26.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 339/1

(1)

V souladu s čl. 169 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (2) mohou být prostředky nepřidělené na závazky týkající se opatření uvedených v čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 (3) přeneseny do následujícího rozpočtového roku. Toto přenesení je omezeno na 2 % původních prostředků a na částku úprav přímých plateb podle článku 11 nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (4) provedených v předchozím rozpočtovém roce. Může vést k dodatečným platbám konečným příjemcům, kteří byli úpravou dotčeni.

(2)

V souladu s čl. 26 odst. 5 nařízení (EU) č. 1306/2013 členské státy odchylně od čl. 169 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 vyplatí přenášené prostředky konečným příjemcům, na něž se v rozpočtovém roce, do nějž jsou prostředky přenášeny, vztahuje míra úpravy. Tato úhrada se vztahuje pouze na konečné příjemce v těch členských státech, v nichž se v předchozím rozpočtovém roce uplatnil mechanismus finanční kázně (5).

(3)

V souladu s čl. 26 odst. 7 nařízení (EU) č. 1306/2013 se také jakákoli nevyužitá částka na rezervu pro případ krizí v odvětví zemědělství uvedenou v článku 25 uvedeného nařízení vyplatí v souladu s čl. 26 odst. 5 uvedeného nařízení.

(4)

V souladu s čl. 1 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1181/2013 (6) se úprava v rámci mechanismu finanční kázně použije na přímé platby v kalendářním roce 2013.

(5)

O uplatnění rezervy pro případ krizí nebylo do 15. října 2014 požádáno, což znamená, že částka, která je dostupná v rezervě v rozpočtu EZZF na rok 2014, nebude v tomto rozpočtovém roce využita. Z plnění rozpočtu EZZF na rok 2014 v rámci sdíleného řízení od 16. října 2013 do 15. října 2014 a z odhadovaného plnění rozpočtu v rámci přímého řízení od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2014 navíc vyplývá, že v rozpočtu EZZF na rok 2014 zůstanou dodatečné prostředky nepřidělené na závazky.

(6)

Na základě výkazů výdajů členských států za období od 16. října 2013 do 15. října 2014 dosahuje snížení v rámci mechanismu finanční kázně skutečně uplatněné členskými státy v rozpočtovém roce 2014 částky 868,2 milionu EUR.

(7)

Nevyužité prostředky odpovídající částce úpravy v rámci mechanismu finanční kázně uplatněné v rozpočtovém roce 2014 ve výši 868,2 milionu EUR, které nepřesahují limit 2 % původních prostředků souvisejících s opatřeními uvedenými v čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1290/2005, mohou být tudíž po vydání rozhodnutí Komise v souladu s čl. 169 odst. 3 pátým pododstavcem nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 převedeny do rozpočtového roku 2015.

(8)

Za účelem zajištění, že úhrada těchto prostředků konečným příjemcům zůstane úměrná výši úpravy v rámci mechanismu finanční kázně, je záhodno, aby Komise určila částky, které jsou pro členské státy pro úhradu k dispozici.

(9)

Aby členské státy nebyly nuceny na tuto úhradu dodatečně platit, toto nařízení musí být použitelné od 1. prosince 2014. Částky stanovené tímto nařízením jsou tudíž konečné a uplatní se, aniž by tím byla dotčena snížení v souladu s čl. 41 odst. 1 nařízení (EU) č. 1306/2013, na jakékoli jiné opravy zohledňované v rozhodnutích o měsíčních platbách, pokud jde o výdaje uskutečněné platebními agenturami členských států za říjen 2014, v souladu s čl. 18 odst. 3 nařízení (EU) č. 1306/2013 a na jakékoli srážky a doplňkové platby, které mají být provedeny v souladu s čl. 18 odst. 4 uvedeného nařízení, nebo na jakákoli rozhodnutí, jež budou přijata v rámci postupu schvalování účetní závěrky.

(10)

V souladu s čl. 169 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 mohou být prostředky nepřidělené na závazky přeneseny pouze do následujícího rozpočtového roku. Je tudíž záhodno, aby Komise stanovila data způsobilosti u výdajů členských států, pokud jde o úhradu v souladu s čl. 26 odst. 5 nařízení (EU) č. 1306/2013, a měla při tom na paměti zemědělský rozpočtový rok, tak jak je definován v článku 39 uvedeného nařízení.

(11)

Aby se zohlednilo krátké časové rozmezí mezi oznámením o plnění rozpočtu EZZF na rok 2014 v rámci sdíleného řízení za období od 16. října 2013 do 15. října 2014 ze strany členských států a potřebným počátečním datem použitelnosti tohoto nařízení, kterým by mělo být 1. prosince 2014, toto nařízení by mělo vstoupit v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

26.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 339/5

(1)

Ve smyslu dohod uzavřených v rámci Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání (2) se Unie zavázala umožňovat dovoz ročního množství 300 tun čiroku do Španělska.

(2)

V období od 1. ledna 2014 do 15. července 2014, které je obdobím, během kterého bylo clo na dovoz čiroku v souladu s nařízením Komise (EU) č. 642/2010 (3) stanoveno na hodnotu 0 EUR za tunu, se do Španělska dovezlo 41 580 tun čiroku. Od 16. července 2014 a od opětovného zavedení kladného cla při dovozu čiroku podle nařízení (EU) č. 642/2010 se žádný dovoz čiroku do Španělska neuskutečnil.

(3)

V článku 6 nařízení Komise (ES) č. 1296/2008 (4) se stanoví, že Komise může použít snížení dovozního cla, které je určeno v souladu s nařízením (EU) č. 642/2010, aby se zajistilo úplné využití dovozních kvót.

(4)

Vzhledem k podmínkám obchodování s čirokem na trhu, zejména ke skutečnosti, že jeho cena na světovém trhu je výrazně vyšší než cena kukuřice, je třeba uplatnit 100 % paušální snížení dovozního cla stanoveného v souladu s nařízením (EU) č. 642/2010.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

26.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 339/7

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

26.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 339/9

(1)

Od roku 2006 provádí Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž každý rok kontrolu ex-post vzorku opatření v oblasti podpory provedených členskými státy. Litevský režim snížení spotřební daně na biopaliva byl součástí kontroly provedené v roce 2011, v jejímž rámci Komise přezkoumala, jak členské státy uplatnily vzorek dostupných režimů v období let 2009 až 2010. Tento režim schválila Komise jako věc číslo N44/2005 rozhodnutím K (2005) 2957C ze dne 27. července 2005 (dále jen „rozhodnutí Komise“).

(2)

Komise požádala Litvu, aby poskytla informace nezbytné pro posouzení způsobu, jakým byl proveden režim podpory v letech 2009 a 2010, prostřednictvím dopisů ze dne 7. října 2011, 27. ledna 2012 a 26. června 2012. Litva poskytla požadované informace v dopisech ze dne 10. listopadu 2011, 24. února 2012 a 18. července 2012.

(3)

Komise svým dopisem ze dne 17. července 2013 informovala Litvu, že se rozhodla zahájit řízení ve věci režimu podpory podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, neboť byla znepokojena možným zneužitím podpory. Litevské orgány poskytly své připomínky dne 13. srpna 2013.

(4)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 8. listopadu 2013. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily své připomínky.

(5)

Komise neobdržela od zúčastněných stran žádné připomínky.

(6)

Režim N 44/2005 spočíval ve snížení spotřební daně na biopaliva smíšená s pohonnými hmotami z fosilních paliv. Toto snížení se týkalo pouze biopalivové složky směsi. Následně byla snížena výše spotřební daně na směsné výrobky obsahující biopaliva podle podílu biopaliv ve výsledné směsi.

(7)

Cílem režimu bylo podpořit výrobu a používání biopaliv. Byl také určen jako pomoc Litvě při plnění cílů stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/30/ES ze dne 8. května 2003 o podpoře používání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě (2).

(8)

Snížení spotřební daně bylo otevřeno všem výrobcům biopaliv v Litvě a všem dovozcům biopaliv z jiných členských států nebo třetích zemí do Litvy.

(9)

Režim byl schválen Komisí dne 27. července 2005 a jeho platnost skončila dne 31. prosince 2010.

(10)

Během kontroly Komise zaznamenala, že Litva provedla režim způsobem, který zjevně nebyl zcela v souladu s rozhodnutím Komise.

(11)

Jak je uvedeno v rozhodnutí Komise, Litva se zavázala, že každoročně přezkoumá výrobní náklady biopaliv způsobilých ke snížení spotřební daně a cenový pohyb biomasy vzhledem k cenám pohonných hmot z fosilních paliv a v případě potřeby přizpůsobí částku podpory tak, aby se zabránilo nadměrným náhradám a cena biopaliva zůstala na stejné úrovni jako cena tradičních pohonných hmot. Litva se také zavázala, že bude Komisi předkládat výroční monitorovací zprávy obsahující veškeré náležité informace o výrobních nákladech biopaliv a tržní ceně pohonných hmot, aby dokázala, že nedochází k nadměrným náhradám. Komise při posuzování režimu podpory všechny tyto prvky zohlednila a došla k závěru, že režim je slučitelný s vnitřním trhem.

(12)

Od roku 2005, kdy bylo přijato rozhodnutí Komise, neobdržely příslušné útvary Komise (GŘ pro hospodářskou soutěž) žádnou výroční zprávu obsahující náležité informace o výrobních nákladech biopaliv a tržní ceně pohonných hmot, která by dokládala, že se monitoruje a zajišťuje, aby nedocházelo k nadměrným náhradám. Tyto informace Litva poskytla na výslovnou žádost Komise během kontroly, ale pouze pro roky, na něž se daná kontrola vztahovala.

(13)

V oznámení o režimu Litva poskytla údaje o výrobních nákladech bioethanolu a bionafty a Komise je posoudila. Litva uvedla, že kromě bioethanolu a bionafty může být podpora udělena také na čistý rostlinný olej, a zavázala se, že provede analýzu, jakmile biopalivový výrobek využije snížení daně, aby bylo zajištěno, že snížení nepovede k nadměrným náhradám. Tato informace měla být Komisi předložena ve výročních monitorovacích zprávách. Příslušné útvary Komise (GŘ pro hospodářskou soutěž) neobdržely žádné informace o tom, že Litva takovou analýzu provedla.

(14)

Během kontroly Litva předložila dokumenty dokazující, že ministerstvo hospodářství již v roce 2009 požadovalo, aby příjemci poskytli informace o průměrných nákladech a prodejních cenách pohonných hmot za rok 2008. Ministerstvo hospodářství obdrželo tyto údaje v roce 2009 a poskytlo tyto informace o vybraných příjemcích Komisi během kontroly v roce 2011. Litva však nepředložila souhrnné údaje o výrobních nákladech biopaliv. Komise proto nemohla řádně ověřit, zda nedochází k nadměrným náhradám.

(15)

Po zahájení oficiálního vyšetřování Litva předložila Komisi dodatečné informace.

(16)

Litevské orgány poskytly Komisi kopie zpráv o podpoře využívání biopaliv v období let 2005 až 2010.

(17)

Litevské orgány vysvětlily, že ačkoli právní předpisy zahrnují možnost udělit v rámci režimu podporu na čistý rostlinný olej, nebyla z tohoto oleje vyrobena žádná bionafta. Na základě režimu NN44/2005 tedy taková podpora udělena nebyla. To vysvětluje, proč Komisi nebyla předložena příslušná zpráva.

(18)

Výroční zpráva za rok 2009 obsahuje několik tabulek poskytujících informace o výrobních nákladech biopaliv, cenách pohonných hmot z fosilních paliv, cenách biopaliv a cenách různých směsí. Tyto informace jsou shrnuty v níže uvedených tabulkách, přičemž se vychází ze směnného kurzu 1 EUR = 3,4528 LTL.

Tabulka 1

Výrobní náklady a prodejní cena (před zdaněním) pohonných hmot (bionafta a nafta) v roce 2009

Tabulka 2

Prodejní cena směsného paliva (nafta a bionafta)

Tabulka 3

Prodejní cena nafty

Tabulka 4

Výrobní náklady a prodejní cena (před zdaněním) bioethanolu a benzinu v roce 2009

Tabulka 5

Prodejní cena palivové směsi (bioethanol a benzin)

Tabulka 6

Prodejní cena benzinu

(19)

Litevské orgány uvedly, že údaje poskytnuté za období 2009 a 2010 (které se odrážejí ve výše uvedených tabulkách) jasně ukazují, že u výroby bionafty ani bioethanolu nedošlo k nadměrným náhradám.

(20)

Komise již ve svém rozhodnutí k věci N44/2005 došla k závěru, že dotyčné opatření zahrnuje podporu ve smyslu čl. 107 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Komise tento režim podpory posoudila na základě pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001 (9), zejména jejich oddílu E.3.3, a došla k závěru, že podpora byla slučitelná s vnitřním trhem.

(21)

Litevské orgány Komisi potvrdily, že předložily výroční zprávy k věci NN44/2005. Tyto zprávy byly předloženy GŘ pro energetiku jako příloha ke zprávě o podpoře užívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě.

(22)

Litevské orgány nyní poskytly GŘ pro hospodářskou soutěž kopie zpráv, které předložily za období let 2005, 2006, 2007, 2008, 2009 a 2010. Tyto zprávy obsahují podrobné informace o výrobních nákladech a prodejních cenách biopaliv. Kromě toho jsou zahrnuty ceny různých palivových směsí.

(23)

Během šetření mohla Komise posoudit, že litevské orgány splnily bod 34 rozhodnutí N44/2005 a předložily Komisi nezbytné výroční monitorovací zprávy o dotčeném režimu.

(24)

Litevské orgány vysvětlily, že během období fungování režimu nebyla vyrobena žádná biopaliva z čistého rostlinného oleje.

(25)

Během šetření Komise došla k závěru, že vzhledem k tomu, že v době fungování režimu nebyla vyrobena žádná biopaliva z čistého rostlinného oleje, nebylo nutné zahrnovat do zpráv předkládaných Komisi žádné informace v tomto ohledu.

(26)

Poté, co Komise posoudila všechny informace, které jí Litva poskytla ohledně výrobních nákladů biopaliv a cen pohonných hmot za období 2009 a 2010, souhlasí s tím, že souhrnně nedošlo v roce 2009 ani 2010 k nadměrným náhradám.

(27)

Komise shledává, že Litva správně provedla režim podpory N44/2005 v souladu s rozhodnutím Komise, jímž byl schválen.