10.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/1

(1)

Oznámením SANI č. 6332 ze dne 18. října 2011, které bylo zaevidováno dne 20. října 2011, oznámilo Lotyšsko Komisi předběžně úvěr ve výši 16 milionů LVL (22,65 milionu EUR) (2) ve prospěch leteckého dopravce A/S Air Baltic Corporation (dále jen „airBaltic“ nebo „podnik“). Lotyšské orgány zastávaly názor, že úvěr nepředstavuje státní podporu, z důvodu právní jistoty a transparentnosti jej však oznámily. Toto předběžné oznámení bylo zaevidováno pod č. jedn. SA.33799 (2011/PN).

(2)

Dne 27. října 2011 se uskutečnila schůzka s lotyšskými orgány a jejich poradci, načež lotyšské orgány poskytly dopisem ze dne 7. listopadu 2011 doplňkové informace. Komise si vyžádala další informace e-maily ze dne 16. listopadu 2011, 17. listopadu 2011, 1. prosince 2011 a 9. prosince 2011, na něž lotyšské orgány odpověděly e-maily ze dne 16. listopadu 2011, 22. listopadu 2011, 7. prosince 2011 a 13. prosince 2011.

(3)

Dne 4. ledna 2012 poskytlo Lotyšsko další informace a oznámilo, že úvěr ve výši 16 milionů LVL (uvedený v 1. bodě odůvodnění) byl podniku poskytnut již dne 21. října 2011 bez předchozího schválení Komisí. Dne 13. prosince 2011 se navíc lotyšský stát rozhodl navýšit kapitál podniku a dne 14. prosince 2011 poskytl podniku airBaltic druhý úvěr.

(4)

Vzhledem ke skutečnosti, že opatření již bylo ve prospěch podniku airBaltic provedeno, a s ohledem na stížnost, která byla obdržena dne 9. ledna 2012 (viz oddíl 1.2), vzaly lotyšské orgány předběžné oznámení e-mailem ze dne 21. února 2012 zpět. Věc týkající se státní podpory SA.33799 (2011/PN) byla správně uzavřena dne 27. února 2012.

(5)

Dne 9. ledna 2012 obdržela Komise stížnost od soukromého podniku SIA Baltijas aviācijas sistēmas (dále jen „BAS“ nebo „stěžovatel“), bývalého akcionáře podniku airBaltic, ohledně řady opatření, která ve prospěch podniku airBaltic údajně provedl lotyšský stát.

(6)

Dopisem ze dne 23. ledna 2012 zaslala Komise stížnost Lotyšsku, aby se k ní vyjádřilo, a Lotyšsko odpovědělo dne 13. března 2012. Dopisem ze dne 14. května 2012 si Komise vyžádala od Lotyšska další informace, které Lotyšsko poskytlo dne 16. července 2012.

(7)

Dopisem ze dne 18. července 2012, který byl zaevidován dne 20. července 2012, obdržela Komise novou stížnost, kterou podala bývalá členka představenstva podniku BAS Inga Piterniece a která se týkala dodatečného opatření, jež ve prospěch podniku airBaltic údajně provedl lotyšský stát. E-mailem ze dne 24. července 2012 zaslala Komise novou stížnost Lotyšsku, které odpovědělo dne 22. srpna a 4. září 2012.

(8)

Dne 5. července a 17. srpna 2012 se uskutečnily schůzky s lotyšskými orgány, jejich poradci a zástupci podniku airBaltic.

(9)

Dopisem ze dne 20. listopadu 2012 Komise Lotyšsku sdělila, že se s ohledem na podporu rozhodla zahájit řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“). Lotyšsko své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení podalo dopisem ze dne 23. ledna 2013. Komise si od Lotyšska vyžádala další informace dopisem ze dne 6. března 2013, na nějž Lotyšsko odpovědělo dne 8. dubna 2013. Dne 25. června 2013 se uskutečnila schůzka s lotyšskými orgány, načež Lotyšsko poskytlo dne 14. srpna, 18. září, 9. a 25. října 2013 doplňkové informace. Další schůzky s lotyšskými orgány a jejich právními zástupci se konaly dne 22. října a 22. listopadu 2013 a 10. ledna 2014. Další informace poskytlo Lotyšsko dne 7. a 8. listopadu, 2., 13. a 20. prosince 2013 a 28. a 31. ledna, 28. února, 24. a 26. března, 9. dubna a 16. května 2014.

(10)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo dne 8. března 2013 zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise zúčastněné strany vyzvala, aby se k opatřením vyjádřily.

(11)

Komise obdržela připomínky od společnosti Ryanair, od podniku airBaltic a rovněž od tří fyzických osob jménem věřitelů podniku airBaltic (FLS, AB Jet a Eurobalt Junipro). Komise tyto připomínky předala Lotyšsku, které mělo možnost se k nim vyjádřit; připomínky Lotyšska byly obdrženy dopisem ze dne 27. května 2013.

(12)

Dopisem ze dne 4. července 2014 souhlasilo Lotyšsko s tím, že se vzdá práva, které mu přiznává článek 342 Smlouvy ve spojení s článkem 3 nařízení ES č. 1/1958, a že toto rozhodnutí bude přijato a oznámeno v angličtině.

(13)

Trh letecké dopravy v Lotyšsku se od přistoupení Lotyšska k EU rychle rozšiřoval. Od roku 2003 do roku 2007 dosáhl roční průměrný růst počtu cestujících na mezinárodním letišti v Rize (včetně cestujících na přímých letech a tranzitních cestujících) 47 %, a to přibližně ze 700 000 cestujících v roce 2003 na 3,2 milionu v roce 2007. K růstu trhu přispěl vstup nízkonákladových dopravců, zejména společnosti Ryanair, jelikož otevřením nových tras vznikla značná nová poptávka.

(14)

Hospodářský růst v Lotyšsku i lotyšský trh letecké dopravy vážně zasáhla světová hospodářská krize v letech 2008–2009. V důsledku krize se počet cestujících na přímých letech v Lotyšsku snížil z 3,2 milionu v roce 2008 na 2,7 milionu v roce 2009, ačkoli celkový počet cestujících díky tranzitním cestujícím i nadále rostl.

(15)

Od roku 2010 se růst celkového trhu obnovil a roční růst dosáhl v průměru 12 %. Zatímco trh pro cestující na přímých letech rostl v průměru o 9 % ročně, růst trhu pro tranzitní cestující dosáhl 18 % ročně. Očekává se, že mezi roky 2012 a 2015 lotyšský trh letecké dopravy dále poroste s ročním tempem růstu ve výši 7 %.

(16)

Mezinárodní letiště v Rize zaujímá v Pobaltí přední místo. V roce 2011 cestovalo do/z Rigy přibližně 5,1 milionu cestujících v porovnání s 1,9 milionu cestujících do/z Tallinnu a 1,7 milionu cestujících do/z Vilniusu. V roce 2011 přepravil podnik airBaltic 66 % cestujících letících přes Rigu, zatímco společnost Ryanair, druhý největší letecký dopravce a hlavní konkurent podniku airBaltic, přepravila 20 % cestujících. Lety z/do Rigy zajišťuje dalších patnáct společností (poskytovatelů služeb v plném rozsahu a nízkonákladových dopravců), na něž připadá 14 % všech cestujících (4).

(17)

Podnik airBaltic byl založen v roce 1995 jako společný podnik společnosti Scandinavian Airlines SAS a lotyšského státu. V lednu 2009 prodala společnost SAS celý svůj podíl v podniku airBaltic (47,2 %) podniku BAS.

(18)

Z informací zveřejněných v tisku je patrné, že podnik BAS byl založen jako soukromá společnost, kterou zcela vlastnil pan Bertolt Flick, a to až do prosince 2010, kdy bylo 50 % jejích akcií převedeno na Taurus Asset Management Fund Ltd (dále jen „Taurus“) zaregistrovaný na Bahamách (5).

(19)

V říjnu 2011 byli akcionáři podniku airBaltic lotyšský stát (prostřednictvím Ministerstva dopravy) s 52,6 % akcií a podnik BAS s 47,2 %, zbytek akcií (0,2 %) vlastnila ruská letecká společnost Transaero. V té době byl předsedou představenstva a výkonným ředitelem podniku airBaltic pan Bertolt Flick. Od 1. listopadu 2011 je výkonným ředitelem podniku airBaltic pan Martin Gauss, bývalý výkonný ředitel společnosti Malév.

(20)

Na základě informací, které poskytly lotyšské orgány, se zdá, že podnik BAS zastavil svůj 47,2 % podíl v podniku airBaltic v rámci zajištění bance Latvijas Krājbanka, lotyšské dceřiné společnosti litevské banky Snoras (6). Dne 16. listopadu 2011 vyhlásila banka Snoras úpadek a byla znárodněna (7). Dne 17. listopadu 2011 nařídila lotyšská komise pro finanční a kapitálové trhy omezení bankovních operací banky Latvijas Krājbanka ve výši nad 100 000 EUR (8). Nařízením komise pro finanční a kapitálové trhy ze dne 21. listopadu 2011 byly transakce banky Latvijas Krājbanka ukončeny a byla jmenována rada správců (9).

(21)

Podle poskytnutých informací se zdá, že podnik BAS nesplnil některé své finanční závazky vůči bance Latvijas Krājbanka. V důsledku toho prodala banka Latvijas Krājbanka dne 30. listopadu 2011 s výjimkou jedné akcie všechny akcie podniku airBaltic, jež původně vlastnil podnik BAS, Ministerstvu dopravy za jejich nominální hodnotu, a to v celkové výši 224 453 LVL (317 787 EUR) (10). Podíl Lotyšska v podniku airBaltic se tudíž zvýšil na 99,8 %, zatímco podnik BAS vlastnil pouze jednu akcii.

(22)

Ze zpráv v tisku je rovněž patrné, že i akcionáři podniku BAS zastavili akcie podniku BAS v rámci zajištění bance Latvijas Krājbanka (11). Dne 6. února 2012 převzala dceřiná společnost banky Latvijas Krājbanka v rámci insolvenčního řízení týkajícího se podniku BAS (12) akcie podniku BAS od dřívějších akcionářů a jmenovala nové vedení.

(23)

Zdá se také, že dne 8. června 2012 odkoupil lotyšský stát od podniku BAS jeho jedinou akcii v podniku airBaltic za částku ve výši 1 LVL. Od tohoto dne již proto podnik BAS není akcionářem podniku airBaltic (13).

(24)

Co se týká finanční situace podniku airBaltic, lotyšské orgány uvedly, že jeho potíže začaly v roce 2008, a to kvůli světové hospodářské recesi a prudkému zvýšení cen ropy. V roce 2008 proto podnik airBaltic vykázal ztráty ve výši 28 milionů LVL (39,64 milionu EUR). V roce 2009 však podnik dosáhl zisku ve výši 14 milionů LVL (19,82 milionu EUR) (14). V roce 2010 zaznamenal podnik airBaltic opět ztráty ve výši 34,2 milionu LVL (48,42 milionu EUR). V červnu 2011 lotyšský ministr hospodářství uvedl, že podnik airBaltic vykázal v prvních pěti měsících roku 2011 ztrátu ve výši 18 milionů LVL (25,48 milionu EUR) a že je blízko úpadku (15). Dne 21. září 2011 požádal podnik airBaltic o právní ochranu před věřiteli (16). Auditované výsledky za rok 2011 ukazují ztrátu ve výši 83,5 milionu LVL (118,22 milionu EUR).

(25)

Dne 27. srpna 2012 zveřejnilo Lotyšsko výzvu určenou potenciálním investorům, aby vyjádřili zájem o nabytí 50 % kapitálu podniku airBaltic bez jedné akcie (17), přičemž nebyly vyloučeny ani jiné transakce. Hlavními kritérii při výběru investora bude jeho schopnost podpořit rozvoj podniku airBaltic, pověst a zkušenosti investora a jeho finanční zdroje. Proces měl být ukončen v průběhu roku 2014.

(26)

Na základě dohody ze dne 3. října 2011 (dále jen „dohoda“) souhlasilo Lotyšsko s tím, že podniku airBaltic poskytne úvěr ve výši 16 milionů LVL (22,65 milionu EUR) (dále jen „první státní úvěr“, 1. opatření) spolu s dalším úvěrem ve výši 14 milionů LVL (19,82 milionu EUR) od podniku BAS (dále jen „úvěr od podniku BAS“). Mezi podmínkami obou úvěrů existovala spojitost a podmínky byly totožné, přičemž počáteční úroková sazba byla stanovena na [11–13] (18) %. V době poskytnutí úvěru podniku airBaltic se však podnik BAS vzdal práva na zajištění svého úvěru.

(27)

V dohodě bylo rovněž stanoveno, že nejpozději do 15. prosince 2011 poskytne stát podniku airBaltic další úvěr v neurčené výši úměrně svým hlasovacím právům, a to za totožných podmínek jako první státní úvěr. Oba státní úvěry měly být přeměněny na kapitál, bude-li splněna řada podmínek, k nimž patřilo schválení obchodního plánu/plánu restrukturalizace představenstvem podniku airBaltic.

(28)

V článku 7 dohody byly stanoveny podmínky budoucího navýšení kapitálu podniku airBaltic. V článku 7.3 bylo konkrétně uvedeno, že „státní úvěr a úvěr od podniku BAS […] mohou být připočítány k částce, která má být přeměněna na kapitál“. Podle článku 7.4 se podnik BAS zavázal hlasovat pro kapitalizaci úvěru a navýšení kapitálu. Pokud by podnik BAS své závazky nedodržel, přiznává článek 7.4 státu právo koupit od podniku BAS jeho akcie v podniku airBaltic za 1 LVL (19).

(29)

Lotyšsko poskytlo podniku airBaltic první státní úvěr dne 21. října 2011 (viz 3. bod odůvodnění). Podnik BAS poskytl úvěr dne 1. listopadu 2011.

(30)

Po zvýšení podílu Lotyšska v podniku airBaltic na 99,8 % (viz 21. bod odůvodnění) se lotyšská vláda dne 13. prosince 2011 rozhodla povolit u prvního státního úvěru snížení úrokové sazby z [11–13] % na [2–4] %. Jelikož mezi prvním státním úvěrem a úvěrem od podniku BAS existovala spojitost (viz 26. bod odůvodnění), stejné snížení úrokové sazby se vztahovalo i na úvěr od podniku BAS.

(31)

Dne 13. prosince 2011 se lotyšská vláda současně se snížením úrokové sazby u prvního státního úvěru (viz 30. bod odůvodnění) rozhodla poskytnout podniku airBaltic konvertibilní půjčku ve výši 67 milionů LVL (94,86 milionu EUR) s úrokovou sazbou ve výši [9–11] %, která byla rozdělena do dvou tranší (dále jen „druhý státní úvěr“, 2. opatření) (20).

(32)

První tranše druhého státního úvěru ve výši 41,6 milionu LVL (58,89 milionu EUR) byla podniku airBaltic vyplacena neprodleně na základě dohody ze dne 14. prosince 2011. Druhá tranše ve výši 25,4 milionu LVL (35,96 milionu EUR) byla podniku vyplacena dne 14. prosince 2012, tj. poté, co Komise přijala rozhodnutí o zahájení řízení.

(33)

Na valné hromadě akcionářů podniku airBaltic dne 22. prosince 2011 se lotyšský stát a podnik BAS (navzdory tomu, že ten v té době vlastnil pouze jednu akcii podniku airBaltic) dohodly na navýšení kapitálu o 110 milionů LVL (155,74 milionu EUR) (dále jen „navýšení kapitálu“, 3. opatření). Toho mělo být dosaženo přeměnou prvního státního úvěru, první tranše druhého státního úvěru a úvěru od podniku BAS na kapitál, jakož i prostřednictvím peněžního vkladu ve výši 37,7 milionu LVL (53,38 milionu EUR), který poskytne podnik BAS.

(34)

Lotyšský stát své rozhodnutí o účasti na navýšení kapitálu podniku airBaltic provedl dne 29. prosince 2011 a přikročil k přeměně prvního státního úvěru a první tranše druhého státního úvěru na kapitál.

(35)

Dopisem ze dne 4. ledna 2012 lotyšské Ministerstvo dopravy podnik BAS požádalo, aby se podílel na navýšení kapitálu přeměnou svého úvěru na kapitál a poskytnutím peněžního vkladu. Zdá se, že navzdory žádostem lotyšských orgánů podnik BAS dohodu, jíž bylo dosaženo na valné hromadě akcionářů, nesplnil. Dopisy ze dne 6. až 26. ledna 2012 zpochybnil podnik BAS nabytí akcií podniku airBaltic, které původně vlastnil podnik BAS, ze strany státu od banky Latvijas Krājbanka (viz 21. bod odůvodnění) a požádal, aby se stát zdržel přijetí rozhodnutí týkajících se změn kapitálu podniku airBaltic. Dne 19. ledna 2012 vydala Komise pro finanční a kapitálové trhy podnikům BAS a airBaltic oficiální zákaz zahrnout úvěr od podniku BAS jako součást navýšení kapitálu.

(36)

Do dne 30. ledna 2012, tj. do konce první fáze upisovacího období pro navýšení kapitálu, podnik BAS svůj úvěr na kapitál nepřeměnil ani neprovedl peněžní vklad.

(37)

Stížnost, která byla Komisi podána dne 9. ledna 2012, se týkala prvního a druhého státního úvěru a rovněž navýšení kapitálu. Podnik BAS si navíc stěžoval na další dvě opatření, která mohla zahrnovat podporu pro podnik airBaltic, a to nákup bezkupónových dluhopisů podniku airBaltic ze strany státu v dubnu 2010 (4. opatření) a vyplacení částky ve výši 2,8 milionu EUR podniku airBaltic bankou Latvijas Krājbanka dne 21. a 22. listopadu 2011 (5. opatření).

(38)

Lotyšsko objasnilo, že se 4. opatření týkalo nákupu bezkupónových dluhopisů podniku airBaltic v hodnotě 30 milionů LVL (42,47 milionu EUR) většinovými akcionáři podniku airBaltic v té době, tj. lotyšským státem a podnikem BAS. Část odpovídající Lotyšsku neupsalo přímo Ministerstvo dopravy (skutečný vlastník akcií podniku airBaltic), nýbrž lotyšské Státní rozhlasové a televizní středisko („LVRTC“), společnost zcela ve vlastnictví státu. Dluhopisy byly získány za nominální hodnotu ve výši 1 LVL za každý dluhopis a nenesly žádné úroky a Lotyšsko a podnik BAS je koupily úměrně svým podílům. To vedlo k tomu, že lotyšský stát získal bezkupónové dluhopisy podniku airBaltic v hodnotě přibližně 15,78 milionu LVL (22,34 milionu EUR) a podnik BAS získal dluhopisy v hodnotě přibližně 14,22 milionu LVL (20,13 milionu EUR). Dluhopisy mají být dne 1. července 2015 přeměněny na kapitál, a to v poměru jedna akcie za každý dluhopis.

(39)

Co se týká 5. opatření, lotyšské orgány uvedly, že se ve dnech 21. a 22. listopadu 2011 neuskutečnily žádné platby ve prospěch podniku airBaltic, jak tvrdí stěžovatel. Podnik airBaltic podal bance Latvijas Krājbanka před vydáním rozhodnutí komise pro finanční a kapitálové trhy ze dne 17. listopadu 2011 ohledně omezení bankovních operací ve výši nad 100 000 EUR a ze dne 21. listopadu 2011 ohledně ukončení veškerých transakcí banky Latvijas Krājbanka (viz 20. bod odůvodnění) tři platební příkazy. Tyto příkazy banka Latvijas Krājbanka provedla o několik dní později. Dotyčnými operacemi byly dvě platby ve výši […] milionů USD pro IATA Clearing House a […] milionů EUR pro mezinárodní letiště v Rize, které byly provedeny dne 25. listopadu 2011, a převod částky ve výši […] milionů EUR na jiný bankovní účet podniku airBaltic ve Swedbank dne 30. listopadu 2011.

(40)

V březnu 2012 přijal podnik airBaltic plán s názvem „reShape“. Plán předpokládal řadu opatření, včetně nákupu výkonnějších letadel (21) a uzavření určitých tras, což mělo podniku umožnit, aby podle realistického a optimistického scénáře dosáhl v roce 2014 hranice rentability. Podle pesimistického scénáře by však podnik airBaltic vykazoval záporný hospodářský výsledek před úroky a zdaněním (EBIT) nejméně do roku 2016.

(41)

Plán reShape předpokládá, že kromě částky ve výši 83 milionů LVL (117,51 milionu EUR), která již byla podniku poskytnuta (22), bude podle realistického scénáře zapotřebí další financování ve výši [45–55] milionů LVL ([64–78] milionů EUR) […]. Tato částka by se podle optimistického scénáře snížila na [5–15] milionů LVL ([7–21] milionů EUR), v případě pesimistického scénáře by však vzrostla na [135–145] milionů LVL ([192–206] milionů EUR).

(42)

Kromě Lotyšska a podniku BAS bylo stranami dohody i několik dalších investorů. Tito investoři se dohodli na poskytnutí dvou syndikovaných úvěrů podniku airBaltic, každý ve výši 35 milionů EUR, s počáteční úrokovou sazbou ve výši [5–7] %. První syndikovaný úvěr měly poskytnout banka Latvijas Krājbanka a litevská banka Snoras. Druhý syndikovaný úvěr mělo poskytnout několik společností, mimo jiné i fond Taurus. Tyto syndikované úvěry měly být poskytnuty za účelem novace řady pohledávek těchto soukromých věřitelů za podnikem airBaltic. Pokud by podnik BAS své závazky podle dohody nesplnil, investoři, kteří měli podniku airBaltic poskytnout syndikovaný úvěr (včetně akcionáře podniku BAS – fondu Taurus), se dohodli, že v souladu s článkem 7.4 dohody „postoupí a předají státu nebo jím jmenované společnosti za částku ve výši 1 LVL všechny pohledávky, které vyplývají z […] nesplaceného druhého [syndikovaného] úvěru“.

(43)

Dne 18. července 2012 obdržela Komise další stížnost (viz 7. bod odůvodnění) týkající se povinnosti investorů podle článku 7.4 dohody, a to postoupit a předat státu nebo jím určené společnosti veškeré pohledávky vyplývající z druhého syndikovaného úvěru za 1 LVL (viz 28. bod odůvodnění). Stěžovatel tvrdí, že dopisy ze dne 9. února 2012 a 12. června 2012 lotyšský stát rozhodl, že pohledávka ve výši 5 milionů EUR za podnikem airBaltic související s druhým syndikovaným úvěrem (část, kterou poskytl fond Taurus, a to z celkové částky ve výši 35 milionů EUR) bude postoupena podniku airBaltic za cenu ve výši 1 LVL (6. opatření).

(44)

Dne 20. listopadu 2012 se Komise rozhodla zahájit formální vyšetřovací řízení. V rozhodnutí o zahájení řízení dospěla Komise k předběžnému závěru, že v době provedení zjištěných opatření bylo možno podnik airBaltic považovat za podnik v obtížích. Komise vyslovila rovněž pochybnosti ohledně šesti opatření, která jsou předmětem posouzení, a dospěla k předběžnému závěru, že všechna tato opatření zahrnovala státní podporu.

(45)

Komise za prvé uvedla, že první státní úvěr (1. opatření) poskytl stát současně s úvěrem od podniku BAS (úměrně svému podílu) za totožných podmínek, které by na první pohled naznačovaly, že úvěry byly poskytnuty za rovnocenných podmínek. Komise však zjistila, že první státní úvěr a úvěr od podniku BAS nelze posoudit odděleně, nýbrž v celkovém kontextu ustanovení dohody. Komise proto uvedla, že z dohody nevyplývá, že by kromě úvěru musel podnik BAS poskytnout podniku airBaltic spolu s druhým státním úvěrem i konvertibilní půjčku, a že stát přijal závazky, které byly odlišné a z ekonomického hlediska významnější než závazky podniku BAS. Komise rovněž zjistila, že rozhodnutí podniku BAS investovat do podniku airBaltic bylo přijato v situaci, kdy již orgány veřejné moci projevily ochotu podnik finančně podpořit.

(46)

S ohledem na úrokovou sazbu u prvního státního úvěru a snížení úrokové sazby o [5–15] procentních bodů, k němuž došlo v prosinci 2011 (viz 30. bod odůvodnění), měla Komise za to, že je sporné, zda použité úrokové sazby odpovídají vzhledem k tehdejším značným problémům podniku airBaltic tržním sazbám.

(47)

Co se týká druhého státního úvěru (2. opatření), Komise za prvé zjistila, že se již předpokládal v dohodě, ačkoli v neurčené výši a s výhradou řady faktorů. Podle Komise nelze druhý státní úvěr považovat za rovnocenný, jelikož z dohody nevyplývalo (v rozporu s tvrzením Lotyšska), že kromě úvěru musí podnik BAS poskytnout podniku airBaltic i konvertibilní půjčku. Komise mimoto zdůraznila, že když se Lotyšsko rozhodlo poskytnout podniku airBaltic druhý státní úvěr, neexistoval na straně podniku BAS souběžný závazek, jelikož tento podnik neměl povinnost poskytnout podniku airBaltic žádný další úvěr.

(48)

Co se týká úrokové sazby u druhého státního úvěru ([9–11] %), Komise vyslovila pochybnosti, zda by soukromý investor poskytl podniku úvěr s touto úrokovou sazbou, a to vzhledem k potížím, jímž podnik airBaltic čelil, a skutečnosti, že použitý kolaterál byl týž jako v případě prvního státního úvěru.

(49)

Pokud jde o navýšení kapitálu schválené dne 22. prosince 2011 (3. opatření), Komise uvedla, že v době přijetí rozhodnutí o rekapitalizaci přišel podnik BAS o všechny akcie podniku airBaltic s výjimkou jedné (jelikož je stát získal od banky Latvijas Krājbanka). Stát tudíž zvýšil svůj podíl v podniku na 99,8 % (viz 21. bod odůvodnění). Konverze proto neměla z ekonomického hlediska pro podnik BAS příliš velký smysl, jelikož ten by musel k opětovnému získání svého dřívějšího podílu nejen přeměnit svůj úvěr na kapitál, nýbrž poskytnout i peněžní vklad ve výši 37,7 milionu LVL (53,38 milionu EUR), a to vše s omezenou možností, že vlastní kapitál přinese v krátkodobém až střednědobém horizontu nějaké výnosy vzhledem k potížím podniku airBaltic. Komise mimoto vyslovila pochybnosti ohledně dne, k němuž bylo 3. opatření skutečně provedeno.

(50)

Komise rovněž uvedla, že podnik BAS a stát měly na vložení kapitálu do podniku airBaltic určitou lhůtu (pravděpodobně do 30. ledna 2012, tj. do konce první fáze upisovacího období pro navýšení kapitálu). Stát tak učinil dne 29. resp. 30. prosince 2011, zatímco podnik BAS nakonec úvěr na kapitál nepřeměnil ani neposkytl peněžní vklad. Podle Komise mělo Lotyšsko před konverzí svých úvěrů vyčkat, dokud se přiměřeně neujistí, že tak učiní i podnik BAS. Komise proto zastávala názor, že se 3. opatření nejeví jako opatření, které je v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství.

(51)

Co se týká nákupu bezkupónových dluhopisů podniku airBaltic v hodnotě 30 milionů LVL (42,47 milionu EUR) v dubnu 2010 (4. opatření), Komise zdůraznila, že tyto dluhopisy byly vzhledem ke svým charakteristikám srovnatelné s kapitálovou injekcí. Vzhledem k tomu, že zisk byl od samého počátku vyloučen, jelikož s dluhopisy nebyly spojeny žádné úroky a budoucí zisk při konverzi se vzhledem k potížím podniku, situaci v odvětví letecké dopravy a neexistenci plánu na dosažení opětovné ziskovosti podniku v té době jevil jako nepravděpodobný, vyslovila Komise pochybnosti ohledně souladu 4. opatření s trhem. Komise mimoto nemohla vyloučit, že podnik BAS koupil dluhopisy proto, že Lotyšsko jevilo o podnik airBaltic před jejich emisí velký zájem.

(52)

Co se týká plateb ve výši 2,8 milionu EUR, které provedla banka Latvijas Krājbanka (5. opatření), Komise nemohla dospět s určitostí k závěru, zda byly v době provedení těchto plateb činnosti banky Latvijas Krājbanka jakožto banky zcela ve vlastnictví státu nezávislé na jednání státu. Komise v této souvislosti uvedla, že Lotyšsko nepředložilo žádné důkazy, že podnik airBaltic podal platební a převodní příkazy před přijetím rozhodnutí komise pro finanční a kapitálové trhy ze dne 17. listopadu 2011 o omezení bankovních operací na jednoho klienta ve výši nad 100 000 EUR.

(53)

Pokud jde pohledávku ve výši 5 milionů EUR, která byla postoupena podniku airBaltic (6. opatření), Komise v rozhodnutí o zahájení řízení uvedla, že se Lotyšsko na základě článku 7.4 dohody rozhodlo, že pohledávka ve výši 5 milionů EUR za podnikem airBaltic v souvislosti s druhým syndikovaným úvěrem (který poskytl částečně fond Taurus, a to z celkové částky ve výši 35 milionů EUR) má být postoupena podniku airBaltic za cenu ve výši 1 LVL. Komise zdůraznila, že z ekonomického hlediska byla tato transakce velmi podobná prominutí dluhu, jelikož Lotyšsko tím podnik airBaltic zprostilo povinnosti platit úroky a splatit vlastníkovi pohledávky část druhého syndikovaného úvěru. Komise mimoto dospěla k závěru, že 6. opatření není v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství, jelikož podnik airBaltic nebyl podle dohody oprávněn získat úvěr za 1 LVL.

(54)

Pokud jde o ostatní pohledávky v celkové výši 30 milionů LVL (42,47 milionu EUR) související s druhým syndikovaným úvěrem (viz 42. bod odůvodnění), Komise uvedla, že se na tyto pohledávky vztahuje přiměřeně výše uvedené odůvodnění.

(55)

Komise proto dospěla k předběžnému závěru, že šest opatření, která jsou předmětem posouzení, zahrnovalo protiprávní státní podporu, jelikož tato opatření byla provedena v rozporu s oznamovací povinností a povinností zdržet se jednání, které jsou stanoveny v čl. 108 odst. 3 Smlouvy.

(56)

Komise vyslovila rovněž pochybnosti ohledně slučitelnosti šesti posuzovaných opatření s vnitřním trhem, zejména kvůli skutečnosti, že lotyšské orgány neuvedly žádné možné důvody slučitelnosti. Pokud jde o možné důvody slučitelnosti, Komise se předběžně domnívala (vzhledem k potížím podniku airBaltic), že jedinými použitelnými kritérii jsou kritéria týkající se podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy na základě pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (23) (dále jen „pokyny pro podporu na záchranu a restrukturalizaci“). Na základě informací, které měla Komise v té době k dispozici, se domnívala, že se nezdá, že by byly podmínky pro podporu na záchranu splněny, a že plán reShape neobsahuje potřebné prvky, aby jej mohla považovat za plán restrukturalizace ve smyslu oddílu 3.2 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci.

(57)

Ve svých připomínkách k rozhodnutí Komise o zahájení řízení Lotyšsko uvedlo, že 1., 2., 3. a 6. opatření byla vzájemně závislá a vyplývala z dohody, představují tudíž v zásadě jednu a tu samou finanční transakci, kterou je nutno posoudit k okamžiku uzavření dohody, tj. k 3. říjnu 2011. Na tomto základě vyvodilo Lotyšsko závěr, že tato opatření jsou souběžná a že jsou v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství, státní podpora je tudíž vyloučena.

(58)

Lotyšsko uvedlo, že iniciátorem dohody byl podnik BAS, který stát požádal, aby se podílel na navýšení kapitálu. Stát nakonec s investicí s výhradou přísných podmínek stanovených v dohodě souhlasil. Jedním z hlavních prvků dohody bylo vložení částky ve výši přibližně 100 milionů LVL (141,58 milionu EUR) ze strany státu a podniku BAS, a to ve dvou fázích: i) částky ve výši 30 milionů LVL (42,47 milionu EUR) ve formě prvního státního úvěru a úvěru od podniku BAS a ii) částky ve výši přibližně 70 milionů LVL (99,1 milionu EUR), kterou mají stát a podnik BAS poskytnout úměrně svým podílům. Podle Lotyšska měl proto podnik BAS smluvní povinnost vložit do podniku airBaltic další kapitál úměrně svému podílu. Lotyšsko odvozuje tento závěr z článku 7.2 dohody, v němž je stanoveno, že stát poskytne podniku airBaltic druhý úvěr „úměrně svým hlasovacím právům“, což podle názoru Lotyšska znamená, že i podnik BAS musel poskytnout peněžní vklad úměrně svému podílu.

(59)

Lotyšsko rovněž uvedlo, že dohoda obsahuje řadu nouzových opatření, která mají chránit finanční zájmy státu v případě, že by podnik BAS své povinnosti nesplnil: i) právo státu získat od podniku BAS akcie za 1 LVL, ii) povinnost soukromých investorů, kteří podniku airBaltic poskytli druhý syndikovaný úvěr, postoupit za určitých okolností pohledávky za podnikem airBaltic státu a iii) povinnost investorů poskytnout podniku airBaltic náhradu za určité podrozvahové závazky ve výši přibližně […] milionů EUR (24). Skutečnost, že podnik BAS a investoři s těmito nouzovými opatřeními souhlasili, je podle názoru Lotyšska důkazem, že investoři věřili tomu, že podnik BAS svým povinnostem dostojí. Na tomto základě se Lotyšsko domnívá, že 1., 2. a 3. opatření jsou souběžná opatření a že jsou v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství. Jelikož 6. opatření bylo důsledkem nouzových opatření, Lotyšsko tvrdilo, že ani toto opatření nezahrnuje podporu.

(60)

Pokud jde o 1. opatření, Lotyšsko dodalo, že úroková sazba byla v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství a se sdělením o referenčních sazbách (25), a tvrdilo, že snížení úrokové sazby z [11–13] % na [2–4] % bylo pro stát z ekonomického hlediska racionální, jelikož snížilo finanční náklady podniku airBaltic (v němž již stát měl v té době 99,8 % podíl). Co se týká 2. opatření, Lotyšsko zastává názor, že úroková sazba byla v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství.

(61)

Pokud jde o 3. opatření, lotyšské orgány uvedly, že se přeměna prvního státního úvěru a první tranše druhého státního úvěru na kapitál uskutečnila na základě souběžného rozhodnutí podniku BAS ohledně konverze jeho úvěru a poskytnutí peněžního vkladu ve výši 37,7 milionu LVL (53,38 milionu EUR), jež bylo přijato na valné hromadě akcionářů podniku airBaltic dne 22. prosince 2011. Lotyšské orgány zopakovaly, že 1., 2. a 3. opatření nelze posuzovat odděleně, nýbrž pouze ve spojení s širší transakcí, jejíž neoddělitelnou součást tvoří. Jelikož tuto transakci schválil souběžně podnik BAS i stát, vyloučilo Lotyšsko existenci podpory. Lotyšsko dále uvedlo, že skutečnost, že podnik BAS nesplnil svůj závazek ve stanovené lhůtě (tj. do 30. ledna 2012), není podstatná a že stát neměl jinou možnost než přeměnit první státní úvěr a první tranši druhého státního úvěru na kapitál, což učinil dne 29. prosince 2011. Lotyšsko mimoto objasnilo, že stát podnikl veškeré možné kroky, aby podnik BAS donutil splnit jeho závazek.

(62)

Co se týká 6. opatření, Lotyšsko dodalo, že postoupení pohledávek za podnikem airBaltic bylo důsledkem opatření, která se předpokládala v článku 7.4 dohody. Podle Lotyšska to zajišťuje, že celá dohoda je rovnocenná, jelikož postoupení pohledávky za podnikem airBaltic zaručuje, že soukromí investoři přiměřeně přispějí k finanční injekci do podniku airBaltic.

(63)

Pokud jde o 4. opatření, Lotyšsko je názoru, že k nákupu bezkupónových dluhopisů ze strany státu a podniku BAS došlo souběžně za totožných podmínek, což vylučuje existenci státní podpory. Lotyšsko rovněž objasnilo, že rozhodnutí o vydání dluhopisů bylo přijato z podnětu podniku BAS. Co se týká skutečnosti, že tyto dluhopisy nepřinášely žádný zisk, Lotyšsko tvrdí, že by Komise měla vzít v úvahu tzv. „vlastnický efekt“ a zohlednit to, že stát měl jakožto akcionář podniku airBaltic jinou motivaci než externí investor.

(64)

Co se týká 5. opatření, Lotyšsko se domnívalo, že nebyly poskytnuty státní prostředky a že opatření komise pro finanční a kapitálové trhy nelze v žádném případě přičíst státu.

(65)

Vzhledem ke svému názoru, že státní podpora nebyla poskytnuta, nepředložilo Lotyšsko původně žádná tvrzení ohledně slučitelnosti opatření s vnitřním trhem. V průběhu formálního vyšetřovacího řízení však Lotyšsko předložilo určité argumenty v tomto ohledu a uvedlo, že pokud byla poskytnuta státní podpora, jedná se o slučitelnou podporu na restrukturalizaci podle pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci.

(66)

Na tomto základě předložilo Lotyšsko v prosinci 2013 plán restrukturalizace, podle něhož měla být restrukturalizace podniku airBaltic zahájena v dubnu 2011, kdy byla vedení společnosti předložena první verze plánu. V tomto dokumentu byly uvedeny některé nedostatky podniku airBaltic a zjištěna potřeba kapitálu ve výši [175–185] milionů EUR. Tato první verze plánu byla rozpracována na plán reShape z března 2012, který byl podle Lotyšska předběžným krokem k plánu restrukturalizace, jenž byl předložen v prosinci 2013.

(67)

V plánu restrukturalizace se předpokládá pětileté období restrukturalizace od dubna 2011 do dubna 2016 a celkové restrukturalizační náklady ve výši [150–170] milionů LVL ([214–242] milionů EUR). Plán restrukturalizace předpokládá tři druhy restrukturalizačních opatření: i) optimalizaci příjmů a nákladů u stávajících činností; ii) změnu uspořádání sítě vedoucí k úpravě destinací, četnosti letů a časového rozvrhu a iii) optimalizaci sítě a leteckého parku. Plán restrukturalizace obsahuje celkem 26 iniciativ, které se zabývají příjmy a náklady, spolu s dalšími iniciativami v oblasti změny uspořádání sítě a obnovy leteckého parku. Co se týká obnovení životaschopnosti podniku airBaltic, plán předpokládá, že s těmito iniciativami dosáhne podnik v roce 2014 hranice rentability a poté bude ziskový, přičemž zisk před úroky a zdaněním v roce 2014 dosáhne [1–3] milionů LVL ([1,4–4,2] milionu EUR) a v roce 2016 pak [9–12] milionů LVL ([12,8–17] milionů EUR). Plán restrukturalizace obsahuje rovněž revidované finanční výhledy na základě realistického, pesimistického a optimistického scénáře, které byly předmětem analýzy citlivosti s cílem posoudit rizika a jejich možný dopad.

(68)

Plán předkládá rovněž řadu kompenzačních opatření: i) snížení kapacity leteckého parku o 27 %; ii) přenechání čtrnácti ziskových tras a iii) přenechání […] párů letištních časů na koordinovaných letištích. Mezi rokem 2011 a 2016 sníží podnik airBaltic svou kapacitu o [17–20] % z hlediska ASK (26) (o [7–10] %, vezmou-li se v úvahu pouze ziskové trasy). Podle Lotyšska je toto snížení kapacity v souladu s minulými případy. Plán restrukturalizace mimoto obsahuje uvolnění […] párů letištních časů v důsledku uzavření řady tras.

(69)

V plánu restrukturalizace jsou restrukturalizační náklady odhadnuty na [150–170] milionů LVL ([214–242] milionů EUR), přičemž tato částka bude použita na splacení úvěrů poskytnutých třetími stranami, vyrovnání ztrát vyplývajících z vyřazení a likvidace některých letadel, výplaty odstupného, nákup nových letadel atd.

(70)

Vzhledem k celkovým restrukturalizačním nákladům činí navrhovaný vlastní příspěvek podniku airBaltic podle plánu restrukturalizace [100–110] milionů LVL ([141–155] milionů EUR), tj. [60–70] % celkových restrukturalizačních nákladů. Podle plánu restrukturalizace vyplývá vlastní příspěvek z řady vkladů provedených soukromými stranami (včetně likviditního příslibu a zálohových plateb), soukromých úvěrů, smlouvy o nájmu nových letadel a částečného odpisu dluhů u dvou bank.

(71)

Během formálního vyšetřovacího řízení obdržela Komise připomínky od společnosti Ryanair, od podniku airBaltic a rovněž od tří fyzických osob jménem věřitelů podniku airBaltic.

(72)

Společnost Ryanair souhlasila s předběžným zjištěním Komise, že opatření, která jsou předmětem posouzení, nejsou v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství a že nejsou slučitelná s vnitřním trhem. Společnost Ryanair však tvrdí, že v rozhodnutí o zahájení řízení nebylo posouzení Komise týkající se zásady investora v tržním hospodářství úplné, jelikož Komise měla uvážit, zda by se soukromý investor nerozhodl podnik airBaltic zlikvidovat místo toho, aby mu poskytl další kapitál (27). Společnost Ryanair rovněž uvedla, že Komise měla v rozhodnutí o zahájení řízení posoudit, zda nebyla likvidace podniku airBaltic pro stát výhodnější než poskytnutí dalších finančních prostředků. Ačkoli se společnost Ryanair domnívala, že nemá k dispozici dostatek informací, aby se mohla vyjádřit k plánu reShape, pochybovala o tom, že podnik airBaltic bude opět ziskový, a měla za to, že by měl být zlikvidován.

(73)

Společnost Ryanair také tvrdila, že podpora poskytnutá podniku airBaltic poškozuje její postavení na trhu, jelikož společnost Ryanair provozuje třináct tras z Rigy, přičemž na více než polovině z nich přímo soutěží s podnikem airBaltic.

(74)

Podnik airBaltic ve svých připomínkách zdůraznil, že potíže podniku byly zapříčiněny chováním předchozího vedení a nešťastnými rozhodnutími v období před říjnem 2011, která přijal pan Flick, jenž se podle podniku airBaltic zaměřil na obchodní strategii, která byla založena výhradně na rozšiřování činnosti, a nikoli na ziskovosti. Podnik airBaltic rovněž objasnil, že předchozí vedení podniku sjednalo mnoho nevýhodných smluv a uzavíralo transakce bez podnikatelského zdůvodnění a navíc vytvořilo neprůhlednou podnikovou a organizační strukturu.

(75)

Podnik airBaltic se domnívá, že když se Lotyšsko rozhodlo podílet se na dohodě a provést ji, jednalo jako racionální soukromý investor. Podnik airBaltic podotkl, že se investice Lotyšska uskutečnila souběžně s investicí podniku BAS a že od podniku BAS a ostatních soukromých investorů vyžadovala velké oběti. Dohoda mimoto obsahovala dostatečné záruky, které zajišťovaly plnou ochranu zájmů Lotyšska před podnikem BAS; uplatnění těchto záruk bylo (podle podniku airBaltic) pro Lotyšsko racionálnější než porušení jeho investičních závazků, jež by mělo za následek úpadek podniku, zničení hodnoty stávajících podílů a žaloby soukromých investorů o náhradu škody. Na tomto základě vyvozuje podnik airBaltic závěr, že rozhodnutí Lotyšska uzavřít dohodu neobsahuje prvky státní podpory.

(76)

Co se týká nákupu bezkupónových dluhopisů podniku airBaltic ze strany státu v dubnu 2010 (4. opatření), podnik airBaltic se domnívá, že se z ekonomického hlediska jednalo o racionální investici státu, která byla provedena souběžně s investicí podniku BAS, a podnik airBaltic tudíž vyvozuje závěr, že se nejedná o státní podporu. Pokud jde o výplatu částky ve výši 2,8 milionu EUR, kterou banka Latvijas Krājbanka provedla ve prospěch podniku airBaltic dne 21. resp. 22. listopadu 2011 (5. opatření), podnik airBaltic se domnívá, že tato rozhodnutí byla přijata v rámci podnikání podniku airBaltic a že se týkají soukromých finančních prostředků, přítomnost státních prostředků je tudíž vyloučena.

(77)

Podnik airBaltic vyzdvihl svou úlohu při zachování spojení Lotyšska se zbytkem EU a poskytl některé informace o provádění plánu reShape novým vedením společnosti.

(78)

Co se týká připomínek tří fyzických osob, které byly podány jménem věřitelů podniku airBaltic, ty měly podobnou strukturu. Věřitelé si obecně stěžovali na opatření, jichž se týkalo rozhodnutí o zahájení řízení, zejména na 6. opatření. Věřitelé mimoto poukázali na určité nesplacené dluhy podniku airBaltic, které mají zjevně svůj původ v dohodě a které měly údajně za následek platební neschopnost některých věřitelů.

(79)

Ve svém vyjádření k připomínkám třetích stran souhlasilo Lotyšsko s názorem podniku airBaltic, že posuzovaná opatření nepředstavují státní podporu.

(80)

Pokud jde o tvrzení společnosti Ryanair, Lotyšsko uvedlo, že judikatura, na kterou společnost Ryanair poukázala (naznačující, že by stát měl podnik airBaltic zlikvidovat, místo aby mu poskytl finanční prostředky), není v daném případě použitelná, jelikož stát nebyl v té době významným věřitelem podniku airBaltic, nýbrž pouze jeho akcionářem. Podle Lotyšska není k posouzení racionálnosti investičních rozhodnutí státu v tomto případě kritérium soukromého věřitele vhodné. Lotyšsko mimoto uvedlo, že když se rozhodlo uzavřít dohodu, počítalo v krátkodobém horizontu se ztrátami v zájmu návratu k zisku z dlouhodobějšího hlediska, a že tato investiční rozhodnutí byla přijata z podnětu podniku BAS. Lotyšsko rovněž uvedlo, že se ztráty podniku airBaltic snížily, a tvrzení společnosti Ryanair odmítlo jako neopodstatněná.

(81)

Co se týká připomínek fyzických osob, které byly podány jménem věřitelů podniku airBaltic, Lotyšsko se domnívá, že nesouvisejí s opatřeními, která byla uvedena v rozhodnutí o zahájení řízení, a že jejich cílem je (jak se zdá) zlepšení postavení věřitelů v obchodních sporech s podnikem airBaltic.

(82)

Toto rozhodnutí se nejprve zabývá otázkou, zda je podnik airBaltic podnikem v obtížích ve smyslu pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci (oddíl 7.1). Poté analyzuje, zda posuzovaná opatření zahrnují státní podporu pro podnik airBaltic ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy (oddíl 7.2) a zda je tato podpora zákonná (oddíl 7.3) a slučitelná s vnitřním trhem (oddíl 7.4).

(83)

Jak již bylo uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení, lotyšské orgány objasnily, že potíže podniku airBaltic začaly v roce 2008 kvůli světové hospodářské recesi a výraznému zvýšení cen ropy. V roce 2008 proto vykázal podnik airBaltic ztráty ve výši 28 milionů LVL (39,64 milionu EUR). V roce 2009 dosáhl podnik zisku ve výši 6 milionů LVL (8,49 milionu EUR). V roce 2010 však podnik airBaltic zaznamenal opět ztrátu ve výši 34,2 milionu LVL (48,42 milionu EUR), která se v roce 2011 zvýšila na 84,7 milionu LVL (119,2 milionu EUR). Komise připomíná, že lotyšský ministr hospodářství v červnu 2011 uvedl, že podnik airBaltic je blízko úpadku (28), přičemž se v tisku objevily zprávy, že dne 21. září 2011 požádal podnik o právní ochranu před věřiteli (29).

(84)

Auditované roční závěrky podniku airBaltic ukazují, že podnik měl v období 2009–2012 záporný vlastní kapitál, který se navíc každý rok zvyšoval. V roce 2009 měl podnik airBaltic záporný vlastní kapitál ve výši 19,2 milionu LVL (27,18 milionu EUR), který se v roce 2010 zvýšil na 23,3 milionu LVL (32,99 milionu EUR), v roce 2011 na 105,6 milionu LVL (149,51 milionu EUR) a v roce 2012 na 125,1 milionu LVL (177,12 milionu EUR).

Tabulka

Klíčové finanční údaje podniku airBaltic od roku 2007 do června 2011 (v tis. LVL)

(85)

V bodě 10 písm. c) pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci je uvedeno, že podnik je považován za podnik v obtížích, pokud „splňuje podmínky vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení“. Zdá se, že v případě podniku airBaltic tak tomu bylo nejméně ode dne 21. září 2011 (ne-li dříve), kdy požádal o právní ochranu před věřiteli. Komise však bere na vědomí, že soud údajně o několik dnů později žádost o právní ochranu zamítl, zjevně kvůli jednáním mezi Lotyšskem a podnikem BAS, která vedla k dohodě. Bez ohledu na tuto skutečnost má Komise za to, že podnik airBaltic je každopádně (jak se zdá) podnikem v potížích ve smyslu bodu 11 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci.

(86)

Podle tohoto ustanovení může být podnik považován za podnik v obtížích tehdy, „kdy jsou patrné typické příznaky podniku v obtížích, například narůstající ztráta, klesající obrat, rostoucí skladové zásoby, nadbytečná kapacita, slábnoucí peněžní tok, narůstající dluh, narůstající úroky a klesající nebo nulová hodnota čistých aktiv“. Z tabulky je patrné, že podnik airBaltic byl ztrátový od roku 2008 (kromě roku 2009). Zdá se však, že v roce 2009 mohl podnik airBaltic dosáhnout zisku pouze v důsledku mimořádného poklesu cen paliva. Jak bylo proto uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení, zdá se, že návrat k zisku v roce 2009 byl jednorázovou událostí, která byla způsobena mimořádnými okolnostmi, a nejednalo se o strukturální tendenci. Dluhy a finanční náklady podniku se mezi rokem 2008 a 2009 značně zvýšily, zejména však mezi rokem 2009 a 2010, kdy náklady na financování vzrostly z 3,8 milionu LVL (5,38 milionu EUR) na 17,4 milionu LVL (24,64 milionu EUR) (30). Z toho rovněž vyplývá, že proměnné související s náklady podniku airBaltic rostly tempem ve výši [5–10] % ročně, tj. rychleji než proměnné související s příjmy, které rostly o [2–7] % ročně. Komise opakuje zjištění uvedené v rozhodnutí o zahájení řízení, že ztráty podniku airBaltic dosáhly takové výše, že v roce 2010 jeho záporný vlastní kapitál činil přibližně 23,3 milionu LVL (32,99 milionu EUR) a kvůli dalším ztrátám vykázaným v roce 2011 vzrostl na 105,6 milionu LVL (149,51 milionu EUR). Vzhledem ke všem výše uvedeným faktorům se zdá, že kritéria uvedená v bodě 11 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci jsou splněna.

(87)

Komise proto vyvozuje závěr, že podnik airBaltic byl podnikem v obtížích ve smyslu pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci nejméně od roku 2011.

(88)

V čl. 107 odst. 1 SFEU je stanoveno, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.

(89)

Aby bylo možno vyvodit závěr ohledně existence státní podpory, musí Komise posoudit, zda jsou u každého ze šesti posuzovaných opatření splněna kumulativní kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy (tj. převod státních prostředků, selektivní výhoda, možné narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu uvnitř EU).

(90)

Lotyšsko tvrdí, že 1. opatření je nutno posoudit společně s 2., 3. a 6. opatřením, jelikož tato opatření byla dohodnuta týž den, tj. 3. října 2011, v době, kdy byly Lotyšsko a podnik BAS hlavními akcionáři podniku airBaltic.

(91)

Komise souhlasí s lotyšskými orgány v tom, že první státní úvěr (1. opatření) a úvěr od podniku BAS nelze posoudit odděleně, a je třeba je považovat za součást celkové dohody, na jejímž základě byly oba úvěry poskytnuty. Komise však nesouhlasí s tvrzením Lotyšska, že i ostatní opatření je nutno posoudit společně jako jednu transakci.

(92)

Komise je názoru, že dne 3. října 2011, kdy byla dohoda uzavřena, se podnik BAS a stát s naprostou jistotou zavázaly poskytnout první státní úvěr (1. opatření) a úvěr od podniku BAS. Lze proto říci, že tato opatření byla provedena k tomuto dni. Z informací obsažených v dohodě však nelze s jistotou určit přesnou výši druhého státního úvěru (2. opatření) a navýšení kapitálu (3. opatření). Co se týká konkrétně 2. opatření, v dohodě je pouze uvedeno, že Lotyšsko poskytne úvěr úměrně svému podílu, výše úvěru však není vyčíslena. V tomto ohledu Komise podotýká, že článek 7.1 dohody uvádí, že předvídatelné navýšení vlastního kapitálu (vyplývající z kapitalizace prvního a druhého státního úvěru a úvěru od podniku BAS spolu s dalším peněžním vkladem, který poskytne podnik BAS) nepřesáhne 100 milionů LVL (141,58 milionu EUR). Je však třeba poukázat na níže uvedené skutečnosti. Za prvé, v dohodě byl vyčíslen pouze první státní úvěr a úvěr od podniku BAS, a to ve výši 16 milionů LVL resp. 14 milionů LVL. Údaj týkající se 100 milionů LVL představoval pouze odhad částky, která může být nezbytná nebo která se může očekávat, pokud jde o navýšení vlastního kapitálu do konce roku; částka navýšení vlastního kapitálu nebyla v dohodě jednoznačně stanovena. Skutečná částka navýšení kapitálu dohodnutého v prosinci 2011 činila ve skutečnosti 110 milionů LVL (viz 33. bod odůvodnění), tj. přesahovala částku, která se předpokládala v dohodě. Komise se domnívá, že částky vztahující se na 2. a 3. opatření nebyly k 3. říjnu 2011 stanoveny nebo je nebylo možno zjistit.

(93)

Co se týká 6. opatření, Komise obdobně podotýká, že v době uzavření dohody dne 3. října 2011 stát nevěděl, zda bude muset využít ustanovení článku 7.4 dohody a zda mu budou postoupeny pohledávky soukromých investorů. Stát neměl mimoto povinnost postoupit podniku airBaltic pohledávky vyplývající z druhého syndikovaného úvěru. Postoupení pohledávek soukromých investorů státu představovalo pouhou možnost, která byla podmíněna tím, že podnik BAS nesplní své závazky podle dohody, což nebylo předem známo a dne 3. října 2011 nebyl důvod mít za to, že tomu tak skutečně bude. Z tohoto důvodu nelze 6. opatření považovat za opatření, které bylo provedeno v okamžiku podpisu dohody, a nelze je proto považovat za rovnocenné prvnímu státnímu úvěru a úvěru od podniku BAS.

(94)

Lotyšsko mimoto tvrdí, že většina pohledávek soukromých investorů, které měly být podle předpokladů předmětem novace v rámci dvou syndikovaných úvěrů, nebyla zajištěna a že v případě, že by stát dopustil, aby podnik vyhlásil úpadek, žalovali by soukromí investoři stát o náhradu škody, což by bylo pro stát nákladnější než provedení zbývajících opatření ve prospěch podniku airBaltic.

(95)

Podle názoru Komise je tvrzení, že by soukromí investoři žalovali stát o náhradu škody, čistě hypotetické a není doloženo žádnými důkazy. Nic navíc nenasvědčuje tomu, že při poskytnutí podpory podniku airBaltic vzalo Lotyšsko tyto aspekty skutečně v úvahu.

(96)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že tvrzení ohledně souběžnosti, které předložily lotyšské orgány, neobstojí. Z tohoto důvodu vyvozuje Komise závěr, že 1., 2., 3. a 6. opatření nelze považovat za jednu transakci, o níž bylo rozhodnuto dne 3. října 2011, a posoudí je proto zvlášť.

(97)

Komise bere na vědomí, že první státní úvěr poskytlo přímo Lotyšsko prostřednictvím státní pokladny, a to na žádost Ministerstva dopravy. To je výslovně uvedeno v dohodě. Je proto zřejmé, že 1. opatření zahrnuje státní prostředky a lze je přičíst státu. Lotyšsko tento bod nezpochybnilo.

(98)

Za účelem posouzení, zda 1. opatření poskytlo podniku airBaltic nepatřičnou selektivní výhodu, Komise za prvé uvádí, že první státní úvěr a úvěr od podniku BAS byly dohodnuty dne 3. října 2011, tj. ke dni podpisu dohody. V tomto okamžiku byly Lotyšsko a podnik BAS hlavními akcionáři podniku a úvěry byly poskytnuty úměrně jejich podílům (52,6 % resp. 47,2 %) a za totožných a vzájemně spojených podmínek.

(99)

Jak je uvedeno v 45. bodě odůvodnění, Komise v rozhodnutí o zahájení řízení uvedla, že rozhodnutí podniku BAS investovat do podniku airBaltic mohlo být ovlivněno ochotou orgánů veřejné moci podnik finančně podpořit. Ačkoli je pravdou, že lotyšská vláda vyjádřila zájem o udržení podniku airBaltic jako národního leteckého dopravce (31), Komise uvádí, že podpora lotyšského státu byla předmětem jednání, nebyla dosud určena a podléhala určitým podmínkám. Komise nemůže proto vyloučit, že první státní úvěr a úvěr od podniku BAS byly poskytnuty souběžně, což vylučuje existenci podpory. Jak objasnil Tribunál, „souběžnost nemůže být sama o sobě i při existenci významných soukromých investic dostačující k učinění závěru o neexistenci podpory ve smyslu [čl. 107 odst. 1 Smlouvy], když nebyly vzaty v úvahu ostatní relevantní skutkové a právní okolnosti“ (32).

(100)

Komise proto rovněž posoudila, zda lze dohodnutou úrokovou sazbu ve výši [11–13] % u prvního státního úvěru (a úvěru od podniku BAS) pokládat za tržní sazbu.

(101)

V průběhu formálního vyšetřovacího řízení předložilo Lotyšsko důkazy o hodnotě kolaterálu (ochranných známek a pohledávek), kterou stanovil nezávislý auditor […] v rámci auditu podniku, jenž byl zahájen v létě 2011. Jelikož pohledávky (k 30. září 2011) byly součástí příslušných finančních údajů, byly oceněny rovněž […]. Pokud jde o ochranné známky, jejich hodnota vycházela z ceny, za kterou podnik airBaltic ochranné známky odkoupil od podniku BAS. Za účelem stanovení likvidační hodnoty kolaterálu použilo Lotyšsko diskontní sazbu ve výši […] % v souladu s interní metodikou lotyšské státní pokladny pro oceňování kolaterálu, což Komise považuje vzhledem k povaze kolaterálu za přiměřené. Na tomto základě činila likvidační hodnota kolaterálu [15–25] milionů LVL ([21,3–35,5] milionu EUR), což je o [15–25] % více než výše prvního státního úvěru.

(102)

Komise mimoto podotýká, že vzhledem k značnému kolaterálu u prvního státního úvěru je použití úrokové sazby ve výši [11–13] % v souladu se sdělením o referenčních sazbách (33). Tvrzení, že úroková sazba ve výši [11–13] % byla v souladu s trhem, mimoto potvrzuje skutečnost, že se podnik BAS (soukromý investor) vzdal práva na zajištění svého úvěru (viz 26. bod odůvodnění): úvěr od podniku BAS byl proto rizikovější než státní úvěr, byl však poskytnut se stejnou úrokovou sazbou.

(103)

Vzhledem k výši zajištění a použité úrokové sazbě vyvozuje Komise závěr, že 1. opatření neposkytlo podniku airBaltic selektivní výhodu a že existenci státní podpory lze vyloučit, aniž by bylo nutné posoudit, zda jsou splněny ostatní kumulativní podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 Smlouvy (34).

(104)

Dne 13. prosince 2011, tj. ke dni, k němuž došlo k zvýšení podílu Lotyšska v podniku airBaltic na 99,8 % (viz 21. bod odůvodnění), se lotyšská vláda rozhodla povolit u prvního státního úvěru (a tudíž rovněž u úvěru podniku BAS) snížení úrokové sazby o [9–11] procentních bodů odpovídajících rizikové prémii, a to z [11–13] % na [2–4] %.

(105)

Lotyšsko se domnívá, že snížení úrokové sazby bylo odůvodněné, jelikož úvěr byl bezrizikový, poněvadž likvidační hodnota kolaterálu byla odhadnuta na částku ve výši [15–25] milionů LVL ([21,3–35,5] milionu EUR), tj. o [15–25] % více, než byla výše prvního státního úvěru (viz 101. bod odůvodnění).

(106)

Komise není argumenty Lotyšska přesvědčena, když toto tvrdí, že snížením úrokové sazby snížil stát finanční náklady podniku airBaltic (jelikož se úroková sazba snížila i u úvěru podniku BAS), který v té době s 99,8 % podílem vlastnil téměř výhradně stát. To podle Lotyšska představovalo pro stát racionální rozhodnutí, jelikož ušlé příjmy státu v podobě úroků byly nahrazeny výhodou, kterou stát jakožto většinový akcionář podniku airBaltic získal z toho, že podnik musel hradit nižší úroky.

(107)

Komise na druhou stranu připomíná, že v době poskytnutí prvního státního úvěru a úvěru od podniku BAS dohoda stanovila, že podmínky obou úvěrů jsou totožné a vzájemně spojené, a případná změna jednoho úvěru tudíž znamenala totožnou změnu i u druhého úvěru. Snížení úrokové sazby se proto projevuje u obou úvěrů a velmi významná úroveň zajištění úvěru a skutečnost, že úvěr od podniku BAS zajištěn nebyl, se nezměnily. Jelikož podnik BAS souhlasil předem s tím, že podmínky jeho úvěru budou spojeny s podmínkami prvního státního úvěru, nemá Komise důvod se domnívat, že se nejedná o rozhodnutí, které je v souladu s trhem.

(108)

Komise proto vyvozuje závěr, že i s přihlédnutím k snížení úrokové sazby neposkytuje 1. opatření podniku airBaltic selektivní výhodu a existenci státní podpory lze vyloučit.

(109)

Druhý státní úvěr poskytlo přímo Lotyšsko prostřednictvím státní pokladny, a to na základě rozhodnutí lotyšské vlády ze dne 13. prosince 2011, kterým se Ministerstvo financí zmocňuje poskytnout podniku airBaltic ze státního rozpočtu konvertibilní půjčku ve výši 67 milionů LVL (94,86 milionu EUR). 2. opatření proto zahrnuje státní prostředky a lze je přičíst státu.

(110)

Komise podotýká, že v době poskytnutí druhého státního úvěru, tj. 13. prosince 2011, přišel podnik BAS o celý svůj podíl v podniku airBaltic s výjimkou jedné akcie a stát nyní vlastnil v podniku 99,8 % podíl. Stát a podnik BAS jakožto akcionáři již proto nebyly ve srovnatelné situaci.

(111)

Lotyšsko tvrdí, že podle článku 7.2 dohody, v němž se uvádí, že Lotyšsko poskytne podniku airBaltic úvěr „úměrně svému podílu“, musel podnik BAS poskytnout podniku airBaltic finanční prostředky ve výši odpovídající jeho počtu akcií. To měl podnik BAS učinit prostřednictvím kapitálové injekce ve formě peněžního vkladu v prosinci 2011. Komise však podotýká, že k 13. prosinci 2011 vlastnil podnik BAS pouze jednu akcii podniku airBaltic. Z toho vyplývá, že stát měl zaujmout postoj obezřetného investora v tržním hospodářství a posoudit, zda měl podnik BAS vzhledem k změně situace, pokud jde o vlastnictví podílů, pobídku k poskytnutí peněžního vkladu podniku v době navýšení kapitálu. Stát tuto možnost ve skutečnosti předpokládal a do dohody zařadil několik nouzových opatření (zejména v článku 7.4) pro případ, že by podnik BAS své závazky nesplnil. Jak Lotyšsko uznává, druhá tranše druhého státního úvěru měla být uvolněna v případě, že podnik BAS další finanční prostředky neposkytne.

(112)

Článek 7.4 dohody stát opravňuje koupit od podniku BAS veškeré jeho akcie v podniku airBaltic za 1 LVL. V době podpisu dohody to pro stát znamenalo záruku, že podnik BAS buď splní své závazky, nebo přijde o veškeré své akcie v podniku airBaltic. Dne 30. listopadu 2011 se však situace radikálně změnila, jelikož banka Latvijas Krājbanka prodala všechny akcie podniku airBaltic, které vlastnil podnik BAS, s výjimkou jedné lotyšskému státu (viz 21. bod odůvodnění). Za této nové situace ztratil článek 7.4 dohody smysl. S pouze jednou akcií měl podnik BAS jen malou pobídku k tomu, aby splnil své závazky: pokud tak neučiní, znamenalo by to, že přijde pouze o jednu akcii v podniku airBaltic. Obezřetný subjekt v tržním hospodářství by za těchto nových okolností poskytnutí dalších finančních prostředků podniku airBaltic pečlivě uvážil a přinejmenším by druhou stranu (tj. podnik BAS) požádal o ujištění, že finanční prostředky podniku airBaltic skutečně poskytne. Komise mimoto podotýká, že se nezdá být pravděpodobné, že by bylo toto ujištění poskytnuto, jelikož by podnik BAS musel poskytnout velmi vysoký peněžní vklad (mnohem více, než se odhadovalo původně), aby získal zpět svůj dřívější podíl ve výši 47,2 % či jiné významné množství akcií podniku airBaltic.

(113)

Lotyšsko rovněž uvedlo, že druhý státní úvěr byl poskytnut za tržních podmínek, což vylučuje jakoukoli nepatřičnou výhodu pro podnik airBaltic.

(114)

Co se týká kolaterálu, Lotyšsko uvedlo, že druhý státní úvěr měl stejný kolaterál jako první státní úvěr, tj. pohledávky a ochranné známky podniku airBaltic. Jak je objasněno v 101. bodě odůvodnění, likvidační hodnota kolaterálu byla odhadnuta na [15–25] milionů LVL ([21,3–35,5] milionu EUR). Zdá se tudíž, že úroveň dostupného zajištění u druhého státního úvěru byla nízká. Mimoto není důvod předpokládat, že by soukromý subjekt v tržním hospodářství souhlasil s tím, že se jistota, která již byla poskytnuta s ohledem na první státní úvěr, sníží nejméně o 100 %.

(115)

K zjištění, zda byla úroková sazba použitá u první tranše druhého státního úvěru v souladu s trhem, použije Komise jako nejlepší dostupnou náhradu úrokovou sazbu vyplývající z použití sdělení o referenčních sazbách. Základní sazba pro Lotyšsko k 13. prosinci 2011 činila 2,2 %. K tomuto číselnému údaji je nutno připočítat marži v závislosti na ratingu příjemce a zajištění úvěru. Jak je uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, úroveň zajištění je nízká. Vzhledem k tehdejším potížím podniku airBaltic ze sdělení o referenčních sazbách vyplývá, že k základní sazbě je nutno připočítat marži ve výši 1 000 bazických bodů, takže výsledná sazba činí 12,2 %. Zdá se proto, že úrokovou sazbu ve výši [9–11] % u první tranše druhého státního úvěru nelze považovat za sazbu, která je v souladu s trhem.

(116)

Druhá tranše druhého státního úvěru byla podniku poskytnuta dne 14. prosince 2012 s úrokovou sazbou ve výši [6–8] %. Lotyšsko tvrdí, že tato úroková sazba je vyšší než sazba vyplývající z použití sdělení o referenčních sazbách, a je proto v souladu s trhem.

(117)

Podle sdělení o referenčních sazbách činila k 14. prosinci 2012 použitelná základní sazba pro Lotyšsko 1,91 %. Marže, která se připočítá k této základní sazbě, závisí na ratingu příjemce a úrovni zajištění. Jak je objasněno v oddíle 7.1, Komise zastává názor, že podnik airBaltic byl podnikem v obtížích nejméně od roku 2011. Druhá tranše byla mimoto zajištěna pohledávkami a ochrannými známkami podniku airBaltic. Obdobně se proto použijí tvrzení ohledně nedostatečného kolaterálu, a je tudíž třeba připočítat marži ve výši 1 000 bazických bodů. Výsledná referenční sazba by proto činila 11,91 %, což značně převyšuje skutečně použitou úrokovou sazbu ve výši [6–8] %.

(118)

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem se Komise domnívá, že by obezřetný subjekt v tržním hospodářství druhý státní úvěr podniku airBaltic neposkytl.

(119)

Komise proto vyvozuje závěr, že 2. opatření poskytlo podniku airBaltic nepatřičnou výhodu. Tato výhoda byla selektivní, jelikož jediným příjemcem byl podnik airBaltic.

(120)

Komise musí rovněž uvážit, zda mohlo 2. opatření narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy, jelikož podnik airBaltic zvýhodnilo v porovnání s jeho konkurenty, kteří veřejnou podporu neobdrželi. Je zřejmé, že 2. opatření mohlo ovlivnit obchod uvnitř EU a hospodářskou soutěž, jelikož podnik airBaltic soutěží s ostatními leteckými společnostmi v EU, zejména od vstupu třetí fáze liberalizace letecké dopravy („třetího balíčku“) v platnost dne 1. ledna 1993. V případě cestování na relativně kratší vzdálenosti v EU mimoto letecká doprava soutěží se silniční a železniční dopravou, a proto mohli být dotčeni i silniční a železniční dopravci.

(121)

2. opatření podniku airBaltic umožnilo pokračovat v činnosti, takže nemusel čelit důsledkům, které obvykle vyplývají ze složité finanční situace. Na základě výše uvedených aspektů proto Komise dospěla k závěru, že 2. opatření zahrnovalo státní podporu ve prospěch podniku airBaltic ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(122)

Jak bylo uvedeno výše, první státní úvěr a první tranše druhého státního úvěru zahrnují státní prostředky a lze je přičíst státu. O jejich přeměně na kapitál rozhodlo lotyšské Ministerstvo dopravy, tj. ode dne 30. listopadu 2011 vlastník 99,8 % podílu v podniku airBaltic. 3. opatření proto rovněž zahrnuje státní prostředky a lze je přičíst státu.

(123)

Komise nesdílí názor lotyšských orgánů, že 3. opatření nezahrnuje podporu. Komise za prvé opakuje, že se na 3. opatření vztahují závěry, které byly vyvozeny v oddíle 7.2.1. Komise se mimoto domnívá, že 3. opatření nebylo provedeno dne 22. prosince 2011 (tj. den konání valné hromady akcionářů podniku airBaltic), nýbrž dne 29. prosince 2011, což je den, k němuž stát provedl konverzi svých úvěrů. Podle informací, které lotyšské orgány poskytly během formálního vyšetřovacího řízení, musely v souladu s použitelnými pravidly podnik BAS a stát provést konverzi, o níž rozhodla valná hromada akcionářů podniku airBaltic, do dne 30. ledna 2012.

(124)

Komise rovněž podotýká, že dne 29. prosince 2011 mohlo mít Lotyšsko přiměřené pochybnosti ohledně ochoty podniku BAS splnit své závazky. Podnik BAS již naznačoval, že konverzi svého úvěru neprovede: Lotyšsko samo přiznává, že druhá tranše druhého státního úvěru, o níž bylo rozhodnuto dne 13. prosince 2011, výslovně předpokládala možnost, že podnik BAS své závazky nesplní. Ode dne 30. listopadu 2011 již stát a podnik BAS jakožto akcionáři nebyly ve srovnatelné situaci, jelikož podnik BAS přišel o veškerý svůj podíl v podniku airBaltic s výjimkou jedné akcie a stát vlastnil 99,8 % podíl.

(125)

Vzhledem k tomuto vývoji měl stát před konverzí státních úvěrů z jednání podniku BAS odvodit (nebo mít alespoň podezření), že podnik BAS nemá v úmyslu své závazky splnit (viz 35. bod odůvodnění). Jelikož podnik BAS přišel o všechny své akcie v podniku airBaltic s výjimkou jedné, ztratilo nápravné opatření stanovené v článku 7.4 dohody (tj. právo státu koupit od podniku BAS veškeré jeho akcie v podniku airBaltic za 1 LVL) smysl: stát přišel o prostředky, jimiž mohl podnik BAS donutit, aby dodržel to, co bylo dohodnuto.

(126)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že by obezřetný subjekt v tržním hospodářství nepřeměnil své úvěry na kapitál, aniž by se ujistil, zda druhá strana provede konverzi svého úvěru a poskytne peněžní vklad, a že by v této souvislosti pečlivě posoudil pobídky druhé strany k splnění jejích závazků.

(127)

Komise mimoto podotýká, že i kdyby podnik BAS dodržel dohodu, k níž dospěla valná hromada akcionářů, nezískal by zpět svůj dřívější podíl v podniku airBaltic. Aby docílil 47,2 % podílu, musel by podnik BAS investovat mnohem více, než kolik činily částky dohodnuté na valné hromadě. Komise se proto domnívá, že stát měl (pokud by jednal v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství) pečlivě uvážit, zda bude podnik BAS investovat značné peněžní částky (úvěr od podniku BAS a peněžní vklad ve výši 37,7 milionu LVL (53,38 milionu EUR)), aby v podniku airBaltic získal menšinový podíl.

(128)

Lotyšsko jako další argument uvedlo, že povinnost podniku BAS poskytnout peněžní vklad a provést konverzi svého úvěru, potvrzuje existence záruky poskytnuté ruským podnikatelem, panem Vladimirem Antonovem, který souhlasil s provedením potřebných plateb jménem podniku BAS (35). Z informací, které má Komise k dispozici, však vyplývá, že tato záruka nebyla ve skutečnosti nikdy poskytnuta.

(129)

Lotyšsko rovněž uvedlo, že podmínky pro kapitalizaci státních úvěrů podle článku 7.2 dohody byly splněny dne 13. prosince 2011, kdy byl předložen obchodní plán, který dokládal návrat podniku airBaltic k zisku v roce 2015 a prokazoval, že rozhodnutí o přeměně státních úvěrů na kapitál bylo proto v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství. Komise však není argumenty Lotyšska přesvědčena, jelikož plán nebyl úplný a racionálně jednající soukromý subjekt by se na něj nespoléhal, pokud by zvažoval poskytnutí značného objemu kapitálu podniku v obtížích.

(130)

Na základě výše uvedených skutečností vyvozuje Komise závěr, že Lotyšsko nejednalo při konverzi svých úvěrů, a tudíž při navýšení kapitálu podniku airBaltic, za rovnocenných podmínek. Chování státu nebylo mimoto v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství. Podnik airBaltic proto získal nepatřičnou výhodu vyplývající z 3. opatření, které je selektivní, jelikož jediným příjemcem je podnik airBaltic.

(131)

Komise musí rovněž posoudit, zda mohlo 3. opatření pravděpodobně narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy, jelikož podnik airBaltic zvýhodnilo v porovnání s jeho konkurenty, kteří veřejnou podporu neobdrželi. Přiměřeně se použijí závěry vyvozené v 120. bodě odůvodnění.

(132)

Komise proto dospěla k závěru, že přeměna prvního státního úvěru a první tranše druhého státního úvěru na kapitál představovala státní podporu pro podnik airBaltic ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(133)

Jak již bylo uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení, z dohody ze dne 30. dubna 2010, kterou se formálně schvaluje nákup bezkupónových dluhopisů, vyplývá, že kupující – LVRTC – (viz 38. bod odůvodnění) jednal jménem lotyšského státu. Lotyšsko mimoto uvedlo, že LVRTC dluhopisy zakoupilo z rozpočtových důvodů. Je proto zřejmé, že 4. opatření zahrnuje státní prostředky a že je lze přičíst státu, což Lotyšsko nezpochybnilo.

(134)

V průběhu formálního vyšetřovacího řízení předložilo Lotyšsko důkazy prokazující, že stát i podnik BAS získaly dluhopisy úměrně svým podílům v podniku airBaltic a za stejných podmínek. Mimoto se zdá, že v období před dubnem 2010 neposkytl stát podniku airBaltic žádné finanční prostředky, zatímco podnik BAS v tomto období do podniku airBaltic investoval značné částky. Ze šetření rovněž vyplynulo, že dohoda o emisi dluhopisů byla přijata z podnětu podniku BAS a vedení podniku airBaltic, které státu navrhlo již v dubnu a červnu 2009 navýšení kapitálu v podniku úměrně jeho podílu.

(135)

Jak je zdůrazněno v rozhodnutí o zahájení řízení, Komise je názoru, že nákup bezkupónových dluhopisů nepředstavoval typickou investici obezřetného subjektu v tržním hospodářství. Komise však bere na vědomí, že Lotyšsko a podnik BAS byly v té době hlavními akcionáři podniku airBaltic a jejich investiční rozhodnutí je nutno posoudit z tohoto hlediska, a nikoli čistě z hlediska externího investora. Lze přiměřeně vyvodit závěr, že vlastníci podniku airBaltic v té době neusilovali o krátkodobý zisk, nýbrž chtěli podnik udržet na trhu.

(136)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že Lotyšsko jednalo při nákupu bezkupónových dluhopisů společně se soukromým investorem, podnikem BAS, jako obezřetný subjekt v tržním hospodářství. Komise proto vylučuje existenci nepatřičné výhody v souvislosti se 4. opatřením, a posouzení ostatních kumulativních podmínek stanovených v čl. 107 odst. 1 Smlouvy s ohledem na existenci státní podpory je proto zbytečné.

(137)

5. opatření se týká výplaty částky ve výši 2,8 milionu EUR bankou Latvijas Krājbanka podniku airBaltic dne 21. listopadu resp. 22. listopadu 2011. Jak bylo objasněno v 39. bodě odůvodnění, podnik airBaltic podal bance Latvijas Krājbanka tři platební příkazy před přijetím rozhodnutí Komise pro finanční a kapitálové trhy dne 17. listopadu 2011 ohledně omezení bankovních operací ve výši nad 100 000 EUR a dne 21. listopadu 2011 ohledně ukončení veškerých transakcí banky Latvijas Krājbanka. Lotyšsko se domnívá, že státní prostředky nebyly poskytnuty, jelikož se dotyčné operace týkají tří platebních příkazů podniku airBaltic ve prospěch IATA Clearing House, mezinárodního letiště v Rize a bankovního účtu podniku airBaltic u jiné banky (viz 39. bod odůvodnění). Podle Lotyšska se jednalo o běžné bankovní operace týkající se soukromých finančních prostředků podniku airBaltic. Lotyšsko rovněž uvedlo, že rozhodnutí komise pro finanční a kapitálové trhy nelze přičíst státu.

(138)

Lotyšsko objasnilo, že převod finančních prostředků měl svůj původ v platebních příkazech, které podnik airBaltic zadal před tím, než komise pro finanční a kapitálové trhy dne 21. listopadu 2011 nařídila ukončení činnosti banky Latvijas Krājbanka. Banka Latvijas Krājbanka tyto transakce provedla dne 25. a 30. listopadu 2011.

(139)

Podle zákona o komisi pro finanční a kapitálové trhy ze dne 1. června 2000 přijímá tato komise svá rozhodnutí, aniž by přihlížela k požadavkům nebo pokynům jiného orgánu veřejné moci. Financování komise pro finanční a kapitálové trhy nezávisí na státu, jelikož její činnosti jsou financovány z plateb stran, které působí na lotyšských finančních a kapitálových trzích. Podle použitelných právních předpisů se rovněž zdá, že se stát nepodílí na výkonu donucovacích pravomocí a práv komise pro finanční a kapitálové trhy, pokud jde o dohled nad úvěrovými institucemi.

(140)

Na základě dostupných důkazů se Komise domnívá, že správci, které komise pro finanční a kapitálové trhy jmenovala, jednali nezávisle na státu, což vylučuje přičitatelnost jejich opatření Lotyšsku.

(141)

Na základě výše uvedených skutečností vyvozuje Komise závěr, že 5. opatření nezahrnovalo státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(142)

Následná stížnost, která byla obdržena dne 18. července 2012, odkazuje na povinnost investorů podle článku 7.4 dohody předat státu nebo jím určené společnosti (za určitých podmínek) nesplacené pohledávky vyplývající z druhého syndikovaného úvěru za 1 LVL (viz 42. bod odůvodnění).

(143)

Podle článku 7.4 dohody postoupil fond Taurus Lotyšsku pohledávku za podnikem airBaltic ve výši 5 milionů EUR za 1 LVL. Lotyšsko následně tuto pohledávku postoupilo podniku airBaltic.

(144)

Co se týká ostatních pohledávek ve výši 30 milionů EUR (42,47 milionu EUR), které měly být podle předpokladů předmětem novace v rámci druhého syndikovaného úvěru, lotyšské orgány investory dopisem ze dne 9. února 2012 požádaly, aby své příslušné pohledávky postoupily, a to každou za 1 LVL. Za účelem vymáhání článku 7.4 dohody podalo Lotyšsko u krajského soudu v Rize žalobu na tři investory. Lotyšsko zmínilo svůj záměr postoupit rovněž tyto pohledávky podniku airBaltic.

(145)

Lotyšsko tvrdí, že postoupení pohledávky ve výši 5 milionů LVL podniku airBaltic představovalo nouzové opatření, které mělo chránit finanční zájmy státu, a je nutno je považovat za rovnocenné opatření podle dohody, státní podpora je tudíž vyloučena.

(146)

Komise podotýká, že z článku 7.4 dohody jednoznačně vyplývá, že příslušné pohledávky mají být postoupeny nebo předány „státu nebo jím určené společnosti za částku ve výši 1 LVL“. Jelikož rozhodnutí o postoupení pohledávky ve výši 5 milionů EUR podniku airBaltic přijal stát, lze mu toto rozhodnutí přičíst a rozhodnutí zahrnuje státní prostředky.

(147)

V průběhu formálního vyšetřovacího řízení bylo zjištěno, že dohody týkající se syndikovaných úvěrů nebyly nikdy podepsány. Z důkazů, které předložilo Lotyšsko, však vyplývá, že soudy uznaly platnost dohody, co se týká povinnosti soukromých investorů postoupit státu nebo jím určené společnosti pohledávky vyplývající z druhého syndikovaného úvěru.

(148)

Lotyšsko v této souvislosti uvedlo, že podle několika rozsudků lotyšských soudů nemá vlastník pohledávky ve výši 5 milionů EUR nárok na splacení této částky, nýbrž může požadovat pouze podíly v podniku airBaltic odrážející zálohovou platbu ve výši 5 milionů LVL na základní kapitál podniku. Jelikož stát již vlastnil 99,8 % akcií podniku airBaltic, Lotyšsko tvrdí, že nárok na další akcie nemá pro stát žádnou ekonomickou hodnotu.

(149)

Komise podotýká, že v rozporu s tím, co tvrdí Lotyšsko, soudy sice uznaly nárok státu převzít pohledávky vyplývající z druhého syndikovaného úvěru v souladu s článkem 7.4 dohody, to však neznamená, že Lotyšsko mělo povinnost postoupit tuto pohledávku podniku airBaltic. Komise uvádí, že by obezřetný subjekt v tržním hospodářství podniku airBaltic pohledávku za 1 LVL nepostoupil. Lotyšsko nepředložilo žádné důkazy prokazující, proč bylo pro stát výhodnější postoupit pohledávku podniku airBaltic, než si ji ponechat nebo použít k jinému účelu. V důsledku postoupení této pohledávky Lotyšsko podnik airBaltic v porovnání s jeho konkurenty zvýhodnilo.

(150)

Komise s tvrzeními lotyšských orgánů nesouhlasí a zdůrazňuje, že by další podíl v podniku airBaltic znamenal pro stát dodatečnou hodnotu, i když malou, takže přítomnost státní podpory nelze vyloučit (36). Poskytnutím pohledávky podniku airBaltic se mimoto stát vzdal nejen pohledávky, nýbrž i případného nároku na úroky se sazbou ve výši [5–7] %.

(151)

Lotyšsko taktéž tvrdí, že by se pro účely právních předpisů v oblasti státní podpory mělo 6. opatření považovat za provedené k 3. říjnu 2011, tj. ke dni podpisu dohody, spolu s 1., 2. a 3. opatřením.

(152)

Komise opakuje závěry, které již byly vyvozeny v oddíle 7.2.1, tj. že v době uzavření dohody dne 3. října 2011 stát nevěděl, zda bude muset článek 7.4 dohody použít. Stát mimoto neměl povinnost postoupit podniku airBaltic pohledávky, jichž se použití tohoto ustanovení týká.

(153)

Komise rovněž podotýká, že Lotyšsko nedoložilo své tvrzení, že účelem článku 7.4 dohody bylo ochránit investici státu v podniku airBaltic tím, že zabrání poškození státu v případě selhání podniku BAS.

(154)

Komise tudíž vyvozuje závěr, že stát při provedení 6. opatření nejednal jako investor v tržním hospodářství a že toto opatření není rovnocenné 1., 2. a 3. opatření. Komise je proto názoru, že 6. opatření poskytlo podniku airBaltic nepatřičnou výhodu. Tato výhoda byla selektivní, jelikož jediným příjemcem byl podnik airBaltic.

(155)

Z důvodů uvedených v 120. bodě odůvodnění 6. opatření pravděpodobně narušilo hospodářskou soutěž a ovlivnilo obchod mezi členskými státy.

(156)

Na základě výše uvedených tvrzení dospěla Komise k závěru, že 6. opatření zahrnovalo státní podporu ve prospěch podniku airBaltic ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(157)

Komise vyvodila závěr, že 1., 4. a 5. opatření nezahrnuje státní podporu, a to z výše uvedených důvodů.

(158)

Komise se však domnívá, že 2., 3. a 6. opatření představuje státní podporu pro podnik airBaltic. Za účelem stanovení výše podpory, která již byla podniku airBaltic vyplacena, Komise uvádí, že 3. opatření spočívalo v kapitalizaci prvního státního úvěru ve výši 16 milionů LVL (22,65 milionu EUR) a první tranše druhého státního úvěru ve výši 41,6 milionu LVL (58,89 milionu EUR). K této částce je nutno připočíst druhou tranši druhého státního úvěru ve výši 25,4 milionu LVL (35,96 milionu EUR), která byla podniku airBaltic poskytnuta dne 14. prosince 2012 (tj. zbývající část 2. opatření, jež nebyla kapitalizována), spolu s částkou ve výši 5 milionů EUR, která byla podniku airBaltic poskytnuta jako 6. opatření. Celková výše státní podpory poskytnuté podniku airBaltic proto činí přibližně 86,53 milionu LVL (122,51 milionu EUR).

(159)

V čl. 108 odst. 3 Smlouvy je stanoveno, že členský stát neprovede zamýšlená opatření podpory, dokud Komise nepřijme konečné rozhodnutí, kterým se toto opatření povoluje.

(160)

Komise podotýká, že Lotyšsko provedlo 2., 3. a 6. opatření ve prospěch podniku airBaltic, aniž by je oznámilo Komisi za účelem schválení. Komise vyjadřuje politování nad tím, že Lotyšsko nedodrželo povinnost zdržet se jednání, a porušilo tudíž svou povinnost podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy.

(161)

Co se týká záměru lotyšských orgánů poskytnout podniku airBaltic částku ve výši 30 milionů EUR vyplývající z druhého syndikovaného úvěru a související se 6. opatřením, Komise připomíná povinnost lotyšských orgánů podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy informovat Komisi včas o záměrech poskytnout podpory, aby mohla podat své vyjádření.

(162)

Jelikož 2., 3. a 6. opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy, je třeba jejich slučitelnost posoudit na základě výjimek stanovených v odstavci 2 a 3 zmíněného článku. Jak je uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení, vzhledem k povaze opatření a potížím podniku airBaltic se zdá, že jedinými příslušnými kritérii slučitelnosti jsou kritéria týkající se podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy na základě pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci, a zejména ustanovení týkající se podpory na restrukturalizaci.

(163)

Lotyšské orgány se původně domnívaly, že žádné z opatření nezahrnuje státní podporu. Na základě pochybností, které Komise uvedla v rozhodnutí o zahájení řízení, však Lotyšsko předložilo určité argumenty týkající se slučitelnosti a uvedlo, že opatření představují slučitelnou podporu na restrukturalizaci.

(164)

Lotyšsko zejména v prosinci 2013 předložilo aktualizovaný plán restrukturalizace, který byl doplněn podáními ze dne 28. ledna, 28. února a 24. března 2014. Lotyšsko uvedlo, že restrukturalizace podniku airBaltic byla zahájena dne 18. dubna 2011, kdy byl vedení společnosti předložen první plán. Tento první plán, který byl předložen Komisi, uváděl některé nedostatky podniku airBaltic a stanovil, že je zapotřebí základní kapitál ve výši přibližně [175–185] milionů EUR, aby mohla společnost obnovit svůj letecký park a účinně soutěžit s nízkonákladovými dopravci. Lotyšsko tvrdí, že od dubna 2011 byla přijata řada opatření, včetně uzavření uzlového letiště podniku airBaltic ve Vilniusu a zrušení tras, čímž byl zahájen proces restrukturalizace podniku airBaltic. Aby byl zaručen návrat podniku airBaltic k zisku, byl později vypracován komplexní soubor iniciativ týkajících se příjmů, činností, sítě, leteckého parku a celkové organizace (plán reShape).

(165)

Tento první plán byl vypracován v roce 2011 a zahrnoval hlavní finanční aspekty restrukturalizace. Podle Lotyšska to vedlo k uzavření dohody a nakonec k přijetí plánu reShape v březnu 2012.

(166)

Tato tvrzení Lotyšska budou posouzena v následujících oddílech.

(167)

Podle bodu 33 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci jsou pro podporu na restrukturalizaci způsobilé pouze podniky v obtížích ve smyslu bodů 9 až 13 těchto pokynů. Komise již vyvodila závěr, že podnik airBaltic byl podnikem v potížích přinejmenším od roku 2011 (viz 87. bod odůvodnění).

(168)

V bodě 12 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci je uvedeno, že nově vytvořený podnik není pro podporu na záchranu či restrukturalizaci způsobilý, i když je jeho počáteční finanční situace nejistá. Za nově vytvořený se podnik považuje v zásadě během prvních tří let po zahájení činnosti v příslušné oblasti. Podnik airBaltic byl založen v roce 1995 a nelze jej považovat za nově vytvořený podnik. Podnik airBaltic rovněž nepatří do obchodní skupiny ve smyslu bodu 13 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci.

(169)

Komise proto vyvozuje závěr, že podnik airBaltic je způsobilý pro podporu na restrukturalizaci.

(170)

Komise podotýká, že restrukturalizace podniku airBaltic byla zahájena v dubnu 2011, kdy vedení podniku vypracovalo první plán restrukturalizace. Tento plán se zaměřoval především na optimalizaci leteckého parku a na potřebu nahradit letadla podniku výkonnějšími letouny, což je rovněž základem pozdějšího plánu reShape. Současně bylo uzavřeno uzlové letiště ve Vilniusu. O několik týdnů později, po přezkumu […], zařadilo vedení podniku airBaltic do plánu i snížení počtu pracovníků o [8–12] %.

(171)

Plán z roku 2011 byl aktualizován ve formě plánu reShape, na nějž bylo poukázáno výše a který byl oficiálně přijat v prvním čtvrtletí roku 2012. Jak je uvedeno v 164. bodě odůvodnění, lotyšské orgány předložily Komisi plán restrukturalizace v prosinci 2013, přičemž plán reShape aktualizovaly.

(172)

Komise uvádí, že plán restrukturalizace z dubna 2011 objasňoval hlavní potřeby podniku airBaltic. Ačkoli plán nebyl plně rozpracován, představoval první základ pro určení potřeb podniku airBaltic v oblasti restrukturalizace a zajištění obnovení životaschopnosti. Plán byl mimoto základem plánu reShape, který byl v době podepsání dohody (tj. 3. října 2011) připravován a dokončen byl v březnu 2012.

(173)

V minulosti Komise uznala, že plány restrukturalizace jsou stanoveny postupem času, a považovala počáteční plány za počátek období restrukturalizace. V rozhodnutí ve věci Varvaressos (37) měla Komise například za to, že opatření provedená ve prospěch tohoto podniku v období od roku 2006 do roku 2009 mají být posouzena jako součást nepřetržité restrukturalizace, a to na základě plánu restrukturalizace z roku 2009 (který se týkal období 2006–2011). Podobně jako v případě podniku airBaltic představoval plán restrukturalizace podniku Varvaressos z roku 2009 rozpracování „strategického a obchodního plánu“, který pocházel z roku 2006.

(174)

Podle bodu 34 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci musí být poskytnutí podpory na restrukturalizaci podmíněno prováděním plánu restrukturalizace, který musí být ve všech případech jednotlivé podpory schválen Komisí, V bodě 35 je objasněno, že plán restrukturalizace, jehož doba trvání musí být co nejkratší, musí v přiměřené lhůtě a na základě realistických předpokladů ohledně budoucích podmínek fungování podniku obnovit jeho dlouhodobou životaschopnost.

(175)

Podle bodu 36 musí plán popsat okolnosti, které způsobily obtíže podniku, a zohledňovat současnou situaci a budoucí vyhlídky týkající se trhu, a to podle scénáře v nejlepším případě, scénáře v nejhorším případě a základního scénáře.

(176)

Plán musí počítat s přeměnou, která podniku po dokončení restrukturalizace umožní pokrýt všechny její náklady, včetně odpisových a finančních nákladů. Očekávaná kapitálová návratnost musí být dostatečná na to, aby restrukturalizovanému podniku umožnila konkurovat na trhu na základě jeho vlastních předností (bod 37).

(177)

Komise podotýká, že plán restrukturalizace popisuje okolnosti, které vedly k potížím podniku airBaltic a jež byly způsobeny především světovou hospodářskou krizí v letech 2008–2009, která měla na Pobaltí významný dopad a ovlivnila rovněž odvětví letecké dopravy.

(178)

Plán restrukturalizace mimoto objasňuje, že k potížím podniku přispěla obchodní strategie, která byla uplatňována v minulosti, a rovněž řada rozhodnutí bývalého vedení podniku airBaltic. Co se týká obchodní strategie podniku airBaltic, plán restrukturalizace zdůrazňuje, že ta se v minulosti zaměřovala výhradně na rozšiřování činnosti, a nikoli na ziskovost, čímž vystavila podnik neudržitelně vysokým nákladům. Náklady se mimoto významně zvýšily kvůli leteckému parku, který zahrnoval čtyři různé typy letadel, a rovněž kvůli vysokým nákladům na nájem letadel. Trasy byly otevírány bez náležitého posouzení jejich ziskovosti a mnoho z nich bylo ztrátových.

(179)

Plán restrukturalizace se týká pětiletého období restrukturalizace, které začíná v dubnu 2011 a předpokládá obnovení dlouhodobé životaschopnosti podniku airBaltic nejpozději do dubna 2016, ačkoli podle základního scénáře má být podnik airBaltic opět ziskový v roce 2014. Doba trvání restrukturalizace tudíž činí nejvýše pět let v souladu s předchozími případy týkajícími se odvětví osobní letecké dopravy (38). Komise zastává trvale názor, že za současné ekonomické situace je důležité zamezit pouze krátkodobému obratu a místo toho vytvořit pevný základ pro budoucí růst. V této souvislosti trvá potřebná stabilizace provozní výkonnosti a výkonnosti služeb několik let.

(180)

Plán restrukturalizace zdůrazňuje změnu obchodní strategie podniku airBaltic, podle níž se má podnik stát hybridní leteckou společností, která se zaměřuje na zákazníky vytvářející vyšší výnosy, a to prostřednictvím většiny služeb, jež tradičně nabízejí síťoví dopravci, a která současně usiluje o nákladovou efektivnost, jaké obvykle dosahují nízkonákladoví dopravci. Tuto strategii již nové vedení podniku velkou měrou uplatňuje od října 2011. Plán restrukturalizace mimoto předpokládá tři hlavní druhy restrukturalizačních opatření: i) optimalizaci příjmů a nákladů u stávajících činností; ii) změnu uspořádání sítě vedoucí k úpravě destinací, četnosti letů a časového rozvrhu s cílem optimalizovat ukazatele RASK a CASK (39) na úrovni trasy a iii) optimalizaci sítě a leteckého parku v zájmu revize a stanovení optimální sítě a velikosti leteckého parku. Celkem bylo vypracováno třináct iniciativ zabývajících se příjmy a třináct iniciativ tykajících se nákladů a další dvě iniciativy byly vyhotoveny v oblasti změny uspořádání sítě a obnovy leteckého parku.

(181)

Pokud jde o optimalizaci leteckého parku, Komise podotýká, že rozmanitá a zastaralá letadla podniku airBaltic mají nižší palivovou efektivitu a jsou náročnější na údržbu než letadla konkurentů, což se promítá do rostoucích nákladů. V roce 2012 a 2013 se podnik airBaltic rozhodl provozovat pouze část dostupných letadel, aby snížil náklady. V roce 2013 zařadil podnik airBaltic do svého leteckého parku dva letouny Q400 Bombardier s cílem vyrovnat částečně snížení kapacity v důsledku vyřazení letadel Fokker a Boeing 757. Za účelem obměny leteckého parku byly za příznivějších podmínek znovu sjednány stávající nájemní smlouvy do doby, než budou k dispozici nové letouny Bombardier CS300 v […] nebo […]. Koncem roku 2014 bude podnik airBaltic provozovat 25 letounů a tento počet zachová do konce období restrukturalizace v roce 2016. Celkově dojde v období restrukturalizace k snížení kapacity leteckého parku o 27 %.

(182)

Co se týká změny uspořádání sítě, Komise podotýká, že v roce 2013 zajistila nová síť v porovnání s předchozím rokem dodatečné příjmy ve výši [16–21] milionů LVL ([22,7–29,8] milionu EUR) na úrovni C1 (40), mimo jiné kvůli zrušení neziskových tras (např. […]) a omezení četnosti letů ([…] na […], […] a […]).

(183)

Iniciativy v oblasti příjmů zahrnují zavedení nových struktur tarifních cen letenek nebo optimalizaci struktury poplatků za zavazadla. Mimoto se bude prosazovat check-in přes Internet, zatímco palubní průvodčí a pracovníci v oblasti prodeje budou pracovat za flexibilní odměnu. Pokud jde o iniciativy v oblasti nákladů, k nim patří nové sjednání cen paliva se stávajícími dodavateli a smluv týkajících se kontrol motorů a generálních oprav, optimalizace nájmu a snížení nákladů na umístění v hangáru a nákladů souvisejících s ubytováním posádek v hotelu. Znovu sjednány budou i stávající smlouvy s poskytovateli služeb pozemního odbavování.

(184)

Většina restrukturalizačních opatření, která byla popsána v předchozích bodech odůvodnění, již byla provedena. V důsledku iniciativ týkajících se optimalizace příjmů a iniciativ k snížení nákladů, jakož i iniciativ souvisejících s obnovou leteckého parku a změnou uspořádání sítě skončil podnik airBaltic v roce 2012 se záporným hospodářským výsledkem před úroky a zdaněním ve výši 30 milionů LVL (42,47 milionu EUR) v porovnání s plánovaným záporným hospodářským výsledkem před úroky a zdaněním ve výši 38 milionů LVL (53,8 milionu EUR). V roce 2013 se záporný hospodářský výsledek před úroky a zdaněním snížil na 7,7 milionu LVL (10,9 milionu EUR), což je rovněž více než stanovený cíl. Očekává se, že podnik dosáhne v roce 2014 hranice rentability a poté bude ziskový s hospodářským výsledkem před úroky a zdaněním ve výši [1–3] milionů LVL ([1,4–4,2] milionu EUR) v roce 2014 a [9–12] milionů LVL ([12,8–17] milionů EUR) v roce 2016. Návratnost vlastního kapitálu (ROE) má podle očekávání v roce 2014 dosáhnout [3–6] % a v roce 2016 pak [18–21] %.

(185)

Plán restrukturalizace obsahuje revidované finanční výhledy podle realistického, pesimistického a optimistického scénáře, které vycházejí ze spolehlivých předpokladů. Realistický scénář například předpokládá růst trhu o [6–8] %, zatímco růst podniku airBaltic omezuje na [1–3] % v roce 2014 a na [2–4] % v roce 2015 a 2016, s mírou inflace ve výši [1–3] % ročně a rostoucími náklady na palivo, a to z [950–1 000] USD/t v roce 2014 na [1 000–1 050] USD/t v roce 2016. Faktor vytíženosti je v rozmezí od [69–71] % v roce 2014 do [71–75] % v roce 2016. Podle tohoto scénáře umožní provedení iniciativ podniku airBaltic dosáhnout v roce 2014 hranice rentability (s hospodářským výsledkem před úroky a zdaněním ve výši [1–3] milionů LVL ([1,4–4,2] milionu EUR)) a poté bude podnik ziskový s hospodářským výsledkem před úroky a zdaněním ve výši [6–9] milionů LVL ([8,5–12,8] milionu EUR) v roce 2015 a ve výši [9–12] milionů LVL ([12,8–17] milionu EUR) v roce 2016.

(186)

Podle všech scénářů bude hospodářský výsledek podniku airBaltic před úroky a zdaněním v roce 2016 kladný, a to v rozmezí od [10–15] milionů LVL ([14,2–21,3] milionu EUR) podle optimistického scénáře do [5–10] milionů LVL ([7,1–14,2] milionu EUR) podle pesimistického scénáře. Scénáře byly podrobeny rovněž analýze citlivosti s cílem posoudit rizika a jejich možný dopad v roce 2016, zejména co se týká měnových rizik (zhodnocení/znehodnocení USD vůči LVL a EUR) a změn faktoru vytíženosti, tržních cen paliva, výnosů a počtu cestujících.

(187)

Komise plán restrukturalizace posoudila a zastává názor, že by měl podniku airBaltic umožnit, aby nejpozději do dubna 2016 dosáhl očekávaného obnovení dlouhodobé životaschopnosti. Plán restrukturalizace obsahuje podrobné posouzení okolností, které vedly k potížím podniku airBaltic a které byly náležitě odstraněny v důsledku restrukturalizačních opatření v podobě iniciativ v oblasti příjmů a nákladů a rovněž iniciativ souvisejících se změnou uspořádání sítě a obnovou leteckého parku.

(188)

Komise se mimoto domnívá, že plán restrukturalizace, který Lotyšsko předložilo, náležitě vyčísluje dopady jednotlivých restrukturalizačních opatření, že předpoklady jsou s ohledem na situaci v odvětví osobní letecké dopravy přiměřené a vhodné a že podle všech scénářů se během celého období restrukturalizace předpokládá životaschopnost na odpovídajících úrovních. Analýza citlivosti je odpovídající a prokazuje, že dopady zohledněných faktorů na zisk před úroky a zdaněním budou omezené.

(189)

Vzhledem k významným restrukturalizačním opatřením, která byla přijata, a dosavadnímu pokroku se proto Komise domnívá, že plán restrukturalizace podniku airBaltic umožní obnovení dlouhodobé životaschopnosti v přiměřené lhůtě.

(190)

Z důkazů, které Lotyšsko předložilo, mimoto vyplývá, že podnik airBaltic v současnosti směřuje k dosažení většiny cílů stanovených v plánu restrukturalizace, což dále dokládá spolehlivost plánu.

(191)

Podle bodu 38 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci je třeba přijmout kompenzační opatření s cílem omezit nepříznivý dopad na podmínky obchodování na přijatelnou úroveň. Tato opatření mohou zahrnovat prodej aktiv, snížení kapacity nebo omezení přítomnosti na trhu a omezení vstupních překážek na dotčených trzích (bod 39).

(192)

V této souvislosti nebude ukončení ztrátových činností, které by bylo v každém případě nutné pro obnovení životaschopnosti podniku, za účelem posouzení kompenzačních opatření považováno za snížení kapacity nebo omezení působnosti na trhu (bod 40).

(193)

Lotyšsko jako kompenzační opatření pro podnik airBaltic navrhuje zrušení ziskových tras, což povede k snížení kapacity, a přenechání párů letištních časů na koordinovaných letištích.

(194)

Kromě opuštění neziskových tras, které je nezbytné pro obnovení životaschopnosti, předpokládá plán restrukturalizace přenechání čtrnácti ziskových tras (41) z hlediska rozpětí příspěvku C1. Podle ustálené praxe Komise se trasy považují za ziskové pouze tehdy, mají-li kladné rozpětí příspěvku C1 v roce předcházejícím jejich přenechání (42). Příspěvek C1 bere v úvahu náklady na let, cestující a distribuci (tj. variabilní náklady), které lze přičíst každé jednotlivé trase. Příspěvek C1 představuje vhodné měřítko, jelikož bere v úvahu veškeré náklady, které jsou přímo spojeny s dotyčnou trasou. Trasy s kladným příspěvkem C1 pokrývají nejen variabilní náklady trasy, nýbrž přispívají rovněž k uhrazení fixních nákladů podniku.

(195)

Co se týká kapacity, plán restrukturalizace uvádí, že celková kapacita podniku v dubnu 2011 činila [5–5,5] miliardy ASK, zatímco na konci restrukturalizace v dubnu 2016 má kapacita podniku airBaltic činit [4–4,5] miliardy ASK, to představuje snížení o [17–20] %. Komise bere v této souvislosti na vědomí, že zejména v rámci obnovení dlouhodobé životaschopnosti se počet letadel sníží z 34 v dubnu 2011 na 25 do konce roku 2014 a na této úrovni zůstane až do konce období restrukturalizace v dubnu 2016 (viz 181. bod odůvodnění). Pokud se vezmou v úvahu pouze ziskové trasy, činí snížení kapacity [7–10] %.

(196)

Komise mimoto bere na vědomí, že k […] podnik airBaltic zrušil řadu tras provozovaných z koordinovaných (43) letišť. V roce 2011 a 2012 bylo proto na koordinovaných letištích uvolněno […] párů letištních časů, což vytváří nové obchodní příležitosti pro konkurenční letecké společnosti, pokud jde o provozování tras z těchto letišť a na toto letiště a zvýšení přítomnosti na těchto letištích.

(197)

Při posuzování vhodnosti kompenzačních opatření vezme Komise v úvahu strukturu trhu a podmínky hospodářské soutěže, aby bylo možné zajistit, že žádné takové opatření nepovede ke zhoršení struktury trhu (bod 39 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci). Kompenzační opatření musejí být úměrná rušivým účinkům podpory, a zejména velikosti a relativnímu významu daného podniku na trhu nebo trzích. Míru snížení kapacity či omezení působnosti na trhu je třeba stanovit případ od případu (bod 40 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci).

(198)

Komise podotýká, že podnik airBaltic je na evropském trhu letecké dopravy velmi malým hráčem a představuje 0,5 % výstupu celého evropského odvětví letecké dopravy.

(199)

Komise mimoto dospěla k závěru, že snížení kapacity podniku airBaltic o [7– 10] % není nevýznamné vzhledem k relativně malé velikosti podniku airBaltic v porovnání s produktivní kapacitou evropského odvětví letecké dopravy a výstupem z hlediska cestujících. U poměrně malého dopravce, jakým je podnik airBaltic, by další snížení počtu letadel a kapacity mohlo ohrozit obnovení dlouhodobé životaschopnosti, aniž by poskytlo přiměřené tržní příležitosti jeho konkurentům. Ačkoli je podnik airBaltic největším leteckým dopravcem v Lotyšsku, jeho podíl na trhu v Rize se sníží z [65–70] % v roce 2011 na [55–60] % v roce 2016.

(200)

Komise rovněž podotýká, že Lotyšsko je podporovanou oblastí, která je způsobilá pro regionální investiční podporu pro účely čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy (44). V bodě 56 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci je stanoveno, že „[v podporovaných oblastech] mohou platit méně přísné podmínky, co se týče provádění kompenzačních opatření a výše příspěvku ze strany příjemce podpory ... V případě, že je to v zájmu regionálního rozvoje a pokud je snížení kapacity nebo omezení účasti na trhu považováno za nejvhodnější opatření pro zamezení přílišnému narušení hospodářské soutěže, může být požadované snížení v podporovaných oblastech nižší než v těch, které podporovány nejsou“.

(201)

Při posuzování vhodnosti kompenzačních opatření vzala Komise v úvahu rovněž zvláštnosti daného případu a přihlédla k okrajové poloze Lotyšska a dosažitelnosti ostatního území Evropské unie. Komise bere v tomto ohledu na vědomí, že velká většina lotyšského železničního systému používá ruský rozchod kolejí, který je širší než standardní rozchod používaný ve většině EU, což způsobuje problémy v oblasti interoperability se sousedními zeměmi EU. Rovněž námořní doprava zajišťuje (jak se zdá) omezený stupeň nahraditelnosti letecké dopravy, zejména v případě osobní letecké dopravy. Komise taktéž uvádí, že nejbližšími mezinárodními letišti dosažitelnými pozemní dopravou jsou letiště ve Vilniusu a Tallinnu, která se nacházejí ve vzdálenosti přibližně 300 km od Rigy, nepředstavují tudíž vhodné alternativní letecké uzly, zejména pro obchodní cestující.

(202)

Komise zastává názor, že kompenzační opatření, která přijal podnik airBaltic, tj. snížení kapacity o [7–10] % a přenechání letištních časů na koordinovaných letištích, jsou v daném případě přijatelná. Kompenzační opatření, která navrhlo Lotyšsko, jsou proto podle pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci dostatečná, aby bylo zajištěno, že nepříznivý dopad na podmínky obchodování vyplývající z poskytnutí podpory na restrukturalizaci podniku airBaltic je omezen na přijatelnou úroveň.

(203)

Podle bodu 43 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci je k omezení výše podpory na úplné minimum nezbytný významný příspěvek na restrukturalizační náklady poskytnutý z vlastních zdrojů příjemce. To může zahrnovat prodej aktiv, která nejsou nezbytně nutná pro přežití podniku, nebo financování z vnějších zdrojů za tržních podmínek.

(204)

Takové přispění musí být skutečné, tj. opravdové, bez všech očekávaných budoucích výnosů, jako je peněžní tok (bod 43 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci). Vlastní příspěvek nesmí přirozeně obsahovat žádnou další státní podporu. U velkých podniků považuje Komise obvykle za přiměřený příspěvek ve výši alespoň 50 % restrukturalizačních nákladů. Za výjimečných okolností a v případě zvlášť závažných problémů se však Komise může spokojit i s nižším příspěvkem (bod 44 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci).

(205)

Plán restrukturalizace odhaduje restrukturalizační náklady na [150–170] milionů LVL ([214–242] milionů EUR), a to na základě finančních prostředků potřebných pro splacení úvěrů poskytnutých třetími stranami ([5–15] milionů LVL ([7,1–21,3] milionu EUR)), vyrovnání ztrát vyplývajících z vyřazení a likvidace určitých letadel ([15–25] milionů LVL ([21,3–35,5] milionu EUR)), vytvoření rezerv na nedobytné pohledávky, které nebude podnik schopen vymoci ([5–10] milionů LVL ([7,1–15,3] milionu EUR)), výplaty odstupného ([1–4] milionů LVL ([1,4–5,6] milionu EUR)), nákup nových letadel, zejména […] Bombardier Q400NG a […] Boeing 737-500 (s celkovou částkou ve výši [50–60] milionů LVL ([71,1–85,3] milionu EUR)), odkup ochranných známek od podniku BAS ([5–15] milionů LVL ([7,1–21,3] milionu EUR)), nepředpokládané podrozvahové závazky vyplývající z pohledávky […] ([5–15] milionů LVL ([7,1–21,3] milionu EUR)) a [45–55] milionů LVL ([64–78,2] milionu EUR) k vyrovnání očekávaných ztrát do doby, než bude podnik airBaltic opět ziskový.

(206)

Vzhledem k celkovým restrukturalizačním nákladům ve výši [150–170] milionů LVL ([214–242] milionů EUR) činí navrhovaný vlastní příspěvek podniku airBaltic podle plánu restrukturalizace [100–110] milionů LVL ([141–155] milionů EUR), tj. [60–70] % celkových restrukturalizačních nákladů. Vlastní příspěvek je rozdělen následovně:

(207)

Co se týká soukromých finančních injekcí uvedených v bodě i), Lotyšsko prokázalo, že podnik BAS provedl mezi červnem a červencem 2011 zálohové platby na vlastní kapitál podniku airBaltic ve výši [7–9] milionů LVL ([10–13] milionů EUR). Komise se domnívá, že tyto platby představují vlastní příspěvek ve smyslu bodu 43 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci, jelikož podnik BAS je soukromým účastníkem trhu a Komise nemá důvod se domnívat, že nejednal v souladu s logikou trhu. Stejný závěr se vztahuje i na částku ve výši [6–8] milionů LVL ([8,5–12,3] milionu EUR), kterou poskytla společnost Transatlantic Holdings výměnou za […] nesplacených akcií podniku airBaltic, k čemuž došlo v září 2011.

(208)

Co se týká bodu ii), Komise je názoru, že úvěr ve výši 14 milionů LVL (19,82 milionu EUR), který poskytl podnik BAS, tj. úvěr od podniku BAS, představuje financování z vnějších zdrojů za tržních podmínek, které lze uznat jako vlastní příspěvek soukromého investora, který byl v té době akcionářem podniku.

(209)

Pokud jde o smlouvy o nájmu nových letadel s částkou ve výši [45–55] milionů LVL ([64–78] milionů EUR) (bod iii)), plán restrukturalizace objasňuje, že v březnu 2013 uzavřel podnik airBaltic se soukromými protějšky nové smlouvy o nájmu letadel v rámci programu snížení kapacity leteckého parku a jeho optimalizace. Smlouvy se týkají čistého nájmu […] letounů Bombardier Dash 8 Q400NG na dobu deseti let s celkovou částkou ve výši přibližně […] milionů USD ([…] milionů EUR), tj. měsíční nájemné činí přibližně […] USD ([…] EUR).

(210)

Podle plánu restrukturalizace byl nájem poskytnut za tržních podmínek společností […]. Měsíční nájemné má uhradit amortizaci pořizovací ceny po odečtení zůstatkové hodnoty příslušného letounu na konci desátého roku (plus určitá přirážka k pokrytí […] finančních a provozních nákladů a ziskového rozpětí), což se ve skutečnosti rovná pořizovací ceně nového letadla.

(211)

Komise bere na vědomí, že nájemní smlouvy jako takové představují v odvětví letecké dopravy běžnou formu financování a mohou se považovat za rovnocenné úvěrům, jež jsou poskytnuty podniku, který prochází restrukturalizací. Skutečnost, že se na značnou část úvěru vztahuje kolaterál, nevylučuje, aby se úvěr považoval za „vlastní příspěvek“. Lotyšsko mimoto potvrdilo, že se na tyto nájemní smlouvy vztahuje běžné zajištění (tj. možnost zabavit letadlo v případě neplacení a složení jistoty v hotovosti). Pronajímatel proto podstupuje určitou míru věřitelského rizika, jelikož by v případě neplacení ze strany podniku airBaltic utrpěl značné ztráty, tj. bezprostřední ztrátu příjmu z nájemného, která je vykazována do doby, než je letadlo znovu pronajato novému zákazníkovi, a rovněž náklady související s překonfigurováním letadla pro jiného provozovatele (45).

(212)

Na základě výše uvedených skutečností bere Komise na vědomí, že nájemní smlouvy prokazují, že podnik airBaltic byl schopen získat financování z vnějších zdrojů za tržních podmínek. Nájemní smlouvy lze proto považovat za důkaz, že hospodářské subjekty jsou přesvědčeny o dlouhodobé životaschopnosti podniku airBaltic, jelikož smlouvy jsou zajištěny pouze běžným typem kolaterálu a poskytovatel finančních prostředků podstupuje určitou míru rizika. To je v souladu s bodem 43 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci, v němž se uvádí, že financování musí pocházet z vnějších zdrojů za tržních podmínek a svědčit o tom, že hospodářské subjekty jsou přesvědčeny o možnosti opětovné životaschopnosti daného podniku. Komise tudíž považuje nájemní smlouvy s částkou ve výši [45–55] milionů LVL ([64–78] milionů EUR) za součást vlastního příspěvku. To je rovněž v souladu s minulou rozhodovací praxí Komise, například ve věci Českých aerolinií (46).

(213)

Komise však měla pochybnosti ohledně některých druhů vlastního příspěvku, které byly navrhovány v plánu restrukturalizace, jak je objasněno níže.

(214)

Pokud jde o zálohovou platbu na vlastní kapitál podniku airBaltic ve výši […] milionů LVL ([…] milionů EUR), kterou v červenci 2011 provedl […], z informací, které poskytlo Lotyšsko, vyplývá, že tato platba přímo souvisí s 6. opatřením, jež zahrnuje státní podporu (jak bylo vyvozeno). Zálohovou platbu na vlastní kapitál podniku airBaltic, kterou provedl […], proto nelze považovat za vlastní příspěvek, který nesmí zahrnovat podporu.

(215)

Pokud jde o likviditní příslib ve výši […] milionů LVL ([…] milionů EUR), který v období od dubna do června 2011 poskytl […]za účelem nákupu náhradních dílů, lotyšské orgány nepředložily důkazy, které by Komisi umožnily jednoznačně porozumět tomuto opatření a jeho významu, pokud jde o přesvědčení o obnovení životaschopnosti příjemce. Komise proto nemůže dospět s jistotou k závěru, zda je tento příslib přijatelný jako vlastní příspěvek.

(216)

Pokud jde o úvěr od prodávajícího ve výši [5–15] milionů LVL ([7,1–21,3] milionu EUR), který měl podniku airBaltic poskytnout podnik BAS za účelem odkupu ochranných známek, Lotyšsko nepředložilo žádné důkazy, že tento úvěr byl skutečně udělen.

(217)

Na základě výše uvedených skutečností nepovažuje Komise za přijatelný vlastní příspěvek zálohovou platbu na vlastní kapitál podniku airBaltic ve výši […] milionů LVL ([…] milionů EUR), kterou v červenci 2011 provedl […], likviditní příslib ve výši […] milionů LVL ([…] milionů EUR), který v období od dubna do června 2011 poskytl […] za účelem nákupu náhradních dílů, a úvěr od prodávajícího ve výši [5–15] milionů LVL ([7,1–21,3] milionu EUR), který měl podniku airBaltic poskytnout podnik BAS na odkup ochranných známek, a částečný odpis dluhu ve výši […] milionů LVL ([…] milionů EUR). Komise rovněž pochybuje, zejména na základě nepřesvědčivých informací, které byly v tomto ohledu poskytnuty (nejasná povaha dotyčných dluhů, včetně řady pohledávek a ochranných známek podniku airBaltic), o tom, zda lze jako vlastní příspěvek započítat částečný odpis dluhů ze strany dvou bank ve výši […] milionů LVL ([…] milionů EUR).

(218)

Komise každopádně uvádí, že ostatní opatření navrhovaná jako vlastní příspěvek jsou v souladu s bodem 43 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci, a že výše vlastního příspěvku je tudíž přijatelná. Tato opatření činí [75–85] milionů LVL ([107–120] milionů EUR), což odpovídá přibližně [48–50] % restrukturalizačních nákladů. U velkých podniků, jako je airBaltic, by výše vlastního příspěvku měla obvykle činit 50 %. Podle bodu 56 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci však může být Komise méně přísná, pokud jde o výši vlastního příspěvku v podporovaných oblastech, jak tomu bylo v případě Lotyšska v době provedení opatření (viz 200. bod odůvodnění).

(219)

Komise se proto domnívá, že požadavky stanovené v bodě 43 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci byly splněny.

(220)

Je třeba dodržet rovněž bod 72 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci, který stanoví, že podnik, který obdržel podporu na záchranu a restrukturalizaci v posledních deseti letech, není pro takovouto podporu způsobilý (zásada „jednou a dost“).

(221)

Jelikož 1., 4. a 5. opatření nezahrnuje státní podporu, neberou se tato opatření pro účely zásady „jednou a dost“ v potaz. Lotyšské orgány mimoto potvrdily, že podnik airBaltic v minulých deseti letech žádnou podporu na záchranu ani restrukturalizaci neobdržel. Komise se proto domnívá, že zásada „jednou a dost“ je dodržena.

(222)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise konstatuje, že Lotyšsko provedlo protiprávně 2., 3. a 6. opatření ve prospěch podniku airBaltic v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Komise se však domnívá, že tato opatření a plán restrukturalizace splňují podmínky stanovené v pokynech pro podporu na záchranu a restrukturalizaci. Komise proto považuje tuto podporu za slučitelnou s vnitřním trhem.

(223)

Komise bere rovněž na vědomí, že Lotyšsko souhlasilo s tím, aby bylo toto rozhodnutí přijato a oznámeno v angličtině,

10.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 183/29

—

rekapitalizací a restrukturalizací Řecké národní banky (National Bank of Greece S.A.),

—

řešením krizové situace banky First Business Bank S.A. prostřednictvím příkazu k převodu na Řeckou národní banku,

—

řešením krizové situace banky Probank S.A. prostřednictvím příkazu k převodu na Řeckou národní banku,

—

řešením krizové situace banky Cooperative Bank ve městě Lesvos-Limnos, banky Cooperative Bank ve městě Achaia a banky Cooperative Bank v městě Lamia

(1)

Rozhodnutím ze dne 19. listopadu 2008 Komise schválila režim s názvem „Support Measures for the Credit Institutions in Greece“ („Opatření na podporu úvěrových institucí v Řecku“) („režim podpor pro řecké banky“), který měl zajistit stabilitu řeckého finančního systému. Režim podpor pro řecké banky umožňuje poskytovat podporu v rámci tří opatření, která jej tvoří, tedy rekapitalizačního opatření, záručního opatření a opatření týkajícího se úvěrů ve formě státních dluhopisů (2).

(2)

Ve 14. bodě odůvodnění rozhodnutí ze dne 19. listopadu 2008 se uvádí, že plán restrukturalizace týkající se příjemců rekapitalizačního opatření se oznámí Komisi.

(3)

V květnu 2009 byla národní banka rekapitalizována v rámci rekapitalizačního opatření, které je součástí režimu podpor pro řecké banky.

(4)

Dne 2. srpna 2010 řecké orgány předložily Komisi plán restrukturalizace národní banky. Komise tento plán, jeho následné aktualizace, jakož i doplňující informace předložené řeckými orgány zaevidovala jako věc SA.30342 (PN 26/10) a následně věc SA.32788 (21/PN).

(5)

V prosinci 2011 Řecko národní banku znovu rekapitalizovalo v rámci rekapitalizačního opatření. Dne 22. prosince 2011 Komise schválila druhou rekapitalizaci národní banky (3).

(6)

Národní bance byly opakovaně poskytnuty státní záruky za dluhové nástroje a úvěry ve formě státních dluhopisů v rámci režimu podpor pro řecké banky (4). Bance byla rovněž poskytnuta nouzová pomoc v oblasti likvidity se státní zárukou (dále jen „NPL se státní zárukou“).

(7)

Dne 18. března 2012 Řecká banka (Bank of Greece) odebrala licence třem bankám Cooperative („tři banky Cooperative“), jmenovitě bance Cooperative Bank ve městě Lesvos-Limnos („banka Lesvos-Limnos“), bance Cooperative Bank ve městě Achaia („banka Achaia“) a bance Cooperative Bank ve městě Lamia („banka Lamia“), a zahájila jejich likvidaci.

(8)

Komise zaevidovala informace o řešení krizové situace bank Cooperative, které neformálně obdržela od Řecka, jako věc SA.34534 (12/NN).

(9)

Dne 23. března 2012 Řecká banka přistoupila k převodu vybraných závazků tří bank Cooperative na národní banku a určila částku mezer ve financování (5), kterou podle zákona č. 4051/2012 (6) uhradí Helénský fond finanční stability („HFSF“). Mezery ve financování se rovnaly hodnotě převedených závazků, jelikož nedošlo k převodu aktiv tří bank Cooperative.

(10)

Dne 20. dubna 2012 fond HFSF poskytl národní bance písemný závazek, že se bude podílet na plánovaném navýšení jejího základního kapitálu. Dne 28. května 2012 poskytl fond HFSF národní bance překlenovací rekapitalizaci ve výši 7 430 milionů EUR („první překlenovací rekapitalizace“).

(11)

V květnu 2012 řecké orgány oznámily Komisi, že fond HFSF poskytl národní bance písemný závazek. Komise tento závazek zaevidovala jako neoznámenou podporu (věc SA.34824 (12/NN)), protože dané opatření již bylo provedeno.

(12)

Dne 27. července 2012 Komise zahájila formální vyšetřovací řízení týkající se první překlenovací rekapitalizace („rozhodnutí o zahájení řízení s bankou NBG“) (7).

(13)

V prosinci 2012 poskytl fond HFSF národní bance druhou překlenovací rekapitalizaci ve výši 2 326 milionů EUR („druhá překlenovací rekapitalizace“) (8). Řecké orgány oznámily toto opatření Komisi dne 27. prosince 2012. Komise tato opatření zaevidovala jako věc SA.36007 (13/NN).

(14)

V červnu 2013 národní banka oznámila, že úspěšně dokončila svoji emisi práv v hodnotě 1 079 milionů EUR (9), a fond HFSF částečně přeměnil první a druhou překlenovací rekapitalizaci na vlastní kapitál („jarní rekapitalizace v roce 2013“, která zahrnuje jak emisi práv v hodnotě 1 079 milionů EUR, tak přeměnu první a druhé překlenovací rekapitalizace). Celková částka jarní rekapitalizace v roce 2013 činila 9 756 milionů EUR, přičemž 8 677 milionů z této částky vložil do rekapitalizace fond HFSF („účast fondu HFSF na jarní rekapitalizaci v roce 2013“).

(15)

Dne 19. prosince 2013 řecké orgány poskytly Komisi informace o podmínkách jarní rekapitalizace v roce 2013.

(16)

Dne 25. června 2014 řecké orgány předložily Komisi konečný plán restrukturalizace národní banky („plán restrukturalizace“). Ve stejný den poskytly také informace o nouzové pomoci v oblasti likvidity se státní zárukou. Uvedly, že hodlají národní bance nadále poskytovat podporu v oblasti likvidity, jakož i státní záruky za dluhové nástroje a úvěry ve formě státních dluhopisů v rámci režimu podpor pro řecké banky. Komise zaevidovala oznámení pod číslem SA.34824 (2012/C).

(17)

Komise se se zástupci řeckých orgánů a národní banky několikrát setkala, jednala s nimi prostřednictvím telekonferencí a vedla s nimi elektronickou korespondenci.

(18)

Řecko souhlasí s tím, že toto rozhodnutí bude výjimečně přijato pouze v angličtině.

(19)

V červenci 2009 Řecko v rámci rekapitalizačního opatření, které je součástí režimu podpor pro řecké banky (10), rekapitalizovalo banku First Business Bank S.A. („banka FB“), a to částkou 50 milionů EUR.

(20)

Na jaře roku 2013 se Řecká banka rozhodla, že přistoupí k řešení krizové situace banky FB prostřednictvím postupu spočívajícím v nákupu a začlenění (11).

(21)

Dne 1. května 2013 Řecká banka vyzvala čtyři největší řecké banky, aby jí předložily nezávazné nabídky ohledně portfolia aktiv a závazků banky FB. Řecká banka v dopise uchazečům uvedla, že fond HFSF kromě toho, že pokryje mezeru ve financování, pokryje také kapitálové potřeby nabyvatele, které souvisejí s aktivy převedenými z banky FB.

(22)

Dne 8. května 2013 národní banka a další banka předložily předběžné nabídky.

(23)

Dne 10. května 2013 národní banka svoji nabídku pozměnila.

(24)

V tentýž den Řecká banka zahájila řešení krizové situace banky FB a převedla na národní banku vybraná aktiva a závazky.

(25)

Dne 11. května 2013 řecké orgány poskytly Komisi informace o řešení krizové situace banky FB. Komise tyto informace a následná podání řeckých orgánů zaevidovala jako věc SA.36658 (2014/NN).

(26)

Dne 28. června 2013 fond HFSF vyplatil dvě třetiny částky, která odpovídala původně odhadnuté mezeře ve financování.

(27)

Dne 29. července 2013 řecké orgány oznámily Komisi financování mezery ve financování celkovou částkou ve výši přibližně 524 milionů EUR, která byla stanovena podle odhadu provedeného v době řešení krizové situace na základě údajů, jež byly k dispozici k 31. březnu 2013.

(28)

Dne 7. listopadu 2013 Řecká banka dokončila výpočet výše celkové mezery ve financování, která činila 457 milionů EUR (12).

(29)

Dne 13. listopadu 2013 fond HFSF vyplatil bance zbývající částku mezery ve financování.

(30)

Dne 25. června 2014 řecké orgány oznámily Komisi, že národní banka nehodlá požádat fond HFSF, aby do ní vložil částku odpovídající kapitálovým potřebám, které vznikly v důsledku získání aktiv banky FB.

(31)

Dne 10. května 2013 Řecká banka jmenovala komisaře v bance Probank S.A. („banka Probank“).

(32)

V červenci roku 2013 se Řecká banka rozhodla, že přistoupí k řešení krizové situace banky Probank prostřednictvím postupu spočívajícím v nákupu a začlenění.

(33)

Dne 22. července 2013 Řecká banka vyzvala čtyři největší řecké banky, aby jí předložily nabídky ohledně portfolia aktiv a závazků banky Probank. Řecká banka v dopise potenciálním uchazečům uvedla, že fond HFSF kromě toho, že pokryje mezeru ve financování, pokryje také kapitálové potřeby nabyvatele, které souvisejí s aktivy převedenými z banky Probank.

(34)

Dne 24. července 2013 předložila jedna z bank návrh nabídky a 25. července 2014 předložila závaznou nabídku národní banka.

(35)

26. července 2013 Řecká banka zahájila řešení krizové situace banky Probank a převedla na národní banku vybraná aktiva a závazky.

(36)

Dne 29. července 2013 řecké orgány oznámily Komisi financování mezery ve financování celkovou částkou ve výši přibližně 238 milionů EUR, která byla stanovena podle odhadu Řecké banky na základě údajů, jež byly k dispozici k 31. březnu 2013. Komise toto oznámení a následné informace od řeckých orgánů zaevidovala jako věc SA.37156 (2014/NN).

(37)

Dne 9. srpna 2013 fond HFSF vyplatil dvě třetiny částky, která odpovídala původně odhadnuté mezeře ve financování.

(38)

Dne 30. prosince 2013 Řecká banka dokončila výpočet výše celkové mezery ve financování, která činila 563 milionů EUR.

(39)

Dne 31. prosince 2013 fond HFSF vyplatil národní bance zbývající částku mezery ve financování.

(40)

Ve stejný den Řecká banka poskytla Komisi další informace o překlenutí mezery ve financování.

(41)

Dne 25. června 2014 řecké orgány oznámily Komisi, že národní banka nehodlá požádat fond HFSF, aby do ní vložil částku odpovídající kapitálovým potřebám, které vznikly v důsledku získání aktiv banky Probank.

(42)

Jak je patrné z tabulky 1, řecký reálný hrubý domácí produkt („HDP“) klesl od roku 2008 do roku 2012 o 20 %. V důsledku toho čelily řecké banky rychle se zvyšující míře selhání u úvěrů poskytovaných řeckým domácnostem a společnostem (13). Tento vývoj měl nepříznivý dopad na výkonnost aktiv řeckých bank a byl příčinou velkých ztrát z úvěrů.

Tabulka 1

Reálný růst HDP v Řecku, 2008–2013

(43)

Kromě toho Řecko v únoru 2012 provedlo výměnu dluhopisů se soukromým sektorem, známou jako zapojení soukromého sektoru („Private Sector Involvement“; „program PSI“). Do programu se zapojily řecké banky a v jeho průběhu řecká vláda nabídla stávajícím soukromým držitelům řeckých státních dluhopisů (dále jen „ŘSDL“) výměnou za stávající dluhopisy ŘSDL nové cenné papíry (včetně nových ŘSDL), cenné papíry vázané na HDP a obligace v rámci programu PSI vydané Evropským fondem pro finanční stabilitu (dále jen „EFSF“), a to s nominální slevou 53,5 % a delšími dobami splatnosti (14). Řecké orgány oznámily výsledky této výměny dluhopisů dne 9. března 2012 (15). V důsledku této výměny vznikly držitelům dluhopisů značné ztráty (Řecká banka je pro řecké banky odhadla v průměru na 78 % nominální částky starých dluhopisů ŘSDL) a kapitálové potřeby, které byly zpětně zavedeny do účetních závěrek řeckých bank za rok 2011.

Tabulka 2

Celkové ztráty hlavních řeckých bank v souvislosti s programem PSI (v milionech EUR)

(44)

Jelikož řecké banky čelily v důsledku programu PSI a pokračující recesi značnému nedostatku kapitálu, byly jim na základě Memoranda o hospodářské a finanční politice v rámci Druhého programu hospodářské korekce pro Řecko, které dne 11. března 2012 podepsaly řecká vláda, Evropská unie, Mezinárodní měnový fond (dále jen „MMF“) a Evropská centrální banka (dále jen „ECB“), poskytnuty prostředky na rekapitalizaci. Řecké orgány odhadly celkové potřeby týkající se rekapitalizace bank a náklady na vyřešení krizové situace bank, jež mají být financovány ze zmíněného programu, na 50 miliard EUR (17). Tato částka byla vypočtena na základě zátěžového testu provedeného Řeckou bankou za období od prosince 2011 do prosince 2014 („zátěžový test z roku 2012“), který se opíral o prognózy ztrát z úvěrů vypracované společností Blackrock (18). Prostředky na rekapitalizaci řeckých bank jsou dostupné prostřednictvím fondu HFSF. Tabulka 3 shrnuje výpočet kapitálových potřeb hlavních řeckých bank, jak vyplývají ze zátěžového testu z roku 2012.

Tabulka 3

Zátěžový test z roku 2012: kapitálové potřeby hlavních řeckých bank (v milionech EUR)

(45)

Podle Memoranda o hospodářské a finanční politice „bude bankám, které předloží životaschopné plány na získání kapitálu, umožněno požádat o státní podporu a tato podpora jim bude poskytnuta způsobem, který veřejný sektor motivuje k tomu, aby prováděl kapitálové investice, a tím minimalizuje zátěž daňových poplatníků“ (19). Podle Řecké banky byly životaschopné pouze čtyři největší banky (banka Eurobank, Řecká národní banka, banka Piraeus a banka Alpha) (20). Tyto banky obdržely v květnu 2012 od HFSF první rekapitalizaci.

(46)

Domácí vklady v řeckých bankách poklesly kvůli recesi a politické nejistotě od konce roku 2009 do června 2012 celkem o 37 %. Tyto banky musely ve snaze udržet si vklady platit vyšší úrokové sazby. Náklady na vklady rostly, a tím se snižovalo čisté úrokové rozpětí bank. Vzhledem k tomu, že řeckým bankám byl odepřen přístup k velkoobchodním trhům financování, staly se zcela závislé na financování z Eurosystému (21), přičemž rostoucí podíl tohoto financování měl formu pomoci NPL se státní zárukou poskytované Řeckou bankou.

(47)

Dne 3. prosince 2012 řecké banky zahájily program zpětného odkupu nových dluhopisů ŘSDL, které obdrželi investoři, v rámci programu PSI, a to za ceny, které se pohybovaly v rozmezí od 30,2 % do 40,1 % jejich nominální hodnoty (22). Do tohoto programu zpětného odkupu se zapojily řecké banky, čímž v jejich rozvahách vznikly další ztráty, protože převážná část účetní ztráty (tedy rozdíl mezi tržní a nominální hodnotou) zaúčtované u těchto nových dluhopisů ŘSDL v době, kdy probíhal program PSI, se stala konečnou a nezvratnou (23).

(48)

V prosinci 2012 obdržely čtyři největší řecké banky od fondu HFSF druhou překlenovací rekapitalizaci.

(49)

Na jaře 2013 byly překlenovací rekapitalizace čtyř bank přeměněny na rekapitalizace trvalé v kmenových akciích, přičemž fond HFSF držel v každé ze čtyř bank více než 80 % akcií. U bank, jimž se podařilo získat předem stanovenou částku soukromého kapitálu, obdržel HFSF akcie bez hlasovacích práv, a soukromým investorům, kteří do bank vložili nové prostředky společně s HFSF, byly poskytnuty opční listy k akciím získaným fondem HFSF.

(50)

V červenci 2013 Řecká banka pověřila poradenskou společnost, aby provedla diagnostickou studii úvěrových portfolií všech řeckých bank. Tato poradenská společnost provedla prognózy ztrát z úvěrů (dále také „PZÚ“) u všech domácích úvěrových portfolií, jakož i u úvěrů, které nesou řecké riziko v zahraničních pobočkách a dceřiných společnostech, a to za dobu tří a půl let a za celou dobu čerpání úvěrů. Analýza formulovala prognózy ztrát z úvěrů v rámci dvou makroekonomických scénářů, tedy základního scénáře a scénáře nepříznivého. Prognózu ztrát z úvěrů u zahraničních úvěrových portfolií odhadla Řecká banka na základě výstupu od poradenské společnosti.

(51)

Na základě posouzení prognóz ztrát z úvěrů, které vyhotovila poradenská společnost, provedla Řecká banka na podzim 2013 nový zátěžový test („zátěžový test z roku 2013“), aby posoudila odolnost kapitálové pozice řeckých bank jak v rámci scénáře základního, tak scénáře nepříznivého. Řecká banka posoudila kapitálové potřeby, přičemž využila technickou podporu druhé poradenské společnosti.

(52)

Klíčovými složkami posouzení kapitálových potřeb v rámci zátěžového testu z roku 2013 byly i) konsolidované prognózy ztrát z úvěrů (24) u úvěrových portfolií bank, a to jak pro řecké, tak zahraniční riziko, očištěné o stávající úvěrové rezervy, ii) odhadovaná provozní ziskovost bank v období od června 2013 do prosince 2016 na základě konzervativní úpravy plánů restrukturalizace, které byly Řecké bance předloženy v prvním čtvrtletí roku 2013. Tabulka 4 shrnuje výpočet konsolidovaných kapitálových potřeb hlavních řeckých bank v rámci základního scénáře pro zmíněný zátěžový test z roku 2013.

Tabulka 4

Zátěžový test z roku 2013: konsolidované kapitálové potřeby hlavních řeckých bank v rámci základního scénáře (v milionech EUR)

(53)

Dne 6. března 2014 Řecká banka oznámila výsledky zátěžového testu z roku 2013 a požádala banky, aby do poloviny dubna 2014 předložily plány získání kapitálu, které jim umožní pokrýt jejich kapitálové potřeby v rámci základního scénáře.

(54)

V období od konce března 2013 do počátku května 2014 čtyři banky provedly navýšení kapitálu.

(55)

Národní banka poskytuje univerzální bankovní služby především v Řecku, Turecku a dalších zemích střední, východní a jihovýchodní Evropy (Kypr, Rumunsko, Bulharsko, Srbsko, Albánie a Bývalá jugoslávská republika Makedonie). Nabízí kompletní škálu bankovních a finanční produktů a služeb domácnostem a podnikům. Je aktivní v maloobchodním, podnikovém a soukromém bankovnictví, správě aktiv, pojištění, v pokladních operacích, na kapitálových trzích a poskytuje také další služby. Národní banka je zapsána v obchodním rejstříku v Řecku a její akcie jsou vedeny na burze v Aténách. K 30. září 2012 národní banka zaměstnávala celkem 37 831 lidí (28), z nichž přibližně jedna třetina byla zaměstnána v Řecku, jedna třetina v Turecku a zbývající třetina v dalších zemích, převážně v jihovýchodní Evropě.

(56)

Národní banka se zapojila do programu PSI a provedla výměnu dluhopisů ŘSDL a státních úvěrů s nominální hodnotou 14 749 milionů EUR. Její celková zátěž související s programem PSI dosáhla přibližně 11 735 milionů EUR před zdaněním a byla v plném rozsahu zapsána do účetnictví za rok 2011 (29). Během programu zpětného odkupu, který proběhl v prosinci 2012, národní banka prodala nové dluhopisy ŘSDL, které získala v rámci programu PSI, s velkou slevou z nominální hodnoty. V důsledku tohoto prodeje jí vznikly ztráty u nových dluhopisů ŘSDL.

(57)

Klíčové údaje národní banky v prosinci 2010, prosinci 2011, prosinci 2012 a prosinci 2013 (konsolidované údaje podle výročních finančních závěrek) jsou uvedeny v tabulce 5.

Tabulka 5

Klíčové údaje Řecké národní banky, 2010, 2011, 2012 a 2013  (30)

(58)

Z tabulky 5 je zřejmé, že kromě obrovských ztrát, které banka v roce 2011 zanesla do účetnictví v důsledku účasti v programu PSI (11 735 milionů EUR (32)), jí klesaly příjmy (mimo jiné kvůli vysokým nákladům spojeným se vklady), a naopak utrpěla vysoké a rostoucí ztráty ze znehodnocení úvěrových portfolií v Řecku i v zahraničí. Likvidní pozice národní banky byla zasažena odlivem vkladů, ale její čistý poměr úvěrů k vkladům zůstal ve srovnání s jinými řeckými bankami poměrně nízký (k 31. prosinci 2012 činil 118 % (33)).

(59)

V návaznosti na zátěžový test z roku 2013, podle nějž byly kapitálové potřeby banky odhadnuty na 2 183 milionů EUR v rámci základního scénáře, se banka snažila získat na trhu kapitál v hodnotě 2,5 miliardy EUR.

(60)

Dne 6. května 2014 národní banka oznámila, že zahájila tvorbu portfolia (book building) (34) v hodnotě 2,5 miliardy EUR (35).

(61)

Dne 9. května 2014 národní banka oznámila emisi a umístění 1 136,4 milionu nových kmenových akcií v ceně 2,20 EUR za akcii s celkovými hrubými výnosy ve výši 2,5 miliardy EUR (36). Navýšení základního kapitálu bylo provedeno zrušením předkupních práv stávajících akcionářů, jak o tom rozhodla valná hromada akcionářů na zasedání konaném v Aténách dne 10. května 2014 (37). Fond HFSF schválil navýšení základního kapitálu na základě dvou zpráv o ocenění, která provedli podle zákona č. 3864 nezávislí odborníci (38).

(62)

Dne 18. března 2012 Řecká banka konstatovala, že tři banky Cooperative nesplňují požadavky na kapitálovou přiměřenost, a dospěla k závěru, že nedokáží navýšit svůj kapitál. Proto se Řecká banka rozhodla, že jim odebere licence a zahájí jejich likvidaci.

(63)

Řecká banka zastávala názor, že má-li být zachována důvěra vkladatelů, která začala sílit díky úspěšným závěrům PSI a Druhého programu hospodářské korekce, je velice důležité přijmout opatření k řešení problémů bank, a zejména vydražit vklady v kontextu rámce pro řešení problémů bank (čl. 63 odst. D zákona č. 3601/2007) a financovat příslušnou mezeru ve financování, jelikož navzdory nedávnému zvratu v tržních náladách jsou tyto nálady stále křehké. Řecká banka odhadla, že k 19. březnu 2012 činila celková částka vkladů klientů (na základě neověřených údajů z 30. září 2013) ve zmíněných třech bankách Cooperative přibližně 325 milionů EUR.

(64)

Řecká banka provedla postup nákupu a začlenění, jehož prostřednictvím měly být na nabyvatele převedeny všechny vklady včetně mezibankovních vkladů a pohledávek a závazků vůči Řeckému fondu pro záruky za vklady a investice („fond HDIGF“), avšak nikoli úvěry. Dne 20. března 2012 Řecká banka vyzvala tehdejších pět největších řeckých úvěrových institucí, aby předložily nabídky. Závazné nabídky předložila národní banka a tři další banky. Nabídka národní banky byla vzhledem k částce a době nutné k uzavření převodu upřednostněna. Národní banka nabídla, že zaplatí částku rovnající se […] (39) % převedených vkladů, a podle jejích odhadů by mohl být převod dokončen během jednoho pracovního dne.

(65)

Dne 23. března 2012 Řecká banka rozhodla, že vklady, pohledávky a závazky banky Lesvos-Limnos vůči fondu HDIGB budou převedeny na národní banku (40). Podle Řecké banky (41) činila reálná hodnota převedených závazků […] milionů EUR, žádná aktiva převedena nebyla. Částka byla vypočtena (42) na […] milionů EUR, což odpovídá […] % převedených vkladů. Mezeru ve financování pokryl v souladu s čl. 63 odst. D bodem 13 zákona č. 3601/2007 fond HFSF. Dne 10. dubna 2012 vyplatil fond HFSF dvě třetiny částky odpovídající celkové mezeře ve financování, a to v obligacích vydaných EFSF, a rovněž se zavázal, že zbývající částku vyplatí poté, co bude s konečnou platností určen rozsah mezery ve financování. Dne 22. června 2012 Řecká banka stanovila, že konečná mezera ve financování banky Lesvos-Limnos činí 56,6 milionu EUR. Fond HFSF pokryl neuhrazenou část mezery ve financování dne 20. července 2012.

(66)

V době, kdy byla řešena její krizová situace, zaměstnávala banka Lesvos-Limnos 37 lidí a měla 3 pobočky. Národní banka nepřevzala žádnou z poboček banky Lesvos-Limnos a její zaměstnanci byli propuštěni.

(67)

Dne 23. března 2012 Řecká banka rozhodla, že vklady, pohledávky a závazky banky Achaia vůči fondu HDIGB budou převedeny na národní banku (43). Podle Řecké banky (44) činila reálná hodnota převedených závazků […] milionů EUR, žádná aktiva převedena nebyla. Částka byla vypočtena (45) na […] milionů EUR, což odpovídá […] % kapitálu převedených vkladů. Mezeru ve financování pokryl v souladu s čl. 63 odst. D bodu 13 zákona č. 3601/2007 fond HFSF. Dne 10. dubna 2012 vyplatil fond HFSF dvě třetiny částky odpovídající celkové mezeře ve financování, a to v obligacích vydaných EFSF, a rovněž se zavázal, že zbývající částku vyplatí poté, co bude s konečnou platností určen rozsah mezery ve financování. Dne 22. června 2012 Řecká banka stanovila, že konečná mezera ve financování banky Achaia činí 212,9 milionu EUR. Fond HFSF pokryl neuhrazenou část mezery ve financování dne 20. července 2012.

(68)

V době, kdy byla řešena její krizová situace, zaměstnávala banka Achaia 103 lidí a měla 13 poboček. Banka nepřevzala žádnou z poboček banky Achaia a její zaměstnanci byli propuštěni.

(69)

Dne 23. března 2012 Řecká banka rozhodla, že vklady, pohledávky a závazky banky Lamia vůči fondu HDIGB budou převedeny na národní banku (46). Podle Řecké banky činila reálná hodnota převedených závazků […] milionů EUR, žádná aktiva převedena nebyla. Částka byla vypočtena (47) na […] milionů EUR, což odpovídá […] % kapitálu převedených vkladů. Mezeru ve financování pokryl v souladu s čl. 63 odst. D bodu 13 zákona č. 3601/2007 fond HFSF. Dne 10. dubna 2012 vyplatil fond HFSF dvě třetiny částky odpovídající celkové mezeře ve financování, a to v obligacích vydaných EFSF, a rovněž se zavázal, že zbývající částku vyplatí poté, co bude s konečnou platností určen rozsah mezery ve financování. Dne 22. června 2012 Řecká banka stanovila, že konečná mezera ve financování banky Lamia činí 56,3 milionu EUR. Fond HFSF pokryl neuhrazenou část mezery ve financování dne 20. července 2012.

(70)

V době, kdy byla řešena její krizová situace, zaměstnávala banka Lamia 47 lidí a měla 5 poboček. Banka nepřevzala žádnou z poboček banky Lamia a její zaměstnanci byli propuštěni.

(71)

Částka mezer ve financování tří bank Cooperative jsou uvedeny v tabulce 6.

Tabulka 6

Konečné mezery ve financování tří bank Cooperative

(72)

Banka FB byla malá banka, jejíž celková rozvaha činila v době, kdy byla řešena její krizová situace, 1,4 miliardy EUR a tržní podíl byl menší než 1 % v úvěrech a vkladech. Banka FB měla k 31. prosinci 2012 19 poboček po celém Řecku a zaměstnávala 260 zaměstnanců.

(73)

V rámci režimu podpor pro řecké banky obdržela banka FB i) v červenci 2009 kapitálovou injekci od řeckého státu ve výši 50 milionů EUR, ii) v květnu 2012 řecké státní cenné papíry v hodnotě 60 milionů EUR (48), a ii) v březnu 2011 státní záruku za vydané dluhopisy v nominální hodnotě 50 milionů EUR.

(74)

Banka FB se zapojila do programu PSI a provedla výměnu dluhopisů ŘSDL s nominální hodnotou 70 milionů EUR. Jak je znázorněno v tabulce 2, její celková zátěž související s programem PSI dosáhla přibližně 49 milionů EUR před zdaněním. Jak je znázorněno v tabulce 3, kapitálové potřeby banky FB byly při zátěžovém testu v roce 2012 odhadnuty na 168 milionů EUR.

(75)

Dne 8. listopadu 2012 požádala Řecká banka banku FB, aby do 30. dubna 2013 dokončila navýšení kapitálu, a obnovila tak svůj poměr kmenového kapitálu Tier 1.

(76)

Jelikož banka FB do 30. dubna 2013 nedokázala požadovaný kapitál získat, Řecká banka rozhodla, že bance FB odebere licenci a zahájí její likvidaci.

(77)

Řecká banka zastávala názor, že má-li být udržena důvěra vkladatelů v řecký bankovní systém, a tím zachována finanční stabilita, je velice důležité přijmout opatření k řešení problémů banky prostřednictvím postupu nákupu a začlenění, a zejména financovat příslušnou mezeru ve financování a zajistit související krytí kapitálových potřeb, které jsou spjaty s převedenými aktivy. Řecká banka odhadla, že k 31. prosinci 2012 činila celková částka vkladů klientů v bance FB přibližně 1 278 milionů EUR, přičemž pouze za 830 milionů EUR z této částky poskytl záruku fond HDIGF. Pokud by tedy bývala byla zahájena likvidace banky FB, aniž by byla uplatněna opatření k řešení jejích problémů, vklady v hodnotě přibližně 448 milionů EUR by nebyly kryty.

(78)

Z těchto důvodů týkajících se finanční stability Řecká banka přistoupila k dražbě vybraných aktiv a závazků banky FB včetně vkladů. Avšak získáním aktiv banky FB mohly nabyvateli vzniknout další kapitálové potřeby, a proto žádná banka vybraná aktiva a závazky nepřijala. Řecká banka v dopise fondu HFSF ze dne 8. května 2013 uvedla, že považuje za vhodné, aby tyto kapitálové potřeby v rámci nákladů na řešení problémů dané banky pokryl fond HFSF. Ve své konečné závazné nabídce ze dne 10. května 2013 národní banka žádala, aby byly kapitálové potřeby, jež vznikly v důsledku získání aktiv převedených z banky FB, pokryty fondem HFSF. Řecká banka odhadla, že v době řešení problémů banky činila výše částky těchto kapitálových potřeb přibližně 100 milionů EUR (49).

(79)

Nezávazné nabídky předložila dne 8. května 2013 pouze národní banka a jedna další banka. Nabídky obou bank vycházely z předpokladu, že fond HFSF pokryje jak mezeru ve financování, tak kapitálové potřeby související s převedenými aktivy. Dne 10. května 2013 předložila národní banka konečnou nabídku. Řecká banka se rozhodla převést aktiva a závazky banky FB na národní banku, protože její nabídka byla upřednostněna.

(80)

Na národní banku byly převedeny zákaznické úvěry (jiné než ty, které jsou trvale nesplácené) a většina peněžních zůstatků, jakož i nehmotná aktiva a goodwill, vlastnická práva, smlouvy související s nájmem či nákupem majetku, mezibankovní závazky a zákaznické vklady.

(81)

Podle počátečního posouzení, které provedla Řecká banka v době řešení problémů banky FB (50), byla hodnota závazků převedených z banky FB na národní banku odhadnuta na 1 402 milionů EUR a hodnota převedených aktiv činila podle odhadů 878 milionů EUR a rozdíl mezi těmito závazky a aktivy představoval mezeru ve financování ve výši 524 milionů EUR. Mezeru ve financování pokryl v souladu s čl. 63 odst. D bodu 13 zákona č. 3601/2007 fond HFSF, jenž dne 28. června 2013 vyplatil dvě třetiny částky odpovídající odhadované mezeře ve financování, vyplatil tedy 349,6 milionu EUR. Poté, co Řecká banka 7. listopadu 2013 (51) dokončila výpočet mezery ve financování ve výši 457 milionů EUR, fond HFSF dne 13. listopadu 2013 (52) vyplatil národní bance zůstatek ve výši 107,4 milionu EUR.

(82)

Banka Probank měla k 31. březnu 2013 síť 112 poboček po celém Řecku a zaměstnávala 1 087 lidí (53).

(83)

Rozvaha banky Probank činila k 30. červnu 2013 přibližně 3,2 miliardy EUR (54). Banka Probank měla k 31. březnu 2013 tržní podíl ve výši 1,1 % v úvěrech a tržní podíl ve výši 1,7 % ve vkladech.

(84)

Banka Probank se zapojila do programu PSI a provedla výměnu dluhopisů ŘSDL s nominální hodnotou 415 milionů EUR. Jak je znázorněno v tabulce 2, její celková zátěž související s programem PSI dosáhla přibližně 295 milionů EUR před zdaněním. Jak je znázorněno v tabulce 3, kapitálové potřeby banky Probank byly při zátěžovém testu v roce 2012 odhadnuty na 282 milionů EUR.

(85)

Dne 26. října 2012 požádala Řecká banka banku Probank, aby navýšila svůj kapitál o 282 milionů EUR.

(86)

Jelikož banka Probank svůj kapitál nenavýšila, Řecká banka v červenci 2013 rozhodla, že bance Probank odebere licenci a zahájí její likvidaci (55). Přesněji řečeno, vlastní prostředky banky Probank byly záporné a podle odhadů, které vycházely z konsolidovaných údajů, činily k 31. březnu 2013 přibližně – 16 milionů EUR. Banka Probank proto nesplňovala minimální kapitálové požadavky a její vlastní prostředky byly nižší než minimální základní kapitál jakékoli banky, stanovený v čl. 5 odst. 4 písm. a) zákona č. 3601/2007.

(87)

Řecká banka zastávala názor, že má-li být udržena důvěra vkladatelů v řecký bankovní systém, a tím zachována finanční stabilita, je velice důležité přijmout opatření k řešení problémů banky. Řecká banka odhadla, že k 31. březnu 2013 činila celková částka vkladů klientů v bance Probank přibližně 3 123 milionů EUR, přičemž pouze za 1 998 milionů EUR z této částky poskytl záruku fond HDIGF. Pokud by tedy bývala byla zahájena likvidace banky Probank, aniž by byla uplatněna opatření k řešení jejích problémů, vklady v hodnotě přibližně 1 125 milionů EUR by nebyly kryty.

(88)

Z těchto důvodů týkajících se finanční stability Řecká banka přistoupila k dražbě vybraných aktiv a závazků banky Probank včetně vkladů. Avšak získáním aktiv banky Probank mohly nabyvateli vzniknout další kapitálové potřeby, a proto žádná banka vybraná aktiva a závazky nepřijala. Ve své konečné závazné nabídce ze dne 25. července 2013 proto národní banka žádala, aby byly kapitálové potřeby, jež vznikly v důsledku získání aktiv převedených z banky Probank, pokryty fondem HFSF. Fond HFSF při posuzování obdržených nabídek požadovaný závazek k pokrytí zmíněných kapitálových potřeb zohlednil. Částka těchto kapitálových potřeb činila podle odhadů [180 až 280] milionů EUR (56).

(89)

Dne 24. července 2013 předložila další velká řecká banka návrh nabídky a 25. července 2013 předložila závaznou nabídku národní banka. Nabídky obou bank vycházely z předpokladu, že fond HFSF pokryje jak mezeru ve financování, tak kapitálové potřeby vytvořené převedenými aktivy. Řecká banka se rozhodla převést aktiva a závazky banky Probank na národní banku, protože její nabídka byla upřednostněna.

(90)

Na banku byly převedeny zákaznické úvěry (jiné než úvěry, které jsou trvale nesplácené) a většina peněžních zůstatků, jakož i nehmotná aktiva a goodwill, vlastnická práva, smlouvy související s nájmem či nákupem majetku, mezibankovní závazky a zákaznické vklady.

(91)

Podle počátečního posouzení, které provedla Řecká banka v době řešení problémů banky Probank (57), byla hodnota závazků převedených z banky Probank na národní banku odhadnuta na 3 198,9 milionu EUR, hodnota převedených aktiv činila podle odhadů 2 961,4 milionu EUR a rozdíl mezi těmito závazky a aktivy představoval mezeru ve financování ve výši 237,6 milionu EUR. Mezeru ve financování pokryl v souladu s čl. 63 odst. D bodu 13 zákona č. 3601/2007 fond HFSF, jenž dne 9. srpna 2013 vyplatil v hotovosti dvě třetiny částky odpovídající odhadované mezeře ve financování, vyplatil tedy 158,4 milionu EUR. Mezera ve financování, jejíž výpočet Řecká banka dokončila 30. prosince 2013, činila 562,7 milionu EUR (58). Dne 31. prosince 2013 fond HFSF vyplatil bance v hotovosti zůstatek ve výši 404,4 milionu EUR (59).

(92)

Národní banka získala několik forem podpory v rámci rekapitalizačního opatření, záručního opatření a opatření týkajícího se úvěrů ve formě státních dluhopisů, která jsou součástí režimu podpor pro řecké banky.

(93)

Národní banka získala a nadále přijímá podporu v rámci záručního opatření a opatření týkajících se úvěrů ve formě státních dluhopisů. Tato podpora se v tomto rozhodnutí bude dále označovat jako „opatření L1“. K 30. listopadu 2013 (60) dosáhly záruky poskytnuté bance částky přibližně 14,8 miliardy EUR. K uvedenému datu činily nesplacené úvěry ve formě státních dluhopisů poskytnuté národní bance 847 milionů EUR. K 15. dubnu 2011 banka obdržela úvěry ve formě státní dluhopisů ve výši 787 milionů EUR a státní záruky ve výši 12,9 miliardy EUR.

(94)

V plánu restrukturalizace národní banky, který řecké orgány dne 25. června 2014 předložily Komisi, tyto orgány naznačily, že hodlají pokračovat v poskytování záruk a půjčování státních dluhopisů národní bance v rámci režimu podpor pro řecké banky během celého období restrukturalizace.

(95)

V květnu 2009 a prosinci 2011 obdržela národní banka od Řecka v rámci rekapitalizačního opatření kapitálový vklad ve výši 350 milionů EUR (2009) a 1 000 milionů EUR (2011), tedy celkem 1 350 milionů EUR (opatření A), tento vklad se rovnal přibližně 2 % jejích tehdejších rizikově vážených aktiv.

(96)

Rekapitalizace měla formu preferenčních akcií upsaných Řeckem s kuponem ve výši 10 % a pětiletou dobou splatnosti. V roce 2010 byla doba trvání preferenčních akcií prodloužena a jejich protiplnění se zvýšilo. Pokud by po konci počátečního pětiletého období preferenční akcie nebyly uhrazeny a na valné hromadě by akcionáři nepřijali ohledně uhrazení těchto akcií žádné rozhodnutí, řecký ministr financí zvýší kupon o 2 % ročně, a to na kumulativním základě (to znamená, že kupon dosáhne za šest let 12 %, za sedm let 14 % atd.).

(97)

Nouzová pomoc v oblasti likvidity představuje výjimečné opatření, které umožňuje solventní finanční instituci, která čelí dočasným problémům s likviditou, obdržet financování z Eurosystému, aniž by taková operace byla součástí jednotné měnové politiky. Úroková sazba, kterou taková finanční instituce za pomoc NPL platí, je o […] bazických bodů („bb“) vyšší než úrok, který platí za běžné refinancování Evropskou centrální bankou.

(98)

Za program NPL odpovídá Řecká banka, což znamená, že veškeré náklady a rizika související s poskytováním nouzové pomoci v oblasti likvidity nese Řecká banka (61). Řecko poskytlo Řecké bance státní záruku, která se vztahuje na celkovou částku pomoci NPL, kterou Řecká banka poskytla. Přijetí čl. 50 odst. 7 zákona 3943/2011, kterým se změnil čl. 65 odst. 1 zákona 2362/1995, umožnilo ministru financí poskytnout jménem státu Řecké bance záruky s cílem ochránit pohledávky Řecké banky vůči úvěrovým institucím. Banky, jimž byla poskytnuta nouzová pomoc v oblasti likvidity, musejí státu zaplatit poplatek za záruku ve výši […] bazických bodů.

(99)

K 31. lednu 2012 byla národní bance poskytnuta nouzová pomoc v oblasti likvidity se státní zárukou ve výši 8,6 miliardy EUR (62) a k 31. prosinci 2012 byla bance poskytnuta nouzová pomoc v oblasti likvidity se státní zárukou ve výši 30,9 miliardy EUR (63).

(100)

Od roku 2012 poskytl fond HFSF národní bance několik opatření na podporu kapitálu. Tabulka 7 uvádí přehled těchto opatření podpory.

Tabulka 7

Opatření podpory poskytnutá bance prostřednictvím fondu HFSF

(101)

14. až 33. bod odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení s bankou NBG obsahují podrobný popis první překlenovací rekapitalizace, k níž došlo v květnu 2012 (64) (opatření B1). Souvislosti a hlavní rysy uvedeného opatření jsou vymezeny v tomto oddíle.

(102)

Dne 20. dubna 2012 poskytl fond HFSF národní bance písemný závazek, že se bude podílet na plánovaném navýšení základního kapitálu národní banky částkou ve výši až 6,9 miliardy EUR.

(103)

V souladu s ustanoveními o překlenovací rekapitalizaci v zákoně č. 3864/2010, jímž se zřizuje fond HFSF („zákon o fondu HFSF“), fond HFSF v rámci opatření B1 dne 28. května 2012 převedl na národní banku dluhopisy nástroje EFSF v hodnotě 7,4 miliardy EUR. Komise již v 50. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení s bankou NBG uvedla, že „překlenovací kapitalizace dokončená dne 28. května 2012 je provedením závazné povinnosti uvedené v písemném závazku, a je tak pokračováním téže podpory“. Obě částky stanovené v písemném závazku a v první překlenovací rekapitalizaci vypočítala Řecká banka tak, aby zaručila, že národní banka dosáhne k 31. prosinci 2011, tedy k datu zpětného zanesení překlenovací rekapitalizace do účetnictví banky, celkového kapitálového poměru ve výši 8 %. Jak je patrné z tabulky 3, opatření B1 se nevztahovalo na veškeré kapitálové potřeby určené při zátěžovém testu v roce 2012. Národní banka měla získávat kapitál prostřednictvím budoucího navýšení kapitálu a překlenovací rekapitalizace měla pouze zachovat způsobilost banky pro financování z ECB do doby, než dojde ke zmíněnému navýšení kapitálu.

(104)

Pro období mezi datem první překlenovací rekapitalizace a datem přeměny první překlenovací rekapitalizace na kmenové akcie a jiné konvertibilní finanční nástroje dohoda o předběžném upsání mezi bankou a fondem HFSF stanovila, že národní banka musí zaplatit fondu HFSF roční poplatek ve výši 1 % z nominální hodnoty obligací EFSF a že veškeré platby kuponů a úroků z obligací EFSF za toto období se budou počítat jako dodatečný kapitálový příspěvek ze strany fondu HFSF národní bance (65).

(105)

Na podzim roku 2012 zanesla národní banka do účetnictví další ztráty. Její kapitál tudíž opět klesl pod úroveň minimálních kapitálových požadavků, jejichž splnění je nutné, aby banka byla způsobilá pro refinancování z banky ECB.

(106)

Proto bylo nezbytné provést druhou překlenovací rekapitalizaci. Dne 21. prosince 2012 fond HFSF provedl druhou překlenovací rekapitalizaci ve výši 2 326 milionů EUR (opatření B2), která byla opět uhrazena převodem dluhopisů EFSF na národní banku.

(107)

Celková částka dvou překlenovacích rekapitalizací (opatření B1 a B2) znamenala, že fond HFSF již dne 21. prosince 2012 pokryl celkové kapitálové potřeby určené při zátěžovém testu v roce 2012 (9,76 miliardy EUR (66)).

(108)

Dne 22. května 2013 správní rada národní banky oznámila emisi 2 274,1 milionu nových akcií s nominální hodnotou 0,30 EUR v ceně 4,29 EUR za akcii (67).

(109)

Dne 21. června 2013 (68) národní banka oznámila plnou platbu celkového navýšení akcií v celkové částce 9 756 milionů EUR včetně částek prémií. Celková soukromá účast na navýšení základního kapitálu národní banky činila 1 079 milionů EUR (69). Účast fondu HFSF na navýšení základního kapitálu banky proto činila 8 677 milionů EUR (opatření B3).

(110)

Tato částka se rovná součtu opatření B1 a B2 po odečtení částky soukromé účasti. Navýšením základního kapitálu banky byly první a druhá překlenovací rekapitalizace (opatření B1 a B2) částečně přeměněny na rekapitalizaci trvalou.

(111)

Cena nových akcií byla stanovena na 50 % průměrné ceny odpovídající burzovnímu kurzu za posledních 50 obchodních dnů před stanovením ceny nabídky vážené podle příslušných objemů obchodu. V důsledku opačného štěpení akcií a snížení základního kapitálu národní banky, o nichž rozhodli akcionáři na mimořádné valné hromadě dne 29. dubna 2012 (70), byla cena nových akcií stanovena na 4,29 EUR za akcii.

(112)

Bezprostředně po jarní rekapitalizaci v roce 2013 se fond HFSF stal většinovým akcionářem národní banky s podílem ve výši 84,39 % (71). Fond HFSF vydal 245 779,6 opčních listů a poskytl soukromým investorům jeden opční list za každou upsanou akcii, a to bez protiplnění (72). Každý opční list zahrnuje právo na nákup 8,23 akcií fondu HFSF ve stanovených intervalech a za realizační ceny. Datum první realizace je 26. prosince 2013 a poté jsou opční listy realizovatelné každých šest měsíců až do 26. prosince 2017. Realizační cena se rovná upisovací ceně 4,29 EUR navýšené o roční úrokovou sazbu (4 % za rok jedna, 5 % za rok dvě, 6 % za rok tři, 7 % za rok čtyři a poté 8 % ročního průměru za posledních šest měsíců) (73).

(113)

Zákon o HFSF ve znění z roku 2014 stanoví, že v případě emise práv lze upravit pouze realizační ceny opčních listů. Navíc musí k úpravě dojít následně a pouze v rozmezí částky zisků plynoucích z prodeje předkupních práv fondu HFSF. Není stanovena žádná úprava v případě navýšení základního kapitálu bez předkupních práv.

(114)

Jak již bylo zmíněno v oddíle 2.2.1, fond HFSF pokryl mezeru ve financování banky Lesvos-Limnos ve výši 56,6 milionu EUR, mezeru ve financování banky Achaia ve výši 212,9 milionu EUR a mezeru ve financování banky Lamia ve výši 56,3 milionu EUR. Celková částka odpovídající mezerám ve financování tudíž činila 325,8 milionu EUR.

(115)

Od roku 2009 využila banka FB několik opatření podpory. Tabulka 8 uvádí přehled těchto opatření podpory.

Tabulka 8

Přehled opatření podpory pro banku FB

(116)

V červenci 2009 Řecko vložilo do banky FB 50 milionů EUR, což se rovnalo přibližně 3 % jejích tehdejších rizikově vážených aktiv. Tato kapitálová injekce se provedla v rámci rekapitalizačního opatření, které je součástí režimu podpor pro řecké banky. Rekapitalizace měla formu preferenčních akcií.

(117)

Banka FB rovněž využila podporu v oblasti likvidity v rámci záručního opatření a opatření týkajícího se úvěrů ve formě státních dluhopisů, která jsou součástí řeckého režimu podpor pro banky. V lednu 2009 banka FB obdržela řecké státní cenné papíry v hodnotě 60 milionů EUR, jejichž splatnost uplynula v prosinci 2011 (opatření FB2). V květnu 2012 obdržela řecké státní cenné papíry v hodnotě 60 milionů EUR, jejichž splatnost měla uplynout v dubnu 2015, tyto cenné papíry byly však 23. května 2013 zrušeny (opatření FB3) (74). V březnu 2011 banka FB rovněž obdržela státní záruku za vydané dluhopisy v nominální hodnotě 50 milionů EUR

(118)

Fond HFSF pokryl mezeru ve financování (75) u aktiv převedených z banky FB na národní banku. V souladu s rozhodnutími Řecké banky ze dne 10. května a 7. listopadu 2013 fond HFSF vyplatil ve dvou splátkách ve dnech 26. července a 13. listopadu 2013 celkovou částku 456,97 milionu EUR (76).

(119)

V rámci postupu řešení krizové situace banky se fond HFSF zavázal, že pokryje kapitálové potřeby vzniklé v důsledku získání aktiv převedených z banky FB. Fond HFSF proto bude muset do národní banky vložit částku kapitálu, která se bude rovnat 9 % převedených rizikově vážených aktiv. V době řešení krizové situace banky činily kapitálové potřeby související s převedenými aktivy podle odhadů přibližně 100 milionů EUR.

(120)

Jak již bylo zmíněno v 30. bodě odůvodnění, fond HFSF nevloží do národní banky žádný další kapitál, jelikož banka se ve svém plánu restrukturalizace zříká práva požádat HFSF, aby pokryl případné kapitálové potřeby související s převedenými aktivy.

(121)

Bance Probank nebylo poskytnuto žádné opatření v rámci režimu podpor pro řecké banky. Tabulka 9 uvádí přehled jiných opatření podpory, která byla bance Probank poskytnuta.

Tabulka 9

Přehled opatření podpory pro banku Probank

(122)

Fond HFSF financoval mezeru ve financování u aktiv převedených z banky Probank na národní banku. V souladu s rozhodnutími Řecké banky ze dne 26. července a 30. prosince 2013 fond HFSF vyplatil ve dvou splátkách ve dnech 9. srpna a 31. prosince 2013 celkovou částku 562,73 milionu EUR.

(123)

V rámci postupu řešení krizové situace banky se fond HFSF zavázal, že pokryje kapitálové potřeby kupujícího vzniklé v důsledku získání aktiv banky Probank. Fond HFSF proto bude muset do národní banky vložit částku kapitálu, která se bude rovnat 9 % převedených rizikově vážených aktiv. V době řešení krizové situace banky činily kapitálové potřeby související s převedenými aktivy podle odhadů přibližně [180 až 280] milionů EUR.

(124)

Jak již bylo zmíněno v 41. bodě odůvodnění, fond HFSF nevloží do národní banky žádný další kapitál, jelikož národní banka se ve svém plánu restrukturalizace zříká práva požádat HFSF, aby pokryl případné kapitálové potřeby související s převedenými aktivy.

(125)

Dne 25. června 2014 Řecko předložilo plán restrukturalizace národní banky, který vysvětluje, jak banka jakožto kombinovaný subjekt, který je výsledkem získání bank FB, Probank a tří bank Cooperative, hodlá obnovit svoji dlouhodobou životaschopnost.

(126)

Prostřednictvím plánu restrukturalizace se národní banka zaměří na své hlavní bankovní činnosti v Řecku a v Turecku.

(127)

Pokud jde o Řecko, hlavní prioritou národní banky je dosáhnout toho, aby její řecké bankovní operace byly do konce období restrukturalizace, tedy do 31. prosince 2018, opět silně ziskové a životaschopné. Za tím účelem plán restrukturalizace obsahuje řadu opatření, která mají zvýšit provozní účinnost a čisté úrokové rozpětí banky, jakož i opatření, která posilují její kapitálovou pozici a strukturu rozvahy.

(128)

Pokud jde o provozní účinnost, národní banka zahájila rozsáhlý program racionalizace. V období od 31. prosince 2009 do 30. prosince 2012 národní banka snížila svoji fyzickou přítomnost v Řecku. Snížila počet svých poboček z 575 v roce 2009 (77) na 511 v roce 2012 (78) a rovněž snížila počet zaměstnanců v oblasti řeckých bankovních činností (z 12 534 v prosinci 2009 (79) na 11 230 v prosinci 2012 (80)).

(129)

V období od prosince 2012 do konce roku 2017 národní banka plánuje další snížení počtu zaměstnanců v Řecku (z 13 675 na […]) (81), a to navzdory dopadu plynoucího ze získání banky FB, která zaměstnávala 260 zaměstnanců, a banky Proton, která zaměstnávala 1 087 zaměstnanců (82). Rozdíl v počtu pracovníků v oblasti řeckých bankovních činnosti k 31. prosinci 2012 (11 230) a celkovým počtem řeckých pracovníků na konci roku 2012 (13 675) je způsoben počtem pracovníků v nebankovních činnostech, např. v pojišťovnictví (Ethniki Hellenic General Insurance S.A.), cestovním ruchu (Astir Palace Vouliagmenis S.A.) nebo obchodu s nemovitostmi (NBG Pangaea Reic).

(130)

V období od prosince 2012 do konce roku 2017 bude banka provádět racionalizaci své domácí sítě. Sníží počet poboček o […], tedy z 511 na […]. Připomíná se, že v roce 2013 banka získala síť banky FB s 19 pobočkami a síť banky Probank se 112 pobočkami.

(131)

Zvýšená efektivita z hlediska poboček a zaměstnanců pomůže snížit celkové náklady na řecké činnosti o […] % z 1 301 milionů EUR na formálním základě v roce 2012 na […] milionů EUR v roce 2017 (83). V důsledku toho klesne očekávaný poměr nákladů a výnosů spojených s řeckými bankovními činnostmi do konce období restrukturalizace pod […] %.

(132)

Plán restrukturalizace také popisuje, jak národní banka sníží své náklady financování, což je klíčem k obnovení životaschopnosti. Národní banka očekává, že bude moci v rámci stabilnějšího prostředí, a zejména díky předpokládané stabilizaci a oživení ekonomiky, která by podle očekávání měla od roku 2014 opět růst, platit nižší úrokové sazby ze svých vkladů. Rozpětí u vkladů (průměr sazeb u termínovaných vkladů, vkladů na viděnou a u spořících vkladů) se podle očekávání v Řecku zmenší. Obdobně během období restrukturalizace klesne závislost banky na pomoci v oblasti likvidity se státní zárukou a širším financování z Eurosystému.

(133)

Plán restrukturalizace předpokládá, že národní banka také posílí svoji rozvahu. Její čistý poměr úvěrů k vkladům v Řecku dále klesne a její kapitálová přiměřenost se zlepší (z poměru kmenového kapitálu Tier 1, který k 31. prosinci 2013 činil 8,4 % na úrovni skupiny).

(134)

Další prioritou národní banky je řízení úvěrů v selhání. Národní banka posílí své úvěrové procesy týkající se jak vzniku úvěrů (lepší zajištění, snížené limity) a řízení úvěrů v selhání. Podíl úvěrů v selhání […] a na konci období restrukturalizace dosáhne podle očekávání […] % (84). Náklady na riziko (ztráty ze znehodnocení úvěrů) klesnou z 2 miliard EUR v roce 2012 na […] miliard EUR v roce 2018 (85).

(135)

Zvýšení provozní účinnosti, zvýšení čistého úrokového rozpětí a snížení nákladů na riziko národní bance umožní, aby zvýšila svoji ziskovost. Národní banka předpokládá, že její zisky v Řecku dosáhnou v roce 2014 […] milionů EUR a v roce 2018 […] milionů EUR. Návratnost vlastního kapitálu dosáhne u řeckých činností v roce 2017 […] % (86), což je vzhledem k rizikovému profilu národní banky k tomuto datu dostačující (87).

(136)

Národní banka již začala zmenšovat a restrukturalizovat svoji mezinárodní síť. Počet poboček v jihovýchodní Evropě se od roku 2009 (88) snížil o 170.

(137)

Národní banka bude svoji mezinárodní síť nadále restrukturalizovat a zmenšovat. Banka zejména prodá své zahraniční dceřiné společnosti v […] a odprodá své pobočky v […]. Tyto odprodeje představovaly […] % aktiv národní banky mimo Řecko a Turecko, tedy […] milionů EUR z částky 12,101 milionů EUR na konci roku 2012.

(138)

Pobočky v […] a […], jakož i dceřiná společnost v […] budou […].

(139)

V důsledku těchto odprodejů bude na konci období restrukturalizace ukončeno financování ze strany mateřských podniků.

(140)

Národní banka hodlá snížit svůj podíl v bance Finansbank na 60 % […].

(141)

[…] poskytne bance Finansbank […] a posílí závazek národní banky poskytnout bance Finansbank v období restrukturalizace […].

(142)

Banka předpokládá, že banka Finansbank v období restrukturalizace výrazně poroste. Rovněž provede plán kontroly nákladů. V roce 2014 hodlá banka Finansbank […] a […]. V nadcházejících letech povede […] ke snížení poměru nákladů a příjmů z […] na […] na konci období restrukturalizace (89).

(143)

Plán restrukturalizace předpokládá, že rizika podstupovaná bankou Finansbank budou předmětem důkladné kontroly. Očekává se, že zhoršení dosáhnou od roku 2014 do roku 2018 úrovně, která nepřesáhne […] % zákaznických úvěrů, a návratnost aktiv podle očekávání dosáhne v roce 2018 […] %. Návratnost vlastního kapitálu banky Finansbank zůstane po celé období vysoká.

(144)

Národní banka prodala v roce 2012 své činnosti v pojišťovnictví v Turecku (životní a neživotní pojištění), a získala tak kapitál v hodnotě […] milionů EUR (90).

(145)

Národní banka snížila svůj podíl v dceřiné realitní společnosti Pangea pod 35 %, což mělo příznivý dopad na poměr kmenového kapitálu Tier 1 banky (91). Banka rovněž hodlá do […] prodat […] a má také v úmyslu do […] prodat svoji dceřinou společnost se soukromým kapitálem.

(146)

Národní bance se podařilo získat kapitál na trhu, a tím snížit státní podporu, kterou potřebovala.

(147)

Nejprve národní banka v roce 2009 získala soukromý kapitál, a to emisí práv v hodnotě 1 247 milionů EUR. V roce 2010 znovu získala na trhu soukromý kapitál v hodnotě 1 815 milionů EUR (92). Jak je zmíněno ve 109. bodě odůvodnění, národní bance se také podařilo získat kapitál v hodnotě 1 079 milionů EUR od soukromých investorů prostřednictvím jarní rekapitalizace v roce 2013. Akcionáři včetně těch, kteří se podíleli na navýšení kapitálu v letech 2009 a 2010, byli jarní rekapitalizací v roce 2013 silně oslabeni: fond HFSF obdržel 84,4 % akcií národní banky a noví investoři obdrželi 10,5 % akcií, a původním akcionářům tak zůstal pouze podíl ve výši 5,1 %. Držitelům kmenových akcií nebyly od roku 2007 vyplaceny žádné dividendy, stejně jako nebyly dividendy od roku 2009 vyplaceny držitelům preferenčních akcií ze Spojených států (93).

(148)

V květnu 2014 získala národní banka na trhu kapitál v hodnotě 2,5 miliardy EUR. Národní banka hodlá […].

(149)

Pokud jde o příspěvek držitelů hybridního a podřízeného dluhu, dne 3. ledna 2012 národní banka nabídla, že zpětně odkoupí preferované cenné papíry za ceny v rozmezí od 45 % do 70 % nominální hodnoty těchto cenných papírů. Při této příležitosti národní banka rovněž zpětně odkoupila kryté dluhopisy. U každého z těchto zpětných odkupů byla cena určena na základě tržní hodnoty nástrojů a obsahovala prémii nepřevyšující deset procentních bodů, která byla přidána s cílem motivovat investory k účasti na zpětném odkupu. Byla přijata nabídka na 44 % a celkové navýšení kapitálu dosáhlo přibližně 302 milionů EUR (94).

(150)

Později, v letech 2012 a 2013, národní banka zahájila řízení dodatečných závazků u cenných papírů vydaných investorům, včetně krytých dluhopisů, hybridních nástrojů, nástrojů Tier 2 a preferenčních akcií vydaných ve Spojených státech. Těmito zpětnými odkupy byl vytvořen dodatečný kapitál ve výši […] milionů EUR. Celkově národní banka uvádí, že celková částka kapitálu, jenž byl vytvořen řízením závazků v posledních letech, činí přibližně […] milionů EUR (95). V důsledku zmíněných zpětných odkupů klesla nesplacená částka podřízeného a hybridního dluhu k 31. prosinci 2013 na 293 milionů EUR.

(151)

Dne 25. června 2014 se Řecko zavázalo, že národní banka a její přidružené společnosti provedou plán restrukturalizace, který byl předložen 25. června 2014, a poskytlo další závazky ohledně provádění plánu restrukturalizace („závazky“). Závazky, jejichž výčet je uveden v příloze, jsou shrnuty v tomto oddíle.

(152)

Zaprvé, Řecko se zavázalo, že národní banka provede restrukturalizaci svých komerčních činností v Řecku, a stanovilo maximální počet poboček a zaměstnanců, jakož i maximální částku celkových nákladů, jichž je třeba dosáhnout do 31. prosince 2017 (96).

(153)

Řecko se rovněž zavázalo, že národní banka do 31. prosince 2017 (97) sníží náklady na vklady přijaté v Řecku a dodrží maximální poměr čistých úvěrů k vkladům (98).

(154)

Pokud jde o zahraniční dceřiné společnosti národní banky, Řecko se zavázalo, že národní banka nebude poskytovat […], a že odprodá svůj menšinový podíl v této dceřiné společnosti. Řecko se rovněž zavázalo, že banka do 30. června 2018 (99) sníží počet svých zahraničních dceřiných společností.

(155)

Řecko se zavázalo, že národní banka odprodá […] a svoji dceřinou společnost se soukromým kapitálem, jakož i řadu cenných papírů. Kromě toho národní banka až na omezené výjimky nebude kupovat cenné papíry neinvestičního stupně (100).

(156)

Řecko poskytlo řadu závazků týkajících se řízení národní banky. Zavázalo se, že omezí odměny zaměstnanců a vedoucích pracovníků banky, […] (101).

(157)

Řecko se rovněž zavázalo, že národní banka posílí svoji úvěrovou politiku, aby zaručila, že rozhodnutí o poskytnutí a restrukturalizaci úvěrů směřují k maximalizaci životaschopnosti a ziskovosti banky. Řecko se zavázalo, že národní banka splní vysoké normy týkající se sledování úvěrového rizika, jakož i restrukturalizace úvěrů (102).

(158)

Řada závazků se týká operací národní banky s vypůjčovateli ve spojení. Tyto závazky mají zaručit, že se banka při poskytování a restrukturalizaci půjček zaměstnancům, vedoucím pracovníkům a akcionářům, jakož i veřejným subjektům, politickým stranám a mediálním společnostem neodchýlí od obezřetných bankovních postupů (103).

(159)

Na závěr se Řecko zavázalo, že národní banka dodrží určitá omezení ohledně chování, např. zákaz kuponů a dividend, zákaz akvizic a zákaz reklamy na státní podporu (104).

(160)

Tyto závazky budou do 31. prosince 2018 sledovány kontrolním správcem.

(161)

Samostatně Řecko uvedlo, že předtím, než národní banka nebo jakýkoli státní subjekt včetně fondu HFSF přistoupí ke zpětnému odkupu opčních listů, požádá pokaždé o schválení Komisi (105).

(162)

Dne 27. července 2012 Komise zahájila formální vyšetřovací řízení, aby ověřila, zda byly splněny podmínky sdělení o bankovnictví z roku 2008 (106), pokud jde o vhodnost, nezbytnost a přiměřenost první překlenovací rekapitalizace, kterou fond HFSF provedl ve prospěch národní banky (opatření B1).

(163)

Pokud jde o vhodnost opatření, vzhledem k tomu, že podpora byla poskytnuta poté, co byla provedena předběžná rekapitalizace a poskytnuta podpora v oblasti likvidity, a s ohledem na dlouhé období záchrany Komise pochybuje o tom, zda národní banka provedla všechny možné kroky, aby zabránila tomu, že v budoucnosti bude potřebovat podporu (107). Kromě toho Komisi nebylo jasné, kdo bude banku kontrolovat, až bude první překlenovací rekapitalizace nahrazena rekapitalizací trvalou (108), neboť národní banka by se mohla dostat buď pod kontrolu státu, nebo menšinových soukromých vlastníků. Komise podotkla, že by ráda zajistila, aby se kvalita řízení národní banky, a zejména její proces poskytování půjček v žádném případě nezhoršily.

(164)

Pokud jde o nezbytnost první překlenovací rekapitalizace, v 67. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení s bankou NBG Komise zpochybnila, zda byly provedeny všechny možné kroky, aby se zabránilo tomu, že banka v budoucnosti bude potřebovat podporu. Jelikož navíc byla doba trvání překlenovací rekapitalizace nejistá, Komise nemohla s určitostí stanovit, zda je toto protiplnění dostačující a zda vyhovuje zásadám týkajícím se protiplnění a sdílení zátěže podle pravidel státní podpory. Navíc vzhledem k tomu, že v době, kdy bylo přijato rozhodnutí o zahájení řízení s bankou NBG, nebyly známy podmínky přeměny první překlenovací rekapitalizace na rekapitalizaci trvalou, Komise tyto podmínky nemohla posoudit.

(165)

Pokud jde o přiměřenost opatření, Komise vyjádřila pochybnosti o tom, zda jsou ochranná opatření (zákaz reklamy na státní podporu, zákaz kuponů a dividend, zákaz kupní opce a zákaz zpětného odkupu popsané v 71. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení s NBG) ve vztahu k první překlenovací rekapitalizaci dostačující. Kromě toho Komise v 72. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení s bankou NBG uvedla, že narušení hospodářské soutěže mohla být způsobena neexistencí pravidel, což fondu HFSF znemožnilo koordinovat čtyři největší řecké banky (jmenovitě národní banku, banky Alpha, Eurobank a Piraeus), a neexistencí odpovídajících ochranných opatření, aby se těmto bankám zabránilo ve sdílení obchodně citlivých informací. Komise proto navrhla, aby byl jmenován kontrolní správce, který bude v národní bance fyzicky přítomen.

(166)

Dne 3. ledna 2013 Komise od jedné řecké banky obdržela připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení s bankou NBG. Tato řecká banka vyjádřila názor, že rekapitalizace řeckých bank fondem HFSF v zásadě představuje vítaný krok směrem ke zdravějšímu a životaschopnějšímu bankovnímu systému a vůči rekapitalizaci národní banky nevznesla žádné námitky.

(167)

Ačkoli tato banka vyjádřila svoji naprostou podporu myšlence rekapitalizace řeckých bank fondem HFSF, vysvětlila, že očekává, že rekapitalizace provedená fondem HFSF bude za obdobných podmínek otevřena všem bankám, které působí v Řecku, aby se minimalizovalo narušování hospodářské soutěže a zabránilo diskriminaci.

(168)

Dne 5. září 2012 Řecko předložilo připomínky, které vypracovala Řecká banka a fond HFSF.

(169)

Pokud jde o vhodnost první překlenovací rekapitalizace, Řecká banka poznamenala, že objem kapitálu ve výši 18 miliard EUR, kterým fond HFSF v květnu 2012 rekapitalizoval čtyři největší řecké banky, byl nižší než konečná částka nutná k tomu, aby tyto banky postupně dosáhly poměru kmenového kapitálu Tier 1 na úrovni 10 % a poměru kmenového kapitálu Tier 1 na úrovni 7 %, který byl stanoven v rámci tříletého nepříznivého zátěžového scénáře, a aby si tyto poměry udržely. Rovněž podotkla, že první překlenovací rekapitalizace je dočasná, neboť proces rekapitalizace bude dokončen navýšením základního kapitálu zmíněných čtyř bank.

(170)

Řecká banka také konstatovala, že rekapitalizace největších řeckých bank je součástí dlouhodobější restrukturalizace řeckého bankovnictví. Podotkla, že pokud banka zůstává v soukromých rukou, její vedení pravděpodobně zůstane beze změn, zatímco pokud se vlastníkem banky stane stát (tedy fond HFSF), může fond HFSF jmenovat nové vedení, které bude v každém případě posouzeno Řeckou bankou. Řecká banka poznamenala, že průběžně posuzuje rámec pro správu a řízení společnosti, přiměřenost řízení a rizikový profil banky, aby zaručila, že nedochází k nadměrnému riskování. Rovněž podotkla, že fond HFSF již jmenoval zástupce do správní rady rekapitalizovaných bank.

(171)

Pokud jde o nezbytnost první překlenovací rekapitalizace, Řecká banka konstatovala, že rekapitalizace národní banky byla omezená, aby se zaručilo splnění tehdejších použitelných minimálních kapitálových požadavků (8 %). Rovněž uvedla, že dlouhé období před rekapitalizacemi bylo způsobeno prudkým zhoršením podmínek pro činnost bank v Řecku a dopadem programu PSI, složitostí celého projektu a potřebou maximalizovat zapojení soukromých investorů do navyšování základního kapitálu.

(172)

Pokud jde o přiměřenost první překlenovací rekapitalizace, Řecká banka podotkla, že úplné provedení plánu restrukturalizace, který má být předložen Komisi, je zajištěno skutečností, že hlasovací práva fondu HFSF budou pozastavena mimo jiné v případě, že dojde k výraznému porušení plánu restrukturalizace. Řecká banka také konstatovala, že obtíže národní banky nebyly způsobeny ani tím, že vedení banky podcenilo rizika, ani agresivním obchodním jednáním.

(173)

Pokud jde o vhodnost první překlenovací rekapitalizace, fond HFSF k otázce potenciálního státního zásahu v případě, že stát prostřednictvím fondu HFSF poskytne vysoké částky státní podpory a fond HFSF má plná hlasovací práva, poznamenal, že banky, které financuje, nejsou považovány za veřejné subjekty nebo za subjekty pod státní kontrolou a že státem nebudou kontrolovány ani poté, co je fond HFSF trvale rekapitalizuje. Fond HFSF poznamenal, že jde o zcela nezávislý subjekt soukromého práva, který se rozhoduje samostatně. Nepodléhá státní kontrole podle čl. 16C odst. 2 zákona o fondu HFSF, podle nějž úvěrové instituce, jimž fond HFSF poskytl kapitálovou podporu, nejsou součástí širšího veřejného sektoru. Rovněž poukázal na správní strukturu fondu HFSF.

(174)

Pokud jde o zásah fondu HFSF do vedení národní banky, fond HFSF poznamenal, že bude respektovat samostatnost národní banky a nebude zasahovat do jejího denního řízení, protože jeho úloha je omezena hranicemi stanovenými zákonem o fondu HFSF. Prohlásil, že nedojde ke státnímu zásahu ani koordinaci a že rozhodnutí banky o úvěrovém procesu (mimo jiné o zajištění, stanovení cen a platební schopnosti vypůjčovatelů) budou přijímána na základě obchodních kritérií.

(175)

Fond HFSF poukázal na to, že zákon o fondu HFSF a dohoda o předběžném upsání stanoví vhodná ochranná opatření, aby se stávajícím soukromým akcionářům zabránilo v nadměrném riskování. Poukázal na různé prvky, např. na to, že i) fond HFSF jmenuje zástupce jako nezávislé nevýkonné členy správní rady národní banky a že tito zástupci jsou přítomni ve výborech, ii) fond HFSF provádí v národní bance hloubkovou kontrolu a iii) že po konečné rekapitalizaci budou hlasovací práva fondu HFSF omezena pouze do doby, než banka splní podmínky plánu restrukturalizace.

(176)

Pokud jde o nezbytnost první překlenovací rekapitalizace, a zejména o úroveň protiplnění za podporu, fond HFSF konstatoval, že protiplnění bylo dohodnuto se zástupci Komise, banky ECB a MMF. Tato dohodnutá úroveň zohledňovala skutečnost, že první překlenovací rekapitalizace bude do 30. září 2012 přeměněna na rekapitalizaci trvalou, přičemž tato lhůta byla stanovena v březnu 2012 v Memorandu o hospodářské a finanční politice mezi Komisí, ECB, MMF a Řeckem.

(177)

Pokud jde o přiměřenost první překlenovací rekapitalizace, HFSF podotkl, že opatření, která přijal, například opatření popsaná v 175. bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí, představují vzhledem k velkým částkám obdržené podpory a dlouhému období záchrany dostatečná ochranná opatření. Kromě toho fond HFSF prohlásil, že jsou zavedena odpovídající opatření, aby se zaručilo, že si banky, v nichž má fond HFSF podíl, navzájem nevyměňují obchodně citlivé informace. Tato opatření zahrnují jmenování různých zástupců fondu HFSF do těchto bank, mandáty přidělené těmto zástupcům, které konkrétně brání toku informací od jednoho zástupce k druhému, a jasné interní pokyny, aby tito úředníci nepředávali bankám obchodně citlivé informace. Kromě toho fond HFSF uvedl, že nevykonává svá práva ve vztahu k bankám způsobem, který by mohl zabránit účinné hospodářské soutěži nebo tuto soutěž omezovat, narušovat či výrazně oslabovat. Na závěr fond HFSF poukázal na to, že členové jeho správní rady a jeho zaměstnanci podléhají přísným pravidlům důvěrnosti a povinnostem při správě cizího majetku a jsou, pokud jde o jeho záležitosti, vázáni ustanoveními o profesním tajemství.

(178)

Komise musí nejprve posoudit, zda státní podpora týkající se řešení krizové situace tří bank Cooperative (tím se rozumí financování mezer ve financování, díky němuž bylo možné převést vklady), představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Podle uvedeného ustanovení je státní podporou každá podpora poskytovaná v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, která narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňuje určité podniky, pokud ovlivňuje obchod mezi členskými státy.

(179)

Komise začne posouzením toho, zda byli následující potenciální příjemci, zvýhodněni či nikoli: i) banky Cooperative a potenciálně „činnosti“ převedené na národní banku; a ii) národní banka.

(180)

Pokud jde o tři banky Cooperative, Komise podotýká, že byla zahájena likvidace banky Lesvos-Limnos, banky Achaia a banky Lamia a že těmto bankám byly odebrány bankovní licence. Proto již nebudou provádět ekonomické činnosti na bankovním trhu.

(181)

Státní podpora, tedy financování mezer ve financování, by představovala státní podporu ve prospěch převedených pohledávek a závazků ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy pouze v případě, že by pohledávky a závazky společně představovaly podnik. Koncepce podniku zahrnuje každý subjekt, který vykonává ekonomickou činnost, bez ohledu na právní status a způsob, jímž je tento subjekt financován. Za ekonomickou činnost je považována každá činnost, která spočívá v nabízení zboží či služeb na určitém trhu. Aby tudíž bylo možné stanovit, zda je podniku poskytnuta podpora, mělo by se posoudit, zda převod pohledávek a závazků zahrnuje také převod ekonomické činnosti.

(182)

Jak již bylo zmíněno v oddíle 2.2.1, v návaznosti na řešení krizové situace tří bank Cooperative byly na národní banku převedeny pouze vklady a pohledávky a závazky vůči fondu HDIGF. Tři banky Cooperative zaměstnávaly celkem 187 zaměstnanců a měly celkem 21 poboček. Je třeba poznamenat, že nedošlo k žádnému automatickému převodu poboček či pracovních smluv nebo úvěrů mezi třemi bankami Cooperative a národní bankou. Skutečnost, že úvěry nejsou převedeny na národní banku, ale zůstávají ve třech bankách Cooperative, které jsou v likvidaci, fakt, že nebyly převedeny žádné pobočky, a také fakt, že nedošlo k automatickému převodu pracovních smluv, vedou (109) k závěru, že nedošlo k převodu ekonomické činnosti. Převedené závazky (tedy vklady) nelze považovat za příjemce státní podpory, neboť nepředstavují podnik.

(183)

Souhrnně řečeno, byla zahájena likvidace tří stávajících právních subjektů a tyto subjekty již neprovozují bankovní činnosti. Převedené závazky současně nepředstavují ekonomickou činnost.

(184)

Proto je vyvozen závěr, že fond HFSF tím, že národní bance poskytl dluhopisy EFSF na pokrytí mezery ve financování u získaných aktiv a závazků tří bank Cooperative, těmto bankám neumožnil, aby nadále provozovaly ekonomické činnosti. Proto podpora ze strany fondu HFSF nepředstavuje ani podporu ve prospěch subjektů v likvidaci, ani podporu ve prospěch převedených aktiv a závazků.

(185)

Pokud jde o to, zda prodej aktiv a závazků tří bank Cooperative zahrnuje státní podporu ve prospěch národní banky, Komise musí posoudit, zda jsou splněny určité požadavky a zejména zda i) byl proces prodeje otevřený, bezpodmínečný a nediskriminační; ii) zda se prodej uskutečnil za tržních podmínek; a iii) zda stát maximalizoval prodejní cenu dotčených aktiv a závazků (110).

(186)

Jak již bylo zmíněno v 64. bodě odůvodnění, Řecká banka se obrátila na pět největších řeckých úvěrových institucí, které tehdy v Řecku působily. Skutečnost, že skupina kupujících, na něž se Řecká banka obrátila, byla omezená, nevylučuje, že nabídkové řízení bylo otevřené, jelikož se jednalo o jediné úvěrové instituce, které pravděpodobně mohly mít o předložení nabídky zájem. Balíček k prodeji totiž obsahoval pouze vklady. Aby bylo možné u těchto vkladů využít synergie, je nezbytné provozovat činnost v dotčené zeměpisné oblasti. Banka, která není v těchto oblastech přítomná, by nemohla vkladatelům nabízet své služby, a udržela by si tudíž minimum vkladů a nabyvatel by nesl náklady na získání vkladů bez prospěchu. Řecká banka tudíž mohla v krátkém časovém rámci, který byl k dispozici k vyřešení krizové situaci tří bank Cooperative, přiměřeně předpokládat, že zájem o získání zmíněných aktiv projeví pouze úvěrové instituce, jejichž obchodní modely jim umožňují poskytovat služby těmto vkladatelům. Závazné nabídky předložila národní banka a tři jiné banky. Nabídka národní banky byla vzhledem k částce a době nutné k uzavření převodu upřednostněna. Národní banka nabídla, že zaplatí částku rovnající se […] % převedených vkladů a podle jejích odhadů bylo možné dokončit převod během jednoho pracovního dne.

(187)

Na základě výše uvedených skutečností Komise dospěla k závěru, že v souladu s bodem 20 sdělení o restrukturalizaci a s vlastní rozhodovací praxí lze státní podporu ve prospěch národní banky vyloučit (111).

(188)

Státní podpora, která je součástí prodeje tří bank Cooperative, nepředstavuje státní podporu ve prospěch tří bank Cooperative, ve prospěch převedených aktiv ani ve prospěch národní banky. Opatření proto nepředstavuje podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(189)

Komise musí posoudit, zda opatření představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(190)

Kapitálová injekce ve výši 50 milionů EUR, kterou Řecko v červenci 2009 vložilo do banky FB (opatření FB1), řecké státní cenné papíry v hodnotě 60 milionů EUR poskytnuté v květnu 2012 (opatření FB2) a státní záruka, která byla bance FB poskytnuta za vydané dluhopisy v nominální hodnotě 50 milionů EUR v březnu 2011 (opatření FB3), byly poskytnuty v rámci režimu podpor pro řecké banky (112). V rozhodnutí o schválení uvedeného režimu Komise dospěla k závěru, že opatření poskytnutá v rámci režimu představují státní podporu.

(191)

Komise proto podotýká, že převedené činnosti by bez zmíněných opatření přestaly existovat. Uvedená opatření přispěla ke stabilizaci a pokračování ekonomických činností, které byly později převedeny na národní banku, a proto se Komise domnívá, že opatření zvýhodnila ekonomické činnosti banky FB později převedené na národní banku a představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(192)

Komise bere na vědomí, že fond HFSF je subjekt zřízený a financovaný Řeckem za účelem podpory bank, a opatření FB4 a FB5 proto zahrnují státní zdroje. Komise rovněž podotýká, že opatření FB4 a FB5 mají selektivní povahu, neboť jsou prospěšná pouze pro činnosti banky FB.

(193)

Kromě toho se Komise domnívá, že opatření FB4 a FB5 znamenají pro činnosti banky FB jednoznačnou výhodu, neboť umožňují jejich pokračování. Příkaz k převodu v takovém případě samozřejmě představuje prodej „en bloc“. Nedojde sice k převodu vlastního kapitálu a podřízeného dluhu, ale klíčová produktivní bankovní aktiva (pobočky, vklady a úvěry) převedena budou. Opatření FB4 proto znamená pro převedené činnosti výhodu, neboť poskytuje dostatečná aktiva na pokrytí vkladů, a zajišťuje další existenci převedených činnosti díky prodeji aktiv banky FB „en bloc“.

(194)

Bez opatření FB5 by navíc prodej nebyl možný, protože převod by měl nepříznivý vliv na poměr kapitálové přiměřenosti nabyvatele. Převedené činnosti by proto přestaly existovat, a opatření FB4 a FB5 je tudíž jednoznačně zvýhodňují.

(195)

Komise má za to, že opatření FB4 a FB5 nesplňují zásadu investora v tržním hospodářství. Fond HFSF ve skutečnosti neměl žádnou naději, že mu jeho příspěvek přinese zisk: výměnou za příspěvek neobdržel žádnou pohledávku vůči národní bance, ale pouze pohledávku vůči subjektu v likvidaci, tedy vůči bance FB (113). Fond HFSF proto pravděpodobně nebude schopen získat částku příspěvku v plném rozsahu zpět.

(196)

Selektivní výhoda plynoucí z opatření FB4 a FB5 narušuje hospodářskou soutěž tím, že umožňuje pokračování jedné bankovní činnosti, umožňuje, aby byla provozována na trhu a soutěžila s jinými bankami včetně dceřiných společností zahraničních bank, které působí na Řeckém trhu nebo by mohly mít o vstup na řecký trh zájem. Opatření FB4 a FB5 proto ovlivňují obchod mezi členskými státy a mohou narušit hospodářskou soutěž.

(197)

Komise proto dospěla k závěru, že skutečnost, že fond HFSF pokryl mezeru ve financování ve výši 456,97 milionu EUR, která se týkala aktiv převedených z banky FB na národní banku, a závazek HFSF pokrýt kapitálové potřeby související s uvedenými aktivy, jež mohou dosáhnout až 100 milionů EUR, představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(198)

Jak již bylo vysvětleno ve 193. bodě odůvodnění, Komise považuje činnosti banky FB za příjemce opatření FB4 a FB5, neboť díky podpoře mohou zmíněné ekonomické činnosti pokračovat v rámci národní banky.

(199)

Pokud jde o to, zda prodej činností banky FB představuje státní podporu ve prospěch banky, je třeba, aby Komise v souladu s bodem 49 sdělení o bankovnictví z roku 2008 posoudila, zda jsou splněny určité požadavky. Musí zejména prozkoumat, zda i) byl proces prodeje otevřený a nediskriminační; ii) zda se prodej uskutečnil za tržních podmínek; a iii) zda finanční instituce či vláda maximalizovaly prodejní cenu dotčených aktiv a závazků.

(200)

Národní banka získala balíček aktiv a závazků banky FB, jelikož v rámci nediskriminačního nabídkového řízení, které bylo otevřené jiným bankám, předložila upřednostněnou nabídku. Řecká banka se rozhodla, že se obrátí pouze na čtyři největší banky působící v Řecku, z nichž pouze národní banka a jedna další banka předložily nezávazné nabídky. Řecká banka vyzvala oba uchazeče, aby předložili lepší nabídky. Řecká banka vybrala banku NBG, protože její nabídka zahrnovala nižší náklady na řešení krizové situace (114).

(201)

Komise podotýká, že Řecká banka se obrátila pouze na čtyři banky (115). Skutečnost, že skupina kupujících, na něž se Řecká banka obrátila, byla omezená, nevylučuje, že nabídkové řízení bylo otevřené, jelikož v Řecku nepůsobily jiné banky, které by byly dostatečně velké na to, aby mohly absorbovat nabízená aktiva, a v době řešení krizové situace disponovaly odpovídajícím kapitálem, a jelikož zahraniční úvěrové a finanční instituce projevovaly v době řešení krizové situace omezený zájem podílet se na bankovních činnostech v Řecku. Řecká banka navíc předem určila portfolio aktiv a závazků, které mají být převedeny, a harmonogram, který nabídky měly splňovat, aby byly platné. Komise má za to, že postup prodeje byl otevřený a nediskriminační.

(202)

Negativní cena (tedy se zohledněním mezery ve financování a pokrytí výše zmíněných kapitálových potřeb) aktiv a závazků banky FB nebrání tomu, aby prodejní cena odrážela tržní hodnotu podniku (116). Komise nemá důvod domnívat se, že učiněná nabídka a zaplacená cena neodrážely tržní cenu podniku. Je třeba připomenout, že podle řeckého práva je reálná hodnota převedených aktiv nejprve odhadnuta Řeckou bankou a poté ji během následujících šesti měsíců ověří a upraví externí odborníci. Komise se proto domnívá, že prodej proběhl za tržních podmínek. Na základě výše uvedených skutečností Komise dospěla k závěru, že v souladu s bodem 49 sdělení o bankovnictví z roku 2008 a bodem 20 sdělení o restrukturalizaci a s vlastní rozhodovací praxí (117) lze státní podporu ve prospěch banky vyloučit.

(203)

Na základě 190. až 197. bodu odůvodnění má Komise za to, že opatření FB1, FB2, FB3, FB4 a FB5 splňují podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 Smlouvy a představují státní podporu.

(204)

Komise proto dospěla k závěru, že činnosti banky FB obdržely státní podporu ve formě kapitálové podpory ve výši 606,97 milionu EUR (opatření FB1, FB4 a FB5), která doplnila úvěry ve formě řeckých státních cenných papírů v hodnotě 60 milionů EUR (opatření FB2) a státní záruky ve výši 50 milionů EUR (opatření FB3), jak je shrnuto v tabulce 10.

Tabulka 10

Přehled celkové podpory ve prospěch činností banky FB

(205)

Ustanovení č. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy zmocňuje Komisi, aby podpory považovala za slučitelné s vnitřním trhem, pokud mají „napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu“.

(206)

Komise uznala, že světová finanční krize může být příčinou vážné poruchy v hospodářství členského státu a že opatření, která podporují banky, mohou takovou poruchu napravit. To potvrdilo také sdělení o bankovnictví z roku 2008, sdělení o rekapitalizaci a sdělení o restrukturalizaci. Komise se i nadále domnívá, že požadavky na schválení státní podpory podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy jsou splněny vzhledem k tomu, že opět vzniklo napětí na finančních trzích. Komise tento názor potvrdila přijetím sdělení o prodloužení z roku 2011 (118) a sdělení o bankovnictví z roku 2013 (119).

(207)

Pokud je o řecké hospodářství, Komise v rozhodnutích, jimiž schvaluje a prodlužuje režim podpor pro řecké banky, jakož i ve schváleních opatření státní podpory, kterou Řecko poskytlo jednotlivým bankám, uznala, že v řeckém hospodářství existuje hrozba vážné poruchy a že státní podpora bank je k odstranění této poruchy vhodná. Proto by právním základem pro posouzení opatření podpory měl být čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy.

(208)

Aby byla v souladu bodem 15 sdělení o bankovnictví z roku 2008 podpora slučitelná podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy, musí splňovat obecná kritéria slučitelnosti:

a)   vhodnost: podpora musí být dobře cílená, aby mohla účinně dosáhnout cíle nápravy vážné poruchy v hospodářství; toho by nebylo dosaženo, pokud by opatření nebylo pro nápravu této poruchy vhodné;

b)   nezbytnost: výše a podoba opatření podpory musí být nezbytné k dosažení cíle. Proto se musí jednat o minimální částku, která je nezbytná k dosažení cíle, a opatření musí mít podobu, která je pro nápravu poruchy nejvhodnější;

c)   přiměřenost: kladné účinky opatření a narušení hospodářské soutěže je třeba náležitě vzájemně vyvážit a zajistit, aby bylo narušení omezeno na minimum nezbytné k dosažení cílů opatření;

(209)

Během finanční krize Komise vyvinula kritéria slučitelnosti pro různé druhy opatření podpory. Zásady pro posuzování opatření podpory byly poprvé stanoveny ve sdělení o bankovnictví z roku 2008.

(210)

Sdělení o rekapitalizaci stanoví další pokyny k úrovni protiplnění požadované u státních kapitálových injekcí.

(211)

Na závěr Komise ve sdělení o restrukturalizaci vysvětlila, jak bude posuzovat plány restrukturalizace. Při posuzování plánu restrukturalizace banky podle sdělení o restrukturalizaci Komise zohlední všechna opatření uvedená v tabulce 10.

(212)

Opatření FB1, FB2 a FB3 byla poskytnuta v rámci režimu podpor pro řecké banky. Opatření, která zmíněný režim obsahuje, již byla posouzena a bylo shledáno, že jsou slučitelná s vnitřním trhem, a to v rozhodnutí Komise ze dne 19. listopadu 2008.

(213)

Pokud jde o vhodnost opatření FB4 a FB5, Komise se domnívá, že uvedená opatření jsou vhodná, protože ochránila vkladatele banky FB, a tudíž i finanční stabilitu. Tyto činnosti by bez podpory fondu HFSF ustaly, protože banka FB měla v době řešení krizové situace negativní kapitál a za tehdejších obtížných tržních podmínek by žádná banka nekoupila portfolio aktiv a závazků se zápornou hodnotou, které by zhoršilo její postavení z hlediska kapitálové přiměřenosti. Opatření proto zaručila zachování finanční stability v Řecku. Na tomto základě Komise konstatuje, že opatření jsou vhodná jako podpora na záchranu.

(214)

Podle sdělení o bankovnictví z roku 2008 musí být výše a podoba opatření podpory nezbytné k dosažení cíle. To znamená, že kapitálový vklad musí představovat minimum nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(215)

Jak Řecká banka uvedla v dopise ze dne 8. května 2013, navzdory malé velikosti banky FB by v případě, že by jí byla odebrána licence, aniž by byla uplatněna opatření k řešení její krizové situace, mohla být poškozena důvěra vkladatelů v řecký bankovní systém, což by mohlo mít vliv na finanční stabilitu. Kromě toho Řecká banka dodala, že z řady různých možností řešení krizové situace upřednostňuje řešení krizové situace banky FB prostřednictvím postupu nákupu a začlenění v souladu s Memorandem o hospodářské a finanční politice z prosince 2012. Domnívala se, že tento postup nabízí okamžité a definitivní řešení problémů, jimž banka FB čelí. Komise se domnívá, že tyto prvky finanční stability podporují nezbytnost opatření FB4 a FB5.

(216)

Pokud jde o částku intervence, Řecká banka v rozhodnutí 10/1/10.5.2013 uvedla, že upřednostňuje příkaz k převodu vybraných aktiv a závazků, neboť toto řešení minimalizuje náklady na řešení krizové situace. Uvedené rozhodnutí bylo rovněž v souladu s Memorandem o hospodářské a finanční politice z března 2012. Komise navíc podotýká, že řecké orgány pečlivě posoudily konečnou částku mezery ve financování, přičemž zohlednily zprávu o ocenění, kterou vyhotovil statutární auditor. Příspěvek přesně pokryl rozdíl mezi reálnou hodnotou převedených aktiv a hodnotou závazků. Fond HFSF se kromě toho zavázal, že pokryje kapitálové potřeby pouze do výše 9 % převedených aktiv odhadnutých Řeckou bankou. Skutečnost, že ze dvou uchazečů pouze národní banka souhlasila s tím, že přepracuje svoji nabídku, podporuje závěr, že příspěvek nebyl nadměrný.

(217)

Vlastní kapitál banky FB navíc nebyl převeden, a tudíž zůstal v subjektu v likvidaci, tedy v bance FB. Akcionáři proto utrpí plnou ztrátu a příspěvek fondu HFSF není navýšen o náklady na jejich záchranu.

(218)

Pokud jde o protiplnění za podporu, jak již bylo zmíněno ve 195. bodě odůvodnění, fond HFSF s nejvyšší pravděpodobností nebude schopen v plném rozsahu získat zpět částku příspěvku (120). Je proto zjevné, že fond HFSF není příjemcem žádného protiplnění a jeho příspěvek se podobá grantu. Jak je uvedeno v bodě 44 sdělení o rekapitalizaci, rekapitalizaci bez dostatečného protiplnění lze přijmout pouze v případě, že banky, jež se dostaly do problémů, nemohou žádné protiplnění zaplatit. Komise má za to, že to je případ banky FB. Neexistence protiplnění v souladu se sdělením o rekapitalizaci vyvolává potřebu hloubkové restrukturalizace.

(219)

Závěr tedy je, že opatření FB4 a FB5 jako podpora na záchranu jsou jak svojí částkou, tak podobou nezbytná k dosažení cíle omezení narušování řeckého bankovního systému a hospodářství jako celku.

(220)

Komise podotýká, že banka FB již neexistuje v podobě, v jaké existovala dříve. Skutečnost, že podpora tyto převedené činnosti zachránila, by teoreticky mohla narušovat hospodářskou soutěž. Komise však zohledňuje malou velikost banky FB i proces prodeje, v němž měli soutěžící možnost předložit nabídku na koupi vybraných aktiv a závazků banky FB. Ekonomické činnosti banky FB byly navíc ihned po převodu v plném rozsahu začleněny do národní banky a přestaly existovat jako samostatná ekonomická činnost nebo konkurent. Komise proto dospěla k závěru, že podpora nijak neoprávněně nenarušuje hospodářskou soutěž.

(221)

Je vyvozen závěr, že opatření FB4 a FB5 jsou vhodná a nezbytná a s ohledem na malou velikost banky FB a na skutečnost, že na základě plného začlenění do národní banky přestala banka FB existovat jako samostatný konkurent, jsou i úměrná plánovanému cíli, a to v souladu se sdělením o bankovnictví z roku 2008 a sdělením o rekapitalizaci.

(222)

Pokud jde o protiplnění za opatření FB4, Komise v 218. bodě odůvodnění poznamenala, že fond HFSF pravděpodobně v plném rozsahu nezíská zpět částku 456,97 milionu EUR, kterou vynaložil na řešení krizové situace banky FB (opatření FB4). Neexistence protiplnění vyvolává potřebu hloubkové restrukturalizace jak z hlediska opatření pro zajištění životaschopnosti, tak opatření, která by omezila narušování hospodářské soutěže.

(223)

Bod 21 sdělení o restrukturalizaci stanoví, že pokud se úvěrová instituce v obtížích nemůže hodnověrně vrátit k dlouhodobé životaschopnosti, mělo by se uvažovat o její řádné likvidaci či dražbě. Členské státy proto mohou stimulovat odchod neživotaschopných aktérů z trhu a zároveň umožnit, aby se proces odchodu uskutečnil v přiměřeném časovém rámci, který zachovává finanční stabilitu.

(224)

Banka FB však samostatně životaschopná nebyla a byla zahájena její likvidace. V tomto ohledu bod 17 sdělení o restrukturalizaci vysvětluje, že „pokud je kupující podnik životaschopný a schopný převzetí banky ve špatném finančním stavu absorbovat, pak může prodej banky ve špatném finančním stavu jiné finanční instituci přispět k obnovení dlouhodobé životaschopnosti a napomoci obnovení důvěry na trhu.“

(225)

Jak je uvedeno v oddíle 7.5.2, banku lze na základě jejího plánu restrukturalizace považovat za životaschopný subjekt. Proto je díky tomu, že činnosti banky FB byly převedeny na národní banku, možné zachovat jejich dlouhodobou životaschopnost. Kromě toho skutečnost, že činnosti banky FB byly v plném rozsahu začleněny (121) do národní banky a přestaly existovat jako samostatný konkurent, představuje hloubkovou restrukturalizaci, která je nutná v důsledku nedostatečného protiplnění za státní podporu.

(226)

Jak je vysvětleno v 216. bodě odůvodnění, zvolený způsob řešení krizové situace banky FB zaručuje, že jsou náklady na restrukturalizaci omezeny na minimum. Nejprve řecké orgány pečlivě posoudily mezeru ve financování, přičemž zohlednily zprávu, kterou vyhotovili nezávislí auditoři. Kromě toho se fond HFSF zavázal, že pokryje kapitálové potřeby kupujícího vycházející z převedených činností, pouze do minimální částky požadované zákonem. Kromě toho začlenění ekonomických činností banky FB do většího subjektu a souběžná realizace synergií prostřednictvím racionalizace sítě poboček banky FB, konsolidace infrastruktury IT a snížení nákladů na financování pomáhají, na rozdíl od scénáře, kdy by se stát snažil obnovit samostatnou životaschopnost banky FB, omezit náklady na restrukturalizaci na minimum.

(227)

Vlastní kapitál ani podřízený dluh na národní banku převedeny nebyly, ale zůstaly v bance FB, tedy subjektu v likvidaci. Komise má tudíž za to, že bylo dosaženo dostatečného sdílení zátěže mezi akcionáři, neboť akcionáři mají nárok na zisky z likvidace pouze tehdy, stačí-li zisky v první řadě na platbu fondu HFSF, jehož pohledávka je nadřazená pohledávkám ostatních věřitelů. Vzhledem k tomu, že aktiv v likvidaci je velmi málo, je nepravděpodobné, že akcionáři získají své investice zpět.

(228)

Pokud jde o opatření, která mají omezit narušování hospodářské soutěže, bod 30 sdělení o restrukturalizaci stanoví: „Jako východisko pro posouzení, zda jsou taková opatření potřebná, považuje Komise velikost, rozsah a dosah činností, které by dotyčná banka vyvíjela při provádění hodnověrného plánu restrukturalizace […]. Povaha a forma takových opatření bude záležet na dvou kritériích: zaprvé na výši podpory a podmínkách a okolnostech, za kterých byla podpora udělena, a zadruhé na vlastnostech trhu či trhů, na kterých bude banka přijímající podporu působit.“

(229)

Celková podpora obdržená ve formě kapitálu činí 606,97 milionu EUR (opatření FB1, FB4 a FB5) a doplňuje řecké státní cenné papíry v hodnotě 60 milionů EUR (opatření FB2) a státní záruky ve výši 50 milionů EUR (opatření FB3). Opatření FB1 odpovídalo 3,25 % rizikově vážených aktiv banky FB k 31. prosinci 2008. Opatření FB4, tedy financování mezery ve financování z banky FB na národní banku, odpovídalo přibližně 33,44 % rizikově vážených aktiv banky FB k 31. březnu 2013. Opatření FB5 svojí definicí odpovídalo 9 % rizikově vážených aktiv banky FB převedených na národní banku. Tyto částky podpory v kombinaci s neexistencí protiplnění vybízejí k výraznému omezení přítomnosti příjemce podpory na trhu.

(230)

Pokud jde o trh, na němž banka FB provozovala svoji činnost, Komise podotýká, že banka FB byla velice malá (méně než 0,5 % podílu celkových aktiv řeckých bank a s tržním podílem nepřesahujícím 1 % u úvěrů a vkladů v Řecku) a že aktiva a závazky banky FB, které byly převedeny na národní banku, jsou tudíž ve srovnání s velikostí řeckého bankovního systému malé.

(231)

Kromě toho byly činnosti banky FB nabídnuty konkurentům v otevřené aukci. Po prodeji přestala banka FB existovat jako samostatný konkurent, neboť převedené činnosti byly v plném rozsahu začleněny do národní banky.

(232)

Komise dospěla k závěru, že vzhledem k malé velikosti převedených činností, otevřenému procesu prodeje a ke skutečnosti, že činnosti banky FB byly v plném rozsahu začleněny do národní banky, nedochází navzdory velmi vysoké částce podpory a neexistenci protiplnění k neoprávněnému narušování hospodářské soutěže.

(233)

Na základě uvedené analýzy se v souladu se sdělením o restrukturalizaci vyvozuje závěr, že prodej vybraných aktiv a závazků banky FB a jejich začlenění do banky zaručují, že činnosti banky FB budou opět dlouhodobě životaschopné, že je podpora omezena na nezbytné minimum a že nedochází k neoprávněnému narušování hospodářské soutěže.

(234)

Všechna opatření podpory uvedená v tabulce 10 jsou proto slučitelná s vnitřním trhem.

(235)

Komise musí nejprve posoudit, zda opatření představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(236)

Fond HFSF je subjekt zřízený a financovaný Řeckem za účelem podpory bank. Opatření PB1 a PB2 proto zahrnují státní zdroje. Opatření PB1 a PB2 rovněž mají selektivní povahu, neboť jsou prospěšná pouze pro činnosti banky Probank.

(237)

Kromě toho opatření PB1 a PB2 znamenají pro činnosti banky Probank jednoznačnou výhodu, neboť umožňují jejich pokračování. Příkaz k převodu v takovém případě představuje prodej „en bloc“, neboť i když nedojde k převodu vlastního kapitálu, klíčová produktivní bankovní aktiva (pobočky, vklady a úvěry) převedena budou.

(238)

Opatření PB1 a PB2 nesplňují zásadu investora v tržním hospodářství. Fond HFSF ve skutečnosti neměl žádnou naději, že mu jeho příspěvek přinese zisk: výměnou za příspěvek neobdržel žádnou pohledávku vůči národní bance, ale pouze pohledávku vůči subjektu v likvidaci, tedy vůči bance Probank (122). Fond HFSF proto pravděpodobně nebude schopen získat v plném rozsahu zpět částku příspěvku.

(239)

Tato selektivní výhoda plynoucí z opatření PB1 a PB2 narušuje hospodářskou soutěž tím, že umožňuje pokračování jedné bankovní činnosti, umožňuje, aby byla provozována na trhu a soutěžila s jinými bankami, které působí na Řeckém trhu nebo by mohly mít o vstup na řecký trh zájem. Opatření PB1 a PB2 proto ovlivňují obchod mezi členskými státy a mohou narušit hospodářskou soutěž.

(240)

Proto je vyvozen závěr, že skutečnost, že fond HFSF pokryl mezeru ve financování ve výši 562,73 milionu EUR, která se týkala aktiv převedených z banky Probank na národní banku, a závazek HFSF pokrýt kapitálové potřeby související s převedenými aktivy, jež mohou dosáhnout výše [180 až 280] milionů EUR, představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(241)

Příjemcem opatření PB1 a PB2 jsou činnosti banky Probank, neboť ty díky zmíněným opatřením mohou pokračovat v rámci národní banky.

(242)

Pokud jde o to, zda prodej činností banky Probank představuje státní podporu ve prospěch národní banky, je třeba, aby Komise v souladu s bodem 49 sdělení o bankovnictví z roku 2008 posoudila, zda jsou splněny určité požadavky. Musí zejména prozkoumat, zda i) byl proces prodeje otevřený a nediskriminační; ii) zda se prodej uskutečnil za tržních podmínek; a iii) zda finanční instituce či vláda maximalizovaly prodejní cenu dotčených aktiv a závazků.

(243)

Národní banka získala aktiva a závazky banky Probank, jelikož v rámci nediskriminačního nabídkového řízení, které bylo otevřené jiným bankám, předložila upřednostněnou nabídku. Řecká banka se rozhodla, že se obrátí pouze na čtyři největší banky působící v Řecku, z nichž pouze národní banka a jedna další banka předložily nabídky. Upřednostněnou nabídku přeložila národní banka, a to jak z hlediska ceny, tak očekávaných synergií.

(244)

Řecká banka se obrátila pouze na čtyři banky. Skutečnost, že skupina kupujících, na něž se Řecká banka obrátila, byla omezená, nevylučuje, že nabídkové řízení bylo otevřené, jelikož v Řecku nepůsobily jiné banky, které byly dostatečně velké, aby mohly absorbovat nabízené činnosti, a v době řešení krizové situace disponovaly odpovídajícím kapitálem. Navíc až do doby řešení krizové situace banky Probank žádné zahraniční úvěrové a finanční instituce nepředložily platný závazný návrh na získání banky Probank, a to navzdory opakovanému posunutí termínu. V době řešení krizové situace projevovaly zahraniční úvěrové a finanční instituce jen velice omezený zájem podílet se na bankovních činnostech v Řecku. Řecká banka navíc předem určila portfolio aktiv a závazků, které mají být převedeny, a harmonogram, který nabídky musely splňovat, aby byly platné. Komise má tudíž za to, že postup prodeje byl otevřený a nediskriminační.

(245)

Negativní cena (tedy se zohledněním mezery ve financování a pokrytí výše zmíněných kapitálových potřeb) aktiv a závazků banky Probank nebrání tomu, aby prodejní cena odrážela tržní hodnotu podniku (123). Komise nemá důvod domnívat se, že učiněná nabídka a zaplacená cena neodrážely tržní cenu podniku. Reálná hodnota aktiv byla samozřejmě odhadnuta Řeckou bankou a ověřena externími auditory. Komise se proto domnívá, že prodej proběhl za tržních podmínek. Na základě výše uvedených skutečností Komise dospěla k závěru, že v souladu s bodem 49 sdělení o bankovnictví z roku 2008 a bodem 20 sdělení o restrukturalizaci a s vlastní rozhodovací praxí (124) lze státní podporu ve prospěch národní banky vyloučit.

(246)

Na základě 236. až 240. bodu odůvodnění má Komise za to, že opatření PB1 a PB2 splňují podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 Smlouvy a představují státní podporu.

(247)

Je proto vyvozen závěr, že na činnosti banky Probank byla poskytnuta státní podpora ve formě kapitálové podpory ve výši [742,7 až 842,7] milionu EUR (opatření PB1 a PB2), jak je shrnuto v tabulce 11.

Tabulka 11

Přehled celkové podpory ve prospěch činností banky Probank

(248)

Ustanovení č. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy zmocňuje Komisi, aby podpory považovala za slučitelné s vnitřním trhem, pokud mají „napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu“.

(249)

Jak je vysvětleno v 206. a 207. bodě odůvodnění, právním základem pro posouzení opatření podpory pro řecké banky by měl být čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy.

(250)

Jak je vysvětleno v 208. bodě odůvodnění, aby byla v souladu bodem 15 sdělení o bankovnictví z roku 2008 podpora slučitelná podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy, musí splňovat obecná kritéria slučitelnosti: musí být vhodná, nezbytná a přiměřená.

(251)

Sdělení o rekapitalizaci stanoví další pokyny k úrovni protiplnění požadované u státních kapitálových injekcí.

(252)

Na závěr Komise ve sdělení o restrukturalizaci vysvětlila, jak bude posuzovat plány restrukturalizace. Při posuzování plánu restrukturalizace podle sdělení o restrukturalizaci Komise zohlední veškerá opatření uvedená v tabulce 11.

(253)

Pokud jde o vhodnost opatření PB1 a PB2, Komise se domnívá, že pokrytí mezery ve financování a závazek pokrýt kapitálové potřeby kupujícího, které související s převedenými aktivy, jsou vhodné, neboť umožnily prodej, ochránily vkladatele banky Probank, a tím i finanční stabilitu. Tyto činnosti by bez podpory fondu HFSF ustaly, protože banka Probank měla v době řešení krizové situace negativní kapitál. Za tehdejších obtížných tržních podmínek by žádná banka nekoupila portfolio aktiv a závazků se zápornou hodnotou, které by zhoršilo její postavení z hlediska kapitálové přiměřenosti. Dne 10. května 2013 Řecká banka jmenovala do banky Probank komisaře, který měl zaručit, že budou přijata opatření nezbytná k tomu, aby banka Probank dokončila navýšení základního kapitálu. Skutečnost, že do doby řešení krizové situace navzdory snahám komisaře jmenovaného do banky Probank a opakovanému prodloužení lhůty pro navýšení základního kapitálu banky Probank žádný soukromý investor nepředložil konečnou závaznou nabídku na získání banky Probank, podporuje zjištění, že by zmíněné činnosti bez podpory z fondu HFSF nepokračovaly. Opatření proto zaručila zachování finanční stability v Řecku. Na základě toho Komise konstatuje, že opatření jsou vhodná jako podpora na záchranu.

(254)

Podle sdělení o bankovnictví z roku 2008 musí být výše a podoba opatření podpory nezbytné k dosažení cíle. To znamená, že kapitálový vklad musí představovat minimum nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(255)

Memorandum o hospodářské a finanční politice z května 2013 stanovilo, že u těchto vedlejších bank (125), které nesplňují požadavky na kapitál, Řecká banka v koordinaci s fondem HFSF posoudí možnosti, jak minimalizovat náklady daňových poplatníků, včetně postupů nákupu a začlenění, a zároveň zaručit bezpečnost vkladatelů.

(256)

Jak Řecká banka uvedla v rozhodnutí ze dne 26. července 2013 (126), pokud by bance Probank byla odebrána licence, aniž by byla uplatněna opatření k řešení její krizové situace, mohlo by to mít vliv na finanční stabilitu.

(257)

Komise se domnívá, že tyto prvky finanční stability podporují nezbytnost opatření PB1 a PB2.

(258)

Pokud jde o částku týkající se opatření, řecké orgány pečlivě posoudily mezeru ve financování, přičemž zohlednily zprávu o ocenění, kterou vyhotovil statutární auditor. Příspěvek přesně pokryl rozdíl mezi reálnou hodnotou převedených aktiv a hodnotou závazků. Řecká banka ve svém rozhodnutí 12/1/26.7.2013 uvedla, že upřednostňuje příkaz k převodu vybraných aktiv a závazků, neboť toto řešení minimalizuje náklady na řešení krizové situace. Toto řešení je rovněž v souladu s Druhým programem hospodářské korekce pro Řecko z července 2013. Fond HFSF se kromě toho zavázal, že pokryje kapitálové potřeby pouze do výše 9 % převedených aktiv odhadnutých Řeckou bankou.

(259)

Vlastní kapitál navíc na národní banku převeden nebyl, a tudíž zůstal v subjektu v likvidaci. Akcionáři banky Probank proto utrpí plnou ztrátu a příspěvek fondu HFSF není navýšen o náklady na jejich záchranu.

(260)

Pokud jde o protiplnění za podporu, jak již bylo zmíněno v 238. bodě odůvodnění, fond HFSF s nejvyšší pravděpodobností nebude schopen v plném rozsahu získat zpět částku příspěvku. Je proto zjevné, že fond HFSF není příjemcem žádného protiplnění a jeho příspěvek se podobá grantu. Jak je uvedeno v bodě 44 sdělení o rekapitalizaci, lze rekapitalizaci bez dostatečného protiplnění přijmout pouze v případě, že banky, jež se dostaly do problémů, žádné protiplnění zaplatit nemohou. Komise má za to, že to je případ banky Probank. Neexistence protiplnění v souladu se sdělením o rekapitalizaci vyvolává potřebu hloubkové restrukturalizace.

(261)

Závěr tedy je, že opatření jako podpora na záchranu jsou jak svojí částkou, tak podobou nezbytná k omezení narušování řeckého bankovního systému a hospodářství jako celku.

(262)

Banka Probank již v podobě, v jaké existovala dříve, neexistuje. Skutečnost, že podpora zachránila činnosti převedené na národní banku, by teoreticky mohla narušovat hospodářskou soutěž. Komise však poukazuje na malou velikost banky Probank a na proces prodeje, v němž měli soutěžící možnost předložit nabídku na koupi vybraných aktiv a závazků banky Probank. Ekonomické činnosti banky Probank byly navíc ihned po převodu v plném rozsahu začleněny do národní banky a přestaly existovat jako samostatná ekonomická činnost nebo konkurent. Komise proto dospěla k závěru, že podpora nijak neoprávněně nenarušuje hospodářskou soutěž.

(263)

Je vyvozen závěr, že opatření PB1 a PB2 jsou s ohledem na plánovanou důkladnou restrukturalizaci národní banky, na níž byly převedeny ekonomické činnosti banky Probank, vhodná a nezbytná a jsou i úměrná plánovanému cíli, a to v souladu se sdělením o bankovnictví z roku 2008 a sdělením o rekapitalizaci.

(264)

Pokud jde o protiplnění za opatření PB1, Komise v 260. bodě odůvodnění poznamenala, že fond HFSF pravděpodobně nezíská v plném rozsahu zpět částku 562,73 milionu EUR, kterou vynaložil na řešení krizové situace banky Probank (opatření PB1). Neexistence protiplnění vyvolává potřebu hloubkové restrukturalizace jak z hlediska opatření pro zajištění životaschopnosti, tak opatření, která by omezila narušování hospodářské soutěže.

(265)

Bod 21 sdělení o restrukturalizaci stanoví, že pokud se úvěrová instituce v obtížích nemůže hodnověrně vrátit k dlouhodobé životaschopnosti, mělo by se uvažovat o její řádné likvidaci či dražbě. Členské státy proto mohou stimulovat odchod neživotaschopných aktérů z trhu a zároveň umožnit, aby se proces odchodu uskutečnil v přiměřeném časovém rámci, který zachovává finanční stabilitu.

(266)

Banka Probank však samostatně životaschopná nebyla a byla zahájena její likvidace. V tomto ohledu bod 17 sdělení o restrukturalizaci vysvětluje, že „pokud je kupující podnik životaschopný a schopný převzetí banky ve špatném finančním stavu absorbovat, pak může prodej banky ve špatném finančním stavu jiné finanční instituci přispět k obnovení dlouhodobé životaschopnosti a napomoci obnovení důvěry na trhu.“

(267)

Jak je uvedeno v oddíle 7.5.2, národní banku lze na základě jejího plánu restrukturalizace považovat za životaschopný subjekt. Proto je díky tomu, že činnosti banky Probank byly převedeny na národní banku, možné zachovat jejich dlouhodobou životaschopnost. Kromě toho skutečnost, že činnosti banky Probank byly v plném rozsahu začleněny (127) do národní banky a přestaly existovat jako samostatný subjekt, představuje hloubkovou restrukturalizaci, která je nutná v důsledku nedostatečného protiplnění za státní podporu.

(268)

Jak je vysvětleno v 258. bodě odůvodnění, zvolený způsob řešení krizové situace banky Probank zaručuje, že jsou náklady na restrukturalizaci omezeny na minimum. Nejprve řecké orgány pečlivě posoudily mezeru ve financování, přičemž zohlednily zprávu, kterou vyhotovili nezávislí auditoři. Kromě toho se fond HFSF zavázal, že pokryje kapitálové potřeby kupujícího vycházející z převedených aktiv pouze do minimální částky požadované zákonem. Kromě toho začlenění ekonomických činností banky Probank do většího subjektu a souběžná realizace synergií prostřednictvím racionalizace sítě poboček banky Probank, konsolidace infrastruktury IT a snížení nákladů na financování přispívají k tomu, že jsou na náklady na restrukturalizaci ve srovnání se scénářem, kdy by se stát snažil obnovit samostatnou životaschopnost banky Probank, omezeny na minimum.

(269)

Vlastní kapitál ani podřízený dluh na národní banku převedeny nebyly a zůstaly v bance Probank, tedy subjektu v likvidaci. Komise má tudíž za to, že bylo dosaženo dostatečného sdílení zátěže mezi akcionáři, neboť akcionáři mají nárok na zisky z likvidace pouze tehdy, stačí-li zisky v první řadě na platbu fondu HFSF, jehož pohledávka je nadřazená pohledávkám ostatních věřitelů. Vzhledem k tomu, že aktiv v likvidaci je málo, je nepravděpodobné, že akcionáři získají své investice zpět.

(270)

Pokud jde o opatření, která mají omezit narušování hospodářské soutěže, bod 30 sdělení o restrukturalizaci stanoví: „Jako východisko pro posouzení, zda jsou taková opatření potřebná, považuje Komise velikost, rozsah a dosah činností, které by dotyčná banka vyvíjela při provádění hodnověrného plánu restrukturalizace […]. Povaha a forma takových opatření bude záležet na dvou kritériích: zaprvé na výši podpory a podmínkách a okolnostech, za kterých byla podpora udělena, a zadruhé na vlastnostech trhu či trhů, na kterých bude banka přijímající podporu působit.“

(271)

Pokud jde o částku obdržené podpory, celková podpora obdržená ve formě kapitálu činila [742,7 až 842,7] milionu EUR (opatření PB1 a PB2). Opatření PB1 odpovídalo přibližně 21,15 % rizikově vážených aktiv banky Probank k 30. červnu 2013. Opatření PB2 svojí definicí odpovídalo […] % aktiv převedených z banky Probank. Tyto částky podpory v kombinaci s neexistencí protiplnění vybízejí k výraznému omezení přítomnosti příjemce podpory na trhu.

(272)

Pokud jde o trh, na němž banka Probank provozovala svoji činnost, Komise podotýká, že banka Probank byla velice malá (přibližně 1 % z celkových aktiv řeckých bank a s tržním podílem nepřesahujícím 1 % u úvěrů a 2 % u vkladů) a že aktiva a závazky banky Probank, které byly převedeny na národní banku, jsou tudíž ve srovnání s velikostí řeckého bankovního systému malé.

(273)

Kromě toho byly činnosti banky Probank nabídnuty konkurentům v otevřené aukci. Po prodeji přestala banka Probank existovat jako samostatný konkurent, neboť převedené činnosti byly v plném rozsahu začleněny do národní banky.

(274)

Komise dospěla k závěru, že vzhledem k malé velikosti převedených činností, otevřenému procesu prodeje a ke skutečnosti, že činnosti banky Probank byly v plném rozsahu začleněny do národní banky, nedochází navzdory velmi vysoké částce podpory a neexistenci protiplnění k neoprávněnému narušování hospodářské soutěže.

(275)

Na základě uvedené analýzy Komise v souladu se sdělením o restrukturalizaci dospěla k závěru, že prodej vybraných aktiv a závazků banky Probank a jejich začlenění do banky zaručují, že činnosti banky Probank budou opět dlouhodobě životaschopné, že podpora je omezena na nezbytné minimum a že nedochází k neoprávněnému narušování hospodářské soutěže.

(276)

Všechna opatření podpory uvedená v tabulce 11 jsou proto slučitelná s vnitřním trhem.

(277)

Komise musí stanovit existenci státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(278)

Již v rozhodnutích, jimiž schvaluje a prodlužuje režim podpor pro řecké banky (128), Komise stanovila, že podpora v oblasti likvidity poskytnutá v rámci tohoto režimu představuje podporu. Nesplacená částka záruk dosáhla k 15. dubnu 201112 873 milionů EUR a k 30. listopadu 201314 798 milionů EUR. Nesplacené úvěry ve formě státních dluhopisů poskytnuté národní bance dosáhly k 15. dubnu 2011 787 milionů EUR a k 30. listopadu 2013 847 milionů EUR. Budoucí podpora v oblasti likvidity poskytnutá v rámci režimu bude rovněž představovat státní podporu.

(279)

Již v rozhodnutí ze dne 19. listopadu 2008 o režimu podpor pro řecké banky Komise konstatovala, že rekapitalizace, které mají být provedeny v rámci rekapitalizačního opatření, které je součástí uvedeného režimu, budou představovat podporu. Národní banka obdržela 1 350 milionů EUR ve formě preferenčních akcií, které představují přibližně 2,1 % rizikově vážených aktiv banky (129).

(280)

V roce 2010 Řecko provedlo řadu změn v technických parametrech těchto preferenčních akcií, podle nichž v případě, že preferenční akcie nejsou splaceny do pěti let, dojde k navýšení kuponu o 2 % ročně. Vzhledem k tomu, že změny zvyšují protiplnění ze strany státu v případě, že by akcie nebyly splaceny nebo přeměněny do pěti let, Komise dospěla k závěru, že změny v technických parametrech neposkytují bance žádnou výhodu, a tudíž nezahrnují dodatečnou státní podporu.

(281)

Komise v 51. bodě sdělení o bankovnictví z roku 2008 objasnila, že poskytují-li centrální banky finanční prostředky finančním institucím, nejedná se o podporu, pokud jsou splněny čtyři kumulativní podmínky týkající se solventnosti finanční instituce, zajištění facility, úrokové sazby účtované finanční instituci a neexistence protizáruky státu. Vzhledem k tomu, že pomoc NPL se státní zárukou, která byla poskytnuta národní bance, čtyři zmíněné kumulativní podmínky nesplňuje, zejména proto, že obsahuje státní záruku a je udělena ve spojení s dalšími opatřeními podpory, nelze vyvodit závěr, že pomoc NPL se státní zárukou nepředstavuje státní podporu.

(282)

Nouzová pomoc v oblasti likvidity se státní zárukou splňuje podmínky vymezené v čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Zaprvé, protože toto opatření zahrnuje státní záruku ve prospěch Řecké banky, veškeré ztráty ponese stát. Opatření tudíž využívá státní zdroje. Pomoc NPL se státní zárukou umožňuje bankám získat finanční prostředky v době, kdy nemají přístup k velkoobchodním trhům financování a ke standardním operacím Eurosystému zaměřeným na refinancování. Nouzová pomoc v oblasti likvidity se státní zárukou tudíž národní banku zvýhodňuje. Vzhledem k tomu, že je pomoc NPL se státní zárukou omezena na bankovní sektor, opatření je selektivní. Jelikož NPL se státní zárukou umožňuje národní bance, aby nadále provozovala své činnosti na trhu, a brání jí v tom, aby se dostala do insolvence a musela opustit trh, narušuje hospodářskou soutěž. Vzhledem k tomu, že národní banka působí v jiných členských státech a že finanční instituce z jiných členských států působí nebo by mohly mít zájem působit v Řecku, výhoda poskytnutá bance ovlivňuje obchod mezi členskými státy.

(283)

Na základě výše uvedených skutečností má Komise za to, že pomoc NPL se státní zárukou (opatření L2) představuje státní podporu. Částka pomoci NPL se státní zárukou se postupem času měnila. K 31. prosinci 2012 dosáhla přibližně 30,9 miliardy EUR.

(284)

Již v oddíle 5.1 rozhodnutí o zahájení řízení s NBG Komise dospěla k závěru, že první překlenovací rekapitalizace představuje státní podporu. Obdržený kapitál dosáhl částky 7 430 milionů EUR.

(285)

Opatření B2 bylo provedeno s využitím zdrojů fondu HFSF, které, jak je vysvětleno v 49. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení s NBG, zahrnovaly státní zdroje.

(286)

Pokud jde o existenci výhody, opatření B2 zvýšilo kapitálový poměr národní banky na úroveň, která jí umožňuje nadále fungovat na trhu a zajišťuje jí přístup k finančním prostředkům Eurosystému. Kromě toho protiplnění za opatření B2 je tvořeno úroky z obligací EFSF a dodatečným poplatkem ve výši 1 %. Jelikož protiplnění je zjevně nižší než protiplnění u podobných kapitálových nástrojů na trhu, národní banka by za těchto podmínek zcela jistě nedokázala na trhu získat takový kapitál. Proto opatření B2 poskytlo národní bance výhodu ze státních zdrojů. Vzhledem k tomu, že opatření bylo k dispozici pouze národní bance, mělo selektivní povahu.

(287)

V důsledku opatření B2 bylo posíleno postavení národní banky, neboť jí byly poskytnuty finanční prostředky nutné k tomu, aby nadále plnila kapitálové požadavky, což vedlo k narušení hospodářské soutěže. Jelikož národní banka působí na bankovních trzích v jiných členských státech a jelikož v Řecku působí finanční instituce z jiných členských států, a to zejména na pojistném trhu, opatření B2 rovněž ovlivňuje obchod mezi členskými státy.

(288)

Komise považuje opatření B2 za státní podporu. Bylo jako podpora oznámeno vnitrostátními orgány. Obdržený kapitál dosáhl částky 2 326 milionů EUR.

(289)

Účast fondu HFSF na jarní rekapitalizaci v roce 2013 (opatření B3) spočívá v částečné přeměně první a druhé překlenovací rekapitalizace (opatření B1 a B2) na rekapitalizaci trvalou ve výši 8 677 milionů EUR v kmenových akciích. Jelikož opatření B3 spočívá v přeměně podpory, která již byla poskytnuta, zahrnuje státní prostředky, ale nezvyšuje nominální částku podpory. Při dané nominální částce podpory však opatření zvyšuje výhodu národní banky (a tudíž narušení hospodářské soutěže), protože jde o trvalou, nikoli dočasnou rekapitalizaci jako v případě opatření B1 a B2.

(290)

Tato podpora nebyla poskytnuta všem bankám, které provozují svoji činnost v Řecku. Pokud jde o narušení hospodářské soutěže a dopad na obchod, Komise např. podotýká, že podpora umožnila národní bance nadále provádět operace v jiných členských státech, např. v Rumunsku nebo Bulharsku. Likvidace banky by bývala vedla k ukončení jejích činností v zahraničí, a to prostřednictvím likvidace těchto činností nebo prodejem těchto podniků. Kromě toho národní banka svými pojišťovacími činnostmi v Řecku konkuruje činnostem dceřiných společností pojišťoven z jiných členských států. Opatření proto narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Komise proto považuje opatření B3 za státní podporu.

(291)

Opatření B1, B2 a B3 představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Částka státní podpory zahrnuté v opatřeních B1, B2 a B3 činí 9 756 milionů EUR. Jak je uvedeno v oddíle 7.1.3.3, pouze část první a druhé překlenovací rekapitalizace (opatření B1 a B2) byla přeměněna na rekapitalizaci trvalou v hodnotě 8 677 milionů EUR (opatření B3), zbývající částka byla vyplacena zpět fondu HFSF šest měsíců poté, co byla poskytnuta (130).

(292)

Bod 31 sdělení o restrukturalizaci stanoví, že kromě absolutní částky podpory musí Komise zohlednit podporu „ve vztahu k rizikově váženým aktivům banky“. Opatření B1, B2 a B3 byla poskytnuta v průběhu jednoho roku, a to od dubna 2012 (131) do května 2013. Během tohoto období se rizikově vážená aktiva národní banky změnila. Vyvstává tedy otázka, jaká úroveň rizikově vážených aktiv by se měla použít, a zejména zda by státní podpora měla být posouzena na základě odkazu na rizikově vážená aktiva na počátku období, nebo na rizikově vážená aktiva na konci období. Opatření B1, B2 a B3 mají pokrýt kapitálovou potřebu, kterou vymezila Řecká banka v březnu 2012 (zátěžový test z roku 2012). Jinými slovy, kapitálové potřeby, které mají uvedená opatření státní podpory pokrýt, existovaly již v březnu 2012. Komise se tudíž domnívá, že by se částka podpory zahrnuté v opatřeních B1, B2 a B3 měla srovnat s rizikově váženými aktivy národní banky k 31. březnu 2012. Rovněž připomíná, že Řecká banka v období po březnu 2012 do jarní rekapitalizace v roce 2013 nezohledňovala akvizice řeckých bank s cílem upravit - nahoru nebo dolů - jejich kapitálové potřeby. Tento faktor dále prokazuje, že opatření B1, B2 a B3 byla opatření podpory související s oblastí působnosti banky k 31. březnu 2012.

(293)

První a druhá překlenovací rekapitalizace společně dosáhly částky 9 756 milionů EUR. Tato částka představuje 15,3 % rizikově vážených aktiv banky k 31. březnu 2012.

(294)

Jelikož se národní bance podařilo získat soukromý kapitál, skutečná částka, kterou fond HFSF vložil do banky, činila pouze 8 677 milionů EUR, což představuje 13,6 % rizikově vážených aktiv banky k 31. březnu 2012.

(295)

Opatření A, B1, B2, B3, L1 a L2 představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Tato opatření jsou shrnuta v tabulce 12

Tabulka 12

Přehled celkové podpory obdržené bankou

(296)

Jak konstatuje 207. bod odůvodnění, právním základem pro posouzení opatření podpory by měl být čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy (132).

(297)

Během finanční krize Komise vyvinula kritéria slučitelnosti pro různé druhy opatření podpory. Zásady pro posuzování opatření podpory byly poprvé stanoveny ve sdělení o bankovnictví z roku 2008.

(298)

Pokyny k rekapitalizačním opatřením jsou vymezeny ve sdělení o rekapitalizaci a sdělení o prodloužení z roku 2011.

(299)

Sdělení o rekapitalizaci definuje přístup, který Komise zaujala k posuzování plánu restrukturalizace, a zejména stanoví, že je nutné obnovit životaschopnost, zaručit řádný příspěvek ze strany příjemce podpory a omezit narušování hospodářské soutěže.

(300)

Tento rámec byl dokončen sdělením o bankovnictví z roku 2013, které se vztahuje na opatření podpory oznámená nebo poskytnutá bez předchozího schválení po 31. červenci 2013.

(301)

Podpora v oblasti likvidity, kterou již národní banka obdržela, byla s konečnou platností schválena sledem rozhodnutí, jimiž se schvalují opatření v rámci režimu podpor pro řecké banky a změny a prodloužení tohoto režimu (133). Jakákoli budoucí podpora v oblasti likvidity ve prospěch národní banky bude muset být poskytnuta v rámci režimu řádně schváleného Komisí. Podmínky takové podpory bude muset ještě před poskytnutím schválit Komise, a proto je není třeba v tomto rozhodnutí dále posuzovat.

(302)

Rekapitalizace provedená v roce 2009 formou preferenčních akcií (opatření A) byla provedena v rámci rekapitalizačního opatření, které bylo schváleno v roce 2008 jako součást režimu podpor pro řecké banky podle sdělení o bankovnictví z roku 2008. Proto není nutné je znovu posuzovat podle sdělení o bankovnictví z roku 2008 a je třeba je posoudit pouze podle sdělení o restrukturalizaci.

(303)

Slučitelnost nouzové pomoci v oblasti likvidity se státní zárukou (opatření L2) by měla být nejprve posouzena na základě sdělení o bankovnictví z roku 2008 a sdělení o prodloužení z roku 2011. Jakákoli pomoc NPL se státní zárukou poskytnutá po 31. červenci 2013 spadá do působnosti sdělení o bankovnictví z roku 2013.

(304)

Slučitelnost rekapitalizací provedených fondem HFSF (opatření B1, B2 a B3), zejména pokud jde o protiplnění, by měla být nejprve posouzena na základě sdělení o bankovnictví z roku 2008, sdělení o rekapitalizaci a sdělení o prodloužení z roku 2011. V rozhodnutí o zahájení řízení s NBG Komise vyjádřila pochybnosti o tom, zda je opatření B1 slučitelné s uvedenými sděleními. Uvedená opatření, jelikož byla provedena před 1. srpnem 2013, nespadají do působnosti sdělení o bankovnictví z roku 2013. Slučitelnost rekapitalizací provedených fondem HFSF (opatření B1, B2 a B3) by se rovněž měla posoudit na základě sdělení o restrukturalizaci.

(305)

Aby byla podpora slučitelná podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy, musí splňovat obecná kritéria slučitelnosti: musí být vhodná, nezbytná a přiměřená.

(306)

Jelikož řeckým bankám byl odepřen přístup k velkoobchodním trhům a staly se zcela závislé na financování centrální bankou, jak je uvedeno ve 46. bodě odůvodnění, a protože si národní banka nemohla půjčit dostatečné finanční prostředky prostřednictvím standardních operací zaměřených na refinancování, spoléhala se na pomoc NPL se státní zárukou, aby získala dostatečnou likviditu, a tím se vyhnula selhání. Komise považuje opatření L2 za vhodný mechanismus k nápravě vážného narušení, které by bývalo mohlo být způsobeno selháním národní banky.

(307)

Vzhledem k tomu, že v souvislosti s nouzovou pomocí v oblasti likvidity se státní zárukou vznikají bance poměrně vysoké náklady financování, je národní banka dostatečně motivována, aby se při rozvoji svých činností na tento zdroj financování nespoléhala. Národní banka musela zaplatit úroky o […] bazických bodů vyšší než u standardních operací Eurosystému zaměřených na refinancování. Kromě toho banka musela zaplatit státu poplatek za záruku ve výši […] bazických bodů. Ve výsledku jsou tak celkové náklady národní banky na nouzovou pomoc v oblasti likvidity se státní zárukou mnohem vyšší než běžné náklady na refinancování ze strany banky ECB. Zejména rozdíl mezi náklady banky na pomoc NPL se státní zárukou a běžnými náklady na refinancování ze strany banky ECB je vyšší než úroveň poplatku za záruku požadovaná sdělením o prodloužení z roku 2011. To znamená, že celkové protiplnění účtované státem lze považovat za dostatečné. Pokud jde o částku pomoci NPL se státní zárukou, Řecká banka a banka ECB ji pravidelně přezkoumávají na základě skutečných potřeb národní banky. Bedlivě sledují její využívání a zaručují, že je omezena na nezbytné minimum. Proto opatření L2 neposkytuje národní bance nadměrnou likviditu, kterou by banka mohla použít k financování činností, které narušují hospodářskou soutěž. Pomoc je omezena na minimální nezbytnou částku.

(308)

Tato důkladná kontrola využívání nouzové pomoci v oblasti likvidity se státní zárukou a pravidelné ověřování, zda je použití pomoci omezeno na minimum, rovněž zaručují, že je tato likvidita přiměřená a že nevede k neoprávněnému narušování hospodářské soutěže. Komise také podotýká, že se Řecko zavázalo, že národní banka provede plán restrukturalizace, jímž sníží svoji závislost na financování centrální bankou, a že bude dodržovat omezení ohledně chování, která jsou analyzována v oddíle 7.6. To zaručuje, že banka co nejdříve přestane být závislá na podpoře v oblasti likvidity a že je taková podpora přiměřená.

(309)

Opatření L2 je tudíž v souladu se sdělením o bankovnictví z roku 2008 a sdělením o prodloužení z roku 2011. Jelikož sdělení o bankovnictví z roku 2013 nezavedlo další požadavky ohledně záruk, opatření L2 je také v souladu se sdělením o bankovnictví z roku 2013.

(310)

Jak je uvedeno v 305. bodě odůvodnění, aby byla podpora slučitelná podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy, musí splňovat obecná kritéria slučitelnosti (134): musí být vhodná, nezbytná a přiměřená.

(311)

Sdělení o rekapitalizaci a sdělení o prodloužení z roku 2011 stanoví další pokyny k úrovni protiplnění požadované u státních kapitálových vkladů.

(312)

Komise má za to, že rekapitalizace provedené fondem HFSF (opatření B1, B2 a B3) jsou vhodné, protože brání úpadku národní banky. Bez nich by národní banka nemohla nadále provozovat své činnosti, protože na konci roku 2012 měla záporný vlastní kapitál (135).

(313)

V tomto ohledu Komise v rozhodnutí o zahájení řízení s NBG poznamenala, že národní banka je jednou z největších bankovních institucí v Řecku jak z hlediska poskytování úvěrů, tak příjmu vkladů. Jako taková je národní banka pro Řecko systémově důležitá. Její selhání by tudíž vážným způsobem narušilo Řeckou ekonomiku. Za tehdejších okolností finanční instituce v Řecku jen obtížně získávaly přístup k finančním prostředkům. Tento nedostatek finančních prostředků omezil jejich schopnost poskytovat úvěry řecké ekonomice. V tomto kontextu by narušení ekonomiky bylo bývalo selháním národní banky ještě prohloubeno. Kromě toho byla opatření B1, B2 a B3 provedena zejména kvůli programu PSI, tedy zcela mimořádné a nepředvídatelné události, a nikoli především v důsledku špatného vedení banky či jejího nadměrného riskování. Opatření se tudíž zaměřují především na výsledky programu PSI a přispívají k zachování finanční stability v Řecku.

(314)

V rozhodnutí o zahájení řízení s NBG Komise vyjádřila pochybnosti o tom, zda byly neprodleně provedeny všechny možné kroky, aby se zabránilo tomu, že národní banka bude v budoucnosti znovu potřebovat podporu. Jak je uvedeno ve 156., 157. a 158. bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí, Řecko se zavázalo, že provede řadu opatření týkajících se správy a řízení národní banky a jejích obchodních operací. Jak je popsáno v oddíle 2.4, národní banka rovněž začala restrukturalizovat své činnosti, přičemž snížení nákladů již byla provedena. Z tohoto důvodu se pochybnosti ze strany Komise zmírnily.

(315)

V rozhodnutí o zahájení řízení s NBG Komise rovněž vyjádřila pochybnosti, zda jsou zavedena dostatečná ochranná opatření pro případ, že by se národní banka dostala pod kontrolu státu, nebo pokud by si nad ní udrželi kontrolu soukromí akcionáři a většinovou účast by měl stát. Připomínky popsané ve 156., 157. a 158. bodě odůvodnění zaručují, že úvěrové operace národní banky budou probíhat na komerčním základě a denní činnosti budou chráněny před zásahem státu. Rámec vztahů, na němž se dohodly fond HFSF a národní banka, také zaručuje, že jsou zájmy státu jakožto hlavního akcionáře chráněny před nadměrným riskováním ze strany vedení banky.

(316)

Opatření B1, B2 a B3 tudíž zaručují, že je v Řecku zachována finanční stabilita. Byly také učiněny důležité kroky s cílem minimalizovat budoucí ztráty a zaručit, že činnosti národní banky nejsou ohrožovány její nevhodnou správou a řízením. Na tomto základě Komise dospěla k závěru, že opatření B1, B2 a B3 jsou vhodná.

(317)

Podle sdělení o bankovnictví z roku 2008 musí být výše a podoba opatření podpory nezbytné k dosažení cíle. To znamená, že výše kapitálového vkladu musí představovat minimum nezbytné k dosažení cíle.

(318)

Výši kapitálové podpory vypočítala Řecká banka v rámci zátěžového testu v roce 2012 tak, aby zaručila, že poměr kmenového kapitálu Tier 1 národní banky zůstane v letech 2012-2014 nad určitou úrovní, jak je znázorněno v tabulce 3. Opatření B1, B2 a B3 tudíž bance neposkytují nadměrný kapitál. Jak je vysvětleno v 314. bodě odůvodnění, byly přijaty kroky s cílem snížit riziko, že banka bude v budoucnosti potřebovat dodatečnou podporu.

(319)

Pokud jde o protiplnění za první a druhou překlenovací rekapitalizaci (opatření B1 a B2), Komise připomíná, že tato opatření byla poskytnuta v květnu a prosinci 2012 a byla vyplacena ve věcných příspěvcích, konkrétně ve formě dluhopisů EFSF. Fond HFSF přijímal jako protiplnění od data vyplacení těchto dluhopisů EFSF do data jarní rekapitalizace v roce 2013 úroky z dluhopisů EFSF a poplatek ve výši 1 % (136). Jak je zdůrazněno v rozhodnutí o zahájení řízení s NBG, zmíněné protiplnění je nižší než rozpětí od 7 % do 9 % definované ve sdělení o rekapitalizaci. Období nízkého protiplnění však bylo omezeno na dobu jednoho roku u opatření B1 a pěti měsíců u opatření B2 (tedy až do přeměny překlenovací rekapitalizace na standardní rekapitalizaci v kmenových akciích, tedy opatření B3). Zatímco první a druhá překlenovací rekapitalizace nevedly k oslabení stávajících akcionářů, jarní rekapitalizace v roce 2013, která spočívala v částečné přeměně první a druhé rekapitalizace, původní akcionáře silně oslabila a jejich podíl na vlastním kapitálu národní banky klesl na 5,1 %. Tato mimořádná situace, která trvala o data první překlenovací rekapitalizace, byla následně ukončena. Pochybnosti vyjádřené v rozhodnutí o zahájení řízení s NBG byly tudíž rozptýleny.

(320)

Vzhledem k neobvyklému zdroji obtíží národní banky, kdy ztráty pocházejí především z prominutí dluhu ve prospěch státu (program PSI a zpětný odkup dluhu, které poskytují státu značnou výhodu, tedy snížení dluhu) a z dopadů dlouhé recese na domácí ekonomiku banky, může Komise navíc takovou dočasnou odchylku od standardních požadavků na protiplnění stanovených ve sdělení o rekapitalizaci přijmout (137).

(321)

Pokud jde o opatření B3, podle bodu 8 sdělení o prodloužení z roku 2011 by kapitálové vklady měly být upsány s dostatečnou slevou z ceny akcií po úpravě vzhledem k efektu „zředění“ tak, aby měl stát jistotu přiměřené odměny. Zatímco opatření B3 nezajistilo dostatečnou slevu z ceny akcie upravené vzhledem k efektu zředění, ve skutečnosti bylo nemožné dosáhnout značné slevy z teoretické ceny bez práva na upsání (138). Před jarní rekapitalizací v roce 2013 byl kapitál národní banky záporný a její tržní kapitalizace představovala pouze malý podíl částky kapitálového navýšení, které mělo být provedeno. Za těchto okolností vyvstává otázka, zda by stávající akcionáři měli být zcela eliminováni. Komise podotýká, že emisní cena byla stanovena na úrovni 50 % slevy z průměrné tržní ceny za padesát dní před stanovením emisní ceny. Komise také konstatuje, že došlo k obrovskému oslabení dřívějších akcionářů, neboť po uvedené rekapitalizaci drželi pouze 5,1 % akcií národní banky. Proto by uplatnění další slevy z tržní ceny bývalo mělo jen omezený dopad na protiplnění pro fond HFSF. Vzhledem ke specifické situaci řeckých bank vysvětlené v 320. bodě odůvodnění a ke skutečnosti, že potřeba podpory pochází z prominutí dluhu ve prospěch státu, Komise považuje emisní cenu akcií upsaných státem za dostatečně nízkou.

(322)

Fond HFSF rovněž vydal opční listy a poskytl jeden opční list za každou novou akcii upsanou soukromým investorem, jenž se zúčastnil jarní rekapitalizace v roce 2013. Fond HFSF poskytl tyto opční listy bez protiplnění. Jak je vysvětleno ve 112. bodě odůvodnění, každý opční list zahrnuje právo na nákup 8,23 akcií fondu HFSF ve stanovených intervalech a za realizační ceny. Realizační cena se rovná upisovací ceně fondu HFSF navýšené o roční a kumulativní rozpětí (4 % za rok jedna, 5 % za rok dvě, 6 % za rok tři, 7 % za rok čtyři a poté 8 % ročního průměru za posledních šest měsíců). Protiplnění, které fond HFSF obdržel za akcie, jež vlastní, je těmito úrovněmi fakticky omezeno. Toto protiplnění je nižší než rozmezí od 7 % do 9 % definované ve sdělení o rekapitalizaci. Jelikož však zmíněné opční listy byly klíčovým faktorem úspěchu emise práv a soukromého umístnění, které banka zahájila před jarní rekapitalizací v roce 2013, má Komise za to, že tyto opční listy umožnily bance snížit částku podpory o 1 079 milionů EUR. Kvůli nízkému kapitálovému poměru národní banky před rekapitalizací a vysoké nejistotě, která tehdy panovala, ze simulací, které byly v té době k dispozici, skutečně vyplývalo, že soukromí investoři by bez opčních listů nedosáhli dostatečné návratnosti a rekapitalizace by se nezúčastnili. Protože by fond HFSF v případě, že by byly realizovány opční listy, obdržel minimální kladné protiplnění, a protože cílem Memoranda o hospodářské a finanční politice bylo přimět některé soukromé investory k tomu, aby některé z bank udrželi v soukromém řízení a aby se zabránilo situacím, kdy by celé bankovní odvětí bylo pod kontrolou fondu HFSF, může Komise takovou odchylku od standardních požadavků na protiplnění, které jsou stanoveny ve sdělení o rekapitalizaci, z důvodů vysvětlených v 313. a 320. bodě odůvodnění přijmout. Toto přijetí se rovněž opírá o skutečnost, že zákon o fondu HFSF ve znění z března 2014 nestanoví, že by opční listy měly být upraveny v případě navýšení základního kapitálu bez předkupních práv, a o fakt, že v případě emise práv lze upravit pouze uplatněnou cenu opčních listů a že úpravu lze provést pouze následně a nesmí přesáhnout částku zisků plynoucích z prodeje předkupních práv fondu HFSF. Závazek Řecka, že si před zpětným odkupem opčních listů vydaných HFSF vyžádá schválení Komise, navíc Komisí umožní, aby zaručila, že potenciální budoucí zpětné odkupy dále nesníží protiplnění pro fond HFSF a zvýší protiplnění pro držitele opčních listů.

(323)

Pokud jde o skutečnost, že akcie fondu HFSF jsou bez hlasovacích práv, Komise připomíná, že potřeba podpory nepramení primárně z nadměrného riskování. Kromě toho bylo cílem programu řecké vlády, Unie, MMF a ECB zachovat v některých bankách soukromé řízení. Rámec vztahů a automatické opětovné zavedení hlasovacích práv v případě, že nebude plněn plán restrukturalizace, navíc představují ochranná opatření, která zajišťují, že se soukromí vedoucí pracovníci banky nebudou pouštět do nadměrného riskování. Konečně program PSI a zpětný odkup, který se uskutečnil v prosinci 2012, také představují určitý druh protiplnění ve prospěch státu, neboť se tak o několik miliard eur snížil státní dluh vůči národní bance. Ze všech těchto důvodů Komise může souhlasit s tím, že fond HFSF obdrží akcie bez hlasovacích práv. Komise proto dospěla k závěru, že opatření B3 bylo nezbytné.

(324)

Závěr tedy zní, že opatření B1, B2 a B3 jsou nezbytná jako podpora na záchranu jak z hlediska částky, tak formy.

(325)

Národní banka obdržela velmi vysokou částku státní podpory. Tato situace může tudíž vážně narušit hospodářskou soutěž. Řecko se však zavázalo, že provede řadu opatření, která mají snížit negativní vedlejší účinky. Závazky zejména stanoví, že operace národní banky budou nadále probíhat na komerčním základě, jak je vysvětleno ve 157 a 158. bodě odůvodnění. Řecko se rovněž zavázalo, že zavede zákaz akvizic a provede řadu odprodejů v zahraničí a také u nebankovních činností v Řecku, jak stanoví 159. bod odůvodnění. Opatření k omezení narušování hospodářské soutěže budou dále posouzena v oddíle 7.6.

(326)

V národní bance byl jmenován kontrolní správce, aby sledoval správné plnění závazků v oblasti správy a řízení společnosti a obchodních operací. Tak se zabrání tomu, aby nedošlo ke škodlivým změnám v obchodní praxi národní banky, a tím k omezení případných negativních vedlejších účinků.

(327)

A konečně dne 25. června 2014 byl Komisi předložen nový komplexní plán restrukturalizace. Tento plán restrukturalizace bude posouzen v oddíle 7.6.

(328)

Závěrem lze říci, že pochybnosti vyjádřené v rozhodnutí o zahájení řízení s NBG byly rozptýleny. Opatření B1, B2 a B3 jsou s ohledem na bod 15 sdělení o bankovnictví z roku 2008 přiměřená.

(329)

Je tudíž vyvozen závěr, že rekapitalizace provedené fondem HFSF (opatření B1, B2 a B3) jsou s ohledem na bod 15 sdělení o bankovnictví z roku 2008, sdělení o rekapitalizaci a sdělení o prodloužení z roku 2011 vhodné, nezbytné a přiměřené. Opatření B1, B2 a B3 jsou proto v souladu se sdělením o bankovnictví z roku 2008, sdělením o rekapitalizaci a sdělením o prodloužení z roku 2011.

(330)

Bod 23 sdělení o restrukturalizaci vysvětluje, že nabývání podniků bankami, jimž je poskytována podpora, nesmí být financováno prostřednictvím státní podpory, pokud to není nezbytné pro obnovení životaschopnosti podniku. Body 40 a 41 sdělení o restrukturalizaci navíc stanoví, že banky nesmějí použít státní podporu na akvizice konkurenčních podniků, pokud akvizice není součástí konsolidačního procesu nezbytného pro obnovení finanční stability nebo zajištění účinné hospodářské soutěže. Kromě toho mohou akvizice ohrozit nebo zkomplikovat obnovení životaschopnosti. Komise proto musí posoudit, zda jsou akvizice banky slučitelné se sdělením o restrukturalizaci.

(331)

Akvizice vybraných aktiv a závazků tří bank Cooperative posiluje dlouhodobou životaschopnost národní banky.

(332)

Přesněji řešeno, v době akvizice již řecké banky zaznamenaly v období od roku 2010 do poloviny roku 2012 značný odliv vkladů a byly vyloučeny z mezinárodních trhů financování. To je důvod, proč čtyři z pěti největších řeckých bank předložily nabídky na získání vkladů tří bank Cooperative. Začlenění vkladů tří bank Cooperative do rozvahy národní banky bylo přínosné pro její profil likvidity. Pokud by vklady tří bank Cooperative nezískala, poměr čistých vkladů k úvěrům by byl vyšší.

(333)

Národní banka navíc získané vklady rychle začlenila, aniž by převzala jakoukoli nákladnou infrastrukturu nebo nákladnou síť poboček. Národní banka navíc nepřevzala žádné úvěry, a proto akvizice nezvýšila její rizika ani její kapitálové požadavky.

(334)

V souladu s bodem 23 sdělení o restrukturalizaci by se pomoc na restrukturalizaci neměla použít k nabytí podílů v jiných společnostech, ale výlučně k pokrytí nákladů na restrukturalizaci nezbytných k obnovení životaschopnosti banky. Ačkoli nabytí mělo v tomto případě příznivý dopad na životaschopnost národní banky, není pro její životaschopnost důležité ve smyslu bodu 23 sdělení o restrukturalizaci.

(335)

Kupní cena však byla velice nízká. Částka, kterou národní banka zaplatila za nabytí převedených závazků všech tří bank Cooperative, byla stanovena na […] % hodnoty převedených vkladů a činila méně než […] milionů EUR, což se rovnalo přibližně [0 až 0,02] % celkových aktiv národní banky k prosinci 2011. Tuto částku lze proto považovat za velmi nízkou.

(336)

Proto je vyvozen závěr, že akvizicí tří bank Cooperative nebylo ohroženo snížení nákladů na restrukturalizaci na nezbytné minimum.

(337)

V souladu s body 39 a 40 sdělení o restrukturalizaci by státní podpora neměla být použita na úkor společností, které podporu neobdržely, za účelem akvizice konkurenčních podniků. Bod 41 sdělení o restrukturalizaci rovněž stanoví, že akvizice mohou být povoleny, pokud jsou součástí konsolidačního procesu nezbytného pro obnovení finanční stability nebo zajištění účinné hospodářské soutěže, že by proces akvizice měl být spravedlivý a že by akvizice měla na příslušném trhu zajišťovat podmínky účinné hospodářské soutěže.

(338)

Řecká banka považovala tři banky Cooperative za neživotaschopné a domnívala se, že je nezbytné přijmout opatření k řešení jejich krizové situace s cílem zachovat finanční stabilitu. Akvizici tří bank Cooperative lze proto považovat za součást procesu konsolidace, který je nutný k obnovení takové finanční stability, jaká je popsána ve 41. bodě sdělení o restrukturalizaci.

(339)

Kupní cena byla kromě toho velice nízká. Platnou nabídku pro akvizici aktiv a závazků tří bank Cooperative nepředložil žádný uchazeč, jemuž nebyla poskytnuta podpora, a proces prodeje byl otevřený a nediskriminační. Akvizici vybraných aktiv a závazků banky Achaia národní bankou rovněž povolil (139) řecký úřad pro ochranu hospodářské soutěže (140). Proto lze předpokládat, že výsledek prodeje neohrožuje účinnou hospodářskou soutěž v Řecku.

(340)

Akvizice proto spadá do působnosti osvobození podle bodu 41 sdělení o restrukturalizaci.

(341)

Vyvozuje se závěr, že vzhledem k ojedinělé situaci řeckých bank (141) a ke specifickým rysům akvizice tří bank Cooperative je akvizice v souladu s požadavky, které jsou stanoveny ve sdělení o restrukturalizaci.

(342)

Z hlediska provozní ziskovosti pomůže akvizice banky FB národní bance obnovit dlouhodobou životaschopnost, neboť spojením dvou bank na stejném zeměpisném trhu vzniká příležitost k realizaci synergií. Národní banka v době akvizice zejména předpokládala, že dosáhne synergií racionalizací sítě poboček, sladěním nabídky produktů a úvěrových politik a modernizací a konsolidací platformy IT. V konečné nabídce národní banka odhadla, že eliminuje většinu provozních výdajů banky FB, a zároveň předpokládala, že sladí náklady na převedené vklady s politikou národní banky týkající se úrokových sazeb, tedy že sníží úrokovou sazbu placenou za vklady v bance FB na úrovně, které za své vklady platí národní banka, a zároveň udrží stávající zákazníky banky FB.

(343)

Pokud jde o budoucí ztráty z úvěrů, národní banka získala úvěry banky FB v jejich reálné hodnotě, nikoli hodnotě účetní. Tento faktor snižuje riziko budoucího znehodnocení.

(344)

Pokud jde o likvidní pozici, akvizice měla na banku příznivý vliv, neboť národní banka získala více vkladů než čistých úvěrů.