(1)

Evropská komise (dále jen „Komise“) dne 8. října 2014 zahájila antidumpingové řízení ve věci dovozu některých hliníkových fólií pocházejících z Ruska (dále jen „Rusko“ nebo „dotčená země“) do Unie. V Úředním věstníku Evropské unie (2) uveřejnila příslušné oznámení (dále jen „oznámení o zahájení řízení“).

(2)

Řízení bylo zahájeno na základě podnětu, který podaly dne 25. srpna 2014 společnosti AFM Aluminiumfolie Merseburg GmbH, Alcomet AD, Eurofoil Luxembourg SA, Hydro Aluminium Rolled Products GmbH a Impol d.o.o. (dále jen „žadatelé“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové produkce hliníkových fólií v Unii. Podnět obsahoval důkazy prima facie o dumpingu uvedeného výrobku a o výsledné podstatné újmě, které byly uznány za dostačující pro zahájení šetření.

(3)

Dne 4. října 2014 zveřejnila Komise v Úředním věstníku Evropské unie (3) oznámení o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009 ohledně platných konečných antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz hliníkových fólií pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „Čína“) a Brazílie.

(4)

Komise ve svém oznámení o zahájení řízení vyzvala všechny zúčastněné strany, aby ji za účelem účasti na šetření kontaktovaly. Komise oficiálně vyrozuměla rovněž žadatele, známé vyvážející výrobce a ruské orgány, známé dovozce, uživatele a obchodní společnosti, o nichž je známo, že se jich zahájení řízení týká, a vyzvala je k účasti na šetření.

(5)

Zúčastněné strany dostaly příležitost vyjádřit se k zahájení šetření a požádat o slyšení u Komise nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(6)

Zúčastněné strany dostaly také možnost, aby ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení předložily svá písemná stanoviska a požádaly o slyšení. Žádná ze zúčastněných stran o slyšení u útvarů Komise nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních nepožádala.

(7)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(8)

Vzhledem k tomu, že veškerou výrobu dotčeného výrobku v Rusku obstarává jedna skupina společností, skupina Rusal, v oznámení o zahájení řízení se nepočítalo s výběrem vzorku vyvážejících výrobců.

(9)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že vybrala předběžný vzorek výrobců v Unii. V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení Komise vybrala vzorek na základě největšího reprezentativního objemu prodeje a výroby. Tento vzorek sestával ze šesti výrobců v Unii a společností, které jsou s nimi ve spojení, jelikož vnitřní struktura skupin nebyla na začátku šetření jasná, pokud jde o to, kdo vyrábí a opětovně prodává dotčený výrobek. Výrobci v Unii vybraní do vzorku představovali přes 70 % celkové výroby v Unii. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Ve stanovené lhůtě nebyly obdrženy žádné připomínky, a předběžný vzorek byl tedy potvrzen. Vzorek se považuje za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie.

(10)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení.

(11)

Při zahájení řízení bylo kontaktováno čtrnáct známých dovozců/uživatelů, jež byli vyzváni, aby objasnili svou činnost a popřípadě vyplnili formulář pro výběr vzorku, který byl přiložen k oznámení o zahájení řízení.

(12)

Formulář pro výběr vzorku vyplnily tři obchodní společnosti. Byly to však subjekty, které fólie převíjely, tj. byli to průmysloví uživatelé, kteří dováželi dotčený výrobek k dalšímu zpracování před jeho dalším prodejem. Nepřihlásili se žádní obchodníci. Výběr vzorku proto nebyl opodstatněný.

(13)

Přihlásily se čtyři další společnosti a prohlásily, že buď dotčený výrobek z Ruska nedovážely nebo jej převíjely. Uživatelský dotazník byl zaslán všem sedmi společnostem, které se přihlásily.

(14)

Komise zaslala dotazníky šesti výrobcům v Unii zařazeným do vzorku a společnostem, které jsou s nimi ve spojení, jedné skupině vyvážejících výrobců a sedmi uživatelům zjištěným v rámci Unie.

(15)

Odpovědi na dotazník přišly od všech výrobců v Unii zařazených do vzorku, od skupiny vyvážejících výrobců (která se skládá ze dvou vyvážejících výrobců, čtyř obchodníků ve spojení a osmi dodavatelů surovin ve spojení, všichni se sídlem v Rusku (s výjimkou dvou obchodníků registrovaných v Jersey a ve Švýcarsku) a ze čtyř uživatelů. Na žádost Komise zaslala následně skupina Rusal revidované dotazníkové tabulky.

(16)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné k předběžnému určení existence dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie.

(17)

Jelikož jedna ze společností zařazených do vzorku vyráběla během posuzovaného období pouze malá množství pro vlastní spotřebu, inspekce na místě u ní nebyla nutná.

(19)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. října 2013 do 30. září 2014 (dále jen „období šetření“). Zkoumání vývojových tendencí významných pro posouzení újmy se týkalo období od roku 2011 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(20)

Dotčeným výrobkem jsou hliníkové fólie o tloušťce nejméně 0,008 mm a nejvýše 0,018 mm, nevytvrzené, válcované, ale dále již neupravené, v rolích o šířce nepřesahující 650 mm a o hmotnosti nad 10 kg (dále jen „role jumbo“), pocházející z Ruska, v současnosti kódu KN ex 7607 11 19 (kód TARIC 7607 11 19 10) (dále jen „dotčený výrobek“). Dotčený výrobek je obecně znám jako hliníková fólie pro domácnost („HFD“).

(21)

HFD se vyrábí na základě čistého hliníku, který se nejdříve odlévá na silné pásy (o tloušťce několika mm, tedy až 1 000 krát silnější než dotčený výrobek) a ty jsou následně válcované v různých fázích na požadovanou tloušťku. Po válcování se fólie žíhá tepelným postupem a nakonec se navine na cívky (role).

(22)

Navazující zpracovatelé, tj. podniky, které převíjejí fólie, převíjejí cívky HFD na menší role. Výsledný produkt (tj. spotřebitelské role, které nejsou dotčeným výrobkem) se používá na víceúčelové krátkodobé balení, především v domácnostech, v pohostinství a v maloobchodě s potravinami a květinami.

(23)

Při šetření bylo zjištěno, že dotčený výrobek a výrobek vyráběný a prodávaný na domácím ruském trhu a dotčený výrobek a výrobek prodávaný v Unii výrobním odvětvím Unie mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti a stejné základní způsoby použití.

(24)

Komise proto v této fázi rozhodla, že uvedené výrobky jsou obdobnými výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(25)

Jeden dovozce namítl, že definice výrobku by měla zahrnovat HFD o hmotnosti 10 kg nebo nižší (tzv. „spotřebitelské role“). Tento dovozce tvrdil, že neexistují rozdíly ve fyzikálních, chemických a technických vlastnostech mezi spotřebitelskou rolí a rolí jumbo. Dále tvrdil, že v případě uložení antidumpingových cel pouze na role jumbo se zvýší vývoz spotřebitelských rolí z Ruska bez antidumpingových cel.

(26)

Fyzikální vlastnost, která odlišuje role jumbo a spotřebitelské role, je hmotnost. Kromě toho to rovněž odpovídá kódu KN. Výrobní odvětví Unie definované v 53. bodě odůvodnění kromě toho vyrábí pouze role jumbo a nevyrábí spotřebitelské role. Převíjecí společnosti nakupují role jumbo a dále je zpracovávají na spotřebitelské role, které následně prodávají maloobchodníkům a konečným uživatelům. Role jumbo a spotřebitelské role mají tedy odlišné fyzikální vlastnosti, nejsou od stejných výrobců, navzájem si nekonkurují a neobchoduje se s nimi na stejném trhu.

(27)

Proto byla zamítnuta námitka, že v rámci tohoto šetření by měly být zahrnuty do definice výrobku spotřebitelské role.

(28)

Pokud jde o účinky antidumpingových cel na role jumbo v navazujícím odvětví,, ty jsou pojednány ve 151. až 163. bodě odůvodnění v souvislosti se zájmem Unie.

(29)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje u každého vyvážejícího výrobce reprezentativní. Objem domácího prodeje je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představoval alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku vyváženého během období šetření do Unie.

(30)

Na tomto základě bylo zjištěno, že celkový objem prodeje jednoho vyvážejícího výrobce není reprezentativní. Jelikož obdobný výrobek nebyl prodáván na domácím trhu v reprezentativním množství, v případě tohoto spolupracujícího vyvážejícího výrobce vypočítala Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(31)

V případě tohoto spolupracujícího vyvážejícího výrobce byla běžná hodnota vypočtena tak, že se k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku během období šetření připočítaly tyto položky:

(32)

Co se týče druhého vyvážejícího výrobce, bylo zjištěno, že jeho celkový domácí prodej je reprezentativní v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení (viz 29. bod odůvodnění výše).

(33)

Komise následně určila typy výrobků prodávané na domácím trhu, které byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobků prodávanými na vývoz do Unie. Komise v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení u každého typu výrobku prodávaného jiným vyvážejícím výrobcem na domácím trhu, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, prověřovala, zda je objem jeho prodeje na domácím trhu reprezentativní. Domácí prodej určitého typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu představuje během období šetření alespoň 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie. Komise zjistila, že 5 z celkem 14 vyvážených typů výrobku dosáhlo reprezentativního domácího prodeje.

(34)

Pokud nebyl realizován žádný domácí prodej konkrétního typu výrobku a v případě typů výrobku, u nichž byl objem domácího prodeje nedostatečný, byla běžná hodnota vypočtena v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení, jak je popsáno v 31. bodě odůvodnění výše.

(35)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(36)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(37)

V tomto případě je běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období šetření.

(38)

Z analýzy domácího prodeje vyplynulo, že přes 90 % domácího prodeje bylo ziskových a že vážená průměrná prodejní cena byla vyšší než výrobní náklady. Běžná hodnota byla tudíž vypočtena jako vážený průměr cen domácího prodeje v období šetření u pěti typů výrobku s reprezentativním objemem domácího prodeje.

(39)

Spolupracující vyvážející výrobci vyváželi do Unie prostřednictvím obchodníka ve spojení RTI Ltd. (dále jen „RTI“) se sídlem v Jersey. Tento obchodník nakupuje dotčený výrobek od výrobců prostřednictvím dvou obchodních zástupců se sídlem v Moskvě. Následně dále prodává dotčený výrobek konečným odběratelům prostřednictvím jiného obchodního zástupce se sídlem ve Švýcarsku. Všichni tři obchodní zástupci prodávají jménem výrobce nebo obchodníka ve spojení a dostávají odměnu formou měsíčních provizí.

(40)

V souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení byla vývozní cena zjištěna na základě ceny, za kterou byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii. V tomto případě byly provedeny úpravy ceny o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem (konkrétně o náklady na dopravu a pojištění, úvěrové náklady, cla a celní správní poplatky), včetně odpovídajících prodejních, režijních a správních nákladů obchodníka, jakož i o přiměřené ziskové rozpětí.

(41)

Co se týče prodejních, režijních a správních nákladů, Komise na základě údajů od skupiny Rusal o jejím prodeji dotčeného výrobku na trh Unie použila odpovídající výši skutečných prodejních, režijních a správních nákladů. Šlo o částku, kterou obchodník ve spojení již zjistil a přidělil na dovoz dotčeného výrobku do Unie podle vlastních výpočtů a zásad přidělování nákladů. Komise rovněž zajistila, aby nedošlo k dvojímu započtení výdajů a do této částky nebyly zahrnuty žádné náklady nesouvisející s dovozem dotčeného výrobku Proto se částka prodejních, režijních a správních nákladů, které Komise použila pro výpočet spolehlivé vývozní ceny, týkala výlučně nákladů vzniklých mezi dovozem a dalším prodejem dotčeného výrobku do Unie, jak požaduje čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(42)

Pokud jde o zisk, zisk obchodníka ve spojení byl považován za nespolehlivý kvůli jeho spřízněnosti s vyvážejícími výrobci, anžto samotná cena mezi nimi nebyla spolehlivá. Při neexistenci informací od nezávislých dovozců v tomto šetření bylo použito přiměřené ziskové rozpětí ve výši 2 %, s kterým se pracovalo v předchozím šetření týkajícím se stejného výrobku (4).

(43)

Pokud jde o odpočet prodejních, režijních a správních nákladů a zisku, skupina Rusal tvrdila, na obchodníka ve spojení (RTI) by se mělo pohlížet jako na interní vývozní oddělení jeho vyvážejících výrobců, neboť všichni vystupují jakožto jeden hospodářský subjekt, i když jsou to samostatné právnické osoby. V důsledku toho Rusal group tvrdila, že neměl být proveden odpočet prodejních, režijních a správních nákladů ani zisku společnosti RTI.

(44)

Má se však za to, že existuje-li obchodní spojení mezi vyvážejícím výrobcem a dovozcem nebo třetí stranou, vývozní cena se nepovažuje za spolehlivou a spolehlivá vývozní cena musí být zjištěna početně. Ustanovení čl. 2 odst. 9 základního nařízení jasně stanoví, že pro zjištění spolehlivé vývozní ceny je nutno provést úpravy o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a novým prodejem a o zisk. Tyto náklady zahrnují prodejní, režijní a správní náklady. Smysl a účel úprav totiž spočívá v zajištění spolehlivosti vývozních cen. Toto tvrzení proto muselo být zamítnuto

(45)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu dvou spolupracujících výrobců na základě ceny ze závodu.

(46)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny.

(47)

Pokud jde o vývozní ceny, byly provedeny úpravy o náklady na dopravu, pojištění, manipulaci, balení a vývozní cla a provize. Co se týče cen na domácím trhu, byly provedeny úpravy o domácí přepravní náklady, náklady na balení, úvěry, manipulaci a provize.

(48)

U dvou spolupracujících vyvážejících výrobců Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku na základě ceny ze závodu podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(49)

Jelikož jsou tito dva spolupracující výrobci ve spojení, bylo pro obě společnosti stanoveno jediné dumpingové rozpětí na základě váženého průměru jejich jednotlivých dumpingových rozpětí.

(50)

Na tomto základě činí předběžné vážené průměrné dumpingové rozpětí vyjádřené jako procento z ceny CIF (zahrnující náklady, pojištění a přepravu zboží) na hranice Unie před proclením:

(51)

Úroveň spolupráce je v tomto případě vysoká, protože jediný stávající výrobce HFD v Rusku, který odpovídá za 100 % dovozu do Unie v průběhu období šetření, při šetření spolupracoval. Na tomto základě se Komise rozhodla určit zbytkové dumpingové rozpětí na úrovni individuálního dumpingového rozpětí zjištěného u spolupracující společnosti.

(52)

Předběžná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

(53)

Během období šetření vyrábělo obdobný výrobek v Unii dvanáct známých výrobců. Tyto společnosti představují výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(54)

Celková výroba v Unii během období šetření byla odhadnuta na 47 349 tun. Komise stanovila tento údaj na základě statistik Eurostatu, ověřených odpovědí na dotazník, které poskytli výrobci v Unii zařazení do vzorku, a odhadovaných údajů týkajících se výrobců nezařazených do vzorku poskytnutých žadateli. Jak je uvedeno v 9. bodě odůvodnění, výrobci v Unii zařazení do vzorku představují 70 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii.

(55)

Vyvážející výrobce tvrdil, že ne všichni žadatelé aktivně vyráběli HFD. Šetření však ukázalo, že všichni žadatelé a společnosti, které jsou s nimi ve spojení, skutečně vyráběli dotčený výrobek, a to i v malém množství, a toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(56)

Údaje týkající se výroby, výrobní kapacity, objemu prodeje, zaměstnanosti a objemu vývozu za celé výrobní odvětví Unie v posuzovaném období poskytli žadatelé. Údaje byly odhadnuty a poskytnuty v rozsahu od maximální do minimální hodnoty v členění na dvě kategorie: výrobci v Unii zařazení do vzorku a výrobci v Unii nezařazení do vzorku. V případě výrobců v Unii zařazených do vzorku použila Komise skutečné ověřené údaje, které tyto společnosti uvedly ve svých odpovědích na dotazník. V případě výrobců v Unii, kteří nebyli zařazeni do vzorku, byly použity údaje od žadatelů. Tyto odhady mohly zúčastněné strany připomínkovat. Žádné připomínky však nedošly.

(57)

Komise stanovila spotřebu v Unii na základě celkového odhadovaného objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie a celkového objemu dovozu na základě údajů Eurostatu, popřípadě opravených pomocí ověřených údajů od vyvážejícího výrobce a odpovědí na dotazník došlých od výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(58)

Jelikož v dotčené zemi existuje pouze jediný vyvážející výrobce, z důvodu důvěrnosti bylo nutno uvést všechny s ním související údaje v určitém rozmezí.

(59)

Na tomto základě se spotřeba v Unii vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba hliníkových fólií pro domácnost v Unii (v tunách)

(60)

Mezi roky 2011 a 2013 se spotřeba v Unii zvýšila, avšak mezi rokem 2013 a obdobím šetření opět poklesla. Celkově se spotřeba v posuzovaném období zvýšila ze 17 % až 28 %. Zvýšení spotřeby mezi rokem 2011 a obdobím šetření odráží zejména nárůst dovozu z Ruska a dalších třetích zemí, zatímco prodej výrobního odvětví Unie na trhu Unie vzrostl pouze mírně (viz 82. bod odůvodnění).

(61)

Komise stanovila objem dovozu z dotčené země na základě údajů Eurostatu a údajů od spolupracujícího výrobce v dotčené zemi.

(62)

Dovoz z dotčené země do Unie se vyvíjel takto:

Tabulka 2

Objem dovozu (v tunách)

(63)

Od roku 2011 do roku 2013 vzrostl objem dovozu z Ruska o 40 % až 50 %, s mírným poklesem v období šetření.

(64)

Odpovídající podíl na trhu se zvýšil z 29 % v roce 2011 na 34 % v roce 2012 a následně zůstal do konce období šetření beze změny.

(65)

Komise stanovila vážené průměrné ceny dovozu na základě údajů Eurostatu a údajů od spolupracujícího výrobce v dotčené zemi. Cenové podbízení dovozu z dotčené země vůči cenám výrobního odvětví Unie bylo zjištěno na základě odpovědí na dotazník, které poskytli spolupracující ruský vyvážející výrobce a výrobci v Unii zařazení do vzorku.

(66)

Průměrné dovozní ceny HFD z Ruska do Unie se vyvíjely takto:

Tabulka 3

dovozní ceny (EUR/tuna)

(67)

Průměrná cena HFD dovážených z Ruska do Unie se během posuzovaného období snížila; celkově klesla o 2 % až 8 %.

(68)

Cenové podbízení během období šetření stanovila Komise srovnáním: a) váženého průměru prodejních cen jednotlivých typů výrobku, které výrobní odvětví Unie účtovalo odběratelům, kteří nejsou ve spojení, na trhu Unie, upravených na úroveň ceny ze závodu; a b) odpovídajících vážených průměrných cen jednotlivých typů výrobku dováženého spolupracujícími ruskými výrobci účtovaných prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie, stanovených na základě cen CIF s příslušnou úpravou o náklady na celní odbavení a náklady po dovozu.

(69)

Cenové srovnání bylo provedeno podle druhu obchodních operací na stejné úrovni obchodní činnosti, v případě potřeby s náležitou úpravou. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl obratu výrobního odvětví Unie v období šetření. Ze srovnání vyplynulo vážené průměrné rozpětí cenového podbízení dovozu z Ruska na trh Unie v rozmezí od 3 % do 7 %.

(70)

Jako takové je sice významné, ale na toto cenové podbízení je třeba pohlížet ve světle skutečnosti, že ceny výrobního odvětví Unie, které byly během období šetření vystaveny cenovému podbízení ze strany dumpingových cen z Ruska, byly nižší než výrobní náklady. Jak je vysvětleno v 177. a 179. bodě odůvodnění, výsledné cenové podbízení ze strany ruských cen činilo v průměru přibližně 12 %.

(71)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení byly v rámci zkoumání dopadu dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie posuzovány všechny hospodářské ukazatele, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie v průběhu posuzovaného období.

(72)

Jak je uvedeno v 9. bodě odůvodnění, za účelem stanovení možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byl proveden výběr vzorku.

(73)

Pro účely stanovení újmy rozlišovala Komise mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Jak je objasněno v 56. bodě odůvodnění, Komise posoudila makroekonomické ukazatele týkající se celého výrobního odvětví Unie na základě informací, které poskytli žadatelé a které byly řádně ověřeny u společností zařazených do vzorku. Mikroekonomické ukazatele posuzovala Komise na základě údajů, které o sobě uvedli výrobci v Unii zařazení do vzorku ve svých odpovědích na dotazník. Oba soubory údajů byly shledány jako reprezentativní pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie.

(74)

Makroekonomickými ukazateli jsou: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita a výše dumpingového rozpětí.

(75)

Mikroekonomickými ukazateli jsou: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, pracovní náklady, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost navýšit kapitál.

(76)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 4

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(77)

Výroba během posuzovaného období kolísala. I když se mezi roky 2011 a 2013 zvýšila, mezi rokem 2013 a obdobím šetření opět poklesla. Objem výroby v posuzovaném období celkově poklesl o 7 %.

(78)

Kapacita výroby v posuzovaném období vzrostla o 12 %.

(79)

V důsledku vyššího nárůstu výrobní kapacity než objemu výroby se využití kapacity v posuzovaném období snížilo o 5 %.

(80)

Vyvážející výrobce tvrdil, že všichni výrobci HFD jsou schopni vyrábět také jiný typ fólie, a sice konvertovanou hliníkovou fólii („KHF“), a že oba tyto druhy fólií vyráběli s použitím stejných strojů. Na tomto základě vyvážející výrobce namítal, že údaje výrobního odvětví Unie týkající se kapacity a využití kapacity HFD byly zkreslené.

(81)

Ačkoli je pravda, že několik výrobců v Unii vyrábělo KHF i HFD, šetřením se prokázalo, že největší výrobce v Unii zařazený do vzorku vyráběl pouze HFD. Výrobní kapacita a využití kapacity ostatních výrobců v Unii zařazených do vzorku vycházely ze skutečných údajů, a proto skutečnost, že vyráběli také KHF, neovlivnila vykazovanou celkovou kapacitu výroby a využití kapacity HFD. A nakonec šetření ukázalo, že výrobci v Unii zařazení do vzorku vyráběli tyto dva typy fólií ve stabilním poměru. Toto tvrzení bylo proto v této fázi odmítnuto.

(82)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Objem prodeje a podíl na trhu Unie

(83)

Objem prodeje HFD se v posuzovaném období mírně zvýšil. Objem prodeje rostl hlavně mezi roky 2011 až 2013, tj. o 4 % až 14 %. Během období šetření se objem prodeje snížil; celkově se objem prodeje v posuzovaném období zvýšil o 2 % až 10 %. Zvýšení objemu prodeje, s přihlédnutím k souběžnému nárůstu spotřeby a nárůstu dovozu mimo jiné z Ruska, však vedlo k poklesu podílu výrobního odvětví Unie na trhu z 55 % v roce 2011 na 47 % v období šetření, tj. o 8 procentních bodů během posuzovaného období. Snížení podílu výrobního odvětví Unie na trhu se časově shodovalo se zvýšením tržního podílu dovozu z Ruska, jak je vysvětleno v 64. bodě odůvodnění.

(84)

Ačkoliv spotřeba v Unii se během posuzovaného období zvýšila o 17 % až 28 %, objem prodeje výrobního odvětví Unie vzrostl o 2 % až 10 %, což se projevilo v úbytku podílu na trhu o 8 procentních bodů.

(85)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Zaměstnanost a produktivita

(86)

Zaměstnanost ve výrobním odvětví Unie v posuzovaném období kolísala a celkově mírně vzrostla o 2 %.

(87)

Mezi lety 2011 a 2013 se produktivita zvýšila díky tomu, že výroba vzrostla více než zaměstnanost, jak vyplývá z tabulky 4 v 77. bodě odůvodnění. Od roku 2013 do období šetření se produktivita snížila o 7 %, ale zůstala vyšší než na počátku posuzovaného období v roce 2011.

(88)

Dumpingové rozpětí je výrazně nad bezvýznamnou hodnotou de minimis. Aktuální dumpingové rozpětí má na výrobní odvětví Unie zásadní dopad vzhledem k objemu a cenám dovozu z dotčené země.

(89)

Výrobní odvětví Unie se stále ještě zotavovalo z předchozího dumpingového dovozu téhož výrobku pocházejícího z Číny, Brazílie a Arménie. Tato opatření jsou v současnosti předmětem souběžně probíhajícího přezkumného šetření v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení, jak je uvedeno v 3. bodě odůvodnění.

(90)

Průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Průměrné prodejní ceny

(91)

Průměrná jednotková prodejní cena výrobního odvětví v Unii pro unijní odběratele, kteří nejsou ve spojení, neustále klesala a celkem se během posuzovaného období snížila o 11 %.

(92)

Navzdory tomuto poklesu zůstaly jednotkové výrobní náklady nad úrovní průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie, které nedokázalo, s výjimkou roku 2013, svými prodejními cenami pokrýt své výrobní náklady. Výrobní odvětví Unie nemohlo zvýšit své prodejní ceny kvůli cenovému tlaku dumpingového dovozu z Ruska.

(93)

Několik zúčastněných stran tvrdilo, že vývoj prodejních cen výrobního odvětví Unie kopíroval vývoj cen hliníku na Londýnské burze kovů, a ceny dovozu z Ruska proto neměly žádný dopad na prodejní ceny výrobního odvětví Unie. Podle nich se tedy nelze domnívat, že ruské dovozní ceny představovaly cenové podbízení vůči prodejním cenám výrobního odvětví Unie. Šetřením se prokázalo, že prodejní ceny výrobního odvětví Unie skutečně sledovaly stejný trend jako ceny hliníku na Londýnské burze kovů. To však nemá vliv na skutečnost, že ruské dovozní ceny představovaly cenové podbízení vůči prodejním cenám výrobního odvětví Unie a vyvíjely cenový tlak na trhu Unie, kvůli čemuž výrobní odvětví Unie nemohlo zvýšit své prodejní ceny na úroveň, která by pokryla jeho výrobní náklady. Toto tvrzení by se proto mělo odmítnout.

(94)

Průměrné náklady práce ve výrobním odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(95)

Mezi rokem 2011 a obdobím šetření se průměrné náklady práce na zaměstnance u výrobců v Unii zařazených do vzorku snížily o 5 %. Náklady práce se nejprve mezi roky 2011 a 2012 zvýšily o 2 %, pak mezi lety 2012 a 2013 klesly a následně se během období šetření už neměnily.

(96)

Úroveň zásob u výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 9

Zásoby

(97)

Zásoby nelze považovat za relevantní ukazatel újmy v tomto odvětví, jelikož výroba a prodej jsou založeny hlavně na objednávkách, a výrobci si proto většinou udržují jen omezené zásoby. Proto je vývoj zásob uváděn jen pro informaci.

(98)

V posuzovaném období došlo ke zvýšení celkového konečného stavu zásob o 8 %. Zatímco zásoby se v letech 2011 až 2013 zvýšily o 10 %, od roku 2013 do konce období šetření mírně klesly. Konečný stav zásob vyjádřený jako procento výroby se během celého posuzovaného období neměnil.

(99)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobců v Unii v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(100)

Komise stanovila ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku tak, že zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. V průběhu posuzovaného období bylo výrobní odvětví Unie ztrátové, s výjimkou roku 2013, kdy dosáhlo ziskového rozpětí mírně nad hranicí rentability. Ziskovost se mezi lety 2011 a 2012 snížila, v roce 2013 vzrostla, ale poté opět klesla během období šetření, kdy dosáhla podobné úrovně jako v roce 2011. Ziskovost v posuzovaném období celkově vzrostla o 4 %, což odpovídá zvýšení o 0,1 procentního bodu, a to neumožnilo výrobnímu odvětví Unie dosáhnout zisku během období šetření. Příčinou tohoto vývoje byl hlavně cenový tlak ruského dovozu, který přicházel na trh Unie za dumpingové ceny, jež se podbízely vůči cenám výrobního odvětví Unie a neumožňovaly výrobnímu odvětví Unie zvýšit své prodejní ceny natolik, aby pokryly jeho výrobní náklady.

(101)

Čistý peněžní tok představuje schopnost výrobního odvětví Unie samofinancovat svoji činnost. Peněžní tok v průběhu posuzovaného období kolísal a měl vzrůstající tendenci. Celkově se čistý peněžní tok v posuzovaném období zvýšil o 30 %. Je však třeba poznamenat, že v absolutních hodnotách zůstal peněžní tok na nízké úrovni ve srovnání s celkovým obratem dotyčného výrobku.

(102)

Investice se v posuzovaném období zvýšily o 47 %. V letech 2011 až 2012 se investice zvýšily o 65 %, v roce 2013 klesly a opět vzrostly během období šetření. Jednalo se hlavně o nutné investice do nového zařízení a ve srovnání s celkovým obratem se během období šetření držely na poměrně nízké úrovni.

(103)

Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Stejně jako v případě ostatních finančních ukazatelů i návratnost investic z výroby a prodeje obdobného výrobku byla od roku 2011 záporná, s výjimkou roku 2013, kdy dosáhla 0 %, což bylo odrazem vývojové tendence ziskovosti. Celkově se návratnost investic v posuzovaném období snížila o 8 %.

(104)

Co se týče schopnosti opatřit si kapitál, zhoršení schopnosti výrobců v Unii zařazených do vzorku vytvářet hotovost pro výrobu obdobného výrobku oslabovalo jejich finanční situaci, protože vysychaly jejich vlastní vnitřní zdroje. Šetřením bylo zjištěno, že během posuzovaného období se schopnost opatřit si kapitál celkově zhoršila.

(105)

Několik hlavních ukazatelů újmy jevilo nepříznivou tendenci. Pokud jde o ziskovost, výrobní odvětví bylo ztrátové téměř během celého posuzovaného období, s výjimkou roku 2013, kdy dosáhlo úrovně jen mírně nad hranicí rentability; během období šetření zaznamenalo výrobní odvětví Unie záporný zisk ve výši – 2,1 %. Prodejní ceny klesly během posuzovaného období o 11 %. Jednotkové náklady, které rovněž klesly o 11 %, zůstaly během celého posuzovaného období s výjimkou roku 2013 vyšší než průměrná prodejní cena. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu se snížil o 8 procentních bodů, tj. z 55 % v roce 2011 na 47 % v období šetření.

(106)

Některé ukazatele újmy se v posuzovaném období vyvíjely pozitivně. Objem výroby se během posuzovaného období zvýšil o 7 % a výrobní kapacita o 12 %. Tento nárůst však neodpovídal zvýšení spotřeby, která rostla mnohem více, a to o 17 % až 28 % během posuzovaného období. Objem prodeje se v posuzovaném období zvýšil o 2 % až 10 %. Avšak na trhu s rostoucí spotřebou se to neprojevilo na zvýšení tržního podílu, nýbrž naopak na ztrátě podílu na trhu o 8 procentních bodů. Během posuzovaného období vzrostl objem investic o 47 %. Týkaly se nových strojů a během období šetření zůstaly na poměrně nízké úrovni. Podobně se během posuzovaného období zvýšil peněžní tok o 30 %, ale zůstal na nízké úrovni. Tyto příznivé tendence proto nevylučují, že došlo k újmě.

(107)

Ruské orgány tvrdily, že podle analýzy veřejně dostupných finančních dokumentů žadatelů nedošlo k žádné podstatné újmě. To je v rozporu s výsledky šetření, které se opírá o skutečné ověřené údaje o HFD od výrobního odvětví Unie. Někteří výrobci v Unii vskutku nevyráběli výhradně HFD, a proto veřejně přístupné finanční dokumenty nedokázaly rozkrýt skutečnou situaci výrobního odvětví Unie, pokud šlo o HFD. Závěry o hospodářské situaci výrobního odvětví Unie ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení by se proto neměly opírat o veřejně dostupné finanční dokumenty, nýbrž o podrobnější a ověřené informace dostupné během šetření. Toto tvrzení proto bylo odmítnuto.

(108)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise v této fázi k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(109)

V souladu s čl. 3 odst. 6 základního nařízení Komise zkoumala, zda dumpingový dovoz z dotčené země způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. V souladu s čl. 3 odst. 7 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda výrobní odvětví Unie mohlo být souběžně s tím poškozeno i jinými známými faktory. Komise dbala o to, aby případná újma, kterou mohly způsobit jiné faktory než dumpingový dovoz z Ruska, nebyla přičítána na vrub tomuto dumpingovému dovozu. Těmito činiteli jsou:

(110)

Komise za účelem určení příčinné souvislosti mezi dumpingovým dovozem HFD pocházejících z Ruska a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, analyzovala objem a cenovou hladinu dováženého výrobku, který byl předmětem šetření, a míru, do jaké tyto činitele přispěly k podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(111)

Šetření ukázalo, že během posuzovaného období se objem levného dováženého dumpingového zboží z Ruska zvýšil o 35 % až 45 %, následkem čehož se ve stejném období zvýšil podíl na trhu přibližně o 5 procentních bodů. Tento nárůst se časově shodoval se ztrátou tržního podílu výrobního odvětví Unie o 8 procentních bodů.

(112)

Ruské dovozní ceny současně vyvíjely cenový tlak na trhu Unie, kde během posuzovaného období ceny klesly o 2 % až 8 %, a podbízely se vůči prodejním cenám ztrátového výrobního odvětví Unie v průměru o 3 % až 7 %, což znamená, že došlo k rozpětí cenového podbízení ve výši přibližně 12 %. Jako takové je sice významné, ale na toto cenové podbízení je třeba pohlížet ve světle skutečnosti, že ceny výrobního odvětví Unie nedosahovaly během období šetření většinou ani výrobních nákladů. Výrobní odvětví Unie muselo snížit své ceny během posuzovaného období, aby zabránilo dalšímu poklesu podílu na trhu.

(113)

Ruský dovoz do značné míry převzal tržní podíly brazilského a čínského dovozu po uložení opatření vůči těmto zemím a výrobní odvětví Unie se nemohlo plně zotavit z minulého dumpingu z těchto zemí. Vedlo to ke ztrátám výrobního odvětví Unie od roku 2011 až do období šetření, s výjimkou roku 2013, kdy byla ziskovost mírně nad nulou, avšak stále pod cílovým ziskem ve výši 5 % (viz 176. a 177. bod odůvodnění).

(114)

Vyvážející výrobce tvrdil, že nárůst dovozu z Ruska nastal v důsledku uložení opatření vůči Číně, Brazílii a Arménii, protože tato opatření zlepšila přístup na trh Unie dalším třetím zemím, včetně Ruska.

(115)

Šetření ukázalo, že ruský vývoz skutečně do značné míry nahradil podíl Číny a Brazílie na trhu Unie. Ruský dovoz se však uskutečňoval za dumpingové ceny, cenově se podbízel vůči prodejním cenám výrobního odvětví Unie a časově se shodoval se zhoršením situace výrobního odvětví Unie. Na tomto základě lze stanovit jasnou příčinnou souvislost mezi ruským dovozem a podstatnou újmou výrobního odvětví Unie, a nezáleží na tom, zda ruský dovoz vzrostl pouze v důsledku antidumpingových opatření uložených na dovoz z dalších třetích zemí. Tento argument byl proto v této fázi zamítnut. I kdyby uložení antidumpingového cla na dovoz z Číny, Brazílie a Arménie měl nějaký dopad na situaci výrobního odvětví Unie, byla by to každopádně jen nepřímá příčina a nemohla by se považovat za „jiné činitele“ ve smyslu čl. 3 odst. 7 základního nařízení. Šetřením bylo zjištěno, že právě samotný dumpingový dovoz z Ruska působí újmu. Tento výklad je v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie C-638/11 P ze dne 14. listopadu 2013 ve věci Rada Evropské unie v. Gul Ahmed Textile Mills Ltd.

(116)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise v této fázi k závěru, že situace, v níž vzniká výrobnímu odvětví Unie újma, nastala zároveň s podstatným zvýšením objemu zboží dováženého za dumpingové ceny z Ruska a že dovoz z Ruska měl rozhodující podíl na tom, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu, z které se nezotavilo.

(117)

Objem dovozu z dalších třetích zemí se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 11

Dovoz z dalších třetích zemí

(118)

Na dovoz z Číny a Brazílie je v současnosti uvaleno antidumpingové clo. V průběhu celého posuzovaného období nedošlo k žádnému dovozu z Brazílie. Objem dovozu z Číny klesl o 47 % až 57 % s odpovídajícím poklesem podílu na trhu ze 4 % na 2 %, tj. pokles o 2 procentní body během posuzovaného období. V celém posuzovaném období zůstal jak objem dovozu, tak podíl na trhu na nízké úrovni. Ceny zboží dováženého z Číny se během posuzovaného období snížily o 5 %. Je třeba uvést, že přibližně 75 % celkového dovozu z Číny během období šetření přicházelo na trh Unie v rámci režimu aktivního zušlechťovacího styku, čili bez antidumpingových cel. Tento dovoz, jehož podíl na trhu přesahoval 1 %, byl v přímé konkurenci s prodejem výrobního odvětví Unie, a podbízel se vůči cenám Unie asi o 13 %.

(119)

Během posuzovaného období vzrostl objem dovozu z Turecka o 125 % až 139 % a jeho tržní podíl vzrostl z asi 7 % na 13 %. Turecké dovozní ceny klesly během posuzovaného období o 13 %, ale zůstaly nad úrovní cen dovozu z dalších třetích zemí, včetně Ruska a Číny, a během období šetření byly na podobné úrovni jako ceny výrobního odvětví Unie.

(120)

Celkově se dovoz z dalších třetích zemí zvýšil o 2 % až 15 %. Jelikož však spotřeba v Unii vzrostla, jejich podíl na trhu se snížil ze 4 % v roce 2011 na přibližně 2 % v roce 2013 a následně do konce období šetření vyrostl na 4 %; ceny tohoto dovozu byly nižší než ceny výrobního odvětví Unie, s výjimkou roku 2012; ceny tohoto dovozu byly nižší než ceny výrobního odvětví Unie, s výjimkou roku 2012.

(121)

Na základě výše uvedených skutečností lze mít za to, že dovoz z Číny, a to i v nízkých objemech, zčásti přispěl k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, aniž by však narušil příčinnou souvislost mezi dovozem z Ruska a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Kromě toho se lze domnívat, že dovoz z Turecka se možná částečně podílel na újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, aniž by však narušil příčinnou souvislost mezi dovozem z Ruska a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, s přihlédnutím k jeho nižšímu objemu a jeho vyšším cenám ve srovnání s ruským vývozem.

(122)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že příčina podstatné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by měla být přičtena dovozu z Turecka a Jižní Koreje. Pokud jde o Turecko, byl učiněn závěr, že dovoz z této země možná zčásti přispěl k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, aniž by však narušil příčinnou souvislost mezi dovozem z Ruska a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Pokud jde o Jižní Koreu, tato strana tvrdila, že dovoz probíhal v režimu Dohody o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou, která vstoupila v platnost v roce 2011 (5). Pokud jde o Jižní Koreu, během celého posuzovaného období nedošlo téměř k žádnému dovozu z této země. Na tomto základě byla v této fázi tato tvrzení zamítnuta.

(123)

Spotřeba v Unii se v posuzovaném období výrazně zvýšila ze 17 % na 28 %. Toto zvýšení lze vysvětlit především zvýšením dovozu, protože objem prodeje výrobního odvětví Unie se během posuzovaného období zvýšil jen mírně a Unie přišla přibližně o 8 procentních bodů podílu na trhu. Současně se podíl ruského dovozu na trhu zvýšil přibližně o 5 procentních bodů. Na tomto základě byl proto vyvozen závěr, že vývoj spotřeby se nepodílel na podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(124)

Vyvážející výrobce tvrdil, že nedošlo k podstatnému zvýšení dovozu z Ruska ani k škodlivým účinkům tohoto dovozu, neboť ruský dovoz pouze kopíroval vývoj spotřeby, zatímco výrobní odvětví Unie zvýšilo svůj prodej KHF na úkor HFD.

(125)

Jak je objasněno v 132. bodě odůvodnění, tvrzení, že výrobní odvětví Unie zvýšilo svůj prodej KHF na úkor prodeje HFD, se během šetření nepotvrdilo, a bylo proto zamítnuto. Šetřením bylo zjištěno zvýšení dumpingového dovozu z Ruska, který vytvářel tlak na ceny na trhu Unie. V tomto ohledu se považovalo za nepodstatné, že dovoz z Ruska kopíroval trend spotřeby. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(126)

Vyvážející výrobce tvrdil, že příčinou podstatné újmy, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, je slabá exportní výkonnost výrobního odvětví Unie.

(127)

Objem vývozu výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 14

Vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie

(128)

Šetření prokázalo, že vývoz výrobního odvětví Unie do dalších třetích zemí zůstal ve srovnání s prodejem výrobního odvětví Unie na trhu Unie na nízké úrovni, třebaže během posuzovaného období stoupal. Šetřením bylo dále prokázáno, že v případě výrobců v Unii zařazených do vzorku byly ceny vývozu vyšší než průměrná jednotková prodejní cena v Unii a pokryly jejich výrobní náklady. Ziskovost výrobního odvětví Unie v 99. bodě odůvodnění odkazuje pouze na prodej obdobného výrobku na trhu Unie, a proto dopad vývozu výrobního odvětví Unie na trhy dalších třetích zemí nebyl v této analýze zohledněn. Tento argument byl proto odmítnut.

(129)

Řada výrobců v Unii vyrábí jak HFD, tak KHF. KHF je jiný produkt než HFD a používá se k jiným účelům. Jak je však uvedeno v 80. bodě odůvodnění, HFD a KHF se vyrábí za použití stejného výrobního zařízení a vybavení. Některé zúčastněné strany tvrdily, že výrobní odvětví Unie zvýšilo výrobu a prodej lukrativnějšího KHF na úkor HFD, a proto veškeré ztráty objemu prodeje a podílu na trhu byly zapříčiněny spíše touto změnou, než nárůstem dovozu HFD z Ruska.

(130)

Kromě toho vyvážející výrobce tvrdil, že podstatná újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, byla způsobena nepříznivým vývojem na trhu KHF, kde si výrobní odvětví v Unii stěžovalo na újmu způsobenou dovozem tohoto výrobku z Číny, proti němuž Komise zahájila v prosinci 2014 antidumpingové řízení (6).

(131)

Z šetření vyplynulo, že ačkoli se výrobci KHF a HFD v Unii zčásti překrývají, nejsou totožní. Takže největší výrobce HFD v Unii zařazený do vzorku v současném šetření vyráběl výhradně HFD, zatímco ostatní výrobci v Unii zařazení do vzorku měli během posuzovaného období relativně stabilní poměr výroby a prodeje mezi HFD a KHF. Šetření tak nepotvrdilo tvrzení, že výrobní odvětví Unie přešlo z výroby HFD na výrobu KHF. Šetření také ukázalo, že výrobci v Unii, kteří vyrábějí HFD i KHF, nemohou snadno přecházet z jednoho výrobku na druhý, jelikož k dosažení co nejvyšší efektivnosti je nutno vyrábět určité množství u obou výrobků.

(132)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že čínský dovoz KHF měl dopad na celkovou situaci výrobního odvětví Unie, a tím způsobil podstatnou újmu výrobnímu odvětví Unie, které vyrábí HFD. Situace ohledně újmy, která byla analyzována v 71. až 107. bodě odůvodnění, a závěr ve 108. bodě odůvodnění o tom, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma, se týkaly výlučně výroby a prodeje HFD. Eventuální dopad údajné újmy související s výrobou a prodejem KHF těch výrobců v Unii, kteří vyrábějí jak KHF, tak HFD, se proto nepromítl do výše uvedené situace ohledně újmy. Tento argument byl tedy v této fázi odmítnut.

(133)

Hlavní surovinou pro výrobu HFD je hliník, který představoval přibližně 75 % výrobních nákladů výrobního odvětví Unie během období šetření.

(134)

Vyvážející výrobce tvrdil, že výrobní odvětví Unie je v nevýhodě, protože není vertikálně integrované a hliník muselo nakupovat. Kromě toho vyvážející výrobce tvrdil, že ceny hliníku v Unii jsou vyšší v důsledku platných cel uvalených na netvářený (surový) hliník ve výši 3 % až 6 %, což zvyšuje vnitrounijní přirážku na kovy, která tvoří součást ceny kovů, a tudíž i ceny hliníku.

(135)

Celosvětovou referencí pro cenu surového hliníku je kotace na Londýnské burze kovů (LME). Přirážky jsou příplatky k cenám na LME při placení v hotovosti, což společně tvoří celou sazbu placenou při nákupu hliníku subjektům zabývajícím se tavením nebo obchodníkům. Ceny na LME během posuzovaného období klesly o více než 20 %. Přirážka se v posuzovaném období více než zdvojnásobila. Pokud se však bere v úvahu cena na LME společně s přirážkou jako celkový náklad na hliník, náklady se během posuzovaného období snížily přibližně o 11 %.

(136)

Šetření ukázalo, že jak výrobní odvětví Unie, tak ruský vyvážející výrobce nesli při získávání surovin pro výrobu HFD srovnatelné náklady, neboť tržní ceny této suroviny jak v Rusku, tak na trhu Unie přímo souvisí s cenami na LME. Tvrzení obsažené v 134. bodu odůvodnění by proto mělo být zamítnuto. Zatímco prodejní ceny výrobního odvětví Unie a rovněž dovozní ceny HFD z Ruska klesaly v návaznosti na vývoj kotované ceny hliníku na Londýnské burze kovů, šetřením bylo zjištěno, že během období šetření byly ruské dovozní ceny HFD trvale nižší než ceny výrobního odvětví Unie a podbízely se vůči nim o 3 % až 7 %. Jak již bylo uvedeno v 92. bodě odůvodnění, šetření ukázalo, že prodejní ceny HFD výrobního odvětví Unie nestačily pokrýt jednotkové výrobní náklady kvůli cenovému tlaku ze strany dumpingového dovozu, i když jednotkové výrobní náklady poklesly. Toto tvrzení by proto v této fázi mělo být odmítnuto.

(137)

Z výše předložené analýzy je zřejmé, že v posuzovaném období došlo k podstatnému zvýšení objemu dumpingového dovozu z Ruska i jeho podílu na trhu a současně se ve stejném období snížily vývozní ceny.

(138)

Toto zvýšení podílu na trhu se časově shodovalo s významným poklesem podílu výrobního odvětví Unie na trhu. Cenový tlak dovozu na trhu Unie neumožnil výrobnímu odvětví Unie zvýšit své prodejní ceny na ziskovou úroveň, a to navzdory poklesu jeho jednotkových výrobních nákladů, což vedlo ke ztrátám výrobního odvětví Unie. V důsledku toho nebylo výrobní odvětví Unie schopno plně se zotavit z účinků minulého dumpingového dovozu z Brazílie, Číny a Arménie a utrpělo újmu v průběhu období šetření.

(139)

Komise rozlišila a oddělila účinky všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Unie od újmu působících vlivů dumpingového dovozu, jako je dopad dovozu z dalších třetích zemí, vývoj spotřeby v Unii, vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie, činnost výrobního odvětví Unie na trhu KHF a náklady na suroviny.

(140)

Šetření těchto dalších činitelů prokázalo, že zejména dovoz z Turecka a Číny mohl přispět k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Pokud se však vezmou v úvahu vyšší ceny a nižší objem dovozu z Turecka oproti dovozu z Ruska, jakož i nízká úroveň dovozu z Číny, byl vyvozen závěr, že tyto faktory nemohly narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z Ruska a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(141)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise v této fázi k závěru, že příčinou podstatné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie je dumpingový dovoz z dotčené země a že ostatní faktory, brány jednotlivě či společně, tuto příčinnou souvislost nenarušují. Újma spočívá především ve finančních ztrátách a ve ztrátě tržního podílu na trhu Unie.

(142)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda navzdory zjištění, že újmu způsobuje dumping, může učinit jednoznačný závěr, že v tomto případě není v zájmu Unie přijímat příslušná opatření. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, obchodníků, dovozců a uživatelů.

(143)

Šetření prokázalo, že výrobní odvětví Unie se plně nezotavilo z předcházejícího dumpingu a utrpělo podstatnou újmu, která byla způsobena dumpingovým dovozem z dotčené země během období šetření. Hlavní ukazatelé újmy, zejména podíl na trhu a ziskovost, vykázaly nepříznivé tendence.

(144)

Očekává se, že po uložení opatření dojde ke zvýšení dovozních cen a výrobní odvětví Unie by se mělo dostat zpod finančního tlaku, který v současnosti vytváří dumpingový dovoz. Výrobní odvětví Unie by tak mělo být schopno zvýšit své ceny natolik, aby pokryly jeho výrobní náklady, a postupně dosáhnout ziskovosti. Kromě toho bude výrobní odvětví Unie schopno zvýšit svůj objem prodeje a svůj podíl na trhu Unie.

(145)

Při neexistenci opatření se situace výrobního odvětví Unie s velkou pravděpodobností dále zhorší, zejména s ohledem na ztráty během období šetření a očekávaný pokračující cenový tlak dumpingového dovozu z Ruska. Dojde k dalším ztrátám podílu na trhu, neboť se očekává, že odběratelé výrobního odvětví Unie postupně přejdou na levný dovoz z Ruska. Kromě toho cenový tlak ze strany dumpingového dovozu zabrání výrobnímu odvětví Unie zvýšit své ceny, jelikož výrobní odvětví Unie bude nuceno se přizpůsobit nízké úrovni cen ruského dovozu. Podle takového scénáře bude mít výrobní odvětví Unie i nadále výrazné ztráty.

(146)

Vyvážející výrobce tvrdil, že bez soutěže z Ruska se výrobní odvětví Unie pravděpodobně stane méně efektivním a ztratí svou konkurenceschopnost na světovém trhu. Vyvážející výrobce kromě toho uvedl, že antidumpingová opatření by vedla k narušení celosvětového trhu.

(147)

Zaprvé, antidumpingová opatření by měla pouze obnovit rovné podmínky na trhu Unie, nikoli bránit dovozu z Ruska na trh Unie za spravedlivé ceny. Zadruhé, vyvážející výrobce nevysvětlil, do jaké míry by antidumpingová cla narušila hospodářskou soutěž v celosvětovém měřítku a také nevysvětlil, do jaké míry by mohla mít dopad na efektivnost výrobního odvětví Unie. Tato tvrzení tedy nebyla dostatečně zdůvodněna. Šetření naopak prokázalo, že antidumpingová opatření by výrobnímu odvětví Unie umožnila zvýšit jeho prodejní ceny a ziskovost, stejně jako objem jeho prodeje na trhu Unie. Tyto argumenty proto byly v této fázi odmítnuty.

(148)

Vyvážející výrobce dále tvrdil, že poptávka po HFD je velmi pružná a v případě uložení opatření mohou mnozí spotřebitelé přejít na alternativní výrobky, jako jsou polyethylenové fólie pro domácnost; opatření proto nebudou mít za následek zvýšení, ale spíše ztrátu objemu prodeje výrobního odvětví Unie. Šetření nicméně ukázalo, že nahrazení HFD alternativním balením je velmi obtížné kvůli specifickým vlastnostem HFD, jako jsou tepelná odolnost a ochrana proti světlu. Toto tvrzení by proto v této fázi mělo být odmítnuto.

(149)

V této fázi byl proto učiněn závěr, že uložení antidumpingových opatření bude v zájmu výrobního odvětví Unie.

(150)

Žádná ze společností zapojených do obchodování, tj. do dovozu a dalšího prodeje HFD ve svém státě, se po zveřejnění oznámení o zahájení řízení nepřihlásila. Šetření skutečně prokázalo, že výrobní odvětví Unie a vyvážející výrobce prodávali HFD převážně přímo uživatelům. Na základě toho lze soudit, že neexistují žádné náznaky, že by uložení opatření mohlo mít nepříznivý vliv na situaci dovozců či obchodníků.

(151)

Uživatelé v Unii jsou podniky, které fólie převíjejí, a jejichž činnost spočívá v obchodování s obalovým materiálem (hliníkovými fóliemi, ale také s papírem a plastem) po převinutí HFD na malé role („spotřebitelské role“) a jeho novém přebalení na prodej průmyslovým podnikům a maloobchodníkům. Přihlásilo se sedm společností, které následně obdržely dotazník. V řízení spolupracovaly čtyři společnosti, které odevzdaly odpovědi na dotazník. Tři spolupracující společnosti byly ověřeny na místě.

(152)

Šetření prokázalo, že HFD je hlavní surovinou pro subjekty zabývající se převíjením fólií a představuje přibližně 80 % jejich celkových výrobních nákladů.

(153)

Během období šetření využívali spolupracující uživatelé tří hlavních zdrojů dodávek HFD, a sice výrobního odvětví Unie, Turecka a Ruska. Tři spolupracující uživatelé kupovali HFD hlavně od výrobního odvětví Unie a v menší míře ho dováželi; jeden z těchto tří uživatelů nedovážel HFD z Ruska, ale pouze z Turecka. Čtvrtý spolupracující uživatel nakupoval HFD hlavně z Ruska a menší množství od výrobního odvětví Unie. Všechny spolupracující společnosti dovážely HFD též z Turecka.

(154)

Jelikož podniky, které fólie převíjejí, dodávají široký sortiment balicích výrobků, v případě třech spolupracujících společností, které nakupovaly dotčený výrobek z Ruska, představovala činnost zahrnující HFD nejméně jednu šestinu a nejvíce jednu čtvrtinu jejich celkové činnosti. Co se týče společnosti, která nenakupovala dotčený výrobek z Ruska, činnost zahrnující HFD představovala méně než jednu třetinu její celkové činnosti.

(155)

Všechny spolupracující společnosti vykázaly v období šetření celkově zisk. Jedna společnost však nemohla jasně přidělit své prodejní, režijní a správní náklady na činnosti zahrnující HFD, a proto nebylo možné vyvodit žádné jednoznačné závěry o ziskovosti této společnosti.

(156)

Šetření navíc ukázalo, že existují různé zdroje dodávek a podniky zabývající se převíjením fólií jsou připraveny změnit v případě potřeby zdroje dodávek (165. až 168. bod odůvodnění).

(157)

Podniky, které převíjejí fólie, mohou kromě toho přenést antidumpingové clo na své zákazníky, zejména pokud ceny jejich hlavní suroviny budou mít nadále klesající tendenci, jež byla zaznamenána v posuzovaném období.

(158)

Na základě toho lze soudit, že i když nelze vyloučit, že ziskovost subjektů, jež se zabývají převíjením, by mohla být nepříznivě ovlivněna uložením opatření vůči Rusku, dostupnost jiných zdrojů dodávek, možnost přenést clo na odběratele a v některých případech i vysoké ziskové rozpětí naznačují omezený dopad těchto opatření na převíjecí subjekty.

(159)

Vyvážející výrobce tvrdil, že uložení antidumpingového cla bude mít negativní dopad na velké maloobchodníky, aniž by však toto tvrzení dále upřesnil. V tomto ohledu je třeba uvést, že žádný velký maloobchodník se v průběhu šetření nepřihlásil.

(160)

Některé zúčastněné strany rovněž tvrdily, že uložení opatření by snížilo ziskovost podniků, které fólie převíjejí. Jak však již bylo analyzováno v 153. až 160. bodě odůvodnění, dopad na ziskovost subjektů, které fólie převíjejí, bude podle očekávání omezený, zejména když se berou v potaz různé stávající zdroje dodávek a možnost přenést na odběratele alespoň část nárůstu jejich nákladů vyplývající z uložení cel.

(161)

Jak bylo navíc uvedeno v 118. bodě odůvodnění, antidumpingová opatření na dovoz z Číny, Brazílie a Arménie platí již pět let. V průběhu období šetření v rámci šetření, které vedlo k těmto opatřením, se zjistilo, že podniky, které fólie převíjejí, dosahovaly ziskovost v rozmezí – 2 % až + 2 % (7). Navzdory uloženým opatřením zůstaly podniky, které fólie převíjejí, životaschopné a v některých případech dokonce zvýšily své zisky, jelikož ze současného šetření vyplynulo, že všechny spolupracující převíjecí podniky byly ziskové. Tento argument byl proto odmítnut.

(162)

Navíc se objevilo tvrzení, že na navazujícím trhu panuje ostrá hospodářská soutěž v důsledku dovozu spotřebitelských rolí. Některé zúčastněné strany tvrdily, že uložení antidumpingových opatření na HFD by trestalo podniky v Unii, které převíjejí fólie, protože by musely platit antidumpingové clo na své suroviny, a tak by již nemohly konkurovat dovozu navazujících výrobků. Dále bylo namítnuto, že uložení opatření týkajících se HFD zvýší vývoz spotřebitelských rolí z Ruska. Fólie by se pak nepřevíjely v Unii, nýbrž v Rusku, a podniky, které fólie převíjejí, by byly těžce postiženy také proto, že by musely soutěžit s levným dovozem spotřebitelských rolí. Riziko, že dovoz dotčeného výrobku může být nahrazen dovozem navazujícího výrobku, však není samo o sobě důvodem pro neuložení antidumpingových opatření. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že antidumpingová opatření na dovoz spotřebitelských rolí z Číny byla uložena v roce 2013 (8) a osvobodila navazující průmysl od dumpingového dovozu způsobujícího podstatnou újmu. Šetření mimoto ukázalo, že dovoz HFD z Ruska pokrývá pouze část potřeb subjektů, které fólie převíjejí, a že existuje několik dalších zdrojů dodávek, na něž se nevztahují antidumpingová opatření. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(163)

S ohledem na tato zjištění byl v této fázi učiněn závěr, že dopad na uživatele nebude takový, aby bylo možné usuzovat, že taková opatření by byla v rozporu s celkovým zájmem Unie.

(164)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že uložení antidumpingových cel vůči Rusku by mohlo vést k nedostatečnému zásobení trhu v Unii, protože výrobní odvětví Unie nemá dostatečné kapacity k pokrytí poptávky v Unii a, jak je uvedeno výše, subjekty zabývající se převíjením by neměly dostatek jiných zdrojů dodávek.

(165)

Ze šetření vyplynulo, že výrobní odvětví Unie má nadbytečnou kapacitu a je schopno zvýšit objem výroby a prodeje HFD v Unii. Navíc jsou k dispozici alternativní zdroje dodávek, jako je Turecko, Arménie, Jižní Afrika a Indie, i když v menší míře. Antidumpingová cla namířená proti Číně a Brazílii jsou navíc v současnosti předmětem přezkumu a závěry budou zveřejněny nejpozději v lednu 2016. Závěrem, cílem antidumpingových opatření je zavést rovné podmínky v rámci Unie, při nichž bude moci ruský dovoz vstupovat na trh Unie za spravedlivé ceny.

(166)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že výrobní odvětví Unie s velkou pravděpodobností nezvýší svou výrobu a prodej HFD, ale spíše zintenzivní svou činnost v sektoru KHF. Toto tvrzení bylo založeno na předpokladu, že výrobní odvětví Unie zvýšilo svou výrobu HFD díky celosvětové hospodářské krizi a výrobu KHF obnoví až po oživení celkové hospodářské situace v Unii. Tato strana rovněž uvedla, že zároveň probíhalo souběžné šetření týkající se dovozu KHF pocházejícího z Číny (9), a tvrdila, že pokud toto šetření vyústí v uložení antidumpingových opatření, hospodářská situace výrobního odvětví Unie se pravděpodobně zlepší, pokud jde KHF, a v důsledku toho se zvýší výroba KHF na úkor zvýšení výroby HFD. Jak však již bylo analyzováno v 132. bodě odůvodnění, v tomto šetření nebyly zjištěny žádné důkazy na podporu tohoto tvrzení. Kromě toho tato strana neposkytla žádné důkazy, pokud jde o vztah mezi rozvojem výroby HFD a hospodářskou krizí, ani pokud jde o tvrzení, že výrobní odvětví Unie po případném uložení opatření vůči Číně přejde na výrobu KHF. Tato tvrzení proto byla v této fázi odmítnuta.

(167)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že není vhodné nahradit dovoz HFD z Ruska dovozem z Venezuely, Turecka a Arménie, neboť by se změnila řada klíčových parametrů, jako je výroba, technické specifikace a dostupnost dodávek. Dotyčná strana však nepodložila své tvrzení žádnými důkazy. Šetření navíc neodhalilo žádné informace, které by toto tvrzení potvrdily. Šetření naopak prokázalo, že Turecko je významným dodavatelem pro subjekty v Unii, které fólie převíjejí, a z hlediska dostupnosti a specifikace výrobků je tudíž srovnatelné s ruským dovozem. Arménie je rovněž potenciálním dodavatelem pro trh Unie a nevztahují se na ni antidumpingová cla. Tato tvrzení proto byla v této fázi odmítnuta.

(168)

Na základě výše uvedených skutečností je třeba odmítnout tvrzení, že neexistují alternativní zdroje dodávek.

(169)

Vyvážející výrobce uvedl, že analýza zájmu Unie by rovněž měla vzít v úvahu, že výrobní odvětví Unie je chráněno cly ve výši 7,5 % na dovoz z Ruska a platnými antidumpingovými cly na dovoz téhož výrobku z Číny a Brazílie.

(170)

Je třeba poznamenat, že za současného všeobecného systému preferencí Evropské unie („GSP“), který vstoupil v platnost dne 1. ledna 2014, Rusko již není uváděno jako zvýhodněná země. Z tohoto důvodu bude dovoz HFD z Ruska od 1. ledna 2014 až do té doby, než se daný stav nezmění, podléhat dovoznímu clu ve výši 7,5 % (namísto preferenční celní sazby ve výši 4 % použitelné do 31. prosince 2013).

(171)

Antidumpingová opatření vůči Číně a Brazílii, která jsou v současnosti předmětem přezkumu, byla navíc uložena v důsledku samostatného řízení, v němž bylo zjištěno, že tyto dumpingové dovozy působí újmu, a které zdůvodnilo uložení opatření. Zavedená antidumpingová cla na dovoz z dalších třetích zemí nelze jako taková považovat za platný důvod pro neuplatnění antidumpingových cel na dovoz z další třetí země. Kdyby se po antidumpingovém šetření zjistilo, že dovoz z této země je dumpingový a způsobuje újmu, uložení takových opatření by bylo odůvodněné, pokud by neexistovaly přesvědčivé důvody z hlediska zájmu Unie, jež by hovořily proti takovým opatřením. V tomto případě jsou tyto podmínky v této fázi splněny, a toto tvrzení bylo proto v této fázi odmítnuto.

(172)

Vyvážející výrobce nakonec tvrdil, že jelikož se HFD a KHF vyrábějí na stejném výrobním zařízení, což prý zajišťuje vysokou míru nahraditelnosti na straně nabídky, dodatečné antidumpingové clo na dovoz HFD by způsobilo narušení trhu KHF ke škodě konečných zákazníků v Unii. Dotčený vyvážející výrobce však své tvrzení dále neupřesnil. Jak již bylo vysvětleno v 81. a 131. bodě odůvodnění, největší výrobce zařazený do vzorku nevyráběl KHF vůbec, a další, kteří vyráběli KHF, vyráběli a prodávali KHF a HFD ve stabilním poměru. Toto tvrzení by se proto mělo odmítnout.

(173)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody k domněnce, že uložení opatření na dovoz HFD pocházejících z Ruska v této fázi šetření není v zájmu Unie.

(174)

Na základě závěrů, k nimž Komise v otázce dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie dospěla, by měla být uložena prozatímní opatření, jež zabrání tomu, aby dumpingový dovoz způsoboval výrobnímu odvětví Unie další újmu.

(175)

Za účelem stanovení úrovně těchto opatření určila Komise nejprve výši cla potřebnou k odstranění újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(176)

Újma by byla odstraněna v případě, že by výrobní odvětví Unie dokázalo pokrýt své výrobní náklady a dosáhnout takového zisku před zdaněním, jakého lze v tomto výrobním odvětví přiměřeně dosáhnout z prodeje obdobného výrobku na trhu Unie za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. bez dumpingového dovozu. V tomto ohledu je 5 % zisk považován za přiměřený a během šetření potvrzený s ohledem na zvláštní rysy tohoto průmyslového odvětví. Mimoto byl použit 5 % zisk také v řízení, které vedlo k souběžnému šetření vůči Číně a Brazílii ohledně stejného výrobku uvedeného v 20. bodě odůvodnění výše. Komise kromě toho odkazuje na 158. bod odůvodnění nařízení Komise (EU) č. 833/2012, které se týkalo velmi obdobného výrobku a v němž bylo také použito ziskové rozpětí ve výši 5 %.

(177)

Na tomto základě Komise vypočítala pro výrobní odvětví Unie cenu obdobného výrobku nepůsobící újmu, a to tak, že od prodejních cen výrobního odvětví Unie odečetla zisk nebo připočetla skutečné ztráty utrpěné během období šetření a následně připočetla výše uvedené ziskové rozpětí ve výši 5 %. Úroveň pro odstranění újmy poté Komise určila na základě porovnání vážené průměrné dovozní ceny spolupracujícího vyvážejících výrobce v Rusku, jež byla stanovena pro účely výpočtů v souvislosti s cenovým podbízením, s váženou průměrnou cenou obdobného výrobku prodávaného v období šetření na trhu Unie výrobci v Unii zařazenými do vzorku, která nepůsobí újmu. Veškeré rozdíly, jež byly výsledkem tohoto srovnání, pak byly vyjádřeny jako procento vážené průměrné hodnoty dovozu zahrnující CIF.

(178)

Na dovoz HFD pocházející z Ruska by měla být uložena prozatímní antidumpingová opatření podle pravidla nižšího cla, které stanoví čl. 7 odst. 2 základního nařízení. Komise srovnala rozpětí újmy a rozpětí dumpingu. Výše cel by měla být stanovena tak, aby byla na úrovni nižší z hodnot rozpětí dumpingu a rozpětí újmy.

(179)

Prozatímní antidumpingové clo by na základě výše uvedených skutečností mělo mít tyto sazby, vyjádřené v cenách CIF na hranici Unie před proclením:

(180)

Sazba antidumpingového cla pro jednotlivou společnost uvedenou v tomto nařízení byla stanovena na základě zjištění tohoto šetření. Odráží tedy situaci zjištěnou během tohoto šetření, pokud jde o tuto společnost. Tato celní sazba je použitelná výlučně na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčené země a vyráběného uvedenou právnickou osobou. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení pod svým názvem a adresou, včetně subjektů ve spojení s touto konkrétní společností, by se měla vztahovat celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“. Neměla by se na ně vztahovat žádná z uvedených individuálních antidumpingových celních sazeb.

(181)

Pokud společnost změní název svého subjektu nebo založí nový výrobní či obchodní subjekt, může požádat o uplatnění této individuální antidumpingové celní sazby. Tato žádost musí být zaslána Komisi (10). Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace, včetně informací: o změně v činnostech společnosti spojených s výrobou; o domácím prodeji a prodeji na vývoz v souvislosti např. se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. Komise v odůvodněných případech aktualizuje seznam společností, na něž se vztahují individuální antidumpingové celní sazby.

(182)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingového cla, antidumpingové clo pro všechny ostatní společnosti se nebude vztahovat pouze na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, ale i na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(183)

Spolupracující vyvážející výrobce tvrdil, že měl mít přístup ke spisu, který nemá důvěrnou povahu, vedenému v souběžně probíhajícím řízení o přezkumu před pozbytím platnosti platných opatření vůči dovozu HFD z Brazílie a Číny uvedeném v 3. bodě odůvodnění, protože pro účely analýzy příčinných souvislostí v současném šetření má být dovoz HFD z Ruska kumulován s dovozem HFD z Brazílie a Číny za účelem zjištění dopadu tohoto dovozu na situaci výrobního odvětví Unie. Vyvážející výrobce tvrdil, že to by představovalo vážné porušení jeho práv na obhajobu a porušení podstatných procesních náležitostí, které nelze napravit dodatečně, neboť ovlivnilo jeho práva na obhajobu během období stanoveného pro připomínky, a to do 37 dnů ode dne zveřejnění oznámení v Úředním věstníku Evropské unie. V důsledku toho by toto šetření mělo být zastaveno. Jinak tento vyvážející výrobce požadoval, aby mu byl umožněn plný přístup k spisu s nedůvěrnými informacemi v souběžném řízení o přezkumu před pozbytím platnosti.

(184)

Tento požadavek se zakládal na nesprávném předpokladu, že dovoz z Číny a Brazílie má být kumulován s dovozem z Ruska. Jak je však popsáno níže, dovoz z Číny a Brazílie byl zohledněn pouze v rámci analýzy příčinných souvislostí, jako „jiné faktory“. Ačkoli výrobci v Unii zařazení do vzorku poskytli pouze jednu odpověď na dotazník týkající se obou řízení, týkala se pouze analýzy hospodářské situace výrobního odvětví Unie, jelikož výrobci v Unii byli v obou řízeních totožní a shromážděné údaje odkazovaly na stejné období šetření a stejné posuzované období. Komise již oficiálním dopisem informovala vyvážejícího výrobce o svém úmyslu zamítnout výše uvedená tvrzení a vyzvala jej, aby požádal o intervenci úředníka pro slyšení v obchodních řízeních, bude-li to považovat za nutné.

(185)

Co se týče přístupu ke spisu s nedůvěrnými informacemi v souběžném řízení o přezkumu před pozbytím platnosti, vyvážející výrobce není v tomto řízení zúčastněnou stranou, a v důsledku toho nelze přístup k příslušnému spisu s nedůvěrnými informacemi poskytnout. Proto byla tvrzení týkající se porušení práva na obhajobu a porušení podstatných procedurálních náležitostí zamítnuta.

(186)

Komise v zájmu řádné správy vyzve zúčastněné strany k tomu, aby v pevně stanovené lhůtě předložily písemné připomínky a/nebo aby požádaly o slyšení u Komise a/nebo úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(187)

Zjištění týkající se uložení cel, která byla učiněna v souvislosti s tímto nařízením, jsou předběžná a pro účely případných konečných zjištění je možná bude nutné přehodnotit,