ISSN 1977-0626

Úřední věstník

Evropské unie

L 50

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Ročník 58
21. února 2015


Obsah

 

II   Nelegislativní akty

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Komise (EU) 2015/282 ze dne 20. února 2015, kterým se mění přílohy VIII, IX a X nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, pokud jde o rozšířenou jednogenerační studii toxicity pro reprodukci ( 1 )

1

 

 

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/283 ze dne 20. února 2015 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

7

 

 

ROZHODNUTÍ

 

*

Rozhodnutí Rady (EU) 2015/284 ze dne 17. února 2015 o postoji, který má být zaujat jménem Evropské unie ve Smíšeném výboru EHP ke změně protokolu 4 k Dohodě o EHP o pravidlech původu (rozšíření o Chorvatsko)

10

 

*

Rozhodnutí Rady (EU) 2015/285 ze dne 17. února 2015 o postoji, který má být zaujat jménem Evropské unie v rámci Smíšeného výboru EHP zřízeného Dohodou o Evropském hospodářském prostoru, k nahrazení protokolu 4 k Dohodě o EHP o pravidlech původu novým protokolem, který je v souladu s Regionální úmluvou o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu

13

 

*

Rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2015/286 ze dne 27. listopadu 2014, kterým se mění rozhodnutí ECB/2010/29 o vydávání eurobankovek (ECB/2014/49)

42

 

*

Rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2015/287 ze dne 31. prosince 2014 o splacení základního kapitálu, převodu devizových rezerv a příspěvcích na rezervní fondy a rezervy Evropské centrální banky ze strany Lietuvos bankas (ECB/2014/61)

44

 

 

Opravy

 

*

Oprava prováděcího rozhodnutí Rady 2014/488/SZBP ze dne 22. července 2014, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii ( Úř. věst. L 217, 23.7.2014 )

48

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vytištěn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


II Nelegislativní akty

NAŘÍZENÍ

21.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/1


NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2015/282

ze dne 20. února 2015,

kterým se mění přílohy VIII, IX a X nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, pokud jde o rozšířenou jednogenerační studii toxicity pro reprodukci

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (1), a zejména na čl. 13 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V ustanovení čl. 13 odst. 2 nařízení (ES) č. 1907/2006 se stanoví, že zkušební metody, které se využívají k získávání informací o podstatných vlastnostech látek, požadované v uvedeném nařízení, se pravidelně přezkoumávají a zdokonalují s cílem omezit zkoušky na obratlovcích a snížit počet použitých zvířat. Při stanovení zkušebních metod by se měly plně zohlednit zásady nahrazování, omezování a zdokonalování, zakotvené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU (2), zejména pokud existují vhodné validované metody, které nahrazení, omezení nebo zdokonalení zkoušek prováděných na zvířatech umožňují. Po takovém přezkumu je nutno změnit nařízení Rady (ES) č. 440/2008 (3) a přílohy nařízení (ES) č. 1907/2006 za účelem nahrazení, omezení nebo zdokonalení zkoušek na zvířatech.

(2)

Podle nařízení (ES) č. 1907/2006 se dvougenerační studie toxicity pro reprodukci použije pro zkoumání toxicity pro reprodukci chemických látek za účelem splnění standardních požadovaných informací podle bodu 8.7.3 příloh IX a X uvedeného nařízení. V sloupci 2 bodu 8.7.1 přílohy VIII nařízení (ES) č. 1907/2006 je dále stanoveno, že dvougenerační studie toxicity pro reprodukci umožňuje posoudit případy, v nichž existují závažné obavy o možných nepříznivých účincích na plodnost nebo vývoj.

(3)

Rozšířená jednogenerační studie toxicity pro reprodukci (Extended one-Generation Reproductive Toxicity Study – EOGRTS) (4) je novou zkušební metodou vypracovanou k posouzení toxicity pro reprodukci chemických látek. Tuto zkušební metodu schválila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v červenci roku 2011. EOGRTS je modulární zkušební metodou, při níž šlechtění a posuzování druhé filiální (F2) generace a zkoušky vývojové neurotoxicity (DNT) a vývojové imunotoxicity (DIT) představují oddělené a samostatné moduly.

(4)

EOGRTS nabízí oproti dvougenerační studii toxicity pro reprodukci řadu výhod. Tato metoda posuzuje větší počet zvířat první filiální generace (F1) a zabývá se i dalšími parametry, čímž zvyšuje citlivost a zlepšuje úroveň informací, jež mohou být získány prostřednictvím této zkušební metody. Kromě toho je, pokud se použije tato metoda, dosaženo významného snížení počtu zvířat využívaných ke zkouškám, neboť šlechtění generace F2 není součástí základní stanovené zkušební metody.

(5)

EOGRTS byla vložena do nařízení (ES) č. 440/2008 nařízením Komise (EU) č. 900/2014 (5). Přílohy IX a X nařízení (ES) č. 1907/2006 by měly být změněny, aby bylo možno vymezit, jak má být tato nová zkušební metoda použita pro účely nařízení (ES) č. 1907/2006. Za tímto účelem byla v roce 2011 vytvořena podskupina expertní skupiny Komise, která se skládá z orgánů příslušných pro nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek a pro nařízení o klasifikaci a označování chemických látek. Na základě vědeckého doporučení této expertní skupiny by se měla EOGRTS stát upřednostňovanou zkušební metodou pro poskytnutí standardních požadovaných informací podle sloupce 1 bodu 8.7.3 příloh IX a X nařízení (ES) č. 1907/2006 místo dvougenerační studie toxicity pro reprodukci (B.35).

(6)

Standardní požadované informace podle přílohy IX a X nařízení (ES) č. 1907/2006 by se měly omezit na základní konfiguraci EOGRTS. V některých zvláštních odůvodněných případech by měl mít žadatel o registraci možnost navrhnout provedení zkoušek u generace F2, jakož i u kohort vývojové neurotoxicity (DNT) a vývojové imunotoxicity (DIT), přičemž Evropská agentura pro chemické látky by měla mít možnost si provedení takových zkoušek vyžádat.

(7)

Mělo by se zajistit, aby studie toxicity pro reprodukci provedená podle bodu 8.7.3 příloh IX a X nařízení (ES) č. 1907/2006 umožnila náležité posouzení možných účinků na plodnost. Doba expozice před pářením a výběr dávky by měly být stanoveny tak, aby naplňovaly potřeby posouzení rizika a účely klasifikace a označování, jak je vyžadováno podle nařízení (ES) č. 1907/2006 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (6).

(8)

Vzhledem k tomu, že přetrvávající odborné otázky týkající se hodnoty generace F2 by měly být vyjasněny na základě empirických údajů, a že látky, které mohou z hlediska spotřebitelů a profesionálních uživatelů představovat nejvyšší riziko, by měly být posouzeny podle konzervativního přístupu, měla by být u určitých látek zahájena i produkce a posuzování generace F2, a to v závislosti na konkrétním případu. Expertní skupina doporučila, že u příslušných bodů příloh IX a X nařízení (ES) č. 1907/2006 by se měl uplatnit způsob podávání na základě pravděpodobné cesty expozice spotřebitelů a profesionálních uživatelů. K další optimalizaci výběru látek pro produkci a zkoušky na generaci F2 by měla být zahrnuta další kritéria, jež vycházejí z důkazů svědčících o významnosti látky vzhledem k dostupným informacím o toxických a toxikokinetických funkcích.

(9)

Vývojová neurotoxicita a vývojová imunotoxicita se považují za důležité a relevantní ukazatele vývojové toxicity, které by se mohly zkoumat podrobněji. Analýza kohort DNT a DIT s sebou však nese pro zkušební laboratoře značné vícenáklady, jakož i technické a praktické potíže. Proto se považuje za vhodné, aby podnětem k analýze kohort DIT a DNT nebo jen jedné z nich byly konkrétní a vědecky motivované obavy. Měla by být stanovena zvláštní pravidla pro uzpůsobení standardních požadovaných informací vymezených v bodě 8.7.3 příloh IX a X nařízení (ES) č. 1907/2006, podle nichž bude rozhodováno o zahájení zkoušek imunotoxicity a neurotoxicity. Pokud lze z informací, které jsou o látkách dostupné, vyvodit zvláštní obavy ohledně jejich neurotoxicity či imunotoxicity, mělo by být umožněno zahrnutí kohort DNT a DIT, či jen některé z nich, je-li to v příslušném případě odůvodněno. Důkazy, z nichž tyto obavy vycházejí, by mohly pramenit ze stávajících informací odvozených z přístupů in vivo či přístupů zkoušek, které nejsou prováděny na zvířatech, ze znalostí příslušných mechanismů/způsobů aktivity vlastní látky či z existujících informací o strukturně příbuzných látkách. Pokud jsou tedy jakékoli z těchto konkrétních obav důvodné, žadatel by měl mít uloženu povinnost navrhnout provedení kohort DNT a DIT, nebo jen jedné z nich, přičemž Evropská agentura pro chemické látky by měla mít možnost si provedení takových zkoušek vyžádat.

(10)

Podle bodu 8.7.3 přílohy IX nařízení (ES) č. 1907/2006 se vyžaduje provedení studie toxicity pro reprodukci pouze tehdy, pokud byly dříve zjištěny nepříznivé účinky na reprodukční orgány nebo tkáně. Tento bod stanoví, že zdrojem těchto informací mohou být pouze studie toxicity spočívající v opakovaném podávání dávek po dobu 28 nebo 90 dnů. Vzhledem k tomu, že náznaky nepříznivých účinků na příslušné reprodukční parametry lze získat i ze screeningových studií toxicity pro reprodukci, jakými jsou například studie uvedené v pokynech OECD 421 a 422 ke zkušebním metodám, či z jiných studií s opakovaným podáváním dávek, které mohou odůvodnit následné provedení EOGRTS, sloupec 1 bodu 8.7.3 by měl být změněn, což umožní zohlednění těchto dalších studií.

(11)

Aby se zabránilo nepřiměřenému zatížení hospodářských subjektů, které již mohly provést zkoušky či získat výsledky dvougenerační studie toxicity pro reprodukci, a rovněž z důvodů dobrých životních podmínek zvířat měla by být podrobná shrnutí studií, které byly zahájeny před vstupem tohoto rozhodnutí v platnost, považována za dostatečná pro splnění požadavku poskytnutí standardních požadovaných informací podle bodu 8.7.3 příloh IX a X nařízení (ES) č. 1907/2006.

(12)

Z důvodů soudržnosti by měl být změněn sloupec 2 bodu 8.7.1 přílohy VIII nařízení (ES) č. 1907/2006, tak aby byl změněn odkaz na studii vyžadovanou podle bodu 8.7.3 přílohy IX nařízení (ES) č. 1907/2006 z dvougenerační studie toxicity pro reprodukci na EOGRTS.

(13)

Evropská agentura pro chemické látky by měla v úzké spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami dále vypracovat pokyny pro použití EOGRTS pro účely nařízení (ES) č. 1907/2006, a to i pro aplikaci kritérií pro F2 a kohorty DNT/DIT. Při této činnosti by Evropská agentura pro chemické látky měla plně zohlednit činnosti vykonané OECD, jakož i jinými příslušnými vědeckými a odbornými skupinami. Evropská agentura pro chemické látky by měla dále při stanovení lhůt pro předkládání aktualizací dokumentace s výsledky EOGRTS náležitě zohlednit dostupnost této služby na trhu.

(14)

Nařízení (ES) č. 1907/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(15)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru zřízeného podle článku 133 nařízení (ES) č. 1907/2006,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Přílohy VIII, IX, X nařízení (ES) č. 1907/2006 se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. února 2015.

Za Komisi

předseda

Jean-Claude JUNCKER


(1)   Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1.

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely (Úř. věst. L 276, 20.10.2010, s. 33).

(3)  Nařízení Rady (ES) č. 440/2008 ze dne 30. května 2008, kterým se stanoví zkušební metody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) (Úř. věst. L 142, 31.5.2008, s. 1).

(4)  Zkušební pokyny OECD 443.

(5)  Nařízení Komise (EU) č. 900/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se přizpůsobuje technickému pokroku nařízení (ES) č. 440/2008, kterým se stanoví zkušební metody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (Úř. věst. L 247, 21.8.2014, s. 1).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1).


PŘÍLOHA

Nařízení (ES) č. 1907/2006 se mění takto:

1)

V příloze VIII se ve sloupci 2 tabulky stanovující toxikologické informace (zvláštní pravidla pro odchylky od sloupce 1) nahrazuje bod 8.7.1 takto:

 

„8.7.1

Studii toxicity pro reprodukci není nutné provést, pokud:

je látka známa jako genotoxický karcinogen a byla provedena odpovídající opatření k řízení rizik nebo

je látka známa jako mutagen působící na zárodečné buňky a byla provedena odpovídající opatření k řízení rizik nebo

lze vyloučit příslušnou expozici člověka v souladu s oddílem 3 přílohy XI nebo

je k dispozici studie prenatální vývojové toxicity (příloha IX, bod 8.7.2), nebo buď rozšířená jednogenerační studie toxicity pro reprodukci (B.56, OECD TG 443) (příloha IX bod 8.7.3), nebo dvougenerační studie (B.35, OECD TG 416).

Je-li o látce známo, že má nepříznivé účinky na plodnost a splňuje kritéria pro klasifikaci jako toxická pro reprodukci kategorie 1A nebo 1B: Může poškodit reprodukční schopnost (H360F) a dostupné údaje poskytují dostatečnou podporu pro podrobné posouzení rizik; v tom případě nebudou nutné zkoušky účinků na plodnost. Zkoušky vývojové toxicity však musí být zváženy.

Je-li o látce známo, že způsobuje vývojovou toxicitu a splňuje kritéria pro klasifikaci jako toxická pro reprodukci kategorie 1A nebo 1B: Může poškodit plod v těle matky (H360D) a dostupné údaje poskytují dostatečnou podporu pro podrobné posouzení rizik; v tom případě nebudou nutné zkoušky vývojové toxicity. Zkoušky účinků na plodnost však musí být zváženy.

V případě, že existují vážné obavy o možných nepříznivých účincích na plodnost nebo vývoj, může žadatel o registraci namísto screeningové studie navrhnout rozšířenou jednogenerační studii toxicity pro reprodukci (příloha IX, bod 8.7.3) nebo studii prenatální vývojové toxicity (příloha IX, bod 8.7.2).“

2)

V příloze IX se ve sloupci 1 (Standardní požadované informace) a ve sloupci 2 (Zvláštní pravidla pro odchylky od sloupce 1) tabulky stanovující toxikologické informace nahrazuje bod 8.7.3 takto:

„8.7.3

Rozšířená jednogenerační studie toxicity pro reprodukci (B.56 nařízení Komise o zkušebních metodách, jak je stanoveno v čl. 13 odst. 3 nebo OECD 443), stanovení základní zkoušky (kohorty 1A a 1B bez rozšíření, jež by zahrnovalo generaci F2), jeden druh, nejvhodnější způsob podávání, s ohledem na pravděpodobnou cestu expozice člověka, pokud opakované studie toxicity (tj. 28denní nebo 90denní studie, screeningové studie OECD 421 nebo 422) naznačují nepříznivé účinky na reprodukční orgány nebo tkáně nebo odhalují jiné obavy v souvislosti s toxicitou pro reprodukci.

8.7.3

Provedení rozšířené jednogenerační studie toxicity pro reprodukci s rozšířením kohorty 1B zahrnující generaci F2 musí navrhnout žadatel nebo je může vyžadovat agentura v souladu s článkem 40 nebo 41, pokud

a)

má látka užití vedoucí k významné expozici spotřebitelů nebo profesionálních uživatelů, přičemž se přihlédne mimo jiné k expozici spotřebitele ze zboží, a

b)

je splněna jakákoli z těchto podmínek:

látka vykazuje podle zkoušek mutagenity somatických buněk in vivo genotoxické účinky, jež by mohly vést ke klasifikaci takové látky jako mutagen kategorie 2, nebo

existují náznaky, že interní dávka dosáhne v případě látky a/nebo kteréhokoli z jejích metabolitů stabilního stavu u pokusných zvířat až po delší době expozice, nebo

z dostupných studií in vivo či z přístupů nevyužívajících zvířat existují náznaky o jednom nebo více z příslušných působení látky, jež souvisí s narušením endokrinní činnosti.

Provedení rozšířené jednogenerační studie toxicity pro reprodukci zahrnující kohorty 2A/2B (vývojová neurotoxicita) a/nebo kohortu 3 (vývojová imunotoxicita) musí navrhnout žadatel nebo je může vyžadovat agentura v souladu s článkem 40 nebo 41 v případě zvláštních obav ohledně (vývojové) neurotoxicity nebo (vývojové) imunotoxicity na základě jakéhokoli z těchto důvodů:

stávajících informací o vlastní látce odvozených z příslušných přístupů in vivo nebo přístupů nevyužívajících zvířat (např. abnormální CNS, důkazy o nežádoucích účincích na nervový nebo imunitní systém podle studií na dospělých zvířatech či zvířatech s prenatální expozicí), nebo

zvláštních mechanismů/způsobů působení látky v souvislosti s (vývojovou) neurotoxicitou a/nebo (vývojovou) imunotoxicitou (např. inhibice cholinesterázy nebo relevantní změny hladiny hormonů štítné žlázy, jež se váží k nepříznivým účinkům), nebo

stávajících informací o účincích strukturně příbuzných látek zkoumané látky, které o takových účincích nebo mechanismech/způsobech působení vypovídají.

V zájmu vyjasnění obav ohledně vývojové toxicity může žadatel namísto kohort 2A/2B (vývojová neurotoxicita) a/nebo kohorty 3 (vývojová imunotoxicita) rozšířené jednogenerační studie toxicity pro reprodukci navrhnout jiné studie vývojové neurotoxicity a/nebo vývojové imunotoxicity.

Dvougenerační studie toxicity pro reprodukci (B.35, OECD TG 416), které byly zahájeny před 13. březnem 2015, se považují za náležitě naplňující standardní požadované informace.

Studie se provede na jednom druhu. V případě potřeby lze zvážit provedení studie na této hmotnostní úrovni nebo na další hmotnostní úrovni na druhém kmenu nebo na druhém druhu a rozhodnutí by mělo vycházet z výsledku první zkoušky a z veškerých dalších dostupných relevantních údajů.“

3)

V příloze X se ve sloupci 1 (Standardní požadované informace) a ve sloupci 2 (Zvláštní pravidla pro odchylky od sloupce 1) tabulky stanovující toxikologické informace nahrazuje bod 8.7.3 takto:

„8.7.3

Rozšířená jednogenerační studie toxicity pro reprodukci (B.56 nařízení Komise o zkušebních metodách, jak je stanoveno v čl. 13 odst. 3 nebo OECD 443), stanovení základní zkoušky (kohorty 1A a 1B bez rozšíření, jež by zahrnovalo generaci F2), jeden druh, nejvhodnější způsob podávání, s ohledem na pravděpodobnou cestu expozice člověka, pokud není poskytnuto v rámci požadavků podle přílohy IX.

8.7.3

Provedení rozšířené jednogenerační studie toxicity pro reprodukci s rozšířením kohorty 1B zahrnující generaci F2 musí navrhnout žadatel nebo je může vyžadovat agentura v souladu s článkem 40 nebo 41, pokud

a)

má látka užití vedoucí k významné expozici spotřebitelů nebo profesionálních uživatelů, přičemž se přihlédne mimo jiné k expozici spotřebitele ze zboží, a

b)

je splněna jakákoli z těchto podmínek:

látka vykazuje podle zkoušek mutagenity somatických buněk in vivo genotoxické účinky, jež by mohly vést ke klasifikaci takové látky jako mutagen kategorie 2, nebo

existují náznaky, že interní dávka dosáhne v případě látky a/nebo kteréhokoli z jejích metabolitů stabilního stavu u pokusných zvířat až po delší době expozice, nebo

z dostupných studií in vivo či z přístupů nevyužívajících zvířat existují náznaky o jednom nebo více z příslušných působení látky, jež souvisí s narušením endokrinní činnosti.

Provedení rozšířené jednogenerační studie toxicity pro reprodukci zahrnující kohorty 2A/2B (vývojová neurotoxicita) a/nebo kohortu 3 (vývojová imunotoxicita) musí navrhnout žadatel nebo je může vyžadovat agentura v souladu s článkem 40 nebo 41 v případě zvláštních obav ohledně (vývojové) neurotoxicity nebo (vývojové) imunotoxicity na základě jakéhokoli z těchto důvodů:

stávajících informací o vlastní látce odvozených z příslušných přístupů in vivo nebo přístupů nevyužívajících zvířat (např. abnormální CNS, důkazy o nežádoucích účincích na nervový nebo imunitní systém podle studií na dospělých zvířatech či zvířatech s prenatální expozicí), nebo

zvláštních mechanismů/způsobů působení látky v souvislosti s (vývojovou) neurotoxicitou a/nebo (vývojovou) imunotoxicitou (např. inhibice cholinesterázy nebo relevantní změny hladiny hormonů štítné žlázy, jež se váží k nepříznivým účinkům), nebo

stávajících informací o účincích strukturně příbuzných látek zkoumané látky, které o takových účincích nebo mechanismech/způsobech působení vypovídají.

V zájmu vyjasnění obav ohledně vývojové toxicity může žadatel namísto kohort 2A/2B (vývojová neurotoxicita) a/nebo kohorty 3 (vývojová imunotoxicita) rozšířené jednogenerační studie toxicity pro reprodukci navrhnout jiné studie vývojové neurotoxicity a/nebo vývojové imunotoxicity.

Dvougenerační studie toxicity pro reprodukci (B.35, OECD TG 416), které byly zahájeny před 13. březnem 2015, se považují za náležitě naplňující standardní požadované informace.“


21.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/7


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2015/283

ze dne 20. února 2015

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/ 2001 a (ES) č. 1234/2007 (1),

s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 136 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 136 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. února 2015.

Za Komisi,

jménem předsedy,

Jerzy PLEWA

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)   Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671.

(2)   Úř. věst. L 157, 15.6.2011, s. 1.


PŘÍLOHA

Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kód třetích zemí (1)

Paušální dovozní hodnota

0702 00 00

EG

116,3

IL

80,8

MA

84,5

TR

114,7

ZZ

99,1

0707 00 05

EG

191,6

TR

188,8

ZZ

190,2

0709 93 10

MA

179,2

TR

226,7

ZZ

203,0

0805 10 20

EG

46,7

IL

70,4

MA

47,2

TN

52,2

TR

68,0

ZZ

56,9

0805 20 10

IL

133,1

MA

101,0

ZZ

117,1

0805 20 30 , 0805 20 50 , 0805 20 70 , 0805 20 90

EG

74,4

IL

148,9

JM

118,8

MA

109,2

TR

81,8

US

133,4

ZZ

111,1

0805 50 10

EG

41,5

TR

50,6

ZZ

46,1

0808 10 80

BR

68,9

CL

94,4

MK

29,8

US

175,0

ZZ

92,0

0808 30 90

CL

162,8

CN

82,2

US

122,7

ZA

92,7

ZZ

115,1


(1)  Klasifikace zemí podle nařízení Komise (EU) č. 1106/2012 ze dne 27. listopadu 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi, pokud jde o aktualizaci klasifikace zemí a území (Úř. věst. L 328, 28.11.2012, s. 7). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.


ROZHODNUTÍ

21.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/10


ROZHODNUTÍ RADY (EU) 2015/284

ze dne 17. února 2015

o postoji, který má být zaujat jménem Evropské unie ve Smíšeném výboru EHP ke změně protokolu 4 k Dohodě o EHP o pravidlech původu (rozšíření o Chorvatsko)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 207 ve spojení s čl. 218 odst. 9 této smlouvy,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2894/94 ze dne 28. listopadu 1994 o některých prováděcích pravidlech k Dohodě o Evropském hospodářském prostoru (1), a zejména na čl. 1 odst. 3 uvedeného nařízení,

s ohledem na návrh Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (2) (dále jen „Dohoda o EHP“) vstoupila v platnost dne 1. ledna 1994.

(2)

Podle článku 98 Dohody o EHP může Smíšený výbor EHP rozhodnout mimo jiné o změně protokolu 4 k této dohodě (dále jen „protokol 4“).

(3)

Protokol 4 obsahuje ustanovení týkající se pravidel původu.

(4)

Některá přechodná ustanovení o uplatňování pravidel původu je třeba poté, co je prozatímně prováděna Dohoda o účasti Chorvatské republiky v Evropském hospodářském prostoru a tři související dohody (3), zohlednit v Dohodě o EHP.

(5)

Protokol 4 by proto měl být změněn.

(6)

Postoj Unie ve Smíšeném výboru EHP by měl být vycházet z připojeného návrhu rozhodnutí,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Postoj, který má být jménem Evropské unie zaujat ve Smíšeném výboru EHP k navrhované změně protokolu 4 k Dohodě o EHP o pravidlech původu, vychází z návrhu rozhodnutí Smíšeného výboru EHP připojeného k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Bruselu dne 17. února 2015.

Za Radu

předseda

J. REIRS


(1)   Úř. věst. L 305, 30.11.1994, s. 6.

(2)   Úř. věst. L 1, 3.1.1994, s. 3.

(3)   Úř. věst. L 170, 11.6.2014, s. 5.


NÁVRH

ROZHODNUTÍ SMÍŠENÉHO VÝBORU EHP č. …/2015

ze dne …,

kterým se mění protokol 4 (o pravidlech původu) k Dohodě o EHP

SMÍŠENÝ VÝBOR EHP,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“), a zejména na článek 98 této dohody,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Protokol 4 k Dohodě o EHP se týká pravidel původu.

(2)

Dne 1. července 2013 přistoupila k Evropské unii Chorvatská republika.

(3)

V návaznosti na úspěšné uzavření jednání o rozšíření Evropské unie předložila Chorvatská republika žádost o přistoupení k Dohodě o EHP.

(4)

Dohoda o účasti Chorvatské republiky v Evropském hospodářském prostoru a tři související dohody (1) (dále jen „dohoda o rozšíření EHP“) byla parafována dne 20. prosince 2013.

(5)

Dohoda o rozšíření EHP byla podepsána dne 11. dubna 2014 a je prozatímně prováděna ode dne 12. dubna 2014.

(6)

Některá přechodná ustanovení o uplatňování pravidel původu je třeba poté, co je prozatímně prováděna dohoda o rozšíření EHP, zohlednit v Dohodě o EHP,

PŘIJAL TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Protokol 4 k Dohodě o EHP se mění v souladu s přílohou tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí za předpokladu, že Smíšenému výboru EHP jsou učiněna veškerá oznámení podle čl. 103 odst. 1 Dohody o EHP (2).

Použije se ode dne 1. července 2013.

Článek 3

Toto rozhodnutí bude zveřejněno v oddíle EHP a v dodatku EHP Úředního věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne […].

Za Smíšený výbor EHP

předseda nebo předsedkyně

[…]

tajemníci

Smíšeného výboru EHP

[…]


(1)   Úř. věst. L 170, 11.6.2014, s. 5.

(2)  [Nebyly oznámeny žádné ústavní požadavky.] [Byly oznámeny ústavní požadavky.]

PŘÍLOHA

rozhodnutí Smíšeného výboru EHP č. […]

V protokolu 4 k Dohodě o EHP se za článek 40 doplňuje nový článek, který zní:

„Článek 41

Přechodná ustanovení týkající se přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii

1.   Doklad o původu řádně vydaný státem ESVO nebo Chorvatskou republikou nebo vystavený v rámci preferenční dohody uplatňované mezi státy ESVO a Chorvatskou republikou se považuje za doklad o preferenčním původu z EHP za předpokladu že:

a)

doklad o původu a přepravní dokumenty byly vydány nebo vystaveny nejpozději den před přistoupením Chorvatské republiky k Evropské unii a

b)

doklad o původu je celním orgánům zaslán ve lhůtě čtyř měsíců ode dne přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii.

Pokud bylo zboží deklarováno pro dovoz ze státu ESVO do Chorvatské republiky nebo z Chorvatské republiky do státu ESVO přede dnem přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii podle tehdy platných preferenčních dohod mezi státem ESVO a Chorvatskou republikou, může být ve státech ESVO nebo v Chorvatské republice rovněž uznán doklad o původu vydaný dodatečně podle uvedených dohod za předpokladu, že je předložen celním orgánům ve lhůtě čtyř měsíců ode dne přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii.

2.   Za předpokladu, že schválení vývozci používají pravidla původu podle tohoto protokolu, jsou státy ESVO na straně jedné a Chorvatská republika na straně druhé oprávněny podržet si oprávnění, jímž byl udělen status ‚schváleného vývozce‘ v rámci dohod uzavřených mezi státy ESVO na straně jedné a Chorvatskou republikou na straně druhé.

Státy ESVO na straně jedné a Chorvatsko na straně druhé nejpozději do jednoho roku ode dne přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii zváží nutnost nahradit taková oprávnění novými oprávněními vydanými v souladu s tímto protokolem.

3.   Žádosti o následné ověření dokladu o původu vydaného nebo vystaveného v rámci preferenčních dohod uvedených v odstavcích 1 a 2 jsou příslušnými celními orgány států ESVO a Chorvatské republiky přijímány po dobu tří let od vydání nebo vystavení příslušného dokladu o původu a mohou být těmito orgány vystaveny během tří let ode dne přijetí dokladu o původu předloženého těmto orgánům jako doklad pro dovozní prohlášení.

4.   Ustanovení Dohody mohou být použita na zboží vyvážené z Chorvatské republiky do států ESVO nebo ze států ESVO do Chorvatska, které splňuje ustanovení tohoto protokolu a které je ke dni přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii v tranzitu nebo dočasně uskladněno v celním skladu nebo ve svobodném pásmu ve státu ESVO nebo v Chorvatské republice.

5.   V případech uvedených v odstavci 4 lze přiznat preferenční zacházení, je-li celním orgánům dovážející země do čtyř měsíců ode dne přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii předložen doklad o původu vydaný dodatečně celními orgány vyvážející země.“


21.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/13


ROZHODNUTÍ RADY (EU) 2015/285

ze dne 17. února 2015

o postoji, který má být zaujat jménem Evropské unie v rámci Smíšeného výboru EHP zřízeného Dohodou o Evropském hospodářském prostoru, k nahrazení protokolu 4 k Dohodě o EHP o pravidlech původu novým protokolem, který je v souladu s Regionální úmluvou o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 207 ve spojení s čl. 218 odst. 9 této smlouvy,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2894/94 ze dne 28. listopadu 1994 o některých prováděcích pravidlech k Dohodě o Evropském hospodářském prostoru (1), a zejména na čl. 1 odst. 3 uvedeného nařízení,

s ohledem na návrh Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Protokol 4 k Dohodě o Evropském hospodářském prostoru (2) (dále jen „Dohoda o EHP“), se týká pravidel původu.

(2)

Regionální úmluva o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu (3) (dále jen „úmluva“) obsahuje ustanovení o původu zboží obchodovaného v souladu s příslušnými dohodami uzavřenými mezi smluvními stranami.

(3)

EU, Norsko a Lichtenštejnsko podepsaly úmluvu dne 15. června 2011 a Island ji podepsal dne 30. června 2011.

(4)

EU uložila své listiny o přijetí u depozitáře úmluvy dne 26. března 2012, Norsko tak učinilo dne 9. listopadu 2011, Island dne 12. března 2012 a Lichtenštejnsko dne 28. listopadu 2011. V důsledku toho podle čl. 10 odst. 3 vstoupila úmluva pro EU a Island v platnost dne 1. května 2012 a pro Norsko a Lichtenštejnsko dne 1. ledna 2012.

(5)

V článku 6 úmluvy se stanoví, že každá smluvní strana přijme vhodná opatření, aby zajistila účinné uplatňování uvedené úmluvy. V důsledku toho by měl být Protokol 4 k Dohodě o EHP o pravidlech původu nahrazen novým protokolem, který je v souladu s úmluvou a co nejvíce na ni odkazuje.

(6)

Postoj Evropské unie ve Smíšeném výboru EHP by proto měl vycházet z připojeného návrhu rozhodnutí,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Postoj, který má být Evropskou unií zaujat ve Smíšeném výboru EHP zřízeného Dohodou o Evropském hospodářském prostoru, k nahrazení protokolu 4 k uvedené dohodě o pravidlech původu novým protokolem, který je v souladu s Regionální úmluvou o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu a vychází s návrhu rozhodnutí Smíšeného výboru EHP připojeného k tomuto rozhodnutí.

Zástupci Unie ve Smíšeném výboru EHP mohou odsouhlasit technické změny návrhu rozhodnutí Smíšeného výboru EHP bez dalšího rozhodnutí Rady.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Bruselu dne 17. února 2015.

Za Radu

předseda

J. REIRS


(1)   Úř. věst. L 305, 30.11.1994, s. 6.

(2)   Úř. věst. L 1, 3.1.1994, s. 3.

(3)   Úř. věst. L 54, 26.2.2013, s. 4.


NÁVRH

ROZHODNUTÍ SMÍŠENÉHO VÝBORU EHP č. …/2015,

kterým se nahrazuje protokol 4 k Dohodě o Evropském hospodářském prostoru o pravidlech původu novým protokolem, který je v souladu s Regionální úmluvou o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu

SMÍŠENÝ VÝBOR EHP,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“), a zejména na článek 98 této dohody,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Článek 9 Dohody o EHP odkazuje na protokol 4, který určuje pravidla původu a stanoví kumulaci původu mezi Unií, Švýcarskem (včetně Lichtenštejnska), Islandem, Norskem, Tureckem, Faerskými ostrovy a účastníky barcelonského procesu (1).

(2)

Regionální úmluva o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu (2) (dále jen „úmluva“) obsahuje ustanovení o původu zboží obchodovaného v souladu s příslušnými dohodami uzavřenými mezi smluvními stranami.

(3)

EU, Norsko a Lichtenštejnsko podepsaly úmluvu dne 15. června 2011 a Island ji podepsal dne 30. června 2011.

(4)

EU uložila své listiny o přijetí u depozitáře úmluvy dne 26. března 2012, Norsko tak učinilo dne 9. listopadu 2011, Island dne 12. března 2012 a Lichtenštejnsko dne 28. listopadu 2011. V důsledku toho podle čl. 10 odst. 3 uvedené úmluvy vstoupila tato úmluva pro EU a Island v platnost dne 1. května 2012 a pro Norsko a Lichtenštejnsko dne 1. ledna 2012.

(5)

Úmluva zahrnuje účastníky procesu stabilizace a přidružení v celoevropsko-středomořské oblasti kumulace původu.

(6)

Pokud k úmluvě nepřistoupí souběžně všechny smluvní strany v rámci celoevropsko-středomořské oblasti kumulace, nemělo by to představovat méně příznivou situaci, než jaká byla na základě předchozího znění protokolu 4.

(7)

V článku 6 úmluvy se stanoví, že každá smluvní strana přijme vhodná opatření, aby zajistila účinné uplatňování uvedené úmluvy. Proto by měl být protokol 4 k Dohodě o EHP o pravidlech původu nahrazen novým protokolem, který je v souladu s úmluvou.

(8)

Rozhodnutí Smíšeného výboru EHP č. XX/2015, kterým se mění Protokol 4 (o pravidlech původu) k Dohoddě o EHP (3) (*1) stanoví pro Chorvatsko přechodná pravidla o uplatňování pravidel původu stanovených v protokolu 4. Tato pravidla by měla být uplatňována až do 1. ledna 2017,

PŘIJAL TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

1.   Protokol 4 k Dohodě o EHP se nahrazuje zněním uvedeným v příloze tohoto rozhodnutí.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku platí, že článek 41 protokolu 4 ve znění rozhodnutí Smíšeného výboru EHP č. XX/2015 (*2) se nadále uplatňuje do 1. ledna 2017.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po jeho přijetí za předpokladu, že Smíšenému výboru EHP jsou učiněna veškerá oznámení podle čl. 103 odst. 1 Dohody (4).

Použije se ode dne ….

Článek 3

Toto rozhodnutí bude zveřejněno v oddíle EHP a v dodatku EHP Úředního věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne …

Za Smíšený výbor EHP

předseda nebo předsedkyně

tajemníci

Smíšeného výboru EHP


(1)  Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Maroko, Palestina, Sýrie a Tunisko.

(2)   Úř. věst. L 54, 26.2.2013, s. 4.

(3)  Rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. …/2015 ze dne …, kterým se mění Protokol 4 (o pravidlech původu) k Dohodě o EHP (Úř. věst. …).

(*1)  Pro Úřední věstník: vložte prosím číslo rozhodnutím Smíšeného výboru EHP obsaženého v dokumentu st 16970/14 a doplňte odpovídajícím způsobem poznámku pod čarou.

(*2)  Pro Úřední věstník: vložte prosím číslo rozhodnutím Smíšeného výboru EHP obsaženého v dokumentu st 16970/14.

(4)  [Nebyly oznámeny žádné ústavní požadavky.] [Byly oznámeny ústavní požadavky.]

PŘÍLOHA

rozhodnutí Smíšeného výboru EHP č. …

PROTOKOL 4

o pravidlech původu

OBSAH

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Definice

HLAVA II

DEFINICE POJMU ‚PŮVODNÍ PRODUKTY‘

Článek 2

Obecné požadavky

Článek 3

Diagonální kumulace původu

Článek 4

Zcela získané produkty

Článek 5

Dostatečně opracované nebo zpracované produkty

Článek 6

Nedostatečné opracování nebo zpracování

Článek 7

Určující jednotka

Článek 8

Příslušenství, náhradní díly a nástroje

Článek 9

Soupravy

Článek 10

Neutrální prvky

HLAVA III

TERITORIÁLNÍ POŽADAVKY

Článek 11

Zásada teritoriality

Článek 12

Přímá doprava

Článek 13

Výstavy

HLAVA IV

NAVRACENÍ CLA NEBO OSVOBOZENÍ OD CLA

Článek 14

Zákaz navracení cla nebo osvobození od cla

HLAVA V

DOKLAD O PŮVODU

Článek 15

Obecné požadavky

Článek 16

Postup pro vydání průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED

Článek 17

Průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED vydaná dodatečně

Článek 18

Vystavení duplikátu průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED

Článek 19

Vydání průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED na základě dokladu o původu zboží vydaného nebo vyhotoveného dříve

Článek 20

Účetní rozlišování

Článek 21

Podmínky pro vyhotovení prohlášení o původu nebo prohlášení o původu EUR-MED

Článek 22

Schválený vývozce

Článek 23

Platnost dokladu o původu

Článek 24

Předkládání dokladu o původu

Článek 25

Dovoz po částech

Článek 26

Osvobození od povinnosti předložit doklad o původu

Článek 27

Prohlášení dodavatele

Článek 28

Podpůrné doklady

Článek 29

Uchovávání dokladu o původu, prohlášení dodavatele a podpůrných dokladů

Článek 30

Rozpory a formální chyby

Článek 31

Částky vyjádřené v eurech

HLAVA VI

METODY SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE

Článek 32

Správní spolupráce

Článek 33

Ověřování dokladů o původu

Článek 34

Ověřování prohlášení dodavatele

Článek 35

Řešení sporů

Článek 36

Sankce

Článek 37

Svobodná pásma

HLAVA VII

CEUTA A MELILLA

Článek 38

Uplatňování protokolu

Článek 39

Zvláštní podmínky

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha I:

Úvodní poznámky k seznamu v příloze II

Příloha II:

Seznam opracování nebo zpracování, která musí být provedena na nepůvodních materiálech, aby vyrobený produkt mohl získat status původu

Příloha IIIa:

Vzory průvodního osvědčení EUR.1 a žádosti o průvodní osvědčení EUR.1

Příloha IIIb:

Vzory průvodního osvědčení EUR-MED a žádosti o průvodní osvědčení EUR-MED

Příloha IVa:

Znění prohlášení o původu

Příloha IVb:

Znění prohlášení o původu EUR-MED

Příloha V:

Vzor prohlášení dodavatele

Příloha VI:

Vzor dlouhodobého prohlášení dodavatele

SPOLEČNÁ PROHLÁŠENÍ

Společné prohlášení o přijímání dokladů o původu vystavených v rámci dohod uvedených v článku 3 protokolu 4 k produktům pocházejícím z Evropské unie, Islandu nebo Norska

Společné prohlášení o Andorrském knížectví

Společné prohlášení o Republice San Marino

Společné prohlášení o odstoupení smluvní strany od Regionální úmluvy o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto protokolu se rozumí:

a)

‚výrobou‘ každé opracování nebo zpracování, včetně sestavování nebo specifických operací;

b)

‚materiálem‘ jakékoli příměsi, suroviny, komponenty, části apod., které jsou používány při výrobě produktu;

c)

‚produktem‘ vyráběný produkt, i když je zamýšleno jeho pozdější využití v jiné výrobní operaci;

d)

‚zbožím‘ jak materiál, tak produkty;

e)

‚celní hodnotou‘ hodnota určená v souladu s Dohodou o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (dohoda Světové obchodní organizace o celní hodnotě);

f)

‚cenou ze závodu‘ cena zaplacená za produkt ze závodu výrobci v EHP, v jehož podniku se provádí poslední opracování nebo zpracování, pokud tato cena zahrnuje hodnotu veškerého použitého materiálu po odečtení případných vnitřních daní, které se vracejí nebo mohou být vráceny při vývozu získaného produktu;

g)

‚hodnotou materiálů‘ celní hodnota použitých nepůvodních materiálů v okamžiku dovozu, nebo není-li známa a nelze-li ji určit, první ověřitelná cena zaplacená za tyto materiály v EHP;

h)

‚hodnotou původních materiálů‘ hodnota těchto materiálů stanovená obdobně podle písmene g);

i)

‚přidanou hodnotou‘ cena ze závodu snížená o celní hodnotu každého z obsažených materiálů, které pocházejí z ostatních zemí uvedených v článku 3, u kterých je možná kumulace, nebo není-li celní hodnota známa a nelze-li ji určit, první ověřitelná cena zaplacená za tyto materiály v EHP;

j)

‚kapitolami‘ a ‚čísly‘ kapitoly a čísla (čtyřmístné kódy) používané v nomenklatuře, která tvoří harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží, dále v tomto protokolu nazývaný ‚harmonizovaný systém‘ nebo ‚HS‘;

k)

‚zařazením‘ zařazení produktu nebo materiálu do určitého čísla;

l)

‚zásilkou‘ produkty, které buď zasílá současně jeden vývozce jednomu příjemci, nebo které jsou přepravovány na základě jednotného přepravního dokladu od vývozce k příjemci, a pokud tento doklad neexistuje, na základě jediné faktury;

m)

‚územím‘ území včetně teritoriálních vod.

HLAVA II

DEFINICE POJMU ‚PŮVODNÍ PRODUKTY‘

Článek 2

Obecné požadavky

1.   Pro účely provádění Dohody se za produkty pocházející z EHP považují:

a)

produkty, které byly v EHP zcela získány ve smyslu článku 4;

b)

produkty, které byly získány v EHP a obsahují materiály, které tam nebyly zcela získány, jestliže byly tyto materiály v EHP dostatečně opracovány nebo zpracovány ve smyslu článku 5.

Pro tyto účely se území smluvních stran, na která se vztahuje Dohoda, považují za jediné území.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 je území Lichtenštejnského knížectví vyloučeno z území EHP pro účely určování původu produktů uvedených v tabulkách I a II protokolu 3 a tyto produkty jsou považovány za pocházející z EHP pouze tehdy, pokud byly buď zcela získány, nebo dostatečně opracovány nebo zpracovány na území ostatních smluvních stran.

Článek 3

Diagonální kumulace původu

1.   Aniž je dotčen článek 2, považují se produkty za pocházející z EHP, jestliže jsou tam získány a obsahují materiály pocházející ze Švýcarska (včetně Lichtenštejnska) (1), Islandu, Norska, Faerských ostrovů, Turecka, Evropské unie nebo z jiného účastníka procesu stabilizace a přidružení zavedeného Evropskou unií (2) za předpokladu, že opracování nebo zpracování provedené v EHP přesahuje úkony uvedené v článku 6. Není nutné, aby tyto materiály byly dostatečně opracovány nebo zpracovány.

2.   Aniž je dotčen článek 2, považují se produkty za pocházející z EHP, jestliže jsou tam získány a obsahují materiály pocházející z jedné ze zemí, která je na základě barcelonského prohlášení, přijatého na evropsko-středomořské konferenci konané ve dnech 27. a 28. listopadu 1995, účastníkem evropsko-středomořského partnerství, kromě Turecka (3), za předpokladu, že opracování nebo zpracování provedené v EHP přesahuje úkony uvedené v článku 6. Není nutné, aby tyto materiály byly dostatečně opracovány nebo zpracovány.

3.   Jestliže opracování nebo zpracování provedené v EHP nepřesahuje úkony uvedené v článku 6, považuje se získaný produkt za pocházející z EHP, pouze je-li hodnota zde přidaná vyšší než hodnota použitých materiálů pocházejících z jedné ze zemí uvedených v odstavcích 1 a 2. Pokud tomu tak není, považuje se získaný produkt za pocházející ze země, ve které byla přidána nejvyšší hodnota původních materiálů použitých ve výrobě v EHP.

4.   Produkty pocházející z jedné ze zemí uvedených v odstavcích 1 a 2, které nebyly opracovány ani zpracovány v EHP, si při vývozu do jedné z těchto zemí ponechávají svůj původ.

5.   Kumulaci stanovenou v tomto článku lze uplatnit pouze za předpokladu, že:

a)

mezi zeměmi zapojenými do procesu získání statusu původu a zemí určení se uplatňuje preferenční obchodní dohoda v souladu s článkem XXIV Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT);

b)

materiály a produkty získaly status původu použitím pravidel původu, která se shodují s pravidly uvedenými v tomto protokolu;

a

c)

oznámení o splnění nezbytných podmínek pro uplatňování kumulace byla zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie (řada C) a v ostatních smluvních stranách v souladu s jejich vlastními postupy.

Kumulace stanovená tímto článkem se uplatňuje ode dne uvedeného v oznámení zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie (řadě C).

Evropská unie sdělí ostatním smluvním stranám prostřednictvím Evropské komise podrobné informace o dohodách, které jsou uplatňovány s ostatními zeměmi uvedenými v odstavcích 1 a 2, včetně dat jejich vstupu v platnost a jejich odpovídajících pravidel původu.

Článek 4

Zcela získané produkty

1.   Za produkty zcela získané v EHP se považují:

a)

nerostné produkty tam vytěžené z půdy nebo mořského dna;

b)

rostlinné produkty tam sklizené;

c)

živá zvířata tam narozená či vylíhlá a chovaná;

d)

produkty získané z živých zvířat tam chovaných;

e)

produkty tamního lovu nebo rybolovu;

f)

produkty mořského rybolovu a jiné produkty získané z moře plavidly smluvních stran mimo jejich teritoriální vody;

g)

produkty vyrobené na výrobních plavidlech smluvních stran výlučně z produktů uvedených v písmenu f);

h)

upotřebené předměty tam sebrané, jsou-li použitelné pouze k opětovnému získání surovin, včetně použitých pneumatik vhodných pouze k protektorování, nebo k použití jako odpad;

i)

odpad a šrot pocházející z výrobních operací tam provedených;

j)

produkty vytěžené z mořského dna nebo z mořského podzemí ležícího mimo jejich teritoriální vody, mají-li výhradní práva k využívání tohoto mořského dna nebo mořského podzemí;

k)

zboží tam vyrobené výhradně z produktů uvedených v písmenech a) až j).

2.   Pojmy ‚plavidla smluvních stran‘ a ‚výrobní plavidla smluvních stran‘ uvedené v odst. 1 písm. f) a g) se vztahují pouze na plavidla a výrobní plavidla:

a)

která jsou registrována nebo přihlášena v členském státě Evropské unie nebo ve státě ESVO;

b)

která plují pod vlajkou členského státu Evropské unie nebo státu ESVO;

c)

která alespoň z 50 % vlastní státní příslušníci členského státu Evropské unie nebo státu ESVO nebo společnost, jejíž ústředí se nachází v jednom z těchto států a jejíž ředitel nebo ředitelé, předseda správní nebo dozorčí rady a většina členů těchto orgánů jsou státními příslušníky členského státu Evropské unie nebo státu ESVO, a v případě veřejných obchodních společností či společností s ručením omezeným navíc alespoň polovinu základního kapitálu vlastní tyto státy nebo veřejné subjekty nebo státní příslušníci daných států;

d)

jejichž důstojnický sbor tvoří státní příslušníci členského státu Evropské unie nebo státu ESVO

a

e)

jejichž posádku tvoří alespoň ze 75 % státní příslušníci členského státu Evropské unie nebo státu ESVO.

Článek 5

Dostatečně opracované nebo zpracované produkty

1.   Pro účely článku 2 se produkty, jež nejsou zcela získány, považují za dostatečně opracované nebo zpracované, jsou-li splněny podmínky uvedené v seznamu v příloze II.

Výše uvedené podmínky popisují pro všechny produkty, na které se vztahuje Dohoda, opracování nebo zpracování, které musí být provedeno na nepůvodních materiálech použitých k jejich výrobě, a vztahují se pouze na tyto materiály. Z toho vyplývá, že je-li produkt, který získal status původu splněním podmínek uvedených v seznamu, použit při výrobě jiného produktu, nevztahují se na něj podmínky použitelné pro produkt, v němž je obsažen, a nepřihlíží se ani k nepůvodním materiálům, jež byly případně použity při jeho výrobě.

2.   Odchylně od odstavce 1 lze však použít nepůvodní materiály, které by se podle podmínek uvedených v seznamu v příloze II při výrobě daného produktu použít neměly, pokud:

a)

jejich celková hodnota nepřesáhne 10 % ceny produktu ze závodu;

b)

použitím tohoto odstavce není překročen žádný procentní podíl uvedený v seznamu jako nejvyšší přípustná hodnota nepůvodních materiálů.

Tento odstavec se nevztahuje na produkty kapitol 50 až 63 harmonizovaného systému.

3.   Odstavce 1 a 2 se použijí s výhradou článku 6.

Článek 6

Nedostatečné opracování nebo zpracování

1.   Aniž je dotčen odstavec 2, považují se za opracování nebo zpracování nedostatečná k tomu, aby produktu udělila status původu, bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky článku 5, tyto úkony:

a)

úkony, jejichž účelem je uchování produktů v nezměněném stavu během přepravy a skladování;

b)

rozdělování nebo spojování nákladových kusů;

c)

mytí, praní, čištění; zbavování prachu, oxidu, oleje, nátěru nebo jiných povrchových vrstev;

d)

žehlení nebo mandlování textilií;

e)

prosté natírání a leštění;

f)

loupání, částečné nebo úplné bělení, leštění a hlazení obilovin a rýže;

g)

úkony spočívající v barvení cukru nebo tvarování cukru;

h)

loupání, vypeckovávání a louskání ovoce, ořechů a zeleniny;

i)

broušení, prosté mletí nebo prosté řezání;

j)

prosévání, prohazování, třídění, zařazování, srovnávání nebo sdružování (včetně vytváření souprav předmětů);

k)

prosté plnění do lahví, konzerv, baněk, pytlů, beden, krabic, upevňování na podložky nebo desky a veškeré ostatní prosté balící úkony;

l)

připojování nebo tisk značek, štítků, log a obdobných rozlišovacích znaků na produkty nebo jejich obaly;

m)

prosté mísení produktů, též různých druhů;

n)

mísení cukru s jakýmkoli materiálem;

o)

prosté sestavování součástí předmětu na úplný předmět nebo rozebírání produktů na části;

p)

kombinace dvou nebo více úkonů uvedených v písmenech a) až o);

q)

porážení zvířat.

2.   Při určování, zda se opracování nebo zpracování daného produktu považuje za nedostatečné ve smyslu odstavce 1, se všechny úkony provedené na tomto produktu v EHP posuzují dohromady.

Článek 7

Určující jednotka

1.   Určující jednotkou pro použití tohoto protokolu je konkrétní produkt, který je považován za základní jednotku při jeho zařazení do nomenklatury harmonizovaného systému.

Z toho vyplývá, že:

a)

je-li produkt sestávající ze skupiny nebo sestavy předmětů zařazen podle harmonizovaného systému do jednoho čísla, je určující jednotkou tento celek;

b)

sestává-li zásilka z více stejných produktů zařazených do stejného čísla harmonizovaného systému, použije se tento protokol na každý produkt samostatně.

2.   Je-li podle všeobecného pravidla 5 harmonizovaného systému zařazován s produktem i jeho obal, považuje se pro účely určení původu za jeden celek s produktem.

Článek 8

Příslušenství, náhradní díly a nástroje

Příslušenství, náhradní díly a nástroje dodávané spolu se zařízením, strojem, přístrojem nebo vozidlem se považují za jeden celek se zařízením, strojem, přístrojem nebo vozidlem, jestliže jsou součástí jejich běžného vybavení a jsou zahrnuty v ceně nebo nejsou fakturovány zvlášť.

Článek 9

Soupravy

Soupravy (sady) ve smyslu všeobecného pravidla 3 harmonizovaného systému se považují za původní produkty, jestliže jsou původními všechny součásti, z nichž se skládají. Soupravy produktů, které se skládají z původních i nepůvodních součástí, se však považují za původní produkt jako celek, jestliže hodnota nepůvodních součástí netvoří více než 15 % ceny soupravy ze závodu.

Článek 10

Neutrální prvky

Při určování, zda je produkt původní, není nutné zjišťovat původ těchto prvků, jež mohou být použity při jeho výrobě:

a)

energie a palivo;

b)

zařízení a vybavení;

c)

stroje a nástroje;

d)

zboží, které se nestává ani se nemá stát součástí konečného složení produktu.

HLAVA III

TERITORIÁLNÍ POŽADAVKY

Článek 11

Zásada teritoriality

1.   S výjimkou článku 3 a odstavce 3 tohoto článku musí být podmínky pro získání statusu původu stanovené v hlavě II plněny v EHP nepřetržitě.

2.   Je-li původní zboží vyvezené z EHP do jiné země vráceno, musí být s výjimkou případů uvedených v článku 3 považováno za nepůvodní, nelze-li celním orgánům věrohodně prokázat, že:

a)

vrácené zboží je totožné s vyvezeným

a

b)

bylo podrobeno pouze úkonům nezbytným pro jeho uchování v nezměněném stavu po doby pobytu v dané zemi nebo při jeho vývozu.

3.   Získání statusu původu v souladu s podmínkami stanovenými v hlavě II není dotčeno opracováním nebo zpracováním materiálů vyvezených z EHP a následně zpět dovezených, které je provedeno mimo EHP, za předpokladu, že:

a)

uvedené materiály jsou zcela získány v EHP nebo byly před vyvezením opracovány nebo zpracovány nad rámec úkonů uvedených v článku 6

a

b)

celním orgánům může být věrohodně prokázáno, že:

i)

zpět dovážené zboží bylo získáno opracováním nebo zpracováním vyvezených materiálů

a

ii)

celková přidaná hodnota nabytá mimo EHP při uplatnění tohoto článku nepřesahuje 10 % ceny ze závodu výsledného produktu, jehož status původu je požadován.

4.   Pro účely odstavce 3 se podmínky pro získání statusu původu stanovené v hlavě II nevztahují na opracování nebo zpracování provedené mimo EHP. Je-li však k určení původu výsledného produktu použito pravidlo v seznamu v příloze II, které stanoví nejvyšší hodnotu všech použitých nepůvodních materiálů, nesmí součet celkové hodnoty nepůvodních materiálů použitých na území dotyčné strany a celkové přidané hodnoty nabyté mimo EHP při uplatnění tohoto článku přesáhnout stanovený procentní podíl.

5.   Pro účely odstavců 3 a 4 se ‚celkovou přidanou hodnotou‘ rozumějí všechny náklady vzniklé mimo EHP, včetně hodnoty tam začleněných materiálů.

6.   Odstavce 3 a 4 se nevztahují na produkty, které nesplňují podmínky uvedené v seznamu v příloze II nebo které mohou být považovány za dostatečně opracované nebo zpracované pouze při uplatnění všeobecné tolerance stanovené v čl. 5 odst. 2.

7.   Odstavce 3 a 4 se nevztahují na produkty kapitol 50 až 63 harmonizovaného systému.

8.   Jakékoli opracování nebo zpracování, na něž se vztahuje tento článek a které bylo provedeno mimo EHP, se uskuteční v režimu pasivního zušlechťovacího styku nebo v obdobném režimu.

Článek 12

Přímá doprava

1.   Preferenční zacházení stanovené Dohodou se týká pouze produktů, které splňují podmínky tohoto protokolu a které jsou přepravovány přímo uvnitř EHP nebo přes území zemí uvedených v článku 3, se kterými je možná kumulace. Produkty tvořící jedinou zásilku však mohou být přepravovány přes jiná území s případnou překládkou nebo dočasným uskladněním na těchto územích, jestliže v zemi tranzitu nebo uskladnění zůstanou pod dohledem celních orgánů a nejsou tam podrobeny jiným úkonům než vykládce, překládce nebo úkonům, jejichž účelem je jejich uchování v nezměněném stavu.

Původní produkty mohou být přepravovány potrubím přes jiné území než území EHP.

2.   Splnění podmínek stanovených v odstavci 1 se prokazuje tak, že se celním orgánům země dovozu předloží:

a)

jednotný přepravní doklad, na jehož základě se uskutečňuje přeprava ze země vývozu přes zemi tranzitu; nebo

b)

potvrzení vydané celními orgány země tranzitu, které obsahuje:

i)

přesný popis produktů;

ii)

data vykládky nebo překládky produktů a případně názvy použitých plavidel nebo jiných dopravních prostředků

a

iii)

osvědčení podmínek, v nichž se produkty nacházely v zemi tranzitu; nebo

c)

nemohou-li být předloženy, jakékoli jiné relevantní doklady.

Článek 13

Výstavy

1.   Jsou-li původní produkty zaslány na výstavu do jiné země, než jsou země uvedené v článku 3, se kterými je možná kumulace, a po ukončení výstavy prodány za účelem dovozu do EHP, uplatní se na ně při dovozu Dohoda, pokud je celním orgánům věrohodně prokázáno, že:

a)

vývozce zaslal tyto produkty z některé ze smluvních stran do země konání výstavy a vystavoval je tam;

b)

vývozce tyto produkty prodal příjemci v jiné smluvní straně nebo je na něj jinak převedl;

c)

produkty byly odeslány během výstavy nebo bezprostředně po ní ve stejném stavu, v jakém na ni byly odeslány;

a

d)

produkty nebyly od okamžiku, kdy byly odeslány na výstavu, použity k jinému účelu než k předvedení na této výstavě.

2.   V souladu s hlavou V se vydá nebo vyhotoví doklad o původu zboží, který se obvyklým způsobem předloží celním orgánům země dovozu. Uvede se v něm název a adresa výstavy. V případě potřeby mohou být požadovány další doklady o podmínkách, za kterých byly produkty vystavovány.

3.   Odstavec 1 se vztahuje na všechny obchodní, průmyslové, zemědělské nebo řemeslné výstavy, veletrhy nebo obdobné veřejné přehlídky či expozice, v jejichž průběhu produkty zůstávají pod celním dohledem, s výjimkou akcí pořádaných soukromě v prodejnách nebo podnikových prostorách za účelem prodeje zahraničních produktů.

HLAVA IV

NAVRACENÍ CLA NEBO OSVOBOZENÍ OD CLA

Článek 14

Zákaz navracení cla nebo osvobození od cla

1.   Nepůvodní materiály použité při výrobě produktů pocházejících z EHP nebo jedné ze zemí uvedených v článku 3, pro které je vydáván nebo vyhotovován doklad o původu v souladu s hlavou V, nepodléhají v žádné smluvní straně navracení cla nebo osvobození od cla jakéhokoli druhu.

2.   Zákaz uvedený v odstavci 1 se vztahuje na jakékoli opatření týkající se vracení, prominutí nebo nezaplacení, částečného nebo úplného, cla nebo poplatků s rovnocenným účinkem, uplatňovaných v některé ze smluvních stran na materiály použité k výrobě, pokud se toto vracení, prominutí nebo nezaplacení uplatňuje výslovně nebo fakticky tehdy, jestliže jsou produkty získané z těchto materiálů vyváženy, a nikoli, jsou-li určeny pro domácí použití.

3.   Vývozce produktů uvedených v dokladu o původu zboží musí být připraven kdykoli na žádost celních orgánů předložit veškeré související doklady prokazující, že pro nepůvodní materiály použité k jejich výrobě nebylo uplatněno navracení cla a že veškerá cla a poplatky s rovnocenným účinkem, které se vztahují na tyto materiály, byly skutečně zaplaceny.

4.   Odstavce 1 až 3 se rovněž vztahují na obaly ve smyslu čl. 7 odst. 2, na příslušenství, náhradní díly a nástroje ve smyslu článku 8 a na soupravy produktů ve smyslu článku 9, pokud tyto předměty nejsou původní.

5.   Odstavce 1 až 4 se vztahují pouze na materiály, na něž se vztahuje Dohoda. Kromě toho nevylučují použití režimu vývozních náhrad u zemědělských produktů, jsou-li uplatňovány při vývozu v souladu s Dohodou.

HLAVA V

DOKLAD O PŮVODU

Článek 15

Obecné požadavky

1.   Ustanovení Dohody se vztahují na původní produkty při dovozu do některé smluvní strany po předložení jednoho z těchto dokladů o původu:

a)

průvodního osvědčení EUR.1, jehož vzor je uveden v příloze IIIa;

b)

průvodního osvědčení EUR-MED, jehož vzor je uveden v příloze IIIb;

c)

v případech uvedených v čl. 21 odst. 1 prohlášení (dále jen ‚prohlášení na faktuře‘ nebo ‚prohlášení o původu EUR-MED‘), učiněného vývozcem na faktuře, dodacím listu nebo jakémkoli jiném obchodním dokladu, který popisuje dotyčné produkty dostatečně podrobně, aby je bylo možné ztotožnit. Znění prohlášení o původu jsou uvedena v přílohách IVa a IVb.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 se Dohoda vztahuje na původní produkty ve smyslu tohoto protokolu v případech stanovených v článku 26, aniž by bylo nutné předložit některý z dokladů o původu uvedených v odstavci 1.

Článek 16

Postup pro vydání průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED

1.   Průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED vydávají celní orgány země vývozu na základě písemné žádosti podané vývozcem nebo, na odpovědnost vývozce, jeho zmocněným zástupcem.

2.   Pro tyto účely vyplní vývozce nebo jeho zmocněný zástupce průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED a formulář žádosti, jejichž vzory jsou uvedeny v přílohách IIIa a IIIb. Tyto formuláře musí být vyplněny v jednom z jazyků, ve kterých je sepsána Dohoda, a v souladu s vnitrostátním právem země vývozu. Jsou-li formuláře vyplňovány rukou, musí být vyplněny inkoustem a hůlkovým písmem. Popis produktů se uvede v kolonce vyhrazené pro tento účel tak, aby zde nebyly ponechány prázdné řádky. Není-li vyplněna celá kolonka, podtrhne se poslední řádek popisu vodorovnou čarou a prázdný prostor se proškrtne.

3.   Vývozce žádající o vydání průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED musí být připraven kdykoli na žádost celních orgánů země vývozu, ve které je průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED vydáno, předložit veškeré náležité doklady prokazující status původu dotyčných produktů a splnění ostatních podmínek stanovených v tomto protokolu.

4.   Aniž je dotčen odstavec 5, vydávají celní orgány smluvní strany průvodní osvědčení EUR.1 v těchto případech:

lze-li dotyčné produkty považovat za produkty pocházející z EHP nebo z jedné ze zemí uvedených v čl. 3 odst. 1, se kterými je možná kumulace, bez uplatnění kumulace s materiály pocházejícími z jedné ze zemí uvedených v čl. 3 odst. 2, a splňují-li ostatní podmínky stanovené v tomto protokolu,

lze-li dotyčné produkty považovat za produkty pocházející z jedné ze zemí uvedených v čl. 3 odst. 2, se kterými je možná kumulace, bez uplatnění kumulace s materiály pocházejícími z jedné ze zemí uvedených v článku 3, a splňují-li ostatní podmínky stanovené v tomto protokolu, za předpokladu, že v zemi původu bylo vydáno osvědčení EUR-MED nebo prohlášení o původu EUR-MED.

5.   Celní orgány smluvní strany vydávají průvodní osvědčení EUR-MED, pokud lze dotyčné produkty považovat za produkty pocházející z EHP nebo jedné ze zemí uvedených v článku 3, se kterými je možná kumulace, pokud splňují podmínky tohoto protokolu a

byla uplatněna kumulace s materiály pocházejícími z jedné ze zemí uvedených v čl. 3 odst. 2, nebo

produkty mohou být použity v souvislosti s kumulací jako materiály pro výrobu produktů určených pro vývoz do jedné ze zemí uvedených v čl. 3 odst. 2, nebo

produkty mohou být zpětně vyvezeny ze země určení do jedné ze zemí uvedených v čl. 3 odst. 2.

6.   Průvodní osvědčení EUR-MED musí v kolonce 7 obsahovat jedno z těchto prohlášení v anglickém jazyce:

pokud byl původ získán uplatněním kumulace s materiály pocházejícími z jedné nebo více zemí uvedených v článku 3:

‚CUMULATION APPLIED WITH‘ (název země/zemí),

pokud byl původ získán bez uplatnění kumulace s materiály pocházejícími z jedné nebo více zemí uvedených v článku 3:

‚NO CUMULATION APPLIED‘.

7.   Celní orgány vydávající průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED přijmou veškerá nezbytná opatření k tomu, aby ověřily původ produktů a splnění ostatních podmínek tohoto protokolu. Pro tyto účely mají právo požadovat jakékoli důkazy a provádět jakoukoli kontrolu účtů vývozce nebo jinou kontrolu, kterou považují za účelnou. Dále zajistí, aby formuláře uvedené v odstavci 2 byly řádně vyplněny. Zejména zkontrolují, zda bylo místo vyhrazené pro popis produktů vyplněno takovým způsobem, aby byla vyloučena možnost dodatečného podvodného vpisování údajů.

8.   Datum vydání průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED se uvádí v kolonce 11 osvědčení.

9.   Celní orgány vydají průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED a poskytnou je vývozci, jakmile je vlastní vývoz proveden nebo zajištěn.

Článek 17

Průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED vydaná dodatečně

1.   Odchylně od čl. 16 odst. 9 může být průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED ve výjimečných případech vydáno po vývozu produktů, jichž se týká, jestliže:

a)

nebylo vydáno při vývozu v důsledku omylu, neúmyslného opomenutí nebo zvláštních okolností;

nebo

b)

bylo celním orgánům věrohodně prokázáno, že průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED bylo vydáno, ale nebylo při dovozu přijato z technických důvodů.

2.   Odchylně od čl. 16 odst. 9 může být průvodní osvědčení EUR-MED vydáno po vývozu produktů, jichž se týká a pro které bylo při vývozu vydáno průvodní osvědčení EUR.1, jestliže je celním orgánům věrohodně prokázáno splnění podmínek uvedených v čl. 16 odst. 5.

3.   Pro účely odstavců 1 a 2 musí vývozce v žádosti uvést místo a datum vývozu produktů, kterých se průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED týká, a svou žádost odůvodnit.

4.   Celní orgány mohou vydat průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED dodatečně pouze po ověření, zda jsou informace uvedené v žádosti vývozce v souladu s údaji v odpovídající evidenci.

5.   Průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED vydávaná dodatečně musí obsahovat tuto poznámku v anglickém jazyce:

 

‚ISSUED RETROSPECTIVELY‘

Průvodní osvědčení EUR-MED vydaná dodatečně podle odstavce 2 musí obsahovat tuto poznámku v anglickém jazyce:

 

‚ISSUED RETROSPECTIVELY (Original EUR.1 No (datum a místo vydání))‘.

6.   Poznámka uvedená v odstavci 5 se uvádí v kolonce 7 průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED.

Článek 18

Vystavení duplikátu průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED

1.   V případě krádeže, ztráty nebo zničení průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED může vývozce požádat celní orgány, které je vydaly, o vystavení duplikátu na základě dokladů o vývozu, které mají tyto orgány v držení.

2.   Takto vystavený duplikát musí obsahovat toto slovo v anglickém jazyce:

 

‚DUPLICATE‘.

3.   Poznámka uvedená v odstavci 2 se uvádí v kolonce 7 průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED.

4.   Duplikát, na kterém se uvede datum vystavení prvopisu průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED, nabývá účinku uvedeným dnem.

Článek 19

Vydání průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED na základě dokladu o původu zboží vydaného nebo vyhotoveného dříve

Nacházejí-li se původní produkty pod dohledem celního úřadu ve smluvní straně, je možné nahradit původní doklad o původu jedním nebo více průvodními osvědčeními EUR.1 nebo EUR-MED pro účely zaslání všech nebo některých z těchto produktů na jiné místo v EHP. Náhradní průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED vydává celní úřad, pod jehož dohledem se produkty nacházejí.

Článek 20

Účetní rozlišování

1.   V případech, kdy oddělené skladování zásob původních a nepůvodních materiálů, které jsou totožné a zaměnitelné, působí značné náklady nebo obtíže, mohou celní orgány na písemnou žádost dotčených subjektů povolit pro vedení těchto zásob metodu tzv. ‚účetního rozlišování‘ (dále jen ‚metoda‘).

2.   Metoda musí být schopna zajistit, aby v konkrétním referenčním období bylo množství získaných produktů, které by mohly být považovány za ‚původní‘, stejné jako množství, které by bylo získáno, kdyby zásoby byly fyzicky odděleny.

3.   Celní orgány mohou pro udělení povolení uvedeného v odstavci 1 stanovit jakékoli podmínky, které považují za vhodné.

4.   Metoda se používá a vykazuje v souladu se všeobecnými účetními zásadami platnými v zemi, kde byl produkt vyroben.

5.   Subjekt, který tuto metodu používá, může podle konkrétního případu vyhotovit doklady o původu zboží nebo o ně žádat pro množství produktů, které mohou být považovány za původní. Na žádost celních orgánů držitel předloží prohlášení o způsobu, jakým byla uvedená množství spravována.

6.   Celní orgány sledují využívání povolení a mohou je kdykoli odejmout, pokud je držitel využívá nesprávně nebo neplní jakoukoli jinou podmínku stanovenou v tomto protokolu.

Článek 21

Podmínky pro vyhotovení prohlášení o původu nebo prohlášení o původu EUR-MED

1.   Prohlášení na faktuře nebo prohlášení na faktuře EUR-MED uvedené v čl. 15 odst. 1 písm. c) může vyhotovit:

a)

schválený vývozce ve smyslu článku 22

nebo

b)

kterýkoli vývozce pro jakoukoli zásilku sestávající z jednoho nebo více balení obsahujících původní produkty, jejichž celková hodnota nepřesahuje 6 000 EUR.

2.   Aniž je dotčen odstavec 3, může být prohlášení o původu vyhotoveno v těchto případech:

lze-li dotyčné produkty považovat za produkty pocházející z EHP nebo z jedné ze zemí uvedených v čl. 3 odst. 1, se kterými je možná kumulace, bez uplatnění kumulace s materiály pocházejícími z jedné ze zemí uvedených v čl. 3 odst. 2, a splňují-li ostatní podmínky stanovené v tomto protokolu,

lze-li dotyčné produkty považovat za produkty pocházející z jedné ze zemí uvedených v čl. 3 odst. 2, se kterými je možná kumulace, bez uplatnění kumulace s materiály pocházejícími z jedné ze zemí uvedených v článku 3, a splňují-li ostatní podmínky stanovené v tomto protokolu, za předpokladu, že v zemi původu bylo vydáno osvědčení EUR-MED nebo prohlášení o původu EUR-MED.

3.   Prohlášení o původu EUR-MED může být vyhotoveno, jestliže lze dotyčné produkty považovat za produkty pocházející z EHP nebo jedné ze zemí uvedených v článku 3, se kterými je možná kumulace, a jestliže splňují podmínky stanovené v tomto protokolu, v těchto případech:

byla uplatněna kumulace s materiály pocházejícími z jedné ze zemí uvedených v čl. 3 odst. 2, nebo

produkty mohou být použity v souvislosti s kumulací jako materiály pro výrobu produktů určených na vývoz do jedné ze zemí uvedených v čl. 3 odst. 2,

nebo

produkty mohou být znovu vyvezeny ze země určení do jedné ze zemí uvedených v čl. 3 odst. 2.

4.   Prohlášení o původu EUR-MED musí obsahovat jedno z těchto prohlášení v anglickém jazyce:

pokud byl původ získán uplatněním kumulace s materiály pocházejícími z jedné nebo více zemí uvedených v článku 3:

‚CUMULATION APPLIED WITH‘ (název země/zemí),

pokud byl původ získán bez použití kumulace s materiály pocházejícími z jedné nebo více zemí uvedených v článku 3:

‚NO CUMULATION APPLIED‘.

5.   Vývozce, který vyhotovuje prohlášení o původu nebo prohlášení o původu EUR-MED, musí být připraven kdykoli na žádost celních orgánů země vývozu předložit veškeré vhodné doklady prokazující status původu dotyčných produktů a splnění ostatních podmínek stanovených v tomto protokolu.

6.   Prohlášení no původu nebo prohlášení o původu EUR-MED, jejichž znění jsou uvedena v přílohách IVa a IVb, vyhotovuje vývozce v některém z jazykových znění uvedených v těchto přílohách a v souladu s vnitrostátním právem země vývozu psacím strojem, razítkem nebo tiskem na faktuře, dodacím listu nebo jakémkoli jiném obchodním dokladu. Je-li prohlášení psáno rukou, musí být napsáno inkoustem a hůlkovým písmem.

7.   Prohlášení o původu a prohlášení o původu EUR-MED podepisuje vlastnoručně vývozce. Vývozce schválený ve smyslu článku 22 však není povinen tato prohlášení podepisovat, jestliže se celním orgánům země vývozu písemně zaváže, že přebírá plnou odpovědnost za jakékoli prohlášení na faktuře, které jej identifikuje, jako by je vlastnoručně podepsal.

8.   Prohlášení o původu nebo prohlášení o původu EUR-MED může vývozce vyhotovit při vývozu produktů, jichž se týká, nebo po jejich vývozu, je-li předloženo v zemi dovozu do dvou let po dovozu produktů, jichž se týká.

Článek 22

Schválený vývozce

1.   Celní orgány země vývozu mohou povolit kterémukoli vývozci (dále jen ‚schválený vývozce‘), který často odesílá produkty podle Dohody, aby vyhotovoval prohlášení o původu nebo prohlášení o původu EUR-MED bez ohledu na hodnotu dotyčných produktů. Vývozce, který o takové povolení žádá, musí celním orgánům věrohodně poskytnout veškeré záruky potřebné k ověření statusu původu produktů a splnění všech ostatních podmínek tohoto protokolu.

2.   Celní orgány mohou udělení statusu schváleného vývozce podmínit splněním jakýchkoli podmínek, které považují za vhodné.

3.   Celní orgány přidělí schválenému vývozci číslo celního povolení, které musí být uváděno v prohlášení o původu nebo v prohlášení o původu EUR-MED.

4.   Celní orgány dohlížejí na to, jak schválený vývozce povolení využívá.

5.   Celní orgány mohou povolení kdykoli odejmout. Učiní tak v případě, že schválený vývozce již neposkytuje záruky uvedené v odstavci 1, nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 2 nebo udělené povolení jinak nesprávně využívá.

Článek 23

Platnost dokladu o původu

1.   Doklad o původu platí čtyři měsíce ode dne vydání v zemi vývozu a v této lhůtě musí být předložen celním orgánům země dovozu.

2.   Doklady o původu zboží, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 1, mohou být přijaty pro účely uplatnění preferenčního zacházení, pokud lhůta stanovená pro jejich předložení nemohla být dodržena v důsledku mimořádných okolností.

3.   V ostatních případech opožděného předložení dokladů o původu je mohou celní orgány země dovozu přijmout, pokud jim byly dotyčné produkty předloženy před uplynutím uvedené lhůty.

Článek 24

Předkládání dokladu o původu

Doklady o původu se předkládají celním orgánům země dovozu postupy platnými v dané zemi. Tyto orgány mohou požadovat překlad dokladu o původu a mohou také požadovat, aby bylo k dovoznímu prohlášení připojeno prohlášení dovozce v tom smyslu, že produkty splňují podmínky pro použití Dohody.

Článek 25

Dovoz po částech

Jsou-li na žádost dovozce za podmínek stanovených celními orgány země dovozu dováženy po částech rozložené nebo nesložené produkty ve smyslu všeobecného pravidla 2 písm. a) harmonizovaného systému, spadající do tříd XVI a XVII nebo čísel 7308 a 9406 harmonizovaného systému, předkládá se celním orgánům jediný doklad o původu pro tyto produkty při dovozu první části.

Článek 26

Osvobození od povinnosti předložit doklad o původu

1.   Produkty, které jsou zasílány v drobných zásilkách soukromými osobami soukromým osobám nebo které se nacházejí v osobních zavazadlech cestujících, se považují za původní produkty bez nutnosti předložit doklad o původu, pokud nejsou dováženy obchodně, pokud dovozce prohlásí, že splňují podmínky stanovené v tomto protokolu, a pokud o pravdivosti tohoto prohlášení nejsou žádné pochybnosti. V případě produktů zasílaných poštou může být toto prohlášení uvedeno na celním prohlášení CN22/CN23 nebo na listu papíru k němu přiloženém.

2.   Příležitostný dovoz tvořený výhradně produkty pro osobní potřebu příjemců nebo cestujících či jejich rodin se nepovažuje za obchodní dovoz, je-li z povahy a množství těchto produktů zřejmé, že neslouží žádnému obchodnímu účelu.

3.   Dále celková hodnota těchto produktů nesmí u drobných zásilek překročit 500 EUR a u produktů nacházejících se v osobních zavazadlech cestujících 1 200 EUR.

Článek 27

Prohlášení dodavatele

1.   V případech, kdy se v jedné ze smluvních stran vydá průvodní osvědčení EUR.1 nebo vyhotoví prohlášení o původu pro původní produkty, při jejichž výrobě bylo použito zboží z jiné smluvní strany, které bylo v EHP opracováno nebo zpracováno, aniž by získalo status preferenčního původu, se bere v úvahu prohlášení dodavatele učiněné pro toto zboží v souladu s tímto článkem.

2.   Prohlášení dodavatele uvedené v odstavci 1 slouží jako důkaz opracování nebo zpracování, kterému bylo zboží podrobeno v EHP, pro účely stanovení, zda lze produkty, při jejichž výrobě bylo zboží použito, považovat za pocházející z EHP a zda splňují ostatní požadavky tohoto protokolu.

3.   Dodavatel vyhotoví samostatné prohlášení dodavatele, s výjimkou případů uvedených v odstavci 4, pro každou zásilku zboží, a to způsobem stanoveným v příloze V, na listu papíru, který se přikládá k faktuře, dodacímu listu nebo jinému obchodnímu dokladu, v němž je dotyčné zboží popsáno dostatečně podrobně tak, aby bylo možné jeho ztotožnění.

4.   Dodává-li dodavatel určitému odběrateli pravidelně zboží, u kterého se předpokládá, že opracování nebo zpracování provedené v EHP se po delší dobu nezmění, může poskytnout jednorázové prohlášení dodavatele, které se vztahuje i na následné zásilky tohoto zboží (dále jen ‚dlouhodobé prohlášení dodavatele‘).

Dlouhodobé prohlášení dodavatele platí zpravidla po dobu nejvýše jednoho roku ode dne vyhotovení. Celní orgány země, kde je prohlášení vyhotoveno, stanoví podmínky, za kterých může být používáno i po delší dobu.

Dodavatel vyhotoví dlouhodobé prohlášení dodavatele způsobem stanoveným v příloze VI a dotyčné zboží popíše dostatečně podrobně tak, aby bylo možné jeho ztotožnění. Prohlášení poskytne odběrateli před dodáním první zásilky zboží, ke které se prohlášení vztahuje, nebo společně s první zásilkou.

Přestane-li dlouhodobé prohlášení dodavatele týkající se dodávaného zboží platit, vyrozumí o tom dodavatel neprodleně odběratele.

5.   Prohlášení dodavatele uvedené v odstavcích 3 a 4 je napsáno na stroji nebo vytištěno v jednom z jazyků, ve kterých je sepsána Dohoda, v souladu s vnitrostátním právem země, kde je vyhotoveno, a opatří se vlastnoručním podpisem dodavatele. Je-li prohlášení psáno rukou, musí být psáno inkoustem a hůlkovým písmem.

6.   Dodavatel vyhotovující prohlášení musí být připraven kdykoli předložit na žádost celních orgánů země, kde je vyhotoveno, veškeré související doklady prokazující, že údaje uvedené v tomto prohlášení jsou správné.

Článek 28

Podpůrné doklady

Doklady uvedenými v čl. 16 odst. 3, čl. 21 odst. 5 a čl. 27 odst. 6 prokazující, že produkty, jichž se týká průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED nebo prohlášení o původu nebo prohlášení o původu EUR-MED, mohou být považovány za produkty pocházející z EHP nebo jedné ze zemí uvedených v článku 3, že splňují ostatní požadavky stanovené v tomto protokolu a že údaje uvedené v prohlášení dodavatele jsou správné, mohou být mimo jiné:

a)

přímý důkaz o činnostech prováděných vývozcem nebo dodavatelem při získávání dotyčného zboží, který se nachází například v jeho účtech nebo vnitřním účetnictví;

b)

doklady prokazující status původu použitých materiálů, vydané nebo vyhotovené ve smluvní straně, v níž jsou používány v souladu s vnitrostátním právem;

c)

doklady prokazující opracování nebo zpracování materiálů v EHP, vydané nebo vyhotovené ve smluvní straně, v níž jsou používány v souladu s vnitrostátním právem;

d)

průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED nebo prohlášení o původu nebo prohlášení o původu EUR-MED prokazující status původu použitých materiálů, vydaná nebo vyhotovená ve smluvních stranách v souladu s tímto protokolem nebo v jedné ze zemí uvedených v článku 3, v souladu s pravidly původu, která jsou shodná s pravidly stanovenými v tomto protokolu;

e)

prohlášení dodavatele, která dokládají opracování nebo zpracování použitých materiálů v EHP a která byla vyhotovena ve smluvních stranách v souladu s tímto protokolem;

f)

vhodné důkazy týkající se opracování nebo zpracování provedeného mimo EHP za použití článku 11 prokazující, že požadavky uvedeného článku byly splněny.

Článek 29

Uchovávání dokladu o původu, prohlášení dodavatele a podpůrných dokladů

1.   Vývozce žádající o vydání průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED uchovává doklady uvedené v čl. 16 odst. 3 po dobu nejméně tří let.

2.   Vývozce vyhotovující prohlášení o původu nebo prohlášení o původu EUR-MED uchovává kopii těchto prohlášení a doklady uvedené v čl. 21 odst. 5 po dobu nejméně tří let.

3.   Dodavatel vyhotovující prohlášení dodavatele uchovává kopie prohlášení a faktury, dodacího listu nebo jiného obchodního dokladu, ke kterému je prohlášení připojeno, a doklady uvedené v čl. 27 odst. 6 po dobu nejméně tří let.

Dodavatel vyhotovující dlouhodobé prohlášení dodavatele uchovává kopie prohlášení a všech faktur, dodacích listů nebo jiných obchodních dokladů týkajících se zboží, na které se vztahuje prohlášení zaslané příslušnému zákazníkovi, jakož i doklady uvedené v čl. 27 odst. 6 po dobu nejméně tří let. Uvedená lhůta se počítá ode dne uplynutí platnosti dlouhodobého prohlášení dodavatele.

4.   Celní orgány země vývozu, které vydávají průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED, uchovávají formulář žádosti uvedený v čl. 16 odst. 2 po dobu nejméně tří let.

5.   Celní orgány země dovozu uchovávají průvodní osvědčení EUR.1 a EUR-MED, prohlášení o původu a prohlášení o původu EUR-MED, jež jim byla předložena, po dobu nejméně tří let.

Článek 30

Rozpory a formální chyby

1.   Zjištění drobných rozporů mezi údaji uvedenými v dokladu o původu a údaji v dokladech, které byly celnímu úřadu předloženy za účelem splnění celních formalit při dovozu produktů, nezakládá neplatnost dokladu o původu, je-li řádně prokázáno, že se tento doklad skutečně vztahuje na předložené produkty.

2.   Zjevné formální chyby, například písařské chyby, v dokladu o původu nevedou k jeho odmítnutí, nejsou-li takové povahy, že vyvolávají pochybnosti o správnosti údajů v něm obsažených.

Článek 31

Částky vyjádřené v eurech

1.   Pro uplatňování čl. 21 odst. 1 písm. b) a čl. 26 odst. 3 v případech, kdy jsou produkty fakturovány v jiné měně než v eurech, stanoví každá dotčená země každoročně částky v národních měnách členských států Evropské unie a zemí uvedených v článku 3 odpovídající částkám vyjádřeným v eurech.

2.   Na zásilku se vztahuje čl. 21 odst. 1 písm. b) nebo čl. 26 odst. 3 na základě měny, ve které je vystavena faktura, podle částky stanovené dotčenou zemí.

3.   Částky, které se mají použít v jakékoli dané národní měně, jsou přepočtem částek vyjádřených v eurech na tuto měnu podle kursu platného k prvnímu pracovnímu dni měsíce října každého roku. Tyto částky se sdělují Evropské komisi do 15. října a platí od 1. ledna následujícího roku. Evropská komise oznamuje tyto částky všem dotčeným zemím.

4.   Země může částku vyplývající z přepočtu částky vyjádřené v eurech na její národní měnu zaokrouhlit směrem nahoru nebo dolů. Zaokrouhlená částka se nesmí odlišovat od částky vyplývající z přepočtu o více než 5 %. Země může ponechat ekvivalent částky vyjádřené v eurech ve své národní měně nezměněn, jestliže v okamžiku každoroční úpravy stanovené v odstavci 3 přepočet této částky před zaokrouhlením převyšuje stávající ekvivalent v národní měně o méně než 15 %. Ekvivalent v národní měně může zůstat nezměněn, pokud by z přepočtu vyplýval pokles jeho hodnoty.

5.   Částky vyjádřené v eurech přezkoumává Smíšený výbor EHP na žádost smluvních stran. Při přezkumu posuzuje Smíšený výbor EHP potřebu zachování účinků příslušných limitů v reálných hodnotách. K tomuto účelu může rozhodnout o úpravě částek vyjádřených v eurech.

HLAVA VI

METODY SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE

Článek 32

Správní spolupráce

1.   Celní orgány smluvních stran si prostřednictvím Evropské komise navzájem předají vzory otisků razítek, která jejich celní úřady používají pro vydávání průvodních osvědčení EUR.1 a EUR-MED, a adresy celních orgánů příslušných pro kontrolu těchto osvědčení, prohlášení o původu a prohlášení o původu EUR-MED nebo prohlášení dodavatele.

2.   Za účelem náležitého uplatňování tohoto protokolu si smluvní strany prostřednictvím příslušných celních orgánů poskytují vzájemnou pomoc při ověřování pravosti průvodních osvědčení EUR.1 a EUR-MED, prohlášení o původu a prohlášení o původu EUR-MED nebo prohlášení dodavatele a při kontrole správnosti údajů v nich obsažených.

Článek 33

Kontrola dokladů o původu

1.   Následná kontrola dokladů o původu zboží se provádí namátkou anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány země dovozu důvodné pochybnosti o jejich pravosti, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění ostatních podmínek stanovených v tomto protokolu.

2.   Pro účely odstavce 1 vrátí celní orgány země dovozu průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED a fakturu, pokud byla předložena, prohlášení o původu nebo prohlášení o původu EUR-MED nebo kopii těchto dokladů celním orgánům země vývozu, a případně uvedou důvody své žádosti o kontrolu. Spolu se žádostí o kontrolu zašlou rovněž veškeré získané doklady a informace nasvědčující tomu, že údaje obsažené v dokladu o původu nejsou správné.

3.   Kontrolu provádějí celní orgány země vývozu. Pro tyto účely mají právo požadovat jakékoli důkazy a provádět jakoukoli kontrolu účtů vývozce nebo jinou kontrolu, kterou považují za účelnou.

4.   Jestliže se celní orgány země dovozu rozhodnou pozastavit uplatňování preferenčního zacházení pro dotyčné produkty až do výsledku kontroly, nabídnou dovozci propuštění produktů, avšak stanoví ochranná opatření, která považují za potřebná.

5.   Celní orgány, které požádaly o kontrolu, jsou o jejích výsledcích informovány co nejdříve. Z výsledků musí být zřejmé, zda jsou doklady pravé, zda lze dotyčné produkty považovat za produkty pocházející z EHP nebo jedné ze zemí uvedených v článku 3 a zda tyto produkty splňují ostatní podmínky stanovené v tomto protokolu.

6.   Jestliže v případě důvodných pochybností neobdrží žádající celní orgány žádnou odpověď do deseti měsíců ode dne podání žádosti o kontrolu nebo jestliže odpověď neobsahuje dostatečné údaje k rozhodnutí o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, nepřiznají nárok na preference, s výjimkou mimořádných okolností.

Článek 34

Kontrola prohlášení dodavatele

1.   Následná kontrola prohlášení dodavatele nebo dlouhodobých prohlášení dodavatele se provádí namátkou anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány země, kde byla tato prohlášení vzata v úvahu pro vystavení průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED nebo pro vyhotovení prohlášení o původu nebo prohlášení o původu EUR-MED, důvodné pochybnosti o pravosti dokladu nebo o správnosti údajů v něm obsažených.

2.   Pro účely odstavce 1 vrátí celní orgány země uvedené v odstavci 1 prohlášení dodavatele, fakturu nebo faktury, dodací list nebo listy nebo další obchodní doklady týkající se zboží, ke kterému se prohlášení vztahuje, celním orgánům země, kde bylo prohlášení vyhotoveno, a případně uvedou věcné nebo formální důvody žádosti o kontrolu.

Spolu se žádostí o dodatečné ověření zašlou rovněž veškeré získané informace nebo doklady nasvědčující, že údaje uvedené v prohlášení dodavatele nejsou správné.

3.   Kontrolu provádějí celní orgány země, kde bylo vyhotoveno prohlášení dodavatele. Pro tyto účely mají právo požadovat jakékoli důkazy a provádět jakoukoli kontrolu účtů dodavatele nebo jinou kontrolu, kterou považují za účelnou.

4.   Celní orgány, které požádaly o kontrolu, jsou o jejích výsledcích informovány co nejdříve. Z výsledků musí být zřejmé, zda jsou informace uvedené v prohlášení dodavatele správné, a musí celním orgánům umožnit určit, zda a do jaké míry může být prohlášení dodavatele vzato v úvahu pro vystavení průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED nebo pro vyhotovení prohlášení o původu nebo prohlášení o původu EUR-MED.

Článek 35

Řešení sporů

Pokud v souvislosti s kontrolními postupy uvedenými v článcích 33 a 34 vyvstanou spory, které nelze mezi celními orgány žádajícími o kontrolu a celními orgány příslušnými k jejímu provedení vyřešit, nebo pokud vznesou otázku týkající se výkladu tohoto protokolu, předloží se tyto spory nebo otázky Smíšenému výboru EHP.

Ve všech případech se řešení sporů mezi dovozcem a celními orgány země dovozu řídí právními předpisy dané země.

Článek 36

Sankce

Každému, kdo vyhotoví nebo nechá vyhotovit doklad obsahující nesprávné údaje s úmyslem získat pro produkty preferenční zacházení, se uloží sankce.

Článek 37

Svobodná pásma

1.   Smluvní strany přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby obchodované produkty provázené dokladem o původu, které během přepravy využijí svobodné pásmo na jejich území, nebyly nahrazeny jiným zbožím a nebyly podrobeny jiným úkonům, než je obvyklé pro jejich uchování v nezměněném stavu.

2.   Odchylně od odstavce 1 vydají dotčené orgány na žádost vývozce nové průvodní osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED, pokud jsou produkty pocházející z EHP dovezeny do svobodného pásma s dokladem o původu a jsou zde podrobeny určitému ošetření nebo zpracování, je-li provedené ošetření nebo zpracování v souladu s tímto protokolem.

HLAVA VII

CEUTA A MELILLA

Článek 38

Uplatňování protokolu

1.   Pojem ‚EHP‘ použitý v tomto protokolu nezahrnuje Ceutu a Melillu. Pojem ‚produkty pocházející z EHP‘ nezahrnuje produkty pocházející z Ceuty a Melilly.

2.   Pro účely protokolu 49, pokud jde o produkty pocházejících z Ceuty a Melilly, se tento protokol použije obdobně s výhradou zvláštních podmínek stanovených v článku 39.

Článek 39

Zvláštní podmínky

1.   Následující produkty se v případě, že byly dopraveny přímo v souladu s článkem 12, považují za:

1)

produkty pocházející z Ceuty a Melilly:

a)

produkty zcela získané v Ceutě a Melille;

b)

produkty získané v Ceutě a Melille, při jejichž výrobě jsou použity produkty jiné než uvedené v písmenu a), pod podmínkou, že tyto produkty:

i)

byly dostatečně opracovány nebo zpracovány ve smyslu článku 5

nebo

ii)

pocházejí z EHP, za předpokladu, že byly podrobeny opracování nebo zpracování, které přesahuje úkony uvedené v článku 6;

2)

produkty pocházející z EHP:

a)

produkty zcela získané v EHP;

b)

produkty získané v EHP, při jejichž výrobě jsou použity produkty jiné než uvedené v písm. a), pod podmínkou, že tyto produkty:

i)

byly dostatečně opracovány nebo zpracovány ve smyslu článku 5

nebo

ii)

pocházejí z Ceuty a Melilly nebo z EHP, za předpokladu, že byly podrobeny opracování nebo zpracování, které přesahuje úkony uvedené v článku 6.

2.   Ceuta a Melilla se považují za jediné území.

3.   Vývozce nebo jeho oprávněný zástupce uvede v kolonce 2 průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED nebo v prohlášeních o původu nebo prohlášeních o původu EUR-MED údaje ‚EHP‘ a ‚Ceuta a Melilla‘. Kromě toho se u produktů pocházejících z Ceuty a Melilly uvádí tento údaj i v kolonce 4 průvodního osvědčení EUR.1 nebo EUR-MED nebo v prohlášeních o původu nebo v prohlášeních o původu EUR-MED.

4.   Použití tohoto protokolu v Ceutě a Melille zajistí španělské celní orgány.

„PŘÍLOHA I

Úvodní poznámky k seznamu v příloze II

Viz příloha I dodatku I k Regionální úmluvě o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu

Veškeré odkazy na ‚tento dodatek‘ v poznámce 2 a oddílu 3.1 přílohy I dodatku I k Regionální úmluvě o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu se považují za odkazy na ‚tento protokol‘.

„PŘÍLOHA II

Seznam opracování nebo zpracování, která musí být provedena na nepůvodních materiálech, aby vyrobený produkt mohl získat status původu.

Viz příloha II dodatku I k Regionální úmluvě o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu

„PŘÍLOHA IIIA

Vzory průvodního osvědčení EUR. 1 a žádosti o průvodní osvědčení EUR. 1

Viz příloha IIIa dodatku I k Regionální úmluvě o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu

„PŘÍLOHA IIIB

Vzory průvodního osvědčení EUR-MED a žádosti o průvodní osvědčení EUR-MED

Viz příloha IIIb dodatku I k Regionální úmluvě o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu

„PŘÍLOHA IVA

Znění prohlášení o původu

Viz příloha IVa dodatku I k Regionální úmluvě o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu

„PŘÍLOHA IVB

Znění prohlášení o původu EUR-MED

Viz příloha IVb dodatku I k Regionální úmluvě o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu

„PŘÍLOHA V

Prohlášení dodavatele

Prohlášení dodavatele, jehož znění je uvedeno níže, musí být vyplněno souladu s poznámkami pod čarou. Poznámky pod čarou však není třeba uvádět.

Image 1

Text obrazu

Image 2

Text obrazu

„PŘÍLOHA VI

Dlouhodobé prohlášení dodavatele

Dlouhodobé prohlášení dodavatele, jehož znění je uvedeno níže, musí být vyhotoveno v souladu s poznámkami pod čarou. Poznámky pod čarou však není třeba uvádět.

Image 3

Text obrazu

Image 4

Text obrazu

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

o přijímání dokladů o původu vydaných v rámci dohod uvedených v článku 3 protokolu 4 k produktům pocházejícím z Evropské unie, Islandu nebo Norska

1.

Doklady o původu vydané v rámci dohod uvedených v článku 3 protokolu 4 k produktům pocházejícím ze Evropské unie, Islandu nebo Norska se přijímají pro účely udělení preferenčního celního zacházení podle Dohody o EHP.

2.

Jsou-li tyto produkty zapracovány do produktu získaného v EHP, považují se za materiály pocházející z EHP. Není nutné, aby tyto materiály prošly dostatečným opracováním či zpracováním.

3.

Vztahuje-li se na tyto produkty Dohoda o EHP, považují se navíc při zpětném vývozu do jiné smluvní strany EHP za produkty pocházející z EHP.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

o Andorrském knížectví

1.

Produkty pocházející z Andorrského knížectví zařazené do kapitol 25 až 97 harmonizovaného systému jsou Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem považovány za produkty pocházející z Evropské unie ve smyslu Dohody.

2.

Protokol 4 se použije obdobně pro stanovení statusu původu uvedených produktů.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

o Republice San Marino

1.

Produkty pocházející z Republiky San Marino jsou Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem považovány za produkty pocházející z Evropské unie ve smyslu Dohody.

2.

Protokol 4 se použije obdobně pro stanovení statusu původu uvedených produktů.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

o odstoupení smluvní strany od Regionální úmluvy o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu

1.

Pokud smluvní strana EHP depozitáři Regionální úmluvy o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu písemně oznámí svůj úmysl od úmluvy odstoupit podle článku 9 uvedené úmluvy, zahájí odstupující smluvní strana s ostatními smluvními stranami EHP neprodleně jednání o pravidlech původu pro účely provádění této Dohody.

2.

Do dne vstupu takovýchto nově sjednaných pravidel původu v platnost se mezi odstupující smluvní stranou a ostatními smluvními stranami EHP použijí obdobně pravidla původu obsažená v dodatku I a případně příslušná ustanovení dodatku II k Regionální úmluvě o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu platná v okamžiku odstoupení. Nicméně od okamžiku odstoupení je třeba pravidla původu obsažená v dodatku I a případně příslušná ustanovení dodatku II k úmluvě vykládat tak, aby umožňovala dvoustrannou kumulaci pouze mezi odstupující smluvní stranou a ostatními smluvními stranami EHP.

(1)  Lichtenštejnské knížectví tvoří celní unii se Švýcarskem a je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

(2)  Albánie, Bosna a Hercegovina, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Černá Hora, Srbsko a Kosovo podle rezoluce RB OSN 1244/99.

(3)  Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Maroko, Sýrie, Tunisko, Palestina (*Toto označení se nesmí vykládat jako uznání Státu Palestina a nejsou jím dotčeny individuální postoje členských států k této otázce).


21.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/42


ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY (EU) 2015/286

ze dne 27. listopadu 2014,

kterým se mění rozhodnutí ECB/2010/29 o vydávání eurobankovek (ECB/2014/49)

RADA GUVERNÉRŮ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 128 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, a zejména na článek 16 tohoto statutu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle článku 1 rozhodnutí Rady 2014/509/EU ze dne 23. července 2014 o přijetí eura Litvou ke dni 1. ledna 2015 (1), v souladu s čl. 140 odst. 2 Smlouvy, Litva splňuje podmínky nezbytné pro přijetí eura a výjimka v její prospěch podle článku 4 aktu o přistoupení z roku 2003 (2) se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2015.

(2)

Čl. 1 písm. d) rozhodnutí ECB/2010/29 (3) definuje „klíč pro přidělování bankovek“ a odkazuje na přílohu I uvedeného rozhodnutí, která stanoví klíč pro přidělování bankovek platný od 1. ledna 2014. Vzhledem k tomu, že Litva přijme euro k 1. lednu 2015, je třeba rozhodnutí ECB/2010/29 změnit, aby byl stanoven klíč pro přidělování bankovek platný od 1. ledna 2015,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Změna

1.   V čl. 1 písm. d) rozhodnutí ECB/2010/29 se poslední věta nahrazuje tímto:

„Příloha I tohoto rozhodnutí stanoví klíč pro přidělování bankovek platný od 1. ledna 2015.“

2.   Příloha I rozhodnutí ECB/2010/29 se nahrazuje textem uvedeným v příloze tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem 1. ledna 2015.

Ve Frankfurtu nad Mohanem dne 27. listopadu 2014.

Prezident ECB

Mario DRAGHI


(1)   Úř. věst. L 228, 31.7.2014, s. 29.

(2)  Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. L 236, 23.9.2003, s. 33).

(3)  Rozhodnutí ECB/2010/29 ze dne 13. prosince 2010 o vydávání eurobankovek (Úř. věst. L 35, 9.2.2011, s. 26).


PŘÍLOHA

„PŘÍLOHA I

KLÍČ PRO PŘIDĚLOVÁNÍ BANKOVEK OD 1. LEDNA 2015

(v %)

Evropská centrální banka

8,0000

Nationale Bank van België/Banque Nationale de Belgique

3,2385

Deutsche Bundesbank

23,5220

Eesti Pank

0,2520

Banc Ceannais na hÉireann/Central Bank of Ireland

1,5170

Bank of Greece

2,6575

Banco de España

11,5550

Banque de France

18,5320

Banca d'Italia

16,0900

Central Bank of Cyprus

0,1975

Latvijas Banka

0,3685

Lietuvos bankas

0,5400

Banque centrale du Luxembourg

0,2655

Bank Ċentrali ta' Malta/Central Bank of Malta

0,0850

De Nederlandsche Bank

5,2325

Oesterreichische Nationalbank

2,5655

Banco de Portugal

2,2785 %

Banka Slovenije

0,4515 %

Národná banka Slovenska

1,0095

Suomen Pankki

1,6420

CELKEM

100,0000“


21.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/44


ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY (EU) 2015/287

ze dne 31. prosince 2014

o splacení základního kapitálu, převodu devizových rezerv a příspěvcích na rezervní fondy a rezervy Evropské centrální banky ze strany Lietuvos bankas (ECB/2014/61)

Rada guvernérů Evropské centrální banky,

s ohledem na statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, a zejména na články 30.1, 30.3, 48.1 a 48.2 tohoto statutu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle článku 1 rozhodnutí Rady 2014/509/EU (1) v souladu s čl. 140 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie splňuje Litva podmínky nezbytné pro přijetí eura a výjimka v její prospěch podle článku 4 aktu o přistoupení z roku 2003 (2) se s účinkem od 1. ledna 2015 zrušuje.

(2)

Článek 48.1 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB“) stanoví, že národní centrální banka členského státu, na který se přestala vztahovat výjimka, je povinna splatit svůj upsaný podíl na základním kapitálu Evropské centrální banky (ECB) ve stejném rozsahu jako národní centrální banky ostatních členských států, jejichž měnou je euro. Národní centrální banky stávajících členských států, jejichž měnou je euro, splatily své podíly na upsaném základním kapitálu ECB v plné výši (3). Podle článku 2 rozhodnutí ECB/2013/28 (4) činí vážený podíl Lietuvos bankas v klíči pro upisování základního kapitálu ECB 0,4132 %. Lietuvos bankas již splatila část svého podílu na upsaném základním kapitálu ECB v souladu s článkem 1 rozhodnutí ECB/2013/31 (5). Zbývající dlužná částka proto činí 43 051 594,36 EUR a je výsledkem násobku upsaného základního kapitálu ECB (10 825 007 069,61 EUR) a váženého podílu Lietuvos bankas v klíči pro upisování základního kapitálu (0,4132 %) po odečtení části jejího podílu na upsaném základním kapitálu ECB, která byla již splacena.

(3)

Článek 48.1 ve spojení s článkem 30.1 statutu ESCB stanoví, že národní centrální banka členského státu, na který se přestala vztahovat výjimka, je též povinna převést na ECB devizové rezervy. Podle článku 48.1 statutu ESCB se výše těchto převodů určuje násobkem hodnoty devizových rezerv, které již byly v souladu s článkem 30.1 statutu ESCB převedeny na ECB, vyjádřené v eurech podle platných směnných kurzů, a poměru mezi počtem podílů upsaných dotyčnou národní centrální bankou a počtem podílů již splacených národními centrálními bankami ostatních členských států, jejichž měnou je euro. Při určování „devizových rezerv, které již byly v souladu s článkem 30.1 převedeny na ECB“, je třeba náležitě zohlednit předchozí úpravy klíče pro upisování základního kapitálu ECB (6) podle článku 29.3 statutu ESCB a rozšíření klíče pro upisování základního kapitálu ECB podle článku 48.3 statutu ESCB (7). Podle rozhodnutí ECB/2013/26 (8) proto činí hodnota devizových rezerv, které již byly podle článku 30.1 statutu ESCB převedeny na ECB, vyjádřená v eurech, 338 656 541,82.

(4)

Devizové rezervy, které má Lietuvos bankas převést, by měly být v amerických dolarech a zlatě anebo by měly být v amerických dolarech a zlatě denominovány.

(5)

Článek 30.3 statutu ESCB stanoví, že ECB je povinna připsat ve prospěch každé národní centrální banky členského státu, jehož měnou je euro, pohledávku ve výši devizových rezerv, jež tato národní centrální banka převedla na ECB. Ustanovení o denominaci a úročení pohledávek, které již byly připsány ve prospěch národních centrálních bank členských států, jejichž měnou je euro (9), by se měla vztahovat též na denominaci a úročení pohledávek Lietuvos bankas.

(6)

Článek 48.2 statutu ESCB stanoví, že národní centrální banka členského státu, na který se přestala vztahovat výjimka, je povinna přispívat do rezervních fondů ECB a do rezerv rovnocenných rezervním fondům a na částku, jež má být ještě vyčleněna na rezervní fondy a rezervy odpovídající zůstatku účtu zisků a ztrát k 31. prosinci roku, který předcházel roku zrušení výjimky. Výše tohoto příspěvku se určuje podle článku 48.2 statutu ESCB.

(7)

Analogicky k článku 3.5 jednacího řádu Evropské centrální banky (10) měl guvernér Lietuvos bankas možnost vznést připomínky k tomuto rozhodnutí před jeho přijetím,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

a)

„devizovými rezervami“ zlato nebo americké dolary;

b)

„zlatem“ troyské unce ryzího zlata ve formě zlatých cihel (London Good Delivery) podle standardů London Bullion Market Association;

c)

„americkými dolary“ zákonná měna Spojených států.

Článek 2

Výše a forma splaceného základního kapitálu

1.   S účinkem od 1. ledna 2015 splatí Lietuvos bankas zbývající část svého podílu na upsaném základním kapitálu ECB, která činí 43 051 594,36 EUR.

2.   Lietuvos bankas uhradí ECB částku uvedenou v odstavci 1 dne 2. ledna 2015 zvláštním převodem uskutečněným prostřednictvím transevropského expresního automatizovaného systému zúčtování plateb v reálném čase (TARGET2).

3.   Dne 2. ledna 2015 Lietuvos bankas uhradí ECB zvláštním převodem uskutečněným prostřednictvím TARGET2 úrok, který vznikne 1. ledna 2015 z částky splatné ECB podle odstavce 2. Tento úrok se vypočítá za každý den s použitím metody výpočtu skutečný počet dnů/360, pomocí sazby rovnající se mezní úrokové sazbě, kterou Eurosystém použil při své poslední hlavní refinanční operaci.

Článek 3

Převod devizových rezerv

1.   S účinkem od 1. ledna 2015 a v souladu s tímto článkem a opatřeními přijatými na jeho základě převede Lietuvos bankas na ECB devizové rezervy v hodnotě odpovídající částce 338 656 541,82 EUR takto:

Částka amerických dolarů v hotovosti vyjádřená v eurech

Hodnota zlata vyjádřená v eurech

Celková částka vyjádřená v eurech

287 858 060,55

50 798 481,27

338 656 541,82

2.   Částka devizových rezerv vyjádřená v eurech, kterou má Lietuvos bankas převést podle odstavce 1, se vypočte na základě směnných kurzů mezi eurem a americkým dolarem stanovených v rámci 24hodinového písemného konzultačního řízení mezi Eurosystémem a Lietuvos bankas dne 31. prosince 2014 a v případě zlata na základě ceny v amerických dolarech za troyskou unci ryzího zlata stanovené v rámci určování ceny zlata v Londýně (London gold fixing) v 10:30 londýnského času dne 31. prosince 2014.

3.   ECB potvrdí Lietuvos bankas co možná nejdříve částku vypočtenou podle odstavce 2.

4.   V souladu s odstavcem 1 převede Lietuvos bankas na ECB částku amerických dolarů v hotovosti odpovídající částce v eurech uvedené v tabulce v odstavci 1.

5.   Částka amerických dolarů v hotovosti odpovídající částce v eurech uvedené v tabulce v odstavci 1 se převede na účty, které určí ECB. Dnem vypořádání pro převod amerických dolarů v hotovosti na ECB je 5. leden 2015. Lietuvos bankas udělí pokyny k uskutečnění tohoto převodu na ECB.

6.   Hodnota zlata, které Lietuvos bankas převádí na ECB v souladu s odstavcem 1, se co nejvíce blíží částce 50 798 481,27 EUR, avšak tuto částku nepřesáhne.

7.   Lietuvos bankas převede zlato uvedené v odstavci 1 v neinvestované podobě na účty a místa, které určí ECB. Dnem vypořádání pro převod zlata na ECB je 5. leden 2015. Lietuvos bankas udělí pokyny k uskutečnění tohoto převodu na ECB.

8.   Převede-li Lietuvos bankas na ECB zlato v hodnotě nižší, než je částka stanovená v odstavci 1, převede 5. ledna 2015 částku amerických dolarů v hotovosti odpovídající výslednému rozdílu na účet ECB, který určí ECB. Tato částka amerických dolarů v hotovosti netvoří součást devizových rezerv, které Lietuvos bankas převádí na ECB v souladu s odstavcem 4.

9.   Případný rozdíl mezi celkovou částkou vyjádřenou v eurech, která je uvedena v odstavci 1, a částkou uvedenou v čl. 4 odst. 1 se vyrovná v souladu s dohodou ze dne 31. prosince 2014 mezi Lietuvos bankas a Evropskou centrální bankou o pohledávce připsané Evropskou centrální bankou ve prospěch Lietuvos bankas podle článku 30.3 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (11).

Článek 4

Denominace, úročení a splatnost pohledávky ve výši příspěvku

1.   S účinkem od 1. ledna 2015 a za podmínek úpravy týkající se dnů vypořádání převodů devizových rezerv v článku 3 připíše ECB ve prospěch Lietuvos bankas pohledávku denominovanou v eurech ve výši celkové částky jejího příspěvku na devizové rezervy vyjádřené v eurech. Tato pohledávka činí 239 453 709,58 EUR.

2.   Pohledávka, kterou ECB připíše ve prospěch Lietuvos bankas, se úročí ode dne vypořádání. Úrok se vypočítá za každý den s použitím metody výpočtu skutečný počet dnů/360, pomocí sazby rovnající se 85 % mezní úrokové sazby, kterou použil Eurosystém při své poslední hlavní refinanční operaci.

3.   Vzniklý úrok vypočtený v souladu s odstavcem 2 se Lietuvos bankas platí na konci každého účetního roku. ECB čtvrtletně informuje Lietuvos bankas o souhrnné částce.

4.   Nelze žádat vyplacení pohledávky.

Článek 5

Příspěvky na rezervní fondy a rezervy ECB

1.   S účinkem od 1. ledna 2015 přispívá Latvijas Banka do rezervních fondů ECB a do rezerv rovnocenných rezervním fondům a na částku, jež má být ještě vyčleněna na rezervní fondy a rezervy odpovídající zůstatku účtu zisků a ztrát k 31. prosinci 2014.

2.   Výše příspěvků Lietuvos bankas se určuje podle článku 48.2 statutu ESCB. Odkazy v článku 48.2 na „počet podílů upsaných dotyčnou centrální bankou“ a na „počet podílů již splacených ostatními centrálními bankami“ se vztahují na vážený podíl Lietuvos bankas a vážené podíly národních centrálních bank ostatních členských států, jejichž měnou je euro, v klíči pro upisování základního kapitálu ECB podle rozhodnutí ECB/2013/26.

3.   Pro účely odstavce 1 zahrnují pojmy „rezervní fondy ECB“ a „rezervy rovnocenné rezervním fondům“ všeobecný rezervní fond ECB, zůstatky na účtech přecenění a rezervy na krytí kurzového, úrokového a úvěrového rizika, rizika tržních cen a rizika souvisejícího s cenou zlata.

4.   ECB vypočítá a potvrdí Lietuvos bankas výši jejího příspěvku podle odstavce 1 nejpozději v první pracovní den následující po schválení účetní závěrky ECB za rok 2014 Radou guvernérů.

5.   V druhý pracovní den následující po schválení účetní závěrky ECB za rok 2014 Radou guvernérů Lietuvos bankas uhradí ECB prostřednictvím TARGET2:

a)

částku splatnou ve prospěch ECB vypočtenou podle odstavce 4, sníženou případně o částku, která byla převedena nad rámec pohledávky uvedené v čl. 4 odst. 1 ve dnech vypořádání stanovených v čl. 3 odst. 5 a čl. 3 odst. 7 (zálohový příspěvek) a

b)

úrok, který za období od 1. ledna 2015 do dne platby vznikne z částky splatné ve prospěch ECB vypočtené podle odstavce 4, snížené o zálohový příspěvek.

6.   Úrok podle odst. 5 písm. b) se vypočítá za každý den s použitím metody výpočtu skutečný počet dnů/360, pomocí sazby rovnající se mezní úrokové sazbě, kterou použil Eurosystém při své poslední hlavní refinanční operaci.

Článek 6

Pravomoci

1.   Výkonná rada ECB vydává v potřebném rozsahu pokyny Lietuvos bankas s cílem upřesnit a provést jakákoli ustanovení tohoto rozhodnutí a stanovit vhodná opatření k řešení případných problémů.

2.   Veškeré pokyny Výkonné rady podle odstavce 1 se neprodleně oznamují Radě guvernérů a Výkonná rada se řídí rozhodnutím, které Rada guvernérů v dané věci přijme.

Článek 7

Závěrečné ustanovení

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem 1. ledna 2015.

Ve Frankfurtu nad Mohanem dne 31. prosince 2014.

Prezident ECB

Mario DRAGHI


(1)  Rozhodnutí Rady 2014/509/EU ze dne 23. července 2014 o přijetí eura Litvou ke dni 1. ledna 2015 (Úř. věst. L 228, 31.7.2014, s. 29).

(2)  Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. L 236, 23.9.2003, s. 33).

(3)  Rozhodnutí ECB/2013/30 ze dne 29. srpna 2013 o splacení základního kapitálu Evropské centrální banky národními centrálními bankami členských států, jejichž měnou je euro (Úř. věst. L 16, 21.1.2014, s. 61).

(4)  Rozhodnutí ECB/2013/28 ze dne 29. srpna 2013 o procentních podílech národních centrálních bank v klíči pro upisování základního kapitálu Evropské centrální banky (Úř. věst. L 16, 21.1.2014, s. 53).

(5)  Rozhodnutí ECB/2013/31 ze dne 30. srpna 2013 o splacení základního kapitálu Evropské centrální banky národními centrálními bankami mimo eurozónu (Úř. věst. L 16, 21.1.2014, s. 63).

(6)  Viz poznámka pod čarou 4.

(7)  Rozhodnutí ECB/2013/17 ze dne 21. června 2013 o procentních podílech národních centrálních bank v klíči pro upisování základního kapitálu Evropské centrální banky (Úř. věst. L 187, 6.7.2013, s. 15).

(8)  Rozhodnutí ECB/2013/26 ze dne 29. srpna 2013 o opatřeních nezbytných pro příspěvek na souhrnnou hodnotu kapitálu Evropské centrální banky a pro úpravu pohledávek národních centrálních bank ve výši převedených devizových rezerv (Úř. věst. L 16, 21.1.2014, s. 47).

(9)  Podle obecných zásad ECB/2000/15 ze dne 3. listopadu 1998 ve znění obecných zásad ze dne 16. listopadu 2000 o složení a ocenění devizových rezerv, metodách jejich prvního převodu a o denominaci a úročení odpovídajících pohledávek (Úř. věst. L 336, 30.12.2000, s. 114).

(10)  Rozhodnutí ECB/2004/2 ze dne 19. února 2004, kterým se přijímá jednací řád Evropské centrální banky (Úř. věst. L 80, 18.3.2004, s. 33).

(11)   Úř. věst. C 64, 21.2.2015, s. 5.


Opravy

21.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/48


Oprava prováděcího rozhodnutí Rady 2014/488/SZBP ze dne 22. července 2014, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii

( Úřední věstník Evropské unie L 217 ze dne 23. července 2014 )

Strana 50, příloha, kapitola A, první sloupec:

místo:

„180.

181.

182.“

má být:

„192.

193.

194.“