22.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 15/1

(1)

Jednotný fond pro řešení krizí (dále jen „fond“) byl zřízen podle nařízení (EU) č. 806/2014 jako jednotný mechanismus financování pro všechny členské státy zúčastněné v jednotném mechanismu dohledu podle nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 (2) a jednotném mechanismu pro řešení krizí (dále jen „zúčastněné členské státy“).

(2)

Podle čl. 67 odst. 2 nařízení (EU) č. 806/2014 je správa fondu svěřena Jednotnému výboru pro řešení krizí (dále jen „výbor“) zřízenému podle uvedeného nařízení.

(3)

V souladu s článkem 76 nařízení (EU) č. 806/2014 by fond měl být používán k řešení krizí v případech, kdy to výbor považuje za nezbytné, aby se zajistilo účinné použití nástrojů k řešení krize. Fond by měl mít odpovídající finanční zdroje, které by umožnily účinné fungování rámce pro řešení krize tím, že by mohl v případě nutnosti zasáhnout, aby se zajistilo účinné použití nástrojů k řešení krize a ochránila finanční stabilita, aniž by musely být využity peníze daňových poplatníků.

(4)

Podle čl. 70 odst. 2 nařízení (EU) č. 806/2014 má výbor pravomoc vypočítat jednotlivé příspěvky předem, které mají uhradit všechny instituce povolené na území všech zúčastněných členských států.

(5)

Výbor by měl vypočítat roční příspěvky do fondu na základě jednotné cílové úrovně stanovené jako procentní podíl výše pojištěných vkladů všech úvěrových institucí povolených ve všech zúčastněných členských státech. V souladu s čl. 69 odst. 1 nařízení (EU) č. 806/2014 by měl výbor zajistit, aby do konce počátečního období v délce osmi let od 1. ledna 2016 nebo jinak ode dne použitelnosti čl. 69 odst. 1 nařízení (EU) č. 806/2014, jak jej stanoví čl. 99 odst. 6 uvedeného nařízení, dosáhly dostupné finanční prostředky fondu nejméně cílové úrovně stanovené v čl. 69 odst. 1 nařízení (EU) č. 806/2014.

(6)

Příspěvky získané zúčastněnými členskými státy podle článků 103 a 104 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (3) a převedené do fondu na základě čl. 3 odst. 3 Dohody o převádění a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí uvedené v čl. 3 odst. 1 bodě 36 nařízení (EU) č. 806/2014 (dále jen „dohoda“) by se měly do výpočtu jednotlivých příspěvků započítávat, a tudíž by měly být od částky splatné každou institucí odečteny. Při tomto výpočtu je třeba zohlednit skutečnost, že částky, které mají smluvní strany dohody převést podle čl. 3 odst. 3 a 4 dohody, by měly odpovídat 10 % cílové úrovně stanovené v čl. 102 odst. 1 směrnice 2014/59/EU. Výbor zajistí, aby částky, které mají být převáděny v souladu s dohodou, zahrnovaly pro všechny zúčastněné členský státy stejný podíl neodvolatelných platebních příslibů.

(7)

Podle čl. 70 odst. 2 nařízení (EU) č. 806/2014 by roční příspěvek do fondu měl být založen na paušálním příspěvku stanoveném na základě závazků instituce bez zahrnutí kapitálu a pojištěných vkladů a příspěvku upraveném v poměru k rizikovému profilu v závislosti na rizikovém profilu dané instituce.

(8)

V souladu s čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) č. 806/2014 se výbor pro účely uvedeného nařízení a směrnice 2014/59/EU považuje za relevantní vnitrostátní orgán příslušný k řešení krize nebo, v případě řešení krize přeshraniční skupiny, za relevantní orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny, pokud plní úkoly a vykonává pravomoci, které má podle uvedených právních aktů plnit nebo vykonávat vnitrostátní orgán příslušný k řešení krize, aniž je dotčen článek 7 nařízení (EU) č. 806/2014. Proto by výbor měl být považován za orgán příslušný k řešení krize i pro účely nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 (4). Ustanovení obsažená v uvedeném nařízení v přenesené pravomoci se vztahují na výbor, pokud plní úkoly a vykonává pravomoci stanovené tímto nařízením.

(9)

Podle čl. 70 odst. 6 nařízení (EU) č. 806/2014 použije výbor pro účely výpočtu ročního příspěvku metodiku stanovenou nařízením v přenesené pravomoci (EU) 2015/63. Proto se zvláštní režim platný pro instituce, jež jsou podle nařízení v přenesené pravomoci považovány za malé instituce, rovněž vztahuje na všechny instituce povolené na území všech zúčastněných členských států, které splňují kritéria pro uznání jako malé instituce stanovená v uvedeném nařízení v přenesené pravomoci.

(10)

Vzhledem k tomu, že pravidla stanovená tímto nařízením určují podmínky pro uplatňování metodiky stanovené nařízením v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 přijatým podle čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, měly by rozdíly mezi výpočtem ročních příspěvků provedeným výborem pro instituce povolené v zúčastněných členských státech a výpočtem ročních příspěvků v členských státech, jež se jednotného mechanismu pro řešení krizí neúčastní, odrážet pouze zvláštnosti jednotného systému v zúčastněných členských státech. Tyto zvláštnosti vyplývají zejména ze skutečnosti, že v jednotném mechanismu pro řešení krizí existuje jednotná cílová úroveň pro všechny zúčastněné členské státy. Obecně by uplatňování stejné metodiky pro výpočet ročních příspěvků ve všech členských státech mělo zachovat stejné podmínky mezi zúčastněnými členskými státy a silný vnitřní trh.

(11)

V rámci Jednotného fondu pro řešení krizí s evropskou cílovou úrovní závisí jednotlivé roční příspěvky institucí povolených na území všech zúčastněných členských států na příspěvcích všech institucí podléhajících jednotnému mechanismu pro řešení krizí. Základním předpokladem pro účinné fungování jednotného mechanismu pro řešení krizí a hladký proces vytváření fondu je, aby všechny instituce platily své roční příspěvky do fondu v plné výši a včas.

(12)

Podle čl. 67 odst. 4 nařízení (EU) č. 806/2014 jsou příspěvky do fondu vypočtené výborem získávány vnitrostátními orgány příslušnými k řešení krize a jsou převáděny do fondu v souladu s dohodou. Formáty údajů a sdělení stanovené výborem mohou rovněž zahrnovat požadavek, aby veškeré údaje, které mají instituce oznamovat, byly zejména u institucí uvedených v čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) č. 806/2014 potvrzeny auditorem nebo podle okolností příslušným orgánem.

(13)

Podle čl. 70 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 806/2014 musí výbor při uplatňování příspěvku upraveného v poměru k rizikovému profilu v rámci výpočtu jednotlivých příspěvků zohlednit zásadu proporcionality, aniž by došlo k narušení mezi strukturami bankovního sektoru členských států. Příspěvek upravený v poměru k rizikovému profilu vychází z kritérií stanovených v čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU. Podle čl. 1 třetího pododstavce nařízení (EU) č. 806/2014 je použití fondu podmíněno vstupem dohody v platnost. Podle dohody se příspěvky získané zúčastněnými členskými státy přidělují do podfondů odpovídajících jednotlivým zúčastněným členským státům. Během přechodného období v délce osmi let jsou finanční prostředky v těchto podfondech postupně stále ve větší míře sdíleny tak, že na konci přechodného období tyto podfondy zaniknou.

(14)

Skutečnost, že na jedné straně jsou podle nařízení (EU) č. 806/2014 příspěvky vypočítávány na základě jednotné cílové úrovně a že na straně druhé bude podle dohody krytí některých vzájemně souvisejících rizik uvnitř konkrétního vnitrostátního bankovního sektoru během přechodného období, na něž dohoda odkazuje, sdíleno pouze postupně, může mít vliv na vnímání některých institucí ze strany trhu, tím i na jejich finanční situaci ve smyslu čl. 103 odst. 7 písm. c) směrnice 2014/59/EU, a tedy na jejich rizikový profil. Kromě toho by mohl systém opírající se přechodně o podfondy celkově působit na relativní význam institucí pro stabilitu finančního systému nebo hospodářství ve smyslu čl. 103 odst. 7 písm. g) směrnice 2014/59/EU. Význam institucí pro stabilitu finančního systému nebo hospodářství by měl být určen jednak ve vztahu k členskému státu, v němž se instituce nachází, (tj. k očekávané ztrátě pro část podfondu, která ještě není sdílena), a jednak ve vztahu k bankovní unii jako celku (tj. k očekávané ztrátě pro část podfondu, která již sdílena je). Tím by byl příspěvek upravený v poměru k rizikovému profilu uveden do souladu s očekávaným použitím nesdílených finančních prostředků příslušného podfondu během přechodného období.

(15)

Metodika pro úpravu, která náležitě řeší situaci popsanou v bodě odůvodnění 14, a zohledňuje tak zásadu proporcionality a brání narušení mezi strukturami bankovního sektoru členských států, by měla být použitelná až do okamžiku, kdy budou všechny příspěvky předem, jež se do fondu hradí, zcela sdíleny. Metoda výpočtu příspěvků by tudíž měla být upravena tak, aby byla svázána s procesem postupného sdílení finančních prostředků fondu. Výpočet příspěvků, které mají být přiděleny do sdílené části, by tak měl vycházet z kritérií stanovených v nařízení (EU) č. 806/2014, zatímco odchylně od doby uvedené v čl. 102 odst. 1 směrnice 2014/59/EU by výpočet příspěvků, které mají být přiděleny do nesdílené části podfondů, měl vycházet z kritérií stanovených ve směrnici 2014/59/EU a cílové úrovně vymezené za období odpovídající počátečnímu období podle nařízení (EU) č. 806/2014.

(16)

Použitím neodvolatelných platebních příslibů podle čl. 70 odst. 3 nařízení (EU) č. 806/2014 by neměla být nijak ovlivněna finanční kapacita ani likvidita fondu. Splnění neodvolatelných platebních příslibů by mělo být vyžadováno pouze v případě, že opatření k řešení krize zahrnuje použití fondu. Během počátečního období by měl výbor za normální situace zajistit, aby bylo používání neodvolatelných platebních příslibů rozděleno rovnoměrně mezi institucemi, které o ně požádaly. Tyto neodvolatelné platební přísliby by měly být v plné výši kryty zajištěním ve formě nízkorizikových aktiv nezatížených jakýmikoli právy třetích stran, s možností s nimi volně nakládat a vyčleněných k výlučnému použití výborem pro účely použití fondu.

(17)

Podle čl. 70 odst. 2 třetího pododstavce nařízení (EU) č. 806/2014 musí poměr mezi paušálním příspěvkem a příspěvkem upraveným v poměru k rizikovému profilu zohlednit vyvážené rozložení příspěvků mezi různé typy institucí. Je proto třeba stanovit zvláštní mechanismus pro určování příspěvků, které mají hradit malé instituce.

(18)

S institucemi, jež nespadají do kategorie malých institucí podle článku 10 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 a jejichž celková aktiva mají hodnotu do 3 000 000 000 EUR, je spojeno menší riziko než s velkými institucemi, ve většině případů nepředstavují systémové riziko a existuje u nich menší pravděpodobnost zavedení režimu řešení krize, důsledkem čehož je i nižší pravděpodobnost, že bude fond použit v jejich prospěch. Pro příspěvky, které mají tyto instituce hradit, je proto vhodné zavést zjednodušený výpočet. Zabránilo by se tím i možným krátkodobým změnám statusu, ke kterým by se tyto instituce mohly uchylovat ve snaze dosáhnout toho, aby se na ně vztahoval článek 10 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63. Uvedený výpočet by měl obsahovat složku založenou na jednorázové částce. Tento systém by měl umožnit, aby se zabránilo narušením mezi institucemi a bylo dosaženo vyváženého rozložení příspěvků mezi různé typy bank. Rovněž by snížil administrativní a finanční zátěž spojenou s výběrem jednotlivých příspěvků od těchto institucí.

(19)

Komise přezkoumá způsob, jímž je toto nařízení prováděno, zároveň s přezkumem nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63, aby mohla být případně upravena pravidla stanovená tímto nařízením.

(20)

Podle čl. 99 odst. 2 nařízení (EU) č. 806/2014 se uvedené nařízení použije ode dne 1. ledna 2016. Od 1. ledna 2015 však výbor předkládá Evropskému parlamentu, Radě a Komisi měsíční zprávu schválenou na svém plenárním zasedání o tom, zda byly splněny podmínky pro převod příspěvků získaných na vnitrostátní úrovni. Od 1. prosince 2015, pokud tyto zprávy ukáží, že podmínky pro převod příspěvků do fondu splněny nebyly, se použitelnost nařízení (EU) č. 806/2014 týkající se příspěvků do fondu odloží vždy o jeden měsíc. Toto nařízení by se proto také mělo použít ode dne použitelnosti čl. 69 odst. 1 nařízení (EU) č. 806/2014,

1)

„zúčastněnými členskými státy“ se rozumí členské státy ve smyslu článku 2 nařízení (EU) č. 1024/2013;

2)

„roční cílovou úrovní“ se rozumí celková částka ročních příspěvků určených pro každé příspěvkové období výborem postupem stanoveným v čl. 69 odst. 2 nařízení (EU) č. 806/2014 k dosažení cílové úrovně uvedené v čl. 69 odst. 1 a v článku 70 uvedeného nařízení;

3)

„ročním příspěvkem“ se rozumí částka uvedená v čl. 70 odst. 1 nařízení (EU) č. 806/2014 vypočítaná výborem každý rok a získaná vnitrostátními orgány příslušnými k řešení krize během příspěvkového období ode všech institucí povolených na území všech zúčastněných členských států;

4)

„příspěvkovým obdobím“ se rozumí kalendářní rok;

5)

„orgánem příslušným k řešení krize členských států nezúčastněných v jednotném mechanismu pro řešení krizí“ se rozumí orgán uvedený v čl. 2 odst. 1 bodě 18 směrnice 2014/59/EU nebo kterýkoli jiný relevantní orgán jmenovaný členskými státy pro účely čl. 100 odst. 2 a 6 směrnice 2014/59/EU;

6)

„pojištěnými vklady“ se rozumí vklady uvedené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2014/49/EU s výjimkou dočasných vysokých zůstatků vymezených v čl. 6 odst. 2 uvedené směrnice;

7)

„příslušným orgánem“ se rozumí příslušný orgán ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 40 nařízení (EU) č. 575/2013, nebo případně Evropská centrální banka;

a)

v prvním roce počátečního období tyto instituce přispějí 60 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s článkem 103 směrnice 2014/59/EU a článkem 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 a 40 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s články 69 a 70 nařízení (EU) č. 806/2014 a článkem 4 tohoto nařízení;

b)

v druhém roce počátečního období tyto instituce přispějí 40 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s článkem 103 směrnice 2014/59/EU a článkem 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 a 60 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s články 69 a 70 nařízení (EU) č. 806/2014 a článkem 4 tohoto nařízení;

c)

ve třetím roce počátečního období tyto instituce přispějí 33,33 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s článkem 103 směrnice 2014/59/EU a článkem 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 a 66,67 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s články 69 a 70 nařízení (EU) č. 806/2014 a článkem 4 tohoto nařízení;

d)

ve čtvrtém roce počátečního období tyto instituce přispějí 26,67 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s článkem 103 směrnice 2014/59/EU a článkem 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 a 73,33 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s články 69 a 70 nařízení (EU) č. 806/2014 a článkem 4 tohoto nařízení;

e)

v pátém roce počátečního období tyto instituce přispějí 20 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s článkem 103 směrnice 2014/59/EU a článkem 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 a 80 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s články 69 a 70 nařízení (EU) č. 806/2014 a článkem 4 tohoto nařízení;

f)

v šestém roce počátečního období tyto instituce přispějí 13,33 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s článkem 103 směrnice 2014/59/EU a článkem 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 a 86,67 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s články 69 a 70 nařízení (EU) č. 806/2014 a článkem 4 tohoto nařízení;

g)

v sedmém roce počátečního období tyto instituce přispějí 6,67 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s článkem 103 směrnice 2014/59/EU a článkem 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 a 93,33 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s články 69 a 70 nařízení (EU) č. 806/2014 a článkem 4 tohoto nařízení;

h)

v osmém roce počátečního období tyto instituce přispějí 100 % svých ročních příspěvků vypočtených v souladu s články 69 a 70 nařízení (EU) č. 806/2014 a článkem 4 tohoto nařízení.

22.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 15/8

(1)

Rada na základě antidumpingového šetření (dále jen „původní šetření“) uložila nařízením (ES) č. 1193/2008 (2) konečné antidumpingové clo na dovoz kyseliny citronové, v současnosti kódů KN 2918 14 00 a ex 2918 15 00, pocházející z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) (dále jen „původní opatření“). Opatření měla formu cla ad valorem v rozsahu mezi 6,6 % a 42,7 %.

(2)

Evropská komise (dále jen „Komise“) rozhodnutím 2008/899/ES (3) přijala cenové závazky nabídnuté šesti vyvážejícími čínskými výrobci (včetně skupiny vyvážejících vývozců) společně s čínskou obchodní komorou pro dovoz a vývoz kovů, minerálů a chemikálií.

(3)

Komise rozhodnutím 2012/501/EU (4) vypověděla závazek nabídnutý jedním vyvážejícím výrobcem, tj. společností Laiwu Taihe Biochemistry Co. Ltd (dále jen „Laiwu“).

(4)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti (5) původních opatření obdržela Komise dne 2. srpna 2013 žádost o zahájení přezkumu těchto opatření před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Žádost podala společnost SA Citrique Belge a Jungbunzlauer Austria AG („dále jen žadatelé“) jménem výrobců představujících 100 % výroby kyseliny citronové v Unii.

(5)

Žádost byla podána z toho důvodu, že pokud by opatření pozbyla platnosti, vedlo by to pravděpodobně k přetrvávání dumpingu a obnovení újmy způsobované výrobnímu odvětví Unie.

(6)

Žadatelé rovněž podali žádost o částečný prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení, který je omezen na posouzení dumpingu, pokud jde o společnost Laiwu. Žadatelé poskytli důkazy prima facie o tom, že od posledního období šetření společnost Laiwu zvýšila výrobní kapacitu a rozšířila sortiment výrobků.

(7)

Vzhledem k tomu, že společnosti Laiwu bylo v původním šetření přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, žadatelé poskytli výpočet dumpingového rozpětí založený na srovnání početně zjištěné běžné hodnoty (výrobní náklady, prodejní, správní a režijní náklady a zisk) v ČLR při údajné absenci reprezentativního domácího prodeje a cen společnosti Laiwu při vývozu do Unie. Výpočet ukázal, že dumpingové rozpětí je zjevně vyšší než současná úroveň opatření. Žadatelé proto tvrdili, že k vyrovnání účinků dumpingu působícího újmu by stávající úroveň opatření založená na dříve stanovené úrovni dumpingu byla nedostatečná. Žadatelé rovněž tvrdili, že společnost Laiwu již nemusí být způsobilá pro zacházení jako v tržním hospodářství.

(8)

Dne 30. listopadu 2013 zahájila Komise antidumpingové šetření týkající se dovozu kyseliny citronové pocházející z Čínské lidové republiky (dále jen „dotčená země“) a zveřejnila oznámení o zahájení v Úředním věstníku Evropské unie  (6) (dále jen „oznámení o zahájení“). Zahájení sestávalo z:

(9)

V oznámení o zahájení vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se jí přihlásily a mohly se tak zúčastnit šetření. Navíc Komise výslovně informovala žadatele, známé vyvážející výrobce, čínské orgány, známé dovozce a uživatele o zahájení přezkumů a vyzvala je k participaci. V oznámení o zahájení Komise zúčastněné strany informovala, že uvažuje o Kanadě jako o třetí zemi s tržní ekonomikou („srovnatelná země“) ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení. Proto Komise o zahájení rovněž informovala výrobce v Kanadě a vyzvala je k participaci.

(10)

Zúčastněné strany měly příležitost vyjádřit se k zahájení šetření a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(11)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek vyvážejících výrobců a dovozců v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(12)

Aby mohla rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala Komise dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení.

(13)

Šest dovozců, kteří nejsou ve spojení, poskytlo požadované informace a souhlasilo se zařazením do vzorku. V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení Komise vybrala jako vzorek tři dovozce, kteří nejsou ve spojení, na základě největšího objemu dovozu do Unie. V souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení vedla konzultace se všemi známými dotčenými dovozci ohledně výběru vzorku. Žádná z nich nepředložila připomínky.

(14)

Aby mohla rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala Komise všechny vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli veškeré informace uvedené v oznámení o zahájení. Kromě toho Komise požádala stálou misi ČLR při Evropské unii, aby identifikovala a/nebo oslovila případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(15)

Devět vyvážejících výrobců v dotčené zemi, z nichž dva jsou vzájemně ve spojení, poskytlo požadované informace a souhlasilo se zařazením do vzorku. Vzhledem ke složitosti věci a struktuře dotčeného odvětví Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný. Žádný z vyvážejících výrobců se k výběru vzorku nevyjádřil. Sedm z devíti vyvážejících výrobců poskytlo odpovědi na dotazník a dva svoji spolupráci ukončili.

(16)

Pro účely čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení zaslala Komise společnosti Laiwu formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství.

(17)

Komise zaslala dotazníky sedmi spolupracujícím vyvážejícím výrobcům, aby posoudila pravděpodobnost přetrvání nebo obnovení dumpingu. Sedm vyvážejících výrobců odpovědělo. Komise zaslala dotazník společnosti Laiwu k posouzení trvalé povahy změněných okolností, pokud jde o dumping. Společnost odpověděla.

(18)

Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné ke stanovení dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto společností:

a)   výrobci v Unii

b)   dovozci

c)   uživatelé

d)   vyvážející výrobci v ČLR

e)   výrobci ve srovnatelné zemi

(19)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. října 2012 do 30. září 2013 (dále jen „období přezkumného šetření“ nebo „OPŠ“). Zkoumání trendů význačných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2010 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(20)

Dotčeným výrobkem je kyselina citronová (včetně látky trinatrium-citrát dihydrát) pocházející z ČLR, v současnosti kódů KN ex 2918 14 00 a ex 2918 15 00 (dále jen „dotčený výrobek“).

(21)

Kyselina citronová se používá jako okyselující prostředek a regulátor pH s širokou paletou použití, například v nápojích, potravinách, rozpouštědlech, kosmetických přípravcích a léčivech. Hlavními surovinami pro její výrobu jsou cukr/melasa, tapioka, kukuřice nebo glukóza (získaná z obilovin) a různá činidla používaná pro submerzní mikrobiální fermentaci sacharidů.

(22)

Šetření ukázalo, že tyto výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti, jakož i stejná základní užití:

(23)

Komise proto rozhodla, že tyto výrobky jsou obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(24)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení Komise zkoumala, zda v současné době dochází k dumpingu a zda je pravděpodobné, že dumping bude pokračovat nebo se obnoví, pokud by platná opatření vůči dovozu z ČLR případně pozbyla platnosti.

(25)

Vzhledem k tomu, že ČLR je považována za zemi bez tržního hospodářství, byla běžná hodnota stanovena na základě ceny v třetí zemi s tržním hospodářstvím, a to v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení. Pro tento účel bylo nutné vybrat srovnatelnou zemi (viz 9. bod odůvodnění výše).

(26)

V oznámení o zahájení Komise informovala zúčastněné strany, že jako o vhodné srovnatelné zemi uvažuje o Kanadě, a vyzvala zúčastněné strany, aby se k tomu vyjádřily. Žádná z nich nepředložila připomínky.

(27)

Při původním šetření posloužila jako srovnatelná země Kanada. Vzhledem k tomu, že kanadskou společností ochotnou spolupracovat byl jediný výrobce kyseliny citronové v Kanadě, ve spojení s jedním z výrobců, kteří podali podnět, zkoumala Komise možnosti spolupráce u ostatních známých vyrábějících zemí, jako jsou USA, Brazílie, Thajsko a Ukrajina. Ochotu spolupracovat projevila jedna brazilská a jedna thajská společnost, ale nakonec na dotazník neodpověděly. Požadované informace poskytl pouze jediný kanadský výrobce kyseliny citronové.

(28)

Na rozdíl od USA, Brazílie, Thajska a Ukrajiny se v Kanadě v současnosti nevztahují na dovoz kyseliny citronové žádná antidumpingová cla. Kromě toho činí smluvní celní sazba 0 % (7).

(29)

Jelikož na kanadském trhu panuje volná hospodářská soutěž, dospěla Komise k závěru, že Kanada je vhodnou srovnatelnou zemí v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení. Komise stanovila běžnou hodnotu na základě prodeje na domácím trhu odběratelům kanadského výrobce, kteří nejsou ve spojení.

(30)

Jeden typ výrobku nebyl ve srovnatelné zemi vyráběn a prodáván, a nemohl tedy být srovnán s uvedeným typem výrobku vyráběným v ČLR a vyváženým do Unie. Proto musela být běžná hodnota pro tento typ výrobku zjištěna početně podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení na základě výrobních nákladů výrobce obdobného výrobku ve srovnatelné zemi s připočtením přiměřené částky za prodejní, správní a režijní náklady (dále jen „dodatečné náklady“) a za zisk.

(31)

Komise stanovila vývozní cenu na základě vývozní ceny skutečně zaplacené nebo splatné nezávislými odběrateli v Unii. Všichni spolupracující vyvážející výrobci kromě společnosti Laiwu vyváželi do Unie přímo nezávislým odběratelům za podmínek závazku.

(32)

Komise srovnala běžné hodnoty a vývozní ceny spolupracujících výrobců na základě ceny ze závodu.

(33)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Byly provedeny úpravy týkající se nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a vedlejších nákladů, balení, úvěrů a provize

(34)

U spolupracujících vyvážejících výrobců Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku ve srovnatelné zemi s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(35)

Na základě toho se zjistilo, že se během OPŠ dumpingové rozpětí, vyjádřené jako procento ceny CIF (zahrnující náklady, pojištění a přepravu zboží) na hranice Unie před proclením, pohybovalo ve výši až 38 %.

(36)

Úroveň spolupráce byla vysoká, protože vývoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval během OPŠ téměř celý celkový vývoz do Unie.

(37)

Tento výpočet prokázal dumping dokonce i v případě vyvážejících výrobců, na které se vztahují závazky. Je třeba připomenout, že minimální dovozní cena (dále jen „MDC“) v závazcích vycházela z ceny nepůsobící újmu (pravidlo nižšího cla), a proto závazky nedokázaly zcela odstranit dumping zjištěný při původním šetření.

(38)

Pokud jde o stanovení vývozních cen, současné šetření se snažilo zjistit, zda je pravděpodobné přetrvávání dumpingu. Stanovení vývozních cen nemůže být omezeno pouze na přezkum počínání vývozců v minulosti, alemusí též zkoumat pravděpodobný vývoj vývozních cen v budoucnosti. Jinými slovy, je třeba stanovit, zda jsou vývozní ceny z minulosti spolehlivým ukazatelem vývozních cen do budoucna. V této souvislosti je třeba připomenout, že pět společností vyváží do Unie v rámci závazků. Komise proto zkoumala, zda existence takových závazků ovlivnila výši minulých vývozních cen natolik, že by tyto ceny byly pro stanovení budoucího vývoje vývozu nespolehlivé.

(39)

Za účelem přezkoumání spolehlivosti vývozních cen do Unie vzhledem k existenci závazků byly analyzovány vývozní ceny do Unie v souvislosti s MDC stanovenou v rámci závazků. Prakticky bylo zapotřebí zjistit, zda byly vývozní ceny do Unie stanoveny na určité úrovni především kvůli MDC stanovené v závazcích, a zda jsou tedy udržitelné, či nikoli. V tomto ohledu Komise zkoumala, zda byly na základě váženého průměru na úrovni jednotlivých společností vývozní ceny do Unie podstatně vyšší než MDC, či nikoli. Komise rovněž zvažovala, jak tyto ceny souvisely s cenami za vývoz do třetích zemí.

(40)

V případě všech podnikajících společností byly vývozní ceny do Unie v průměru na úrovni minimální dovozní ceny. Kromě toho byly jejich vývozní ceny do Unie výrazně vyšší než vývozní ceny do třetích zemí. V důsledku toho je velmi pravděpodobné, že při neexistenci závazků by se vývozní ceny do Unie přiblížily úrovni vývozních cen do jiných třetích zemí.

(41)

Ceny podnikajících společností, na které se vztahují závazky, při vývozu do Unie během OPŠ se proto považovaly za ovlivněné cenovými závazky a tedy za nedostatečně spolehlivé, aby mohly být použity pro stanovení, zda dumping bude pokračovat, v souvislosti s přezkumem před pozbytím platnosti.

(42)

Vzhledem k neexistenci spolehlivé vývozní ceny těchto čínských vyvážejících výrobců, a to v tomto případě kvůli existenci závazků, Komise uvažovala o další možnosti stanovit vývozní cenu za účelem posouzení, zda je pravděpodobné, že bude dumping pokračovat. Vzhledem k tomu, že spolupracující vyvážející výrobci prodávali kyselinu citronovou na světovém trhu, zkoumala Komise, zda byly vývozní ceny skutečně zaplacené nebo splatné všemi třetími zeměmi během OPŠ dumpingové.

(43)

Komise porovnala tyto vývozní ceny s běžnou hodnotou stanovenou ve srovnatelné zemi (viz 26. bod odůvodnění a násl.). Takto stanovená dumpingová rozpětí se pohybují v rozmezí od 43 % do 85 %. Tato dumpingová rozpětí jsou vyšší než ta, která byla stanovena na základě cen při vývozu do Unie během OPŠ (viz 36. bod odůvodnění výše).

(44)

V žádosti o přezkum žadatelé odhadli, že nevyužitá kapacita na výrobu kyseliny citronové v ČLR je vyšší než celková roční poptávka EU po kyselině citronové. Celková kapacita na výrobu kyseliny citronové se odhadovala na 1 800 000 tun. Komise se domnívá, že žadatelé volnou kapacitu nadhodnotili.

(45)

Šetření nicméně ukázalo, že volná kapacita čínských vyvážejících výrobců je značná. Volná kapacita spolupracujících vyvážejících výrobců v ČLR dosahuje přibližně 192 000 tun, což odpovídá zhruba 41 % spotřeby EU.

(46)

Ve studii věnované tomuto odvětví – IHS Chemical Economics Handbook (8) –, na kterou se během šetření odvolávaly různé strany – se kromě toho odhaduje, že celková roční kapacita v ČLR se v roce 2012 pohybovala na úrovni několikrát přesahující celkovou spotřebu na trhu Unie. ČLR představovala „59 % světové výroby v roce 2012; zároveň v roce 2012 představovala 69 % světové kapacity, 74 % světového vývozu a 12 % světové spotřeby.“ (9) Z těchto údajů vyplývá, že ČLR má celkově významnou výrobní kapacitu.

(47)

Zatímco spotřeba v ČLR dle očekávání poroste, podle IHS Chemical Economics Handbook se odhaduje, že celková spotřeba Číny bude mnohem nižší než spotřeba na trhu Unie. Růst do roku 2018 nepřesáhne stávající spotřebu v Unii.

(48)

Tyto údaje potvrzují, že čínská výroba a kapacita jsou určeny především na vývoz.

(49)

Podle údajů o cenách kyseliny citronové získaných v průběhu šetření byly ceny na čínském domácím trhu přibližně o 48 % nižší než ceny na celém trhu Unie.

(50)

Trh Unie je proto i nadále atraktivní pro vývoz čínských vyvážejících výrobců.

(51)

Během OPŠ byly ceny na trzích třetích zemí v průměru o 40 % nižší než ceny vývozu do Unie

(52)

Čínští vývozci mají silný cenový stimul k přesměrování svého vývozu do Unie v případě, že by se opatření zrušila.

(53)

Tento závěr dále potvrzuje úroveň cen vývozu do Unie ze strany společnosti Laiwu, jakož i rozdíl mezi cenami společnosti Laiwu účtovanými při vývozu do Unie a do třetích zemí.

(54)

Uvedený závěr podporují i nízké ceny vývozu do Unie uskutečňovaného v omezeném množství vyvážejícími výrobci, kteří při tomto šetření nespolupracovali.

(55)

Celková výrobní kapacita (včetně volné kapacity) v ČLR ve srovnání s velikostí trhu Unie naznačuje, že vývoz do Unie by se pravděpodobně v případě zrušení opatření zvýšil. Tento vývoz by se pravděpodobně nadále uskutečňoval za výrazně dumpingové ceny.

(56)

Po poskytnutí informací zúčastněné strany zpochybnily zjištění, že ceny na trhu EU na úrovni MDC za poslední roky jsou neudržitelné, a proto by výrazně klesly nebo se dokonce přiblížily úrovni vývozních cen do třetích zemí. Rovněž zpochybnily, že by v případě neobnovení opatření čínský vývoz, který zůstává na stabilní úrovni, vzrostl, pokud jde o objem, a nadále probíhal za dumpingové ceny. Při šetření se však jednoznačně zjistilo, že dumping pokračuje i na základě vývozních cen, které se považují za nespolehlivé, neboť jsou zvýšeny MDC stanovenou v rámci závazků. Zjistilo se, že tyto ceny jsou v případě všech vyvážejících výrobců, na které se závazky vztahují, výrazně vyšší než vývozní ceny pro jiné trhy. Tito vyvážející výrobci obvykle vyvážejí za ceny nižší, než jsou ceny vývozu do EU. Kromě toho je třeba připomenout, že původní šetření stanovilo, že dovoz za dumpingové nízké ceny z ČLR do Unie mezi rokem 2004 a dvanáctiměsíčním obdobím šetření, které skončilo v červnu 2007 (dále jen „původní období šetření“) vzrostl o 37 % (10). Všechny tyto prvky společně se značnou nevyužitou kapacitou v ČLR, která nebyla zpochybněna, jasně hovoří pro závěr, že by v případě zrušení opatření vývoz do Unie pravděpodobně nadále pokračoval za dumpingové ceny a ve zvýšených objemech.

(57)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení Komise určí, zda lze běžnou hodnotu stanovit v souladu s čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení, pokud společnost Laiwu splnila kritéria uvedená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, a může jí být proto přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství.

(58)

Tato kritéria jsou ve stručné a souhrnné podobě a pouze pro orientaci uvedena níže:

(59)

Za účelem určení, zda jsou kritéria v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení splněna, požádala Komise společnost Laiwu o vyplnění formuláře žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství. Společnost Laiwu odpověděla ve stanovené lhůtě. Komise předložené informace ověřila v prostorách společnosti.

(60)

Komise zjistila, že společnost Laiwu nesplňuje kritéria 2 a 3 podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(61)

Pokud jde o kritérium 2, společnost neprokázala, že vede úplný soubor účtů v souladu s mezinárodními účetními standardy. Kromě toho její záznamy neobsahují dostatečné průkazní doklady o přesnosti a úplnosti účetních závěrek. Společnosti chyběly doklady odůvodňující některé záznamy v jejích účtech. Kromě toho účetní závěrka neobsahovala výkaz změn vlastního kapitálu za určité období. Tyto nedostatky představují porušení zásady věrného obrazu účetních informací a finančních výkazů a, což je ještě důležitější, zůstaly bez povšimnutí auditora. Z toho vyplývá, že ani záznamy ani audit nebyly provedeny v souladu s mezinárodními účetními standardy.

(62)

Společnost Laiwu tvrdila, že její účetní záznamy jsou dostatečně jasné na to, aby splňovaly čínské obecně uznávané účetní zásady. Společnost dále tvrdila, že nesrovnalosti uvedené v dokumentu o zacházení jako v tržním hospodářství neovlivňují spolehlivost účetních závěrek. Společnost se domnívala, že účetní požadavky je třeba chápat s ohledem na jejich účel (například ochrana investorů).

(63)

Komise poznamenává, že čl. 2 odst. 7 písm. c) druhá odrážka základního nařízení stanoví, že společnosti by měly mít jeden jasný soubor základních účetních záznamů, které procházejí nezávislým auditem v souladu s mezinárodními účetními standardy. Jde o skutečně formální požadavek. Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost, musí být účetní závěrky v souladu s mezinárodními účetními standardy, a to bez ohledu na postavení společnosti stanovené ve vnitrostátních právních předpisech v oblasti účetnictví.

(64)

Komise se dále domnívá, že účetnictví společnosti Laiwu nebylo vedeno v souladu s čínskými účetními předpisy, neboť se auditor nevyjádřil k jejich porušení uvedenému v 61. bodě odůvodnění.

(65)

Vzhledem k výše uvedenému musela být žádost zamítnuta.

(66)

Pokud jde o kritérium 3, společnost neprokázala, že nepodléhá podstatným zkreslením způsobeným bývalým systémem netržního hospodářství. Konkrétně společnost jakožto „podnik využívající nejnovější a špičkové technologie“ využívá preferenční režim daně z příjmů právnických osob, který významně ovlivňuje její finanční situaci.

(67)

Společnosti Laiwu tvrdila, že zvýhodněný daňový režim nemůže být předmětem kritéria 3, neboť je formou subvence.

(68)

Komise poznamenává, že cílem posouzení kritéria 3 je zjistit, zda jsou výrobci vystaveni podstatným zkreslením způsobeným bývalým systémem netržního hospodářství.

(69)

Pomoc od státu, které se společnosti Laiwu dostává formou preferenční sazby daně, představuje pomoc trvalého charakteru podle článku 28 zákona o dani z příjmů podniků přijatého v roce 2007. Tato pomoc byla stanovena podle preambule ústavy Čínské lidové republiky, podle které „strana musí zachovat a zlepšit základní hospodářský systém, přičemž veřejné vlastnictví hraje rozhodující roli a různá hospodářská odvětví se rozvíjejí vedle sebe...“.

(70)

Jedním z cílů této pomoci je přilákat kapitál za snížené sazby. Tato skutečnost způsobuje narušení kapitálových trhů. Systém daně z příjmu, který zvýhodňuje určité společnosti, jež vláda považuje za strategicky významné, ve skutečnosti naznačuje, že daňový systém není systémem v rámci tržního hospodářství, ale je nadále silně ovlivněn státním plánováním, což je charakteristické pro systém netržního hospodářství. Komise se domnívá, že zkreslení způsobená takovým snižováním daně jsou rovněž podstatná, neboť zcela mění výši zisků před zdaněním, jichž společnost musí dosáhnout, aby byla přitažlivá pro investory.

(71)

Vzhledem k výše uvedenému musela být žádost zamítnuta.

(72)

Komise sdělila výsledky šetření týkajícího se tržního zacházení společnosti Laiwu, orgánům ČLR a žadatelům. Komise je vyzvala, aby předložili své připomínky a požádali o slyšení. Došlé připomínky však nebyly takového charakteru, že by bylo zapotřebí změnit předběžná zjištění Komise.

(73)

Společnost Laiwu tvrdila, že Komise navrhuje zamítnout žádost o zacházení jako v tržním hospodářství z jiných důvodů, než jsou ty, které vedly k zahájení šetření. Podle názoru společnosti měla Komise omezit posouzení žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství na kritérium 1.

(74)

Zaprvé je třeba uvést, že v čl. 2 odst. 7 písm. c) se uvádí pět kumulativních kritérií, která musí být všechna splněna, aby mohlo být přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství. Kromě toho, důkazní břemeno nese společnost žádající o přiznání zacházení jako v tržním hospodářství.

(75)

V bodě 5.2 oznámení o zahájení řízení (11) se navíc uvádějí důvody pro zahájení řízení, které se týkají zvýšení výrobní kapacity společnosti Laiwu a rozšířené škály výrobků, které prodává. V oznámení o zahájení řízení se šetření v žádném případě neomezuje na posouzení kritéria 1 pro přiznání zacházení jako v tržním hospodářství. Kromě toho se důkazy prima facie posuzují samostatně s ohledem na specifické okolnosti odůvodňující zahájení šetření. Posouzení žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství podle čl. 2 odst. 7 základního nařízení znamená úplné přezkoumání toho, zda určitý výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství, jak jsou stanoveny v bodě 6.1.1.2 oznámení o zahájení řízení.

(76)

Komise nakonec poznamenává, že společnost Laiwu předložila formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství, a přitom tvrdila, že splňuje všech pět kritérií pro přiznání statusu tržního hospodářství. V souladu s příslušnými ustanoveními základního nařízení musí společnost žádající o zacházení jako v tržním hospodářství úspěšně prokázat, že podniká v podmínkách tržního hospodářství, tj. důkazní břemeno náležitě odůvodňující žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nese společnost. Žádost společnosti Laiwu byla proto zamítnuta.

(77)

Komise po poskytnutí informací o své analýze žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství členským státům v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. c) informovala zúčastněné strany o konečném určení zacházení jako v tržním hospodářství.

(78)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla běžná hodnota pro společnost Laiwu stanovena na základě ceny v třetí zemi s tržním hospodářstvím. Za tímto účelem vybrala Komise Kanadu jako třetí zemi s tržním hospodářstvím (viz výše 26. bod odůvodnění a následující body).

(79)

Komise stanovila běžnou hodnotu na základě prodejů na domácím trhu odběratelům kanadského výrobce, kteří nejsou ve spojení.

(80)

V souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení Komise stanovila vývozní cenu na základě vývozní ceny skutečně zaplacené nebo splatné nezávislými odběrateli v Unii.

(81)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu na základě ceny ze závodu.

(82)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Byly provedeny úpravy týkající se nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a vedlejších nákladů, balení, úvěrů a provize

(83)

Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku ve srovnatelné zemi s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(84)

Na tomto základě činí vážený průměr dumpingového rozpětí pro společnost Laiwu vyjádřený jako procentní podíl z ceny CIF na hranici Unie před proclením 37,8 %.

(85)

V souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení provedla Komisi analýzu s cílem určit, zda změnu okolností, pokud jde o dumping, lze považovat za trvalou.

(86)

Skutečnost, že se společnost Laiwu rozrostla z nejmenšího v největšího vyvážejícího výrobce EU, se považuje za změnu trvalé povahy. Uvedená společnost ve svých odpovědích na dotazník skutečně potvrdila, že zachová své objemy vývozů a nebude svůj model vývozu měnit.

(87)

Obdobný výrobek vyráběli během OPŠ dva výrobci v Unii. Tyto společnosti představují výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(88)

Jelikož výrobní odvětví Unie tvoří pouze dva výrobci, bylo nutné kvůli důvěrnosti údajů všechny číselné údaje týkající se citlivých informací indexovat nebo uvést v určitém rozmezí.

(89)

Spotřebu v Unii Komise stanovila tak, že objem prodeje, jehož výrobní odvětví Unie dosáhlo na trhu Unie, připočítala k objemu dovozu z ČLR a dalších třetích zemí, stanovenému na základě údajů Eurostatu a odpovědí na dotazníky.

(90)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii

(91)

Spotřeba v Unii se v posuzovaném období pohybovala v rozmezí +/– 5 %. Avšak vývoj v průběhu posuzovaného období nevykazuje žádnou jednoznačnou tendenci.

(92)

Objem dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu. Podíl dovozu na trhu byl stanoven na základě spotřeby v Unii způsobem uvedeným výše v 88. bodě odůvodnění a násl.

(93)

Dovoz z dotčené země do Unie se vyvíjel takto:

Tabulka 2

Objem dovozu a podíl na trhu

(94)

Objem dovozu během posuzovaného období kolísal. Zdá se, že toto kolísání do určité míry kopírovalo tendence spotřeby v Unii. V roce 2011, kdy byla spotřeba nízká, byl čínský dovoz na nejnižší úrovni. V roce 2012, kdy spotřeba dosáhla vrcholu, dosahoval rovněž čínský dovoz nejvyšší úrovně.

(95)

Čínský dovoz nesledoval tuto tendenci jen během OPŠ, kdy byl navzdory srovnatelné spotřebě v Unii o 10 % nižší než v roce 2010. Navzdory tomuto poklesu si čínský dovoz nadále zachoval významný podíl ve výši 35 % – 45 % na trhu Unie během celého posuzovaného období.

(96)

Ceny dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu. Průměrná cena dovozu z dotčené země do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 3

Dovozní ceny

(97)

Dovozní ceny čínské kyseliny citronové se mezi lety 2010 a 2012 zvýšily o 24 % a následně mezi rokem 2012 a obdobím přezkumného šetření klesly o 8 procentních bodů. Během posuzovaného období tyto ceny kopírovaly vývoj cen surovin, jako je kukuřice.

(98)

Po poskytnutí informací jedna zúčastněná strana zpochybnila správnost údajů Eurostatu, aniž by předložila přesvědčivé důkazy na podporu svého tvrzení. Proto nemohl být argument přijat.

(99)

Cenové podbízení během OPŠ stanovila Komise srovnáním:

(100)

V případě vyvážejících výrobců, na které se nevztahuje závazek uvedený výše v 2. bodě odůvodnění, se pro srovnání použila cena účtovaná prvnímu nezávislému odběrateli v Unii. V případě vyvážejících výrobců, na které se vztahuje závazek, nebylo možné použít ceny účtované prvnímu nezávislému odběrateli v Unii, neboť tyto byly ovlivněny podmínkami závazku. V případě těchto výrobců bylo cenové podbízení stanoveno na základě ceny účtované prvnímu nezávislému odběrateli ve třetích zemích.

(101)

Po poskytnutí informací zúčastněné strany tvrdily, že i v případě stran, na které se závazek nevztahuje, by měla být ke stanovení cenového podbízení použita cena účtovaná prvnímu nezávislému odběrateli ve třetích zemích. Šetření nicméně prokázalo, že strany, na které se závazek nevztahuje, účtovaly podstatně nižší ceny, než byly ceny účtované stranami, na které se závazek vztahuje. To naznačuje, že jejich ceny nejsou ovlivněny závazkem, a proto je lze použít ke stanovení podbízení.

102)

Cenové srovnání se provedlo podle jednotlivých druhů výrobků pro transakce na stejné úrovni obchodní činnosti, v případě potřeby s náležitou úpravou pro případné provize a odstraňování hrudek.

(103)

Po poskytnutí informací zúčastněné strany tvrdily, že úprava týkající se odstraňování hrudek již není odůvodněná, a to vzhledem k tomu, že u čínské kyseliny citronové již není zapotřebí odstraňovat hrudky. Při šetření však bylo zjištěno, že ačkoli odstraňování hrudek není vždy nezbytné, stále existují případy, kdy tomu tak je, což odůvodňuje tuto úpravu.

(104)

V případě nespolupracujících vyvážejících výrobců nemohlo být cenové podbízení stanoveno na základě cen příslušného typu výrobku, jelikož tyto informace nebyly k dispozici. V případě výrobců z Unie a nespolupracujících čínských vyvážejících výrobců se proto cenové podbízení stanovilo porovnáním celkových vážených průměrných prodejních cen.

(105)

Výsledek srovnání se vyjádřil jako procentní podíl obratu výrobců Unie během OPŠ. Prokázalo se celkové vážené průměrné rozpětí cenového podbízení mezi 20 % a 45 %.

(106)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení zahrnovalo posouzení dopadu dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských ukazatelů, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(107)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 4

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(108)

Objem výroby se během posuzovaného období vyvíjel pozitivně. V letech 2010 a 2011 vzrostl o 6 % s drobnými změnami v následujících obdobích.

(109)

Jelikož výrobní kapacita zůstala téměř nezměněna, odrážela míra využití kapacity vývoj objemu výroby. V letech 2010 a 2011 využití kapacity výrazně vzrostlo o 5 % a v následujících obdobích zůstalo téměř beze změn.

(110)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Objem prodeje a podíl na trhu

(111)

Výrobnímu odvětví Unie se v letech 2010 a 2011 podařilo zvýšit objem prodeje o 8 %. Následně zůstal objem prodeje na stejné úrovni až do OPŠ.

(112)

Podíl na trhu se vyvíjel podobným způsobem, kdy se během posuzovaného období zvýšil o 7 %. V letech 2011 a 2012 byl podíl na trhu rovněž poznamenán kolísáním spotřeby v Unii popsaným v 91. bodě odůvodnění.

(113)

Výrobnímu odvětví Unie se podařilo zvýšit objem prodeje o 8 % a podíl na trhu o 7 %. Ve stejném období podobným způsobem vzrostl objem výroby. Výrobní odvětví Unie proto mohlo využít příležitostí k růstu zvýšením podílu na poměrně stabilním trhu.

(114)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Zaměstnanost a produktivita

(115)

Zaměstnanost se během posuzovaného období vyvíjela příznivě, došlo ke zvýšení o 6 %. Současně zůstala po celé posuzované období stabilní produktivita na jednoho zaměstnance.

(116)

Zjištěné dumpingové rozpětí bylo výrazně nad úrovní de minimis. Dopad rozsahu skutečných dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie byl však omezený, neboť úroveň cen u řady čínských vyvážejících výrobců ovlivňoval závazek. U ostatních vyvážejících výrobců byl poškozující účinek vyvážen vlivem cel. Proto lze konstatovat, že se výrobní odvětví Unie zotavilo z újmy způsobené dřívějším dumpingem ze strany čínských vyvážejících výrobců.

(117)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Prodejní ceny v Unii

(118)

Vážené průměrné jednotkové výrobní náklady se v letech 2010 a 2011 zvýšily o 13 % a následně do OPŠ vzrostly o další 2 procentní body.

(119)

Prodejní ceny se vyvíjely podobným způsobem, ale se zpožděním asi jednoho roku. Výrobní odvětví Unie však bylo schopno plně přenést zvýšení nákladů vynaložených v roce 2011 na své zákazníky až v roce 2012. To vedlo k nižší ziskovosti v roce 2011, jak je uvedeno níže ve 120. bodě odůvodnění a násl.

(120)

Průměrné náklady práce se v posuzovaném období u výrobců v Unii vyvíjely takto:

Tabulka 8

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(121)

Průměrné náklady práce na zaměstnance se zvýšily celkem o 18 %, a to především z důvodu značného zvýšení, o 11 procentních bodů mezi lety 2011 a 2012.

(122)

Úroveň zásob u výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 9

Zásoby

(123)

Konečný stav zásob u výrobců v Unii se během posuzovaného období výrazně zvýšil. Vyšší úroveň zásob na konci OPŠ zásadním způsobem ovlivňují sezónní faktory. Zatímco v případě ostatních období se konečný stav zásob zohledňuje na konci prosince, konec OPŠ se zohledňuje koncem června, těsně před uplynutím období poměrně vysoké poptávky v důsledku zvýšené spotřeby nápojů a poměrně nízké produkce z důvodu blížících se letních prázdnin. Proto běžně bývá v tomto období úroveň zásob poněkud vyšší.

(124)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobců v Unii v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(125)

Ziskovost výrobců v Unii stanovila Komise tak, že čistý zisk z prodeje obdobného výrobku před zdaněním odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl obratu z tohoto prodeje. Téměř po celé posuzované období zůstávala na stabilní úrovni. Ziskovost výrobního odvětví Unie po celé posuzované období přesahovala cílový zisk stanovený v původním šetření.

(126)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobního odvětví Unie samofinancovat svoji činnost. Po celé posuzované období se vyvíjel uspokojivě.

(127)

Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Její rozvoj z velké části odrážel vývoj ziskovosti a zůstával na uspokojivé úrovni téměř po celé posuzované období.

(128)

Žádný z výrobců v Unii nehlásil í potíže se získáváním kapitálu během posuzovaného obdob.

(129)

Většina ukazatelů újmy, jako je výroba, využití kapacity, objem prodeje, zaměstnanost, náklady práce a prodejní ceny, se vyvíjela pozitivně. Zatímco vývoj finančních ukazatelů, jako je ziskovost, peněžní tok a návratnost investic, vykazoval neurčitou tendenci, absolutní čísla jsou uspokojivá a nevykazují žádný znak újmy.

(130)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že se výrobní odvětví Unie zotavilo z újmy způsobené minulým dumpingem a není vystaveno podstatné újmě ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(131)

Výše uvedené tendence týkající se cen a objemu dovozu dotčeného výrobku z Číny ukazují, že ačkoli si čínští vývozci zachovali významnou přítomnost na trhu Unie, platná opatření (cla a závazky) vedla ke zvýšení cen a snížení objemu. Největší prospěch z tohoto vývoje mělo výrobní odvětví Unie, neboť přítomnost ostatních třetích zemí na trhu zůstala spíše omezená. To svědčí o tom, že k odstranění újmy přispěla zejména platná opatření.

(132)

Jak je uvedeno ve 45. bodě odůvodnění, vyvážející výrobci v ČLR disponují volnou kapacitou, díky níž mohou velmi rychle navýšit vývoz. Navíc, vzhledem k lukrativnějším cenám na trhu EU ve srovnání s trhy většiny třetích zemí je pravděpodobné, že kdyby antidumpingová opatření pozbyla platnosti, mohla by být významná množství, v současnosti vyvážená do těchto třetích zemí, přesměrována na trh EU.

(133)

Významné mezinárodní trhy, jako např. USA, Brazílie, Thajsko a Ukrajina, navíc uložily na čínskou kyselinu citronovou antidumpingová cla. Z tohoto důvodu bude pro čínské vyvážející výrobce obtížnější prodávat na těchto trzích než na nechráněném trhu EU, pozbydou-li antidumpingová opatření platnosti.

(134)

Úroveň cen čínských vyvážejících výrobců, kteří nepodléhají závazkům, je navíc výrazně nižší než ceny výrobního odvětví Unie, a to o 20 % – 45 %. Stejně tak jsou ceny účtované vyvážejícími výrobci, na něž se vztahují závazky, na trzích třetích zemí nižší než ceny výrobního odvětví Unie, a to o 20 % – 39 %. Z toho vyplývají úrovně cen, s nimiž by čínští vyvážející výrobci v případě zrušení opatření pravděpodobně vstoupili na trh Unie.

(135)

Pravděpodobnost levného čínského vývozu při neexistenci opatření potvrzuje řada antidumpingových šetření týkajících se čínské kyseliny citronové v jiných zemích uvedených výše ve 133. bodě odůvodnění.

(136)

Čínští vyvážející výrobci mají možnost výrazně zvýšit na úkor výrobního odvětví Unie svůj již beztak značný podíl na trhu při cenách, které budou výrazně nižší než ceny výrobního odvětví Unie.

(137)

Po poskytnutí informací zúčastněné strany tvrdily, že není pravděpodobné, že by čínští vyvážející výrobci své ceny snížili na úroveň cen převládající na trzích jiných třetích zemí. Tento argument však není doložen skutečnostmi zjištěnými při šetření. Jak je naznačeno výše ve 134. bodě odůvodnění, rozpětí cenového podbízení stanovené pro čínské vyvážející výrobce, na které se nevztahují závazky, na trhu Unie (20 % – 45 %) jsou velmi podobná těm, která byla stanovena pro čínské vyvážející výrobce, na které se vztahují závazky, v souvislosti s trhy třetích zemí (20 % – 39 %). Je proto pravděpodobné, že by se v případě neexistence opatření čínské ceny na trhu Unie přiblížily cenám účtovaným čínskými vyvážejícími výrobci jinde.

(138)

Proto lze dospět k závěru, že v případě skončení platnosti opatření by pravděpodobně došlo k obnovení újmy.

(139)

Komise v souladu s článkem 21 základního nařízení zkoumala, zda by zavedení antidumpingových opatření na dovoz kyseliny citrónové pocházející z ČLR na základě závěrů přezkumu před pozbytím platnosti bylo proti zájmu Unie jako celku. Určení zájmu Unie vycházelo z posouzení všech zájmů, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů. Všem zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost, aby předložily svá stanoviska, podle čl. 21 odst. 2 základního nařízení.

(140)

Při tomto šetření spolupracovali oba výrobci v Unii, kteří společně představují 100 % její výroby. Jak je uvedeno výše ve 130. bodě odůvodnění, výrobní odvětví Unie se zotavilo z újmy způsobené minulým dumpingem.

(141)

Zotavit se z minulé újmy umožnila výrobnímu odvětví Unie platná opatření. Současně výrobní odvětví Unie prokázalo, že jeho činnosti jsou životaschopné, pokud nejsou vystaveny nekalé konkurenci v podobě dumpingového dovozu.

(142)

Zrušení opatření by současně s velkou pravděpodobností vedlo k nárůstu nekalé soutěže v podobě dumpingového čínského dovozu, který by ohrozil pokračování provozu zbývajících výrobců v jinak životaschopném výrobním odvětví. Dlužno připomenout, že před uložením opatření proti čínskému dovozu museli ukončit činnost tři výrobci v Unii.

(143)

Z toho tedy vyplývá, že je v zájmu výrobního odvětví Unie platná opatření zachovat.

(144)

Jak je uvedeno výše ve 13. bodě odůvodnění, šest dovozců, kteří nejsou ve spojení, předložilo odpověď na výběr vzorku. Do vzorku byli zařazeni tři největší dovozci, ale jeden dovozce nakonec neposkytl smysluplnou odpověď na dotazník. Konečný vzorek sestával ze dvou zbývajících dovozců.

(145)

Oba dovozci obchodují s širokou škálou výrobků. Význam kyseliny citronové se z hlediska jejich celkového obratu značně liší. Pro jednoho dovozce představuje kyselina citronová zanedbatelnou část celkového obratu, zatímco pro druhého dovozce je jedním z nejdůležitějších produktů.

(146)

Ani jeden z dovozců zařazených do vzorku není striktně proti platným opatřením, oba ale poukázali na skutečnost, že stávající úroveň minimální dovozní ceny je příliš vysoká, což vede ke značným ziskům pro výrobní odvětví Unie. Tito dovozci proto požadují snížení minimální ceny.

(147)

Komise obdržela šest úplných odpovědí od uživatelů, a to zejména z chemického a farmaceutického průmyslu. Ačkoli je zdaleka největším uživatelem kyseliny citronové, (představujícím přinejmenším 50 % celkové spotřeby) odvětví potravin a nápojů, žádný uživatel z tohoto odvětví plně nespolupracoval.

(148)

Uživatelé vyjádřili obavy ohledně bezpečnosti dodávek. Jedna z obav se týkala neschopností výrobního odvětví Unie plně zásobovat trh Unie. Platná opatření ovšem nezabránila tomu, aby čínský dovoz vstupoval na trh Unie ve značném množství, a umožňují tak dodávky do těch částí trhu, které nemohou být zásobeny výrobním odvětvím Unie.

(149)

Velká skupina uživatelů, jako je odvětví potravin a nápojů a farmaceutický průmysl, potřebuje kyselinu citronovou pro své výrobky pouze okrajově. Podle jejich názoru nelze kyselinu citronovou snadno nahradit, a proto má zabezpečení dodávek často vyšší význam než cena. Finanční účinek opatření na tyto uživatele je bezvýznamný, a to z důvodu velmi nízkého významu kyseliny citronové v rámci jejich nákladové struktury.

(150)

Pro uživatele vyrábějící chemické výrobky, kteří představují přibližně 25 % celkové spotřeby EU, má kyselina citronová druhořadý význam, přičemž tvoří přibližně 5 % nákladů na suroviny. Podle nich by antidumpingová opatření neměla být zachována. Někteří uživatelé rovněž upozornili na dobrou finanční situaci výrobců v EU. Účinek opatření na tyto uživatele je významnější než v odvětví potravin a nápojů a ve farmaceutickém průmyslu. Nicméně informace poskytnuté spolupracujícími uživateli vyrábějícími chemické výrobky dokazují, že se jim podařilo dosáhnout solidního zisku i navzdory platným opatřením. Účinek opatření na tyto uživatele je proto považován za omezený.

(151)

Po poskytnutí informací zúčastněné strany v rámci výrobního odvětví detergentů tvrdily, že v případě některých výrobků představuje kyselina citronová vyšší podíl nákladů než průměrná hodnota 5 % uvedená výše. Zároveň tyto zúčastněné strany neposkytly žádné důkazy pro to, že se průměr konkrétně v případě výrobního odvětví detergentů liší od hodnoty 5 % uvedené pro chemický průmysl obecně. Proto se má za to, že závěry pro chemický průmysl obecně platí i konkrétně pro výrobní odvětví detergentů.

(152)

Po poskytnutí informací zúčastněné strany dále tvrdily, že budoucí zákaz fosforečnanů v detergentech určených pro automatické myčky nádobí povede v Unii od roku 2017 k větší spotřebě kyseliny citronové. Ačkoli je zřejmé, že fosforečnany budou muset být do té doby nahrazeny jinými látkami, není dosud zcela jasné, zda budou nahrazeny kyselinou citronovou či jinými látkami. Kromě toho strany neposkytly žádné údaje týkající se celkového dopadu této změny.

(153)

Z pečlivého zvážení vyplývá, že pozitivní účinek opatření na výrobní odvětví Unie zdaleka převažuje nad omezeným nebo zanedbatelným negativním dopadem opatření na uživatele.

(154)

Zúčastněné strany si stěžovaly na údajně nedostatečnou hospodářskou soutěž na trhu Unie. EU opravdu disponuje pouze dvěma výrobci v Unii. Mají-li být splněny požadavky uživatelů v EU, potřebuje trh Unie dovoz, který převážně pochází z ČLR.

(155)

Skutečnost, že v Unii zůstali pouze dva výrobci, je však důsledkem dumpingových praktik čínských vyvážejících výrobců, které vedly k opatřením, jež jsou předmětem přezkumu. V roce 2004, na počátku posuzovaného období původního šetření, ještě stále v Unii existovalo pět výrobců, kteří konkurovali značnému množství dumpingového čínského dovozu. V následujících letech (2004–2007), kdy byla Unie vystavena velmi vysokému množství vysoce dumpingového vývozu z ČLR, museli tři výrobci v Unii odejít z trhu, což vedlo ke stávající situaci pouhých dvou výrobců.

(156)

Od uložení platných opatření se podařilo klesající tendenci, pokud jde o počet výrobců v Unii, zastavit. Pokud by se čínským vyvážejícím výrobcům umožnilo obnovit dumping v neomezeném množství, výrobní odvětví Unie by znovu pocítilo újmu, kdy by mimo jiné ztratilo podíl na trhu ve prospěch čínského dovozu.

(157)

Výrobci v Unii nejsou schopni plně uspokojit poptávku na trhu Unie (viz 107. bod odůvodnění výše). Navzdory existenci platných opatření čínský dovoz i nadále vstupuje na trh Unie ve značném množství, s podílem na trhu mezi 35 % a 45 % po celé posuzované období, jak je vysvětleno v 93. bodě odůvodnění výše.

(158)

Pokud by opatření neexistovala, mohli by být jediní dva stávající výrobci v EU rovněž donuceni opustit trh EU. V takovém případě by byli uživatelé v EU ještě více závislí na jediném zdroji dovozu – ČLR – což by vzhledem k výše uvedenému významu bezpečnosti dodávek nebylo v zájmu Unie.

(159)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody, že by nebylo v zájmu Unie zachovat opatření na dovoz kyseliny citronové pocházející z ČLR.

(160)

Na většinu spolupracujících čínských vyvážejících výrobců se vztahují závazky uvedené ve 2. bodě odůvodnění výše. Šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti ve 41. bodě odůvodnění výše prokázalo, že jejich vývozní ceny do EU byly určovány těmito cenovými závazky, které stanoví minimální dovozní ceny (dále jen „MDC“). Jejich vývozní ceny tudíž nebyly považovány za dostatečně spolehlivé, aby mohly být použity pro analýzu pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení dumpingu za specifických okolností tohoto šetření. Podobně, jak je vysvětleno výše ve 100. bodě odůvodnění, nelze tyto vývozní ceny považovat za spolehlivý ukazatel pro spolehlivý a smysluplný výpočet cenového podbízení. Ze stejného důvodu nejsou tyto ceny dostatečně spolehlivé ani pro výpočet nové úrovně pro odstranění újmy.

(161)

V případě čínského vyvážejícího vývozce, na kterého se nevztahují závazky, společnost Laiwu, nebyly vývozní ceny ovlivněny závazky a nemohly být proto využity ke stanovení nové úrovně pro odstranění újmy.

(162)

Za účelem stanovení úrovně těchto opatření určila Komise nejprve výši cla potřebnou k zabránění opětovnému výskytu újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(163)

Újma by se neopakovala v případě, že by výrobní odvětví Unie mělo možnost pokrýt své výrobní náklady a dosáhnout takového zisku před zdaněním, jakého lze v tomto výrobním odvětví přiměřeně dosáhnout z prodeje obdobného výrobku na trhu Unie za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. bez dumpingového dovozu. Ziskové rozpětí stanovené pro tento účel v původním šetření činilo 6 %.

(164)

Na tomto základě Komise vypočítala cenu obdobného výrobku, která nepůsobí újmu výrobnímu odvětví Unie tak, že od prodejních cen v Unii odečetla skutečné ziskové rozpětí dosažené během OPŠ a nahradila jej výše uvedeným ziskovým rozpětím ve výši 6 %.

(165)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že rozpětí zisku před zdaněním ve výši 6 % je příliš nízké, neboť výsledný čistý zisk z důvodu značné daňové sazby neposkytuje potřebné zdroje.

(166)

V tomto ohledu ziskové rozpětí použité pro stanovení úrovně pro odstranění újmy odráží ziskové rozpětí při neexistenci dumpingového dovozu. Zúčastněná strana neposkytla žádné argumenty, jimiž by prokázala, že ziskové rozpětí ve výši 6 %, které je skutečným ziskovým rozpětím, jehož výrobní odvětví Unie dosáhlo při neexistenci dumpingového dovozu, zjištěným v původním šetření, není vhodné pro tento účel.

(167)

Úroveň odstranění újmy pak Komise určila na základě porovnání vážené průměrné dovozní ceny společnosti Laiwu, jež byla stanovena pro účely výpočtu v souvislosti s cenovým podbízením, s váženou průměrnou cenou nezpůsobující újmu u obdobného výrobku prodávaného během OPŠ na trhu Unie výrobci v Unii. Případný rozdíl vyplývající z tohoto porovnání se vyjádřil jako procento vážené průměrné dovozní hodnoty CIF.

(168)

V případě společnosti Laiwu Taihe Biochemistry Co., Ltd. by měla být konečná antidumpingová opatření na dovoz dotčeného výrobku uložena v souladu s pravidlem nižšího cla podle čl. 9 odst. 4 základního nařízení. Komise srovnala rozpětí pro odstranění újmy a rozpětí dumpingu. Sazba cla by měla být stanovena na úrovni dumpingu nebo na úrovni rozpětí pro odstranění újmy, podle toho, která z těchto úrovní je nižší.

(169)

Na základě uvedených skutečností by sazba konečného antidumpingového cla, vyjádřená jako cena CIF na hranici Unie před proclením, měla být následující:

(170)

V rámci přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení by měla být antidumpingová opatření uložená na dovoz kyseliny citronové pocházející z ČLR zachována. Připomíná se, že tato opatření mají formu valorických cel různých sazeb a závazků pro některé společnosti.

(171)

Sazby antidumpingových cel pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí proto situaci zjištěnou během tohoto šetření, pokud jde o tyto společnosti. Tyto celní sazby jsou výlučně použitelné na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčené země a vyráběného uvedenými právnickými osobami. Na dovážený dotčený výrobek vyrobený jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by měla být uvalena celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“. Neměla by se na ně vztahovat žádná z uvedených antidumpingových celních sazeb pro jednotlivé společnosti.

(172)

Pokud společnost změní název nebo adresu svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto antidumpingových celních sazeb pro jednotlivé společnosti. Tato žádost musí být předložena Komisi (12). Žádost musí obsahovat veškeré relevantní informace s cílem prokázat, že změna neovlivňuje právo společnosti využívat celní sazby, které se na ni vztahují. Pokud změna jména nebo adresy společnosti neovlivňuje její právo využívat celních sazeb, které se na ni vztahují, bude oznámení informující o změně názvu nebo adresy zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(173)

Dva vyvážející výrobci oznámili Komisi změnu své adresy. Jeden z nich Komisi také oznámil změnu svého názvu. Tyto změny nemají vliv na jejich činnost, pokud jde o dotčený výrobek.

(174)

Jiný vyvážející výrobce by již neměl být oprávněn využívat individuální celní sazbu, neboť zanikl.

(175)

Zjištění uvedená výše ve 173. a 174. bodě odůvodnění byla zveřejněna a nebyly obdrženy žádné připomínky.

(176)

V rámci přezkumu formy opatření Komise zvažovala zavedení MDC v rámci závazků. Komise zejména zkoumala mechanismus indexace.

(177)

Minimální dovozní cena byla původně indexována na základě kolísání cen kukuřice ve Spojených státech. Když byla uložena původní opatření, vyvážející výrobci, kteří nabízeli závazky, nemohli nalézt veřejný referenční zdroj cen kukuřice pro EU. Takový zdroj je nyní k dispozici a považuje se za vhodnější vzhledem k tomu, že minimální dovozní cena je založena na ceně, která nepůsobí újmu výrobnímu odvětví Unie.

(178)

Komise přezkoumala i proměnnou indexace spotřeby surovin na tunu kyseliny citronové a dospěla k závěru, že je správná.

(179)

Po poskytnutí informací zúčastněné strany tvrdily, že místo provedení výše popsané indexace MDC by měla být použita pevná minimální cena nebo indexace na základě cen jiných surovin, než je kukuřice, neboť ne všichni výrobci v Unii používají jako surovinu pro výrobu kyseliny citronové kukuřici. Avšak vzhledem ke značnému kolísání výrobních nákladů a cen kyseliny citronové může pevná minimální cena rychle pozbýt na aktuálnosti a být nepřiměřeně vysoká nebo nízká. Rovněž indexace v případě surovin se spíše stabilními cenami, zatímco ceny kyseliny citronové výrazně kolísají a neexistuje pro ně žádný spolehlivý veřejný zdroj, se nepovažuje za vhodnou.

(180)

Proto se má za to, že stanovení minimální ceny nebo indexace na základě různých surovin není rozumnější než indexace podle cen kukuřice. Jelikož však kukuřice není základní surovinou pro všechny výrobce v Unii, považovalo se za vhodné přezkoumat proměnnou indexace v případě spotřeby surovin tak, aby lépe odrážela vážený průměr spotřeby kukuřice výrobního odvětví Unie a vývoj ceny, která nepůsobí újmu, výrobního odvětví Unie jako celku.

(181)

V rámci částečného prozatímního přezkumu omezeného na posouzení újmy stanovila Komise pro výrobní odvětví Unie novou cenu, která nepůsobí újmu. Na tomto základě by se MDC měla revidovat a aktualizovat, aby závazky zůstaly v platnosti.

(182)

Po poskytnutí konečných informací pět spolupracujících vyvážejících výrobců, včetně skupiny vyvážejících výrobců, na které se v současnosti vztahují závazky, s čínskou obchodní komorou pro dovoz a vývoz kovů, minerálů a chemikálií (viz výše 2. a 3. bod odůvodnění) nabídlo nové přijatelné cenové závazky.

(183)

Komise prováděcím rozhodnutím (EU) 2015/87 (13) přijala tyto nabídky nových závazků, kterými se nahrazují závazky stávající. Nabídky nových závazků odstraňují poškozující účinek dumpingu a dostatečným způsobem omezují riziko obcházení.

(184)

Aby mohla Komise a celní orgány dále účinně monitorovat, jak společnosti závazky dodržují, při předložení žádosti o propuštění do volného oběhu příslušnému celnímu orgánu, je osvobození od antidumpingového cla podmíněno:

Pokud nejsou tyto podmínky splněny, bude k okamžiku přijetí prohlášení k propuštění zboží do volného oběhu uloženo příslušné antidumpingové clo.

(185)

Pokud Komise zruší podle čl. 8 odst. 9 základního nařízení přijetí závazku v důsledku jeho porušení, a to odkazem na konkrétní transakci, a prohlásí příslušné závazkové faktury za neplatné, vznikne k okamžiku přijetí prohlášení k propuštění zboží do volného oběhu z těchto transakcí celní dluh.

(186)

Dovozci by si měli být vědomi, že jako běžné obchodní riziko může k okamžiku přijetí prohlášení k propuštění zboží do volného oběhu vzniknout celní dluh, jak je popsáno výše ve 184. a 185. bodě odůvodnění, a to i pokud byl závazek nabídnutý výrobcem, od kterého přímo nebo nepřímo nakupovali, Komisí přijat.

(187)

Výboru zřízený čl. 15 odst. 1 základního nařízení nevydal stanovisko,

a)

je vyráběno, dodáváno a fakturováno přímo uvedenými společnostmi prvnímu nezávislému odběrateli v Unii;

b)

k tomuto dovozu je přiložena závazková faktura, což je obchodní faktura obsahující alespoň prvky a prohlášení uvedené v příloze tohoto nařízení, a

c)

zboží deklarované a předložené celním orgánům přesně odpovídá popisu uvedenému v závazkové faktuře.

a)

pokud je u dovozu popsaného v odstavci 1 zjištěno, že není splněna jedna nebo více podmínek stanovených v uvedeném odstavci, nebo

b)

pokud Komise zruší přijetí závazku podle čl. 8 odst. 9 nařízení Komise (ES) č. 1225/2009 prostřednictvím nařízení nebo rozhodnutí, které odkazuje na konkrétní transakce, a prohlásí příslušné závazkové faktury za neplatné.

22.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 15/31

(1)

V návaznosti na antidumpingové šetření („původní šetření“) uložila Rada nařízením (ES) č. 1187/2008 (2) konečné antidumpingové clo na dovoz glutamátu sodného pocházejícího z Čínské lidové republiky („Číny“).

(2)

Uložená opatření měla podobu valorické celní sazby ve výši 39,7 %, s výjimkou společností Hebei Meihus MSG Group Co. Ltd. (33,8 %), Tongliao Meihua Bio-Tech Co. Ltd. (33,8 %) a Fujian Province Jianyang Wuyi MSG Co. Ltd. (36,5 %).

(3)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti (3) antidumpingových opatření obdržela Komise žádost o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti těchto opatření podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(4)

Žádost podala společnost Ajinomoto Foods Europe SAS (dále jen „žadatel“), která je jediným výrobcem glutamátu sodného v Unii, a představuje tudíž 100 % celkové výroby glutamátu sodného v Unii.

(5)

Žádost byla odůvodněna tím, že pozbytí platnosti stávajících opatření by pravděpodobně vedlo k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy pro výrobní odvětví Unie.

(6)

Komise po konzultaci s poradním výborem dospěla k závěru, že pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti existují dostatečné důkazy, a dne 29. listopadu 2013 oznámila zahájení přezkumu před pozbytím platnosti v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie  (4) (dále jen „oznámení o zahájení“).

(7)

Souběžně, ke stejnému datu Komise oznámila zahájení antidumpingového šetření podle článku 5 základního nařízení, pokud jde o dovoz glutamátu sodného pocházejícího z Čínské lidové republiky do Unie (5).

(8)

V rámci uvedeného šetření uložila Komise v srpnu 2014 nařízením (EU) č. 904/2014 (6) prozatímní antidumpingové clo na dovoz glutamátu sodného pocházejícího z Indonésie (prozatímní nařízení). Prozatímní opatření byla uložena na šest měsíců.

(9)

Uvedená dvě souběžná šetření se zabývala stejným obdobím (přezkumného) šetření a stejným posuzovaným obdobím, jak jsou definována v 10. bodě odůvodnění.

(10)

Šetření o pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení dumpingu a újmy proběhlo v období od 1. října 2012 do 30. září 2013 („období přezkumného šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení újmy se týkalo období od 1. dubna 2010 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“) (7).

(11)

O zahájení přezkumu před pozbytím platnosti Komise oficiálně vyrozuměla žadatele, vyvážející výrobce, dovozce a uživatele, o nichž bylo známo, že se jich přezkum týká, a zástupce dotčené země vývozu.

(12)

Zúčastněným stranám byla dána možnost předložit písemné stanovisko a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení. Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a které prokázaly, že mají konkrétní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(13)

Vzhledem ke zjevně vysokému počtu čínských vyvážejících výrobců a dovozců v Unii, kteří nejsou ve spojení, oznámení o zahájení přezkumu předpokládalo výběr vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(14)

Pokud jde o vyvážející výrobce v Číně, tyto strany byly požádány, aby se do 15 dnů od zahájení přezkumu přihlásily a poskytly Komisi informace požadované v oznámení o zahájení řízení, aby mohla Komise rozhodnout, zda je nutný výběr vzorku, a pokud ano, vybrat reprezentativní vzorek. Vzhledem k tomu, že požadované informace Komisi poskytli pouze dva vyvážející výrobci v Číně, nebyl výběr vzorků považován za nezbytný.

(15)

Aby se Komise mohla rozhodnout, zda bude nezbytné provést výběr vzorku, a pokud ano, aby mohla vzorek vybrat, požádala všechny dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby se přihlásili a poskytli informace, jak je uvedeno v oznámení o zahájení řízení.

(16)

Odpovědělo čtrnáct dovozců, kteří nejsou ve spojení. Žádná z těchto společností však glutamát sodný z Číny do Unie během období šetření nedovážela. Výběr vzorku nebyl tudíž nutný.

(17)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro určení pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení dumpingu a výsledné újmy a pro stanovení zájmu Unie.

(18)

Dotazníky byly zaslány oběma čínským vyvážejícím výrobcům, kteří se přihlásili v rámci výběru vzorku, jedinému výrobci v Unii zařazeným do vzorku a 33 zjištěným uživatelům v Unii.

(19)

Odpovědi na dotazník obdržela Komise od jediného výrobce v Unii, od jedné obchodní společnosti a od pěti uživatelů. Na dotazník neodpověděl žádný z čínských vyvážejících výrobců.

(20)

Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností:

Výrobce v Unii

Uživatelé

(21)

Všechny zúčastněné strany byly informovány o základních skutečnostech a úvahách, z nichž vycházel záměr doporučit, aby konečné antidumpingové clo na dovoz dotčeného výrobku z Číny zůstalo zachováno. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta, během níž mohly k těmto poskytnutým informacím podat vysvětlení. Jejich námitky byly zváženy a v odůvodněných případech vzaty v úvahu.

(22)

Výrobek, který je předmětem tohoto přezkumu je totožný s výrobkem, na nějž se vztahovalo původní šetření, totiž glutamát sodný pocházející z Číny, v současnosti kódu KN ex 2922 42 00 („dotčený výrobek“). Glutamát sodný je potravinářská přídatná látka a používá se zejména jako látka zvýrazňující chuť a vůni v polévkách, vývarech, jídlech z ryb a masa, ve směsích koření a v hotových jídlech. Glutamát sodný se používá rovněž v chemickém průmyslu pro nepotravinářské účely, například jako součást detergentů. Vyrábí se v podobě bílých, různě velikých krystalů bez zápachu. Glutamát sodný je k dispozici v různých velikostech balení od spotřebitelského balení o hmotnosti 0,5 g po velkoobjemové pytle o hmotnosti 1 000 kg. Balení o menší velikosti se soukromým spotřebitelům prodávají prostřednictvím maloobchodníků, zatímco větší balení o hmotnosti 20 kg a více jsou určena pro průmyslové uživatele. Mimoto existují různé stupně čistoty. Ve vlastnostech glutamátu sodného však nejsou rozdíly, které by vyplývaly z velikosti balení či stupně čistoty.

(23)

Glutamát sodný se vyrábí hlavně fermentací různých cukernatých surovin (kukuřičného škrobu, tapiokového škrobu, cukrového sirupu, melasy z cukrové třtiny a řepné melasy).

(24)

Přezkumné šetření potvrdilo, že stejně jako v původním šetření má dotčený výrobek a glutamát sodný vyráběný a prodávaný na domácím trhu v dotčené zemi, glutamát sodný vyráběný a prodávaný výrobci Unie na trhu Unie a glutamát sodný vyráběný a prodávaný na trzích dvou potenciálních srovnatelných zemí Thajska a Indonésie stejné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti a stejné základní použití.

(25)

Proto jsou tyto výrobky považovány za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(26)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení bylo prověřeno, zda v současné době dochází k dumpingu, a pokud ano, zda by pozbytí platnosti stávajících opatření pravděpodobně vedlo k jeho přetrvávání nebo opětovnému výskytu.

(27)

Jak je uvedeno v 18. a 19. bodě odůvodnění, přestože byly dotazníky zaslány oběma čínským vyvážejícím výrobcům, kteří se přihlásili v rámci výběru vzorků, žádný z nich neodpověděl na dotazník a při šetření nespolupracoval. Proto bylo potřeba využít dostupných údajů, které jsou k dispozici v souladu s článkem 18 základního nařízení.

(28)

Čínské orgány a nespolupracující čínští vyvážející výrobci byli vyrozuměni o této skutečnosti a rovněž o použití čl. 18 odst. 1 základního nařízení a byla jim poskytnuta příležitost, aby se k tomu vyjádřili. Komise žádná stanoviska neobdržela.

(29)

V souladu s čl. 18 odst. 1 základního nařízení byla níže uvedená zjištění týkající se pravděpodobnosti přetrvávání dumpingu založena na dostupných skutečnostech, zejména na informacích v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti a dostupných statistikách, konkrétně na údajích Eurostatu a databáze čínského vývozu.

(30)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla běžná hodnota pro vyvážející výrobce, jimž nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, stanovena na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím. Za tímto účelem byla vybrána třetí země s tržním hospodářstvím („srovnatelná země“).

(31)

V oznámení o zahájení šetření Komise informovala zúčastněné strany o tom, že má v úmyslu jako možné vhodné srovnatelné země navrhnout Thajsko a Indonésii, a vyzvala strany, aby se k tomu vyjádřily. Thajsko bylo jako vhodná srovnatelná země použito v původním šetření (8). Indonésie byla v současném šetření navržena vzhledem ke skutečnosti, že – jak je uvedeno v 7. bodě odůvodnění – bylo ke stejnému datu jako současný přezkum před pozbytím platnosti souběžně zahájeno antidumpingové šetření dovozu glutamátu sodného pocházejícího z Indonésie (9). Jedna zúčastněná strana tvrdila, že Thajsko není vhodnou srovnatelnou zemí, neboť jeden spolupracující thajský výrobce patří do stejné skupiny společností jako žadatel. Dalším argumentem bylo, že na thajském trhu je slabá konkurence a že domácí prodej v Thajsku sestává především z malých balení na maloobchodní úrovni, zatímco vývoz z Číny do Unie má údajně podobu velkých pytlů či balení pro průmyslové použití.

(32)

Komise požádala více než pět známých výrobců obdobného výroku v Thajsku o informace. Jen jeden výrobce v Thajsku reagoval a dotazník zodpověděl. Tento výrobce patřil ke stejné skupině jako žadatel. V rozporu s tím, co tvrdila jedna ze zúčastněných stran, náležitost ke stejné skupině jako žadatel automaticky neznamená, že běžná hodnota není spolehlivá. Dotčená zúčastněná strana nevysvětlila, jak by tento vztah mohl ovlivňovat běžnou hodnotu na domácím trhu v Thajsku. Toto tvrzení je proto třeba zamítnout.

(33)

Jak je uvedeno ve 24. bodě odůvodnění, šetřením se zjistilo, že glutamát sodný vyráběný a prodávaný na domácím trhu v Thajsku má stejné základní technické, fyzikální a chemické vlastnosti i stejné základní konečné uživatele jako výrobek vyráběný a vyvážený čínskými vyvážejícími výrobci do Unie. Výrobní procesy v Číně byly navíc podobné procesům na thajském trhu. V Thajsku navíc panovala značná konkurence, kterou tvořilo několik domácích výrobců a dovoz ze třetích zemí, mimo jiné z Číny. Oproti tomu, co bylo tvrzeno, navíc šetření ukázalo, že domácí prodej v Thajsku probíhá jak ve velkých objemech, tak na maloobchodní úrovni. Argument, že by Thajsko z těchto důvodů jakožto srovnatelná země nebylo vhodnou volbou, je proto třeba zamítnout.

(34)

Indonéští vyvážející výrobci souhlasili s tím, aby byly jejich údaje, které poskytli v souvislosti se souběžným šetřením zmíněným v 7. bodě odůvodnění, použity pro účely současného šetření před pozbytím planosti. Jak je uvedeno ve 24. bodě odůvodnění, šetřením se zjistilo, že glutamát sodný vyráběný a prodávaný na domácím trhu v Indonésii má stejné základní technické, fyzikální a chemické vlastnosti a stejné základní konečné uživatele, jako výrobky vyráběné a vyvážené čínskými vyvážejícími výrobci do Unie. Na základě dostupných informací se navíc výrobní procesy v Číně podobaly procesům na indonéském trhu. V Indonésii kromě toho panovala značná konkurence, kterou tvořilo několik domácích výrobců a dovoz ze třetích zemí, mimo jiné z Číny. Vyšetřováním se navíc zjistilo, že domácí prodej v Indonésii probíhá jak ve velkých objemech, tak na maloobchodní úrovni.

(35)

Z výše uvedeného vyplývá, že obě země, tedy Thajsko i Indonésie, jsou potenciálně vhodné jako srovnatelné země. Protože však byla úroveň podrobných údajů, které dali k dispozici indonéští vyvážející výrobci a jež byly předmětem souběžného šetření podstatně vyšší, než úroveň údajů od jediného spolupracujícího výrobce v Thajsku, domnívala se Komise, že je rozumnější zvolit jako vhodnou srovnatelnou zemi podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení Indonésii.

(36)

Informace od spolupracujících výrobců v Indonésii byly použity jako základ pro stanovení běžné hodnoty pro vyvážející výrobce v Číně.

(37)

V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení Komise nejprve zkoumala, zda byl celkový objem domácího prodeje pro každého spolupracujícího výrobce v Indonésii během období přezkumného šetření reprezentativní. Objem domácího prodeje se považoval za reprezentativní tehdy, pokud celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu představoval alespoň 5 % objemu prodeje dotčeného výrobku na vývoz v průběhu období šetření do Unie. Bylo zjištěno, že domácí prodej v Indonésii byl u každého z výrobců reprezentativní. Zjišťovalo se rovněž, zda prodej obdobného výrobku na domácím trhu může být považován za uskutečněný v běžném obchodním styku podle čl. 2 odst. 4 základního nařízení. Za tímto účelem se určil podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu za období přezkumného šetření.

(38)

Jelikož bylo zjištěno, že se domácí prodej uskutečnil v dostatečném množství a v běžném obchodním styku, byla běžná hodnota založena na skutečné domácí ceně, která byla vypočtena jako vážený průměr cen veškerého domácího prodeje za období přezkumného šetření.

(39)

Vzhledem k tomu, že čínští vyvážející výrobci nespolupracovali, musela vývozní cena vycházet v souladu s článkem 18 základního nařízení z dostupných údajů.

(40)

Vývozní cena byla tedy stanovena ze statistik, konkrétně ze statistik Eurostatu a vypočtena na základě váženého průměru.

(41)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu na základě ceny ze závodu. Tam, kde to bylo opodstatněné v zájmu spravedlivého srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a vývozní cenu s přihlédnutím k rozdílům, které ovlivňují srovnatelnost cen v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Byly provedeny úpravy s ohledem na přepravní náklady a náklady na dopravu, zohledňující úpravy běžné hodnoty indonéských vyvážecích výrobců, jak bylo stanoveno v souběžném šetření uvedeném ve 41. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(42)

Jedna zúčastněná strana kromě toho tvrdila, že čínští vyvážející výrobci mají oproti thajským výrobcům komparativní cenové výhody, pokud jde o výrobní proces (vertikální integrace), vývoj cen surovin a spotřebu energií. Jelikož byla jako srovnatelná země vybrána Indonésie, nebyl tento argument relevantní. Pokud jde o Indonésii a jak je popsáno ve 34. bodě odůvodnění, výrobní procesy glutamátu sodného v Číně jsou ve srovnání s indonéským trhem podobné. Je třeba poznamenat, že všichni výrobci glutamátu sodného na světě používají podobné výrobní metody. Glutamát sodný se vyrábí fermentací různých cukernatých surovin (kukuřičného škrobu, tapiokového škrobu, cukrového sirupu, melasy z cukrové třtiny a řepné melasy).

(43)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že vývoz z Číny probíhal především ve velkých objemech, zatímco domácí prodej v Thajsku měl hlavně podobu maloobchodního prodeje. Uvádělo se tedy, že by dumpingové rozpětí mělo být vypočítáno pouze na základě prodeje ve velkých objemech. Jelikož žádný z čínských vyvážejících výrobců nespolupracoval, nebyly k dispozici žádné informace, pokud jde o podmínky prodeje, úrovně obchodu či balení čínského vývozu.

(44)

Jelikož byla jako srovnatelná země vybrána Indonésie, nebyl tento argument relevantní. V každém případě, bez ohledu na to, zda byl maloobchodní prodej zahrnut či nikoliv, vyplynuly ze srovnání ve všech případech značná dumpingová rozpětí, jak je popsáno ve 47. bodě odůvodnění.

(45)

Komise navíc vypočetla dumpingová rozpětí na základě běžné hodnoty stanovené ve srovnatelné zemi. Z tohoto srovnání vyplynula značná dumpingová rozpětí, jak je popsáno ve 47. bodě odůvodnění.

(46)

Komise srovnala vážný průměr běžné hodnoty s váženým průměrem vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení. Jelikož čínští vyvážející výrobci nespolupracovali, nebylo možné určit typy výrobku vyvážené z Číny. Srovnání u jednotlivých typů výrobku proto nebylo možné. Místo toho bylo při srovnání nutné vycházet ze statistických údajů vývozní ceny, jak je vysvětleno ve 39. a 40. bodě odůvodnění.

(47)

Na základě toho činí ve všech případech vážené průměrné dumpingové rozpětí vyjádřené jako procento ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením více než 25 %.

(48)

V návaznosti na zjištění existence dumpingu během období přezkumného šetření byla šetřena pravděpodobnost přetrvávání dumpingu, pokud by opatření byla zrušena, přičemž byla analyzována následující hlediska: objem a ceny dumpingového vývozu z Číny, výrobní kapacita a volná kapacita v Číně; atraktivita trhu Unie ve vztahu k dovozu z Číny.

(49)

Navzdory zavedeným opatřením se objem dovozu z Číny v posuzovaném období zvýšil o 65 %, což odpovídá zvýšení podílu na trhu o 68 %, jak je uvedeno v 81. bodě odůvodnění. I přes relativní zvýšení však objem čínského vývozu i podíl na trhu v absolutních hodnotách zůstaly v celém posuzovaném období nízké.

(50)

Vzhledem k nespolupráci čínských vyvážejících výrobců byly vývozní ceny stanoveny na základě údajů Eurostatu. Průměrné dovozní ceny z Číny se postupně od FR2010/2011 až do období přezkumného šetření snižovaly, a to celkově o 20 % za posuzované období, jak je stanoveno v 84. bodě odůvodnění. V období přezkumného šetření byly tyto ceny shledány jako dumpingové. Bylo zjištěno, že bez antidumpingových cel by představovaly cenové podbízení vůči cenám výrobního odvětví Unie ve výši 10 %.

(51)

Výrobní kapacita a volná kapacita v Číně byly stanoveny na základě informací poskytnutých žadatelem. Jelikož tyto údaje nebyly veřejně k dispozici, Komise je ověřila s dalšími veřejně dostupnými zdroji, mimo jiné s údaji z novinových článků, jež byly obsaženy ve spisu zpřístupněném pro kontrolu zúčastněnými stranami. Na základě těchto údajů je Čína největším výrobcem glutamátu sodného, jehož roční výrobní kapacita i roční výroba se během posuzovaného období zvýšily. V roce 2012 činila výrobní kapacita glutamátu sodného kolem 3,5 až 4 miliony tun a výroba glutamátu sodného tamtéž se pohybovala od 2,5 do 3 milionů tun. Volná kapacita v roce 2012 v regionu tedy činila 600 000 až 900 000 tun.

(52)

Podle stejného zdroje se budou výrobní kapacita a výroba glutamátu sodného v Číně ještě do roku 2017 i dále zvyšovat, jelikož poptávka po tomto výrobku v Číně roste.

(53)

V roce 2011 čínská vláda prostřednictvím ministerstva průmyslu a informačních technologií zahájila všeobecnou politiku, jejímž cílem je odstranit zastaralé a neefektivní výrobní technologie. Toto opatření se v Číně týká 19 klíčových výrobních odvětví, mimo jiné i výroby glutamátu sodného. Výsledkem toho bylo značné snížení počtu výrobců glutamátu sodného v Číně. Na základě těchto skutečností jedna zúčastněná strana tvrdila, že se výrobní kapacita zřejmě nezvýšila. Šetřením se na základě informací uvedených v žádosti a v novinových článcích zjistilo, že svou kapacitu zvýšily větší společnosti. Kapacita pro výrobu glutamátu sodného v Číně se v důsledku toho zvýšila, a argument dotčené strany je tedy třeba zamítnout.

(54)

Na základě informací, které poskytl žadatel, se navíc v Číně v posledních letech značně zvýšily zásoby glutamátu sodného a jejich množství odpovídalo dvojnásobku spotřeby Unie za období přezkumného šetření. Jedna zúčastněná strana tvrdila, že informace o údajných nadměrných zásobách nejsou uvedeny v nedůvěrné verzi spisu, a zúčastněné strany by je tak nemohly ověřit, a neměly by proto být brány v potaz. Dále se tvrdilo, že nadbytečné zásoby nevypadají vzhledem ke snižování výrobních kapacit čínskou vládou pravděpodobně. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že dotčená zúčastněná strana neposkytla žádné důkazy, které by její tvrzení podpořily. Jak je již uvedeno v 27. bodě odůvodnění, žádný čínský vyvážející výrobce při šetření nespolupracoval. Proto bylo v souladu s článkem 18 základního nařízení nezbytné využít dostupných údajů. Podle čl. 19 odst. 3 základního nařízení navíc nemusí Komise zohlednit informace předložené důvěrně v případě, že není poskytnuto žádné smysluplné nedůvěrné shrnutí; nepředložení takového shrnutí ale nevede k automatickému odmítnutí důvěrně poskytnutých informací. Přestože nebylo možné prověřit všechny prvky obsažené v žádosti, včetně informací o čínských zásobách, byly v tomto případě poskytnuté informace nicméně považovány za rozumné a správné, jelikož byly v souladu s informacemi poskytnutými žadatelem, u nichž ověření možné bylo. Dále vzhledem k tomu, že se celková výrobní kapacita v Číně zvýšila, jak je popsáno v 51. bodě odůvodnění, nebyla existence nadměrných zásob jediným prvkem na podporu závěru, že čínští vyvážející výrobci disponují značnou volnou kapacitou. Komise navíc vždy, kdy to bylo možné, ověřovala s pomocí dalších dostupných zdrojů, jako jsou články z novin, a informace používala, jen pokud měla dostatečnou jistotu, že jsou rozumné a uspokojivě spolehlivé. Proto by toto tvrzení mělo být zamítnuto.

(55)

V návaznosti na poskytnutí informací stejná zúčastněná strana tvrdila, že Komise zřejmě při svých zjištěních vycházela nikoliv z dostupných údajů, jak vyžaduje čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody WTO (10), nýbrž z pouhých domněnek. Tato strana znovu zopakovala svá tvrzení, pokud jde o údajné snižování kapacity a volné kapacity v Číně.

(56)

Jak je uvedeno výše ve 27. bodě odůvodnění, nikdo z čínských vyvážejících výrobců při vyšetřování nespolupracoval a Komise tedy byla nucena vycházet v souladu s článkem 18 základního nařízení z dostupných údajů. Jak je popsáno také výše ve 29. a 51. bodě odůvodnění, byly použity především informace poskytnuté žadatelem v jeho žádosti, které byly náležitě prověřeny, pokud to bylo možné. Jelikož šlo o jediné dostupné informace, bylo tvrzení, že šlo o pouhé domněnky, odmítnuto.

(57)

Byly posouzeny také informace, které poskytla dotčená zúčastněná strana. Pokud však jde o dostupnou kapacitu a volnou kapacitu v Číně, byly informace poskytnuté zúčastněnou stranou rozporuplné. V rozporu s tím, co uvedená strana tvrdila, například z údajů připojených k jejímu podání vyplývá, že v Číně došlo ke zvýšení výrobní kapacity glutamátu sodného a nikoliv k jejímu snížení. To je v souladu se zjištěními Komise uvedenými výše v 53. bodě odůvodnění. Tvrzení této strany, že se kapacita v Číně pravděpodobně sníží, bylo proto zamítnuto.

(58)

Závěrem tedy je, že čínští vyvážející výrobci disponují značnou volnou kapacitou, která bude v případě, že antidumpingová opatření pozbydou platnosti, pravděpodobně využívána k významnému dalšímu vývozu do Unie, jak je vysvětleno dále v 61. a 62. bodě odůvodnění.

(59)

Během posuzovaného období putovala na trh Unie díky zavedeným opatřením pouze malá část čínského vývozu. Jedna zúčastněná strana tvrdila, že Unie pro čínské vyvážející výrobce nebude atraktivním trhem, neboť se očekává, že poptávka po glutamátu sodném v Asii i v dalších rozvíjejících se ekonomikách, včetně Číny, poroste. Tato strana dále tvrdila, že vzhledem komu, že výše prodejních cen z Číny do dalších třetí zemí bude zřejmě průměrně vyšší nebo podobná výši cen čínského vývozu do Unie, neměli by čínští vyvážející výrobci motivaci zvyšovat svůj vývoz na trh Unie.

(60)

I když se šetřením zjistilo, že ceny čínského vývozu do třetích zemí jsou průměrně o něco vyšší než vývozní ceny do Unie, může tomuto tak být proto, že čínští vyvážející výrobci snížili své vývozní ceny do Unie kvůli zavedeným antidumpingovým opatřením. Nemusí to tedy nutně nezbytně naznačovat možnou výši cen v případě, že opatření pozbydou platnosti. Čínští vyvážející výrobci by naopak vzhledem k výši platných antidumpingových cel mohli zvýšit své vývozní ceny, stále při tom zůstat na dumpingové úrovni a podbízet se vůči prodejním cenám výrobního odvětví Unie.

(61)

I když se očekává, že spotřeba v Číně, na trzích ve zbytku Asie i dalších rozvíjejících se trzích poroste, naznačuje úroveň nadměrné výrobní kapacity Číny silnou pobídku k hledání alternativních trhů, které by tuto nadměrnou kapacitu absorbovaly.

(62)

Komise také v návaznosti na souběžná antidumpingová a antisubvenční šetření vedená orgány Spojených států amerických proti Číně v souvislosti s glutamátem sodným brala v úvahu možné uložení opatření proti čínskému vývozu tohoto výrobku do USA. Orgány USA uložily antidumpingová opatření dne 26. listopadu 2014. Čtyřem čínským vyvážejícím výrobcům byly uloženy individuální sazby ve výši 20,09 %, zatímco zbytkové clo bylo stanoveno ve výši 39,03 %. Přístup na trh Spojených států pro čínské vývozce tak bude pravděpodobně omezen a velké množství čínského glutamátu sodného může být přesměrováno na trh Unie, zejména pokud by zároveň pozbyla platnost opatření Unie. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že v roce 2013 bylo do Spojených států z Číny dovezeno 26 600 tun glutamátu sodného, což odpovídá značné části spotřeby Unie za období přezkumného šetření.

(63)

Průměrná cena výrobního odvětví Unie i průměrná dovozní cena indonéských vyvážejících výrobců do Unie, jak byly zjištěny v souběžném šetření zmíněném v 61. a 80. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byly navíc vyšší jak ve srovnání s průměrnými čínskými dovozními cenami do Unie bez antidumpingových cel, tak s průměrnými čínskými dovozními cenami do dalších třetích zemí. Tato analýza byla vzhledem k nespolupráci čínských vyvážejících výrobců založena na dostupných informacích, tj. na databázi čínského vývozu. Z tvorby cen čínských vývozců vyplývá, že pokud by antidumpingová opatření pozbyla platnosti, stala by se Unie pro čínské vývozce atraktivním trhem, jelikož by mohli ceny svého vývozu do Unie zvýšit.

(64)

Zvyšující se podíl čínského dovozu na trhu i přes platná opatření rovněž dokládá, že se čínští vyvážející vývozci o trh Unie dále zajímají. Trh EU s glutamátem sodným podle zjištěných úrovní cen skutečně nadále zůstává pro čínský vývoz atraktivní. Budou-li opatření zrušena, tento zájem se pravděpodobně ještě zvýší.

(65)

Výše uvedená zúčastněná strana po poskytnutí informací zopakovala svá tvrzení týkající se zvýšení domácí poptávky po glutamátu sodném v Číně, nízkých objemů vývozu z Číny do Unie, jeho podíl na trhu a vyšší ceny čínského glutamátu sodného oproti ostatním třetím zemím dovážejícím do Unie. Tato strana uvedla, že tyto prvky nebyly v analýze Komise zohledněny.

(66)

Zaprvé je nepodložené tvrzení, že nebyl zohledněn vývoj čínské výrobní a volné kapacity, rostoucí poptávka po glutamátu sodném v Číně, nízký objem vývozu z Číny do Unie a jeho podíl na trhu, jak je popsáno ve 49. bodě odůvodnění, ani výše cen čínského vývozu do Unie a třetích zemí. Tyto prvky ve skutečnosti analyzovány byly, jak je popsáno výše ve 49. a 64. bodě odůvodnění, a zúčastněným stranám byly sděleny příslušné závěry. Zadruhé dotčená strana neposkytla kromě zjištění Komise během šetření na podporu svých tvrzení žádné nové důkazy.

(67)

Dotčená strana navíc zpochybnila posouzení Komise uvedené v 62. bodě odůvodnění, že by čínský vývoz mohl být přesměrován ze Spojených států do Unie kvůli antidumpingovým opatřením uloženým orgány Spojených států na dovoz glutamátu sodného z Číny do Spojených států.

(68)

Jak již však bylo vysvětleno v 62. bodě odůvodnění, má se zato, že pokud by antidumpingová opatření Unie pozbyla platnost, byl by čínský vývoz glutamátu sodného vzhledem k antidumpingovým opatřením uloženým na čínský vývoz Spojenými státy pravděpodobně přesměrován na trh Unie.

(69)

Tvrzení této strany v daném ohledu proto je proto třeba odmítnout.

(70)

Výše uvedená analýza prokázala, že čínský dovoz na trh Unie byl stále uskutečňován za dumpingové ceny s významným dumpingovým rozpětím. Vzhledem ke zjištěním ohledně dostupnosti značné volné výrobní kapacity v Číně a k pravděpodobnosti, že by vývoz byl přesměrován na trh Unie ve značném množství a za dumpingové ceny, došla Komise k závěru, že existuje vysoká pravděpodobnost přetrvávání dumpingu, pokud by byla antidumpingová opatření odstraněna.

(71)

Během období přezkumného šetření vyráběl obdobný výrobek v Unii jeden výrobce. Tento výrobce představuje „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(72)

Jelikož výrobní odvětví Unie tvoří pouze jediný výrobce, bylo nutno kvůli důvěrnosti údajů všechny číselné údaje týkající se citlivých informací indexovat nebo uvést v určitém rozmezí.

(73)

Komise stanovila spotřebu Unie tak, že přičetla prodej výrobního odvětví Unie na trhu Unie k dovozu z Číny a dalších třetích zemí. Údaje čerpala z Eurostatu a z informací poskytnutých indonéskými vyvážejícími výrobci, kteří jsou předmětem antidumpingového šetření uvedeného v 7. bodě odůvodnění.

(74)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že se příslušné kódy KN ve statistikách Eurostatu vztahují také na jiné výrobky než na dotčený výrobek, a objem dovozu z Číny může tak zahrnovat i glutamovou kyselinu a její soli. Avšak vzhledem k tomu, že údaje o dovozu byly z Eurostatu získány na úrovni kódů TARIC (integrovaný sazebník Evropské unie), vztahovaly se pouze na dotčený výrobek a toto tvrzení bylo odmítnuto.

(75)

Tatáž zúčastněná strana uvedla, že ne všechen glutamát sodný vyrobený v Číně a dovezený do Unie vykazuje míru čistoty požadovanou u potravinářských přídatných látek, a zpochybnil, zda to bylo v případě objemu dovozu z Číny zohledněno. Jak je uvedeno ve 22. bodě odůvodnění, spadají do působnosti současného vyšetřování všechny typy glutamátu sodného bez ohledu na míru jejich čistoty, a toto tvrzení tudíž bylo zamítnuto.

(76)

Na tomto základě se spotřeba v Unii vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba Unie (v tunách)

(77)

Mezi FR2010/2011 a FR2011/2012 spotřeba v Unii poklesla a ve FR2012/2013 a v období přezkumného šetření se opět mírně zvýšila. Během posuzovaného období spotřeba poklesla celkem o 2 %. Pokles spotřeby v období mezi FR2010/2011 a FR2011/2012 byl způsoben hlavně poklesem prodeje, které zaznamenalo výrobní odvětví Unie na trhu Unie v důsledku poklesu výroby v témže období (viz 100. bod odůvodnění). Celkový vývoz zůstal za totéž období obdobný. Zvýšení spotřeby ve FR2012/2013 bylo téměř výlučně způsobeno zvýšením celkového dovozu, protože prodej na straně výrobního odvětví Unie zůstal zhruba na stejné úrovni. V období přezkumného šetření prodej na straně výrobního odvětví Unie opět poklesl, kdežto objem dovozu, a to zejména indonéského, výrazně stoupl (viz 88. bod odůvodnění).

(78)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že popis vývoje spotřeby prý není úplný, jelikož nepřihlíží k tomu, že indonéský dovoz nahradil dovoz glutamátu sodného z Vietnamu a že uživatelé v důsledku toho již nepředpokládali další zvyšování cen a zmenšili své zásoby. Přestože je pravda, že dovoz glutamátu sodného z dalších třetích zemích včetně Vietnamu se během posuzovaného období snížil a dovoz z Indonésie se zvýšil, neovlivňuje to vývoj celkové spotřeby v Unii jako takové. Stejně tak nemají na vývoj spotřeby jako takové vliv jakékoli další změny v dovozních tocích a případné reakce hospodářských subjektů, např. uživatelů, na tyto změny. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(79)

Objem a podíl na trhu dovozu z Číny byly stanoveny na základě statistik Eurostatu a údajů poskytnutých indonéskými vyvážejícími výrobci, kteří jsou předmětem souběžného antidumpingového šetření zmíněného v 7. bodě odůvodnění.

(80)

Objem dovozu z dotčené země do Unie a podíl na trhu se vyvíjely takto:

Tabulka 2

Objem prodeje a podíl na trhu

(81)

Objem dovozu z Číny se od FR2010/2011 do FR2011/2012 snížil, ale výrazně se zvýšil v FR2012/2013 a opět v období přezkumného šetření. Objem dovozu z Číny se během posuzovaného období celkově zvýšil o 65 %. Odpovídající podíl na trhu vykazoval podobnou tendenci, konkrétně se nejprve mezi FR2010/2011 a FR2011/2012 snížil, a pak se až do období přezkumného šetření podstatně zvyšoval. Celkově se podíl na trhu v posuzovaném období zvýšil o 68 %. I přes toto relativní zvýšení zůstal jak objem, tak podíl čínského dovozu na trhu v absolutních hodnotách v posuzovaném odvětví nízký.

(82)

Ceny dovozu byly stanoveny podle údajů Eurostatu.

(83)

Následující tabulka udává průměrnou cenu dovozu z Číny:

Tabulka 3

Dovozní ceny

(84)

Průměrné ceny vývozu z Číny se od FR2010/2011 a období přezkumného šetření postupně snižovaly; celkové za posuzované období o 20 %.

(85)

Cenové podbízení během období přezkumného šetření Komise stanovila srovnáním:

(86)

Výsledek srovnání nevykázal žádné podbízení cen dovozu z Číny na trh Unie vůči cenám výrobního odvětví Unie. Nicméně po odečtení antidumpingových cel dosáhlo rozpětí cenového podbízení úrovně vyšší než 10 %.

(87)

Komise stanovila objem dovozu z Indonésie na základě údajů Eurostatu a údajů poskytnutých indonéskými vyvážejícími výrobci v souběžném šetření zmíněném v 7. bodě odůvodnění.

(88)

Dovoz z Indonésie do Unie a podíl na trhu se vyvíjely takto:

Tabulka 4

Objem prodeje a podíl na trhu

(89)

Objem dovozu z Indonésie se během posuzovaného období téměř ztrojnásobil. Setrvale a výrazně stoupal z 8 638 tun ve FR2010/2011 na 24 385 tun v období přezkumného šetření, což představuje nárůst o 182 %.

(90)

Odpovídající podíl na trhu se během posuzovaného období téměř ztrojnásobil. I přes celkový pokles spotřeby (– 2 %) se zvýšil o 187 %.

(91)

Komise stanovila ceny dovozu na základě údajů Eurostatu a údajů poskytnutých indonéskými vyvážejícími výrobci v souběžném probíhajícím šetření zmíněném v 7. bodě odůvodnění.

(92)

Průměrná dovozní cena z Indonésie do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 5

Dovozní cena

(93)

V období mezi FR2010/2011 a FR2011/2012 se průměrná dovozní cena glutamátu sodného dováženého z Indonésie mírně zvýšila a poté ve FR2012/2013 došlo k jejímu poklesu, který byl ještě výraznější v období přezkumného šetření. Průměrné dovozní ceny glutamátu sodného z Indonésie se během posuzovaného období celkově snížily o 8 %.

(94)

Objem, podíl na trh a ceny dovozu z ostatních třetích zemí se vyvíjely takto:

Tabulka 6

Dovoz z jiných třetích zemí

(95)

Objem dovozu z ostatních třetích zemí se celkově snížil z 10 268 tun ve FR2010/2011 na 2 894 tun v období přezkumného šetření, tzn., že během sledovaného období poklesl o 72 %. V témže období se o 71 % zmenšil podíl na odpovídajícím trhu. V období přezkumného šetření dosahoval podíl dovozu z ostatních třetích zemí na trhu přibližně jen čtvrtiny své úrovně z FR2010/2011. Ceny zboží dováženého ze třetích zemí se během posuzovaného období zvýšily celkově o 10 %.

(96)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že celkový objem dovozu včetně dovozu čínského a indonéského se během posuzovaného období nezměnil.

(97)

Toto tvrzení bylo v rozporu s dostupnými statistickými údaji, z nichž vycházejí závěry provedeného šetření, jež jsou uvedeny níže v tabulce 7. Ve skutečnosti se celkový objem dovozu do Unie během posuzovaného období zvýšil o 46 %. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(98)

Celkový dovoz, včetně čínského a indonéského dovozu, se vyvíjel takto:

Tabulka 7

Celkový dovoz

(99)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení přezkoumala Komise všechny hospodářské faktory a ukazatele ovlivňující stav výrobního odvětví Unie.

(100)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(101)

Výroba během posuzovaného období kolísala. Zatímco mezi FR2010/2011 a FR2011/2012 poklesla, v období mezi FR2011/2012 a FR2012/2013 se zvýšila a dosáhla nejnižší úrovně během období přezkumného šetření. Šetření ukázalo, že kolísání bylo způsobeno hlavně odstávkami kvůli údržbě, které byly ve výrobním odvětví Unie prováděny každých 15 měsíců, a v důsledku nepříznivého počasí v zimě 2010/2011, které vedlo k přerušení dodávek jedné z hlavních surovin (amoniaku). Během období přezkumného šetření byla odstávka kvůli údržbě prodloužena ve snaze zmenšit velký objem zásob. Celkově objem výroby v posuzovaném období poklesl o 9 %.

(102)

Jedna strana tvrdila, že se objem výroby a využití kapacity snížily teprve poté, co se výrazně zvýšily v době před posuzovaným obdobím. Na základě toho strana tvrdila, že klesající tendence těchto faktorů tedy neprokazuje újmu. Při stanovování tendencí různých ukazatelů újmy Komise své posuzování založila na posuzovaném období, které bylo určeno při zahájení šetření. Posuzované období sestává z období přezkumného šetření a tří předcházejících finančních roků, což odpovídá obvyklé praxi. Pouhá skutečnost, že některé ukazatele újmy vykazují před posuzovaným obdobím vyšší hodnoty, není dostatečným důvodem k odklonu od této praxe. Přihlížet tedy lze pouze k tendencím v průběhu posuzovaného období. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(103)

Výrobní kapacita zůstala v posuzovaném období celkově stabilní.

(104)

V důsledku snížení objemu výroby a zachování její stabilní kapacity se využití výrobní kapacity vyvíjelo stejně jako objem výroby, tedy nejprve se ve FR2011/2012 snížilo, pak se ve FR2012/2013 zvýšilo a v období přezkumného šetření se následně opět snížilo. Celkově se využití výrobní kapacity za celé posuzované období snížilo o 9 %, tedy v souladu s poklesem objemu výroby.

(105)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka 9

Objem prodeje a podíl na trhu

(106)

Objem prodeje glutamátu sodného dosažený výrobním odvětvím Unie se během posuzovaného období snížil o 17 %. Objem prodeje poklesl nejvíce mezi FR2010/2011 a FR2011/2012, zatímco v následujících letech zůstával poměrně stabilní. Pokles objemu prodeje a zároveň s tím i současný pokles spotřeby a zvýšení objemu dovozu především z Indonésie vedly k tomu, že podíl výrobního odvětví na trhu se během posuzovaného období celkově snížil zhruba o 15 %. Mezi FR2010/2011 a FR2011/2012 se podíl výrobního odvětví Unie na trhu snížil o 4 %, přičemž se v témže období zároveň zvyšoval podíl čínského a indonéského dovozu na trhu. Mezi FR2012/2013 a obdobím přezkumného šetření se podíl výrobního odvětví Unie na trhu i nadále trvale snižoval, zatímco objem indonéského dovozu a jeho podíl na trhu se výrazně zvyšoval. Podobně se zvýšily v posuzovaném období dovoz a podíl na trhu Číny, i když po celé toto období zůstal na nízké úrovni.

(107)

Ačkoliv spotřeba v Unii se během posuzovaného období snížila o 2 %, objem prodeje výrobního odvětví Unie poklesl o 17 %, což znamenalo úbytek podílu na trhu o 15 %.

(108)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Zaměstnanost a produktivita

(109)

Zaměstnanost ve výrobním odvětví Unie se během posuzovaného období postupně zvyšovala a celkově stoupla o 8 %. Tento nárůst byl způsoben hlavně integrací jedné bývalé dceřiné společnosti, k níž došlo v roce 2011, a rozšířením oddělení údržby ve výrobním odvětví Unie.

(110)

Produktivita se v důsledku vyšší zaměstnanosti a snížení produkce snížila, jak je to znázorněno v tabulce 8 ve 100. bodě odůvodnění.

(111)

Dumpingové rozpětí stanovené pro Čínu bylo podstatně nad úrovní de minimis; objem dovozu z Číny ale zůstal v posuzovaném období nízký. Pokud by však byla opatření zrušena, byl by dopad skutečných antidumpingových rozpětí významný vzhledem ke zvětšujícímu se objemu a klesajícím cenám dovozu z Číny a očekávanému vývoji čínského dovozu, pokud by opatření přestala platit. Současně byla v souběžném antidumpingovém šetření dovozu glutamátu sodného z Indonésie zmíněnému v 7. bodě odůvodnění zjištěna významná dumpingová rozpětí spolupracujících vyvážejících výrobců z Indonésie, kteří v posuzovaném období podstatně zvýšili svůj podíl na trhu Unie.

(112)

Výrobní odvětví Unie se stále ještě zotavovalo z účinků předchozího dumpingového dovozu glutamátu sodného pocházejícího z Číny, jak je uvedeno ve 124. bodě odůvodnění. Jelikož se dumpingový dovoz z Indonésie v posuzovaném období výrazně zvýšil a podle zjištění způsobil podstatnou újmu výrobnímu odvětví Unie (12) lze tvrdit, že tento proces zotavování byl narušen.

(113)

Průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 11

Průměrné prodejní ceny

(114)

Průměrná jednotková prodejní cena výrobního odvětví Unie pro odběratele v Unii, kteří nejsou ve spojení, se během posuzovaného období snížila o 3 %. Nejprve se v období mezi FR2010/2011 a FR2011/2012 zvýšila o 7 %, postupně se však od té doby až do období přezkumného šetření snižovala. Zvýšení cen, k němuž došlo v období mezi FR2010/2011 a FR2011/2012, lze chápat jako důsledek zvýšení nákladů během téhož období, ačkoli zvýšení nákladů bylo strmější než zvýšení cen. V téže době se zvýšil objem indonéského dovozu, který na výrobní odvětví Unie vytvořil značný cenový tlak. V důsledku toho ceny výrobního odvětví Unie klesly o 6 % mezi roky FY2011/2012 a FY2012/2013 a o další 4 % mezi rokem FY2012/2013 a obdobím přezkumného šetření.

(115)

Jednotkové výrobní náklady se během posuzovaného období zvýšily o 30 %. Tyto náklady se od FR2011/2012 postupně zvyšovaly, což bylo způsobeno hlavně vyššími cenami surovin a náklady práce. Jak bylo uvedeno výše, toto zvýšení nákladů nebylo možné vzhledem k cenovým tlakům dumpingového dovozu z Indonésie vyrovnat odpovídajícím zvýšením cen.

(116)

Jedna zúčastněná strana požádala Komisi, aby vyšetřila, zda mohlo potenciální zahrnutí vedlejších produktů do výrobních nákladů uměle zvýšit průměrnou výrobní cenu výrobního odvětví Unie. Šetřením se zjistilo, že vedlejší produkty byly správně zúčtovány a představu o újmě nijak nenarušily. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(117)

Průměrné náklady práce ve výrobním odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 12

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(118)

Průměrné náklady práce na zaměstnance se zvýšily o 24 %. Toto zvýšení nákladů práce bylo možné vysvětlit hlavně snahami výrobního odvětví Unie zlepšit výkonnost svých pracovníků a svého personálu za účelem optimalizace výrobního procesu.

(119)

Úroveň zásob ve výrobním odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 13

Zásoby

(120)

V posuzovaném období došlo ke zvýšení celkového konečného stavu zásob o 43 %. Od FR2010/2011 do FR2011/2012 se celkový konečný stav zásob v návaznosti na pokles objemu výroby a zvýšení objemu vývozního prodeje snížil. Od FR2011/2012 do FR2012/2013 se zásoby v důsledku zvýšení výroby zvýšily, objem prodeje ze strany výrobního odvětví Unie na trhu Unie však zůstal téměř stabilní. Od FR2012/2013 do období přezkumného šetření se konečný stav zásob opět snížil, a to hlavně v důsledku rozhodnutí omezit výrobu ve snaze snížit velké množství zásob.

(121)

Konečný stav zásob vyjádřený jako procentuální podíl na objemu výroby se mezi FR2010/2011 a FR2011/2012 snížil, v období mezi FR2011/2012 a FR2012/2013 se však téměř zdvojnásobil. Ještě více se pak zvýšil mezi FR2012/2013 a obdobím přezkumného šetření. Celkově se v posuzovaném období zvýšil o 56 %. Nárůst, k němuž došlo ve FR2012/2013 a v období přezkumného šetření, je nutno chápat v souvislosti s narůstajícím objemem dumpingového dovozu z Indonésie. Výrobní odvětví Unie vykazovalo v témže období téměř stabilní prodej.

(122)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se v případě unijního výrobce v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 14

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(123)

Ziskovost výrobního odvětví Unie stanovila Komise tak, že zisk z prodeje obdobného výrobku před zdaněním odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu z tohoto prodeje. Ve FR2010/2011 a FR2011/2012 se ziskovost výrazně snížila, zůstávala však stále v kladných hodnotách. Od FR2012/2013 se ziskovost dostávala do záporných hodnot. V období přezkumného šetření se pak snížila ještě více. Celkově se ziskovost v posuzovaném období snížila o 180 %. Příčinou tohoto vývoje byly hlavně cenové tlaky indonéského dovozu, který byl na trh Unie uváděn za dumpingové ceny a neumožňoval výrobnímu odvětví Unie stanovit ceny odpovídající vyšším nákladům. Čistý peněžní tok představuje schopnost výrobního odvětví Unie samofinancovat svoji činnost. Čistý peněžní tok vykazoval stejnou tendenci jako ziskovost, tj. neustálý pokles, který trval po celou dobu posuzovaného období a který se od FR2012/2013 dostal do záporných hodnot. V období přezkumného šetření se tato tendence ještě vyhrotila. Celkově se čistý peněžní tok v posuzovaném období snížil o 119 %.

(124)

Investice se v posuzovaném období zvýšily o 97 %. Jednalo se hlavně o nutné investice do údržby a plnění právních požadavků týkajících se bezpečnosti. Výrobní odvětví Unie se stále ještě zotavovalo z předchozího dumpingu ze strany čínských vyvážejících výrobců, k němuž docházelo před posuzovaným obdobím, jeho situace se však začala zlepšovat a na začátku posuzovaného období bylo až do FR2011/2012 ziskové. Za těchto okolností byla realizována řada investic, které již nebylo možné déle odkládat, což vysvětluje významný nárůst investic ve FR2011/2012 i v následujících letech.

(125)

Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Stejně jako v případě ostatních finančních ukazatelů se i návratnost investic z výroby a prodeje obdobného výrobku dostala od FR2012/2013 do záporných hodnot, což odráželo záporný trend vývoje ziskovosti. Celkově se návratnost investic v posuzovaném období snížila o 210 %.

(126)

Pokles ziskovosti a objemu peněžního toku se nepříznivě projevil i na schopnosti společnosti získávat kapitál.

(127)

Téměř všechny hlavní ukazatele újmy vykazovaly záporný trend. Objem výroby a využití kapacity se tak během posuzovaného období snížily zhruba o 9 %, objem prodeje o 17 %. Ve snaze vyrovnat ztráty v objemu prodeje a podílu na trhu se průměrné ceny, za něž výrobek prodávalo výrobní odvětví Unie, snížily během posuzovaného období o 3 %, zatímco výrobní náklady se současně s tím zvýšily o 30 %. Následkem toho ziskovost, dosahující na začátku posuzovaného období kladných hodnot, začala klesat, až se ve FR2012/2013 dostala do záporných hodnot, a ani v období přezkumného šetření nepřestávala klesat. Podobné nepříznivé tendence bylo možné pozorovat i v případě čistého peněžního toku a návratnosti investic.

(128)

Zaměstnanost se v posuzovaném období zvýšila o 8 %. Tento nárůst v posuzovaném období je vysvětlitelný hlavně integrací jedné bývalé dceřiné společnosti, k níž došlo v roce 2011, a rozšířením oddělení údržby ve výrobním odvětví Unie. Příznivou tendenci vykazovaly rovněž investice. Týkaly se hlavně preventivních opatření a bezpečnostních požadavků, nikoli však zvyšování kapacity. Tyto příznivé tendence proto nevylučují, že došlo k újmě.

(129)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že záporný trend jen u některých ukazatelů újmy není dostatečný k vyslovení závěru, že dochází k podstatné újmě. Podle čl. 3 odst. základního nařízení není třeba, aby všechny ukazatele vykazovaly záporný trend; situaci výrobního odvětví Unie je však nutné analyzovat posouzením vývoje všech ukazatelů újmy jako celku. V předmětném případu téměř všechny ukazatele újmy vykazovaly záporný trend, včetně hlavních ukazatelů, jako je objem prodeje a výroby, podíl na trhu, průměrné prodejní ceny a ziskovost.

(130)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise v této fázi k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(131)

Jak se uvádí v 99. a 130. bodě odůvodnění, výrobní odvětví Unie utrpělo v období přezkumného šetření podstatnou újmu. Dovoz z Číny se v celém posuzovaném období na trhu Unie vyskytoval jen v omezeném množství, zatímco objem dovozu a podíl na trhu Indonésie se během téhož období téměř ztrojnásobil. V rámci souběžného šetření ohledně dovozu glutamátu sodného z Indonésie zmíněného v 7. bodě odůvodnění byl učiněn závěr, že dovoz z Indonésie byl dumpingový a způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu, zatímco dovoz z Číny k této újmě vzhledem k malému objemu a výši cen nepřispěl (13). Z šetření navíc, jak je popsáno v 48. a 70. bodě odůvodnění, vyplývá, že k čínskému dovozu v období přezkumného šetření docházelo za dumpingové ceny a že je pravděpodobné, že pokud opatření pozbydou platnost, bude dumping pokračovat.

(132)

Komise posoudila pravděpodobnost obnovení újmy v případě, že by opatření pozbyla platnosti, konkrétně byl analyzován možný dopad čínského dovozu na trh Unie a na výrobní odvětví Unie v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(133)

Tato analýza se zaměřila na volnou kapacitu čínských vyvážejících výrobců, atraktivitu trhu Unie a tvorbu cen čínských výrobců v Unii. Zohledněna byla také antidumpingová opatření uložená na dovoz glutamátu sodného z Indonésie.

(134)

Jak je stanoveno v 51. bodě odůvodnění, celková volná kapacita glutamátu sodného v Číně se v roce 2012 odhadovala 600 000 až 900 000 tun. Toto množství výrazně překračuje celkovou spotřebu glutamátu sodného v Unii za stejné období.

(135)

Lze rozumně očekávat, že v důsledku atraktivity trhu Unie popsané v 59. až 64. bodě odůvodnění bude s nejvyšší pravděpodobností alespoň část této volné kapacity přesměrována na trh Unie.

(136)

Jak je uvedeno výše v 50. bodě odůvodnění, představovaly by čínské dovozní ceny bez antidumpingových cel podbízení vůči prodejním cenám Unie v průměru o více než 10 %. Byly by také nižší než indonéské dovozní ceny. Z toho vyplynul závěr, že čínští vyvážející výrobci v případě neexistence opatření pravděpodobně zvýší cenový tlak na trhu Unie a zhorší tak podstatnou újmu, kterou již výrobní odvětví Unie utrpělo. V tomto ohledu je třeba připomenout, že zboží dovážené z Indonésie vytvořilo na trhu Unie cenové tlaky, v jejichž důsledku výrobní odvětví Unie nemohlo zvýšit své ceny tak, aby odpovídaly vyšším nákladům, a naopak je během posuzovaného období muselo snížit.

(137)

Jak je uvedeno v 60. bodě odůvodnění, čínské dovozní ceny se mohou v případě, že opatření pozbydou platnosti, zvýšit. Vzhledem k výraznému rozpětí podbízení, které bylo zjištěno při odečtení antidumpingových cel, přestože se čínské dovozní ceny skutečně zvýšily, stále existuje prostor, který čínským vývozcům umožňuje udržovat dovozní ceny nižší, než jsou ceny výrobního odvětví Unie, což jim velmi pravděpodobně umožní získat další podíl na trhu Unie. Pokud by k tomu došlo, výrobní odvětví Unie by zaznamenalo okamžitý pokles svého prodeje i prodejních cen.

(138)

Vzhledem k souběžnému šetření týkajícímu se Indonésie a k odpovídajícím opatřením proti dovozu glutamátu sodného z této země se očekává, že výrobní odvětví unie bude schopno překonat účinky podstatné újmy, která mu byla způsobena. Pokud by došlo k obnově dovozu z Číny ve velkém množství a za dumpingové ceny, byl by tento proces zotavování ohrožen.

(139)

Jedna zúčastněná strana po poskytnutí informací tvrdila, že zachování opatření situaci výrobce v Unii nezlepší, jelikož zhoršování jeho situace je v prvé řadě způsobováno jinými faktory než dovozem glutamátu sodného z Číny. Uvedená strana argumentovala, že mezi tyto faktory zřejmě patří zejména dopad investiční politiky výrobního odvětví na jeho ziskovost, zvýšení nákladů práce a údajně neefektivní využívání zdrojů. Tvrdila, že při posuzování celkové situace výrobního odvětví Unie nebyly dostatečně zohledněny účinky těchto faktorů.

(140)

Je třeba poznamenat, že dotčená zúčastněná strana na podporu těchto tvrzení neposkytla žádné nové informace ani důkazy.

(141)

Pokud jde o investice uskutečněné výrobním odvětvím Unie, tato strana nevysvětlila, do jaké míry by tyto investice měly vliv na ziskovost odvětví. Jak je popsáno ve 124. bodě odůvodnění, byly investice, které výrobní odvětví Unie uskutečnilo, založeny na rozumných obchodních rozhodnutích a nelze je považovat za nesprávné. Investiční náklady se navíc v průběhu času odepisují a jako takové nemají na ziskovost výrobního odvětví Unie žádný významný dopad.

(142)

Pokud jde o zvýšení nákladů práce, z šetření i přesto, že přesné údaje nelze kvůli důvěrnosti poskytnout, vyplývá, že dopad tohoto zvýšení na celkové výrobní náklady nebyl podstatný.

(143)

Co se týče neefektivního využívání zdrojů, strana nespecifikovala povahu údajné neefektivnosti a ani šetření případnou neefektivnost výrobního odvětví Unie neosvětlilo.

(144)

Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(145)

Vzhledem k tomu, co bylo v rámci šetření zjištěno, konkrétně ohledně volné kapacity, atraktivity trhu Unie a očekávané výše cen čínského dovozu se má za to, že zrušení opatření by s největší pravděpodobností vedlo k opakování újmy a došlo by k dalšímu zhoršení situace výrobního odvětví Unie, v níž vznikala újma, kvůli pravděpodobnému zvýšení čínského dovozu za dumpingové ceny, které představují podbízení vůči prodejním cenám výrobního odvětví Unie.

(146)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda by zachování stávajících antidumpingových opatření vůči Číně nebylo v rozporu se zájmem celé Unie. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů.

(147)

Všem zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost, aby předložily svá stanoviska podle čl. 21 odst. 2 základního nařízení.

(148)

Na tomto základě Komise posuzovala, zda i přes závěry o pravděpodobnosti přetrvání dumpingu a újmy neexistují přesvědčivé důkazy, které by vedly k závěru, že zachování opatření není v zájmu Unie.

(149)

Šetřením bylo zjištěno, že výrobní odvětví Unie utrpělo v období přezkumného šetření podstatnou újmu. Jak je uvedeno ve 131. bodě odůvodnění, byla podstatná újma způsobena dovozem z Indonésie. Šetřením se také zjistilo, že pokud by opatření proti čínskému dovozu pozbyla platnost, existuje pravděpodobnost opakování podstatné újmy. Zejména je ohroženo očekávané zotavení výrobního odvětví Unie z újmy, kterou utrpělo v důsledku dovozu z Indonésie, díky antidumpingovým opatřením uloženým proti této zemi, pokud by se obnovil čínský dovoz glutamátu sodného na trh Unie za dumpingové ceny.

(150)

Pokud by byla opatření zachována, předpokládá se, že výrobní odvětví bude Unie schopno plně využít účinků opatření uložených v souvislosti se souběžným šetřením týkajícím se dovozu glutamátu sodného z Indonésie. Konkrétně to znamená, že překoná podstatnou újmu, kterou utrpělo. Mělo by nakonec dosáhnout i zlepšení ziskovosti.

(151)

Byl proto učiněn závěr, že by zachování platných opatření proti Číně bylo v zájmu výrobního odvětví Unie.

(152)

V návaznosti na zveřejnění oznámení o zahájení řízení se ohlásilo čtrnáct společností. Žádná z těchto společností však glutamát sodný z Číny do Unie během období šetření nedovážela.

(153)

Během šetření se přihlásila jedna obchodní společnost v Unii prodávající glutamát sodný dalším odběratelům v Unii i mimo ni jako uživatel. Tato obchodní společnost nakupovala glutamát sodný především od výrobního odvětví Unie, ale také od dovozců. Tato obchodní společnost nekupovala glutamát sodný čínského původu, nýbrž původu indonéského a ze třetích zemí. Činnost této obchodní společnosti v oblasti prodeje glutamátu sodného byla ve srovnání s její celkovou činností okrajová. Z tohoto důvodu byl učiněn závěr, že platná opatření na dovoz glutamátu sodného z Číny nemají na situaci dané obchodní společnosti žádný významný nepříznivý účinek.

(154)

Uživatelé působí hlavně v odvětví produkce potravin a nápojů, kde využívají glutamát sodný při výrobě směsí koření, polévek a hotových jídel. Glutamát sodný se používá rovněž v určitých „nepotravinářských“ produktech, například při výrobě detergentů.

(155)

Ohlásily se třicet tři společnosti, které obdržely dotazník. Na šetření spolupracovalo pět společností, které odevzdaly odpovědi na dotazník. Čtyři z nich působily v odvětví produkce potravin a nápojů a jedna z nich v nepotravinářském odvětví. Dvě spolupracující společnosti, z nichž jedna působila v odvětví produkce potravin a nápojů a druhá vyráběla detergenty, byly prověřeny na místě.

(156)

Šetřením se ukázalo, že v případě společností, které poskytly nezbytné údaje, představuje glutamát sodný přibližně 5 % celkových nákladů na výrobu produktů obsahujících glutamát sodný.

(157)

Ze čtyř spolupracujících uživatelů jen jeden dovážel glutamát sodný z Číny. Tato spolupracující společnost nakupovala glutamát sodný od výrobního odvětví Unie a dovážela zhruba 40 % svých nákupů glutamátu sodného z Číny. Tato činnost spojená s produkty obsahujícími glutamát sodný představovala asi jednu třetinu její celkové činnosti. Bylo zjištěno, že v období přezkumného šetření byla tyto společnost zisková.

(158)

Ostatní tři společnosti glutamát sodný z Činy v období přezkumného šetření nedovážely. U dvou těchto společností byla činnost spojená s glutamátem sodným ve srovnání s celkovou činností poměrně nevýznamná. Tyto dvě společnosti byly navíc na základě poskytnutých informací během období přezkumného šetření ziskové. Pokud jde o třetí společnost, i když její činnost spojená s produkty obsahujícími glutamát sodný představovala zhruba jednu třetinu její celkové činnosti, byla tato společnost v období přezkumného šetření shledána ziskovou.

(159)

Jedna ze spolupracujících společností používala glutamát sodný pro výrobu detergentů. Glutamát sodný představoval 15 % až 20 % nákladů na výrobu těchto produktů. V období přezkumného šetření tato společnost nakupovala glutamát sodný především od výrobního odvětví Unie. Dovážela také glutamát sodný z jiných třetích zemí, ale nikoliv z Číny. Výroba produktů obsahujících glutamát sodný představovala ve srovnání s celkovým rozsahem její činnosti pouze menší část a ukázalo se navíc, že v této činnosti byla během období šetření schopna dosahovat kladného ziskového rozpětí mezi 5 % až 10 %.

(160)

Tato zúčastněná strana tvrdila, že vzhledem k regulačnímu rámci EU, který zakazuje používání fosforečnanů a jiných sloučenin fosforu (14), je pravděpodobné, že glutamát sodný bude při výrobě pracích prostředků používán ve větším množství právě jako náhrada fosforečnanů a jiných sloučenin fosforu. Očekává se proto, že poptávka po glutamátu sodném v Unii podstatně vzroste a že jakákoli antidumpingová cla na jeho dovoz by měla na rozvoj tohoto nového trhu škodlivé účinky. Tato strana zejména argumentovala tím, že úroveň platných antidumpingových opatření na dovoz glutamátu sodného z Číny by znemožnila, aby na trh Unie pronikl, a Unie by byla vystavena riziku nedostatečného zásobování. Tato společnost dále tvrdila, že vzhledem k tomu, že jsou v platnosti také opatření proti dovozu glutamátu sodného z Indonésie, existovalo by riziko absence alternativních zdrojů dodávek.

(161)

Tento uživatel dále tvrdil, že z toho bude mít výrobní odvětví Unie prospěch také vzhledem ke zvýšené spotřebě glutamátu sodného a dočká se zvýšení objemu svého prodeje na trhu Unie. Na druhou stranu uživatel tvrdil, že výrobní odvětví Unie nebude mít dostatečnou kapacitu, aby uspokojilo zvýšenou poptávku na trhu Unie.

(162)

V této fázi lze nicméně obtížně předpovídat, jaký dopad bude mít nový právní rámec na trh Unie a zda a do jaké míry bude podněcovat prudký rozvoj výroby detergentů na základě glutamátu sodného a následně pak v Unii ovlivňovat poptávku po glutamátu sodném. Zúčastněná strana také nepředložila žádné doklady, ze kterých by bylo zřejmé, jak škodlivý by mohl být účinek antidumpingového cla. V této souvislosti je třeba připomenout, že účelem antidumpingového cla je obnovit rovné podmínky hospodářské soutěže na trhu Unie. Šetřením se také ukázalo, že existuje i několik alternativních zdrojů dodávek, jako je Brazílie, Vietnam a Korea.

(163)

Po poskytnutí informací tatáž zúčastněná strana zopakovala své tvrzení, že poptávka po glutamátu sodném se kvůli zákazu fosfátů v Unii podstatně zvýší a že výrobní odvětví Unie nebude s to zvyšující se poptávku uspokojit. Dotčená strana však neposkytla žádné nové informace ani důkazy, aby tento argument podložila, a toto tvrzení bylo tudíž odmítnuto.

(164)

Pokud jde o alternativní zdroje dodávek, byl podíl na trhu u dovozu z ostatních třetích zemí ve FR2010/2011 značný a snížil se jen díky nepoctivým cenám dovozu z Indonésie. Očekává se, že uložení cel proti dovozu glutamátu sodného z Indonésie v souběžném šetření by mělo ostatním třetím zemím umožnit, aby obnovily svůj ztracený podíl na trhu Unie. Pokud by byla opatření pro Čínu zrušena, byl by očekávaný účinek antidumpingových opatření proti Indonésii ohrožen, jelikož na trh Unie pravděpodobně pronikne ve značně zvýšeném množství dovoz Číny za dumpingové ceny a bude podbízet prodejní ceny výrobního odvětví na trhu Unie (jak je popsáno ve 149. až 151. bodě odůvodnění).

(165)

Výše uvedená zúčastněná strana po poskytnutí informací znovu opakovala, že neexistují žádné skutečné alternativní zdroje dodávek, jelikož výrobci na trzích v ostatních třetích zemích náležejí do stejné skupiny jako výrobní odvětví Unie.

(166)

Jak je uvedeno výše v 94. a 95. bodě odůvodnění, alternativní zdroje dodávek glutamátu sodného existují v několika třetích zemích, mimo jiné v Brazílii, Korejské republice či Vietnamu. V období přezkumného šetření dosahoval podíl dovozu z jiných třetích zemí než z Číny nebo Indonésie na trhu přibližně jen čtvrtiny své úrovně z FR2010/2011. Pokud by opatření týkající se dovozu z Číny pokračovala, není důvod, proč by dovoz z jiných třetích zemí nepokryl alespoň částečně potřebu uživatelů glutamátu sodného odpovídajícím podílem na trhu z FR2010/2011 nebo nad jeho rámec. Podle dostupných informací, které měly strany k dispozici v nedůvěrném spisu, tyto alternativní zdroje patří buď společnostem/skupinám společností, které na skupině Ajinomoto nebo této skupině nejsou závislé. I kdyby však tyto alternativní zdroje patřily ke skupině Ajinomoto, neexistují náznaky, proč by na trh Unie nedodávaly za spravedlivých podmínek. Tento argument by proto měl být odmítnut.

(167)

Stejná strana rovněž uvedla, že výrobní odvětví Unie zastává dominantní postavení a že prý na trhu Unie panuje nedostatečná hospodářská soutěž. Argumentovala, že zachování opatření proti čínskému glutamátu sodnému by ještě posílilo pozici výrobního odvětví Unie na trhu Unie.

(168)

Šetření jasně prokázalo, že výrobní odvětví Unie není schopno udržet na trhu Unie svůj objem prodeje, protože v důsledku indonéského dovozu ztratil podíl na trhu. Vzhledem k cenovým tlakům ze strany dumpingového dovozu z Indonésie nebylo také výrobní odvětví Unie schopno zvýšit ceny tak, aby odpovídaly vyšším cenám surovin, a během období šetření utrpělo významné ztráty. Komise poukázala rovněž na to, že je tu i konkurence, kterou představuje dovoz z několika dalších třetích zemí a která využívá výhod volného přístupu na trh Unie. Z těchto skutečností je tedy zřejmé, že údajné dominantní postavení výrobního odvětví Unie není dostatečně průkazné, a uvedený argument bylo nutno zamítnout.

(169)

Po poskytnutí informací dotyčná zúčastněná strana tvrdila, že by nebylo v zájmu Unie, aby uživatelé v Unii museli spoléhat na výrobní odvětví Unie, a že je třeba, aby měli k dispozici více alternativních zdrojů dodávek. Na podporu tohoto tvrzení dotyčná strana poznamenala, že snížení spotřeby mezi FR2010/2011 a FR2011/2012 bylo způsobeno především snížením objemu výroby výrobního odvětví Unie.

(170)

Jak je uvedeno výše ve 100. bodě odůvodnění, výroba se mezi FR2010/2011 a FR2011/2012 snížila o 5 % a spotřeba poklesla o 13 % (viz 76. a 78. bod odůvodnění). Ve FR2011/2012 bylo využití kapacity o 5 % nižší než ve FR2010/2011, což znamená, že ve FR 2011/2012 existovala rezervní kapacita. Produkce výrobního odvětví Unie proto nelze považovat za faktor mající dopad na snížení spotřeby ve FR2011/2012. Jak je popsáno výše ve 166. bodě odůvodnění, ve třetích zemích existují alternativní zdroje dodávek. Tento argument je proto třeba odmítnout.

(171)

Na základě toho a zejména na základě skutečnosti, že opatření proti Číně zjevně nemají na spolupracující uživatele podstatný nepříznivý účinek, došla Komise k závěru, že pokud by opatření zůstala zachována, dopad na hospodářskou situaci těchto hospodářských subjektů by pravděpodobně nebyl významný.

(172)

Ohlásili se čtyři unijní dodavatelé surovin, kteří také odpověděli na dotazník. Objem jejich prodeje surovin dodávaných výrobnímu odvětví Unie představuje pouze malou část jejich celkového obratu. Dva z těchto dodavatelů tento závěr zpochybnili a tvrdili, že zánik výrobního odvětví Unie by měl významný dopad na jejich hospodářskou činnost. Tito dodavatelé argumentovali tím, že účinek potenciálního zastavení výroby glutamátu sodného v Unii by měl škodlivý účinek na jejich celkovou hospodářskou činnost, jelikož cukrovary musí produkovat určitý objem cukerných sirupů a melasy, jejichž je výrobní odvětví Unie hlavním odběratelem. Pokud se cukr v této podobě neprodá, bude nepříznivě postižena celková efektivita dotyčného závodu.

(173)

Na podporu těchto argumentů však nebyly poskytnuty žádné důkazy, a proto byly odmítnuty.

(174)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že účinky platných opatření proti Číně je třeba posuzovat kumulativně s účinky opatření uložených na dovoz glutamátu sodného z Indonésie.

(175)

Dopad obou opatření na uživatele byl analyzován v kontextu dostupnosti alternativních zdrojů dodávek. Z této analýzy vyplynulo, že řada třetích zemí opravdu disponuje potenciálem vyvážet glutamát sodný do Unie. Tyto třetí země skutečně na trhu Unie působily před tím, než na něj vstoupil dumpingový dovoz z Indonésie.

(176)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise dospěla k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody proti zachování stávajících antidumpingových opatření vůči Číně.

(177)

Všechny strany byly informovány o stěžejních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě byl přijat záměr doporučit, aby byla stávající opatření zachována. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta pro podání připomínek v návaznosti na poskytnutí informací. Podání a připomínky byly v odůvodněných případech náležitě vzaty v úvahu.

(178)

Z těchto důvodů by měla být v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení antidumpingová opatření pro dovoz glutamátu sodného pocházejícího z Číny, uložená nařízením (ES) č. 1187/2008, zachována.

(179)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto antidumpingových celních sazeb pro jednotlivé společnosti. Taková žádost musí být zaslána Komisi. Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace umožňující prokázat, že daná změna nemá vliv na právo dotyčné společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude oznámení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(180)

Výboru zřízený podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení nevydal stanovisko,

22.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 15/54

(1)

Evropská komise (dále jen „Komise“) ode dne 22. srpna 2014 uložila prozatímní antidumpingové clo z dovozu glutamátu sodného pocházejícího z Indonésie prostřednictvím prováděcího nařízení Komise (EU) č. 904/2014 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“).

(2)

Dne 29. listopadu 2013 bylo zahájeno řízení v návaznosti na podnět podaný dne 16. října 2013 společností Ajinomoto Foods Europe SAS (dále jen „žadatel“), která je jediným výrobcem glutamátu sodného v Unii, a představuje tudíž 100 % celkové výroby glutamátu sodného v Unii.

(3)

Jak je uvedeno ve 20. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. října 2012 do 30. září 2013 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. dubna 2010 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(4)

Po zveřejnění nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), předložilo několik zúčastněných stran k těmto prozatímním zjištěním písemné připomínky. Účastníkům řízení, kteří o to požádali, byla poskytnuta možnost slyšení.

(5)

Komise zvážila písemné a ústní připomínky předložené zúčastněnými stranami a v případě potřeby prozatímní zjištění náležitě upravila.

(6)

Všem účastníkům řízení Komise následně sdělila základní skutečnosti a úvahy, na nichž založila svůj záměr uložit konečné antidumpingové clo na dovoz glutamátu sodného pocházejícího z Indonésie a provést konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, v níž se mohly k poskytnutí konečných informací vyjádřit.

(7)

Stanoviska předložená zúčastněnými stranami byla zvážena a případně vzata v úvahu.

(8)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se metody výběru vzorků dodavatelů, kteří nejsou ve spojení, potvrzují se prozatímní zjištění uvedená v 7. až 19. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(9)

Jak je stanoveno ve 21. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, dotčeným výrobkem je glutamát sodný pocházející z Indonésie, vedený v současnosti pod kódem KN ex-2922 42 00 (dále jen „dotčený výrobek“). Glutamát sodný je potravinářská přídatná látka a používá se zejména jako látka zvýrazňující chuť a vůniv polévkách, vývarech, jídlech z ryb a masa, ve směsích koření a v hotových jídlech. Vyrábí se v podobě bílých, různě velikých krystalů bez zápachu. Glutamát sodný se používá rovněž v chemickém průmyslu pro nepotravinářské účely, například jako součást detergentů. Glutamát sodný je k dispozici v různých velikostech balení od spotřebitelského balení o hmotnosti 0,5 g po velkoobjemové pytle o hmotnosti 1 000 kg. Balení o menší velikosti se soukromým spotřebitelům prodávají prostřednictvím maloobchodníků, zatímco větší balení o hmotnosti 20 kg a více jsou určena pro průmyslové uživatele. Mimoto existují různé stupně čistoty. Neexistují však žádné rozdíly ve vlastnostech glutamátu sodného na základě velikosti balení nebo stupně čistoty.

(10)

Jelikož k dotčenému výrobku a obdobnému výrobku nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzují se závěry učiněné ve 21. až 25. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(11)

Jelikož ohledně běžné hodnoty nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 26. až 31. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(12)

Oba spolupracující vyvážející výrobci z Indonésie zopakovali svá tvrzení, že prodejní ceny, za něž svůj výrobek prodávali společnostem ve spojení, odpovídaly běžným tržním podmínkám, a že stanovení výše vývozních cen by proto mělo vycházet z výše prodejních cen, za které mateřská společnost z Indonésie prodává svůj výrobek prvnímu odběrateli ve spojení, a nikoli z početně zjištěné vývozní ceny.

(13)

Oba vyvážející výrobci na podporu tohoto tvrzení argumentovali, že nebyly k dispozici žádné důkazy týkající se křížové kompenzace mezi výrobky nebo jinými náklady vzniklými mezi mateřskou společností v Indonésii a jejími společnostmi ve spojení. Závěry ve 37. bodě odůvodnění prozatímního nařízení proto neměly vycházet z těchto prvků.

(14)

Jeden vyvážející výrobce uvedl, že jeho společnost ve spojení v Unii nebyla dovozcem, ale zprostředkovatelem, který uskutečňoval další prodej výrobku v Unii před celním odbavením. Tento vyvážející výrobce tvrdil, že na tomto základě by závěry, k nimž se dospělo ve 37. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a to že transferová cena mezi společnostmi ve spojení nedosahovala úrovně, která by dovozci ve spojení umožňovala dosáhnout přiměřeného zisku v Unii, neměly být použitelné.

(15)

Úvodem je třeba uvést, že již samotné spojení mezi vývozcem a dovozcem postačuje k tomu, aby mohla Komise považovat skutečné vývozní ceny za nespolehlivé, neboť existence spojení mezi vývozcem a dovozcem je jedním z řady důvodů, na jejichž základě lze skutečné vývozní ceny za nespolehlivé považovat. Vzhledem ke spojení mezi dodavatelem a dovozcem jsou ceny účtované dodavatelem jeho společnosti ve spojení v Unii transferovými cenami, které nejsou výsledkem jednání za tržních podmínek, které obvykle převládají mezi nezávislými společnostmi. Kromě toho je zřejmé, že náklady vzniklé z činností společnosti ve spojení a rozpětí zisku, kterého taková společnost dosáhne, účinně snižují částku, kterou vyvážející výrobce obdrží, protože zpravidla vznikají dovozci.

(16)

V tomto případě navíc šetření odhalilo, že příslušné společnosti ve spojení nedosahují v Unii udržitelné ziskové rozpětí. V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že ziskové rozpětí nezávislého spolupracujícího dovozce nemohlo být použito, neboť bylo důvěrné povahy, a tudíž nemohlo být zpřístupněno účastníkům hospodářské soutěže. Proto se jako referenční hodnota použilo ziskové rozpětí, které bylo používáno v dřívějším řízení týkajícím se jiného chemického výrobku vyráběného podobným odvětvím a dováženého do Unie za podobných okolností jako v tomto případě (3). Toto ziskové rozpětí je nejobjektivnějším dostupným základem pro účel dosažení uspokojivého odhadu tržní vývozní ceny. Toto přiměřené ziskové rozpětí dosahovalo výše 5 %. Vzhledem k tomu, že zisk dosažený společnostmi ve spojení v Unii je výrazně nižší než tato referenční hodnota, a s ohledem na neudržitelnost takového zisku, nebylo možné transferovou cenu považovat za spolehlivou.

(17)

Kromě toho, nesporné důkazy o tom, že skutečně došlo ke křížové kompenzaci nebo ke vzniku určitých nákladů, které vznikají dovozci a jsou jím obvykle hrazeny, ale které zaplatila libovolný strana, mezi společnostmi ve spojení nejsou nezbytně zapotřebí. Jak již bylo uvedeno výše, tyto náklady vždy vznikají až společnosti ve spojení, a to tehdy, když tato společnost vykonává funkce prodeje a dovozu. V důsledku spojení mezi společnostmi ve spojení nelze vyloučit existenci křížové kompenzace prostřednictvím jiných výrobků ani vznik takových nákladů, a proto jsou transferové ceny nespolehlivé.

(18)

Rovněž není relevantní, zda společnost ve spojení v Unii provádí veškeré funkce dovozce či jiné funkce. Rozhodujícím faktorem je, zda je spolehlivá vývozní cena na úrovni hranice Společenství. Jak je uvedeno výše v 15. bodě odůvodnění, současné šetření ukázalo, že úroveň cen mezi společnostmi ve spojení neumožnila společnostem ve spojení v Unii dosáhnout přiměřeného ziskového rozpětí. Žádný z vývozců neposkytl důkazy, proč by toto ziskové rozpětí mělo být nepřiměřené, a proto by tvrzení v tomto ohledu měla být považována za neopodstatněná. Argument, že jedna z těchto společností ve spojení nevykonávala v Unii funkce dovozce, není odůvodněný, jelikož, jak se uvádí výše, není relevantní, které konkrétní funkce společnost v Unii vykonávala. Navíc se skutečnost, že společnost prováděla pouze některé funkce dovozce, nutně odráží v částce prodejních, správních a režijních nákladů společností ve spojení, ale zajisté ne v použitém ziskovém rozpětí. Kromě toho je třeba uvést, že skutečnost, že určité činnosti vykonává společnost ve spojení před dovozem, neznamená, že vývozní cenu nelze zjistit početně na základě ceny při dalším prodeji prvnímu nezávislému odběrateli, a že by neměly být provedeny nezbytné úpravy podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(19)

Po poskytnutí konečných informací dva spolupracující indonéští vyvážející výrobci zopakovali svoje tvrzení týkající se stanovení vývozní ceny. Jeden vyvážející výrobce zpochybnil zjištění uvedená v 15. bodě odůvodnění, tj. že samotná existence spojení mezi vývozcem a dovozcem postačuje k tomu, aby Komise mohla považovat skutečné vývozní ceny za nespolehlivé, a tvrdil, že je to v rozporu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Týž vyvážející výrobce kromě toho tvrdil, že úvahy uvedené v 17. bodě odůvodnění, tj. že některé náklady vznikly společnosti ve spojení, když vykonávala funkce prodeje a dovozu, nevycházely z okolností tohoto případu. A nakonec tento vyvážející výrobce tvrdil, že se Komise nezabývala skutečností, že úroveň cen účtovaných společnosti ve spojení a úroveň cen účtovaných nezávislým zákazníkům v Unii byly podobné.

(20)

Druhý vyvážející výrobce zopakoval svoje tvrzení, že při stanovení vývozní ceny by se měla zohlednit jeho vývozní cena účtovaná prvnímu nezávislému zákazníkovi na hranici Unie, přičemž zdůraznil, že společnost ve spojení vystupovala jen jako zprostředkovatel a že, mimo jiné, celní vybavení provedli zákazníci, kteří nebyli ve spojení, v Unii.

(21)

V odpovědi na tato tvrzení je třeba uvést, že Komise se v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení domnívala, že na základě okolností tohoto případu by se vývozní ceny měly početně zjistit, protože existuje spojení mezi vývozci a stranami ve spojení. Šetřením se ve skutečnosti ukázalo, že příslušné strany ve spojení nedosáhly během období šetření v Unii udržitelného ziskového rozpětí. V této souvislosti není při určení toho, zda by se měly v tomto případě ceny početně zjistit, funkce společnosti ve spojení v Unii relevantní. Navíc, jak se uvádí v 18. bodě odůvodnění, skutečnost, že společnosti ve spojení provádějí jen určité funkce, není překážkou pro použití čl. 2 odst. 9 základního nařízení, odráží se však v nižší částce prodejních, správních a režijních nákladů, která se odečte od ceny, za níž se dotčený výrobek poprvé opětovně prodá nezávislému kupujícímu. Závěrem je třeba uvést, že vyvážející výrobci neposkytli žádné nové konkrétní důkazy, které by mohly tyto závěry zvrátit. Pokud jde o tvrzení týkající se podobné úrovně cen účtovaných zákazníkům ve spojení a nezávislým zákazníkům v Unii, je třeba poznamenat, že toto tvrzení se řešilo ve 37. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Šetřením se zjistilo, že navzdory podobnosti s úrovní cen účtovaných nezávislým zákazníkům nedosahovaly transferové ceny účtované mezi společnostmi ve spojení výše, která by dovozcům ve spojení umožňovala dosáhnout udržitelný zisk. Tyto argumenty by se proto měly zamítnout.

(22)

Argumenty týkající se použití početně zjištěných vývozních cen v tomto šetření by se proto měly zamítnout.

(23)

Titíž dva vyvážející výrobci tvrdili, že pokud budou vývozní ceny početně zjištěny navzdory jejich argumentům uvedeným ve 12. až 14. bodě odůvodnění, bylo přiměřené ziskové rozpětí ve výši 5 % použité pro výpočet vývozní ceny nadhodnocené a mělo by se místo toho použít skutečné ziskové rozpětí jejich společností ve spojení, neboť ceny mezi stranami ve spojení byly na stejné úrovni jako ceny účtované nezávislým zákazníkům.

(24)

Na základě úvah uvedených v 15. až 18. bodě odůvodnění, které se týkají spolehlivosti transferových cen a ziskových rozpětí společností ve spojení v Unii, by měl být tento argument zamítnut. V každém případě vycházely úpravy provedené u nákladů vzniklých v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení z příslušných vlastních prodejních, správních a režijních nákladů společností, a odrážely proto činnost těchto společností bez ohledu na jejich funkce. Tento argument by proto měl být zamítnut.

(25)

Jeden z výše uvedených vyvážejících výrobců tvrdil, že v případě specifických transakcí se společností, která není ve spojení s vyvážejícím výrobcem, by vývozní cena neměla vycházet ze skutečné zaplacené ceny nebo ceny splatné v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení. Komise však zjistila, že dotčené prodeje nebyly vývozníprodeje do Unie. Na tomto základě byly dotčené transakce ze stanovení vývozní ceny vyřazeny. Po poskytnutí konečných informací daný vyvážející výrobce zpochybnil toto vyřazení, a to z toho důvodu, že Komise by měla zohlednit celý prodej dotčeného výrobku vyrobeného vyvážejícím výrobcem v Unii. Pro účely stanovení vývozní ceny se však zohlednil celý prodej nezávislému zákazníkovi. Všechny následné transakce ze strany tohoto nezávislého zákazníka se nesmí brát v úvahu, protože zaprvé nejde o prodej na vývoz ve smyslu článku 2 odst. 8 a 9 základního nařízení a za druhé existuje riziko dvojího započtení tohoto prodeje. Na tomto základě bylo tvrzení vyvážejícího výrobce zamítnuto.

(26)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se stanovení vývozní ceny, potvrzují se závěry, k nimž se dospělo ve 32. až 38. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(27)

Po poskytnutí prozatímních informací dva spolupracující vyvážející výrobci zpochybnili, že je vzniklé náklady na přesun zboží z výrobního závodu do skladu možné považovat za vnitřní logistické náklady, které nemají vliv na srovnatelnost cen.

(28)

Jeden z vyvážejících výrobců měl na domácím trhu několik distribučních skladů, z nichž se glutamát sodný zasílal konečným zákazníkům. Tento vyvážející výrobce tvrdil, že by přepravní náklady z továrny do skladů měly být považovány za náklady na vnitrostátní přepravu nákladů a měly by být odečteny od běžné hodnoty, neboť při prodeji na vývoz žádné takové náklady nevznikají. Druhý vyvážející výrobce tvrdil, že v některých případech náklady na přepravu zboží do skladu mohou být spojeny s konkrétní fakturou, a proto představují přímé prodejní náklady, přičemž tyto náklady jsou zahrnuty do ceny účtované odběratelům, a tedy ovlivňují srovnatelnost cen. Proto by se měly odečíst od běžné hodnoty.

(29)

Sklady jsou považovány za součást prostor vyvážejícího výrobce a teprve od okamžiku, kdy je výrobek ve skladu, je připraven k prodeji. Vzdálenost skladu od výrobního závodu je nepodstatná stejně jako to, zda přeprava z výrobního závodu do skladu může být spojena s určitou transakcí domácího prodeje, neboť to jsou obvykle náklady vzniklé před prodejem, a tedy nikoli přímé prodejní náklady, které mají vliv na srovnatelnost cen. Proto by na základě čl. 2 odst. 10 písm. e) základního nařízení měla být tvrzení v tomto ohledu zamítnuta.

(30)

Po zveřejnění prozatímních zjištění spolupracující vyvážející výrobce, který vyvážel glutamát sodný prostřednictvím společnosti ve spojení se sídlem mimo Unii, tvrdil, že jeho vývoz by již neměl být upravován podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, jelikož společnost ve spojení mimo Unii nejednala jako zprostředkovatel a nepobírá za práci provizi. Vyvážející výrobce dále tvrdil, že přirážka pro dotyčnou společnost ve spojení, která sloužila jako základ pro provedenou úpravu, nemá vliv na srovnatelnost cen, protože Komise již při početním určení vývozní ceny odečtla přiměřené ziskové rozpětí na úrovni společnosti ve spojení v Unii, které se vztahovalo na veškerá ziskové rozpětí týkající se všech transakcí mezi společnostmi. Vyvážející výrobce rovněž tvrdil, že má-li být od početně zjištěné vývozní ceny něco odečítáno, pak pouze prodejní, správní a režijní náklady společností ve spojení se sídlem mimo Unii.

(31)

Šetřením bylo zjištěno, že společnost ve spojení se sídlem mimo Unii zachovávala přirážku v případě každého prodeje na vývoz do Unie. Přirážka ovlivnila srovnatelnost cen, neboť byla zachována pouze u prodeje na vývoz, a nikoli u prodeje na domácím trhu. Tvrzení, že ziskové rozpětí společnosti ve spojení již bylo zohledněno při výpočtu vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení, nemohlo být přijato. Je tomu tak proto, že úpravy podle čl. 2 odst. 9 a čl. 2 odst. 10 základního nařízení mají odlišné cíle, jsou samostatné, navzájem se liší a řídí se rozdílnými podstatnými pravidly. Cílem čl. 2 odst. 9 základního nařízení je stanovit spolehlivou vývozní cenu, zatímco cílem čl. 2 odst. 10 základního nařízení je zajistit srovnatelnost mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou. Poté, co byla řádně stanovena vývozní cena podle čl. 2 odst. 8 nebo 9 základního nařízení, veškeré další úpravy podle čl. 2 odst. 10 se již vývozní ceny jako takové netýkají a nejsou v žádném případě určeny ke stanovení běžné hodnoty a vývozní ceny jako takové. Spolupracující vyvážející výrobce tedy přehlíží účel úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, jímž je učinit cenu srovnatelnou s běžnou hodnotou, a nikoli stanovit vývozní cenu jako takovou. Přiměřené ziskové rozpětí odečtené v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení se proto nevztahuje na žádnou možnou přirážku uplatněnou v rámci stejného prodejního kanálu. Pokud jde o částku, která má být upravena, provedená úprava odráží přirážku skutečně účtovanou mezi společnostmi vespojení, a tedy skutečně ovlivňuje ceny a srovnatelnost cen. Není proto důvod nahrazovat ji jinou teoretickou částkou. Komise je nakonec oprávněna zohlednit skutečnost, že platbu obdrží společnost ve spojení se sídlem mimo území Unie (ve formě přirážky, kterou si při prodeji zachová společnost ve spojení při prodeji a kterou fakturuje zákazníkům v Unii). K tomu, aby se mohla společnost ve spojení považovat za společnost podléhající dani z příjmu právnických osob v zemi mimo Unii (která má podstatně nižší sazby daně z příjmu právnických osob než Indonésie), pokud jde o tyto platby, musí v dané zemi skutečně provozovat hospodářskou činnost. Indonéský vyvážející výrobce si takto nemůže zajistit příznivé daňové zacházení, které získá za přítomnosti společnosti ve spojení v zemi mimo Unii a o její hospodářské činnosti v jurisdikci uvedené země, a současně v rámci antidumpingového řízení tvrdit, že společnost ve spojení nevykonává hospodářskou činnost. Proto se tato tvrzení zamítají.

(32)

Po poskytnutí konečných informací daný vyvážející výrobce zopakoval svoje tvrzení týkající se úpravy provedené v případě přirážky jeho společnosti ve spojení a vznesl námitku proti tomu, aby se v rámci antidumpingového šetření zohledňovala otázka daní. Vyvážející výrobce dále tvrdil, že sice nepopírá, že jeho společnost ve spojení provozovala obchodní činnost v dotčené třetí zemi, ale že rozsah této činnosti v souvislosti s dotčeným výrobkem byl omezený. Navíc zopakoval tvrzení, že činnost společnosti ve spojení se jasně odlišovala od činnosti zprostředkovatele, přičemž společnost ve spojení nepobírala od vyvážejícího výrobce v souvislosti s prodejem do Unie žádnou provizi. A závěrem vyvážející výrobce zopakoval svoje tvrzení, že Komise při početním zjištění vývozní ceny již odečetla přiměřené ziskové rozpětí na úrovni společnosti ve spojení v Unii, čímž se pokryla všechna zisková rozpětí vztahující se na všechny transakce mezi společnostmi. Vyvážející výrobce v této souvislosti tvrdil, že v případě následných prodejů mezi společnostmi ve spojení Komise skutečně běžně odečítá pouze ziskové rozpětí společnosti ve spojení, která prodává výrobky přímo nezávislému zákazníkovi v Unii, ale nikoli zisková rozpětí ostatních společností ve spojení v rámci téhož prodejního kanálu.

(33)

Dlužno poznamenat, že v tomto případě může existence samostatného daňového subjektu sloužit jako ukazatel významné hospodářské činnosti provozované společností ve spojení se sídlem mimo Unii, pokud se taková činnost vyžaduje podle vnitrostátního daňového práva. V tomto případě, jak se uvádí ve 31. bodě odůvodnění, Komise zohlednila skutečnost, že dotčený vyvážející výrobce má mimo Unii stranu ve spojení, která provozuje významnou hospodářskou činnost, a skutečnost, že strana ve spojení mimo Unii odečítala u každé prodejní transakce týkající se dotčeného výrobku uskutečněné mezi stranami ve spojení přirážku, což ovlivnilo srovnatelnost cen v případě vývozu glutamátu sodného do Unie. Kromě toho, jak se uvádí ve 31. bodě odůvodnění, částka, z níž úprava vycházela, odrážela skutečnou ověřenou přirážku účtovanou mezi společnostmi ve spojení, a proto také přesně odrážela činnosti společnosti ve spojení. Tyto argumenty by se proto měly zamítnout.

(34)

Po zveřejnění prozatímních zjištění tentýž vyvážející výrobce vznesl námitku proti úpravě provedené u provizí vyplacených na základě vývozní ceny, přičemž tvrdil, že nešlo o přímé prodejní náklady, ale provize vyplácené měsíčně, v důsledku čehož nebyly spojeny s konkrétními prodejními transakcemi a neovlivňovaly srovnatelnost cen. Tento vyvážející výrobce uvedl, že zaplacené provize měly účinek pouze mezi společnostmi ve spojení, a proto se na ně nevztahuje čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení. Vyvážející výrobce rovněž argumentoval, že na základě předpokladu, že by byl společně se svojí společností ve spojení považován za jediný hospodářský subjekt, není v rámci tohoto hospodářského subjektu žádný převod peněz výdajem ani příjmem.

(35)

Šetřením se zjistilo, že podle „dohody o provizích“ mezi tímto vyvážejícím výrobcem a jeho společností ve spojení se provize stanou splatnými tehdy, když vyvážející výrobce v Indonésii prodává výrobky přímo nezávislým odběratelům, kteří nejsou ve spojení, na trhu Unie (nikoli prostřednictvím společnosti ve spojení). Vyplacená provize byla přímo provázána s čistou prodejní hodnotou. V důsledku toho přímý vztah mezi prodejem a vyplacenou provizí ovlivnil srovnatelnost cen podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení.

(36)

Předpoklad, že společnosti ve spojení byly považovány za jeden hospodářský subjekt, je v důsledku nepřesný. Šetřením se zjistilo, že tento vyvážející výrobce měl plně funkční vývozní oddělení a nedocházelo k žádné duplikaci úkolů souvisejících s vývozem mezi vyvážejícím výrobcem a dovozcem ve spojení. Proto nelze společnost ve spojení považovat za interní prodejní oddělení a tyto argumenty by měly být zamítnuty.

(37)

Alternativně, v případě, že by vývozní ceny byly upraveny na základě čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, by podle tvrzení vyvážejícího výrobce měla být částka vyplacených provizí rovněž vyřazena z prodejních, správních a režijních nákladů společnosti ve spojení, které byly odečteny od ceny při dalším prodeji prvnímu nezávislému odběrateli v Unii v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Nicméně podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení při výpočtu spolehlivé vývozní ceny by měly být od ceny při dalším prodeji prvnímunezávislému odběrateli v Unii odečteny veškeré náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem a neexistuje právní základ, který by umožnil kompenzovat takové náklady jakýmkoli příjmem, jak požaduje vyvážející výrobce. Kromě toho se prodejní, správní a režijní náklady společnosti ve spojení v Unii týkají jiného prodejního kanálu (tj. prostřednictvím zákazníka ve spojení) než příjmu, který se týkal kanálu prodeje nezávislým odběratelům. A konečně, úprava přirážky podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení a stanovení vývozní ceny podle téhož čl. 2 odst. 8 nebo 9 má často rozdílný účel a představuje dvě různé fáze analýzy dumpingu.

(38)

Po poskytnutí konečných informací daný vyvážející výrobce zopakoval svá tvrzení týkající se provize uvedené ve 35. bodě odůvodnění, přičemž argumentoval tím, že by bylo nekonzistentní na jedné straně považovat transferové ceny mezi stranami ve spojení za nespolehlivé a na druhé straně upravovat vývozní cenu na základě dohody o provizích uzavřené mezi stranami ve spojení. Vyvážející výrobce dále zpochybnil zjištění uvedená ve 35. bodě odůvodnění, tedy že vyplácená provize přímo souvisela s čistou hodnotou prodeje a že tedy existoval přímý vztah mezi prodejem a vyplacenou provizí, který měl tak vliv na srovnatelnost cen, neboť provize se vyplácela jednou za měsíc a podrobnosti výpočtu provize si smluvní strany navzájem neposkytly.

(39)

Vyvážející výrobce nepodložil tato tvrzení dalšími důkazy ani na podporu svého tvrzení neposkytl další doplňující faktické informace, které by mohly uvedené závěry vyvrátit. Z toho důvodu se závěry uvedené ve 35. až 37. bodě odůvodnění potvrzují.

(40)

Po poskytnutí prozatímních informací jeden vyvážející výrobce tvrdil, že by měla být provedena úprava běžné hodnoty za propagační a motivační náklady. Vyvážející výrobce argumentoval tím, že tyto náklady nevznikly při prodeji na vývoz do Unie, přičemž měly přímý dopad na prodejní cenu na domácím trhu. Tento argument vyvážející výrobce opíral o tvrzení, že alespoň v některých případech tyto náklady mohly být vysledovány až ke specifickým prodejním transakcím na domácím trhu. Nakonec tento vyvážející výrobce argumentoval, že propagační a motivační náklady odrážejí různé úrovně obchodování na domácím trhu (kde byl glutamát sodný prodáván přímo maloobchodníkům) na jedné straně a prodeje do Unie (obchodníkům a distributorům) na straně druhé.

(41)

Šetření ukázalo, že propagační a motivační náklady byly většinou vázány na klienty, a nikoli na konkrétní prodejní transakce. Propagační a motivační náklady vznikají bez ohledu na to, zda je výrobek v konečném důsledku prodán. Kromě toho šetření ukázalo, že náklady, o nichž se tvrdilo, že byly spojeny se specifickými prodejními transakcemi, nebyly ve skutečnosti zohledněny v ceně. Na tomto základě byl učiněn závěr, že propagační a motivační náklady neměly na ceny a srovnatelnost cen vliv a toto tvrzení by mělo být zamítnuto.

(42)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že glutamát sodný s velkými krystaly (velikost ok) má odlišné fyzikální vlastnosti a prodává se na odlišné obchodní úrovni než glutamát sodný dovážený do Unie. Vyvážející výrobce proto argumentoval, že glutamát sodný s velkými krystaly by měl být ze stanovení běžné hodnoty vyloučen.