazující účinek daňové diskriminace. Proto by zpětné schválení režimu osvobození nebylo možné.

(76)

Sdružení BAA uvádí, že režim osvobození od AGL není v souladu s pokyny o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001. Daň z kameniva údajně nemá znatelný dopad na ochranu životního prostředí, jak vyžaduje bod 51 odst. 2 písm. a) pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001, režim osvobození z roku 2004 nebyl schválen, když byla přijata AGL, jak vyžaduje bod 51 odst. 2 písm. b) pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001, a 20 % nepředstavuje významnou část daně, jak vyžaduje bod 51 odst. 1 písm. b) pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001.

(77)

Sdružení BAA dále uvádí, že režim osvobození není ani v souladu s pokyny k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008. V rozporu s bodem 151 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008 osvobození od AGL oslabuje cíl týkající se ochrany životního prostředí, o jehož dosažení AGL usiluje, neboť bylo od roku 2004 podnětem ke značnému „dovozu“ kameniva ze Severního Irska do Velké Británie. To by znamenalo, že pravidla vyžadující, aby bylo kamenivo vytěžené v Severním Irsku, ale použité ve Velké Británii, zdaněno v plné sazbě, byla obcházena.

(78)

Kromě toho sdružení BAA tvrdí, že osvobození od AGL není v souladu s bodem 158 písm. c) pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008, neboť nebylo prokázáno, že není možné přenést značný nárůst výrobních nákladů na odběratele. Konkrétně sdružení uvedlo, že hospodářské údaje poskytnuté Spojeným královstvím, na něž odkazují 21. až 23. bod odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, jsou nepravděpodobné a potenciálně zavádějící. Průměrné ceny, které poskytlo Spojené království, jsou údajně nesmyslné, jelikož existuje široká škála různých druhů kameniva, a tím také vysoký počet různých cen. Kromě toho cena z kamenolomu závisí také na poloze kamenolomu a na vzdálenosti od míst, v nichž probíhá výstavba. Srovnání průměrné ceny v Severním Irsku (což je poměrně malá a venkovská oblast) a průměrné ceny v celé Velké Británii by tudíž nebylo relevantní. Pokud by ceny z kamenolomu v Severním Irsku byly skutečně o 50 % nižší než ceny ve Velké Británii, ve Velké Británii by bývala vznikla obrovská poptávka po kamenivu ze Severního Irska. Sdružení BAA tvrdí, že náklady na přepravu ze Severního Irska do Londýna nejsou vyšší než náklady na přepravu do Londýna např. ze Skotska.

(79)

Spojené království tvrdí, že by podpora neměla být považována za protiprávní a že při posuzování slučitelnosti opatření s vnitřním trhem lze uplatnit pouze pokyny o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001.

(80)

Spojené království zastává názor, že by Komise měla zohlednit skutečnost, že její rozhodnutí ze dne 7. května 2004, jímž podporu schválila, bylo prohlášeno za neplatné kvůli tomu, že Komise v rozporu s právními předpisy nezahájila formální šetření. Opatření bylo oznámeno Komisi a bylo schváleno ještě předtím, než bylo uděleno osvobození od daně. V době, kdy byla podpora udělena, nebyla protiprávní.

(81)

Spojené království tvrdí, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí ze dne 7. května 2004 bylo neplatné, Komise ve skutečnosti nepřijala rozhodnutí podle článku 4 nařízení Rady č. 659/1999 (21) („procesní nařízení“) ve lhůtě dvou měsíců. Opatření by tudíž mělo být považováno za schválené. Pokud se na původní oznámení použije čl. 4 odst. 6 procesního nařízení, pak by podpora byla považována za schválenou v roce 2004, a Komise nemá pravomoc přijmout nové rozhodnutí podle článku 4. Místo toho je třeba opatření považovat za stávající podporu, která podléhá přezkumu, pouze pokud jde o její budoucí účinky, a nemůže být tudíž předmětem zpětného příkazu k navrácení. Rozhodnutí podle čl. 4 odst. 3 přijato bylo, byť bylo protiprávní a navzdory tomu, že bylo následně prohlášeno za neplatné, a v takovém případě již čl. 4 odst. 6 procesního nařízení není použitelný. Spojené království tvrdí, že by mělo mít možnost spolehnout se na skutečnost, že rozhodnutí o schválení podle čl. 4 odst. 3 procesního nařízení bylo přijato dříve, než bylo uděleno osvobození od daně, a že tedy udělení podpory nebylo protiprávní, neboť nebylo uděleno bez schválení ze strany Komise.

(82)

Spojené království tvrdí, že v tomto případě tkví důvod, proč je podpora považována za protiprávní, výhradně v tom, že rozhodnutí ze dne 7. května 2004 bylo prohlášeno za neplatné, neboť na jeho základě nebylo v roce 2004 zahájeno formální šetření. Nespočívá v tom, že Spojené království v době, kdy opatření nabylo účinku, porušilo čl. 108 odst. 3 Smlouvy. Při posuzování slučitelnosti opatření s vnitřním trhem by měly být uplatněny pouze pokyny o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001. Komise by měla podporu posoudit na základě oznámení z roku 2004 a měla by použít pravidla, která byla tehdy platná.

(83)

Jelikož Spojené království tvrdí, že podpora není protiprávní, prohlašuje, že Komise není oprávněna rozdělit udělenou podporu na období, kdy byly v platnosti pokyny o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001, a období, kdy byly v platnosti pokyny k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008. Z toho vyplývá, že jelikož Komise dospěla k závěru, že opatření je v souladu s pokyny o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001, měly by být za slučitelné s vnitřním trhem prohlášeny veškeré podpory udělené v rámci tohoto režimu.

(84)

Spojené království odmítá argumenty, jimiž sdružení výrobců kameniva (BAA) reaguje na rozhodnutí o zahájení řízení a v nichž tvrdí, že opatření oznámené v roce 2004 nebylo v souladu s pokyny o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001. Spojené království zdůrazňuje skutečnost, že Komise již v 63. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení dospěla k závěru, že AGL má znatelný dopad na ochranu životního prostředí a že sdružení BAA nezpochybňuje zjištění Komise, že dohody o ochraně životního prostředí uzavřené se společnostmi vyrábějícími kamenivo v Severním Irsku, na které se vztahuje 80 % osvobození od AGL, mají příznivé účinky z hlediska ochrany životního prostředí a neoslabují cíle, o něž AGL usiluje. Kromě toho Spojené království dokládá, že opatření, které Komise schválila v roce 2004, spočívalo v rozšíření režimu osvobození od daně, jenž byl původně zaveden ve stejné době jako daň. Ustanovení bodu 51 odst. 2 písm. b) pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001 nevyžaduje, aby byl každý individuální aspekt snížení stanoven či proveden již v době, kdy byla daň zavedena. Pokud by tomu tak bylo, nikdy by nebylo možné zavést změněné snížení a bod 51 odst. 2 by byl nadbytečným ustanovením. Kromě toho Spojené království tvrdí, že bod 51 odst. 1 písm. b) pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001 je splněn, a jak již Komise uznala v 67. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, požadavek zaplatit 20 % AGL představuje požadavek uhradit významnou část daně. Otázka, zda je tato část významná, musí také zohledňovat skutečnost, že provozovatelé kamenolomů, kteří jsou způsobilí k osvobození od daně, musejí nést náklady na zlepšování ochrany životního prostředí a že ceny kameniva v Severním Irsku jsou obecně nižší než ve zbytku Spojeného království. V absolutních hodnotách je proto peněžní hodnota splatné 20 % vnitrostátní daně vyšší než ve zbývajících částech Spojeného království.

(85)

Spojené království zastává názor, že představa, že by režim osvobození od daně mohl představovat diskriminační zdanění, které je v rozporu s článkem 110 Smlouvy, je nesprávná. Dovozy z Irska do Spojeného království jsou zdaněny rovnocenným způsobem jako produkce ve Spojeném království včetně produkce v Severním Irsku, která podmínky pro osvobození od daně nesplňuje. Proto nedochází k žádné diskriminaci mezi produkty dováženými z Irska do Spojeného království a produkty, které jsou vyráběny ve Spojeném království. Severní Irsko není členský stát, proto tedy není vhodné použít článek 110 Smlouvy k určení toho, zda konkrétní zdanění určitých výrobců v této oblasti představuje diskriminaci ve vztahu k produktům, které se dovážejí z jiných členských států a prodávají se v dané oblasti. Spojené království tvrdí, že by diskriminace měla být posouzena s ohledem na vnitrostátní produkty a že vzhledem k tomu, že se na vnitrostátní produkty ve Spojeném království vztahuje plná AGL, nemůže docházet k diskriminaci. Kromě toho je skutečnost, že někteří výrobci v určité oblasti členského státu využívají osvobození od daně, věcí kontroly státní podpory podle článku 107 Smlouvy, a nikoli článku 110. Na opatření daňové podpory poskytnutá výrobcům by se měl vztahovat pouze čl. 107 odst. 3 Smlouvy, nikoli článek 110. Jinak by bylo nutné rozšířit veškerou daňovou podporu poskytovanou výrobcům na produkty z ostatních členských států. V právu Unie navíc neexistuje žádné pravidlo vyžadující, aby byla podpora udělená v podobě osvobození od daně v určité části členského státu poskytnuta v rovnocenné míře také dovozcům obdobných produktů z jiných členských států.

(86)

Spojené království nesouhlasí s tím, že je podpora protiprávní, ale pokud by ji Komise za protiprávní považovala, je přesvědčeno, že příkaz k navrácení podpory není vhodný. Příkaz k navrácení podpory by zklamal legitimní očekávání příjemců podpory a byl by nepřiměřený.

(87)

Ustanovení čl. 107 odst. 1 Smlouvy vymezuje státní podpory jako podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy.

(88)

Osvobození od AGL bylo uděleno ze státních zdrojů ve formě snížení sazby daně společnostem, které se nacházejí v určené části území Spojeného království (v Severním Irsku), a zvýhodňuje je tím, že snižuje náklady, které by za běžných okolností musely nést. Příjemci podpory se zabývají těžbou kameniva nebo výrobou zpracovaných produktů, což jsou hospodářské činnosti, jejichž součástí je obchod mezi členskými státy.

(89)

Komise proto v 39. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení dospěla k závěru, že oznámené opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy (původně čl. 87 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství).

(90)

Jak je popsáno v 55. bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že vzhledem k tomu, že podporu je třeba považovat za protiprávní, a s ohledem na cíl opatření, jenž spočívá v ochraně životního prostředí, by Komise měla v souladu s čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy posoudit slučitelnost opatření podle právního základu, jenž byl platný v okamžiku udělení podpory, a to tímto způsobem:

(91)

Spojené království má za to, že z důvodů popsaných v 79. až 83. bodě odůvodnění by podpora neměla být považována za protiprávní a měla by být posouzena pouze podle pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001.

(92)

Kromě zjištění, která v tomto ohledu učinila v rozhodnutí o zahájení řízení, Komise s ohledem na postoj Spojeného království poukazuje na to, že Soudní dvůr soustavně zastává názor, že pokud je kladné rozhodnutí Komise zpochybněno v předepsaných lhůtách a pokud Soudní dvůr toto rozhodnutí zruší, pak obecné zásady práva Unie, a zejména zásady týkající se právní jistoty a ochrany legitimních očekávání, nebrání Komisi v tom, aby prohlásila, že dané opatření podpory představuje podporu protiprávní a neslučitelnou, a aby vydala příkaz k navrácení podpory. V rozsudku ve věci CELF I (22) Soudní dvůr uvedl, že „podpory poskytnuté poté, co Komise přijala kladné rozhodnutí, se považují za legální až do rozhodnutí soudu Společenství o zrušení. Poté, ode dne přijetí posledně uvedeného rozhodnutí, jsou dotčené podpory v souladu s čl. 231 prvním pododstavcem ES považovány za podpory, které nebyly zrušeným rozhodnutím prohlášeny za slučitelné, a proto je třeba považovat jejich poskytnutí za protiprávní.“ Ve věci CELF II (23) Soudní dvůr potvrzuje svá zjištění, že „legitimní očekávání příjemce podpory nemůže zakládat kladné rozhodnutí Komise, když bylo toto rozhodnutí zpochybněno ve lhůtách pro podání opravných prostředků a následně soudem Společenství zrušeno, ani tehdy když ještě neuplynula lhůta k podání opravného prostředku, nebo v případě opravného prostředku, dokud soud Společenství nepřijme konečné rozhodnutí“.

(93)

Komise proto zastává názor, že osvobození od AGL by mělo být považováno za protiprávní podporu. Na podporu udělenou po 2. dubnu 2008 se tudíž vztahují pokyny k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008. Nicméně i kdyby mělo být osvobození od AGL považováno za stávající podporu, jak tvrdí Spojené království, stále by bývala musela být přizpůsobena pokynům k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008, jak stanoví bod 200 uvedených pokynů.

(94)

Jak je vysvětleno v 53. a 54. bodě odůvodnění, Komise měla za to, že tím, že osvobození od AGL není udělováno produktům, které jsou do Severního Irska dováženy z jiných členských států, by mohl být porušen článek 110 Smlouvy.

(95)

Ustanovení čl. 110 odst. 1 Smlouvy podle všeho předem vylučuje vnitrostátní režim, např. režim osvobození od AGL, použitelný v Severním Irsku, kterým se zavádí snížení sazby AGL, pokud jde o přírodní kamenivo vytěžené v Severním Irsku výrobci, kteří uzavřeli dohody o ochraně životního prostředí, zatímco totožné produkty dovážené z jiných členských států jsou z režimu snížené sazby vyloučeni, a tudíž se na ně vztahuje plná sazba AGL (24). Na rozdíl od podání Spojeného království, které je popsáno v 85. bodě odůvodnění, skutečnost, že se má režim snížené sazby uplatňovat pouze na definovanou oblast, tento výklad nijak nemění. Pokud by ustanovení, jako je např. režim osvobození od daně ve Spojeném království, byla povolena, členské státy by mohly snadno obcházet zásadu nediskriminace, která je stanovena v článku 110 Smlouvy.

(96)

Soudní dvůr dospěl k závěru (25), s nímž se ztotožňuje i samo Spojené království, že „právo Společenství neomezuje svobodu žádného členského státu zavést diferencovaný daňový systém pro některé výrobky, a to i pro výrobky podobné ve smyslu čl. 90 prvního pododstavce ES.“ Taková diferenciace je však slučitelná s právem Unie „pouze pokud sleduje cíle, které jsou rovněž slučitelné s požadavky Smlouvy a sekundárního práva, a pokud jsou její prováděcí pravidla s to zabránit jakékoliv formě přímé či nepřímé diskriminace, pokud jde o dovozy z jiných členských států, nebo jakékoliv formě ochrany ve prospěch konkurenční domácí výroby“. Pokud jde o osvobození od AGL, odlišné zacházení s dováženým kamenivem zcela zjevně není v souladu s požadavky na diferenciaci, které stanovil Soudní dvůr.

(97)

Hlavní zásada ve vztahu k právu Unie zní, že zásady Smlouvy by měly být vykládány a uplatňovány tak, aby byly naplněny jejich cíle. Článek 110 Smlouvy stanoví zvláštní ustanovení, pokud jde o vnitrostátní zdanění, jimiž členským státům zakazuje, aby ukládaly vnitrostátní daň diskriminační povahy. Aby tedy bylo daňové opatření, které představuje podporu, platné, musí být Komise přesvědčena, že dotčené opatření zaprvé neporušuje článek 110 Smlouvy a zadruhé splňuje všechny relevantní podmínky vymezené v článcích 107 a 108 (26). Neexistuje žádný důvod domnívat se, že opatření podpory ve formě osvobození od daně, které se uplatňuje pouze v části členského státu, by mělo být výjimkou z tohoto výkladu.

(98)

Komise nicméně bere na vědomí, že Spojené království se v dopise ze dne 1. dubna 2014 zavázalo, že napraví neslučitelnost osvobození od AGL s článkem 110 Smlouvy tím, že vrátí vybrané částky, které nejsou slučitelné s vnitřním trhem na základě kritérií popsaných v 99. až 103. bodě odůvodnění. Působnost nápravného opatření má umožnit subjektům v Severním Irsku kupovat kamenivo z jiných členských států a těm, kdo v období od roku 2004 do roku 2010, kdy režim osvobození od AGL probíhal, platili plnou sazbu AGL, má poskytnout 80 % slevu na dani z kameniva, která byla k dispozici provozovatelům kamenolomů v Severním Irsku, kteří se účastnili režimu osvobození od AGL. Zavedením navrhovaného režimu má být odstraněna nerovnost, k níž mohlo dojít.

(99)

Komise bere na vědomí, že jak tvrdí Spojené království v dopise ze dne 17. září 2012, není možné určit, které zahraniční kamenolomy prodávaly kamenivo podléhající AGL, jež bylo dováženo do Severního Irska a tam používáno. Komise dále podotýká, že skutečnými subjekty, které platily AGL, nebyly zahraniční kamenolomy, nýbrž dovozci registrovaní k dani. Proto je podle všeho vhodné a v souladu s ustálenou praxí Komise (27), aby na vrácení daně měly nárok právě ty subjekty, které skutečně platily daň a zajistily, aby kamenivo prošlo zdaněním. Navržený zpětný režim zaručuje, aby kdokoli, kdo předloží důkazy, že při nákupu kameniva, které bylo v období od 1. dubna 2004 do 30. listopadu 2010 („příslušné období“) dovezeno do Severního Irska z jiného členského státu a splňovalo konkrétní environmentální kritéria a stanovené podmínky, uhradil u úřadu HMRC plnou sazbu AGL, byl způsobilý požádat o 80 % slevu na zaplacené dani.

(100)

Jelikož zpětný režim musí zaručit, že mechanismus vracení daně bude možné využít pouze na dovoz kameniva z kamenolomů, které splňují stejné normy v oblasti životního prostředí jako kamenolomy v Severním Irsku, jež byly způsobilé k osvobození, muselo Spojené království zavést mechanismus pro ověřování. Komise souhlasí s tím, že k tomu, aby byl zpětný režim skutečně použitelný a nepředstavoval nadměrnou zátěž, nebude Spojené království ověřovat, zda zahraniční kamenolomy splňovaly přesné tytéž normy, které platily pro kamenolomy v Severním Irsku, jelikož ve skutečnosti by k tomu neměly žádnou motivaci, ale bude ověřovat přinejmenším to, zda splňovaly normy v oblasti životního prostředí, které byly v té době stanoveny v relevantních právních předpisech Unie provedených do příslušných vnitrostátních právních předpisů. Ministerstvo životního prostředí v Severním Irsku zaručí, že každý potenciální žadatel dodrží normy v oblasti životního prostředí, a zajistí roční období registrace počínaje zveřejněním návrhu právního předpisu o zpětném režimu osvobození od daně ve Spojeném království.

(101)

Aby měl žadatel nárok na osvobození, musí určit, ze kterého kamenolomu mimo Spojené království kamenivo pochází, a požádat Ministerstvo životního prostředí v Severním Irsku o osvědčení, že kamenolom v dané době splňoval normy v oblasti životního prostředí, které byly v souladu s právními předpisy Unie. Ministerstvo životního prostředí pak konzultuje orgány v jiných členských státech, aby se ujistilo, jaké normy byly použitelné a zda byly v souladu s právními předpisy Unie. Pokud zjistí, že je vše v pořádku, vydá osvědčení o souladu, které bude k dispozici úřadu HMRC (28), a zaručí, aby měl tento úřad k dispozici nezbytné informace pro zpracování žádosti o vrácení daně. Pro žádosti, které se týkají téhož kamenolomu, se použije stejné osvědčení.

(102)

Žádosti o vrácení daně budou muset obsahovat tyto listinné důkazy: že kamenivo bylo během příslušného období zakoupeno v kamenolomu v jiném členském státě, že kamenolomu bylo Ministerstvem životního prostředí vydáno osvědčení, že byla zaplacena plná sazba AGL a že nebylo požádáno o osvobození pro jiné účely. Důkaz o nákupu by mohl sestávat z odpovídající obchodní dokumentace, z níž by bylo zřejmé, kdy transakce proběhla a jaký má kamenivo původ. Účet registrovaných plátců daně z kameniva by mohl sloužit jako důkaz, že byla zaplacena plná sazba AGL a že nebylo požádáno o jiné osvobození. To je součástí vlastních záznamů daňového poplatníka, neboť orgánům se poskytuje pouze celková částka daně splatné z obchodně využívaného kameniva podléhajícího zdanění. Komise uznává, že by případní žadatelé mohli mít při poskytování těchto dokumentů obtíže, protože od zavedení osvobození od AGL uplynula dlouhá doba (29). Bere však na vědomí, že Spojené království pro účely zpětného osvobození vyžaduje pouze rozumně dostupné důkazy, vzhledem k tomu, že neexistují žádné veřejné záznamy, které by tyto informace obsahovaly.

(103)

Zpětné nápravné opatření, které navrhuje Spojené království, má tyto hlavní rysy:

(104)

Komise se tudíž domnívá, že se Spojené království zavázalo vytvořit vhodný nástroj pro nápravu diskriminace, k níž mohlo eventuálně v minulosti dojít.

(105)

Jak je uvedeno v 56. bodě odůvodnění, Komise nemohla při posouzení osvobození od AGL podle pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001 dojít ke kladnému závěru, neboť měla pochybnosti ve vztahu k článku 110 Smlouvy. Jelikož Spojené království zřídí vhodný nástroj pro nápravu diskriminace vzniklé v důsledku opatření, Komise může nyní vyvodit závěr, že na základě pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001 je opatření slučitelné s vnitřním trhem.

(106)

Komise bere na vědomí připomínky k posouzení opatření v rozhodnutí o zahájení řízení, které předložilo sdružení BAA, a připomínky, které v tomto ohledu vzneslo Spojené království. Komise zastává názor, že nebyly předloženy žádné nové argumenty, které již Komise nezohlednila, a že neexistují žádné důvody, proč by měla své posouzení v rozhodnutí o zahájení řízení měnit.

(107)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise posoudila slučitelnost opatření s vnitřním trhem na základě pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008. Posouzení Komise bylo kladné ve všech ohledech s výjimkou souladu s bodem 158 písm. c) pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008, tedy s kritérii nezbytnosti, která vyžadují, aby příjemci osvobození od AGL v Severním Irsku nemohli přenést značný nárůst výrobních nákladů na spotřebitele, aniž by to vedlo k významnému poklesu prodeje.

(108)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise poukázala na to, že Spojené království náležitě nezohlednilo dopad toho, že ve srovnání s nárůsty cen ve Velké Británii v letech 2001 a 2002 po zavedení AGL výrobci zpracovaných produktů z kameniva nikdy neplatili plnou AGL z průměrných nárůstů cen v Severním Irsku. Spojené království nyní poskytlo odhad dopadu takovýchto zpracovaných produktů na údaje, z nichž vyplývá, že úroveň cenových nárůstů skutečně naznačuje, že nebylo možné přenést AGL na odběratele (viz 46. bod odůvodnění).

(109)

Navíc, pokud jde o důkaz, že došlo k poklesu prodeje, Komise poukázala na to, že Spojené království neposkytlo vysvětlení ohledně vývoje trhů s kamenivem v Severním Irsku po roce 2002. Z údajů, které byly poskytnuty, je zřejmé, že v období od roku 2004 do roku 2007 došlo k nárůstu produkce. Jak je uvedeno ve 47. až 49. bodě odůvodnění, nebyly předloženy údaje od reprezentativního vzorku výrobců kameniva v Severním Irsku ani údaje o vývojových tendencích produkce. Tyto tendence však podle všeho poměrně věrně kopírovaly vývoj ve stavebnictví a od roku 2008 byly do značné míry ovlivňovány hospodářskou recesí, a tudíž nejsou plně relevantní k tomu, aby bylo na jejich základě možné prokázat, že k poklesu prodeje došlo v důsledku zavedení AGL.

(110)

Komise dále v rozhodnutí o zahájení řízení poznamenala, že nebyly předloženy žádné údaje, které by potvrzovaly, že nárůstem nákladů byl ovlivněn obrat provozovatelů a jejich zisky. Navzdory tomu, že získat relevantní informace bylo velice obtížné, Spojené království poskytlo informace, které zmíněné tvrzení podpořily, jak je popsáno v oddílech 2.3.4 až 2.3.7. Kromě toho Spojené království poskytlo informace, z nichž je patrné, jak silné soutěži výrobci kameniva v Severním Irsku čelí a jak malá jsou rozpětí, v nichž mohou zvyšovat ceny, což je způsobeno vyšší nabídkou navzájem zaměnitelných produktů, neexistencí vertikální integrace trhu a vysokým počtem výrobců s malými tržními podíly (viz 34. až 40. bod odůvodnění).

(111)

Komise rovněž v rozhodnutí o zahájení řízení uvedla, že údaje o cenové pružnosti poptávky naznačují, že poptávka je nepružná. Spojené království nyní prokázalo, že příslušné údaje odkazovaly na celé Spojené království a že nemohly být relevantní pouze pro Severní Irsko. Komise přijala vysvětlení Spojeného království, že není možné vypočítat specifickou pružnost pro trh v Severním Irsku.

(112)

Komise podotýká, že v návaznosti na připomínku sdružení BAA, že hospodářské údaje poskytnuté Spojeným královstvím, jež jsou uvedeny ve 21. až 23. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, jsou nepravděpodobné a potenciálně zavádějící, Spojené království poskytlo další, podrobnější údaje o cenách kameniva v Severním Irsku a Velké Británii (27. bod odůvodnění). Z těchto údajů je patrné, že AGL v plné sazbě skutečně představovala mnohem vyšší podíl z prodejní ceny na trhu, na němž byly ceny již tak stlačené.

(113)

Komise dále uvažovala nad tím, proč bylo možné přenést AGL na odběratele ve Velké Británii, avšak nikoli v Severním Irsku. V tomto ohledu Komise uznává posouzení provedené Spojeným královstvím, které je popsáno ve 34. až 40. bodě odůvodnění a které potvrdil Úřad pro spravedlivé obchodování (Office of Fair Trading, OFT) ve zprávě o kamenivu (31), podle nějž je trh s kamenivem v Severním Irsku jiným zeměpisným trhem než trh ve Velké Británii a výrobci kameniva v Severním Irsku mají méně možností, jak přenést plnou daň na odběratele.

(114)

Komise také podotýká, že prostor pro navýšení cen v Severním Irsku je zjevně rovněž do značné míry omezen vyššími výrobními náklady, jimž výrobci v mnoha oblastech čelí. Spojené království doložilo, že z údajů poskytnutých čtyřmi z pěti největších společností v tomto odvětví vyplývá, že zisková rozpětí jsou již nyní mimořádně úzká a řada kamenolomů se v některých letech pohybuje ve ztrátě, a to rovněž kvůli vyšším cenám elektřiny a nákladům na stavební povolení (viz 25. bod odůvodnění).

(115)

Komise podotýká, že ačkoli údaje poskytnuté Spojeným královstvím, které jsou popsány v oddíle 2.3.6, nejsou členěny podle jednotlivých let ani podle druhu kameniva, přesto je z nich zřejmé, že odvětví výroby kameniva Severním Irsku čelilo vysoké obchodní expozici, která obecně přesahovala 10 % a v některých případech dosáhla dokonce 24,25 %. Jak uvedlo Spojené království, vzhledem k nehlášeným dovozům ze Severního Irska byla obchodní expozice možná ještě mnohem vyšší. V dřívějších případech (32) měla Komise za to, že již expozice převyšující 10 % představuje riziko pro konkurenceschopnost daného odvětví. Kromě toho Komise uznala, že vysoká obchodní expozice v kombinaci s nízkými podíly na trhu znemožňuje přenesení značných dodatečných nákladů na odběratele (33), aniž by se tím snížil objem prodeje.

(116)

Komise nicméně podotýká, že údaje o asfaltu a písku tuto tendenci nemají a vyznačují se mnohem nižší obchodní expozicí. Písek a asfalt nekopírují stejné tendence jako jiné přírodní nebo zpracované kamenivo. Údaje obecně naznačují, že došlo k poklesu dovozu a vývozu. Zdá se však, že dovoz písku a asfaltu se v posledních letech zdvojnásobil. Tím je samozřejmě ovlivněn výpočet obchodní expozice. Je třeba zmínit, že dovážené zpracované kamenivo nikdy nepodléhalo AGL, což znamená, že poté, co bylo pozastaveno osvobození od AGL a na asfalt ze Severního Irska byla uvalena plná AGL, byl dovážený asfalt náhle automaticky mnohem levnější. Dovozní trend proto mohl být tímto cenovým rozdílem ovlivněn.

(117)

Kromě toho Komise podotýká, že trh s kamenivem představuje pro všechny druhy přírodního kameniva jediný trh s produkty. To je způsobeno vzájemnou zaměnitelností různých druhů nezpracovaného kameniva a tuto skutečnost potvrdil také Úřad pro spravedlivé obchodování ve zprávě z roku 2012 (34), v níž posuzoval trhy s kamenivem (přírodním kamenivem), cementem a hotovou betonovou směsí, a trh s kamenivem přitom nerozdělil na různé části. Komise proto dospěla k závěru, že různé úrovně obchodní expozice u písku a asfaltu ve srovnání s jinými druhy kameniva nejsou pro její posouzení podstatné, neboť zaprvé jsou písek a asfalt považovány za jeden celek, byť se nacházejí na různých trzích s produkty – písek patří do kategorie drceného kameniva a asfalt do kategorie kameniva zpracovaného –, a zadruhé jsou údaje ovlivňovány dovozními trendy, zejména pokud jde o asfalt.

(118)

Komise tedy zastává názor, že Spojené království prokázalo, že značný nárůst výrobních nákladů v důsledku AGL nebylo možné přenést na odběratele bez výrazného poklesu prodeje a že je splněna podmínka slučitelnosti stanovená v bodě 158 písm. c) pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008.

(119)

Komise tudíž může na základě pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008 vyvodit kladný závěr o posouzení slučitelnosti opatření s čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(120)

Jak je vysvětleno v 40. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, Komise zjistila, že Spojené království protiprávně provedlo pozměněný režim osvobození od AGL v Severním Irsku, a tím porušilo čl. 108 odst. 3 Smlouvy. Avšak vzhledem k tomu, že se Spojené království zavázalo, že provede zpětné nápravné opatření, Komise zastává názor, že pozměněný režim osvobození od AGL je slučitelný s čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy, a to na základě pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001 i pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2008,

25.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 250/38

(1)

Dne 22. prosince 2003 obdržela Komise od italského leteckého dopravce, společnosti Air One S.p.A. (dále jen „Air One“), stížnost, podle níž provozovatelé několika italských letišť poskytli společnosti Ryanair Ltd. (dále jen „Ryanair“) protiprávní podporu prostřednictvím řady dohod upravujících provozní podmínky na letištích. Dotčenými letišti byla letiště Alghero, Pescara a Řím, která provozovaly společnosti Società di Gestione dell'Aeroporto di Alghero So.Ge.A.AL S.p.A. (dále jen „So.Ge.A.AL“), SAGA S.p.A. a Aeroporti di Roma S.p.A., jakož i letiště Pisa, Treviso a Bergamo („Orio al Serio“).

(2)

Dopisem ze dne 11. června 2004 společnost Air One Komisi vyzvala, aby vydala ke stížnosti stanovisko v souladu s článkem 265 Smlouvy, a podala u Tribunálu žalobu pro nečinnost. Tribunál žalobu zamítl (2).

(3)

Dopisem ze dne 9. července 2004 předala Komise nedůvěrnou verzi stížnosti Itálii. Poté, co Komise souhlasila s prodloužením lhůty, podala Itálie dopisy ze dne 5. října 2004 a 5. listopadu 2004 své připomínky ke stížnosti.

(4)

Komise si dopisem ze dne 14. března 2005 vyžádala doplňkové informace. Poté, co Komise souhlasila s prodloužením lhůty, poskytla Itálie požadované informace dopisem ze dne 17. června 2005. Dopisem ze dne 30. června 2005 poskytla Itálie Komisi další informace.

(5)

Dopisem ze dne 21. listopadu 2005 společnost Air One Komisi požádala, aby šetření rozšířila na letiště Bari a Brindisi. Dopisem ze dne 18. května 2006 společnost Air One Komisi oficiálně vyzvala, aby vydala stanovisko podle článku 265 Smlouvy. Komise odpověděla dopisem ze dne 14. července 2006.

(6)

Dopisy ze dne 26. října 2006 a 10. ledna 2007 omezila společnost Air One své námitky vůči předpokládané podpoře, která byla poskytnuta na základě dohod podepsaných mezi provozovatelem letiště Alghero, společností So.Ge.A.AL, a společností Ryanair. Dne 12. února 2007 společnost Air One Komisi vyzvala, aby jednala v souladu s článkem 265 Smlouvy.

(7)

Dopisy ze dne 27. června 2006 a 30. listopadu 2006 si Komise vyžádala od Itálie další informace. Této žádosti bylo částečně vyhověno dopisem Itálie ze dne 17. ledna 2007. Dopisem ze dne 19. února 2007 si Komise vyžádala od Itálie doplňkové informace. Itálie na tuto žádost odpověděla dopisy ze dne 16. března 2007 a 26. března 2007.

(8)

Po posouzení informací poskytnutých Itálií se Komise dne 12. září 2007 rozhodla zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy (dále jen „rozhodnutí z roku 2007“). Rozhodnutí Komise z roku 2007 bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise zúčastněné strany vyzvala, aby podaly k předmětným opatřením připomínky.

(9)

Dopisy ze dne 15. října 2007 a 22. října 2007 požádala Itálie Komisi o prodloužení lhůty pro podání připomínek k hodnocení uvedenému v rozhodnutí z roku 2007. Komise prodloužení lhůty povolila dopisem ze dne 23. října 2007. Itálie podala připomínky k rozhodnutí z roku 2007 dne 14. listopadu 2007.

(10)

Dne 12. února 2008 zveřejnila Komise opravu rozhodnutí z roku 2007 (4).

(11)

Dne 18. února 2008 podala připomínky k hodnocení uvedenému v rozhodnutí z roku 2007 společnost Ryanair. Téhož dne podala připomínky i společnost So.Ge.A.AL. Další informace poskytla společnost So.Ge.A.AL dopisem ze dne 16. června 2008. Dne 20. února 2008 předala Itálie Komisi připomínky regionu Sardinie.

(12)

Připomínky společností Ryanair a So.Ge.A.AL byly Itálii předány dopisem ze dne 28. února 2008.

(13)

Dopisem ze dne 20. června 2008 společnost Air One svou původní stížnost doplnila. Komise zaslala toto podání Itálii k vyjádření dne 10. prosince 2008. Dopisem ze dne 15. ledna 2009 požádaly italské orgány o prodloužení lhůty pro vyjádření se k podání společnosti Air One. Komise souhlasila s prodloužením lhůty dopisem ze dne 20. ledna 2009. Dne 13. února 2009 podala Itálie Komisi své připomínky.

(14)

Dne 1. září 2008 se Komise obrátila na společnost Ecorys Netherlands BV (dále jen „Ecorys“) a pověřila ji provedením ekonomického hodnocení ve vztahu k řadě probíhajících šetření státní podpory, včetně šetření týkajícího se letiště Alghero. Analýza se zabývala mimo jiné chováním provozovatele letiště, společnosti So.Ge.A.AL, a místních orgánů, pokud jde o dohody uzavřené mezi společností So.Ge.A.AL a leteckými dopravci, a tím, nakolik byla ujednání s leteckými dopravci působícími na letišti Alghero v souladu se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu. Společnost Ecorys předložila svou závěrečnou zprávu dne 30. března 2011 (dále jen „zpráva společnosti Ecorys“).

(15)

Dopisem ze dne 5. března 2010 poskytla společnost Ryanair Komisi další informace ohledně všech probíhajících šetření státní podpory, jež se týkala společnosti Ryanair, mimo jiné šetření v souvislosti s letištěm Alghero.

(16)

Dne 30. března 2011 zaslala Komise Itálii žádost o další informace. V témže dopise předala Komise Itálii anglickou verzi zprávy společnosti Ecorys.

(17)

Dne 8. dubna 2011 zaslala Komise společnosti Ryanair žádost o informace. Společnost Ryanair na tuto žádost odpověděla dopisem ze dne 22. července 2011.

(18)

Dopisy ze dne 23. května 2011 a 30. května 2011 požádala Itálie o prodloužení lhůty pro poskytnutí informací, které si Komise vyžádala dne 30. března 2011. V témže dopise požádala Itálie o překlad anglické verze zprávy společnosti Ecorys do italštiny. Dne 1. června 2011 Itálie žádost o překlad potvrdila. Dne 1. srpna 2011 zaslala Komise Itálii překlad zprávy společnosti Ecorys do italštiny.

(19)

Na žádost Komise o informace ze dne 30. března 2011 odpověděla Itálie (region Sardinie i italské ministerstvo dopravy) dopisy ze dne 31. srpna 2011 a 9. září 2011.

(20)

Dopisem ze dne 19. října 2011 předala Komise Itálii odpověď společnosti Ryanair ze dne 22. července 2011. Dopisem ze dne 16. listopadu 2011 požádala Itálie o prodloužení lhůty pro podání připomínek. Ve stejném dopise požádala Itálie o překlad zprávy o posouzení zásady investora v tržním hospodářství (dále jen „zpráva z roku 2011 týkající se zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu“), která byla připojena k odpovědi společnosti Ryanair, do italštiny. Dopisem ze dne 17. listopadu 2011 souhlasila Komise s prodloužením lhůty. Dne 23. ledna 2012 zaslala Komise Itálii italskou verzi zprávy z roku 2011 týkající se zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu. Itálie se k připomínkám společnosti Ryanair, zejména ke zprávě z roku 2011 týkající se zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu, vyjádřila dne 15. února 2012.

(21)

Dne 17. února 2012 zaslala Komise společnosti Ryanair žádost o informace ohledně řady probíhajících šetření státní podpory, včetně šetření týkajícího se letiště Alghero. Společnost Ryanair na tuto žádost odpověděla dopisem ze dne 16. dubna 2012.

(22)

Dne 27. června 2012 rozšířila Komise formální vyšetřovací řízení na další opatření přijatá Itálii, jichž se stížnost společnosti Air One netýkala (dále jen „rozhodnutí z roku 2012“) (5). Rozhodnutí z roku 2012 bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Komise zúčastněné strany vyzvala, aby podaly k předmětným opatřením připomínky.

(23)

Itálie podala připomínky k rozhodnutí z roku 2012 dne 31. srpna 2012, 3. října 2012, 19. října 2012, 22. října 2012 a 20. února 2013. Komise obdržela připomínky od čtyř zúčastněných stran: So.Ge.A.AL, Ryanair, Airport Marketing Services Ltd. (dále jen „AMS“) a Unioncamere. Podání společnosti Ryanair zahrnovalo aktualizovanou zprávu týkající se zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu (dále jen „zpráva z roku 2013 týkající se zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu“). Komise předala připomínky zúčastněných stran Itálii, která měla možnost se k nim vyjádřit. Vyjádření Itálie k připomínkám zúčastněných stran bylo obdrženo dne 6. září 2013 a 13. listopadu 2013.

(24)

Od společnosti Ryanair byla obdržena řada podání, a to dne 20. prosince 2013, 17., 24. a 31. ledna 2014. Komise předala Itálii veškerá podání týkající se letiště Alghero dne 9. ledna 2014 a 5. února 2014. Dne 24. února 2014 požádala Itálie o překlad podání společnosti Ryanair, která jí byla předána dopisem Komise ze dne 5. února 2014, do italštiny. Komise předala Itálii požadovanou italskou verzi podání společnosti Ryanair dopisem ze dne 8. dubna 2014.

(25)

Dopisem ze dne 23. prosince 2013 si Komise vyžádala od Itálie další informace o opatřeních, která jsou předmětem šetření. Po prodloužení původní stanovené lhůty poskytla Itálie částečnou odpověď na žádost Komise dne 18. února 2014. Dne 4. března 2014 byla Itálii připomenuta její povinnost poskytnout úplnou odpověď na všechny otázky, které jí byly určeny v dopise Komise ze dne 23. prosince 2013. Itálie poskytla informace dopisem ze dne 25. března 2014.

(26)

Dne 14. března 2014 Komise Itálii a zúčastněné strany informovala, že dne 20. února 2014 byly přijaty pokyny Komise ke státní podpoře letišť a leteckých společností (dále jen „pokyny pro leteckou dopravu z roku 2014“) (6), a vyzvala Itálii, aby ve lhůtě dvaceti pracovních dnů od zveřejnění pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 podala připomínky. Itálie na dopis Komise ze dne 14. března 2014 neodpověděla.

(27)

Dopisem ze dne 21. března 2014 si Komise vyžádala od Itálie další informace. Po prodloužení původně stanovené lhůty poskytla Itálie požadované informace dne 25. dubna 2014 a 8. května 2014.

(28)

Pokyny pro leteckou dopravu z roku 2014 byly v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněny dne 4. dubna 2014. Tyto pokyny nahradily pokyny pro financování letišť a pro státní podpory na zahájení činnosti pro letecké společnosti s odletem z regionálních letišť (dále jen „pokyny pro leteckou dopravu z roku 2005“) (7).

(29)

Dne 15. dubna 2014 bylo v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno oznámení, v němž byly členské státy a zúčastněné strany vyzvány, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne zveřejnění pokynů podaly připomínky k použití pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 v daném případě. Společnost So.Ge.A.AL podala připomínky dne 8. května 2014. Připomínky společnosti So.Ge.A.AL byly dne 22. května 2014 předány Itálii.

(30)

Dopisem ze dne 26. května 2014 si Komise vyžádala od Itálie další informace. Itálie poskytla požadované informace dopisy ze dne 10. června 2014, 28. července 2014, 20. a 27. srpna 2014, 1. a 19. září 2014.

(31)

Dopisem ze dne 11. září 2014 Itálie Komisi sdělila, že výjimečně souhlasí s tím, aby bylo toto rozhodnutí přijato pouze v angličtině.

(32)

Letiště Alghero se nachází v severozápadní části italského ostrova Sardinie. Letiště Alghero bylo původně zřízeno jako vojenské letiště a pro civilní dopravu bylo otevřeno v roce 1974. Infrastrukturu a zařízení letiště vlastní stát prostřednictvím úřadu Ente Nazionale Aviazione Civile (dále jen „ENAC“), což je italský úřad pro civilní letectví.

(33)

Co se týká vzdálenosti mezi letištěm Alghero a ostatními letišti na Sardinii, letiště Alghero se nachází ve vzdálenosti 128 km od letiště Olbia, 133 km od letiště Oristano, 225 km od letiště Tortolì-Arbatax a 235 km od letiště Cagliari (8). Podle Itálie není letiště Alghero vzhledem ke své zeměpisné poloze a zvláštním charakteristikám dopravní sítě (silniční a železniční doprava) nahraditelné žádným z těchto sousedních letišť.

(34)

Objem osobní přepravy na letišti vzrostl z 663 570 cestujících v roce 2000 na více než 1 milion v roce 2005 a téměř 1,6 milionu v roce 2013.

Tabulka 1

Objem osobní přepravy na letišti Alghero

(35)

Společnost Ryanair je hlavní leteckou společností, která letiště využívá od roku 2000. Na letišti však od roku 2000 působí i další letecké společnosti, včetně jiných nízkonákladových leteckých dopravců (Germanwings, Air Italy, Air Dolomiti, Air Vallée, Meridiana, Alpi Eagles, bmibaby, easyJet, Air One, Volare, Alitalia) (9).

(36)

Na letišti Alghero jsou poplatky účtované leteckým společnostem obvykle stanoveny na základě zveřejněného ceníku letištních poplatků, který zahrnuje tyto položky: odletové a přistávací poplatky, poplatky za cestující, bezpečnostní poplatky, poplatky za kontrolu zavazadel a poplatky za služby pozemního odbavování.

(37)

Společnost So.Ge.A.AL byla založena v roce 1994 jako provozovatel letiště Alghero. Společnost měla počáteční kapitál ve výši 200 milionů ITL (103 291,4 EUR), který byl zcela upsán místními veřejnými subjekty. Většinu kapitálu vlastnil (přímo nebo nepřímo prostřednictvím společnosti Società Finanziaria Industriale Regione Sardegna – SFIRS S.p.A (dále jen „SFIRS“) region Sardinie. Společnost SFIRS byla založena jako investiční společnost regionu Sardinie (10).

(38)

Ačkoli se složení kapitálu společnosti So.Ge.A.AL v průběhu let měnilo, od roku 1994 byla společnost vždy zcela ve vlastnictví veřejných subjektů: Obchodní komory Sassari, provincie Sassari, obce Sassari, obce Alghero, regionu Sardinie a společnosti SFIRS S.p.A.

(39)

V roce 2010 vlastnil 80,20 % podíl ve společnosti So.Ge.A.AL region Sardinie a 19,80 % podíl vlastnila společnost SFIRS.

(40)

Dne 28. května 2007 podepsala společnost So.Ge.A.AL s úřadem ENAC úmluvu o čtyřicetileté „plné“ koncesi na provozování (11) letiště Alghero (dále jen „úmluva“) (12). Před rokem 2007 provozovala společnost So.Ge.A.AL letiště Alghero na základě „dočasné“ koncese na provozování, která jí byla udělena dne 11. února 1999.

(41)

V Itálii uděluje úřad ENAC koncesi na provozování letiště po posouzení udržitelnosti obchodního plánu, který zahrnuje akční plán, investiční plán a hospodářsko-finanční plán. V akčním plánu provozovatel letiště nastíní své ekonomické programové strategie a organizační strukturu. Investiční plán sestává ze stručné zprávy o plánovaných opatřeních a jejich technické, ekonomické a administrativní proveditelnosti. Hospodářsko-finanční plán dokládá finanční rovnováhu provozování letiště.

(42)

Podle článku 8 úmluvy výnosy společnosti So.Ge.A.AL sestávají z:

(43)

Provozovatelé letišť musí úřadu ENAC hradit roční koncesní poplatek za právo provozovat letiště, a to ve výši a postupem stanoveným příslušnými platnými právními předpisy (pokud jde o podrobné údaje o stanovení koncesních poplatků, viz 155. až 157. bod odůvodnění).

(44)

Podle článku 12 úmluvy musí provozovatel letiště každý rok počínaje rokem udělení koncese předložit úřadu ENAC zprávu o stavu provádění akčního plánu. Provozovatel letiště musí mimoto úřadu ENAC předložit ke schválení nejpozději šest měsíců před uplynutím každého čtyřletého období doby platnosti koncese obchodní plán (obsahující investiční plán a akční plán) na následující čtyřleté období. Pokud provozovatel letiště tyto povinnosti neplní, jsou mu uloženy sankce.

(45)

Podle článku 14a úmluvy bude koncese odebrána a úmluva legálně ukončena v případě: i) neprovedení opatření popsaných v 44. bodě odůvodnění ve stanovených lhůtách; ii) prodlevy při platbě koncesního poplatku ze strany provozovatele letiště o více než dvanáct měsíců; iii) úpadku nebo iv) nedosažení ekonomicko-finanční rovnováhy do konce prvního čtyřletého období.

(46)

V dopise ze dne 18. února 2014 Itálie uvedla, že společnost So.Ge.A.AL neprovádí činnosti spadající do výkonu veřejné správy (13).

(47)

Společnost So.Ge.A.AL však musí zpřístupnit na letišti prostory za účelem poskytování určitých služeb státem při výkonu jeho veřejných pravomocí a nese náklady na údržbu a správu dotyčných prostor.

(48)

Dopisem ze dne 10. června 2014 (14) Itálie svůj postoj přehodnotila a tvrdila, že náklady vynaložené na správu těchto letištních prostor spadají do výkonu veřejné správy. Co se týká právního rámce, Itálie uvedla, že existují právní předpisy, které provozovatelům letišť striktně ukládají tyto náklady. Provozovatel letiště je zejména povinen zpřístupnit úřadu ENAC a jiným veřejným subjektům (pohraniční policie, celní úřad, finanční stráž, námořní úřad, letecká zdravotní služba, Italský červený kříž, hasičská služba, policie) určité letištní prostory a nést příslušné náklady na jejich správu a údržbu (15). Povinnost provozovatelů letišť zpřístupnit veřejným subjektům letištní prostory a nést příslušné náklady byla stanovena v rámcové úmluvě o zadávání zakázek na provozování italských letišť uvedené v nařízení italského Ministerstva dopravy a spojů č. 12479 ze dne 20. října 1999 přijatém k provedení ministerské vyhlášky č. 521 z roku 1997. Příslušná ustanovení byla převedena do úmluvy, která v čl. 4 odst. 1 písm. c) ukládá provozovateli letiště povinnost „vykonávat činnosti nezbytné na podporu činností v rámci odpovědnosti státu, pohotovostních a zdravotních služeb v prostorách letiště“. Podle Itálie činily celkové provozní náklady vynaložené společností So.Ge.A.AL v období 2000–2010 na údržbu těchto prostor 2 776 073 EUR (16).

(49)

Itálie mimoto uvedla, že celkové investiční náklady na nový terminál ve výši 1 284 133 EUR představují náklady na výstavbu prostor, které musí společnost So.Ge.A.AL zpřístupnit veřejným subjektům, považují se proto rovněž za náklady vynaložené při provádění činností spadajících do výkonu veřejné správy (viz také 86. bod odůvodnění).

(50)

Koncesní poplatky (provoz a bezpečnost) uhrazené společností So.Ge.A.AL mezi rokem 2000 a 2010 jsou uvedeny v tabulce 2 (17).

Tabulka 2

Koncesní poplatky hrazené společností So.Ge.A.AL v období 1998–2010 (v EUR)

(51)

Finanční výsledky společnosti So.Ge.A.A v období 2000–2010 byly negativní. Podle Itálie byla nedostatečná výkonnost společnosti způsobena prodlevou při udělování „plné“ koncese na provozování letiště. Po udělení koncese vedla hospodářská krize k prudkému poklesu počtu cestujících, což mělo na činnost letiště negativní dopad.

(52)

V srpnu 2011 předložila Itálie Komisi zprávu hodnotící finanční situaci letiště Alghero v období 2000–2010 (dále jen „zpráva společnosti Accuracy“) (18). Na základě zprávy společnosti Accuracy byly finanční výsledky společnosti So.Ge.A.AL tyto:

Tabulka 3

Finanční výsledky společnosti So.Ge.A.AL v období 2000–2010 (v tis. EUR)

(53)

V průběhu šetření předložila Itálie Komisi výroční zprávy společnosti So.Ge.A.AL („Relazione sulla gestione del bilancio“) za období 2000–2010 (19).

(54)

V roce 2001 vykázala společnost So.Ge.A.AL ztrátu ve výši 1 530 960 048 ITL. Rovněž v letech 2002 a 2003 byly výsledky společnosti So.Ge.A.AL negativní.

(55)

V roce 2004 zaznamenala společnost So.Ge.A.AL ztrátu ve výši 2 981 688 EUR. Další ztráty vykázala společnost i v letech 2005 a 2006. V roce 2007 zaznamenala společnost ztrátu ve výši 1 801 000 EUR navzdory tomu, že jí dne 3. srpna 2007 byla udělena „plná“ koncese na provozování letiště. Podle výroční zprávy za rok 2007 zhoršily finanční výsledky společnosti So.Ge.A.AL v roce 2007 nepředvídané události.

(56)

V roce 2008 vykázala společnost So.Ge.A.AL ztráty ve výši 4 577 000 EUR a v roce 2009 ve výši 12 404 126 EUR.

(57)

Ve výroční zprávě za rok 2009 společnost So.Ge.A.AL uvedla, že podle úmluvy z roku 2007 měla dosáhnout hranice rentability do čtyř let od udělení koncese. Vzhledem ke své špatné finanční situaci v roce 2009 navrhla společnost So.Ge.A.AL vypracování a přijetí aktualizovaného obchodního plánu, který byl popsán jako plán nezbytný k zajištění toho, aby výhledy více odpovídaly vývoji trhu. V tomto smyslu se obchodní plán vyhotovený společností Roland Berger (viz 64.–70. bod odůvodnění) nepovažoval za dostatečně spolehlivý.

(58)

Za rok 2010 byla vykázána další ztráta ve výši 1 847 165 EUR. Údaje o objemu přepravy se údajně vyvíjely pozitivně, a to i ve složitém ekonomickém prostředí, na něž měla dopad krize způsobená sopečným mrakem, jež měl za následek dočasné uzavření evropského vzdušného prostoru.

(59)

Od roku 1999 vypracovala společnost So.Ge.A.AL několik obchodních plánů, které jsou stručně shrnuty v 60. až 75. bodě odůvodnění.

(60)

Obchodní plán z roku 1999 se vztahuje na období mezi roky 1999 a 2007, a to ve dvou postupných fázích:

(61)

Obchodní plán předpokládal udělení „plné“ koncese v roce 1999 po navýšení kapitálu společnosti So.Ge.A.AL na 6 miliard ITL.

(62)

Obchodní plán předpokládal diverzifikaci spojů zajišťovaných leteckými společnostmi, a to přilákáním dvou rychle rostoucích nízkonákladových leteckých společností jako hlavní hybné síly růstu. Jeden letecký dopravce měl v roce 1999 zahájit z letiště Alghero provoz na trase Alghero–Milán a druhý letecký dopravce měl v roce 2000 zahájit provoz na trase Alghero–Londýn, a to se třemi lety týdně provozovanými se sníženými propagačními poplatky v prvním roce.

(63)

Podle odhadů objemu přepravy mělo letiště Alghero dosáhnout v roce 2004 1 milionu cestujících a v roce 2007 pak 1,1 milionu cestujících, a to v důsledku zahájení provozu na nových trasách dvěma leteckými dopravci uvedenými v 62. bodě odůvodnění, kteří v době vypracovávání obchodního plánu vedli se společnosti So.Ge.A.AL jednání o dohodách o poskytování letištních služeb.

(64)

Plán z roku 2004, který pro společnost So.Ge.A.AL vyhotovila poradenská společnost Roland Berger (dále jen „plán vyhotovený společností Roland Berger“), obsahoval podrobný výhled na období 2004–2008. Hlavní prvky obchodního plánu byly tyto:

(65)

K pochopení toho, jak si letiště Alghero vede v porovnání s trhem, byla jeho výkonnost srovnána s výkonností srovnatelných letišť:

(66)

Odhady vypracované v rámci plánu vyhotoveného společností Roland Berger popisovaly budoucí provozní příjmy a výdaje provozovatele letiště na základě dvou scénářů: rozvoj letiště podle scénáře založeného na „dočasné“ koncesi a scénáře založeného na „plné“ koncesi. Podle prvního scénáře se očekávalo, že letiště bude vykazovat ztráty až do roku 2008, zatímco podle druhého scénáře mělo letiště dosáhnout hranice rentability již v roce 2005 na základě ročních příjmů, které jsou ve scénáři založeném na „plné“ koncesi v průměru o 7 % vyšší v porovnání se scénářem založeným na „dočasné“ koncesi (především z důvodu vyšších příjmů z jiných než leteckých činností – hlavními faktory růstu komerčních příjmů měla být efektivnější reklamní činnost, provozování parkoviště a prodej pohonných hmot). Finanční výsledky u letecké činnosti měly být záporné i v případě scénáře založeného na „plné“ koncesi.

(67)

Plán vyhotovený společností Roland Berger vykazoval podprůměrné příjmy z odbavování, a to především kvůli nízkonákladové dopravě. Očekávalo se, že odbavování bude ve střednědobém horizontu nadále vytvářet ztráty, a to i v případě optimistického scénáře. Odhadovalo se, že ušlé příjmy plynoucí z odbavování nízkonákladové dopravy budou v roce 2008 činit 3,2 milionu EUR.

(68)

Podle plánu vyhotoveného společností Roland Berger se mělo letiště v zájmu zvrácení předchozího poklesu a dosažení hranice rentability zaměřit především na zvyšování komerčních příjmů, dokud výdaje na cestujícího nebudou v souladu s výdaji na srovnatelných letištích (zvýšení z 2,2 EUR na 5 EUR na cestujícího). Očekávalo se, že v období 2004–2008 bude hlavním zdrojem příjmů z jiných než leteckých činností nízkonákladová doprava, která zmírní ztráty z letecké činnosti. Podle odhadů mělo na nízkonákladovou dopravu v roce 2008 připadat 620 000 cestujících.

(69)

Plán vyhotovený společností Roland Berger rovněž uváděl, že by další provozování letiště na základě „dočasné koncese“ mohlo vyžadovat rekapitalizaci společnosti So.Ge.A.AL k pokrytí provozních ztrát.

(70)

Plán vyhotovený společností Roland Berger byl dvakrát aktualizován, a to v roce 2007 a 2008, s cílem zohlednit vývoj v odvětví. Aktualizace navrhovaly konkrétní opatření k rozvoji letiště v období 2008–2011, a to zvýšením příjmů z leteckých činností (zejména z odbavení) a z jiných než leteckých činností.

(71)

Obchodní plán společnosti So.Ge.A.AL vypracovaný za účelem udělení plné koncese byl schválen v září 2005 a obsahoval odhad příjmů a nákladů pro čtyřicetiletou dobu platnosti koncese na provozování letiště za předpokladu, že koncese bude společnosti So.Ge.A.AL udělena v roce 2006.

(72)

Odhady ročního objemu přepravy ukazovaly trvalý meziroční růst o 4,5 % do roku 2010, 2,6 % od roku 2011 do roku 2025 a 3,78 % v období 2006–2025 na přibližně 2 800 000 milionů cestujících v roce 2045. Příjmy z jiných než leteckých činností se měly zvýšit z roční částky ve výši 2 929 000 EUR v roce 2006 na 8 814 000 EUR v roce 2045. Stejně tak se měly i příjmy z leteckých činností podle očekávání zvýšit z 9 288 000 EUR v roce 2006 na 29 587 000 EUR na konci čtyřicetiletého období. Odhady předpokládaly 20 % pokles příjmů z leteckých činností poté, co letiště dosáhne stropu ve výši 2 milionů cestujících a na trh vstoupí další poskytovatel služeb pozemního odbavování v souladu s pravidly EU pro služby pozemního odbavování na evropských letištích (21).

(73)

V období od roku 2006 do roku 2045 se předpokládaly kapitálové náklady ve výši 143,3 milionu EUR. Plán obsahoval podrobný program kapitálových investic v jednotlivých letech v období 2006–2045 a uváděl zdroje financování (soukromé nebo veřejné) těchto investic.

(74)

V září 2010 schválil region Sardinie plán reorganizace a restrukturalizace z roku 2010. Plán obsahoval podrobnou analýzu hospodářské situace společnosti So.Ge.A.AL v období 2000–2010 a předpokládal obnovení životaschopnosti společnosti v roce 2012, a to s přihlédnutím k rekapitalizaci společnosti, která se plánovala v roce 2010.

(75)

Podle plánu reorganizace a restrukturalizace z roku 2010 byly nedostatečné výsledky společnosti So.Ge.A.AL do roku 2010 způsobeny nevhodným řízením, neefektivní činností v oblasti pozemního odbavování, nedostatky infrastruktury a nedostatečnými příjmy z leteckých a jiných než leteckých činností.

(76)

Předmětem šetření, které bylo zahájeno rozhodnutím z roku 2007 a posléze rozšířeno rozhodnutím z roku 2012, jsou tato opatření:

(77)

Italské právní předpisy vyžadují, aby provozovatelé letišť udržovali určitou minimální výši kapitálu podle objemu přepravy (22): u letišť s objemem přepravy mezi 300 000 a 1 milionem cestujících byl minimální požadovaný kapitál stanoven ve výši 3 milionů EUR, zatímco při objemu přepravy mezi 1 milionem a 2 miliony cestujících byla prahová hodnota stanovena na 7,5 milionu EUR. V průběhu šetření trvala Itálie na tom, že kapitálové injekce, které provedli veřejní akcionáři společnosti So.Ge.A.AL, byly určeny v prvé řadě na obnovení kapitálu společnosti, který byl narušen ztrátami, na úroveň stanovenou vnitrostátními právními předpisy.

(78)

Na základě informací poskytnutých Itálií vložili v období mezi roky 2000 a 2010 veřejní akcionáři společnosti So.Ge.A.AL do společnosti několikrát nový kapitál (23):

Tabulka 4

Transakce týkající se kapitálu společnosti So.Ge.A.AL

(79)

Podle informací poskytnutých Itálií obdržela společnost So.Ge.A.AL od roku 1998 do roku 2009 příspěvky od regionu Sardinie na „vybavení a práci“ v celkové výši 6 540 269 EUR.

(80)

Ve svých připomínkách k rozhodnutí z roku 2012 Itálie objasnila, že hlavním cílem opatření týkajících se „vybavení a práce“ byla modernizace letištní infrastruktury. Itálie poukázala na obecnou definici veřejných prací („lavoro pubblico“) stanovenou v § 2 odst. 1 italského zákona č. 109 ze dne 11. února 1994 („Legge quadro in materia di lavori pubblici“) (24), a to „činnosti v oblasti výstavby, demolice, obnovy, rekonstrukce a údržby staveb a zařízení, včetně ochrany životního prostředí a bioinženýrství“ (25). Itálie objasnila, že dotyčné finanční prostředky byly nakonec použity na financování prací na terminálu pro cestující, zlepšení vnějšího napojení na silniční síť, modernizaci ploch pro parkování letadel a zařízení nezbytného pro provoz letiště.

(81)

Na základě těchto objasnění Komise při posouzení v rámci tohoto rozhodnutí analyzovala financování „vybavení a práce“ (opatření č. 2) a dotace na investice do infrastruktury (opatření č. 3) společně jako řadu opatření k financování vybudování a modernizace infrastruktury a zařízení.

(82)

V tabulce 5 jsou uvedeny údaje o investicích do infrastruktury, které se uskutečnily v období 2000–2010 a které byly částečně financovány z veřejných prostředků (26).

Tabulka 5

Investice do infrastruktury v období 2000–2010

(83)

V období 2000–2010 mimoto poskytl region Sardinie společnosti So.Ge.A.AL přímé granty na pořízení vybavení (interní komunikační zařízení, software, vozidla atd.) v celkové výši 4 680 281,44 EUR.

(84)

Podle Itálie (27) byly před rokem 2000, tj. přede dnem vynesením rozsudku ve věci Aéroports de Paris  (28), v souladu s právními předpisy přiděleny veřejné finanční prostředky ve výši 25 431 706,16 EUR. Konkrétně:

(85)

Podle Itálie si stát před udělením „plné“ koncese v roce 2007 ponechal odpovědnost za investice do infrastruktury, přičemž provozovatel letiště pouze prováděl práce související s infrastrukturou, které byly schváleny státem.

(86)

V dopise ze dne 10. června 2014 (30) Itálie rovněž uvedla, že z celkových nákladů na investice do nového terminálu je částka ve výši 1 284 133 EUR způsobilá jako náklady vynaložené při provádění činností spadajících do výkonu veřejné správy, a to jako částka odpovídající nákladům na vybudování prostor terminálu, které společnost So.Ge.A.AL musela poskytnout veřejným subjektům (viz rovněž 49. bod odůvodnění).

(87)

Šetření se vztahuje na řadu dohod, které společnost So.Ge.A.AL uzavřela s různými leteckými společnostmi provozujícími činnost z letiště Alghero a s ohledem na něž Komise v rozhodnutích z roku 2007 a 2012 usuzovala, že mohou představovat státní podporu pro dotyčné letecké společnosti.

(88)

Podle Itálie sjednal dohody s leteckými dopravci generální ředitel společnosti So.Ge.A.AL, který představenstvo informoval o stavu jednání a obsahu dohod. Představenstvo společnosti So.Ge.A.AL schválilo podmínky dohod před jejich podpisem (31).

(89)

Od roku 2000 je společnost Ryanair hlavní leteckou společností, která na letišti Alghero působí. Mezi společností Ryanair a její dceřinou společností AMS na straně jedné a společností So.Ge.A.AL na straně druhé byly podepsány dva druhy dohod.

(90)

Dohody o poskytování letištních služeb, které byly mezi společnostmi Ryanair a So.Ge.A.AL podepsány od roku 2000, stanoví provozní podmínky pro společnost Ryanair na letišti Alghero a výši letištních poplatků, které musí letecká společnost hradit. Společnost Ryanair se zavázala splnit stanovené cíle týkající se počtu letů/cestujících za poplatek závislý na úspěšnosti, který uhradí společnost So.Ge.A.AL. V případě nedosažení cílů byly stanoveny sankce.

(91)

Dohody o poskytování marketingových služeb souvisejí s propagací destinace Alghero na oficiálních internetových stránkách společnosti Ryanair. Od roku 2006 byly tyto dohody podepisovány se 100 % dceřinou společností společnosti Ryanair, AMS, a uzavřeny k témuž dni, k němuž byly společností Ryanair podepsány dohody o poskytování letištních služeb.

(92)

V 93. až 109. bodě odůvodnění Komise shrne hlavní ustanovení dohod (dohod o poskytování letištních služeb a dohod o poskytování marketingových služeb), které podepsaly společnosti So.Ge.A.AL a Ryanair/AMS.

(93)

První dohoda o poskytování letištních služeb uzavřená mezi společnostmi Ryanair a So.Ge.A.AL byla sjednána dne 22. června 2000 na období deseti let.

(94)

Podle dohody o poskytování letištních služeb z roku 2000 měla společnost Ryanair provozovat nejméně jeden zpáteční let mezi Londýnem a letištěm Alghero denně a platit společnosti So.Ge.A.AL za obrátku částku ve výši […] ITL (32). Společnost Ryanair musela rovněž každý rok předložit plán tržeb a marketingový plán a uvést výsledky, jichž bylo při provozování trasy dosaženo, jakož i perspektivy dalšího rozvoje.

(95)

Společnost So.Ge.A.AL se zavázala poskytovat společnosti Ryanair terminálové a odbavovací služby. Provozovatel letiště měl každý měsíc „uhradit nebo připsat k dobru“ částku odpovídající částce, kterou měla společnost Ryanair zaplatit za poplatky za odbavení, a to s limitem stanoveným pro první rok platnosti dohody. Společnost So.Ge.A.AL se rovněž zavázala hradit společnosti Ryanair každoročně pevně stanovenou částku a dodatečnou částku, pokud bude do letového řádu zařazen druhý zpáteční let.

(96)

Společnost Ryanair podepsala dne 25. ledna 2002 se společností So.Ge.A.AL druhou dohodu o poskytování letištních služeb, která nahradila dohodu z roku 2000 a vztahovala se na období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2012. Podle této dohody měla společnost Ryanair hradit společnosti So.Ge.A.AL za odbavovací služby částku ve výši […] EUR za obrátku. Letištní poplatky a bezpečnostní poplatky měla společnost Ryanair hradit podle zveřejněného ceníku poplatků.

(97)

K témuž dni byla mezi společnostmi So.Ge.A.AL a Ryanair podepsána marketingová dohoda, která se vztahovala na stejné období jako dohoda o poskytování letištních služeb z roku 2002. Společnost Ryanair se zavázala k reklamním a propagačním činnostem na svých internetových stránkách a v jiných médiích podle svého uvážení za účelem propagace spojení Alghero–Londýn, a to po konzultacích se společností So.Ge.A.AL. Na základě této dohody měla společnost So.Ge.A.AL platit příspěvky na marketing ve výši […] EUR za první rotaci denně na dané trase během celého roku a částku ve výši […] EUR za druhou rotaci denně na dané trase pouze v letní sezóně.

(98)

Dne 1. září 2003 podepsala společnost So.Ge.A.AL se společností Ryanair novou dohodu o poskytování letištních služeb na dobu jedenácti let (s možností prodloužení o dalších deset let), která nahradila dohodu o poskytování letištních služeb z roku 2002.

(99)

Podle dohody o poskytování letištních služeb z roku 2003 měla společnost Ryanair nadále provozovat lety do Londýna a podle úspěšnosti předchozích dohod z hlediska dopravních toků měla společnost Ryanair zavést nový let denně na letiště Frankfurt-Hahn nebo na jakákoli jiná místa v síti společnosti Ryanair. Společnost Ryanair měla společnosti So.Ge.A.AL hradit za odbavovací služby částku ve výši […] EUR za obrátku. Letištní poplatky a bezpečnostní poplatky měla letecká společnost hradit podle zveřejněného ceníku poplatků.

(100)

Dne 1. září 2003 byla podepsána rovněž dohoda o poskytování marketingových služeb, která se vztahovala na stejné období jako dohoda o poskytování letištních služeb z roku 2003. Podle této dohody měla společnost So.Ge.A.AL platit příspěvky na marketing ve výši i) […] EUR ročně za první rotaci denně na dané mezinárodní trase během celého roku, ii) […] EUR za druhou rotaci na dané trase denně pouze v letní sezóně a iii) jednorázový počáteční příspěvek na marketing ve výši […] EUR s ohledem na první rok provozování jakékoli jiné mezinárodní trasy, než je trasa do Londýna, a další částku ve výši […] EUR za druhý a třetí rok provozování této nové trasy.

(101)

Společnost Ryanair měla nadále provozovat denně pravidelnou osobní leteckou dopravu mezi letišti Alghero a Londýn a zahájit poskytování dalších služeb osobní letecké dopravy denně mezi letišti Alghero a Frankfurt-Hahn a/nebo jinými místy v síti společnosti Ryanair (dále jen „služby“). Společnost Ryanair měla po konzultacích se společností So.Ge.A.AL rovněž poskytovat jakékoli služby a vykonávat jakékoli činnosti, jež obvykle nabízejí společnosti poskytující služby v oblasti reklamy, podpory prodeje a vztahů s veřejností, které působí v téže oblasti, jako je například:

(102)

Dne 3. dubna 2006 byla mezi společnostmi So.Ge.A.AL a Ryanair podepsána nová dohoda o poskytování letištních služeb, která nahradila dohodu z roku 2003 a byla v platnosti od 1. ledna 2006 do 31. prosince 2010 s možností prodloužení o další pětileté období.

(103)

S touto dohodou byla spojena doplňková dohoda podepsaná dne 3. dubna 2006 na období od 1. ledna 2006 do 31. prosince 2010, která stanovila celkové cíle v oblasti osobní přepravy, jichž má společnost Ryanair dosáhnout, a poplatek závislý na úspěšnosti hrazený společností So.Ge.A.AL. Dohoda stanovila rovněž sankce uložené společnosti Ryanair v případě nesplnění cílů v oblasti osobní přepravy.

(104)

Marketingová dohoda z roku 2006 byla podepsána se společností AMS (místo se společností Ryanair) dne 3. dubna 2006 a vztahovala se na stejné období jako dohoda o poskytování letištních služeb. Základem dohody byl závazek společnosti Ryanair provozovat v EU určité trasy a splnit určité cíle, pokud jde o počet cestujících. Společnost AMS poskytovala společnosti So.Ge.A.AL služby v oblasti internetové reklamy za částku ve výši […] EUR ročně.

(105)

Počátkem roku 2010 vyjádřily společnosti So.Ge.A.AL a Ryanair záměr prodloužit stávající vztah sjednáním nové dohody a dne 10. března 2010 podepsaly memorandum o porozumění. V memorandu o porozumění se uvádělo, že „počínaje od března 2010 budou společnosti Ryanair a So.Ge.A.AL jednat v dobré víře s cílem znovu definovat podmínky a ustanovení týkající se jejich partnerství“.

(106)

Na tomto základě byla následně dne 20. října 2010 mezi společnostmi So.Ge.A.AL a Ryanair podepsána nová dohoda o poskytování letištních služeb, která nahradila dohodu z roku 2006. Tato dohoda stanovila nové poplatky a novou strukturu pobídek pro období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2013 s možností prodloužení o další pětileté období po skončení první doby platnosti dohody.

(107)

Společnost So.Ge.A.AL se zavázala platit poplatky závislé na úspěšnosti v případě dosažení cílového počtu letů a určitého objemu osobní přepravy, zatímco společnost Ryanair se zavázala hradit poplatky za odbavení a letištní poplatky a vykonávat činnosti v oblasti podpory prodeje a vztahů s veřejností.

(108)

Téhož dne byla podepsána marketingová dohoda na čtyřleté období s možností prodloužení o další čtyři roky. Společnost AMS poskytovala společnosti So.Ge.A.AL soubor služeb v oblasti internetové reklamy za tyto roční sazby: […] EUR za rok 2010; […] EUR za rok 2011; […] EUR za rok 2012; […] EUR za rok 2013. Stejně jako v roce 2006 se i tato marketingová dohoda zakládala na závazku společnosti Ryanair provozovat určité trasy v EU a dosáhnout určitých cílů v oblasti osobní přepravy.

(109)

Na žádost Komise provedla Itálie u dohod se společností Ryanair rekonstrukci analýzy ziskovosti ex ante na základě inkrementálních nákladů a příjmů, jež mohl přiměřeně očekávat tržně jednající hospodářský subjekt na místě společnosti So.Ge.A.AL v době uzavření každé z těchto dohod v období, které je předmětem šetření, tj. 2000–2010 (dále jen „zpráva z roku 2014 týkající se zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu“) (33). Podle Itálie společnost So.Ge.A.AL v době uzavření dohod se společností Ryanair očekávala, že budou pro letiště ziskové.

(110)

V době přijetí rozhodnutí z roku 2012 Komise uvedla, že se zdá, že společnost So.Ge.A.AL poskytla slevy z letištních poplatků i jiným leteckým dopravcům než společnosti Ryanair. Ačkoli Komisi bylo známo, že společnost So.Ge.A.AL uzavřela marketingové dohody rovněž s jinými leteckými dopravci, neměla v této fázi k dispozici dostatek informací o těchto dohodách.

(111)

Dopisem ze dne 18. února 2014 poskytla Itálie Komisi analýzu ziskovosti založenou na následných údajích o ujednáních se společnostmi Alitalia, Meridiana a Volare s cílem prokázat, že uzavření dohod s těmito leteckými společnostmi bylo z hlediska letiště hospodářsky odůvodněné. K tomuto datu nebyla poskytnuta analýza dohody se společností Germanwings.

(112)

Dopisem ze dne 25. března 2014 poskytla Itálie Komisi analýzu ziskovosti dohod uzavřených mezi společností So.Ge.A.AL a společnostmi Air One/Alitalia, Meridiana, Volare a Germanwings, která měla prokázat, že se ex ante očekávalo, že tyto dohody budou pro společnost So.Ge.A.AL ziskové.

(113)

Dne 10. června 2014 předložila Itálie Komisi analýzu očekávané ziskovosti dohod o poskytování odbavovacích služeb, které společnost So.Ge.A.AL uzavřela se společnostmi bmibaby, Air Vallée a Air Italy.

(114)

Dohody, které společnost So.Ge.A.AL uzavřela s jinými leteckými dopravci než společností Ryanair a které jsou předmětem šetření v daném případě, jsou popsány v 115. až 132. bodě odůvodnění.

(115)

Společnost So.Ge.A.AL uzavřela dohody o poskytování odbavovacích a marketingových služeb se společnostmi Germanwings, Volare, Meridiana a Alitalia.

(116)

Dohoda o odbavovacích službách uzavřená mezi společnostmi Germanwings a So.Ge.A.AL byla podepsána dne 19. března 2007 a měla platit ode dne 25. března 2007. Podle této dohody měla společnost Germanwings hradit společnosti So.Ge.A.AL za odbavovací služby částku ve výši […] EUR za obrátku.

(117)

Dne 25. března 2007 byla mezi společnostmi Germanwings a So.Ge.A.AL podepsána marketingová dohoda, v níž se letecký dopravce zavázal provozovat určité trasy v EU a dosáhnout určité cíle týkající se počtu cestujících a četnosti. Dohoda měla platit od 25. března 2007 do 31. října 2009. Společnost Germanwings však provozovala činnost z letiště Alghero pouze v roce 2007. Podle Itálie se letecký dopravce rozhodl ukončit provozování činnosti z letiště Alghero z toho důvodu, že se mu nepodařilo docílit dostatečného objemu přepravy pro dosažení hranice rentability z finančního hlediska.

(118)

Marketingová dohoda stanovila příspěvek na „zahájení činnosti“ ve výši […] EUR, který měla společnost So.Ge.A.AL zaplatit společnosti Germanwings s cílem „propagovat letiště Alghero a zvýšit počet odlétajících cestujících otevřením nové trasy“.

(119)

Marketingová dohoda stanovila rovněž poplatky závislé na úspěšnosti, které měla společnost So.Ge.A.AL hradit společnosti Germanwings v případě, splní-li letecká společnost stanovené cíle v oblasti přepravy. Dohoda rovněž upřesňovala penále, jež má společnost Germanwings zaplatit společnosti So.Ge.A.AL v případě, že letecká společnost zruší více než 10 % letů nebo nedosáhne stanovených cílů v oblasti přepravy.

(120)

Dne 29. listopadu 2007 podepsala společnost Volare se společností So.Ge.A.AL dohodu o poskytování odbavovacích a marketingových služeb.

(121)

Dohoda o poskytování odbavovacích služeb stanovila cíle, jichž má letecký dopravce dosáhnout, pokud jde o počet cestujících a letů ročně, a odpovídající poplatky závislé na úspěšnosti, které bude hradit společnost So.Ge.A.AL.

(122)

Marketingová dohoda stanovila roční marketingový poplatek ve výši […] EUR, který bude provozovatel letiště hradit jako „marketingovou podporu pro první rok činnosti“. Marketingová dohoda platila v období od 28. října 2007 do 31. října 2010.

(123)

Společnost Meridiana provozovala činnost z letiště Alghero v letech 2000, 2001 a 2010.

(124)

V letech 2000 a 2001 neprovozovala společnost Meridiana z letiště Alghero pravidelnou leteckou dopravu a poskytovala pouze charterové letecké služby na žádost. Mezi společnostmi So.Ge.A.AL a Meridiana nebyly podepsány žádné oficiální dohody o poskytování odbavovacích služeb. Letecký dopravce platil společnosti So.Ge.A.AL za veškeré letištní služby zveřejněné letištní poplatky.

(125)

Mezi roky 2002 a 2010 neprovozovala společnost Meridiana činnost z letiště. V roce 2010 začala společnost Meridiana opět provozovat činnost z letiště a podepsala se společností So.Ge.A.AL marketingovou dohodu a rovněž dohodu o poskytování odbavovacích služeb.

(126)

Dohoda o poskytování odbavovacích služeb byla podepsána dne 28. dubna 2010 a vztahovala se na období od dubna 2010 do dubna 2011. Podle této dohody měla společnost Meridiana hradit společnosti So.Ge.A.AL za odbavovací služby částku ve výši […] EUR za obrátku.

(127)

Marketingová dohoda byla podepsána dne 20. října 2010 a vztahovala se na období od června 2010 do října 2010. Dohoda stanovila jednorázovou platbu ve výši […] EUR (bez DPH), kterou společnost So.Ge.A.AL zaplatí společnosti Meridiana v souvislosti se zahájením provozu na trasách z/do Milána, Verony a Bari v létě 2010. Platba byla podmíněna tím, že společnost Meridiana splní určité cíle v oblasti přepravy. Podle Itálie sjednala společnost So.Ge.A.AL v době, kdy se dohoda se společností Meridiana uplatňovala se zpětnou účinností, s leteckým dopravcem obdobné podmínky, které byly nakonec obsaženy v podepsané dohodě. Itálie poskytla v této souvislosti Komisi návrh dohody ze dne 7. června 2010, která byla v té době sjednávána společnostmi Meridiana a So.Ge.A.AL.

(128)

Do roku 2010 nepodepsala společnost Air One/Alitalia se společností So.Ge.A.AL žádnou oficiální dohodu a platila společnosti So.Ge.A.AL za veškeré letištní služby zveřejněné letištní poplatky. Do roku 2010 neposkytovala společnost So.Ge.A.AL společnosti Air One/Alitalia služby pozemního odbavování.

(129)

V roce 2010 začala společnost So.Ge.A.AL poskytovat společnosti Air One/Alitalia služby pozemního odbavování. To vedlo společnost Air One/Alitalia k podpisu dohody o poskytování odbavovacích služeb se společností So.Ge.A.AL. Obě strany uzavřely rovněž marketingovou dohodu v souvislosti se zahájením provozu na mezinárodních trasách z letiště Alghero společností Air One/Alitalia.

(130)

Marketingová dohoda byla podepsána dne 20. října 2010 a vztahovala se na období od 7. června 2010 do 30. září 2010. Itálie předložila Komisi návrh dohody, která byla společnostmi Alitalia a So.Ge.A.AL sjednávána v květnu 2010. Podepsaná dohoda stanovila jednorázovou platbu za marketing ve výši […] EUR, kterou společnost Air One/Alitalia obdrží za poskytování marketingových služeb společnosti So.Ge.A.AL v daném období, přičemž dohoda mohla být prodloužena do roku 2011 a 2012.

(131)

Dohoda o poskytování odbavovacích služeb byla mezi společnostmi Air One/Alitalia a So.Ge.A.AL podepsána dne 30. listopadu 2010 na dobu šesti let a stanovila poplatky za odbavení, které má společnost Air One/Alitalia hradit společnosti So.Ge.A.AL za vnitrostátní a mezinárodní trasy.

(132)

Komise prověřila rovněž dohody o poskytování služeb pozemního odbavování, které společnost So.Ge.A.AL uzavřela se společnostmi Air Italy, Bmibaby a Air Vallée. Dohody byly uzavřeny na dobu jednoho měsíce (Air Vallée) až více než dvou let (Air Italy) a stanovily poplatky za odbavení, které mají letečtí dopravci hradit.

Tabulka 6

Dohody o poskytování odbavovacích služeb uzavřené se společnostmi Air Italy, Bmibaby a Air Vallée

(133)

V průběhu šetření požádala Komise společnost Ecorys, aby vyhotovila zprávu o finančních výsledcích společnosti So.Ge.A.AL a zjistila, zda se provozovatel letiště choval při uzavírání dohod s leteckými dopravci jako tržně jednající hospodářský subjekt. Zpráva společnosti Ecorys byla předložena dne 30. března 2011.

(134)

Ve zprávě společnosti Ecorys byl vyvozen závěr, že chování společnosti So.Ge.A.AL bylo v souladu se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu. Společnost Ecorys se domnívala, že obchodní strategie společnosti So.Ge.A.AL přinesla ovoce. Tato strategie spočívala v tom, že provozovatel letiště podá žádost o „plnou“ koncesi na provozování letiště, zvýší se kapacita terminálu a budou podepsány dohody s nízkonákladovými leteckými dopravci s cílem stimulovat mezinárodní dopravní toky. Společnost Ecorys dospěla k závěru, že z hlediska tržně jednajícího hospodářského subjektu bylo uzavření dohod se společností racionálním rozhodnutím, jelikož tyto dohody zajistily významné zvýšení objemu přepravy, což mělo podle očekávání vést k vyšším příjmům z leteckých i jiných než leteckých činností. Podle společnosti Ecorys mohla společnost So.Ge.A.AL přiměřeně očekávat, že v dlouhodobém horizontu převáží přínosy plynoucí z těchto dohod nad inkrementálními náklady.

(135)

Co se týká možné podpory pro provozovatele letiště, Komise podotkla, že před vynesením rozsudku ve věci Aéroports de Paris se rozvoj a provozování letištní infrastruktury nepovažovaly za hospodářskou činnost ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy (34). Jelikož o části předmětných opatření bylo rozhodnuto před rokem 2001, Komise uvedla, že musí posoudit, zda tato opatření vyplývala z právně závazných závazků přijatých před vynesením rozsudku ve věci Aéroports de Paris, tj. dne 12. prosince 2000 (35), a zda tudíž nespadají do oblasti působnosti pravidel státní podpory.

(136)

Komise rovněž připomenula, že pokud je financování činností, které obvykle spadají do odpovědnosti státu při výkonu jeho veřejných pravomocí, omezeno na pokrytí nákladů a nebylo použito k financování jiných hospodářských činností (36), nevztahují se na toto financování pravidla státní podpory. V době přijetí rozhodnutí z roku 2012 neměla Komise k dispozici dostatek informací o povaze (hospodářské nebo nehospodářské) činností vykonávaných společností So.Ge.A.AL a o nákladech souvisejících s infrastrukturou, která byla financována z opatření, jež jsou předmětem šetření, ani o tom, zda byly určité náklady spjaty s činnostmi spadajícími do výkonu veřejné správy. Komise Itálii vyzvala, aby objasnila, které činnosti je nutno považovat za činnosti nehospodářské povahy a které náklady spjaté s těmito činnostmi byly financovány z opatření, jež jsou předmětem šetření Komise.

(137)

Komise vyslovila vážné pochybnosti o tom, že kapitálové injekce jsou v souladu se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu. Komise uvedla, že společnost So.Ge.A.AL vykazovala od roku 2000 trvale ztráty a že její finanční výsledky se (jak se zdá) po udělení „plné“ koncese zhoršily. To se zdálo být v rozporu s tvrzením Itálie, že špatné výsledky společnosti jsou způsobeny především nemožností využívat plně činnosti související s letištěm na základě částečné/dočasné koncese.

(138)

Komise rovněž uvedla, že Itálie předložila v té době na podporu svých tvrzení, že opatření byla vedena vyhlídkami na dosažení zisku, pouze následné úvahy. Tato analýza mimoto souvisela (jak se zdálo) s celkovým prospěchem, který region Sardinie získal ze zvýšení objemu letecké dopravy, a tudíž výnosy, které by soukromý investor nebral při analýze ziskovosti své investice v potaz. Na základě těchto skutečností dospěla Komise k předběžnému závěru, že kapitálové injekce poskytly provozovateli letiště výhodu, která představuje provozní podporu.

(139)

Komise rovněž uvedla, že i kdyby společnost So.Ge.A.AL splnila podmínky pro to, aby ji bylo možno považovat za podnik v obtížích podle pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (37), Itálie neposkytla Komisi žádné informace na podporu závěru, že by tato podpora splňovala požadavky na slučitelnost stanovené v těchto pokynech.

(140)

Komisi nebyly poskytnuty dostatečné informace o příspěvcích na vybavení a práci ve výši 6 540 269 EUR, které společnosti So.Ge.A.AL v období od roku 1998 do roku 2009 poskytl region Sardinie. Itálie byla vyzvána, aby upřesnila povahu nákladů, které region Sardinie dotoval.

(141)

Komise uvedla, že mezi roky 2001 a 2010 zaplatila společnost So.Ge.A.AL státu částku ve výši 3 042 887 EUR ve formě poplatků za používání letištní infrastruktury, zatímco stát financoval v období 2004–2010 investice do infrastruktury ve výši 46 940 534 EUR a do zařízení ve výši 284 782 EUR.

(142)

Komise rovněž uvedla, že udělení plné koncese společnosti So.Ge.A.AL v roce 2007 nevedlo (jak se zdá) k zvýšení koncesních poplatků. Na tomto základě zastávala Komise předběžný závěr, že koncesní poplatek nebyl zjevně úměrný veřejnému financování, které stát poskytl v souvislosti s investicemi do infrastruktury. Komise se proto předběžně domnívala, že společnost So.Ge.A.AL mohla získat výhodu spočívající v hrazení koncesního poplatku, který je nižší než tržní cena.

(143)

Itálie byla vyzvána, aby poskytla předem vypracovaný obchodní plán, který by prokazoval vyhlídky na dosažení ziskovosti investic do infrastruktury, jež uskutečnily veřejné subjekty na letišti Alghero, na podporu tvrzení, že tyto investice jsou v souladu se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu.

(144)

Komise vyslovila pochybnosti ohledně slučitelnosti podpory pro společnost So.Ge.A.AL na základě čl. 107 odst. 3 Smlouvy podle pokynů pro leteckou dopravu z roku 2005.

(145)

Ačkoli se zdálo, že opatření splňují cíl veřejného zájmu, který byl jasně stanoven, Komisi nebyly poskytnuty dostatečné informace, aby mohla posoudit, zda byla infrastruktura na letišti Alghero nutná a úměrná stanovenému cíli. Komise neměla k dispozici ani dostatečné informace pro posouzení perspektiv střednědobého používání této infrastruktury. Komise měla také pochybnosti o tom, zda je leteckým dopravcům umožněn přístup k infrastruktuře stejně a nediskriminačně.

(146)

Jelikož se v této fázi zdálo, že určité investice do infrastruktury vedly k smluvním povinnostem společnosti So.Ge.A.AL vůči společnosti Ryanair, měla Komise pochybnosti o nezbytnosti podpory na financování těchto investic.

(147)

Komise zastávala předběžný názor, že rozhodnutí týkající se provozních podmínek na letišti Alghero uložených leteckým společnostem patrně zahrnovala státní prostředky a lze je přičíst státu.

(148)

Komise za prvé uvedla, že společnost AMS je dceřinou společností, která je zcela ve vlastnictví společnosti Ryanair, byla zřízena výslovně za účelem poskytování marketingových služeb prostřednictvím internetových stránek společnosti Ryanair a neposkytuje žádné jiné služby. Na tomto základě se Komise předběžně domnívala, že za účelem posouzení existence selektivní výhody je nutno společnosti Ryanair a AMS považovat za jeden subjekt. Komise se rovněž domnívala, že při posuzování, zda byla opatření související se společnostmi Ryanair/AMS v souladu s trhem, je nutno chování společnosti So.Ge.A.AL posoudit společně s chováním regionu Sardinie a/nebo ostatních veřejných akcionářů společnosti So.Ge.A.AL během posuzovaného období. Komise měla za to, že pro účely posouzení zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu nelze dohody o poskytování letištních služeb a marketingové dohody a jejich finanční důsledky oddělit, musí být proto posouzeny společně.

(149)

Komise připomenula, že při uplatňování zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu nelze vzít v úvahu aspekty regionálního rozvoje. Komise rovněž podotkla, že podle informací, které má v této fázi k dispozici, nebyl vypracován obchodní plán ani analýza ex ante týkající se dohod podepsaných se společnostmi Ryanair/AMS jako základ pro rozhodnutí společnosti So.Ge.A.AL o uzavření těchto dohod.

(150)

Na základě těchto skutečností vyslovila Komise pochybnosti o tom, zda společnost So.Ge.A.AL a region Sardinie jednaly ve vztazích ke společnostem Ryanair/AMS jako investor v tržním hospodářství.

(151)

Komise uvedla, že společnost So.Ge.A.AL uplatňovala i u jiných leteckých dopravců, než je společnost Ryanair, významné slevy z letištních poplatků, například v závislosti na zahájení provozu na nových trasách a zvýšení objemu přepravy. Komise Itálii vyzvala, aby předložila předem vypracovaný obchodní plán, studie nebo dokumenty posuzující ziskovost každé z dohod uzavřených s leteckými společnostmi působícími na letišti pro provozovatele letiště, nebo pokud by takovéto dokumenty nebyly k dispozici, poslední rozpočtové prognózy společnosti So.Ge.A.AL vyhotovené před uzavřením těchto dohod. Na tomto základě vyslovila Komise pochybnosti o tom, zda společnost So.Ge.A.AL a region Sardinie jednaly ve svých vztazích s leteckými dopravci působícími na letišti jako investor v tržním hospodářství.

(152)

Komise podotýká, že kromě odpovědí na žádosti o informace zaslané Komisí učinila Itálie v průběhu šetření různá podání. Ačkoli Komise souhlasila s prodloužením lhůty stanovené v čl. 6 odst. 1 procesního nařízení (38) pro členské státy k podání připomínek k rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení o jeden měsíc, zaslala Itálie v této prodloužené lhůtě pouze jedno podání, a to dopis Itálie ze dne 31. srpna 2012. Podání Itálie ze dne 3. října 2012, 19. října 2012, 22. října 2012 a 20. února 2013 byla zaslána po uplynutí lhůty.

(153)

Tento oddíl se proto zabývá pouze připomínkami, které Itálie podala ve svém dopise ze dne 31. srpna 2012. Tvrzení, která Itálie uvedla v následných dopisech a která mají význam pro posouzení v daném případě, jsou uvedena v oddílech 3–5.

(154)

Itálie připomenula, že provozovatelé letišť mají ze zákona povinnost udržovat určitou výši kapitálu. Podle Itálie měly kapitálové injekce, které jsou předmětem posouzení v daném případě, obnovit kapitál společnosti So.Ge.A.AL na požadovanou úroveň.

(155)

Itálie objasnila, že do roku 2003 byly koncesní poplatky hrazené provozovateli letišť, kteří získali „plnou“ koncesi, stanoveny ve výši 10 % uživatelských poplatků podle italského zákona č. 324 ze dne 5. května 1976 v platném znění a poplatky za nakládku a vykládku letecky přepravovaného zboží podle italského zákona č. 117 ze dne 16. dubna 1974.

(156)

Od roku 2003 byly roční koncesní poplatky stanoveny s odkazem na jednotky nákladu (jednotky odpovídající jednomu cestujícímu nebo 100 kilogramům zboží nebo poštovních zásilek), jež byly určeny na základě údajů o přepravě, které každý rok zveřejňuje Ministerstvo infrastruktury a dopravy – úřad ENAC.

(157)

Podle italského zákona č. 296 ze dne 27. prosince 2006 se roční koncesní poplatek pro provozovatele letišť zvýšil s cílem zaručit pro italské Ministerstvo financí příjmy ve výši 3 miliony EUR v roce 2007, 9,5 milionu EUR v roce 2008 a 10 milionů EUR v roce 2009.

(158)

Itálie se k možné podpoře pro letecké společnosti působící na letišti Alghero nevyjádřila ve lhůtě stanovené v čl. 6 odst. 1 procesního nařízení pro členské státy k podání připomínek k rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

(159)

Komise podotýká, že se připomínky zúčastněných stran týkají celé řady tvrzení. V četných podáních pro Komisi poskytla společnost Ryanair například podrobné údaje o výchozích zásadách a předpokladech, které by podle ní měly sloužit jako základ pro analýzu Komise týkající se souladu dohod s leteckými společnostmi se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu. Společnost So.Ge.A.AL uvedla, že existuje řada důvodů, na jejichž základě by bylo možno předmětná opatření v její prospěch prohlásit za slučitelná s vnitřním trhem.

(160)

Společnost So.Ge.A.AL zdůraznila, že veřejné financování, které jí bylo poskytnuto k uhrazení nákladů vynaložených při poskytování služeb spadajících do výkonu veřejné správy, nepředstavuje státní podporu. Společnost So.Ge.A.AL neposkytla bližší údaje o povaze ani výši těchto nákladů.

(161)

Společnost So.Ge.A.AL se domnívala, že o veškerých předmětných opatřeních týkajících se financování infrastruktury, zařízení a „vybavení a práce“ bylo rozhodnuto v souladu s právními předpisy před vynesením rozsudku ve věci Aéroports de Paris, měla by být proto ze systému kontroly státní podpory vyloučena. Co se týká období po dni 12. prosince 2000, společnost So.Ge.A.AL připomenula, že Itálie již předložila důkazy o nehospodářské povaze určitých činností vykonávaných provozovatelem letiště. Na tomto základě mohla Komise přidělit část dotyčného veřejného financování na náklady vynaložené při provádění nehospodářských činností.

(162)

Společnost So.Ge.A.AL dále uvedla, že rozhodnutí z roku 2012 není jednoznačné, pokud jde o povahu a rozsah předpokládané podpory pro provozovatele letiště. Konkrétně není jasné, zda bylo záměrem Komise považovat veškeré financování prací souvisejících s infrastrukturou za státní podporu, nebo zda měla alternativně za to, že se za podporu považuje pouze rozdíl mezi tržním koncesním poplatkem, který by společnost So.Ge.A.AL měla platit státu za zdokonalenou infrastrukturu, a koncesním poplatkem skutečně hrazeným provozovatelem letiště. Společnost uvedla, že by první možnost nebyla v souladu se skutečností, že si stát ponechal v rozhodné době letištní infrastrukturu ve svém vlastnictví. Společnost So.Ge.A.AL proto nelze považovat za příjemce investiční podpory. Společnost So.Ge.A.AL každopádně uvedla, že neměla prospěch z neoprávněné hospodářské výhody ani v případě druhé možnosti.

(163)

Společnost So.Ge.A.AL zdůraznila, že v důsledku veřejného financování, které jí bylo poskytnuto, nemohlo dojít k narušení hospodářské soutěže. Vzhledem k odlehlé poloze letiště Alghero se jeho spádová oblast (39) nepřekrývá se spádovou oblastí žádného jiného letiště v Itálii nebo v ostatních členských státech. Letiště nesoutěží ani s ostatními letišti na ostrově vzhledem k vzdálenosti mezi nimi a neexistenci spolehlivého pozemního dopravního spojení. Společnost So.Ge.A.AL dodala, že tři letiště na Sardinii odbavují různé druhy dopravy. Letecká doprava mimoto nekonkuruje ostatním dopravním prostředkům, pokud jde o přepravu na ostrov a z ostrova.

(164)

Společnost So.Ge.A.AL nesouhlasila s tvrzením Komise uvedeným v rozhodnutí z roku 2012, že o provozování letištní infrastruktury soutěží řada provozovatelů letišť. Společnosti So.Ge.A.AL byla první „částečná“ koncese (40) na provozování letiště udělena v roce 1995, tj. dlouho před vynesením rozsudku ve věci Aéroports de Paris. Od roku 1995 jedná společnost So.Ge.A.AL pouze jako provozovatel infrastruktury na letišti Alghero, její činnost proto nekonkuruje činnosti jiného provozovatele letiště.

(165)

Společnost So.Ge.A.AL uvedla, že kapitálové injekce jsou v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství. Podle společnosti So.Ge.A.AL by se mělo hospodářské odůvodnění opatření posoudit zvlášť pro dvě období: před udělením „plné“ koncese společnosti So.Ge.A.AL v roce 2007 a posléze.

(166)

Společnost So.Ge.A.AL tvrdila, že rekapitalizace provedené před rokem 2007 byly vedeny potřebou zajistit její činnost, zejména vzhledem k udělení „plné“ koncese, kterou měla již dne 18. ledna 1999. Na základě informací, které byly k dispozici v době přijetí rozhodnutí o vložení kapitálu do společnosti, měla vyhlídka na udělení „plné“ koncese pro akcionáře společnosti So.Ge.A.AL zásadní význam, jelikož to by provozovateli letiště umožnilo využít plně činnosti letiště, a tudíž zvýšit příjmy z leteckých i jiných než leteckých činností. Veřejní akcionáři neměli jinou schůdnou možnost než společnost rekapitalizovat a byli oprávněni tak učinit vzhledem k prodlevám při udělování koncese, jež byly způsobeny vnějšími okolnostmi, které nelze přičíst společnosti. Společnost So.Ge.A.AL tvrdila, že při posuzování zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu musí Komise toto zohlednit. Společnost So.Ge.A.AL dodala, že opatření jsou odůvodněná rovněž na základě očekávaného růstu objemu osobní přepravy v důsledku strategie zaměřené na nízkonákladovou leteckou dopravu, jež byla sledována od roku 1999.

(167)

Kapitálové injekce provedené v roce 2009 a 2010 byly vedeny snahou zajistit provozuschopnost provozovatele letiště, zejména s ohledem na lepší vyhlídky na životaschopnost vyplývající z udělení „plné“ koncese. Skutečnost, že se společnosti So.Ge.A.AL po udělení koncese nepodařilo obnovit ziskovost, byla zapříčiněna tržním scénářem, který se značně lišil od odhadů a který měl významný dopad na vývoj letecké dopravy v tomto období, konkrétně hospodářský útlum a následné hospodářské problémy, s nimiž se potýkaly mezinárodní letecké společnosti. V této souvislosti zaznamenala společnost So.Ge.A.AL pokles objemu přepravy o 1,8 %. Společnost So.Ge.A.AL mimoto uvedla, že se doprava nemohla rozvíjet podle odhadů kvůli opožděnému provedení prací souvisejících s infrastrukturou (jež měly být zahájeny již v roce 2004, nebyly však zahájeny ani v roce 2009). V úvahu je nutno vzít i skutečnost, že úřad ENAC nerevidoval letištní poplatky směrem nahoru navzdory oficiální žádosti, kterou v tomto smyslu podala společnost So.Ge.A.AL.

(168)

V tomto kontextu vypracovala společnost So.Ge.A.AL nápravná opatření s cílem dosáhnout ekonomické rovnováhy, jako je reorganizace činností, snížení provozních nákladů a opatření týkající se investic do infrastruktury. Tato opatření byla podrobně posouzena v plánu reorganizace a restrukturalizace z roku 2010.

(169)

Společnost So.Ge.A.AL odmítla tvrzení Komise, že před zavedením opatření nebyla provedena analýza ex ante. Veřejní akcionáři společnosti So.Ge.A.AL údajně přijali dotyčná opatření na základě předem vypracovaných obchodních plánů. Důkazy za tímto účelem představují dokumenty, které byly Komisi předloženy v průběhu šetření, konkrétně:

(170)

Společnost So.Ge.A.AL rovněž připomenula, že soulad kapitálových injekcí se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu byl zjištěn již ve zprávě společnosti Ecorys, zprávě společnosti Accuracy a plánu vyhotoveném společností Roland Berger.

(171)

Komise nezohlednila náležitě zvláštní charakter odvětví letecké dopravy v Itálii na základě platných italských předpisů. Ve svém hodnocení situace před udělením plné koncese společnosti So.Ge.A.AL a posléze měla Komise vzít v úvahu skutečnost, že rekapitalizace vyplývaly z právní povinnosti, jejíž nedodržení by mělo za následek odebrání koncese. Akcionáři společnosti So.Ge.A.AL tudíž upřednostnili nákladově nejefektivnější možnost, když rozhodli o rekapitalizaci společnosti.

(172)

Společnost So.Ge.A.AL se domnívala, že při provádění kapitálových injekcí jednali její veřejní akcionáři stejně, jak by se za podobných okolností choval tržně jednající hospodářský subjekt, jelikož injekce zaručily veřejným investorům kladnou návratnost ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Podle společnosti So.Ge.A.AL vytvářejí činnosti letiště daňové příjmy přesahující výši poskytnutého veřejného financování.

(173)

Společnost So.Ge.A.AL rovněž tvrdila, že kapitálové injekce neposkytly provozovateli letiště žádnou hospodářskou výhodu ve smyslu rozsudku ve věci Altmark (41). Celkový provoz letiště se považuje za službu obecného hospodářského zájmu vzhledem k potřebě zaručit přístupnost ostrova, a proto dotyčné kapitálové injekce představují vyrovnávací platbu za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu ze strany letiště.

(174)

Společnost So.Ge.A.AL byla v úmluvě pověřena poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu. Za pověřovací akty lze stejně tak považovat částečné koncese, které byly společnosti So.Ge.A.AL uděleny před rokem 2007. Společnost So.Ge.A.AL dále uvedla, že z čistě právního hlediska musí provozovatelé letišť s ohledem na provozování letišť dodržovat určité povinnosti, jež nutně zohledňují veřejný zájem. Tyto povinnosti se týkají zaručení dostatečné kvality služeb, dodržování bezpečnostních norem, kontinuity a pravidelnosti služeb.

(175)

Druhá a třetí podmínka vyplývající z rozsudku ve věci Altmark je dodržena, jelikož společnosti So.Ge.A.AL bylo poskytnuto pouze vyrovnání ve výši potřebné k pokrytí ztrát, konkrétně ve výši nezbytné k tomu, aby po pokrytí ztrát byl kapitál opět v souladu s právními požadavky. Společnost So.Ge.A.AL rovněž dodala, že provozovatelé letišť mají podle právních předpisů povinnost vést pro hlavní a vedlejší činnosti oddělené účetnictví.

(176)

Společnost So.Ge.A.AL také tvrdila, že splněno je i čtvrté kritérium stanovené v rozsudku ve věci Altmark, aniž by však v tomto ohledu předložila jakékoli relevantní důkazy.

(177)

Podle společnosti So.Ge.A.AL by Komise měla slučitelnost případné podpory pro letiště posoudit podle:

(178)

Společnost So.Ge.A.AL za prvé uvedla, že dotyčná opatření byla ve prospěch letiště Alghero provedena s cílem vyrovnat nevýhodu plynoucí z ostrovní povahy regionu Sardinie. Na základě toho by Komise měla podporu prohlásit za slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy.

(179)

Společnost So.Ge.A.AL za druhé tvrdila, že všechna předmětná opatření byla provedena s cílem umožnit společnosti So.Ge.A.AL restrukturalizaci v zájmu obnovení životaschopnosti. V této souvislosti společnost So.Ge.A.AL uvedla, že co se týká kapitálových injekcí z roku 2009 a 2010, společnost So.Ge.A.AL vypracovala plán restrukturalizace, konkrétně plán reorganizace a restrukturalizace z roku 2010, který určil faktory mající negativní dopad na společnost a který navrhoval nápravná opatření k snížení nákladů a revizi obchodní politiky. Tento plán předpokládal významný vlastní příspěvek společnosti So.Ge.A.AL na restrukturalizaci.

(180)

Za třetí, co se týká slučitelnosti podpory podle čl. 106 odst. 2 Smlouvy, společnost So.Ge.A.AL tvrdila, že vyrovnávací platba za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu byla trvale nižší než strop stanovený v čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2005 (42), konkrétně 30 milionů EUR ročně, a že její obrat byl nižší než 100 milionů EUR. Společnost So.Ge.A.AL dodala, že před rokem 2004 byl dodržen i strop ve výši 1 milionu cestujících stanovený v čl. 2 odst. 1 písm. d) rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2005. Dodržena byla i ustanovení v článcích 4, 5 a 6 rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2005, jelikož vyrovnávací platba byla společnosti poskytnuta v souvislosti s náležitě vymezenými službami obecného hospodářského zájmu a společnost So.Ge.A.AL byla pověřena jejich poskytováním prostřednictvím jednoho či více pověřovacích aktů a tato vyrovnávací platba nepřesahovala částku nezbytnou k poskytování služeb obecného hospodářského zájmu.

(181)

Společnost So.Ge.A.AL za čtvrté uvedla, že by se podpora poskytnutá letišti na investice do infrastruktury, zařízení, vybavení a práce měla považovat za slučitelnou na základě pokynů pro leteckou dopravu z roku 2005. Dotyčná infrastruktura je úměrná sledovanému cíli a má dostatečné perspektivy střednědobého používání ve smyslu pokynů pro leteckou dopravu z roku 2004. Infrastruktura byla rovněž leteckým společnostem zpřístupněna za nediskriminačních podmínek. Obchod nebyl dotčen v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem, a veřejné financování bylo nezbytné a přiměřené.

(182)

Komise postupovala správně, když za účelem použití zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu posoudila společnost So.Ge.A.AL a region Sardinie společně. Přijetím dotyčných opatření jednaly region Sardinie a společnost So.Ge.A.AL stejně, jak by za podobných okolností jednal tržně jednající hospodářský subjekt. Společnost So.Ge.A.AL nezískala z příspěvků na marketing, které region Sardinie poskytl ve prospěch leteckých společností využívajících letiště Alghero, žádnou výhodu. Dotyčné příspěvky byly prostřednictvím provozovatele letiště pouze převedeny leteckým společnostem.

(183)

Společnost So.Ge.A.AL uvedla, že by se případná podpora pro letecké společnosti působící na letišti Alghero ve formě nižších letištních poplatků nebo příspěvků na marketing měla považovat za slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. a) nebo c) Smlouvy a pokynů pro leteckou dopravu z roku 2005.

(184)

Na podporu tohoto závěru společnost So.Ge.A.AL uvedla, že potenciální podpora byla poskytnuta společnostem, jimž členský stát udělil licenci na provozování služeb letecké dopravy na trasách spojujících regionální letiště spadající do kategorie C nebo D, jak jsou definovány v pokynech pro leteckou dopravu z roku 2005, s jiným letištěm v Unii. Financování se netýká tras, na něž se vztahují závazky veřejné služby ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 (43), a dohody uzavřené s leteckými společnostmi stanovily sankce, jež budou uloženy v případě, že letecké společnosti své závazky nedodrží.

(185)

Ačkoli se uznává, že dotyčné granty byly leteckým společnostem poskytnuty na delší dobu a s vyšší intenzitou, než je přípustné podle pokynů pro leteckou dopravu z roku 2005, společnost So.Ge.A.AL zdůraznila, že dohody s leteckými společnostmi neměly dobu trvání delší než tři roky a že pokyny pro leteckou dopravu z roku 2005 povolují odchylky, pokud jde o intenzitu podpory v případě znevýhodněných regionů.

(186)

Ve svých připomínkách k použitelnosti pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 společnost So.Ge.A.AL připomenula, že žádné z předmětných opatření ve prospěch letiště nepředstavuje státní podporu. Pokud by však Komise dospěla k závěru, že některé z těchto opatření představuje provozní podporu společnosti So.Ge.A.AL, společnost uvedla, že jsou splněny všechny podmínky slučitelnosti stanovené v pokynech pro leteckou dopravu z roku 2014.

(187)

V průběhu šetření podaly připomínky společnosti Ryanair, AMS a Unioncamere.

(188)

Společnost Ryanair podala připomínky k rozhodnutí z roku 2012 dne 12. března 2013. Společnost Ryanair odkázala na svá dřívější podání v dané věci před vydáním rozhodnutí z roku 2012 a rovněž na několik jiných podání týkajících řady šetření státní podpory v souvislosti s možnou podporou společnosti Ryanair.

(189)

Hlavní připomínky společnosti Ryanair vyplývající z těchto podání jsou shrnuty v 190. až 226. bodě odůvodnění.

(190)

Společnost Ryanair odmítla předběžný závěr Komise, že společnosti Ryanair a AMS je nutno považovat za jeden subjekt a že dohody o poskytování letištních služeb a dohody o poskytování marketingových služeb a jejich finanční důsledky je třeba za účelem posouzení hospodářské výhody vyhodnotit společně.

(191)

Tento přístup nepodporuje vlastnická struktura společnosti AMS ani její účel. Dohody o poskytování letištních služeb uzavřené se společností Ryanair a dohody o poskytování marketingových služeb uzavřené se společností AMS jsou samostatné a nezávislé, souvisejí s různými službami a neexistuje mezi nimi smluvní ani jiná souvislost, která by odůvodňovala jejich hodnocení jako jednoho souboru opatření.

(192)

Dohody o poskytování marketingových služeb přinesly společnosti So.Ge.A.AL jakožto pořizovateli reklamních služeb prospěch. Tyto dohody představovaly investici k zlepšení značky letiště a vedly k zvýšení počtu příchozích cestujících, a tudíž i k zvýšení příjmů z jiných než leteckých činností. Tyto dohody neměly zvýšit faktor vytíženosti sedadel ani výnosy na trasách společnosti Ryanair ani nebyly podmíněny žádnou předpokládanou výhodou, kterou společnosti Ryanair poskytuje propagace letiště na stránkách Ryanair.com.

(193)

Uzavření dohody o poskytování marketingových služeb se společností AMS mimoto není podmínkou pro provozování tras společností Ryanair z a na letiště. Mnoho letišť, které společnost Ryanair obsluhuje, neuzavřelo se společností AMS žádné dohody. Potřeba zvláštního marketingu zaměřeného na vybudování značky letiště a ovlivňujícího počet příchozích cestujících vyvstává obvykle na méně známých letištích, kdy značka letiště není známá a je třeba stimulovat příchozí dopravu.

(194)

Pro takovéto letiště je tudíž naprosto racionální vynaložit finanční prostředky za tímto účelem a skutečnost, zda z této reklamy může či nemůže mít prospěch i společnost Ryanair, není pro letiště z obchodního hlediska podstatná. Soukromý investor neupustí od investice jen z toho důvodu, že by z rozšíření jeho činnosti mohly mít prospěch i jiné strany.

(195)

Dohody společnosti Ryanair se společností So.Ge.A.AL byly běžné obchodní dohody, které jsou v souladu se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu, a totéž platí i s ohledem na dohody společnosti AMS uzavřené se společností So.Ge.A.AL, jelikož společnost AMS uzavírá marketingové dohody se stejnými sazbami a s ohledem na srovnatelné objemy s veřejnými i soukromými letišti, orgány cestovního ruchu, skupinami pronajímajícími automobily, internetovými stránkami pro rezervace hotelů, pojišťovnami, poskytovateli telekomunikačních služeb (44).

(196)

Tento přístup je v souladu s argumentací společnosti Ryanair uvedenou v ostatních podáních, která byla Komisi zaslána v průběhu šetření. V těchto ostatních podáních nesouhlasila společnost Ryanair s tím, že Komise hodnotila platby pro společnost AMS jako náklady letiště. Podle společnosti Ryanair tento přístup nezohledňuje význam služeb společnosti AMS pro letiště (45). Pořízením reklamního prostoru mohou letiště zvýšit počet příchozích cestujících na letech společnosti Ryanair, kteří za zboží a služby nesouvisející s leteckou činností zpravidla utratí více než odchozí cestující. To má pro letiště smysl z obchodního hlediska (46). Společnost Ryanair se domnívala, že za účelem posouzení zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu je nutno pořízení marketingových služeb za tržní sazby oddělit od ostatních smluvních ujednání mezi letištěm a leteckou společností. Pokud by Komise trvala na společném posouzení ujednání se společností AMS a ujednání o letištních službách uzavřených se společností Ryanair v rámci kritéria tržně jednajícího hospodářského subjektu, nezohlednil by se význam služeb společnosti AMS pro letiště.

(197)

Společnost Ryanair se domnívala, že názor Komise, že se na přijetí předmětných opatření týkajících se společností Ryanair a AMS podílely orgány veřejné moci, nepodporují žádné důkazy. Nelze předpokládat (a je nutno prokázat), že se orgány veřejné moci skutečně podílely na přijetí opatření.

(198)

Tvrzení, že „společnost So.Ge.A.AL zcela vlastní orgány veřejné moci, které zasahují do rozhodovacího procesu společnosti So.Ge.A.AL“, nebylo dostatečně doloženo důkazy, jelikož je založeno pouze na organickém kritériu týkajícím se jmenování představenstva společnosti So.Ge.A.AL jejími veřejnými akcionáři. Ani dohoda z roku 2002, v níž se Sardinie zavázala spolupracovat se společností Ryanair za účelem rozvoje cestovního ruchu a zvýšení zaměstnanosti v regionu, neprokazuje, že se na přijetí opatření společnosti So.Ge.A.AL s ohledem na společnost Ryanair nebo AMS po podpisu zmíněné dohody tak či onak podílely orgány veřejné moci. Skutečnost, že společnost So.Ge.A.AL a Sardinie podepsaly v letech 2004, 2005, 2006 a 2007 následné dohody týkající se příspěvků na společný marketing, pouze dokládá, že Sardinie financovala společnost So.Ge.A.AL, nikoli však to, že usměrňovala činnost společnosti So.Ge.A.AL vůči společnosti Ryanair nebo AMS.

(199)

Společnost Ryanair nebyla informována o dohodách mezi společností So.Ge.A.AL a regionem Sardinie ani za ně nenesla odpovědnost, tyto dohody neiniciovala ani nepožadovala, a proto by ujednání společností Ryanair a AMS se společností So.Ge.A.AL neměla být ovlivněna ujednáními mezi společností So.Ge.A.AL a regionem Sardinie.

(200)

Společnost Ryanair není ani nepřímým příjemcem státní podpory. Komise nemůže jednoduše předpokládat, že leteckým společnostem působícím na letišti byla poskytnuta podpora, bez jakýchkoli důkazů prokazujících skutečnou existenci výhody poskytnuté prostřednictvím státní podpory. Pokud lze podmínky obchodních vztahů mezi společností Ryanair a letištěm odůvodnit podle zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu, nemůže se na společnost Ryanair vztahovat povinnost vrátit podporu. Společnost Ryanair kritizovala úsudek Komise, že se případná pobídka, kterou veřejné letiště poskytlo letecké společnosti, automaticky považuje za státní podporu, ačkoli z veřejných zdrojů byla financována pouze část. Společnost Ryanair uvedla, že neochota Komise prověřit otázku přičitatelnosti opatření státu nezohledňuje pokyny pro leteckou dopravu z roku 2005, v nichž se uvádí, že by rozhodnutí o další distribuci veřejných zdrojů letecké společnosti mělo být přičitatelné orgánům veřejné moci, aby představovalo podporu (47).

(201)

Společnost Ryanair tvrdila, že podle judikatury (48) by prvořadým kritériem, které se použije k ověření existence podpory leteckých společností, měla být srovnávací analýza a kritérium založené na nákladech by se mělo použít pouze v případě, nelze-li situaci údajného poskytovatele podpory srovnat se situací soukromé skupiny podniků. Společnost Ryanair dále uvedla, že při posuzování dohod, které provozovatelé letišť uzavřeli s leteckými společnostmi, je nutno vzít v úvahu i síťové externality vyplývající z dohod. V jiném podání souhlasila společnost Ryanair s tím, že srovnávací analýza a metody analýzy na základě nákladů představují běžný obchodní postup (49).

(202)

Společnost Ryanair v zásadě tvrdila, že celé odůvodnění Komise v rozhodnutí z roku 2012 bylo narušeno nesprávným použitím kritéria tržně jednajícího hospodářského subjektu v důsledku nesprávného předpokladu, že k vyvození závěru, že je dodržena zásada tržně jednajícího hospodářského subjektu, byl nezbytný předem vypracovaný obchodní plán. Obchodní plány nejsou pro obchodní činnosti soukromých investorů bezpodmínečně nutné (50). Ačkoli tyto plány mohou bezpochyby prokázat, že veřejný subjekt jednal jako soukromý investor, neexistence takovéhoto plánu nepostačuje k vyvození závěru, že veřejný subjekt nejednal jako soukromý investor.

(203)

V daném případě Komise každopádně již v rozhodnutí z roku 2012 připustila, že letiště Alghero předložilo základní analýzu ex ante, což by se mělo považovat za dostatečné. Komise není s to posoudit, co představuje „přijatelný“ obchodní plán, a neměla by se o to pokoušet.

(204)

Společnost Ryanair dále uvedla, že Komise získala od společnosti Ecorys analýzu zásady tržně jednajícího subjektu, která obsahovala závěr, že dohody se společností Ryanair byly v souladu se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu a že ztráty společnosti So.Ge.A.AL vznikly kvůli značné a nepředvídatelné prodlevě státu při udělování „plné“ koncese. Nepředvídatelnou neefektivnost a prodlevy je nutno v analýze zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu kompenzovat, jelikož jim mohou čelit rovněž soukromá letiště při běžném podnikání, a to z důvodu selhání státu nebo jednání jiných soukromých podniků, na nichž jsou letiště závislá.

(205)

Společnost Ryanair předložila řadu sdělení, která vyhotovila společnost Oxera, a analýzu, kterou provedl profesor Damien P. McLoughlin.

(206)

Společnost Oxera se domnívala, že přístup Komise spočívající v tom, že v rámci šetření jsou jako srovnávací letiště uznána pouze letiště se stejnou spádovou oblastí jako letiště, jehož se šetření týká, je chybný.

(207)

Společnost Oxera tvrdila, že tržní referenční ceny získané od srovnávacích letišť nejsou narušeny státní podporou, která byla poskytnuta sousedním letištím. Je proto možné spolehlivě odhadnout tržní měřítko pro kritérium tržně jednajícího hospodářského subjektu.

(208)

Důvodem jsou tyto skutečnosti:

(209)

Společnost Oxera tvrdila, že analýza ziskovosti, kterou provedla společnost Oxera ve svých zprávách předložených Komisi, uplatňuje zásady, jež by přijal racionální investor v soukromém sektoru, a odráží přístup, který je zřejmý z precedentních rozhodnutí Komise.

(210)

Analýza ziskovosti je založena na těchto zásadách:

(211)

Cílem dokumentu je objasnit obchodní logiku, na níž jsou založena rozhodnutí regionálních letišť týkající se pořízení reklamních služeb na internetových stránkách Ryanair.com u společnosti AMS.

(212)

V dokumentu se uvádí, že existuje vysoký počet velmi silných, dobře známých a běžně používaných letišť. Slabší konkurenti musí překonat statické nákupní chování spotřebitelů rozšířením své činnosti. Menší regionální letiště musí nalézt způsob trvalého předávání poselství své značky co nejširší cílové skupině. Tradiční formy marketingové komunikace vyžadují výdaje přesahující jejich zdroje.

(213)

Společnost Ryanair předložila další zprávy vyhotovené její poradenskou společností Oxera. V těchto zprávách se společnost Oxera zabývá zásadami, jež je podle letecké společnosti nutno vzít v úvahu v analýze ziskovosti týkající se na straně jedné dohod o poskytování letištních služeb, které byly uzavřeny mezi společností Ryanair a letišti, a na straně druhé marketingových dohod mezi společností AMS a týmiž letišti v rámci kritéria tržně jednajícího hospodářského subjektu (51). Společnost Ryanair zdůraznila, že tyto zprávy nijak nemění její dřívější stanovisko, že dohody o poskytování letištních služeb a marketingové dohody je nutno v rámci kritéria tržně jednajícího hospodářského subjektu analyzovat zvlášť.

(214)

Ve zprávách je uvedeno, že by zisky vytvořené společností AMS měly být ve společné analýze ziskovosti zahrnuty jako příjmy, zatímco výdaje na společnost AMS by měly být zahrnuty do nákladů. Poté se ve zprávách navrhuje použití metody založené na peněžních tocích při společné analýze ziskovosti, což znamená, že by se výdaje letišť na společnost AMS měly považovat za inkrementální provozní náklady.

(215)

Ve zprávách je zdůrazněno, že marketingové činnosti přispívají k vytvoření a podpoře hodnoty značky, což může zajistit dopady a přínosy nejen po dobu trvání dohod s leteckou společností, nýbrž i po jejich skončení. Tak je tomu zejména v případě, kdy se vzhledem ke skutečnosti, že společnost Ryanair uzavřela s určitým letištěm dohodu, na tomto letišti usadí i jiné letecké společnosti, což přiláká více obchodů, které jsou na letišti zřízeny, a to tudíž letišti přinese vyšší příjmy z jiných než leteckých činností. Podle společnosti Ryanair musí Komise v případě, že přistoupí ke společné analýze ziskovosti, vzít tyto přínosy v úvahu tím, že se s výdaji na společnost AMS zachází jako s inkrementálními provozními náklady, a to po odečtení plateb společnosti AMS.

(216)

Společnost Ryanair se rovněž domnívala, že do odhadovaných inkrementálních zisků na konci platnosti dohody o poskytování letištních služeb je nutno zahrnout konečnou hodnotu, aby se zohlednila hodnota vytvořená po skončení dohody. Konečnou hodnotu lze upravit na základě pravděpodobnosti „prodloužení“, což měří očekávání, že zisky budou přetrvávat i poté, co dohoda se společností Ryanair skončí, nebo pokud jsou podobné podmínky dohodnuty s jinými leteckými společnostmi. Společnost Ryanair měla za to, že pak lze vypočítat dolní hranici přínosů vytvořených společně dohodou se společností AMS a dohodou o poskytování letištních služeb, přičemž je zohledněna nejistota spojená s inkrementálními zisky po ukončení dohody o poskytování letištních služeb.

(217)

Na podporu tohoto přístupu bylo ve zprávách uvedeno shrnutí výsledků studií o dopadech marketingu na hodnotu značky. Tyto studie uznávají, že marketing může podpořit hodnotu značky a pomoci vybudovat zákaznickou základnu. Podle zpráv zviditelňuje propagace letiště na internetových stránkách Ryanair.com značku letiště. Ve zprávách bylo rovněž uvedeno, že zejména malá regionální letiště, která chtějí zvýšit objem letecké dopravy, mohou hodnotu své značky zvýšit tím, že uzavřou marketingové dohody se společností AMS.

(218)

Ve zprávách se taktéž uvádělo, že se upřednostňuje přístup založený na peněžních tocích před přístupem založeným na kapitalizaci, podle něhož by se s výdaji společnosti AMS zacházelo jako s kapitálovými výdaji na nehmotný majetek (tj. hodnotu značky) (52). Přístup založený na kapitalizaci by zohlednil pouze část nákladů na marketing, které lze přičíst nehmotným aktivům letiště. S náklady na marketing by se zacházelo jako s nehmotnými aktivy a poté by byly odepisovány po dobu trvání dohody, přičemž se vezme v úvahu zbytková hodnota při předpokládaném ukončení dohody o poskytování letištních služeb. Tento přístup nebere v úvahu inkrementální zisky plynoucí z uzavření dohody o poskytování letištních služeb se společností Ryanair. Výpočet hodnoty nehmotných aktiv je obtížný kvůli výdajům na značku a době používání tohoto aktiva. Metoda peněžních toků je vhodnější než přístup založený na kapitalizaci, jelikož ten by nepostihl pozitivní přínosy pro letiště, které se očekávají v důsledku podpisu dohody o poskytování letištních služeb se společností Ryanair.

(219)

Společnost Ryanair požádala společnost Oxera, aby provedla ověření založené na zásadě tržně jednajícího hospodářského subjektu, jež bylo Komisi jménem společnosti Ryanair předáno v červenci 2011 (dále jen „zpráva z roku 2011 týkající se zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu“) (53). Ve zprávě z roku 2011 týkající se zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu byly obsaženy výsledky analýzy ziskovosti dohod o poskytování letištních služeb z roku 2000 a 2010, které byly uzavřeny mezi společnostmi So.Ge.A.AL a Ryanair, a to na základě informací, které měla podle společnosti Ryanair společnost So.Ge.A.AL k dispozici v době uzavření těchto dohod. Zpráva z roku 2011 týkající se zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu neobsahovala analýzu předpokládané ziskovosti dohod o poskytování letištních služeb z roku 2002, 2003 a 2006.

(220)

V návaznosti na zprávu z roku 2011 týkající se zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu byla Komisi v březnu 2013 předložena aktualizovaná zpráva (dále jen „zpráva z roku 2013 týkající se zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu“) (54), která odhaduje očekávanou ziskovost dohod o poskytování letištních služeb, jež nebyly posouzeny ve zprávě z roku 2011 (tj. dohod o poskytování letištních služeb z roku 2002, 2003 a 2006).

(221)

Podle společnosti Ryanair z posouzení ziskovosti ex ante u dohod o poskytování letištních služeb z roku 2000, 2002, 2003, 2006 a 2010 vyplývá, že všechny tyto dohody měly být v době, kdy byly podepsány, podle očekávání pro letiště ziskové. Očekávaná ziskovost každé dohody uzavřené mezi společnostmi So.Ge.A.AL a Ryanair byla posouzena s přihlédnutím k očekávaným inkrementálním nákladům a odhadům inkrementálních příjmů, včetně příjmů z leteckých a jiných než leteckých činností a nákladů na finanční pobídky poskytnuté společnosti Ryanair. Skutečnost, že všechny výsledné čisté současné hodnoty jsou kladné, potvrzuje, že uzavření dohod se společností Ryanair bylo racionální.

(222)

Při uplatňování kritéria tržně jednajícího hospodářského subjektu ve vztahu k dohodám o poskytování letištních služeb neberou zprávy z roku 2011 a 2013 týkající se zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu v úvahu dohody mezi společnostmi So.Ge.A.AL a AMS o poskytování marketingových služeb. Podle společnosti Ryanair jsou dohody se společností AMS nezávislé na dohodách o poskytování letištních služeb, které společnost Ryanair uzavřela s letištěm, jelikož prvně uvedené dohody se týkají poskytování marketingových služeb letištím (místo letů/cestujících) za tržní cenu, neměly by se proto brát v úvahu.

(223)

Společnost Ryanair odmítla názor Komise, že by se veškeré slevy, které letiště Alghero poskytlo, měly považovat za státní podporu, a to i v případě, že z těchto slev mohly mít prospěch všechny letecké společnosti. Podle společnosti Ryanair může být v případě, že slevy získají všechny letecké společnosti, vhodnou hypotetickou srovnávací cenou nejnižší úroveň slevy místo zveřejněných poplatků. Za druhé, tento přístup nebere v úvahu případné prvky rozdílných nákladů a přínosů plynoucích z poskytování služeb jednotlivým leteckým společnostem. Při posuzování toho, zda sleva pro konkrétní leteckou společnost představuje státní podporu, je nezbytným krokem posouzení reflexivity nákladů. Poměrně nízké poplatky nepředstavují samy o sobě nutně státní podporu a v souladu se zjištěními společnosti Ecorys odrážejí nižší poplatky nižší úrovně služeb vyžadovaných společností Ryanair.

(224)

V daném případě byly slevy, které společnost Ryanair získala, nabídnuty vzhledem k uznání značného obchodního rizika, které společnost Ryanair převzala při zavedení pravidelné letecké dopravy během celého roku na letišti, které v té době nebylo známé (55).

(225)

Zdá se, že Komise nevyloučila hospodářskou soutěž mezi letišti Alghero a Cagliari nebo Olbia, a to navzdory vzdálenosti 235 resp. 128 km v hornatém terénu, který tato letiště odděluje, a neexistenci dálnic na Sardinii. Podle společnosti Ryanair není jisté, zda by případná státní podpora na letišti Alghero mohla vést k narušení hospodářské soutěže a jaký by byl podle názoru Komise rozsah tohoto narušení.

(226)

Společnost Ryanair se domnívá, že ujednání mezi ní a letištěm nezahrnují státní podporu. V tomto ohledu má společnost Ryanair za to, že případná použitelnost pokynů pro leteckou dopravu z roku 2005 v daném případě není podstatná.

(227)

Společnost AMS podpořila připomínky společnosti Ryanair týkající se společnosti AMS. Předpoklad Komise, že marketingové poplatky hrazené společnosti AMS za marketingové služby představují podporu (pro společnost Ryanair), a zacházení se společnostmi AMS a Ryanair jako jedním příjemcem státní podpory jsou chybné. Společnost AMS poskytuje marketingové služby, které jsou opodstatněné s ohledem na jejich zvláštní účel a jejichž cena je stanovena podle tržní hodnoty.

(228)

Rozhodnutí společnosti Ryanair využít při prodeji reklamního prostoru na jejích internetových stránkách zprostředkovatele není neobvyklé. Společnost AMS je úspěšná při propagaci a prodeji reklamního prostoru četným společnostem z celé Evropy, a to soukromým i veřejným.

(229)

Internetové stránky společnosti Ryanair vykazují obzvláště vhodné charakteristiky pro marketing: jedná se o jedny z nejoblíbenějších cestovatelských internetových stránek na světě; průměrná doba trvání každé návštěvy internetových stránek společnosti Ryanair je mimořádně dlouhá; reklama týkající se určitého letiště na internetových stránkách společnosti Ryanair se jedinečně zaměřuje na potenciální cestující na toto letiště, což zajišťuje, že jen velmi málo výdajů na reklamu je vynaloženo zbytečně (pokud vůbec nějaké) na rozdíl od reklamy v novinách, rozhlase a televizi a ostatních méně cílených médiích zaměřených na širokou veřejnost.

(230)

Společnost AMS uzavírá marketingové dohody s veřejnými i soukromými letišti, orgány cestovního ruchu, skupinami pronajímajícími automobily, internetovými stránkami pro rezervace hotelů, pojišťovnami, poskytovateli telekomunikačních služeb.

(231)

Sazby, za něž společnost AMS poskytuje reklamní prostor, a pořizované objemy nerozlišují mezi veřejnými a soukromými inzerenty. Společnosti Ryanair a AMS nenutí letiště pořizovat marketingové služby a mnoho letišť se skutečně rozhodne na internetových stránkách společnosti Ryanair neinzerovat. Z ujednání společnosti AMS s veřejnými letišti nebo jejich provozovateli, jako je společnost So.Ge.A.AL, nemůže plynout žádná státní podpora, může-li společnost AMS snadno prodat prostor na internetových stránkách soukromé společnosti, a to za srovnatelnou cenu.

(232)

Společnost AMS uvedla řadu důvodů pro pořízení marketingových služeb ze strany společnosti SO.GE.A.AL u společnosti AMS za účelem reklamy na internetových stránkách Ryanair.com, jež jsou shrnuty níže.

(233)

Za prvé, reklama na internetových stránkách společnosti Ryanair představuje investici do rozpoznání značky. Provozovatelé okrajových letišť se potýkají se značnými problémy při zajištění rozpoznání jejich „značky“ ze strany cestujících, leteckých společností a řídících pracovníků v komerční sféře mimo odvětví letecké dopravy, kteří představují potenciální zdroje příjmů pro letiště. Větší rozpoznání značky může letištím přinést prospěch mnoha vzájemně se doplňujícími způsoby, zejména může přilákat i) příchozí cestující letecké společnosti, na jejíchž internetových stránkách letiště inzeruje; ii) potenciální zákazníky, kteří si prohlížejí internetové stránky letecké společnosti, na nichž letiště inzeruje, k letu na toto letiště s jinou leteckou společností, která provozuje trasy na toto letiště; iii) jinou leteckou společnost k provozování letů na toto letiště a iv) řídící pracovníky v komerční sféře (např. maloobchodní řetězce na letištích).

(234)

Za druhé, reklama na internetových stránkách společnosti Ryanair zvyšuje počet příchozích cestujících. Letiště obvykle získávají téměř polovinu svých příjmů z jiných než leteckých činností. Z hlediska regionálního letiště vytvoří příchozí cestující, kteří na toto letiště přilétají a posléze z něj odlétají, s mnohem větší pravděpodobností pro letiště příjmy z jiných než leteckých činností než místní cestující, kteří letiště využívají k letům do zahraničních destinací.

(235)

Za třetí, marketing a reklama na internetových stránkách všech leteckých společností se stávají běžnou praxí. Internetové stránky společnosti Ryanair mají mimořádnou hodnotu jako marketingový nástroj pro celou škálu produktů a služeb souvisejících s cestováním. Běžnou praxí je, že letiště propagují svou značku částečně na internetových stránkách leteckých společností. V daném případě se zdá, že letiště Alghero pořizovalo reklamní služby nejen u společnosti AMS, nýbrž i u společností Meridiana a Alitalia.

(236)

Za čtvrté, cena služeb společnosti AMS je stanovena podle jejich tržní hodnoty. U společnosti AMS pořizuje marketingové služby řada soukromých zákazníků jiných než letiště, a to z mnoha různých odvětví. Těmto zákazníkům nejsou nabízeny trasy provozované společností Ryanair, tito zákazníci přesto rádi platí za služby společnosti AMS. Tito soukromí zákazníci, kteří jednají jako investoři v tržním hospodářství, jednoznačně přikládají samostatným službám AMS obchodní hodnotu, stejně jako veřejná a soukromá letiště v celé Unii. Tito soukromí referenční zákazníci by sami o sobě postačovali k prokázání toho, že ceny společnosti AMS jsou skutečnými tržními cenami.

(237)

Komise považuje společnost So.Ge.A.AL za pouhý kanál, jehož prostřednictvím je regionální financování poskytováno společnostem Ryanair/AMS, které jsou zdánlivě využívány k marketingovým účelům. Podle společnosti AMS však Komise nepředložila žádné důkazy, že společnost So.Ge.A.AL nemá žádnou autonomii, pokud jde o využívání finančních prostředků poskytnutých regionem Sardinie, a nemůže je tudíž použít k jiným účelům.

(238)

Zdá se, že společnost So.Ge.A.AL platí státu stanovený koncesní poplatek a nedělí se se státem o své příjmy. Vlastník společnosti So.Ge.A.AL, region Sardinie, má přímý zájem na zvýšení dlouhodobé ziskovosti společnosti So.Ge.A.AL, například poskytnutím finanční podpory na její marketingové úsilí s cílem zlepšit image značky. Toto chování je v souladu s kritériem tržně jednajícího hospodářského subjektu a přináší regionu Sardinie prospěch.

(239)

Společnost AMS dodala, že část financování společnosti So.Ge.A.AL lze považovat za vyrovnávací platbu za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu. Letiště Alghero usnadňuje poskytování leteckých služeb v daném regionu, který je izolovaný a jinak obtížně dostupný.

(240)

Společnost AMS závěrem uvedla, že není příjemcem státní podpory a že společnost So.Ge.A.AL a region Sardinie jednaly vůči společnosti AMS v souladu se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu.

(241)

Společnost Unioncamere zdůraznila, že aniž by byl zpochybněn pojem „hospodářská činnost“ podle judikatury Soudního dvora, nelze činnost, která je sama o sobě hospodářské povahy, pokládat vždy za činnost vykonávanou na trhu v tom smyslu, že tato činnost je nebo může být reálně vykonávána v rámci soutěže s ostatními hospodářskými subjekty.

(242)

Společnost Unioncamere připustila, že za podobných okolností by soukromý investor pravděpodobně předmětná opatření ve prospěch letiště neprovedl. Komise by však měla vzít v úvahu skutečnost, že veřejné investice do letiště jsou často motivovány aspekty, jež nejsou stejné jako v případě soukromého investora. Veřejný investor má v porovnání se subjekty závislými na ziskovosti investice jiná očekávání a současně sleduje cíle obecnější povahy, jako je zajištění hospodářského a regionálního rozvoje. Společnost Unioncamere sice uznala, že podle judikatury Soudního dvora nelze tyto aspekty pro účely analýzy zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu vzít v úvahu, uvedla však, že veřejné financování letiště Alghero nemělo udržet na trhu podnik, který by jinak nebyl konkurenceschopný, nýbrž podpořit regionální rozvoj. Vzhledem k zvláštní zeměpisné poloze Sardinie je pro orgány veřejné moci existence vyhrazeného letiště prioritou.

(243)

Závěrem společnost Unioncamere uvedla, že by Komise měla zásadu tržně jednajícího hospodářského subjektu použít s přihlédnutím k cíli opatření, kterým je podpora regionálního a hospodářského rozvoje, „jinými slovy, měla by opatření považovat za opatření provedená při výkonu veřejných pravomocí“.

(244)

Společnost Unioncamere se domnívá, že slučitelnost předmětných opatření ve prospěch společnosti So.Ge.A.AL je nutno posoudit podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy.