ISSN 1977-0626

Úřední věstník

Evropské unie

L 355

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 57
12. prosince 2014


Obsah

 

II   Nelegislativní akty

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1316/2014 ze dne 11. prosince 2014, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh schvaluje účinná látka Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747, mění příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 a povoluje členským státům prodloužení dočasných povolení udělených pro uvedenou účinnou látku ( 1 )

1

 

*

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1317/2014 ze dne 11. prosince 2014 o prodloužení přechodných období týkajících se kapitálových požadavků pro expozice vůči ústředním protistranám v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 a (EU) č. 648/2012 ( 1 )

6

 

*

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1318/2014 ze dne 11. prosince 2014, kterým se mění nařízení (ES) č. 474/2006 o vytvoření seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy ve Společenství ( 1 )

8

 

 

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1319/2014 ze dne 11. prosince 2014 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

39

 

 

SMĚRNICE

 

*

Směrnice Komise 2014/106/EU ze dne 5. prosince 2014, kterou se mění přílohy V a VI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES o interoperabilitě železničního systému ve Společenství ( 1 )

42

 

 

ROZHODNUTÍ

 

 

2014/894/SZBP

 

*

Rozhodnutí Politického a bezpečnostního výboru EUTM Mali/4/2014 ze dne 9. prosince 2014 o přijetí příspěvku třetího státu na vojenskou misi Evropské unie s cílem přispět k výcviku malijských ozbrojených sil (EUTM Mali)

50

 

 

2014/895/EU

 

*

Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 10. prosince 2014, kterým se stanoví formát pro sdělování informací uvedených v čl. 21 odst. 3 směrnice 2012/18/EU Evropského parlamentu a Rady o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (oznámeno pod číslem C(2014) 9334)  ( 1 )

51

 

 

2014/896/EU

 

*

Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 10. prosince 2014, kterým se stanoví formát pro sdělování informací od členských států o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (oznámeno pod číslem C(2014) 9335)  ( 1 )

55

 

 

DOPORUČENÍ

 

 

2014/897/EU

 

*

Doporučení Komise ze dne 5. prosince 2014 o záležitostech souvisejících s uvedením strukturálních subsystémů a vozidel do provozu a jejich používáním podle směrnic Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES a 2004/49/ES ( 1 )

59

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


II Nelegislativní akty

NAŘÍZENÍ

12.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 355/1


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1316/2014

ze dne 11. prosince 2014,

kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh schvaluje účinná látka Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747, mění příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 a povoluje členským státům prodloužení dočasných povolení udělených pro uvedenou účinnou látku

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (1), a zejména na čl. 13 odst. 2 a čl. 78 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V souladu s čl. 80 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1107/2009 se směrnice Rady 91/414/EHS (2) použije na postupy a podmínky schvalování účinných látek, o nichž bylo přijato rozhodnutí podle čl. 6 odst. 3 uvedené směrnice před 14. červnem 2011. U látky Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747 byly podmínky čl. 80 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1107/2009 splněny prováděcím rozhodnutím Komise 2011/253/EU (3).

(2)

V souladu s čl. 6 odst. 2 směrnice 91/414/EHS obdrželo Německo dne 21. října 2010 žádost společnosti Mitsui AgriScience International SA/NV o zařazení účinné látky Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747 do přílohy I směrnice 91/414/EHS. Prováděcím rozhodnutím 2011/253/EU bylo potvrzeno, že příslušná dokumentace je „úplná“, tzn. že v zásadě vyhovuje požadavkům na údaje a informace stanoveným v přílohách II a III směrnice 91/414/EHS.

(3)

Účinky uvedené účinné látky na zdraví lidí a zvířat a na životní prostředí byly posouzeny v souladu s ustanoveními čl. 6 odst. 2 a 4 směrnice 91/414/EHS pro použití navrhovaná žadatelem. Zpravodajský členský stát předložil dne 14. ledna 2013 návrh zprávy o posouzení.

(4)

Uvedený návrh zprávy o posouzení byl přezkoumán členskými státy a Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“). Úřad předložil Komisi svůj závěr (4) o posouzení rizik účinné látky Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747 z hlediska pesticidů dne 27. března 2014. Návrh zprávy o posouzení a závěr úřadu byly přezkoumány členskými státy a Komisí v rámci Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva a dokončeny dne 10. října 2014 v podobě zprávy Komise o přezkoumání látky Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747.

(5)

Z různých provedených zkoumání vyplynulo, že přípravky na ochranu rostlin obsahující látku Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747 mohou obecně splňovat požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) a v čl. 5 odst. 3 směrnice 91/414/EHS, zejména pokud jde o použití, která byla zkoumána a podrobně popsána ve zprávě Komise o přezkoumání. Je tudíž vhodné látku Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747 schválit.

(6)

Před schválením je třeba poskytnout členským státům a zúčastněným stranám přiměřené období, které jim umožní připravit se na plnění nových požadavků, jež ze schválení vyplynou.

(7)

Aniž jsou v důsledku schválení dotčeny povinnosti stanovené nařízením (ES) č. 1107/2009, mělo by vzhledem ke specifické situaci vzniklé přechodem od směrnice 91/414/EHS k nařízení (ES) č. 1107/2009 platit následující. Členským státům by po schválení mělo být poskytnuto šestiměsíční období, ve kterém přezkoumají povolení přípravků na ochranu rostlin obsahujících látku Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747. Členské státy by případně měly povolení změnit, nahradit nebo odejmout. Odchylně od uvedené lhůty by pro předložení a posouzení úplné dokumentace podle přílohy III, jak je stanoveno ve směrnici 91/414/EHS, mělo být pro každý přípravek na ochranu rostlin a pro každé navrhované použití v souladu s jednotnými zásadami poskytnuto delší období.

(8)

Zkušenosti z předchozích zařazení účinných látek, posouzených v rámci nařízení Komise (EHS) č. 3600/92 (5), do přílohy I směrnice 91/414/EHS ukázaly, že při výkladu povinností držitelů stávajících povolení mohou vzniknout problémy, pokud jde o přístup k údajům. Aby se předešlo dalším těžkostem, zdá se proto nezbytné ujasnit povinnosti členských států, zejména povinnost ověřit, že držitel povolení má přístup k dokumentaci splňující požadavky přílohy II uvedené směrnice. Ve srovnání se směrnicemi, které byly dosud přijaty a kterými se mění příloha I uvedené směrnice, a s nařízeními schvalujícími účinné látky však toto ujasnění neukládá členským státům ani držitelům povolení žádné nové povinnosti.

(9)

V souladu s čl. 13 odst. 4 nařízení (ES) č. 1107/2009 by příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (6) měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(10)

Je rovněž vhodné povolit členským státům prodloužení dočasných povolení udělených pro přípravky na ochranu rostlin obsahující látku Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747, aby získaly čas potřebný ke splnění povinností stanovených v tomto nařízení, pokud jde o uvedená dočasná povolení.

(11)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Schválení účinné látky

Účinná látka Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747, specifikovaná v příloze I, se schvaluje za podmínek stanovených v uvedené příloze.

Článek 2

Přehodnocení přípravků na ochranu rostlin

1.   V souladu s nařízením (ES) č. 1107/2009 členské státy do 30. září 2015 v případě potřeby změní nebo odejmou stávající povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující účinnou látku Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747.

Do uvedeného dne zejména ověří, zda jsou splněny podmínky přílohy I tohoto nařízení, s výjimkou podmínek uvedených ve sloupci o zvláštních ustanoveních uvedené přílohy, a zda držitel povolení má dokumentaci či přístup k dokumentaci splňující požadavky přílohy II směrnice 91/414/EHS v souladu s podmínkami čl. 13 odst. 1 až 4 uvedené směrnice a článku 62 nařízení (ES) č. 1107/2009.

2.   Odchylně od odstavce 1 členské státy v souladu s jednotnými zásadami stanovenými v čl. 29 odst. 6 nařízení (ES) č. 1107/2009 přehodnotí každý povolený přípravek na ochranu rostlin obsahující látku Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747 jako jedinou účinnou látku, nebo jako jednu z několika účinných látek, které byly všechny nejpozději do 31. března 2015 uvedeny v příloze prováděcího nařízení (EU) č. 540/2011, a to na základě dokumentace splňující požadavky přílohy III směrnice 91/414/EHS a s přihlédnutím ke sloupci o zvláštních ustanoveních přílohy I tohoto nařízení. Na základě tohoto hodnocení určí, zda přípravek splňuje podmínky stanovené v čl. 29 odst. 1 nařízení (ES) č. 1107/2009.

Po tomto určení postupují členské státy takto:

a)

pokud přípravek obsahuje Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747 jako jedinou účinnou látku, povolení v případě potřeby změní nebo odejmou nejpozději do 30. září 2016; nebo

b)

pokud přípravek obsahuje Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747 jako jednu z několika účinných látek, povolení v případě potřeby změní nebo odejmou do 30. září 2016 nebo do data stanoveného pro tuto změnu či odnětí v příslušném aktu nebo aktech, jimiž se příslušná látka nebo látky zařazují do přílohy I směrnice 91/414/EHS nebo jimiž se příslušná látka nebo látky schvalují, podle toho, co nastane později.

Článek 3

Změny prováděcího nařízení (EU) č. 540/2011

Příloha prováděcího nařízení (EU) č. 540/2011 se mění v souladu s přílohou II tohoto nařízení.

Článek 4

Prodloužení stávajících dočasných povolení

Členské státy mohou prodloužit stávající dočasná povolení udělená pro přípravky na ochranu rostlin obsahující látku Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747 nejpozději do dne 30. září 2016.

Článek 5

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. dubna 2015.

Článek 4 se však použije ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 11. prosince 2014.

Za Komisi

předseda

Jean-Claude JUNCKER


(1)  Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 1.

(2)  Směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. L 230, 19.8.1991, s. 1).

(3)  Prováděcí rozhodnutí Komise 2011/253/EU ze dne 26. dubna 2011, kterým se v zásadě uznává úplnost dokumentace předložené k podrobnému zkoumání s ohledem na možné zařazení látek metobromuron, kyselina S-abscisová, Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum D747, Bacillus pumilus QST 2808 a Streptomyces lydicus WYEC 108 do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS (Úř. věst. L 106, 27.4.2011, s. 13).

(4)  EFSA Journal (2014);12(4):3624. K dispozici na internetové adrese: www.efsa.europa.eu.

(5)  Nařízení Komise (EHS) č. 3600/92 ze dne 11. prosince 1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro první etapu pracovního programu podle čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 91/414/EHS o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. L 366, 15.12.1992, s. 10).

(6)  Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 540/2011 ze dne 25. května 2011, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009, pokud jde o seznam schválených účinných látek (Úř. věst. L 153, 11.6.2011, s. 1).


PŘÍLOHA I

Obecný název, identifikační čísla

Název podle IUPAC

Čistota (1)

Datum schválení

Konec platnosti schválení

Zvláštní ustanovení

Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747

Přírůstkové číslo Agricultural Research Culture Collection (NRRL), Peoria, Illinois, USA: B-50405

Depozitní číslo International Patent Organism Depositary, Tokio, Japonsko: FERM BP-8234.

Nepoužije se

Minimální koncentrace: 2,0 × 1011 CFU/g

1. dubna 2015

31. března 2025

Při uplatňování jednotných zásad podle čl. 29 odst. 6 nařízení (ES) č. 1107/2009 musí být zohledněny závěry zprávy o přezkoumání látky Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747, a zejména dodatky I a II uvedené zprávy, dokončené Stálým výborem pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva dne 10. října 2014.

Při tomto celkovém hodnocení musí členské státy věnovat zvláštní pozornost ochraně obsluhy a pracovníků a brát přitom v úvahu, že látku Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747 je třeba považovat za možný senzibilátor. Podmínky použití musí v případě potřeby zahrnovat opatření ke zmírnění rizika.

Výrobce zajistí v průběhu výrobního procesu striktní udržování podmínek prostředí a analýzu kontroly kvality.


(1)  Další podrobnosti o identitě a specifikaci účinné látky jsou uvedeny ve zprávě o přezkoumání.


PŘÍLOHA II

V části B přílohy prováděcího nařízení (EU) č. 540/2011 se doplňuje nová položka, která zní:

Číslo

Obecný název, identifikační čísla

Název podle IUPAC

Čistota (1)

Datum schválení

Konec platnosti schválení

Zvláštní ustanovení

„83

Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747

Přírůstkové číslo Agricultural Research Culture Collection (NRRL), Peoria, Illinois, USA: B-50405

Depozitní číslo International Patent Organism Depositary, Tokio, Japonsko: FERM BP-8234.

Nepoužije se

Minimální koncentrace: 2,0 × 1011 CFU/g

1. dubna 2015

31. března 2025

Při uplatňování jednotných zásad podle čl. 29 odst. 6 nařízení (ES) č. 1107/2009 musí být zohledněny závěry zprávy o přezkoumání látky Bacillus amyloliquefaciens subsp.plantarum kmen D747, a zejména dodatky I a II uvedené zprávy, dokončené Stálým výborem pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva dne 10. října 2014.

Při tomto celkovém hodnocení musí členské státy věnovat zvláštní pozornost ochraně obsluhy a pracovníků a brát přitom v úvahu, že látku Bacillus amyloliquefaciens subsp. plantarum kmen D747 je třeba považovat za možný senzibilátor. Podmínky použití musí v případě potřeby zahrnovat opatření ke zmírnění rizika.

Výrobce zajistí v průběhu výrobního procesu striktní udržování podmínek prostředí a analýzu kontroly kvality.“


(1)  Další podrobnosti o identitě a specifikaci účinné látky jsou uvedeny ve zprávě o přezkoumání.


12.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 355/6


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1317/2014

ze dne 11. prosince 2014

o prodloužení přechodných období týkajících se kapitálových požadavků pro expozice vůči ústředním protistranám v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 a (EU) č. 648/2012

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (1), a zejména na čl. 497 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Aby se zabránilo narušení mezinárodních finančních trhů a zamezilo penalizaci institucí tím, že by se na ně během procesu povolování a uznávání stávajících ústředních protistran vztahovaly vyšší kapitálové požadavky, bylo v čl. 497 odst. 1 a 2 nařízení (EU) č. 575/2013 stanoveno přechodné období, během něhož se všechny protistrany, s nimiž instituce usazené v Unii provádějí clearing transakcí, považují za způsobilé ústřední protistrany.

(2)

Nařízením (EU) č. 575/2013 se rovněž mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 (2), pokud jde o některé vstupy pro výpočet kapitálových požadavků na instituce pro expozice vůči ústředním protistranám. V souladu s tím čl. 89 odst. 5a nařízení (EU) č. 648/2012 vyžaduje, aby určité ústřední protistrany podávaly po omezenou dobu informace o celkové částce počáteční marže přijaté od členů jejich clearingového systému. Toto přechodné období odpovídá období stanovenému v článku 497 nařízení (EU) č. 575/2013.

(3)

Přechodné období pro kapitálové požadavky stanovené v čl. 497 odst. 1 a 2 nařízení (EU) č. 575/2013 i přechodné období pro podávání informací o počáteční marži stanovené v čl. 89 odst. 5a prvním a druhém pododstavci nařízení (EU) č. 648/2012 mělo skončit dnem 15. června 2014.

(4)

Ustanovení čl. 497 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 zmocňuje Komisi přijmout za mimořádných okolností prováděcí akt s cílem prodloužit přechodné období o šest měsíců. Toto prodloužení by mělo být uplatněno rovněž na lhůty stanovené v čl. 89 odst. 5a nařízení (EU) č. 648/2012. Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 591/2014 (3) již tato přechodná období prodloužilo o šest měsíců, tedy do 15. prosince 2014.

(5)

Proces povolování stávajících ústředních protistran usazených v Unii již sice probíhá, ale do 15. prosince 2014 dokončen nebude. S ohledem na stávající ústřední protistrany usazené ve třetích zemích, které již požádaly o uznání, nebylo dosud žádosti žádné z těchto ústředních protistran o uznání vyhověno. Další prodloužení přechodného období proto umožní institucím usazeným v Unii (nebo jejich dceřiným podnikům usazeným mimo Unii) zamezit výraznému navýšení kapitálových požadavků kvůli absenci uznaných ústředních protistran usazených v každé z těchto příslušných třetích zemí, jež udržitelným a přístupným způsobem poskytují zvláštní druh clearingových služeb, který tyto unijní instituce požadují. Přestože by toto navýšení bylo pouze dočasné, mohlo by vést k odstoupení těchto institucí jako přímých účastníků v uvedených ústředních protistranách, a tudíž k narušení trhů, na nichž tyto ústřední protistrany působí. Z tohoto důvodu je nezbytné prodloužit přechodná období o dalších šest měsíců, tj. do 15. června 2015.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Evropského bankovního výboru,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Patnáctiměsíční období uvedená v čl. 497 odst. 1 a 2 nařízení (EU) č. 575/2013 a v čl. 89 odst. 5a prvním a druhém pododstavci nařízení (EU) č. 648/2012, která již byla jednou prodloužena v souladu s článkem 1 prováděcího nařízení (EU) č. 591/2014, se prodlužují o dalších šest měsíců.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 11. prosince 2014.

Za Komisi

předseda

Jean-Claude JUNCKER


(1)  Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 1).

(3)  Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 591/2014 ze dne 3. června 2014 o prodloužení přechodných období týkajících se kapitálových požadavků pro expozice vůči ústředním protistranám v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 165, 4.6.2014, s. 31).


12.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 355/8


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1318/2014

ze dne 11. prosince 2014,

kterým se mění nařízení (ES) č. 474/2006 o vytvoření seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy ve Společenství

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2111/2005 ze dne 14. prosince 2005 o vytvoření seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy ve Společenství, o informování cestujících v letecké dopravě o totožnosti provozujícího leteckého dopravce a o zrušení článku 9 směrnice 2004/36/ES (1), a zejména na čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 474/2006 (2) byl vytvořen seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, uvedený v kapitole II nařízení (ES) č. 2111/2005.

(2)

V souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 2111/2005 sdělily některé členské státy a Evropská agentura pro bezpečnost letectví (dále jen „agentura EASA“) Komisi informace, které jsou podstatné v souvislosti s aktualizací uvedeného seznamu. Podstatné informace rovněž sdělily některé třetí země. Na základě těchto informací by měl být seznam Společenství aktualizován.

(3)

Komise informovala všechny dotčené letecké dopravce buď přímo, nebo prostřednictvím orgánů odpovědných za regulační dohled nad nimi o podstatných skutečnostech a úvahách, které budou základem pro rozhodnutí o uložení zákazu provozování letecké dopravy v Unii těmto dopravcům nebo o změně podmínek zákazu provozování letecké dopravy, který byl uložen leteckému dopravci uvedenému na seznamu Společenství.

(4)

Komise poskytla dotčeným leteckým dopravcům možnost nahlédnout do dokumentů poskytnutých členskými státy, předložit písemné připomínky a přednést ústně své stanovisko Komisi a výboru zřízenému nařízením Rady (EHS) č. 3922/1991 (3) (dále jen „Výbor pro leteckou bezpečnost“).

(5)

Výbor pro leteckou bezpečnost obdržel od Komise aktualizované informace o probíhajících společných konzultacích podle nařízení (ES) č. 2111/2005 a jeho prováděcího nařízení Komise (ES) č. 473/2006 (4) s příslušnými orgány a leteckými dopravci z Angoly, Botswany, Gruzie, Guinejské republiky, Indie, Indonésie, Kazachstánu, Kyrgyzské republiky, Libanonu, Libye, Madagaskaru, Mauritánské islámské republiky, Mosambiku, Nepálu, Filipín, Svatého Tomáše a Princova ostrova, Súdánu a Zambie. Výbor pro leteckou bezpečnost rovněž od Komise obdržel informace týkající se Afghánistánu, Ghany, Íránu a Severní Korey. Výbor pro leteckou bezpečnost rovněž obdržel od Komise aktualizované informace o odborných konzultacích s Ruskou federací.

(6)

Agentura EASA přednesla Výboru pro leteckou bezpečnost výsledky analýzy zpráv o auditech, které provedla Mezinárodní organizace pro civilní letectví (dále jen „ICAO“) v rámci svého všeobecného programu pro audit dohledu nad bezpečností provozu (dále jen „program USOAP“). Členské státy byly vyzvány, aby upřednostnily prohlídky na odbavovací ploše u leteckých dopravců, kteří získali licenci od států, v nichž organizace ICAO zjistila významné bezpečnostní problémy (SSC) nebo u nichž agentura EASA dospěla k závěru, že jejich systém dohledu nad bezpečností letecké dopravy vykazuje závažné nedostatky. Vedle konzultací vedených Komisí podle nařízení (ES) č. 2111/2005 tak díky upřednostnění prohlídek na odbavovací ploše bude možné získat další informace o úrovni bezpečnosti leteckých dopravců, kteří získali licenci v těchto státech.

(7)

Agentura EASA přednesla Výboru pro leteckou bezpečnost výsledky analýzy prohlídek na odbavovací ploše provedených v rámci programu posuzování bezpečnosti zahraničních letadel (dále jen „program SAFA“) v souladu s nařízením Komise (EU) č. 965/2012 (5).

(8)

Agentura EASA také informovala Výbor pro leteckou bezpečnost o projektech technické pomoci prováděných ve státech, jichž se týkají opatření nebo monitorování podle nařízení (ES) č. 2111/2005. Výbor byl informován o plánech agentury EASA a žádostech o další technickou pomoc a spolupráci za účelem zlepšení správní a technické způsobilosti úřadů pro civilní letectví s cílem pomoci při řešení případů nedodržování platných mezinárodních norem. Členské státy byly rovněž vyzvány, aby se k těmto žádostem vyjádřily na bilaterálním základě v koordinaci s Komisí a agenturou EASA. Komise v této souvislosti zdůraznila, jak je pro zlepšování bezpečnosti letecké dopravy na celém světě užitečné poskytovat – zejména prostřednictvím databáze SCAN organizace ICAO – mezinárodní letecké komunitě informace o technické pomoci poskytované Unií a jejími členskými státy.

(9)

Výbor pro leteckou bezpečnost byl rovněž informován organizací Eurocontrol o aktuálním stavu varovné funkce programu SAFA a o aktuálních statistických údajích, pokud jde o výstražné zprávy týkající se dopravců, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy.

Letečtí dopravci Unie

(10)

Na základě analýzy provedené agenturou EASA v souvislosti s informacemi, které vyplynuly z prohlídek na odbavovací ploše provedených u letadel leteckých dopravců Unie nebo z normalizačních inspekcí provedených agenturou EASA a specifických inspekcí a auditů provedených vnitrostátními leteckými úřady, přijalo několik členských států určitá donucovací opatření a informovalo o nich Komisi a Výbor pro leteckou bezpečnost. Řecko informovalo, že řecký úřad pro civilní letectví provedl inspekce u leteckých dopravců Gain Jet Aviation a Skygreece Airlines. Při dalších inspekcích nebyly zjištěny žádné závažné problémy.

(11)

Členské státy znovu zdůraznily, že pokud by z jakýchkoli relevantních bezpečnostních informací vyplývalo, že v důsledku nedodržení příslušných bezpečnostních norem ze strany leteckých dopravců Unie hrozí bezprostřední bezpečnostní rizika, jsou připraveny náležitě jednat.

Letečtí dopravci z Angoly

(12)

Nařízení (ES) č. 474/2006 ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1197/2011 (6) umožňuje leteckému dopravci TAAG Angolan Airlines, který získal osvědčení v Angole, používat k letům do Unie čtyři letadla typu Boeing 737-700 s poznávacími značkami D2-TBF, D2-TBG, D2-TBH a D2-TBJ, tři letadla typu Boeing 777-200 s poznávacími značkami D2-TED, D2-TEE a D2-TEF a dvě letadla typu Boeing 777-300 s poznávacími značkami D2-TEG a D2-TEH.

(13)

Dopravce TAAG Angolan Airlines podal dne 21. listopadu 2014 prostřednictvím příslušných orgánů Angoly (úřadu INAVIC) žádost o doplnění nového letadla typu Boeing 777-300 do přílohy B nařízení (ES) č. 474/2006. Přetrvávají však potíže s navázáním a udržováním pravidelného kontaktu s úřadem INAVIC i s dopravcem TAAG Angolan Airlines. Tyto potíže se týkají také kontaktů úřadu INAVIC s organizací ICAO, což v nedávné minulosti v řadě případů vedlo ke zrušení již naplánovaných auditů ICAO. Ukazuje to na problémy s interní komunikací u dopravce TAAG Angolan Airlines, úřadu INAVIC i mezi nimi navzájem, což ztěžuje řádné posouzení, zda by vyhovění žádosti dopravce TAAG Angolan Airlines znamenalo bezpečnostní rizika. Komise je proto toho názoru, že nejvhodnější způsob, jak postupovat, je požádat jak úřad INAVIC, tak dopravce TAAG Angolan Airlines, aby v nejbližší budoucnosti plně spolupracovali s Komisí s cílem důkladně přezkoumat všechny aspekty stávající bezpečnostní situace, též pokud jde o rozšíření letadlového parku dopravce TAAG Angolan Airlines o nová letadla.

(14)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že v současné době neexistují žádné důvody pro zařazení dalších letadel provozovaných leteckým dopravcem TAAG Angolan Airlines na seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii.

(15)

Členské státy budou nadále ověřovat, zda letecký dopravce TAAG Angolan Airlines účinně dodržuje příslušné bezpečnostní normy, a to upřednostněním prohlídek na odbavovací ploše u letadel tohoto dopravce podle nařízení (EU) č. 965/2012.

Letečtí dopravci z Botswany

(16)

V dubnu 2013 organizace ICAO provedla v Botswaně validační misi koordinovanou ICAO (ICVM). Výsledky této mise byly zčásti pozitivní: zlepšila se míra účinného provádění. Objevil se však i negativní výsledek, neboť byly zjištěny dva významné bezpečnostní problémy. Od roku 2010 navíc došlo ke dvěma nehodám letadel registrovaných v Botswaně.

(17)

Vzhledem k dostupným informacím, současné nedostatečné míře účinného provádění norem a doporučených postupů ICAO, dvěma významným bezpečnostním problémům, dvěma nehodám a nepravidelné komunikaci mezi Komisí a úřadem pro civilní letectví Botswany (CAAB) si Komise dopisem ze dne 8. července 2014 adresovaným úřadu CAAB vyžádala informace o leteckých dopravcích, kteří získali osvědčení v Botswaně.

(18)

Úřad CAAB odpověděl dne 3. října 2014 a poskytl požadované informace s cílem ukázat, že stát účinně provádí normy a doporučené postupy ICAO, a vyřešit dotčené dva významné bezpečnostní problémy.

(19)

Na základě těchto informací se zdá, že úřad CAAB by byl rád, kdyby ICAO provedla další misi ICVM před koncem tohoto roku za účelem ověření, zda přijatá nápravná opatření postačují k vyřešení dotčených dvou významných bezpečnostních problémů.

(20)

Z posouzení poskytnutých informací dále vyplývá, že všichni letečtí dopravci byli znovu certifikováni a byla jim vydána nová osvědčení leteckého provozovatele (AOC) ve stejný den. Povede to ke značné pracovní zátěži úřadu CAAB vždy, když bude třeba tato osvědčení AOC obnovit. Pokud jde o bezpečnostní dohled nad leteckými dopravci, úřad CAAB vytvořil program dozoru, ale provádění tohoto programu se oproti plánu zpožďuje. Při činnostech dohledu se navíc zaznamenává jen omezený počet zjištění, v důsledku čehož je obtížné zjistit, nakolik je úřad CAAB schopen řešit vznikající bezpečnostní problémy. K vyjasnění těchto otázek si Komise vyžádá další informace a úřad CAAB bude Komisí pozván na odborné jednání, kde budou projednány všechny další podrobnosti týkající se situace v oblasti bezpečnostního dohledu v Botswaně.

(21)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že v současné době neexistují žádné důvody pro zařazení leteckých dopravců z Botswany na seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii.

Letečtí dopravci z Gruzie

(22)

Pokračují konzultace s příslušnými orgány Gruzie (úřadem GCAA) s cílem monitorovat, jak úřad GCAA provádí nápravný akční plán, jenž byl vypracován v reakci na významný bezpečnostní problém zjištěný během komplexního systémového auditu (CSA), který organizace ICAO provedla v Gruzii v říjnu 2013.

(23)

Na základě informací poskytnutých úřadem GCAA o opatřeních, která úřad přijal k vyřešení významného bezpečnostního problému, nepovažovala Komise za nutné požádat úřad, aby se dostavil na zasedání Výboru pro leteckou bezpečnost. Komise informovala Výbor pro leteckou bezpečnost o provádění nápravného akčního plánu vypracovaného úřadem GCAA.

(24)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že v současné době neexistují žádné důvody pro zařazení leteckých dopravců z Gruzie na seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii.

Letečtí dopravci z Guinejské republiky

(25)

Jak bylo dohodnuto na jednání v Bruselu v lednu 2013, příslušné orgány Guinejské republiky (úřad DNAC) pravidelně poskytovaly informace o probíhajícím provádění nápravného akčního plánu, který organizace ICAO schválila v prosinci 2012, jakož i o všech činnostech, které s ním souvisí.

(26)

Poslední zpráva o pokroku, obdržená dne 21. října 2014, uvádí podrobnosti o nejnovějších činnostech a vývoji v souvislosti s prováděním nápravného akčního plánu. Pokračuje výcvik zaměstnanců, jehož cílem je dále posílit schopnost dohledu, zejména v oblastech letové způsobilosti a provozu. Úřad DNAC se nadále zabýval zbývajícími zjištěními v rámci programu USOAP z hlediska přidružených otázek protokolu, a to pomocí online nástroje ICAO pro soustavné sledování (CMA). V období od začátku srpna 2014 do konce září téhož roku provedla ICAO na dálku validaci otázek protokolu, jejichž validaci lze na dálku provést. Ve výsledku se celkové účinné provádění osmi kritických prvků mírně zlepšilo.

(27)

Připravuje se legislativní iniciativa pro transformaci úřadu DNAC v nezávislý, finančně a provozně samostatný úřad pro civilní letectví s vlastní řídicí strukturou. Očekává se, že guinejský úřad pro civilní letectví (AGAC), který bude plně v souladu s požadavky ICAO, bude zřízen do ledna 2015.

(28)

Na konci března 2013 byla pozastavena platnost všech předchozích osvědčení AOC. Stále probíhá kompletní pětistupňový proces certifikace národního leteckého dopravce PROBIZ Guinée s jedním letadlem typu BE90 podle předpisů ICAO ve spolupráci se zvláštní misí CAFAC (Africké konference pro civilní letectví)/BAGASOO (organizace pro dohled nad bezpečností letecké dopravy vytvořené v rámci skupiny Banjulské dohody), včetně souběžného profesního výcviku inspektorů DNAC přímo na pracovišti pro celý proces. Proces certifikace zahájili také dva další letečtí dopravci – Eagle Air Guinée a Sahel Aviation Service Guinée. Úřad DNAC, jemuž se dostává podpory od regionální kanceláře ICAO v Dakaru, očekává, že proces certifikace všech tří leteckých dopravců dokončí do konce roku 2014.

(29)

Úřad DNAC požádal o provedení mise ICVM za účelem potvrzení pokroku při provádění nápravného akčního plánu. Organizace ICAO původně plánovala misi provést v květnu 2014. V důsledku změn ve vrcholném vedení na ministerstvu dopravy došlo ke zpoždění a mise ICVM byla předběžně naplánována na druhou polovinu září 2014. Kvůli trvající epidemii viru Ebola však byly mise ICVM i pomocná mise ICAO, původně plánovaná na červenec 2014, odloženy na neurčito.

(30)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že v současné době neexistují žádné důvody pro zařazení leteckých dopravců z Guinejské republiky na seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii.

(31)

Pokud by z jakýchkoli relevantních bezpečnostních informací vyplývalo, že v důsledku nedodržení mezinárodních bezpečnostních norem hrozí bezprostřední bezpečnostní rizika, může být Komise nucena přijmout opatření v souladu s nařízením (ES) č. 2111/2005.

Letečtí dopravci z Indie

(32)

Dne 7. listopadu 2014 se konalo odborné jednání v Bruselu. Jednání se účastnila Komise, agentura EASA a vedoucí představitelé indického generálního ředitelství pro civilní letectví (DGCA). Jednání se týkalo dodržování mezinárodních povinností v oblasti bezpečnosti a dohledu ze strany Indie, včetně rozhodnutí Federálního leteckého úřadu Spojených států (FAA) o snížení statusu Indie, pokud jde o dodržování předpisů, z kategorie 1 na kategorii 2 v důsledku nedostatků zjištěných při auditu v rámci posouzení bezpečnosti mezinárodní letecké dopravy (IASA). Úřad DGCA poskytl podrobnosti o stavu nápravných opatření, která přijal k vyřešení zjištění, jež vyvstala ze snížení kategorie úřadem FAA. Úřad DGCA zopakoval, že učinil opatření k řešení většiny zjištění úřadu FAA a pokud jde o zbývající oblasti, které jsou předmětem obav, vypracoval strukturovaný nápravný akční plán. Kromě toho úřad DGCA na odborném jednání předložil informace k otázce udržitelnosti a k probíhajícím zlepšením v tomto směru.

(33)

Na odborném jednání se úřad DGCA zavázal, že se bude plně účastnit dialogu o bezpečnosti s Komisí, též formou dalších jednání, kdykoli je Komise bude považovat za nutné. Úřad DGCA se rovněž zavázal, že v rámci oficiálních konzultací podle ustanovení čl. 3 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 473/2006 s orgány odpovědnými za regulační dohled nad leteckými dopravci, kteří získali osvědčení v Indii, poskytne Komisi všechny relevantní bezpečnostní informace.

(34)

Na základě informací poskytnutých na odborném jednání dne 7. listopadu 2014 a závazků, které úřad DGCA při té příležitosti učinil, Komise nepovažuje v této fázi za nutné uložit indickým leteckým dopravcům omezení provozování letecké dopravy.

(35)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že v současné době neexistují žádné důvody pro zařazení leteckých dopravců z Indie na seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii.

(36)

Členské státy budou nadále ověřovat účinné dodržování příslušných bezpečnostních norem upřednostněním prohlídek na odbavovací ploše u indických leteckých dopravců podle nařízení (EU) č. 965/2012.

Letečtí dopravci z Indonésie

(37)

Pokračují konzultace s příslušnými orgány Indonésie (úřadem DGCA) s cílem sledovat pokrok úřadu DGCA, pokud jde o zajištění, aby bezpečnostní dohled nad všemi leteckými dopravci, kteří získali osvědčení v Indonésii, splňoval mezinárodní bezpečnostní normy.

(38)

Bere se na vědomí úsilí úřadu DGCA o zavedení systému letecké dopravy, který bude plně v souladu s normami ICAO. Rovněž byla vzata na vědomí potřebná transparentnost, kterou úřad DGCA ukázal, jakož i jeho ochota sdílet informace.

(39)

V období od 5. do 14. května 2014 provedla ICAO komplexní systémový audit (CSA). Závěrečná zpráva z tohoto auditu byla zpřístupněna dne 18. listopadu 2014 a výsledky auditu ukazují, že systém bezpečnostního dohledu v Indonésii stále vyžaduje podstatná zlepšení. Úřad DGCA navrhl organizaci ICAO nápravný akční plán k vyřešení zjištění, jež z tohoto auditu vyplynula.

(40)

V září 2014 indonéský národní výbor pro bezpečnost dopravy zveřejnil závěrečnou zprávu o nehodě leteckého dopravce Lion Air, k níž došlo dne 13. dubna 2013 na Bali. Podrobná zpráva obsahuje analýzu nehody a uvádí bezpečnostní doporučení určená mimo jiné leteckému dopravci a úřadu DGCA.

(41)

V současné době však neexistují žádné objektivní a přesvědčivé důkazy o odpovídajícím provádění nápravného akčního plánu a bezpečnostních doporučení.

(42)

Dopisem ze dne 20. října 2014 úřad DGCA oznámil Komisi, že od poslední aktualizace získali osvědčení čtyři noví letečtí dopravci; konkrétně dne 15. srpna 2014 bylo vydáno osvědčení AOC č. 121-042 dopravci PT. MY INDO Airlines, dne 28. srpna 2014 bylo vydáno osvědčení AOC č. 121-054 dopravci PT Indonesia Air Asia Extra, dne 28. února 2014 bylo vydáno osvědčení AOC č. 135-052 dopravci PT. Elang Lintas Indonesia a dne 12. března 2014 bylo vydáno osvědčení AOC č. 135-053 dopravci PT. Elang Nusantara Air. Úřad DGA však neprokázal, že bezpečnostní dohled nad těmito leteckými dopravci je zajištěn v souladu s mezinárodními bezpečnostními normami.

(43)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že by měl být změněn seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, a uvedení čtyři letečtí dopravci zařazeni do přílohy A nařízení (ES) č. 474/2006.

Letečtí dopravci z Kazachstánu

(44)

Pokračují konzultace s příslušnými orgány Kazachstánu (úřadem CAC) s cílem sledovat pokrok úřadu CAC, pokud jde o zajištění, aby bezpečnostní dohled nad všemi leteckými dopravci, kteří získali osvědčení v Kazachstánu, splňoval mezinárodní normy v oblasti bezpečnosti letectví.

(45)

Úřad CAC informoval Komisi o vývoji v souvislosti s misí ICVM v Kazachstánu, která se konala od 27. května do 4. června 2014, včetně stavu dvou významných bezpečnostních problémů, které organizace ICAO zjistila v roce 2009. Úřad CAC zejména uvedl, že byl vyřešen jeden významný problém týkající se vydávání osvědčení letové způsobilosti letadel, ale druhý, který se týká procesu certifikace při vydávání osvědčení AOC, zůstává.

(46)

Pravidelnou aktualizaci o vývoji v oblasti bezpečnosti poskytl rovněž letecký dopravce Air Astana, zejména pokud jde o nedávné změny v jeho letadlovém parku, který v současné době smí být provozován v Unii. Většina nových letounů jsou nově vyrobené letouny, které si dopravce pronajímá formou finančního leasingu. Rovněž byl poněkud zintenzivněn stávající a plánovaný provoz.

(47)

Na základě dostupných informací o systému bezpečnostního dohledu v Kazachstánu byl učiněn závěr, že kazašské úřady pro letectví čelí nedostatku dostatečně vyškolených a zkušených inspektorů, kteří by vedli úkoly v oblasti certifikace, pokud jde o osvědčení AOC a zvláštní povolení, a že v této fázi nejsou schopny zajistit trvalý dohled v oblasti leteckého provozu. Kazašské orgány se proto důrazně vyzývají, aby více usilovaly o dosažení souladu s mezinárodními bezpečnostními normami.

(48)

Komise a agentura EASA hodlají pečlivě sledovat pokrok úřadu CAC, pokud jde o nábor, udržení a kvalifikaci inspektorů, jakož i jeho kroky k provedení nápravného akčního plánu, který se týká zbývajícího významného bezpečnostního problému.

(49)

Dne 29. září 2014 Komise požádala úřad CAC o aktualizované informace týkající se leteckých dopravců spadajících pod jeho dohled, zejména o informace týkající se zrušení osvědčení AOC. Úřad CAC ve své odpovědi informoval Komisi o osvědčeních AOC vydaných v Kazachstánu a doložil zrušení tří osvědčení AOC, konkrétně osvědčení AOC dopravců Jet One, Luk Aero a Air Trust Aircompany.

(50)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že by měl být změněn seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, a letečtí dopravci Jet One, Luk Aero a Air Trust Aircompany vyřazeni z přílohy A nařízení (ES) č. 474/2006.

(51)

Členské státy budou nadále ověřovat účinné dodržování příslušných bezpečnostních norem upřednostněním prohlídek na odbavovací ploše u letadel dopravce Air Astana podle nařízení (EU) č. 965/2012.

Letečtí dopravci z Kyrgyzské republiky

(52)

Dopisy ze dne 18. října 2014 a 13. listopadu 2014 příslušný orgán Kyrgyzské republiky (úřad KG CAA) poskytl aktualizované informace týkající se leteckých dopravců, kteří získali osvědčení v této zemi a v současné době podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii. Podle těchto dopisů a doplňujících dokumentů úřad KG CAA pozastavil platnost osvědčení AOC čtyř leteckých dopravců, konkrétně dopravců Kyrgyz Airlines, SAEMES, Supreme Aviation a Click Airways, a zrušil osvědčení AOC dopravce Kyrgyz Trans Avia. Podle právních předpisů Kyrgyzské republiky se pozastavení osvědčení AOC rovná jeho zrušení, pokud držitel pozastaveného osvědčení do tří měsíců od pozastavení nepožádá o certifikační řízení. Dopravci Kyrgyz Airlines, SAEMES, Supreme Aviation a Click Airways po pozastavení svých osvědčení AOC o certifikaci nepožádali. Jejich osvědčení AOC lze v důsledku toho považovat za zrušená.

(53)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že by měl být změněn seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, a letečtí dopravci Kyrgyz Airlines, SAEMES, Supreme Aviation, Click Airways a Kyrgyz Trans Avia vyřazeni z přílohy A nařízení (ES) č. 474/2006.

Letečtí dopravci z Libanonu

(54)

Pokračují konzultace s příslušnými orgány Libanonu (DGCA Libanon) s cílem potvrdit, že Libanon řeší nedostatky zjištěné organizací ICAO během mise ICVM v Libanonu, která proběhla od 5. do 11. prosince 2012. Úřad DGCA Libanon vypracoval nápravný akční plán a příslušné akce v současné době provádí, zejména pokud jde o významný bezpečnostní problém týkající se certifikace leteckých dopravců v Libanonu.

(55)

Na odborném jednání dne 14. července 2014 informoval úřad DGCA Libanon o změně ve svém vedení, o jmenování nových pracovníků zaměstnaných úřadem DGCA Libanon a vyslaných dopravcem Middle East Airlines, o zlepšené identifikaci hlavních příčin významného bezpečnostního problému a o povědomí na politické úrovni, pokud jde o zlepšení, která je třeba v Libanonu provést. Úřad DGCA Libanon poskytl úplný seznam aktuálních osvědčení AOC v Libanonu a informace o obnovení osvědčení AOC dvou leteckých dopravců.

(56)

Úřad DGCA Libanon informoval Komisi, že organizaci ICAO byla odeslána zpráva o vyřešení významného bezpečnostního problému. Nicméně je stále třeba tato nápravná opatření ověřit.

(57)

Ve dnech 14. a 15. října 2014 uskutečnila Komise neformální návštěvu úřadu DGCA Libanon. Během návštěvy Libanon zdůraznil pokrok, kterého bylo v úřadu DGCA dosaženo od července 2014, zejména díky dobré komunikaci s Unií. Libanon bere vážně významný bezpečnostní problém, na který poukázala ICAO, a zkontroloval všechna osvědčení AOC. Úřad DGCA Libanon zdůraznil, že generální ředitelství pro civilní letectví (DGCA) má nyní plnou pravomoc sledovat všechny aspekty bezpečnosti u všech leteckých společností, ačkoli dosud nebyl zřízen samostatný úřad pro civilní letectví s adekvátními prostředky. Dne 9. listopadu 2014 Libanon poskytl další informace o svém akčním plánu v oblasti bezpečnosti letectví, včetně plánů dalšího rozvoje samostatného úřadu pro civilní letectví.

(58)

S ohledem na výše uvedené mají konzultace s libanonskými orgány nadále pokračovat v souladu s čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 473/2006.

(59)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že v současné době neexistují žádné důvody pro zařazení leteckých dopravců z Libanonu na seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii.

(60)

Pokud by z jakýchkoli relevantních bezpečnostních informací vyplývalo, že v důsledku nedodržení mezinárodních bezpečnostních norem hrozí bezprostřední bezpečnostní rizika, může být Komise nucena přijmout další opatření v souladu s nařízením (ES) č. 2111/2005.

Letečtí dopravci z Libye

(61)

V dubnu 2012 příslušné orgány Libye (úřad LYCAA) souhlasily s uložením omezení provozování letecké dopravy v Unii všem leteckým dopravcům, kteří získali osvědčení v Libyi. Záměrem bylo poskytnout úřadu LYCAA čas k obnovení osvědčení dotčených leteckých dopravců a k zajištění dostatečných schopností dohledu, aby byl zajištěn soulad s mezinárodními bezpečnostními normami.

(62)

Komise sledovala účinnost uvedených omezení. Komise rovněž s úřadem LYCAA pravidelně konzultovala jeho pokrok v reformě systému bezpečnosti civilního letectví.

(63)

Do března 2014 byl zaznamenán určitý pokrok jak na úrovni úřadu LYCAA, tak na úrovni hlavních leteckých dopravců – Libyan Airlines a Afriqiyah Airways. Nicméně certifikace těchto leteckých dopravců trvala mnohem déle, než se očekávalo.

(64)

Jak Komise uvedla v březnu 2014 (7), než bude moci být úřadu LYCAA povoleno, aby svým dopravcům povolil provozovat leteckou dopravu v Unii, mělo by být ke spokojenosti Komise prokázáno, že proces obnovení osvědčení byl účinně dokončen a že je trvale prováděn udržitelný dohled v souladu s normami ICAO.

(65)

Nicméně bezpečnostní situace v Libyi se v průběhu června a července 2014 výrazně zhoršila, zejména po vypuknutí násilností na mezinárodním letišti v Tripolisu a v jeho okolí. Tato nestabilní bezpečnostní situace trvá i nadále. Násilnosti vedly k těžkému poničení a poškození budov, infrastruktury a letadel na mezinárodním letišti v Tripolisu, v důsledku čehož jsou letiště i místní vzdušní prostor nepoužitelné.

(66)

Vzhledem k nejasnostem, zda je úřad LYCAA schopen řádně vykonávat dohled nad svými leteckými dopravci s ohledem na násilnosti a neexistenci stabilní a účinné vlády, nemá již Komise potřebnou důvěru, že úřad LYCAA má stále pravomoc ukládat libyjským leteckým dopravcům omezení provozování letecké dopravy v Unii. Komise navíc není přesvědčena, že úřad LYCAA je schopen plnit své mezinárodní závazky, pokud jde o bezpečnostní dohled nad jeho leteckými dopravci. Komise má dále obavy z velkého počtu letadel poškozených během násilností a pochybuje, že je řádně zohledňována jejich další letová způsobilost.

(67)

Z ústního vyjádření úřadu LYCAA poskytnutého dne 25. listopadu 2014 Komisi a Výboru pro leteckou bezpečnost o jeho činnostech k zajištění bezpečnosti letectví v Libyi je zřejmé, že navzdory snahám úřadu LYCAA pod jeho současným vedením přetrvávají závažné obavy z bezprostředních rizik v oblasti bezpečnosti letectví, která nejsou dostatečně omezena. Aktuální nestabilita tyto obavy značně posiluje.

(68)

Kvůli nejasné schopnosti úřadu LYCAA náležitě vykonávat dohled nad libyjskými leteckými dopravci a omezovat bezprostřední bezpečnostní rizika byl proto učiněn závěr, že úřad LYCAA není schopen plnit své mezinárodní závazky v oblasti bezpečnosti letectví.

(69)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že by měl být změněn seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, a všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení v Libyi, zařazeni do přílohy A nařízení (ES) č. 474/2006.

Letečtí dopravci z Madagaskaru

(70)

Aktivně pokračovaly konzultace s příslušnými orgány Madagaskaru s cílem sledovat pokrok těchto orgánů, pokud jde o zajištění, že bezpečnostní dohled nad všemi leteckými dopravci, kteří získali osvědčení na Madagaskaru, splňuje mezinárodní bezpečnostní normy.

(71)

Komise společně s agenturou EASA uspořádala dne 23. října 2014 konzultaci s příslušnými orgány Madagaskaru a zástupci leteckého dopravce Air Madagascar. Letecký dopravce na jednání poskytl informace o vývoji svého letadlového parku, zejména informoval, že dvě letadla typu Boeing 737, která jsou uvedena v příloze B nařízení (EU) č. 474/2006, budou v roce 2015 postupně nahrazena letadly téhož typu, a že v prvním čtvrtletí roku 2015 bude letadlový park rozšířen o jedno letadlo typu ATR 72-600.

(72)

Dne 10. listopadu 2014 letecký dopravce Air Madagascar požádal o změnu přílohy B, aby byl umožněn provoz nových letadel typu Boeing 737, kterými budou nahrazena stávající letadla typu Boeing 737 v jeho letadlovém parku, jakož i provoz letadla typu ATR 72-600, o které bude letadlový park rozšířen.

(73)

Letecký dopravce Air Madagascar doložil, že úroveň bezpečnosti jeho letadlového parku se zlepšila. Příslušné orgány Madagaskaru uvedly, že pokud jde o provoz s využitím letadel typu Boeing B737, jsou spokojeny se současnou úrovní dodržování požadavků ICAO, kterou letecký dopravce Air Madagascar prokazuje. Členské státy a agentura EASA potvrdily, že z prohlídek na odbavovací ploše provedených na letištích v Unii v rámci programu SAFA nevyplynuly žádné konkrétní problémy.

(74)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že by měl být změněn seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, pokud jde o leteckého dopravce Air Madagascar. Příloha B nařízení (ES) č. 474/2006 by měla být změněna, aby byl umožněn provoz letadel typové řady B737, jakož i letadel typové řady ATR 72/42, která jsou nebo budou uvedena v osvědčení AOC leteckého dopravce Air Madagascar.

(75)

Členské státy budou nadále ověřovat účinné dodržování příslušných bezpečnostních norem upřednostněním prohlídek na odbavovací ploše u letadel společnosti Air Madagascar podle nařízení (EU) č. 965/2012.

Letečtí dopravci z Mauritánské islámské republiky

(76)

Agentura EASA informovala Komisi o zprávách poukazujících na závažné bezpečnostní nedostatky a trvalou neschopnost leteckého dopravce Mauritania Airlines International (MAI) řešit nedostatky zjištěné při prohlídkách na odbavovací ploše prováděných v rámci programu SAFA. Tyto nedostatky se týkají přípravy letu a výpočtů výkonu. Přes některá zlepšení, pokud jde o stav letadel, mají povaha a závažnost nedávných zjištění přímý dopad na bezpečnost provozu a vyžadují nápravná opatření.

(77)

Komise o uvedených nedostatcích přímo informovala příslušné vnitrostátní orgány (úřad ANAC) a společnost Mauritania Airlines International (MAI), aby mohly rychle přijmout zmírňující opatření. Úřad ANAC potvrdil přijetí a informoval o řadě nápravných opatření a o výsledcích posledního auditu ICAO v oblasti letišť a letových navigačních služeb.

(78)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že v současné době neexistují žádné důvody pro zařazení leteckých dopravců z Mauritánské islámské republiky na seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii.

(79)

Pokud by z jakýchkoli relevantních bezpečnostních informací vyplývalo, že v důsledku nedodržení mezinárodních bezpečnostních norem hrozí bezprostřední bezpečnostní rizika, může být Komise nucena přijmout další opatření v souladu s nařízením (ES) č. 2111/2005.

Letečtí dopravci z Mosambiku

(80)

Příslušné orgány Mosambiku (úřad IACM) informovaly o probíhajícím provádění nápravného akčního plánu předloženého organizaci ICAO, která jej schválila. Nejnovější zpráva o pokroku a podpůrné dokumenty, které Komise a agentura EASA obdržely dne 26. září 2014, ukazují, že úřad IACM pokračoval v práci na aktualizaci právního rámce a předložil legislativní návrhy, které by měly dále sladit zákon o civilním letectví s požadavky ICAO, rozšířit roli úřadu IACM z role pouhého regulátora na roli orgánu a pokračovat ve slaďování stávajících předpisů s pozměněnými normami a doporučenými postupy ICAO. Pokračuje nábor a výcvik zaměstnanců, jehož cílem je dále posílit schopnost dohledu, zejména v oblastech provozu a vydávání licencí, letišť, letové způsobilosti a tvorby předpisů a vynucování jejich dodržování. Snahy o budování interních kapacit jsou posíleny prostřednictvím partnerství s africkými a evropskými orgány, jakož i s regionálními organizacemi. U všech letišť byla provedena analýza nedostatků v oblasti certifikace letišť a byl vyžádán podrobný plán certifikace mezinárodních letišť (Maputo, Beira a Nacala) se záměrem zahájit tento proces v roce 2015. Zřizuje se státní program bezpečnosti a očekává se, že bude dokončen do roku 2017.

(81)

Úřad IACM se nadále zabýval neuzavřenými zjištěními v rámci programu USOAP z hlediska přidružených otázek protokolu. Navíc byla předložena řada potřebných předpisů a postupů na podporu odpovědí společně s přidruženými dokumenty, a to prostřednictvím online nástroje ICAO CMA. Potvrzení těchto opatření organizací ICAO nebylo ještě plně provedeno.

(82)

Úřad IACM požádal o provedení validační mise ICVM za účelem potvrzení pokroku při provádění nápravného akčního plánu; mise je naplánována od 26. listopadu do 4. prosince 2014 a bude zahrnovat oblast legislativy, organizace úřadu pro civilní letectví, letišť a letových navigačních služeb.

(83)

Byl oceněn významný pokrok oznámený úřadem IACM v nápravě nedostatků zjištěných organizací ICAO a úřad se vybízí, aby pokračoval v úsilí o plné zavedení systému letectví, který je plně v souladu s mezinárodními normami. S přihlédnutím k významnému pokroku, jehož bylo již dosaženo, i očekávanému dalšímu pokroku by se mise Unie za účelem posouzení bezpečnosti mohla konat v prvním čtvrtletí roku 2015. V současné době je však nadále třeba se řádně a v plném rozsahu zabývat několika významnými problémy souvisejícími s bezpečností letectví.

(84)

Stále probíhá vyšetřování nehody leteckého dopravce Linhas Aéreas de Moçambique S.A. (LAM) ze dne 29. listopadu 2013. Očekává se, že závěrečná zpráva o vyšetřování nehody bude předložena do konce roku 2014. Po nehodě provedl letecký dopravce LAM rozsáhlý přezkum interního výcviku, mechanismů a postupů v oblasti bezpečnosti a ochrany, jehož výsledkem je zavedení náročnějších organizačních a provozních požadavků. Současně pokračovala práce na dalším zlepšování systému řízení bezpečnosti (SMS), přičemž zvláštní pozornost byla věnována analýze a výměně letových údajů.

(85)

Úřad IACM rovněž uvedl, že pokračoval v procesu certifikace leteckých provozovatelů v souladu se standardy a doporučenými postupy ICAO. Podle seznamu poskytnutého úřadem IACM bylo vydáno osvědčení novému leteckému dopravci, konkrétně dopravci Makond Lda. Úřad IACM však nebyl schopen prokázat, že bezpečnostní dohled nad tímto leteckým dopravcem je zajištěn v souladu s mezinárodními bezpečnostními normami.

(86)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že by měl být změněn seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, a letecký dopravce Makond Lda zařazen do přílohy A nařízení (ES) č. 474/2006.

Letečtí dopravci z Nepálu

(87)

Komise pokračovala v konzultacích s příslušným orgánem Nepálu (úřadem CAAN), aby zjistila, zda je schopen v dostatečné míře provést příslušné mezinárodní bezpečnostní normy a vynucovat jejich dodržování.

(88)

Na žádost Komise poskytl úřad CAAN dokumenty týkající se dosaženého pokroku v oblasti bezpečnostního dohledu, včetně nedostatků zaznamenaných při návštěvě Unie v Nepálu za účelem posouzení situace v únoru 2014, významného bezpečnostního problému zjištěného organizací ICAO a auditů ICAO.

(89)

Komise a agentura EASA uspořádaly dne 24. září 2014 jednání s úřadem CAAN. Jednání se zaměřilo zejména na dosažený pokrok v oblasti vydávání licencí posádkám, certifikace leteckých dopravců a dohledu nad letovým provozem.

(90)

Zdá se však, že pokrok je nedostatečný a je zapotřebí více času. Zejména se vyskytují obavy, že úřad CAAN se zatím dostatečně nezabývá požadavky na letecké posádky pracující v prostředí vícečlenné posádky, především proto, že nedostatečný výcvik posádky byl ve zprávě o smrtelné nehodě ze dne 16. února 2014 označen za pravděpodobnou příčinu nehody.

(91)

Kromě přetrvávají obavy, že proces obnovení osvědčení leteckých dopravců úřadem CAAN je nedostatečný a nemusí být vhodný k zajištění, že všichni nepálští letečtí dopravci budou splňovat mezinárodní požadavky na leteckou bezpečnost. Úřad CAAN se proto vyzývá, aby s pomocí odborníků na příslušné tematické oblasti svůj proces posoudil, ověřil jeho vhodnost a podle potřeby přijal opatření.

(92)

Dne 11. listopadu 2014 se konalo jednání za účasti Komise, agentury EASA a leteckých dopravců Nepal Airlines Corporation, Buddha Air, Shree Airlines, Tara Air a Yeti Airlines za účelem přezkumu pokroku, pokud jde o zjištění při návštěvě Unie na místě a další otázky související se zlepšováním letecké bezpečnosti v Nepálu.

(93)

Za povzbuzující se považuje schopnost některých leteckých dopravců řídit rizika svého provozu na úrovni, která by mohla ukazovat schopnost zmírňovat rizika způsobená nedostatečným dohledem ze strany úřadu CAAN. Komise je však toho názoru, že příslušné orgány Nepálu nejsou v současné době schopny dostatečně provádět příslušné mezinárodní bezpečnostní normy a vynucovat jejich dodržování na úrovni, která by mohla být důvodem pro zmírnění stávajícího zákazu provozování letecké dopravy.

(94)

Rovněž je vhodné poznamenat, že dne 25. srpna 2014 se Komise písemně obrátila na úřad CAAN s cílem získat aktualizované informace týkající se leteckých dopravců spadajících pod jeho dohled. Dopisem ze dne 10. září 2014 úřad CAAN informoval Komisi, že od poslední aktualizace bylo vydáno osvědení jednomu novému leteckému dopravci, konkrétně dne 3. července 2014 bylo vydáno osvědčení AOC č. 082/2014 dopravci Manang Air Pvt. Ltd. Úřad CAAN však neprokázal, že bezpečnostní dohled nad tímto leteckým dopravcem je zajištěn v souladu s mezinárodními bezpečnostními normami.

(95)

Leteckým dopravcům, kterým bylo v minulosti vydáno samostatné osvědčení AOC pouze pro jejich mezinárodní provoz, bylo nyní vydáno jediné osvědčení AOC pokrývající veškerý provoz. Z tohoto důvodu úřad CAAN zrušil osvědčení AOC č. 058/2010 dopravce Buddha Air (International Operations) a osvědčení AOC č. 059/2010 dopravce Shree Airlines (International Operations).

(96)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že by měl být změněn seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, letecký dopravce Manang Air Pvt. zařazen do přílohy A nařízení (ES) č. 474/2006 a letečtí dopravci Buddha Air (International Operations) a Shree Airlines (International Operations) vyřazeni z přílohy A nařízení (ES) č. 474/2006.

Letečtí dopravci z Filipín

(97)

Dne 9. dubna 2014 úřad FAA oznámil své rozhodnutí zvýšit status Filipín, pokud jde o dodržování předpisů, z kategorie 2 na kategorii 1 v rámci svého programu auditu IASA. V dopise Komisi ze dne 24. července 2014 úřad pro civilní letectví Filipín (úřad CAAP) zmínil rozhodnutí úřadu FAA zvýšit status Filipín, pokud jde o dodržování předpisů. V dopise bylo rovněž zmíněno sdělení organizace ICAO, že Filipíny vyřešily dříve zjištěné významné bezpečnostní problémy. Závěrem úřad CAAP v dopise uvedl, že jeho dalším cílem je zrušení zákazu provozování letecké dopravy uloženého leteckým dopravcům, kteří získali osvědčení na Filipínách a kteří stále podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii.

(98)

Komise ve svém dopise ze dne 22. září 2014 adresovaném úřadu CAAP zopakovala, že případné rozhodnutí vyřadit letecké dopravce, kteří získali osvědčení na Filipínách, ze seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, musí vycházet z přístupu založeného na důkazech. V tomto ohledu se dne 4. listopadu 2014 konalo odborné jednání, kterého se účastnili odborníci z Komise a agentury EASA a vedoucí představitelé úřadu CAAP.

(99)

Důkazy předložené úřadem CAAP před odborným jednáním dne 4. listopadu 2014 a během něj zahrnovaly podrobnosti o současné organizační struktuře úřadu CAAP a o navrhovaných zlepšeních, která by posílila jeho schopnost vykonávat dohled. Rovněž byly poskytnuty informace o stávajících činnostech dozoru, které úřad CAAP vykonává nad leteckými dopravci, kteří získali osvědčení na Filipínách. Úřad CAAP rovněž zmínil probíhající vylepšování infrastruktury a poskytl aktualizované informace o dalším navrhovaném rozvoji státního programu bezpečnosti.

(100)

V dopise ze dne 22. září 2014 Komise rovněž navrhla, aby agentura EASA uskutečnila na Filipínách návštěvu na místě za účelem poskytnutí technické pomoci. Návštěva se uskutečnila v týdnu od 10. listopadu 2014.

(101)

Diskuse a doklady předložené úřadem CAAP na odborném jednání dne 4. listopadu 2014 jsou považovány za povzbudivé, pokud jde o pokrok, kterého příslušné orgány Filipín dosáhly v oblasti dohledu nad leteckými dopravci, kteří získali osvědčení na Filipínách. Otevírá se tak možnost v budoucnosti uspořádat ověřovací misi Unie na místě.

(102)

Avšak pokud jde o cíl úřadu CAAP dosáhnout celkového zrušení zákazu provozování letecké dopravy uloženého leteckým dopravcům, kteří získali osvědčení na Filipínách, je třeba zdůraznit, že k tomu bude třeba komplexně posoudit všechny podstatné informace a že ověření na místě ze strany Unie bude muset mít uspokojivý výsledek.

(103)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že v současné době neexistují důvody pro změnu seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, pokud jde o letecké dopravce z Filipín.

(104)

Členské státy budou nadále ověřovat účinné dodržování příslušných bezpečnostních norem ze strany dopravců Philippine Airlines a Cebu Pacific Air upřednostněním prohlídek na odbavovací ploše podle nařízení (EU) č. 965/2012.

Letečtí dopravci z Ruské federace

(105)

Komise, agentura EASA a členské státy nadále pozorně sledovaly úroveň bezpečnosti leteckých dopravců, kteří získali osvědčení v Ruské federaci a kteří provozují leteckou dopravu v Unii, mimo jiné upřednostněním prohlídek na odbavovací ploše prováděných u některých ruských leteckých dopravců podle nařízení (EU) č. 965/2012.

(106)

Dne 15. července 2014 se Komise setkala se zástupci leteckého dopravce Kogalymavia, aby potvrdila účinnost opatření, která uvedený letecký dopravce přijal, aby vylepšil svou bilanci v oblasti bezpečnosti. Celkový pokrok dopravce Kogalymavia se zdá být udržitelný. Uvedený letecký dopravce se vyzývá, aby pokračoval v zavádění pozitivní kultury bezpečnosti ve své organizaci, včetně hlášení důležitých informací souvisejících s bezpečností.

(107)

Komise společně s agenturou EASA a jedním členským státem uspořádala dne 6. listopadu 2014 jednání se zástupci ruské federální agentury pro leteckou dopravu (FATA). Cílem jednání bylo ujistit se, že se ruští letečtí dopravci patřičně zabývají zjištěními, která byla těmto leteckým dopravcům vytknuta při prohlídkách na odbavovací ploše v rámci programu SAFA během posledních 12 měsíců. Úřad FATA se na jednání zavázal pokračovat v šetření příčin některých závažných zjištění a dále se zabývat případy, kdy dosud nedošlo k řádné nápravě nedodržení předpisů.

(108)

Dne 21. listopadu 2014 úřad FATA informoval Komisi, že svým leteckým dopravcům doporučil, aby se včas zabývali všemi nevyřešenými zjištěními v databázi SAFA a trvale uplatňovali nápravná opatření, čímž se vyhnou problémům s inspekcemi a zjištěními v rámci programu SAFA.

(109)

Na základě dostupných informací byl učiněn závěr, že není nutné, aby se ruské letecké úřady nebo letečtí dopravci, kteří získali osvědčení v Ruské federaci, dostavili na zasedání Výboru pro leteckou bezpečnost.

(110)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že v současné době neexistují žádné důvody pro zařazení leteckých dopravců z Ruské federace na seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii.

(111)

Členské státy však budou nadále ověřovat účinné dodržování mezinárodních bezpečnostních norem ze strany leteckých dopravců z Ruské federace upřednostněním prohlídek na odbavovací ploše podle nařízení (EU) č. 965/2012. Pokud by prohlídky poukázaly na bezprostřední bezpečnostní riziko v důsledku nedodržení příslušných bezpečnostních norem, může být Komise nucena přijmout opatření vůči leteckým dopravcům z Ruské federace podle nařízení (ES) č. 2111/2005.

Letečtí dopravci ze Svatého Tomáše a Princova ostrova

(112)

Po dlouhém období mlčení informovaly dne 22. září 2014 příslušné orgány Svatého Tomáše a Princova ostrova (úřad INAC) o pokroku dosaženém za uvedené období.

(113)

Organizace ICAO dne 28. května 2014 oznámila vyřešení významných bezpečnostních problémů týkajících se procesu certifikace provozovatelů letecké dopravy a dozoru nad nimi a zajištění ochrany, kterou poskytují provozovatelé letišť. Díky tomu Svatý Tomáš a Princův ostrov nyní vyřešil všechny dříve identifikované významné bezpečnostní problémy.

(114)

V současné době se provádí nápravný akční plán předložený úřadem INAC. Souhrn jeho provádění v polovině dubna 2014 ukazuje, že z činností, jejichž provedení bylo plánováno do konce listopadu 2014, se 20 % uskutečnilo podle plánu, 25 % stále probíhá a zbývajících 55 % dosud nezačalo a jejich cílové datum bylo výrazně posunuto.

(115)

Úřad INAC zrušil osvědčení AOC osmi leteckých dopravců, konkrétně British Gulf International Company Ltd, Executive Jet Services, Global Aviation Operation, Goliaf Air, Island Oil Exploration, Transafrik International Ltd, Transcargo a Transliz Aviation. Zrušení osvědčení těchto leteckých dopravců úřad INAC písemně doložil.

(116)

Komise bere na vědomí kladný vývoj oznámený úřadem INAC a oceňuje zejména zrušení osvědčení AOC leteckých dopravců s hlavním místem obchodní činnosti mimo zemi a vyřazení všech jejich letadel z registru Svatého Tomáše a Princova ostrova.

(117)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že by měl být změněn seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, a uvedení letečtí dopravci vyřazeni z přílohy A nařízení (ES) č. 474/2006.

(118)

Úřad INAC rovněž informoval, že byla vydána osvědčení AOC leteckým dopravcům STP Airways a Africa's Connection. Úřad INAC však nebyl schopen prokázat, že bezpečnostní dohled nad těmito dvěma leteckými dopravci je zajištěn v souladu s mezinárodními bezpečnostními normami.

(119)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že by měl být změněn seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, a letečtí dopravci STP Airways a Africa's Connection zařazeni do přílohy A nařízení (ES) č. 474/2006.

Letečtí dopravci ze Súdánu

(120)

Súdánský úřad pro civilní letectví (úřad SCAA) předložil Komisi informace o čtyřech leteckých dopravcích, konkrétně BADR Airlines (BDR), Nova Airlines (NOV), Sudan Airways (SUD) a Tarco Air (TRQ). Podpůrné dokumenty ukazují, že tito dopravci dosahují různých úrovní řízení bezpečnosti. Z uvedených dokumentů však vyplývá, že bylo dosaženo dobrého pokroku s cílem připravit se na možnou ověřovací misi Unie v roce 2015.

(121)

Úřad SCAA rovněž informoval Komisi o výsledcích posledního auditu ICAO v oblasti letišť a letových navigačních služeb. Ačkoli se tyto audity zabývají oblastmi, jež se povětšinou netýkají technických domén, které jsou předmětem hlavních obav Komise, pokud jde o letecké dopravce registrované v Súdánu, konkrétně vydávání licencí personálu, provozu a letové způsobilosti, ukazují, že úřad SCAA se rozhodl použít při řešení všech problémů bezpečnosti letectví holistický přístup.

(122)

Zdá se, že úřad SCAA realisticky a postupně dosáhl udržitelných zlepšení. Stále je však třeba provést důkladné posouzení za účelem stanovení, zda úřad SCAA a letečtí dopravci, kteří získali osvědčení v Súdánu, splňují mezinárodní bezpečnostní normy. Než budou moci být zváženy jakékoli návrhy na změny seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, musí navíc dojít k dalšímu ověření prostřednictvím ověřovací mise Unie.

(123)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že v současné době neexistují žádné důvody pro změnu seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, pokud jde o letecké dopravce ze Súdánu.

Letečtí dopravci ze Zambie

(124)

Dopisem ze dne 15. května 2014 oznámilo zambijské ministerstvo pro civilní letectví Komisi, že zambijský úřad pro civilní letectví (ZCAA) je v činnosti a že se posiluje jeho administrativní kapacita. V dopise byly rovněž uvedeny aktuální informace o nápravných opatřeních přijatých k řešení stávajících nedostatků, včetně bezpečnostního plánu, který Komise obdržela dne 5. srpna 2014. Bezpečnostní plán stanoví další opatření, která je v oblasti bezpečnosti třeba přijmout k vytvoření účinného a efektivního regulačního systému a systému dohledu v Zambii, a obsahuje jasné krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle.

(125)

Zambijské ministerstvo pro civilní letectví zjevně dosáhlo pokroku a zambijské orgány jsou vyzvány, aby pokračovaly v dalším zlepšování, aby mohly být stávající omezení ve vhodné chvíli po potřebném ověření přehodnocena. V současné době však přetrvává řada významných nedostatků, zejména pokud jde o zřízení úřadu ZCAA, včetně přiměřeného počtu řádně proškoleného personálu, a aktualizaci legislativy a dalších předpisů za účelem provedení ustanovení příloh ICAO, které byly určeny v bezpečnostním plánu a s ohledem na které je stále třeba provést odpovídající kroky.

(126)

Na základě společných kritérií stanovených v příloze nařízení (ES) č. 2111/2005 byl proto učiněn závěr, že v současné době neexistují žádné důvody pro změnu seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Unii, pokud jde o letecké dopravce ze Zambie.

(127)

Podle čl. 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 2111/2005 je nutno přijímat rozhodnutí rychle a v případě potřeby, vzhledem k dopadům na bezpečnost, naléhavým postupem. Pro ochranu citlivých informací a minimalizaci obchodních dopadů je proto nezbytné, aby rozhodnutí přijatá v souvislosti s aktualizací seznamu leteckých dopravců, kteří podléhají zákazu nebo omezení provozování letecké dopravy v rámci Unie, byla zveřejněna a vstoupila v platnost bezprostředně po jejich přijetí.

(128)

Nařízení (ES) č. 474/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(129)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro leteckou bezpečnost,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 474/2006 se mění takto:

1)

Příloha A se nahrazuje zněním uvedeným v příloze A tohoto nařízení.

2)

Příloha B se nahrazuje zněním uvedeným v příloze B tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 11. prosince 2014.

Za Komisi,

jménem předsedy,

Violeta BULC

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 344, 27.12.2005, s. 15.

(2)  Nařízení Komise (ES) č. 474/2006 ze dne 22. března 2006 o vytvoření seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy ve Společenství, uvedeného v kapitole II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2111/2005 (Úř. věst. L 84, 23.3.2006, s. 14).

(3)  Nařízení Rady (EHS) č. 3922/1991 ze dne 16. prosince 1991 o harmonizaci technických požadavků a správních postupů v oblasti civilního letectví (Úř. věst. L 373, 31.12.1991, s. 4).

(4)  Nařízení Komise (ES) č. 473/2006 ze dne 22. března 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy ve Společenství, uvedený v kapitole II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2111/2005 (Úř. věst. L 84, 23.3.2006, s. 8).

(5)  Nařízení Komise (EU) č. 965/2012 ze dne 5. října 2012, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 (Úř. věst. L 296, 25.10.2012, s. 1).

(6)  Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1197/2011 ze dne 21. listopadu 2011 (Úř. věst. L 303, 22.11.2011, s. 14). Viz zejména 26. až 30. bod odůvodnění uvedeného nařízení.

(7)  Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 368/2014 ze dne 10. dubna 2014 (Úř. věst. L 108, 11.4.2014, s. 16). Viz zejména 64. bod odůvodnění uvedeného nařízení.


PŘÍLOHA A

SEZNAM LETECKÝCH DOPRAVCŮ, KTEŘÍ AŽ NA VÝJIMKY PODLÉHAJÍ ÚPLNÉMU ZÁKAZU PROVOZOVAT LETECKOU DOPRAVU V EU (1)

Jméno právnické osoby leteckého dopravce, jak je uvedeno na jeho osvědčení leteckého provozovatele (AOC) (a jeho obchodní jméno, pokud je odlišné)

Číslo osvědčení leteckého provozovatele (AOC) nebo číslo provozní licence

Označení ICAO

Stát provozovatele

BLUE WING AIRLINES

SRBWA-01/2002

BWI

Surinam

MERIDIAN AIRWAYS LTD

AOC 023

MAG

Ghanská republika

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Afghánistánu odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Islámská republika Afghánistán

ARIANA AFGHAN AIRLINES

AOC 009

AFG

Islámská republika Afghánistán

KAM AIR

AOC 001

KMF

Islámská republika Afghánistán

PAMIR AIRLINES

není známo

PIR

Islámská republika Afghánistán

SAFI AIRWAYS

AOC 181

SFW

Islámská republika Afghánistán

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Angoly odpovědných za regulační dohled, s výjimkou dopravce TAAG Angola Airlines uvedeného v příloze B, včetně

 

 

Angolská republika

AEROJET

AO 008-01/11

TEJ

Angolská republika

AIR GICANGO

009

není známo

Angolská republika

AIR JET

AO 006-01/11-MBC

MBC

Angolská republika

AIR NAVE

017

není známo

Angolská republika

AIR26

AO 003-01/11-DCD

DCD

Angolská republika

ANGOLA AIR SERVICES

006

není známo

Angolská republika

DIEXIM

007

není známo

Angolská republika

FLY540

AO 004-01 FLYA

není známo

Angolská republika

GIRA GLOBO

008

GGL

Angolská republika

HELIANG

010

není známo

Angolská republika

HELIMALONGO

AO 005-01/11

není známo

Angolská republika

MAVEWA

016

není známo

Angolská republika

SONAIR

AO 002-01/10-SOR

SOR

Angolská republika

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Beninu odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Beninská republika

AERO BENIN

PEA No 014/MDCTTTATP-PR/ANAC/DEA/SCS

AEB

Beninská republika

AFRICA AIRWAYS

není známo

AFF

Beninská republika

ALAFIA JET

PEA No 014/ANAC/MDCTTTATP-PR/DEA/SCS

není známo

Beninská republika

BENIN GOLF AIR

PEA No 012/MDCTTP-PR/ANAC/DEA/SCS.

BGL

Beninská republika

BENIN LITTORAL AIRWAYS

PEA No 013/MDCTTTATP-PR/ANAC/DEA/SCS.

LTL

Beninská republika

COTAIR

PEA No 015/MDCTTTATP-PR/ANAC/DEA/SCS.

COB

Beninská republika

ROYAL AIR

PEA No 11/ANAC/MDCTTP-PR/DEA/SCS

BNR

Beninská republika

TRANS AIR BENIN

PEA No 016/MDCTTTATP-PR/ANAC/DEA/SCS

TNB

Beninská republika

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Konžské republiky odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Konžská republika

AERO SERVICE

RAC06-002

RSR

Konžská republika

CANADIAN AIRWAYS CONGO

RAC06-012

není známo

Konžská republika

EMERAUDE

RAC06-008

není známo

Konžská republika

EQUAFLIGHT SERVICES

RAC 06-003

EKA

Konžská republika

EQUAJET

RAC06-007

EKJ

Konžská republika

EQUATORIAL CONGO AIRLINES S.A.

RAC 06-014

není známo

Konžská republika

MISTRAL AVIATION

RAC06-011

není známo

Konžská republika

TRANS AIR CONGO

RAC 06-001

TSG

Konžská republika

Všichni letečtí dopravci, kteří získali oprávnění od orgánů Demokratické republiky Kongo odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Demokratická republika Kongo

AFRICAN AIR SERVICE COMMUTER

104/CAB/MIN/TVC/2012

není známo

Demokratická republika Kongo

AIR BARAKA

409/CAB/MIN/TVC/002/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

AIR CASTILLA

409/CAB/MIN/TVC/007/2010

není známo

Demokratická republika Kongo

AIR FAST CONGO

409/CAB/MIN/TVC/0112/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

AIR KASAI

409/CAB/MIN/TVC/0053/2012

není známo

Demokratická republika Kongo

AIR KATANGA

409/CAB/MIN/TVC/0056/2012

není známo

Demokratická republika Kongo

AIR MALEBO

409/CAB/MIN/TVC/0122/2012

není známo

Demokratická republika Kongo

AIR TROPIQUES

409/CAB/MIN/TVC/00625/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

ARMI GLOBAL BUSINESS AIRWAYS

409/CAB/MIN/TVC/029/2012

není známo

Demokratická republika Kongo

BIEGA AIRWAYS

409/CAB/MIN/TVC/051/2012

není známo

Demokratická republika Kongo

BLUE AIRLINES

106/CAB/MIN/TVC/2012

BUL

Demokratická republika Kongo

BLUE SKY

409/CAB/MIN/TVC/0028/2012

není známo

Demokratická republika Kongo

BUSINESS AVIATION

409/CAB/MIN/TVC/048/09

ABB

Demokratická republika Kongo

BUSY BEE CONGO

409/CAB/MIN/TVC/0064/2010

není známo

Demokratická republika Kongo

CETRACA

105/CAB/MIN/TVC/2012

CER

Demokratická republika Kongo

CHC STELLAVIA

409/CAB/MIN/TVC/0078/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

COMPAGNIE AFRICAINE D'AVIATION (CAA)

409/CAB/MIN/TVC/0050/2012

není známo

Demokratická republika Kongo

CONGO EXPRESS AIRLINES

409/CAB/MIN/TVC/059/2012

CXR

Demokratická republika Kongo

DOREN AIR CONGO

102/CAB/MIN/TVC/2012

není známo

Demokratická republika Kongo

EAGLES SERVICES

409/CAB/MIN/TVC/0196/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

EPHRATA AIRLINES

409/CAB/MIN/TVC/040/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

FILAIR

409/CAB/MIN/TVC/037/2008

není známo

Demokratická republika Kongo

FLY CONGO

409/CAB/MIN/TVC/0126/2012

není známo

Demokratická republika Kongo

GALAXY KAVATSI

409/CAB/MIN/TVC/0027/2008

není známo

Demokratická republika Kongo

GILEMBE AIR SOUTENANCE (GISAIR)

409/CAB/MIN/TVC/0082/2010

není známo

Demokratická republika Kongo

GOMA EXPRESS

409/CAB/MIN/TVC/0051/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

GOMAIR

409/CAB/MIN/TVC/011/2010

není známo

Demokratická republika Kongo

GTRA

409/CAB/MIN/TVC/0060/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

INTERNATIONAL TRANS AIR BUSINESS (ITAB)

409/CAB/MIN/TVC/0065/2010

není známo

Demokratická republika Kongo

JET CONGO AIRLINES

409/CAB/MIN/TVC/0011/2012

není známo

Demokratická republika Kongo

KATANGA EXPRESS

409/CAB/MIN/TVC/0083/2010

není známo

Demokratická republika Kongo

KATANGA WINGS

409/CAB/MIN/TVC/0092/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

KIN AVIA

409/CAB/MIN/TVC/0059/2010

není známo

Demokratická republika Kongo

KORONGO AIRLINES

409/CAB/MIN/TVC/001/2011

KGO

Demokratická republika Kongo

LIGNES AERIENNES CONGOLAISES (LAC)

Podpis ministra (nařízení č. 78/205)

LCG

Demokratická republika Kongo

MANGO AIRLINES

409/CAB/MIN/TVC/009/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

MAVIVI AIR TRADE

409/CAB/MIN/TVC/00/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

OKAPI AIRLINES

409/CAB/MIN/TVC/086/2011

OKP

Demokratická republika Kongo

PATRON AIRWAYS

409/CAB/MIN/TVC/0066/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

PEGASUS

409/CAB/MIN/TVC/021/2012

není známo

Demokratická republika Kongo

SAFE AIR

409/CAB/MIN/TVC/021/2008

není známo

Demokratická republika Kongo

SERVICES AIR

103/CAB/MIN/TVC/2012

není známo

Demokratická republika Kongo

SION AIRLINES

409/CAB/MIN/TVC/0081/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

STELLAR AIRWAYS

409/CAB/MIN/TVC/056/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

SWALA AVIATION

409/CAB/MIN/TVC/0084/2010

není známo

Demokratická republika Kongo

TRACEP CONGO

409/CAB/MIN/TVC/0085/2010

není známo

Demokratická republika Kongo

TRANSAIR CARGO SERVICES

409/CAB/MIN/TVC/073/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

WALTAIR AVIATION

409/CAB/MIN/TVC/004/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

WILL AIRLIFT

409/CAB/MIN/TVC/0247/2011

není známo

Demokratická republika Kongo

WIMBI DIRA AIRWAYS

409/CAB/MIN/TVC/039/2008

WDA

Demokratická republika Kongo

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Džibutska odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Džibutsko

DAALLO AIRLINES

není známo

DAO

Džibutsko

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Rovníkové Guineje odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Rovníková Guinea

CEIBA INTERCONTINENTAL

2011/0001/MTTCT/DGAC/SOPS

CEL

Rovníková Guinea

CRONOS AIRLINES

2011/0004/MTTCT/DGAC/SOPS

není známo

Rovníková Guinea

PUNTO AZUL

2012/0006/MTTCT/DGAC/SOPS

není známo

Rovníková Guinea

TANGO AIRWAYS

není známo

není známo

Rovníková Guinea

Všichni letečtí dopravci, kteří získali oprávnění od orgánů Eritreje odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Eritrea

ERITREAN AIRLINES

AOC No 004

ERT

Eritrea

NASAIR ERITREA

AOC No 005

NAS

Eritrea

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Gabonské republiky odpovědných za regulační dohled, s výjimkou dopravců Gabon Airlines, Afrijet a SN2AG uvedených v příloze B, včetně

 

 

Gabonská republika

AFRIC AVIATION

010/MTAC/ANAC-G/DSA

EKG

Gabonská republika

AIR SERVICES SA

004/MTAC/ANAC-G/DSA

RVS

Gabonská republika

AIR TOURIST (ALLEGIANCE)

007/MTAC/ANAC-G/DSA

LGE

Gabonská republika

NATIONALE ET REGIONALE TRANSPORT (NATIONALE)

008/MTAC/ANAC-G/DSA

NRG

Gabonská republika

SCD AVIATION

005/MTAC/ANAC-G/DSA

SCY

Gabonská republika

SKY GABON

009/MTAC/ANAC-G/DSA

SKG

Gabonská republika

SOLENTA AVIATION GABON

006/MTAC/ANAC-G/DSA

SVG

Gabonská republika

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Indonésie odpovědných za regulační dohled, s výjimkou leteckých dopravců Garuda Indonesia, Airfast Indonesia, Mandala Airlines, Ekspres Transportasi Antarbenua a Indonesia Air Asia, včetně

 

 

Indonéská republika

AIR BORN INDONESIA

135-055

není známo

Indonéská republika

AIR PACIFIC UTAMA

135-020

není známo

Indonéská republika

ALFA TRANS DIRGANTATA

135-012

není známo

Indonéská republika

ANGKASA SUPER SERVICES

135-050

LBZ

Indonéská republika

ASCO NUSA AIR

135-022

není známo

Indonéská republika

ASI PUDJIASTUTI

135-028

SQS

Indonéská republika

AVIASTAR MANDIRI

121-043

není známo

Indonéská republika

AVIASTAR MANDIRI

135-029

VIT

Indonéská republika

BATIK AIR

121-050

BTK

Indonéská republika

CITILINK INDONESIA

121-046

CTV

Indonéská republika

DABI AIR NUSANTARA

135-030

není známo

Indonéská republika

DERAYA AIR TAXI

135-013

DRY

Indonéská republika

DERAZONA AIR SERVICE

135-010

DRZ

Indonéská republika

DIRGANTARA AIR SERVICE

135-014

DIR

Indonéská republika

EASTINDO

135-038

ESD

Indonéská republika

ELANG LINTAS INDONESIA

135-052

není známo

Indonéská republika

ELANG NUSANTARA AIR

135-053

není známo

Indonéská republika

ENGGANG AIR SERVICE

135-045

není známo

Indonéská republika

ERSA EASTERN AVIATION

135-047

není známo

Indonéská republika

GATARI AIR SERVICE

135-018

GHS

Indonéská republika

HEAVY LIFT

135-042

není známo

Indonéská republika

INDONESIA AIR ASIA EXTRA

121-054

není známo

Indonéská republika

INDONESIA AIR TRANSPORT

121-034

IDA

Indonéská republika

INTAN ANGKASA AIR SERVICE

135-019

není známo

Indonéská republika

JAYAWIJAYA DIRGANTARA

121-044

JWD

Indonéská republika

JOHNLIN AIR TRANSPORT

135-043

JLB

Indonéská republika

KAL STAR

121-037

KLS

Indonéská republika

KARTIKA AIRLINES

121-003

KAE

Indonéská republika

KOMALA INDONESIA

135-051

není známo

Indonéská republika

KURA-KURA AVIATION

135-016

KUR

Indonéská republika

LION MENTARI AIRLINES

121-010

LNI

Indonéská republika

MANUNGGAL AIR SERVICE

121-020

MNS

Indonéská republika

MARTABUANA ABADION

135-049

není známo

Indonéská republika

MATTHEW AIR NUSANTARA

135-048

není známo

Indonéská republika

MERPATI NUSANTARA AIRLINES

121-002

MNA

Indonéská republika

MIMIKA AIR

135-007

není známo

Indonéská republika

MY INDO AIRLINES

121-042

není známo

Indonéská republika

NAM AIR

121-058

není známo

Indonéská republika

NATIONAL UTILITY HELICOPTER

135-011

není známo

Indonéská republika

NUSANTARA AIR CHARTER

121-022

SJK

Indonéská republika

NUSANTARA BUANA AIR

135-041

není známo

Indonéská republika

PACIFIC ROYALE AIRWAYS

121-045

PRQ

Indonéská republika

PEGASUS AIR SERVICES

135-036

není známo

Indonéská republika

PELITA AIR SERVICE

121-008

PAS

Indonéská republika

PENERBANGAN ANGKASA SEMESTA

135-026

není známo

Indonéská republika

PURA WISATA BARUNA

135-025

není známo

Indonéská republika

RIAU AIRLINES

121-016

RIU

Indonéská republika

SAYAP GARUDA INDAH

135-004

není známo

Indonéská republika

SKY AVIATION

121-028

není známo

Indonéská republika

SKY AVIATION

135-044

není známo

Indonéská republika

SMAC

135-015

SMC

Indonéská republika

SRIWIJAYA AIR

121-035

SJY

Indonéská republika

SURVEI UDARA PENAS

135-006

PNS

Indonéská republika

SURYA AIR

135-046

není známo

Indonéská republika

TRANSNUSA AVIATION MANDIRI

121-048

TNU

Indonéská republika

TRANSWISATA PRIMA AVIATION

135-021

TWT

Indonéská republika

TRAVEL EXPRESS AVIATION SERVICE

121-038

XAR

Indonéská republika

TRAVIRA UTAMA

135-009

TVV

Indonéská republika

TRI MG INTRA ASIA AIRLINES

121-018

TMG

Indonéská republika

TRIGANA AIR SERVICE

121-006

TGN

Indonéská republika

UNINDO

135-040

není známo

Indonéská republika

WING ABADI AIRLINES

121-012

WON

Indonéská republika

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Kazachstánu odpovědných za regulační dohled, s výjimkou leteckého dopravce Air Astana, včetně

 

 

Republika Kazachstán

AIR ALMATY

AK-0483-13

LMY

Republika Kazachstán

ATMA AIRLINES

AK-0469-12

AMA

Republika Kazachstán

AVIA-JAYNAR/AVIA-ZHAYNAR

AK-0467-12

SAP

Republika Kazachstán

BEK AIR

AK-0463-12

BEK

Republika Kazachstán

BEYBARS AIRCOMPANY

AK-0473-13

BBS

Republika Kazachstán

BURUNDAYAVIA AIRLINES

KZ-01/001

BRY

Republika Kazachstán

COMLUX-KZ

KZ-01/002

KAZ

Republika Kazachstán

EAST WING

KZ-01/007

EWZ

Republika Kazachstán

EURO-ASIA AIR

AK-0472-13

EAK

Republika Kazachstán

FLY JET KZ

AK-0477-13

FJK

Republika Kazachstán

INVESTAVIA

AK-0479-13

TLG

Republika Kazachstán

IRTYSH AIR

AK-0468-13

MZA

Republika Kazachstán

JET AIRLINES

KZ-01/003

SOZ

Republika Kazachstán

KAZAIR JET

AK-0474-13

KEJ

Republika Kazachstán

KAZAIRTRANS AIRLINE

AK-0466-12

KUY

Republika Kazachstán

KAZAVIASPAS

AK-0484-13

KZS

Republika Kazachstán

PRIME AVIATION

AK-0478-13

PKZ

Republika Kazachstán

SCAT

KZ-01/004

VSV

Republika Kazachstán

ZHETYSU AIRCOMPANY

AK-0470-12

JTU

Republika Kazachstán

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Kyrgyzské republiky odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Kyrgyzská republika

AIR BISHKEK (dříve EASTOK AVIA)

15

EAA

Kyrgyzská republika

AIR MANAS

17

MBB

Kyrgyzská republika

AVIA TRAFFIC COMPANY

23

AVJ

Kyrgyzská republika

CENTRAL ASIAN AVIATION SERVICES (CAAS)

13

CBK

Kyrgyzská republika

HELI SKY

47

HAC

Kyrgyzská republika

AIR KYRGYZSTAN

03

LYN

Kyrgyzská republika

MANAS AIRWAYS

42

BAM

Kyrgyzská republika

S GROUP INTERNATIONAL (dříve S GROUP AVIATION)

45

INT

Kyrgyzská republika

SKY BISHKEK

43

BIS

Kyrgyzská republika

SKY KG AIRLINES

41

KGK

Kyrgyzská republika

SKY WAY AIR

39

SAB

Kyrgyzská republika

TEZ JET

46

TEZ

Kyrgyzská republika

VALOR AIR

07

VAC

Kyrgyzská republika

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Libérie odpovědných za regulační dohled

 

 

Libérie

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Libye odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Libye

AFRIQIYAH AIRWAYS

007/01

AAW

Libye

AIR LIBYA

004/01

TLR

Libye

BURAQ AIR

002/01

BRQ

Libye

GHADAMES AIR TRANSPORT

012/05

GHT

Libye

GLOBAL AVIATION AND SERVICES

008/05

GAK

Libye

LIBYAN AIRLINES

001/01

LAA

Libye

PETRO AIR

025/08

PEO

Libye

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Mosambické republiky odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Mosambická republika

AERO-SERVIÇOS SARL

MOZ-08

není známo

Mosambická republika

CFM – TRABALHOS E TRANSPORTES AÉREOS LDA

MOZ-07

není známo

Mosambická republika

COA – COASTAL AVIATION

MOZ-15

není známo

Mosambická republika

CPY – CROPSPRAYERS

MOZ-06

není známo

Mosambická republika

CRA – CR AVIATION LDA

MOZ-14

není známo

Mosambická republika

EMÍLIO AIR CHARTER LDA

MOZ-05

není známo

Mosambická republika

ETA – EMPRESA DE TRANSPORTES AÉREOS LDA

MOZ-04

není známo

Mosambická republika

HCP – HELICÓPTEROS CAPITAL LDA

MOZ-11

není známo

Mosambická republika

KAY – KAYA AIRLINES, LDA

MOZ-09

KYY

Mosambická republika

LAM – LINHAS AÉREAS DE MOÇAMBIQUE S.A.

MOZ-01

LAM

Mosambická republika

MAKOND, LDA

MOZ-20

není známo

Mosambická republika

MEX – MOÇAMBIQUE EXPRESSO, SARL MEX

MOZ-02

MXE

Mosambická republika

OHI – OMNI HELICÓPTEROS INTERNATIONAL LDA

MOZ-17

není známo

Mosambická republika

SAF – SAFARI AIR LDA

MOZ-12

není známo

Mosambická republika

SAM – SOLENTA AVIATION MOZAMBIQUE, SA

MOZ-10

není známo

Mosambická republika

TTA – TRABALHOS E TRANSPORTES AÉREOS LDA

MOZ-16

TTA

Mosambická republika

UNIQUE AIR CHARTER LDA

MOZ-13

není známo

Mosambická republika

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Nepálu odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Nepálská republika

AIR DYNASTY HELI. S.

035/2001

není známo

Nepálská republika

AIR KASTHAMANDAP

051/2009

není známo

Nepálská republika

BUDDHA AIR

014/1996

BHA

Nepálská republika

FISHTAIL AIR

017/2001

není známo

Nepálská republika

GOMA AIR

064/2010

není známo

Nepálská republika

MAKALU AIR

057A/2009

není známo

Nepálská republika

MANANG AIR PVT LTD

082/2014

není známo

Nepálská republika

MOUNTAIN HELICOPTERS

055/2009

není známo

Nepálská republika

MUKTINATH AIRLINES

081/2013

není známo

Nepálská republika

NEPAL AIRLINES CORPORATION

003/2000

RNA

Nepálská republika

SHREE AIRLINES

030/2002

SHA

Nepálská republika

SIMRIK AIR

034/2000

není známo

Nepálská republika

SIMRIK AIRLINES

052/2009

RMK

Nepálská republika

SITA AIR

033/2000

není známo

Nepálská republika

TARA AIR

053/2009

není známo

Nepálská republika

YETI AIRLINES DOMESTIC

037/2004

NYT

Nepálská republika

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Filipín odpovědných za regulační dohled, s výjimkou leteckých dopravců Philippine Airlines a Cebu Pacific Air, včetně

 

 

Filipínská republika

AEROEQUIPEMENT AVIATION

2010037

není známo

Filipínská republika

AIR ASIA PHILIPPINES

2012047

APG

Filipínská republika

AIR JUAN AVIATION

2013053

není známo

Filipínská republika

AIR PHILIPPINES CORPORATION

2009006

GAP

Filipínská republika

ASIA AIRCRAFT OVERSEAS PHILIPPINES INC.

2012048

není známo

Filipínská republika

ASIAN AEROSPACE CORPORATION

2012050

není známo

Filipínská republika

ASTRO AIR INTERNATIONAL

2012049

AAV

Filipínská republika

AYALA AVIATION CORP.

4AN9900003

není známo

Filipínská republika

CANADIAN HELICOPTERS PHILIPPINES INC.

2010026

není známo

Filipínská republika

CM AERO SERVICES

20110401

není známo

Filipínská republika

CYCLONE AIRWAYS

2010034

není známo

Filipínská republika

FAR EAST AVIATION SERVICES

2009013

není známo

Filipínská republika

INAEC AVIATION CORP.

2010028

není známo

Filipínská republika

INTERISLAND AIRLINES

2010023

ISN

Filipínská republika

ISLAND AVIATION

2009009

SOY

Filipínská republika

ISLAND TRANSVOYAGER

2010022

ITI

Filipínská republika

LION AIR

2009019

není známo

Filipínská republika

MACRO ASIA AIR TAXI SERVICES

2010029

není známo

Filipínská republika

MAGNUM AIR

2012051

MSJ

Filipínská republika

MISIBIS AVIATION & DEVELOPMENT CORP

2010020

není známo

Filipínská republika

NORTHSKY AIR INC.

2011042

není známo

Filipínská republika

OMNI AVIATION CORP.

2010033

není známo

Filipínská republika

ROYAL AIR CHARTER SERVICES INC.

2010024

není známo

Filipínská republika

ROYAL STAR AVIATION, INC.

2010021

není známo

Filipínská republika

SOUTH EAST ASIAN AIRLINES

2009 004

SRQ

Filipínská republika

SOUTH EAST ASIAN AIRLINES (SEAIR) INTERNATIONAL

2012052

SGD

Filipínská republika

SOUTHERN AIR FLIGHT SERVICES

2011045

není známo

Filipínská republika

SUBIC SEAPLANE, INC.

2011035

není známo

Filipínská republika

WCC AVIATION COMPANY

2009015

není známo

Filipínská republika

ZEST AIRWAYS INCORPORATED

2009003

EZD

Filipínská republika

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Svatého Tomáše a Princova ostrova odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Svatý Tomáš a Princův ostrov

AFRICA'S CONNECTION

10/AOC/2008

ACH

Svatý Tomáš a Princův ostrov

STP AIRWAYS

03/AOC/2006

STP

Svatý Tomáš a Princův ostrov

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Sierry Leone odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Sierra Leone

AIR RUM, LTD

NENÍ ZNÁMO

RUM

Sierra Leone

DESTINY AIR SERVICES, LTD

NENÍ ZNÁMO

DTY

Sierra Leone

HEAVYLIFT CARGO

NENÍ ZNÁMO

není známo

Sierra Leone

ORANGE AIR SIERRA LEONE LTD

NENÍ ZNÁMO

ORJ

Sierra Leone

PARAMOUNT AIRLINES, LTD

NENÍ ZNÁMO

PRR

Sierra Leone

SEVEN FOUR EIGHT AIR SERVICES LTD

NENÍ ZNÁMO

SVT

Sierra Leone

TEEBAH AIRWAYS

NENÍ ZNÁMO

není známo

Sierra Leone

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Súdánu odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Súdánská republika

ALFA AIRLINES

54

AAJ

Súdánská republika

ALMAJAL AVIATION SERVICE

15

MGG

Súdánská republika

BADER AIRLINES

35

BDR

Súdánská republika

BENTIU AIR TRANSPORT

29

BNT

Súdánská republika

BLUE BIRD AVIATION

11

BLB

Súdánská republika

DOVE AIRLINES

52

DOV

Súdánská republika

ELIDINER AVIATION

8

DND

Súdánská republika

FOURTY EIGHT AVIATION

53

WHB

Súdánská republika

GREEN FLAG AVIATION

17

není známo

Súdánská republika

HELEJETIC AIR

57

HJT

Súdánská republika

KATA AIR TRANSPORT

9

KTV

Súdánská republika

KUSH AVIATION

60

KUH

Súdánská republika

MARSLAND COMPANY

40

MSL

Súdánská republika

MID AIRLINES

25

NYL

Súdánská republika

NOVA AIRLINES

46

NOV

Súdánská republika

SUDAN AIRWAYS

1

SUD

Súdánská republika

SUN AIR COMPANY

51

SNR

Súdánská republika

TARCO AIRLINES

56

TRQ

Súdánská republika

Všichni letečtí dopravci, kteří získali osvědčení od orgánů Zambie odpovědných za regulační dohled, včetně

 

 

Zambie

ZAMBEZI AIRLINES

Z/AOC/001/2009

ZMA

Zambie


(1)  Leteckým dopravcům uvedeným v příloze A by mohlo být dovoleno uplatňovat práva provozování dopravy tím, že použijí letadlo pronajaté s posádkou od leteckého dopravce, na kterého se nevztahuje zákaz provozování letecké dopravy, za předpokladu, že jsou dodrženy příslušné bezpečnostní normy.


PŘÍLOHA B

SEZNAM LETECKÝCH DOPRAVCŮ, KTEŘÍ PODLÉHAJÍ PROVOZNÍM OMEZENÍM V EU (1)

Jméno právnické osoby leteckého dopravce, jak je uvedeno na jeho osvědčení leteckého provozovatele (AOC) (a jeho obchodní jméno, pokud je odlišné)

Číslo osvědčení leteckého provozovatele (AOC)

Označení ICAO

Stát provozovatele

Typ letadla podléhající omezení

Poznávací značka/značky a případně výrobní číslo/čísla letadla podléhajícího omezení

Stát zápisu letadla do rejstříku

TAAG ANGOLA AIRLINES

001

DTA

Angolská republika

Celý letadlový park s výjimkou 5 letadel typu Boeing B777 a 4 letadel typu Boeing B737-700.

Celý letadlový park s výjimkou D2-TED, D2-TEE, D2-TEF, D2-TEG, D2-TEH, D2-TBF, D2-TBG, D2-TBH, D2-TBJ.

Angolská republika

AIR ASTANA  (2)

AK-0475-13

KZR

Kazachstán

Celý letadlový park s výjimkou letadel typu Boeing B767, letadel typu Boeing B757 a letadel typu Airbus A319/320/321.

Celý letadlový park s výjimkou letadel v rámci letadlového parku Boeing B767, jak je uvedeno v AOC, letadel v rámci letadlového parku Boeing B757, jak je uvedeno v AOC, a letadel v rámci letadlového parku Airbus A319/320/321, jak je uvedeno v AOC.

Aruba (Nizozemské království)

AIR SERVICE COMORES

06-819/TA-15/DGACM

KMD

Komory

Celý letadlový park s výjimkou LET 410 UVP.

Celý letadlový park s výjimkou D6-CAM (851336).

Komory

AFRIJET  (3)

002/MTAC/ANAC-G/DSA

ABS

Gabonská republika

Celý letadlový park s výjimkou 2 letadel typu Falcon 50 a 2 letadel typu Falcon 900.

Celý letadlový park s výjimkou TR-LGV, TR-LGY, TR-AFJ, TR-AFR.

Gabonská republika

GABON AIRLINES  (4)

001/MTAC/ANAC

GBK

Gabonská republika

Celý letadlový park s výjimkou 1 letadla typu Boeing B767-200.

Celý letadlový park s výjimkou TR-LHP.

Gabonská republika

NOUVELLE AIR AFFAIRES GABON (SN2AG)

003/MTAC/ANAC-G/DSA

NVS

Gabonská republika

Celý letadlový park s výjimkou 1 letadla typu Challenger CL-601 a 1 letadla typu HS-125-800.

Celý letadlový park s výjimkou TR-AAG a ZS-AFG.

Gabonská republika, Jihoafrická republika

AIRLIFT INTERNATIONAL (GH) LTD

AOC 017

ALE

Ghanská republika

Celý letadlový park s výjimkou 2 letadel typu DC8-63F.

Celý letadlový park s výjimkou 9G-TOP a 9G-RAC.

Ghanská republika

IRAN AIR  (5)

FS100

IRA

Íránská islámská republika

Celý letadlový park s výjimkou

14 letadel typu Airbus A300, 8 letadel typu Airbus A310, 1 letadla typu Boeing B737.

Celý letadlový park s výjimkou

 

EP-IBA,

 

EP-IBB,

 

EP-IBC,

 

EP-IBD,

 

EP-IBG,

 

EP-IBH,

 

EP-IBI,

 

EP-IBJ,

 

EP-IBM,

 

EP-IBN,

 

EP-IBO,

 

EP-IBS,

 

EP-IBT,

 

EP-IBV,

 

EP-IBX,

 

EP-IBZ,

 

EP-ICE,

 

EP-ICF,

 

EP-IBK,

 

EP-IBL,

 

EP-IBP,

 

EP-IBQ,

 

EP-AGA.

Íránská islámská republika

AIR KORYO

GAC-AOC/KOR-01

KOR

Korejská lidově demokratická republika

Celý letadlový park s výjimkou 2 letadel typu TU-204.

Celý letadlový park s výjimkou P-632 a P-633.

Korejská lidově demokratická republika

AIR MADAGASCAR

5R-M01/2009

MDG

Madagaskar

Celý letadlový park s výjimkou letadel typu Boeing B737, letadel typu ATR 72/42 a 3 letadel typu DHC 6-300.

Celý letadlový park s výjimkou letadel v rámci letadlového parku Boeing B737, jak je uvedeno v AOC, letadel v rámci letadlového parku ATR 72/42, jak je uvedeno v AOC, 5R-MGC, 5R-MGD, 5R-MGF.

Madagaskarská republika


(1)  Leteckým dopravcům uvedeným v příloze B by mohlo být dovoleno uplatňovat práva provozování dopravy tím, že použijí letadlo pronajaté s posádkou od leteckého dopravce, na kterého se nevztahuje zákaz provozování letecké dopravy, za předpokladu, že jsou dodrženy příslušné bezpečnostní normy.

(2)  Dopravce Air Astana má povoleno používat ke své současné úrovni provozu v Unii pouze konkrétní uvedené typy letadel za předpokladu, že letadla jsou registrována v Arubě a že všechny změny osvědčení AOC jsou včas předány Komisi a organizaci Eurocontrol.

(3)  Dopravce Afrijet má povoleno používat ke své současné úrovni provozu v Unii pouze konkrétní uvedená letadla.

(4)  Dopravce Gabon Airlines má povoleno používat ke své současné úrovni provozu v Unii pouze konkrétní uvedená letadla.

(5)  Dopravce Iran Air má povoleno používat k letům do Unie pouze konkrétní letadla za podmínek stanovených v 69. bodě odůvodnění nařízení (EU) č. 590/2010, Úř. věst. L 170, 6.7.2010, s. 15.


12.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 355/39


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1319/2014

ze dne 11. prosince 2014

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/ 2001 a (ES) č. 1234/2007 (1),

s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 136 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 136 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 11. prosince 2014.

Za Komisi,

jménem předsedy,

Jerzy PLEWA

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671.

(2)  Úř. věst. L 157, 15.6.2011, s. 1.


PŘÍLOHA

Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kód třetích zemí (1)

Paušální dovozní hodnota

0702 00 00

AL

62,5

IL

107,2

MA

81,6

TN

139,2

TR

112,1

ZZ

100,5

0707 00 05

AL

63,5

EG

191,6

MA

164,1

TR

138,7

ZZ

139,5

0709 93 10

MA

64,0

TR

122,0

ZZ

93,0

0805 10 20

AR

35,3

MA

68,6

SZ

37,7

TR

61,9

UY

32,9

ZA

34,5

ZW

33,9

ZZ

43,5

0805 20 10

MA

61,0

ZZ

61,0

0805 20 30, 0805 20 50, 0805 20 70, 0805 20 90

IL

102,5

TR

77,8

ZZ

90,2

0805 50 10

TR

71,9

ZZ

71,9

0808 10 80

BR

51,7

CA

135,6

CL

79,6

NZ

90,6

US

117,2

ZA

143,4

ZZ

103,0

0808 30 90

CN

82,9

TR

174,9

US

173,2

ZZ

143,7


(1)  Klasifikace zemí podle nařízení Komise (EU) č. 1106/2012 ze dne 27. listopadu 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi, pokud jde o aktualizaci klasifikace zemí a území (Úř. věst. L 328, 28.11.2012, s. 7). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.


SMĚRNICE

12.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 355/42


SMĚRNICE KOMISE 2014/106/EU

ze dne 5. prosince 2014,

kterou se mění přílohy V a VI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES o interoperabilitě železničního systému ve Společenství

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES ze dne 17. června 2008 o interoperabilitě železničního systému ve Společenství (1), a zejména na čl. 30 odst. 3 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V příloze V směrnice 2008/57/ES by měly být lépe vymezeny rozsah a oblast ES prohlášení o ověření subsystémů. Měla by být zejména jasně stanovena odpovědnost osoby podepisující takové prohlášení.

(2)

Postupy týkající se prohlášení o ověření v případě úprav stávajících subsystémů a v případě dodatečných ověření provedených oznámenými subjekty v příloze V směrnice 2008/57/ES by měly být upřesněny.

(3)

V příloze VI směrnice 2008/57/ES by měl být upřesněn cíl postupu ověřování subsystémů. V téže příloze by dále měly být definovány zásady týkající se postupu ověřování v případě úprav stávajících subsystémů.

(4)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 29 odst. 1 směrnice 2008/57/ES,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Přílohy V a VI směrnice 2008/57/ES se nahrazují zněním příloh I a II této směrnice.

Článek 2

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. ledna 2016. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

3.   Povinnost provést a uplatňovat tuto směrnici se nevztahuje na Kyperskou republiku a na Republiku Malta po dobu, po kterou na svém území nemají železniční systém.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 5. prosince 2014.

Za Komisi

předseda

Jean-Claude JUNCKER


(1)  Úř. věst. L 191, 18.7.2008, s. 1.


PŘÍLOHA I

„PŘÍLOHA V

ES PROHLÁŠENÍ O OVĚŘENÍ SUBSYSTÉMŮ

1.   ES PROHLÁŠENÍ O OVĚŘENÍ SUBSYSTÉMŮ

ES prohlášení o ověření subsystému je prohlášení vypracované ‚žadatelem‘ ve smyslu článku 18, ve kterém na vlastní odpovědnost prohlašuje, že daný subsystém, který byl podroben příslušným postupům ověřování, splňuje požadavky příslušných právních předpisů Unie, včetně příslušných vnitrostátních předpisů.

ES prohlášení o ověření a průvodní dokumenty musí být datovány a podepsány.

ES prohlášení o ověření musí vycházet z informací, které jsou výsledkem postupu ES ověřování subsystémů, jak je stanoveno v příloze VI. Prohlášení musí být napsáno ve stejném jazyce jako soubor technické dokumentace přiložený k ES prohlášení o ověření a musí obsahovat alespoň:

a)

odkaz na tuto směrnici, TSI a příslušné vnitrostátní předpisy;

b)

odkaz na TSI nebo její/jejich části, s nimiž nebyl přezkoumán soulad v rámci postupu ES ověřování, a na vnitrostátní předpisy, jež byly použity v případě výjimky, částečného uplatňování TSI při modernizaci nebo obnově, přechodného období v TSI nebo ve zvláštním případě;

c)

jméno a adresu ‚žadatele‘ ve smyslu článku 18 (s uvedením obchodní firmy a úplné adresy; v případě zplnomocněného zástupce se uvede rovněž obchodní firma zadavatele nebo výrobce);

d)

stručný popis subsystému;

e)

jméno(a) a adresu(y) a identifikační číslo(a) oznámeného(ných) subjektu(ů), který(é) provedl(y) ES ověření podle článku 18;

f)

jméno(a) a adresu(y) a identifikační číslo(a) oznámeného(ných) subjektu(ů), který(é) provedl(y) posouzení shody s ostatními předpisy vyplývajícími ze Smlouvy;

g)

jméno(a) a adresu(y) určeného(ných) subjektu(ů), který(é) provedl(y) ověření shody s vnitrostátními předpisy podle čl. 17 odst. 3;

h)

jméno(a) a adresu(y) subjektu(ů) pro posuzování, který(é) vypracoval(y) zprávy o posouzení bezpečnosti týkající se používání společných bezpečnostních metod (CSM) pro posuzování rizik, pokud to vyžaduje tato směrnice;

i)

odkazy na dokumenty obsažené v souboru technické dokumentace přiloženém k ES prohlášení o ověření;

j)

veškerá příslušná dočasná nebo konečná ustanovení, kterým má subsystém vyhovovat, a zejména případná provozní omezení nebo podmínky;

k)

totožnost podepisující osoby (tj. fyzické osoby nebo osob oprávněných k podpisu prohlášení).

V případě, že se v příloze VI uvádí odkaz na dočasné prohlášení o ověření (ISV), uplatní se na toto prohlášení ustanovení tohoto oddílu.

2.   ES PROHLÁŠENÍ O OVĚŘENÍ SUBSYSTÉMŮ V PŘÍPADĚ ÚPRAV

Aniž je dotčen článek 20 v případě úpravy subsystému, na který se vztahuje ES prohlášení o ověření, kterou není výměna v rámci údržby, platí následující ustanovení.

2.1.   Pokud subjekt provádějící úpravu prokáže, že se tato úprava netýká základních konstrukčních vlastností subsystému, které jsou důležité pro dodržení požadavků týkajících se základních parametrů:

a)

subjekt provádějící úpravu aktualizuje odkazy na dokumenty obsažené v souboru technické dokumentace přiloženém k ES prohlášení o ověření;

b)

nemusí být vytvořeno žádné nové ES prohlášení o ověření.

2.2.   Pokud subjekt provádějící úpravu prokáže, že se tato úprava týká základních konstrukčních vlastností subsystému, které jsou důležité pro dodržení požadavků týkajících se základních parametrů:

a)

subjekt provádějící úpravu vytvoří doplňkové ES prohlášení o ověření s odkazem na dotčené základní parametry;

b)

k doplňkovému ES prohlášení o ověření musí být přiložen seznam dokumentů původního souboru technické dokumentace přiloženého k ES prohlášení o ověření, které již nejsou platné;

c)

soubor technické dokumentace přiložený k ES prohlášení o ověření musí obsahovat doklad, že dopad úprav je omezen na základní parametry uvedené v písmenu a);

d)

ustanovení oddílu 1 této přílohy se použijí obdobně pro toto doplňkové ES prohlášení o ověření;

e)

původní ES prohlášení o ověření se považuje za platné pro základní parametry, které nejsou úpravou dotčeny.

3.   ES PROHLÁŠENÍ O OVĚŘENÍ SUBSYSTÉMŮ V PŘÍPADĚ DODATEČNÝCH OVĚŘOVÁNÍ

ES prohlášení o ověření subsystému mohou být doplněna v případě provedení dodatečných ověřování, zejména pokud jsou tato dodatečná ověřování nezbytná pro další povolení k uvedení do provozu. V tomto případě je rozsah doplňkového prohlášení omezen na rozsah dodatečných ověřování.“


PŘÍLOHA II

„PŘÍLOHA VI

POSTUP ES OVĚŘOVÁNÍ SUBSYSTÉMŮ

1.   OBECNÉ ZÁSADY

‚ES ověřováním‘ se rozumí postup prováděný žadatelem ve smyslu článku 18, kterým se prokazuje, že byly splněny požadavky příslušných právních předpisů Unie, včetně příslušných vnitrostátních předpisů týkajících se subsystému, a že subsystém může být povolen k uvedení do provozu.

2.   CERTIFIKÁT O OVĚŘENÍ VYDANÝ OZNÁMENÝM SUBJEKTEM

2.1.   Úvod

Pro účely této směrnice se ověřováním odkazem na TSI rozumí postup, kterým oznámený subjekt kontroluje a osvědčuje, že subsystém je v souladu s příslušnými technickými specifikacemi pro interoperabilitu (TSI).

Tím nejsou dotčeny povinnosti zadavatele nebo výrobce (tj. žadatele ve smyslu článku 18) dodržovat ostatní platné právní předpisy, které vyplývají ze Smlouvy, včetně ověřování provedených subjekty pro posuzování, která jsou požadována ostatními právními předpisy.

2.2.   Dočasné prohlášení o ověření (ISV)

2.2.1.   Zásady

Na žádost zadavatele nebo výrobce (tj. žadatele ve smyslu článku 18) mohou být ověřování provedena pro části subsystému nebo mohou být omezena na určité fáze postupu ověřování. V těchto případech mohou být výsledky ověřování zdokumentovány v ‚dočasném prohlášení o ověření‘ (ISV) vydaném oznámeným subjektem zvoleným zadavatelem nebo výrobcem (tj. žadatelem ve smyslu článku 18).

ISV musí uvádět odkaz na TSI, s nimiž byla posuzována shoda.

2.2.2.   Části subsystému

Žadatel ve smyslu článku 18 může požádat o ISV pro všechny části, na něž se rozhodne subsystém rozdělit. Každá část se zkontroluje v každé fázi, jak je uvedeno v bodě 2.2.3.

2.2.3.   Fáze postupu ověřování

Subsystém nebo některé jeho části se kontrolují v každé z následujících fází:

a)

celkový návrh;

b)

realizace: konstrukce, a zejména pak inženýrské práce, výroba, montáž prvků a celkové nastavení;

c)

závěrečné zkoušení.

Žadatel (ve smyslu článku 18) může požádat o ISV pro fázi návrhu (včetně zkoušek typu) a fázi výroby pro celý subsystém nebo pro všechny části, na které se žadatel rozhodl subsystém rozdělit (viz bod 2.2.2).

2.3.   Certifikát o ověření

2.3.1.   Oznámené subjekty odpovědné za ověřování posoudí návrh, realizaci a závěrečné zkoušení subsystému a vydají certifikát o ověření určený pro zadavatele nebo výrobce (tj. žadatele ve smyslu článku 18), který poté vypracuje ES prohlášení o ověření. Certifikát o ověření musí uvádět odkaz na TSI, s nimiž byla posuzována shoda.

Pokud u subsystému nebyla posuzována shoda se všemi příslušnými TSI (např. v případě odchylky, částečného uplatňování TSI za účelem modernizace nebo obnovy, přechodného období v TSI nebo ve zvláštním případě), uvede se v certifikátu o ověření přesný odkaz na TSI nebo jejich části, u nichž oznámený subjekt shodu během postupu ověřování nezkoumal.

2.3.2.   V případě, že bylo vydáno ISV, vezme oznámený subjekt zodpovědný za ověření subsystému tato ISV v úvahu a dříve, než vydá certifikát o ověření, a provede tyto úkony:

a)

ověří, že ISV odpovídajícím způsobem pokrývají příslušné požadavky TSI;

b)

zkontroluje všechna hlediska, která nejsou pokryta ISV, a

c)

zkontroluje závěrečné zkoušení subsystému jako celku.

2.3.3.   V případě úpravy subsystému, na který se již vztahuje certifikát o ověření, oznámený subjekt provede pouze ta přezkoušení a zkoušky, které se změnou nebo změnami souvisejí a jsou nezbytné, tj. posouzení se vztahuje pouze na části subsystému, které jsou změněny, a na jejich rozhraní s nezměněnými částmi subsystému.

2.3.4.   Každý oznámený subjekt účastnící se ověřování subsystému vypracuje v souladu s čl. 18 odst. 3 soubor technické dokumentace, který pokrývá rozsah jeho činností.

2.4.   Soubor technické dokumentace přiložený k ES prohlášení o ověření

Soubor technické dokumentace přiložený k ES prohlášení o ověření musí být sestaven žadatelem (ve smyslu článku 18) a musí obsahovat:

a)

technické vlastnosti související s návrhem, včetně celkových a podrobných výkresů v souladu s realizací, schématy elektrických a hydraulických obvodů, schématy ovládacích okruhů, popisu systémů zpracování dat a automatických systémů na úrovni podrobnosti, která je dostatečná pro zdokumentování provedeného ověření shody, dokumentaci o provozu a údržbě apod., vztahující se k dotčenému subsystému;

b)

seznam prvků interoperability podle čl. 5 odst. 3 písm. d), které jsou zahrnuty do subsystému;

c)

soubory technické dokumentace uvedené v čl. 18 odst. 3 sestavené každým z oznámených subjektů účastnících se ověřování subsystému, které zahrnují:

kopie ES prohlášení o shodě a případně ES prohlášení o vhodnosti pro použití vydaných pro prvky interoperability uvedené v čl. 5 odst. 3 písm. d), k nimž budou v případě potřeby přiloženy příslušné výpočty a kopie protokolů o zkouškách a přezkoušeních provedených oznámenými subjekty na základě společných technických specifikací,

je-li to možné, ISV přiložená k certifikátu ověření, včetně výsledku ověření oznámeným subjektem o platnosti ISV,

certifikát o ověření, k němuž budou přiloženy příslušné výpočty a který bude podepsán oznámeným subjektem odpovědným za ověřování, ve kterém bude uvedeno, že daný subsystém je v souladu s požadavky příslušných TSI a ve kterém budou uvedeny nevyřešené výhrady zaznamenané během vykonávání prací; k certifikátu o ověření by měly být přiloženy též protokoly o inspekci a zprávy o auditu vypracované stejným subjektem v souvislosti s jeho úkoly, jak je uvedeno v bodech 2.5.2 a 2.5.3;

d)

certifikáty o ověření vydané v souladu s ostatními předpisy, které vyplývají ze Smlouvy;

e)

v případech, kdy se podle článku 15 vyžaduje bezpečné začlenění, bude do příslušného souboru technické dokumentace zahrnuta zpráva posuzovatele o společných bezpečnostních metodách (CSM) týkající se posouzení rizik, jak je uvedeno v čl. 6 odst. 3 směrnice 2004/49/ES.

2.5.   Dohled ze strany oznámených subjektů

2.5.1.   Oznámený subjekt odpovědný za kontrolu výroby musí mít stálý přístup na místo staveniště, do prostor určených pro výrobu, skladování a v případě potřeby do míst, kde probíhá prefabrikace, nebo do prostor určených pro zkoušení a obecně do veškerých prostor, jejichž návštěvu považuje za nezbytnou ke splnění svých úkolů. Oznámený subjekt musí od zadavatele nebo výrobce (tj. od žadatele ve smyslu článku 18) obdržet všechny dokumenty nezbytné k uvedenému účelu, zejména pak prováděcí plány a technické podklady týkající se subsystému.

2.5.2.   Oznámený subjekt odpovědný za kontrolu provádění pravidelně provádí audity, aby se ujistil, že jsou dodržována ustanovení všech příslušných TSI. Osobám odpovědným za provádění poskytne zprávu o auditu. Jeho přítomnost může být vyžadována při určitých fázích stavebních činností.

2.5.3.   Kromě toho může oznámený subjekt uskutečnit neočekávané návštěvy na pracovišti nebo v prostorách určených pro výrobu. Při těchto návštěvách může oznámený subjekt provést úplné nebo částečné audity. Osobám odpovědným za provádění poskytne zprávu o inspekci a případně rovněž zprávu o auditu.

2.5.4.   Oznámený subjekt musí být schopen monitorovat subsystém, který obsahuje prvek interoperability, aby v případě, že to příslušná TSI požaduje, zhodnotil vhodnost jeho používání v železničním prostředí, pro které je určen.

2.6.   Předložení

Kopii souboru technické dokumentace přiloženého k ES prohlášení o ověření uchovává výrobce nebo zadavatel (tj. žadatel ve smyslu článku 18) po celou dobu životnosti subsystému. Musí být zaslána každému členskému státu, který o to požádá.

Dokumentace předložená k žádosti o povolení k uvedení do provozu se předkládá vnitrostátnímu bezpečnostnímu orgánu členského státu, ve kterém se o povolení žádá. Vnitrostátní bezpečnostní orgán může požadovat, aby část dokumentů předkládaných spolu s povolením byla přeložena do jazyka tohoto orgánu.

2.7.   Zveřejnění

Každý oznámený subjekt pravidelně předkládá příslušné informace týkající se:

a)

přijatých žádostí o ověření a ISV;

b)

žádostí o posouzení shody a vhodnosti použití prvků interoperability;

c)

vydaných či odmítnutých ISV;

d)

vydaných či odmítnutých certifikátů o shodě a ES certifikátů o vhodnosti pro použití;

e)

vydaných či odmítnutých certifikátů o ověření.

2.8.   Jazyk

Soubory technické dokumentace a korespondence týkající se postupu ES ověřování musí být vypracovány v úředním jazyce členského státu Unie, v němž jsou zadavatel nebo výrobci (tj. žadatel ve smyslu článku 18) usazeni, nebo v úředním jazyce Unie, který zadavatel nebo výrobci (tj. žadatel ve smyslu článku 18) akceptují.

3.   CERTIFIKÁT O OVĚŘENÍ VYDANÝ URČENÝM SUBJEKTEM

3.1.   Úvod

V případě, kdy se použijí vnitrostátní předpisy, ověřování zahrnuje postup, kterým subjekt určený podle čl. 17 odst. 3 třetího pododstavce (určený subjekt) pro každý členský stát, v němž má být subsystém povolen k uvedení do provozu, kontroluje a ověřuje, že subsystém je v souladu s vnitrostátními předpisy oznámenými v souladu s čl. 17 odst. 3.

3.2.   Certifikát o ověření

Určený subjekt vyhotoví certifikát o ověření určený pro zadavatele nebo výrobce (tj. žadatele ve smyslu článku 18).

Certifikát musí obsahovat přesný odkaz na vnitrostátní předpisy, s nimiž zkoumá určený subjekt soulad během postupu ověřování.

V případě vnitrostátních předpisů souvisejících se subsystémy tvořícími vozidlo rozdělí určený subjekt certifikát na dvě části. V první části musí být obsaženy odkazy na vnitrostátní předpisy, které se vztahují výhradně na technickou kompatibilitu vozidla a dotčené sítě, zatímco druhá část se týká všech ostatních vnitrostátních předpisů.

3.3.   Soubor technické dokumentace

Soubor technické dokumentace sestavený určeným subjektem a přiložený k certifikátu o ověření v případě vnitrostátních předpisů musí být součástí souboru technické dokumentace přiloženého k ES prohlášení o ověření uvedené v bodě 2.4 a musí obsahovat technické údaje týkající se posouzení shody subsystému s uvedenými vnitrostátními předpisy.

3.4.   Jazyk

Soubory technické dokumentace a korespondence týkající se postupů ES ověřování se vypracují v úředním jazyce členského státu, v němž je zadavatel nebo výrobce (tj. žadatel ve smyslu článku 18) usazen nebo v úředním jazyku Unie, který je zadavatelem nebo výrobcem (tj. žadatelem ve smyslu článku 18) akceptován.

4.   OVĚŘENÍ ČÁSTÍ SUBSYSTÉMU V SOULADU S ČL. 18 ODST. 5

Pokud má být certifikát o ověření vydán pro některé části subsystému, použijí se pro tyto části obdobně ustanovení této přílohy.“


ROZHODNUTÍ

12.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 355/50


ROZHODNUTÍ POLITICKÉHO A BEZPEČNOSTNÍHO VÝBORU EUTM MALI/4/2014

ze dne 9. prosince 2014

o přijetí příspěvku třetího státu na vojenskou misi Evropské unie s cílem přispět k výcviku malijských ozbrojených sil (EUTM Mali)

(2014/894/SZBP)

POLITICKÝ A BEZPEČNOSTNÍ VÝBOR,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 38 třetí pododstavec této smlouvy,

s ohledem na rozhodnutí Rady 2013/34/SZBP ze dne 17. ledna 2013 o vojenské misi Evropské unie s cílem přispět k výcviku malijských ozbrojených sil (EUTM Mali) (1), a zejména na čl. 8 odst. 2 uvedeného rozhodnutí,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle čl. 8 odst. 2 rozhodnutí 2013/34/SZBP zmocnila Rada Politický a bezpečnostní výbor, aby vyzýval třetí státy k poskytnutí příspěvku a aby přijímal odpovídající rozhodnutí o přijetí navrhovaných příspěvků třetích států.

(2)

Na doporučení velitele mise EU a Vojenského výboru EU ohledně příspěvku Srbska by příspěvek Srbska měl být přijat.

(3)

V souladu s článkem 5 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní vypracovávání a provádění rozhodnutí a činností Unie, které mají vliv na obranu,

PŘIJAL TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

1.   Příspěvek Srbska na vojenskou misi Evropské unie s cílem přispět k výcviku malijských ozbrojených sil (EUTM Mali) se přijímá a považuje za významný.

2.   Srbsko se osvobozuje od finančních příspěvků do rozpočtu operace EUTM Mali.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Bruselu dne 9. prosince 2014.

Za Politický a bezpečnostní výbor

předseda

W. STEVENS


(1)  Úř. věst. L 14, 18.1.2013, s. 19.


12.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 355/51


PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 10. prosince 2014,

kterým se stanoví formát pro sdělování informací uvedených v čl. 21 odst. 3 směrnice 2012/18/EU Evropského parlamentu a Rady o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek

(oznámeno pod číslem C(2014) 9334)

(Text s významem pro EHP)

(2014/895/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES (1), a zejména na čl. 21 odst. 5 uvedené směrnice

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle čl. 21 odst. 3 směrnice 2012/18/EU musí členské státy poskytnout Komisi informace týkající se zařízení, na něž se vztahuje směrnice pomocí zvláštního formuláře.

(2)

Díky tomuto formuláři by se mělo racionalizovat sdělování informací ze strany členských států, aby se maximalizovala užitečnost a srovnatelnost informací a minimalizovala administrativní zátěž pro členské státy, a jeho zavedením budou zároveň splněny požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES (2) o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE).

(3)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného směrnicí Rady 96/82/ES (3),

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Členské státy poskytnou Komisi informace uvedené v čl. 21 odst. 3 směrnice 2012/18/EU za použití formuláře stanoveného v příloze tohoto rozhodnutí.

V případě stávajících záznamů v databázi budou informace přezkoumány do 31. prosince 2016.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 10. prosince 2014.

Za Komisi

Karmenu VELLA

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 1.

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) (Úř. věst. L 108, 25.4.2007, s. 1).

(3)  Směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (Úř. věst. L 10, 14.1.1997, s. 13).


PŘÍLOHA

FORMÁT PRO SDĚLOVÁNÍ ÚDAJŮ PODLE ČL. 21 ODST. 3 SMĚRNICE 2012/18/EU

Všechna pole označená hvězdičkou jsou povinná.

Důvěrné informace musí být náležitě označeny a uveden typ údajů a důvody odmítnutí v souladu s článkem 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES (1).

1.   Část 1 – Ověřovací služba Evropské komise (ECAS)

Z bezpečnostních důvodů bude členský stát mít přístup do databáze eSPIRS na základě registrace v systému ECAS (ověřovací služba Evropské komise), v níž se poskytují tyto povinné informace:

a)    Jméno*: jméno uživatele

b)    Příjmení*: příjmení uživatele

c)    E-mail*: e-mailová adresa uživatele

d)    Uživatelské role*: národní vykazovací orgán (NR) nebo národní správce (NA)

Poté, co byla ověřena jeho identita, bude uživatel přesměrován na portál MINERVA Kanceláře pro nebezpečí závažných havárií, kde je umístěna databáze eSPIRS. Rozsah práv pro databázi eSPIRS, které uživateli budou přidělena, závisí na uživatelské roli.

2.   Část 2 – Informace, které mají být uvedeny do databáze eSPIRS

Uživatel poskytne níže uvedené informace pomocí elektronického formátu pro podávání zpráv, a může tedy importovat údaje pro každý závod zvlášť, nebo prostřednictvím vnitrostátního nástroje pro podávání zpráv za pomoci XML šablony databáze eSPIRS, která do eSPIRS automaticky importuje informace z celostátních/regionálních/místních databází.

2.1   Vykazující příslušný orgán

a)    Jméno*: úřední název vykazujícího příslušného orgánu

b)    Adresa*: název ulice, kde se vykazující příslušný orgán nachází

c)    Město*: město nebo obec, kde se vykazující příslušný orgán nachází

d)    Směrovací číslo*: poštovní směrovací číslo, kde se vykazující příslušný orgán nachází

e)    Země*: země, kde se vykazující příslušný orgán nachází

f)    Poznámky : uživatel může připojit poznámku týkající se vykazujícího příslušného orgánu

2.2   Název závodu a činnosti

a)

Status Sevesa*: [podle Seveso III jsou stanoveny dva druhy závodů: s nadlimitním množstvím a s podlimitním množstvím]

b)

Název*: název závodu Seveso vykazovaného do eSPIRS

c)

Mateřská společnost: holdingová společnost/mateřská společnost závodu

d)

Individuální kód: Kód může uživatel zadat, pokud chce nadále používat starý systém kódů eSPIRS.

e)

Typ odvětví a/nebo kód NACE*: Pokud se na závod vztahuje více než jeden kód SPIRS a/nebo NACE, je třeba rozlišovat mezi hlavní činností a vedlejšími činnostmi.

1)

Typ odvětví se označuje v souladu s kódy Seveso SPIRS:

1)

Zemědělství

2)

Volnočasové a sportovní činnosti (např. zimní stadion)

3)

Hornictví (propady a fyzikálně-chemické postupy)

4)

Zpracování kovů

5)

Zpracování železných kovů (slévání, tavení atd.)

6)

Zpracování neželezných kovů (slévání, tavení atd.)

7)

Zpracování kovů za použití elektrolytických nebo chemických postupů

8)

Petrochemické/ropné rafinérie

9)

Výroba, dodávky a rozvod elektřiny

10)

Skladování paliva (včetně paliva na topení, maloobchodu atd.)

11)

Výroba, likvidace a skladování výbušnin

12)

Výroba a skladování zábavní pyrotechniky

13)

Výroba zkapalněného ropného plynu (LPG), plnění lahví a distribuce nákladu

14)

Skladování LPG

15)

Skladování a distribuce zkapalněného zemního plynu (LNG)

16)

Velkoobchodní a maloobchodní skladování a distribuce (kromě LPG)

17)

Výroba a skladování pesticidů, biocidů a fungicidů

18)

Výroba a skladování hnojiv

19)

Výroba léčiv

20)

Skladování, zpracování a likvidace odpadů

21)

Voda a kanalizace (shromažďování, dodávky a úprava)

22)

Chemická zařízení

23)

Výroba základních organických chemických látek

24)

Výroba pryže a plastů

25)

Výroba a zpracování buničiny a papíru

26)

Úprava dřeva a nábytek

27)

Výroba a úprava textilií

28)

Výroba potravinářských výrobků a nápojů

29)

Všeobecné strojírenství, výroba a montáž

30)

Stavba, demontáž, oprava lodí

31)

Stavebnictví a inženýrské stavby

32)

Keramická výroba (cihly, keramika, sklo, cement apod.)

33)

Výroba skla

34)

Výroba cementu, vápna a sádry

35)

Elektronika a elektrotechnika

36)

Manipulační a dopravní centra (přístavy, letiště, parkoviště nákladních automobilů, seřaďovací nádraží atd.)

37)

Lékařství, výzkum, vzdělávání (včetně nemocnic, univerzit atd.)

38)

Všeobecná výroba chemických látek (jinde v tomto seznamu neuvedená)

39)

Ostatní činnosti (jinde v tomto seznamu neuvedené)

2)

Kód NACE: NACE je evropská průmyslová norma týkající se statistické klasifikace hospodářských činností, sestávající ze 6místného kódu. Uživatel může kromě kódů SPIRS nebo jako jejich alternativu použít pro závod Seveso systém klasifikace NACE a odkázat na jeho první 4 číslice.

f)

Odkaz na internetovou stránku obsahující další informace o závodu*

g)

E-PRTR ID: Pokud se na závod plně nebo částečně vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 (2), uveďte jedinečné vnitrostátní identifikační číslo používané pro ohlašování provozovny podle uvedeného nařízení, jakož i odkaz na příslušné internetové stránky.

h)

IED ID (pro údaje od roku 2016): Pokud se na závod plně nebo částečně vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) 2010/75/EU (3) (http://ec.europa.eu/environment/air/pollutants/stationary/ied/legislation.htm), uveďte všechna jedinečná vnitrostátní identifikační čísla používaná pro účely uvedené směrnice, jakož i odkaz na příslušné internetové stránky.

i)

Poznámky týkající se závodu: uživatel může připojit poznámku týkající se vykazovaného závodu

2.3   Úplná adresa místa závodu* nebo poloha udaná pomocí zeměpisné šířky/délky

a)    Adresa*: název ulice, číslo budovy a město, ve kterém se závod nachází

b)    Zeměpisná šířka*: souřadnice zeměpisné šířky závodu (pokud není uvedena adresa)

c)    Zeměpisná délka*: souřadnice zeměpisné délky závodu (pokud není uvedena adresa)

d)    Poznámky k adrese : uživatel může připojit poznámku týkající se adresy závodu

2.4   Látky používané ve vykazovaném závodě

a)    Látka (podle směrnice Seveso III) : Běžný název nebo druhový název nebo obecná klasifikace stupně nebezpečnosti

b)    Číslo CAS : Registrační číslo CAS je jednotné identifikační číslo pro každou látku, jež nemá vztah k chemickému vzorci a představuje odkaz k množství informací týkajících se určité chemické látky. Sestává z maximálně 10 znaků a je pomlčkami rozděleno do tří částí. (http://www.cas.org/content/chemical-substances)

c)    Množství : množství látky v tunách

d)    Fyzikální vlastnosti : podmínky, za kterých se látka skladuje, jako je stav (pevná látka, kapalina, plyn), granularita (prášek, pelety atd.), tlak, teplota atd.

e)    Poznámky týkající se látek : uživatel může připojit poznámku týkající se látek vykazovaného závodu


(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES (Úř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 1).

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17).


12.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 355/55


PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 10. prosince 2014,

kterým se stanoví formát pro sdělování informací od členských států o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek

(oznámeno pod číslem C(2014) 9335)

(Text s významem pro EHP)

(2014/896/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES (1), a zejména na čl. 21 odst. 5 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ustanovení čl. 21 odst. 2 směrnice 2012/18/EU vyžaduje, aby členské státy podaly zprávu o provádění této směrnice do 30. září 2019 a aby ji poté podávaly každé čtyři roky.

(2)

Komise vypracovala dotazník, který definuje soubor informací, které mají členské státy zpřístupnit pro účely podávání zpráv o provádění směrnice.

(3)

První vykazované období by se mělo vztahovat na období od 1. června 2015, tzn. ode dne, kdy směrnice bude plně použitelná v členských státech, do 31. prosince 2018, aby měly členské státy dostatek času na vyhodnocení shromážděných informací a jejich předložení Komisi do 30. září 2019. Následné vykazované čtyřleté období bude zahrnovat období od 1. ledna v prvním roce vykazovaného období do 31. prosince čtvrtého roku vykazovaného období.

(4)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 22 směrnice Rady 96/82/ES (2),

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Členské státy podají zprávy o provádění směrnice 2012/18/EU podle čl. 21 odst. 2 uvedené směrnice vyplněním dotazníku uvedeného v příloze tohoto rozhodnutí (3).

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 10. prosince 2014.

Za Komisi

Karmenu VELLA

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 1.

(2)  Směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (Úř. věst. L 10, 14.1.1997, s. 13).

(3)  Je dostupný rovněž na této internetové stránce Evropské komise: http://ec.europa.eu/environment/seveso/


PŘÍLOHA

DOTAZNÍK

1.   OBECNÉ INFORMACE

1.

Uveďte informace týkající se hlavních příslušných orgánů odpovědných za prosazování směrnice 2012/18/EU. Informace by měly zahrnovat přinejmenším kontaktní údaje a hlavní úkoly (monitorování bezpečnostních zpráv, územní plánování, domino efekty, zavádění a provádění vnějších havarijních plánů, informování veřejnosti, sankce). Nebo: odkažte na předchozí zprávy, pokud nedošlo k žádným podstatným změnám.

2.

Uveďte, kdy došlo k poslední aktualizaci informací o závodech v souvislosti s jeho zahrnutím do databáze (e)SPIRS.

2.   DOMINO EFEKTY (ČLÁNEK 9 SMĚRNICE 2012/18/EU)

Kolik bylo na konci vykazovaného období zjištěno skupin závodů, u nichž se může zvýšit riziko nebo následky závažné havárie v důsledku zeměpisné polohy a blízkosti takových závodů a nebezpečných látek na jejich soupise podle článku 9 směrnice 2012/18/EU?

3.   DOMINO EFEKTY (ČLÁNEK 10 SMĚRNICE 2012/18/EU)

1.

Předložily všechny závody s nadlimitním množstvím, jimž byl tento požadavek určen bezpečnostní zprávu? Pokud ne, kolik tak doposud neučinilo?

2.

Byly všechny bezpečnostní zprávy v průběhu předchozích pěti let aktualizovány? Pokud ne, kolik závodů s nadlimitním množstvím, jimž byl tento požadavek určen, bezpečnostní zprávu neaktualizovalo?

4.   HAVARIJNÍ PLÁNY (ČLÁNEK 12 SMĚRNICE 2012/18/EU)

1.

Byly vnější havarijní plány během vykazovaného období vypracovány pro všechny závody s nadlimitním množstvím, jimž byl tento požadavek určen? Pokud ne, pro kolik závodů s nadlimitním množstvím nebyl vnější havarijní plán vypracován?

2.

U kolika závodů s nadlimitním množstvím orgány rozhodly, že není nutné vypracovat vnější havarijní plán v souladu s čl. 12 odst. 8 směrnice 2012/18/EU?

3.

Je-li odpověď na otázku 4.2 jeden nebo více, uveďte odůvodnění, které příslušný orgán pro každý jednotlivý případ předložil.

4.

Byly vnější havarijní plány zkoušeny po dobu posledních tří let pro všechny závody s nadlimitním množstvím? Pokud ne, v kolika případech vnější havarijní plán zkoušen nebyl?

5.

Uveďte informace o hlavních opatřeních k projednávání vnějších havarijních plánů s veřejností.

6.

Stručně vysvětlete, jak se vnější havarijní plány zkoušejí (např. pomocí dílčí zkoušky, celkové zkoušky, se zapojením pohotovostních služeb, pomocí počítače atd.). Uveďte, podle jakých kritérií se posuzuje, zda je vnější havarijní plán přiměřený.

5.   ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ (ČLÁNKY 13 A 15 SMĚRNICE 2012/18/EU)

1.

Byla dotčená veřejnost během vykazovaného období konzultována ohledně všech konkrétních jednotlivých projektů (nové závody, významné změny stávajících závodů, nové rozvojové aktivity v okolí stávajících závodů) a byla veřejnost konzultována ohledně obecných plánů či programů týkajících se nových závodů nebo nových rozvojových aktivit v okolí stávajících závodů? Pokud ne, předložte souhrnnou zprávu, kde uvedete hlavní důvody případů, kdy veřejnost nebyla konzultována.

2.

Nepovinné: Stanoví vnitrostátní právní předpisy vaší země koordinované nebo společné postupy pro splnění požadavků v oblasti územního plánování podle směrnice Seveso a požadavků vyplývajících z jiných právních předpisů, například směrnic Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU (1) a 2001/42/ES (2)?

6.   INFORMACE O BEZPEČNOSTNÍCH OPATŘENÍCH (ČLÁNEK 14 A PŘÍLOHA V SMĚRNICE 2012/18/EU)

1.

Byly informace o bezpečnostních opatřeních a žádoucím chování v případě závažné havárie veřejnosti aktivně poskytovány během posledních pěti let pro všechny závody s nadlimitním množstvím? Pokud ne, v případě kolika závodů s nadlimitním množstvím tomu tak nebylo?

2.

Uveďte, kým (provozovatel, orgány) a pokud možno jakým způsobem (například pomocí brožur, letáků, emailů, zpráv SMS od provozovatele nebo orgánů) byly informace podle bodu 6.1 zpřístupňovány.

3.

Jsou informace uvedené v příloze V směrnice 2012/18/EU trvale dostupné pro všechny závody, a to i v elektronické podobě, a v případě potřeby aktualizovány? Pokud ne, uveďte procentní podíl závodů, u nichž tomu tak není, a opatření přijatá s cílem odstranit zjištěné nedostatky.

4.

Uveďte, kým (provozovatel, orgány) a pokud možno jakým způsobem (například oznámení, internetové stránky) byly informace podle bodu 6.3 zpřístupňovány.

5.

U kolika zařízení se na konci vykazovaného období má za to, že v nich existuje potenciál závažné havárie s přeshraničními účinky? V kolika případech byly poskytnuty příslušné informace členskému státu, který by mohl být těmito účinky dotčen?

7.   KONTROLY (ČLÁNEK 20 SMĚRNICE 2012/18/EU)

1.

Na jaké úrovni nebo úrovních kontroly byly plány vypracovány? Byly zveřejněny podrobnější informace ohledně plánu kontrol nebo byla veřejnost elektronicky informována o tom, kde mohou tyto informace být na požádání poskytnuty? Nepovinné: Pokud jsou poskytovány na internetu, uveďte odkaz.

2.

Byly pro všechny závody zavedeny programy běžných kontrol, včetně četnosti prohlídek na místě? Je datum poslední prohlídky na místě nebo odkaz na to, kde lze získat přístup k této informaci v elektronické podobě, k dispozici veřejnosti? Nepovinné: Pokud jsou poskytovány na internetu, uveďte odkaz.

3.

U kolika závodů s nadlimitním množstvím se program kontrol, včetně četnosti prohlídek na místě, vychází ze systematického hodnocení nebezpečí závažné havárie v dotyčném zařízení? Kolik z nich je předmětem ročních prohlídek na místě?

4.

U kolika závodů s podlimitním množstvím vychází program kontrol, včetně četnosti prohlídek na místě, ze systematického hodnocení nebezpečí závažné havárie dotyčného zařízení? Kolik bylo předmětem prohlídek na místě nejméně jednou za tři roky?

5.

Stanoví vnitrostátní právní předpisy nebo správní pokyny koordinované nebo společné kontroly s kontrolami prováděnými na základě jiných právních předpisů Unie (například v rámci směrnice o průmyslových emisích)?

8.   ZÁKAZ PROVOZU, SANKCE A OSTATNÍ DONUCOVACÍ NÁSTROJE (ČLÁNKY 19 A 28 SMĚRNICE 2012/18/EU)

1.

V kolika závodech byl během vykazovaného období zakázán provoz nebo uvedení do provozu?

2.

Kolik ostatních typů donucovacích opatření bylo přijato během vykazovaného období? Uveďte druhy činností, které jsou nejčastěji používány (např. zákaz provozu, správní či jiné sankce nebo jiná opatření). Pokud je to možné, uveďte podrobnou statistiku.

9.   PŘÍSTUP K PRÁVNÍ OCHRANĚ (ČLÁNEK 23 SMĚRNICE 2012/18/EU)

Objasněte, jak se zajišťovalo dodržení požadavků článku 23 směrnice 2012/18/EU o přístupu k právní ochraně, a popište zkušenosti s uplatňováním tohoto článku ve vykazovaném období.

10.   DALŠÍ INFORMACE

Nepovinné: Uveďte k níže uvedeným bodům všechny další obecné informace týkající se směrnice Seveso, zkušenosti s prováděním, zprávy atd., které by mohly být předmětem zájmu i pro veřejnost:

a)

poučení z havárií a nehod, aby se předešlo jejich opakování;

b)

nástroje informačních technologií používané ke sledování provádění směrnice a sdílení dat;

c)

případně další body vztahující se ke směrnici typu Seveso (např. oznámení činností, požadavky týkající se řízení bezpečnosti, bezpečnostní zprávy, informace pro veřejnost, tvorba havarijních plánů a kontroly), uplatňované na zařízení a činnosti, na něž se nevztahuje směrnice 2012/18/EU, např. na potrubí, přístavy, seřaďovací nádraží, zařízení na volném moři, průzkum a těžba zemního plynu apod.


(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 26, 28.1.2012, s. 1).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (Úř. věst. L 197, 21.7.2001, s. 30).


DOPORUČENÍ

12.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 355/59


DOPORUČENÍ KOMISE

ze dne 5. prosince 2014

o záležitostech souvisejících s uvedením strukturálních subsystémů a vozidel do provozu a jejich používáním podle směrnic Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES a 2004/49/ES

(Text s významem pro EHP)

(2014/897/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 292 této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V souladu s čl. 30 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES (1) může Komise předložit výboru uvedenému v článku 29 téže směrnice jakoukoli záležitost týkající se provádění zmíněné směrnice.

(2)

Od roku 2005 provádí Evropská agentura pro železnice (dále jen „agentura“) několik činností na podporu rozvoje integrovaného, bezpečného a interoperabilního železničního systému EU. V návaznosti na přijetí směrnice 2008/57/ES se agentura účastní pravidelných setkání se zúčastněnými stranami a vnitrostátními bezpečnostními orgány, a to zejména v oblasti vzájemného schvalování železničních vozidel, tj. vzájemného uznávání povolení k uvedení železničních vozidel do provozu. Tato setkání ukázala, že povolování k uvedení strukturálních subsystémů a vozidel do provozu podle kapitol IV a V uvedené směrnice je chápáno různě.

(3)

Není-li zajištěn jednotný výklad, mohou vnitrostátní prováděcí pravidla vést k tomu, že členské státy uplatňují požadavky rozdílně, což způsobuje problémy výrobcům a železničním podnikům. Jednotný výklad procesu uvádění strukturálních subsystémů a vozidel do provozu je nezbytný rovněž k zajištění soudržnosti mezi různými doporučeními, která agentura vydala v souvislosti s řadou úkolů stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES (2) a směrnici 2008/57/ES.

(4)

Komise přijala doporučení 2011/217/EU (3). Cílem tohoto doporučení bylo objasnit postup povolování uvádění strukturálních subsystémů a vozidel do provozu, jak je uvedeno ve směrnici 2008/57/ES.

(5)

Za účelem projednání a analýzy otázek souvisejících s uvedením strukturálních subsystémů a vozidel do provozu, které se objevily po přijetí doporučení Komise 2011/217/EU, zřídila Komise v roce 2011 pracovní skupinu pro schvalovací proces. V červenci 2012 byla na internetových stránkách agentury zveřejněna závěrečná zpráva této pracovní skupiny.

(6)

Dne 30. ledna 2013 přijala Komise legislativní návrhy týkající se čtvrtého železničního balíčku. Tyto návrhy přihlížejí k výsledkům výše zmíněné pracovní skupiny a zahrnují zdokonalený postup schvalování vozidel a subsystémů. Vysvětlení uvedená v tomto doporučení jsou nezbytná pro optimální uplatňování stávajícího právního rámce.

(7)

Je proto nezbytné rozšířit oblast působnosti doporučení 2011/217/EU tak, aby zahrnovala další aspekty související se schvalovacím postupem, a blíže objasnit tyto záležitosti:

vztah mezi základními požadavky, technickými specifikacemi pro interoperabilitu (TSI) a vnitrostátními předpisy,

používání společných bezpečnostních metod pro účely povolení,

integrita TSI a vnitrostátních předpisů,

ověření nespadající do povolování k uvedení do provozu,

zkoušky,

prohlášení výrobce nebo zadavatele o ověření,

vzájemné uznávání,

technická dokumentace,

úloha a povinnosti před udělením povolení, během schvalování a posléze,

úloha systému řízení bezpečnosti a

správa úprav.

(8)

Kvůli srozumitelnosti a zjednodušení je vhodnější nahradit doporučení 2011/217/EU tímto doporučením.

(9)

Po konzultaci s výborem uvedeným v článku 29 směrnice 2008/57/ES,

PŘIJALA TOTO DOPORUČENÍ:

1.   Členské státy by měly zajistit, aby vnitrostátní bezpečnostní orgány, železniční podniky, provozovatelé infrastruktury, subjekty pro posuzování, subjekty odpovědné za údržbu, výrobci, žadatelé o povolení k uvedení do provozu a ostatní účastníci, kteří se podílejí na udělování povolení k uvedení strukturálních subsystémů a vozidel do provozu a jejich používání, byli informováni o zásadách a pokynech uvedených v bodech 2 až 116 a brali je v potaz.

DEFINICE

2.

Pro účely tohoto doporučení se použijí definice stanovené ve směrnici 2008/57/ES a ve směrnici 2004/49/ES. Pojmy „železniční podniky“, „provozovatelé infrastruktury“, „držitelé vozidel“ a „subjekt odpovědný za údržbu“ se používají na základě příslušných úloh a povinností vymezených v článcích 3 a 4 směrnice 2004/49/ES. Subjekt, který vykonává jeden z úkolů zmíněných v těchto článcích, může plnit i jinou úlohu (např. železniční podnik nebo provozovatel infrastruktury může být rovněž držitelem vozidel). Použijí se rovněž tyto definice:

a)

„referenčním provozním stavem“ se rozumí normální provozní režim a předvídatelné zhoršení podmínek (včetně opotřebení) v rozsahu a rámci podmínek užívání specifikovaných v technické dokumentaci a knize údržby. To zahrnuje veškeré podmínky, za nichž má být subsystém provozován, a jeho technické hranice;

b)

„základními konstrukčními vlastnostmi“ se rozumějí vlastnosti subsystému stanovené v certifikátu přezkoušení typu nebo certifikátu přezkoumání návrhu;

c)

„bezpečným začleněním“ se rozumí opatření, které má zajistit, aby začlenění určitého prvku (např. nového typu vozidla, síťového projektu, subsystému, části, konstrukční části, prvku, softwaru, postupu, organizace) do většího systému nevytvořilo nepřijatelné riziko pro výsledný systém;

d)

„zjištěním technické kompatibility se sítí“ se rozumí ověření parametrů typu vozidla, které jsou důležité pro technickou kompatibilitu s danou sítí a případně shodu s mezními hodnotami stanovenými pro tuto síť, a jejich doložení v technické dokumentaci přiložené k ES prohlášení o ověření; parametry zahrnují fyzické charakteristiky a funkce; ověření musí být provedeno podle pravidel vztahujících se na danou síť;

e)

„technickou kompatibilitou“ se rozumí schopnost dvou či více strukturálních subsystémů nebo jejich částí, které mají nejméně jedno společné rozhraní, fungovat společně, přičemž je současně zachován jejich individuální referenční provozní stav a předpokládaná úroveň výkonnosti;

f)

„subjektem pro posuzování“ se rozumí oznámený subjekt, určený subjekt nebo subjekt pro posuzování rizik;

g)

„oznámeným subjektem“ se rozumí subjekt vymezený v čl. 2 písm. j) směrnice 2008/57/ES;

h)

„určeným subjektem“ se rozumí subjekt, který členský stát určil v souladu s čl. 17 odst. 3 směrnice 2008/57/ES za účelem ověřování shody subsystémů s vnitrostátními předpisy;

i)

„subjektem pro posuzování rizik“ se rozumí subjekt vymezený v čl. 3 bodě 14 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 402/2013 ze dne 30. dubna 2013 o společné bezpečnostní metodě pro hodnocení a posuzování rizik a o zrušení nařízení (ES) č. 352/2009 (4);

j)

„ES prohlášením o ověření“ se v případě subsystému rozumí ES prohlášení o ověření vypracované podle článku 18 a přílohy V směrnice 2008/57/ES, což je prohlášení potvrzující, že subsystém splňuje požadavky příslušných evropských právních předpisů, včetně případných vnitrostátních předpisů, jež se používají k uplatňování základních požadavků stanovených ve směrnici 2008/57/ES;

k)

„síťovým projektem“ se rozumí projekt k uvedení nového, obnoveného nebo modernizovaného pevně instalovaného vybavení, které se skládá z více než jednoho strukturálního subsystému, do provozu;

l)

„vlastnostmi sítě“ se rozumějí vlastnosti sítě popsané v TSI a případně ve vnitrostátních předpisech;

m)

„technickou dokumentací přiloženou k ES prohlášení o ověření“ se rozumí sestavení veškerých dokumentů a dokumentace, které žadatel shromáždil pro daný subsystém na základě všech platných právních předpisů EU;

n)

„dokumentací předloženou za účelem povolení“ se rozumí dokumentace, kterou žadatel předložil vnitrostátnímu bezpečnostnímu orgánu v době podání žádosti o povolení;

o)

„žadatelem“ se rozumí osoba, která podepsala ES prohlášení o ověření v souladu s článkem 18 směrnice 2008/57/ES a která žádá o udělení povolení k uvedení subsystému do provozu. Vyžaduje-li se podle článku 15 směrnice 2008/57/ES CSM pro posuzování rizik, měl by žadatel o povolení převzít úlohu „navrhovatele“ podle CSM pro posuzování rizik;

p)

„žadatelem o povolení vozidla/síťového projektu“ se rozumí subjekt, který žádá o povolení k uvedení vozidla resp. síťového projektu do provozu. Vyžaduje-li se podle článku 15 směrnice 2008/57/ES CSM pro posuzování rizik, měl by žadatel o povolení převzít úlohu „navrhovatele“ podle CSM pro posuzování rizik.

POVOLENÍ K UVEDENÍ SUBSYSTÉMŮ DO PROVOZU

3.

Povolením k uvedení subsystému do provozu je uznání ze strany členského státu, že žadatel u daného subsystému prokázal, že po začlenění do železničního systému splňuje v referenčním provozním stavu všechny základní požadavky stanovené ve směrnici 2008/57/ES (5). Podle čl. 17 odst. 1 téže směrnice se toto uznání vydává ve formě ES prohlášení o ověření. Níže uvedené schéma shrnuje činnosti před udělením povolení k uvedení strukturálního subsystému do provozu a posléze:

Image

POVOLENÍ K UVEDENÍ VOZIDEL DO PROVOZU A POVOLENÍ TYPŮ VOZIDEL

4.

Pro účely povolení se vozidlo skládá ze subsystému kolejová vozidla a případně z palubního vlakového subsystému řízení a zabezpečení. Povolení typu vozidla nebo jednotlivé povolení k uvedení vozidla do provozu představuje společné schválení subsystémů, z nichž se vozidlo skládá.

5.

Požadavky vyplývající z funkčních subsystémů, které ovlivňují referenční (provozní) stav vozidla (včetně například požadavků na provozní výkonnost), jsou stanoveny v příslušných strukturálních TSI, nebo pokud to směrnice 2008/57/ES povoluje, ve vnitrostátních předpisech (např. systémy třídy B Řízení a zabezpečení).

6.

Pokud jsou vozidla složena z jednoho či více subsystémů, vztahují se ustanovení týkající se subsystémů v kapitole IV směrnice 2008/57/ES na příslušné subsystémy vozidel nebo typů vozidel, aniž jsou dotčena jiná ustanovení kapitoly V.

7.

V případě povolení týkajících se vozidel složených z více než jednoho subsystému může žadatel spojit ES prohlášení o ověření pro oba subsystémy do jednoho ES prohlášení o ověření s cílem prokázat, že vozidla tohoto typu splňují jako celek po začlenění do železničního systému v referenčním provozním stavu požadavky příslušných evropských právních předpisů, včetně základních požadavků stanovených v příloze V směrnice 2008/57/ES.

8.

Jsou-li splněny podmínky uvedené ve směrnici 2008/57/ES, mělo by pro celou železniční síť EU postačovat jediné povolení k uvedení typu vozidla do provozu nebo povolení k uvedení jednotlivých vozidel do provozu. Tak je tomu například v případě vozidel nebo typů vozidel odpovídajících TSI, jež mají být povoleny s podmínkou použití udávající, že jsou určeny pouze k provozu na síti odpovídající TSI (avšak pouze v případě, že příslušné TSI neobsahují otevřené body a zvláštní případy v souvislosti s kompatibilitou mezi sítí a vozidlem).

9.

Postupy schvalování typů vozidel a jednotlivých vozidel jsou harmonizovány a zahrnují jednoznačné kroky s pevně stanovenými lhůtami.

10.

Platná technická pravidla pro udělování povolení k uvedení vozidel a typů vozidel do provozu by měla být neměnná, transparentní a nediskriminační. Těmito pravidly by měly být buď TSI, nebo pokud to směrnice 2008/57/ES povoluje, vnitrostátní předpisy oznámené Komisi a zpřístupněné prostřednictvím databáze zřízené Komisí. Od okamžiku, kdy je TSI přijata, by členské státy neměly přijmout žádný vnitrostátní předpis týkající se produktů nebo částí subsystému, na které se tato TSI vztahuje (kromě těch, které jsou prohlášeny za „otevřené body“). V případě vozidel a typů vozidel neodpovídajících TSI je třeba v co nejvyšší míře uplatnit zásadu vzájemného uznávání, aby se zabránilo zbytečným požadavkům a nadbytečným ověřováním, není-li to nezbytně nutné pro ověření technické kompatibility vozidla s příslušnou sítí.

11.

Povolení týkající se vozidel by měla odkazovat na technické vlastnosti referenčního provozního stavu vozidel, včetně omezení a podmínek používání, a měla by uvádět síť nebo sítě (6) členského státu nebo států, pro něž jsou vozidla tohoto typu schválena. Technické vlastnosti uvedené v povolení by měly být:

oznámeny výrobci nebo zadavateli jakožto žadateli,

ověřeny a osvědčeny subjekty pro posuzování a

doloženy v technické dokumentaci.

12.

Technické vlastnosti uvedené v doporučení č. 11 jsou stejné u jakéhokoli jednotlivého vozidla téhož typu.

13.

Povolení typu ani povolení k uvedení jednotlivého vozidla do provozu by nemělo souviset s konkrétní tratí, železničním podnikem, držitelem nebo subjektem odpovědným za údržbu.

14.

Aby bylo zajištěno, že není nutné udělovat povolení typu vozidla a povolení k uvedení jednotlivých vozidel do provozu pro konkrétní tratě, a aby se zamezilo potřebě opětovného povolení v případě, že se vlastnosti tratě změní, je třeba, aby byly případná omezení a podmínky používání spojené s povolením vozidla stanoveny s ohledem na parametry technických a konstrukčních vlastností infrastruktury, a nikoli s ohledem na zeměpisnou polohu.

POVOLENÍ TYPU

15.

Vlastnostmi referenčního provozního stavu vozidla, které jsou posuzovány za účelem schválení, jsou vlastnosti spojené s typem vozidla. Typ vozidla může být povolen nejprve podle čl. 26 odst. 1 směrnice 2008/57/ES a poté mohou být povolena jednotlivá vozidla tohoto typu (včetně řady jednotlivých vozidel), a to po ověření jejich shody s typem podle čl. 26 odst. 3 směrnice 2008/57/ES. Alternativně povede povolení prvního vozidla daného typu k udělení povolení typu vozidla podle čl. 26 odst. 2 směrnice 2008/57/ES. To umožňuje rovněž schválení následných jednotlivých vozidel téhož typu po ověření shody s typem podle čl. 26 odst. 3 směrnice 2008/57/ES. Tento koncept povolování typu vozidla výrobcům umožňuje uvádět typy vozidel na trh a ve svém katalogu, a tudíž nabízet zákazníkům výhodu v podobě povolení, aniž by byla vyrobena jednotlivá vozidla těchto typů, které může zákazník případně objednat. Jedním z cílů tohoto konceptu je odstranit u subjektů, které pořizují vozidla těchto typů, mnoho rizik spojených se schvalováním.

16.

Koncept typu je důležitý rovněž pro kompatibilitu trati. Za účelem posouzení, zda bude trať podporovat určitou vlakovou soupravu, porovná železniční podnik vlastnosti vlakové soupravy složené z vozidel určitého typu s informacemi, které provozovatel infrastruktury uvedl v registru infrastruktury. Povinnost provozovatelů infrastruktury zveřejnit povahu infrastruktury již existuje (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES (7), pokud jde o přístup k síti; směrnice 2004/49/ES, 2008/57/ES a TSI související s „provozem a řízením dopravy“, pokud jde o provoz). Dokud nebude registr infrastruktury zřízen a zaplněn údaji, měli by provozovatelé infrastruktury tyto informace zveřejnit v jiné formě. To však provozovatele infrastruktury neopravňuje k tomu, aby na vozidla nebo vlaky železničních podniků uvalili jakési druhé povolení.

17.

Postupy schvalování vozidel a následný provoz a údržba konkrétních vozidel jsou dva zřetelně odlišné postupy upravené různými ustanoveními. Toto oddělení umožní, aby byla vozidla stejného typu výrobci uvedena na trh již s povolením, aby byla provozována různými železničními podniky a aby byla udržována různými subjekty odpovědnými za údržbu podle různých systémů údržby v závislosti na provozních podmínkách.

18.

U typů vozidel, které mají být povoleny ve více než jednom členském státě (např. pro provoz na koridorech), se mohou vnitrostátní bezpečnostní orgány rozhodnout, že budou spolupracovat za účelem současného vydání prvního povolení a dodatečných povolení („současné“ povolení). To příslušným vnitrostátním bezpečnostním orgánům umožňuje sdílet vzájemně svou práci (např. každý z nich se může zaobírat určitou oblastí) a vnitrostátnímu bezpečnostnímu orgánu vydávajícímu první povolení to umožňuje uznat a využít práci, kterou odvedly jiné vnitrostátní bezpečnostní orgány.

POVOLENÍ K UVEDENÍ SUBSYSTÉMŮ PEVNÁ ZAŘÍZENÍ DO PROVOZU

19.

Je třeba zdůraznit, že TSI pro pevná zařízení neobsahují úplný soubor posouzení, jež musí příslušný subsystém splňovat. Požadavky stanovené v TSI zahrnují prvky, které jsou důležité pro kompatibilitu subsystémů pevná zařízení s vozidlem odpovídajícím TSI.

20.

V případě pevných zařízení mohou členské státy kromě použití TSI ke splnění základních požadavků všech platných právních předpisů EU vyžadovat i uplatnění jiných pravidel, která nemusí být harmonizována, za účelem splnění cílů směrnice 2008/57/ES, jako jsou elektrické bezpečnostní předpisy, stavební předpisy, hygienické předpisy, protipožární předpisy atd. Tato pravidla by neměla být v rozporu s ustanoveními TSI.

21.

U síťového projektu složeného z více než jednoho subsystému pevná zařízení může žadatel spojit ES prohlášení o ověření každého subsystému do jednoho ES prohlášení o ověření pro celý síťový projekt s cílem prokázat, že síťový projekt jako celek po začlenění do železničního systému splňuje požadavky příslušných evropských právních předpisů, včetně základních požadavků stanovených v příloze V směrnice 2008/57/ES.

22.

Platná vnitrostátní pravidla pro udělování povolení k uvedení subsystémů pevná zařízení do provozu by měla být neměnná, transparentní a nediskriminační. Aniž jsou dotčena doporučení č. 19 a 20, měly by být pravidly týkajícími se základních požadavků na železniční systém stanovených ve směrnici 2008/57/ES buď TSI, nebo pokud to směrnice 2008/57/ES povoluje, vnitrostátní předpisy, které byly oznámeny Komisi a které jsou zpřístupněny prostřednictvím databáze zřízené Komisí. Od okamžiku, kdy je TSI přijata, by členské státy neměly přijmout žádný vnitrostátní předpis týkající se produktů nebo částí subsystému, na které se tato TSI vztahuje (kromě těch, které jsou v příslušných TSI prohlášeny za „otevřené body“).

23.

Povolení k uvedení subsystémů pevná zařízení do provozu by mělo odkazovat na jejich technické vlastnosti, včetně omezení a podmínek používání. Technické vlastnosti uvedené v povolení k uvedení do provozu by měly být:

oznámeny žadatelem,

ověřeny a osvědčeny subjekty pro posuzování a

doloženy v technické dokumentaci.

24.

Postup udělování povolení k uvedení subsystémů pevná zařízení do provozu a provoz a údržba těchto subsystémů jsou dva zřetelně odlišné postupy upravené různými ustanoveními.

ZÁKLADNÍ POŽADAVKY, TECHNICKÉ SPECIFIKACE PRO INTEROPERABILITU (TSI) A VNITROSTÁTNÍ PŘEDPISY

25.

Směrnice o interoperabilitě stanoví základní požadavky na železniční systém. Těmito požadavky jsou „veškeré podmínky stanovené v příloze III, které železniční systém, subsystémy a prvky interoperability, včetně rozhraní, musí splňovat“ (čl. 2 písm. g) směrnice 2008/57/ES). Základní požadavky na železniční systém jsou proto úplné. Členský stát nebo vnitrostátní bezpečnostní orgán nemohou k základním požadavkům stanovit navíc další požadavky než jsou uvedeny v článku 17.

26.

Pro bezpečnost je rozhodující technická kompatibilita na rozhraní mezi sítí a vozidly. Ačkoli bezpečnostní stránku takového rozhraní lze prokázat pomocí referenčních systémů nebo jednoznačných odhadů rizik v souladu s nařízením Komise (ES) č. 352/2009 (8) (dále jen „CSM pro posuzování rizik“), kvůli nutnosti zajištění interoperability je nezbytné, aby byla technická kompatibilita prokázána na základě harmonizovaných pravidel Unie, jako jsou TSI, nebo pokud taková pravidla neexistují, na základě vnitrostátních předpisů. V zájmu interoperability je nutné, aby byla rozhraní mezi vozidlem a sítí prokázána pomocí přístupu založeného na pravidlech.

27.

V důsledku toho by TSI měly na straně jedné vyčerpávajícím způsobem upřesňovat rozhraní uvedená v doporučení č. 26. V TSI by měly být plně uvedeny rovněž všechny základní parametry a rozhraní cílového systému, jež mají být výslovně zkontrolovány za účelem schválení, společně s příslušnými požadavky na posuzování shody.

28.

TSI by na druhou stranu měly uvádět požadavky pouze „v rozsahu nezbytném“ k dosažení optimální úrovně technické harmonizace a závazných ustanovení, jež jsou nutné k splnění základních požadavků směrnice 2008/57/ES a k dosažení cílů uvedených v článku 1 zmíněné směrnice (čl. 5 odst. 3). TSI by proto měly požadavky upřesňovat pouze na úrovni podrobnosti, kterou je nutno v zájmu dosažení těchto cílů harmonizovat, přičemž jsou současně splněny základní požadavky. TSI upřesňují rovněž rozhraní mezi subsystémy. Každá TSI uvádí cílový subsystém, kterého má být postupně dosaženo během přiměřené lhůty.

29.

Žadatelé by měli mít možnost použít k splnění základních požadavků technická řešení podle své volby, pokud jsou specifikace těchto technických řešení v souladu s TSI a jinými platnými právními předpisy.

30.

V zájmu dosažení cíle jednotného evropského železničního prostoru bez vnitřních hranic mohou být technické specifikace produktů splňujících základní požadavky stanoveny v harmonizovaných normách (EN). V některých případech poskytují harmonizované normy, které se vztahují na základní parametry TSI, předpoklad shody s určitými ustanoveními TSI. V souladu s novým přístupem k technické harmonizaci a normalizaci je uplatňování těchto norem i nadále dobrovolné, odkazy na ně jsou však zveřejňovány v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. EU). Tyto specifikace by měly být uvedeny rovněž v příručkách pro použití TSI s cílem usnadnit jejich používání v železničním odvětví. Tyto specifikace by měly i nadále doplňovat TSI.

31.

Hierarchii a úroveň podrobnosti specifikací uvedených v doporučeních č. 26 až 30 znázorňuje níže uvedené schéma:

Image

32.

TSI by neměly opakovat ustanovení, která mají zajistit, aby referenční provozní stav subsystému nebo vozidla splňoval požadavky jiných použitelných směrnic.

33.

Při navrhování/plánování subsystému nebo vozidla a jeho uvádění do referenčního provozního stavu je nutno použít rovněž požadavky vyplývající z jiných předpisů EU, než je směrnice 2008/57/ES. Žadatel by měl zajistit dodržení těchto požadavků.

34.

Aniž jsou dotčena doporučení č. 19 a 20, mohou se na povolení vztahovat vnitrostátní předpisy pouze v případech uvedených v čl. 17 odst. 3 směrnice 2008/57/ES. Jedná se o

případy, kdy neexistuje příslušná TSI, tj.:

a)

otevřené body v TSI;

b)

sítě a vozidla nespadající (nemající spadat) do oblasti působnosti TSI;

c)

požadavky na stávající systémy (tj. rozhraní systémů, na něž se nemají TSI vztahovat);

d)

požadavky na vozidla neodpovídající TSI, která byla uvedena do provozu před vstupem TSI v platnost nebo během přechodného období;

výjimky, s ohledem na něž se použije článek 9 směrnice 2008/57/ES,

zvláštní případy vymezené v TSI, které zahrnují vnitrostátní odchylky v cílovém systému.

35.

V případech uvedených v doporučení č. 34 by členské státy měly vycházet z pravidel zahrnujících základní požadavky, a to včetně technické kompatibility mezi vozidly a sítí, a tato pravidla zveřejňovat a prosazovat. V zájmu zachování stávající úrovně interoperability a zamezení diskriminace mezi žadateli je třeba, aby tato pravidla byla stejně podrobná jako TSI a ve svých požadavcích jednoznačná (tj. měla by uvádět hodnoty příslušných parametrů a metody posuzování shody).

36.

Je-li podána žádost o dodatečné povolení pro stávající typ vozidla nebo jednotlivá vozidla nevyhovující TSI, článek 25 směrnice 2008/57/ES členskému státu umožňuje, aby v případě žádosti o dodatečná povolení ověřil pouze kompatibilitu s jeho sítí. V případě použití vzájemného uznávání, jak je popsáno v doporučeních č. 52 až 54, by tento členský stát měl uznat první povolení k uvedení do provozu, nemůže-li prokázat (žadateli o dodatečné povolení) významné bezpečnostní riziko. To odpovídá potřebě vyhnout se rozlišování mezi typy vozidel a jednotlivými vozidly, která byla poprvé povolena v jednom členském státě, a typy vozidel a jednotlivými vozidly, která byla poprvé povolena v jiném členském státě.

37.

Členské státy by proto měly v zájmu jasnosti ve svých vnitrostátních předpisech uvést, která ustanovení se vztahují na všechny subsystémy a vozidla v provozu a které předpisy je třeba dodržet pouze v případě nových a modernizovaných/obnovených subsystémů a vozidel, jimž má být povoleno uvedení do provozu.

POUŽÍVÁNÍ SPOLEČNÝCH BEZPEČNOSTNÍCH METOD PRO HODNOCENÍ A POSUZOVÁNÍ RIZIK (DÁLE JEN „CSM PRO POSUZOVÁNÍ RIZIK“) A SYSTÉM ŘÍZENÍ BEZPEČNOSTI (SMS)

38.

CSM pro posuzování rizik je v rámci udělování povolení k uvedení do provozu povinná pouze v těchto případech:

a)

vyžaduje-li to u dotyčného předmětu TSI nebo vnitrostátní předpis podle čl. 17 odst. 3 směrnice 2008/57/ES;

b)

vyžaduje-li to čl. 15 odst. 1 směrnice 2008/57/ES za účelem bezpečného začlenění subsystémů, nejsou-li k dispozici závazná pravidla.

Ve všech ostatních případech není použití CSM pro posuzování rizik v rámci takovéhoto povolování povinné.

39.

Pojem „bezpečné začlenění“ se může vztahovat na

a)

bezpečné začlenění mezi prvky, z nichž se subsystém skládá;

b)

bezpečné začlenění mezi subsystémy, které tvoří vozidlo nebo síťový projekt;

a v případě vozidel:

c)

bezpečné začlenění vozidla s vlastnostmi sítě;

d)

bezpečné začlenění vozidel do SMS železničních podniků. To zahrnuje rozhraní mezi vozidly, rozhraní se zaměstnanci, kteří budou subsystém provozovat, a činnosti subjektu odpovědného za údržbu spojené s údržbou.

e)

bezpečné začlenění vlaku na konkrétní tratě, na nichž je provozován;

a v případě síťových projektů:

f)

bezpečné začlenění síťového projektu s vlastnostmi vozidla stanovenými v TSI a vnitrostátních předpisech;

g)

bezpečné začlenění s přilehlými částmi sítě (úseky trati);

h)

bezpečné začlenění síťového projektu do SMS provozovatele infrastruktury. To zahrnuje rozhraní se zaměstnanci, kteří budou síťový projekt provozovat, a činnosti provozovatele infrastruktury nebo jeho subdodavatelů spojené s údržbou;

i)

bezpečné začlenění síťového projektu s konkrétními vlaky provozovanými na této síti.

40.

Pokud jde o vztah mezi bezpečným začleněním a povolením k uvedení vozidel do provozu:

písmena a), b) a c) doporučení č. 39 by měla být provedena před udělením povolení k uvedení do provozu. Z toho plynoucí podmínky a omezení používání (např. omezení týkající se řazení vlakových souprav včetně provozu spřažených vozidel nebo provozu lokomotiv společně s vozidly, z nichž je vlak sestaven) by měly být stanoveny v technické dokumentaci uvedené v čl. 18 odst. 3 směrnice 2008/57/ES tak, aby uživatel schváleného subsystému nebo vozidla mohl tyto podmínky a omezení používání uplatňovat v souladu se svým SMS,

písmeno d) doporučení č. 39 není součástí schvalovacího procesu. Železniční podnik by je měl provést s náležitým přihlédnutím ke všem podmínkám a omezením používání vyplývajícím z písmen a), b) a c) a ověření shody s TSI a platnými vnitrostátními předpisy,

písmeno e) doporučení č. 39 není součástí schvalovacího procesu. Železniční podnik by je měl provést na základě všech informací, které potřebuje k určení vlastností vlaku a zjištění kompatibility vlak-trať (např. podmínky použití, hodnoty parametrů rozhraní), vyplývajících z písmen a), b) a c) a informací obsažených v registru infrastruktury.

40a.

Pokud jde o vztah mezi bezpečným začleněním a povolením k uvedení subsystémů pevná zařízení a síťových projektů do provozu:

písmena a), b) a f) a g) doporučení č. 39 by měla být provedena před udělením povolení k uvedení do provozu. Z toho plynoucí podmínky a omezení používání by měly být stanoveny v technické dokumentaci přiložené k ES prohlášení o ověření a uvedené v čl. 18 odst. 3 směrnice 2008/57/ES tak, aby uživatel schváleného subsystému nebo síťového projektu mohl tyto podmínky a omezení používání uplatňovat v souladu se svým SMS,

písmeno h) doporučení č. 39 není součástí schvalovacího procesu. Provozovatel infrastruktury by je měl provést s náležitým přihlédnutím ke všem podmínkám a omezením používání vyplývajícím z písmen a), b) a c) a ověření shody s TSI a platnými vnitrostátními předpisy,

písmeno i) doporučení č. 39 není součástí schvalovacího procesu. Provozovatel infrastruktury by je měl provést na základě všech informací, které potřebuje k určení vlastností trati a zjištění kompatibility vlak–trať (např. podmínky použití, hodnoty parametrů rozhraní), vyplývajících z písmen a), b) a c) a informací obsažených v registru typů vozidel.

41.

Co se týká použití CSM pro posuzování rizik za účelem ověření bezpečného začlenění před udělením povolení k uvedení do provozu:

písmeno a) doporučení č. 39 spadá plně do oblasti působnosti TSI zabývajících se subsystémem; pokud neexistují výslovná technická pravidla vztahující se na tuto záležitost, mohou TSI přijmout přístup založený na rizicích, vyžadovat použití CSM pro posuzování rizik a upřesňovat, na jaké přijatelné úrovni by mělo být riziko kontrolováno,

pokud neexistují závazná pravidla (TSI, vnitrostátní předpisy) vztahující se zcela na toto rozhraní, je třeba písmeno b) v doporučení č. 39 ověřit pomocí CSM pro posuzování rizik,

na písmeno c) v doporučení č. 39 by se měly plně vztahovat TSI, a pokud to předpokládá čl. 17 odst. 3 směrnice 2008/57/ES, vnitrostátní předpisy a toto ověření na základě pravidel by měl provést oznámený subjekt nebo určený subjekt v rámci své odpovědnosti za „ověření rozhraní dotyčného subsystému se systémem, do kterého je začleněn“ (článek 18 směrnice 2008/57/ES), v opačném případě by byly ohroženy požadavky týkající se transparentnosti, zákazu diskriminace a interoperability,

použití CSM pro posuzování rizik není proto u písmena c) v doporučení č. 39 povinné v případech, kdy existují TSI nebo vnitrostátní předpisy. Není-li toto rozhraní upřesněno zcela vnitrostátními předpisy (např. některé stávající systémy zabezpečení a inovativní řešení), mohou tyto vnitrostátní předpisy vyžadovat použití CSM pro posuzování rizik k odstranění rizik, která nejsou zahrnuta.

INTEGRITA TSI A VNITROSTÁTNÍCH PŘEDPISŮ

42.

Uznává se, že TSI byly vypracovány skupinou odborníků z odvětvových sdružení a vnitrostátních bezpečnostních orgánů s přihlédnutím k vnitrostátním předpisům a praktickým zkušenostem. TSI představují „současný stav“ nebo nejlepší dostupné znalosti, které agentura vypracovala společně s těmito odborníky a které přezkoumal výbor uvedený v článku 29 směrnice 2008/57/ES. Jako takové byly TSI členskými státy uznány jako vhodné pro daný účel (včetně otevřených bodů) a jsou právně závazné. Součástí povolování není ověření ani potvrzení těchto závazných požadavků.

43.

V zájmu zachování integrity TSI a vnitrostátních předpisů však každý subjekt odpovídá za to, že jakmile v TSI nebo vnitrostátních předpisech zjistí možný nedostatek, předloží své pochybnosti jako naléhavou záležitost s řádným odůvodněním prostřednictvím použitelných postupů tak, aby byly o možném nedostatku neprodleně informovány všechny subjekty a mohly přijmout vhodná opatření.

44.

Členské státy by měly přijmout vhodná opatření k pozměnění chybných nebo neslučitelných vnitrostátních předpisů.

45.

Vykazuje-li TSI nedostatky, použije se článek 7 směrnice 2008/57/ES a nedostatek musí odstranit:

a)

technické stanovisko agentury nebo

b)

změna TSI

nebo oboje.

V závislosti na daném případě lze TSI pozměnit:

1)

změnou specifikace cílového systému,

2)

doplněním zvláštních případů, pokud se týkají pouze omezeného počtu členských států a harmonizace na úrovni EU se nepokládá za nutnou;

3)

doplněním otevřených bodů, je-li zapotřebí harmonizace na úrovni EU, nemůže však být výslovně zahrnuta v TSI.

OVĚŘENÍ NESPADAJÍCÍ DO POVOLOVÁNÍ K UVEDENÍ DO PROVOZU

46.

Ověření kompatibility vlak-trať by mělo být nezávislé na povolení k uvedení typu vozidla nebo jednotlivého vozidla do provozu. Ověření kompatibility vlak-trať řídí železniční podnik (nebo provozovatel infrastruktury, pokud provozuje vlaky) v rámci procesu plánování (např. při podávání nabídek týkajících se jednotlivých tratí) a na denním základě prostřednictvím svého SMS. Železniční podnik by měl kompatibilitu zjistit tak, že získá informace od provozovatele infrastruktury, a to prostřednictvím registru infrastruktury, a z technické dokumentace vozidel vypracované v rámci schvalovacího procesu, která je posléze uchovávána. V přechodném období, tj. dokud není registr infrastruktury zřízen a zaplněn všemi příslušnými údaji pro ověřování kompatibility se sítí, by provozovatelé infrastruktury měli potřebné informace železničním podnikům poskytnout jinými transparentními způsoby.

47.

Posouzení schopnosti železničního podniku řídit provoz a údržbu vozidel není součástí procesu vedoucího k povolení. Je předmětem postupu vydávání osvědčení o bezpečnosti a průběžného dohledu ze strany vnitrostátního bezpečnostního orgánu.

48.

Posouzení schopnosti provozovatele infrastruktury řídit provoz a údržbu síťových projektů není součástí procesu vedoucího k povolení. Je předmětem postupu schválení z hlediska bezpečnosti a průběžného dohledu ze strany vnitrostátního bezpečnostního orgánu.

49.

Posouzení schopnosti subjektu odpovědného za údržbu řídit údržbu vozidel není součástí schvalovacího procesu. Vztahuje se na ně SMS železničního podniku. Použije-li se postup certifikace subjektů odpovědných za údržbu, může SMS železničního podniku vzít tento postup v úvahu.

50.

Žadatel o povolení typu vozidla nebo o povolení k uvedení jednotlivého vozidla nebo subsystému do provozu proto nemusí posoudit významnost možných změn způsobených návrhem vozidla nebo subsystému v celém železničním systému. Je-li žadatelem železniční podnik nebo provozovatel infrastruktury, který hodlá toto vozidlo nebo subsystém provozovat, nezávisí použití CSM pro posuzování rizik u železničního podniku nebo provozovatele infrastruktury odpovědného za řízení změn v jeho části železničního systému na jejich úloze žadatele o povolení k uvedení do provozu.

51.

Jestliže výrobce vyhotovuje konkrétní návrh na objednávku železničního podniku, v praxi se obvykle časově překrývá:

ověření shody strukturálního subsystému za účelem vypracování prohlášení o ověření (činnost, která zahrnuje písmena a), b) a c) v doporučení č. 39) a

začlenění tohoto subsystému do SMS železničního podniku nebo provozovatele infrastruktury (činnost, která zahrnuje písmena d) a e) v doporučení č. 39).

To je součástí řádného projektového řízení, jež za určitých okolností umožňuje zkrátit časový interval mezi povolením k uvedení do provozu a skutečným používáním vozidla nebo síťového projektu v komerčním provozu na minimum. V tomto případě vystupují vnitrostátní bezpečnostní orgány současně jako:

orgán pověřený udělováním povolení typu vozidla nebo povolení k uvedení jednotlivého vozidla do provozu a

orgán pověřený kontrolou osvědčení o bezpečnosti nebo schválení z hlediska bezpečnosti.

Ačkoli se tyto dva úkoly mohou časově překrývat, měly by být obvykle nezávislé, přičemž protějškem v rámci prvního úkolu je žadatel o povolení a v případě druhého úkolu železniční podnik nebo provozovatel infrastruktury, který hodlá subsystém nebo vozidlo používat.

VZÁJEMNÉ UZNÁVÁNÍ PŘEDPISŮ A OVĚŘENÍ VOZIDEL

52.

Členské státy by měly vzájemně uznávat ověření, která byla provedena podle vnitrostátních předpisů ostatních členských států, ledaže:

a)

nejsou k dispozici důkazy o kompatibilitě se sítí nebo

b)

členský stát může žadateli prokázat významné bezpečnostní riziko.

c)

Zásada vzájemného uznávání by se měla uplatňovat v co největší míře, aby se zabránilo zbytečným požadavkům a nadbytečným ověřováním, nejsou-li tyto nezbytně nutné pro ověření technické kompatibility vozidla s příslušnou sítí a nejsou-li rovnocenné s předpisy členského státu prvního povolení.

53.

V případě dodatečných povolení by členské státy neměly zpochybňovat vnitrostátní předpisy použité u předchozího povolení, které

zahrnují otevřené body, jež nesouvisejí s technickou slučitelností vozidla se sítí, nebo

jsou označeny jako předpisy náležející do kategorie „A“ v referenčním dokumentu uvedeném v čl. 27 odst. 4 směrnice 2008/57/ES.

54.

Bez ohledu na neexistenci kritérií pro přijetí obecných rizik v CSM pro posuzování rizik by posouzení v rámci CSM provedená jako součást ověření, která vyžadují TSI, měla být vzájemně uznána v souladu s čl. 7 odst. 4 nařízení o CSM pro posuzování rizik (9).

ÚLOHY A POVINNOSTI

55.

Dříve než je možné udělit povolení k uvedení subsystému do provozu, musí výrobce nebo zadavatel (tj. žadatel ve smyslu čl. 18 odst. 1 směrnice 2008/57/ES) provést veškeré potřebné činnosti v oblasti projektování, konstrukce a zkoušení nebo je nechat provést na vlastní odpovědnost a podepsat ES prohlášení o ověření.

56.

Oznámené subjekty ověří soulad s TSI a vypracují osvědčení o ověření určená žadateli. V čl. 18 odst. 2 směrnice 2008/57/ES se stanoví, že ověření oznámeným subjektem „zahrnuje rovněž ověření rozhraní dotyčného subsystému se systémem, do kterého je začleněn, přičemž se vychází z informací dostupných v odpovídající TSI a v registrech podle článků 34 a 35“. To znamená, že se oznámený subjekt podílí na kontrole technické kompatibility s ostatními subsystémy, což je v souladu se skutečností, že technická kompatibilita je zahrnuta v TSI. Rozsah těchto kontrol je omezen na příslušné TSI. Každý oznámený subjekt sestaví technickou dokumentaci pro ověření, která provedl.

57.

Ustanovení doporučení č. 56 se použijí přiměřeně na určené subjekty a vnitrostátní předpisy.

58.

Podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2008/57/ES by úlohou vnitrostátních bezpečnostních orgánů při udělování povolení k uvedení do provozu mělo být provedení kontroly dokladů přiložených k žádosti o uvedení do provozu a poskytnutí důkazů o přiměřenosti postupu ověřování. Tato kontrola by měla spočívat v ověření úplnosti, relevantnosti a soudržnosti dokumentace předložené za účelem povolení. Kontrola je omezena na záležitosti spadající do pravomoci vnitrostátních (železničních) bezpečnostních orgánů podle směrnice 2004/49/ES.

59.

Pokud členský stát (nebo vnitrostátní bezpečnostní orgán) zjistí v žádosti o povolení k uvedení do provozu problém spočívající v tom, že strukturální subsystém, na nějž se vztahuje ES prohlášení o ověření přiložené k technické dokumentaci, nesplňuje zcela směrnici 2008/57/ES, a zejména nedodržuje základní požadavky, měl by použít článek 19 směrnice 2008/57/ES. To se obdobně vztahuje na prvky interoperability v souladu s článkem 14 směrnice 2008/57/ES.

60.

Vnitrostátní bezpečnostní orgány by neměly opakovat kontroly provedené v rámci postupu ověřování.

61.

Vnitrostátní bezpečnostní orgány by se neměly snažit provádět nebo opakovat práci subjektů stanovujících pravidla, oznámených subjektů, určených subjektů nebo subjektů pro posuzování rizik.

62.

Vnitrostátní bezpečnostní orgány by stejně tak neměly provádět důkladné systematické ověřování práce žadatele, oznámeného subjektu, určeného subjektu a subjektu pro posuzování rizik v rámci CSM, ani systematicky potvrzovat jejich výsledky. Vnitrostátní bezpečnostní orgány mohou ověření subjektu pro posuzování zpochybnit pouze v případě důvodných pochybností. V tomto případě je třeba dodržet zásady proporcionality (s přihlédnutím k úrovni rizika), zákazu diskriminace a transparentnosti. Důvodné pochybnosti se mohou objevit zejména na základě kontrol uvedených v doporučení č. 58 nebo v případě, že dosavadní zkušenosti ukazují, že podobný subsystém nesplňuje základní požadavky, jak je stanoveno v článku 19 směrnice 2008/57/ES.

63.

V souladu s čl. 28 odst. 2 směrnice 2008/57/ES týkajícím se oznámených subjektů (a přiměřeně i určených subjektů) by členské státy měly zavést systémy k zajištění způsobilosti subjektů pro posuzování a přijmout opatření k odstranění nesouladu s platnými právními předpisy. V zájmu zajištění jednotného přístupu by v tomto ohledu měla koordinační úlohu hrát Komise, které je nápomocna agentura.

64.

Žadatelé, provozovatelé infrastruktury a železniční podniky společně se subjekty odpovědnými za údržbu by měli vzít v úvahu dosavadní zkušenosti s již schválenými typy vozidel a návrhy subsystémů nebo určení neřízených rizik a zavést vhodná nápravná opatření.

65.

Žadatelé by měli tato nápravná opatření provést před podáním žádosti o povolení a měli by mít povinnost tak učinit, jakmile je zjištěna potřeba těchto opatření.

66.

V případě vozidel a subsystémů, které se již používají, by železniční podniky a provozovatelé infrastruktury měli tato nápravná opatření provést v rámci svých SMS. SMS železničních podniků by měl zajistit, že subjekty odpovědné za údržbu vozidel, která používají, zavedou ve svém systému údržby případné nezbytné změny.

67.

Stejně jako není úlohou vnitrostátního bezpečnostního orgánu před udělením povolení stanovit konstrukční řešení, neznamená úloha vnitrostátních bezpečnostních orgánů v oblasti dohledu stanovení nápravných opatření v případě opakujících se zkušeností. Vnitrostátní bezpečnostní orgány by měly místo toho sledovat, zda železniční podnik nebo provozovatel infrastruktury postupuje v souladu se svým SMS. Vnitrostátní bezpečnostní orgány by měly ověřit, zda železniční podniky a provozovatelé infrastruktury prostřednictvím svého SMS stanoví, provádějí a řídí příslušná nápravná opatření.

68.

Podle směrnice 2004/49/ES odpovídá každý provozovatel infrastruktury a každý železniční podnik za své části systému. Za bezpečný provoz svých vlaků odpovídá výhradně železniční podnik. Úloha provozovatele infrastruktury se omezuje na správu infrastruktury, a provozovatel infrastruktury tudíž nenese za provoz vlaků jinou odpovědnost než vydávat oprávnění k jízdě vlaku. Provozovatel infrastruktury nemá žádnou jinou povolovací pravomoc.

69.

Posouzení schopnosti subdodavatele (např. držitele) řídit provoz a údržbu vozidel ze své strany není součástí procesu vedoucího k povolení. Železniční podnik, který používá schválená vozidla, má povinnost v rámci svého SMS zajistit, aby existoval vhodný subjekt odpovědný za údržbu v souladu s článkem 14a směrnice 2004/49/ES.

70.

V čl. 14a odst. 1 směrnice 2004/49/ES ve znění směrnice 2008/110/ES se stanoví, že každému vozidlu musí být před jeho uvedením do provozu přidělen subjekt odpovědný za údržbu. Povolení k uvedení do provozu není závislé na provozování vozidla určitým železničním podnikem nebo na údržbě vozidla určitým subjektem odpovědným za údržbu; směrnice 2004/49/ES se mimoto týká provozu (používání) a údržby vozidel. Subjekt odpovědný za údržbu proto může být přidělen před udělením povolení k uvedení vozidla do provozu, nebo posléze, vždy však předtím, než se zapíše do vnitrostátního registru vozidel (subjekt odpovědný za údržbu představuje ve vnitrostátním registru vozidel povinné pole), a před jeho skutečným použitím na síti.

71.

Organizace by měly řídit rizika způsobená jejich činností. Odpovědnost za řízení rizik by měli mít ti, kdo k tomu mají největší způsobilost.

72.

Jelikož železniční podniky a provozovatelé infrastruktury jsou jedinými aktéry, kteří musí mít osvědčení o bezpečnosti a schválení z hlediska bezpečnosti, a to s podporou SMS, měly by tyto organizace hrát klíčovou úlohu při řízení přispění ostatních subjektů a přijímání náležitých rozhodnutí ohledně jejich přispění. Pokud železniční podniky nebo provozovatelé infrastruktury přijímají takováto rozhodnutí nebo opatření v rámci svých systémů řízení bezpečnosti, nejsou tím dotčeny povinnosti ostatních subjektů, jako jsou držitelé vozidel, subjekty odpovědné za údržbu, výrobci.

73.

Rozdělení provozních povinností mezi železniční podniky a provozovatele infrastruktury je stanoveno v TSI o provozu a řízení dopravy.

74.

Mělo by se mít za to, že železniční podniky mají nejlepší předpoklady a největší způsobilost:

a)

určit potenciální rizika s ohledem na plánované činnosti, včetně údržby, a zavést kontrolní opatření, například kontroly před odjezdem;

b)

zhotovitelům a dodavatelům náležitě upřesnit provozní potřeby, jako je požadovaná výkonnost, dostupnost a spolehlivost vozidel;

c)

sledovat výkonnost vozidel;

d)

poskytovat držiteli a případně subjektu odpovědnému za údržbu pravidelnou a komplexní zpětnou vazbu o činnostech a výkonnosti a

e)

provádět přezkumy smluv s cílem posoudit a vyžadovat plnění smluv.

75.

Železniční podniky a provozovatelé infrastruktury by se neměli na druhou stranu považovat za subjekty s nejlepšími předpoklady a největší způsobilostí, pokud jde o přímé řízení všech rizik v dodavatelském řetězci směrem dolů. Za účelem plnění svých povinností by železniční podniky a provozovatelé infrastruktury měli navrhnout smluvní závazky týkající se dodávek zboží a poskytování služeb v souladu se svými systémy řízení bezpečnosti, a to s přihlédnutím k právním povinnostem ostatních subjektů. Jakmile jsou vozidla v provozu, je běžnou praxí jejich úprava za účelem odstranění závad a trvalého zvyšování jejich výkonnosti. Za bezpečné řízení těchto změn odpovídá železniční podnik. Tato povinnost by měla být splněna použitím postupů správy úprav v SMS a nařízení o CSM pro posuzování rizik a v případě potřeby zajištěním toho, aby bylo získáno povolení k uvedení upraveného vozidla do provozu. Železniční podnik by měl rovněž zajistit, aby byly všechny příslušné informace sděleny subjektu odpovědnému za údržbu, aby ten mohl aktualizovat knihu údržby.

76.

Železniční podniky, provozovatelé infrastruktury, subjekty odpovědné za údržbu a držitelé by měli zajistit, aby byla případná podpora, kterou mohou v tomto procesu potřebovat, stanovena ve smlouvě s výrobcem.

77.

Předtím, než železniční podnik získá od provozovatelů infrastruktury pro svůj vlak přístup do sítě, měl by nejprve znát charakter přístupu, který provozovatel infrastruktury nabízí k prodeji. Železniční podnik musí mít jistotu, že trať, na jakou má v úmyslu zakoupit přístup, je vhodná pro provoz vlaků, které zamýšlí použít.

78.

V registrech infrastruktury by měl železniční podnik nalézt veškeré informace (o vlastnostech infrastruktury) potřebné k tomu, aby zjistil, zda je vlak, který hodlá provozovat, s konkrétní tratí kompatibilní (kompatibilita vlak/trať). Provozovatel infrastruktury by měl v registru infrastruktury pro každý parametr popsat jmenovité hodnoty a případně mezní hodnoty parametrů rozhraní, na kterých se úsek trati udržuje. Železniční podniky se spoléhají na úplnost a spolehlivost těchto informací, aby mohly zajistit bezpečný provoz svých vlaků. Provozovatel infrastruktury by měl železniční podnik informovat o dočasných změnách vlastnosti infrastruktury, které nejsou uvedeny v registru infrastruktury.

79.

Jakmile železniční podnik po zohlednění podmínek používání a jiných omezení týkajících se povolení k uvedení vozidla do provozu/povolení typu vozidla a pomocí registru infrastruktury a dokumentace přiložené k povolení vozidla/povolení typu vozidla zjistí, že trať může podpořit vlakovou soupravu, kterou hodlá provozovat, měl by se podle ustanovení TSI týkající se „provozu a řízení dopravy“ (zejména jejích oddílů týkajících se řazení vlakových souprav, brzdění vlaku a způsobilosti vlaku k jízdě) ujistit, zda se na vlak nevztahují nějaká omezení, která by mu bránila v provozu na trati (např. omezení rychlosti, omezení délky vlaku, omezení napájení).

80.

Pokud má provozovatel infrastruktury nebo železniční podnik obavy týkající se použití konkrétního vozidla nebo části pevně instalovaného vybavení na konkrétní trati, dá to druhé straně na vědomí s cílem nalézt řešení. Není-li strana, která záležitost předložila, s reakcí spokojena, měla by dotyčnou záležitost předložit vnitrostátnímu bezpečnostnímu orgánu, který by měl rozhodnout v souladu se svými pravomocemi.

81.

Podle čl. 4 odst. 2 nařízení (EU) č. 1078/2012 (10) musí železniční podniky, provozovatelé infrastruktury a subjekty odpovědné za údržbu informovat všechny dotčené strany (včetně vnitrostátních bezpečnostních orgánů) o případných bezpečnostních rizicích spojených s poruchami a konstrukčními vadami nebo selháním technického vybavení. Tato povinnost poskytnout informace se týká rovněž výrobců a zadavatelů, kteří vypracovali ES prohlášení o ověření po udělení povolení k uvedení do provozu.

82.

Kromě úkolu spočívajícího v udělování povolení k uvedení strukturálních subsystémů do provozu by vnitrostátní bezpečnostní orgány měly v souladu s článkem 16 směrnice 2004/49/ES rovněž kontrolovat, zda železniční podniky a provozovatelé infrastruktury vykonávají svou činnost v souladu s požadavky právních předpisů EU, a pokud to směrnice 2008/57/ES povoluje, vnitrostátních právních předpisů. Tento dozor by měl zahrnovat rovněž řízení rizik souvisejících s rozhraním s dodavateli (jako jsou výrobci, držitelé a společnosti pronajímající kolejová vozidla) ze strany železničních podniků a provozovatelů infrastruktury, zejména při pořizování zboží a služeb a při jejich začleňování do SMS železničního podniku a provozovatelů infrastruktury.

83.

Vnitrostátní bezpečnostní orgány vykonávají s ohledem na používání subsystému a jeho údržbu ze strany železničního podniku nebo provozovatele infrastruktury pod záštitou jejich SMS dozorčí funkce. Vnitrostátní bezpečnostní orgány by měly zejména odmítnout převzít od výrobce/zadavatele nebo železničního podniku/provozovatele infrastruktury odpovědnost za dodržování základních požadavků upřesněním nebo výslovným ověřením a/nebo schválením konkrétních konstrukčních řešení, požadavků na údržbu nebo nápravných opatření. Vnitrostátní bezpečnostní orgán by se měl proto zaměřit na vhodnost a účelnost systémů řízení příslušných aktérů a neměl by vystupovat jako „kontrolor hotové práce“, pokud jde o podrobné výstupy nebo rozhodnutí přijatá těmito aktéry.

84.

Jestliže členské státy zvažují zavedení bezodkladných opatření v důsledku nehod či mimořádných událostí, měly by uznat, že hlavním mechanismem řízení nových rizik spojených s provozem vozidel, která mohla být identifikována v průběhu vyšetřování nehod/událostí či zjištění učiněných v rámci dohledu, je systém řízení bezpečnosti v železničním podniku. I když se členský stát domnívá, že je naléhavě zapotřebí nové pravidlo pro udělování povolení k uvedení do provozu, musí dodržovat postupy uvedené v platných právních předpisech Unie, včetně oznámení návrhu nového pravidla Komisi podle směrnic Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES (11) nebo 2004/49/ES.

ZKOUŠKY

85.

Jedinými zkouškami, jež se mohou vyžadovat za účelem povolení, které musí být provedeny před udělením povolení k uvedení do provozu a které vyžadují účast subjektu pro posuzování, by měly být zkoušky, které jsou:

výslovně stanoveny v TSI, modulech a případně vnitrostátních předpisech,

stanoveny žadatelem za účelem prokázání dodržení požadavků TSI a/nebo vnitrostátních předpisů,

stanoveny v jiných právních předpisech EU nebo

stanoveny žadatelem v souladu s použitím CSM pro posuzování rizik, jak je popsáno v doporučení č. 41.

86.

Účast oznámených subjektů a/nebo určených subjektů na ověřování souladu se základními požadavky je upřesněna v příslušných TSI resp. vnitrostátních předpisech.

87.

Zkoušky, na něž se nevztahují doporučení č. 85 a 86 (např. zkoušky, které musí železniční podnik provést za účelem zjištění kompatibility vlak-trať před použitím určitého typu vozidla nebo nového subsystému na konkrétní trati, nebo zkoušky, které musí provést zadavatel k zjištění souladu s požadavky zákazníka), nejsou součástí povolování k uvedení do provozu.

88.

Mají-li být provedeny zkoušky na trati za účelem ověření shody s požadavky na povolení před udělením povolení k uvedení do provozu ze strany vnitrostátního bezpečnostního orgánu, měla by být případná provozní a organizační opatření k provedení těchto zkoušek stanovena ve vnitrostátním právním rámci každého členského státu a být v souladu se směrnicemi 2008/57/ES a 2004/49/ES. Tato opatření by měla zahrnovat správní ujednání a případné závazné technické a provozní požadavky. Členské státy mohou přijmout jeden z těchto dvou přístupů:

Členské státy mohou způsobilost k provádění zkoušek zahrnout do osvědčení železničního podniku o bezpečnosti. To lze učinit, může-li být zkušební orgán certifikován jako železniční podnik, přičemž rozsah jeho činnosti je omezen pouze na zkoušky.

Členský stát může požadovat, aby příslušný subjekt (který může nebo nemusí být vnitrostátním bezpečnostním orgánem) vydal povolení k provedení zkoušek. V tomto případě musí mít příslušný subjekt (v případě neprovádění ověření shody s požadavky na povolení ze strany oznámeného subjektu nebo určeného subjektu) dostatečně důkladné technické znalosti, aby mohl přijímat takováto rozhodnutí. V zájmu splnění požadavků na transparentnost a právní jistotu musí členský stát zajistit, aby byl subjekt dostatečně nezávislý, a ve svém vnitrostátním právním rámci zveřejnit postup schvalovacích zkoušek objasňující požadavky a rozhodovací kritéria, která bude příslušný subjekt při povolování zkoušek používat.

89.

Provozovatelé infrastruktury hrají přímou úlohu v rámci usnadnění schvalovacího procesu. V případě, že vnitrostátní bezpečnostní orgán požaduje dodatečné zkoušky, čl. 23 odst. 6 směrnice 2008/57/ES stanoví, že „za konzultace s žadatelem vyvine provozovatel infrastruktury veškeré úsilí, aby zajistil možnost provedení zkoušek do tří měsíců od žádosti žadatele“.

TECHNICKÁ DOKUMENTACE

90.

Podle článku 18 a přílohy VI směrnice 2008/57/ES by k ES prohlášení o ověření subsystému měla být přiložena technická dokumentace, včetně dokumentů popisujících subsystém, dokumentů vyplývajících z ověření provedených různými subjekty pro posuzování a dokumentů obsahujících veškeré údaje vztahující se k podmínkám a omezením používání, pokyny pro servis, průběžnou nebo pravidelnou kontrolu, seřizování a údržbu. Technická dokumentace přiložená k ES prohlášení o ověření obsahuje veškeré podklady potřebné pro udělení povolení k uvedení do provozu.

91.

Na vozidlo nebo síťový projekt se vztahuje (k ES prohlášení o ověření přiložená) technická dokumentace subsystému nebo subsystémů, z nichž se vozidlo nebo projekt skládá.

92.

Může být nezbytné, aby se na postupu ověřování subsystému podílelo několik subjektů pro posuzování, každý z nich podle své příslušné oblasti působnosti. Žadatel by měl být odpovědný za sestavení veškeré dokumentace, která se vyžaduje podle všech platných právních předpisů EU. Na toto sestavení technické dokumentace doplněné o případné další informace požadované právními předpisy EU (včetně informací stanovených v příloze VI bodu 2.4 směrnice 2008/57/ES) se dále odkazuje jako na technickou dokumentaci přiloženou k ES prohlášení o ověření subsystému.

93.

Žadatel o povolení typu nebo o povolení k uvedení vozidla do provozu by měl vyhotovit dokumentaci, která má být předložena za účelem povolení.

Tato dokumentace by měla zahrnovat technickou dokumentaci přiloženou k ES prohlášení o ověření, kterou žadatel sestavil pro tento subsystém.

Pokud se vozidlo skládá ze dvou subsystémů, měla by dokumentace, která má být předložena za účelem povolení, zahrnovat dvě technické dokumentace přiložené k ES prohlášení o ověření těchto dvou subsystémů.

Dokud Komise nepřijme doporučení popisující obsah dokumentace, kterou má žadatel předložit, může členský stát povolit, aby byla v dokumentaci přiložené k žádosti o povolení vozidla nebo typu vozidla obsažena pouze část technické dokumentace přiložené k ES prohlášení o ověření. To by mělo být jednoznačně uvedeno ve vnitrostátním právním rámci členského státu, který je zveřejněn na internetových stránkách Evropské agentury pro železnice.

Technická dokumentace přiložená k ES prohlášení o ověření pro vozidlo, typ vozidla nebo subsystém by měla obsahovat veškeré informace uvedené v příloze V a dokumenty, které dokládají ES prohlášení o ověření (např. osvědčení o ověření a technická dokumentace vypracovaná oznámenými a určenými subjekty, výpočty, protokoly o provedených zkouškách a přezkoušeních a technické vlastnosti podle příslušných TSI a vnitrostátních předpisů). Informace z technické dokumentace přiložené k ES prohlášení o ověření, které nejsou obsaženy v dokumentaci předložené za účelem povolení, by měly být příslušnému vnitrostátnímu bezpečnostnímu orgánu zpřístupněny na žádost.

Dokumentace přiložená k prvnímu povolení k uvedení vozidla do provozu musí být vnitrostátnímu bezpečnostnímu orgánu předložena v době udělení povolení a vnitrostátní bezpečnostní orgán ji musí uchovávat jako doklad o tom, co bylo schváleno.

94.

Pokud se použije návrh uvedený v doporučení č. 21, mělo by se na dokumentaci, která má být předložena za účelem povolení síťového projektu, a technickou dokumentaci přiloženou k příslušnému ES prohlášení o ověření vztahovat přiměřeně doporučení č. 93.

95.

Žadatel o dodatečné povolení k uvedení vozidla do provozu by měl k původní technické dokumentaci přiložené k ES prohlášení o ověření přiložit informace požadované v čl. 23 odst. 3 nebo v čl. 25 odst. 3 směrnice 2008/57/ES; tyto doplňkové informace jsou součástí údajů, které mají být předloženy vnitrostátnímu bezpečnostnímu orgánu. Žadatel by však měl zachovat strukturu technické dokumentace přiložené k ES prohlášení o ověření.

96.

Část technické dokumentace přiložené k ES prohlášení o ověření, která vymezuje „veškeré údaje vztahující se k podmínkám a omezením používání, pokyny pro servis, průběžnou nebo pravidelnou kontrolu, seřizování a údržbu“, by měla být v případě síťových projektů zpřístupněna provozovateli infrastruktury a v případě vozidel železničnímu podniku provozujícímu vozidlo, aby je tito mohli poskytnout subjektu odpovědnému za údržbu. U vozidel lze toto předání informací obsažených v technické dokumentaci přiložené k ES prohlášení o ověření uskutečnit prostřednictvím držitele vozidel. Po uvedení do provozu je povinností železničního podniku nebo provozovatele infrastruktury spolu se subjekty odpovědnými za údržbu průběžně prověřovat úkony údržby a doplňovat informace, a zajistit tak, aby odrážely pracovní cyklus a dosavadní zkušenosti (článek 4 a článek 9 směrnice 2004/49/ES).

97.

Technická dokumentace přiložená k ES prohlášení o ověření by měla obsahovat informace potřebné k řízení referenčního provozního stavu vozidla nebo síťového projektu po celou dobu jeho životnosti.

98.

Technickou dokumentaci přiloženou k ES prohlášení o ověření je třeba v případě provedení dodatečných ověření (např. ověření shody s vnitrostátními předpisy za účelem získání dodatečného povolení k uvedení do provozu) aktualizovat. V případě dodatečného povolení by žadatel měl informovat vnitrostátní bezpečnostní orgán, který vydal první povolení.

ES PROHLÁŠENÍ O OVĚŘENÍ

99.

Podle článku 15 směrnice 2008/57/ES a čl. 4 odst. 3 a 4 směrnice 2004/49/ES odpovídají železniční podniky nebo provozovatelé infrastruktury za zajištění toho, aby vozidlo nebo subsystém splňovaly během používání všechny základní požadavky. Tímto není dotčena odpovědnost ostatních účastníků (např. povinnosti osoby podepisující ES prohlášení o ověření). Každý výrobce, opravárenský podnik, držitel vozů, poskytovatel služeb a zadavatel musí zajistit, aby kolejová vozidla, zařízení, příslušenství, vybavení a služby, které dodávají, splňovaly základní požadavky a aby byly podmínky používání stanoveny v technické dokumentaci přiložené k ES prohlášení o ověření, aby mohly být železničním podnikem a/nebo provozovatelem infrastruktury bezpečně uvedeny do provozu.

100.

Za zajištění toho, aby v době udělení povolení splňovaly subsystémy v referenčním provozním stavu v každém detailu zcela základní požadavky všech platných předpisů EU, odpovídá pouze žadatel o povolení subsystému, který vydává ES prohlášení o ověření. Na základě ověření provedeného oznámeným subjektem nebo určeným subjektem a případně celkového posouzení subsystému nebo vozidla žadatel prohlásí, že jsou splněny všechny základní požadavky. Je-li později zpochybněn soulad subsystému v referenčním provozním stavu se základními požadavky v době udělení povolení, mělo by se mít za to, že prvořadou odpovědnost nese žadatel, který podepsal příslušné ES prohlášení o ověření.

101.

Povolení typu ani povolení k uvedení do provozu by se proto nemělo považovat za přenesení odpovědnosti za zajištění nebo ověření toho, že subsystém splňuje všechny základní požadavky, ze žadatele na vnitrostátní bezpečnostní orgán udělující povolení.

102.

Je-li zpochybněn soulad se základními požadavky subsystému v referenčním provozním stavu, měl by se vnitrostátní bezpečnostní orgán udělující povolení považovat za odpovědný pouze s ohledem na konkrétní úkoly přidělené podle článku 16 směrnice 2004/49/ES vnitrostátnímu bezpečnostnímu orgánu, který uděluje povolení nebo provádí dozor. Vnitrostátní právní předpisy by měly tuto zásadu zohledňovat v souladu s doporučeními č. 58 až 62 a 67.

103.

Nezávisle na ověření souladu s TSI a vnitrostátními předpisy a ověření bezpečného začlenění provedeného podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2008/57/ES podepisuje žadatel ES prohlášení o ověření na vlastní odpovědnost. Žadatel by měl proto zavést postup, který zajišťuje, že postihl a splnil všechny základní požadavky a dodržel veškeré platné právní předpisy EU.

104.

Ačkoli CSM pro posuzování rizik nebyla původně vyvinuta za tímto účelem, může se žadatel rozhodnout, že použije metodiku uvedenou v CSM pro posuzování rizik jako nástroj k splnění části své odpovědnosti za zajištění toho, že všechny části subsystému/vozidla splňují ve všech ohledech a v každém detailu základní požadavky na železniční systém stanovené v příloze III směrnice 2008/57/ES.

105.

Žadatel se může stejně tak rozhodnout, že k zajištění toho, že všechny části subsystému nebo vozidla splňují základní požadavky na železniční systém, použije jiné prostředky, které připouštějí příslušné právní předpisy.

106.

ES prohlášení o ověření zahrnuje veškeré platné právní předpisy EU. Povinností osoby podepisující ES prohlášení je dodržet tyto právní předpisy, včetně odpovídajícího posouzení shody, a případně zapojit subjekty pro posuzování, jak se vyžaduje v těchto právních předpisech.

107.

V případě povolení vztahujícího se na vozidla nebo síťový projekt sestávající z více než jednoho subsystému:

a)

může existovat více než jeden žadatel (jeden pro každý subsystém), přičemž každý z nich vypracovává ES prohlášení o ověření pro svou část, včetně rozhraní. V tomto případě přebírá každý žadatel odpovědnost za příslušný subsystém v souladu s rozsahem svého ES prohlášení o ověření. Výrobce nebo zadavatel může v žádosti týkající se vozidla nebo síťového projektu tato dvě prohlášení spojit;

b)

výrobce nebo zadavatel může v případě typu vozidla, jednotlivého vozidla nebo síťového projektu spojit ES prohlášení o ověření každého subsystému (jak je popsáno v příloze V směrnice 2008/57/ES) do jednoho ES prohlášení o ověření pro typ vozidla, jednotlivé vozidlo nebo síťový projekt. V tomto případě na vlastní odpovědnost prohlásí, že dotyčné subsystémy zahrnující typ vozidla, jednotlivé vozidlo nebo síťový projekt byly podrobeny příslušným postupům ověřování a splňují požadavky příslušných právních předpisů Evropské unie, včetně případných platných vnitrostátních předpisů, a že vlastní vozidlo nebo síťový projekt splňují proto požadavky příslušných právních předpisů Evropské unie, včetně případných platných vnitrostátních pravidel.

108.

Za účelem vypracování ES prohlášení o ověření mohou příslušné TSI umožňovat částečnou shodu s TSI pouze v případě, že samotná TSI stanoví, že určité funkce, výkonnost a rozhraní potřebné k splnění základních požadavků nejsou za určitých okolností povinné.

109.

Žadatel může příslušný vnitrostátní bezpečnostní orgán oficiálně požádat o povolení k uvedení subsystému do provozu až poté, co shromáždil všechny nezbytné doklady a prohlášení. Jako osvědčený postup se však připouští, aby žadatelé neoficiálně jednali s vnitrostátními bezpečnostními orgány co nejdříve, aby byly jasné postupy, požadavky, úlohy a povinnosti, rozsah žádosti a omezení a podmínky používání a aby se v pozdější fázi nevyskytly problémy.

SPRÁVA ÚPRAV

110.

Co se týká používání čl. 5 odst. 2, čl. 15 odst. 3 a článku 20 směrnice 2008/57/ES, úpravu stávajícího strukturálního subsystému je třeba analyzovat a klasifikovat jako jednu z těchto úprav:

1.

„výměna v rámci údržby“ a jiné změny, které nevedou k odchylce od technické dokumentace přiložené k ES prohlášení o ověření. V tomto případě není nutné ověření ze strany subjektu pro posuzování, nemusí být informován členský stát a původní ES prohlášení o ověření je i nadále platné a nemění se;

2.

změny, které vedou k odchylce od technické dokumentace přiložené k ES prohlášení o ověření a které mohou vyžadovat nové kontroly (a vyžadují tudíž ověření podle platných modulů pro posuzování shody), nemají však dopad na základní konstrukční vlastnosti subsystému. V tomto případě je třeba aktualizovat technickou dokumentaci přiloženou k ES prohlášení o ověření a příslušné informace by měly být na žádost zpřístupněny vnitrostátnímu bezpečnostnímu orgánu;

3.

obnova nebo modernizace (tj. závažnější náhrada nebo změna, o niž je třeba informovat členský stát), jež nevyžaduje nové povolení k uvedení do provozu; do této kategorie spadají úpravy, které zahrnují změnu základních konstrukčních vlastností subsystému;

4.

obnova nebo modernizace (tj. závažnější náhrada nebo změna, o niž je třeba informovat členský stát), jež vyžaduje nové povolení k uvedení do provozu.

Je třeba uvést, že rozhodnutí zadavatele nebo výrobce ohledně změn subsystému na základě výše uvedených čtyř kategorií musí být zcela nezávislá na rozhodnutí o významnosti změny ve smyslu CSM pro posuzování rizik železničního systému, které přijme železniční podnik nebo provozovatel infrastruktury provádějící změnu své části systému. Tato rozhodnutí zahrnují různé aktéry v různých situacích s různými rozhodovacími kritérii.

Kategorie 3 a 4 zavádějí odchylku od technické dokumentace přiložené k ES prohlášení o ověření s dopadem na základní konstrukční vlastnosti subsystému.

111.

U subsystémů uvedených do provozu podle směrnice 2008/57/ES i subsystému uvedeného do provozu dříve by z důvodu právní jistoty a vzájemného uznání měly TSI stanovit kritéria pro určení, zda má úprava dopad na základní konstrukční vlastnosti subsystému a zda spadá do kategorie 3 nebo 4. Dokud TSI nestanoví tato kritéria, mohou je členské státy upřesnit na vnitrostátní úrovni.

112.

Úprava by se měla vždy uvážit s odkazem na subsystém nebo vozidlo v okamžiku udělení povolení. Několik menších úprav může vést k závažnější úpravě.

113.

Výrobci nebo zadavatelé by měli úpravy stávajících strukturálních subsystémů spravovat na tomto základě:

a)

Podle doporučení č. 110 výrobce nebo zadavatel posoudí, do jaké kategorie změna patří a zda je třeba informovat subjekty pro posuzování shody nebo orgány členských států. V případě úprav kategorie 2 až 4 v doporučení č. 110, které vedou ke změně technické dokumentace přiložené k ES prohlášení o ověření nebo ovlivňují platnost ověření, která již byla provedena, by měl výrobce nebo zadavatel při zavádění změny posoudit potřebu nového ES prohlášení o ověření podle kritérií stanovených ve druhém odstavci přílohy V směrnice 2008/57/ES (12). V případě úprav v kategorii 4 by měl členský stát rozhodnout, do jaké míry musí být na projekt uplatněny TSI.

b)

Pokud TSI vyžaduje u konkrétního parametru použití CSM pro posuzování rizik, měla by TSI upřesňovat okolnosti, za nichž je třeba s ohledem na tento parametr provést ověření významnosti.

c)

Obdobně je třeba u parametrů, které jsou důležité pro bezpečné začlenění v rámci povolování podle doporučení č. 40, provést ověření významnosti u každého parametru s přihlédnutím k rozsahu změny, pokud jde o referenční provozní stav.

114.

Železniční podniky a provozovatelé infrastruktury odpovídají za svou část železničního systému. V souladu s článkem 4 směrnice 2004/49/ES by měli svou část železničního systému spravovat pomocí SMS. SMS by měl případně používat CSM pro posuzování rizik.

115.

Pokud železniční podnik nebo provozovatel infrastruktury uvede vozidlo nebo subsystém do provozu, musí použít CSM pro posuzování rizik, a to počínaje posouzením významnosti změny u části železničního systému, za kterou nese odpovědnost. V rámci tohoto procesu by se železniční podniky a provozovatelé infrastruktury měli zabývat těmito otázkami:

a)

co se týká vozidel nebo subsystémů, které mají být (opětovně) uvedeny do provozu po úpravě a případně udělení povolení: železniční podnik a provozovatelé infrastruktury by měli pomocí svého SMS posoudit, zda uvedení vozidla nebo subsystému do provozu představuje změnu, která je významná pro celý železniční systém;

b)

co se týká změny provozu subsystému nebo vozidla: železniční podnik a provozovatelé infrastruktury by měli posoudit, zda je změna významná s ohledem na jejich SMS, a v případě, že se jedná o významnou změnu, zda SMS zahrnuje kontrolu všech příslušných rizik, nebo zda je třeba SMS upravit;

c)

co se týká změn údržby subsystému nebo vozidla: železniční podniky a provozovatelé infrastruktury by měli pomocí svého SMS posoudit, zda je změna významná, a v případě, že se jedná o významnou změnu, měli by zajistit, aby byly systémy údržby subjektů odpovědných za údržbu a SMS železničního podniku a provozovatele infrastruktury náležitě přizpůsobeny.

116.

Vnitrostátní bezpečnostní orgány by měly dohlížet na změny zavedené v používaných subsystémech prostřednictvím kontroly schválení z hlediska bezpečnosti a osvědčení provozovatelů infrastruktury resp. železničních podniků o bezpečnosti. Za tímto účelem by vnitrostátní bezpečnostní orgány měly dohlížet na to, zda jsou náležitě uplatňována písmena a), b) a c) v doporučení č. 115.

117.

Doporučení 2011/217/ES se zrušuje.

Toto doporučení je určeno členským státům.

V Bruselu dne 5. prosince 2014.

Za Komisi

Violeta BULC

členka Komise


(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES ze dne 17. června 2008 o interoperabilitě železničního systému ve Společenství (Úř. věst. L 191, 18.7.2008, s. 1).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES ze dne 29. dubna 2004 o bezpečnosti železnic Společenství a o změně směrnice Rady 95/18/ES o vydávání licencí železničním podnikům a směrnice 2001/14/ES o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (Směrnice o bezpečnosti železnic) (Úř. věst. L 164, 30.4.2004, s. 44).

(3)  Doporučení 2011/217/EU ze dne 29. března 2011 o povolení k uvedení strukturálních subsystémů a vozidel do provozu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES (Úř. věst. L 95, 8.4.2011, s. 1).

(4)  Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 402/2013 ze dne 30. dubna 2013 o společné bezpečnostní metodě pro hodnocení a posuzování rizik a o zrušení nařízení (ES) č. 352/2009 (Úř. věst. L 121, 3.5.2013, s. 11).

(5)  Směrnice 2008/57/ES stanoví v příloze III základní požadavky na železniční systém (čl. 3 odst. 1). Tyto požadavky jsou zvlášť určené pro železniční odvětví. Železniční systém, jeho subsystémy, prvky interoperability a veškerá rozhraní musí vyhovovat příslušným základním požadavkům (čl. 4 odst. 1). Splnění základních požadavků je předpokladem toho, aby mohl být strukturální subsystém uveden do provozu. Shoda se základními požadavky směrnice 2008/57/ES nevylučuje použití jiných předpisů EU (čl. 3 odst. 2).

(6)  Území členského státu může zahrnovat jednu či více železničních sítí.

(7)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001 o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (Úř. věst. L 75, 15.3.2001, s. 29).

(8)  Nařízení Komise (ES) č. 352/2009 ze dne 24. dubna 2009 o přijetí společné bezpečnostní metody pro hodnocení a posuzování rizik (Úř. věst. L 108, 29.4.2009, s. 4). Toto nařízení bude zrušeno a ode dne 21. května 2015 nahrazeno prováděcím nařízením (EU) č. 402/2013.

(9)  To bude nahrazeno čl. 15 bodem 5 prováděcího nařízení (EU) č. 402/2013, které se bude používat ode dne 21. května 2015.

(10)  Nařízení Komise (EU) č. 1078/2012 ze dne 16. listopadu 2012 o společné bezpečnostní metodě sledování, kterou mají používat železniční podniky, provozovatelé infrastruktury po získání osvědčení o bezpečnosti nebo schválení z hlediska bezpečnosti a subjekty odpovědné za údržbu (Úř. věst. L 320, 17.11.2012, s. 8).

(11)  Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37).

(12)  Viz zvláštní návrh na změnu přílohy V směrnice 2008/57/ES.