7.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 3/1

(1)

Průměrnou hodnotu hmotnosti používanou pro účely výpočtu specifických emisí CO2 každého nového osobního automobilu je nutno každé tři roky upravit, a tím zohlednit změny v průměrné hmotnosti nových vozidel registrovaných v Unii.

(2)

Ze sledování hmotnosti nových osobních automobilů v provozním stavu, jež byly registrovány v kalendářních letech 2011, 2012 a 2013, je zjevné, že se průměrná hmotnost zvýšila, a že by proto měl být změněn údaj M0 uvedený v bodě 1 písm. b) přílohy I nařízení (ES) č. 443/2009.

(3)

V případě této první změny je vhodné zohlednit výjimečně skutečnost, že se kvalita sledovaných údajů v letech 2011, 2012 a 2013 lišila. Nová hodnota by tudíž měla být stanovena tak, že se zohlední pouze ty hodnoty hmotnosti, které byli dotčení výrobci s to ověřit, a že se současně z výpočtu vyloučí jednak hodnoty zjevně nesprávné, tj. hodnoty vyšší než 2 840 kg nebo nižší než 500 kg, jednak hodnoty týkající se vozidel, která nespadají do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 443/2009. Nová hodnota navíc vychází z váženého průměru, který zohledňuje počet nových registrací v každém jednotlivém referenčním roce.

(4)

Z uvedených důvodů by měla být hodnota M0, která má být uplatňována od 1. ledna 2016, zvýšena z 1 372,0 kg o 20,4 kg na 1 392,4 kg,

7.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 3/3

(1)

Nařízení (ES) č. 1924/2006 stanoví, že zdravotní tvrzení při označování potravin jsou zakázána, pokud je Komise v souladu s uvedeným nařízením neschválí a nezařadí na seznam schválených tvrzení.

(2)

Podle čl. 13 odst. 3 nařízení (ES) č. 1924/2006 bylo přijato nařízení Komise (EU) č. 432/2012 (2), kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí.

(3)

Nařízení (ES) č. 1924/2006 rovněž stanoví, že provozovatelé potravinářských podniků zasílají žádosti o schválení zdravotních tvrzení příslušnému vnitrostátnímu orgánu členského státu. Příslušný vnitrostátní orgán postoupí platné žádosti Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA, dále jen „úřad“) k vědeckému hodnocení a rovněž Komisi a členským státům pro informaci.

(4)

Komise rozhodne o schválení zdravotních tvrzení s ohledem na stanovisko úřadu.

(5)

S cílem stimulovat inovace by zdravotní tvrzení, která jsou založena na nejnovějších vědeckých poznatcích a/nebo která zahrnují požadavek na ochranu údajů, jež jsou předmětem průmyslového vlastnictví, měla podléhat zrychlenému typu schvalování.

(6)

V návaznosti na žádost společnosti Aptonia předloženou podle čl. 13 odst. 5 nařízení (ES) č. 1924/2006 byl úřad požádán o vydání stanoviska ke zdravotnímu tvrzení týkajícímu se glykemických sacharidů a obnovy normální svalové funkce (kontrakce) po náročném fyzickém výkonu (otázka č. EFSA-Q-2013-00234) (3). Navrhované tvrzení zformuloval žadatel takto: „Glykemické sacharidy zvyšují zásobu glykogenů ve svalech po náročném fyzickém výkonu.“

(7)

Dne 25. října 2013 obdržela Komise a členské státy vědecké stanovisko úřadu, ve kterém úřad dospěl k závěru, že na základě předložených údajů byl zjištěn příčinný vztah mezi konzumací glykemických sacharidů a uváděným účinkem. Zdravotní tvrzení formulované ve smyslu tohoto závěru by proto mělo být považováno za vyhovující požadavkům nařízení (ES) č. 1924/2006 a mělo by být zařazeno na seznam schválených tvrzení platných pro Unii zřízený nařízením (EU) č. 432/2012.

(8)

Jedním z cílů nařízení (ES) č. 1924/2006 je zajistit, aby zdravotní tvrzení byla pravdivá, srozumitelná, spolehlivá a užitečná pro spotřebitele, a v tomto kontextu je třeba zohlednit formulaci a prezentaci tvrzení. Je-li tedy tvrzení používané žadatelem formulováno tak, že má pro spotřebitele stejný význam jako schválené zdravotní tvrzení, neboť obě vykazují stejný vztah mezi kategorií potravin, potravinou nebo jednou její složkou a zdravím, měly by se na ně vztahovat tytéž podmínky používání jako podmínky uvedené v příloze tohoto nařízení.

(9)

V souladu s článkem 20 nařízení (ES) č. 1924/2006 by měl být aktualizován rejstřík pro výživová a zdravotní tvrzení obsahující všechna schválená zdravotní tvrzení, aby bylo zohledněno toto nařízení.

(10)

Připomínky, které Komise obdržela od žadatele a veřejnosti v souladu s čl. 16 odst. 6 nařízení (ES) č. 1924/2006, byly při stanovení opatření v tomto nařízení vzaty v úvahu.

(11)

Nařízení (EU) č. 432/2012 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(12)

Členské státy byly konzultovány,

7.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 3/6

(1)

Nařízení (ES) č. 1924/2006 stanoví, že zdravotní tvrzení při označování potravin jsou zakázána, pokud je Komise v souladu s uvedeným nařízením neschválí a nezařadí na seznam schválených tvrzení.

(2)

Nařízení (ES) č. 1924/2006 rovněž stanoví, že provozovatelé potravinářských podniků zasílají žádosti o schválení zdravotních tvrzení příslušnému vnitrostátnímu orgánu členského státu. Příslušný vnitrostátní orgán postoupí platné žádosti Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA, dále jen „úřad“) k vědeckému hodnocení a Komisi a členským státům pro informaci.

(3)

Komise rozhodne o schválení zdravotních tvrzení s ohledem na stanovisko úřadu. V některých případech nemůže vědecké hodnocení rizik samo o sobě poskytnout všechny informace, z nichž by mělo vycházet rozhodnutí o řízení rizik, a proto by měly být zohledněny další opodstatněné a pro danou záležitost důležité faktory.

(4)

V návaznosti na žádost společnosti Dextro Energy GmbH & Co. KG předloženou podle čl. 13 odst. 5 nařízení (ES) č. 1924/2006 byl úřad požádán o vydání stanoviska ke zdravotnímu tvrzení týkajícímu se glukózy a jejího přispění k energetickému metabolismu (otázka č. EFSA-Q-2012-00266) (2). Navrhované tvrzení zformuloval žadatel takto: „Glukóza je metabolizována v rámci normálního energetického metabolismu těla.“

(5)

Dne 11. května 2012 obdržela Komise a členské státy vědecké stanovisko úřadu, ve kterém úřad dospěl k závěru, že na základě předložených údajů byl zjištěn příčinný vztah mezi konzumací glukózy a přispěním k energetickému metabolismu. Cílovou skupinou je běžná populace.

(6)

V návaznosti na žádost společnosti Dextro Energy GmbH & Co. KG předloženou podle čl. 13 odst. 5 nařízení (ES) č. 1924/2006 byl úřad požádán o vydání stanoviska ke zdravotnímu tvrzení týkajícímu se glukózy a jejího přispění k energetickému metabolismu (otázka č. EFSA-Q-2012-00267) (3). Navrhované tvrzení zformuloval žadatel takto: „Glukóza podporuje běžnou tělesnou aktivitu.“

(7)

Dne 11. května 2012 obdržela Komise a členské státy vědecké stanovisko úřadu, ve kterém úřad dospěl k závěru, že tvrzení o glukóze a jejím přispění k energetickému metabolismu již bylo posouzeno s příznivým výsledkem a odkázal na své stanovisko ke zdravotnímu tvrzení týkajícímu se glukózy a jejího přispění k energetickému metabolismu (otázka č. EFSA-Q-2012-00266).

(8)

V návaznosti na žádost společnosti Dextro Energy GmbH & Co. KG předloženou podle čl. 13 odst. 5 nařízení (ES) č. 1924/2006 byl úřad požádán o vydání stanoviska ke zdravotnímu tvrzení týkajícímu se glukózy a jejího přispění k energetickému metabolismu (otázka č. EFSA-Q-2012-00268) (4). Navrhované tvrzení zformuloval žadatel takto: „Glukóza přispívá k normálnímu energetickému metabolismu.“

(9)

Dne 11. května 2012 obdržela Komise a členské státy vědecké stanovisko úřadu, ve kterém úřad dospěl k závěru, že tvrzení o glukóze a jejím přispění k energetickému metabolismu již bylo posouzeno s příznivým výsledkem a odkázal na své stanovisko ke zdravotnímu tvrzení týkajícímu se glukózy a jejího přispění k energetickému metabolismu (otázka č. EFSA-Q-2012-00266).

(10)

V návaznosti na žádost společnosti Dextro Energy GmbH & Co. KG předloženou podle čl. 13 odst. 5 nařízení (ES) č. 1924/2006 byl úřad požádán o vydání stanoviska ke zdravotnímu tvrzení týkajícímu se glukózy a jejího přispění k energetickému metabolismu (otázka č. EFSA-Q-2012-00269) (5). Navrhované tvrzení zformuloval žadatel takto: „Glukóza přispívá k normálnímu energetickému metabolismu při výkonu.“

(11)

Dne 11. května 2012 obdržela Komise a členské státy vědecké stanovisko úřadu, ve kterém úřad dospěl k závěru, že tvrzení o glukóze a jejím přispění k energetickému metabolismu již bylo posouzeno s příznivým výsledkem a odkázal na své stanovisko ke zdravotnímu tvrzení týkajícímu se glukózy a jejího přispění k energetickému metabolismu (otázka č. EFSA-Q-2012-00266).

(12)

V návaznosti na žádost společnosti Dextro Energy GmbH & Co. KG předloženou podle čl. 13 odst. 5 nařízení (ES) č. 1924/2006 byl úřad požádán o vydání stanoviska ke zdravotnímu tvrzení týkajícímu se glukózy a jejího přispění k energetickému metabolismu (otázka č. EFSA-Q-2012-00270) (6). Navrhované tvrzení zformuloval žadatel takto: „Glukóza přispívá k normální činnosti svalů.“

(13)

Dne 11. května 2012 obdržela Komise a členské státy vědecké stanovisko úřadu, ve kterém úřad dospěl k závěru, že tvrzení o glukóze a jejím přispění k energetickému metabolismu již bylo posouzeno s příznivým výsledkem a odkázal na své stanovisko ke zdravotnímu tvrzení týkajícímu se glukózy a jejího přispění k energetickému metabolismu (otázka č. EFSA-Q-2012-00266).

(14)

Podle čl. 6 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 nařízení (ES) č. 1924/2006 musí být zdravotní tvrzení založena na všeobecně uznávaných vědeckých poznatcích. Schválení může být také oprávněně odmítnuto, pokud zdravotní tvrzení nesplňují jiné obecné a konkrétní požadavky nařízení (ES) č. 1924/2006, a to i v případě příznivého vědeckého hodnocení úřadu. Zdravotní tvrzení, která jsou neslučitelná s obecně přijímanými zásadami v oblasti výživy a zdraví, by se neměla uvádět. Úřad dospěl k závěru, že byla zjištěna příčinná souvislost mezi konzumací glukózy a přispěním k energetickému metabolismu. Používání takového zdravotního tvrzení by však vedlo k rozporuplnému a matoucímu pochopení na straně spotřebitelů, protože by podněcovalo ke konzumaci cukrů, ale vnitrostátní a mezinárodní orgány informují spotřebitele na základě všeobecně uznávaných vědeckých poznatků o tom, že příjem cukrů by se měl omezit. Takové zdravotní tvrzení není proto v souladu s čl. 3 druhým pododstavcem písm. a) nařízení (ES) č. 1924/2006, podle kterého by neměla být používána tvrzení, která jsou dvojsmyslná nebo klamavá. Kromě toho, i kdyby dotčené zdravotní tvrzení bylo schváleno pouze za zvláštních podmínek používání a/nebo bylo doprovázeno doplňujícími sděleními nebo varováními, nedostačovalo by to k tomu, aby se odstranilo riziko špatného pochopení pro spotřebitele, a proto by toto tvrzení nemělo být schváleno.

(15)

Zdravotní tvrzení, která jsou předmětem tohoto nařízení, jsou zdravotními tvrzeními podle čl. 13 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1924/2006, na která se vztahuje přechodné období stanovené v čl. 28 odst. 5 uvedeného nařízení až do přijetí seznamu schválených zdravotních tvrzení, pokud jsou tato tvrzení v souladu s uvedeným nařízením.

(16)

Seznam schválených zdravotních tvrzení byl zřízen nařízením Komise (EU) č. 432/2012 (7) a je použitelný od 14. prosince 2012. Pokud jde o tvrzení uvedená v čl. 13 odst. 5 nařízení (ES) č. 1924/2006, jejichž hodnocení úřadem nebo posouzení Komisí nebylo dokončeno do 14. prosince 2012 a která nejsou podle tohoto nařízení zahrnuta do seznamu schválených zdravotních tvrzení, je vhodné stanovit přechodné období, během něhož mohou být nadále používána, aby se provozovatelé potravinářských podniků i příslušné vnitrostátní orgány mohli zákazu těchto tvrzení přizpůsobit.

(17)

Připomínky, které Komise obdržela od žadatele a veřejnosti v souladu s čl. 16 odst. 6 nařízení (ES) č. 1924/2006, byly při stanovení opatření v tomto nařízení vzaty v úvahu.

(18)

Členské státy byly konzultovány,

7.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 3/10

(1)

Nařízení (ES) č. 1069/2009 stanoví hygienická a veterinární pravidla pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty s cílem zabraňovat rizikům pro zdraví lidí a zvířat, která v souvislosti s těmito produkty vznikají, a snižovat je na minimum. Uvedené nařízení rovněž stanoví konečný bod výrobního řetězce určitých získaných produktů, po kterém se na ně již nevztahují požadavky zmíněného nařízení.

(2)

Nařízení Komise (EU) č. 142/2011 (2) stanoví prováděcí pravidla pro nařízení (ES) č. 1069/2009, včetně pravidel o přijímání alternativních metod pro využívání nebo neškodné odstranění vedlejších produktů živočišného původu nebo získaných produktů a požadavků pro uvádění organických hnojiv a některých dalších vedlejších produktů živočišného původu na trh.

(3)

V souladu s čl. 19 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 1069/2009 mohou členské státy povolit sběr, přepravu a neškodné odstraňování materiálu kategorie 3 uvedeného v čl. 10 písm. f) zmíněného nařízení jinými prostředky stanovenými v kapitole IV přílohy VI nařízení (EU) č. 142/2011. V souladu s čl. 36 odst. 3 nařízení (EU) č. 142/2011 byla tato možnost omezena na přechodné období do 31. prosince 2014. Sběr, přepravu a neškodné odstranění jinými prostředky stanovenými v kapitole IV přílohy VI nařízení (EU) č. 142/2011 povolují některé členské státy v případě malých množství zmetkových potravin do 20 kg za týden.

(4)

Nejsou-li hlášeny žádné negativní důsledky pro zdraví zvířat a s ohledem na skutečnost, že v některých případech by neškodné odstranění v souladu s článkem 14 nařízení (ES) č. 1069/2009 bylo ve srovnání s neškodným odstraněním v místě nepřijatelně obtížné, jeví se jako odůvodněné stanovit dočasnou odchylku jako trvalé řešení, pokud takové neškodné odstranění nezpůsobí nepřijatelné zdravotní riziko. Článek 15 nařízení (EU) č. 142/2011, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro použití ustanovení čl. 19 odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) nařízení (ES) č. 1069/2009, by proto měl být doplněn o odkaz na opatření stanovená v kapitole IV přílohy VI nařízení (EU) č. 142/2011, jež by rovněž měla být odpovídajícím způsobem změněna. Po konzultaci s členskými státy a organizacemi zúčastněných stran by možnost, že členské státy mohou rozhodnout, že zvýší objem na nejvýše 50 kg týdně, měla být zrušena, jestliže se dočasná odchylka stane trvalým řešením. Kromě toho by mělo být zrušeno ustanovení čl. 36 odst. 3 nařízení (EU) č. 142/2011.

(5)

Vzhledem k nízkému riziku možného styku hospodářských zvířat s organickými hnojivy a půdními přídavky, s nimiž manipulují někteří provozovatelé a uživatelé, zejména pokud působí mimo potravinový a krmivový řetězec, by příslušné orgány měly mít možnost osvobodit tyto provozovatele a uživatele od registrační povinnosti podle článku 23 nařízení (ES) č. 1069/2009. Tito provozovatelé a uživatelé by měli být doplněni na seznam provozovatelů osvobozených od ohlašovací povinnosti ve vztahu k příslušným orgánům v souladu s čl. 20 odst. 4 nařízení (EU) č. 142/2011. Ustanovení čl. 20 odst. 4 nařízení (EU) č. 142/2011 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

U pěstebních substrátů, včetně zahrádkářské zeminy, s nízkým obsahem vedlejších produktů živočišného původu nebo získaných produktů, jež jsou balené k použití konečným spotřebitelem, nehrozí riziko, že budou používány jako krmivo pro hospodářská zvířata. Omezení obsahu získaných produktů materiálů kategorie 2 nebo 3 v pěstebních substrátech, včetně zahrádkářské zeminy, na méně než 5 % objemových snižuje riziko použití jako krmiva pro hospodářská zvířata, neboť vysoký obsah půdy a jiných materiálů činí tyto produkty nepoživatelnými pro hospodářská zvířata. Při výrobě pěstebních substrátů se smí používat zpracovaný hnůj. Nesmí však být jedinou složkou pěstebních substrátů. Jeho obsah v pěstebních substrátech by neměl činit více než 50 % objemových. Zpracovaný hnůj se nesmí používat k výrobě pěstebních substrátů v případě, kdy místo původu podléhá zákazu z důvodu podezření na ohnisko nebo potvrzeného ohniska závažného přenosného onemocnění postihujícího hospodářská zvířata. Proto tyto produkty mohou být osvobozeny od veterinárních kontrol pro uvádění na trh jinak než dovozem. Ustanovení čl. 22 odst. 2 nařízení (EU) č. 142/2011 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)

Definice „meziproduktů“ v bodě 35 a „vzorků zboží“ v bodě 39 přílohy I nařízení (EU) č. 142/2011 by měly být upřesněny, aby se zabránilo neopodstatněným překážkám obchodu. Definice „meziproduktů“ zahrnuje rovněž místo určení meziproduktů. Je vhodné rozšířit stávající definici o možná další použití v kosmetickém průmyslu. Získané produkty, jež splňují požadavky směrnice Rady 76/768/EHS (3), mohou být v souladu s čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 1069/2009 prohlášeny za konečný bod výrobního řetězce. Kromě toho je třeba ujasnit, že krmivo pro zvířata v zájmovém chovu může do EU vstoupit jako vzorek zboží pro účely krmných pokusů, zkoušení strojů nebo zařízení. Definice „meziproduktů“ v bodě 35 a „vzorků zboží“ v bodě 39 přílohy I nařízení (EU) č. 142/2011 by měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(8)

Ačkoli v souladu s čl. 3 odst. 6 nařízení (ES) č. 1069/2009 jsou koňovití považováni za hospodářská zvířata, existuje mezi některými konkrétními zvířaty této čeledi a jejich chovateli zvláště úzký vztah. Je proto odůvodněné, aby bylo umožněno spalovat těla mrtvých koňovitých ve spalovnách schválených za tímto účelem příslušným orgánem, a to za podmínky, že dané zvíře pochází z hospodářství, jež nepodléhá zákazům v souvislosti s nákazami podléhajícími povinnému hlášení. Směrnice Rady 2009/156/ES (4) stanoví veterinární pravidla mimo jiné pro přesun koňovitých, včetně podmínek pro identifikaci koňovitých. Individuální spalování v nízkokapacitních spalovnách je možné pouze v případě mrtvých koňovitých, kteří splňují ustanovení uvedené směrnice. Kapitola III přílohy III nařízení (EU) č. 142/2011 by měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(9)

Podle čl. 13 písm. g) nařízení (ES) č. 1069/2009 mohou být vedlejší produkty živočišného původu pocházející z vodních živočichů materiálu kategorie 2 zesilážovány, zkompostovány nebo přeměněny na bioplyn. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „EFSA“) zveřejnil vědecké stanovisko týkající se hodnocení nové zpracovatelské metody pro vedlejší produkty živočišného původu materiálů kategorie 2 rybího původu (5). Podle stanoviska EFSA jsou rizika, jež způsobují materiály kategorie 2 rybího původu, díky této zpracovatelské metodě přiměřeně snížena, což umožňuje použití získaných produktů k výrobě organických hnojiv, jejich zkompostování nebo přeměnu na bioplyn nebo použití k výrobě krmiva pro kožešinová zvířata nebo jiná zvířata, která nejsou určena k lidské spotřebě. EFSA ve svém stanovisku dospěl k závěru, že nedojde ke zvýšení rizika, pokud se tato zpracovatelská metoda uplatní i v případě zpracování vedlejších produktů pocházejících z vodních živočichů materiálů kategorie 3. Materiál kategorie 3 získaný z vodních živočichů proto může být určen pro účely uvedené v článku 14 nařízení (ES) č. 1069/2009.

(10)

S ohledem na úspěšný výsledek posouzení rizik, jež EFSA provedl, by zesilážování materiálu z ryb mělo být přidáno na seznam alternativních zpracovatelských metod v kapitole IV přílohy IV nařízení (EU) č. 142/2011. Příloha IV nařízení (EU) č. 142/2011 by měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(11)

Zbytky rozkladu a kompost živočišného původu mohou být v praxi smíchány s materiály, které nejsou živočišného původu. Provozovatelé by měli vědět, jaké předpisy se vztahují na neškodné odstraňování takových zbytků rozkladu a kompostu. Kromě toho je třeba vyjasnit, ve kterých případech mohou být kompost a zbytky rozkladu získané z odpadu ze stravovacích zařízení neškodně odstraněny na povolené skládce. Kapitola III přílohy V nařízení (EU) č. 142/2011 by měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(12)

Chorvatsko oznámilo seznam druhů divokých mrchožravých ptáků, na něž by se měla vztahovat odchylka týkající se zvláštních krmných účelů stanovená v článku 18 nařízení (ES) č. 1069/2009. Seznam druhů mrchožravých ptáků v příloze VI nařízení (EU) č. 142/2011 by měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(13)

EFSA provedl posouzení rizika spojeného s kompostováním v uzavřených boxech a následným spalováním prasat uhynulých v hospodářství (6) a dospěl k závěru, že kompostování v uzavřených boxech, na něž je odkazováno v rámci alternativních parametrů stanovených v příloze V kapitole III oddíle 2 nařízení (EU) č. 142/2011, není dostatečným ošetřením pro bezpečné odstranění materiálu kategorie 2, a nemůže být tudíž uvedeno v kapitole IV přílohy IV uvedeného nařízení jako alternativní zpracovatelská metoda. Na základě výše zmíněného posouzení, jež EFSA provedl, by „aerobní fermentace a skladování prasat uhynulých v hospodářství s následným spalováním nebo spoluspalováním“ měly být považovány za specifickou metodu uchovávání v uzavřených prostorách pro účely skladování vedlejších produktů živočišného původu až do jejich následného neškodného odstranění v souladu s nařízením (ES) č. 1069/2009. Aby bylo možné rozlišit tuto metodu od schválených metod kompostování a aby nebylo nutné absolvovat postup schválení požadovaný pro zařízení na kompostování podle přílohy V nařízení (EU) č. 142/2011, je vhodné zahrnout tuto metodu do nové kapitoly v příloze IX uvedeného nařízení, společně s metodou „hydrolýza s následným neškodným odstraněním“, jež je v současné době uvedena v příloze IV kapitole IV oddíle 2 bodě H a která je založena na stejných principech. Kromě toho by odkaz na přílohu IV v příloze XVI kapitole II oddíle 11 měl být odpovídajícím způsobem upraven. Přílohy IV, IX a XVI nařízení (EU) č. 142/2011 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(14)

Na tavené/škvařené tuky z materiálu kategorie 3 se vztahují zvláštní požadavky podle přílohy X kapitoly II oddílu 3 nařízení (EU) č. 142/2011. Neexistují však žádné veterinární důvody pro zákaz zpracování materiálu kategorie 3 z vodních živočichů a vedlejších produktů živočišného původu z vodních živočichů podle čl. 10 písm. i) a j) nařízení (ES) č. 1069/2009 spolu s vedlejšími produkty živočišného původu získanými ze suchozemských zvířat na smíchané tavené/škvařené tuky. Proto by mělo být možné použít materiály kategorie 3 z vodních živočichů a vedlejších produktů živočišného původu z vodních živočichů podle čl. 10 písm. i) a j) nařízení (ES) č. 1069/2009 k výrobě taveného/škvařeného tuku. Ustanovení přílohy X kapitoly II oddílu 3 bodu A podbodu 1 nařízení (EU) č. 142/2011 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(15)

Požadavky na tepelné ošetření kalu z odstředivky nebo separátoru, jenž může být později použit jako organické hnojivo nebo k výrobě organických hnojiv a uveden na trh, jsou stanoveny v příloze X kapitole II oddíle 4 části III nařízení (EU) č. 142/2011. Je vhodné zavést odchylku, aby příslušný orgán mohl povolit alternativní parametry pro tepelné ošetření kalu z odstředivky nebo separátoru určeného pro použití v rámci členských států, pokud provozovatelé mohou prokázat, že tepelné ošetření provedené podle alternativních parametrů zaručuje přinejmenším stejné snížení rizika jako ošetření provedené podle již zavedených parametrů použitelných pro uvádění na trh. Ustanovení přílohy X kapitoly II oddílu 4 části III nařízení (EU) č. 142/2011 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(16)

Meziprodukty mohou být použity mimo jiné k výrobě laboratorních činidel nebo diagnostických zdravotnických prostředků in vitro pro zvířata. Po kontrolách na stanovišti hraniční kontroly v souladu s článkem 4 směrnice Rady 97/78/ES (7) musí být produkt přepraven přímo do registrovaného zařízení nebo podniku určení. Aby byly objasněny požadavky na dovoz meziproduktů, měla by být odpovídajícím způsobem změněna příloha XII nařízení (EU) č. 142/2011.

(17)

Krevní výrobky určené k výrobě krmiva pro hospodářská zvířata, včetně sprejově sušené krve a krevní plazmy prasat, musí být vyrobeny v souladu s přílohou X kapitolou II oddílem 2 nařízení Komise (EU) č. 142/2011. S odkazem na bod B uvedeného oddílu musí být krevní výrobky podrobeny některé ze zpracovatelských metod č. 1 až 5 nebo zpracovatelské metodě č. 7, které jsou stanoveny v příloze IV kapitole III uvedeného nařízení, nebo jiné metodě, která zaručuje, že krevní výrobky splňují mikrobiologické normy pro získané produkty stanovené v příloze X kapitole I nařízení Komise (EU) č. 142/2011. Nařízení (EU) č. 142/2011 rovněž stanoví, konkrétně ve druhém řádku šestého sloupce tabulky 1 v příloze XIV kapitole I oddíle 1, že krevní výrobky, které nejsou určeny k lidské spotřebě a které lze použít jako krmivo, musí být provázeny veterinárním osvědčením v souladu se vzorem veterinárního osvědčení stanoveným v příloze XV kapitole 4 bodě B, pokud jsou určeny k odeslání do Unie nebo k tranzitu přes Unii.

(18)

V Asii, Severní Americe, Karibiku a ve Střední a Jižní Americe byla nahlášena epizootická diarrhoea prasat, včetně infekce prasat virem epizootické diarrhoey prasat a deltakoronavirem prasat. Na území Unie nebyl deltakoronavirus prasat ještě nikdy zjištěn. Za příčinu šíření viru se považuje nevhodné tepelné ošetření nebo kontaminace po tepelném ošetření sprejově sušené krve a krevní plazmy prasat, což je tradiční složka krmiva pro selata.

(19)

Komise, jednajíce z vlastního podnětu, přijala prováděcí nařízení Komise (EU) č. 483/2014 (8) jako prozatímní ochranné opatření s ohledem na bezpečnost sprejově sušené krve a krevní plazmy prasat určené k výrobě krmiva pro prasata. Vzhledem k tomu, že riziko pro zdraví zvířat přetrvá, je třeba přezkoumat požadavky na dovoz sprejově sušené krve a krevní plazmy prasat určené k výrobě krmiva pro prasata a prozatímní opatření uplatnit jako trvalý požadavek.

(20)

Vědecká pozorování ukazují, že prasečí koronaviry se ve výkalech prasat inaktivují při zahřátí na teplotu 71 °C, kterou je nutné udržovat po dobu 10 minut, nebo jsou-li ponechány při pokojové teplotě 20 °C po dobu 7 dnů. Virus nepřežil v experimentálně infikovaném suchém krmivu skladovaném při pokojové teplotě 24 °C déle než 2 týdny. V Unii a ve třetích zemích se pro sprejově sušenou krev a krevní plazmu obecně používá teplota 80 °C, a to zahřátím celé hmoty.

(21)

Na základě těchto dostupných informací se jeví jako vhodné požadovat, aby sprejově sušená krev a krevní plazma prasat dovezená ze třetích zemí a určená ke krmení prasat byla podrobena ošetření vysokou teplotou a následnému skladování po určitou dobu při pokojové teplotě, aby se tak zmírnilo riziko kontaminace po ošetření.

(22)

Dovoz kostí a výrobků z nich (kromě kostní moučky), rohů a výrobků z nich (kromě rohové moučky) a kopyt a paznehtů a výrobků z nich (kromě moučky z kopyt a paznehtů), které nejsou určeny k použití jako krmná surovina, organická hnojiva nebo půdní přídavky, by rovněž měl být povolen, pokud jsou tyto materiály přepravovány letadlem a jestliže splňují požadavky stanovené v článku 41 nařízení (ES) č. 1069/2009. Příloha XIV nařízení (EU) č. 142/2011 by měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(23)

S ohledem na změnu definice „meziproduktů“ a dodatečné požadavky týkající se dovozu krevních výrobků by měl být odpovídajícím způsobem změněn vzor prohlášení o dovozu ze třetích zemí týkajícího se meziproduktů a vzor veterinárního osvědčení pro dovoz krevních výrobků určených jako krmná surovina. Ustanovení přílohy XV kapitoly 4 bodu B a kapitoly 20 nařízení (EU) č. 142/2011 by měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(24)

Aby se zabránilo narušení obchodu, mělo by být stanoveno přechodné období, během nějž by měl být dovoz meziproduktů, na něž se použijí ustanovení nařízení (EU) č. 142/2011 ve znění tohoto nařízení, přijímán členskými státy v souladu s pravidly platnými před vstupem tohoto nařízení v platnost.

(25)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

1)

V článku 15 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Odchylně od článku 14 nařízení (ES) č. 1069/2009 mohou členské státy povolit sběr, přepravu a neškodné odstraňování malých množství materiálů kategorie 3 podle čl. 10 písm. f) uvedeného nařízení prostředky uvedenými v čl. 19 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení, pokud jsou splněny požadavky pro neškodné odstranění jinými prostředky stanovené v kapitole IV přílohy VI tohoto nařízení.“

2)

V článku 19 se písmeno c) nahrazuje tímto:

3)

Ustanovení čl. 20 odst. 4 se mění takto:

4)

V článku 22 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Na uvádění těchto produktů na trh se nevztahují žádné veterinární podmínky:

5)

V článku 23 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Provozovatel nebo vlastník zařízení nebo podniku v místě určení meziproduktů nebo jeho zástupce musí meziprodukty používat a/nebo odesílat výhradně k použití ve výrobě v souladu s definicí meziproduktů podle přílohy I bodu 35.“

6)

V článku 36 se zrušuje odstavec 3.

7)

Přílohy I, III, IV, V, VI, IX, X, XI, XII, XIV, XV a XVI se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

7.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 3/34

(1)

V čl. 41 odst. 2 směrnice 2012/34/EU se stanoví, že provozovatelé infrastruktury mohou stanovit požadavky kladené na žadatele, aby zajistili naplnění svých oprávněných očekávání ohledně budoucích výnosů a využití infrastruktury.

(2)

Takové požadavky by měly být přiměřené, transparentní a nediskriminační. Mohou zahrnovat pouze poskytnutí finanční záruky, které by měly být úměrné zamýšlenému rozsahu činnosti žadatele, a ujištění o schopnosti podat vyhovující návrhy na přidělení kapacity infrastruktury.

(3)

Finanční záruky by mohly být ve formě záloh nebo záruk poskytovaných finančními institucemi.

(4)

V rámci přiměřenosti požadavků podle čl. 41 odst. 2 směrnice 2012/34/EU je třeba zohlednit skutečnost, že infrastruktura konkurenčních druhů dopravy, jako je silniční a letecká doprava, námořní lodě a vnitrozemské vodní cesty, mnohdy není zatížena poplatky za její využití, a tudíž pro ni není třeba poskytovat finanční záruky. Aby byla zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž mezi jednotlivými druhy dopravy, měly by být finanční záruky omezeny na nezbytně nutné minimum z hlediska jejich výše i doby trvání.

(5)

Tyto finanční záruky jsou přiměřené, pouze jsou-li nutné k ujištění provozovatele infrastruktury ohledně budoucích výnosů a využití infrastruktury. Jelikož provozovatelé infrastruktury mohou využít i kontroly finanční způsobilosti železničních podniků a související dohled v rámci postupu pro vydávání licencí v souladu s kapitolou III směrnice 2012/34/EU, a zejména jejím článkem 20, potřeba finanční záruky se tím dále snižuje.

(6)

Na uvedené záruky se vztahuje zásada nediskriminace, takže by se požadavky na záruky kladené na žadatele v soukromém a ve veřejném vlastnictví neměly nijak lišit.

(7)

Záruky by měly být úměrné míře rizika, které žadatel pro provozovatele infrastruktury v různých fázích přidělování kapacity představuje. Riziko je obecně považováno za nízké, dokud lze kapacitu přerozdělit jiným železničním podnikům.

(8)

Záruku, která se vyžaduje při podání vyhovujících návrhů na přidělení kapacity infrastruktury, lze považovat za přiměřenou, transparentní a nediskriminační, pouze pokud provozovatel infrastruktury stanoví ve zprávě o síti jasná a transparentní pravidla pro podání žádosti o přidělení kapacity a nabídne žadatelům potřebné podpůrné nástroje. Jelikož před zahájením řízení pro podávání žádostí není možné objektivně rozhodnout o schopnosti žadatele připravit vyhovující návrhy na přidělení kapacity infrastruktury, lze případné nedostatky ve vztahu k dané schopnosti určit až po uplynutí daného řízení, a to pokud žadatel opakovaně nepředloží uvedené návrhy nebo provozovateli infrastruktury nesdělí potřebné informace. Žadatel by za uvedené selhání měl nést odpovědnost, a to v podobě sankce ve formě jeho vyloučení z podávání žádosti o konkrétní trasu vlaku.

(9)

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 870/2014 (2) bylo omylem přijato v jiném znění než v tom, ke kterému se kladně vyjádřil výbor. Prováděcí nařízení (EU) č. 870/2014 by proto mělo být zrušeno.

(10)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru uvedeného v čl. 62 odst. 1 směrnice 2012/34/EU,

„finanční zárukou“ se rozumí a) zálohy, které mají snížit budoucí závazky k úhradě poplatků za infrastrukturu a které mají tyto závazky předem plnit, nebo b) smluvní ujednání, jimiž se finanční instituce (např. banka) zavazuje zajistit úhradu daných plateb k datu jejich splatnosti.

a)

po určeném železničním podniku v případě, že finanční záruku již poskytl či uhradil žadatel, který není železničním podnikem, za účelem úhrady budoucích plateb za tytéž zamýšlené činnosti;

b)

má-li poplatek za infrastrukturu provozovateli infrastruktury přímo uhradit příslušný orgán podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 (3).

a)

žadatel nevyhověl dvěma následným žádostem o poskytnutí chybějících informací nebo opakovaně reagoval způsobem, který nesplňuje podmínky stanovené ve zprávě o síti uvedené v článku 27 směrnice 2012/34/EU a v příloze IV uvedené směrnice, pokud jde o řízení pro podávání žádostí k trasám vlaků, a

b)

provozovatel infrastruktury je schopen na žádost regulačního subjektu a k jeho spokojenosti doložit, že učinil veškeré přiměřené kroky, aby podpořil řádné a včasné podání žádostí.

7.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 3/37

(1)

Dne 3. ledna 2013 vstoupilo v platnost nařízení (EU) č. 1151/2012. Uvedeným nařízením bylo zrušeno a nahrazeno nařízení Rady (ES) č. 510/2006 (2).

(2)

Žádost o zápis názvu „Kranjska klobasa“ předložená Slovinskem byla v souladu s čl. 6 odst. 2 prvním pododstavcem zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie  (3).

(3)

Proti tomuto zápisu podalo Německo dne 3. července 2012, Chorvatsko dne 16. srpna 2012 a Rakousko dne 17. srpna 2012 námitku v souladu s čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 510/2006 (4). Námitky byly shledány přípustnými.

(4)

Dopisem ze dne 24. října 2012 Komise vyzvala zúčastněné strany, aby zahájily odpovídající konzultace a pokusily se do šesti měsíců dospět k vzájemné dohodě v souladu s jejich vnitřními postupy.

(5)

Slovinsko dosáhlo dohody s Německem a Rakouskem. Naproti tomu se nedohodlo s Chorvatskem.

(6)

Vzhledem k tomu, že se Slovinsko a Chorvatsko ve stanovené lhůtě nedohodly, měla by Komise přijmout rozhodnutí v souladu s postupem podle čl. 52 odst. 3 písm. b) nařízení (EU) č. 1151/2012.

(7)

Pokud jde o údajné nedodržení ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 510/2006, který byl nahrazen čl. 5 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012 a týká se vymezení zeměpisné oblasti, tj. tvrzení, že produkt nepochází z určitého místa, regionu nebo země, nebo že spotřebitel je uváděn v omyl, nebyla zjištěna žádná zjevná chyba. Pokud jde o údajné nedodržení ustanovení týkající se užívání názvu země, které bylo povoleno pouze ve výjimečných případech, „Kranjska“ není názvem země, ale (bývalého) regionu. Kromě toho nařízení (EU) č. 1151/2012 nestanoví pro chráněná zeměpisná označení používání názvu země ve výjimečných případech. Pokud jde o tvrzení, že se zeměpisná oblast nevyznačuje žádnými přírodními charakteristikami, které ji odlišují od sousedních oblastí, opodstatněnost tohoto tvrzení není nutné zkoumat, neboť to nařízení (EU) č. 1151/2012 nevyžaduje.

(8)

Komise došla k názoru, že názvy „Krainer“, „Käsekrainer“, „Schweinskrainer“, „Osterkrainer“ a „Bauernkrainer“ na jedné straně a „Kranjska“ a „Kranjska kobasica“ na straně druhé jsou názvy podobných klobás v němčině a chorvatštině a mají společný historický původ vztahující se k bývalému regionu „Kranjska“, který již v současnosti administrativně neexistuje. Jelikož tato označení mají společný původ a vzhledem k tomu, že se dané produkty vzhledově podobají, mohlo by uplatnění ochrany podle článku 13 nařízení (EU) č. 1151/2012, a zejména jeho odst. 1 písm. b), vést k tomu, že by případná registrace produktu „Kranjska klobasa“ znemožnila producentům, kteří nesplní požadavky specifikace „Kranjska klobasa“, používat výrazy „Krainer“, „Käsekrainer“, „Schweinskrainer“, „Osterkrainer“, „Bauernkrainer“, „Kranjska“ a „Kranjska kobasica“.

(9)

Z důkazů vyplývá, že užíváním názvů „Krainer“, „Käsekrainer“, „Schweinskrainer“, „Osterkrainer“, „Bauernkrainer“, „Kranjska“ a „Kranjska kobasica“, které odkazují na produkty, jež mají společný původ s produktem „Kranjska klobasa“, nebylo zamýšleno využívat pověsti označení „Kranjska klobasa“ a že spotřebitel nebyl ani nemohl být uveden v omyl, pokud jde o skutečný původ produktů. Kromě toho bylo prokázáno, že uvedená označení byla v souladu s právem používána nepřetržitě a řádně po dobu nejméně 25 let předtím, než byla Komisi podána žádost o zápis názvu „Kranjska klobasa“.

(10)

Je však třeba poznamenat, že v němčině výraz „Krainer“ a jeho složeniny za dvě století zcela ztratily zeměpisnou vazbu na region Kraňsko. Potvrzuje to skutečnost, že obě dohody, které Německo uzavřelo s Rakouskem a Slovinskem, uznávají, že použití názvů „Krainer“, „Käsekrainer“, „Schweinskrainer“, „Osterkrainer“ a „Bauernkrainer“ nemá být považováno za zneužití názvu „Kranjska klobasa“.

(11)

Z výše uvedených důvodů a v zájmu spravedlnosti a tradičních zvyklostí, bez ohledu na to, zda názvy „Krainer“, „Käsekrainer“, „Schweinskrainer“, „Osterkrainer“, „Bauernkrainer“, „Kranjska“ a „Kranjska kobasica“ mají být považované za druhový výraz podle článku 41 nařízení (EU) č. 1151/2012, a za předpokladu, že jsou dodrženy zásady a předpisy platné v právním řádu Unie, má být i nadále možné volně bez časového omezení používat výrazy „Krainer“, „Käsekrainer“, „Schweinskrainer“, „Osterkrainer“ a „Bauernkrainer“ a používání výrazů „Kranjska“ a „Kranjska kobasica“ by mělo být povoleno na maximálně dlouhé přechodné období podle čl. 15 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012.

(12)

Ustanovení čl. 6 odst. 1 nařízení (EU) č. 1151/2012 zakazuje zápis názvů, které se staly druhovými. Oponenti tvrdili, že spotřebitelé v Rakousku, Chorvatsku a Německu si daná označení používaná na jejich trzích, jako např. „Krainer“, „Krainer Wurst“, „Kranjska“ a „Kranjska kobasica“, nespojují s určitým regionem. Zatímco označení navržené k zapsání zní „Kranjska klobasa“, průkazní podklady uvedené v námitce oponentů se vztahují k údajnému obecnému používání názvu „Krainer“, „Krainer Wurst“, „Kranjska“ a „Kranjska kobasica“ v Rakousku, Chorvatsku a Německu, a nikoli k názvu „Kranjska klobasa“. Oponenti neberou v úvahu situaci ve Slovinsku. V námitce oponentů nebyly předloženy žádné důkazy, jež by prokazovaly obecné používání označení, které by obsahovalo název navržený k zapsání nebo z něho sestávalo. Proto nelze na základě předložených informací považovat označení „Kranjska klobasa“ za druhové, a nejedná se tedy o nedodržení ustanovení čl. 6 odst. 1 nařízení (EU) č. 1151/2012.

(13)

Zatímco název „Kranjska klobasa“ je chráněn jako celek, jinou než zeměpisnou část tohoto názvu lze používat (i v překladu) po celé Unii, pokud jsou dodrženy zásady a předpisy platné v právním řádu Unie.

(14)

Na základě výše uvedených skutečností by tedy označení „Kranjska klobasa“ mělo být zapsáno do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení.

(15)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro politiku jakosti zemědělských produktů,

7.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 3/40

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

7.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 3/42

(1)

Směrnice 2014/32/EU stanoví požadavky, které musí splňovat některá měřidla, aby mohla být uváděna na trh a/nebo do provozu pro zvláštní měření nařízená členskými státy.

(2)

První ze zvláštních požadavků na vodoměry (požadavek 1) uvedený v příloze III směrnice 2014/32/EU se týká stanovené pracovní podmínky pro rozsah průtoku Q3/Q1 ≥ 10.

(3)

Dne 31. října 2011 vstoupila v platnost novela normy EN 14154, která obsahuje rozsah průtoku Q3/Q1 ≥ 40. Revidovaná norma EN 14154 odráží mezinárodní normu. Ve vztahu k rozsahu průtoku je přísnější než zvláštní požadavky uvedené v příloze III směrnice 2014/32/EU, a umožňuje tak přesnější měření.

(4)

Před zavedením rozsahu průtoku Q3/Q1 ≥ 10 směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/22/ES (2) o měřicích přístrojích platila ve všech členských státech mezinárodní norma OIML, která již tehdy obsahovala požadavek na rozsah průtoku Q3/Q1 ≥ 40. V důsledku přechodných ustanovení podle čl. 50 odst. 2 směrnice 2014/32/EU je již většina vodoměrů v současnosti uváděných na trh ve shodě s požadavkem Q3/Q1 ≥ 40.

(5)

Vodoměry o rozsahu průtoku Q3/Q1 ≥ 10 mohou být výrazně levnější než vodoměry splňující požadavky normy EN 14154 (Q3/Q1 ≥ 40). Bod 10 přílohy III směrnice 2014/32/EU dává distribuční společnosti nebo osobě právně pověřené instalací vodoměru možnost, aby mimo jiné rozhodla, která úroveň rozsahu průtoku je vhodná pro přesné měření předpokládané nebo předvídatelné spotřeby (3). Lze tudíž instalovat vodoměry nevyhovující normě EN 14154 z hlediska rozsahu průtoku, ale vyhovující požadavkům přílohy III směrnice 2014/32/EU. To však může zvýšit pravděpodobnost fakturačních chyb vzniklých méně přesným měřením vodoměru.

(6)

Rozsah průtoku Q3/Q1 ≥ 40 představuje současný stav vývoje technologií, který se stal součástí mezinárodní normy a výrobní praxe, a rovněž minimální kvalitu v současnosti dostupnou na trhu Unie. Poskytuje přesnější měření, a zajišťuje tak lepší ochranu spotřebitele. Vzhledem k tomu, že rozsah průtoku Q3/Q1 ≥ 40 je již mnoho let trhem instalované minimum, nepředstavuje splnění tohoto požadavku dodatečné náklady pro uživatele.

(7)

Směrnice 2014/32/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

7.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 3/44

(1)

Rozhodnutím K(2010) 2576 (2) Komise pověřila Evropskou agenturu pro železnice (dále jen „agentura“) vypracováním a revizí technických specifikací pro interoperabilitu (dále jen „TSI“) za účelem rozšíření jejich oblasti působnosti na celý železniční systém v Unii v souladu s čl. 1 odst. 4 směrnice 2008/57/ES. Dne 10. ledna 2013 agentura předložila své doporučení o změně TSI týkající se subsystémů řízení a zabezpečení transevropského železničního systému.

(2)

V souladu s čl. 8 odst. 4 směrnice 2008/57/ES, který se týká rozšíření oblasti působnosti TSI, by členský stát neměl revidovanou TSI použít u projektů, které jsou v pokročilé fázi rozvoje nebo jsou předmětem probíhajícího plnění smlouvy a které nespadaly do oblasti působnosti předchozí TSI.

(3)

Revidovaná TSI subsystémů řízení a zabezpečení (dále jen „TSI CCS“) by se měla používat pro sítě o jmenovitém rozchodu koleje 1 435 mm, 1 520 mm, 1 524 mm, 1 600 mm a 1 668 mm. Zajistila by se tak interoperabilita v systémech s jedním rozchodem koleje a umožnil vývoj a provoz vozidel s více rozchody koleje. Rovněž by se tím umožnil vývoj a používání subsystémů řízení a zabezpečení a prvků interoperability nezávisle na rozchodu koleje. Vysoký podíl vozidel se provozuje jak na transevropské železniční síti (TEN), tak i na síti mimo TEN. Parametry palubních a traťových subsystémů řízení a zabezpečení by proto měly být stejné pro celou síť.

(4)

Při zohlednění požadavků pro různé rozchody koleje lze uzavřít některé otevřené body týkající se kompatibility systémů detekce vlaku (specifikace uvedená v příloze A, index č. 77). Lze uzavřít otevřený bod týkající se bezpečnostních požadavků pro funkci DMI (rozhraní strojvedoucí – stroj) systému ETCS a bylo dosaženo pokroku, pokud jde o vyjasnění otevřeného bodu týkajícího se „spolehlivosti/dostupnosti“.

(5)

Je třeba upřesnit ustanovení o posuzování prvků interoperability a subsystémů v případě, kdy jsou požadavky splněny částečně.

(6)

Agentura ve své roli systémového orgánu pro evropský systém řízení železničního provozu (ERTMS) připravila aktualizovaný seznam povinných specifikací ERTMS uváděný v příloze A TSI CCS. Pokud jde o specifikace týkající se vlakového rozhraní (FFFIS – Form Fit Functional Interface Specification), než bude mezi všemi zúčastněnými stranami dosaženo na obou stranách rozhraní takové úrovně konsenzu, aby byly tyto specifikace považovány za závazné, měla by je agentura uvádět v aplikačních příručkách, aby mohly být používány ve výzvách k předkládání nabídek.

(7)

Agentura by měla co nejdříve zveřejnit specifikace zkoušek souvisejících se základní specifikací 3.

(8)

Ve znění rozhodnutí Komise 2012/88/EU (3) byly zjištěny chyby a je třeba je opravit.

(9)

Pro železniční provoz je zásadní dostupnost a kvalita signálu GSM-R.

(10)

Roaming GSM-R ve veřejných sítích je nepovinnou funkcí. Pokud se v členském státě používá, jeho implementace by měla být uvedena v řádku č. 1.1.1.3.3.3 v registru železniční infrastruktury v souladu s prováděcím rozhodnutím Komise 2014/880/EU (4).

(11)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 29 odst. 1 směrnice 2008/57/ES,

1)

Název se nahrazuje tímto: „rozhodnutí Komise 2012/88/EU ze dne 25. ledna 2012 o technické specifikaci pro interoperabilitu týkající se subsystémů řízení a zabezpečení“.

2)

Příloha III se mění takto:

7.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 3/59

(1)

V červnu 2014 oznámily finské orgány Komisi opatření týkající se zákazu uvádění chráničů hlavy vyráběných společností Ribcap AG, Berbegraben 4, CH-3110 Münsingen (Švýcarsko) na trh. Výrobky s názvem „Ribcap“ byly v souladu se směrnicí 89/686/EHS o osobních ochranných prostředcích opatřeny označením CE.

(2)

Výrobky jsou uváděny na trh jako chrániče hlavy – osobní ochranné prostředky (OOP) kategorie I, mimo jiné pro aktivity, jako je bruslení a lyžování.

(3)

Podle čl. 8 odst. 3 směrnice 89/686/EHS není ES přezkoušení typu vyžadováno v případě vzorů OOP jednoduché konstrukce (kategorie I), u které konstruktér předpokládá, že uživatel může sám zhodnotit úroveň ochrany poskytované proti účinku jednotlivých minimálních rizik, jež mohou být včas a bezpečně uživatelem rozpoznána.

(4)

Výrobek dováží a distribuuje společnost Brandsense Oy/Classic Bike Finland, Mechelininkatu 15, FI-00100 Helsinki (Finsko). Podle internetových stránek společnost dováží a prodává jízdní kola.

(5)

Na internetových stránkách dovozce je uveden odkaz na manuál Ribcap vypracovaný výrobcem a na certifikát k výrobku Ribcap založený na testování výrobku, jež provedla univerzita ve Štrasburku, který má dokládat, že Ribcap zabraňuje úrazům hlavy; na obalu výrobku a propagačních materiálech jsou uvedena slova „Certifikovaná bezpečnost“. Slova „Certifikovaná bezpečnost“ mohou vyvolávat dojem, že ES přezkoušení typu výrobku provedl oznámený subjekt, přičemž univerzita ve Štrasburku oznámeným subjektem není.

(6)

Podle tvrzení uvedených v propagační brožuře Ribcap chrání hlavu během nárazu. Z brožury může spotřebitel nabýt dojmu, že výrobky jsou vhodné pro použití při různých typech sportů a jako ochrana hlavy – jako například v případě tvrzení „Ribcap mi zajistí pohodlnou, lehkou a účinnou ochranu hlavy při sportu“. Přestože jsou na balení produktu uvedena slova „Nemá ochranný účinek jako přilba“, uvedená tvrzení vytvářejí zavádějící představu o bezpečnostních charakteristikách výrobku a mohou ve spotřebiteli vyvolat dojem, že výrobky chrání proti jiným než minimálním rizikům.

(7)

Podle pokynů pro kategorizaci obsažených v pokynech pro uplatňování směrnice 89/686/EHS patří všechny přilby, včetně sportovních přileb, mezi OOP kategorie II, a vztahuje se tak na ně ES přezkoušení typu oznámeným subjektem.

(8)

K výrobkům nejsou přiloženy uživatelské návody ve finštině a švédštině, tedy úředních jazycích Finska.

(9)

Jelikož k výrobkům nejsou přiloženy uživatelské návody popisující situace zamýšleného použití či omezení používání, mohou podle finských orgánů výrobky dávat falešný pocit bezpečnosti a vyvolat ve spotřebiteli mylné přesvědčení, že takovéto výrobky mají stejné ochranné vlastnosti jako přilba (OOP kat. II).

(10)

Prohlášení o shodě, které vypracoval výrobce, zaslal distributor finským orgánům; uvedené prohlášení není vypracováno podle modelu uvedeného v příloze VI směrnice 89/686/EHS.

(11)

Komise napsala výrobci a distributorovi ve Finsku dopis s výzvou, aby k opatření přijatému finskými orgány sdělili své připomínky. Výrobce ve své odpovědi znovu potvrdil svůj názor, že Ribcap není přilba, ale spíše vlněná čepice s chrániči, která by měla být podle směrnice 89/686/EHS kategorizována jako OOP kategorie I. Výrobce připustil, že použití slov „certifikovaná bezpečnost“ je pravděpodobně matoucí a nešťastné.

(12)

Výrobce ke své odpovědi přiložil zprávu vydanou švýcarskými orgány. Ve zprávě se zmiňuje švýcarských orgánů adresovaný společnosti Ribcap, v němž mimo jiné požadují, aby „výrobek nebyl dále propagován takovým způsobem, který by vyvolával dojem, že v případě pádu, k němuž dojde během pohybu s vybavením (lyže, snowboard, jízdní kolo atd.), zajišťuje ochranu hlavy před zraněním.“. Na základě aktualizace popisu výrobku a přidání rozsáhlých varování bylo společnosti Ribcap povoleno uvádět její výrobky na trh jako „čepice se všitými chrániči“, OOP kategorie I.

(13)

Ani popis výrobků ani varovná tvrzení nejsou zřejmě v případě uvádění výrobků na trh ve Finsku v souladu s požadavky pro uvádění výrobků na trh jako OOP kategorie I, neboť ve Finsku jsou výrobky uváděny na trh jako chrániče hlavy pro bruslení, lyžování a jiné outdoorové aktivity.

(14)

S ohledem na dostupnou dokumentaci a připomínky vyjádřené dotčenými stranami, se Komise domnívá, že chrániče hlavy „Ribcap“ nesplňují základní požadavky na zdraví a bezpečnost 1.1.2 Úrovně a třídy ochrany, 1.4 Informace poskytované výrobcem a 3.1.1 Náraz způsobený padajícími nebo vrženými předměty a střetem částí těla s překážkou,

7.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 3/61

(1)

Jestliže vnitrostátní norma, která přejímá harmonizovanou normu, na kterou byl zveřejněn odkaz v Úředním věstníku Evropské unie, obsahuje jeden nebo více základních požadavků na ochranu zdraví a na bezpečnost uvedených v příloze I směrnice 2006/42/ES, pak u stroje vyrobeného podle této normy platí předpoklad, že splňuje příslušné základní požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost.

(2)

V květnu 2013 podala Francie formální námitku v souladu s článkem 10 směrnice 2006/42/ES, pokud jde o normu EN 1870-17:2012 „Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Kotoučové pily – Část 17: Ručně ovládané vodorovné kotoučové pily pro příčné řezání s jednou jednotkou pily (ručně ovládané radiální ramenové pily)“, kterou navrhl Evropský výbor pro normalizaci (CEN) a jež má být harmonizována v rámci směrnice 2006/42/ES.

(3)

Formální námitka je založena na nedostatečnosti ustanovení odstavce 3 kapitoly 5.3.6.1 Krytí pilového listu výše uvedené normy, podle nichž může být, že ochranný kryt pevný nebo pohyblivý, aniž by bylo specifikováno, kdy je který z nich nezbytný, přičemž tyto dvě kategorie zařízení jsou rozdílné povahy a poskytují rozdílnou úroveň bezpečnosti odpovídající rozdílným analýzám rizik.

(4)

Komise poté, co společně se zástupci výboru zřízeného článkem 22 směrnice 2006/42/ES přezkoumala normu EN 1870-17:2012, došla k závěru, že tato norma nesplňuje příslušné základní požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost uvedené v bodě 1.4.2 „Zvláštní požadavky na ochranné kryty“ přílohy I směrnice 2006/42/ES, neboť konstruktérům zařízení umožňuje zvolit a instalovat ochranné kryty poskytující různé úrovně bezpečnosti, a to bez odkazu na analýzu rizika.

(5)

Zahrnutí možností, z nichž jedna nesplňuje základní požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost uvedené ve Směrnici 2006/42/ES, do harmonizované normy, může uvádět v omyl, pokud jde o předpokládaný soulad vyplývající z uplatnění normy.

(6)

S ohledem na nutnost zlepšit bezpečnostní prvky normy EN 1870-17:2012 a do doby, než bude provedena její odpovídající revize, by mělo být zveřejnění odkazu na normu EN 1870-17:2012 v Úředním věstníku Evropské unie doplněno vhodným varováním,