(1)

V souladu s čl. 53 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012 přezkoumala Komise žádost Itálie o schválení změn specifikace chráněného zeměpisného označení „Asparago bianco di Cimadolmo“ zapsaného do rejstříku podle nařízení Komise (ES) č. 245/2002 (2).

(2)

Jelikož daná změna není menšího rozsahu ve smyslu čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, zveřejnila Komise žádost o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie (3).

(3)

Jelikož Komisi nebylo předloženo žádné prohlášení o námitce podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být tato změna specifikace schválena,

(1)

Dne 22. února 2012 obdrželo Nizozemsko žádost v souladu s čl. 11 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES (2) o zařazení účinné látky oxid uhličitý do přílohy I uvedené směrnice pro použití v typu přípravku 15, avicidy, jak jsou definovány v příloze V uvedené směrnice.

(2)

Dne 30. srpna 2013 předložilo Nizozemsko Komisi příslušnou hodnotící zprávu a svá doporučení v souladu s čl. 11 odst. 2 směrnice 98/8/ES.

(3)

Stanovisko Evropské agentury pro chemické látky vypracoval dne 17. června 2014 výbor pro biocidní přípravky a zohlednil v něm závěry, k nimž ve svém hodnocení dospěl hodnotící příslušný orgán.

(4)

Podle uvedeného stanoviska lze očekávat, že biocidní přípravky obsahující oxid uhličitý a používané pro typ přípravku 15 splňují požadavky stanovené v článku 5 směrnice 98/8/ES, jsou-li splněny určité specifikace a podmínky pro jeho použití.

(5)

Je proto vhodné schválit oxid uhličitý pro použití v biocidních přípravcích pro typ přípravku 15 s výhradou dodržování některých specifikací a podmínek.

(6)

Vzhledem k tomu, že se hodnocení nezabývala nanomateriály, nemělo by se podle čl. 4 odst. 4 nařízení (EU) č. 528/2012 schválení na tyto materiály vztahovat.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

(1)

Litvou předložená žádost o zápis názvu „Liliputas“ do rejstříku byla v souladu s čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1151/2012 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie (2).

(2)

Podáním námitky ze dne 13. září 2013 a odůvodněným prohlášením o námitce ze dne 8. listopadu 2013 vzneslo Polsko podle čl. 51 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012 proti zápisu námitku. Námitka byla shledána přípustnou.

(3)

Dopisy ze dne 8. ledna 2014 vyzvala Komise zúčastněné strany, aby zahájily odpovídající konzultace v zájmu hledání vzájemné dohody v souladu s jejich vnitřními postupy.

(4)

Mezi Litvou a Polskem nebylo dosaženo dohody.

(5)

Vzhledem k tomu, že nebylo dosaženo dohody, by Komise měla přijmout rozhodnutí v souladu s postupem uvedeným v čl. 52 odst. 3 písm. b) nařízení (EU) č. 1151/2012.

(6)

V souladu s čl. 10 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1151/2012 namítající tvrdil, že zápis názvu „Liliputas“ jako chráněného zeměpisného označení do rejstříku ohrozí existenci částečně totožného názvu nebo ochranné známky nebo existenci produktů, které byly v souladu s právem uváděny na polský trh po dobu nejméně pěti let před datem zveřejnění žádosti o zápis názvu „Liliputas“ jako chráněného zeměpisného označení v Úředním věstníku Evropské unie dne 15. června 2013. Podle namítajícího by zápis do rejstříku ohrozil existenci produktu s názvem „Liliput“, což je polský sýr, který má podobné vlastnosti jako sýr „Liliputas“ a jehož název je názvu „Liliputas“ foneticky podobný.

(7)

Namítající tvrdí, že výraz „Liliput“ se v Polsku obvykle používá při označování produktů, které se vyznačují malou velikostí, přičemž je používán také v případě sýrů. Sýr nesoucí název „Liliput“ se v Polsku vyrábí a prodává v souladu s právem již od roku 1971. V podnikových standardech, technických pokynech a normách pro využití surovin je sýr „Liliput“ uváděn spolu s jinými druhy sýrů jako Gouda, Eidam a Ementál. Tento výraz pro polský sýr se u polských spotřebitelů zažil a nijak neodkazuje na litevský sýr. Je ho proto třeba považovat za druhový výraz pro druhový sýr v Polsku. Co se týče produktu, má polský sýr„Liliput“ vlastnosti, vzhled, a rozměry podobné litevskému sýru „Liliputas“. Závěrem namítající naznačuje, že „Liliput“ a „Liliputas“ jsou podobné produkty nesoucí druhové názvy. Zápis názvu „Liliputas“ jakožto chráněného zeměpisného označení by polským výrobcům zabránil uvádět jejich sýr „Liliput“ na trh, nebo jim minimálně znemožnil používat název „Liliput“ v případě sýru.

(8)

Namítající rovněž tvrdí, že produkt a název, které mají být zapsány do rejstříku, nesplňují požadavky čl. 5 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012. Podle zveřejněného jednotného dokumentu dostal sýr název „Liliputas“ kvůli svým rozměrům. Název „Liliputas“ tak nesděluje, že produkt pochází z určitého místa, ale stejně jako polský sýr „Liliput“ odkazuje pouze na malou velikost sýra. Kromě toho nelze vlastnosti produktu přičíst jeho zeměpisnému původu, ale pouze skutečnosti, že zraje v malých formátech. Dopad místní mikroskopické plísně Penicillium pallidum Smith na organoleptické vlastnosti sýru „Liliputas“ není prokázán. Skutečnost, že produkt byl vyroben v rámci státních norem SSSR (Svazu sovětských socialistických republik), by nadto potvrzovala, že mohl být vyráběn kdekoliv na území SSSR, a že neexistuje žádný specifický vztah s vymezenou zeměpisnou oblastí. Sýr „Liliputas“ by tudíž měl být považován za druhový produkt.

(9)

Několika polským výrobcům sýra byla poskytnuta ochrana pro ochranné známky obsahující výraz „Liliput“, např. do rejstříku zapsaným, slovním a obrazovým ochranným známkám „Cheesland Liliput“ a „Ser Liliput“ a používané slovní ochranné známce „Serenada Liliput“. Objem produkce polského sýru „Liliput“ je značný: 2 762 tun vyprodukovaných v roce 2013 v průmyslovém měřítku a uvedených na trh po celém Polsku ve 2 250 obchodech, přičemž 4,8 % produkce bylo vyvezeno na trh EU. Na 90 % výroby sýru „Liliput“ se vztahuje ochranná známka. Podle názoru namítajícího by zápisem názvu „Liliputas“ jakožto chráněného zeměpisného označení mohlo dojít k ohrožení existence takových ochranných známek.

(10)

I přes výše uvedená tvrzení předložená namítajícím je třeba název „Liliputas“ zapsat do rejstříku jako chráněné zeměpisné označení, a to z těchto důvodů.

(11)

Ačkoli používání názvu „Liliputas“ musí mít původ v malé velikosti sýru, na kterou odkazuje, je zřejmé, že po padesáti letech existence v Litvě již název neznamená tento odkaz na velikost, nýbrž si během této doby vytvořil silné spojení s oblastí produkce. V současné době je název „Liliputas“ v Litvě nepochybně spojován s ručně vyráběným polotvrdým fermentovaným sýrem z vesnice Belvederis, který je považován za vysoce kvalitní produkt. Litevští spotřebitelé si název nespojují s polským sýrem nebo se sýry standardní průmyslové produkce. I když tedy název neobsahuje odkaz na zeměpisnou oblast, je název „Liliputas“ v souladu s definicí v čl. 5 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, která stanoví, že chráněným zeměpisným označením se rozumí název, který identifikuje produkt pocházející z určitého místa, regionu nebo země.

(12)

S ohledem na výše uvedené nelze výraz „Liliputas“ považovat za druhový název. Druhové názvy jsou názvy, kterým i přes jejich historickou svázanost s místem, kde byl produkt, na který odkazují, původně vyroben nebo uveden na trh, již tento odkaz na počáteční zeměpisný původ zcela chybí. V případě názvu „Liliputas“ je to přesně naopak. Původně neměl se svým zeměpisným původem nic do činění, ale nyní je se svou oblastí produkce úzce spjat.

(13)

Produkt má vlastnosti a pověst, které lze přičíst jeho zeměpisnému původu. Ačkoli se ve zveřejněném jednotném dokumentu uvádí, že sýr nese název „Liliputas“ z důvodu své velikosti, je zde upřesněno, že svoji typickou chuť a vůni sýr získává zráním v malých formátech prostřednictvím vnitřní mikroflóry a mikroskopické plísně Penicillium pallidum Smith, které se daří ve sklepích ve vymezené zeměpisné oblasti. Tato plíseň, která se vyskytuje ve sklepích ve vesnici Belvederis, je zdrojem kyseliny mléčné, čerstvé chutě a aromatu, jimž se vyznačuje sýr „Liliputas“. V oblasti panují zvláštní podmínky zaručující výskyt této plísně. K zachování a rozvoji této plísně kromě toho přispívá i skutečnost, že sýr se vyrábí ručně a nikoli průmyslově. Sýr „Liliputas“ se může pochlubit dobře doloženou a solidní pověstí coby chlouby mezi litevskými mléčnými výrobky, jehož produkce byla přesně popsána ve zveřejněném jednotném dokumentu.

(14)

Rozdíly mezi produkty „Liliputas“ a „Liliput“ jsou tudíž zcela zjevné. Sýr „Liliputas“ nelze považovat za druhový produkt.

(15)

K tvrzení, že „sýr Liliputas“ podléhal normám SSSR, a proto mohl být vyráběn kdekoli na území SSSR, je nutno poznamenat, že zařazení produktů pod tyto normy bylo v té době povinné. Kromě toho tato okolnost nutně neznamená, že se tento výrobek, jak je popsán v normě přiložené z iniciativy Litvy, vyráběl někde jinde. V každém případě obdržel v letech 1969 až 1979 řadu ocenění, značek jakosti a vyznamenání, přičemž se o něm vždy jasně hovořilo jako o litevském sýru vyráběném ve vesnici Belvederis.

(16)

Výraz „Liliput“ je foneticky podobný výrazu „Liliputas“, který má být zapsán do rejstříku. Původem obou názvů jsou malé rozměry sýra. Ačkoli je sýr „Liliputas“ produktem s výraznými vlastnostmi, jakostí a pověstí, kterými se odlišuje od jiných produktů, je mu sýr „Liliput“ některými svými vlastnostmi velmi podobný. Vzhledem k blízkosti názvů a podobnému vzhledu produktů by uplatňování ochrany podle článku 13 nařízení (EU) č. 1151/2012 mohlo vést k tomu, že v případě zápisu do rejstříku bude sýr „Liliputas“ polským výrobcům bránit v používání výrazu „Liliput“.

(17)

Je zřejmé, že záměrem použití výrazu „Liliput“ nebylo využít pověsti názvu „Liliputas“. Spotřebitelé nebyli nebo nemohli být uvedeni v omyl, pokud jde o skutečný původ produktů. Oba produkty se prodávají na dvou odlišných trzích, na nichž jsou dobře známy a kde nelze hovořit o možnosti jejich záměny. Z těchto důvodů a protože bylo prokázáno, že označení „Liliput“ bylo v souladu s právem používáno nepřetržitě a řádně po dobu nejméně dvaceti pěti let před podáním žádosti o zápis označení „Liliputas“ Komisi, by v zájmu spravedlnosti a tradičního užívání mělo být uděleno maximální přechodné období uvedené v čl. 15 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012.

(18)

Tento závěr nutně neznamená, že používání výrazu „Liliput“ je neoprávněné. Jestliže může být podle čl. 41 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, s přihlédnutím ke všem relevantním činitelům, zejména ke stávající situaci v oblastech spotřeby a k příslušným vnitrostátním právním aktům nebo právním aktům Unie, určeno, že výraz „Liliput“ zdruhověl, neměl by mít zápis názvu „Liliputas“ vliv na užívání názvu „Liliput“.

(19)

Pokud jde o ochranné známky obsahující výraz „Liliput“, o jejichž zápis bylo zažádáno, jež jsou zapsány nebo zavedeny používáním v dobré víře na území Unie přede dnem podání žádosti o zápis výrazu „Liliputas“ jako chráněného zeměpisného označení podle čl. 14 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, mohou být pro daný produkt tyto ochranné známky nadále používány a obnovovány za předpokladu, že jsou splněny obecné požadavky stanovené právními předpisy pro ochranné známky.

(20)

Na základě výše uvedených skutečností by tedy název „Liliputas“ měl být zapsán do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení.

(21)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro politiku jakosti zemědělských produktů,

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

(1)

Dodavatel Mitsubishi Electric Corporation (MELCO), zastoupený v Unii společností Mitsubishi Electric Automotive Europe B.V. (dále jen „žadatel“), podal dne 24. června 2014 žádost o schválení účinného alternátoru MELCO GXi jako inovativní technologie. Úplnost žádosti byla posouzena v souladu s článkem 4 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 725/2011 (2). Komise zjistila, že v původní žádosti chybí některé důležité informace, a požádala žadatele, aby je doplnil. Komise obdržela úplné informace dne 10. července 2014 a začala žádost posuzovat ode dne následujícího po uvedeném datu.

(2)

Žádost byla posouzena v souladu s článkem 12 nařízení (ES) č. 443/2009, prováděcím nařízením (EU) č. 725/2011 a technickými pokyny pro přípravu žádostí o schválení inovativních technologií podle nařízení (ES) č. 443/2009 (dále jen „technické pokyny“) (3) a byla shledána úplnou.

(3)

Žádost se týká účinného alternátoru MELCO GXi s třídami výkonu od 130 A do 250 A. Alternátor má vysokou účinnost, jak bylo stanoveno v souladu s přístupem VDA popsaným v bodě 5.1.2 přílohy I technických pokynů. Tento přístup se odvolává na zkušební metodu stanovenou v mezinárodní normě ISO 8854:2012 (4). Alternátor žadatele má v porovnání se základním alternátorem zvýšenou účinnost díky tomu, že snižuje tyto tři typy ztrát: ztráty na usměrňovači díky použití nové nízkoztrátové diody, ztráty v železe statoru díky použití jádra statoru z tenké a vysoce jakostní elektromagnetické oceli a ztráty v mědi statoru díky použití statoru s velmi vysokým činitelem plnění a axiální chladicí struktury.

(4)

Komise konstatuje, že informace poskytnuté v žádosti prokazují, že podmínky a kritéria uvedené v článku 12 nařízení (ES) č. 443/2009 a v článcích 2 a 4 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011 byly splněny.

(5)

Žadatel prokázal, že vysoce účinný alternátor druhu popsaného v dané žádosti se nevyskytoval ve více než 3 % nových osobních automobilů zaregistrovaných v referenčním roce 2009.

(6)

Aby bylo možné určit, o kolik se sníží emise CO2 po instalaci inovativní technologie ve vozidle, je nutné definovat základní vozidlo, se kterým má být účinnost vozidla vybaveného inovativní technologií porovnána,jak stanoví články 5 a 8 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011. Komise zastává názor, že za vhodnou základní technologii pro případ, kdy je inovativní technologie instalována do nového typu vozidla, je vhodné považovat alternátor s 67 % účinností. Pokud je účinný alternátor MELCO GXi instalován do stávajícího typu vozidla, za základní technologii by měl být považován alternátor nejnovější verze daného typu uvedené na trh.

(7)

Žadatel předložil metodu pro zkoušení snížení emisí CO2, jejíž součástí jsou vzorce, které jsou v souladu se vzorci popsanými v technických pokynech v rámci zjednodušeného přístupu, pokud jde o účinné alternátory. Komise se domnívá, že tato zkušební metoda poskytne výsledky, které jsou ověřitelné, opakovatelné a srovnatelné, a že je schopna reálně prokázat statisticky významné snížení emisí CO2 pomocí dané inovativní technologie v souladu s článkem 6 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011.

(8)

Žadatel předložil metodu pro zkoušení snížení emisí CO2, jejíž součástí jsou vzorce, které vycházejí z technických pokynů, pokud jde o účinné alternátory. Komise poznamenává, že zkušební metoda žadatele a vzorce pro výpočet snížení emisí CO2 jsou ve všech ohledech identické s metodou stanovenou v příloze prováděcího rozhodnutí Komise 2013/341/EU (5). Komise se proto domnívá, že ke stanovení snížení emisí CO2 v důsledku použití účinného alternátoru MELCO GXi by se měla použít metoda uvedená v prováděcím rozhodnutí 2013/341/EU.

(9)

V této souvislosti zastává Komise názor, že žadatel uspokojivě prokázal, že snížení emisí prostřednictvím inovativní technologie dosahuje nejméně hodnoty 1 g CO2/km.

(10)

Komise poznamenává, že snížení emisí dosažené inovativní technologií je možné částečně prokázat standardním zkušebním cyklem, a celkové snížení emisí, jež má být certifikováno, by proto mělo být stanoveno v souladu s čl. 8 odst. 2 druhým pododstavcem prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011.

(11)

Komise zjistila, že zpráva o ověření byla vypracována společností UTAC (Groupe UTAC CERAM) a že zpráva potvrzuje zjištění uvedená v žádosti.

(12)

V této souvislosti zastává Komise názor, že proti schválení dotyčné inovativní technologie by neměly být vzneseny žádné námitky.

(13)

Pro účely stanovení obecného kódu ekologické inovace, který se uvede v příslušných dokumentech schválení typu podle příloh I, VIII a IX směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (6), by měl být určen individuální kód, který se má použít pro inovativní technologii schválenou tímto rozhodnutím.

(14)

Každý výrobce, který chce získat výhody ze snížení svých průměrných specifických emisí CO2 pro účely splnění svého cíle pro specifické emise na základě snížení emisí CO2 prostřednictvím inovativní technologie schválené tímto rozhodnutím, by měl v souladu s čl. 11 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011 ve své žádosti o certifikát ES schválení typu pro dotyčná vozidla uvést odkaz na toto rozhodnutí,

(1)

Spolupráce mezi členskými státy, pokud jde o interoperabilitu a bezpečnost systémů elektronické identifikace, je nezbytná k podpoře vysoké úrovně důvěryhodnosti a bezpečnosti odpovídající míře rizika v těchto systémech.

(2)

Ustanovení čl. 7 písm. g) nařízení (EU) č. 910/2014 ukládá oznamujícímu členskému státu povinnost poskytnout ostatním členským státům popis dotčeného systému šest měsíců předem, aby členské státy mohly spolupracovat způsobem popsaným v čl. 12 odst. 5 nařízení (EU) č. 910/2014.

(3)

Spolupráce mezi členskými státy vyžaduje zjednodušené postupy. Interoperability a bezpečnosti systémů elektronické identifikace nelze dosáhnout pomocí postupů prováděných v různých jazycích. Používání angličtiny v rámci spolupráce by mělo usnadnit dosažení interoperability a bezpečnosti systémů elektronické identifikace, avšak překlady již existující dokumentace by neměly představovat nepřiměřenou zátěž.

(4)

V členských státech jsou různé prvky systémů elektronické identifikace spravovány různými orgány nebo subjekty. K umožnění účinné spolupráce a zjednodušení správních postupů je vhodné zajistit, aby v každém členském státě existovalo jednotné místo, jehož prostřednictvím lze kontaktovat příslušné orgány a subjekty tohoto členského státu.

(5)

Výměna informací, zkušeností a osvědčených postupů mezi členskými státy usnadňuje vývoj systémů elektronické identifikace a slouží jako nástroj k dosažení technické interoperability. Potřeba této spolupráce je zvláště opodstatněná, pokud jde o úpravy již oznámených systémů elektronické identifikace, změny systémů elektronické identifikace, o nichž byly členským státům poskytnuty informace před oznámením, a výskyt důležitých událostí nebo incidentů, které mohou ovlivnit interoperabilitu nebo bezpečnost systémů elektronické identifikace. Členské státy by rovněž měly mít k dispozici prostředky k vyžádání si tohoto druhu informací týkajících se interoperability a bezpečnosti systémů elektronické identifikace od jiných členských států.

(6)

Vzájemné hodnocení systémů elektronické identifikace by se mělo považovat za proces vzájemného učení, který pomáhá vybudovat důvěru mezi členskými státy a zajišťuje interoperabilitu a bezpečnost oznámených systémů elektronické identifikace. K tomu je třeba, aby oznamující členské státy poskytovaly dostatečné informace o svých systémech elektronické identifikace. Rovněž je však třeba zohlednit potřebu členských států zachovat důvěrnost některých informací, pokud je to nezbytně nutné kvůli bezpečnosti.

(7)

Aby bylo zajištěno, že proces vzájemného hodnocení bude nákladově efektivní a povede k jasným a přesvědčivým výsledkům, a aby se zamezilo zbytečnému zatěžování členských států, měly by členské státy společně provést jedno vzájemné hodnocení.

(8)

Při spolupráci ve věcech týkajících se systémů elektronické identifikace, včetně provádění vzájemných hodnocení, by členské státy měly zohlednit posudky nezávislých třetích stran, pokud jsou k dispozici.

(9)

Za účelem usnadnění procesních opatření k dosažení cílů uvedených v čl. 12 odst. 5 a 6 nařízení (EU) č. 910/2014 by měla být zřízena síť pro spolupráci. Zajistí se tím existence fóra, které bude moci obsáhnout všechny členské státy a formálním způsobem je zapojit do spolupráce v praktických věcech údržby rámce interoperability.

(10)

Síť pro spolupráci by měla posuzovat formuláře návrhů oznámení poskytované členskými státy podle čl. 7 písm. g) nařízení (EU) č. 910/2014 a vydávat stanoviska, v nichž se vyjádří k souladu systémů popsaných ve formulářích návrhů oznámení s požadavky článku 7, čl. 8 odst. 1 až 2 a čl. 12 odst. 1 uvedeného nařízení a s prováděcím aktem uvedeným v čl. 8 odst. 3 uvedeného nařízení. Ustanovení čl. 9 odst. 1 písm. e) nařízení (EU) č. 910/2014 ukládá oznamujícím členským státům povinnost popsat způsob, jakým oznámený systém elektronické identifikace plní požadavky na interoperabilitu podle čl. 12 odst. 1 nařízení (EU) č. 910/2014. Členské státy by při přípravě na splnění své povinnosti podle čl. 9 odst. 1 písm. e) nařízení (EU) č. 910/2014, totiž poskytnout Komisi popis, jak oznámený systém elektronické identifikace splňuje požadavky na interoperabilitu podle čl. 12 odst. 1 nařízení (EU) č. 910/2014, měly zejména zohlednit stanoviska sítě pro spolupráci.

(11)

Všechny strany zapojené do oznamování by měly stanovisko sítě pro spolupráci vzít na vědomí jako vodítko pro celý proces spolupráce, oznamování a interoperability.

(12)

K zajištění efektivity procesu vzájemného hodnocení prováděného podle tohoto rozhodnutí je vhodné, aby síť pro spolupráci poskytovala členským státům pokyny.

(13)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle článku 48 nařízení (EU) č. 910/2014,

(1)

Rozhodnutí ECB/2010/23 (1) zakládá mechanismus pro slučování a přerozdělování měnových příjmů z operací měnové politiky.

(2)

S ohledem na rozhodnutí ECB/2014/40 (2) a rozhodnutí ECB/2014/45 (3) je třeba upravit odděleně vedená aktiva tak, aby byl zohledněn objem realizovaných zisků a ztrát, které plynou ze zcizení cenných papírů držených pro účely měnové politiky, za období od okamžiku zcizení do konce daného čtvrtletí.

(3)

Vzhledem k tomu, že úroky z operací měnové politiky se splatností jeden rok nebo delší se slučují před jejich výplatou na konci operace, měla by být provedena úprava výpočtu základny pasiv a odděleně vedených aktiv podle příloh I a II rozhodnutí ECB/2010/23.

(4)

Rozhodnutí ECB/2010/23 je třeba odpovídajícím způsobem změnit,

(1)

Rozhodnutím ECB/2010/24 (1) se stanoví způsob, jakým Evropská centrální banka (ECB) přerozděluje mezi národní centrální banky: a) svůj příjem z eurobankovek v oběhu, jenž vznikne v každém účetním roce, a b) svůj příjem z cenných papírů nakoupených v rámci programu pro trhy s cennými papíry (securities markets programme – SMP), jenž dosáhne v každém účetním roce.

(2)

Rozhodnutí ECB/2010/24 je třeba změnit tak, aby bylo zohledněno prozatímní přerozdělování příjmu ECB z nákupu krytých dluhopisů a cenných papírů krytých aktivy podle rozhodnutí ECB/2014/40 (2) a rozhodnutí ECB/2014/45 (3). V zájmu srozumitelnosti by proto mělo být přepracováno.

(3)

Rozhodnutím ECB/2010/29 (4) se stanoví přidělování eurobankovek v oběhu národním centrálním bankám v poměru k jejich splaceným podílům na základním kapitálu ECB. Podle článku 4 rozhodnutí ECB/2010/29 a přílohy uvedeného rozhodnutí se ECB přiděluje 8 % z celkové hodnoty eurobankovek v oběhu. ECB má pohledávky uvnitř Eurosystému za národními centrálními bankami v hodnotě odpovídající hodnotě jí vydaných eurobankovek, a to v poměru k podílům národních centrálních bank v klíči upsaného základního kapitálu.

(4)

Podle čl. 2 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/23 (5) se stav eurobankovek v oběhu uvnitř Eurosystému úročí referenční sazbou. Podle čl. 2 odst. 3 rozhodnutí ECB/2010/23 se tyto úroky vypořádávají čtvrtletně prostřednictvím plateb v TARGET2.

(5)

V 7. bodě odůvodnění rozhodnutí ECB/2010/23 se uvádí, že příjem ECB z úročení pohledávek uvnitř Eurosystému za národními centrálními bankami v souvislosti s jejím podílem eurobankovek v oběhu by měl být v zásadě rozdělován mezi národní centrální banky v poměru k jejich podílům v klíči upsaného základního kapitálu v témže účetním roce, kdy vznikl, v souladu s rozhodnutími Rady guvernérů.

(6)

Příjem ECB z nákupu cenných papírů v rámci programu SMP, třetího programu nákupu krytých dluhopisů (covered bond purchase programme – CBPP3) a programu nákupu cenných papírů krytých aktivy (asset-backed securities purchase programme – ABSPP) by měl být v zásadě rozdělován mezi národní centrální banky stejným způsobem v poměru k jejich podílům v klíči upsaného základního kapitálu v témže účetním roce, kdy vznikl.

(7)

Při přerozdělování příjmu ECB z eurobankovek v oběhu a příjmu ECB z nákupu cenných papírů v rámci SMP, CBPP3 a ABSPP by ECB měla přihlížet k odhadu svého finančního výsledku za příslušný rok, přičemž tento odhad náležitě zohledňuje potřebu přidělit finanční prostředky do rezervy na krytí kurzového, úrokového a úvěrového rizika a rizika souvisejícího s cenou zlata, jakož i dostupnost rezerv, které lze uvolnit na vyrovnání předpokládaných výdajů.

(8)

Při určování výše čistého zisku ECB, který má být převeden do všeobecného rezervního fondu podle článku 33.1 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB“), by měla mít Rada guvernérů na zřeteli, že část čistého zisku, která odpovídá příjmu z eurobankovek v oběhu a příjmu z nákupu cenných papírů v rámci SMP, CBPP3 a ABSPP, by měla být v plné výši rozdělena mezi národní centrální banky,

a)

„národní centrální bankou“ se rozumí národní centrální banka členského státu, jehož měnou je euro;

b)

„stavem eurobankovek v oběhu uvnitř Eurosystému“ se rozumějí pohledávky a závazky vzniklé mezi národní centrální bankou a ECB a mezi národní centrální bankou a ostatními národními centrálními bankami v důsledku použití článku 4 rozhodnutí ECB/2010/29;

c)

„příjmem ECB z eurobankovek v oběhu“ se rozumí příjem ECB z úročení pohledávek uvnitř Eurosystému za národními centrálními bankami v souvislosti s jejím podílem eurobankovek v oběhu v důsledku použití článku 2 rozhodnutí ECB/2010/23;

d)

„příjmem ECB z cenných papírů“ se rozumí čistý příjem z nákupu i) cenných papírů v rámci SMP v souladu s rozhodnutím ECB/2010/5 (6), ii) krytých dluhopisů v rámci CBPP3 v souladu s rozhodnutím ECB/2014/40 a iii) cenných papírů krytých aktivy v rámci ABSPP v souladu s rozhodnutím ECB/2014/45.

(1)

Podle oddílu 1.6 přílohy I obecných zásad ECB/2011/14 může Rada guvernérů kdykoli měnit nástroje, podmínky, kritéria a postupy provádění operací měnové politiky Eurosystému.

(2)

S cílem podpořit účinnost cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO) Rada guvernérů dne 22. ledna 2015 rozhodla odstranit rozpětí 10 bazických bodů nad sazbou hlavních refinančních operací pro TLTRO, které se uskuteční v období od března 2015 do června 2016. Odstranění rozpětí odráží pokles termínových prémií nástrojů tržního financování pro instituce od vyhlášení operací TLTRO dne 5. června 2014. Toto rozhodnutí nemá vliv na úrokovou sazbu, která se uplatňuje na první operace TLTRO provedené v září a prosinci 2014. Tato sazba se proto nemění, tj. zůstává pevně stanovena po celou dobu každé operace jako sazba hlavních refinančních operací uplatňovaná v době vyhlášení nabídkového řízení v souvislosti s příslušnou operací TLTRO, plus pevné rozpětí 10 bazických bodů.

(3)

Kromě toho je třeba v rozhodnutí ECB/2014/34 provést některé drobné úpravy (2).

(4)

Rozhodnutí ECB/2014/34 je proto třeba odpovídajícím způsobem změnit,

1)

Článek 5 se nahrazuje tímto:

2)

V příloze I odstavci 1 (Výpočet výpůjčních limitů) se druhá tabulka nahrazuje tímto:

3)

V příloze I odstavci 2 (Výpočet povinného předčasného splacení) se vzorec pro „Povinné předčasné splacení účastníka v září 2016“ nahrazuje tímto:

„

4)

V příloze I se třetí poznámka pod čarou nahrazuje tímto:

„Pro operaci TLTRO, která se uskuteční v březnu 2015 (k = 3), je omezení C 3 ≤ max{0, AA 3}.“

5)

V příloze II se čtvrtá poznámka pod čarou nahrazuje tímto:

„Sektorová klasifikace holdingových společností nefinančních podniků v nařízení (ES) č. 25/2009 (ECB/2008/32) byla změněna v nařízení (EU) č. 1071/2013 (ECB/2013/33), aby byly zohledněny změny v mezinárodních statistických standardech. Podle nařízení (EU) č. 1071/2013 (ECB/2013/33) jsou holdingové společnosti nefinančních podniků překlasifikovány jako finanční instituce. Vykazování v rámci TLTRO musí být zásadně v souladu s rámcem BSI: s účinností od prosince 2014 by údaje neměly zahrnovat holdingové společnosti a měly by tak být předány odpovídající úpravy.“

6)

V příloze II se 13. poznámka pod čarou nahrazuje tímto:

„Účinky překlasifikace holdingových společností nefinančních podniků jako finančních institucí, jež se uskutečnila v prosinci 2014, by se měly zaznamenat pod položkou 3.2C.“

(1)

Podle článku 18.1 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky mohou Evropská centrální banka (ECB) a národní centrální banky členských států, jejichž měnou je euro (dále jen „národní centrální banky“), provádět úvěrové operace s úvěrovými institucemi a ostatními účastníky trhu s tím, že úvěry jsou dostatečně zajištěny. Standardní kritéria, podle kterých se určuje způsobilost zajištění pro účely operací měnové politiky Eurosystému, jsou stanovena v příloze I obecných zásad ECB/2011/14.

(2)

Podle oddílu 1.6 přílohy I obecných zásad ECB/2011/14 může Rada guvernérů kdykoli měnit nástroje, podmínky, kritéria a postupy provádění operací měnové politiky Eurosystému. Podle oddílu 6.3.1 přílohy I obecných zásad ECB/2011/14 si Eurosystém vyhrazuje právo určit, zda emise, emitent, dlužník nebo ručitel splňují jeho požadavky na vysoké úvěrové standardy na základě jakýchkoli informací, které považuje za relevantní. Minimální požadavky Eurosystému na práh úvěrové kvality jsou stanoveny v pravidlech rámce Eurosystému pro hodnocení úvěrového rizika pro obchodovatelná aktiva, která jsou uvedena v oddíle 6.3.2 přílohy 1 obecných zásad ECB/2011/14.

(3)

Pozastavení uplatňování minimálních požadavků Eurosystému na práh úvěrové kvality ve vztahu k obchodovatelným dluhovým nástrojům vydaným nebo plně zaručeným Řeckou republikou, o němž Rada guvernérů rozhodla dne 6. května 2010, bylo výjimečným a dočasným opatřením, které bylo založeno na kladném hodnocení Rady guvernérů, pokud jde o plnění programu Evropské unie/Mezinárodního měnového fondu. Rada guvernérů tehdy vzala v úvahu skutečnost, že Řecká republika schválila program, který Rada guvernérů považovala za přiměřený, takže z hlediska řízení úvěrového rizika si obchodovatelné dluhové nástroje vydané nebo zaručené Řeckou republikou udržely dostatečný standard kvality na to, aby byly i nadále způsobilým zajištěním pro operace měnové politiky Eurosystému bez ohledu na jakékoli externí úvěrové hodnocení. Kromě toho vzala Rada guvernérů v úvahu pevné odhodlání řecké vlády tento program v plném rozsahu uskutečnit (3).

(4)

Podle článku 8 obecných zásad ECB/2014/31 se práh úvěrové kvality stanovený Eurosystémem neuplatňuje na obchodovatelné dluhové nástroje vydané nebo plně zaručené ústředními vládami členských států eurozóny, na které se vztahuje program Evropské unie/Mezinárodního měnového fondu, ledaže Rada guvernérů rozhodne, že příslušný členský stát přestal splňovat podmínky poskytování finanční pomoci a/nebo podmínky makroekonomického programu. Podle čl. 1 odst. 3 týchž obecných zásad se Řecká republika pro účely čl. 6 odst. 1 a článku 8 uvedených obecných zásad považuje za členský stát eurozóny, který plní program Evropské unie/Mezinárodního měnového fondu.

(5)

Na základě posouzení dostupných informací Rada guvernérů usoudila, že v současné době nelze předpokládat úspěšné ukončení přezkumu programu Evropské unie/Mezinárodního měnového fondu pro Řeckou republiku. V důsledku toho se Řecká republika již nepovažuje za členský stát, který plní podmínky programu, a nejsou tak již splněny předpoklady pro dočasné pozastavení uplatňování prahu úvěrové kvality stanoveného Eurosystémem ve vztahu k příslušným nástrojům, jak je uvedeno v čl. 8 odst. 2 obecných zásad ECB/2014/31. Rada guvernérů proto rozhodla, že se minimální požadavky Eurosystému na práh úvěrové kvality budou uplatňovat na obchodovatelné dluhové nástroje vydané nebo plně zaručené Řeckou republikou,