28.8.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 254/1

28.8.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 254/2

(1)

Pro účely zavedení standardních formulářů, šablon a postupů pro oznamování výkonu práva na usazování a volného pohybu služeb je nezbytné vymezit některé technické pojmy, aby se jednoznačně rozlišila oznámení pobočky, oznámení služeb, oznámení vyplývající ze změn údajů v oznámeních pobočky a oznámení týkající se plánovaného ukončení provozu pobočky.

(2)

Stanovením standardních postupů zahrnujících jazyk a komunikační prostředky pasových oznámení úvěrovými institucemi příslušným orgánům domovského a hostitelského členského státu se usnadňuje výkon práva na usazování nebo volný pohyb služeb a zvyšuje se efektivita plnění souvisejících úkolů a povinností příslušných orgánů domovského a hostitelského členského státu.

(3)

Technické normy by měly příslušným orgánům domovských členských států uložit povinnost posoudit přesnost a úplnost předložených pasových oznámení, aby se vyjasnily související povinnosti příslušných orgánů domovských a hostitelských členských států a aby byla zajištěna kvalita pasových oznámení předložených úvěrovými institucemi.

(4)

Příslušné orgány domovských členských států by měly úvěrové instituce informovat o konkrétních aspektech, v nichž jsou pasová oznámení považována za neúplná či nesprávná, aby se usnadnila identifikace, komunikace a předkládání chybějících nebo nesprávných prvků.

(5)

V zájmu zajištění transparentnosti a včasného posouzení předložených pasových oznámení je nezbytné stanovit jednoznačně začátek běhu tříměsíční lhůty uvedené v čl. 35 odst. 3 směrnice 2013/36/EU, aby příslušné orgány domovských členských států mohly rozhodnout o přiměřenosti administrativní struktury a finanční situaci úvěrové instituce a předaly pasové oznámení příslušným orgánům hostitelských členských států. Je rovněž nezbytné stanovit jednoznačně začátek běhu lhůt uvedených v čl. 36 odst. 3 a čl. 39 odst. 2 směrnice 2013/36/EU, v nichž mají příslušné orgány domovských a hostitelských členských států přijmout svá rozhodnutí a vyrozumět jiné příslušné orgány nebo úvěrové instituce.

(6)

Je nezbytné, aby příslušné orgány hostitelských členských států potvrdily přijetí předložených pasových oznámení pobočky, aby bylo jasné datum obdržení příslušného oznámení, lhůta, kterou mají příslušné orgány hostitelských členských států k dispozici na přípravu na dohled nad úvěrovými institucemi a k tomu, aby jim sdělily případné podmínky, za jakých má být z důvodů veřejného zájmu vykonávána jejich činnost, a přesné datum, kdy budou úvěrové instituce schopny zřídit své pobočky a zahájit činnost na území hostitelského členského státu.

(7)

S cílem zajistit transparentnost podmínek uložených pro výkon činnosti v hostitelských členských státech z důvodů veřejného zájmu by příslušné orgány hostitelských členských států měly o takových podmínkách, kterými se omezuje výkon činnosti poboček úvěrových institucí na území hostitelských členských států, informovat příslušné orgány domovských členských států.

(8)

Postupy pro oznámení o změně údajů pobočky by měly rovněž zahrnovat zvláštní případ plánovaného ukončení provozu pobočky, jelikož to je považováno za významnou změnu v provozu pobočky, která musí být oznámena příslušným orgánům domovského a hostitelského členského státu.

(9)

Ustanovení tohoto nařízení jsou úzce propojena, protože se zabývají oznámeními souvisejícími s výkonem práva na usazování a volným pohybem služeb. Za účelem zajištění souladu mezi těmito ustanoveními, která by měla vstoupit v platnost současně, a aby o nich osoby, na něž se tyto povinnosti vztahují, mohly snadno získat ucelený přehled a měly k nim jednoduchý přístup, je žádoucí zařadit některé regulační technické normy, které vyžaduje směrnice 2013/36/EU, do jediného nařízení.

(10)

Toto nařízení vychází z návrhů prováděcích technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví – EBA).

(11)

Orgán EBA uskutečnil otevřené veřejné konzultace o návrzích prováděcích technických norem, z nichž toto nařízení vychází, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v bankovnictví zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (2),

1)

„pasovým oznámením pobočky“ oznámení podané v souladu s čl. 35 odst. 1 směrnice 2013/36/EU úvěrovou institucí, která hodlá zřídit pobočku na území jiného členského státu, příslušným orgánům jejího domovského členského státu;

2)

„oznámením o změně údajů pobočky“ oznámení podané v souladu s čl. 36 odst. 3 směrnice 2013/36/EU úvěrovou institucí příslušným orgánům jejího domovského a hostitelského členského státu, uvádějící změnu údajů sdělovaných podle čl. 35 odst. 2 písm. b), c) nebo d) uvedené směrnice;

3)

„pasovým oznámením služeb“ oznámení podané v souladu s čl. 39 odst. 1 směrnice 2013/36/EU úvěrovou institucí, která hodlá vykonávat volný pohyb služeb tím, že bude na území jiného členského státu poprvé vykonávat činnost, které instituce podává příslušným orgánům svého domovského členského státu;

4)

„pasovým oznámením“ pasové oznámení pobočky, oznámení o změně údajů pobočky nebo pasové oznámení služeb.

a)

musí být písemná, v jazyce, který příslušné orgány domovského členského státu přijímají, a v jazyce, který přijímají příslušné orgány hostitelského členského státu, nebo v jakémkoli jazyce Unie přijímaném příslušnými orgány domovského i hostitelského členského státu;

b)

musí být podána poštou nebo elektronickými prostředky, pokud je dotčené příslušné orgány přijímají.

a)

jazyky přijímané v souladu s odst. 1 písm. a);

b)

adresa, na niž se mají zasílat pasová oznámení podávaná poštou;

c)

veškeré elektronické prostředky, jejichž prostřednictvím lze předložit pasová oznámení, a veškeré příslušné kontaktní údaje.

a)

předání pasového oznámení pobočky příslušným orgánům hostitelského členského státu;

b)

datu obdržení pasového oznámení pobočky příslušnými orgány hostitelského členského státu.

28.8.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 254/22

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

28.8.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 254/24

(1)

V rámci svého ekonomického ozdravného programu zahájilo Řecko program privatizace (2). K privatizaci byla jako státní podnik určena i společnost Larco General Mining & Metallurgical Company S.A. (dále jen „společnost Larco“).

(2)

V březnu 2012 Fond pro správu majetku Řecké republiky (Hellenic Republic Asset Development Fund, dále jen „HRADF“) (3) informoval Komisi o navrhované privatizaci společnosti Larco. Aby se objasnilo, zda mohou v souvislosti s privatizačním projektem vyvstat nějaké problémy spojené se státní podporou, zahájila Komise řízení z moci úřední a v dubnu 2012 zahájila předběžné posouzení.

(3)

V rámci těchto jednání z odpovědi řeckých úřadů na dotazník ze dne 16. března 2012 vyplynulo, že společnost Larco měla již dříve užitek ze státních opatření. Komise požádala o další informace prostřednictvím e-mailových zpráv ze dne 18. dubna 2012, 24. dubna 2012, 5. července 2012, 22. srpna 2012 a 7. prosince 2012, a dopisy ze dne 4. května 2012 a 14. ledna 2013, na něž řecké orgány odpověděly dne 20. dubna 2012, 26. dubna 2012, 3. října 2012, 13. listopadu 2012, 15. listopadu 2012, 7. prosince 2012, 24. prosince 2012 a 18. ledna 2013. Setkání útvarů Komise a zástupců řeckých orgánů se uskutečnilo ve dnech 30. dubna 2012 a 11. září 2012 v Aténách a dne 25. ledna 2013 v Bruselu.

(4)

Dopisem ze dne 6. března 2013 (dále jen „rozhodnutí ze dne 6. března 2013“) Komise sdělila Řecku, že se rozhodla zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy, pokud jde o některá opatření podpory popsaná v části 2.2. níže (dále jen „formální vyšetřovací řízení“).

(5)

Rozhodnutí ze dne 6. března 2013 bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (4). Komise vyzvala řecké orgány a zúčastněné strany, aby předložily své připomínky k opatřením podpory.

(6)

Komise obdržela vyjádření od řeckých orgánů dne 30. dubna 2013. Od zúčastněných stran žádné připomínky neobdržela.

(7)

Dne 21. ledna 2014 řecké orgány e-mailem informovaly Komisi, že souhlasí s přijetím rozhodnutí v anglickém jazyce.

(8)

Společnost Larco se zabývá těžbou a zpracováním lateritu, těžbou lignitu a výrobou feroniklu a vedlejších produktů. Mezi činnosti společnosti patří průzkum, vývoj, těžba, tavba a obchodování s vlastními výrobky na celém světě. Společnost Larco je jedním z největších výrobců feroniklu na světě. V roce 2012 měla společnost 960 zaměstnanců, čímž se řadí mezi velké podniky (5).

(9)

V době, kdy probíhalo formální vyšetřovací řízení, vlastnil 55,2 % akcií společnosti Larco řecký stát prostřednictvím HRADF, 33,4 % vlastnila Řecká národní banka (National Bank of Greece S.A., soukromá finanční instituce, dále jen „NBG“) a 11,4 % vlastnila společnost Public Power Corporation S.A. (zavedený výrobce elektrické energie v Řecku, v němž je řecký stát majoritním držitelem akcií, dále jen „PPC“).

(10)

Společnost Larco provozuje huť ve městě Larymna ve středním Řecku. Společnost Larco rovněž vlastní těžební práva ve čtyřech lokalitách v různých částech Řecka: v dolech Agios Ioannis (poblíž města Larymna), v dolech Evia, v dolech Kastoria a v lignitovém dole Servia.

(11)

Společnost Larco byla založena jako nová právnická osoba v roce 1989 po likvidaci společnosti Hellenic Mining and Metallurgical S.A. ve městě Larymna (dále jen „někdejší společnost Larco“). Někdejší společnost Larco je stále v likvidaci, ale její aktiva byla spolu s odpovídajícími závazky v roce 1989 převedena do společnosti Larco. Někdejší společnost Larco je tedy věřitelem nynější společnosti Larco.

(12)

V dubnu 1998 bylo dosaženo dohody o vyrovnání pohledávek mezi společností Larco a jejími největšími věřiteli, zejména někdejší společností Larco, společností PPC a řeckým státem. Podle dohody z roku 1998 měly být závazky společnosti Larco vůči těmto věřitelům spravovány s úrokem 6 % per annum (dále jen „p.a.“). Dluh vůči řeckému státu nicméně zůstal stabilní či přinejmenším od roku 2004 mírně vzrostl (6), zatímco závazky vůči společnosti PPC a někdejší společnosti Larco byly vyrovnány či poklesly (7).

(13)

Zdá se tedy, že stát nakládal se svými pohledávkami za společností Larco jiným způsobem než druzí dva věřitelé.

(14)

Dne 22. prosince 2008 poskytl stát záruku za úvěr pro společnost Larco od banky ATE ve výši 30 milionů EUR. Záruka se vztahovala na 100 % úvěru po dobu až 3 let a prémie za záruku činila 1 % p.a.

(15)

V roce 2009 s ohledem na záporné hodnoty vlastního kapitálu správní rada společnosti Larco navrhla navýšit základní kapitál o 134 milionů EUR, což všichni tři akcionáři schválili. Nicméně pouze řecký stát využil svá práva v plném rozsahu, zatímco banka NBG využila svá práva částečně a společnost PPC se na navýšení kapitálu nijak nepodílela. Na navýšení základního kapitálu se nepodíleli žádní noví akcionáři.

(16)

Skutečné navýšení základního kapitálu činilo pouze o 65,5 milionu EUR, z čehož stát přispěl přibližně 45 miliony EUR (69 % celkového kapitálového vkladu) a banka NBG přispěla 20,5 milionu EUR (31 %). I přes obtížnou finanční situaci společnosti Larco se zdá, že navýšení kapitálu nebylo založeno na restrukturalizačním plánu, který by obnovil životaschopnost společnosti, zatímco banka NBG podle všeho odepsala účetní hodnotu společnosti „protože banka NBG nepředpokládá, že získá zpět účetní hodnotu investice, jelikož společnost čelí vážným finančním problémům“ (8) (viz 45. bod odůvodnění rozhodnutí ze dne 6. března 2013).

(17)

Dne 10. května 2010 poskytl stát záruku na krytí záruční listiny, aby banka NGB poskytla společnosti Larco částku ve výši 10,8 milionu EUR. Záruka pokryla 100 % záruční listiny, byla poskytnuta na neomezenou dobu a prémie za záruku činila 2 % p.a.

(18)

V roce 2010 řecké daňové orgány provedly audit účetní závěrky společnosti Larco a odmítly účetní zpracování určitých ztrát plynoucích ze zajišťovacích smluv pro ceny niklu. Z důvodu nesprávného zaúčtování ztrát byla uložena daňová pokuta ve výši 190 milionů EUR (9).

(19)

Společnost Larco tuto daňovou pokutu následně napadla u řeckých soudů. Podle řeckých právních předpisů platí (10), že subjekt, který je povinen uhradit daňovou pokutu, musí z této pokuty předem splatit 25 %, aby ji mohl u soudu napadnout (v tomto případě 25 % částky odpovídá 47 milionům EUR).

(20)

V případě společnosti Larco však řecký správní soud rozhodl, že ji zprostí povinnosti zaplatit 25 % daňové pokuty předem, a tuto povinnost nahradil povinností uložit záruční listiny na částku ve výši pouhých 1,5 milionu EUR.

(21)

Dne 30. prosince 2011 řecký stát poskytl dvě záruky na dva úvěry ve výši 30 milionů EUR a 20 milionů EUR od banky ATE. Jeden z úvěrů (ve výši 20 milionů EUR) byl v okamžiku, kdy byla záruka poskytnuta, po termínu splatnosti. Záruky zajišťovaly 100 % pokrytí dluhu a prémie činila 1 % p.a.

(22)

V rozhodnutí ze dne 6. března 2013 (18.–25. bod odůvodnění) dospěla Komise k předběžnému závěru, že společnost Larco může být od roku 2007 považována za podnik v obtížích ve smyslu pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci (11). Vzhledem k tomu dospěla Komise k předběžnému závěru, že všech šest opatření představuje státní podporu a vyjádřila pochybnosti ohledně slučitelnosti těchto opatření s vnitřním trhem.

(23)

V případě, že by dotčená opatření představovala státní podporu, byla by poskytnuta v rozporu s požadavky na oznámení a pozastavení stanovenými v čl. 108 odst. 3 Smlouvy.

(24)

Ve svých připomínkách v rámci formálního vyšetřovacího řízení řecké orgány tvrdily, že společnost Larco nebyla v letech 2008 a 2009 podnikem v obtížích, protože zaznamenané ztráty byly způsobeny poklesem celosvětové ceny feroniklu v tomto období. Řecké orgány tvrdily, že společnost Larco byla podnikem v obtížích až od roku 2010.

(25)

Řecké orgány namítly, že státní úvěr pro společnost Larco v podstatě nepředstavuje státní prostředky, protože to byl původně soukromý úvěr poskytnutý organizací pro restrukturalizaci podniků (Organisation for Entreprise Restructuring S.A., dále jen „OER“). Když organizace OER procházela likvidací podle zákona č. 2741/1999, všechny její pohledávky byly převedeny na stát.

(26)

Dále řecké orgány vysvětlily, že dohoda o vyrovnání pohledávek z roku 1998 obsahovala zvláštní pravidla pro správu a vymáhání nesplacených pohledávek, která se měla použít na konci každého účetního období následujícím způsobem:

(27)

Pokud by společnost Larco po roce 1999 nevykázala žádný zisk, věřitelé měli právo dosáhnout splacení pohledávky prostřednictvím různých prostředků, jako například považovat platbu za splatnou, kapitalizace dluhu atd. Věřitelé nicméně nebyli oprávněni k jakékoliv nucené exekuci nesplacené pohledávky, jako je například zabavení aktiv společnosti nebo nucené zahájení konkurzního řízení vůči dotčené společnosti.

(28)

Do roku 2003 věřitelé obdrželi vzniklý úrok, jak bylo dohodnuto. V letech 2004–2007 společnost Larco nedosáhla žádného zisku, a tudíž nedošlo ke splacení vzniklého úroku. V roce 2007 uzavřela společnost PPC se společností Larco dohodu o surovinách, kterou schválili všichni věřitelé a podle níž společnost Larco dodávala společnosti PPC lignit, čímž snižovala výši pohledávky. Pohledávka vůči společnosti PPC byla zcela splacena v roce 2011.

(29)

Správce majetku někdejší společnosti Larco pokračoval ve vymáhání dluhu soudní cestou a zdá se, že určitá částka již byla splacena. Do roku 2011 někdejší společnost Larco na základě dohody z roku 1998 vymohla 5 milionů EUR nesplacené pohledávky. Vzhledem k tomu, že někdejší společnost Larco též měla dluhy vůči řeckému státu, vymohl řecký stát celou částku těchto 5 milionů EUR.

(30)

Pokud jde o přímý dluh společnosti Larco vůči řeckému státu, řecký stát společnosti Larco pravidelně zasílal faktury na roční částky dluhu včetně ročních vzniklých úroků.

(31)

Řecké orgány tudíž tvrdily, že dluh plynoucí z dohody z roku 1998 nemůže představovat státní prostředky a že společnost Larco v žádném případě nezískala selektivní výhodu.

(32)

Řecké orgány se odvolaly na sdělení Komise o zárukách (12), a zejména na bod 3.2 tohoto sdělení, který obsahuje podmínky, za nichž Komise může vyloučit státní podporu v případě individuální záruky. Podle řeckých orgánů:

(33)

Řecké orgány tedy tvrdily, že státní záruka poskytnutá v roce 2008 nepředstavuje státní podporu.

(34)

Řecké orgány objasnily, že opatření 2 bylo uděleno na základě ministerského rozhodnutí YA 2/93378/0025 ze dne 22. prosince 2008 a pokrývalo přesnou částku 30 000 000 EUR.

(35)

Řecké orgány uvedly, že důvodem účasti státu na navýšení kapitálu bylo ochránit hodnotu společnosti kvůli její nadcházející privatizaci a za účelem provedení plánu restrukturalizace. Ve svém rozhodnutí stát zohlednil růstový potenciál společnosti Larco, hodnotu aktiv společnosti, celkovou situaci na trhu s feroniklem, jakož i restrukturalizační opatření a opatření ke snížení nákladů.

(36)

Banka NBG poskytla 31 % částky určené k navýšení kapitálu. Na rozdíl od řeckého státu se banka NBG rozhodla využít svá práva pouze částečně. Řecké orgány namítly, že záměrem banky NBG bylo udržet určitou kontrolu nad společností, a že tudíž její kroky by neměly být považovány za nedostatek důvěry v budoucnost společnosti Larco. Banka NBG opravdu snížila svůj podíl ve společnosti Larco na nezbytné minimum podle řeckých právních předpisů, aby měla právo veta nad některými důležitými rozhodnutími správní rady.

(37)

Třetí akcionář, společnost PPC, výslovně rozhodl, že se nebude podílet na navýšení kapitálu, a souhlasil tudíž, že se jeho akciový podíl sníží. Řecké orgány uvedly, že se společnost PPC rozhodla nezúčastnit se navýšení kapitálu z toho důvodu, že jejím záměrem bylo umožnit státu, aby získal větší akcionářský podíl kvůli privatizaci společnosti.

(38)

Na závěr řecké orgány uvedly, že stát jednal jako investor v tržním hospodářství, a že tedy navýšení kapitálu v roce 2009 nepředstavovalo státní podporu.

(39)

Pokud jde o datum poskytnutí záruky, řecké orgány neposkytly přesvědčivé informace. Ze zápisu z valné hromady vyplývá, že řecký stát poskytl 15 000 000 EUR na navýšení základního kapitálu dne 15. dubna 2009 na základě dokumentu Οικ2/27694/0025 ministerstva financí vzhledem k celkovému příspěvku státu na navýšení základního kapitálu, který dosáhl výše 44 999 999,40 EUR. V účetní závěrce společnosti Larco z roku 2009 je uvedeno, že o navýšení kapitálu bylo rozhodnuto dne 14. května 2009, ale neobjasňuje se, kdy se vklad nového kapitálu fakticky uskutečnil.

(40)

Řecké orgány vysvětlily, že v rámci dohody z roku 1998 někdejší společnost Larco trvale usilovala o splacení částky, jež jí dlužila společnost Larco, u řeckých soudů a byla vydána řada rozsudků a rozhodnutí o neplatnosti, mimo jiné i ve věci dluhu ve výši 10,5 milionu EUR (13).

(41)

V rámci odvolání, které společnost Larco podala, a vzhledem k nebezpečí, že dojde k nenapravitelné škodě, pozastavil řecký nejvyšší soud splácení dluhu ve výši přibližně 10,5 milionu EUR až do konečného rozsudku příslušného soudu. Toto pozastavení bylo uděleno pod podmínkou, že společnost Larco poskytne někdejší společnosti Larco záruční listinu na výše uvedenou částku. Banka NBG poskytla společnosti Larco záruční listinu na částku přibližně 10,8 milionu EUR (10,5 milionu EUR původně napadeného dluhu + 0,3 milionu EUR na soudní výlohy a poplatky). Záruční listina byla následně pokryta státní zárukou na celou částku s prémií 2 % p.a. na neomezenou dobu.

(42)

Řecké orgány vysvětlily, že opatření bylo poskytnuto státem jako akcionářem s cílem splnit podmínky nutné pro pozastavení splácení a pro ochranu státních investic před dluhy po lhůtě splatnosti. V opačném případě by pozastavení splácení nebylo použitelné a někdejší společnost Larco by měla právo vymáhat splacení pohledávky, a to případně i zabavením aktiv společnosti Larco, která by se tak stala insolventní. Podle řeckých orgánů by banka NBG záruční listinu bez státní záruky neposkytla.

(43)

Řecké orgány objasnily, že opatření 4 bylo poskytnuto na základě ministerského rozhodnutí YA 2/923/0025 ze dne 10. května 2010 a vztahuje se na částku ve výši přesně 10 510 824,95 EUR a na částku 310 000 EUR na soudní poplatky a náklady, tedy na celkovou částku 10 820 824,95 EUR.

(44)

Řecké orgány objasnily, že dotčené opatření se týká spíše dodatečné daně než daňové pokuty. Dodatečná daň byla vyměřena proto, že daňové orgány nesouhlasily s tím, že by ztráty vyplývající ze zajišťovacích smluv měly být odvozeny z čistých příjmů společnosti Larco, jak tvrdila společnost Larco. Řecké orgány rovněž upřesnily, že společnost Larco byla soudem vyzvána, aby poskytla záruční listiny v celkové hodnotě 4,7 milionu EUR.

(45)

Řecké orgány předložily důkazy o tom, že společnost Larco byla na základě obecného právního předpisu oprávněna nahradit platbu dodatečné daně předem záručními listinami. Soud v rozsudku, který umožnil společnosti Larco nahradit platbu dodatečné daně předem záručními listinami v souladu s vnitrostátními právními předpisy (14), použil ověření vyváženosti a zvážil přínos pro věřitele (stát) a životaschopnost dlužníka (společnost Larco), a rozhodl proto o dočasném pozastavení povinnosti předem zaplatit 47 milionů EUR (což představuje 25 % dodatečné daně) a o nahrazení této platby záruční listinou v celkové hodnotě 4,7 milionu EUR. Toto pozastavení mělo být v platnosti až do vydání konečného rozsudku ve sporu týkajícím se uložení dodatečné daně, který společnost Larco zahájila proti státu pro vyměření dodatečné daně.

(46)

Kromě toho řecké orgány uvedly, že rozhodnutí vnitrostátních soudů nemohou být připisována státu.

(47)

Řecké orgány rovněž vysvětlily, že navzdory tomuto dočasnému pozastavení stát prakticky zrušil finanční dopad tohoto pozastavení započtením dodatečné daně, kterou měla společnost Larco zaplatit, proti částce, kterou měl společnosti Larco zaplatit stát, např. vrácením přeplatku na dani z příjmu nebo na DPH. To bylo umožněno pozdějšími předpisy pro zrychlení výběru daní v Řecku.

(48)

To znamená, že stát již zjevně ve skutečnosti získal minimálně 16,1 milionu EUR z dlužné částky, pokud jde o zaplacení dodatečné daně společností Larco předem.

(49)

Řecké orgány objasnily, že ani jeden z těchto dvou úvěrů, pro které byly poskytnuty záruky, nebyl po lhůtě splatnosti. Úvěr ve výši 20 milionů EUR poskytla banka ATE jako refinancování staršího úvěru ve výši 20 milionů EUR, který byl po splatnosti.

(50)

Řecké orgány uvedly, že ani jedna státní záruka se netýkala státních prostředků, protože stát společnosti Larco dlužil 60 milionů EUR na přeplatcích za DPH. Proto kdyby bylo třeba splatit záruky, tyto částky mohly kompenzovat nesplacené pohledávky státu.

(51)

Orgány rovněž tvrdily, že i kdyby opatření představovalo podporu, mělo by být považováno za slučitelné s vnitřním trhem, protože byly dodrženy požadavky dočasného rámce (15) a příslušného dočasného řeckého systému pro úvěrové záruky (dále jen „dočasný systém záruk“) (16). Orgány se zejména domnívaly, že kromě toho, že společnost Larco byla v době poskytnutí opatření podnikem v obtížích, byly splněny ostatní podmínky dočasného systému záruk:

(52)

Dále řecké orgány uvedly, že v případě, že by Komise dospěla k závěru, že toto opatření představuje podporu a nebyly splněny podmínky dočasného systému záruk, opatření mělo být považováno za podporu na záchranu. Tato podpora by měla být považována za oznámenou, protože Komise byla o tomto opatření informována v odpovědi v dotazníku ze dne 16. března 2012, kdy věc byla ve fázi předběžného šetření z moci úřední.

(53)

Podle řeckých orgánů byla pomoc v souladu s požadavky pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci, neboť:

(54)

Řecké orgány objasnily, že opatření 6 bylo přijato na základě i) ministerského rozhodnutí YA 2/95156/0025 ze dne 30. prosince 2011 pokrývajícího přesnou částku ve výši 30 000 000 EUR a ii) ministerského rozhodnutí YA 2/95161/0025 ze dne 30. prosince 2011 týkajícího se částky ve výši přesně 20 000 000 EUR.

(55)

Toto rozhodnutí se v úvodu zabývá otázkou, zda je společnost Larco podnikem v obtížích ve smyslu pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci. Následně rozhodnutí posoudí, zda zkoumaná opatření představují státní podporu vůči společnosti Larco ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a konečně zda taková podpora je slučitelná s vnitřním trhem.

(56)

V rozhodnutí ze dne 6. března 2013, a to zejména v 18.–25. bodu odůvodnění tohoto rozhodnutí, Komise dospěla k předběžnému závěru, že v době, kdy bylo poskytnuto šest dotčených opatření, byla společnost Larco podnikem v obtížích. V tabulce jsou uvedeny klíčové finanční údaje společnosti Larco v období 2007–2011:

Klíčové finanční údaje společnosti Larco v období 2007–6/2012 (v milionech EUR)

(57)

Bod 10 písm. a) pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci uvádí, že společnost s ručením omezeným se považuje za podnik v obtížích, pokud u ní „došlo ke ztrátě více než poloviny zapsaného kapitálu a kde ke ztrátě více než jedné čtvrtiny tohoto kapitálu došlo za posledních 12 měsíců“. To odráží předpoklad, že společnost prodělávající značné ztráty zapsaného (základního) kapitálu nebude schopna zastavit ztráty, které téměř jistě povedou k ukončení podnikatelské činnosti v krátkodobém nebo střednědobém horizontu (jak je uvedeno v bodě 9 pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci).

(58)

Kromě toho podle bodu 11 pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci může být společnost považována za podnik v obtížích „tehdy, kdy jsou patrné typické příznaky podniku v obtížích, například narůstající ztráta, klesající obrat, rostoucí skladové zásoby, nadbytečná kapacita, slábnoucí peněžní tok, narůstající dluh, narůstající úroky a klesající nebo nulová hodnota čistých aktiv“. V tomto ohledu podle Tribunálu existence „záporného vlastního kapitálu, což může být […] považováno za významný ukazatel finančních potíží podniku“ (18).

(59)

Podle účetních závěrek společnosti Larco v období od roku 2007 do 1. pololetí roku 2012 základní kapitál společnosti neklesl o více než polovinu. Nicméně ve stejném období vlastní kapitál společnosti dosáhl záporných hodnot. Komise v předchozích případech měla za to, že pokud společnost má záporný vlastní kapitál, znamená to, že celý základní kapitál této společnosti byl ztracen, a a priori se předpokládá, že kritéria uvedená v bodě 10 písm. a) pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci jsou splněna (19).

(60)

V případě společnosti Larco se Komise domnívá, že základní kapitál této společnosti se pouze zdánlivě nesnížil o více než polovinu, protože společnost nepřijala náležitá opatření, jež v takové situaci stanoví řecké právní předpisy (20). Příslušná opatření se zaměřují na změnu hodnoty vlastního kapitálu společnosti z negativní na pozitivní a zároveň na jeho zvyšování na odpovídající úroveň. Takovými opatřeními by mohla být buď kapitalizace ztrát, nebo zvýšení kapitálu, anebo obojí.

(61)

V této souvislosti se Komise domnívá, že kapitalizace ztrát by měla za následek ztrátu celého základního kapitálu společnosti, protože kumulované ztráty byly vyšší než základní kapitál. Z tohoto důvodu se Komise domnívá, že v tomto případě jsou od roku 2008 splněna kritéria stanovená v bodě 10 písm. a) pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci.

(62)

Kromě toho, pokud jde o kritéria stanovená v bodě 11 pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci, ve společnosti Larco došlo od roku 2007 do roku 2009 k výraznému poklesu obratu a v letech 2008 a 2009 k významným ztrátám, a to v celkové výši 221 milionů EUR (116 milionů EUR a 105 milionů EUR). V letech 2010 a 2011 se společnosti zvýšil obrat i zisky, ale tento nárůst nebyl dostatečný k tomu, aby došlo k finančnímu zotavení společnosti. Během téhož období vlastní kapitál společnosti zůstal záporný a její dluh nadále rostl. Navíc operace společnosti Larco byly v 1. pololetí roku 2012 opět ztrátové.

(63)

Komise nesouhlasí s argumentem řeckých orgánů, že společnost Larco nebyla v průběhu let 2008 a 2009 v obtížích, protože ztráty byly způsobeny snížením ceny feroniklu.

(64)

Za prvé, skutečnost, že pokles cen feroniklu vedl ke ztrátám a přispěl k obtížím společnosti Larco, neomlouvá sama o sobě zjištění, že společnost Larco vykazovala obvyklé rysy podniku v obtížích. Zdravá firma by musela přizpůsobit své náklady takovým cenovým změnám, aby zabránila ztrátám.

(65)

Za druhé, v letech 2008 a 2009 měla společnost záporný vlastní kapitál a její dluh rostl (nárůst o 63 % mezi lety 2007–2008). I když se cena feroniklu a obrat společnosti po roce 2010 výrazně zvýšily, pozdější finanční výsledky společnosti Larco naznačují, že její obtíže přetrvávaly. Proto nelze dospět k závěru, že ztráty z roku 2008 a 2009 byly pouze důsledkem nízkých cen feroniklu.

(66)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěla Komise k závěru, že společnost Larco byla podnikem v obtížích ve smyslu pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci v době, kdy jí bylo poskytnuto šest dotčených opatření.

(67)

V čl. 107 odst. 1 Smlouvy se stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou – pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy – neslučitelné s vnitřním trhem.

(68)

V souladu s ustálenou praxí Komise, a jak bylo potvrzeno judikaturou, kritériem pro posouzení, zda transakce mezi veřejnoprávním subjektem a podnikem je státní podporou, je zásada investora v tržním hospodářství nebo zásada věřitele v tržním hospodářství (21). Z této zásady plyne, že pokud stát jedná na trhu jako komerční hospodářský subjekt, musí tak učinit způsobem srovnatelným se soukromým subjektem. Pokud stát tak nečiní, může se jednat o státní podporu. Jinými slovy, ukazatelem pro posouzení, zda transakce zahrnuje státní podporu, je to, zda by se soukromý subjekt v podobné situaci choval stejným způsobem. Při uplatňování této zásady nelze jako důvody pro udělení podpůrných opatření vzít v úvahu jiná než hospodářská hlediska.

(69)

Na základě dostupných informací nemůže Komise souhlasit s tvrzením řeckých orgánů, že úvěr od organizace OER byl soukromým úvěrem. Podle řeckého zákona č. 1386/1983 (článek 1) (22), kterým se zřizuje organizace OER, „OER bude fungovat ve prospěch společenského zájmu a pod dohledem státu“. Podle článku 3 téhož zákona byl stát jediným akcionářem organizace OER. Kromě toho měl stát možnost přímo jmenovat předsedu spolu s 2 z 8 členů představenstva a nepřímo i další 4 členy. Z výše uvedeného vyplývá, že zdroje organizace OER jsou v podstatě státními prostředky, a tedy se zdá, že každý úvěr od organizace OER lze považovat za úvěr od státu.

(70)

Důkazy předložené řeckými orgány ukazují, že dluh společnosti Larco vůči organizaci OER (následně převedený na stát) byl pravidelně vykazován a fakturován v souladu s dohodou o vyrovnání pohledávek z roku 1998 a na základě dohody vyrovnání pohledávek z roku 1998. Část dluhu byla splacena, když to umožnila ziskovost společnosti. Společnost Larco v tomto období provedla investice, které snížily splátky, ale tyto investice byly schváleny všemi věřiteli. Podle zmíněné dohody věřitelé neměli nárok na žádnou nucenou exekuci nesplaceného dluhu.

(71)

S ohledem na výše uvedené dospěla Komise k závěru, že opatření 1 je v souladu se zásadou věřitele v tržním hospodářství, protože stát jako věřitel jednal způsobem srovnatelným s chováním soukromého věřitele, protože použil všechny prostředky, které měl k dispozici a ve smluvně dohodnutém rámci, s cílem vymoci svůj dluh.

(72)

Státní záruky představují riziko pro státní prostředky, protože požadavek na jejich plnění je hrazen ze státního rozpočtu. Navíc jakákoliv záruka, která není řádně zhodnocena, znamená pro stát finanční ztrátu. Kritérium státních prostředků a přičitatelnost státu jsou tedy pro toto opatření splněny a řecké orgány to nezpochybňují.

(73)

Komise nesouhlasí s argumentem řeckých orgánů, že jsou splněny podmínky uvedené v bodě 3.2 sdělení o zárukách. Komise dospěla k závěru, že společnost Larco byla v roce 2008 podnikem v obtížích. Kromě toho roční záruku ve výši 1 % nelze považovat za záruku zohledňující riziko selhání, pokud jde o zaručené úvěry, a to vzhledem ke značným finančním obtížím společnosti Larco a zejména vzhledem k vysokému podílu dluhů k vlastnímu kapitálu v případě této společnosti.

(74)

Komise se domnívá, že rozumný tržní věřitel v tržním hospodářství by společnosti Larco záruku za těchto podmínek neposkytl. Vzhledem k tomu, že opatření bylo poskytnuto selektivně společnosti Larco, dospěla Komise k závěru, že státní záruka poskytnutá v roce 2008 poskytla příjemci selektivní výhodu.

(75)

Společnost Larco působí v odvětví, s jehož produkty se mezi členskými státy obchoduje, a sama vyváží většinu své produkce do jiných členských států. Těžba niklu, tavení a rafinace se kromě Řecka dále děje v 6 členských státech, a to v Rakousku, Finsku, Francii (Nové Kaledonii), Španělsku, Švédsku a Spojeném království (23). S niklem se obchoduje téměř ve všech členských státech (24).

(76)

Zkoumaná opatření umožňují společnosti Larco, aby pokračovala v činnosti jako doposud, a na rozdíl od ostatních konkurentů, kteří se nacházejí ve finančních potížích, nemusí čelit následkům, jež by jinak vyplynuly ze špatných finančních výsledků společnosti. To narušuje hospodářskou soutěž, protože ostatní společnosti, které působí na stejných trzích, se musí bez této státní podpory obejít.

(77)

Proto dospěla Komise k závěru, že opatření 2 představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Komise se domnívá, že podpora se rovná výši zaručeného úvěru, protože je nepravděpodobné, že by společnost Larco s ohledem na své ekonomické obtíže nalezla na trhu prostředky financování, a to bez ohledu na podmínky. Jinými slovy, Komise se domnívá, že společnost Larco získala výhodu, která se rovná výši zaručeného úvěru, protože bez státní záruky by nebyla schopna na trhu takové finanční prostředky získat.

(78)

Komise nemá žádné informace o tom, zda byla záruka fakticky uplatněna.

(79)

Účast státu na navýšení základního kapitálu ve společnosti Larco v roce 2009 zahrnuje státní prostředky a lze ji připsat státu. Toto kritérium je tedy splněno a řecké orgány je nezpochybňují.

(80)

Komise neobdržela ze strany řeckých orgánů žádné přesvědčivé důkazy, které by ospravedlnily jejich tvrzení, že stát jednal jako rozumný investor v tržním hospodářství. Zápisy z valných hromad akcionářů uvedené jako důkaz ve skutečnosti naznačují, že žádný plán restrukturalizace nebyl akcionářům před navýšením základního kapitálu předložen, a to i přesto, že společnost Larco byla podnikem v obtížích. Kromě toho konečná částka navýšení základního kapitálu nakonec nedostačovala k pokrytí záporného vlastního kapitálu společnosti, a proto navýšení nemohlo být považováno za opatření na ochranu hodnoty společnosti a podporu její restrukturalizace.

(81)

Pokud jde o účast banky NBG, Komise připomíná vyjádření Soudního dvora, že „souběžnost sama o sobě i při existenci významných soukromých investic dostačující k učinění závěru o neexistenci podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, když nebyly vzaty v úvahu ostatní relevantní skutkové a právní okolnosti“ (25).

(82)

Ve skutečnosti nelze částečnou účast banky NBG použít jako důkaz o souběžnosti činností mezi státem a soukromými akcionáři, protože banka NBG byla vůči společnosti Larco nejen akcionářem, ale také věřitelem. Její rozhodnutí podílet se částečně na navýšení kapitálu bylo tedy prostředkem, jak ochránit nejen hodnotu své investice, ale také své postavení věřitele.

(83)

Kromě toho stát již poskytl společnosti Larco státní záruku v roce 2008. Tedy, jak stanovuje příslušná judikatura, účast státu na navýšení kapitálu v roce 2009 nelze chápat izolovaně, ale musí být posuzována v souvislosti s jinými podpůrnými opatřeními (26).

(84)

A konečně, v zápisech z valných hromad akcionářů nelze najít oporu pro tvrzení řeckých orgánů, že záměrem společnosti PPC bylo, aby stát dosáhl výrazného většinového podílu. Namísto toho společnost PPC jednoduše prohlásila, že se na navýšení základního kapitálu nebude podílet.

(85)

Komise se proto domnívá, že rozumný tržní investor by se na navýšení základního kapitálu společnosti Larco za těchto podmínek nepodílel. Vzhledem k tomu, že opatření bylo poskytnuto selektivně společnosti Larco, dospěla Komise k závěru, že účast státu na navýšení kapitálu v roce 2009 poskytla příjemci selektivní výhodu.

(86)

Z důvodů uvedených v 75. a 76. bodě odůvodnění vyplývá, že toto opatření může ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit hospodářskou soutěž.

(87)

Proto dospěla Komise k závěru, že opatření 3 představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Vzhledem k tomu, že není zpochybněno, že stát plně vykonával svá práva na navýšení základního kapitálu [nejasné], hodnota opatření 3 dosahuje částky 44 999 999,40 EUR.

(88)

Pokud jde o datum poskytnutí příspěvku, ze zápisu z valné hromady konané dne 14. května 2009 vyplývá, že řecký stát poskytl 15 000 000 EUR na navýšení základního kapitálu dne 15. dubna 2009 (27) s cílem navýšit základní kapitál [nejasné] příspěvkem státu v celkové hodnotě 44 999 999,40 EUR. Komise nemá informace o datu, kdy byla poskytnuta zbývající částka příspěvku státu na navýšení základního kapitálu společnosti.

(89)

Ze stejných důvodů jako u opatření 2 je pro opatření 4 splněno kritérium státních prostředků a přičitatelnosti státu a řecké orgány to nezpochybnily.

(90)

Komise uznává, že poskytnutí záruky v případech podobných tomuto případu může být běžnou obchodní praxí akcionářů. Avšak vzhledem k tomu, že banka NBG byla také akcionářem společnosti Larco, se Komise domnívá, že by pro akcionáře bylo obvyklé úměrně sdílet expozici plynoucí z dotčené záruky. Místo toho stát na sebe vzal veškeré riziko plynoucí z poskytnutí záruky na úvěr, zatímco společnost Larco byla v obtížích a její dluh narůstal.

(91)

Pokud jde o opatření 2, podmínky uvedené v bodě 3.2 sdělení o zárukách nejsou ani pro toto opatření splněny, protože dluhová prémie ve výši 2 % nemůže být považována za prémii zohledňující riziko selhání společnosti Larco.

(92)

Komise se proto domnívá, že rozumný věřitel v tržním hospodářství by společnosti Larco za těchto podmínek záruku neposkytl. Vzhledem k tomu, že toto opatření bylo poskytnuto selektivně společnosti Larco, dospěla Komise k závěru, že zárukou byla příjemci poskytnuta selektivní výhoda.

(93)

Z důvodů uvedených v 75. a 76. bodě odůvodnění vyplývá, že toto opatření může ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit hospodářskou soutěž.

(94)

Proto Komise dospěla k závěru, že opatření 4 představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Komise se domnívá, že výše podpory se rovná zaručené částce, protože je jasné, že bez ohledu na podmínky by žádný rozumný subjekt na trhu nebyl schopen zaručit pro společnost Larco tuto částku vzhledem k ekonomickým obtížím společnosti. Jinými slovy, Komise se domnívá, že společnost Larco získala výhodu ve výši zaručené částky, protože bez státní záruky by společnost Larco nemohla na trhu získat žádné záruky.

(95)

Komise nemá žádné informace o tom, zda byla záruka fakticky uplatněna.

(96)

Komise bere na vědomí vysvětlení předložená řeckými orgány, pokud jde o skutkový rámec opatření 5.

(97)

S ohledem na důkazy předložené řeckými orgány Komise souhlasí s tím, že právo nahradit platbu dodatečné daně předem záruční listinou bylo společnosti uděleno soudem na základě objektivních kritérií, která by se použila na jakoukoliv společnost v podobné situaci. Proto dospěla Komise k závěru, že opatření 5 nezahrnovalo selektivní výhodu pro společnost Larco.

(98)

Komise bere na vědomí vysvětlení poskytnutá řeckými orgány, pokud jde o skutkový rámec pro opatření 6.

(99)

Komise nesouhlasí s řeckými orgány, že opatření 6 nezahrnuje státní prostředky. Za prvé, jak je vysvětleno u opatření 2, státní záruky ohrožují prostředky státu, protože jejich plnění je vypláceno ze státního rozpočtu. Kromě toho jakákoliv záruka, která není řádně zhodnocena tržní prémií, znamená pro stát finanční ztrátu. Navíc argument o nesplacených pohledávkách DPH ve výši 60 milionů EUR se zdá být v rozporu s připomínkami k opatření 5, kde řecké orgány tvrdily, že úmyslně a v souladu se zákonem nevrátily dlužnou DPH, a to s cílem kompenzovat pozastavení platby dodatečné daně předem.

(100)

Komise se proto domnívá, že kritérium státních prostředků a přičitatelnosti státu je u tohoto opatření splněno.

(101)

Ani pro toto opatření, podobně jako u opatření 2 a 4, nejsou splněny podmínky uvedené v bodě 3.2 sdělení o zárukách.

(102)

Komise se proto domnívá, že rozumný věřitel v tržním hospodářství by společnosti Larco záruku za těchto podmínek neposkytl. Vzhledem k tomu, že toto opatření bylo společnosti Larco poskytnuto selektivně, dospěla Komise k závěru, že zárukou byla příjemci poskytnuta selektivní výhoda.

(103)

Z důvodů uvedených v 75. a 76. bodě odůvodnění vyplývá, že toto opatření může ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit hospodářskou soutěž.

(104)

Proto došla Komise k závěru, že opatření 6 představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Pokud jde o opatření 2, Komise se domnívá, že výše podpory se rovná částce zaručených úvěrů, protože je nepravděpodobné, že by společnost Larco vzhledem ke svým ekonomickým obtížím nalezla na trhu financování bez ohledu na podmínky.

(105)

Komise nemá žádné informace o tom, zda byla záruka fakticky uplatněna.

(106)

S ohledem na výše uvedené se Komise domnívá, že opatření 1 a 5 nepředstavují státní podporu, zatímco opatření, 2, 3, 4 a 6 představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(107)

To znamená, že státní podpora plynoucí z opatření 2 činí 30 000 000 EUR poskytnutých dne 22. prosince 2008. Státní podpora plynoucí z opatření 3 činí 44 999 999,40 EUR, ale je třeba, aby řecké orgány upřesnily datum (data), kdy byla podpora poskytnuta. Státní podpora plynoucí z opatření 4 činí 10 820 824,95 EUR a byla poskytnuta dne 10. května 2010 a celková státní podpora plynoucí z opatření 6 činí 50 000 000 EUR (součet 30 000 000 EUR + 20 000 000 EUR) poskytnutých dne 30. prosince 2011.

(108)

Opatření 2, 3, 4 a 6 představují státní podporu, která byla poskytnuta v rozporu s povinností týkající se oznámení a povinností nekonat, jež jsou stanoveny v čl. 108 odst. 3 Smlouvy. Tato opatření tudíž představují protiprávní státní podporu.

(109)

Vzhledem k tomu, že určitá opatření představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy, jejich slučitelnost musí být posouzena s ohledem na výjimky stanovené v čl. 107 odst. 2 a 3 Smlouvy.

(110)

Podle judikatury Soudního dvora záleží na rozhodnutí členského státu, zda se bude dovolávat možných důvodů slučitelnosti a prokáže, že jsou splněny podmínky pro takovou slučitelnost (28).

(111)

V případě opatření 2 a 4 se řecké orgány nedovolávaly žádných případných důvodů slučitelnosti, protože namítaly, že tato opatření nepředstavují státní podporu.

(112)

Vzhledem k tomu, že tato opatření představují státní podporu, měla by být posuzována s ohledem na jejich slučitelnost podle čl. 107 odst. 3 bodu c) Smlouvy, a zejména podle pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci, neboť společnost Larco byla podnikem v obtížích nejméně od roku 2008. Podle bodu 20 pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci „nemůže být podnik v obtížích považován za prostředek k prosazování jiných politických cílů, dokud není zajištěna jeho životaschopnost. Komise se proto domnívá, že podpora poskytovaná podnikům v obtížích může přispívat k rozvoji hospodářských činností, aniž by nepříznivě ovlivňovala obchod v takové míře, jež by byla v rozporu se zájmem Společenství, pouze pokud budou splněny podmínky uvedené v těchto pokynech.“

(113)

Nicméně, příslušné podmínky pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci (bod 3.1.) nejsou v projednávaném případě splněny. Záruky nebyly ukončeny po 6 měsících a řecké orgány neoznámily plán restrukturalizace, kterým by se obnovila životaschopnost společnosti, přičemž nebyla provedena žádná kompenzační opatření s cílem zmírnit narušení hospodářské soutěže. Neexistuje také žádný důkaz, že podpora byla omezena na nezbytné minimum, zejména prostřednictvím významného vlastního příspěvku příjemce podpory. Úřady nepředložily plán likvidace.

(114)

Pokud jde o opatření 6, řecké orgány namítly, že bylo v souladu s dočasným rámcem a dočasným systémem záruk, a proto je lze v každém případě považovat za podporu na záchranu.

(115)

Komise nesouhlasí s argumenty řeckých orgánů. Domnívá se, že nebyly splněny podmínky dočasného rámce a dočasného systému pojištění vkladů, protože společnost Larco byla podnikem v obtížích. Celková částka obou záruk převýšila roční mzdové náklady společnosti Larco, záruka překročila 90 % úvěru a dluhová prémie ve výši 1 % p.a. nemůže být považována za tržní prémii, jež odráží riziko selhání při splácení zaručené částky.

(116)

Pokud jde o tvrzení, že opatření bylo součástí podpory na záchranu, i když Komise vedla jednání s řeckými úřady o společnosti Larco od roku 2011, úřady se nikdy nezmínily, že záruky poskytnuté v roce 2011 by měly být považovány za podporu na záchranu, a nikdy nic takového neoznámily. Ve skutečnosti ve své odpovědi ze dne 16. března 2012 v dotazníku řecké orgány výslovně prohlásily, že společnost Larco za posledních 10 let z podpory na záchranu a/nebo restrukturalizaci netěžila.

(117)

Příslušné podmínky pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci každopádně nebyly splněny ani v tomto případě. Záruky poskytnuté v roce 2011 nebyly po 6 měsících ukončeny a řecké orgány neoznámily plán restrukturalizace nebo plán likvidace. Obchodní plán odůvodňující potřebu 30 milionů EUR na investice nemůže tvořit základ slučitelného plánu restrukturalizace podle pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci. Důvodem je, že tento plán nesměřoval k obnovení životaschopnosti podniku a neobsahoval žádná plánovaná nebo provedená kompenzační opatření s cílem zmírnit narušení hospodářské soutěže. Kromě toho neexistoval žádný důkaz o tom, že podpora byla omezena na nezbytné minimum, a to zejména prostřednictvím významného vlastního příspěvku příjemce podpory. Úřady neposkytly ani plán likvidace.

(118)

Komise nezjistila žádné další možné důvody pro slučitelnost opatření 2, 4 a 6.

(119)

S ohledem na výše uvedené se Komise domnívá, že opatření 2, 4 a 6 nejsou slučitelná s vnitřním trhem.

(120)

Řecké orgány neuvedly žádné případné důvody pro slučitelnost opatření 3, protože tvrdily, že toto opatření nepředstavuje státní podporu.

(121)

Vzhledem k tomu, že zmíněné opatření představuje státní podporu, mělo by také být posuzováno s ohledem na svou slučitelnost s pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci, a to z důvodů uvedených v 112. bodě odůvodnění. Nicméně příslušné podmínky pokynů pro záchranu a restrukturalizaci nejsou ani v tomto případě splněny. Řecké orgány nikdy neoznámily plán restrukturalizace, který by obnovil životaschopnost podniku, a nebyla provedena žádná kompenzační opatření s cílem zmírnit narušení hospodářské soutěže. Neexistuje také žádný důkaz, že podpora byla omezena na nezbytné minimum, a to zejména prostřednictvím významného vlastního příspěvku příjemce podpory.

(122)

Komise nezjistila žádné další možné důvody pro slučitelnost tohoto opatření.

(123)

Na základě těchto skutečností považuje Komise opatření 3 za neslučitelné s vnitřním trhem.

(124)

Podle Smlouvy a ustálené judikatury Soudního dvora je Komise oprávněna rozhodnout, zda dotyčný členský stát musí zrušit nebo upravit podporu, pokud zjistí, že tato podpora je neslučitelná s vnitřním trhem (29). Soudní dvůr rovněž opakovaně rozhodl, že povinnost členského státu zrušit podporu, kterou Komise prohlásila za neslučitelnou s vnitřním trhem, je upravena tak, aby obnovila předchozí stav (30). V této souvislosti Soudní dvůr stanovil, že tohoto cíle bude dosaženo, jakmile příjemce splatí částky podpory poskytnuté formou protiprávní podpory, čímž ztratí výhodu, kterou měl oproti svým konkurentům na trhu, a situace před obdržením podpory bude obnovena (31).

(125)

V souladu s judikaturou je v čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (32) uvedeno, že „[j]e-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil […]“.

(126)

Vzhledem k tomu, že v rozporu s článkem 108 Smlouvy žádné z dotčených opatření nebylo Komisi oznámeno, a je tudíž třeba je považovat za protiprávní a neslučitelnou podporu, musí být tato opatření vrácena, aby byla opět nastolena situace, která na trhu existovala před jejich poskytnutím. Vrácení by se mělo týkat doby, odkdy vznikla příjemci výhoda, tj. odkdy mohl příjemce podporu využívat, až do okamžiku vrácení podpory, a částky, které mají být získány zpět, by měly být úročeny až do okamžiku vrácení podpory.

(127)

Opatření 1 a 5 nepředstavují podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(128)

Řecko protiprávně a v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy provedlo opatření 2, 3, 4 a 6.

(129)

Zejména opatření 2, 4 a 6 (státní záruky poskytnuté v letech 2008, 2010 a 2011) ve prospěch společnosti Larco představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy a jsou neslučitelná s vnitřním trhem, neboť nebyly splněny příslušné podmínky stanovené pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci a nebyly zjištěny žádné další důvody pro slučitelnost.

(130)

Opatření 3 (účast státu na navýšení kapitálu společnosti Larco v roce 2009) rovněž představuje státní podporu a je neslučitelné se Smlouvou, protože nebyly splněny příslušné podmínky pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci a nebyl zjištěn žádný jiný důvod pro slučitelnost.

(131)

Komise bere na vědomí, že Řecko souhlasilo s tím, aby toto rozhodnutí bylo přijato v anglickém jazyce.

a)

celkovou částku (jistinu a úrok do okamžiku vrácení podpory), která má být příjemcem navrácena,

b)

podrobný popis opatření již přijatých a plánovaných k dosažení souladu s tímto rozhodnutím,

c)

doklady prokazující, že příjemci bylo nařízeno navrácení podpory.

28.8.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 254/39