6.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 115/1

(1)

Měla by být zdůrazněna potřeba snížit emise skleníkových plynů, a zejména oxidu uhličitého (CO2), zvýšit bezpečnost silničního provozu, přizpůsobit příslušné právní předpisy technologickému vývoji a měnícím se potřebám trhu a usnadnit operace intermodální přepravy a současně by mělo být zajištěno, aby nedocházelo k narušování hospodářské soutěže a aby byla chráněna silniční infrastruktura.

(2)

Technologický vývoj umožňuje montáž zatahovacích nebo skládacích aerodynamických zařízení na zadní části vozidla. Důsledkem této montáže by však bylo překročení maximální délky vozidla přípustné podle směrnice Rady 96/53/ES (3). Je tedy zapotřebí stanovit u maximální délky vozidla výjimku. Cílem této směrnice je umožnit, aby taková zařízení mohla být nainstalována neprodleně poté, co dojde k provedení nebo uplatnění nezbytných změn technických požadavků pro schválení typu těchto aerodynamických zařízení, a poté, co budou Komisí přijaty prováděcí akty stanovující provozní pravidla pro používání takových zařízení.

(3)

Zlepšená aerodynamika kabiny motorových vozidel by rovněž umožnila výrazně zvýšit energetickou účinnost vozidel, a to případně ve spojení se zatahovacími nebo skládacími aerodynamickými zařízeními namontovanýmina zadní části vozidla. Toto zlepšení není však v rámci stávající maximální délky vozidla podle směrnice 96/53/ES možné, aniž by se snížila nosnost vozidla a aniž by byla ohrožena ekonomická rovnováha odvětví silniční dopravy. Také z tohoto důvodu je zapotřebí stanovit u maximální délky vozidla výjimku. Tato výjimka by však neměla být použita ke zvýšení nosnosti vozidla.

(4)

Podle rámce stanoveného ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (4) by aerodynamická zařízení o délce přesahující 500 mm a motorová vozidla vybavená kabinami, které zlepšují jejich aerodynamické vlastnosti, v případě, že tato vozidla přesahují mezní hodnoty stanovené ve směrnici 96/53/ES, měla před uvedením na trh projít schválením typu.

(5)

Umožnění nového profilu kabiny u vozidel by přispělo k vyšší bezpečnosti silničního provozu omezením rozsahu mrtvých úhlů ve výhledu řidiče, zejména v oblasti čelního skla, a mělo by napomoci k záchraně životů mnoha zranitelných účastníků silničního provozu, jako jsou chodci nebo cyklisté. Nový profil kabiny vozidla by mohl rovněž zahrnovat konstrukční prvky pro pohlcování energie v případě kolize. Případné zvětšení prostoru kabiny by kromě toho mělo zvýšit bezpečnost a pohodlí řidiče. Po vypracování zdokonalených bezpečnostních požadavků pro delší kabiny lze uvažovat o tom, zda je vhodné je uplatnit i na vozidla, na která se nevztahuje prodloužení délky.

(6)

Alternativní hnací ústrojí, zahrnující rovněž hybridní hnací ústrojí, jsou ústrojí, jež pro mechanický pohon čerpají energii z paliva, které je možno spotřebovat, nebo z baterie či jiného zařízení pro akumulaci elektrické nebo mechanické energie. Jejich použití pro těžká nákladní vozidla nebo pro autobusy může vést ke zvýšení hmotnosti, avšak také snižuje znečištění. Toto zvýšení hmotnosti by nemělo být započítáno na úkor skutečného zatížení vozidla, neboť tím by bylo odvětví silniční dopravy z ekonomického hlediska penalizováno. Toto zvýšení hmotnosti by však nemělo ani znamenat zvýšení nosnosti vozidla.

(7)

Na budoucí vozidla na alternativní paliva (s hnacími ústrojími těžšími než v případě vozidel na konvenční paliva) by se rovněž měla vztahovat dodatečná povolená hmotnost. Tato alternativní paliva mohou být zahrnuta do seznamu alternativních paliv podle této směrnice, pokud jejich využití dodatečnou povolenou hmotnost vyžaduje.

(8)

Tato směrnice stanoví výjimky z maximálních přípustných hmotností a rozměrů vozidel nebo souprav vozidel, stanovených ve směrnici 96/53/ES. Členské státy by však měly mít možnost z důvodů souvisejících s bezpečností silničního provozu nebo s povahou infrastruktury omezit provoz některých vozidel v konkrétních částech svých silničních sítí.

(9)

Pokud jde o kontejnerovou přepravu, jsou stále více využívány kontejnery o délce 45 stop. Takovéto kontejnery jsou přepravovány za využití všech druhů dopravy. Složky intermodální přepravy po pozemních komunikacích jsou však v současnosti proveditelné pouze tehdy, pokud členské státy i přepravci dodržují komplikované administrativní postupy, nebo pokud tyto kontejnery mají patentované zkosené rohy, jejichž cena je neúměrně vysoká. Prodloužením povolené délky vozidel přepravujících tyto kontejnery o 15 cm by mohly být uvedené administrativní postupy pro přepravce zrušeny a operace intermodální přepravy by mohly být usnadněny, aniž by došlo k ohrožení nebo negativním dopadům na infrastrukturu nebo ostatní účastníky silničního provozu. Definicí operace intermodální přepravy v této směrnici není dotčena práce na revizi směrnice Rady 92/106/EHS (5).

(10)

S cílem dále podpořit operace intermodální přepravy a zohlednit hmotnost prázdných kontejnerů či výměnných nástaveb o délce až 45 stop by měl být povolen provoz třínápravových motorových vozidel s dvounápravovým nebo třínápravovým návěsem s celkovou povolenou hmotností až 44 tun. Pro operace intermodální přepravy by měla být povolena dvounápravová motorová vozidla s třínápravovým návěsem přepravující kontejnery nebo výměnné nástavby o délce až 45 stop, a to s celkovou povolenou hmotností až 42 tun.

(11)

Od přijetí směrnice 96/53/ES se výrazným způsobem zvýšila průměrná hmotnost osob cestujících autobusy a jejich zavazadel. To vedlo vzhledem k omezením hmotnosti stanoveným uvedenou směrnicí k postupnému snižování počtu přepravovaných cestujících. Hmotnost vozidel rovněž navýšilo přepravované vybavení nezbytné pro splnění stávajících technických požadavků, například norem Euro VI. Jelikož je třeba upřednostnit hromadnou dopravu před dopravou individuální v zájmu vyšší energetické účinnosti, je nutné vrátit se k předchozímu počtu cestujících na autobus a současně s tím zohlednit zvýšení hmotnosti cestujícícha hmotnosti jejich zavazadel. Tohoto cíle lze dosáhnout zvýšením povolené hmotnosti dvounápravových autobusů, avšak v mezích zajišťujících, že nedojde k poškozování silniční infrastruktury rychlejším opotřebením.

(12)

Porušení předpisů týkajících se přetížení vozidel musí členské státy řešit přiměřeně, aby nedocházelo k narušení hospodářské soutěže a byla zajištěna bezpečnost silničního provozu.

(13)

K zajištění nenarušené hospodářské soutěže mezi podnikateli v silniční dopravě a účinnějšího odhalování porušení předpisů by členské státy měly do 27. května 2021 přijmout zvláštní opatření pro identifikaci vozidel nebo souprav vozidel v provozu, v jejichž případě pravděpodobně došlo k překročení příslušných omezení hmotnosti, a u nichž by tudíž měla být provedena kontrola. Tuto identifikaci lze provádět pomocí váhových mechanismů zabudovaných do silniční infrastruktury nebo pomocí palubních senzorů umístěných ve vozidlech, které zasílají dálkově údaje příslušným orgánům. Tyto palubní údaje by měl mít k dispozici také řidič. Každý členský stát by měl každoročně provést odpovídající počet kontrol hmotnosti vozidel. Počet těchto kontrol by měl být přiměřený celkovému počtu vozidel, která jsou v dotčeném členském státě každoročně kontrolována.

(14)

K zajištění dodržování této směrnice by měly členské státy stanovit sankce za porušení této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Tyto sankce by měly být účinné, nediskriminační, přiměřené a odrazující.

(15)

Je důležité, aby si příslušné orgány členských států vyměňovaly informace s cílem zefektivnit kontroly hmotnosti vozidel nebo souprav vozidel na mezinárodní úrovni a zjednodušit hladký průběh těchto kontrol. Pro výměnu těchto informací by mělo sloužit kontaktní místo určené v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 (6).

(16)

Evropský parlament a Rada by měly být pravidelně informovány o kontrolách silničního provozu prováděných příslušnými orgány členských států. Předávání těchto informací členskými státy umožní Komisi zajistit dodržování této směrnice ze strany přepravců a stanovit, zda je nutno vypracovat další donucovací opatření, či nikoli.

(17)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (7).

(18)

Komise by neměla přijímat prováděcí akty týkající se provozních požadavků na používání aerodynamických zařízení nebo podrobných specifikací pro palubní zařízení pro zjišťování hmotnosti, nevydá-li výbor zřízený podle této směrnice k návrhu prováděcího aktu předloženému Komisí žádné stanovisko.

(19)

Za účelem aktualizace seznamu alternativních paliv uvedeného v této směrnici s ohledem na nejnovější technologický vývoj by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU. Je obzvláště důležité, aby Komise před přijetím aktů v přenesené pravomoci vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i s odborníky z členských států. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(20)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu jejího rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(21)

Směrnice 96/53/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

V čl. 1 odst. 1 se písm. a) nahrazuje tímto:

(*)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1).“"

2)

Článek 2 se mění takto:

3)

Článek 4 se mění takto:

4)

Článek 5 se nahrazuje tímto:

„Článek 5

Návěsové soupravy uvedené do provozu před 1. lednem 1991, které nevyhovují specifikacím obsaženým v bodech 1.6 a 4.4 přílohy I, se pro účely článku 3 považují za vyhovující těmto specifikacím, pokud nepřesahují celkovou délku 15,50 m.“

5)

Články 8, 8a a 9 se zrušují.

6)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 8b

1.   V zájmu zvýšení energetické účinnosti mohou vozidla nebo soupravy vozidel vybavené aerodynamickými zařízeními, které splňují požadavky stanovené v odstavcích 2 a 3 a jsou v souladu s ustanoveními směrnice 2007/46/ES, přesahovat maximální délky uvedené v bodě 1.1 přílohy I této směrnice, aby bylo možné doplňovat takováto zařízení na zadní části vozidel nebo souprav vozidel. Vozidla nebo soupravy vozidel vybavené těmito zařízeními musí být v souladu s bodem 1.5 přílohy I této směrnice a v důsledku překročení maximální délky nesmí dojít ke zvýšení nákladové délky těchto vozidel nebo souprav vozidel.

2.   Aerodynamická zařízení uvedená v odstavci 1, která přesahují délku 500 mm, musí být před svým uvedením na trh schválena v souladu s předpisy o schválení typu podle rámce stanoveného ve směrnici 2007/46/ES.

Do 27. května 2017 Komise posoudí nutnost přijetí či změny jakýchkoli technických požadavků na schválení typu aerodynamických zařízení stanovených podle uvedeného rámce a zohlední přitom nutnost zajistit bezpečnost silničního provozu a bezpečnost operací intermodální přepravy, a zejména:

Za tímto účelem Komise předloží podle potřeby legislativní návrh na změnu příslušných předpisů o schválení typu podle rámce stanoveného ve směrnici 2007/46/ES.

3.   Aerodynamická zařízení uvedená v odstavci 1 musí splňovat tyto provozní požadavky:

4.   Komise přijme prováděcí akty stanovující podrobná ustanovení, která zajistí jednotné podmínky k provedení odstavce 3. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 10i odst. 2.

5.   Odstavec 1 se použije ode dne provedení, nebo podle okolností ode dne použití nezbytných změn nástrojů uvedených v odstavci 2, a po přijetí prováděcích aktů podle odstavce 4.

Článek 9a

1.   V zájmu zvýšení energetické účinnosti, zejména ve vztahu k aerodynamickým vlastnostem kabin, jakož i zvýšení bezpečnosti silničního provozu, mohou vozidla nebo soupravy vozidel, které splňují požadavky stanovené v odstavci 2 a které jsou v souladu se směrnicí 2007/46/ES, přesahovat maximální délky stanovené v bodě 1.1 přílohy I této směrnice, pokud jejich kabiny vykazují zlepšené aerodynamické vlastnosti, vyšší energetickou účinnost a úroveň bezpečnosti. Vozidla nebo soupravy vozidel vybavené takovými kabinami musí být v souladu s bodem 1.5 přílohy I této směrnice a v důsledku překročení maximální délky nesmí dojít ke zvýšení nosnosti těchto vozidel.

2.   Vozidla uvedená v odstavci 1 musí být před svým uvedením na trh schválena v souladu s předpisy o schválení typu podle rámce stanoveného ve směrnici 2007/46/ES. Do 27. května 2017 Komise posoudí nutnost vypracování technických požadavků na schválení typu vozidel vybavených takovými kabinami, jak je stanoveno v uvedeném rámci, přičemž zohlední:

Za tímto účelem Komise předloží podle potřeby legislativní návrh na změnu příslušných předpisů o schválení typu podle rámce stanoveného ve směrnici 2007/46/ES.

3.   Odstavec 1 se použije tři roky ode dne provedení, nebo podle okolností ode dne použití nezbytných změn nástrojů uvedených v odstavci 2.“

7)

Článek 10a se zrušuje.

8)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 10b

Maximálními přípustnými hmotnostmi vozidel na alternativní paliva jsou hmotnosti uvedené v bodech 2.3.1, 2.3.2 a 2.4 přílohy I.

Vozidla na alternativní paliva musí splňovat též mezní hodnoty pro maximální přípustné zatížení nápravy uvedené v bodě 3 přílohy I.

Dodatečná hmotnost vyžadovaná pro vozidla na alternativní paliva se určí na základě dokumentace poskytnuté výrobcem při schvalování daného vozidla. Dodatečná hmotnost se uvede v úředním důkazu požadovaném podle článku 6.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 10h, pokud jde o aktualizaci, pro účely této směrnice, seznamu alternativních paliv uvedeného v článku 2, která vyžadují dodatečnou hmotnost. Je zvláště důležité, aby Komise postupovala obvyklým způsobem a před přijetím těchto aktů v přenesené pravomoci vedla konzultace s odborníky, včetně odborníků z členských států.

Článek 10c

Maximální délka stanovená v bodě 1.1 přílohy I, případně s výhradou čl. 9a odst. 1, a maximální vzdálenost stanovená v bodě 1.6 přílohy I může být překročena o 15 cm u vozidel nebo souprav vozidel, které se používají k přepravě kontejnerů nebo výměnných nástaveb o délce 45 stop, prázdných nebo naložených, pokud je silniční přeprava daného kontejneru nebo dané výměnné nástavby prováděna jako součást operace intermodální přepravy.

Článek 10d

1.   Do 27. května 2021 přijmou členské státy zvláštní opatření pro identifikaci vozidel nebo souprav vozidel v provozu, které pravděpodobně překročily maximální přípustnou hmotnost, a u nichž by proto měly příslušné orgány provést kontrolu s cílem zajistit soulad s požadavky této směrnice. Tato opatření mohou být prováděna pomocí automatických systémů zřízených v silniční infrastruktuře nebo pomocí palubního zařízení pro zjišťování hmotnosti instalovaného ve vozidlech v souladu s odstavcem 4.

Členský stát nesmí požadovat instalaci palubního zařízení pro zjišťování hmotnosti ve vozidlech nebo soupravách vozidel, které jsou registrovány v jiném členském státě.

Aniž je dotčeno unijní nebo vnitrostátní právo, musí být automatické systémy v případě, že se používají při zjišťování porušení této směrnice a ukládání sankcí, certifikovány. Používají-li se automatické systémy pouze pro účely identifikace, certifikace u nich není nutná.

2.   Každý členský stát provede v každém kalendářním roce odpovídající počet kontrol hmotnosti vozidel nebo souprav vozidel v provozu, který je přiměřený celkovému počtu vozidel každoročně kontrolovaných na jeho území.

3.   Členské státy zajistí, aby si příslušné orgány vyměňovaly informace o porušení předpisů a sankcích souvisejících s tímto článkem, v souladu s článkem 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 (1).

4.   Palubní zařízení pro zjišťování hmotnosti vozidla uvedené v odstavci 1 musí být přesné a spolehlivé, plně interoperabilní a kompatibilní se všemi typy vozidel.

5.   Do 27. května 2016 Komise přijme prováděcí akty, jimiž se stanoví podrobná ustanovení zajišťující jednotné podmínky k provedení předpisů o interoperabilitě a kompatibilitě uvedených v odstavci 4.

K zajištění interoperability musí tato podrobná ustanovení umožnit, aby údaje o hmotnosti byly z jedoucího vozidla v kterémkoliv okamžiku sdělovány příslušným orgánům a řidiči tohoto vozidla. Komunikace bude prováděna pomocí rozhraní definovaného v normách CEN DSRC EN 12253, EN 12795, EN 12834, EN 13372 a ISO 14906. Kromě toho tato komunikace zajistí, aby příslušné orgány členských států mohly stejným způsobem sdělovat informace a vyměňovat si je s vozidly a soupravami vozidel registrovanými v kterémkoli členském státě a používajícími palubní zařízení pro zjišťování hmotnosti.

Pro zajištění kompatibility se všemi typy vozidel musí palubní systémy motorových vozidel umožňovat příjem a zpracování veškerých údajů z jakéhokoli typu přípojného vozidla a návěsu připojeného k motorovému vozidlu.

Tyto prováděcí akty se přijmou přezkumným postupem podle čl. 10i odst. 2.

Článek 10e

Členské státy stanoví sankce za porušení této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Tyto sankce musí být účinné, nediskriminační, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí takto stanovené sankce Komisi.

Článek 10f

1.   Pokud jde o přepravu kontejnerů a výměnných nástaveb, členské státy stanoví pravidla požadující, aby:

2.   Členské státy stanoví pravidla týkající se odpovědnosti nakládajícího subjektu a případně i přepravce v případech, kdy informace uvedené v odstavci 1 chybí nebo jsou nesprávné a vozidlo nebo souprava vozidel jsou přetížené.

Článek 10 g

Každé dva roky a nejpozději 30. září roku následujícího po konci příslušného dvouletého období zašlou členské státy Komisi nezbytné informace o:

Tyto informace mohou být součástí informací předkládaných podle článku 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 (2).

Komise vypracuje analýzu informací obdržených podle tohoto článku a zahrne ji do zprávy, která má být podle nařízení (ES) č. 561/2006 postoupena Evropskému parlamentu a Radě.

Článek 10h

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 10b je svěřena Komisi na dobu pěti let ode 26. května 2015. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 10b kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 10b vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 10i

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro silniční dopravu uvedený v článku 42 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 (3). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (4).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 10j

Do 8. května 2020 předloží Komise v případě potřeby Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění změn této směrnice zavedených směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/719 (5), včetně zohlednění specifické povahy určitých segmentů trhu. Na základě této zprávy předloží Komise v případě potřeby legislativní návrh, k němuž bude řádně připojeno posouzení dopadu. Tato zpráva bude k dispozici nejpozději šest měsíců před předložením legislativního návrhu.

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

9)

Příloha I se mění takto:

6.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 115/11

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES (4) byla přijata za účelem prevence a omezení dopadu obalů a obalových odpadů na životní prostředí. Přestože plastové nákupní tašky jsou obaly ve smyslu uvedené směrnice, její ustanovení neobsahují konkrétní opatření týkající se spotřeby těchto tašek.

(2)

Současná míra spotřeby plastových nákupních tašek má za následek vysokou míru jejich zahazování mimo místa určená k odkládání odpadu a neúčinné využívání zdrojů a očekává se, že pokud se nepřijme žádné opatření, spotřeba těchto tašek dále poroste. Zahazování plastových nákupních tašek mimo místa určená k odkládání odpadu vede ke znečišťování životního prostředí a zhoršuje široce rozšířený problém zanášení vodních útvarů odpadem, což ohrožuje vodní ekosystémy po celém světě.

(3)

Je také zjevné, že hromadění plastových nákupních tašek v životním prostředí má nepříznivý dopad na určité hospodářské činnosti.

(4)

Plastové nákupní tašky o tloušťce stěny nedosahující 50 mikronů (dále jen „lehké plastové nákupní tašky“), které představují převážnou většinu všech plastových nákupních tašek spotřebovávaných v Unii, jsou v porovnání se silnějšími plastovými nákupními taškami méně často opětovně používány. V důsledku toho se lehké plastové nákupní tašky stávají rychleji odpadem a kvůli své malé hmotnosti končí častěji mimo místa určená k odkládání odpadu.

(5)

Stávající míra recyklace lehkých plastových nákupních tašek je velmi nízká a vzhledem k řadě praktických a ekonomických obtíží není pravděpodobné, že by se v blízké budoucnosti výrazně zvýšila.

(6)

Podle hierarchie způsobů nakládání s odpady je na prvním místě prevence. Plastové nákupní tašky slouží více účelům a budou předmětem spotřeby i v budoucnu. V zájmu zajištění toho, aby potřebné plastové nákupní tašky neskončily jako odpad v životním prostředí, je třeba zavést odpovídající opatření a informovat spotřebitele o správném nakládání s odpady.

(7)

Míra spotřeby plastových nákupních tašek se napříč Unií výrazně liší z důvodu rozdílných spotřebitelských návyků, a v závislosti na stupni povědomí o problematice životního prostředí a účinnosti politických opatření přijatých členskými státy. Některým členským státům se podařilo míru spotřeby plastových nákupních tašek značně snížit; v sedmi členských státech s nejlepšími výsledky dosahuje průměrná spotřeba pouze 20 % průměrné spotřeby Unie.

(8)

Dostupnost a přesnost údajů o stávající míře spotřeby lehkých plastových nákupních tašek se v jednotlivých členských státech liší. Přesné a srovnatelné údaje o spotřebě mají klíčový význam pro posouzení účinnosti opatření zaměřených na omezení spotřeby a pro zajištění jednotných podmínek provádění. Měla by proto být vypracována společná metodika pro výpočet roční spotřeby lehkých plastových nákupních tašek na osobu s cílem sledovat pokrok při omezování jejich spotřeby.

(9)

Kromě toho se ukázalo, že při dosahování cílů týkajících se snižování spotřeby plastových nákupních tašek hraje rozhodující úlohu informování spotřebitelů. Je tedy nezbytné na institucionální úrovni usilovat o zvyšování povědomí o vlivu plastových nákupních tašek na životní prostředí a přestat plasty vnímat jako neškodnou a levnou komoditu.

(10)

Aby se podpořilo trvalé omezování průměrné spotřeby lehkých plastových nákupních tašek, měly by členské státy v souladu s celkovými cíli odpadové politiky Unie a s hierarchií způsobů nakládání s odpady stanovenou ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (5) přijmout opatření k výraznému snížení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek. Tato opatření by měla brát v potaz stávající míru spotřeby plastových nákupních tašek v jednotlivých členských státech s tím, že vyšší míra spotřeby si vyžaduje ambicióznější úsilí, a měla by zohledňovat snížení, jehož již bylo dosaženo. V zájmu sledování pokroku při snižování spotřeby lehkých plastových nákupních tašek je třeba, aby vnitrostátní orgány poskytovaly údaje o jejich spotřebě v souladu s článkem 12 směrnice 94/62/ES.

(11)

Opatření, jež mají členské státy přijmout, mohou spočívat ve využití ekonomických nástrojů, jako jsou zpoplatnění, daně a poplatky, které se při snižování spotřeby plastových nákupních tašek ukázaly být obzvláště účinné, a v omezeních při jejich uvádění na trh, jako jsou například zákazy v rámci odchylky od článku 18 směrnice 94/62/ES pod podmínkou, že jsou tato omezení přiměřená a nediskriminační.

(12)

Tato opatření se mohou lišit v závislosti na tom, jaký mají lehké plastové nákupní tašky při svém využití nebo odstranění dopad na životní prostředí, a v závislosti na jejich vlastnostech z hlediska recyklace a kompostování, jejich trvanlivosti nebo konkrétním zamýšleném způsobu jejich použití a možných nepříznivých účincích vyplývajících z jejich nahrazení taškami z jiných materiálů.

(13)

Členské státy mohou uplatnit výjimku v případě plastových nákupních tašek o tloušťce stěny nedosahující 15 mikronů (dále jen „velmi lehké plastové nákupní tašky“) poskytovaných jako primární obaly pro volně ložené potraviny, je-li to nezbytné z hygienických důvodů nebo v případě, že jejich užití pomáhá zabránit plýtvání potravinami.

(14)

Členské státy mohou dle vlastního uvážení využít příjmy z opatření přijatých podle směrnice 94/62/ES za účelem dosažení trvalého snížení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek.

(15)

Důležitou úlohu při snižování spotřeby plastových nákupních tašek mohou hrát osvětové programy určené pro spotřebitele obecně a vzdělávací programy pro děti.

(16)

Evropská norma EN 13432 „Požadavky na obaly využitelné ke kompostování a biodegradaci – Zkušební schéma a kritéria hodnocení pro konečné přijetí obalu“ stanoví vlastnosti materiálu, který lze považovat za „kompostovatelný“, tedy může být recyklován procesem organického využití, ke kterému patří kompostování a anaerobní digesce. Komise by měla požádat Evropský výbor pro normalizaci, aby vypracoval zvláštní normu pro obaly vhodné k domácímu kompostování.

(17)

Je důležité zajistit uznávání štítků nebo značek pro biologicky rozložitelné a kompostovatelné plastové nákupní tašky v celé Unii.

(18)

Některé plastové nákupní tašky označují jejich výrobci jako „oxo-biologicky rozložitelné“ či „oxo-rozložitelné“. U těchto tašek jsou běžné plasty obohaceny přísadami. V důsledku přítomnosti těchto přísad se daný plast v průběhu času rozpadá na malé částice, které se usazují v životním prostředí. Nazývat tyto tašky „biologicky rozložitelnými“ může proto být zavádějící, neboť jejich používání nemusí být řešením problému zahazování odpadu mimo místa určená k jeho odkládání, ale naopak může míru znečištění zvyšovat. Komise by měla posoudit dopad používání oxo-rozložitelných plastových nákupních tašek na životní prostředí a předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu, která by případně zahrnovala i soubor opatření vypracovaný za účelem omezení jejich spotřeby nebo snížení případných škodlivých dopadů.

(19)

Opatření, která mají členské státy přijmout ke snížení spotřeby plastových nákupních tašek, by měla vést k trvalému snížení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek a neměla by mít za následek celkové zvýšení produkce obalů.

(20)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se sdělením Komise o plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje a měla by přispět ke krokům, které jsou podnikány proti zahazování odpadu do moře v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES (6).

(21)

Směrnice 94/62/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

V článku 3 se vkládají nové body, které znějí:

(*)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1).“"

2)

V článku 4 se vkládají nové odstavce, které znějí:

„1a.   Členské státy přijmou opatření, aby na svém území dosáhly trvalého snížení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek.

Mezi tato opatření může patřit použití vnitrostátních cílů pro snížení spotřeby, zachování nebo zavedení ekonomických nástrojů, jakož i použití omezení při uvádění na trh v rámci odchylky od článku 18 pod podmínkou, že tato omezení jsou přiměřená a nediskriminační.

Tato opatření se mohou lišit v závislosti na tom, jaký mají lehké plastové nákupní tašky při svém využití nebo odstranění dopad na životní prostředí, a rovněž v závislosti na jejich vlastnostech z hlediska kompostování, trvanlivosti nebo konkrétním zamýšleném způsobu použití.

Opatření přijatá členskými státy zahrnují buď jednu nebo obě tyto složky:

Ode dne 27. května 2018 členské státy v rámci podávání zpráv Komisi poskytujících údaje o obalech a obalových odpadech v souladu s článkem 12 informují o roční spotřebě lehkých plastových nákupních tašek.

Do dne 27. května 2016 přijme Komise prováděcí akt, jímž stanoví metodiku pro výpočet roční spotřeby lehkých plastových nákupních tašek na osobu a upraví formáty pro podávání zpráv přijaté podle čl. 12 odst. 3. Tento prováděcí akt se přijímá regulativním postupem podle čl. 21 odst. 2.

1b.   Aniž je dotčen článek 15, mohou členské státy přijmout opatření, jako jsou například ekonomické nástroje a vnitrostátní cíle pro snížení spotřeby, pokud jde o jakýkoliv druh plastových nákupních tašek bez ohledu na tloušťku jejich stěn.

1c.   Komise a členské státy alespoň během prvního roku po 27. listopadu 2016 aktivně podporují veřejné informační a osvětové kampaně týkající se nepříznivého dopadu nadměrné spotřeby lehkých plastových nákupních tašek na životní prostředí.“

3)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 8a

Zvláštní opatření týkající se biologicky rozložitelných a kompostovatelných plastových nákupních tašek

Do dne 27. května 2017 přijme Komise prováděcí akt, jímž stanoví specifikace štítků nebo známek s cílem zajistit uznávání biologicky rozložitelných a kompostovatelných plastových nákupních tašek v celé Unii a poskytovat spotřebitelům správné informace o vlastnostech těchto tašek z hlediska jejich kompostování. Tento prováděcí akt se přijímá regulativním postupem podle čl. 21 odst. 2.

Členské státy zajistí, aby do 18 měsíců po přijetí uvedeného prováděcího aktu byly biologicky rozložitelné a kompostovatelné plastové nákupní tašky označeny štítky v souladu se specifikacemi v něm stanovenými.“

4)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 20a

Zpráva o plastových nákupních taškách

1.   Do dne 27. listopadu 2021 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž posoudí, jak jsou opatření podle čl. 4 odst. 1a na úrovni Unie účinná při boji proti zahazování odpadu mimo místa určená k jeho odkládání, změně chování spotřebitelů a podpoře předcházení vzniku odpadu. Pokud z posouzení vyplyne, že přijatá opatření účinná nejsou, Komise prozkoumá další možné způsoby, jak dosáhnout omezení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek, včetně stanovení realistických a dosažitelných cílů na úrovni Unie, a případně předloží legislativní návrh.

2.   Do dne 27. května 2017 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž posoudí dopad používání oxo-rozložitelných plastových nákupních tašek na životní prostředí a případně předloží legislativní návrh.

3.   Do dne 27. května 2017 posoudí Komise dopady různých možností snížení spotřeby velmi lehkých plastových nákupních tašek během celého jejich životního cyklu a případně předloží legislativní návrh.“

5)

V čl. 22 odst. 3a se první pododstavec nahrazuje tímto:

„3a.   Pokud je dosaženo cílů uvedených v článku 4 a článku 6, mohou členské státy provést čl. 4 odst. 1a a článek 7 dohodami mezi příslušnými orgány a dotčenými hospodářskými odvětvími.“

6.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 115/16

(1)

Žádost o zápis názvu „Vlaamse laurier“ předložená Belgií byla v souladu s čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1151/2012 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie  (2).

(2)

Protože Komisi nebyla oznámena žádná námitka podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být název „Vlaamse laurier“ zapsán do rejstříku,

6.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 115/18

(1)

Nařízení (ES) č. 1831/2003 stanoví povolení doplňkových látek používaných ve výživě zvířat a důvody a postupy, na jejichž základě se povolení uděluje. Článek 10 uvedeného nařízení stanoví přehodnocení doplňkových látek povolených podle směrnice Rady 70/524/EHS (2).

(2)

Taurin byl v souladu se směrnicí 70/524/EHS povolen bez časového omezení jako doplňková látka pro všechny druhy zvířat. Tato látka byla v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení (ES) č. 1831/2003 následně zapsána do Registru pro doplňkové látky jako stávající produkt.

(3)

V souladu s čl. 10 odst. 2 nařízení (ES) č. 1831/2003 ve spojení s článkem 7 uvedeného nařízení byla podána žádost o přehodnocení taurinu a přípravků taurinu jako doplňkové látky pro všechny druhy zvířat a v souladu s článkem 7 uvedeného nařízení pro nové použití ve vodě k napájení. Žadatel požádal o zařazení této doplňkové látky do kategorie doplňkových látek „nutriční doplňkové látky“. Tato žádost byla podána spolu s údaji a dokumenty požadovanými podle čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 1831/2003.

(4)

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) dospěl ve svém stanovisku ze dne 22. května 2012 (3) k závěru, že při použití ve stravě pro kočky, psy a masožravé ryby se syntetický taurin považuje za účinný. Z používání stravy obsahující až 20 % krmiv živočišného původu v minulosti vyplývá, že všechny druhy zvířat tolerují až 0,2 % taurinu v kompletních krmivech. Úřad doporučuje, aby taurin již nebyl povolen pro použití u drůbeže, prasat a přežvýkavců. Úřad dospěl k závěru, že za navržených podmínek použití v krmivu a ve vodě k napájení nemá taurin nepříznivé účinky na zdraví zvířat, lidské zdraví ani na životní prostředí.

(5)

Úřad dále dospěl k závěru, že nevzniká žádné riziko pro uživatele. Zvláštní požadavky na monitorování po uvedení na trh úřad nepovažuje za nutné. Úřad také ověřil zprávu o metodě analýzy doplňkových látek přidaných do krmiv a do vody, kterou předložila referenční laboratoř zřízená nařízením (ES) č. 1831/2003.

(6)

Závěry pro kočky a psy lze extrapolovat na druhy téže čeledi, tj. Felidae a Canidae, neboť se z hlediska gastrointestinální funkce jedná o fyziologicky příbuzné druhy.

(7)

Čeleď Mustelidae náleží do řádu šelem, stejně jako čeledi Felidae a Canidae. Mustelidae jsou masožravé druhy a řada z nich obligátně masožravé. Ve stravě vyžadují taurin a jeho prekurzory methionin nebo cystein, aby si uchovaly běžné koncentrace taurinu v těle. Tradiční zdroje taurinu jsou svalové tkáně, mozek nebo vnitřnosti. Vzhledem k tomu, že tepelné zpracování a používání alternativních zdrojů bílkovin (s nízkým obsahem této aminokyseliny) snižují dostupnost taurinu a jeho prekurzorů v krmivech, používala se již v minulosti strava obsahující taurin jako doplňkovou látku, aby se zajistilo, že budou splněny požadavky na taurin pro čeleď Mustelidae.

(8)

Posouzení taurinu prokazuje, že podmínky pro povolení stanovené v článku 5 nařízení (ES) č. 1831/2003 jsou splněny. Používání uvedené látky by proto mělo být povoleno podle přílohy tohoto nařízení.

(9)

Vzhledem k tomu, že bezpečnostní důvody nevyžadují okamžité provedení změn v podmínkách pro povolení, je vhodné stanovit přechodné období, které by zúčastněným stranám umožnilo připravit se na plnění nových požadavků vyplývajících z povolení.

(10)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

6.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 115/22

(1)

Nařízení (ES) č. 1831/2003 stanoví povolení doplňkových látek používaných ve výživě zvířat a důvody a postupy, na jejichž základě se povolení uděluje. Článek 10 uvedeného nařízení stanoví přehodnocení doplňkových látek povolených podle směrnice Rady 70/524/EHS (2).

(2)

Biotin byl povolen bez časového omezení v souladu se směrnicí 70/524/EHS jako doplňková látka pro všechny druhy zvířat. Uvedená látka byla v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení (ES) č. 1831/2003 následně zapsána do Registru pro doplňkové látky jako stávající produkt.

(3)

V souladu s čl. 10 odst. 2 nařízení (ES) č. 1831/2003 ve spojení s článkem 7 uvedeného nařízení byly předloženy dvě žádosti o přehodnocení biotinu a přípravků biotinu pro všechny druhy zvířat a v souladu s článkem 7 uvedeného nařízení o nové použití ve vodě k napájení. Žadatelé požádali o zařazení uvedených doplňkových látek do kategorie doplňkových látek „nutriční doplňkové látky“. Tyto žádosti byly podány spolu s údaji a dokumenty požadovanými podle čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 1831/2003.

(4)

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) ve svých stanoviscích ze dne 16. října 2012 a ze dne 17. října 2012 (3) dospěl k závěru, že za navržených podmínek použití v krmivech a ve vodě k napájení nemá biotin nepříznivé účinky na zdraví zvířat, lidské zdraví nebo na životní prostředí. Úřad rovněž dospěl k závěru, že se syntetický biotin považuje za účinný zdroj biotinu ve výživě zvířat a pro uživatele nevzniknou žádná bezpečnostní rizika. Úřad zvláštní požadavky na monitorování po uvedení na trh nepovažuje za nutné. Úřad také ověřil zprávu o metodě analýzy doplňkových látek přidaných do krmiv a vody k napájení, kterou předložila referenční laboratoř zřízená nařízením (ES) č. 1831/2003.

(5)

Posouzení biotinu prokazuje, že podmínky pro povolení stanovené v článku 5 nařízení (ES) č. 1831/2003 jsou splněny. Používání uvedené látky by proto mělo být povoleno podle přílohy tohoto nařízení.

(6)

Vzhledem k tomu, že bezpečnostní důvody nevyžadují okamžité provedení změn v podmínkách pro povolení, je vhodné stanovit přechodné období, které by zúčastněným stranám umožnilo připravit se na plnění nových požadavků vyplývajících z povolení.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

6.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 115/25

(1)

Nařízení (ES) č. 1831/2003 stanoví povolení doplňkových látek používaných ve výživě zvířat a důvody a postupy, na jejichž základě se povolení uděluje. Článek 10 uvedeného nařízení stanoví přehodnocení doplňkových látek povolených podle směrnice Rady 70/524/EHS (2).

(2)

Vitamin A byl povolen bez časového omezení v souladu se směrnicí 70/524/EHS jako doplňková látka pro použití u všech druhů zvířat. Uvedený produkt byl v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení (ES) č. 1831/2003 následně zapsán do Registru pro doplňkové látky jako stávající produkt.

(3)

V souladu s čl. 10 odst. 2 nařízení (ES) č. 1831/2003 ve spojení s článkem 7 uvedeného nařízení byla podána žádost o přehodnocení vitaminu A ve formě retinyl-acetátu, retinyl-palmitátu a retinyl-propionátu jako doplňkových látek a přípravků z nich pro všechny druhy zvířat a, v souladu s článkem 7 uvedeného nařízení, pro nové použití ve vodě k napájení. Žadatel požádal o zařazení uvedených doplňkových látek do kategorie doplňkových látek „nutriční doplňkové látky“. Tato žádost byla podána spolu s údaji a dokumenty požadovanými podle čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 1831/2003.

(4)

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) dospěl ve svém stanovisku ze dne 12. prosince 2012 (3) k závěru, že retinyl-acetát, retinyl-palmitát a retinyl-propionát nemají za navrhovaných podmínek užití nepříznivé účinky na zdraví zvířat, lidské zdraví nebo na životní prostředí.

(5)

Úřad dále dospěl k závěru, že retinyl-acetát, retinyl-palmitát a retinyl-propionát jsou účinnými zdroji vitaminu A a že nevzniká žádné riziko pro uživatele. Úřad zvláštní požadavky na monitorování po uvedení na trh nepovažuje za nutné. Úřad také ověřil zprávu o metodě analýzy doplňkových látek přidaných do krmiv, kterou předložila referenční laboratoř zřízená nařízením (ES) č. 1831/2003.

(6)

Posouzení retinyl-acetátu, retinyl-palmitátu a retinyl-propionátu prokazuje, že podmínky pro povolení stanovené v článku 5 nařízení (ES) č. 1831/2003 jsou splněny, kromě podmínek týkajících se vody k napájení. Používání uvedených látek by proto mělo být povoleno v krmivech podle přílohy tohoto nařízení. Pro vitamin A by měl být stanoven maximální obsah bez ohledu na jeho formu. Vitamin A by neměl být podáván přímo ve vodě k napájení, jelikož další cesta podání by zvýšila riziko pro spotřebitele. Proto by povolení retinyl-acetátu, retinyl-palmitátu a retinyl-propionátu jako nutričních doplňkových látek patřících do funkční skupiny „vitaminy, provitaminy a chemicky přesně definované látky se srovnatelným účinkem“ mělo být zamítnuto, pokud jde o jejich použití ve vodě. Tento zákaz neplatí pro uvedené doplňkové látky v krmné směsi následně podávané s vodou.

(7)

Vzhledem k tomu, že bezpečnostní důvody nevyžadují okamžité provedení změn v podmínkách pro povolení, je vhodné stanovit přechodné období, které by zúčastněným stranám umožnilo připravit se na plnění nových požadavků vyplývajících z povolení.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

6.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 115/32

(1)

Podpora soukromého skladování poskytovaná podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/360 (2) příznivě ovlivnila trh s vepřovým masem. Očekává se další stabilizace cen.

(2)

Poskytování podpory soukromého skladování vepřového masa by proto mělo být ukončeno a měl by být stanoven konečný termín pro podávání žádostí.

(3)

V zájmu právní jistoty by mělo být prováděcí nařízení (EU) 2015/360 zrušeno.

(4)

S cílem zamezit spekulacím by toto nařízení mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(5)

Výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené jeho předsedou,

6.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 115/34

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

6.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 115/36

(1)

Evropská centrální banka (ECB) je povinna stanovit pro každou kategorii dohlížených subjektů a dohlížených skupin celkovou výši ročních poplatků za dohled, které mají být vybrány vydáním výzev k zaplacení poplatku, a zveřejnit tuto informaci na svých internetových stránkách do 30. dubna příslušného období placení poplatku.

(2)

Výzva k zaplacení poplatku za první období placení poplatku, tj. listopad až prosinec 2014, má být vydána spolu s výzvou k zaplacení poplatku za období placení poplatku roku 2015. Celková výše ročních poplatků za dohled uložených v roce 2015 by tedy měla odrážet výdaje, které ECB vynaloží v souvislosti se svými úkoly v oblasti dohledu od listopadu 2014.

(3)

Tyto výdaje sestávají v první řadě z nákladů, které přímo souvisejí s úkoly ECB v oblasti dohledu, tj. dohled nad významnými subjekty, dozor nad výkonem dohledu nad méně významnými subjekty a provádění horizontálních úkolů a specializovaných služeb. Zahrnují také náklady, které s úkoly ECB v oblasti dohledu souvisejí nepřímo, např. za služby poskytované podpůrnými oblastmi ECB, např. v oblasti správy majetku, řízení lidských zdrojů a informačních technologií.

(4)

Za účelem výpočtu ročního poplatku za dohled, který se platí za každý dohlížený subjekt nebo dohlíženou skupinu, se celkové náklady dělí na dvě části: významné subjekty a skupiny a méně významné subjekty a skupiny. Náklady byly rozděleny na základě výdajů příslušných funkčních oblastí, které vykonávají přímý dohled nad významnými dohlíženými subjekty a nepřímý dohled nad méně významnými dohlíženými subjekty.

(5)

Výdaje související s úkoly v oblasti bankovního dohledu, které ECB vynaložila v prvním období placení poplatku a které lze získat zpět prostřednictvím poplatků za dohled, byly zahrnuty do roční účetní závěrky ECB za rok 2014 (2).

(6)

Odhadované roční výdaje za období placení poplatku roku 2015 jsou odvozeny ze schváleného rozpočtu ECB, a to s přihlédnutím k vývoji odhadovaných ročních výdajů ECB, který byl v době přípravy tohoto rozhodnutí znám,

6.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 115/39

1.

Strana 49, příloha I:

2.

Strana 50, příloha I:

3.

Strana 64, příloha II:

4.

Strana 69, příloha II:

5.

Strana 69, příloha II:

6.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 115/40

1.

Strana 27, příloha I:

2.

Strana 27, příloha I:

3.

Strana 27, příloha I:

4.

Strana 27, příloha I:

5.

Strana 27, příloha I:

6.

Strana 27, příloha I:

7.

Strana 27, příloha I:

8.

Strana 27, příloha I:

9.

Strana 27, příloha I:

10.

Strana 28, příloha I:

11.

Strana 28, příloha I:

12.

Strana 28, příloha I:

13.

Strana 28, příloha I:

14.

Strana 29, příloha II:

15.

Strana 29, příloha II:

16.

Strana 29, příloha II:

17.

Strana 29, příloha II:

18.

Strana 30, příloha II:

19.

Strana 30, příloha II:

20.

Strana 30, příloha II:

21.

Strana 30, příloha II:

22.

Strana 30, příloha II:

23.

Strana 30, příloha II: