(1)

Nařízením (ES) č. 2022/95 (2) uložila Rada konečné antidumpingové clo na dovoz dusičnanu amonného v současnosti kódů KN 3102 30 90 a 3102 40 90 pocházejícího z Ruska. Na základě dalšího šetření, v rámci kterého se zjistilo, že se clo nepromítá do ceny výrobku, byla opatření pozměněna nařízením Rady (ES) č. 663/98 (3). V návaznosti na první přezkum před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 a první prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 1225/2009 (dále jen základní nařízení) uložila Rada nařízením (ES) č. 658/2002 (4) konečné antidumpingové clo z dovozu dusičnanu amonného kódů KN 3102 30 90 a 3102 40 90 pocházejícího z Ruska ve výši 47,07 EUR za tunu. Následně byl proveden prozatímní přezkum definice výrobku podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení a nařízením Rady (ES) č. 945/2005 (5) bylo z dovozu pevných hnojiv kódů KN 3102 30 90 , 3102 40 90 , ex 3102 29 00 , ex 3102 60 00 , ex 3102 90 00 , ex 3105 10 00 , ex 3105 20 10 , ex 3105 51 00 , ex 3105 59 00 a ex 3105 90 20 pocházejících z Ruska, jejichž obsah dusičnanu amonného je vyšší než 80 % hmotnostních, uloženo konečné antidumpingové clo v rozmezí od 41,42 EUR za tunu do 47,07 EUR za tunu.

(2)

Po druhém přezkumu před pozbytím platnosti v souladu s čl. 11 odst. 2 a druhém částečném prozatímním přezkumu v souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení Rada zachovala platná opatření nařízením (ES) č. 661/2008 (6). Clo se nezměnilo s výjimkou skupiny EuroChem (7), pro niž se pevná částka cla pohybovala mezi 28,88 EUR a 32,82 EUR za tunu.

(3)

Rozhodnutím 2008/577/ES (8) Evropská komise (dále jen Komise) přijala závazky na množstevní stropy, které nabídli ruští výrobci JSC Acron a JSC Dorogobuž, členové holdingové společnosti Acron (dále společně jen Acron), a skupina EuroChem. Rozhodnutím 2012/629/EU (9) Komise odvolala přijetí závazku nabídnutého skupinou EuroChem z důvodu neproveditelnosti závazku.

(4)

Rozsudkem ze dne 10. září 2008 (10), ve znění rozsudku ze dne 9. července 2009 (11) Tribunál zrušil nařízení (ES) č. 945/2005, pokud se týká podniku JSC Kirovo-Chepetsky Khimichesky Kombinat (Kirovo), který je součástí OJSC UCC UralChem (UralChem). Nařízením (ES) č. 989/2009 (12) Rada odpovídajícím způsobem změnila nařízení č. 661/2008. V důsledku toho se u společnosti Kirovo vztahuje antidumpingové clo (47,07 EUR za tunu) pouze na dovoz dusičnanu amonného v současnosti kódů KN 3102 30 90 a 3102 40 90 .

(5)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti (13) antidumpingových opatření obdržela Komise žádost o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti těchto opatření podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Žádost podalo dne 28. března 2013 sdružení výrobců hnojiv v Unii „Fertilisers Europe“ (dále jen „žadatel“) jménem výrobců v Unii představujících více než 25 % celkové výroby dotčeného výrobku.

(6)

Žádost byla zdůvodněna tím, že důsledkem ukončení účinnosti opatření bude s největší pravděpodobností další pokračování nebo obnovení dumpingu a újmy pro výrobní odvětví Unie.

(7)

Po poskytnutí informací Sdružení ruských výrobců hnojiv (dále jen „RFPA“) namítlo, že žádost o přezkum podpořila jen část výrobců dusičnanu amonného jako hnojiva (FGAN) v Unii a že výrobci v Unii všech stupňů dusičnanu amonného a jiných hnojiv s obsahem dusičnanu amonného představují objem třikrát větší než je objem žadatele. Tato námitka je však neopodstatněná, jelikož žadatel a podporovatelé žádosti jsou výrobci FGAN stejně jako ostatních výrobků, jichž se týká tento přezkum před pozbytím platnosti. Žádost proto podpořili nejen výrobci FGAN, ale také výrobci jiných typů dotčeného výrobku a kvantitativní práh pro zahájení přezkumu byl splněn.

(8)

Komise po konzultaci s poradním výborem dospěla k závěru, že zahájení přezkumu před pozbytím platnosti je zdůvodněno dostatečnými důkazy, a dne 12. července 2013 zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen oznámení o zahájení přezkumu) (14) oznámila zahájení přezkumu před pozbytím platnosti v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(9)

RFPA předložilo připomínky k platným opatřením a napadlo jejich legalitu před zahájením šetření. Tatáž strana rovněž tvrdila, že neexistují žádné důvody pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, které by vyplývaly z údajů zaslaných Komisi před zahájením přezkumu o pravděpodobnosti pokračování nebo obnovení dumpingu a újmy v případě, že by opatření pozbyla platnosti.

(10)

Útvary Komise odpověděly této zúčastněné straně, že názory jiných stran, než je žadatel, podrobně zkoumají až po zahájení šetření.

(11)

Tatáž zúčastněná strana také požádala o přístup k žádosti o přezkum před pozbytím platnosti ve znění podaném dne 28. března 2013, jak je uvedeno v oznámení o zahájení řízení, jakož i k písemnému upozornění na nedostatky, které vydaly útvary Komise žadatelům k jejich žádosti o přezkum před pozbytím platnosti, aby mohla lépe využít svých práv na obhajobu. Útvary Komise informovaly zúčastněnou stranu, že rozhodnutí zahájit šetření vycházelo pouze z konsolidovaného znění žádosti, do něhož již byla zakomponována reakce na písemné upozornění na nedostatky. Dřívější znění a předlohy jsou irelevantní. Neumožnění přístupu k dřívějšímu znění a k dopisu by neznamenalo porušení práva této strany na obhajobu. Uvedená strana požádala úředníka pro slyšení GŘ pro obchod, aby zasáhl ve věci tohoto údajného porušení práva na obhajobu. Úředník pro slyšení potvrdil stanovisko útvarů Komise dne 4. března 2014.

(12)

Zúčastněná strana také požádala o zpřístupnění žádostí o přezkum před pozbytím platnosti týkajících se dalších dvou různých řízení. Tato strana tvrdila, že tyto žádosti byly zamítnuty jako neodůvodněné a že přístup k těmto dokumentům by jí umožnil porovnat okolnosti těchto dvou případů s tímto přezkumem, pochopit, jak Komise analyzovala dostatečnou podloženost žádostí v jednotlivých případech, a tím přiměřeně vykonávat svá práva na obhajobu. Strana obdržela od útvarů Komise vysvětlení a úředník pro slyšení potvrdil stanovisko útvarů Komise dne 4. března 2014.

(13)

Šetření týkající se pokračování a obnovení dumpingu se týkalo období od 1. července 2012 do 30. června 2013 (dále jen období přezkumného šetření nebo OPŠ). Přezkoumání trendů významných pro posouzení pravděpodobnosti obnovení újmy se týkalo období od 1. ledna 2010 do 30. června 2013 (dále jen posuzované období).

(14)

Po poskytnutí informací sdružení RFPA tvrdilo, že oproti předchozímu přezkumu před pozbytím platnosti, který vedl k nařízení (ES) č. 661/2008, došlo k neopodstatněné změně v metodice, jelikož období posuzované v rámci uvedeného přezkumu bylo delší.

(15)

Komise se domnívá, že okolnosti, jak je uvádí RFPA, nepředstavují změnu metodiky ve smyslu čl. 11 odst. 9 základního nařízení. V každém případě by se mělo poznamenat následující. Komise běžně postupuje tak, že posuzované období obvykle pokrývá období přezkumného šetření a tři předcházející kalendářní roky, ledaže období přezkumného šetření samo pokrývá značnou část předchozího kalendářního roku. Jelikož nastala právě tato druhá situace, lze výjimečně zohlednit čtyři kalendářní roky. Tak tomu bylo v předchozím přezkumu před pozbytím platnosti. Toto tvrzení se proto odmítá.

(16)

V oznámení o zahájení řízení Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se jí přihlásily a mohly se tak zúčastnit šetření. Kromě toho Komise zvlášť informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce a orgány Ruska (dále jen dotčená země), známé dovozce, dodavatele a uživatele, obchodníky, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich zahájení šetření týká, a vyzvala je, aby se zúčastnili.

(17)

Zúčastněné strany měly příležitost vyjádřit se k zahájení šetření a požádat o slyšení u Komise nebo u úředníka pro slyšení z Generálního ředitelství pro obchod.

(18)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(19)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Komise vybrala vzorek na základě výroby v Unii a objemu prodeje obdobného výrobku na trhu Unie v období přezkumného šetření. Tento vzorek sestával ze čtyř výrobců v Unii se sídlem ve Francii, Litvě, Polsku a Spojeném království (15), kteří představují přibližně 42 % výroby Unie a 41 % prodeje v Unii. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily.

(20)

Jedna zúčastněná strana namítala, že v předběžně vybraném vzorku výrobců v Unii by měli být pouze výrobci dusičnanu amonného v současnosti kódů KN 3102 30 90 a 3102 40 90 , jak bylo původně stanoveno v nařízení (ES) č. 2022/95, a nikoliv také výrobci pevných hnojiv, jejichž obsah dusičnanu amonného je vyšší než 80 % hmotnostních, v současnosti kódů KN ex 3102 29 00 , ex 3102 60 00 , ex 3102 90 00 , ex 3105 10 00 , ex 3105 20 10 , ex 3105 51 00 , ex 3105 59 00 a ex 3105 90 20 , jak je stanoveno v nařízení (ES) č. 945/2005.

(21)

Důvodem této námitky byla skutečnost, že rozsudek Soudu prvního stupně ve věci T-348/05, uvedený ve 4. bodě odůvodnění, zrušil nařízení (ES) č. 945/2005, které rozšířilo definici výrobku oproti původnímu šetření.

(22)

Tato námitka je nepodložená. Předmětný rozsudek zrušil nařízení (ES) č. 945/2005 pouze do té míry, do jaké se týká jednoho ruského vyvážejícího výrobce. Pro všechny ostatní ruské výrobce zůstává použitelné vymezení výrobku tak, jak je uvedeno v nařízení (ES) č. 945/2005. V každém případě všichni výrobci v Unii zařazení do vzorku vyrábějí dusičnan amonný v současnosti kódů KN 3102 30 90 a 3102 40 90 . Výrobní odvětví Unie vyrábí pevná hnojiva spadající pod jiné kódy KN, která jsou prostě výsledkem dalších chemických činností nebo míchání s cílem vytvořit směsná hnojiva, označovaná rovněž jako „stabilizovaná hnojiva“ nebo „směsi“, za podmínky, že v nich obsah dusíku přesahuje 28 % hmotnostních, nebo že obsah dusičnanu amonného přesahuje 80 % hmotnostních.

(23)

Proto je tento vzorek pro výrobní odvětví Unie reprezentativní.

(24)

Aby mohla rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala Komise dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení.

(25)

Na formulář pro výběr vzorku neodpověděl žádný dovozce, který nebyl ve spojení, a výběr vzorku nebyl tudíž nutný.

(26)

Aby mohla rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala Komise všechny vyvážející výrobce v Rusku, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení. Mimoto Komise požádala stálou misi Ruska při Unii, aby identifikovala a/nebo oslovila případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(27)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo osm vyvážejících výrobců v dotčené zemi. Během období přezkumného šetření se dovoz do Unie uskutečňoval převážně v souladu se závazky, které byly přijaty. V souladu s článkem 17 odst. 1 základního nařízení vybrala Komise vzorek čtyř vyvážejících výrobců, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen. Tito výrobci realizovali největší objem celkového prodeje na vývoz. Patří mezi ně dvě společnosti, které během období přezkumného šetření prodávaly na vývoz do Unie podle závazku. Podle čl. 17 odst. 2 základního nařízení byli všichni známí dotčení vyvážející výrobci a orgány v dotčené zemi konzultováni ohledně výběru vzorku. Nebyly předloženy žádné připomínky. Komise proto rozhodla zachovat navrhovaný vzorek a všechny zúčastněné strany byly odpovídajícím způsobem informovány o konečném výběru vzorku.

(28)

Komise vybrala do vzorku tyto čtyři společnosti:

(29)

Podle odpovědí na formuláře pro výběr vzorku představoval vzorek 88 % celkového objemu prodeje na vývoz z Ruska (do Unie a do třetích zemí) během období přezkumného šetření.

(30)

Komise zaslala dotazníky všem ruským vyvážejícím výrobcům, kteří o to požádali, dále výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, uživatelům a obchodním sdružením, kteří se přihlásilo ve lhůtách uvedených v oznámení o zahájení řízení.

(31)

Odpovědi na dotazník došly od čtyř ruských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a od čtyř výrobců v Unii zařazených do vzorku. Jedno obchodní sdružení zastupující uživatele, a sice Národní svaz zemědělců Anglie a Walesu (NFU), vyplnil dotazník jen zčásti.

(32)

Co se týče ruských vyvážejících výrobců, pouze Acron poskytl úplnou odpověď na dotazník. Zbývající tři společnosti zařazené do vzorku – EuroChem, UralChem a SBU Azot – poskytly pouze částečné odpovědi a omezily se jen na údaje týkající se kapacity, souhrnné číselné údaje o prodeji na úrovni ceny ze závodu a na některé informace o svých výrobních nákladech. Tyto částečné odpovědi neumožnily Komisi plně ověřit jejich údaje o prodeji a o jejich výrobních nákladech.

(33)

Komise informovala dotčené tři vyvážející výrobce zařazené do vzorku, že má v úmyslu použít článek 18 základního nařízení, které se týká neposkytnutých informací, a oni využili své právo na slyšení před úředníkem pro slyšení. Ve zvláštním informačním dokumentu poskytnutém každému ze tří dotčených vyvážejících výrobců vybraných do vzorku Komise kromě toho uvedla, které údaje uvedené společnosti použila ve své analýze a které považuje za neúplné, pročež použila dostupné údaje v souladu s čl. 18 odst. 1 základního nařízení. Komise konkrétně použila souhrnné číselné údaje o prodeji na úrovni ceny ze závodu namísto podrobných údajů založených na výpisech jednotlivých transakcí.

(34)

Sdružení zastupující dovozce, Evropské sdružení dovozců hnojiv (EFIA), jménem svých členů požádalo, aby bylo uznáno za zúčastněnou stranu, a předložilo písemné připomínky. Tři dovozci uvedli, že zastavili dovoz hnojiv pocházejících z Ruska.

(35)

Písemná podání došla také od několika sdružení uživatelů, jmenovitě od Výboru profesních zemědělských organizací v EU (COPA)/Všeobecné konfederace zemědělských družstev v EU (Cogeca), NFU, a od francouzských sdružení AFCOME (Association Française de Commercialisation et de Mélange d'Engrais) a AGPB (Association Générale des Producteurs de Blé et Autres Céréales).

(36)

Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné ke stanovení dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto společností:

Výrobci v Unii:

Vyvážející výrobci v Rusku

Dovozce ve spojení

(37)

Dne 13. června 2014 poskytla Komise všem zúčastněným stranám základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě zamýšlela navrhnout zachování platných antidumpingových opatření, a vyzvala všechny zúčastněné strany, aby se vyjádřily. Komise posoudila vyjádření zúčastněných stran a případně je zohlednila.

(38)

Po poskytnutí informací RFPA zopakovalo, že prý během přezkumu došlo k několika údajným procesním vadám, a vzalo na vědomí odmítnutí Komise umožnit přístup k původní verzi žádosti podané žadatelem dne 28. března 2013 a údajně opožděné poskytnutí přístupu ke spisu nedůvěrného charakteru.

(39)

Co se týče žádosti o přístup k původní žádosti o přezkum, útvary Komise několikrát písemně i ústně, včetně na zasedání za předsednictví úředníka pro slyšení, vysvětlovaly důvody, proč této žádosti nemohlo být při platné právní úpravě vyhověno.

(40)

Pokud jde o údajně opožděné poskytnutí přístupu ke spisu nedůvěrného charakteru, Komise je toho názoru, že i kdyby toto tvrzení bylo opodstatněné, právo RFPA na obhajobu tím nebylo dotčeno. Především, Komise sdělila RFPA včas podstatné skutečnosti, na jejichž základě Komise zamýšlela pokračovat v opatřeních, a poskytla RFPA dostatek času na reakci. Za druhé, před tímto poskytnutím informací byl RFPA umožněn přístup k celému spisu nedůvěrného charakteru.

(41)

RFPA rovněž tvrdilo, že „v rozporu běžnou praxí“ nebyla do spisu nedůvěrného charakteru zanesena setkání mezi útvary Komise a žadatelem v květnu a dubnu 2014 a že neúplné údaje, které žadatel předložil v květnu 2014, nebyly doprovázeny přiměřeným shrnutím bez důvěrných skutečností.

(42)

Běžně se postupuje tak, že zúčastněné strany žádající o slyšení předkládají svá stanoviska ústně a přikládají k tomu písemná podání. Nedůvěrné verze těchto podání se zakládají do spisu, který je přístupný pro kontrolu a může do něj nahlížet kterákoli další zúčastněná strana. V těchto dokumentech jsou zaznamenána setkání a slyšení, které uskutečnily útvary Komise. Toto tvrzení se proto zamítá jako věcně nesprávné.

(43)

Pokud jde o druhé tvrzení, nedůvěrné znění neúplných údajů předložené v květnu 2014 nemohlo být podáno jiným způsobem, aniž by došlo k vyzrazení obchodního tajemství výrobců v Unii. Ani toto tvrzení tudíž nelze přijmout.

(44)

Výrobek, jehož se týká tento přezkum, je stejný, jako výrobek definovaný v nařízení (ES) č. 661/2008, tj. pevná hnojiva obsahující více než 80 % hmotnostních dusičnanu amonného, v současnosti kódů KN 3102 30 90 , 3102 40 90 , ex 3102 29 00 , ex 3102 60 00 , ex 3102 90 00 , ex 3105 10 00 , ex 3105 20 10 , ex 3105 51 00 , ex 3105 59 00 a ex 3105 90 20 a pocházející z Ruska (dále jen „dotčený výrobek“). Pokud však jde o dusičnan amonný vyráběný společností JSC Kirovo-Chepetsky Khimichesky Kombinat (Kirovo), ve smyslu nařízení (ES) 989/2009 je dotčeným výrobkem pouze výrobek kódů KN 3102 30 90 a 3102 40 90 .

(45)

Hlavní surovinou používanou při výrobě dusičnanu amonného je plyn, který představuje 70 % až 80 % celkových výrobních nákladů. Definice výrobku byla v roce 2005 rozšířena za tím účelem, aby zahrnovala také dusičnan amonný obohacený o fosfor nebo draselné živiny, neboť se zjistilo, že tyto směsi mají v podstatě stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti a stejné agronomické vlastnosti.

(46)

Je třeba poznamenat, že pod kódy KN 3102 30 90 a 3102 40 90 (neboli „dusičnan amonný jiný než ve vodných roztocích“ a „směsi dusičnanu amonného s uhličitanem vápenatým nebo s jinými anorganickými nehnojivými látkami o obsahu dusíku převyšujícím 28 % hmotnostních“) může spadat dusičnan amonný používaný pro průmyslové účely (např. pro výrobu výbušnin), jakož i dusičnan amonný používaný pro zemědělské účely. Oba typy mají stejné technické a chemické vlastnosti, mohou být snadno zaměnitelné a lze je považovat za dotčený výrobek.

(47)

Po poskytnutí informací zástupci ruských orgánů uvedli, že rozšíření definice výrobku z roku 2005 je v rozporu s antidumpingovou dohodou WTO, jelikož ve vztahu k dalším výrobkům, na které se vztahuje rozšíření z roku 2005, by nebyl zjištěn žádný dumping, újma či příčinná souvislost.

(48)

Toto tvrzení je nepodložené z důvodů, které již byly uvedeny výše v 22. bodě odůvodnění, a bylo proto odmítnuto.

(49)

Stejně jako v předchozích šetřeních bylo zjištěno, že dusičnan amonný vyráběný a prodávaný na domácím trhu v Rusku a dusičnan amonný vyvážený do Unie z Ruska mají stejné základní fyzikální a technické vlastnosti a použití. Pro účely stávajícího šetření jsou tedy ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení obdobnými výrobky.

(50)

Dusičnan amonný vyráběný výrobním odvětvím Unie je, pokud jde o fyzikální a technické vlastnosti, obdobným výrobkem k dusičnanu amonnému, který Rusko vyváží do Unie.

(51)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení Komise zkoumala, zda by pravděpodobně došlo k pokračování nebo obnovení dumpingu, pokud by stávající opatření pozbyla platnosti.

(52)

Jak je uvedeno v 32. bodě odůvodnění, pouze jeden vyvážející výrobce zařazený do vzorku (Acron) při šetření plně spolupracoval. Jak je však uvedeno v 3. bodě odůvodnění, v roce 2008 přijala Komise cenový závazek společnosti Acron, který byl stále v platnosti během období přezkumného šetření. V důsledku existence cenového závazku byly vývozní ceny společnosti Acron během období přezkumného šetření určovány podle tohoto cenového závazku, který stanoví minimální dovozní cenu. V důsledku toho nebyly tyto vývozní ceny považovány za spolehlivé při posuzování toho, zda by dumping pravděpodobně pokračoval nebo se obnovil, pokud by antidumpingová opatření pozbyla platnosti.

(53)

Po poskytnutí informací RFPA tvrdilo, že to znamená, že Komise nezjistila žádný skutečný dumping. Není to přesné. Vzhledem k tomu, že ruští vyvážející výrobci zařazení do vzorku s výjimkou společnosti Acron plně nespolupracovali, Komise neměla k dispozici dostatek údajů k tomu, aby mohla vypočítat dumping na základě vlastních údajů těchto společností. U Acronu mohla provést výpočet dumpingu, ale jak je vysvětleno v 52. bodě odůvodnění, Komise se domnívala, že údaje této společnosti nejsou pro účely tohoto přezkumu před pozbytím platnosti spolehlivé.

(54)

Acron namítala, že tvrzení Komise o nespolehlivosti jejích skutečných cen pro EU kvůli existenci cenového závazku, a tudíž o nepoužitelnosti těchto cen pro stanovení vývozní ceny, je protiprávní. Takto však Komise neargumentovala. Komise netvrdila, že vývozní ceny nemohly být jako takové použity kvůli cenovému závazku, nýbrž to, že tyto vývozní ceny byly považovány za nespolehlivé při analýze pravděpodobnosti pokračování nebo obnovení dumpingu za specifických okolností tohoto šetření. Komise nepovažuje vývozní ceny založené na cenovém závazku za užitečný ukazatel pro analýzu budoucího chování vyvážejících výrobců při neexistenci opatření a cenového závazku.

(55)

Na rozdíl od toho, co tvrdila Acron, její vývozní ceny do EU nelze považovat pouze za výsledek běžných tržních podmínek. Během celého období přezkumného šetření byla Acron jediným ruským vyvážejícím výrobcem, který měl prospěch z cenového závazku, přičemž na všechny ostatní ruské vyvážející výrobce se vztahovalo clo. Tyto prvky určitě ovlivňovaly soutěžní postavení společnosti Acron jako jediného ruského dodavatele na trh EU.

(56)

Ve světle úvah uvedených v 52. až 55. bodě odůvodnění Komise zkoumala, zda existuje důkaz o pravděpodobnosti obnovení dumpingu, pokud by opatření pozbyla platnosti. Komise analyzovala tyto faktory: vývozní cena z Ruska do jiných destinací, výrobní kapacita a nevyužitá kapacita v Rusku jako celek a přitažlivost trhu Unie a jiných třetích zemí.

(57)

Komise zjistila, že vážená průměrná vývozní cena ze závodu společnosti Acron na trhy třetích zemí, jako je Brazílie, Kolumbie a Peru, byla během období přezkumného šetření nižší než skutečná průměrná cena uhrazená nebo splatná na domácím trhu během období přezkumného šetření. Acron tudíž prodávala za dumpingové ceny na trhy třetích zemí, zejména do Brazílie, která byla z třetích zemí nejdůležitějším vývozním trhem.

(58)

Pokud jde o ostatní tři vyvážející výrobce zařazené do vzorku, Komise rovněž zjistila, že jejich vážené průměrné prodejní ceny ze závodu do třetích zemí, jako je Brazílie, Peru, Kolumbie, Ukrajina a Kazachstán, byly u všech tří nižší než jejich průměrné ceny ze závodu uhrazené nebo splatné na domácím trhu během období přezkumného šetření, a prodávaly tedy také za dumpingové ceny. Toto zjištění vycházelo z ověřených údajů od ruských vyvážejících výrobců, kteří představovali přibližně 80 % vývozu do třetích zemí. Nebylo tudíž nutné, aby Komise sáhla po ruských statistikách o vývozu, jak navrhlo RFPA. Všichni čtyři vyvážející výrobci vybraní do vzorku vyváželi během období přezkumného šetření do třetích zemí za udržitelné ceny.

(59)

RFPA tvrdilo, že z údajů dostupných v informačním dokumentu vyplývá, že pokud jde o Eurochem, k dumpingu nedochází, nebo v nejlepším případě dochází k bezvýznamnému (de minimis) dumpingu. Toto tvrzení není na místě. Účelem této analýzy není vypočítávat přesné dumpingové rozpětí společnosti Eurochem, ale určit, zda existuje pravděpodobnost opakování dumpingu ze strany Ruska, pokud by opatření pozbyla platnosti. V této souvislosti šetření odhalilo, a to i u společnosti Eurochem, že průměrné ceny ze závodu pro třetí země byly nižší než její průměrné ceny ze závodu na domácím trhu, a že tedy prodávala za dumpingové ceny. Cenová politika společnosti Eurochem u prodeje do třetích zemí (prodej na vývoz levnější než prodej na domácím trhu) je jedním z významných faktorů, o které se opíral celkový závěr, že dumping do EU by se pravděpodobně obnovil, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(60)

RFPA tvrdilo, že pro výpočet dumpingu nebyla použita vhodná metodika. Jak už bylo vysvětleno, Komise nepočítala dumpingová rozpětí, pouze porovnala průměrné ceny ze závodu na domácím trhu s vývozními cenami ze závodu na základě údajů od společností zařazených do vzorku. Je-li obnovení dumpingu pravděpodobné, není nutné vypočítávat přesné dumpingové rozpětí, a proto neexistoval žádný důvod pro použití hodnoty CIF, jak navrhovalo RFPA.

(61)

RFPA namítalo, že Komise neporovnala ceny jednotlivých typů výrobků a neprovedla úpravu o rozdíly v obchodních úrovních. Komise tuto námitku analyzovala a zjistila podobný cenový rozdíl, i kdyby bylo provedeno srovnání podle jednotlivých výrobků. Úpravy o rozdíly v obchodní úrovni by se každopádně nemohly provést, neboť společnosti vybrané do vzorku, s výjimkou společnosti Acron, spolupracovaly pouze částečně a neposkytly dostatečně podrobné údaje, zejména podrobné přehledy jednotlivých transakcí. Tento argument byl proto zamítnut.

(62)

Prodej na vývoz do Unie během období přezkumného šetření se nedal použít pro stanovení budoucího chování ostatních tří vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, a to z následujících důvodů. Během období přezkumného šetření společnost EuroChem, podobně jako Acron, vyvážela pouze v rámci cenového závazku. EuroChem prodávala do Unie pouze v době, kdy platil její závazek, avšak po odvolání závazku rozhodnutím Komise 2012/629/EU ze dne 11. října 2012 už neuskutečnila žádný prodej. Společnosti SBU Azot a UralChem dotčený výrobek do Unie během období přezkumného šetření neprodávaly.

(63)

Komise nepovažovala za nutné zjistit, zda byl prodej na domácím trhu realizován v běžném obchodním styku. Již ze skutečných cen na domácím trhu je totiž jasné, že prodej na vývoz na trhy třetích zemí je dumpingový. Kdyby se zkoumala výnosnost domácího prodeje a ten by byl shledán ztrátovým a musela by se vypočítávat běžná hodnota (na základě nákladů a přiměřeného zisku), mohlo by to vést pouze ke zvýšení běžné hodnoty, a tedy ke zjištění dumpingového rozpětí u vývozu na trhy třetích zemí.

(64)

V rámci přezkumu před pozbytím platnosti a analýzy pravděpodobnosti obnovení dumpingu stačí zjistit, zda je pravděpodobné obnovení dumpingu, pokud by opatření pozbyla platnosti. V důsledku toho Komise nepovažovala za nutné analyzovat ziskovost domácího prodeje, a proto neposuzovala spolehlivost výrobních nákladů v souladu s čl. 2 odst. 5 základního nařízení.

(65)

Vzhledem k výše uvedenému vyvozuje Komise závěr, že ruští vyvážející výrobci v současné době prodávají dotčený výrobek za dumpingové ceny do třetích zemí Latinské Ameriky, východní Evropy, Afriky a Asie. Během období přezkumného šetření účtovali čtyři vyvážející výrobci zařazení do vzorku třetím zemím průměrnou vývozní cenu ze závodu ve výši 201 EUR/tunu, zatímco průměrná cena ze závodu na domácím trhu činila 221 EUR/tunu. Komise se proto domnívá, že je pravděpodobné, že pokud by stávající opatření byla zrušena, ruští vyvážející výrobci by také do Unie prodávali za dumpingové ceny.

(66)

RFPA namítalo, že srovnávání ruských cen na domácím trhu s ruskými vývozními cenami do třetích zemí je nesmyslné. Komise se však v této souvislosti domnívá, že tyto ceny jsou důležitým ukazatelem pro posouzení toho, jak by se pravděpodobně vyvíjel budoucí vývoz do Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti, neboť ruský vývoz do většiny třetích zemí nepodléhá antidumpingovým clům. Zejména když nejsou k dispozici spolehlivé údaje o ruském vývozu do Unie během období přezkumného šetření a, jak je vysvětleno v 52. bodě odůvodnění, vývozní ceny do třetích zemí hrají v celkovém hodnocení důležitou úlohu.

(67)

Ruská vláda a společnost Acron v tomto ohledu tvrdily, že zachování opatření je nelegální již jen proto, že tato opatření byla uložena nařízením (ES) č. 661/2008, s použitím nelegální metodiky úpravy ceny plynu při výpočtu běžné hodnoty.

(68)

Jak je uvedeno v 63. bodě odůvodnění, v rámci tohoto šetření Komise nepovažovala za nutné zjišťovat, zda byl prodej na domácím trhu uskutečněn v běžném obchodním styku, s tím eventuálním důsledkem, že by se musela vypočítávat běžná hodnota. Jak správně poukázala společnost Acron ve svém podání po poskytnutí informací, tím není vyloučeno početné zjišťování běžné hodnoty, včetně nezbytných úprav, bude-li to v případném budoucím šetření vhodné.

(69)

Komise zjistila volnou kapacitu známých ruských výrobců na následujícím základě. Údaje o volné kapacitě čtyř společností vybraných do vzorku vycházejí z jejich odpovědí na dotazník s tím, že v případě potřeby byly opraveny po inspekcích na místě. Zohledněna byla i celková volná kapacita závodů, kde se vyrábí dusičnan amonný používaný jako hnojivo a dusičnan amonný používaný pro průmyslové účely (např. výroba výbušnin), tzv. nízkohustotní dusičnan amonný, jenž je také dotčeným výrobkem, jak je uvedeno v 46. bodě odůvodnění. Ze stejného důvodu byla zohledněna také volná kapacita zařízení, která vyrábějí pouze dusičnan amonný používaný pro průmyslové účely. Celková volná kapacita společnosti Kirovo byla zahrnuta do výpočtu volné kapacity, jelikož volná kapacita pro jiné druhy dusičnanu amonného, které jsou v současnosti vyjmuty z uplatňování antidumpingových opatření (16), se dají velmi snadno použít k výrobě dusičnanu amonného kódů KN 3102 30 90 a 3102 40 90 .

(70)

Ze zbývajících pěti ruských výrobců poskytla jedna společnost Komisi individuální odpověď o své volné kapacitě. Údaje o ostatních poskytlo RFPA.

(71)

Pokud byly skutečné údaje o výrobě od ruských výrobců nezařazených do vzorku vyšší než vykázaná výrobní kapacita, byla jako základ k určení skutečné kapacity brána skutečná výroba. V těchto případech se vykázaná kapacita týkala jmenovitých kapacit (tj. předpokládané kapacity výrobních zařízení), které nebyly opraveny po modernizaci vedoucí ke zvýšení kapacity.

(72)

Na tomto základě Komise stanovila, že během období přezkumného šetření ruští vyvážející výrobci disponovali celkovou výrobní kapacitou 9 592 000 tun, zatímco jejich skutečná výroba (včetně dusičnanu amonného používaného pro průmyslové účely a jiných druhů dusičnanu amonného v současnosti osvobozených od uplatňování antidumpingových opatření (17)) činila 8 519 105 tun.

(73)

Na rozdíl od tvrzení RFPA, totiž že instalovaná kapacita vyvážejících výrobců je bezezbytku využita, tedy měli vyvážející výrobci během období přezkumného šetření volnou kapacitu ve výši 1,07 milionu tun. Toto množství odpovídá 16,9 % spotřeby Unie (na základě spotřeby 6,35 milionu tun během období přezkumného šetření, viz bod 5.1 níže).

(74)

V rámci své výhledové analýzy však Komise také stanovila, že po období přezkumného šetření se kapacita dále zvýší přibližně o 472 000 tun díky instalaci nových kapacit u některých vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Celková volná kapacita činí tudíž 24,3 % spotřeby Unie.

(75)

Po poskytnutí informací RFPA trvalo na tom, že volná kapacita neexistuje, nebo přinejmenším na tom, aby Komise analyzovala skutečnost, že neexistují volné jmenovité kapacity. RFPA rovněž nesouhlasilo s tím, že po období přezkumného šetření byly vybudovány nové kapacity.

(76)

RFPA a ruští vyvážející výrobci uváděli svou instalovanou kapacitu na základě teoretické jmenovité kapacity, která v některých případech nezohledňovala modernizace z poslední doby. Komisi to bylo zřejmé po inspekcích na místě a vzala to v úvahu. Jak správně uvedlo RFPA ve svém podání po poskytnutí informací, vykázaná jmenovitá kapacita byla akceptována u těch ruských výrobců, kteří nebyli zařazeni do vzorku a kteří vyráběli méně, než činila vykázaná kapacita. Pokud byly údaje o skutečné výrobě od ruských výrobců nezařazených do vzorku vyšší než vykázaná výrobní kapacita, byla skutečná výroba brána jako základ k určení skutečné kapacity. U třech výrobců nezařazených do vzorku, kteří neposkytli žádné údaje o kapacitě a výrobě, byly použity údaje od RFPA.

(77)

Komise to považuje za jasný a jednotný přístup ke stanovení celkové výrobní kapacity ruských výrobců dotčeného výrobku. Na rozdíl od toho, co se tvrdilo, byla na všechny výrobce uplatněna stejná metodika. Pokud byla skutečná produkce vyšší, než vykázaná jmenovitá kapacita, například z důvodu modernizace výrobních zařízení, Komise nevidí žádný důvod, proč by tato dodatečná kapacita neměla být zohledněna, poněvadž je zřejmé, že jmenovitá kapacita není přesná. Argument, že tato metodika prý není na trhu běžná, není důvodem pro ignorování údajů o skutečné výrobě. Také způsob výpočtu kapacity výrobního odvětví Unie, jak jej navrhuje RFPA, nemá žádný význam při určování celkové výrobní kapacity ruských výrobců.

(78)

Na rozdíl od toho, co tvrdilo RFPA, nevyužití v některých případech vykazovaných jmenovitých kapacit a jejich nahrazení skutečnými a většinou ověřenými údaji o výrobě neznamená, že Komise použila metodu nejlepších dostupných údajů ve smyslu článku 18 základního nařízení. Co se týče kapacity, Komise plně využila údaje poskytnuté samotnými ruskými výrobci, ale použila metodiku pro výpočet celkové výrobní kapacity, při níž zohlednila nejen jmenovitou kapacitu, ale také skutečnou výrobu a kapacitu. Tato metodika byla stanovena v obecném informačním dokumentu a výsledky uplatnění této metodiky rozepsané na každou společnost a dokonce na každý výrobní závod byly sděleny dotčeným společnostem. Při určování celkové výrobní kapacity tedy Komise pouze použila údaje, které poskytli ruští výrobci a RFPA. Byly poskytnuty všechny relevantní údaje a v tomto ohledu nebylo nutné použít jiné zdroje údajů.

(79)

Pokud jde obecně o výrobce, u nichž nebyla provedena inspekce, byly použity údaje o kapacitě a výrobě, které uvedli tito výrobci ve svých odpovědích. RFPA připomínkovalo výpočet kapacity některých společností a závodů. Argumentovalo, že v případě výrobce Uralchem Kirovo objem výroby během období přezkumného šetření, jak je uveden v informačním dokumentu, není správný. Komise to akceptovala a místo toho použila objem výroby uvedený v podání po poskytnutí informací. Byla také zohledněna technická zpráva o kapacitě, poskytnutá během návštěvy ve výrobním závodě v souvislosti s maximální dosaženou výrobou dusičnanu amonného v předmětném závodě, jak správně podotklo RFPA. Co se týče výrobce Uralchem Berezniki, při výpočtu kapacity bylo zohledněno 10 dnů na údržbu, které nahlásila tato společnost během inspekce. Připomínky o dalších odstávkách došlé po poskytnutí informací, nebyly podložené a zdá se, že vycházely z údajů jiné společnosti. Tyto připomínky byly proto zamítnuty.

(80)

Stejně tak připomínky týkající se určitých omezení ve výrobním procesu jiných výrobních závodů nebyly podložené, nedaly se ověřit, a proto také nebyly zohledněny. V případě jednoho konkrétního výrobního zařízení souviselo omezení zřejmě s výrobou kyseliny dusičné. I když však připustíme údajnou maximální výrobu kyseliny dusičné, bylo by stále možné dosáhnout kapacity stanovené Komisí, s přihlédnutím ke skutečnosti, že na výrobu jedné tuny dusičnanu amonného je zapotřebí necelá tuna kyseliny dusičné.

(81)

Co se týče zvýšení kapacity po skončení období přezkumného šetření, RFPA argumentovalo, že zvýšení kapacity jednoho výrobce, který investoval do nové výrobní linky, bylo nadhodnoceno. Komise však předpokládanou kapacitu odvodila z anglického překladu technické zprávy týkající se této nové výrobní linky, kterou poskytla dotyčná společnost během inspekce ve svých prostorách, a tudíž ji považovala za spolehlivou.

(82)

Společnost Acron tvrdila, že nemá významnou volnou kapacitu, zejména kvůli obtížím, pokud jde o přístup k surovinám. Šetřením však bylo zjištěno, že suroviny byly používané nejen při výrobě dotčeného výrobku, ale také mnoha jiných výrobků. Vzhledem k tomuto širokému uplatnění, a tudíž i k možnosti snadno měnit používání surovin k výrobě dotčeného výrobku, nebyly takové údajné obtíže považovány za věc, která by omezovala celkovou výrobní kapacitu dotčeného výrobku.

(83)

Použití metodiky popsané v předchozích bodech odůvodnění přivedlo Komisi k závěru o existenci významné nadměrné kapacity. Argumenty předložené sdružením RFPA a společností Acron se nedaly doložit a zamítají se.

(84)

Komise se domnívá, že pokud by stávající opatření byla zrušena, alespoň část této volné kapacity by pravděpodobně byla využita a nasměrována na trhy Unie, a to z následujících důvodů.

(85)

Zaprvé, některá potenciálně největší vývozní odbytiště dusičnanu amonného na světě (Spojené státy americké a Austrálie) jsou před ruským vývozem nadále chráněna antidumpingovými opatřeními. Navíc je pro dovoz dusičnanu amonného stále uzavřen čínský trh. Ruští výrobci tedy pravděpodobně nebudou schopni vyvážet na tyto trhy.

(86)

Dne 22. května 2014 zveřejnilo ministerstvo obchodu USA předběžné výsledky správního přezkumu antidumpingového cla (18), v němž se pro společnosti Acron a EuroChem navrhuje nulové clo na vývoz dusičnanu amonného do USA. I kdyby však tento návrh byl schválen, platná cla stále platí pro všechny ostatní vyvážející výrobce z Ruska. Kromě toho podle par. 751(a)(2) celního sazebníku Spojených států z roku 1930, ve znění pozdějších předpisů, odstranění cel pro Acron a EuroChem bude platit jen jeden rok a poté bude předmětem dalšího každoročního správního přezkumu, který může, v závislosti na jeho výsledku, skončit opětovným zavedením antidumpingových cel. A konečně, trh s dusičnanem amonným v USA, který se zde používá jako hnojivo, se v posledním desetiletí smršťoval v důsledku bezpečnostních požadavků a kvůli neochotě zprostředkovatelů nadále s touto látkou obchodovat (19). Kromě toho, díky těžbě břidlicového plynu, s níž se začalo v posledních letech, mají nyní američtí výrobci dusičnanu amonného přístup k levnějšímu plynu. Je proto pravděpodobné, že Acron a EuroChem by narazily na silnou konkurenci a možná by nebyly schopny získat pro sebe významné podíly na trhu v USA.

(87)

RFPA tvrdilo, že další hlavní vývozní destinace ruského dusičnanu amonného, jako jsou země Latinské Ameriky (zejména Brazílie), Egypt a Turecko, do roku 2017 významně porostou ve srovnání s rokem 2012. RFPA citovalo zprávu, v níž se předpokládá celkové zvýšení poptávky po dusičnanu amonném o 15 % v Peru, Brazílii, Turecku, Egyptě Ekvádoru a Kolumbii, bráno dohromady. Tento nárůst znamená 749 000 tun (tedy ze 4,851 milionu tun v roce 2012 na 5,6 milionu tun v roce 2017), což je v průměru růst o 149 800 tun ročně. To je však pouze 9,7 % odhadované roční volné kapacity ruských výrobců. Žadatel tvrdí, že vyšší spotřeba v těchto zemích bude částečně uspokojena domácí výrobou, neboť tyto země mají údajně několik projektů na budování své vlastní kapacity na výrobu dusičnanu amonného či jiných dusíkatých hnojiv. Bez ohledu na to, zda tyto projekty budou skutečně realizovány a alespoň částečně uspokojí zvýšení spotřeby, má Komise za to, že předpokládaná spotřeba v dotčených zemích bude na takové úrovni, že jen zčásti absorbuje volnou kapacitu ruských výrobců.

(88)

Po poskytnutí informací RFPA tvrdilo, že Komise nevzala v úvahu nárůst spotřeby ruského dusičnanu amonného na trzích jiných třetích zemí, zejména v zemích bývalého Sovětského svazu. Na jednom z hlavních odbytišť v tomto regionu, na Ukrajině, však také platí na dovoz ruského dusičnanu amonného antidumpingová cla. V červenci 2014 byla cla prodloužena na období pěti let a jejich úroveň byla výrazně zvýšena. Takže tento trh se pro dovoz ruského dusičnanu amonného ještě více uzavírá.

(89)

Kromě toho je cenová úroveň na jiných trzích, například v Kazachstánu, taková, že pro ruské vyvážející výrobce by bylo atraktivnější vyvážet do Unie. Tyto trhy jsou také mnohem menší než trh Unie. Například spotřeba v Kazachstánu nedosahuje ani 4 % spotřeby v Unii.

(90)

Kromě toho bylo argumentováno tím, že předpokládaný růst v dalších hlavních vývozních destinacích nebyl vypočten správně. Použité údaje však vycházely z nezávislé zprávy citované v 87. bodě odůvodnění. I kdyby se tyto údaje jevily jako podhodnocené, což se tvrdí, předpokládaný růst poptávky lze snadno uspokojit pomocí pouze části volné kapacity ruských výrobců.

(91)

Zadruhé, je nepravděpodobné, že volnou kapacitu může absorbovat domácí trh. RFPA tvrdilo, že podle stejné zprávy zůstává spotřeba v Rusku také vysoká, v budoucnosti se předpokládá její další růst a ruští výrobci se budou snažit uspokojit především domácí trh. RFPA opakovalo tento argument po poskytnutí informací. Avšak během období přezkumného šetření činil prodej na domácím trhu 53 % celkového odbytu ruských výrobců a předpokládaný nárůst o 3 % ročně po dobu příštích 5 let (v průměru přibližně o 120 000 tun ročně) by mohla snadno pokrýt volná kapacita ruských výrobců, kterou disponují již teď. Předpokládané roční zvýšení představuje necelých 7,8 % odhadované roční volné kapacity ruských výrobců po období přezkumného šetření. Budoucí zvýšení spotřeby je navíc jen prognózou a nemusí k němu dojít, nebo může být pomalejší, neboť podle téže zprávy docházelo v domácí spotřebě v posledních pěti letech k výrazným výkyvům ve srovnání se spotřebou Unie nebo třetích zemí (20).

(92)

Zatřetí, Unie zůstává nejdůležitějším trhem s dusičnanem amonným ve světě, poněvadž na ni připadá kolem 18 % celosvětové spotřeby. Vývozu logisticky pomáhá zeměpisná blízkost Unie a Ruska, jakož i to, že někteří ruští vývozci mají v Unii dobře navázané distribuční kanály.

(93)

Po poskytnutí informací RFPA tvrdilo, že by se měly zohlednit údajné technické překážky obchodu, které ztěžují vstup ruského dusičnanu amonného na trh Unie, zejména zákaz prodeje (v Německu) nebo přísné předpisy o skladování dusičnanu amonného v některých dalších členských státech. Na rozdíl od toho, co tvrdí RFPA, se však tato omezení vztahují nediskriminačním způsobem jak na vývozce z třetích zemí, tak na výrobce v Unii a nepřiměřeně neovlivňují dovoz. Kromě toho tato omezení neměla vliv na celkovou přitažlivost trhu Unie, jenž i nadále patří z hlediska spotřeby mezi největší na světě. Komise proto toto tvrzení zamítá.

(94)

Komise tedy vyvozuje závěr, že ruští výrobci disponují značnou volnou výrobní kapacitou, která bude pravděpodobně použita pro podstatné zvýšení vývozu do Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(95)

Ceny v Unii jsou nyní mnohem vyšší než ve velkých třetích zemích zásobovaných v současné době dodávkami z Ruska a též vyšší než na domácím ruském trhu. Během období přezkumného šetření si čtyři vyvážející výrobci zařazení do vzorku účtovali průměrné vývozní ceny ze závodu (201 EUR/t) do třetích zemí o 34 % a průměrné ceny ze závodu na domácím trhu (221 EUR/t) o 27 % nižší, než byly průměrné ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku (303 EUR/t) (viz tabulka 7) a také nižší, než byly průměrné ceny dovozu z Ruska do Unie (viz tabulka 2) a z třetích zemí do Unie (viz tabulka 3).

(96)

Pokud by byla opatření zrušena, ceny v Unii pravděpodobně klesnou v důsledku rostoucí nabídky levnějšího dovozu. S ohledem na významný rozdíl mezi vývozními cenami ruských vyvážejících výrobců do třetích zemí a cenami účtovanými ruskými vyvážejícími výrobci, vyvážejícími výrobci z třetích zemí a výrobci v Unii během období přezkumného šetření na trhu Unie se však zdá nepravděpodobné, že ceny účtované na trhu Unie spadnou na úroveň, jakou lze v současnosti pozorovat na trzích třetích zemí, kam ruští výrobci vyvážejí. Vyvážející výrobci se tedy budou pravděpodobně snažit dosáhnout vyššího ziskového rozpětí prodejem do Unie. V důsledku toho budou mít vyvážející výrobci pobídku k přesměrování do Unie části svého současného objemu vývozu do třetích zemí (ve výši přibližně 3,4 milionu tun v období přezkumného šetření, což odpovídá více než 50 % spotřeby Unie) (21).

(97)

Vzhledem k úvahám uvedeným v bodě 3.3 dospěla Komise k závěru, že existuje pravděpodobnost obnovení dumpingu a výrazného navýšení vyváženého množství do Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(98)

Výrobní odvětví Unie tvoří známí výrobci dusičnanu amonného v Unii během posuzovaného období.

(99)

Jak je uvedeno v 19. bodě odůvodnění, byl vybrán vzorek sestávající ze čtyř společností. Všichni výrobci v Unii zařazení do vzorku spolupracovali, zaslali odpovědi na dotazník ve stanovených lhůtách a v průběhu šetření byli navštíveni. Sdružení Fertilisers Europe kromě toho poskytlo další údaje týkající se kapacity, výroby a prodeje spolupracujících výrobců nezařazených do vzorku a odhady u zbývajících výrobců. Bylo-li to možné, Komise provedla křížovou kontrolu těchto údajů a porovnala je s údaji od jiných zúčastněných stran nebo s veřejně dostupnými údaji.

(100)

Po poskytnutí informací RFPA namítlo, že vzorek, který Komise vybrala, není reprezentativní pro výrobní odvětví Unie. Tato námitka se zakládá na tvrzení, že společnosti zařazené do vzorku a výrobní odvětví Unie jako celek vykazují různé hodnoty stejného hospodářského ukazatele (zejména ziskovosti).

(101)

Tuto námitku nelze přijmout. Čtyři společnosti zařazené do vzorku byly vybrány objektivně na základě jejich objemu výroby a prodeje dotčeného výrobku v Unii, jak je stanoveno v čl. 17 odst. 1 základního nařízení. Účelem výběru vzorku je umožnit útvarům Komise provést podrobné šetření některých faktorů újmy pro reprezentativní část výrobního odvětví Unie v daném časovém prostoru. To, že některé ukazatele újmy se mohou mezi společnostmi zařazenými do vzorku a celým výrobním odvětvím Unie lišit, ještě neznamená, že by vzorek nebyl reprezentativní. Údaje výrobců zařazených do vzorku byly ověřeny na místě v prostorách dotčených společností, a proto se považují za spolehlivé. V žádném případě, jak je uvedeno v 145. bodě odůvodnění, nebylo zjištěno, že by se výrobní odvětví Unie během období přezkumného šetření nacházelo v situaci, v níž by mu vznikala újma.

(102)

RFPA kromě toho tvrdilo, že některé společnosti zařazené do vzorku nespolupracovaly s Komisí tím, že neposkytly určité údaje nebo poskytly jen neúplné a nesprávné údaje. V důsledku toho RFPA požadovalo, aby na tyto údaje nebyl brán ohled při vyvozování závěrů o stavu výrobního odvětví Unie a aby byly z nedostatečné spolupráce výrobního odvětví Unie vyvozeny nepříznivé závěry, nebo aby se místo toho použily ukazatele za celé výrobní odvětví Unie.

(103)

Tuto námitku nelze přijmout. Komise je spokojena s údaji od společností zařazených do vzorku, které byly ověřeny na místě v prostorách dotčených společností a jsou spolehlivou součástí posouzení situace výrobního odvětví Unie.

(104)

Komise stanovila zřejmou spotřebu v Unii na základě i) objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie podle údajů poskytnutých žadatelem a ii) dovozu z třetích zemí podle údajů z databáze zřízené ve smyslu čl. 14 odst. 6. (22)

(105)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii (v tunách)

(106)

Mezi rokem 2010 a obdobím přezkumného šetření se spotřeba dusičnanu amonného v Unii snížila o 11 % bez ohledu na skutečnost, že produkce zemědělských plodin odpovídajícím způsobem neklesla. Pro toto snížení existují tři hlavní důvody. Za prvé, zlepšily se hnojicí stroje i technika hnojení a v důsledku toho je zapotřebí menší množství hnojiv na metr čtvereční půdy. Za druhé, snížení spotřeby dusičnanu amonného je kompenzováno používáním jiných hnojiv, jako je dusičnan vápenatoamonný nebo vícesložková hnojiva. Za třetí, obavy o bezpečnost a přísná pravidla týkající se produkce a skladování dusičnanu amonného odrazují od používání tohoto výrobku.

(107)

Po poskytnutí informací požádalo RFPA o doplňující informace o zdrojích údajů o spotřebě, které zveřejnila Komise, a dne 26. června 2014 bylo uspořádáno slyšení za předsednictví úředníka pro slyšení. Následně RFPA tvrdilo, že údaje poskytnuté žadatelem byly předloženy v příliš pozdní fázi řízení, byly neověřené a nekonzistentní s údaji, které žadatel poskytl dříve. RFPA kromě toho tvrdilo, že tyto údaje s největší pravděpodobností neobsahují údaje o technickém dusičnanu amonném a o směsích dusičnanu amonného s dalšími hnojivými či nehnojivými látkami, neboť se liší od podobných údajů, které měl žadatel k dispozici a poskytl je svým členům. Proto by se na ně neměl brát ohled a místo nich by se měly použít nejlepší dostupné údaje.

(108)

Toto tvrzení se zamítá. Komise využila údaje poskytnuté žadatelem pro prodej v EU a porovnala je s ověřenými údaji od výrobců zařazených do vzorku. K těmto údajům byly připočítány údaje o dovozu a výsledkem byla spotřeba v Unii. Proto se má za to, že tyto údaje jsou spolehlivé.

(109)

RFPA rovněž tvrdilo, že Komise podhodnotila základ pro výpočet celkové spotřeby Unie a že na základě zprávy zveřejněné nezávislým analytikem trhu se spotřeba zvyšuje, nikoli snižuje. Ještě přesněji, údaje z této zprávy o poptávce po dusičnanu amonném ve třídě hnojiv a dusičnanu amonném ve třídě výbušnin v Unii v roce 2010 se shodují s údaji Komise ve výši 7,1 milionu tun, ale podle údajů ze zprávy se má poptávka v následujících letech spíše zvyšovat než snižovat.

(110)

Toto tvrzení je nepodložené, protože Komise použila skutečné údaje poskytnuté žadatelem, které byly zčásti ověřeny, a k tomu dostupné statistické údaje a považuje tyto údaje za spolehlivé.

(111)

V následující tabulce je popsán vývoj objemů, podílů na trhu a průměrných cen dovozu dotčeného výrobku z Ruska:

Tabulka 2

Objem dovozu (v tunách), podíl na trhu a ceny

(112)

Objem dovozu z Ruska vzrostl během posuzovaného období o více než 20 %. V období přezkumného šetření činil podíl tohoto dovozu na trhu 3,1 %, což je zvýšení o více než 30 % oproti roku 2010, kdy dosahoval 2,3 %. Ceny CIF vystoupaly v průběhu posuzovaného období z 201 EUR/t na 264 EUR/t. Na základě srovnání průměrné ruské vývozní ceny CIF do Unie a průměrné ceny ze závodu výrobců v Unii během období přezkumného šetření se zdá, že ruské ceny se podbízejí cenám Unie. Průměrné prodejní ceny ze závodu výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, byly v období přezkumného šetření na úrovni 303 EUR za tunu. Jak je však uvedeno v bodě 3, téměř všichni vyvážející výrobci, kteří prodávali dotčený výrobek během období přezkumného šetření, měli cenové závazky a jejich vývozní ceny do EU byly determinovány těmi cenovými závazky, které stanovovaly minimální dovozní ceny. V důsledku toho nelze tyto vývozní ceny považovat za spolehlivý ukazatel pro spolehlivý a smysluplný výpočet cenového podbízení.

(113)

Po poskytnutí informací RFPA uvedlo, že Komisí vypočítané cenové podbízení a prodej pod cenou jsou chybné, neboť u těchto výpočtů je nutno provádět řadu úprav (o běžná cla, náklady po dovozu, rozdíly ve výrobcích, balení a úroveň obchodu). RFPA rovněž uvedlo, že oproti předchozímu přezkumu před pozbytím platnosti v roce 2002 došlo ke změně metodiky, pokud jde o použití úprav. Dále navrhlo, aby se pro účely výpočtu cenového podbízení použily prodejní ceny na vývoz do Unie, které si účtoval ruský výrobce, jenž neměl prospěch ze závazku, jakož i vývozní ceny ruského výrobce osvobozeného od antidumpingového cla.

(114)

V tomto ohledu stačí připomenout, že z důvodů uvedených v 112. bodě odůvodnění Komise neprováděla výpočet podbízení a prodeje pod cenou. Tato tvrzení proto nejsou podložená.

(115)

V následující tabulce jsou uvedeny objemy dovozu z jiných třetích zemí během posuzovaného období. Uvedené množstevní a cenové tendence opět vycházejí z údajů Eurostatu.

Tabulka 3

Objem dovozu (v tunách), podíl na trhu a ceny

(116)

Dusičnan amonný se dováží hlavně z Ukrajiny, Gruzie a Srbska. Platná antidumpingová opatření uložená na dovoz dusičnanu amonného z Ukrajiny skončila v roce 2012. Celkový objem dovozu z jiných třetích zemí než z Ruska klesl; jejich podíl na trhu zůstal během posuzovaného období vcelku stabilní a převyšoval tržní podíl ruského dovozu. Lze to vysvětlit poklesem spotřeby během stejného období. Celkově průměrné ceny dovozu z jiných zemí se zvýšily v souladu se stejnou tendencí ruských cen a cen výrobního odvětví Unie.

(117)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení přezkoumala Komise všechny hospodářské faktory a ukazatele ovlivňující stav výrobního odvětví Unie.

(118)

Pro účely analýzy újmy se hospodářská situace výrobního odvětví Unie posuzuje na základě makroekonomických ukazatelů (výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita a překonání účinků dřívějšího dumpingu) a mikroekonomických ukazatelů (průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál). Makroekonomické ukazatele vycházejí z údajů od žadatele uvedených v původní žádosti o přezkum a v následných podáních a ze statistiky a týkají se všech známých výrobců v Unii. Mikroekonomické ukazatele jsou založeny na údajích obsažených v odpovědích na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku, které byly ověřeny během šetření.

(119)

Tento přezkum před pozbytím platnosti potvrdil zjištění z předchozích šetření, totiž že shromažďování přesných a spolehlivých údajů o kapacitě a výrobě dotčeného výrobku je složitý úkol. Pevné hnojivo se vyrábí chemickou syntézou v peletárně po výrobě roztaveného/kapalného dusičnanu amonného. Z roztaveného/kapalného dusičnanu amonného lze vyrobit tuhý výrobek, ale také další navazující výrobky, jako je dusičnan vápenatoamonný. Tuhý výrobek lze mimoto používat jako hnojivo, ale i pro průmyslové účely. V důsledku existence víceúčelových závodů, které mohou rychle přecházet z výroby jednoho hnojiva na druhé, může docházet ke statistickému zkreslení. Nízká míra využití výrobní kapacity u dotyčného výrobku je proto méně užitečný ukazatel celkové hospodářské situace výrobního odvětví Unie.

(120)

S přihlédnutím k těmto okolnostem se celková výroba v Unii, výrobní kapacita a využití kapacity v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 4

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(121)

Výroba dotčeného výrobku výrobním odvětvím Unie zůstala mezi rokem 2010 a obdobím přezkumného šetření relativně stálá, přibližně na úrovni 7 milionů tun.

(122)

Výrobní kapacita zůstala po celé toto období také víceméně stabilní. Výrobní kapacita vykázaná výrobním odvětvím Unie bere v úvahu celkovou výrobní kapacitu dusičnanu amonného, nejen pro dotyčný výrobek, ale také pro jiné výrobky. Ve skutečnosti je využití kapacity pro výrobu dusičnanu amonného podstatně vyšší, když se vezmou v úvahu tyto jiné výrobky. Například na základě ověřených údajů od výrobců v Unii zařazených do vzorku bylo zjištěno, že využití kapacity během posuzovaného období bylo přibližně o 20 procentních bodů vyšší (72 % v roce 2010 a 68 % během období přezkumného šetření).

(123)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie odběratelům, kteří nejsou ve spojení, a podíl na trhu se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Objem prodeje a podíl na trhu

(124)

Objem prodeje na trhu Unie odběratelům, kteří nejsou ve spojení, klesl během období přezkumného šetření o 12 % ve srovnání s prodaným objemem v roce 2010. Tento vývoj je v souladu s obecnou tendencí klesající spotřeby na trhu Unie z důvodů, které jsou vysvětleny ve 106. bodě odůvodnění.

(125)

Jelikož během posuzovaného období jak prodej, tak spotřeba klesaly, podíl výrobního odvětví Unie na trhu zůstal víceméně stabilní, a odvětví Unie tedy nezaznamenalo růst.

(126)

Na základě ověřených údajů od čtyř výrobců v Unii zařazených do vzorku se zaměstnanost a produktivita v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Zaměstnanost a produktivita

(127)

Během posuzovaného období počet zaměstnanců ve čtyřech společnostech zařazených do vzorku klesl (o 12 % mezi rokem 2010 a obdobím přezkumného šetření). Jelikož tento pokles byl větší než pokles výroby, produktivita pracovních sil výrobců v Unii zařazených do vzorku, měřená jako objem výroby (v tunách) na zaměstnanou osobu a rok, vzrostla od roku 2010 do období přezkumného šetření o 7 %.

(128)

Jak je uvedeno v 52. bodě odůvodnění, Komise nestanovovala současnou velikost dumpingových rozpětí, neboť ceny dovozu z Ruska byly založeny na závazcích minimální ceny, a byly tudíž nespolehlivé pro užitečné posouzení toho, zda bude dumping pravděpodobně pokračovat nebo se znovu obnoví, pokud by antidumpingová opatření pozbyla platnosti.

(129)

Jak ukazují současná zisková rozpětí (tabulka č. 10) a vysoký podíl na trhu (tabulka č. 5) výrobní odvětví Unie překonalo účinky dřívějšího dumpingu.

(130)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Prodejní ceny v Unii

(131)

Průměrná čistá prodejní cena výrobců v Unii zařazených do vzorku se v letech 2010 až 2012 výrazně zvýšila, ale v průběhu období přezkumného šetření klesla.

(132)

Průměrné výrobní náklady také vzrostly, zejména kvůli nárůstu ceny plynu, který je důležitým vstupem.

(133)

Průměrné náklady práce výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(134)

Průměrné náklady práce na zaměstnance měly během posuzovaného období stoupající tendenci. K nejvýznamnějšímu nárůstu došlo mezi roky 2010 a 2011, zatímco mezi rokem 2012 a obdobím přezkumného šetření narostly o 3 procentní body.

(135)

Úroveň zásob výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 9

Zásoby

(136)

Konečný stav zásob nejprve v letech 2011 a 2012 výrazně vzrostl ve srovnání s rokem 2010 a poté v období přezkumného šetření ve srovnání s rokem 2010 o 10 % klesl. Od roku 2010 do období přezkumného šetření sledoval konečný stav zásob stejný trend jako úroveň výroby.

(137)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(138)

Komise stanovila ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku tak, že hrubý zisk z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl na obratu tohoto prodeje.

(139)

Během posuzovaného období vzrostla ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku z 11,7 % v roce 2010 na 14,4 % v období přezkumného šetření. V tomto ohledu žadatel tvrdil, že cílový zisk používaný pro analýzu by měl vzít v úvahu potřebu tak vysoce kapitálově náročného odvětví dosahovat uspokojivé návratnosti vloženého kapitálu (ROCE) podle očekávání investorů. Toto tvrzení nemohlo být přijato, jelikož cílový zisk pro analýzu se musí omezovat jen na zisk, jehož dosažení by výrobní odvětví Unie mohlo očekávat za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. při neexistenci dumpingového dovozu.

(140)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobního odvětví Unie samofinancovat svoji činnost. Peněžní tok se zvýšil mezi rokem 2010 a obdobím přezkumného šetření o 82 %, ačkoli v období přezkumného šetření byl o něco nižší než v letech 2011 a 2012 (o 13 a 5 procentních bodů).

(141)

Investice vykazovaly klesající trend. Pokles byl výraznější v letech 2011 a 2012, avšak během období přezkumného šetření dosáhl až pouhých –4 % ve srovnání s rokem 2010. Investice souvisely hlavně se zajišťováním dodržování stále přísnějších požadavků v oblasti životního prostředí.

(142)

Návratnost investic je zisk v procentech čisté účetní hodnoty investic. Víceméně kopírovala trend ziskovosti během celého posuzovaného období.

(143)

Šetření neodhalilo, že by výrobci z Unie zařazení do vzorku měli potíže s navyšováním kapitálu.

(144)

V nařízení Rady (ES) č. 661/2008 je obsažen závěr, že hospodářské situaci výrobního odvětví Unie není působena újma a že hlavním důvodem pro takovou pozitivní situaci je existence antidumpingových opatření na dovoz dotčeného výrobku z Ruska.

(145)

Závěry stávajícího přezkumu před pozbytím platnosti potvrzují závěry z předchozího šetření. Od roku 2010 do období přezkumného šetření byl zaznamenán stejně příznivý vývoj hospodářských ukazatelů. Spotřeba v Unii klesla a dovoz z Ruska vzrostl, ale výrobnímu odvětví Unie se podařilo udržet významný podíl na trhu a dále zvýšit svou ziskovost, přestože zisk v roce 2012 a v období přezkumného šetření byl nižší než v roce 2011, což naznačuje klesající trend. Výrobní náklady vzrostly, hlavně kvůli zvýšení cen plynu (hlavní suroviny pro výrobu dotčeného výrobku), ale prodejní ceny vzrostly také a umožnily výrobnímu odvětví Unie dosáhnout zdravé úrovně ziskovosti.

(146)

Jak je vysvětleno v 119. a následujících bodech odůvodnění, na údaje týkající se využití kapacity se nelze spoléhat při činění rozhodujících závěrů o situaci výrobního odvětví Unie a celkově lze dojít k závěru, že výrobní odvětví Unie je v dobrém stavu a ruský vývoz dusičnanu amonného mu v důsledku existence antidumpingových opatření nepůsobí újmu.

(147)

Po poskytnutí informací RFPA a zástupci ruských orgánů tvrdili, že příznivý stav výrobního odvětví Unie, včetně jeho vývozu do třetích zemí, podporuje závěr o neobnovení podstatné újmy. Komise však zastává názor, že nynější příznivá hospodářská situace výrobního odvětví Unie, včetně objemu jeho vývozu do třetích zemí, automaticky nevylučuje, že se tato situace může v budoucnu změnit, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(148)

Aby mohla být posouzena pravděpodobnost obnovení újmy v případě, že by současná platná opatření pozbyla platnosti, byl analyzován možný dopad ruského dovozu na trh Unie a na výrobní odvětví Unie v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(149)

Analýza se soustředila na trend spotřeby na trhu Unie, volnou kapacitu, obchodní toky, atraktivitu trhu Unie a chování ruských výrobců v oblasti tvorby cen.

(150)

Spotřeba dotčeného výrobku v Unii se v období přezkumného šetření snížila vůči předchozím rokům o 11 %. Toto snížení spotřeby dotčeného výrobku je způsobeno používáním jiných hnojiv, účinnějším využitím dusičnanu amonného zemědělci a bezpečnostními obavami. Výrobní odvětví Unie proto soutěží s ruskými výrobky na smršťujícím se trhu. Následně se to pravděpodobně projeví tlakem na snižování cen.

(151)

Po poskytnutí informací, jak je uvedeno v 109. bodě odůvodnění, RFPA nesouhlasilo se závěrem, že spotřeba dotčeného výrobku bude v EU klesat i v budoucnosti. Zpráva, na niž se odvolává RFPA, však předpovídá mírné oživení poptávky po dusíkatých hnojivech, nikoli nutně zvýšení spotřeby dotčeného výrobku. Stále přísnější environmentální a bezpečnostní požadavky, které platí pro skladování a používání dusičnanu amonného, spolu s vyspělostí určitých trhů a stále účinnější technikou hnojení naznačují, že i v případě zvýšení spotřeby hnojiv, a spotřeby dusíkatých hnojiv zvlášť, spotřeba dotčeného výrobku v dohledné budoucnosti neporoste. Toto tvrzení se proto nepřijímá.

(152)

Komise stanovila během období přezkumného šetření volnou ruskou kapacitu, která odpovídá více než 16,9 % celkové spotřeby dotčeného výrobku v Unii (viz 73. a 74. bod odůvodnění). Tato kapacita se ještě více zvýšila po uplynutí období přezkumného šetření a nyní se odhaduje na přibližně 24,3 % spotřeby Unie.

(153)

Volná kapacita by se dala při absenci opatření s největší pravděpodobností využít k výrobě dalšího značného množství dusičnanu amonného na vývoz do Unie. Ruští výrobci již teď vyváží polovinu své produkce do třetích zemí. Očekává se, že domácí spotřeba v Rusku se bude v budoucnosti zvyšovat o 3 % ročně. Ruské vývozní ceny účtované při prodeji na trzích třetích zemí jsou výrazně nižší než stávající ceny v Unii. Pokud po pozbytí platnosti opatření zůstanou ceny na trhu Unie na úrovni značně vyšší než jsou ceny na trzích těchto třetích zemí, ruští výrobci budou mít silnou motivaci nejen k tomu, aby využili volnou kapacitu pro trh Unie, ale rovněž k přesměrování části svého současného vývozu do třetích zemí na trh Unie.

(154)

Zvyšování ruského vývozu do třetích zemí navíc naráží na jistá omezení. Některé potenciálně největší vývozní trhy pro dusičnan amonný (Čína, USA a Austrálie) jsou pro ruský vývoz nedostupné (viz 85. bod odůvodnění). Případné stanovení nulového cla v USA pro dva ruské výrobce na dobu jednoho roku (viz 86. bod odůvodnění) pravděpodobně nepovede k významnému růstu ruského vývozu do USA, protože domácí ceny plynu v USA klesly a očekává se, že zůstanou na nízké úrovni v důsledku vzrůstající těžby plynu z břidlic i v důsledku stávajících omezení vývozu břidlicového plynu, které udržují ceny plynu na domácím trhu v USA na nízké úrovni (viz také 86. bod odůvodnění). Na čínský trh se dusičnan amonný nadále dovážet nesmí. Předpokládá se, že spotřeba dusičnanu amonného na současných ruských vývozních trzích (hlavně v Latinské Americe a zejména v Brazílii) poroste, avšak současná volná ruská kapacita více než dvojnásobně převyšuje předpokládané zvýšení spotřeby na těchto trzích a není pravděpodobné, že by se této navýšené spotřeby zmocnili (výlučně) ruští výrobci. Četné tradiční ruské vývozní trhy, jako je Egypt, Turecko, Peru a Brazílie, také budují své vlastní kapacity na výrobu dusičnanu amonného či jiných dusíkatých hnojiv (viz 87. bod odůvodnění).

(155)

Trh Unie je každopádně atraktivnější než Latinská Amerika vzhledem ke své zeměpisné blízkosti a existenci dobře rozvinutých distribučních kanálů. Podstatně nižší náklady za přepravu skutečně zajistí ruským vývozcům vyšší zisk, a ti, budou-li mít možnost volby, dají přednost prodeji do Unie za předpokladu, že úroveň cen v Unii zůstane i nadále vyšší než v třetích zemích.

(156)

Komise stanovila pro období přezkumného šetření cenu, která výrobnímu odvětví Unie nezpůsobuje újmu, tak, že sečetla výrobní náklady (zjištěné na základě ověřených údajů od výrobců v Unii zařazených do vzorku a uvedené v tabulce 7), prodejní, správní a režijní náklady a cílový zisk.

(157)

Na základě ověřených údajů od čtyř výrobců v Unii zařazených do vzorku činí prodejní, správní a režijní náklady 5 % až 8 % výrobních nákladů a cílový zisk pro toto odvětví činí 8 %, jak bylo stanoveno v předchozím šetření (23).

(158)

Na základě těchto čísel se cena, která nepůsobí újmu výrobnímu odvětví Unie, pohybovala v průběhu období přezkumného šetření v rozmezí od 257 EUR/t do 264 EUR/t.

(159)

Komise poznamenává, že jeden ze dvou ruských vyvážejících výrobců podléhajících cenovému závazku v průběhu období přezkumného šetření prodával dotčený výrobek za cenu vyšší, než je minimální dovozní cena podle závazku. Naproti tomu druhý vyvážející výrobce, na něhož se závazek vztahoval jen po omezenou dobu během období přezkumného šetření, prodával za cenu nižší, než je minimální dovozní cena. Za těchto okolností není jasné, jak by stanovili své ceny, kdyby závazky a s nimi antidumpingová cla pozbyly platnosti. Rovněž je třeba poznamenat, že množství prodávaná těmito dvěma vyvážejícími výrobci nebyla v období přezkumného šetření významná. Kromě toho je třeba mít na paměti, že jiní ruští výrobci pravděpodobně znovu vstoupí na trh EU, pokud by opatření neexistovala, což zvýší konkurenční tlak na ceny na trhu, včetně tlaku na dva vyvážející výrobce, jejichž závazky platily v období přezkumného šetření.

(160)

Jedním z určujících prvků pro posouzení pravděpodobnosti obnovení újmy je to, jaké ceny pravděpodobně stanoví společnosti, na které se nevztahují cenové závazky, pro tento vývoz navíc. Během období přezkumného šetření činily ruské vývozní ceny do třetích zemí v průměru 201 EUR/t neboli o 34 % méně, než je současná průměrná cena, za niž výrobci v Unii prodávají v Unii. Tyto ruské vývozní ceny jsou, jak je uvedeno v 58. bodě odůvodnění, na udržitelné úrovni. Je pravděpodobné, že při absenci antidumpingových opatření vstoupí ruský vývoz od společností, na které se nevztahují cenové závazky, na trh Unie s průměrnou cenou nižší, než jsou dovozní ceny ze třetích zemí, a také nižší než, je dovoz z Ruska podléhající cenovým závazkům, který je v horní části cenové úrovně, jež nezpůsobuje újmu výrobnímu odvětví Unie. Jinak by nemohli získat další podíl na trhu. Vzhledem k tomu, že jeden z vyvážejících ruských výrobců prodává v současnosti v rámci cenového závazku za cenu, která se nachází v horní hranici cenové úrovně, jež nepůsobí újmu, Komise se na základě informací, které má v současné době k dispozici, domnívá, že je pravděpodobné, že tento dovoz navíc bude realizován za cenu, která působí újmu. Bez ohledu na současnou úroveň zisku výrobního odvětví Unie by takové pravděpodobné ceny ohrozily schopnost výrobního odvětví Unie dosahovat obvyklého zisku, který by mohlo předpokládat při neexistenci dumpingového dovozu.

(161)

Po poskytnutí informací RFPA tvrdilo, že srovnání ruských vývozních cen do třetích zemí s cenami Unie nemá žádný smysl, jelikož srovnávat by se měl prodej na stejné trhy s náležitými úpravami o cla, obchodní úroveň atd.

(162)

Tuto námitku nelze přijmout. Komise netvrdí, že pokud by opatření pozbyla platnosti, ruský vývoz by byl o 34 % levnější než ceny výrobního odvětví Unie. Komise má za to, že je pravděpodobné, že ceny, s nimiž ruský vývoz vstoupí do Unie při neexistenci opatření, by byly nižší, než kolik činí výrobní náklady Unie s připočtením přiměřeného ziskového rozpětí, a tudíž by působily újmu. Tyto cenové úrovně by pro ruské vývozce byly stále ještě přitažlivější, než je současná úroveň prodejních cen na trzích třetích zemí. Proto je pravděpodobné, že dojde k odklonu od současných obchodních toků.

(163)

Šetřením bylo rovněž prokázáno, že současné výrobní náklady, a tedy současné ceny, které nepůsobí újmu, pravděpodobně v krátké době neklesnou s ohledem na tendenci růstu výrobních nákladů během posuzovaného období (viz tabulka 7). Během šetření skutečně nevyšly najevo žádné signály, že by se tato tendence měla změnit.

(164)

Po poskytnutí informací RFPA zdůraznilo, že den před zveřejněním poskytlo informace o snižování ceny plynu v Unii. RFPA konkrétně upozornilo na údaje z významné publikace na trhu s hnojivy, kde byly zveřejněny centrální ceny EU na nizozemském trhu s plynem „Title Transfer Facility“ (TTF) namísto nereprezentativních cen ve Waidhausu. RFPA rovněž citovalo ceny zemního plynu v USA a zprávu společnosti Yara International za 1. čtvrtletí 2014, kde je uvedeno, že tato společnost zažívá výrazně nižší ceny plynu.

(165)

Komise poznamenává, že v ekonomické studii, kterou předložila některá sdružení zemědělců (viz níže bod 7 o zájmu Unie) je uvedeno, že: „ceny zemního plynu v Unii jsou vyšší než ve většině ostatních regionů a v dohledné budoucnosti se očekává jejich další růst“. Co se týče snížení ceny plynu, které oznámila společnost Yara International, to je zvláštní případ, neboť Yara Group je nadnárodní skupina, která má přístup k několika zdrojům levného plynu mimo Unii. Další výrobci dotčeného výrobku, zejména ti, kteří se nacházejí ve východních regionech Unie, spoléhají na ruský plyn. Proto se Komise nadále domnívá, že neexistuje přesvědčivý důkaz, že se ceny plynu pro výrobce v Unii v blízké budoucnosti významně sníží.

(166)

Vzhledem k tomu, že ruský dusičnan amonný by byl vyvážen na trh Unie ve významném objemu a za ceny způsobující újmu výrobcům v Unii, tito by byli nuceni snížit své ceny, aby si udrželi objem prodeje a podíl na trhu. Dusičnan amonný je totiž zboží komoditního typu, u něhož se hospodářská soutěž mezi různými výrobci odehrává především v cenách.

(167)

Po poskytnutí informací RFPA tvrdilo, že by se měly zohlednit údajné technické překážky obchodu, které ztěžují vstup ruského dusičnanu amonného na trh Unie, zejména zákaz prodeje (v Německu) nebo přísné předpisy o skladování dusičnanu amonného v některých dalších členských státech. Pokud se tato omezení nediskriminačním způsobem vztahují jak na vývozce ze třetích zemí, tak na výrobce v Unii, má Komise za to, že toto tvrzení by mělo být zamítnuto.

(168)

S ohledem na výsledky šetření, volnou kapacitu spojenou s mírným růstem spotřeby v Rusku, omezenou schopnost zvýšit vývoz do třetích zemí a přitažlivost trhu Unie, se má za to, že zrušení opatření pravděpodobně povede k obnovení dumpingového dovozu z Ruska.

(169)

Šetření rovněž prokázalo, že výrobní odvětví Unie je v současné době v situaci, kdy mu není způsobována újma. Neexistují však signály toho, že tento pozitivní stav bude udržitelný, pokud by opatření pozbyla platnosti. Naopak, podle žadatelem předložené analýzy trhu dosáhly nyní tržní ceny dusičnanu amonného svého maxima a vrcholu hospodářského cyklu. Nyní se předpokládá pokles hospodářského cyklu i ceny. Přesněji řečeno, poté, co od roku 2009 každoročně rostly, budou nyní ceny podle všeho klesat. V dohledné budoucnosti proto výrobní odvětví Unie nebude dosahovat takové úrovně cen a zisku, jakých dosahovalo během posuzovaného období. Současně výrobní náklady zůstanou stabilní nebo se budou dále zvyšovat, čímž se ještě více zkrátí ziskové rozpětí výrobního odvětví Unie. Při takovém vývoji a vzhledem ke klesající spotřebě v Unii vyvolá prudký nárůst dovozu ve významných množstvích a za podbízivé ceny silný tlak na snížení prodejních cen výrobního odvětví a způsobí mu ztrátu významného podílu na trhu. To se vší pravděpodobnosti nevyhnutelně způsobí obnovení podstatné újmy.

(170)

Po poskytnutí informací RFPA kritizovalo, že se Komise opírá o analýzu trhu, kterou předložil žadatel, a uvedlo, že očekávaná úroveň cen v letech 2017–2018 se bude podobat cenám v roce 2010, které byly vyšší než ceny v předchozích letech. RFPA rovněž poznamenalo, že v roce 2010 byla průměrná ziskovost výrobního odvětví Unie vyšší než cílový zisk (dosahovala 12,8 %) a že čtvrtletní zpráva za rok 2014 společnosti Yara International zobrazuje slibné vyhlídky.

(171)

Výhledový charakter přezkumu před pozbytím platnosti ztěžuje vyvození přesných závěrů, pokud jde o projekci cen v roce 2017 a v letech následujících. Nezávislá analýza trhu však ukazuje, že cenová úroveň dotčeného výrobku se má v následujících dvou letech podle všeho snižovat. To a očekávané zvýšení výrobních nákladů se vší pravděpodobností sníží v současnosti dosahovaný zisk výrobního odvětví Unie. Tento výhledový závěr platí bez ohledu na skutečnost, že během období přezkumného šetření a posuzovaného období byla ziskovost výrobního odvětví Unie vyšší než cílový zisk ve výši 8 %, jak byl stanoven v předchozím šetření. To, že přezkum před pozbytím platnosti antidumpingových opatření na dovoz močoviny z Ruska nezjistil pravděpodobnost obnovení újmy, a proto je zrušil, není v tomto ohledu relevantní, neboť každý případ musí být posuzován podle vlastních charakteristik a specifik. Kromě toho se zpráva společnosti Yara International za první čtvrtletí 2014, která je určená jejím investorům, nezaměřuje konkrétně na dotčený výrobek a neměla by se chápat jako reprezentativní odhad očekávání výrobního odvětví Unie, pokud jde o dotčený výrobek. Toto tvrzení se proto zamítá.

(172)

Zástupci ruských orgánů a RFPA tvrdili, že Komise neposkytla skutečné důkazy, které by potvrzovaly závěr, že pokud by opatření pozbyla platnosti, došlo by k obnovení dumpingového dovozu dotčeného výrobku, což by vedlo k obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(173)

RFPA rovněž tvrdilo, že Komise neprokázala příčinnou souvislost mezi zrušením opatření a pravděpodobným obnovením újmy. Naopak, příčinou pravděpodobného obnovení újmy jsou zřejmě vnější prvky uvedené v informačním dokumentu (klesající spotřeba, klesající ceny, zvýšení výrobních nákladů, nízká míra využití kapacity).

(174)

Komise s tímto hodnocením nesouhlasí. Pravděpodobnost obnovení újmy, pokud by opatření pozbyla platnosti, je odůvodněna zejména pravděpodobným obnovením dumpingového vývozu z Ruska ve významných objemech a za ceny, které sice budou nižší než ceny v Unii, ale pro ruské vývozce budou stále ještě rentabilní. Tím, že ve svém celkovém posouzení uvedla některé vnější faktory, Komise pouze pojmenovala další činitele, které mohou mít v příštích letech vliv na trh Unie, a tudíž i na situaci výrobního odvětví Unie, ale neprohlásila tím za neplatný závěr, že pokud by opatření pozbyla platnosti, dumping působící újmu se pravděpodobně obnoví.

(175)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda by prodloužení existujících antidumpingových opatření vůči Rusku bylo proti zájmu Unie jako celku. Určení zájmu Unie vycházelo z posouzení všech různých zájmů, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů.

(176)

Všem zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost, aby předložily svá stanoviska podle čl. 21 odst. 2 základního nařízení.

(177)

V původním šetření se mělo za to, že uložení opatření není v rozporu se zájmem Unie. Jelikož toto šetření je přezkumem a opatření byla v platnosti od roku 1995, analýza umožňuje zhodnocení jakéhokoli nežádoucího dopadu na strany, kterých se zavedená antidumpingová opatření dotýkají.

(178)

Na tomto základě se zkoumalo, zda navzdory závěru o pravděpodobnosti obnovení dumpingu a pravděpodobném obnovení újmy existují přesvědčivé důvody, které by mohly vést k závěru, že zachování opatření není v zájmu Unie.

(179)

Stávající opatření přispěla k velkému poklesu dumpingového dovozu z Ruska a pro výrobní odvětví Unie znamenala úlevu. Bylo zjištěno, že výrobní odvětví Unie se nachází ve zdravé hospodářské situaci, o čem svědčí hlavně stálý zisk. Je ovšem nutno podotknout, že někteří výrobci v Unii již vykazují zisky výrazně nižší, než je průměrný zisk výrobního odvětví Unie nebo dokonce nižší, než je cílový zisk 8 %.

(180)

Pokud by opatření pozbyla platnosti, výrobní odvětví Unie by s největší pravděpodobností čelilo rostoucí nekalé soutěži ze strany ruských výrobců. Zrušení opatření by bezpochyby vedlo k rychlému zhoršení jeho hospodářské situace. Ukončení opatření proto není v zájmu výrobního odvětví Unie.

(181)

V předchozím šetření bylo zjištěno, že dopad uložených opatření nebude pravděpodobně mít závažný nepříznivý vliv na situaci dovozců a uživatelů v Unii. EFIA se přihlásilo jako zúčastněná strana a požadovalo, aby opatření pozbyla platnosti, a to z řady důvodů:

(182)

Tato tvrzení je třeba zamítnout. Je pravda, že výrobní odvětví Unie v současné době netrpí jakoukoli podstatnou újmou. Přezkum před pozbytím platnosti má však odpovědět na otázku, co by se v budoucnosti stalo, kdyby opatření pozbyla platnosti. V tomto směru lze současné výsledky výrobního odvětví Unie použít pouze coby přesvědčivé informace naznačující, k čemu by mohlo dojít v budoucnu, do té míry, do jaké tyto informace umožňují posoudit cenovou úroveň, která nepůsobí újmu.

(183)

Dovozci a obchodníci v Unii mají přístup k řadě zdrojů dodávek uvnitř i vně Unie, včetně Ruska. Rusko je jedinou zemí, proti níž byla zavedena opatření.

(184)

Přihlásilo se několik sdružení uživatelů. Některá z nich však pouze žádala, aby byla uznána za zúčastněnou stranu a nezaujala žádné zvláštní stanovisko týkající se zájmu Unie. Dvě vnitrostátní sdružení vyjádřila názor, že po tolika letech působení stávajících opatření již není v jejich zájmu je dále zachovávat.

(185)

Uvedla tyto důvody:

(186)

Tato tvrzení nelze přijmout z týchž důvodů, jaké byly uvedeny v 182. a 183. bodech odůvodnění. Komise si není vědoma nesoutěžního jednání mezi výrobci v Unii, kteří se volně podílejí na hospodářské soutěži na trhu Unie.

(187)

Na dotazník pro uživatele neodpověděl žádný zemědělec. Přesný dopad hnojiv jako celku, a dusičnanu amonného zvláště, na výrobní náklady zemědělců proto nebylo možno ověřit. Údajně vysoce pozitivní dopad nižších cen dusičnanu amonného na výrobní náklady zemědělců tak nelze potvrdit. Na základě informací, které má Komise k dispozici, však dusičnan amonný představuje přibližně pouze 21 % celkové spotřeby Unie všech dusíkatých hnojiv (dusičnan amonný, dusičnan vápenatoamonný, močovina, roztok směsi močoviny a dusičnanu amonného, NPK/NP/NK atd.) (24). Vzhledem k tomu, že existují také jiná hnojiva (s vyšším obsahem draslíku a fosfátu), odhaduje se podíl dusičnanu amonného na všech hnojivech používaných zemědělci v Unii na ještě méně než 21 %. V důsledku toho je důvodné se domnívat, že dopad stávajících platných opatření na zemědělce v Unii je vcelku nevýznamný.

(188)

Kromě toho, i když v krátkodobém horizontu by se mohlo zdát, že přístup k levnějším hnojivům je v zájmu zemědělců, v krátkodobém až střednědobém horizontu existuje pravděpodobnost obnovení újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie s tím nebezpečím, že někteří zranitelnější výrobci v Unii usazení v určitých regionech Unie by byli nuceni ukončit podnikání. V budoucnosti by tak uživatelé a zemědělci měli ještě menší výběr dodavatelů a mohli by se stát závislejšími na ruském vývozu, což by zřejmě vedlo k zvýšení cen.

(189)

Jedno sdružení uživatelů předložilo studii, kterou zpracoval nezávislý ekonomický poradce, podle něhož by ukončení platných opatření mělo za následek pokles cen hnojiv v rámci Unie ku prospěchu uživatelů, omezený nárůst objemu dovozu a mírně negativní dopad na výrobce v Unii, což by ovšem bylo kompenzováno solidním ziskovým rozpětím, z něhož se těší v současné době. Je však třeba uvést, že některé předpoklady, o něž se opírá hodnocení uvedené v této ekonomické studii, neodpovídají závěrům šetření. Šetřením bylo zjištěno, že vývozní ceny dusičnanu amonného z Ruska do třetích zemí jsou nižší než ceny odhadované ve zmíněné ekonomické studii. Podobně se hodnoty zjištěné ruské výrobní kapacity a potenciálu domácí spotřeby liší od hodnot použitých pro simulaci dopadu zrušení opatření. Proto se na hodnocení provedené v rámci studie nelze při formulaci rozhodujících závěrů plně spolehnout.

(190)

Po poskytnutí informací požádalo několik sdružení zemědělců o slyšení před Komisí a předložilo mírně pozměněnou verzi studie uvedené v předchozím bodě odůvodnění se zohledněním údajů, jež Komise poskytla v informačním dokumentu.

(191)

Revidovaná studie zjevně potvrzuje předpoklad Komise, že ruské vývozní ceny by se snížily na úroveň přibližně ruských cen na domácím trhu, tj. 221 EUR za tunu. To přiměje výrobce v Unii snížit ceny, aby nepřišli o svůj podíl na trhu.

(192)

Zástupci zemědělců vysvětlili, v jak obtížné situaci se nacházejí, když soutěží s výrobci zemědělských produktů z třetích zemí, aniž by byli, na rozdíl od výrobců dotčeného výrobku v Unii, chráněni antidumpingovými cly. Očekávají, že pokud by opatření pozbyla platnosti, cena dotčeného výrobku poklesne a negativní důsledky pro výrobce v Unii by byly vyváženy přínosy pro zemědělce, tedy pro tu kategorii uživatelů, které zaměstnává miliony osob v Unii. Zástupci zemědělců také uvedli, že pokud cena dotčeného výrobku poklesne, koupí si spíše dotčený výrobek než jiný levnější, ale více znečišťují životní prostředí, jako je močovina nebo roztoky močoviny a dusičnanu amonného. Znamenalo by to přínos pro životní prostředí. Navrhli, aby, pokud budou opatření zachována, byla jejich platnost pozastavena (podobně jak se stalo v jiném šetření týkajícím se dovozu silikomanganu z Číny, Kazachstánu a Ukrajiny (25)).

(193)

Komise pečlivě zvážila argumenty předložené sdruženími zemědělců. Je nesporné, že zemědělci v Unii mají přístup k dotčenému výrobku, který vyrábějí výrobci v Unii a výrobci z třetích zemích, kromě ruských vyvážejících výrobců. Ale především, jak bylo potvrzeno během slyšení, které se konalo dne 19. června 2014, a v rozporu s předpokladem v ekonomické studii, neexistuje žádná záruka, že případný počáteční potenciální pokles cen dotčeného výrobku (pokud by platná opatření pozbyla platnosti) bude přenesen na konečné uživatele. Velmi často se stává, že zemědělci nakupují dotčený výrobek od distributorů a nezajímají se o jeho původ, pokud splňuje jejich požadavek z hlediska velikosti pelet nebo granulí atd.). Proto, pokud by opatření pozbyla platnosti, je vysoce pravděpodobné, že újma pro výrobce dotčeného výrobku v Unii se bude opakovat, avšak neexistuje žádná záruka, že uživatelé z toho budou mít jakýkoli prospěch.

(194)

Antidumpingová opatření na dovoz dotčeného výrobku jsou v platnosti již mnoho let bez nepřiměřených nákladů pro zemědělce, které by mohly ohrozit jejich existenci. Při analýze zájmu Unie se posuzuje přiměřenost zachování opatření a zohledňují se různé, někdy i protichůdné zájmy. Zachování opatření je v zájmu výrobců v Unii, protože jejich zrušení by mnoho z nich donutilo k ukončení podnikání. Jelikož Komise nemá důkazy, že v důsledku opatření vzniknou zemědělcům neúměrné náklady, z hlediska přiměřenosti je tedy v zájmu Unie opatření zachovat. V každém případě zemědělci připustili, že by raději dali přednost více zdrojům dodávek a že zánik výrobního odvětví Unie by nebyl v jejich zájmu.

(195)

Nakonec, jak je uvedeno v 193. bodě odůvodnění, nic nenasvědčuje tomu, že by zrušení opatření vedlo k poklesu cen dusičnanu amonného, který by byl přenesen na uživatele, což by vedlo k přechodu na dusičnan amonný z jiných, více znečišťujících hnojiv. Pozitivní účinek na životní prostředí tedy není doložen. Případný pozitivní dopad na životní prostředí by každopádně nebyl tak veliký, že by to bylo v rozporu s celkovým zájmem Unie na zachování opatření. Co se týče návrhu pozastavit platnost opatření, to není možné, protože právní požadavky zakotvené v čl. 14 odst. 4 základního nařízení nejsou v této věci splněny.

(196)

Na základě výše uvedených skutečností vyvozuje Komise závěr, že zrušení opatření by nebylo v zájmu uživatelů, nebo že přinejmenším dodatečné výhody uživatelů by nepřevážily nad dodatečnými náklady pro výrobní odvětví Unie.

(197)

Vzhledem k 179. až 195. bodům odůvodnění byl učiněn závěr, že z hlediska zájmu Unie neexistují žádné přesvědčivé důvody proti zachování stávajících antidumpingových opatření.

(198)

Všechny strany byly informovány o stěžejních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě byl přijat záměr doporučit, aby byla stávající opatření zachována. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta pro podání připomínek v návaznosti na poskytnutí informací. Podání a připomínky byly v odůvodněných případech náležitě vzaty v úvahu.

(199)

Po poskytnutí informací jeden ruský výrobce, který nebyl zařazen do vzorku, požádal Komisi, aby zahájila jednání o závazku, a navrhl minimální cenu a množstevní strop. Základní nařízení však neobsahuje žádný právní základ pro přijetí nabídky závazku v souvislosti s přezkumem před pozbytím platnosti, neboť formu opatření nelze měnit. Dotyčný ruský výrobce by mohl požádat o prozatímní přezkum na základě čl. 11 odst. 3 základního nařízení, pokud by se domníval, že podmínky pro takový přezkum jsou splněny.

(200)

Po poskytnutí informací požádala Acron Group Komisi, aby řízení ukončila, pokud se jí týče, jelikož Acron je v jiné situaci než ostatní ruští výrobci. V průběhu přezkumu bylo nicméně zjištěno, že Acron se nachází ve stejné situaci jako ostatní ruští výrobci. Kromě toho čl. 11 odst. 2 základního nařízení neposkytuje právní základ pro různý přístup k vyvážejícím výrobcům.

(201)

S ohledem na závěry týkající se pravděpodobnosti pokračování nebo obnovení dumpingu a újmy z toho tedy vyplývá, že v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení by antidumpingová opatření uplatňovaná na dovoz dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska uložená nařízením (ES) č. 661/2008, ve znění nařízení Rady (ES) č. 989/2009, měla být zachována na období dalších pěti let.

(202)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení,