17.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 41/1

(1)

Nařízení (EU) č. 1380/2013, a zejména článek 43 uvedeného nařízení, stanoví zřízení poradních sborů, které mají podpořit vyvážené zastoupení všech zúčastněných stran v oblasti rybolovu a akvakultury a přispět k dosažení cílů společné rybářské politiky.

(2)

Poradní sbory mohou předkládat Komisi a dotčeným členským státům doporučení a návrhy ohledně otázek týkajících se řízení rybolovu a sociálně ekonomických aspektů a aspektů souvisejících se zachováním rybolovu a akvakultury. Mohou informovat Komisi a členské státy o problémech týkajících se řízení, sociálně ekonomických aspektů a aspektů týkajících se zachování rybolovu a akvakultury v jejich zeměpisné oblasti nebo oblasti působnosti a v úzké spolupráci s vědci přispívat ke shromažďování, předávání a analýze údajů potřebných pro vypracování opatření pro zachování zdrojů.

(3)

Zatímco rozhodnutí Rady 2004/585/ES (2) zřizuje sedm regionálních poradních sborů, zahrnuje příloha III nařízení (EU) č. 1380/2013 rovněž čtyři nové poradní sbory zřízené uvedeným nařízením.

(4)

Vzhledem k tomu, že nařízení (EU) č. 1380/2013 zřizuje nové poradní sbory, je nezbytné definovat postup pro zahájení jejich fungování.

(5)

S ohledem na důležitou roli, kterou budou poradní sbory podle očekávání hrát v regionalizované společné rybářské politice, a v souladu se zásadami řádné správy stanovenými v čl. 3 písm. b) a f) nařízení (EU) č. 1380/2013 je rovněž nezbytné podle čl. 43 odst. 1 uvedeného nařízení zajistit, aby jejich struktura zaručovala vyvážené zastoupení všech legitimních zúčastněných stran v oblasti rybolovu, včetně loďstev pro drobný rybolov, a případně v oblasti akvakultury.

(6)

Drobný rybolov je významný z hlediska sociálního, ekonomického, kulturního i z hlediska životního prostředí pro řadu pobřežních komunit v celé Evropské unii. Je proto nezbytné zajistit jejich účinnou účast na práci poradních sborů, což zahrnuje i příspěvek na náklady a ztrátu příjmu, které mohou být s touto účastí spojeny.

(7)

Aby bylo zajištěno účinné fungování a spolupráce se zúčastněnými stranami z třetích zemí, mohou poradní sbory případ od případu přizpůsobit své metody práce a hradit jejich náklady,

1.

„dotčeným členským státem“ se rozumí členský stát s přímým zájmem na řízení ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 22 nařízení (EU) č. 1380/2013 v oblasti působnosti poradního sboru vymezeného v bodu 1 přílohy III nařízení (EU) č. 1380/2013. V případě poradního sboru pro akvakulturu a poradního sboru pro trhy se „dotčeným členským státem“ rozumí všechny členské státy Unie;

2.

„odvětvovými organizacemi“ se rozumí organizace zastupující rybáře a v případě poradního sboru pro akvakulturu zastupující hospodářské subjekty v oblasti akvakultury a zástupce odvětví zpracování a uvádění na trh;

3.

„ostatními zájmovými skupinami“ se rozumí zástupci skupin dotčených společnou rybářskou politikou jiných než odvětvové organizace, zejména organizace zabývající se ochranou životního prostředí a spotřebitelské skupiny.

a)

prohlášení o cílech;

b)

provozní zásady;

c)

jednací řád;

d)

seznam odvětvových organizací a ostatních zájmových skupin.

a)

přijímá jednací řád poradního sboru;

b)

se schází alespoň jednou za rok, aby schválila výroční zprávu, roční strategický plán a roční rozpočet poradního sboru.

a)

směruje a řídí úkoly poradního sboru v souladu s čl. 44 odst. 2 a 3 nařízení (EU) č. 1380/2013;

b)

připravuje výroční zprávu, roční strategický plán a roční rozpočet;

c)

přijímá doporučení a návrhy podle čl. 44 odst. 2 nařízení (EU) č. 1380/2013.

17.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 41/5

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 798/2008 (3) stanoví požadavky na vydání veterinárního osvědčení pro dovoz drůbeže a drůbežích produktů (dále jen „komodity“) do Unie a tranzit přes její území, včetně skladování během tranzitu. Uvedené nařízení stanoví, že komodity se do Unie smí dovážet a přes její území přepravovat pouze ze třetích zemí, území, oblastí nebo jednotek uvedených ve sloupcích 1 a 3 tabulky v části 1 přílohy I uvedeného nařízení.

(2)

Nařízení (ES) č. 798/2008 rovněž stanoví podmínky pro určení toho, zda se třetí země, území, oblast nebo jednotka považují za prosté vysoce patogenní influenzy ptáků (HPAI).

(3)

Spojené státy americké jsou uvedeny na seznamu v části 1 přílohy I nařízení (ES) č. 798/2008 jako třetí země, ze které je povolen dovoz komodit do Unie a tranzit přes území Unie z celého jejího území.

(4)

Dohoda mezi Unií a Spojenými státy americkými (4) stanoví urychlené vzájemné uznávání regionalizačních opatření v případě ohniska nákazy v Unii nebo ve Spojených státech amerických (dále jen „dohoda“).

(5)

Dne 19. prosince 2014 Spojené státy americké potvrdily přítomnost vysoce patogenní influenzy ptáků (HPAI) podtypu H5N8 v jednom hospodářství s chovem drůbeže v okrese Douglas ve státě Oregon a dne 3. ledna 2015 HPAI podtypu H5N2 v jednom hospodářství s chovem drůbeže ve státě Washington. Celé území této třetí země proto již nemůže být považováno za prosté uvedené nákazy. Veterinární orgány Spojených států amerických okamžitě pozastavily vydávání veterinárních osvědčení na celém svém území pro zásilky drůbežích komodit určených k dovozu do Unie a jejich tranzitu přes Unii. Spojené státy americké také zavedly politiku depopulace s cílem tlumit HPAI a omezit její šíření.

(6)

Spojené státy americké předložily informace o epizootologické situaci na svém území a o opatřeních přijatých s cílem zabránit dalšímu šíření HPAI, která Komise nyní vyhodnotila. Na základě tohoto vyhodnocení, jakož i závazků stanovených v dohodě a záruk poskytnutých Spojenými státy americkými lze učinit závěr, že omezení dovozu komodit do Unie na oblasti zasažené HPAI ve státě Oregon a na celé území státu Washington, na něž veterinární orgány Spojených států amerických uvalily omezení kvůli současným ohniskům, by mělo býtdostatečné pro pokrytí rizik souvisejících s dovozem těchto komodit do Unie. Položka týkající se Spojených států amerických v seznamu v části 1 přílohy I nařízení (ES) č. 798/2008 by proto měla být změněna tak, aby zohlednila regionalizaci této třetí země vzhledem k současným ohniskům HPAI.

(7)

Příloha I nařízení (ES) č. 798/2008 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

17.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 41/8

(1)

Nařízení (ES) č. 1831/2003 stanoví povolení doplňkových látek používaných ve výživě zvířat a důvody a postupy, na jejichž základě se povolení uděluje. Článek 10 uvedeného nařízení stanoví přehodnocení doplňkových látek povolených podle směrnice Rady 70/524/EHS (2).

(2)

Chinolinová žluť byla povolena bez časového omezení v souladu se směrnicí 70/524/EHS jako doplňková látka pro zvířata neurčená k produkci potravin a pro zvířata určená k produkci potravin, pokud jde o některá zpracovaná krmiva skupiny „barviva“. Tato látka byla v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení (ES) č. 1831/2003 následně zapsána do Registru pro doplňkové látky stanoveného v článku 17 nařízení (ES) č. 1831/2003 jako stávající produkt.

(3)

V souladu s čl. 10 odst. 2 nařízení (ES) č. 1831/2003 ve spojení s článkem 7 uvedeného nařízení byla podána žádost o přehodnocení chinolinové žluti jako doplňkové látky pro zvířata neurčená k produkci potravin a v souladu s článkem 7 uvedeného nařízení žadatel požádal, aby uvedená doplňková látka byla zařazena do kategorie doplňkových látek „senzorické doplňkové látky“. Tato žádost byla podána spolu s údaji a dokumenty požadovanými podle čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 1831/2003.

(4)

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) ve svém stanovisku ze dne 10. července 2013 dospěl k závěru, že za navržených podmínek použití v krmivu nemá chinolinová žluť nepříznivé účinky na zdraví zvířat, lidské zdraví ani na životní prostředí. S ohledem na důkazy poskytnuté žadatelem došel úřad rovněž k závěru, že účinnost chinolinové žluti, pokud jde o dávku a druh krmiva a jeho zpracování, nelze posoudit. Úřad nicméně dále uvedl, že v případě této doplňkové látky, která je povolena i v potravinách, kde je její funkce stejná jako u krmiv, nemusí být další prokazování účinnosti nutné. Jelikož je maximální doporučený obsah této doplňkové látky navrhovaný úřadem podobný obsahu schválenému pro potraviny v různých druzích produktů, Komise se domnívá, že pro účinnost této látky existují dostatečné důkazy. Úřad nepovažuje zvláštní požadavky na monitorování po uvedení na trh za nutné. Úřad také ověřil zprávu o metodě analýzy doplňkových látek přidaných do krmiv, kterou předložila referenční laboratoř zřízená nařízením (ES) č. 1831/2003.

(5)

Posouzení chinolinové žluti prokazuje, že podmínky pro povolení stanovené v článku 5 nařízení (ES) č. 1831/2003 jsou splněny. Používání uvedené látky by proto mělo být povoleno podle přílohy tohoto nařízení.

(6)

Vzhledem k tomu, že bezpečnostní důvody nevyžadují okamžité provedení změn v podmínkách pro povolení, je vhodné stanovit přechodné období, které by zúčastněným stranám umožnilo připravit se na plnění nových požadavků vyplývajících z povolení.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

17.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 41/11

(1)

Nařízení (ES) č. 1177/2003 stanovilo společný rámec pro systematickou tvorbu evropských statistik v oblasti příjmů a životních podmínek. Jeho účelem je zajistit dostupnost srovnatelných a aktuálních průřezových a panelových údajů o příjmech a o stupni a struktuře chudoby a sociálního vyloučení na vnitrostátní a na evropské úrovni.

(2)

Podle čl. 15 odst. 2 písm. f) nařízení (ES) č. 1177/2003 mají být každoročně přijata prováděcí opatření pro určení cílových sekundárních oblastí a proměnných, které mají být daný rok zařazeny do průřezové složky EU-SILC. Je proto potřeba přijmout prováděcí opatření, která určí cílové sekundární proměnné a jejich identifikátory pro modul týkající se přístupu ke službám pro rok 2016.

(3)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro Evropský statistický systém,

17.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 41/21

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

17.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 41/24

(1)

Podle čl. 10 odst. 1 rozhodnutí 2010/279/SZBP Rada zmocnila Politický a bezpečnostní výbor k přijímání příslušných rozhodnutí v souladu s čl. 38 třetím pododstavcem Smlouvy za účelem politické kontroly a strategického řízení mise EUPOL AFGHANISTAN, včetně rozhodnutí o jmenování vedoucího mise.

(2)

Dne 17. prosince 2014 přijala Rada rozhodnutí 2014/922/SZBP (2) o prodloužení trvání mise EUPOL AFGHANISTAN do 31. prosince 2016.

(3)

Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku navrhla jmenovat vedoucím mise EUPOL AFGHANISTAN na období od 16. února 2015 do 31. prosince 2015 paní Piu STJERNVALLOVOU,

17.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 41/25

(1)

Komise dne 2. dubna 2007 obdržela dopis, jímž soukromý poskytovatel zdravotního pojištění Dôvera zdravotná poisťovňa, a.s. (dále jen „pojišťovna Dôvera“ nebo „stěžovatel“) podal stížnost na údajné opatření státní podpory, jež byla dne 26. ledna 2006 poskytnuta státnímu poskytovateli zdravotního pojištění, společnosti Spoločná zdravotná poisťovňa, a.s. (dále jen „SZP“), formou zvýšení základního kapitálu SZP o 450 mil. SKK (přibližně 15 mil. EUR).

(2)

Komise zaslala dne 21. srpna 2009 Slovenské republice žádost o poskytnutí informací. Po prodloužení lhůty na odpověď poskytly slovenské orgány požadované informace dne 24. září 2009.

(3)

Komise svým dopisem ze dne 26. února 2010 požádala Slovenskou republiku o poskytnutí dalších informací o této kapitálové injekci a požádala o vysvětlení slovenského systému vyrovnávání rizik („Risk equalisation scheme“, dále jen „RES“) – dalšího opatření, které by mohlo být označeno za státní podporu. Dopisem ze dne 25. března 2010 slovenské orgány požádaly o prodloužení lhůty na odpověď a Komise této žádosti vyhověla dopisem ze dne 31. března 2010. Komise dne 16. června 2010 Slovenskou republiku upomenula o předložení informací a slovenské orgány na tuto žádost odpověděly dopisem ze dne 9. července 2010. V souladu s žádostí Komise zaslanou dopisem ze dne 4. listopadu 2010 poskytla Slovenská republika dne 3. prosince 2010 verzi této odpovědi, která nemá důvěrný charakter.

(4)

Pojišťovna SZP se dne 1. ledna 2010 sloučila s druhým státním poskytovatelem zdravotního pojištění ve Slovenské republice, se společností Všeobecná zdravotná poisťovňa, a.s. (dále jen „VšZP“). Na tyto dvě státem vlastněné akciové společnosti byly v období od roku 1998 minimálně až do roku 2005 převáděny pojistné kmeny jiných zdravotních pojišťoven.

(5)

Na dvou schůzkách zástupců Komise a pojišťovny Dôvera, které se uskutečnily ve dnech 10. října 2010 a 15. března 2011, se diskutovalo o předmětu stížnosti a o fungování odvětví zdravotního pojištění na Slovensku. Pojišťovna Dôvera dne 15. července 2011 poskytla doplňující informace o povaze odvětví zdravotního pojištění na Slovensku a rozšířila rozsah své stížnosti o tři nová opatření, jež byla SZP a VšZP údajně poskytnuta: i) splacení dluhu SZP, jež v letech 2004–2005 provedla ve dvou splátkách ve výši 52,7 mil. EUR a 28 mil. EUR státní společnost Veriteľ a.s.; ii) dotace poskytnutá SZP v roce 2006 ministerstvem zdravotnictví ve výši 7,6 mil. EUR a iii) státem financované zvýšení základního kapitálu VšZP o 65,1 mil. EUR ke dni 1. ledna 2010. Komise tedy vyzvala slovenské orgány, aby se vyjádřily ke stížnosti rozšířené o tato nová tvrzení. Po prodloužení lhůty na odpověď předložily slovenské orgány své připomínky dopisem ze dne 11. listopadu 2011.

(6)

Po schůzce se zástupci útvarů Komise dne 15. prosince 2011 poskytla pojišťovna Dôvera dopisem ze dne 16. ledna 2012 další informace o povaze vnitrostátního odvětví zdravotního pojištění.

(7)

Komise dopisem ze dne 2. července 2013 oznámila Slovenské republice, že zahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy („rozhodnutí o zahájení řízení“). Rozhodnutí o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2) a zúčastněné strany v něm byly vyzvány k podání připomínek.

(8)

Dopisem ze dne 24. července 2013 slovenské orgány požádaly o prodloužení lhůty k předložení připomínek k rozhodnutí o zahájení řízení a Komise této žádosti vyhověla dopisem ze dne 30. července 2013. Své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení předložila Slovenská republika dopisem ze dne 27. srpna 2013.

(9)

Připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení obdržela Komise od pěti třetích stran: institutu Inštitút pro ekonomické a sociálne reformy (INEKO) dopisem ze dne 15. října 2013, společnosti Union zdravotná poisťovňa a.s. (dále jen „pojišťovna Union“) dopisem ze dne 25. října 2013, institutu Health Policy Institute (HPI) dopisem ze dne 28. října 2013, sdružení Združenie zdravotných poisťovní SR (ZZP) dopisem ze dne 28. října 2013 a od pojišťovny Dôvera dopisem ze dne 11. listopadu 2013.

(10)

Slovenským orgánům byly tyto připomínky postoupeny dopisy ze dne 20. listopadu a 20. prosince 2013. Slovenské orgány dne 20. prosince 2013 požádaly o prodloužení lhůty na odpověď na tyto připomínky do 31. ledna 2014 a Komise této žádosti ještě tentýž den vyhověla. Odpověď na připomínky třetích osob k rozhodnutí o zahájení řízení předložilo Slovensko dopisem ze dne 29. ledna 2014.

(11)

Dne 2. dubna 2014 proběhla schůzka mezi zástupci útvarů Komise a slovenských orgánů.

(12)

Komise dne 11. dubna 2014 a 25. srpna 2014 zaslala doplňující žádosti o informace, na něž Slovensko odpovědělo dopisy ze dne 15. května 2014 a 27. srpna 2014.

(13)

V roce 1994 se na Slovensku změnil unitární systém jedné státní zdravotní pojišťovny na pluralitní model, v němž mohou působit veřejné i soukromé subjekty. Rozsáhlou reformou tvořenou zákony č. 581/2004 Z. z. a č. 580/2004 Z. z., jež nabyly účinnosti dne 1. ledna 2005 (dále jen „reforma z roku 2005“), se změnila pravidla rozdělování vybraných příspěvků na zdravotní pojištění, ale i právní forma všech pojišťoven (státních či soukromých) z právnických osob sui generis na akciové společnosti (tj. akciové společnosti soukromého práva zaměřené na dosahování zisku). Byl zřízen nezávislý regulační orgán, Úrad pro dohled nad zdravotnou starostlivosťou (dále jen „ÚDZS“), účelem jehož činnosti je vydávat povolení a vykonávat dohled nad tím, zda pojišťovny dodržují platné právní předpisy. V podstatě byly tyto reformy navrženy tak, aby přispěly k lepší efektivitě využívání dostupných prostředků a vyšší kvalitě poskytování zdravotní péče (3).

(14)

Všechny zdravotní pojišťovny ve Slovenské republice – veřejné i soukromé subjekty – poskytují povinné zdravotní pojištění slovenským rezidentům (4). Možnost poskytovat individuální zdravotní pojištění podle zákona č. 580/2004 Z. z. jako doplněk k základnímu balíčku poskytovanému na základě povinného zdravotního pojištění zůstala okrajovou záležitostí vzhledem k širokému pojistnému krytí, jež poskytuje povinný systém (5). Navíc byl v roce 2005 přijat zákon, jímž byla pro všechny zdravotní pojišťovny zavedena možnost poskytovat dobrovolné zdravotní pojištění (6) pro osoby, na něž se nevztahuje povinné zdravotní pojištění.

(15)

V roce 2007 byl přijat zákon č. 530/2007 Z. z., kterým se změnil zákon č. 581/2004 Z. z. a na jehož základě bylo zdravotním pojišťovnám působícím v odvětví povinného zdravotního pojištění s účinností od 1. ledna 2008 zakázáno vyplácet zisk formou dividend, čímž jim byla uložena povinnost reinvestovat dosažené zisky do slovenského zdravotního systému. V důsledku toho nemohly zdravotní pojišťovny od ledna 2008 rozdělovat žádný zisk. Ústavní soud Slovenské republiky však 26. ledna 2011 konstatoval, že zákaz rozdělování zisku je neslučitelný s několika ustanoveními slovenské ústavy. V návaznosti na tento rozsudek slovenské orgány v červenci 2011 změnily zákon č. 530/2007 Z. z. zákonem č. 250/2011 Z. z. s cílem opětovně umožnit poskytovatelům zdravotního pojištění rozdělovat (svým akcionářům) zisk dosažený v rámci činnosti povinného zdravotního pojištění za předpokladu, že budou splněny určité podmínky (7). V důsledku těchto změn právních předpisů Komise v prosinci 2011 zastavila řízení o porušení právních předpisů o vnitřním trhu v souvislosti s omezením rozdělování zisků (8).

(16)

Slovenské orgány dne 31. října 2012 schválily projektový plán zavedení unitárního neziskového systému povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice, který by měl být zaveden buď prostřednictvím dobrovolného odkupu soukromých zdravotních pojišťoven (do 1. ledna 2014), nebo prostřednictvím jejich vyvlastnění (do 1. července 2014), čímž by se měla vytvořit jediná (státní) zdravotní pojišťovna (9). Do přijetí tohoto rozhodnutí však nebyl realizován ani jeden z kroků uvedeného projektového plánu (10).

(17)

Podle slovenských předpisů je zdravotní pojišťovna vymezena jako akciová společnost se sídlem na území Slovenské republiky založená za účelem poskytování povinného veřejného zdravotního pojištění, která tuto činnost vykonává na základě povolení vydaného Úřadem pro dohled nad zdravotní péčí.

(18)

Za účelem získání balíčku povinného zdravotního pojištění mohou slovenští rezidenti uzavřít smlouvu s kterýmkoli z těchto tří poskytovatelů pojištění:

(19)

Tabulka níže uvádí přehled tržních podílů jednotlivých poskytovatelů povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice v letech 2008–2013 (11):

(20)

Všechny zdravotní pojišťovny jsou akciovými společnostmi s tím, že podle předpisů upravujících vlastnická práva může být jejich akcionářem stát i soukromý sektor. Všechny zdravotní pojišťovny jsou povinny splňovat určitá kritéria platební schopnosti. Jelikož se na ně vztahují přísná rozpočtová omezení, plně odpovídají za případný nedostatek finančních prostředků. Zdá se, že jako soukromé akciové společnosti zřízené podle všeobecné právní úpravy obchodních společností autonomně řídí své provozní náklady a náklady na zdravotní péči.

(21)

Zdravotní pojišťovny mohou dosahovat a také dosahují zisku (13). Příjmy pojišťoven ve Slovenské republice pocházejí z příspěvků na pojištění, státního rozpočtu (příspěvky za ekonomicky neaktivní pojištěnce a dotace na pokrytí zvýšení nákladů na služby zdravotní péče), příjmů z majetku, z darů a z jiných příjmů. Zisku mohou zdravotní pojišťovny dosahovat například zlepšením systému řízení a vyjednáváním při uzavírání smluv s poskytovateli zdravotní péče.

(22)

Slovenský systém povinného zdravotního pojištění sleduje sociální cíl, tj. umožnit poskytování zdravotní péče a udržení životaschopného systému zdravotního pojištění. Občané mají právo na zdravotní pojištění a slovenští rezidenti mají povinnost být zdravotně pojištěni (14). Zabezpečit právo na bezplatnou zdravotní péči na základě zdravotního pojištění je ústavní povinností Slovenské republiky (15). Podle slovenských orgánů se výkon povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice zdravotními pojišťovnami považuje za plnění ústavní povinnosti jménem státu, kterou je poskytování zdravotního pojištění slovenským rezidentům prostřednictvím řízení systému povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice. Slovenská republika ze zákona odpovídá za financování systému zdravotní péče, jakož i za úhradu ztrát v odvětví zdravotní péče (16). Podle § 2 zákona č. 580/2004 Z. z. o zdravotním pojištění je výkon povinného veřejného zdravotního pojištění činností ve veřejném zájmu, při níž se hospodaří s veřejnými prostředky.

(23)

V souladu s ustanoveními zákona č. 580/2004 Z. z. a zákona č. 581/2004 Z. z. je ve Slovenské republice účast na programu veřejného zdravotního pojištění povinná pro většinu obyvatel Slovenské republiky (17). Povinné zdravotní pojištění ve Slovenské republice se vztahuje i na osoby pojištěné v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 1408/71 (18), a to do 30. dubna 2010, a od 1. května 2010 v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (19).

(24)

Pojištěnci mají právo zvolit si zdravotní pojišťovnu dle vlastního výběru a jednou ročně mohou zdravotní pojišťovnu změnit. Podle povinnosti umožnit svobodný vstup a podle zásady společné tarifikace mají zdravotní pojišťovny ve Slovenské republice právní závazek přijmout do svého systému pojištění každého slovenského rezidenta, který o to požádá, pod podmínkou, že tento občan splňuje právní požadavky na uzavření zdravotního pojištění ve Slovenské republice. Zdravotní pojišťovny především nemohou pojištěnce odmítnout pro jeho věk, zdravotní stav či riziko onemocnění (20) a jsou povinny poskytovat základní zdravotní pojištění všem osobám za stejné ceny bez ohledu na uvedené faktory.

(25)

Systém zdravotního pojištění ve Slovenské republice proto obsahuje i právní strukturu pro spravedlivé rozdělování rizika mezi zdravotní pojišťovny prostřednictvím systému vyrovnávání rizik (RES). V rámci RES (21) zdravotní pojišťovny pojišťující osoby s vyšším rizikem dostávají finanční prostředky od zdravotních pojišťoven, jejichž portfolio je spojeno s nižším rizikem, a to formou měsíčního a ročního rozdělování příspěvků a správou převodů (22).

(26)

Povinné zdravotní pojištění ve Slovenské republice je založeno na systému povinných příspěvků. Sazby příspěvků jsou stanoveny zákonem, jsou úměrné příjmu pojištěnce (podobně jako zdanění příjmů) a nezakládají se na rozsahu pojištěného rizika (jako je věk pojištěnce či jeho zdravotní stav). Tyto příspěvky, které slovenské orgány považují za součást veřejných finančních prostředků, jsou vybírány od: 1. zaměstnanců a zaměstnavatelů; 2. samostatně výdělečně činných osob; 3. dobrovolně nezaměstnaných; 4. státu (za „pojištěnce státu“, tj. skupiny ekonomicky zpravidla neaktivních osob); 5. plátců dividend.

(27)

Všichni pojištěnci mají zaručenu stejnou základní úroveň plnění („základní balíček plnění“). Mezi výší příspěvků odvedených do systému a výší pobíraného plnění (23) neexistuje žádná přímá souvislost. Zdravotnické služby hrazené z povinného zdravotního pojištění jsou poskytovány bez ohledu na výši příspěvků, které pojištěnec odvedl.

(28)

Základní balíček plnění povinného zdravotního pojištění pokrývá téměř všechny úkony zdravotní péče poskytované na území Slovenské republiky, což znamená, že prostřednictvím tohoto balíčku je poskytována prakticky veškerá zdravotní péče. V současnosti základní balíček plnění každému pojištěnci zaručuje nárok na bezplatnou zdravotní péči s výjimkou jen některých ošetření (např. kosmetický chirurgický zákrok), jakož i částečné úhrady za léky, za lázeňskou léčbu a za vybrané služby související s poskytováním zdravotní péče (např. ošetření na pohotovostní ambulanci). Základní balíček plnění může vláda svým nařízením omezit nebo rozšířit (bez projednání v parlamentu). Vzhledem k tomu, že Ústava Slovenské republiky každému občanovi zaručuje právo na zdravotní péči v rámci systému povinného zdravotního pojištění v souladu s podmínkami stanovenými zákonem, pojišťovny nemohou v případě základního balíčku plnění ovlivnit skupinu plnění, úroveň krytí ani pojistné, neboť tyto jsou stanoveny zákonem.

(29)

Slovenské zdravotní pojišťovny jsou oprávněny k základnímu balíčku plnění přidávat – a skutečně také přidávají – různé doplňkové nároky (plnění) dle svého výběru. Tyto doplňkové nároky poskytují krytí služeb, jež nejsou zahrnuty do základního balíčku, jež však pojišťovatelé svým klientům nabízejí bezplatně jako součást téhož balíčku zdravotní péče v rámci povinného zdravotního pojištění. Podle dostupných informací se zdá, že zdravotní pojišťovny mohou například rozhodnout, zda budou nabízet další krytí některých druhů doplňkové a preventivní léčby v rámci téhož balíčku povinného zdravotního pojištění. Uvedená doplňková plnění se liší od služeb individuálního zdravotního pojištění, které lze nabízet za poplatek.

(30)

Zdravotní pojišťovny si mohou vybírat poskytovatele zdravotní péče a vyjednávat o smlouvách s lékaři a jednotlivými nemocnicemi. Zdravotní pojišťovny tedy uzavírají smlouvy s jednotlivými poskytovateli zdravotní péče, tyto smlouvy jsou uzavírány nezávisle na sobě a jeden poskytovatel zdravotní péče může uzavřít smlouvu se všemi nebo jen s některými zdravotními pojišťovnami, a naopak. Zdravotní pojišťovny hradí služby poskytované státními i soukromými poskytovateli zdravotní péče.

(31)

S cílem zajistit zeměpisnou dostupnost zdravotnických služeb vláda stanovila požadavek minimální sítě, aby tak ovlivnila plánování kapacit. V souvislosti s poskytováním povinného zdravotního pojištění mají zdravotní pojišťovny zákonem uloženu povinnost uzavřít smlouvu s poskytovateli v rozsahu minimální sítě nemocnic. Každá zdravotní pojišťovna vytváří svou vlastní síť a selektivním uzavíráním smluv s dalšími nemocnicemi a dalšími poskytovateli služeb zdravotní péče rozšiřuje minimální síť. Služby zdravotní péče, jež tyto nemocnice a/nebo jiní poskytovatelé služeb zdravotní péče poskytují a jež jsou zahrnuty do krytí povinného zdravotního pojištění, jsou takto ze strany poskytovatele zdravotního pojištění kryty ve prospěch pojištěnců. Zdravotní pojišťovny mají při jednáních s nemocnicemi o ceně a kvalitě služeb zdravotní péče poskytovaných pojištěncům určitý prostor pro volné uvážení.

(32)

Systém povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice je upraven zvláštními předpisy (24). Všechny zdravotní pojišťovny poskytující povinné zdravotní pojištění mají ve smyslu zákona totožné postavení, práva a povinnosti. Každá zdravotní pojišťovna musí být zřízena za účelem výkonu veřejného zdravotního pojištění a nesmí vykonávat činnosti jiné než činnosti uvedené v § 6 zákona 581/2004 Z. z. Činnosti zdravotních pojišťoven spravujících systém povinného zdravotního pojištění jsou předmětem všeobecné kontroly státu, která je vykonávána především prostřednictvím regulačního úřadu. Tímto úřadem je Úřad pro dohled nad zdravotní péčí (Úrad pre dohľad nad zdravotnou starostlivosťou, ÚDZS), který plní funkce v oblasti monitorování systému zdravotnictví a dohledu nad ním. ÚDZS dohlíží na dodržování uvedeného legislativního rámce ze strany zdravotních pojišťoven a poskytovatelů zdravotního pojištění a v případě porušení těchto předpisů zasahuje.

(33)

V tomto rozhodnutí je zkoumáno následujících šest opatření (společně označovaných jako „sporná opatření“) (25).

(34)

Dopisem ze dne 2. dubna 2007 soukromá zdravotní pojišťovna Dôvera podala u Komise stížnost proti kapitálové injekci Slovenské republiky do státní pojišťovny SZP ve výši 450 mil. SKK (přibližně 15 mil. EUR), která byla realizována ve třech tranších mezi 28. listopadem 2005 a 18. lednem 2006.

(35)

Uvedené zvýšení základního kapitálu souviselo s reformou zdravotnictví a s reformou odvětví zdravotního pojištění ve Slovenské republice v letech 2004–2005. V době zřízení SZP jakožto akciové společnosti v roce 2005 se ve skutečnosti od SZP jakožto od právní nástupkyně veřejnoprávní instituce (26) ve smyslu zákona požadovalo, aby na sebe převzala nejen aktiva původní pojišťovny, ale i její závazky, které vznikly před rokem 2005. Objem těchto závazků přitom vedl k nepřiměřené úrovni platební schopnosti, kterou stanoví požadavky § 14 odst. 1 zákona o zdravotních pojišťovnách (zákon č. 581/2004 Z. z.). Tyto závazky dosáhly ke dni 31. prosince 2005 objemu 467,765 mil. SKK (přibližně 15,5 mil. EUR).

(36)

Společnost Veriteľ a.s. byla novou státní agenturou založenou v roce 2003 (27) s cílem konsolidovat dluhy v rezortu zdravotnictví. Vláda Slovenské republiky tuto společnost pověřila, aby realizovala projekt oddlužení zdravotnických zařízení a zdravotních pojišťoven předtím, než měla ke dni 30. září 2005 proběhnout změna organizační formy všech stávajících zdravotních pojišťoven na akciové společnosti. Proces oddlužení proběhl na základě usnesení vlády Slovenské republiky.

(37)

V období let 2003 až 2005 společnost Veriteľ a.s. vyrovnala v odvětví zdravotnictví dluh v účetní hodnotě přes 1 100 mil. EUR při nákladech ve výši 644 mil. EUR v hotovosti. Vzhledem k oznámení ministerstva zdravotnictví, že se jedná o poslední záchranu systému zdravotní péče, byla agentura Veriteľ a.s. v roce 2006 zrušena (28).

(38)

Stěžovatel tvrdí, že splacení dluhu SZP ve výši 52,7 mil. EUR společností Veriteľ a.s. – což je vyšší částka, než jakou dostal on sám (29) – znamená, že v rámci procesu oddlužování došlo k bezdůvodně diskriminačnímu zacházení. Stěžovatel zejména uvádí, že kromě uvedených skutečností společnost Veriteľ a.s. dne 30. listopadu 2005 (tedy po přeměně) splatila dalších zhruba 28 mil. EUR z dalšího dluhu, který měla SZP na zvláštním účtu přerozdělování pojistného. K tomuto oddlužení došlo převodem pojistných pohledávek a úroků pojišťovny SZP na společnost Veriteľ a.s. SZP na společnost Veriteľ a.s. převedla přibližně 929 mil. SKK ve formě pojistných pohledávek a úroků (z toho přibližně 343 mil. SKK ve formě úroků). Společnost Veriteľ a.s. zase SZP poskytla protiplnění ve výši 840 mil. SKK (zhruba 28 mil. EUR), a to vyrovnáním dluhu SZP na zvláštním účtu přerozdělování pojistného (30).

(39)

V druhé polovině roku 2006 poskytlo ministerstvo zdravotnictví SZP další dotaci s využitím části likvidačního zůstatku společnosti Veriteľ a.s., jež byla v roce 2006 zrušena. Podle tvrzení stěžovatele dosahovala dotace přibližné výše 7,6 mil. EUR.

(40)

Stěžovatel tvrdí, že uvedená dotace byla poskytnuta s cílem vyrovnat závazky SZP vůči poskytovatelům zdravotní péče z období před rokem 2005, přestože nebylo zřejmé, zda tyto dluhy existovaly i v době poskytnutí dotace.

(41)

Podle slovenských orgánů však finanční prostředky z likvidačního zůstatku společnosti Veriteľ a.s. nebyly poskytnuty SZP, nýbrž zdravotnickým zařízením, která v té době patřila státu, na vyplacení jejich závazků (tj. příspěvků na zdravotní pojištění jejich zaměstnanců) vůči SZP. Podle slovenských orgánů tedy nešlo o žádnou dotaci, ale spíše o běžnou úhradu existujících nesporných závazků státu, o neodvedené pojistné za zdravotní pojištění.

(42)

Slovenská republika prostřednictvím útvarů ministerstva zdravotnictví k 1. lednu 2010 zvýšila svůj upsaný základní kapitál ve VšZP. Toto zvýšení základního kapitálu představovalo přibližně 65,1 mil. EUR.

(43)

Podle stěžovatele se zdá, že stát takto jednal s cílem překlenout příjmový deficit VšZP, neboť VšZP se nacházela na hranici platební neschopnosti. Stěžovatel rovněž tvrdí, že stát neměl nejmenší naději, že se mu v přiměřeném časovém rámci podaří dosáhnout návratnosti své investice, zejména vzhledem ke skutečnosti, že Slovensko právě zavedlo zákon, jímž se zdravotním pojišťovnám neumožňovalo rozdělovat zisk.

(44)

Podle slovenských orgánů se toto zvýšení základního kapitálu VšZP v roce 2010 uskutečnilo s cílem odstranit vlivy finanční krize a podpořit VšZP v odolávání tlaku, jejž vyvolávalo zvyšování míry zadlužení při rostoucí poptávce po zdravotní péči.

(45)

V průběhu předběžného posouzení Komise též zjistila, že financování zdravotních pojišťoven ve Slovenské republice zahrnuje i mechanismus sdružování a úpravy rizik – systém vyrovnávání rizik (RES).

(46)

Systém RES (31) je v plné míře uplatňován na všechny zdravotní pojišťovny, které ve Slovenské republice poskytují povinné zdravotní pojištění. Vzhledem k tomu, že příspěvky na povinné zdravotní pojištění vybírají zdravotní pojišťovny přímo od zaměstnavatelů, samostatně výdělečně činných osob, samoplátců (dobrovolně nezaměstnaných), státu a plátců dividend, je rozdělení příjmů a výdajů mezi zdravotní pojišťovny nerovnoměrné, a to z důvodu odlišné skladby jejich pojištěnců. Ve snaze snížit finanční zátěž zdravotních pojišťoven s rizikovějším pojistným kmenem a snížit potenciál pro výběr rizik jsou příspěvky mezi zdravotní pojišťovny rozdělovány pomocí systému RES, a to na základě výpočtu, jejž stanoví ÚDZS (32). Kritérii, která jsou v rámci systému vyrovnávání rizik uplatňována, jsou věk, pohlaví a od roku 2010 též stav ekonomické aktivity pojištěnce.

(47)

Slovenské orgány nepokládají systém RES za formu státní podpory, ale spíše za záležitost vyrovnávání prostředků v souladu s příslušnými kritérii systému RES pro pojištěnce; jedná se tedy o případ solidarity mezi pojištěnci, a proto nejde o státní podporu.

(48)

Dalším opatřením, na něž byla Komise upozorněna v době, kdy prováděla předběžné posouzení, bylo několik přímých převodů pojistných kmenů. Tyto pojistné kmeny byly převáděny z jiných zdravotních pojišťoven, jež byly postupně rušeny s likvidací, na SZP a VšZP (převeden byl zejména pojistný kmen společnosti Družstevná zdravotná poisťovňa (DZP) na VšZP a pojistný kmen společnosti Evropská zdravotná poisťovňa (EZP) na SZP). K těmto převodům docházelo za současné intervence státu.

(49)

Podle pojišťovny Dôvera byly pojistné kmeny EZP převedeny přímo na SZP, přestože na trhu byly další subjekty, které o ně projevily zájem; omezení a podmínky převodu přitom nebyly jasné.

(50)

Slovenská republika tvrdí, že rozhodnutí ÚDZS převést pojistný kmen pojišťovny EZP na SZP bez protiplnění je v souladu s ustanoveními zákona č. 581/2004 Z. z. a že bylo zachováno právo pojištěnců na výběr zdravotní pojišťovny. Slovenské orgány tvrdí, že zájem o tento pojistný kmen sice projevily i další pojišťovny, avšak za podmínek, které by nepřiměřeně prodloužily postup likvidace. Navíc vzhledem k tomu, že se převod pojistných kmenů podle slovenských orgánů týkal všech pohledávek a všech závazků likvidovaných pojišťoven, nezískaly jím přebírající pojišťovny VšZP a SZP žádnou výhodu.

(51)

Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila pochybnosti o určení hospodářské či nehospodářské povahy dotčené činnosti. Uvedla, že se zřetelem ke specifikům předmětné věci mohly SZP/VšZP, jakož i ostatní společnosti, jež ve Slovenské republice nabízejí zdravotní pojištění v rámci povinného systému, vykonávat od 1. ledna 2005 hospodářskou činnost. Domnívala se, že kombinace hospodářských a nehospodářských znaků systému povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice vyžadovala, aby byla provedena hloubková analýza jednotlivých prvků a jejich příslušného významu v rámci systému. Cílem této analýzy mělo být určit, zda má být činnost povinného zdravotního pojištění při způsobu její organizace a výkonu ve Slovenské republice považována za činnost hospodářské (od 1. ledna 2005), nebo nehospodářské povahy.

(52)

Komise též uvedla, že bude-li nutno tuto činnost považovat za činnost hospodářské povahy, neměla by k dispozici dostatek informací k určení toho, zda zkoumaná opatření poskytla pojišťovnám SZP a VšZP selektivní výhodu.

(53)

Komise dospěla k závěru, že v tomto stadiu nemůže vyloučit existenci státní podpory, a to při absenci konkrétních argumentů či jasných indikací, pokud jde o jejich slučitelnost s vnitřním trhem. Komise následně vyjádřila pochybnosti, zda by bylo možno tato opatření považovat za slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 106 odst. 2 nebo čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy, pokud dospěje k závěru, že tato opatření lze považovat za státní podporu.

(54)

V této souvislosti Komise uvedla, že konečný závěr týkající se otázky, zda výkon povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice skutečně je činností hospodářské, nebo nehospodářské povahy, zda opatření státu splňují všechny ostatní podmínky k tomu, aby představovala státní podporu, a pokud ano, zda jsou slučitelná s vnitřním trhem, lze vyvodit až v závěrečném rozhodnutí. Toto rozhodnutí může Komise přijmout až po dokončení formálního vyšetřovacího řízení a po shromáždění a důkladném posouzení všech dostupných informací (včetně dalších připomínek členského státu a třetích stran).

(55)

Komisi byly doručeny tyto připomínky zúčastněných třetích stran, jejichž shrnutí je uvedeno dále:

(56)

V odpovědi na rozhodnutí o zahájení řízení pojišťovna Dôvera jako stěžovatel poskytla doplňující informace o systému zdravotního pojištění a doplňující zdůvodnění, a to především s cílem podpořit své tvrzení, že SZP/VšZP jsou podniky, na něž se vztahuje právo hospodářské soutěže, a že měly prospěch z neslučitelné státní podpory.

(57)

Pojišťovna Dôvera upozorňuje na to, že SZP/VšZP konkurují soukromým zdravotním pojišťovnám, nabízejí tytéž služby a současně se snaží dosahovat zisku; pojišťovna se přitom odvolává na své předcházející dopisy o hospodářské povaze činnosti a na nedávnou judikaturu Soudního dvora (33). V této souvislosti pojišťovna Dôvera tvrdí, že vícero prvků předložených Slovenskou republikou, uvedených v rozhodnutí o zahájení řízení a poukazujících na nehospodářskou povahu činností SZP/VšZP, neobstojí ve zkoumání. Podle pojišťovny Dôvera se mělo reformou v letech 2004–2005 vytvořit konkurenční tržní prostředí a tato skutečnost byla uznána a potvrzena slovenskou justicí (tj. Ústavním soudem Slovenské republiky), jakož i samotnými slovenskými orgány. Pojišťovna Dôvera v této souvislosti upozorňuje i na skutečnost, že poskytovatelé pojištění soutěží o poskytovatele zdravotní péče prostřednictvím selektivních smluv a jednání o cenách a kvalitě služeb, a poukazuje na marketingové kampaně zdravotních pojišťoven zaměřené na udržení a přilákání klientů. Pojišťovna Dôvera dále odmítá tvrzení o výlučně sociální povaze systému. Poukazuje na možnost poskytovatelů zdravotního pojištění dosahovat zisků a rozdělovat je a na ochotu soukromých investorů investovat do subjektů působících ve slovenském odvětví povinného zdravotního pojištění.

(58)

Odvolávajíce se na své předcházející dopisy zaslané Komisi před vydáním rozhodnutí o zahájení řízení pojišťovna Dôvera dále tvrdí, že všechna opatření uvedená v daném rozhodnutí by měla být pokládána za neoprávněnou podporu, neboť byly naplněny všechny další prvky čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Podle jejího názoru jednání Slovenské republiky v souvislosti se zvýšením základního kapitálu SZP v roce 2006 a VšZP v roce 2010 nelze považovat za jednání investora v tržním hospodářství. Pojišťovna Dôvera též tvrdí, že Slovenská republika činila mezi SZP/VšZP a soukromými pojišťovnami rozdíly, a to příznivějším zacházením se SZP v rámci oddlužování v letech 2003–2005, jakož i zavedením dvou nových kritérií do systému vyrovnávání rizik v letech 2009 a 2012. Pokud jde o převod pojistných kmenů, zaměřuje se pojišťovna Dôvera ve svých připomínkách na převod pojistného kmene pojišťovny EZP, neboť k předchozímu převodu pojistného kmene na VšZP nemá informace. V této souvislosti tvrdí, že slovenské orgány mohly Komisi poskytnout chybné informace o příslušném právním rámci týkajícím se tohoto převodu pojistného kmene.

(59)

Pojišťovna Dôvera tvrdí, že slovenské orgány neprokázaly, že poskytování povinného zdravotního pojištění je službou všeobecného zájmu, a tedy zpochybňuje samotný základ analýzy podle judikatury ve věci Altmark  (34) a balíčku Komise týkajícího se služeb obecného hospodářského zájmu.

(60)

Připomínky pojišťovny Union – dalšího soukromého konkurenta SZP/VšZP – k rozhodnutí o zahájení řízení se obecně shodují s připomínkami pojišťovny Dôvera s tím, že podle těchto připomínek jsou pojišťovny SZP a VšZP podniky ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Pojišťovna Union tvrdí, že pět ze šesti opatření popsaných v oddíle 3 tohoto rozhodnutí představuje státní podporu a je neslučitelných s vnitřním trhem. Pokud jde o šesté opatření, tedy systém RES, pojišťovna Union tvrdí, že by mohlo potenciálně splňovat podmínky judikatury ve věci Altmark, pokud jde o kompenzaci za služby ve veřejném zájmu, nebo by mohlo být slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 106 odst. 2 Smlouvy, což si žádá další posouzení jeho možného diskriminačního přístupu ve prospěch čistého příjemce systému RES, tedy ve prospěch SZP/VšZP.

(61)

Připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení od dalších tří třetích stran, tj. organizace HPI, institutu INEKO a sdružení ZZP, značně podporují stanovisko stěžovatele, pojišťovny Dôvera, a pojišťovny Union, podle něhož má předmětná činnost hospodářskou povahu a opatření jsou státní podporou spočívající v poskytnutí selektivní výhody pojišťovně SZP/VšZP. Tyto třetí strany jsou přitom přesvědčeny, že poskytovatelé zdravotního pojištění působí v konkurenčním prostředí (a k přilákání klientů používají různé způsoby), a tvrdí, že stát svým státním zdravotním pojišťovnám poskytl přednostní zacházení.

(62)

Slovenská republika předložila své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení a připomínky k vyjádření třetích stran.

(63)

Slovenské orgány ve svých připomínkách poskytly vysvětlení a další argumenty k podpoře svého stanoviska, že na systém povinného zdravotního pojištění se nevztahují pravidla hospodářské soutěže, neboť tento systém nepředstavuje hospodářskou činnost. Tyto orgány tvrdí, že slovenské povinné zdravotní pojištění nelze považovat za hospodářskou činnost v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora (35), a to zejména z těchto důvodů:

(64)

Slovenská republika vyvrací domněnku, že z důvodu legislativních změn v roce 2005 se slovenský systém zdravotnictví změnil na systém obchodní, a tvrdí, že systém nikdy nepřišel o svou veřejnou, nehospodářskou povahu. Upozorňuje též na skutečnost, že slovenský systém zdravotního pojištění je součástí systému sociálního zabezpečení, a poukazuje na pravomoci členských států podle čl. 168 odst. 7 Smlouvy týkající se organizace a poskytování služeb zdravotní péče.

(65)

Slovenské orgány dále uvádějí, že reformou zdravotního pojištění nebylo veřejné zdravotní pojištění nahrazeno soukromým zdravotním pojištěním a že soukromým poskytovatelům pojištění se neotevřelo krytí žádného rizika týkajícího se zákonného sociálního zabezpečení. Podle Slovenské republiky bylo hlavním cílem reformy odvětví zdravotnictví nastavit přesná pravidla nakládání s finančními prostředky přidělenými na zdravotnictví s tím, že jako vhodný způsob nastavení těchto pravidel se jevila reorganizace všech stávajících zdravotních pojišťoven na akciové společnosti s jasně vymezenými účetními pravidly, jež měla proběhnout do 30. září 2005. Slovenské orgány se domnívají, že všichni poskytovatelé zdravotního pojištění ve Slovenské republice jsou zapojeni do hospodaření s veřejnými finančními prostředky, jež jim byly svěřeny v rámci systému veřejného zdravotního pojištění.

(66)

Podle slovenských orgánů by skutečnost, že slovenský systém povinného zdravotního pojištění umožňuje omezený stupeň hospodářské soutěže v oblasti kvality, bylo možno vnímat jako prvek, který podněcuje zdravotní pojišťovny, aby ekonomicky fungovaly v souladu se zásadami řádného hospodaření v zájmu správného fungování systému, ne však jako prvek, jenž by mohl ovlivnit nehospodářskou povahu systému zdravotního pojištění jako celku.

(67)

Slovenské orgány též vysvětlily, že finanční prostředky shromážděné a rozdělované v rámci struktury slovenského systému veřejného zdravotního pojištění prostřednictvím zdravotních pojišťoven představují celkové množství příspěvků veřejného zdravotního pojištění, které jsou podle zákona povinné, a proto jsou součástí veřejných financí Slovenska. Všechny zdravotní pojišťovny jsou proto pověřeny úkolem hospodařit s veřejnými finančními prostředky vybranými od veřejnosti v souladu s příslušnými právními předpisy s cílem použít tyto prostředky na úhradu zdravotní péče.

(68)

Na podporu svého tvrzení slovenské orgány dále připomněly, že i po zrušení zákazu rozdělovat zisk v roce 2011 se pozměňujícím zákonem č. 250/2011 zdravotním pojišťovnám povolilo dosahovat zisku jen za přesně vymezených podmínek, tj.:

(69)

V této souvislosti slovenské orgány poskytly vysvětlení, že když VšZP vykázala přebytek, vytvořila fond zdravotní péče na úhradu využívání zdravotní péče a financování mimořádně nákladné zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Mimoto v letech, kdy pojišťovna VšZP vykázala přebytek, byla část z něj přidělena do zákonného rezervního fondu, který byl později použit na snížení akumulovaných ztrát. Podle slovenských orgánů tedy státní zdravotní pojišťovny akcionářům nikdy nevyplatily žádný zisk, jehož dosáhly.

(70)

V této souvislosti Slovenská republika poukazuje i na další omezení zdravotních pojišťoven týkající se skutečnosti, že pojišťovny si mohou půjčovat finanční prostředky jen podle ustanovení zákona č. 523/2004 Z. z. o rozpočtových pravidlech veřejné správy a na základě předchozího souhlasu ÚDZS.

(71)

K další podpoře svého tvrzení, že se na činnost v oblasti povinného zdravotního pojištění nevztahují pravidla hospodářské soutěže, orgány upozornily i na vyšetřování Protimonopolního úřadu Slovenské republiky z roku 2009. Při tomto vyšetřování se zjistilo, že jsou činnosti zdravotních pojišťoven vykonávány v rámci systému, jenž se vyznačuje vysokou měrou solidarity a v němž je zdravotní péče poskytována bezplatně, a že jsou podstatné prvky těchto činností regulovány státem, takže činnosti, jež zdravotní pojišťovny vykonávají při poskytování veřejného zdravotního pojištění, nelze považovat za hospodářskou činnost podniků, která narušuje hospodářskou soutěž. Proto se podle Protimonopolního úřadu Slovenské republiky slovenský zákon o hospodářské soutěži nevztahuje na činnosti zdravotních pojišťoven vykonávané při poskytování veřejného zdravotního pojištění (36).

(72)

Slovenské orgány též vysvětlily, že v roce 2011 Ústavní soud vyhlásil, že zákaz rozdělování zisku z roku 2007 byl protiústavní, neboť jím byla narušena slovenská ústavní práva v oblasti vlastnictví, avšak nesouhlasil s názorem, že jsou zákonem o zdravotních pojišťovnách omezovány zásady tržního hospodářství. Poukazují dále na skutečnost, že Ústavní soud mimoto v této souvislosti poznamenal, že právní předpisy v oblasti zdravotního pojištění, jimiž je vyloučen nebo významně omezen vliv nástrojů tržního hospodářství, a jimiž je tudíž narušena hospodářská soutěž, jsou z hlediska ústavy přijatelné.

(73)

Kromě tvrzení, že činnost povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice nespadá do oblasti působnosti pravidel hospodářské soutěže, slovenské orgány tvrdí, že opatření nesplňují další kritéria státní podpory podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy. V této souvislosti tvrdí, že kapitálové injekce z let 2006 a 2009 nepředstavovaly podporu, neboť při nich byla dodržena zásada investora v tržním hospodářství. Dále odmítají tvrzení, že došlo k neopodstatněnému diskriminačnímu zacházení v rámci oddlužování ze strany společnosti Veriteľ a. s., a trvají na tom, že VšZP nebyla v roce 2006 udělena žádná dotace a že při této operaci šlo spíše o běžnou úhradu existujících nesporných závazků státem. Slovenské orgány poskytly další podrobnosti o převodech pojistného kmene DZP na VšZP a pojistného kmene EZP na SZP a tvrdí, že ani tyto převody neposkytly SZP/VšZP selektivní výhodu podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Poskytly i další informace o systému RES, vysvětlily zejména způsob, jakým se v letech 2006 až 2012 (měsíčně a ročně) rozdělovaly příspěvky, a tvrdily, že ani toto opatření nepředstavuje státní podporu, neboť jsou jeho prostřednictvím vyrovnávána rizika, jež jsou součástí systému z důvodu existence jednotných sazeb příspěvků pro všechny skupiny pojištěnců s různým stupněm rizika.

(74)

Slovenské orgány věnovaly své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení obhajobě svého stanoviska, že SZP/VšZP z důvodu neexistence hospodářské činnosti nepředstavují podniky a že předmětná opatření jsou v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství, že neposkytla SZP/VšZP výhodu, a že tedy nepředstavují podporu. Nepovažovaly tudíž za potřebné předkládat argumenty týkající se slučitelnosti údajných opatření podpory.

(75)

V čl. 107 odst. 1 SFEU se stanoví: „Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, […].“

(76)

Podle čl. 107 odst. 1 SFEU se pravidla státní podpory stanovená ve SFEU uplatní pouze v případě, je-li příjemcem podpory „podnik“. V judikatuře Soudního dvora Evropské unie se podnik pro účely čl. 107 odst. 1 Smlouvy vymezuje jako jakýkoli subjekt vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na jeho právním postavení či způsobu jeho financování (37). Označení konkrétního subjektu za podnik tedy závisí plně na tom, má-li jeho činnost povahu hospodářskou, nebo nehospodářskou.

(77)

Jak bylo vysvětleno v rozhodnutí o zahájení řízení, otázka, zdali opatření přijatá ve prospěch SZP/VšZP představují státní podporu, tedy závisí v prvé řadě na tom, zda a do jaké míry SZP/VšZP při působení v rámci systému povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice jednají jako podniky, neboť by mohly být považovány za subjekty uskutečňující hospodářskou činnost, jak je vymezeno v judikatuře.

(78)

Podle Soudního dvora Evropské unie je za hospodářskou činnost považována činnost spočívající v nabízení výrobků a/nebo služeb na daném trhu (38). Otázka, zda pro určité služby existuje trh, může v této souvislosti záviset na způsobu, jakým jsou tyto služby organizovány v dotyčném členském státě (39). Pravidla státní podpory se použijí pouze tehdy, pokud je určitá činnost vykonávána v tržním prostředí. Hospodářská povaha služeb stejného druhu se proto může v jednotlivých členských státech lišit. S ohledem na politickou volbu či hospodářský vývoj se kromě toho může označení dané služby časem změnit. Činnost, která dnes tržní činnost nepředstavuje, se jí v budoucnu může stát, a naopak (40).

(79)

Pokud jde o poskytování zdravotní péče, zařazení systémů zdravotní péče mezi systémy zahrnující hospodářskou činnost závisí na politických a hospodářských specifikách a na jejich konkrétní podobě a struktuře v dotčeném členském státě. Judikatura Soudního dvora Evropské unie v podstatě rozlišuje mezi systémy založenými na zásadě solidarity a systémy hospodářskými (41).

(80)

K určení toho, zda je systém sociálního zabezpečení založen na solidaritě, a tudíž nezahrnuje hospodářskou činnost, používá judikatura Soudního dvora Evropské unie soubor kritérií. V této souvislosti může být relevantní vícero faktorů: i) zda je účast v systému povinná (42); ii) zda má systém výhradně sociální účel (43); iii) zda je systém neziskový (44); iv) zda jsou plnění nezávislá na odvedených příspěvcích (45); v) zda výše plnění není nutně úměrná výši příjmů pojištěnců (46) a vi) zda na systém dohlíží stát (47).

(81)

Na rozdíl od systémů založených na solidaritě se systémy hospodářské obvykle vyznačují: i) nepovinným členstvím (48); ii) uplatňováním zásady kapitalizace, tj. závislostí nároků na odvedených příspěvcích a finančních výsledcích systému (49); iii) orientací na dosahování zisku (50) a iv) poskytováním doplňkového plnění v porovnání se základním systémem (51).

(82)

V případě určitých systémů dochází ke kombinaci prvků obou kategorií (systému založeného na solidaritě a systému hospodářského) (52), takže aby bylo možné určit, zda má konkrétní systém hospodářskou, anebo nehospodářskou povahu, musí Komise v rámci daného systému ověřit přítomnost každého z jednotlivých prvků uvedených ve dvou předchozích bodech odůvodnění a musí posoudit význam těchto prvků (53).

(83)

Konečné určení toho, zda je poskytování služeb povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice nehospodářskou, nebo hospodářskou činností, tedy bude záviset na důkladné analýze konkrétního způsobu organizace a výkonu této činnosti v daném členském státě, a bude tudíž pro systém povinného zdravotního pojištění v dotčeném členském státě specifické. K této obecné skutečnosti bude Komise přihlížet při posuzování toho, zda sporná opatření údajně poskytnutá SZP/VšZP představují státní podporu jakožto opatření poskytnutá „podniku“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(84)

Několik prvků týkajících se převážně fungování tohoto systému a skutečnost, že ústředním prvkem systému je zásada solidarity, poukazují na nehospodářskou povahu slovenského systému zdravotního pojištění, zejména pokud jde o jeho sociální znaky a cíle.

(85)

Za prvé, účast v programu veřejného zdravotního pojištění je ze zákona povinná pro většinu obyvatel Slovenské republiky a služby zdravotní péče hrazené z povinného zdravotního pojištění jsou poskytovány bez ohledu na výši příspěvků, které pojištěnec odvede. Pojištěnec má právo si svobodně vybrat kteroukoli zdravotní pojišťovnu a na základě povinnosti umožnit svobodný vstup ho zdravotní pojišťovna, kterou si vybral, nesmí odmítnout pojistit z důvodu jeho věku, zdravotního stavu či rizika onemocnění (54).

(86)

Za druhé, povinné zdravotní pojištění na Slovensku je založeno na příspěvcích, které jsou pevně stanoveny zákonem ve výši úměrné příjmu pojištěnce a které se nezakládají na rozsahu pojištěného rizika (věk, zdravotní stav, rizika onemocnění pojištěnce). Mezi výší příspěvků odvedených jednotlivcem do systému a výší jím pobíraného plnění ze systému navíc neexistuje přímá souvislost. Z tohoto důvodu nemají pojišťovny možnost ovlivnit ani výši příspěvků, ani minimální úroveň krytí, na niž mají pojištěnci nárok, neboť tyto parametry stanoví vnitrostátní právní předpisy.

(87)

Za třetí, všichni pojištěnci mají zákonem zaručenu stejnou základní úroveň plnění, která je ve skutečnosti velmi vysoká, neboť pokrývá téměř všechny úkony zdravotní péče poskytované na území Slovenské republiky. To znamená, že prostřednictvím systému povinného zdravotního pojištění je poskytována prakticky veškerá zdravotní péče (55). Prostřednictvím systému RES je ve Slovenské republice zaručeno sdílení pojistných rizik, čímž je solidarita ještě více posílena. Slovenský systém navíc stanoví zásadu společné tarifikace, takže pojišťovatelé nemohou stanovovat různou výši pojistného v závislosti na pojistném riziku. Současně jsou prostřednictvím vyrovnávání rizik částečně kompenzováni ti pojišťovatelé, kteří mají v pojistném kmeni rizikovější demografický profil. K této kompenzaci dochází přerozdělováním prostředků od pojišťovatelů, kteří hradí méně, než činí průměrná výše plnění, ve prospěch pojišťovatelů, kteří svým pojištěncům hradí více, než činí tato průměrná výše (56).

(88)

Kromě uvedeného sociálního a solidárního charakteru Komise připomíná, že organizace a výkon povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice probíhají v souladu se silným regulačním rámcem: postavení, práva a povinnosti všech zdravotních pojišťoven jsou určeny v zákonech, jimiž jsou stanoveny podrobné podmínky, a zdravotní pojišťovny působí pod přísným dohledem státu (57).

(89)

Na základě této charakteristiky dospěla Komise k závěru, že slovenský systém povinného zdravotního pojištění nemá hospodářskou povahu, a že SZP/VšZP tudíž nelze pokládat za „podnik“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy (58).

(90)

Komise uznává, že určité znaky slovenského systému povinného zdravotního pojištění by mohly naznačovat hospodářskou povahu činností vykonávaných v jeho rámci: i) přítomnost několika (veřejných a soukromých) poskytovatelů pojištění v odvětví povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice; ii) určitý stupeň hospodářské soutěže mezi těmito poskytovateli zdravotního pojištění, kteří iii) vykonávají činnost orientovanou na dosahování zisku, a iv) skutečnost, že Ústavní soud Slovenské republiky označil tuto činnost za otevřenou hospodářské soutěži. Komise se však domnívá, že přítomnost těchto znaků nezpochybňuje její závěr, že povinné zdravotní pojištění ve Slovenské republice představuje nehospodářskou činnost.

(91)

Za prvé, Komise konstatuje, že existence několika (veřejných a soukromých) subjektů působících v odvětví povinného zdravotního pojištění sama o sobě nepoukazuje na hospodářskou povahu jejich činností v systému, v němž – jako bylo vysvětleno v 85. až 87. bodě odůvodnění – převládají sociální znaky a cíle systému, v němž ústředním prvkem fungování systému je zásada solidarity a v němž je státní dohled nad tímto systémem přísný. Takovýto výklad by přisoudil nepřiměřený význam spíše organizačním opatřením, která si vybral členský stát při řízení části svého systému sociálního zabezpečení, nežli podstatě daného systému (59).

(92)

Za druhé, z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že ani existence prostoru pro hospodářskou soutěž v systému zdravotního pojištění, ani skutečně fungující hospodářská soutěž, i kdyby její existence byla záměrem zákonodárce a i kdyby ji potvrdily soudy, nemusí nutně poukazovat na hospodářskou povahu dotčené činnosti. Soudní dvůr Evropské unie objasnil, že pro určení toho, zda povaha činností vykonávaných v rámci zákonného systému zdravotního pojištění – který podobně jako slovenský systém poskytuje určitý prostor pro hospodářskou soutěž – je hospodářská, nebo nehospodářská, jsou rozhodujícími prvky: povaha a úroveň této hospodářské soutěže, okolnosti, za nichž se tato hospodářská soutěž uskutečňuje, a přítomnost a význam dalších důležitých faktorů (60). V tomto případě není dovolen onen druh hospodářské soutěže, který je pro spotřebitele nejzajímavější, totiž cenová soutěž v oblasti výše příspěvků, neboť poskytovatelé zdravotního pojištění ve Slovenské republice nemohou měnit výši těchto příspěvků, která je pevně stanovena zákonem. Prostor pro soutěž v oblasti kvality je navíc poměrně omezený, neboť ve slovenském systému povinného zdravotního pojištění se počítá s velmi širokým spektrem zákonných plnění, která jsou stejná pro všechny pojištěnce, v důsledku čehož zůstává jen malý prostor pro poskytovatele pojištění, v němž mohou soutěžit o klienty na základě nabídky doplňkových (bezplatných) plnění. Poskytovatelé zdravotního pojištění si navzájem nekonkurují, neboť nemají žádnou možnost ovlivňovat ani tato zákonná plnění, ani poskytování povinných zákonných plnění v souvislosti se zdravotní péčí, které je jejich hlavní funkcí.

(93)

Za třetí, Komise se domnívá, že nehospodářskou povahu činnosti povinného zdravotního pojištění neovlivňuje skutečnost, že si zdravotní pojišťovny konkurují v oblasti kvality a v oblasti efektivního obstarávání nákupem kvalitních služeb zdravotní péče a souvisejících služeb od poskytovatelů za konkurenční ceny. Zdravotní pojišťovny tak prostřednictvím činnosti, kterou lze oddělit od jejich smluv s pojištěnci v rámci povinného zdravotního pojištění, obstarávají vstupy nutné k tomu, aby mohly plnit svou úlohu v tomto systému. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že má-li systém povinného zdravotního pojištění s ohledem na své základní znaky nehospodářskou povahu, pak má nehospodářskou povahu rovněž obstarávání vstupů potřebných k fungování tohoto systému (61).

(94)

Za čtvrté, skutečnost, že podle právních předpisů v oblasti povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice je poskytovatelům zdravotního pojištění umožněno dosahovat zisků a rozdělovat jejich část svým akcionářům, nemění nehospodářskou povahu jejich činností, neboť je vykonávají v systému, v němž je výrazná přítomnost všech uvedených znaků naznačujících nehospodářskou povahu činností. Skutečnost, že poskytovatelé zdravotního pojištění mohou dosahovat zisků a část z nich rozdělovat, nemůže sama o sobě zvrátit převahu sociálních znaků a cílů systému, změnit jeho ústřední úlohu, kterou je zásada solidarity, ani se dotknout striktní míry regulace a dohledu státu, za nichž funguje. Komise v souvislosti s touto státní regulací připomíná, že je možnost dosahovat zisků a tyto zisky používat a rozdělovat omezena, mj. zákonnými povinnostmi, které pojišťovnám ve Slovenské republice ukládá stát a jejichž účelem je zabezpečit životaschopnost a kontinuitu povinného zdravotního pojištění se všemi jeho převládajícími sociálními a solidárními cíli (62). Svoboda dosahovat zisků a tyto zisky používat a rozdělovat je tedy v odvětví povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice podstatně omezenější než v běžných obchodních odvětvích a je podřízena dosažení sociálních a solidárních cílů.

(95)

S ohledem na omezenou hospodářskou soutěž, jež byla do systému povinného zdravotního pojištění ve Slovenské republice zavedena (v podobě omezené hospodářské soutěže v oblasti kvality s tím, že neprobíhá žádná cenová soutěž), a s ohledem na omezený způsob dosahování a používaní zisků nepředstavují prvky hospodářské soutěže a zaměření na zisk, které jsou ve slovenském systému povinného zdravotního pojištění přítomny, zpochybnění převládajících sociálních, solidárních a regulačních znaků, které svědčí o nehospodářské povaze činností vykonávaných v rámci tohoto systému ze strany zdravotních pojišťoven. Prvky hospodářské soutěže a zaměření na zisk, které jsou ve slovenském systému povinného zdravotního pojištění přítomny, by měly být považovány spíše za prvky určené ke sledování hlavního cíle, jímž je motivovat pojišťovny k tomu, aby svou činnost vykonávaly v souladu se zásadami řádného hospodaření v zájmu řádného fungování daného systému sociálního zabezpečení, tedy za prvky, jež takto zabezpečují dosažení sociálních a solidárních cílů systému (63).

(96)

Skutečnost, že Ústavní soud Slovenské republiky (při posuzování možného porušení práva podnikat, jež zaručuje Ústava Slovenské republiky) označil slovenský systém povinného zdravotního pojištění za oblast „zahrnutou do sféry hospodářské soutěže“, podle názoru Komise neznamená, že jsou v tomto systému vykonávány činnosti hospodářské povahy ve smyslu pravidel státní podpory. Ústavní soud Slovenské republiky byl totiž v uvedeném případě požádán, aby přezkoumal, zda byl legislativní zákaz rozdělování zisku zdravotních pojišťoven z roku 2007 v souladu s Ústavou Slovenské republiky (porušení vlastnického práva, práva na ochranu majetku a práva podnikat) a zda byl slučitelný s články 18, 49, 54 a 63 Smlouvy, a to bez přihlédnutí k právním předpisům EÚ o hospodářské soutěži a k pravidlům státní podpory. Ústavní soud Slovenské republiky rozhodl, že tento zákaz porušuje Ústavu Slovenské republiky, a proto neexistoval důvod diskutovat o podstatných prvcích pravidel vnitřního trhu EU nebo rozhodnout, zda byla tato pravidla porušena.

(97)

S ohledem na uvedené skutečnosti, na zvláštnosti předmětného případu a na přítomnost a význam důležitých ukazatelů nelze činnost povinného zdravotního pojištění organizovanou a vykonávanou ve Slovenské republice považovat za hospodářskou činnost.

(98)

S ohledem na uvedené skutečnosti dospěla Komise k závěru, že SZP/VšZP jakožto příjemce sporných opatření nelze považovat za podniky ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a že tedy tato opatření nemají za následek poskytnutí státní podpory ve smyslu uvedeného ustanovení.

(99)

Není tedy dána potřeba zkoumat další podmínky týkající se existence státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU ani posuzovat slučitelnost sporných opatření.

(100)

Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že sporná opatření nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy,

a)

zvýšení základního kapitálu SZP o 450 mil. SKK, jež bylo provedeno v období mezi 28. listopadem 2005 a 18. lednem 2006;

b)

splacení dluhu SZP, jež v letech 2003 až 2006 provedla společnost Veriteľ a.s.;

c)

dotace poskytnutá SZP ministerstvem zdravotnictví v roce 2006;

d)

zvýšení základního kapitálu VšZP o 65,1 mil. EUR k 1. lednu 2010;

e)

systém vyrovnávání rizik zřízený na základě části 3 zákona č. 580/2004 z. z.; a

f)

převod pojistných kmenů zrušených zdravotních pojišťoven, zejména pojistného kmene společnosti Družstevná zdravotná poisťovňa na VšZP a pojistného kmene společnosti Evropská zdravotná poisťovňa, na SZP.

17.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 41/41

(1)

Rozhodnutí Komise 2006/502/ES (2) vyžaduje, aby členské státy přijaly opatření zajišťující, aby se na trh uváděly pouze zapalovače, které jsou odolné dětem, a zakázaly uvádět na trh zapalovače neobvyklého typu (novelty).

(2)

Rozhodnutí 2006/502/ES bylo přijato v souladu s ustanoveními článku 13 směrnice 2001/95/ES, která omezuje platnost rozhodnutí na dobu nejvýše jednoho roku, ale umožňuje její prodloužení na další období, z nichž žádné nepřesáhne jeden rok.

(3)

Platnost rozhodnutí 2006/502/ES byla několikrát prodloužena o období jednoho roku, poprvé rozhodnutím Komise 2007/231/ES (3) do 11. května 2008, podruhé rozhodnutím Komise 2008/322/ES (4) do 11. května 2009, potřetí rozhodnutím Komise 2009/298/ES (5) do 11. května 2010, počtvrté rozhodnutím Komise 2010/157/EU (6) do 11. května 2011, popáté rozhodnutím Komise 2011/176/EU (7) do 11. května 2012, pošesté prováděcím rozhodnutím Komise 2012/53/EU (8) do 11. května 2013, posedmé prováděcím rozhodnutím Komise 2013/113/EU (9) do 11. května 2014 a poosmé prováděcím rozhodnutím Komise 2014/61/EU (10) do 11. května 2015.

(4)

Na trh jsou stále uváděny zapalovače, které nejsou odolné dětem. Jejich přítomnost na trhu by měly více omezit intenzivnější činnosti v oblasti dozoru nad trhem, od cíleného odběru vzorků až po účinná omezující opatření.

(5)

Vzhledem k tomu, že nebyla přijata další uspokojivá opatření týkající se bezpečnosti dětí v případě zapalovačů, je nezbytné prodloužit platnost rozhodnutí 2006/502/ES o dalších 12 měsíců.

(6)

Rozhodnutí 2006/502/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného směrnicí 2001/95/ES,

17.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 41/43

(1)

Směrnice 64/432/EHS stanoví pravidla obchodu se skotem uvnitř Unie. Článek 9 uvedené směrnice stanoví, že členský stát, který uskutečňuje povinný vnitrostátní program tlumení jedné z kontagiózních nákaz uvedených v příloze E části II zmíněné směrnice, může svůj program předložit Komisi ke schválení. Uvedený seznam zahrnuje infekční bovinní rinotracheitidu. Infekční bovinní rinotracheitida je popis nejnápadnějších klinických příznaků infekce bovinním herpesvirem typu 1 (BHV1). Článek 9 směrnice 64/432/EHS také stanoví definování doplňkových záruk, které mohou být vyžadovány při obchodu uvnitř Unie.

(2)

Článek 10 směrnice 64/432/EHS navíc stanoví, že domnívá-li se členský stát, že jeho území nebo část jeho území jsou prosté jedné z nákaz uvedených v příloze E části II uvedené směrnice, předloží Komisi příslušnou podpůrnou dokumentaci. Uvedený článek rovněž stanoví definování doplňkových záruk, které mohou být vyžadovány při obchodu uvnitř Unie.

(3)

Rozhodnutí Komise 2004/558/ES (2) schvaluje programy tlumení a eradikace BHV1 předložené členskými státy uvedenými v příloze I zmíněného rozhodnutí pro regiony, které jsou uvedeny ve zmíněné příloze a na které se vztahují doplňkové záruky v souladu s článkem 9 směrnice 64/432/EHS.

(4)

Kromě toho příloha II rozhodnutí 2004/558/ES uvádí seznam regionů členských států, které jsou považovány za prosté BHV1 a na které se vztahují doplňkové záruky v souladu s článkem 10 směrnice 64/432/EHS.

(5)

V příloze I rozhodnutí 2004/558/ES jsou v současnosti uvedeny všechny regiony Německa kromě spolkové země Bavorsko a spolkové země Durynsko. Spolkové země Bavorsko a Durynsko jsou prosté BHV1, a jsou proto uvedeny na seznamu v příloze II zmíněného rozhodnutí.

(6)

Německo nyní předložilo Komisi dokumentaci na podporu žádosti o doplňkové záruky v souladu s článkem 10 směrnice 64/432/EHS pro spolkové země Sasko, Sasko-Anhaltsko, Braniborsko, Berlín a Meklenbursko-Přední Pomořansko, které by měly být považovány za prosté BHV1.

(7)

Na základě posouzení podpůrné dokumentace, kterou uvedený členský stát předložil, by spolkové země Sasko, Sasko-Anhaltsko, Braniborsko, Berlín a Meklenbursko-Přední Pomořansko v Německu již neměly být uvedeny v příloze I rozhodnutí 2004/558/ES, ale měly by být uvedeny v příloze II zmíněného rozhodnutí a mělo by na ně být rozšířeno uplatňování doplňkových záruk podle článku 10 směrnice 64/432/EHS. Přílohy I a II rozhodnutí 2004/558/ES by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(8)

Rozhodnutí 2004/558/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(9)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

17.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 41/46

(1)

Prováděcí rozhodnutí Komise 2014/709/EU (4) stanoví veterinární opatření pro tlumení afrického moru prasat v některých členských státech. V příloze uvedeného rozhodnutí je uvedeno vymezení a výčet některých oblastí těchto členských států s rozlišením podle úrovně rizika na základě epizootologické situace. Uvedený výčet obsahuje některé oblasti Estonska, Itálie, Lotyšska, Litvy a Polska.

(2)

Článek 11 prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU, který stanoví zákaz odesílání čerstvého vepřového masa a některých polotovarů z vepřového masa a výrobků z vepřového masa z oblastí uvedených v příloze do jiných členských států a třetích zemí, by měl být revidován, aby bylo zřejmé, že odchylky se vztahují i na vývoz do třetích zemí.

(3)

Od října 2014 bylo nahlášeno několik případů afrického moru prasat u prasat divokých na hranici mezi Estonskem a Lotyšskem, v obou členských státech v oblasti, která je uvedena ve výčtu v části I přílohy prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU. V Litvě byly nahlášeny dva případy v Kaunasu a Kupiškisu.

(4)

Při posuzování rizik vyplývajících z veterinární situace v Estonsku, Lotyšsku a Litvě by měl být brán v potaz vývoj současné epizootologické situace. Aby bylo možné zaměřit opatření pro tlumení a předejít šíření nákazy a zároveň i zbytečnému narušení obchodu uvnitř Unie a aby se zamezilo neopodstatněným překážkám pro obchod ze strany třetích zemí, je třeba aktualizovat seznam Unie obsahující oblasti podléhající veterinárním opatřením pro tlumení stanoveným v prováděcím rozhodnutí 2014/709/EU tak, aby odrážel současnou veterinární situaci, pokud jde o situaci ohledně uvedené nákazy v Estonsku, Lotyšsku a Litvě.

(5)

Proto je třeba změnit přílohu prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU tak, aby v její části II byly zahrnuty příslušné oblasti Estonska, Lotyšska a Litvy.

(6)

Prováděcí rozhodnutí 2014/709/EU by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

1)

V článku 11 se odstavce 2 a 3 nahrazují tímto:

„2.   Odchylně od odstavce 1 mohou dotčené členské státy, ve kterých se nacházejí oblasti uvedené v částech II, III nebo IV přílohy, povolit odesílání čerstvého vepřového masa uvedeného v odstavci 1, polotovarů z vepřového masa a výrobků z vepřového masa, které sestávají z tohoto vepřového masa nebo toto maso obsahují, do jiných členských států a třetích zemí, pokud uvedené polotovary z vepřového masa a výrobky z vepřového masa byly získány z prasat, která byla chována od svého narození v hospodářstvích, která se nacházejí mimo oblasti uvedené v částech II, III a IV přílohy, a čerstvé vepřové maso, polotovary z vepřového masa a výrobky z vepřového masa jsou produkovány, skladovány a zpracovávány v zařízeních schválených v souladu s článkem 12.

3.   Odchylně od odstavce 1 mohou dotčené členské státy, ve kterých se nacházejí oblasti uvedené v části II přílohy, povolit odesílání čerstvého vepřového masa uvedeného v odstavci 1, polotovarů z vepřového masa a výrobků z vepřového masa, které sestávají z tohoto vepřového masa nebo toto maso obsahují, do jiných členských států a třetích zemí, pokud uvedené polotovary z vepřového masa a výrobky z vepřového masa byly získány z prasat, která splňují požadavky stanovené v odstavci 1 a odstavci 2 nebo odstavci 3 článku 3.“

2)

Příloha se mění v souladu s přílohou tohoto rozhodnutí.

17.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 41/52

(1)

Rozhodnutí Komise 2007/777/ES (2) stanoví veterinární a hygienické předpisy pro dovoz do Unie, tranzit přes Unii a uskladnění v Unii v případě zásilek masných výrobků a opracovaných žaludků, močových měchýřů a střev (dále jen „komodity“).

(2)

Část 1 přílohy II rozhodnutí 2007/777/ES popisuje oblasti třetích zemí, z nichž je omezen dovoz komodit do Unie z veterinárních důvodů a pro které se použije regionalizace. Část 2 uvedené přílohy stanoví seznam třetích zemí nebo jejich částí, z nichž je dovoz komodit do Unie povolen pod podmínkou, že komodity byly podrobeny příslušnému ošetření podle části 4 uvedené přílohy.

(3)

Spojené státy americké jsou uvedeny na seznamu v části 2 přílohy II rozhodnutí 2007/777/ES jako země, z níž je povoleno mimo jiné dovážet do Unie komodity získané z drůbeže, pernaté zvěře ve farmovém chovu (kromě ptáků nadřádu běžci), ptáků nadřádu běžci ve farmovém chovu a volně žijící pernaté zvěře, které byly podrobeny ošetření v režimu „bez zvláštního ošetření“ podle části 4 uvedené přílohy (dále jen „ošetření A“), pod podmínkou, že maso použité k výrobě těchto výrobků splňuje veterinární požadavky na čerstvé maso včetně jeho původu ze třetí země nebo jejích částí, které jsou prosté vysoce patogenní influenzy ptáků (HPAI), jak je uvedeno ve vzoru veterinárního a hygienického osvědčení v příloze III rozhodnutí 2007/777/ES.

(4)

Dohoda mezi Unií a Spojenými státy americkými (3) stanoví urychlené vzájemné uznávání regionalizačních opatření v případě ohniska nákazy v Unii nebo ve Spojených státech amerických (dále jen „dohoda“).

(5)

Ve Spojených státech amerických byla potvrzena ohniska HPAI podtypu H5N8 v jednom hospodářství s chovem drůbeže v okrese Douglas ve státě Oregon a ohniska HPAI podtypu H5N2 ve státě Washington.

(6)

Vzhledem k současné epizootologické situaci ohledně HPAI ve Spojených státech amerických ošetření A nepostačuje k odstranění veterinárních rizik spojených s dovozem komodit získaných z drůbeže, pernaté zvěře ve farmovém chovu (kromě ptáků nadřádu běžci), ptáků nadřádu běžci ve farmovém chovu a volně žijící pernaté zvěře z okresu Douglas ve státě Oregon a z celého státu Washington do Unie. Aby se zabránilo zavlečení viru HPAI do Unie, tyto výrobky by měly být podrobeny alespoň ošetření D podle části 4 přílohy II rozhodnutí 2007/777/ES (dále jen „ošetření D“).

(7)

Spojené státy americké předložily informace o epizootologické situaci na svém území a o opatřeních přijatých s cílem zabránit dalšímu šíření HPAI, která Komise vyhodnotila. Na základě tohoto vyhodnocení, jakož i závazků stanovených v dohodě a záruk poskytnutých Spojenými státy americkými lze učinit závěr, že požadavek ohledně ošetření D by měl být dostatečný pro pokrytí rizik souvisejících s dovozem komodit získaných z masa drůbeže, pernaté zvěře ve farmovém chovu (kromě ptáků nadřádu běžci), ptáků nadřádu běžci ve farmovém chovu a volně žijící pernaté zvěře do Unie z okresu Douglas ve státě Oregon a z celého státu Washington, na něž veterinární orgány Spojených států amerických uvalily omezení kvůli současným ohniskům HPAI. Části 1 a 2 přílohy II rozhodnutí 2007/777/ES by proto měly být s ohledem na tuto regionalizaci změněny.

(8)

Rozhodnutí 2007/777/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(9)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

17.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 41/55

(1)

Má-li být dosaženo očekávaného přínosu směrnice 1999/32/ES pro zdraví a životní prostředí, který vyplývá ze snížení emisí oxidu siřičitého z lodní dopravy, podpory spravedlivé hospodářské soutěže a větší udržitelnosti námořní dopravy, mělo by mít nákladově efektivní a soudržné provádění a prosazování uvedené směrnice vysokou prioritu.

(2)

Za účelem účinného provedení článků 3a, 4a a 4b směrnice 1999/32/ES je nezbytné, aby členské státy zajistily dostatečně časté a přesné odběry vzorků lodního paliva dodaného lodím nebo používaného na palubách lodí, včetně kontroly lodních deníků a dodacích listů zásobníků.

(3)

Ustanovení čl. 6 odst. 1 směrnice 1999/32/ES vyžaduje, aby členské státy přijaly všechna nezbytná opatření tomu, aby odběrem vzorků kontrolovaly obsah síry v lodních palivech používaných pro spalování na palubě v dotyčných mořských oblastech a přístavech. V této souvislosti by se měl odběr vzorků chápat v širokém slova smyslu tak, že zahrnuje veškeré metody ověřování souladu stanovené v čl. 6 odst. 1a písm. a), b) a c) uvedené směrnice.

(4)

Fyzický odběr vzorků lodního paliva pro účely ověření souladu by měl být prováděn buď získáváním a analýzou místního vzorku paliva z lodního palivového systému, nebo analýzou příslušných zapečetěných vzorků zásobníku na palubě lodí.

(5)

Četnost odběru vzorků by měla být stanovena na základě počtu jednotlivých lodí připlouvajících do členského státu, ověření lodní dokumentace, používání alternativních technologií výběru, jimiž se zajistí spravedlivé rozdělení zátěže mezi členskými státy a nákladová efektivita, jakož i na základě konkrétních záznamů o jednotlivých lodích.

(6)

Odběr vzorků lodních paliv během dodávky na lodě by měl být zaměřen na dodavatele lodního paliva, u nichž bylo opakovaně zjištěno, že dodávají palivo, které neodpovídá tomu, co je uvedeno na dodacím listě zásobníku, s přihlédnutím k objemu lodních paliv uváděnému na trh dodavatelem.

(7)

Za účelem nákladově efektivního provedení směrnice 1999/32/ES by členské státy měly být vybízeny k dodržování četnosti odběru vzorků paliva a měly by lodě určené pro ověření souladu vybírat na základě vnitrostátních mechanismů výběru založených na posouzení rizik nebo využívání inovativních technologií pro ověřování souladu a shromážděné údaje sdílet s ostatními členskými státy.

(8)

Specializovaný informační systém Unie, který vyvinula a provozuje Evropská agentura pro námořní bezpečnost a který budou mít členské státy k dispozici od 1. ledna 2015, má sloužit jako platforma pro zaznamenávání a výměnu informací o výsledcích jednotlivých ověření souladu podle směrnice 1999/32/ES. Členské státy by měly být motivovány k využívání systému, jenž může významně přispět k racionalizaci a optimalizaci posuzování souladu s požadavky uvedené směrnice.

(9)

Aby nebyla ukládána nepřiměřená administrativní zátěž členským státům, které nemají pobřežní pásmo, plavidlům plujícím pod jejich vlajkou nebo jejich dodavatelům lodního paliva, neměla by se na uvedené členské státy vztahovat některá ustanovení.

(10)

Při předkládání zpráv by se mělo zohlednit co nejlepší využití všech dostupných a nejmodernějších technologií tak, aby se administrativní zátěž omezila na minimum, přičemž by se měla ponechat flexibilita těm členským státům, které upřednostňují podávání zpráv tradičnějším způsobem. Členské státy proto mají možnost využít ke splnění svých příslušných povinností podávat výroční zprávy podle směrnice 1999/32/ES informační systém Unie.

(11)

Nejdříve 1. ledna 2016 a s výhradou dostupnosti sdílených údajů týkajících se ověřování souladu a odběru vzorků, pokud jde o obsah síry v lodním palivu, mohou členské státy ke stanovování priorit při ověřování lodního paliva nákladově efektivním způsobem používat mechanismus výběru založený na posouzení rizik, který je součástí informačního systému Unie.

(12)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 9 odst. 1 směrnice 1999/32/ES,

1)

„provozní nádrží“ se rozumí nádrž, z níž se odebírá palivo na napájení navazujícího zařízení na spalování topného oleje;

2)

„palivovým systémem“ se rozumí systém podporující rozvod, filtraci, čištění a dodávku paliva z provozních nádrží do zařízení na spalování topného oleje;

3)

„zástupcem lodě“ se rozumí velitel lodě nebo pověřený důstojník, který je odpovědný za používané lodní palivo, dokumentaci a schválení alternativního místa odběru vzorků paliva;

4)

„kontrolorem obsahu síry“ (dále jen „kontrolorem“) se rozumí osoba řádně zmocněná příslušným orgánem členského státu k ověření, zda jsou dodržena ustanovení směrnice 1999/32/ES;

5)

„informačním systémem Unie“ se rozumí systém, který je spravován Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost a který využívá údaje jednotlivých lodí o vplutí do přístavů v rámci systému SafeSeaNet, systému pro správu informací zřízeného článkem 22a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES (2) (dále jen „systém SafeSeaNet“), s cílem zaznamenávat a předávat informace o výsledcích jednotlivých ověření souladu podle směrnice 1999/32/ES. Na základě uvedených výsledků jednotlivých ověření souladu a souvisejících zjištění podle směrnice 1999/32/ES je vytvářen unijní mechanismus výběru založený na posouzení rizik.

a)

40 % v členských státech sousedících po celé délce hranic s oblastmi kontroly emisí oxidů síry (SECA);

b)

30 % v členských státech částečně sousedících s oblastmi SECA;

c)

20 % v členských státech, které s oblastmi SECA nesousedí.

a)

odečtením počtu jednotlivých lodí, pro něž se případné nedodržení požadavků ověřuje pomocí technologií dálkového průzkumu nebo metody analýzy Quick Scan; nebo

b)

stanovením příslušného počtu, pokud se ověřování dokumentů v souladu s odstavcem 1 provádí na palubě u alespoň 40 % jednotlivých lodí připlouvajících do příslušného členského státu za rok.

a)

kontrola lodních deníků a dodacích listů zásobníků;

b)

podle potřeby jeden z následujících způsobů odběru vzorků a analýzy nebo oba tyto způsoby:

a)

je snadno a bezpečně přístupné;

b)

zohledňuje různé druhy paliva používané v prvku na spalování topného oleje spalovacího zařízení;

c)

je zařazeno za vývodem používaného paliva z provozní nádrže;

d)

je co nejblíže k přívodu paliva do prvku na spalování topného oleje spalovacího zařízení, jak je přípustné a bezpečně proveditelné, přičemž se zohlední druh paliva, průtok, teplota a tlak za vybraným místem odběru vzorků;

e)

je navrženo zástupcem lodě a schváleno kontrolorem.

a)

nádoby na odběr vzorků byly zapečetěny kontrolorem pomocí jedinečného prostředku k identifikaci instalovaného za přítomnosti zástupce lodě;

b)

dvě nádoby na odběr vzorků byly dovezeny na pevninu za účelem analýzy;

c)

si zástupce lodě ponechal jednu nádobu na odběr vzorků po dobu nejméně 12 měsíců od data odběru.

a)

celkový počet a druh nedodržení požadavků na obsah síry naměřený v palivech za rok, včetně rozsahu nesouladu jednotlivých obsahů síry a průměrného obsahu síry určeného po odběru vzorků a analýze;

b)

celkový počet ověření dokumentů, včetně dodacích listů zásobníků, místa čerpání paliva, knih záznamů o manipulaci s ropnými látkami, lodních deníků, postupů změny paliva a záznamů;

c)

tvrzení o nedostupnosti lodních paliv, jak je uvedeno v čl. 4a odst. 5b směrnice 1999/32/ES, včetně údajů o lodi, přístavu pro načerpání paliva a členských států, v nichž k nedostupnosti paliva došlo, počtu případů nahlášených toutéž lodí a druhu nedostupného zásobníku;

d)

oznámení a protestní dopisy proti dodavatelům lodního paliva na jejich území, pokud jde o obsah síry v palivech;

e)

seznam obsahující jména a adresy všech dodavatelů lodního paliva v příslušném členském státě;

f)

popis používání alternativních metod snižování emisí, včetně hodnocení a průběžného monitorování emisí, nebo alternativních paliv a kontrol dodržování s ohledem na nepřetržité snižování emisí oxidů síry (SOx) v souladu s přílohami I a II směrnice 1999/32/ES u lodí plujících pod vlajkou daného členského státu;

g)

podle potřeby popis vnitrostátních mechanismů výběru založených na posouzení rizik, včetně zvláštních záznamů, a využívání výsledků dálkového průzkumu a jiných dostupných technologií pro stanovování priorit při ověřování souladu s požadavky, pokud jde o jednotlivé lodě;

h)

celkový počet a druh zahájených řízení o nesplnění povinnosti a/nebo sankcí, výši pokut, které příslušný orgán uložil provozovatelům lodí a dodavatelům lodního paliva;

i)

v případě každé jednotlivé lodě, po kontrole lodních deníků a dodacích listů zásobníků a/nebo odběru vzorků: