13.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 148/1

(1)

Dne 18. června 2007 zmocnila Rada Komisi k jednání o Protokolu k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou na straně druhé (1) o rámcové dohodě mezi Evropskou unií a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou o obecných zásadách účasti Alžírské demokratické a lidové republiky na programech Unie (dále jen „protokol“).

(2)

Jednání byla uzavřena.

(3)

Cílem protokolu je stanovit finanční a technická pravidla, která Alžírské demokratické a lidové republice umožní účastnit se některých programů Unie. Horizontální rámec zavedený protokolem je opatřením hospodářské, finanční a technické spolupráce, které umožňuje přístup k pomoci, zejména finanční, poskytované Unií v rámci programů Unie. Tento rámec se vztahuje pouze na ty programy Unie, u nichž příslušné zakládající právní akty účast Alžírské demokratické a lidové republiky umožňují. Podpis a prozatímní provádění protokolu tedy neznamená výkon pravomocí v rámci různých odvětvových politik uskutečňovaných prostřednictvím programů; k výkonu těchto pravomocí dochází při zavádění programů.

(4)

Protokol by měl být podepsán jménem Unie a měl by být prozatímně prováděn do dokončení postupů nezbytných k jeho uzavření,

13.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 148/3

(1)

Alžírsko uzavřelo evropsko-středomořskou dohodu zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Alžírskem na straně druhé (dále jen „dohoda“), která vstoupila v platnost dne 1. září 2005.

(2)

Evropská rada, která zasedala v Bruselu ve dnech 17. a 18. června 2004, uvítala návrhy Evropské komise týkající se evropské politiky sousedství (EPS) a potvrdila závěry Rady ze dne 14. června 2004.

(3)

Rada přijala závěry ve prospěch této politiky i při mnoha dalších příležitostech.

(4)

Rada dne 5. března 2007 vyslovila podporu obecnému a globálnímu přístupu vyjádřenému ve sdělení Evropské komise ze dne 4. prosince 2006, jenž umožňuje účast partnerských zemí evropské politiky sousedství v agenturách a programech Společenství, a to na základě jejich dosažených výsledků, a pokud to právní základ umožňuje.

(5)

Alžírsko vyjádřilo přání účastnit se řady programů Unie.

(6)

Konkrétní podmínky týkající se účasti Alžírska v každém konkrétním programu Unie, zejména finanční příspěvek a postupy pro podávání zpráv a pro hodnocení, je třeba určit v dohodě mezi Evropskou komisí a příslušnými orgány Alžírska,

13.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 148/7

(1)

V souladu s čl. 53 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012 přezkoumala Komise žádost Itálie o schválení změny specifikace chráněného označení původu „Pecorino Toscano“ zapsaného podle nařízení Komise (ES) č. 1263/96 (2) ve znění nařízení (EU) č. 306/2010 (3).

(2)

Jelikož daná změna není menšího rozsahu ve smyslu čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, zveřejnila Komise žádost o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie  (4).

(3)

Jelikož Komisi nebylo předloženo žádné prohlášení o námitce podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být tato změna specifikace schválena,

13.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 148/9

(1)

V souladu s čl. 53 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012 přezkoumala Komise žádost Itálie o schválení změny specifikace chráněného zeměpisného označení „Ciliegia di Vignola“ zapsaného do rejstříku podle prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1032/2012 (2).

(2)

Jelikož daná změna není menšího rozsahu ve smyslu čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, zveřejnila Komise žádost o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie  (3).

(3)

Jelikož Komisi nebylo předloženo žádné prohlášení o námitce podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být tato změna specifikace schválena,

13.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 148/10

(1)

V souladu s čl. 53 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012 posoudila Komise žádost Spojeného království o schválení změny specifikace chráněného zeměpisného označení „Welsh Beef“ zapsaného podle nařízení Komise (ES) č. 2066/2002 (2) ve znění nařízení (EU) č. 97/2011 (3).

(2)

Jelikož daná změna není menšího rozsahu ve smyslu čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, zveřejnila Komise žádost o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie  (4).

(3)

Jelikož Komisi nebylo předloženo žádné prohlášení o námitce podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být tato změna specifikace schválena,

13.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 148/11

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 798/2008 (3) stanoví požadavky na vydání veterinárního osvědčení pro dovoz drůbeže a drůbežích produktů (dále jen „komodity“) do Unie a tranzit přes její území, včetně skladování během tranzitu. Uvedené nařízení stanoví, že komodity se do Unie smí dovážet a přes její území přepravovat pouze ze třetích zemí, území, oblastí nebo jednotek uvedených ve sloupcích 1 a 3 tabulky v části 1 přílohy I uvedeného nařízení.

(2)

Nařízení (ES) č. 798/2008 rovněž stanoví podmínky pro určení toho, zda se třetí země, území, oblast nebo jednotka považují za prosté vysoce patogenní influenzy ptáků (dále jen „HPAI“).

(3)

Kanada je uvedena na seznamu v části 1 přílohy I nařízení (ES) č. 798/2008 jako třetí země, ze které je z určitých částí jejího území v závislosti na výskytu ohnisek HPAI povolen dovoz komodit, na které se vztahuje dané nařízení, do Unie a tranzit přes území Unie. Tato regionalizace byla uznána nařízením (ES) č. 798/2008, ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/198 (4), v návaznosti na ohniska HPAI v provincii Britská Kolumbie.

(4)

Dohoda mezi Unií a Kanadou (5) stanoví urychlené vzájemné uznávání regionalizačních opatření v případě ohniska nákazy v Unii nebo v Kanadě (dále jen „dohoda“).

(5)

Dne 8. dubna 2015 Kanada potvrdila ohnisko HPAI podtypu H5N2 u drůbeže v provincii Ontario. Kanadské veterinární orgány neprodleně pozastavily vydávání veterinárních osvědčení pro zásilky komodit určených na vývoz do Unie z celého území Kanady. Kanada rovněž provedla politiku depopulace pro účely tlumení HPAI a zamezení jejího šíření.

(6)

V návaznosti na toto ohnisko v provincii Ontario předložila Kanada aktualizované informace o epizootologické situaci na svém území a o opatřeních, která přijala s cílem zabránit dalšímu šíření HPAI; Komise tyto informace nyní vyhodnotila. Na základě uvedeného vyhodnocení a rovněž závazků stanovených v dohodě, jakož i záruk poskytnutých Kanadou je vhodné vyvodit závěr, že pro pokrytí rizik souvisejících s dovozem těchto komodit do Unie by mělo být dostačující stanovit omezení pro dovoz komodit do Unie na oblast zasaženou HPAI, pro niž kanadské veterinární orgány stanovily omezení z důvodu ohnisek HPAI v provinciích Britská Kolumbie a Ontario.

(7)

Kanada dále oznámila dokončení čištění a dezinfekce po depopulaci v hospodářstvích, kde byla zjištěna ohniska mezi prosincem 2014 a únorem 2015 v provincii Britská Kolumbie. Proto je vhodné uvést data, kdy lze tyto části území, na která byla uvalena veterinární omezení v souvislosti s těmito ohnisky, znovu považovat za prostá HPAI, a měl by se znovu povolit dovoz do Unie určitých drůbežích komodit pocházejících z těchto oblastí.

(8)

Položka pro Kanadu v seznamu uvedeném v části 1 přílohy I nařízení (ES) č. 798/2008 by se proto měla upravit, aby zohledňovala stávající epizootologickou situaci v této třetí zemi.

(9)

Příloha I nařízení (ES) č. 798/2008 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(10)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

13.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 148/17

(1)

Pro účely výpočtu přímých nákladů může být zohledněna potřeba urychlit obnovu nebo údržbu vyplývající z intenzivnějšího využívání sítě, pokud bude zajištěno, že budou zahrnuty pouze náklady přímo vynaložené na provoz železniční dopravy.

(2)

Provozovatelé infrastruktury jsou povinni provozovat sítě a zároveň se potýkají s omezeními, která brání účinnému řízení a kontrole nákladů. Členské státy by proto měly mít možnost stanovit přímé náklady na úrovni nákladů na účinné poskytování služeb.

(3)

Poplatek za přístup k trati ve výši nákladů přímo vynaložených na provoz železniční dopravy by neměl být stanoven tak, aby způsobil, že provozovatel infrastruktury v důsledku provozu železniční služby vykáže buď čistou finanční ztrátu, nebo čistý finanční zisk.

(4)

Historické hodnoty aktiv by měly vycházet z částek zaplacených za jejich nabytí provozovatelem infrastruktury za předpokladu, že provozovatel infrastruktury zůstává za tyto částky odpovědný.

(5)

Provozovateli infrastruktury by nemělo být umožněno získat investiční náklady do aktiv zpět, pokud není povinen uvedené náklady splatit.

(6)

Vzhledem k tomu, že způsoby výpočtu nákladů přímo vynaložených na provoz železniční dopravy by měly být použitelné v celé Unii, měly by být kompatibilní se stávajícími systémy nákladového účetnictví pro infrastrukturu a údaji o nákladech používanými provozovateli infrastruktury.

(7)

Použití předpokládaných nákladů a úrovní výkonů by nemělo za běžných obchodních podmínek vést k vyšším úrovním přímých nákladů, poplatkům za přístup k trati a tím nakonec k neefektivnímu využívání sítě. Proto by měly být uplatňovány historické hodnoty aktiv, a tržní hodnoty lze zohlednit pouze tehdy, pokud tyto hodnoty nejsou k dispozici, nebo v případě, že jsou tržní hodnoty nižší. Alternativně by mohly být použity odhadované nebo reprodukční hodnoty, předpokládané náklady a předpokládané úrovně výkonů, pokud provozovatel infrastruktury regulačnímu subjektu doloží, jak je stanovil a že je stanovil objektivně.

(8)

Provozovatel infrastruktury by měl smět zahrnout do výpočtu pouze ty náklady ze svých přímých nákladů, u kterých může objektivně a spolehlivě prokázat, že vznikly přímo provozem vlaků. Například opotřebení traťových návěstí nebo stavědel se nemění podle provozu, a proto by nemělo být předmětem poplatku vycházejícího z přímých nákladů (2). Na druhé straně budou části, jako je například infrastruktura výhybek, vystaveny opotřebení provozem železniční dopravy, a proto by měly být zčásti předmětem poplatku vycházejícího z přímých nákladů. Vzhledem k tomu, že se ve vlacích a infrastruktuře stále více používají snímače, mohly by se využít pro získávání dodatečných informací o skutečném opotřebování způsobeném železniční dopravou.

(9)

Soudní dvůr vydal rozsudek pro výpočet přímých nákladů vzniklých provozováním železniční dopravy (3). Toto nařízení bere tento rozsudek v úvahu.

(10)

Elektrická napájecí zařízení, jako jsou kabely nebo transformátory, obvykle provozováním železniční dopravy nepodléhají opotřebování. Nejsou vystaveny tření ani ostatním vlivům způsobeným provozováním železniční dopravy. Proto by tyto náklady na elektrická napájecí zařízení neměly být zahrnuty do výpočtu nákladů přímo vynaložených na provoz železniční dopravy. Nicméně pokud vlaky využívají elektrické trakce, opotřebovávají následkem tření a elektrických oblouků, které způsobují, kontaktní médium (trolejový drát nebo elektrifikovanou třetí kolejnici). V důsledku toho by se část nákladů na údržbu a obnovu těchto kontaktních médií mohla považovat za náklady přímo vynaložené na provoz železniční dopravy. Náklady na údržbu a obnovu ostatních složek zařízení trolejového vedení se mohou rovněž zvýšit v přímém důsledku dopravních pohybů, které způsobují elektrické a mechanické namáhání.

(11)

Používání vozidel nebo železničních tratí s určitými konstrukčními prvky vede k různým úrovním přímých nákladů vzniklých provozováním železniční dopravy. Členské státy mohou svým provozovatelům infrastruktury povolit, aby upravili průměrné přímé náklady mimo jiné v souladu s osvědčenými mezinárodními postupy tak, aby tyto rozdíly odrážely.

(12)

Zavedenou ekonomickou zásadou je, že optimální efektivní využití dostupné kapacity infrastruktury zajišťují uživatelské poplatky vycházející z mezních nákladů. Proto by provozovatel infrastruktury měl mít možnost se rozhodnout, že pro výpočet nákladů přímo vynaložených na provoz železniční dopravy použije zástupný indikátor mezních nákladů.

(13)

Kromě toho mezinárodní osvědčené postupy (4) stanovily pro výpočet mezních nákladů na využívání infrastruktury metody a modely, jako je ekonometrické nebo inženýrské modelování. Zároveň se mezinárodní osvědčené postupy budou nadále rozvíjet s tím, jak se budou provádět další nezávislé analýzy a výzkum – ověřené nezávisle na provozovateli infrastruktury, např. regulačním subjektem – včetně analýzy a výzkumu, které mohou být specifické pro jednotlivé členské státy v důsledku specifických charakteristik infrastruktury. Provozovatel infrastruktury by tedy měl mít možnost pro identifikaci přímých nákladů vynaložených na provoz železniční dopravy takové modely používat.

(14)

Různé formy ekonometrického nebo inženýrského modelování by mohly při výpočtu přímých nebo mezních nákladů na použití infrastruktury nabídnout větší přesnost. Nákladové modelování však vyžaduje vyšší úroveň kvality údajů a odborných znalostí než metody založené na odečtení některých nezpůsobilých kategorií nákladů od úplných nákladů. Kromě toho nemusí být regulační subjekty ještě schopny ověřit, zda je konkrétní výpočet v souladu s ustanoveními směrnice 2012/34/EU. Jestliže jsou tedy tyto vyšší požadavky splněny, měl by provozovatel infrastruktury mít právo počítat přímé náklady na základě ekonometrických nebo inženýrských modelů nebo kombinaci obojího.

(15)

Regulační subjekty by měly být schopny ověřit, zda jsou různé zásady zpoplatňování uplatňovány v souladu s informacemi, které jim poskytl provozovatel infrastruktury. Proto příloha IV směrnice 2012/34/EU vyžaduje, aby provozovatel infrastruktury ve zprávě o síti podrobně popsal metodiku, pravidla a v příslušných případech tabulky, pokud jde o náklady i poplatky.

(16)

V rámci mezinárodních studií (5) byly v úzké spolupráci s provozovateli infrastruktury vypočteny hodnoty přímých jednotkových nákladů. Ačkoli uvedené studie analyzovaly různé metody používané v členských státech pro různá složení vozového parku a různé destinace, mnoho hodnot přímých nákladů na vlakový kilometr vlaku o hmotnosti 1 000 tun bylo nižších než 2 EUR (v cenách a směnných kurzech roku 2005 za použití příslušného cenového indexu). Aby se omezila administrativní zátěž regulačních orgánů, neměl by se pro výpočet přímých nákladů, pokud je jejich hodnota nižší než tato úroveň, vyžadovat stejný stupeň podrobnosti.

(17)

Z různých důvodů, jako je růst produktivity, šíření nových technologií nebo lepší porozumění příčinné souvislosti nákladů, by měl být výpočet přímých nákladů aktualizován nebo pravidelně přezkoumáván mimo jiné v souladu s nejlepší mezinárodní praxí.

(18)

Vzhledem k tomu, že železniční podniky potřebují předvídatelné systémy zpoplatňování a mají přiměřená očekávání ohledně vývoje poplatků za infrastrukturu, měl by provozovatel infrastruktury poskytnout zaváděcí plán pro železniční podniky, které provozují vlakové služby, u kterých může dojít ke značnému zvýšení jejich poplatků po přezkumu provádění stávajících způsobů výpočtu, pokud takový zaváděcí plán požaduje regulační subjekt.

(19)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru uvedeného v čl. 62 odst. 1 směrnice 2012/34/EU,

1)

„přímými náklady“ náklady, které jsou přímo vynaloženy na provoz železniční dopravy;

2)

„přímými jednotkovými náklady“ přímé náklady na vlakový kilometr, vozidlový kilometr, hrubý tunokilometr vlaku nebo kombinaci uvedených;

3)

„nákladovým střediskem“ provozní jednotka v rámci účetního systému provozovatele infrastruktury, na kterou jsou náklady alokovány z důvodu rozdělení těchto nákladů přímo nebo nepřímo ke komerčním službám.

a)

náklady na zaměstnance nutné pro udržení určitého úseku tratě otevřeného, pokud žadatel požádá o provozování specifické dopravní služby naplánované mimo běžnou otevírací dobu na této trati;

b)

část nákladů na infrastrukturu výhybek, včetně výhybek a výhybkových konstrukcí, které jsou vystaveny opotřebení provozem železniční dopravy;

c)

část nákladů na obnovu a údržbu trolejového drátu nebo elektrifikované třetí kolejnice nebo obou a nosného zařízení trolejového vedení, které jsou přímo vynaloženy na provoz železniční dopravy;

d)

náklady na zaměstnance potřebné pro přípravu přidělování tras vlaků a jízdního řádu do té míry, do jaké jsou přímo vynaloženy na provoz železniční dopravy.

a)

fixní náklady spojené s poskytováním úseku tratě, které provozovatel infrastruktury musí nést i při neexistenci provozu vlaků;

b)

náklady, které se nevztahují na platby uskutečněné provozovatelem infrastruktury. Náklady nebo nákladová střediska, které nejsou přímo spojené s poskytováním služeb v rozsahu minimálního přístupového balíku nebo přístupu k infrastruktuře napojení k zařízením služeb;

c)

náklady na pořízení, prodej, demontáž, dekontaminaci, rekultivaci nebo pronájem pozemků nebo jiných fixních aktiv;

d)

režijní náklady na celou síť, včetně režijních mezd a důchodů;

e)

finanční náklady;

f)

náklady, které se týkají technického pokroku nebo zastarání;

g)

náklady na pořízení nehmotných aktiv;

h)

náklady na traťové snímače, traťová komunikační zařízení a zabezpečovací zařízení, pokud nejsou přímo vynaložené na provoz železniční dopravy;

i)

náklady na informace, netraťová komunikační zařízení nebo telekomunikační zařízení;

j)

náklady týkající se jednotlivých případů vyšší moci, nehod a narušení služeb, aniž je dotčen článek 35 směrnice 2012/34/EU;

k)

náklady na elektrická napájecí zařízení trakčního proudu, pokud nejsou přímo vynaložené na provoz železniční dopravy. Přímé náklady na provoz železniční dopravy, u které se nepoužívají elektrická napájecí zařízení, nesmí zahrnovat náklady na využívání elektrických napájecích zařízení;

l)

náklady spojené s poskytováním informací uvedených v bodě 1 písm. f) přílohy II směrnice 2012/34/EU, pokud nejsou vynaložené na provoz železniční dopravy;

m)

administrativní náklady vzniklé na základě režimů odstupňovaných poplatků uvedených v čl. 31 odst. 5 a čl. 32 odst. 4 směrnice 2012/34/EU;

n)

snížení hodnoty, které není určeno na základě skutečného opotřebení infrastruktury v důsledku provozu železniční dopravy;

o)

část nákladů na údržbu a obnovu civilní infrastruktury, která není přímo vynaložená na provoz železniční dopravy.

a)

délky vlaku a/nebo počtu vozidel ve vlaku;

b)

hmotnosti vlaku;

c)

typu vozidla, zejména jeho neodpružené hmoty;

d)

rychlosti vlaku;

e)

trakčního výkonu motorizované jednotky;

f)

hmotnosti na nápravu a/nebo počtu náprav;

g)

zaznamenaného počtu plochých míst na kolech nebo účinného využívání zařízení na ochranu proti prokluzování kol;

h)

podélné tuhosti vozidel a horizontálních sil působících na kolej;

i)

spotřebované a naměřené elektrické energie nebo dynamiky pantografů nebo sběracích botek jako parametru pro zpoplatnění opotřebení trolejového drátu nebo elektrické kolejnice;

j)

parametrů koleje, zejména poloměrů;

k)

jakýchkoli dalších parametrů souvisejících s náklady, pokud provozovatel infrastruktury může regulačnímu subjektu prokázat, že hodnoty každého takového parametru, včetně případných změn každého takového parametru, jsou objektivně změřeny a zaznamenány.

13.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 148/23

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

13.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 148/25

(1)

Rozhodnutí Komise 2007/777/ES (2) stanoví veterinární a hygienické předpisy pro dovoz do Unie, tranzit přes Unii a uskladnění v Unii v případě zásilek masných výrobků a opracovaných žaludků, močových měchýřů a střev (dále jen „komodity“).

(2)

Část 1 přílohy II rozhodnutí 2007/777/ES popisuje oblasti třetích zemí, z nichž je omezen dovoz komodit do Unie z veterinárních důvodů a pro které se použije regionalizace. Část 2 uvedené přílohy stanoví seznam třetích zemí nebo jejich částí, z nichž je dovoz komodit do Unie povolen pod podmínkou, že komodity byly podrobeny příslušnému ošetření podle části 4 uvedené přílohy.

(3)

Kanada je uvedena na seznamu v části 2 přílohy II rozhodnutí 2007/777/ES jako třetí země, z níž je povoleno z celého území nebo z určitých částí jejího území dovážet do Unie a přepravovat přes Unii komodity získané z drůbeže, pernaté zvěře ve farmovém chovu a volně žijící pernaté zvěře. Regionalizace Kanady byla uznána v rozhodnutí 2007/777/ES ve znění prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2015/204 (3) v návaznosti na výskyt ohnisek vysoce patogenní influenzy ptáků (HPAI) u drůbeže na území provincie Britská Kolumbie v Kanadě. Rozhodnutí 2007/777/ES stanoví, že z postižené oblasti může být povoleno dovážet do Unie komodity, které byly podrobeny ošetření „D“, jak je stanoveno v části 4 přílohy II rozhodnutí 2007/777/ES (dále jen „ošetření D“).

(4)

Kanada potvrdila nové ohnisko HPAI u drůbeže v provincii Ontario během dubna 2015. Veterinární orgány Kanady kvůli tomuto novému ohnisku neprodleně pozastavily vydávání veterinárních osvědčení pro zásilky dotčených komodit určených k dovozu do Unie z celého území Kanady. Kanada rovněž provedla politiku depopulace pro účely tlumení HPAI a zamezení jejího šíření.

(5)

Dohoda mezi Unií a Kanadou (4) stanoví urychlené vzájemné uznávání regionalizačních opatření v případě ohniska nákazy v Unii nebo v Kanadě.

(6)

Vzhledem k novému ohnisku HPAI v Kanadě v provincii Ontario by komodity získané z drůbeže, pernaté zvěře ve farmovém chovu a volně žijící pernaté zvěře z částí uvedené provincie, na které veterinární orgány Kanady uvalily omezení, měly být podrobeny nejméně „ošetření D“, aby se zabránilo zavlečení viru HPAI do Unie.

(7)

V souvislosti s ohnisky HPAI v Britské Kolumbii byla nařízením Komise (ES) č. 798/2008 (5), ve znění prováděcích nařízení Komise (EU) 2015/198 (6) a (EU) 2015/908 (7), rovněž uznána regionalizace území Kanady pro dovoz některých drůbežích komodit spadajících do oblasti působnosti uvedeného nařízení.

(8)

Z důvodů jednotnosti by popis území v části 1 přílohy II rozhodnutí 2007/777/ES měl odkazovat na regionalizaci, jak je popsána ve sloupci 3 tabulky v části 1 přílohy I nařízení (ES) č. 798/2008 s výhradou dat uvedených ve sloupcích 6 A a 6B uvedené tabulky.

(9)

Část 1 přílohy II rozhodnutí 2007/777/ES by proto měla být změněna.

(10)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

13.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 148/28

(1)

Podle prováděcího rozhodnutí Komise 2013/493/EU (2) zahrnuje dvacátý první region, ve kterém by mělo být pro všechny žádosti zahájeno shromažďování a přenos údajů do Vízového informačního systému (VIS), Andorru, Vatikánský městský stát, Monako a San Marino, dvacátý druhý region, ve kterém by mělo být pro všechny žádosti zahájeno shromažďování a přenos údajů do Vízového informačního systému (VIS), Irsko a Spojené království, a dvacátý třetí region, ve kterém by mělo být pro všechny žádosti zahájeno shromažďování a přenos údajů do Vízového informačního systému (VIS), Rakousko, Belgii, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Českou republiku, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francii, Německo, Řecko, Maďarsko, Island, Itálii, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Litvu, Lucembursko, Maltu, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.

(2)

Členské státy oznámily Komisi, že provedly nezbytné technické a právní úpravy ke shromažďování a přenosu údajů uvedených v čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 767/2008 do systému VIS pro všechny žádosti v těchto regionech, včetně úprav pro účely shromažďování a/nebo přenosu údajů jménem jiného členského státu.

(3)

Protože tak byla splněna příslušná podmínka stanovená v čl. 48 odst. 3 první větě nařízení (ES) č. 767/2008, je nutno určit datum zahájení provozu VIS ve dvacátém prvním, dvacátém druhém a dvacátém třetím regionu.

(4)

Vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 767/2008 navazuje na schengenské acquis, Dánsko se v souladu s článkem 5 Protokolu o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství rozhodlo provést nařízení (ES) č. 767/2008 ve svém vnitrostátním právu. Ve smyslu mezinárodního práva je proto pro Dánsko toto rozhodnutí závazné.

(5)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES (3). Toto rozhodnutí proto není pro Spojené království závazné ani použitelné.

(6)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (4). Toto rozhodnutí proto není pro Irsko závazné ani použitelné.

(7)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (5), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES (6).

(8)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (7), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (8).

(9)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přidružení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (9), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (10).

(10)

Pokud jde o Kypr, představuje toto rozhodnutí akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003, čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005 a čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2011.

(11)

Vzhledem k tomu, že je nutné stanovit datum zahájení provozu VIS ve dvacátém prvním, dvacátém druhém a dvacátém třetím regionu v nejbližší době, by toto rozhodnutí mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

13.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 148/30

(1)

Podle prováděcího rozhodnutí Komise 2013/493/EU (2) zahrnuje dvacátý region, ve kterém by mělo být pro všechny žádosti zahájeno shromažďování a přenos údajů do Vízového informačního systému (VIS), Bangladéš, Bhútán, Indii, Maledivy, Nepál, Pákistán a Srí Lanku.

(2)

Členské státy oznámily Komisi, že provedly nezbytné technické a právní úpravy ke shromažďování a přenosu údajů uvedených v čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 767/2008 do systému VIS pro všechny žádosti v tomto regionu, včetně úprav ke shromažďování a/nebo přenosu údajů jménem jiného členského státu.

(3)

Protože tak byla splněna příslušná podmínka stanovená v čl. 48 odst. 3 první větě nařízení (ES) č. 767/2008, je nutno určit datum zahájení provozu VIS ve dvacátém regionu.

(4)

Vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 767/2008 navazuje na schengenské acquis, Dánsko se v souladu s článkem 5 Protokolu o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství rozhodlo provést nařízení (ES) č. 767/2008 ve svém vnitrostátním právu. Ve smyslu mezinárodního práva je proto pro Dánsko toto rozhodnutí závazné.

(5)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES (3). Toto rozhodnutí proto není pro Spojené království závazné ani použitelné.

(6)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (4). Toto rozhodnutí proto není pro Irsko závazné ani použitelné.

(7)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (5), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES (6).

(8)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (7), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (8).

(9)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přidružení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (9), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (10).

(10)

Toto rozhodnutí představuje akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003, čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005 a čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2011.

(11)

Vzhledem k tomu, že je nutné stanovit datum zahájení provozu VIS ve dvacátém regionu v nejbližší době, by toto rozhodnutí mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

13.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 148/32

(1)

Evropská rada na svém mimořádném zasedání dne 23. dubna 2015 připomněla závažnost situace ve Středomoří a vyjádřila své odhodlání zmobilizovat veškeré dostupné síly Unie, aby se zabránilo dalším ztrátám životů na moři a odstranily základní příčiny těchto lidských tragédií. Evropská rada se dále zavázala vytvořit první dobrovolný pilotní projekt týkající se znovuusídlování napříč Unií, v jehož rámci bude nabídnuta příležitost osobám, které splňují podmínky pro poskytnutí ochrany (1).

(2)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 29. dubna 2015 vyzval členské státy, aby více přispívaly do stávajících programů znovuusídlování, a zdůraznil potřebu zajistit bezpečný a legální přístup k systému udělování azylu v Unii (2).

(3)

V současnosti existuje mezi členskými státy značná nerovnováha, pokud jde o ochotu ke znovuusídlování osob. Pouze patnáct členských států a tři přidružené státy mají program znovuusídlování (a jeden další členský stát oznámil jeho zahájení), tři členské státy a jeden přidružený stát provádějí znovuusídlování na ad hoc základě, a ostatní se do znovuusídlování nezapojují vůbec.

(4)

V roce 2014 dosáhl počet žadatelů o azyl v Unii se 626 000 případy vrcholu, přičemž v Unii bylo znovuusídleno 6 380 státních příslušníků třetích zemí, kteří potřebovali mezinárodní ochranu (3). Počet uprchlíků, žadatelů o azyl a vnitřně vysídlených osob na celém světě v roce 2013 poprvé od druhé světové války překročil 50 milionů (4).

(5)

Rada pro spravedlnost a vnitřní věci ve svých závěrech ze dne 10. října 2014 uznala, že „[…] ačkoli by mělo být bráno v úvahu úsilí vynakládané členskými státy, jež jsou migračními toky zasaženy, měly by [ke znovuusídlování] spravedlivě a vyváženě přispívat všechny členské státy.“ (5)

(6)

Dne 13. května 2015 předložila Komise komplexní Evropský program pro migraci (6), který mimo jiné stanoví soubor okamžitých opatření, jež jsou reakcí na tragické události v celém Středomoří.

(7)

S cílem zabránit tomu, aby se vysídlené osoby, jež potřebují ochranu, musely obracet na zločinecké sítě převaděčů a obchodníků s lidmi, vyzývá program Evropskou unii, aby zintenzivnila své úsilí v oblasti znovuusídlování. Komise proto předkládá toto doporučení, v němž navrhuje vytvořit celoevropský program znovuusídlování, který má poskytnout 20 000 míst na základě distribučního klíče.

(8)

V případě, že se do programu rozhodnou zapojit přidružené státy, budou distribuční klíč a kvóty pro jednotlivé členské a zúčastněné přidružené státy odpovídajícím způsobem upraveny.

(9)

Na základě předchozích jednání během zvláštního zasedání fóra zaměřeného na znovuusídlování a přesídlování dne 25. listopadu 2014 by měl distribuční klíč vycházet a) z počtu obyvatel (váha 40 %), b) z celkového HDP (váha 40 %), c) z průměrného počtu spontánních žádostí o azyl a počtu znovuusídlených uprchlíků na jeden milion obyvatel za období 2010–2014 (váha 10 %) a d) z míry nezaměstnanosti (váha 10 %).

(10)

Během dvouletého období provádění programu ze strany členských států by mělo být na území Unie přijato celkem 20 000 osob. Odpovědnost za přijetí těchto osob by měly nést výhradně zúčastněné státy, v souladu s příslušnými pravidly Unie a mezinárodními pravidly. To je v souladu s výzvou vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), jíž zaštítil kampaň vedenou Mezinárodní organizací pro migraci a pěti nevládními organizacemi, aby evropské země učinily větší závazky v oblasti přijímání uprchlíků prostřednictvím udržitelných programů znovuusídlování.

(11)

Při určování prioritních oblastí by se mělo přihlížet k situaci v sousedních zemích a k současným migračním tokům, zejména ve spojení s regionálními programy rozvoje a ochrany na Blízkém východě, v severní Africe a v Africkém rohu.

(12)

Při provádění programu znovuusídlování by se mělo vycházet ze zkušeností a poznatků Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a dalších subjektů, včetně Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu.

(13)

Měla by být přijata opatření, která zamezí druhotnému pohybu znovuusídlených osob ze státu znovuusídlení do jiných členských států a zúčastněných přidružených států.

(14)

Komise plánuje přispět na program v letech 2015 a 2016 uvolněním mimořádné částky ve výši 50 milionů eur v rámci programu Unie pro znovuusídlení stanoveného v článku 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014 (7). S cílem optimalizovat využití finančních pobídek Komise v souladu s čl. 17 odst. 4 a 10 nařízení (EU) č. 516/2014 uzpůsobí výši jednorázových částek a priority v oblasti znovuusídlení stanovené v uvedeném programu prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci. Přidružené státy, které se rozhodnou pro účast v programu pro znovuusídlení, nemají za své závazky nárok na jednorázové částky podle nařízení (EU) č. 516/2014.

1.

Komise doporučuje, aby členské státy zajistily znovuusídlení 20 000 osob, které potřebují mezinárodní ochranu, a to podle podmínek a distribučního klíče stanovených v tomto doporučení.

2.

„Znovuusídlením“ se rozumí přesun jednotlivých vysídlených osob, které jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, na žádost vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, ze třetí země do členského státu, po dohodě s tímto státem, za účelem ochrany proti navrácení a za účelem přijetí a udělení práva pobytu a veškerých ostatních práv obdobných právům poskytovaným příjemcům mezinárodní ochrany.

3.

Evropský program pro znovuusídlení by se měl vztahovat na všechny členské státy.

4.

Program by měl sestávat z jednotného evropského příslibu poskytnutí 20 000 míst pro znovuusídlení osobám, jež mají být znovuusídleny. Doba trvání programu by měla být dva roky ode dne přijetí doporučení.

5.

Přislíbená místa pro znovuusídlení by měla být rozdělena mezi členské státy podle distribučního klíče v příloze. V případě, že se do programu rozhodnou zapojit přidružené státy, bude distribuční klíč odpovídajícím způsobem změněn.

6.

Pro účely znovuusídlení se za prioritní považují tyto oblasti: severní Afrika, Blízký východ a Africký roh, se zaměřením zejména na země, kde jsou prováděny regionální programy rozvoje a ochrany.

7.

Členské státy a zúčastněné přidružené státy by měly být i nadále příslušné k přijímání konkrétních rozhodnutí o přijetí, po provedení odpovídajících lékařských a bezpečnostních kontrol, a vysoký komisař OSN pro uprchlíky by měl odpovídat za posuzování kandidátů na znovuusídlení v prioritních oblastech a předkládání návrhů na znovuusídlení členským státům a zúčastněným přidruženým státům.

8.

Po přijetí znovuusídlené osoby na území členského státu nebo zúčastněného přidruženého státu by měl příslušný stát provést úřední řízení pro mezinárodní ochranu, včetně sejmutí otisků prstů, a to urychleně a v souladu s platnými právními předpisy, zejména nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013 (8), směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU (9), směrnicí Rady 2005/85/ES (10), směrnicí Rady 2003/9/ES (11) a od 20. července 2015 též se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU (12) a 2013/33/EU (13).

9.

Po dokončení tohoto postupu požívá v případě udělení statusu mezinárodní ochrany nebo vnitrostátní ochrany příslušná znovuusídlená osoba v členském státě znovuusídlení práv přiznaných příjemcům mezinárodní ochrany směrnicí 2011/95/EU nebo podobných práv přiznaných vnitrostátními právními předpisy. V tomto kontextu podléhá volný pohyb v rámci Unie stejným podmínkám a omezením, které platí pro jiné státní příslušníky třetích zemí legálně pobývající v členských státech. V případě zúčastněných přidružených států se použijí rovnocenné vnitrostátní právní předpisy.

10.

Kandidáti na znovuusídlení by měli být před přijetím na území členských států nebo zúčastněných přidružených států informováni o svých právech a povinnostech podle programu znovuusídlení, jakož i podle příslušných unijních a vnitrostátních právních předpisů týkajících se azylu, a zejména o důsledcích následného pohybu v rámci Unie a/nebo zúčastněných přidružených států a o skutečnosti, že práv spojených se statusem mezinárodní ochrany nebo vnitrostátní ochrany požívají pouze ve státě znovuusídlení.

11.

Znovuusídlené osoby, které bez povolení vstoupí na území jiného členského státu nebo zúčastněného přidruženého státu, než je stát znovuusídlení, buď před dokončením úředního řízení v souvislosti s mezinárodní ochranou, nebo po přiznání mezinárodní ochrany, by měly být poslány zpět do státu znovuusídlení, a to podle pravidel stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (14) a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (15).

12.

Do provádění programu by měl být prakticky zapojen Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, který by měl zejména poskytovat zvláštní podporu členským státům a zúčastněným přidruženým státům, především pak těm, které nemají se znovuusídlováním žádné dřívější zkušenosti. Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu by měl provádění programu sledovat a pravidelně o něm podávat zprávy.

13.

Členské státy by měly mít nárok na finanční prostředky úměrné počtu osob znovuusídlených na jejich území odpovídající jednorázovým částkám stanoveným v článku 17 nařízení (EU) č. 516/2014 ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. xxx/2015 (16).

14.

Toto doporučení je určeno členským státům.

13.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 148/38

(1)

Dohoda byla podepsána dne 21. června 1999 a vstoupila v platnost dne 1. června 2002.

(2)

Příloha III dohody (Vzájemné uznávání odborných kvalifikací) byla naposledy nahrazena rozhodnutím Smíšeného výboru EU-Švýcarsko č. 2/2011 (2) a měla by být aktualizována za účelem zohlednění nových právních aktů Evropské unie a Švýcarska, které byly od té doby přijaty,