ISSN 1977-0626

Úřední věstník

Evropské unie

L 188

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Ročník 57
27. června 2014


Obsah

 

II   Nelegislativní akty

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Komise (EU) č. 709/2014 ze dne 20. června 2014, kterým se mění nařízení (ES) č. 152/2009, pokud jde o stanovení obsahu dioxinů a polychlorovaných bifenylů ( 1 )

1

 

*

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 710/2014 ze dne 23. června 2014, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o podmínky uplatňování postupu společného rozhodování o požadavcích obezřetnosti pro konkrétní instituce podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ( 1 )

19

 

 

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 711/2014 ze dne 26. června 2014, kterým se mění nařízení (ES) č. 1484/95, pokud jde o určení reprezentativních cen v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin

60

 

 

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 712/2014 ze dne 26. června 2014 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

62

 

 

ROZHODNUTÍ

 

 

2014/398/EU

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 20. června 2014 o jmenování tří italských členů a čtyř italských náhradníků Výboru regionů

64

 

 

2014/399/EU

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 24. června 2014 o postoji, který má být jménem Evropské unie zaujat v Generální radě Světové obchodní organizace k přistoupení Islámské republiky Afghánistán ke Světové obchodní organizaci

66

 

*

Rozhodnutí Rady 2014/400/SZBP ze dne 26. června 2014 o prodloužení mandátu zvláštního zástupce Evropské unie v Kosovu

68

 

*

Rozhodnutí Rady 2014/401/SZBP ze dne 26. června 2014 o satelitním středisku Evropské unie a o zrušení společné akce 2001/555/SZBP o zřízení satelitního střediska Evropské unie

73

 

 

2014/402/EU

 

*

Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 25. června 2014 o omezení povolení biocidních přípravků obsahujících IPBC oznámeném Německem v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES (oznámeno pod číslem C(2014) 4167)  ( 1 )

85

 

 

Opravy

 

*

Oprava směrnice Rady 2000/29/ES ze dne 8. května 2000 o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do Společenství a proti jejich rozšiřování na území Společenství ( Úř. věst. L 169, 10.7.2000 ) (Zvláštní vydání v češtině, kapitola 3, svazek 29, s. 258)

88

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vytištěn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


II Nelegislativní akty

NAŘÍZENÍ

27.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 188/1


NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 709/2014

ze dne 20. června 2014,

kterým se mění nařízení (ES) č. 152/2009, pokud jde o stanovení obsahu dioxinů a polychlorovaných bifenylů

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (1), a zejména na čl. 11 odst. 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 152/2009 (2) obsahuje metody pro stanovení obsahu polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů (PCDD), polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF) a polychlorovaných bifenylů (PCB) s dioxinovým efektem v krmivech.

(2)

Měly by se stanovit požadavky týkající se vysoce výkonných screeningových metod k identifikaci vzorků s významným obsahem PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem (pokud možno vzorků překračujících akční prahy a v každém případě vzorků překračujících maximální obsahy). Pokud jde o maximální obsahy, míra falešně vyhovujících výsledků uvedených screeningových metod by měla být nižší než 5 %.

(3)

Pokud výsledky získané screeningovou metodou překročí mezní hodnotu, měl by být původní vzorek analyzován pomocí metody umožňující identifikaci a kvantifikaci PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem obsažených ve vzorku. Takové metody jsou dále označovány jako „konfirmační metody“. Technický pokrok a vývoj prokázaly, že pro použití jako konfirmační metody pro kontrolu souladu s maximálním obsahem by kromě použití plynové chromatografie/hmotnostní spektrometrie s vysokým rozlišením (GC-HRMS) mělo být povoleno i použití plynové chromatografie/tandemové hmotnostní spektrometrie (GC-MS/MS).

(4)

Na základě zkušeností získaných při používání v současnosti platných pravidel je vhodné změnit stávající ustanovení, pokud jde o nutnost opakované zkoušky, stanovisko k souladu v případě opakované zkoušky a požadavek na přijatelný rozdíl mezi horním a dolním odhadem výsledků.

(5)

Nařízení (ES) č. 152/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Příloha V část B nařízení (ES) č. 152/2009 se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. června 2014.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)   Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1.

(2)  Nařízení Komise (ES) č. 152/2009 ze dne 27. ledna 2009, kterým se stanoví metody odběru vzorků a laboratorního zkoušení pro úřední kontrolu krmiv (Úř. věst. L 54, 26.2.2009, s. 1).


PŘÍLOHA

V příloze V nařízení (ES) č. 152/2009 se část B „STANOVENÍ OBSAHU DIOXINŮ (PCDD/PCDF) A PCB“ nahrazuje tímto:

„B.   STANOVENÍ OBSAHU DIOXINŮ (PCDD/PCDF) A PCB

KAPITOLA I

Metody odběru vzorků a interpretace výsledků zkoušek

1.   Účel a rozsah

Vzorky určené pro úřední kontrolu obsahu polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů (PCDD), polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF), polychlorovaných bifenylů (PCB) s dioxinovým efektem (1) a PCB bez dioxinového efektu v krmivech se odebírají v souladu s ustanoveními přílohy I. Musí být použity kvantitativní požadavky týkající se kontroly látek nebo produktů obsažených rovnoměrně v krmivech, jak je stanoveno v bodě 5.1 přílohy I. Takto získané souhrnné vzorky se považují za reprezentativní pro vzorkované partie nebo části vzorkované partie. Dodržení maximálních hodnot stanovených ve směrnici 2002/32/ES se posuzuje na základě obsahů zjištěných v laboratorních vzorcích.

Pro účely této části B se použijí definice stanovené v příloze I rozhodnutí Komise 2002/657/ES (2).

Kromě zmíněných definic se pro účely této části B použijí tyto definice:

 

Screeningovými metodami ‘ se rozumí metody používané pro identifikaci vzorků s obsahem PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem převyšujícím maximální obsahy nebo akční prahy. Tyto metody musí umožňovat nákladově efektivní analýzu velkého množství vzorků, čímž se zvyšuje možnost zjistit nové případy vysoké expozice a ohrožení zdraví spotřebitelů. Screeningové metody musí být založeny na bioanalytických metodách nebo metodách GC-MS. Výsledky u vzorků překračujících mezní hodnotu pro kontrolu souladu s maximálním obsahem musí být ověřeny úplnou opětovnou analýzou z původního vzorku pomocí konfirmační metody.

 

‚Konfirmačními metodami‘ se rozumí metody, které poskytují úplné nebo doplňující informace umožňující jednoznačnou identifikaci a kvantifikaci PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem u maximálního obsahu nebo, v případě potřeby, u akčního prahu. Tyto metody využívají plynovou chromatografii/hmotnostní spektrometrii s vysokým rozlišením (GC-HRMS) nebo plynovou chromatografii/tandemovou hmotnostní spektrometrii (GC-MS/MS).

2.   Dodržení maximálního obsahu ve vzorkované partii nebo v části vzorkované partie

2.1   Pokud jde o PCB bez dioxinového efektu

Vzorkovaná partie je v souladu s maximálním obsahem, pokud výsledek zkoušky nepřekročí příslušný maximální obsah pro PCB bez dioxinového efektu stanovený ve směrnici 2002/32/ES při zohlednění nejistoty měření.

Vzorkovaná partie není v souladu s maximálním obsahem, pokud horní (3) odhad výsledku zkoušky konfirmovaný opakovanou zkouškou (4) překračuje příslušný maximální obsah stanovený ve směrnici 2002/32/ES při současném zohlednění nejistoty měření. K ověření souladu se použije střední hodnota obou výsledků při zohlednění nejistoty měření.

Nejistotu měření lze zohlednit jedním z těchto způsobů:

započtením rozšířené nejistoty při použití faktoru pokrytí 2, který odpovídá hladině spolehlivosti asi 95 %. Vzorkovaná partie nebo její část nesplňuje podmínky, pokud naměřená hodnota, od níž se odečte U, přesahuje maximální obsah,

stanovením rozhodovací meze (CCα) v souladu s bodem 3.1.2.5 přílohy I rozhodnutí 2002/657/ES. Vzorkovaná partie nebo její část nesplňuje podmínky, pokud se naměřená hodnota rovná CCα, nebo je vyšší.

Odstavce 1, 2 a 3 se použijí pro výsledky zkoušek získané u vzorků pro úřední kontrolu. U zkoušek pro účely obhajoby nebo rozhodčího řízení se použijí vnitrostátní předpisy.

2.2   Pokud jde o PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem

Vzorkovaná partie je v souladu s maximálními obsahy, pokud výsledek jedné zkoušky

provedené screeningovou metodou s mírou falešně vyhovujících výsledků nižší než 5 % naznačuje, že obsah nepřesahuje příslušný maximální obsah pro PCDD/PCDF a pro součet PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem stanovený ve směrnici 2002/32/ES,

provedené konfirmační metodou nepřekročí příslušný maximální obsah pro PCDD/PCDF a pro součet PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem stanovený ve směrnici 2002/32/ES, při zohlednění nejistoty měření.

U screeningových zkoušek se pro rozhodnutí o souladu vzorku s příslušnými maximálními obsahy stanovenými buď pro PCDD/PCDF, nebo pro součet PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem stanoví mezní hodnoty.

Vzorkovaná partie nevyhovuje maximálnímu obsahu, pokud horní (5) odhad výsledku zkoušky získaný konfirmační metodou a konfirmovaný opakovanou zkouškou překračuje příslušný maximální obsah stanovený ve směrnici 2002/32/ES při současném zohlednění nejistoty měření (6). K ověření souladu se použije střední hodnota obou výsledků při zohlednění nejistoty měření.

Nejistotu měření lze zohlednit jedním z těchto způsobů:

započtením rozšířené nejistoty při použití faktoru pokrytí 2, který odpovídá hladině spolehlivosti asi 95 %. Vzorkovaná partie nebo její část nesplňuje podmínky, pokud naměřená hodnota, od níž se odečte U, přesahuje maximální obsah. V případě samostatného stanovení PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem se součet odhadované rozšířené nejistoty měření samostatných výsledků zkoušek u PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem musí použít pro součet PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem,

stanovením rozhodovací meze (CCα) v souladu s bodem 3.1.2.5 přílohy I rozhodnutí 2002/657/ES. Vzorkovaná partie nebo její část nesplňuje podmínky, pokud se naměřená hodnota rovná CCα, nebo je vyšší.

Odstavce 1 až 4 se použijí na výsledky zkoušek získané u vzorků pro úřední kontrolu. U zkoušek pro účely obhajoby nebo rozhodčího řízení se použijí vnitrostátní předpisy.

3.   Výsledky překračující akční prahy stanovené V příloze II směrnice 2002/32/ES

Akční prahy slouží jako nástroj pro výběr vzorků v případech, kdy je třeba zjistit zdroj kontaminace a přijmout opatření pro jeho omezení nebo odstranění. Screeningové metody stanoví vhodné mezní hodnoty pro výběr těchto vzorků. V případě, kdy je zjištění zdroje a omezení nebo odstranění kontaminace velmi náročné, může být vhodné konfirmovat překročení akčních prahů opakovanou zkouškou s použitím konfirmační metody a s přihlédnutím k nejistotě měření (7).

KAPITOLA II

Příprava vzorků a požadavky na analytické metody používané při úřední kontrole obsahu dioxinů (PCDD/PCDF) A PCB s dioxinovým efektem v krmivech

1.   Oblast použití

Požadavky stanovené v této kapitole se použijí tam, kde jsou zkoušena krmiva za účelem úřední kontroly obsahu polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů substituovaných v polohách 2,3,7,8 (PCDD) a polychlorovaných dibenzofuranů (PCDD/PCDF) a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem (PCB s dioxinovým efektem) a pro jiné účely regulace.

Sledování přítomnosti PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem v krmivech se může provádět s použitím dvou různých typů analytických metod:

a)

Screeningové metody

Cílem screeningových metod je identifikovat vzorky s obsahem PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem převyšujícím maximální obsahy nebo akční prahy. Screeningové metody by měly umožňovat nákladově efektivní analýzu velkého množství vzorků, čímž se zvyšuje možnost zjistit nové případy vysoké expozice a ohrožení zdraví spotřebitelů. Cílem jejich použití je zabránit falešně vyhovujícím výsledkům. Tyto metody mohou zahrnovat bioanalytické metody a metody GC-MS.

Screeningové metody porovnávají výsledek zkoušky s mezní hodnotou, a umožňují tak jednoznačné rozhodnutí (ano/ne) o případném překročení maximálního obsahu nebo akčního prahu. Koncentraci PCDD/PCDF a součet PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem ve vzorcích, u nichž panuje podezření, že jsou nevyhovující, pokud jde o maximální obsah, je třeba stanovit/potvrdit konfirmační metodou.

Kromě toho mohou screeningové metody udávat orientační obsah PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem přítomných ve vzorku. V případě použití bioanalytických screeningových metod se výsledek vyjádří v bioanalytických ekvivalentech (BEQ), zatímco v případě použití fyzikálně-chemických metod GC-MS se vyjádří v toxických ekvivalentech (TEQ). Numericky vyjádřené výsledky screeningových metod jsou vhodné k prokázání souladu nebo podezření na nedodržení nebo překročení akčních prahů a udávají orientační rozpětí obsahů v případě následné kontroly konfirmační metodou. Nejsou vhodné pro takové účely, jako je odhad úrovní pozadí, odhad příjmu, sledování vývoje obsahu v čase nebo přehodnocení akčních prahů a maximálních obsahů.

b)

Konfirmační metody

Konfirmační metody umožňují jednoznačnou identifikaci a kvantifikaci PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem přítomných ve vzorku a poskytují úplné informace na úrovni kongeneru. Proto tyto metody umožňují kontrolu maximálních obsahů a akčních prahů, včetně konfirmace výsledků získaných pomocí screeningových metod. Kromě toho mohou být výsledky použity i pro jiné účely, jako je stanovení nízkých úrovní pozadí při sledování krmiv, sledování vývoje v čase, posouzení expozice a vytvoření databáze za účelem případného přehodnocení akčních prahů a maximálních obsahů. Rovněž jsou významné pro stanovení zastoupení kongenerů za účelem zjištění zdroje možné kontaminace. Tyto metody využívají GC-HRMS. Pro konfirmaci souladu nebo nesouladu s maximálními obsahy lze rovněž použít GC-MS/MS.

2.   Souvislosti

Pro výpočet koncentrací toxických ekvivalentů (TEQ) se koncentrace jednotlivých látek v daném vzorku vynásobí jejich příslušnými toxickými ekvivalenčními faktory (TEF) (viz poznámka (1) (*) v kapitole I), sečtou se a výsledný součet je celkovou koncentrací sloučenin s dioxinovým efektem vyjádřenou v toxických ekvivalentech (TEQ).

Pro účely této části B se schválenou specifickou mezí kvantifikace jednotlivého kongeneru rozumí nejnižší obsah analytu, který lze měřit s rozumnou mírou statistické jistoty, splňující kritéria pro identifikaci, jež jsou popsána v mezinárodně uznávaných normách, například EN 16215:2012 (Krmiva – stanovení dioxinů a PCB s dioxinovým efektem pomocí plynové chromatografie/hmotnostní spektrometrie s vysokým rozlišením (GC-HRMS) a indikátorových PCB pomocí GC-HRMS) a/nebo v metodách EPA 1613 a 1668 ve znění pozdějších revizí.

Mez kvantifikace jednotlivého kongeneru může být identifikována jako:

a)

koncentrace analytu v extraktu vzorku, jež dává instrumentální odezvu na dvou různých iontech, které mají být monitorovány při poměru signál-šum 3:1 pro méně intenzivní signál, nebo

b)

pokud výpočet signál-šum z technických důvodů neposkytuje spolehlivé výsledky, jako nejnižší bod koncentrace na kalibrační křivce, který vykazuje přijatelnou (≤ 30 %) a stálou (měřeno alespoň na začátku a na konci analytické série vzorků) odchylku od průměrného relativního odezvového faktoru vypočteného pro všechny body na kalibrační křivce v každé sérii vzorků. Mez kvantifikace se vypočte z nejnižšího bodu koncentrace, přičemž se zohlední výtěžnost vnitřních standardů a množství vzorku.

Bioanalytické screeningové metody neposkytnou výsledky na úrovni kongeneru, ale pouze orientační hodnoty (8) úrovně TEQ, vyjádřené v bioanalytických ekvivalentech (BEQ), aby byla zohledněna skutečnost, že ne všechny sloučeniny přítomné v extraktu vzorku, který při zkoušce dává odezvu, nutně splňují všechny požadavky principu TEQ.

Screeningové a konfirmační metody mohou být použity pouze pro kontrolu určité matrice, pokud jsou tyto metody dostatečně citlivé, aby spolehlivě zjistily hodnoty na akčním prahu nebo maximálním obsahu.

3.   Požadavky na zabezpečení kvality

3.1   Na každém stupni odběru vzorků a analýzy se přijmou opatření k zamezení křížové kontaminace.

3.2   Vzorky musí být uchovávány a přepravovány ve skleněných, hliníkových, polypropylenových nebo polyethylenových nádobách vhodných pro skladování bez jakéhokoli vlivu na obsahy PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem ve vzorcích. Z nádoby na vzorky se odstraní stopy papírového prachu.

3.3   Vzorky se uchovávají a přepravují tak, aby byla zachována integrita vzorku krmiv.

3.4   Pokud je to relevantní, jednotlivé laboratorní vzorky se jemně rozemelou a důkladně promísí postupem, u něhož je prokázáno, že se jím dosáhne úplné homogenizace (např. rozemletím a proséváním přes síto s průměrem ok 1 mm). Je-li vlhkost vzorků příliš vysoká, musí se vzorky před rozemletím sušit.

3.5   Je vždy důležité zkontrolovat činidla, pomůcky ze skla a vybavení z hlediska možného vlivu na výsledky založené na TEQ nebo BEQ.

3.6   Provede se slepá analýza, při níž se provede celý postup laboratorního zkoušení bez vzorku.

3.7   U bioanalytických metod se u veškerých při zkoušce použitých pomůcek ze skla a rozpouštědel potvrdí, že jsou prosty sloučenin, které mohou bránit zjištění cílových sloučenin v pracovním rozsahu. Skleněné pomůcky se vypláchnou rozpouštědly nebo zahřejí na teploty vhodné pro odstranění stop PCDD/PCDF, sloučenin s dioxinovým efektem a interferujících sloučenin z jejich povrchu.

3.8   Množství vzorku použité pro extrakci musí být dostatečné, aby byly splněny požadavky s ohledem na dostatečně nízký pracovní rozsah včetně koncentrací maximálních obsahů nebo akčního prahu.

3.9   Specifické postupy přípravy vzorku použité pro zkoumané produkty musí splňovat mezinárodně uznávané metodiky.

4.   Požadavky na laboratoře

4.1   V souladu s nařízením (ES) č. 882/2004 musí být laboratoře akreditovány uznávaným subjektem působícím v souladu s pokyny ISO Guide 58, aby bylo zaručeno, že uplatňují postupy zajištění kvality při zkouškách. Laboratoře musí být akreditovány podle normy EN ISO/IEC 17025.

4.2   Odbornost laboratoře prokazuje soustavná úspěšná účast v mezilaboratorních studiích týkajících se stanovení PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem v příslušných matricích krmiv a koncentračních rozpětích.

4.3   Laboratoře, které pro běžnou kontrolu vzorků používají screeningové metody, musí úzce spolupracovat s laboratořemi používajícími konfirmační metodu, za účelem jak kontroly kvality, tak konfirmace výsledku analýzy podezřelých vzorků.

5.   Základní požadavky, které musí splňovat analytická metoda pro dioxiny (PCDD/PCDF) a PCB s dioxinovým efektem

5.1   Nízký pracovní rozsah a meze kvantifikace

V případě PCDD/PCDF musí být zjistitelné množství z důvodu extrémní toxicity některých těchto sloučenin na horní úrovni femtogramů (10–15 g). V případě většiny kongenerů PCB je dostatečná již mez kvantifikace na úrovni nanogramů (10–9 g). Pro měření toxičtějších kongenerů PCB s dioxinovým efektem (zejména non-ortho substituovaných kongenerů) však musí nejspodnější část pracovního rozsahu dosahovat nízkých úrovní pikogramů (10–12 g). U všech ostatních kongenerů PCB je dostatečná již mez kvantifikace na úrovni nanogramů (10–9 g).

5.2   Vysoká selektivita (specifičnost)

5.2.1   Je třeba rozlišovat PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem od řady jiných sloučenin, které se extrahují společně s těmito látkami, mohou rušit při jejich stanovení a jsou přítomny v koncentracích až o několik řádů vyšších než koncentrace sledovaných analytů. Pro metody GC-MS je třeba rozlišení mezi různými kongenery, např. mezi toxickými kongenery (např. sedmnácti PCCC/PCDF substituovanými v polohách 2,3,7,8 a dvanácti PCB s dioxinovým efektem) a ostatními kongenery.

5.2.2   Bioanalytické metody musí být schopny detekovat cílové sloučeniny jako součet PCDD/PCDF a/nebo PCB s dioxinovým efektem. Přečištění vzorku se zaměří na odstranění sloučenin způsobujících falešně nevyhovující výsledky nebo sloučenin, které mohou způsobovat snížení odezvy vedoucí k falešně vyhovujícím výsledkům.

5.3   Vysoká správnost (pravdivost a přesnost, zjevná výtěžnost biologické zkoušky)

5.3.1   U GC-MS musí stanovení poskytovat správný odhad skutečné koncentrace ve vzorku. Vysoká správnost je nezbytná k tomu, aby nedošlo k zamítnutí výsledku zkoušky vzorku na základě malé spolehlivosti stanovení TEQ. Správnost je vyjádřena pravdivostí (rozdílem mezi střední naměřenou hodnotou analytu v certifikovaném materiálu a jeho certifikovanou hodnotou, vyjádřeným v procentech této hodnoty) a přesností (RSDR je relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek reprodukovatelnosti).

5.3.2   Pro bioanalytické metody se určí zjevná výtěžnost biologické zkoušky. Zjevnou výtěžností biologické zkoušky se rozumí hodnota BEQ vypočtená z kalibrační křivky TCDD nebo PCB 126 korigovaná o hodnoty slepého stanovení a poté vydělená hodnotou TEQ určenou pomocí konfirmační metody. Jejím účelem je korekce činitelů, jako je ztráta PCDD/PCDF a sloučenin s dioxinovým efektem během extrakce a čištění, současně extrahované sloučeniny zesilující nebo tlumící odezvu (agonistické a antagonistické účinky), kvalita kalibrace nebo rozdíly mezi hodnotami toxické ekvivalence (TEF) a relativní účinnosti (REP). Zjevná výtěžnost biologické zkoušky se vypočte z vhodných referenčních vzorků s reprezentativním zastoupením kongenerů kolem sledované úrovně.

5.4   Validace v rozsahu maximálního obsahu a obecná opatření pro kontrolu kvality

5.4.1   Laboratoře musí prokázat spolehlivost metody v rozsahu kolem maximálního obsahu, např. v polovině, jednonásobku nebo dvojnásobku maximálního obsahu, a to s přijatelným variačním koeficientem pro opakovanou zkoušku, a sice během validace a/nebo během rutinní zkoušky.

5.4.2   Jako opatření v rámci vnitřní kontroly kvality se provádějí pravidelná slepá kontrolní stanovení, stanovení s obohacenými vzorky nebo zkoušky kontrolních vzorků (nejlépe certifikovaného referenčního materiálu, je-li k dispozici). Ze slepých kontrolních stanovení, stanovení s obohacenými vzorky nebo zkoušek kontrolních vzorků se vyhotoví a ověří grafy kontroly kvality, aby bylo zajištěno, že analytická výkonnost metody je v souladu s požadavky.

5.5   Mez kvantifikace

5.5.1   Pro bioanalytické screeningové metody není stanovení meze kvantifikace nezbytné, příslušná metoda však musí prokázat, že umožňuje rozlišení mezi hodnotou slepého stanovení a mezní hodnotou. Pokud se vydává hodnota BEQ, musí být stanovena oznamovací mez pro vzorky s odezvou nižší než tato úroveň. Musí být prokázáno, že se oznamovací mez významně (nejméně trojnásobně) liší od slepých vzorků odrážejících celý pracovní postup s odezvou nižší než pracovní rozsah. Vypočte se proto ze vzorků obsahujících cílové sloučeniny přibližně v požadované minimální úrovni, a nikoli z poměru S/N nebo ze slepé zkoušky.

5.5.2   Mez kvantifikace u konfirmační metody činí přibližně jednu pětinu maximálního obsahu.

5.6   Analytická kritéria

Pro spolehlivé výsledky konfirmačních nebo screeningových metod musí být splněna následující kritéria v rozsahu maximálního obsahu nebo akčního prahu pro hodnotu TEQ, případně BEQ, ať už je určena jako celkový TEQ (jako součet PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem), nebo samostatně pro PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem:

 

Screening pomocí bioanalytických nebo fyzikálně-chemických metod

Konfirmační metody

Míra falešně vyhovujících výsledků (1)

< 5 %

 

Pravdivost

 

–20 % až +20 %

Opakovatelnost (RSDr)

< 20 %

 

Vnitrolaboratorní reprodukovatelnost (RSDR)

< 25 %

< 15 %

5.7   Zvláštní požadavky na screeningové metody

5.7.1   Pro screening mohou být použity jak metody GC-MS, tak bioanalytické metody. Metody GC-MS musí splňovat požadavky stanovené v bodě 6. Pro buněčné bioanalytické metody jsou zvláštní požadavky stanoveny v bodě 7.

5.7.2   Laboratoře, které pro rutinní kontrolu vzorků používají screeningové metody, musí úzce spolupracovat s laboratořemi používajícími konfirmační metodu.

5.7.3   Během rutinní zkoušky je nutné ověřovat výkonnost příslušné screeningové metody, a to kontrolou kvality při zkouškách a průběžnou validací metody. Zavede se stálý program kontroly vyhovujících výsledků.

5.7.4   Kontrola možného potlačení buněčné odezvy a cytotoxicity:

20 % extraktů vzorků se změří při rutinním screeningu bez přidání a s přidáním 2,3,7,8-TCDD v množství odpovídajícím maximálnímu obsahu nebo akčnímu prahu, aby se zjistilo, zda odezva není potlačována interferujícími látkami přítomnými v extraktu vzorku. Naměřená koncentrace u obohaceného vzorku se porovná se součtem koncentrace neobohaceného extraktu a koncentrace obohacující látky. Pokud je tato naměřená koncentrace o více než 25 % nižší než vypočtená (souhrnná) koncentrace, svědčí to o tom, že možná dochází k potlačení odezvy, a dotčený vzorek musí být podroben konfirmační zkoušce pomocí GC-HRMS. Výsledky musí být zaznamenány v grafech kontroly kvality.

5.7.5   Kontrola kvality u vyhovujících vzorků

Přibližně 2 až 10 % vyhovujících vzorků, v závislosti na matrici vzorků a zkušenostech laboratoře, musí být potvrzeno pomocí GC-HRMS.

5.7.6   Stanovení míry falešně vyhovujících vzorků na základě údajů z kontroly kvality

Stanoví se míra falešně vyhovujících výsledků na základě screeningu nižších a vyšších než maximální obsah nebo akční práh. Skutečný podíl falešně vyhovujících výsledků musí být nižší než 5 %. Je-li k dispozici nejméně 20 potvrzených výsledků z kontroly kvality vyhovujících vzorků na matrici/matricovou skupinu, vyvodí se z těchto výsledků závěry ohledně míry falešně vyhovujících výsledků. Do minimálního počtu 20 výsledků pro hodnocení míry falešně vyhovujících výsledků se mohou zahrnout i výsledky ze vzorků vyhodnocených pomocí okružních rozborů nebo při kontaminačních aférách, které pokrývají rozpětí koncentrace až např. do dvojnásobku maximálního obsahu. Vzorky musí zahrnovat nejčastější zastoupení kongenerů, které představují různé zdroje.

Ačkoli se mají screeningové testy přednostně zaměřit na zjištění vzorků přesahujících akční práh, je kritériem pro stanovení míry falešně vyhovujících výsledků maximální obsah, s přihlédnutím k nejistotě měření konfirmační metody.

5.7.7   Potenciálně nevyhovující vzorky ze screeningu musí být vždy ověřeny úplnou opětovnou analýzou původního vzorku pomocí konfirmační metody zkoušení. Tyto vzorky mohou být také použity pro vyhodnocení podílu falešně nevyhovujících výsledků. U screeningových metod je mírou falešně nevyhovujících výsledků podíl výsledků, které konfirmační zkouška potvrdí jako vyhovující, zatímco při předchozím screeningu byl vzorek prohlášen za potenciálně nevyhovující. Hodnocení výhodnosti použití screeningové metody však musí vycházet z porovnání falešně nevyhovujících výsledků a celkového počtu kontrolovaných vzorků. Tento poměr musí být dostatečně nízký, aby bylo možné považovat používání příslušného screeningového nástroje za výhodné.

5.7.8   Bioanalytické metody musí alespoň při validačních podmínkách poskytovat platné údaje o úrovni TEQ, vypočtené a vyjádřené jako BEQ.

Pro bioanalytické metody prováděné za podmínek opakovatelnosti je vnitrolaboratorní RSDr obvykle menší než reprodukovatelnost RSDR.

6.   Zvláštní požadavky, které musí splňovat metody GC-MS, aby vyhovovaly pro účely screeningu nebo konfirmace

6.1   Přijatelné rozdíly mezi horním a dolním dohadem výsledků WHO-TEQ

Rozdíl mezi horním odhadem a dolním odhadem nesmí přesáhnout 20 % pro konfirmaci překročení maximálního obsahu nebo, v případě potřeby, akčních prahů.

6.2   Kontrola výtěžnosti

6.2.1   Vnitřní standardy 2,3,7,8-chlor-substituovaných PCDD/PCDF značené izotopem13C a standardy PCB s dioxinovým efektem značené izotopem 13C musí být přidány na samém začátku nebo při zahájení zkoušky, např. před extrakcí, aby bylo možné validovat postup laboratorního zkoušení. Alespoň jeden kongener musí být přidán pro každou z tetra- až okta-chlorovaných homologických skupin PCDD/PCDF a alespoň jeden kongener pro každou z homologických skupin PCB s dioxinovým efektem (nebo alespoň jeden kongener pro každou skupinu vybraných iontů při použití hmotnostní spektrometrie v režimu registrace vybraných iontů, použitou pro sledování PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem). V případě konfirmačních metod se použije všech 17 vnitřních standardů 2,3,7,8-substituovaných PCDD/PCDF značených izotopem 13C a všech 12 vnitřních standardů PCB s dioxinovým efektem značených izotopem 13C.

6.2.2   Relativní odezvové faktory se s pomocí vhodných kalibračních roztoků stanoví také pro kongenery, pro něž nebyly přidány sloučeniny značené izotopem 13C.

6.2.3   U krmiv rostlinného původu nebo krmiv živočišného původu s obsahem tuku nižším než 10 % je přidání vnitřních standardů před extrakcí povinné. U krmiv živočišného původu s obsahem tuku vyšším než 10 % lze vnitřní standardy přidat buď před extrakcí, nebo po extrakci tuku. Vhodným způsobem se validuje účinnost extrakce, a to v závislosti na fázi, ve které se přidávají vnitřní standardy, a podle toho, zda se vydávané výsledky vztahují na výrobek nebo na tuk ve výrobku obsažený.

6.2.4   Před zkouškou metodou GC-MS musí být přidány 1 nebo 2 obohacené standardy (recovery standardy) pro stanovení výtěžnosti.

6.2.5   Kontrola výtěžnosti je nezbytná. U konfirmačních metod se výtěžnost jednotlivých vnitřních standardů musí pohybovat v rozmezí 60 až 120 %. Nižší nebo vyšší hodnota výtěžnosti jednotlivých kongenerů, zejména některých hepta- a okta-chlorovaných dibenzo-p-dioxinů a dibenzofuranů, je přípustná pod podmínkou, že jejich příspěvek k hodnotě TEQ nepřesáhne 10 % celkové hodnoty TEQ (na základě součtu PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem). Hodnota výtěžnosti u screeningových metod GC-MS se musí pohybovat mezi 30 a 140 %.

6.3   Odstranění interferujících látek

Oddělení PCDD/PCDF od interferujících chlorovaných sloučenin, jako jsou PCB bez dioxinového efektu a chlorované difenylethery, se provede vhodnými chromatografickými technikami (nejlépe na florisilové, aluminové a/nebo uhlíkové koloně).

Rozdělení izomerů pomocí plynové chromatografie musí být dostatečné (< 25 % překryvu mezi píky 1,2,3,4,7,8-HxCDF a 1,2,3,6,7,8-HxCDF).

6.4   Kalibrace pomocí standardní křivky

Rozsah kalibrační křivky musí pokrývat odpovídající rozpětí maximálního obsahu nebo akčních prahů.

6.5   Zvláštní kritéria pro konfirmační metody

Pro GC-HRMS:

U HRMS musí být rozlišení obecně vyšší nebo rovno 10 000 v celém rozsahu hmotností při 10 % sedle.

Splnění dalších identifikačních a konfirmačních kritérií podle mezinárodně uznávaných norem, například normy EN 16215:2012 (Krmiva – stanovení dioxinů a PCB s dioxinovým efektem pomocí plynové chromatografie/hmotnostní spektrometrie s vysokým rozlišením (GC/HRMS) a indikátorových PCB pomocí GC/HRMS) a/nebo v metodách EPA 1613 a 1668 ve znění pozdějších revizí.

Pro GC-MS/MS:

Sledování alespoň 2 specifických prekurzorových iontů, každý s jedním odpovídajícím specifickým přechodovým produktovým iontem pro všechny (izotopově) značené a neznačené analyty v rozsahu analýzy.

Nejvyšší přípustná tolerance pro relativní intenzity iontů v rozmezí ±15 % na vybrané produktové ionty ve srovnání s vypočtenými nebo naměřenými hodnotami (průměr z kalibračních standardů), za použití identických MS/MS podmínek, zejména kolizní energie a tlaku kolizního plynu pro každý přechod analytu.

Rozlišení pro každý quadrupol má být nastaveno tak, aby se rovnalo nebo bylo lepší než rozlišení jednotky hmotnosti (rozlišení jednotky hmotnosti: rozlišení dostatečné k tomu, aby dva píky oddělovaly jednu jednotku hmotnosti), aby se minimalizovaly možné interference sledovaných analytů.

Splnění dalších kritérií podle mezinárodně uznávaných norem, například normy EN 16215:2012 (Krmiva – stanovení dioxinů a PCB s dioxinovým efektem pomocí plynové chromatografie/hmotnostní spektrometrie s vysokým rozlišením (GC/HRMS) a indikátorových PCB pomocí GC/HRMS) a/nebo v metodách EPA 1613 a 1668 ve znění pozdějších revizí, s výjimkou povinnosti použít GC-HRMS.

7.   Zvláštní požadavky na bioanalytické metody

Bioanalytické metody jsou metody založené na využití biologických principů, jako jsou buněčné testy, receptorové testy nebo imunologické testy. V této části 7 se stanoví obecné požadavky na bioanalytické metody.

Screeningové metody v zásadě klasifikují vzorky jako vyhovující nebo vzorky podezřelé jako nevyhovující. Za tímto účelem se vypočtená hladina BEQ porovnává s mezní hodnotou (viz bod 7.3). Vzorky nižší než mezní hodnota se považují za vyhovující, vzorky rovnající se mezní hodnotě nebo vyšší se považují za podezřelé jako nevyhovující a je nutné provést jejich analýzu pomocí konfirmační metody. Prakticky může jako mezní hodnota sloužit množství BEQ odpovídající 2/3 maximálního obsahu, pokud je zajištěna míra falešně vyhovujících vzorků nižší než 5 % a přijatelná míra falešně nevyhovujících vzorků. Při různém maximálním obsahu pro PCDD/PCDF a pro součet PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem vyžaduje kontrola souladu vzorků bez frakcionace vhodné mezní hodnoty pro biologickou zkoušku pro PCDD/PCDF. Pro kontrolu vzorků překračujících akční prahy je vhodnou mezní hodnotou přiměřené procento příslušného akčního prahu.

V případě některých bioanalytických metod může být navíc stanovena orientační úroveň vyjádřená v BEQ pro vzorky v pracovním rozsahu, které přesahují oznamovací mez (viz 7.1.1 a 7.1.6).

7.1   Hodnocení odezvy zkoušky

7.1.1   Obecné požadavky

Při výpočtu koncentrace z kalibrační křivky TCDD vykáží hodnoty na spodním a horním konci křivky velký křivkový rozptyl (CV). Pracovní rozsah je oblast, kde je tento rozptyl menší než 15 %. Nejspodnější část pracovního rozsahu (oznamovací mez) musí být stanovena tak, aby výrazně (nejméně trojnásobně) přesahovala hodnoty slepých vzorků odrážejících celý pracovní postup. Horní část pracovního rozsahu obvykle představuje hodnota EC70 (70 % maximální účinné koncentrace), je však nižší, pokud je CV v tomto rozpětí vyšší než 15 %. Pracovní rozsah se stanoví během validace. Mezní hodnoty (viz bod 7.3) musí být uvnitř pracovního rozsahu.

Standardní roztoky a extrakty vzorku se zkouší alespoň duplicitně. Při duplicitních zkouškách musí standardní roztok nebo kontrolní extrakt zkoušený ve 4–6 jamkách rozložených na destičce poskytnout odezvu nebo koncentraci (možné pouze v pracovním rozsahu) vycházející z CV < 15 %.

7.1.2   Kalibrace

7.1.2.1   Kalibrace pomocí standardní křivky

Za účelem výpočtu úrovně BEQ v extraktu a následně ve vzorku lze úroveň ve vzorcích odhadnout porovnáním jejich odezvy s odezvou kalibrační křivky TCDD (nebo PCB 126 nebo standardní směsi PCDD/PCDF/PCB s dioxinovým efektem).

Kalibrační křivky musí obsahovat 8 až 12 koncentrací (alespoň duplicitních), s dostatečným počtem koncentrací ve spodní části křivky (pracovním rozsahu). Zvláštní pozornost musí být věnována kvalitě proložení kalibračních bodů křivkou v pracovním rozsahu. Hodnota R2 sama o sobě má pouze zanedbatelný nebo žádný význam při hodnocení kvality proložení kalibračních bodů křivkou při nelineární regresi. Lepšího proložení se dosáhne minimalizací rozdílu mezi vypočtenými a zjištěnými úrovněmi v pracovním rozsahu křivky (např. minimalizací součtu druhých mocnin reziduí).

Od odhadované úrovně v extraktu vzorku se následně odečte úroveň BEQ vypočtená pro slepý vzorek matrice/rozpouštědla (aby se zohlednily nečistoty z použitých rozpouštědel a chemikálií) a provede se korekce na zjevnou výtěžnost (vypočtenou na základě úrovně BEQ vhodných referenčních vzorků s reprezentativním zastoupením kongenerů kolem maximálního obsahu nebo akčního prahu). Pro provedení korekce na výtěžnost musí být zjevná výtěžnost v požadovaném rozmezí (viz bod 7.1.4). Referenční vzorky použité pro korekci na výtěžnost musí splňovat požadavky stanovené v bodě 7.2.

7.1.2.2   Kalibrace pomocí referenčních vzorků

Případně lze použít kalibrační křivku zhotovenou alespoň ze čtyř referenčních vzorků (viz bod 7.2.4: jednoho matričního slepého vzorku plus tří referenčních vzorků na polovině, jednonásobku a dvojnásobku maximálního obsahu nebo akčního prahu), čímž odpadne nutnost odečtu hodnoty slepého stanovení a korekce na výtěžnost. V tomto případě lze odezvu odpovídající 2/3 maximálního obsahu (viz bod 7.3) vypočítat přímo z těchto vzorků a použít ji jako mezní hodnotu. Pro kontrolu vzorků překračujících akční prahy je vhodnou mezní hodnotou přiměřené procento těchto akčních prahů.

7.1.3   Samostatné stanovení PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem

Extrakty lze rozdělit do frakcí obsahujících PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem, což umožňuje získání oddělených údajů o hladinách TEQ pro PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem (v BEQ). Pro hodnocení výsledků pro frakci obsahující PCB s dioxinovým efektem se přednostně použije kalibrační křivka standardu PCB 126.

7.1.4   Zjevná výtěžnost biologické zkoušky

‚Zjevná výtěžnost biologické zkoušky‘ se vypočte z vhodných referenčních vzorků s reprezentativním zastoupením kongenerů kolem maximálního obsahu nebo akčního prahu a vyjádří se jako procento hladiny BEQ v porovnání s hladinou TEQ. V závislosti na použitém typu zkoušky a složení TEF (9) mohou rozdíly mezi faktory TEF a REP pro PCB s dioxinovým efektem způsobit nízkou zjevnou výtěžnost u PCB s dioxinovým efektem v porovnání s PCDD/PCDF. Proto při samostatném stanovení PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem musí být zjevná výtěžnost biologických zkoušek následující: u PCB s dioxinovým efektem 20 až 60 %, u PCDD/PCDF 50 až 130 % (rozmezí platná pro kalibrační křivku TCDD). Jelikož podíl PCB s dioxinovým efektem na součtu PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem se může u různých matric a vzorků lišit, odráží se tyto rozdíly i ve zjevné výtěžnosti biologických zkoušek pro součet PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem, která se má pohybovat v rozmezí 30 až 130 %. Důsledky případné podstatné revize hodnot TEF pro právní předpisy Unie týkající se PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem budou vyžadovat revizi těchto rozmezí.

7.1.5   Kontrola výtěžnosti při procesu čištění

Při validaci je nutné zkontrolovat ztrátu sloučenin během čištění. Slepý vzorek obohacený směsí různých kongenerů se podrobí čištění (alespoň n = 3) a výtěžnost a variabilita se ověří konfirmační metodou. Výtěžnost musí být v rozmezí 60 až 120 %, zejména u kongenerů s podílem na množství TEQ v různých směsích vyšším než 10 %.

7.1.6   Oznamovací mez

Pro vydávání úrovní BEQ musí být stanovena oznamovací mez z příslušných matričních vzorků zahrnujících typická zastoupení kongenerů, avšak vzhledem k nízké přesnosti v dolním rozsahu křivky nikoli z kalibrační křivky standardů. Je třeba vzít v úvahu účinky extrakce a čištění. Oznamovací mez musí být stanovena nejméně trojnásobně vyšší než hodnoty slepých vzorků odrážejících celý pracovní postup.

7.2   Použití referenčních vzorků

7.2.1   Referenční vzorky musí představovat matrice vzorku, zastoupení kongenerů a rozpětí koncentrací pro PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem kolem maximálního obsahu nebo akčního prahu.

7.2.2   Každá série zkoušek musí zahrnovat slepý vzorek odrážející celý pracovní postup, či nejlépe slepý matriční vzorek, a referenční vzorek o maximálním obsahu nebo na akčním prahu. Tyto vzorky musí být extrahovány a zkoušeny současně a za stejných podmínek. Referenční vzorek musí vykázat jasně vyšší odezvu v porovnání s odezvou slepého vzorku, čímž je zajištěna vhodnost zkoušky. Tyto vzorky mohou být použity pro korekci o hodnoty slepého stanovení a korekci na výtěžnost.

7.2.3   Referenční vzorky vybrané pro provedení korekce na výtěžnost musí být reprezentativní pro zkušební vzorky, což znamená, že zastoupení kongenerů nesmí vést k podhodnocení úrovní.

7.2.4   Pro prokázání odpovídající výkonnosti zkoušky ve sledovaném rozsahu pro kontrolu maximálního obsahu nebo akčního prahu lze kromě toho zahrnout ještě referenční vzorky o např. poloviční a dvojnásobné koncentraci, než je maximální obsah nebo akční práh. Dohromady mohou být tyto vzorky použity pro výpočet úrovní BEQ ve zkušebních vzorcích (viz bod 7.1.2.2).

7.3   Stanovení mezních hodnot

Je nutné určit vztah mezi výsledky biologické zkoušky v BEQ a výsledky konfirmační metody v TEQ (např. pomocí kalibračních pokusů, které zohledňují vliv matrice, s referenčními vzorky obohacenými na nule, polovině, jednonásobku a dvojnásobku maximálního obsahu s šesti opakováními na každé úrovni (n = 24)). Na základě tohoto vztahu lze odhadnout korekční faktory (odečtení blanku a korekce na výtěžnost), je však nutno je ověřit v souladu s bodem 7.2.2.

Je nutné stanovit mezní hodnoty pro účely rozhodnutí ohledně souladu vzorku s maximálními obsahy nebo pro kontrolu akčních prahů, jsou-li sledovanou hodnotou, a rovněž s příslušnými maximálními obsahy nebo akčními prahy, stanovenými buď zvlášť pro PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem, nebo pro součet PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem. Tyto hodnoty jsou zastoupeny nižším cílovým bodem distribuce výsledků biologické zkoušky (korigovaných o hodnoty slepého stanovení a korigovaných na výtěžnost) odpovídajícím rozhodovací mezi u konfirmační metody na základě 95 % spolehlivosti, z čehož vyplývá míra falešně vyhovujících výsledků < 5 %, a na základě RSDR < 25 %. Rozhodovací mezí u konfirmační metody je maximální obsah při zohlednění nejistoty měření.

Mezní hodnotu (v BEQ) lze vypočítat v souladu s jedním z postupů uvedených v bodech 7.3.1, 7.3.2 a 7.3.3 (viz graf 1).

7.3.1   S použitím nižší části 95 % predikčního intervalu ve výši rozhodovací meze konfirmační metody:

Formula

kde:

BEQDL

je BEQ odpovídající rozhodovací mezi konfirmační metody, což je maximální obsah včetně nejistoty měření

sy,x

je reziduální směrodatná odchylka

t α,f = m–2

je kvantil Studentova t-rozdělení (α = 5 %, f = stupně volnosti, jednostranný)

m

je celkový počet kalibračních bodů (index j)

n

je počet opakování na každé úrovni

xi

je koncentrace vzorku (v TEQ) v kalibračním bodě i stanovená konfirmační metodou

Formula

je průměr koncentrací (v TEQ) všech kalibračních vzorků

Formula

je parametr sumy čtverců, i = index pro kalibrační bod i

7.3.2   Z výsledků biologické zkoušky (korigovaných o hodnoty slepého stanovení a korigovaných na výtěžnost) získaných z vícenásobných analýz vzorků (n ≥ 6) kontaminovaných na úrovni rozhodovací meze konfirmační metody, jakožto nižší část rozdělení výsledků na odpovídající průměrné hodnotě BEQ:

Mezní hodnota = BEQDL – 1,64 × SDR

kde

SDR

je směrodatná odchylka výsledků biologické zkoušky na BEQDL, měřeno za podmínek vnitrolaboratorní reprodukovatelnosti.

7.3.3   Výpočet jako střední hodnota výsledků bioanalýzy (v BEQ, korigovaných o hodnoty slepého stanovení a korigovaných na výtěžnost) z vícenásobné analýzy vzorků (n ≥ 6) kontaminovaných na 2/3 maximálního obsahu nebo akčního prahu, na základě poznatku, že tato úroveň se bude pohybovat kolem mezní hodnoty určené v bodech 7.3.1 nebo 7.3.2:

Graf 1

Image 1

výsledky biologické zkoušky (BEQ)

rozhodovací mez pro BEQ

mezní hodnota

akční limit pro BEQ

výsledky HRGC/HRMS (TEQ)

rozhodovací mez

regresní přímka s 95% predikčním intervalem

β = 5 %

akční práh

max. obsah

Graf 1 Výpočet mezních hodnot vycházející z 95 % míry spolehlivosti, z níž vyplývá míra falešně vyhovujících výsledků < 5 %, a z RSDR < 25 %:

1.

nižší části 95 % predikčního intervalu na úrovni rozhodovací meze konfirmační metody;

2.

z vícenásobné analýzy vzorků (n ≥ 6) kontaminovaných na úrovni rozhodovací meze konfirmační metody jakožto nižší část distribuce údajů (v grafu je znázorňuje křivka ve tvaru zvonu) na odpovídající průměrné hodnotě BEQ.

7.3.4   Omezení mezních hodnot

Mezní hodnoty vycházející z BEQ a vypočtené z RSDR dosažené při validaci s použitím omezeného počtu vzorků s různým zastoupením matrice/kongenerů mohou být vyšší než maximální obsahy nebo akční prahy vycházející z TEQ, vzhledem k větší přesnosti, než je přesnost, jíž lze běžně dosáhnout s neznámým spektrem zastoupení kongenerů. V takových případech se mezní hodnoty vypočtou z RSDR = 25 % nebo se dá přednost dvěma třetinám maximálního obsahu nebo akčního prahu.

7.4   Kritéria výkonnosti

7.4.1   Vzhledem k tomu, že při bioanalytických metodách nelze použít žádné vnitřní standardy, provedou se zkoušky opakovatelnosti bioanalytických metod pro získání informací o směrodatné odchylce v rámci zkoušek a mezi sériemi zkoušek. Opakovatelnost musí být nižší než 20 %, vnitrolaboratorní reprodukovatelnost pak nižší než 25 %. To musí vycházet z vypočtených úrovní v BEQ po odečtení hodnot slepého stanovení a korekci na výtěžnost.

7.4.2   Jako součást postupu validace musí být prokázáno, že zkouška umožňuje rozlišit slepý vzorek a úroveň ve výši mezní hodnoty, a umožňuje tak identifikovat vzorky nad příslušnou mezní hodnotou (viz bod 7.1.2).

7.4.3   Je třeba určit cílové sloučeniny, možné interference a nejvyšší přípustný obsah ve slepém vzorku.

7.4.4   Procentní směrodatná odchylka odezvy nebo koncentrace vypočtená z odezvy (možné pouze v pracovním rozsahu) trojnásobného stanovení extraktu vzorku nesmí být vyšší než 15 %.

7.4.5   Pro hodnocení výkonnosti bioanalytické metody v konstantním časovém období se použijí nekorigované výsledky referenčního vzorku (referenčních vzorků) vyjádřené v BEQ (pro slepý vzorek a maximální obsah nebo akční práh).

7.4.6   Pro slepé vzorky odrážející celý pracovní postup a pro každý typ referenčního vzorku se zaznamenávají a ověřují grafy kontroly kvality, aby bylo zajištěno, že analytická výkonnost je v souladu s příslušnými požadavky, u slepých vzorků odrážejících celý pracovní postup zejména s ohledem na požadovanou minimální odlišnost v nejnižší části pracovního rozsahu a u referenčních vzorků zejména s ohledem na vnitrolaboratorní reprodukovatelnost. Slepé vzorky odrážející celý pracovní postup musí být důkladně kontrolovány, aby se zamezilo falešně vyhovujícím výsledkům po jejich odečtení.

7.4.7   Výsledky zkoušek podezřelých vzorků získaných konfirmačními metodami a 2 až 10 % vyhovujících vzorků (minimálně 20 vzorků na jednu matrici) se zaznamenají a použijí se pro hodnocení výkonnosti screeningové metody a vztahu mezi BEQ a TEQ. Tuto databázi lze použít pro přehodnocení mezních hodnot platných pro běžné vzorky pro validované matrice.

7.4.8   Dobrou výkonnost metody lze rovněž prokázat v okružních rozborech. Výsledky vzorků analyzovaných v okružních rozborech, které pokrývají rozsah koncentrací až do např. dvojnásobku maximálního obsahu, se rovněž mohou zahrnout do hodnocení podílu falešně vyhovujících výsledků, je-li laboratoř schopna prokázat dobrou výkonnost. Vzorky musí zahrnovat nejčastější zastoupení kongenerů, které představují různé zdroje.

7.4.9   Při incidentech lze mezní hodnoty přehodnotit, aby odrážely konkrétní matrici a zastoupení kongenerů tohoto konkrétního incidentu.

8.   Vydávání výsledků

8.1   Konfirmační metody

8.1.1   Pokud to použitý postup laboratorního zkoušení umožňuje, musí výsledky obsahovat hodnoty jednotlivých kongenerů PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem a vydávají se jako dolní, horní a střední odhad, aby se do vydávání výsledků zahrnulo co nejvíce informací, a umožnil se tak výklad výsledků podle příslušných zvláštních požadavků.

8.1.2   Protokol musí také zahrnovat metodu použitou pro extrakci PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem.

8.1.3   Pokud výtěžnost leží mimo rozpětí uvedené v bodě 6.2.5, nebo pokud je překročen maximální obsah (v tomto případě výtěžnosti pro jednu nebo dvě opakované zkoušky) nebo v ostatních případech na žádost musí být dány k dispozici hodnoty výtěžnosti pro jednotlivé vnitřní standardy.

8.1.4   Protože se má při rozhodování o souladu vzorku přihlédnout také k nejistotě měření, je třeba poskytnout také tento parametr. Výsledky zkoušky se proto vydají ve tvaru ‚x +/– U‘, kde x je výsledek zkoušky a U je rozšířená nejistota měření, přičemž se použije faktor pokrytí 2, který odpovídá hladině spolehlivosti přibližně 95 %. V případě samostatného stanovení PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem se pro součet PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem musí použít součet odhadované rozšířené nejistoty měření samostatných výsledků zkoušky pro PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem.

8.1.5   Je-li nejistota měření zohledněna uplatněním rozhodovací meze (CCα) (jak je popsáno v bodě 2.2 kapitoly I této části B), tento parametr se uvede.

8.1.6   Výsledky se vyjádří ve stejných jednotkách a (alespoň) se stejným počtem platných číslic jako maximální obsahy stanovené ve směrnici 2002/32/ES.

8.2   Bioanalytické screeningové metody

8.2.1   Výsledek screeningu se vyjádří jako ‚vyhovující‘ nebo ‚podezřelý jako nevyhovující‘ (‚podezřelý‘).

8.2.2   Kromě toho je možné vydat výsledek pro PCDD/PCDF a/nebo PCB s dioxinovým efektem vyjádřený v BEQ, nikoli TEQ.

8.2.3   Vzorky s odezvou nižší než oznamovací mez musí být vyjádřeny jako ‚nižší než oznamovací mez‘.

8.2.4   Pro každý typ matrice vzorku musí protokol uvádět maximální obsah nebo akční práh, z něhož hodnocení vychází.

8.2.5   Protokol musí uvádět použitý typ zkoušky, základní principy zkoušky a druh kalibrace.

8.2.6   Zpráva musí také zahrnovat metodu použitou pro extrakci PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem.

8.2.7   V případě vzorků podezřelých jako nevyhovující musí protokol obsahovat poznámku o tom, jaká opatření mají být učiněna. Koncentraci PCDD/PCDF a součet PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem v těchto vzorcích se zvýšeným obsahem je třeba stanovit/potvrdit konfirmační metodou.

KAPITOLA III

Příprava vzorků a požadavky na analytické metody používané při úřední kontrole obsahu PCB bez dioxinového efektu (PCB # 28, 52, 101, 138, 153, 180)

1.   Oblast použití

Požadavky stanovené v této kapitole se použijí na zkoušky krmiv za účelem úřední kontroly obsahu polychlorovaných bifenylů bez dioxinového efektu (PCB bez dioxinového efektu) a pro jiné účely regulace.

2.   Použitelné metody detekce

Plynová chromatografie v tandemu s detektorem elektronového záchytu (GC-ECD), GC-LRMS, GC-MS/MS, GC-HRMS nebo rovnocenné metody.

3.   Identifikace a konfirmace sledovaných analytů

3.1   Relativní retenční čas ve vztahu k vnitřním standardům nebo referenčním standardům (s přijatelnou odchylkou ±0,25 %).

3.2   Oddělení všech šesti indikátorových PCB (PCB 28, PCB 52, PCB 101, PCB 138, PCB 153 a PCB 180) pomocí plynové chromatografie od interferujících látek, zejména současně se eluujících PCB, zvláště jsou-li úrovně vzorků v rozmezí limitů stanovených právními předpisy a případný nesoulad má být teprve potvrzen.

[Mezi kongenery, u nichž je často zjištěno, že se eluují zároveň, patří např. PCB 28/31, PCB 52/69 a PCB 138/163/164. U GC-MS je rovněž nutné vzít v úvahu možné interference z fragmentů vyšších chlorovaných kongenerů.]

3.3   Požadavky na techniky GC-MS:

Sledování alespoň:

a)

dvou specifických iontů u HRMS;

b)

dvou specifických iontů m/z > 200 nebo tří specifických iontů m/z > 100 u LRMS;

c)

1 prekurzorového a 2 produktových iontů u MS-MS.

Nejvyšší přípustné tolerance intenzity vybraných hmotnostních fragmentů:

Relativní odchylka intenzity vybraných hmotnostních fragmentů od teoretické intenzity nebo kalibračního standardu pro cílový iont (nejintenzivnější sledovaný iont) a identifikační iont (ionty):

Relativní intenzita identifikačního iontu (identifikačních iontů) v porovnání s cílovým iontem

GC-EI-MS

(relativní odchylka)

GC-CI-MS, GC-MSn

(relativní odchylka)

>50 %

±10 %

±20 %

>20 % až 50 %

±15 %

±25 %

>10 % až 20 %

±20 %

±30 %

≤ 10 %

±50 % (2)

±50 % (2)

3.4   Požadavky na techniky GC-ECD

Konfirmace výsledků překračujících toleranci s dvěma kolonami GC se stacionární fází jiné polarity.

4.   Prokazování výkonnosti metody

Výkonnost metody se prokáže v rozsahu maximálního obsahu (polovina až dvojnásobek maximálního obsahu) s přijatelným variačním koeficientem pro opakovanou analýzu (viz požadavky na mezilehlou přesnost uvedené v bodě 9).

5.   Mez kvantifikace

Hodnoty slepého stanovení nesmí být vyšší než 30 % úrovně kontaminace odpovídající maximálnímu obsahu (10).

6.   Kontrola kvality

Pravidelné slepé kontrolní vzorky, analýzy obohacených vzorků, vzorky pro kontrolu kvality, účast v mezilaboratorních studiích o příslušných matricích.

7.   Kontrola výtěžnosti

7.1   Použijí se vhodné vnitřní standardy s fyzikálně-chemickými vlastnostmi porovnatelnými se sledovanými analyty.

7.2   Přidání vnitřních standardů:

Přidání k produktům (před extrakcí a čištěním).

7.3   Požadavky na metody s využitím všech šesti izotopicky značených indikátorových kongenerů PCB:

a)

korekce výsledků na výtěžnost vnitřních standardů;

b)

výtěžnost izotopicky značených vnitřních standardů má být mezi 50 a 120 %;

c)

nižší nebo vyšší výtěžnost jednotlivých kongenerů, které se na součtu všech šesti indikátorových PCB podílejí méně než 10 %, je přijatelná.

7.4   Požadavky na metody, které nevyužívají všech šesti izotopicky značených vnitřních standardů nebo jiných vnitřních standardů:

a)

výtěžnost vnitřních standardů se kontroluje pro každý vzorek;

b)

výtěžnost vnitřních standardů má být mezi 60 a 120 %;

c)

výsledky se opraví na výtěžnost vnitřních standardů.

7.5   Výtěžnost neoznačených kongenerů se ověří pomocí obohacených vzorků nebo vzorků pro kontrolu kvality s koncentracemi v rozsahu maximálního obsahu. Výtěžnost těchto kongenerů se považuje za přijatelnou, pokud je mezi 70 a 120 %.

8.   POŽADAVKY NA LABORATOŘE

V souladu s nařízením (ES) č. 882/2004 musí být laboratoře akreditovány uznaným subjektem působícím v souladu s pokyny ISO Guide 58, aby bylo zaručeno, že uplatňují postupy zajištění analytické kvality. Laboratoře musí být akreditovány podle normy EN ISO/IEC 17025.

9.   Kritéria výkonnosti: kritéria pro součet šesti indikátorových PCB při maximálním obsahu

Pravdivost

– 30 % až +30 %

Mezilehlá přesnost (% RSD)

≤ 20 %

Rozdíl mezi výpočtem horního a dolního odhadu

≤ 20 %

10.   Vydávání výsledků

10.1   Pokud to analytický postup umožňuje, musí výsledky obsahovat hodnoty jednotlivých kongenerů PCB a vydávají se jako dolní, horní a střední odhad, aby se zahrnulo co nejvíce informací, a umožnil tak výklad podle příslušných zvláštních požadavků.

10.2   Protokol musí zahrnovat metodu použitou pro extrakci PCB a lipidů.

10.3   Pokud výtěžnost leží mimo rozpětí uvedené v bodě 7, nebo pokud je překročen maximální obsah nebo v ostatních případech na žádost musí být dány k dispozici hodnoty výtěžnosti pro jednotlivé vnitřní standardy.

10.4   Protože se má při rozhodování o souladu vzorku přihlédnout také k nejistotě měření, je třeba poskytnout také tento parametr. Výsledky zkoušky se proto vydají ve tvaru ‚x +/– U‘, kde x je výsledek zkoušky a U je rozšířená nejistota měření, přičemž se použije faktor pokrytí 2, který odpovídá hladině spolehlivosti přibližně 95 %.

10.5   Je-li nejistota měření zohledněna uplatněním rozhodovací meze (CCα) (jak je popsáno v bodě 2.1 kapitoly I), tento parametr se uvede.

10.6   Výsledky se vyjádří ve stejných jednotkách a (alespoň) se stejným počtem platných číslic jako maximální obsahy stanovené ve směrnici 2002/32/ES.


(1)  Tabulka koeficientů toxické ekvivalence (TEF) pro dioxiny, furany a PCB s dioxinovým efektem:

WHO-TEF (toxické ekvivalenční faktory Světové zdravotnické organizace) pro hodnocení nebezpečnosti pro člověka vycházející ze závěrů zasedání odborníků Světové zdravotnické organizace (WHO) – Mezinárodní program chemické bezpečnosti (IPCS), které se konalo v Ženevě v červnu 2005 (Martin Van den Berg et al., 2005. The 2005 World Health Organization Re-evaluation of Human and Mammalian Toxic Equivalency Factors for Dioxins and Dioxin-like Compounds. Toxicological Sciences 93(2), 223–241 (2006)).

Kongener

Hodnota TEF

Kongener

Hodnota TEF

Dibenzo-p-dioxiny (‚PCDD‘) a dibenzofurany (‚PCDF‘)

PCB ‚s dioxinovým efektem‘Non-ortho PCB + Mono-ortho PCB

2,3,7,8-TCDD

1

 

 

1,2,3,7,8-PeCDD

1

Non-ortho PCB

 

1,2,3,4,7,8-HxCDD

0,1

PCB 77

0,0001

1,2,3,6,7,8-HxCDD

0,1

PCB 81

0,0003

1,2,3,7,8,9-HxCDD

0,1

PCB 126

0,1

1,2,3,4,6,7,8-HpCDD

0,01

PCB 169

0,03

OCDD

0,0003

 

 

 

 

Mono-ortho PCB

 

2,3,7,8-TCDF

0,1

PCB 105

0,00003

1,2,3,7,8-PeCDF

0,03

PCB 114

0,00003

2,3,4,7,8-PeCDF

0,3

PCB 118

0,00003

1,2,3,4,7,8-HxCDF

0,1

PCB 123

0,00003

1,2,3,6,7,8-HxCDF

0,1

PCB 156

0,00003

1,2,3,7,8,9-HxCDF

0,1

PCB 157

0,00003

2,3,4,6,7,8-HxCDF

0,1

PCB 167

0,00003

1,2,3,4,6,7,8-HpCDF

0,01

PCB 189

0,00003

1,2,3,4,7,8,9-HpCDF

0,01

 

 

OCDF

0,0003

 

 

Použité zkratky: ‚T‘ = tetra; ‚Pe‘ = penta; ‚Hx‘ = hexa; ‚Hp‘ = hepta; ‚O‘ = okta; ‚CDD‘ = chlordibenzo-p-dioxin; ‚CDF‘ = chlordibenzofuran; ‚CB‘ = chlorbifenyl.

(2)  Rozhodnutí Komise 2002/657/ES ze dne 14. srpna 2002, kterým se provádí směrnice Rady 96/23/ES, pokud jde o provádění analytických metod a interpretaci výsledků (Úř. věst. L 221, 17.8.2002, s. 8).

(3)  Koncept ‚horního odhadu‘ vyžaduje pro příspěvek každého nekvantifikovaného kongeneru použití hodnoty meze kvantifikace. Koncept ‚dolního odhadu‘ vyžaduje pro příspěvek každého nekvantifikovaného kongeneru použití nulové hodnoty. Koncept ‚středního odhadu‘ vyžaduje pro výpočet příspěvku každého nekvantifikovaného kongeneru použití poloviny hodnoty meze kvantifikace.

(4)  Obecně se použijí požadavky na opakovanou zkoušku stanovené v příloze II kapitole C bodu 3. Avšak u konfirmačních metod s použitím vnitřního standardu značeného izotopem 13C pro příslušné analyty je opakovaná zkouška nezbytná pouze tehdy, pokud výsledek prvního stanovení za použití takové konfirmační metody není vyhovující. Opakovaná zkouška je nutná k vyloučení možnosti vnitřní křížové kontaminace nebo náhodného promíchání vzorků. Je-li zkouška prováděna v rámci kontaminační aféry, lze od konfirmace opakovanou zkouškou upustit, pokud lze zpětně vysledovat spojitost vzorků vybraných pro zkoušku s danou kontaminační aférou a zjištěný obsah je výrazně vyšší než maximální obsah.

(5)  Koncept ‚horního odhadu‘ vyžaduje pro příspěvek každého nekvantifikovaného kongeneru k hodnotě TEQ použití hodnoty meze kvantifikace. Koncept ‚dolního odhadu‘ vyžaduje pro příspěvek každého nekvantifikovaného kongeneru k hodnotě TEQ použití nulové hodnoty. Koncept ‚středního odhadu‘ vyžaduje pro výpočet příspěvku každého nekvantifikovaného kongeneru k hodnotě TEQ použití poloviny hodnoty meze kvantifikace.

(6)  Obecně se použijí požadavky na opakovanou zkoušku stanovené v příloze II kapitole C bodu 3. Avšak u konfirmačních metod s použitím vnitřního standardu značeného izotopem 13C pro příslušné analyty je opakovaná zkouška nezbytná pouze tehdy, pokud výsledek prvního stanovení za použití takové konfirmační metody není vyhovující. Opakovaná zkouška je nutná k vyloučení možnosti vnitřní křížové kontaminace nebo náhodného promíchání vzorků. Je-li zkouška prováděna v rámci kontaminační aféry, lze od konfirmace opakovanou zkouškou upustit, pokud lze zpětně vysledovat spojitost vzorků vybraných pro zkoušku s danou kontaminační aférou a zjištěný obsah je výrazně vyšší než maximální obsah.

(7)  Totožné vysvětlení a požadavky na provedení opakované zkoušky pro kontrolu akčních prahů jako v poznámce (5)* pro maximální obsahy.

(8)  Bioanalytické metody nejsou specifické pro kongenery zahrnuté v systému TEF. V extraktu vzorku mohou být přítomny jiné strukturně příbuzné AhR-aktivní sloučeniny, které přispívají k celkové reakci. Proto bioanalytické výsledky nelze považovat za odhad, ale spíše za orientační úroveň TEQ ve vzorku.

(9)  Současné požadavky vycházejí z TEF vydaných v: M. Van den Berg et al, Toxicol Sci 93 (2), 223–241 (2006).

(10)  Velmi se doporučuje, aby hodnoty slepého stanovení činidla byly nižší, než je obsah kontaminující látky ve vzorku. Je povinností laboratoře kontrolovat rozptyl hodnot slepých stanovení, zejména v případě, kdy se hodnoty slepého stanovení odečítají.“ “


(1)  S ohledem na maximální obsahy.

(2)  Je k dispozici dostatečný počet hmotnostních fragmentů s relativní intenzitou > 10 %, nedoporučuje se proto použít identifikační iont (ionty) s relativní intenzitou nižší než 10 % v porovnání s cílovým iontem.


27.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 188/19


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 710/2014

ze dne 23. června 2014,

kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o podmínky uplatňování postupu společného rozhodování o požadavcích obezřetnosti pro konkrétní instituce podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (1), a zejména na čl. 113 odst. 5 třetí pododstavec uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Efektivní výměna náležitých informací má zásadní význam pro dosažení společného rozhodnutí o kapitálové přiměřenosti, o opatřeních dohledu ve vztahu k likviditě, o úrovni požadavků na likviditu a kapitál pro jednotlivé instituce skupiny a skupinu jako celek.

(2)

K tomu, aby byl postup společného rozhodování uplatňován jednotně, je důležité přesně vymezit jednotlivé kroky. Přesně vymezený postup též zjednodušuje výměnu informací, napomáhá vzájemnému porozumění, rozvíjí vztahy mezi orgány dohledu a podporuje účinný dohled.

(3)

Za účelem posouzení rizik a profilu rizika likvidity skupiny institucí by orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě (dále jen „konsolidující orgán dohledu“) měl mít přehled o činnostech vykonávaných všemi institucemi v rámci této skupiny, včetně institucí působících mimo Unii. K tomu, aby příslušné orgány v Unii mohly posoudit globální rizika dané skupiny, by proto měla být podporována součinnost mezi nimi a orgány dohledu z třetích zemí.

(4)

Velmi důležité je včas a realisticky naplánovat postup společného rozhodování. Každý zúčastněný příslušný orgán by měl konsolidujícímu orgánu dohledu včas poskytnout relevantní údaje. K tomu, aby byla individuální posouzení prezentována a interpretována konzistentním a jednotným způsobem, je nezbytné zavést společný vzor, podle nějž budou předkládány výsledky procesu dohledu a hodnocení týkající se konkrétních institucí.

(5)

V zájmu jednotnosti uplatňování by měly být určeny kroky, které je nutno při společném posuzování rizik a společném rozhodování provést, s tím, že některé úkoly lze v rámci těchto postupů provádět současně a některé postupně.

(6)

K usnadnění přijímání společných rozhodnutí je důležité, aby spolu příslušné orgány zapojené do rozhodovacího procesu vedly dialog, a to zejména před dokončením zpráv o hodnocení rizik a přijetím společných rozhodnutí.

(7)

Konsolidující orgán dohledu by měl poskytnout příslušným orgánům všechny relevantní informace, které jsou nezbytné pro přípravu jejich individuálního posouzení rizik a dosažení společného rozhodnutí o kapitálové přiměřenosti a požadavcích na likviditu.

(8)

Základním dokumentem, jenž příslušným orgánům umožňuje udělat si obrázek o celkovém rizikovém profilu bankovní skupiny a zaznamenat výsledek jeho posouzení, tak aby mohly dospět ke společnému rozhodnutí o kapitálové přiměřenosti a o požadované úrovni kapitálu, kterou má skupina udržovat, je zpráva o posouzení rizik. Důležitým dokumentem, jenž příslušným orgánům umožňuje udělat si obrázek o celkovém profilu likvidity skupiny a zaznamenat výsledek jeho posouzení, je zpráva o posouzení profilu rizika likvidity, jemuž je skupina vystavena. Má-li být posouzení celkového rizika a rizika likvidity skupiny prezentováno jednotným způsobem, který by napomohl smysluplným jednáním mezi příslušnými orgány a umožnil spolehlivé posouzení rizik, jimž čelí bankovní skupiny působící v přeshraničním měřítku, měly by být vypracovány společné vzory těchto zpráv.

(9)

Výsledky procesu dohledu a hodnocení podle článku 97 směrnice 2013/36/EU lze v členských státech dokumentovat odlišně v závislosti na provedení daného článku do vnitrostátních právních předpisů s tím, že je současně nutno brát v úvahu obecné pokyny Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví, „EBA“) vydané v souladu s čl. 107 odst. 2 směrnice 2013/36/EU; standardní vzory by nicméně měly stanovit jednotný formát, v kterém budou zjištění a výsledky procesu dohledu oznamovány pro účely dosažení společného rozhodnutí.

(10)

Zpráva o hodnocení skupinového rizika ani zpráva o hodnocení skupinového rizika likvidity by se neměly omezovat na pouhou sumarizaci individuálních posouzení, jež provádějí příslušné orgány. Obě zprávy by měly sloužit jako nástroj k provedení společného posouzení rizik celé skupiny a k analýze interakcí uvnitř skupiny.

(11)

Budou-li nastaveny přesné postupy, jimiž se bude řídit strukturování obsahu a formulace společného rozhodnutí, mělo by tím být zajištěno, že společná rozhodnutí budou podrobně odůvodněna, a mělo by se tím zjednodušit jejich monitorování a vymáhání.

(12)

S cílem zpřesnit postup, jenž má následovat po dosažení společného rozhodnutí, a s cílem zajistit transparentnost při zpracování výsledků rozhodování, a případně též zjednodušit vhodná navazující opatření by měly být zavedeny standardy, jimiž se bude řídit oznamování podrobně odůvodněného společného rozhodnutí a monitoring jeho uplatňování.

(13)

V zájmu jednotného a transparentního přístupu, náležitého zapojení příslušných orgánů a oznamování výsledků by měl být zaveden postup, jímž se bude řídit aktualizace společných rozhodnutí.

(14)

Součástí postupu společného rozhodování podle článku 113 směrnice 2013/36/EU je postup pro případ, že společného rozhodnutí není dosaženo. K tomu, aby byla tato část postupu uplatňována jednotně, aby byla formulována podrobně odůvodněná rozhodnutí a zohledňovány názory a výhrady, jež vyjádří hostitelský orgán dohledu, měly by být zavedeny standardy, jimiž se budou řídit jednak lhůty přijímání rozhodnutí v případě nedosažení společného rozhodnutí, jednak oznamování podrobností z těchto rozhodnutí.

(15)

Toto nařízení vychází z návrhu prováděcích technických norem předložených Komisi orgánem EBA.

(16)

Orgán EBA uskutečnil o těchto návrzích prováděcích technických norem, z nichž toto nařízení vychází, otevřené veřejné konzultace, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a vyžádal si stanovisko skupiny subjektů působících v bankovnictví zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (2),

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT A DEFINICE

Článek 1

Předmět

Toto nařízení specifikuje následující postupy společného rozhodování uvedené v článku 113 směrnice 2013/36/EU:

a)

postup přijetí společného rozhodnutí o záležitostech uvedených v čl. 113 odst. 1 písm. a) s přihlédnutím k výjimkám podle článků 7, 10 nebo 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (3),

b)

postup přijetí společného rozhodnutí o záležitostech uvedených v čl. 113 odst. 1 písm. b) s přihlédnutím k výjimkám podle článků 6, 8 nebo 10 nařízení (EU) č. 575/2013 a k uplatňování požadavků na konsolidovaném základě podle čl. 11 odst. 3 uvedeného nařízení.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

1)

„dotčenými příslušnými orgány“ se rozumí orgány příslušné k dohledu nad dceřinými podniky mateřské instituce v EU, mateřské finanční holdingové společnosti v EU nebo mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU v členském státě;

2)

„dalšími příslušnými orgány“ se rozumí jakékoli z těchto orgánů:

a)

příslušné orgány, jež nejsou dotčenými příslušnými orgány,

b)

veřejné orgány nebo subjekty oficiálně uznané vnitrostátními právními předpisy, jež jsou vnitrostátními právními předpisy oprávněny k dohledu nad subjekty finančního sektoru definovanými v čl. 4 odst. 1 bodu 27 nařízení (EU) č. 575/2013, které působí v dotčeném členském státě a nejsou úvěrovou institucí ani investičním podnikem;

3)

„zprávou o dohledu a hodnocení“ se rozumí zpráva, jež zachycuje výsledek procesu dohledu a hodnocení podle článku 97 směrnice 2013/36/EU;

4)

„zprávou o hodnocení rizika likvidity“ se rozumí zpráva, jež zachycuje výsledek části procesu dohledu a hodnocení podle článku 97 směrnice 2013/36/EU týkající se rizika likvidity;

5)

„zprávou o hodnocení skupinového rizika“ se rozumí zpráva obsahující posouzení rizika skupiny institucí uvedená v čl. 113 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/36/EU;

6)

„zprávou o hodnocení skupinového rizika likvidity“ se rozumí zpráva obsahující posouzení profilu rizika likvidity skupiny institucí uvedená v čl. 113 odst. 2 písm. b) směrnice 2013/36/EU;

7)

„společným rozhodnutím o kapitálu“ se rozumí společné rozhodnutí o záležitostech uvedených v čl. 1 písm. a);

8)

„společným rozhodnutím o likviditě“ se rozumí společné rozhodnutí o záležitostech uvedených v čl. 1 písm. b).

KAPITOLA II

POSTUP SPOLEČNÉHO ROZHODOVÁNÍ

Článek 3

Plánování jednotlivých kroků postupu společného rozhodování

1.   Před zahájením postupu společného rozhodování se konsolidující orgán dohledu a dotčené příslušné orgány dohodnou na harmonogramu kroků, podle něhož se má postupovat (dále jen „harmonogram společného rozhodnutí“). Není-li dosaženo dohody, stanoví tento harmonogram konsolidující orgán dohledu poté, co posoudí stanoviska a výhrady dotčených příslušných orgánů.

2.   Harmonogram společného rozhodnutí musí být alespoň jednou ročně aktualizován a musí obsahovat tyto kroky:

a)

dohoda o účasti dalších příslušných orgánů a příslušných orgánů ze třetích zemí podle článku 4;

b)

předložení zpráv o dohledu a hodnocení a zpráv o hodnocení rizika likvidity dotčenými příslušnými orgány podle článku 5 a dodání příspěvků dalšími příslušnými orgány a zúčastněnými příslušnými orgány ze třetích zemí podle čl. 4 odst. 2;

c)

předložení návrhu zprávy o hodnocení skupinového rizika a návrhu zprávy o hodnocení skupinového rizika likvidity konsolidujícím orgánem dohledu dotčeným příslušným orgánům podle čl. 6 odst. 6 a dalším příslušným orgánům a příslušným orgánům ze třetích zemí podle čl. 4 odst. 3 a čl. 6 odst. 7;

d)

dialog podle článku 7, jenž probíhá mezi konsolidujícím orgánem dohledu a dotčenými příslušnými orgány a jehož předmětem jsou návrhy zpráv o hodnocení skupinového rizika a o hodnocení skupinového rizika likvidity;

e)

předložení zpráv o hodnocení skupinového rizika a o hodnocení skupinového rizika likvidity konsolidujícím orgánem dohledu dotčeným příslušným orgánům podle čl. 8 odst. 2 a dalším příslušným orgánům a příslušným orgánům ze třetích zemí podle čl. 4 odst. 3 a čl. 8 odst. 5;

f)

předložení příspěvků k návrhu společného rozhodnutí o kapitálu a k návrhu společného rozhodnutí o likviditě dotčenými příslušnými orgány konsolidujícímu orgánu dohledu podle čl. 9 odst. 1;

g)

předložení návrhů společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě konsolidujícím orgánem dohledu dotčeným příslušným orgánům podle čl. 10 odst. 6 a čl. 11 odst. 5;

h)

konzultace o návrzích společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě s mateřskou institucí v EU a institucemi skupiny v případě, že tak stanoví právní předpisy členského státu;

i)

dialog mezi konsolidujícím orgánem dohledu a dotčenými příslušnými orgány, jehož předmětem jsou návrhy společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě;

j)

přijetí společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě podle článku 12;

k)

oznámení společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě konsolidujícím orgánem dohledu a dotčenými příslušnými orgány mateřské instituci v EU a institucím skupiny podle článku 13;

l)

dohoda o harmonogramu plánování společného rozhodování na příští rok.

3.   Harmonogram společného rozhodnutí splňuje všechny tyto požadavky:

a)

zohledňuje rozsah a složitost jednotlivých úkolů, přičemž přihlíží k velikosti, systémovému významu, povaze, rozsahu a složitosti aktivit skupiny, jakož i profilu jejího rizika;

b)

přihlíží co nejvíce k závazkům, jež konsolidující orgán dohledu a dotčené příslušné orgány přijmou v rámci programu dohledových šetření uvedeného v čl. 116 odst. 1 třetím pododstavci písm. c) směrnice 2013/36/EU.

4.   V případě potřeby, zejména s ohledem na naléhavou mimořádnou aktualizaci podle článků 20 a 21, musí být harmonogram společného rozhodnutí revidován.

5.   Konsolidující orgán dohledu a dotčené příslušné orgány sdělí institucím skupiny, za něž jsou odpovědné, orientační termín konzultace podle odst. 2 písm. h) o aspektech návrhů společných rozhodnutí, jestliže se konzultace těchto institucí týká.

Konsolidující orgán dohledu a dotčené příslušné orgány sdělí institucím skupiny, za něž jsou odpovědné, předpokládaný termín sdělení podle odst. 2 písm. k).

Článek 4

Účast dalších příslušných orgánů a příslušných orgánů ze třetích zemí v procesu posouzení skupinového rizika

1.   Konsolidující orgán dohledu se může rozhodnout, že k účasti na přípravě zprávy o hodnocení skupinového rizika a zprávy o hodnocení skupinového rizika likvidity přizve další příslušné orgány a příslušné orgány ze třetích zemí. Toto rozhodnutí se odvíjí od významu pobočky či instituce v rámci skupiny a od jejího významu na místním trhu.

Účast uvedených orgánů podléhá požadavkům na důvěrnost rovnocenným požadavkům hlavy VII kapitoly 1 oddílu II směrnice 2013/36/EU, popřípadě článků 54 a 58 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES (4).

Rovnocennost posuzují konsolidující orgán dohledu a všechny dotčené příslušné orgány.

2.   Pokud se konsolidující orgán dohledu rozhodne přizvat k účasti další příslušný orgán ve smyslu definice v čl. 2 odst. 2 nebo příslušný orgán ze třetí země, oba orgány se dohodnou o míře účasti tohoto dalšího příslušného orgánu nebo příslušného orgánu ze třetí země. Jsou povoleny dohody pro následující účely:

a)

předání příspěvků k přípravě zprávy o hodnocení skupinového rizika nebo o hodnocení skupinového rizika likvidity konsolidujícímu orgánu dohledu;

b)

připojení příspěvků uvedených v písmenu a) tohoto odstavce formou příloh k návrhu nebo konečné verzi zprávy o hodnocení skupinového rizika nebo o hodnocení skupinového rizika likvidity.

3.   Pokud se konsolidující orgán dohledu rozhodne přizvat k účasti další příslušné orgány nebo příslušné orgány ze třetích zemí, neposkytne těmto orgánům návrh ani konečnou verzi zprávy o hodnocení skupinového rizika a o hodnocení skupinového rizika likvidity bez souhlasu všech dotčených příslušných orgánů.

4.   Konsolidující orgán dohledu je povinen dotčené příslušné orgány v plném rozsahu informovat o tom, v jakém rozsahu, na jaké úrovni a jakou formou se další příslušné orgány a příslušné orgány ze třetích zemí účastní procesu hodnocení skupinového rizika a do jaké míry byly ve zprávě o hodnocení skupinového rizika zohledněny jejich příspěvky.

Článek 5

Příprava zprávy o dohledu a hodnocení a zprávy o hodnocení rizika likvidity

1.   S cílem napomoci tomu, aby bylo ve společném rozhodnutí náležitě zohledněno posouzení rizik dceřiných podniků v souladu s čl. 113 odst. 2 směrnice 2013/36/EU, jsou dotčené příslušné orgány povinny konsolidujícímu orgánu dohledu předložit svou zprávu o dohledu a hodnocení a zprávu o hodnocení rizika likvidity včas, nejpozději však před uplynutím lhůty uvedené v harmonogramu společného rozhodnutí podle čl. 3 odst. 2 písm. b).

2.   Zprávy o dohledu a hodnocení musí být připraveny podle vzoru v příloze I. Musí být doplněny souhrnným hodnocením podle tabulky 1 přílohy II a souhrnným posouzením kapitálové přiměřenosti podle tabulky 2 přílohy II.

Zprávy o hodnocení rizika likvidity musí být připraveny podle vzoru v příloze V. Musí být doplněny souhrnným hodnocením podle tabulky 1 přílohy VI a souhrnným posouzením likvidity podle tabulky 2 přílohy VI.

Zprávy o dohledu a hodnocení a zprávy o hodnocení rizika likvidity mohou obsahovat doplňující relevantní informace.

Článek 6

Příprava návrhů zpráv o hodnocení skupinového rizika a o hodnocení skupinového rizika likvidity

1.   Návrhy zpráv o hodnocení skupinového rizika a o hodnocení skupinového rizika likvidity připravuje konsolidující orgán dohledu za použití všech níže uvedených vstupů:

a)

své vlastní zprávy o dohledu a hodnocení nebo zprávy o hodnocení rizika likvidity, jejímž předmětem je mateřská instituce v EU a daná skupina;

b)

zpráv o dohledu a hodnocení nebo zpráv o hodnocení rizika likvidity, jejichž předmětem jsou dceřiné podniky a jež předložily dotčené příslušné orgány podle článku 5;

c)

příspěvků dalších příslušných orgánů a příslušných orgánů ze třetích zemí podle čl. 4 odst. 2.

2.   Zprávy o dohledu a hodnocení a zprávy o hodnocení rizika likvidity podle odst. 1 písm. a) a b) spolu s příspěvky uvedenými v písmenu c) téhož odstavce jsou k návrhům zpráv o hodnocení skupinového rizika nebo o hodnocení skupinového rizika likvidity připojeny formou příloh.

3.   Návrhy zpráv o hodnocení skupinového rizika a o hodnocení skupinového rizika likvidity musí uvádět, s jakým výsledkem skončilo posouzení, zdali opatření, strategie, postupy a mechanismy zavedené skupinou a jejími institucemi, jakož i kapitál a likvidita, které tato skupina a její instituce drží, zajišťují řádné řízení a pokrytí těchto rizik.

4.   Návrh zprávy o hodnocení skupinového rizika musí být připraven podle vzoru v příloze III. Musí být doplněn souhrnným hodnocením podle tabulky 1 přílohy IV a souhrnným posouzením kapitálové přiměřenosti podle tabulky 2 přílohy IV.

Návrh zprávy o hodnocení skupinového rizika likvidity musí být připraven podle vzoru v příloze VII. Musí být doplněn souhrnným hodnocením podle tabulky 1 přílohy VIII a souhrnným posouzením likvidity podle tabulky 2 přílohy VIII.

5.   Konsolidující orgán dohledu je povinen v souladu se zásadou proporcionality zajistit:

a)

aby společné posouzení odráželo význam institucí v rámci skupiny a jejich význam na místním trhu a

b)

aby v návrhu zprávy o hodnocení skupinového rizika a v návrhu zprávy o hodnocení skupinového rizika likvidity bylo uvedeno, jak byl význam institucí zohledněn.

6.   Návrhy zpráv předkládá konsolidující orgán dohledu dotčeným příslušným orgánům včas, nejpozději však před uplynutím lhůty uvedené v harmonogramu společného rozhodnutí podle čl. 3 odst. 2 písm. c).

7.   Pod podmínkou dohody podle čl. 4 odst. 3 je konsolidující orgán dohledu oprávněn předložit návrhy zpráv o hodnocení skupinového rizika a o hodnocení skupinového rizika likvidity dalším příslušným orgánům a příslušným orgánům ze třetích zemí.

Článek 7

Dialog o návrzích zpráv o hodnocení skupinového rizika a o hodnocení skupinového rizika likvidity

1.   O formě a rozsahu dialogu s dotčenými příslušnými orgány, který má být veden o návrzích zpráv o hodnocení skupinového rizika a o hodnocení skupinového rizika likvidity, rozhoduje konsolidující orgán dohledu.

2.   Konsolidující orgán dohledu a dotčené příslušné orgány prodiskutují, jak mají být kvantitativní návrhy uvedené v individuálních zprávách o dohledu a hodnocení a zprávách o hodnocení rizika likvidity podle čl. 6 odst. 1 sesouhlaseny s kvantitativními návrhy, jež jsou uvedeny v návrhu zprávy o hodnocení skupinového rizika, resp. v návrhu zprávy o hodnocení skupinového rizika likvidity.

3.   Kvantitativní návrhy uvedené v odstavci 2 obsahují alespoň tyto údaje:

a)

navrhovanou úroveň kapitálu, kterou mají skupina institucí na konsolidované úrovni a všechny instituce této skupiny na individuální úrovni povinnost držet podle čl. 104 odst. 1 písm. a) směrnice 2013/36/EU;

b)

navrhovanou úroveň zvláštních požadavků na likviditu, které mají skupina institucí na konsolidované úrovni a všechny instituce této skupiny na individuální úrovni povinnost splnit podle článku 105 směrnice 2013/36/EU.

Článek 8

Finalizace zpráv o hodnocení skupinového rizika a o hodnocení skupinového rizika likvidity

1.   Na základě dialogu podle článku 7 a s využitím formátu a obsahu návrhů zpráv o hodnocení skupinového rizika a o hodnocení skupinového rizika likvidity podle článku 6 provede konsolidující orgán dohledu finalizaci těchto zpráv. Případné významné změny, které provede ve zprávě o hodnocení skupinového rizika nebo o hodnocení skupinového rizika likvidity, je povinen vysvětlit. Změny musí odrážet výsledek dialogu a náležitě aktualizovat přílohy zpráv o hodnocení skupinového rizika a o hodnocení skupinového rizika likvidity.

2.   Zprávy o hodnocení skupinového rizika a o hodnocení skupinového rizika likvidity předkládá konsolidující orgán dohledu dotčeným příslušným orgánům včas, nejpozději však před uplynutím lhůty uvedené v harmonogramu společného rozhodnutí podle čl. 3 odst. 2 písm. e).

3.   V souladu s čl. 113 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/36/EU počíná dnem, kdy je zpráva o hodnocení skupinového rizika předložena dotčeným příslušným orgánům, běžet čtyřměsíční lhůta k dosažení společného rozhodnutí o kapitálu.

4.   V souladu s čl. 113 odst. 2 písm. b) směrnice 2013/36/EU počíná dnem, kdy je zpráva o hodnocení skupinového rizika likvidity předložena dotčeným příslušným orgánům, běžet jednoměsíční lhůta k dosažení společného rozhodnutí o likviditě.

5.   Pod podmínkou dohody podle čl. 4 odst. 3 je konsolidující orgán dohledu oprávněn předložit zprávy o hodnocení skupinového rizika a o hodnocení skupinového rizika likvidity dalším příslušným orgánům a příslušným orgánům ze třetích zemí.

Článek 9

Příprava příspěvků k návrhům společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě

1.   Dotčené příslušné orgány jsou povinny své příspěvky k návrhům společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě dodat konsolidujícímu orgánu dohledu včas, nejpozději však před uplynutím lhůty uvedené v harmonogramu společného rozhodnutí podle čl. 3 odst. 2 písm. f). Příspěvky musí být věnovány všem institucím v dané skupině, na něž se vztahuje postup společného rozhodování.

2.   Konsolidující orgán dohledu se podílí na přípravě návrhu společného rozhodnutí o kapitálu. Jeho příspěvky se týkají všech těchto subjektů:

a)

všech institucí ve skupině na individuální úrovni, které mají povolení v jurisdikci konsolidujícího orgánu dohledu a na něž se vztahuje postup společného rozhodování;

b)

skupiny institucí na konsolidované úrovni.

3.   Konsolidující orgán dohledu se podílí na přípravě návrhu společného rozhodnutí o likviditě. Jeho příspěvky se týkají všech těchto subjektů:

a)

všech institucí ve skupině na individuální úrovni, pokud tyto instituce mají povolení v jurisdikci konsolidujícího orgánu dohledu a vztahuje se na ně postup společného rozhodování;

b)

skupiny institucí na konsolidované úrovni.

4.   Příspěvky k návrhu společného rozhodnutí o kapitálu musí uvádět všechny údaje podle článku 10.

5.   Příspěvky k návrhu společného rozhodnutí o likviditě musí uvádět všechny údaje podle článku 11.

Článek 10

Příprava návrhu společného rozhodnutí o kapitálu

1.   Konsolidující orgán dohledu připraví podrobně odůvodněný návrh společného rozhodnutí o kapitálu, jehož předmětem je skupina a instituce této skupiny. Návrh společného rozhodnutí o kapitálu uvádí všechny tyto údaje:

a)

název konsolidujícího orgánu dohledu a dotčených příslušných orgánů, jež se účastní postupu společného rozhodování o kapitálu;

b)

název dané skupiny institucí a seznam všech institucí, jež do ní patří a jichž se návrh společného rozhodnutí o kapitálu týká a na něž se použije;

c)

odkazy na použitelné právní předpisy Unie a členských států, jež se týkají přípravy, finalizace a použití společných rozhodnutí o kapitálu;

d)

datum přijetí návrhu společného rozhodnutí o kapitálu a jeho případných relevantních aktualizací;

e)

závěr o použití článků 73 a 97 směrnice 2013/36/EU;

f)

závěr o přiměřenosti kapitálu, jejž drží skupina institucí na konsolidované úrovni;

g)

závěr o přiměřenosti kapitálu, jejž drží jednotlivé instituce dané skupiny na individuální úrovni;

h)

závěr o úrovni kapitálu, kterou je každá instituce skupiny povinna držet na individuální úrovni podle čl. 104 odst. 1 písm. a) směrnice 2013/36/EU;

i)

závěr o úrovni kapitálu, kterou je skupina povinna držet na konsolidované úrovni podle čl. 104 odst. 1 písm. a) směrnice 2013/36/EU;

j)

informace o minimálních obezřetnostních požadavcích, které se použijí na jednotlivé instituce podle článku 92 nařízení (EU) č. 575/2013 a článků 103, 129, 130, 131 a 133 směrnice 2013/36/EU, a informace o případných dalších relevantních obezřetnostních či makroobezřetnostních požadavcích, pokynech, doporučeních či varováních;

k)

rozhodný den, k němuž byly učiněny závěry podle písmen e) až i);

l)

případně lhůtu ke splnění závěrů podle písmen h) a i).

2.   Závěr podle odst. 1 písm. e) musí obsahovat všechny tyto údaje:

a)

posouzení, zdali mají instituce skupiny zavedeny spolehlivé, efektivní a komplexní strategie a postupy pro stanovení, udržování a rozdělení vnitřně stanoveného kapitálu a zdali jsou tyto strategie a postupy aktuální;

b)

posouzení, zdali hodnota, typy a rozdělení vnitřně stanoveného kapitálu jsou odpovídající k pokrytí povahy a úrovně rizik, kterým instituce skupiny jsou nebo mohou být vystaveny;

c)

posouzení, zdali instituce skupiny uplatnily náležitá opatření, strategie, postupy a mechanismy, aby splnily všechny požadavky směrnice 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 575/2013;

d)

posouzení, zdali tato opatření, strategie, postupy a mechanismy, jež instituce skupiny uplatnily, zajišťují řádné řízení a pokrytí jejich rizik;

e)

údaj o uplatnění opatření a pravomocí v oblasti dohledu podle článku 102 a čl. 104 odst. 1 písm. b) až l) směrnice 2013/36/EU, jejichž smyslem je řešit nedostatky zjištěné podle písmen a) až d).

3.   Závěry podle odst. 1 písm. f) a g) musí být dány do souvislosti se závěrem podle odst. 1 písm. e), který je musí potvrzovat.

4.   Závěry podle odst. 1 písm. h) a i) musí splňovat všechny tyto požadavky:

a)

musí být formulovány v podobě částky, poměru nebo jejich kombinace;

b)

musí uvádět podrobnosti ke kvalitě požadovaného dodatečného kapitálu;

c)

musí být dány do souvislosti se závěrem podle odst. 1 písm. e), který je musí potvrzovat.

5.   V návrhu společného rozhodnutí o kapitálu musí být jednoznačně identifikovatelné závěry ke každé jednotlivé instituci skupiny na individuální úrovni a ke skupině institucí na konsolidované úrovni.

6.   Návrh společného rozhodnutí o kapitálu předkládá konsolidující orgán dohledu dotčeným příslušným orgánům včas, nejpozději však před uplynutím lhůty uvedené v harmonogramu společného rozhodnutí podle čl. 3 odst. 2 písm. g).

Článek 11

Příprava návrhu společného rozhodnutí o likviditě

1.   Konsolidující orgán dohledu připraví podrobně odůvodněný návrh společného rozhodnutí o likviditě, jehož předmětem je skupina a instituce skupiny. Návrh společného rozhodnutí o likviditě uvádí všechny tyto údaje:

a)

název konsolidujícího orgánu dohledu a dotčených příslušných orgánů, jež se účastní postupu společného rozhodování o likviditě;

b)

název dané skupiny institucí a seznam všech institucí, jež do ní patří a jichž se návrh společného rozhodnutí o likviditě týká a na něž se použije;

c)

odkazy na použitelné právní předpisy Unie a členských států, jež se týkají přípravy, finalizace a použití společných rozhodnutí o likviditě;

d)

datum přijetí návrhu společného rozhodnutí o likviditě a jeho případných relevantních aktualizací;

e)

závěr o přiměřenosti likvidity ve vztahu ke skupině na konsolidované úrovni;

f)

závěr o přiměřenosti likvidity ve vztahu ke každé instituci ve skupině na individuální úrovni;

g)

závěr ke každé instituci ve skupině na individuální úrovni a ke skupině na konsolidované úrovni o opatřeních přijatých k řešení významných záležitostí a závažných zjištění týkajících se dohledu nad likviditou včetně těch, které se týkají přiměřenosti organizace a řízení rizik, jak vyžaduje článek 86 směrnice 2013/36/EU, a těch, které se týkají potřeby uložení zvláštních požadavků na likviditu v souladu s článkem 105 uvedené směrnice;

h)

informace o případných dalších relevantních obezřetnostních či makroobezřetnostních požadavcích, pokynech, doporučeních či varováních;

i)

rozhodný den, k němuž byly učiněny závěry podle písmen e) až g);

j)

případně lhůtu ke splnění závěru podle písmene g).

2.   Závěr podle odst. 1 písm. e) a f) musí obsahovat všechny tyto údaje:

a)

posouzení, zdali instituce skupiny uplatnily důkladné strategie, zásady, postupy a systémy pro účely identifikace, měření, řízení a sledování rizika likvidity pro vhodný soubor časových horizontů;

b)

posouzení, zdali likvidita držená institucemi skupiny na individuální úrovni a skupinou na konsolidované úrovni dostatečně pokrývá rizika likvidity;

c)

posouzení, zdali instituce skupiny uplatnily náležitá opatření, strategie, postupy a mechanismy, aby splnily všechny požadavky směrnice 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 575/2013.

3.   Závěr podle odst. 1 písm. g) musí uvádět podrobnosti k povaze přijatých opatření. Souvisejí-li tato opatření s potřebou uložení zvláštních požadavků na likviditu v souladu s článkem 105 směrnice 2013/36/EU, musí závěr uvádět podrobnosti k formulaci těchto zvláštních požadavků na likviditu.

4.   V návrhu společného rozhodnutí o likviditě musí být jednoznačně identifikovatelné závěry ke každé jednotlivé instituci skupiny na individuální úrovni a ke skupině institucí na konsolidované úrovni.

5.   Návrh společného rozhodnutí o likviditě předkládá konsolidující orgán dohledu dotčeným příslušným orgánům včas, nejpozději však před uplynutím lhůty uvedené v harmonogramu společného rozhodnutí podle čl. 3 odst. 2 písm. g).

Článek 12

Dosahování společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě

1.   V návaznosti na dialog podle čl. 3 odst. 2 písm. i), který probíhá s dotčenými příslušnými orgány a jehož předmětem jsou návrhy společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě, provede konsolidující orgán dohledu v potřebném rozsahu revizi těchto návrhů, aby mohla být rozhodnutí finalizována.

2.   Na společných rozhodnutích o kapitálu a o likviditě se musí dohodnout konsolidující orgán dohledu a všechny dotčené příslušné orgány.

3.   Tuto dohodu musí písemně stvrdit zástupci konsolidujícího orgánu dohledu a dotčených příslušných orgánů, kteří jsou k provádění právních úkonů jménem těchto orgánů náležitě zmocněni.

Článek 13

Oznamování společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě

1.   Společná rozhodnutí o kapitálu a o likviditě předkládá konsolidující orgán dohledu řídícímu orgánu mateřské instituce v EU včas, nejpozději však před uplynutím lhůty uvedené v harmonogramu společného rozhodnutí podle čl. 3 odst. 2 písm. k). Konsolidující orgán dohledu dotčeným příslušným orgánům potvrdí, že k tomuto oznámení došlo.

2.   Dotčené příslušné orgány v členském státě postoupí řídícím orgánům institucí, jež mají v daném členském státě povolení, ty části společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě, které jsou pro každou z těchto institucí relevantní, přičemž je postoupí včas, nejpozději však před uplynutím lhůty uvedené v harmonogramu společného rozhodnutí podle čl. 3 odst. 2 písm. k).

3.   Konsolidující orgán dohledu v případě potřeby projedná společná rozhodnutí o kapitálu a o likviditě s mateřskou institucí v EU a objasní jejich podrobnosti a použití.

4.   Dotčené příslušné orgány v členském státě v případě potřeby projednají s institucemi usazenými v tomto členském státě ty části společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě, které jsou pro každou z těchto institucí relevantní, a objasní jejich podrobnosti a použití.

Článek 14

Monitoring uplatňování společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě

1.   Konsolidující orgán dohledu oznamuje výsledek jednání podle čl. 13 odst. 3 dotčeným příslušným orgánům v případě, je-li mateřská instituce v EU povinna přijmout některé z těchto opatření:

a)

splnit dodatečné požadavky na kapitál podle čl. 104 odst. 1 písm. a) směrnice 2013/36/EU na individuální nebo konsolidované úrovni,

b)

vyřešit významné záležitosti či závažná zjištění týkající se dohledu nad likviditou nebo splnit zvláštní požadavky na likviditu podle článku 105 směrnice 2013/36/EU na individuální nebo konsolidované úrovni.

2.   Dotčené příslušné orgány v členském státě oznamují výsledek jednání podle čl. 13 odst. 4 konsolidujícímu orgánu dohledu v případě, je-li instituce povolená v daném členském státě povinna přijmout některé z těchto opatření:

a)

splnit dodatečné požadavky na kapitál podle čl. 104 odst. 1 písm. a) směrnice 2013/36/EU na individuální úrovni,

b)

vyřešit významné záležitosti či závažná zjištění týkající se dohledu nad likviditou nebo splnit zvláštní požadavky na likviditu podle článku 105 směrnice 2013/36/EU na individuální úrovni.

3.   Konsolidující orgán dohledu postoupí výsledek jednání uvedený v odstavci 2 ostatním dotčeným příslušným orgánům.

4.   Konsolidující orgán dohledu a dotčené příslušné orgány monitorují uplatňování společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě, která jsou relevantní pro jednotlivé instituce skupiny, za něž jsou tyto orgány odpovědné.

KAPITOLA III

ROZPORY A ROZHODNUTÍ PŘIJATÁ V PŘÍPADĚ NEEXISTENCE SPOLEČNÉHO ROZHODNUTÍ

Článek 15

Postup rozhodování v případě neexistence společného rozhodnutí

1.   Nedosáhnou-li konsolidující orgán dohledu a dotčené příslušné orgány ve lhůtě podle čl. 8 odst. 3 nebo 4 společného rozhodnutí o kapitálu, resp. o likviditě, pak rozhodnutí přijatá podle čl. 113 odst. 3 směrnice 2013/36/EU musí být písemně zdokumentována a musí být přijata do toho z níže uvedených termínů, který nastane nejpozději:

a)

jeden měsíc od uplynutí lhůty podle čl. 8 odst. 3, příp. 4;

b)

jeden měsíc ode dne, kdy orgán EBA na žádost o konzultaci podle čl. 113 odst. 2 třetího pododstavce směrnice 2013/36/EU vydá doporučení;

c)

jeden měsíc ode dne, kdy orgán EBA vydá rozhodnutí podle čl. 113 odst. 3 prvního nebo druhého pododstavce směrnice 2013/36/EU, nebo jiný termín, který orgán EBA v tomto rozhodnutí stanoví.

2.   Dotčené příslušné orgány oznámí konsolidujícímu orgánu dohledu svá rozhodnutí, která z důvodu neexistence společného rozhodnutí přijaly na individuální úrovni.

3.   Konsolidující orgán dohledu začlení rozhodnutí uvedená v odstavci 2 spolu s rozhodnutími, jež přijímá sám na individuální a konsolidované úrovni, do jednoho dokumentu a tento dokument předloží všem dotčeným příslušným orgánům.

4.   Byl-li konzultován orgán EBA, musí dokument podle odstavce 3 obsahovat vysvětlení případných odchylek od doporučení orgánu EBA.

Článek 16

Příprava rozhodnutí o kapitálu přijímaných v případě neexistence společného rozhodnutí o kapitálu

1.   Rozhodnutí o kapitálu, která jsou přijímána v případě neexistence společného rozhodnutí o kapitálu, mají podobu dokumentu, jenž obsahuje všechny tyto údaje:

a)

název konsolidujícího orgánu dohledu nebo dotčeného příslušného orgánu, jenž rozhodnutí o kapitálu přijímá;

b)

název skupiny institucí nebo instituce ze skupiny, jíž se rozhodnutí o kapitálu týká a na niž se použije;

c)

odkazy na použitelné právní předpisy Unie a členských států, jež se týkají přípravy, finalizace a použití rozhodnutí o kapitálu;

d)

datum přijetí rozhodnutí o kapitálu;

e)

závěr o použití článků 73 a 97 směrnice 2013/36/EU;

f)

jsou-li rozhodnutí o kapitálu přijímána pro konsolidovanou úroveň, závěr o přiměřenosti kapitálu, jejž daná skupina institucí drží na konsolidované úrovni;

g)

jsou-li rozhodnutí o kapitálu přijímána pro individuální úroveň, závěr o přiměřenosti kapitálu, jejž daná instituce drží na individuální úrovni;

h)

jsou-li rozhodnutí o kapitálu přijímána pro konsolidovanou úroveň, závěr o úrovni kapitálu, kterou je skupina institucí povinna držet na konsolidované úrovni podle čl. 104 odst. 1 písm. a) směrnice 2013/36/EU;

i)

jsou-li rozhodnutí o kapitálu přijímána pro individuální úroveň, závěr o úrovni kapitálu, kterou je daná instituce povinna držet na individuální úrovni podle čl. 104 odst. 1 písm. a) směrnice 2013/36/EU;

j)

informace o minimálních obezřetnostních požadavcích, které se použijí na dané instituce podle článku 92 nařízení (EU) č. 575/2013 a článků 103, 129, 130, 131 a 133 směrnice 2013/36/EU, a informace o případných dalších relevantních obezřetnostních či makroobezřetnostních požadavcích, pokynech, doporučeních či varováních;

k)

rozhodný den, k němuž byly učiněny závěry podle písmen e) až i);

l)

případně popis způsobu, jakým bylo zohledněno posouzení rizika, názory a výhrady, jež vyjádřily ostatní dotčené příslušné orgány či konsolidující orgán dohledu;

m)

případně lhůtu ke splnění závěrů podle písmen h) a i).

2.   Rozhodnutí o kapitálu přijímaná v případě neexistence společného rozhodnutí o kapitálu na individuální nebo konsolidované úrovni musí splňovat relevantní požadavky stanovené v čl. 10 odst. 2 až 4.

Článek 17

Příprava rozhodnutí o likviditě přijímaných v případě neexistence společného rozhodnutí o likviditě

1.   Rozhodnutí o likviditě, která jsou přijímána v případě neexistence společného rozhodnutí o likviditě, mají podobu dokumentu, jenž obsahuje všechny tyto údaje:

a)

název konsolidujícího orgánu dohledu nebo dotčeného příslušného orgánu, jenž rozhodnutí o likviditě přijímá;

b)

název skupiny institucí nebo instituce ze skupiny, jíž se rozhodnutí o likviditě týká a na niž se použije;

c)

odkazy na použitelné právní předpisy Unie a členských států, jež se týkají přípravy, finalizace a použití rozhodnutí o likviditě;

d)

datum přijetí rozhodnutí o likviditě;

e)

jsou-li rozhodnutí o likviditě přijímána pro konsolidovanou úroveň, závěr o přiměřenosti likvidity ve vztahu ke skupině institucí na konsolidované úrovni;

f)

jsou-li rozhodnutí o likviditě přijímána pro individuální úroveň, závěr o přiměřenosti likvidity ve vztahu k dané instituci na individuální úrovni;

g)

jsou-li rozhodnutí o likviditě přijímána pro konsolidovanou úroveň, závěr o opatřeních přijatých k řešení významných záležitostí a závažných zjištění týkajících se dohledu nad likviditou včetně těch, které se týkají přiměřenosti organizace a řízení rizik, jak vyžaduje článek 86 směrnice 2013/36/EU, a těch, které se týkají potřeby uložení zvláštních požadavků na likviditu v souladu s článkem 105 uvedené směrnice, pro danou skupinu na konsolidované úrovni;

h)

jsou-li rozhodnutí o likviditě přijímána pro individuální úroveň, závěr o opatřeních přijatých k řešení významných záležitostí a závažných zjištění týkajících se dohledu nad likviditou včetně těch, které se týkají přiměřenosti organizace a řízení rizik, jak vyžaduje článek 86 směrnice 2013/36/EU, a těch, které se týkají potřeby uložení požadavků na likviditu konkrétně pro danou instituci na individuální úrovni v souladu s článkem 105 uvedené směrnice;

i)

rozhodný den, k němuž byly učiněny závěry podle písmen e) až h);

j)

informace o případných dalších relevantních obezřetnostních či makroobezřetnostních požadavcích, pokynech, doporučeních či varováních;

k)

případně popis způsobu, jakým bylo zohledněno posouzení rizika, názory a výhrady, jež vyjádřily ostatní dotčené příslušné orgány či konsolidující orgán dohledu;

l)

případně lhůtu ke splnění závěrů podle písmen e) až h).

2.   Rozhodnutí o likviditě přijímaná v případě neexistence společného rozhodnutí o likviditě na individuální nebo konsolidované úrovni musí splňovat požadavky stanovené v čl. 11 odst. 2 až 3.

Článek 18

Oznamování rozhodnutí o kapitálu a o likviditě přijatých v případě neexistence společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě

1.   Rozhodnutí podle čl. 15 odst. 3 předloží konsolidující orgán dohledu řídícímu orgánu mateřské instituce v EU.

2.   Dotčené příslušné orgány v členském státě postoupí řídícím orgánům institucí, které mají v daném členském státě povolení, ty části rozhodnutí uvedeného v odstavci 1, které jsou pro jednotlivé instituce relevantní.

3.   Konsolidující orgán dohledu v případě potřeby projedná rozhodnutí o kapitálu nebo o likviditě, jež bylo přijato v případě neexistence společného rozhodnutí o kapitálu nebo o likviditě, s mateřskou institucí v EU a objasní jeho podrobnosti a použití.

4.   Dotčené příslušné orgány v členském státě v případě potřeby projednají s institucemi usazenými v tomto členském státě ty části rozhodnutí o kapitálu a o likviditě, jež bylo přijato v případě neexistence společného rozhodnutí o kapitálu nebo o likviditě, které jsou pro každou z těchto institucí relevantní, a objasní jeho podrobnosti a použití.

Článek 19

Monitoring uplatňování rozhodnutí o kapitálu a o likviditě přijatých v případě neexistence společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě

Konsolidující orgán dohledu a dotčené příslušné orgány monitorují uplatňování těch rozhodnutí o kapitálu a o likviditě přijatých v případě neexistence společných rozhodnutí o kapitálu a o likviditě, která jsou relevantní pro jednotlivé instituce skupiny, za něž jsou tyto orgány odpovědné.

KAPITOLA IV

AKTUALIZACE A MIMOŘÁDNÁ AKTUALIZACE SPOLEČNÝCH ROZHODNUTÍ A ROZHODNUTÍ PŘIJATÝCH V PŘÍPADĚ NEEXISTENCE SPOLEČNÉHO ROZHODNUTÍ

Článek 20

Mimořádná aktualizace společných rozhodnutí

1.   Podá-li konsolidující orgán dohledu nebo dotčený příslušný orgán podle čl. 113 odst. 4 směrnice 2013/36/EU žádost o mimořádnou aktualizaci společného rozhodnutí o kapitálu nebo o likviditě, pak konsolidující orgán dohledu o této žádosti vyrozumí všechny dotčené příslušné orgány. Tato mimořádná aktualizace probíhá postupem podle článků 9 až 14.

2.   Podá-li dotčený příslušný orgán žádost o aktualizaci společného rozhodnutí ve vztahu k instituci, jež není mateřskou institucí v EU, mateřskou finanční holdingovou společností v EU ani mateřskou smíšenou finanční holdingovou společností v EU, přičemž žádá o aktualizaci na dvoustranné bázi s konsolidujícím orgánem dohledu, musí být žádost podána písemně a obsahovat podrobné odůvodnění.

Konsolidující orgán dohledu o žádosti uvedené v prvním pododstavci vyrozumí všechny dotčené příslušné orgány. Žádost obsahuje návrh společného rozhodnutí o kapitálu, které splňuje požadavky stanovené v článku 10, nebo návrh společného rozhodnutí o likviditě, které splňuje požadavky stanovené v článku 11. Konsolidující orgán dohledu stanoví lhůtu, v níž se mohou dotčené příslušné orgány vyjádřit k tomu, zdali by měla aktualizace proběhnout na dvoustranné bázi.

Nepožádá-li žádný z dotčených příslušných orgánů v určené lhůtě o to, aby aktualizace proběhla na jiné bázi než dvoustranné, pak se konsolidující orgán dohledu a dotčený příslušný orgán, jenž o mimořádnou aktualizaci požádal, podílejí na poskytnutí příspěvků ke společnému rozhodnutí a dohodě na tomto rozhodnutí na dvoustranné bázi.

3.   Pokud si dotčený příslušný orgán nepřeje podat příspěvek k aktualizaci společného rozhodnutí podle článku 9, pak konsolidující orgán dohledu tuto aktualizaci připraví na základě posledního příspěvku, jejž tento dotčený příslušný orgán podal pro účely přípravy společného rozhodnutí.

Článek 21

Roční a mimořádná aktualizace rozhodnutí přijatých v případě neexistence společného rozhodnutí

1.   Rozhodnutí přijatá v případě neexistence společného rozhodnutí jsou každoročně aktualizována postupem podle čl. 3 odst. 2, jestliže jsou jednotlivé kroky tohoto postupu relevantní pro uplatnění čl. 97 odst. 4 směrnice 2013/36/EU.

2.   Mimořádná aktualizace rozhodnutí přijatých podle čl. 113 odst. 4 směrnice 2013/36/EU v případě neexistence společného rozhodnutí se řídí postupem podle článků 9 až 14.

KAPITOLA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 22

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 23. června 2014.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)   Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS (Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1).


PŘÍLOHA I

VZOR ZPRÁVY O DOHLEDU A HODNOCENÍ

Zprávu o dohledu a hodnocení doplňuje souhrnné hodnocení (tabulka č. 1) a posouzení kapitálové přiměřenosti (tabulka č. 2).

Image 2

Text obrazu

Image 3

Text obrazu

Image 4

Text obrazu

Image 5

Text obrazu

Image 6

Text obrazu

PŘÍLOHA II

VZOR ZPRÁVY O DOHLEDU A HODNOCENÍ

tabulka 1.

Souhrnné hodnocení

Image 7

Text obrazu

tabulka 2.

Souhrnné hodnocení kapitálové přiměřenosti

Image 8

Text obrazu

Image 9

Text obrazu

PŘÍLOHA III

VZOR ZPRÁVY O HODNOCENÍ SKUPINOVÉHO RIZIKA

K zprávě o hodnocení skupinového rizika musí být formou příloh připojeny všechny zprávy o dohledu a hodnocení, jež předložily dotčené příslušné orgány. Zprávu o hodnocení skupinového rizika musí doplňovat souhrnné hodnocení (tabulka č. 1) a posouzení kapitálové přiměřenosti (tabulka č. 2).

Image 10

Text obrazu

Image 11

Text obrazu

Image 12

Text obrazu

Image 13

Text obrazu

Image 14

Text obrazu

PŘÍLOHA IV

VZOR ZPRÁVY O HODNOCENÍ SKUPINOVÉHO RIZIKA

tabulka 1.

Souhrnné hodnocení

Image 15

Text obrazu

tabulka 2.

Souhrnné hodnocení kapitálové přiměřenosti

Image 16

Text obrazu

Image 17

Text obrazu

Image 18

Text obrazu

Image 19

Text obrazu

Image 20

Text obrazu

PŘÍLOHA V

VZOR ZPRÁVY O HODNOCENÍ RIZIKA LIKVIDITY

Zprávu o hodnocení rizika likvidity doplňuje souhrnné hodnocení (tabulka č. 1) a celkové posouzení likvidity (tabulka č. 2).

Image 21

Text obrazu

Image 22

Text obrazu

PŘÍLOHA VI

VZOR ZPRÁVY O HODNOCENÍ RIZIKA LIKVIDITY

tabulka 1.

Souhrnné hodnocení

Image 23

Text obrazu

tabulka 2.

Souhrnné hodnocení kapitálové přiměřenosti

Image 24

Text obrazu

PŘÍLOHA VII

VZOR ZPRÁVY O HODNOCENÍ SKUPINOVÉHO RIZIKA LIKVIDITY

Ke zprávě o hodnocení skupinového rizika likvidity jsou formou příloh připojeny všechny zprávy o hodnocení rizika likvidity, jež předložily dotčené příslušné orgány. Zprávu o hodnocení skupinového rizika likvidity doplňuje souhrnné hodnocení (tabulka č. 1) a posouzení přiměřenosti likvidity (tabulka č. 2).

Image 25

Text obrazu

Image 26

Text obrazu

PŘÍLOHA VIII

VZOR ZPRÁVY O HODNOCENÍ SKUPINOVÉHO RIZIKA LIKVIDITY

tabulka 1.

Souhrnné hodnocení

Image 27

Text obrazu

tabulka 2.

Image 28

Text obrazu

Image 29

Text obrazu

27.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 188/60


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 711/2014

ze dne 26. června 2014,

kterým se mění nařízení (ES) č. 1484/95, pokud jde o určení reprezentativních cen v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (1), a zejména na čl. 183 písm. b) uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2014 ze dne 16. dubna 2014 o právní úpravě obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů a zrušení nařízení Rady (ES) č. 1216/2009 a (ES) č. 614/2009 (2), a zejména na čl. 5 odst. 6 písm. a) uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1484/95 (3) stanovilo prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určilo reprezentativní ceny v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin.

(2)

Z pravidelné kontroly údajů, na jejichž základě se určují reprezentativní ceny produktů v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i reprezentativní ceny vaječného albuminu, vyplývá nutnost změnit reprezentativní ceny pro dovozy některých produktů s přihlédnutím k cenovým rozdílům podle původu.

(3)

Nařízení (ES) č. 1484/95 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(4)

Vzhledem k tomu, že je nutné začít uplatňovat toto opatření co nejdříve poté, co budou k dispozici aktualizované údaje, je třeba, aby toto nařízení vstoupilo v platnost dnem zveřejnění,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Příloha I nařízení (ES) č. 1484/95 se nahrazuje zněním uvedeným v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 26. června 2014.

Za Komisi,

jménem předsedy,

Jerzy PLEWA

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)   Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671.

(2)   Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 1.

(3)  Nařízení Komise (ES) č. 1484/95 ze dne 28. června 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určují dodatečná dovozní cla v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin, a kterým se zrušuje nařízení č. 163/67/EHS (Úř. věst. L 145, 29.6.1995, s. 47).


PŘÍLOHA

„PŘÍLOHA I

Kód KN

Popis zboží

Reprezentativní cena

(EUR/100 kg)

Jistota uvedená v článku 3

(EUR/100 kg)

Původ (1)

0207 12 10

70 % kuřata – oškubaná, vykuchaná, bez hlavy a běháků, bez krku, srdce, jater a volete, zmrazená

122,4

0

AR

0207 12 90

65 % kuřata – oškubaná, vykuchaná, bez hlavy a běháků, bez krku, srdce, jater a volete, zmrazená

134,3

147,4

0

0

AR

BR

0207 14 10

Dělené maso z drůbeže druhu kur domácí, zmrazené

294,3

220,5

315,7

254,6

2

24

0

14

AR

BR

CL

TH

0207 14 60

Kuřecí stehna, zmrazená

135,0

2

BR

0207 27 10

Dělené maso z krocanů a krůt, zmrazené

312,5

323,6

0

0

BR

CL

1602 32 11

Tepelně neupravené přípravky z drůbeže druhu kur domácí

267,9

6

BR


(1)  Klasifikace zemí stanovená nařízením Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód ‚ZZ‘ znamená ‚jiného původu‘.“


27.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 188/62


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 712/2014

ze dne 26. června 2014

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 136 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 136 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 26. června 2014.

Za Komisi,

jménem předsedy,

Jerzy PLEWA

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)   Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)   Úř. věst. L 157, 15.6.2011, s. 1.


PŘÍLOHA

Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kód třetích zemí (1)

Paušální dovozní hodnota

0702 00 00

MK

67,9

TR

78,3

ZZ

73,1

0707 00 05

MK

27,7

TR

74,4

ZZ

51,1

0709 93 10

TR

106,4

ZZ

106,4

0805 50 10

AR

101,8

BO

130,6

TR

125,4

ZA

116,4

ZZ

118,6

0808 10 80

AR

110,6

BR

99,0

CL

112,0

NZ

135,4

US

147,4

ZA

128,8

ZZ

122,2

0809 10 00

TR

225,5

ZZ

225,5

0809 29 00

TR

336,8

ZZ

336,8


(1)  Klasifikace zemí podle nařízení Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.


ROZHODNUTÍ

27.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 188/64


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 20. června 2014

o jmenování tří italských členů a čtyř italských náhradníků Výboru regionů

(2014/398/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 305 této smlouvy,

s ohledem na návrh italské vlády,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ve dnech 22. prosince 2009 a 18. ledna 2010 Rada přijala rozhodnutí 2009/1014/EU (1) a 2010/29/EU (2) o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2010 do 25. ledna 2015.

(2)

Po skončení mandátu pana Luise DURNWALDERA, pana Uga CAPPELLACCIHO a pana Luciana CAVERIHO se uvolnila tři místa členů Výboru regionů. Po skončení mandátu pana Vita DE FILIPPA, pana Roberta BOMBARDY, paní Federiky SEGANTIOVÉ a paní Alessie ROSOLENOVÉ se uvolnila čtyři místa náhradníků tohoto výboru,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Do Výboru regionů jsou na zbývající část funkčního období, tedy do 25. ledna 2015, jmenováni:

a)

jako členové:

pan Arno KOMPATSCHER, Consigliere e Presidente della Provincia Autonoma di Bolzano,

pan Raffaele CATTANEO, Consigliere della Regione Lombardia e Presidente del Consiglio regionale,

pan Augusto ROLLANDIN, Presidente della Regione Autonoma Valle d'Aosta

a

b)

jako náhradníci:

pan Marcello Maurizio PITTELLA, Presidente della Regione Basilicata,

pan Ugo ROSSI, Presidente della Provincia Autonoma di Trento,

pan Francesco PERONI, Assessore della Regione Friuli Venezia Giulia,

pan Franco IACOP, Consigliere e Presidente del Consiglio della Regione Friuli Venezia Giulia.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Lucemburku dne 20. června 2014.

Za Radu

předseda

G. A. HARDOUVELIS


(1)   Úř. věst. L 348, 29.12.2009, s. 22.

(2)   Úř. věst. L 12, 19.1.2010, s. 11.


27.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 188/66


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 24. června 2014

o postoji, který má být jménem Evropské unie zaujat v Generální radě Světové obchodní organizace k přistoupení Islámské republiky Afghánistán ke Světové obchodní organizaci

(2014/399/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 91, čl. 100 odst. 2 a čl. 207 odst. 4 první pododstavec ve spojení s čl. 218 odst. 9 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 21. listopadu 2004 požádala vláda Islámské republiky Afghánistán o přistoupení k Marrákešské dohodě o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) podle článku XII uvedené dohody.

(2)

Dne 13. prosince 2004 byla zřízena pracovní skupina pro přistoupení Afghánistánu, jejímž úkolem bylo dosáhnout dohody o podmínkách přistoupení přijatelných pro Islámskou republiku Afghánistán a všechny členy WTO.

(3)

Komise jménem Unie vyjednala komplexní soubor závazků týkajících se otevření trhu Islámské republice Afghánistán, které splňují požadavky Unie.

(4)

Tyto závazky jsou nyní začleněny do Protokolu o přistoupení Islámské republiky Afghánistán k WTO (dále jen „protokol o přistoupení“).

(5)

Očekává se, že přistoupení k WTO bude mít pozitivní a trvalý přínos pro proces hospodářské reformy a udržitelný rozvoj v Islámské republice Afghánistán.

(6)

Protokol o přistoupení by proto měl být schválen.

(7)

Článek XII Dohody o zřízení WTO uvádí, že se podmínky přistoupení stanoví dohodou mezi přistupujícím členem a WTO a že je na straně WTO schvaluje Konference ministrů. Podle článku IV.2 Dohody o zřízení WTO vykonává v období mezi zasedáními Konference ministrů její funkce Generální rada.

(8)

Je proto nezbytné stanovit postoj, který má být jménem Unie zaujat v Generální radě Světové obchodní organizace k přistoupení Islámské republiky Afghánistán k WTO,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Postojem, který má být jménem Evropské unie zaujat v Generální radě Světové obchodní organizace k přistoupení Afghánistánu ke Světové obchodní organizaci, je toto přistoupení schválit.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Lucemburku dne 24. června 2014.

Za Radu

předseda

E. VENIZELOS


27.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 188/68


ROZHODNUTÍ RADY 2014/400/SZBP

ze dne 26. června 2014

o prodloužení mandátu zvláštního zástupce Evropské unie v Kosovu (1)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 31 odst. 2 a článek 33 této smlouvy,

s ohledem na návrh vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 25. ledna 2012 přijala Rada rozhodnutí 2012/39/SZBP (2) o jmenování pana Samuela ŽBOGARA zvláštním zástupcem Evropské unie (dále jen „zvláštní zástupce EU“) v Kosovu. Jeho mandát má skončit dne 30. června 2014.

(2)

Mandát zvláštního zástupce EU by měl být prodloužen o další období osmi měsíců.

(3)

Zvláštní zástupce EU bude vykonávat svůj mandát za situace, která se může zhoršit a která by mohla bránit v dosažení cílů vnější činnosti Unie stanovených v článku 21 Smlouvy,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Zvláštní zástupce Evropské unie

Mandát pana Samuela ŽBOGARA jako zvláštního zástupce Evropské unie se prodlužuje do 28. února 2015. Rada může na návrh vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoký představitel“) a po posouzení Politickým a bezpečnostním výborem rozhodnout o dřívějším ukončení mandátu zvláštního zástupce EU.

Článek 2

Cíle politiky

Mandát zvláštního zástupce EU vychází z cílů politiky Unie v Kosovu. Mezi ně patří vůdčí úloha při prosazování stabilního, životaschopného, mírového, demokratického a mnohonárodnostního Kosova; posilování stability v regionu a přispívání k regionální spolupráci a dobrým sousedským vztahům na západním Balkáně; podpora Kosova, které ctí zásady právního státu a ochranu menšin a kulturního i náboženského dědictví; podpora pokroku Kosova na cestě k Unii v souladu s evropskou perspektivou tohoto regionu a podle příslušných závěrů Rady.

Článek 3

Mandát

K dosažení cílů politiky se zvláštnímu zástupci EU uděluje mandát:

a)

poskytovat poradenství a podporu Unie v politickém procesu;

b)

podporovat celkovou politickou koordinaci Unie v Kosovu;

c)

posilovat přítomnost Unie v Kosovu a zajišťovat její soudržnost a účinnost;

d)

poskytovat vedoucímu Mise Evropské unie v Kosovu na podporu právního státu (EULEX KOSOVO) vedení v otázkách místní politické situace, včetně politických hledisek otázek týkajících se výkonných pravomocí;

e)

zajišťovat soulad a soudržnost činnosti Unie v Kosovu, mimo jiné při místním řízení přechodu EULEX na nový mandát;

f)

podporovat pokrok Kosova na cestě k Unii v souladu s evropskou perspektivou tohoto regionu prostřednictvím cílené komunikace s veřejností a informačních činností Unie, jejichž účelem je zajistit větší pochopení a podporu kosovské veřejnosti pro záležitosti související s Unií, včetně působení mise EULEX;

g)

v souladu s příslušnými institucionálními pravomocemi a povinnostmi sledovat, podporovat a usnadňovat pokrok v oblasti politických, hospodářských a evropských priorit;

h)

v souladu s politikou Unie v oblasti lidských práv a obecnými zásadami Unie pro lidská práva přispívat k rozvoji a upevňování dodržování lidských práv a základních svobod v Kosovu, včetně práv a základních svobod žen a dětí a ochrany menšin;

i)

napomáhat uskutečňování dialogu Bělehrad-Priština pod záštitou Unie.

Článek 4

Provádění mandátu

1.   Zvláštní zástupce EU odpovídá za provádění mandátu pod vedením vysokého představitele.

2.   Politický a bezpečnostní výbor udržuje se zvláštním zástupcem EU výsadní spojení a je pro něho hlavním orgánem pro styk s Radou. Politický a bezpečnostní výbor poskytuje zvláštnímu zástupci EU strategické a politické vedení v rámci jeho mandátu, aniž jsou dotčeny pravomoci vysokého představitele.

3.   Zvláštní zástupce EU pracuje v úzké koordinaci s Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) a jejími příslušnými útvary.

Článek 5

Financování

1.   Finanční referenční částka určená na krytí výdajů souvisejících s mandátem zvláštního zástupce EU v období od 1. července 2014 do 28. února 2015 činí 1 450 000 EUR.

2.   Výdaje jsou spravovány v souladu s postupy a pravidly použitelnými na souhrnný rozpočet Unie. Státní příslušníci zemí oblasti západního Balkánu se mohou účastnit nabídkových řízení.

3.   Správa výdajů se řídí smlouvou mezi zvláštním zástupcem EU a Komisí. Zvláštní zástupce EU za veškeré výdaje odpovídá Komisi.

Článek 6

Sestavení a složení týmu

1.   Zvláštnímu zástupci EU je přidělen vyhrazený personál, který je mu nápomocen při provádění jeho mandátu a který přispívá k soudržnosti, viditelnosti a účinnosti celkové činnosti Unie v Kosovu. V mezích svého mandátu a odpovídajících finančních prostředků, které má k dispozici, odpovídá zvláštní zástupce EU za sestavení týmu. Tento tým zahrnuje odborníky na konkrétní politické otázky podle požadavků mandátu. Zvláštní zástupce EU neprodleně informuje o složení týmu Radu a Komisi.

2.   Členské státy, orgány Unie a ESVČ mohou navrhnout vyslání personálu, který by pracoval se zvláštním zástupcem EU. Plat takto vyslaného personálu hradí dotyčný členský stát, dotyčný orgán Unie nebo ESVČ. Zvláštnímu zástupci EU mohou být rovněž přiděleni odborníci vyslaní členskými státy do orgánů Unie nebo ESVČ. Mezinárodní smluvní pracovníci musí být státními příslušníky některého členského státu.

3.   Veškerý vyslaný personál je nadále administrativně podřízen vysílajícímu členskému státu, vysílajícímu orgánu Unie nebo ESVČ a vykonává své povinnosti a jedná v zájmu mandátu zvláštního zástupce EU.

Článek 7

Výsady a imunity zvláštního zástupce EU a členů jeho týmu

Výsady, imunity a další záruky nezbytné pro završení a řádné působení mise zvláštního zástupce EU a členů jeho týmu se podle potřeby dohodnou s hostitelskými stranami. Členské státy a ESVČ poskytují k tomuto účelu veškerou nezbytnou podporu.

Článek 8

Bezpečnost utajovaných informací EU

1.   Zvláštní zástupce EU a členové jeho týmu dodržují bezpečnostní zásady a minimální bezpečnostní normy zavedené rozhodnutím Rady 2013/488/EU (3).

2.   Vysoký představitel je v souladu s bezpečnostními pravidly na ochranu utajovaných informací EU oprávněn poskytovat NATO/KFOR utajované informace a dokumenty EU vytvořené pro účely dané akce až do stupně „CONFIDENTIEL UE/EU CONFIDENTIAL“.

3.   Vysoký představitel je v souladu s operativními potřebami zvláštního zástupce EU a v souladu s bezpečnostními pravidly na ochranu utajovaných informací EU oprávněn poskytovat Organizaci spojených národů (OSN) a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) utajované informace a dokumenty EU vytvořené pro účely dané akce až do stupně „RESTREINT UE/ EU RESTRICTED“. Za tímto účelem budou vypracována místní ujednání.

4.   Vysoký představitel je oprávněn poskytovat třetím stranám přidruženým k tomuto rozhodnutí neutajované dokumenty EU o jednáních Rady týkajících se dané akce, na které se vztahuje služební tajemství podle čl. 6 odst. 1 jednacího řádu Rady (4).

Článek 9

Přístup k informacím a logistická podpora

1.   Členské státy, Komise a generální sekretariát Rady zajistí, aby měl zvláštní zástupce EU přístup k veškerým důležitým informacím.

2.   Logistickou podporu v regionu poskytují podle okolností delegace Unie nebo členské státy.

Článek 10

Bezpečnost

V souladu s politikou Unie pro bezpečnost personálu vyslaného mimo Unii při provádění operací podle hlavy V Smlouvy přijme zvláštní zástupce EU v souladu se svým mandátem a s ohledem na bezpečnostní situaci v oblasti své oblasti působnosti veškerá rozumně proveditelná opatření pro zajištění bezpečnosti veškerého personálu, který je mu přímo podřízen, zejména tím, že:

a)

na základě pokynů ESVČ vypracuje konkrétní bezpečnostní plán zahrnující zvláštní fyzická, organizační a procedurální bezpečnostní opatření, řízení bezpečných přesunů personálu do oblasti působnosti a uvnitř této oblasti, jakož i řízení bezpečnostních událostí, a dále pohotovostní plán a evakuační plán mise;

b)

zajistí, aby byl veškerý personál vyslaný mimo Unii pojištěn pro případ zvýšeného rizika, jak vyžaduje situace v oblasti působnosti;

c)

zajistí, aby všichni členové týmu zvláštního zástupce EU, kteří mají být vysláni mimo Unii, včetně najatého místního personálu, prošli před příjezdem nebo bezprostředně po příjezdu do oblasti působnosti náležitým bezpečnostním školením, a to na základě stupně rizika vyhodnoceného pro danou oblast;

d)

zajistí, aby byla provedena veškerá schválená doporučení vydaná na základě pravidelných posouzení bezpečnosti, a předkládá vysokému představiteli, Radě a Komisi písemné zprávy o provádění těchto doporučení a o dalších bezpečnostních otázkách v rámci zprávy o pokroku a zprávy o provádění mandátu.

Článek 11

Podávání zpráv

Zvláštní zástupce EU pravidelně podává zprávy vysokému představiteli a Politickému a bezpečnostnímu výboru. Podle potřeby podává zprávy rovněž pracovním skupinám Rady. Pravidelné zprávy jsou rozesílány prostřednictvím sítě COREU. Dále může zvláštní zástupce EU podávat zprávy i Radě pro zahraniční věci. V souladu s článkem 36 Smlouvy může být zvláštní zástupce EU zapojen do informování Evropského parlamentu.

Článek 12

Koordinace

1.   Zvláštní zástupce EU přispívá k jednotě, konzistentnosti a efektivitě opatření Unie a pomáhá zajišťovat, aby všechny nástroje Unie a opatření členských států byly uplatňovány konzistentním způsobem za účelem dosažení cílů politiky Unie. Činnosti zvláštního zástupce EU jsou koordinovány s činnostmi Komise a případně i s činnostmi dalších zvláštních zástupců Evropské unie působících v oblasti. Zvláštní zástupce EU pravidelně informuje mise členských států a delegace Unie.

2.   Na místě jsou udržovány úzké styky s vedoucími delegací Unie v oblasti a vedoucími misí členských států. Ti se snaží být zvláštnímu zástupci EU co nejvíce nápomocni při provádění mandátu. Zvláštní zástupce EU poskytuje vedoucímu mise EULEX KOSOVO vedení v otázkách místní politické situace, včetně politických hledisek otázek týkajících se výkonných pravomocí. Zvláštní zástupce EU a civilní velitel operace se podle potřeby navzájem konzultují.

3.   Zvláštní zástupce EU rovněž udržuje vztahy s příslušnými místními subjekty a dalšími mezinárodními a regionálními subjekty působícími na místě.

4.   Zvláštní zástupce EU společně s dalšími činiteli Unie působícími na místě zajišťuje šíření a sdílení informací mezi činiteli Unie na místě s cílem dosáhnout vysokého stupně společného situačního povědomí a hodnocení.

Článek 13

Pomoc ve vztahu k nárokům

Zvláštní zástupce EU a členové jeho týmu jsou nápomocni při poskytování informací při řešení veškerých nároků a závazků vyplývajících z mandátů předchozích zvláštních zástupců EU v Kosovu a poskytují k tomuto účelu administrativní pomoc a přístup k relevantním dokumentům.

Článek 14

Přezkum

Provádění tohoto rozhodnutí a jeho soulad s jinými iniciativami Unie v regionu podléhají pravidelnému přezkumu. Zvláštní zástupce EU předloží vysokému představiteli, Radě a Komisi do konce listopadu roku 2014 souhrnnou zprávu o provádění mandátu.

Článek 15

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

Použije se od 1. července 2014.

V Bruselu dne 26. června 2014.

Za Radu

předseda

E. VENIZELOS


(1)  Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244 (1999) a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.

(2)   Úř. věst. L 23, 26.1.2012, s. 5.

(3)  Rozhodnutí Rady 2013/488/EU ze dne 23. září 2013 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 274, 15.10.2013, s. 1).

(4)  Rozhodnutí Rady 2009/937/EU ze dne 1. prosince 2009, kterým se přijímá její jednací řád (Úř. věst. L 325, 11.12.2009, s. 35).


27.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 188/73


ROZHODNUTÍ RADY 2014/401/SZBP

ze dne 26. června 2014

o satelitním středisku Evropské unie a o zrušení společné akce 2001/555/SZBP o zřízení satelitního střediska Evropské unie

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 28 a čl. 31 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 20. července 2001 přijala Rada společnou akci 2001/555/SZBP (1) o zřízení satelitního střediska Evropské unie (SATCEN). Dne 23. května 2011 přijala Rady rozhodnutí 2011/297/SZBP (2).

(2)

Provoz SATCEN jakožto autonomní evropské schopnosti poskytující produkty a služby, které jsou výsledkem využívání příslušných vesmírných kapacit a doplňujících údajů včetně satelitních a leteckých snímků, je nezbytný pro posílení mechanismů včasného varování a sledování krizí v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), a zejména společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP).

(3)

Dne 14. září 2012 předložila vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Radě v souladu s článkem 22 společné akce 2001/555/SZBP zprávu o provozu satelitního střediska Evropské unie.

(4)

Dne 27. listopadu 2012 vzal Politický a bezpečnostní výbor zprávu na vědomí a doporučil, aby s ohledem na tuto zprávu Rada společnou akci 2001/555/SZBP odpovídajícím způsobem změnila.

(5)

Z důvodu právní jednoznačnosti je vhodné sloučit přechozí i nově navrhované změny do jediného nového rozhodnutí a společnou akci 2001/555/SZBP zrušit, a to včetně jejího článku 23 týkajícího se přechodných ustanovení ve vztahu k Západoevropské unii (ZEU).

(6)

V souladu s článkem 5 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní vypracovávání a provádění těch rozhodnutí a činností Unie, které souvisejí s obranou. Toto ustanovení však nevylučuje účast Dánska na civilní činnosti SATCEN na základě prohlášení Dánska, že je ochotno přispívat ke krytí těch nákladů SATCEN, které nesouvisejí s obranou,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Pokračování a umístění

1.   Satelitní středisko Evropské unie (SATCEN), zřízené společnou akcí 2001/555/SZBP, pokračuje ve svém poslání a rozvíjí je v souladu s tímto rozhodnutím.

2.   Tímto rozhodnutím nejsou dotčena stávající práva a povinnosti a pravidla přijatá v rámci společné akce 2001/555/SZBP. Zejména jím nejsou dotčeny stávající pracovní smlouvy a práva z nich vyplývající.

3.   Sídlo SATCEN je v Torrejón de Ardoz ve Španělsku.

Článek 2

Poslání a činnosti

1.   SATCEN podporuje rozhodovací proces a činnost Unie v oblasti SZBP, a zejména v oblasti SBOP, včetně misí a operací Evropské unie pro řešení krizí, a to takovým způsobem, že v souladu s článkem 3 poskytuje na žádost Rady nebo vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoký představitel“) produkty a služby, které jsou výsledkem využívání příslušných vesmírných kapacit a doplňujících údajů včetně satelitních a leteckých snímků, jakož i související služby.

2.   V rámci poslání SATCEN vydává rovněž vysoký představitel SATCEN na žádost pokyny, umožňuje-li to kapacita SATCEN a aniž jsou dotčeny jeho klíčové úkoly uvedené v odstavci 1, aby poskytnulo produkty nebo služby:

i)

členskému státu, Evropské službě pro vnější činnost (ESVČ), Komisi nebo subjektům Unie, se kterými SATCEN spolupracuje v souladu s článkem 18,

ii)

třetím státům, které souhlasily s ustanoveními uvedenými v příloze o přidružení třetích států k činnosti SATCEN,

iii)

mezinárodním organizacím, jako jsou Organizace spojených národů, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Organizace Severoatlantické smlouvy, týká-li se žádost oblasti SZBP, zejména SBOP.

3.   SATCEN může rovněž v souladu s článkem 18 a aniž jsou dotčeny jeho klíčové úkoly uvedené v odstavci 1 spolupracovat s Komisí a subjekty Unie či členskými státy s cílem maximalizovat synergie a doplňkovost s jinými činnostmi Unie, které mají vliv na SATCEN, a pokud činnosti SATCEN souvisejí s těmito činnostmi Unie, zejména v oblasti vesmíru a bezpečnosti.

4.   V zájmu usnadnění organizace činnosti v Bruselu má SATCEN v Bruselu styčnou kancelář.

5.   V návaznosti na ukončení činnosti ZEU vykonává SATCEN administrativní úkoly uvedené v článku 23. Jednotka pověřená výkonem těchto zbytkových administrativních úkolů je umístěna v Bruselu.

Článek 3

Politický dohled a operační řízení

1.   Politický a bezpečnostní výboru vykonává v rámci pravomoci Rady politický dohled nad činnostmi SATCEN a vydává politické pokyny k prioritám SATCEN.

2.   Vysoký představitel v souladu se svými pravomocemi v oblasti SZBP, a zejména v oblasti SBOP, vykonává operační řízení SATCEN, aniž je dotčena odpovědnost správní rady a ředitele SATCEN stanovená v tomto rozhodnutí. Vysoký představitel zejména uděluje priority jednotlivým žádostem adresovaným SATCEN, a to na základě politických pokynů uvedených v odstavci 1 a s přihlédnutím k dostupným zdrojům, v souladu se směrnicemi, které pravidelně přezkoumává správní rada.

3.   V rámci plnění svých úkolů podle tohoto článku podává vysoký představitel Radě podle potřeby, nejméně však jednou za šest měsíců, zprávu zahrnující hodnocení správní rady, jak SATCEN vykonává politické pokyny uvedené v odstavci 1 a operační řízení podle odstavce 2.

Článek 4

Produkty a služby SATCEN

1.   Produkty a služby SATCEN vypracované na základě žádostí v souladu s čl. 2 odst. 1 a odst. 2 body ii) a iii) jsou v souladu s platnými bezpečnostními předpisy zpřístupněny členským státům, ESVČ, Komisi a subjektům Unie, se kterými SATCEN spolupracuje podle článku 18, a žádající straně. Tyto produkty a služby jsou zpřístupněny třetím státům, které souhlasily s ustanoveními uvedenými v příloze, v souladu s pravidly uvedenými v těchto ustanoveních.

2.   V zájmu průhlednosti zpřístupní vysoký představitel všechny žádosti podané v souladu s článkem 2 neprodleně členským státům, ESVČ a Komisi a subjektům Unie, se kterými SATCEN spolupracuje podle článku 18, a třetím státům, které souhlasily s ustanoveními uvedenými v příloze, v souladu s pravidly uvedenými v těchto ustanoveních.

3.   Produkty a služby SATCEN vypracované na základě žádostí, které byly podány v souladu s čl. 2 odst. 2 bodem i), jsou zpřístupněny členským státům, ESVČ, Komisi a subjektům Unie, se kterými SATCEN spolupracuje podle článku 18, nebo třetím státům, které souhlasily s ustanoveními uvedenými v příloze, na základě rozhodnutí žádající strany.

4.   V jednotlivých případech může Politický a bezpečnostní výbor dát pokyn vysokému představiteli, aby produkty SATCEN vypracované na základě žádostí, které byly podány v souladu s čl. 2 odst. 1 a 2, zpřístupnil kterémukoliv určenému třetímu státu nebo organizaci.

Článek 5

Právní subjektivita

SATCEN má právní subjektivitu, která je nezbytná pro plnění jeho funkcí a dosažení jeho cílů. Může zejména uzavírat smlouvy, nabývat a zcizovat movitý i nemovitý majetek a vystupovat před soudem. SATCEN je neziskovým subjektem. Členské státy přijmou podle potřeby opatření, aby SATCEN udělily způsobilost k právním úkonům, kterou udělují právnickým osobám podle svých právních předpisů.

Článek 6

Správní rada

1.   SATCEN má správní radu, která schvaluje jeho roční a dlouhodobý pracovní program a odpovídající rozpočet. Správní rada je místem k projednávání záležitostí týkajících se provozu, personálu a vybavení SATCEN. Správní rada pravidelně vyhodnocuje, jak SATCEN vykonává politické pokyny a operační řízení podle článku 3. Správní rada přijímá všechna příslušná rozhodnutí týkající se plnění poslání SATCEN, včetně návrhů činností podle článků 18, 19 a 20, pokud nejsou vyhrazena v tomto rozhodnutí Radě nebo řediteli SATCEN.

2.   Správní radě předsedá vysoký představitel nebo jeho zástupce. Vysoký představitel podává Radě zprávu o činnosti správní rady.

3.   Správní rada se skládá z jednoho zástupce jmenovaného každým členským státem a jednoho zástupce jmenovaného Komisí. Každý člen správní rady může být zastupován nebo doprovázen náhradníkem. Jmenovací listiny, náležitě ověřené příslušným členským státem nebo Komisí, se zasílají vysokému představiteli.

4.   Ředitel SATCEN nebo jeho zástupce se zpravidla účastní zasedání správní rady. Zasedání správní rady se mohou účastnit předseda Vojenského výboru Evropské unie, generální ředitel vojenského personálu Evropské unie a civilní velitelé operací Evropské unie. Zástupci jiných příslušných subjektů Unie mohou být rovněž pozváni na zasedání správní rady.

5.   Pokud není v tomto rozhodnutí stanoveno jinak, rozhodnutí správní rady se přijímají kvalifikovanou většinou hlasů zástupců členských států, přičemž hlasům je přidělena váha v souladu s čl. 16 odst. 4 a 5 Smlouvy o EU. Správní rada přijme svůj jednací řád.

6.   Správní rada může rozhodnout o vytvoření dočasných pracovních skupin nebo stálých výborů ve složení odpovídajícím složení samotné správní rady, které se pod jejím dohledem zabývají zvláštními tématy nebo záležitostmi v rámci její obecné působnosti. V rozhodnutí o vytvoření takových pracovních skupin nebo výborů se uvádí jejich zmocnění, složení a doba trvání.

7.   Správní radu svolává předseda nejméně dvakrát ročně a dále na žádost alespoň jedné třetiny členů.

Článek 7

Ředitel

1.   Ředitele SATCEN vybere a jmenuje správní rada z řad státních příslušníků členských států na základě doporučení poradního výboru. Ředitel je jmenován na dobu tří let, která může být jednou prodloužena o dva roky.

2.   Vzhledem k technické a operativní povaze poslání SATCEN by měli kandidáti na funkci ředitele mít uznávanou dlouhodobou odbornost a zkušenost v oblasti geomatických informací a zobrazování a nebo v oblasti zahraničních vztahů a bezpečnostní politiky. Členské státy předloží návrhy kandidátů správní radě. Poradní výbor, skládající se z vysokého představitele či jeho zástupce, který poradnímu výboru předsedá, tří zástupců členských států předsednické trojky a jednoho zástupce ESVČ, doporučí správní radě alespoň tři kandidáty, z nichž má vybrat a jmenovat ředitele.

3.   Ředitel vystupuje jako zákonný zástupce SATCEN.

4.   Ředitel je pověřen přijímáním všech ostatních zaměstnanců SATCEN.

5.   Ředitel jmenuje zástupce ředitele SATCEN po schválení správní radou. Zástupce ředitele je jmenován na dobu tří let s možností jednoho prodloužení o další tři roky se souhlasem správní rady.

6.   Ředitel zajišťuje plnění poslání SATCEN podle článku 2. Ředitel udržuje vysokou odbornost a profesionalitu SATCEN a zajišťuje výkonnost a účinnost při provádění činností SATCEN. Pro tento účel učiní ředitel veškerá nezbytná opatření, včetně školení personálu a provádění výzkumných a vývojových projektů na podporu poslání SATCEN.

Ředitel je také pověřen úkoly, které mu jsou svěřeny v tomto rozhodnutí:

a)

přípravou práce správní rady, zejména návrhu ročního pracovního programu SATCEN;

b)

každodenní správou SATCEN;

c)

přípravou výkazu příjmů a výdajů a plnění rozpočtu SATCEN;

d)

bezpečnostními hledisky;

e)

veškerými personálními záležitostmi;

f)

informováním Politického a bezpečnostního výboru o ročním pracovním programu;

g)

navázáním pracovních vztahů a spolupráce s Komisí a subjekty Unie v souladu s článkem 18;

h)

navázáním pracovních vztahů a spolupráce s orgány členských států v souladu s článkem 19;

i)

navázáním pracovních vztahů a spolupráce se třetími státy, organizacemi nebo subjekty v souladu s článkem 20;

j)

vyjednáváním správních opatření v souladu s postupem uvedeným v článcích 18 a 20.

7.   V rámci pracovního programu a rozpočtu SATCEN je ředitel oprávněn uzavírat smlouvy, přijímat personál na místa, pro která existují položky v rozpočtu, a krýt veškeré výdaje nezbytné pro provoz SATCEN.

8.   Ředitel vypracovává výroční zprávu o činnosti SATCEN vždy do 31. března následujícího roku. Výroční zpráva se předkládá správní radě a prostřednictvím vysokého představitele Radě, která ji předá Evropskému parlamentu a Komisi.

9.   Ředitel je odpovědný správní radě.

Článek 8

Zaměstnanci

1.   Zaměstnanci SATCEN, včetně ředitele, se skládají ze smluvních zaměstnanců vybraných z co nejširšího počtu uchazečů, kteří jsou státními příslušníky členských států, a z vyslaných odborníků.

2.   Smluvní zaměstnanci jsou jmenováni ředitelem na základě zásluh a prostřednictvím spravedlivého a průhledného výběrového řízení.

3.   Správní rada rozhoduje po poradě s ředitelem SATCEN o potřebě vyslání personálu k SATCEN. Po dohodě s ředitelem mohou být odborníci z členských států a úředníci z ESVČ a z orgánů a subjektů Unie vysláni k SATCEN na dohodnutou dobu buď na místa v organizační struktuře SATCEN nebo pro zvláštní úkoly a projekty.

4.   Podle služebního řádu SATCEN lze smluvní zaměstnance vyslat na omezenou dobu na místo mimo SATCEN.

5.   Služební řád SATCEN vypracuje správní rada na návrh ředitele a následně jej přijme Rada.

6.   Předpisy týkající se vyslaných odborníků přijímá správní rada na návrh ředitele.

Článek 9

Pracovní program

1.   Do 30. září každého roku vypracuje ředitel návrh ročního pracovního programu na následující rok doplněný návrhem dlouhodobého pracovního programu, jenž obsahuje orientační výhledy na další dva roky, a předloží je správní radě ke schválení.

2.   Správní rada schválí roční a dlouhodobý pracovní program do 30. listopadu každého roku.

Článek 10

Rozpočet

1.   Veškeré položky příjmů a výdajů SATCEN jsou zahrnuty v odhadech navrhovaných pro každý rozpočtový rok, který odpovídá kalendářnímu roku. Jsou vykázány v rozpočtu SATCEN, který obsahuje seznam zaměstnanců.

2.   Příjmy a výdaje vykázané v rozpočtu SATCEN musí být vyrovnané.

3.   Příjmy SATCEN tvoří příspěvky členských států, s výjimkou Dánska, ve výši stanovené podle hrubého národního důchodu, platby za poskytované služby a ostatní příjmy.

4.   Produkty a služby poskytované v souladu s čl. 2 odst. 2 a produkty a služby týkající se misí a operací pro řešení krizí podléhají poplatkům na pokrytí nákladů v souladu s pokyny stanovenými ve finančních pravidlech SATCEN uvedených v článku 12, vyjma členských států a ESVČ.

5.   Za výjimečných okolností může být krytí nákladů třetí stranou prominuto na základě rozhodnutí Politického a bezpečnostního výboru.

6.   V rámci ujednání povoleného v souladu s články 18, 19 nebo 20 může SATCEN získat do svého rozpočtu finanční příspěvky jakožto účelově vázané příjmy pro konkrétní účel:

a)

ze souhrnného rozpočtu Unie v jednotlivých případech při plném respektování pravidel, postupů a rozhodovacích procesů, kterými se řídí;

b)

od členských států, třetích států nebo jiných třetích stran.

7.   Účelově vázané příjmy mohou být použity pouze ke konkrétnímu účelu, k němuž byly určeny.

Článek 11

Rozpočtový proces

1.   Do 30. září každého roku předloží ředitel správní radě návrh ročního rozpočtu SATCEN na následující rozpočtový rok, zahrnující správní výdaje, provozní výdaje a očekávané příjmy včetně účelově vázaných příjmů, jakož i dlouhodobé orientační odhady výdajů a příjmů s ohledem na návrh dlouhodobého pracovního programu.

2.   Správní rada schválí roční rozpočet SATCEN jednomyslným rozhodnutím zástupců členských států do 30. listopadu každého roku.

3.   V případě nevyhnutelných, výjimečných nebo nepředvídaných okolností může ředitel předložit správní radě návrh opravného rozpočtu. Správní rada s náležitým ohledem na naléhavost věci schválí opravný rozpočet jednomyslným rozhodnutím zástupců členských států.

4.   Kontrolu závazků a plateb veškerých výdajů a zjišťování a inkaso veškerých příjmů provádí nezávislý finanční kontrolor jmenovaný správní radou.

5.   Do 31. března každého roku předloží ředitel správní radě a Radě podrobné vyúčtování veškerých příjmů a výdajů za předchozí rozpočtový rok a zprávu o činnosti SATCEN.

6.   Správní rada udělí řediteli absolutorium za plnění rozpočtu SATCEN.

Článek 12

Finanční pravidla

Správní rada se souhlasem Rady a na návrh ředitele vypracuje podrobná finanční pravidla, která zejména stanoví postup při sestavování, plnění a kontrole rozpočtu SATCEN.

Článek 13

Výsady a imunity

1.   Výsady a imunity ředitele a zaměstnanců SATCEN jsou uvedeny v rozhodnutí zástupců vlád členských států, zasedajících v Radě, ze dne 15. října 2011 o výsadách a imunitách udělených Ústavu Evropské unie pro bezpečnostní studia a Satelitnímu středisku Evropské unie a jejich orgánům a zaměstnancům. Než vstoupí uvedené rozhodnutí v platnost, může výsady a imunity v něm stanovené udělit řediteli a zaměstnancům SATCEN hostitelský stát.

2.   Výsady a imunity SATCEN jsou stanoveny v Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie, připojeném ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU.

Článek 14

Zákonná odpovědnost

1.   Smluvní odpovědnost SATCEN se řídí právem, kterým se řídí dotyčná smlouva.

2.   Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat na základě jakékoli rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě uzavřené SATCEN.

3.   Osobní odpovědnost zaměstnanců vůči SATCEN je upravena odpovídajícími předpisy, které se týkají zaměstnanců SATCEN.

Článek 15

Ochrana utajovaných informací EU

1.   SATCEN uplatňuje rozhodnutí Rady 2013/488/EU (3).

2.   Ve svých vztazích se SATCEN, a pokud jde o jeho produkty a služby, třetí státy, která souhlasí s ustanoveními přílohy o přidružení k činnostem SATCEN potvrdí ve formě výměny dopisů, že uplatňují bezpečnostní zásady a minimální normy stanovené rozhodnutím 2013/488/EU, jakož i případnými poskytovateli utajovaných údajů.

Článek 16

Přístup k dokumentům

Správní rada přijme na návrh ředitele pravidla o přístupu veřejnosti k dokumentům SATCEN s přihlédnutím k zásadám a omezením stanoveným v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (4).

Článek 17

Postavení Dánska

1.   Dánský člen správní rady se účastní její práce při plném dodržování článku 5 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU.

Dánsko může v souladu s čl. 2 odst. 2 bodem i) tohoto rozhodnutí podávat vysokému představiteli žádosti, které nesouvisejí s obranou.

2.   Produkty a služby, které byly vytvořeny v souvislosti s posláním SATCEN podle článku 2, jsou zpřístupněny Dánsku za stejných podmínek jako jiným členským státům, s výjimkou žádostí, které souvisejí s obranou podle čl. 2 odst. 2, a produktů vypracovaných na jejich základě.

3.   Dánsko má právo vyslat personál do SATCEN v souladu s článkem 8.

Článek 18

Spolupráce v oblasti jiných činností Unie

1.   SATCEN může navázat pracovní vztahy a spolupracovat s Komisí a subjekty Unie s cílem maximalizovat synergie a doplňkovost s jinými činnostmi Unie, které mají vliv na poslání SATCEN, a pokud činnosti SATCEN souvisejí s těmito činnostmi Unie, zejména v oblasti vesmíru a bezpečnosti.

2.   V rámci této spolupráce, po schválení správní radou, může SATCEN mimo jiné navazovat kontakty, provádět výměnu odborných znalostí a poradenství, přispívat k příslušným programům a projektům Unie, získávat příspěvky z příslušných programů a projektů Unie, jakož i zpřístupnit produkty v souladu s čl. 2 odst. 2 bodem i).

3.   Pro účely podpory této spolupráce může SATCEN uzavírat správní ujednání s Komisí, příslušnými subjekty Unie nebo členskými státy. Správní rada svým rozhodnutím zplnomocní ředitele k dojednání těchto správních ujednání a vydá k tomu řediteli směrnice. Jednání jsou vedena za konzultace se správní radou. Každé takové ujednání uzavře SATCEN po schválení správní radou.

Článek 19

Spolupráce s orgány členských států

SATCEN může na návrh vysokého představitele nebo členského státu a po schválení správní radou navazovat pracovní vztahy a spolupracovat s orgány členských států v oblasti vesmíru a bezpečnosti, které mají vliv na poslání SATCEN a pokud činnosti SATCEN s těmito orgány souvisejí.

Článek 20

Spolupráce se třetími státy, organizacemi a subjekty

1.   Za účelem plnění svého poslání může SATCEN navazovat pracovní vztahy a spolupracovat se třetími státy, organizacemi nebo subjekty. Za tímto účelem může uzavírat správní ujednání s příslušnými orgány třetích států, mezinárodních organizací nebo subjektů.

2.   Správní rada rozhodne o zplnomocnění ředitele k dojednání těchto správních ujednání a vydá k tomu řediteli směrnice. Jednání jsou vedena za konzultace se správní radou. Každé takové ujednání uzavře SATCEN po schválení Radou a je podepsáno ředitelem.

3.   Členové NATO, kteří nejsou členy Unie, a jiné státy, které jsou kandidáty na přistoupení k Unii, jsou v jednotlivých případech oprávněni se podílet na činnosti SATCEN v souladu s článkem 4 tohoto rozhodnutí a ustanoveními uvedenými v příloze.

Článek 21

Ochrana údajů

Správní rada přijme na návrh ředitele prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (5).

Článek 22

Podávání zpráv

Vysoký představitel předloží Radě nejpozději do 31. července 2019 zprávu o fungování SATCEN, v případě potřeby doplněnou o náležitá doporučení za účelem jeho dalšího rozvoje.

Článek 23

Administrativní úkoly po ukončení činnosti ZEU

1.   V návaznosti na ukončení činnosti ZEU SATCEN vykonává jménem Belgie, Německa, Řecka, Španělska, Francie, Itálie, Lucemburska, Nizozemska, Portugalska a Spojeného království (dále jen „deset členských států“) tyto zbývající administrativní úkoly ZEU:

a)

správu důchodů bývalých zaměstnanců ZEU;

b)

správu zdravotního pojištění bývalých zaměstnanců ZEU v důchodu;

c)

správu sociálního plánu ZEU;

d)

správu všech sporů mezi ZEU a bývalými zaměstnanci ZEU a výkon rozhodnutí odvolací komise ZEU nebo příslušného soudu;

e)

pomoc poskytovanou deseti členským státům ve vztahu k zbývajícím a jiným správním úkolům ZEU, včetně likvidace majetku ZEU.

2.   Správa důchodů bývalých zaměstnanců ZEU je:

a)

prováděna v souladu s důchodovým systémem ZEU platným ke dni 30. června 2011. Tento důchodový systém může být změněn správní radou uvedenou v odstavci 7, a to v rámci koordinovaných organizací;

b)

řízena zvláštním úřadem, organizací nebo finančním orgánem schváleným na návrh ředitele SATCEN správní radou uvedenou v odstavci 7.

Veškeré spory týkající se uvedených důchodů a bývalých zaměstnanců ZEU se řeší v souladu s odstavcem 5.

3.   Správa zdravotního pojištění bývalých zaměstnanců ZEU v důchodu je prováděna v souladu s pravidly pro zaměstnance ZEU platnými ke dni 30. červnu 2011 a následně změněnými správní radou uvedenou v odstavci 7.

4.   Správa sociálního plánu ZEU je prováděna v souladu se sociálním plánem přijatým ZEU dne 22. října 2010. Musí být rovněž v souladu s veškerými následnými závaznými rozhodnutími přijatými příslušnou odvolací komisí a s veškerými rozhodnutími přijatými ZEU nebo správní radou uvedenou v odstavci 7 za účelem výkonu takového rozhodnutí.

5.   Veškeré spory ve vztahu k bývalým zaměstnancům ZEU vzešlé z provádění zbývajících úkolů ZEU podléhají postupu pro řešení sporů dle pravidel pro zaměstnance ZEU platných ke dni 30. června 2011 a následně změněných správní radou uvedenou v odstavci 7.

Status bývalých zaměstnanců ZEU je upraven pravidly pro zaměstnance ZEU platnými ke dni 30. červnu 2011 a následně změněnými správní radou uvedenou v odstavci 7 a jakýmkoliv platným rozhodnutím, včetně sociálního plánu ZEU.

6.   Pomoc deseti členským státům zahrnuje správu současných záležitostí a veškerých právních nebo finančních záležitostí souvisejících s ukončením činnosti ZEU, vykonávanou pod vedením správní rady uvedené v odstavci 7.

7.   Veškerá rozhodnutí týkající se úkolů uvedených v tomto článku, včetně rozhodnutí správní rady uvedené v tomto článku, přijímá jednomyslně správní rada složená ze zástupců deseti členských států. Správní rada v tomto složení rozhodne o tom, jakým způsobem jí bude jeden z jejích členů předsedat. Zasedání správní rady v tomto složení se případně účastní ředitel SATCEN nebo jeho zástupce. Správní radu svolává předseda alespoň jednou ročně nebo na žádost alespoň tří členů rady. Za účelem řešení zvláštních témat nebo záležitostí může být svolána ad hoc schůze na úrovni odborníků. Správní rada může přijímat rozhodnutí písemným postupem.

8.   SATCEN přijímá zaměstnance potřebné k provádění úkolů uvedených v odstavci 1. Pokud některý z deseti členských států nabídne, že za tímto účelem vyšle určitou osobu, pak se tato osoba přijme. Pokud k takové nabídce nedojde nebo pokud vyslaní pracovníci neobsadí všechna nezbytná pracovní místa, přijmou se potřební zaměstnanci. S výhradou tohoto článku se na zaměstnance vztahuje pracovní řád SATCEN.

9.   Veškeré položky výdajů a příjmů související s prováděním tohoto článku jsou součástí samostatného rozpočtu SATCEN (dále jen „rozpočet“). Tento rozpočet se sestavuje na každý finanční rok, který odpovídá kalendářnímu roku, a který do 30. listopadu každého roku na návrh ředitele SATCEN přijme správní rada uvedená v odstavci 7. Rozpočet musí být vyrovnaný co do příjmů a výdajů. Rozpočet zahrnuje seznam zaměstnanců přijatých v souladu s odstavcem 8. Příjmy tvoří příspěvky deseti členských států stanovené v souladu s pravidly použitelnými pro jejich příspěvky pro ZEU a platnými ke dni 30. červnu 2011 a různé příjmy.

Správní rada, které je uvedena v odstavci 7, přijme podrobná finanční pravidla odděleně od pravidel SATCEN, ve kterých bude stanoven zejména postup, který je nutno dodržet při sestavování a provádění rozpočtů uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce.

10.   Spouštěcí fond ve výši 5,3 milionů EUR financovaný deseti členskými státy tvoří další záruku dostupnosti finančních zdrojů pro provedení zbývajících administrativních úkolů ZEU uvedených v tomto článku, zejména pokud jde o nároky na důchod.

Článek 24

Zrušení

Společná akce 2001/555/SZBP se zrušuje.

Článek 25

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Bruselu dne 26. června 2014.

Za Radu

předseda

E. VENIZELOS


(1)  Společná akce Rady 2001/555/SZBP ze dne 20. července 2001 o zřízení satelitního střediska Evropské unie (Úř. věst. L 200, 25.7.2001, s. 5).

(2)  Rozhodnutí Rady 2011/297/SZBP ze dne 23. května 2011, kterým se mění společná akce 2001/555/SZBP o zřízení satelitního střediska Evropské unie (Úř. věst. L 136, 24.5.2011, s. 62).

(3)  Rozhodnutí Rady 2013/488/EU ze dne 23. září 2013 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 274, 15.10.2013, s. 1).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).


PŘÍLOHA

USTANOVENÍ O PŘIDRUŽENÍ TŘETÍCH STÁTŮ K ČINNOSTI SATCEN

Článek 1

Účel

Tato ustanovení určují rozsah a podrobná pravidla zapojení třetích států do činnosti SATCEN.

Článek 2

Rozsah

Třetí státy uvedené v čl. 20 odst. 3 tohoto rozhodnutí mohou:

a)

podávat vlastní žádosti na provedení analýzy satelitních snímků, kterou má provést SATCEN;

b)

navrhovat uchazeče o vyslání do SATCEN jako analytiky satelitních snímků na dobu určitou;

c)

mít přístup k produktům a službám SATCEN v souladu s článkem 5 těchto ustanovení.

Článek 3

Žádosti

1.   Veškeré žádosti na analýzu satelitních snímků, kterou má SATCEN provést, mohou třetí státy podávat vysokému představiteli v souladu s čl. 2 odst. 2 bodem ii) tohoto rozhodnutí.

2.   Jestliže to umožňuje kapacita SATCEN, vydá vysoký představitel podle potřeby pokyny SATCEN v souladu s článkem 3 tohoto rozhodnutí.

3.   Třetí státy přiloží ke každé žádosti podle potřeby doprovodné údaje a uhradí SATCEN vzniklé náklady v souladu s čl. 10 odst. 4 tohoto rozhodnutí a s předpisy, které upravují pokrytí nákladů, jež jsou uvedeny ve finančních pravidlech SATCEN. Třetí státy oznámí, zda by žádosti o vyhodnocení nebo produkty měly být zpřístupněny třetím státům a mezinárodním organizacím.

Článek 4

Vysílání odborníků

1.   Třetí státy jsou oprávněny navrhnout SATCEN uchazeče o vyslání jako odborníky na dobu určitou, aby se seznámili s jeho provozem.

2.   Kandidatury se posuzují s ohledem na volná místa.

3.   Délka vyslání vychází z návrhu ředitele SATCEN a závisí na dostupných schopnostech SATCEN. Je zohledněno co nejširší prostřídání mezi uchazeči ze zúčastněných třetích států.

4.   Uchazeči musí být zkušenými odborníky s dostatečnou odbornou kvalifikací. Vyslaní odborníci se běžně podílejí na těch činnostech SATCEN, při kterých se používá komerční obrazový materiál.

5.   Odborníci ze třetích států dodržují rozhodnutí 2013/488/EU a zavazují se SATCEN k zachování utajení.

6.   Třetí státy hradí platy svých vyslaných odborníků, veškeré související náklady jako jsou přídavky, sociální příspěvky, ubytovací a cestovní náklady, jakož i veškeré další náklady placené z rozpočtu SATCEN, jak stanoví podrobná pravidla uvedená v odstavci 8.

7.   Výdaje spojené s činností odborníků vyslaných ze třetích států v SATCEN jsou hrazeny z rozpočtu SATCEN.

8.   Podrobná pravidla pro vysílání stanoví ředitel SATCEN.

Článek 5

Dostupnost produktů SATCEN

1.   Vysoký představitel informuje třetí státy, jakmile jsou produkty vyžádané v souladu s článkem 2 tohoto rozhodnutí k dispozici v ESVČ.

2.   Žádosti a produkty podle čl. 2 odst. 1 tohoto rozhodnutí jsou zpřístupněny třetím státům, pokud je vysoký představitel považuje za důležité pro dialog, konzultace a spolupráci mezi těmito státy a Unií v oblasti SBOP.

3.   Žádosti a produkty SATCEN podle čl. 2 odst. 2 tohoto rozhodnutí jsou zpřístupněny třetím státům na základě rozhodnutí žádající strany.

Článek 6

Poradní výbor

1.   Zřizuje se poradní výbor, jemuž předsedá ředitel SATCEN nebo jeho zástupce, a který se skládá ze zástupců členů správní rady a zástupců třetích států, které přijaly ustanovení této přílohy. Poradní výbor může zasedat v různém složení.

2.   Poradní výbor se zabývá otázkami společného zájmu spadajícími do působnosti ustanovení této přílohy.

3.   Poradní výbor svolává předseda z vlastního podnětu nebo na žádost alespoň jedné třetiny jeho členů.

Článek 7

Vstup v platnost

1.   Ustanovení této přílohy se pro každý třetí stát použijí od prvního dne měsíce následujícího po oznámení příslušného orgánu třetího státu vysokému představiteli o tom, že tento třetí stát přijímá podmínky uvedené v těchto ustanoveních.

2.   Třetí stát oznámí vysokému představiteli své rozhodnutí, že nebude nadále používat tato ustanovení, nejpozději jeden měsíc před tím, než dané rozhodnutím nabude účinku.


27.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 188/85


PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 25. června 2014

o omezení povolení biocidních přípravků obsahujících IPBC oznámeném Německem v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES

(oznámeno pod číslem C(2014) 4167)

(Text s významem pro EHP)

(2014/402/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 ze dne 22. května 2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (1), a zejména na čl. 36 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES (2) obsahovala seznam účinných látek schválených na úrovni Unie pro použití v biocidních přípravcích. Na základě směrnice Komise 2008/79/ES (3) byla účinná látka IPBC zařazena mezi účinné látky pro použití v přípravcích patřících k typu přípravku 8 (konzervační přípravky pro dřevo), podle přílohy V směrnice 98/8/ES. Na základě článku 86 nařízení (EU) č. 528/2012 je tedy IPBC schválenou účinnou látkou, která je zařazena na seznam uvedený v čl. 9 odst. 2 uvedeného nařízení.

(2)

Spojené království povolilo přípravky obsahující IPBC pro průmyslové a profesionální ošetření dřeva automatizovaným namáčením prostřednictvím ponoření do nádrže obsahující konzervační přípravky pro dřevo. Povolení bylo následně vzájemně uznáno jinými členskými státy.

(3)

Německý příslušný orgán pro biocidní přípravky obdržel u některých z těchto přípravků žádosti o vzájemné uznání povolení podle čl. 4 odst. 1 směrnice 98/8/ES (dále jen „sporné přípravky“). Sporné přípravky jsou uvedeny v příloze tohoto rozhodnutí.

(4)

Dne 4. října 2012 a 6. listopadu 2012 oznámilo Německo Komisi, ostatním členským státům a žadatelům svůj návrh na omezení povolení dotyčných přípravků v souladu s čl. 4 odst. 4 směrnice 98/8/ES. Německo navrhlo neschválit přípravky pro automatizované namáčení, protože mělo za to, že výrobky nesplňují požadavky čl. 5 odst. 1 směrnice 98/8/ES týkající se účinků na lidské zdraví za takových okolností. Podle oznámení Německo poukázalo na některé obavy v souvislosti s expozicí kůže IPBC u profesionálních uživatelů, pokud jsou přípravky aplikovány automatizovaným namáčením. Tyto obavy mají zvláštní význam pro Německo, kde údajně značná část provozů používajících tuto metodu má nízkou úroveň automatizace, a tím i vysokou pravděpodobnost styku kůže s ošetřeným dřevem nebo znečištěnými povrchy.

(5)

U každého oznámení Komise vyzvala ostatní členské státy a žadatele, aby do 90 dnů předložili písemné připomínky v souladu s čl. 27 odst. 1 směrnice 98/8/ES. V této lhůtě předložilo připomínky několik členských států a žadatelů. Oznámení bylo rovněž předmětem diskuse mezi Komisí a příslušnými orgány členských států odpovědnými za biocidní přípravky a případně žadateli, a to na jednáních skupiny pro povolování přípravků a usnadnění vzájemného uznávání a koordinační skupiny uvedené v článku 35 nařízení (EU) č. 528/2012.

(6)

Z těchto diskusí a přijatých připomínek vyplývá, že stávající modely pro posuzování expozice člověka při postupech namáčení by měly být přizpůsobeny. Upravené modely pro posouzení expozice profesionálních pracovníků zabývajících se průmyslovým ošetřením dřeva pomocí plně automatizovaného namáčení vypracovala skupina odborníků na expozici lidí, jejíž stanovisko bylo podpořeno na technickém jednání o biocidech ve dnech 16.–20. září 2013 (4). Tyto upravené modely ukazují, že pokud jsou sporné přípravky používány v plně automatizovaných procesech, má se za to, že expozice IPBC u profesionálních provozovatelů nebude mít nepřijatelné účinky pro lidské zdraví ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 98/8/ES.

(7)

Z toho vyplývá, že sporné výrobky by měly být povoleny pouze tehdy, pokud budou na etiketě poskytnuty pokyny omezující použití na plně automatizované namáčení.

(8)

Nařízení (EU) č. 528/2012 se vztahuje na sporné přípravky v souladu s ustanoveními čl. 92 odst. 2 uvedeného nařízení. Jelikož právním základem tohoto rozhodnutí je čl. 36 odst. 3 uvedeného nařízení, mělo by toto rozhodnutí být určeno všem členským státům v souladu s čl. 36 odst. 4 nařízení (EU) č. 528/2012.

(9)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Návrh Německa nepovolit biocidní přípravky uvedené v příloze pro automatizované namáčení se zamítá.

Článek 2

Povolení biocidních přípravků uvedených v příloze musí obsahovat podmínku, že na etiketě přípravků bude uveden následující pokyn:

„Přípravek (vložte název přípravku) musí být používán pouze pro namáčení v plně automatizovaných procesech, u nichž jsou veškeré kroky při ošetřování a sušení mechanizované a nedochází k žádné ruční manipulaci, včetně případu, kdy jsou ošetřované předměty přepravovány namáčecí nádrží na místo odkapání/sušení a skladování (pokud jejich povrch již není suchý před zahájením skladování). Dřevěné předměty, které mají být ošetřeny, musí být případně před ošetřením a během namáčení zcela zajištěny (např. pomocí napínacích pásů nebo upínacích zařízení) a nesmí s nimi být ručně manipulováno, pokud ošetřené předměty nejsou na povrchu suché.“

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 25. června 2014.

Za Komisi

Janez POTOČNIK

člen Komise


(1)   Úř. věst. L 167, 27.6.2012, s. 1.

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh (Úř. věst. L 123, 24.4.1998, s. 1).

(3)  Směrnice Komise 2008/79/ES ze dne 28. července 2008, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES za účelem zařazení účinné látky IPBC do přílohy I uvedené směrnice (Úř. věst. L 200, 29.7.2008, s. 12).

(4)  K dispozici na adrese: http://echa.europa.eu/documents/10162/19680902/heeg_opinion_18_fully_automated_dipping_en.pdf


PŘÍLOHA

Biocidní přípravky uvedené v článcích 1 a 2 tohoto rozhodnutí zahrnují biocidní přípravky uvedené v tabulce níže, identifikované pomocí jejich referenčního čísla žádosti v registru pro biocidní přípravky, stejně jako všechny výrobky, jichž se týká žádost o vzájemné uznání povolení těchto přípravků:

2010/7969/7206/UK/AA/8794

2010/7969/7232/UK/AA/8805

2010/8209/8150/UK/AA/10438

2010/7969/7206/UK/AA/9165

2010/7969/7232/UK/AA/9172

 

2010/7969/7226/UK/AA/8795

2010/7969/7233/UK/AA/8806

 

2010/7969/7226/UK/AA/9166

2010/7969/7233/UK/AA/9173

 

2010/7969/7227/UK/AA/8796

2010/7969/7234/UK/AA/8807

 

2010/7969/7227/UK/AA/9167

2010/7969/7234/UK/AA/9174

 

2010/7969/7228/UK/AA/8797

2010/7969/7759/UK/AA/8808

 

2010/7969/7228/UK/AA/9168

2010/7969/7786/UK/AA/8825

 

2010/7969/7229/UK/AA/8798

2010/7969/7786/UK/AA/9176

 

2010/7969/7229/UK/AA/9169

2010/7969/7787/UK/AA/8826

 

2010/7969/7230/UK/AA/8799

2010/7969/7787/UK/AA/9177

 

2010/7969/7230/UK/AA/9170

2010/7969/7788/UK/AA/8827

 

2010/7969/7231/UK/AA/8800

2010/7969/7788/UK/AA/9175

 

2010/7969/7231/UK/AA/9171

2010/1349/8153/UK/AA/10515

 


Opravy

27.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 188/88


Oprava směrnice Rady 2000/29/ES ze dne 8. května 2000 o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do Společenství a proti jejich rozšiřování na území Společenství

( Úřední věstník Evropské unie L 169 ze dne 10. července 2000 )

(Zvláštní vydání v češtině, kapitola 3, svazek 29, s. 258)

Strana 347, příloha V, část B, bod I.3, druhá odrážka:

místo:

„—

Annona L., Cydonia Mill., Diospyros L., Malus Mill., Mangifera L., Passiflora L., Prunus L., Pyrus L., Ribes L., Syzygium Gaertn. a Vaccinium L., původem z neevropských zemí“,

má být:

„—

Annona L., Cydonia Mill., Diospyros L., Malus Mill., Mangifera L., Passiflora L., Prunus L., Psidium L., Pyrus L., Ribes L., Syzygium Gaertn. a Vaccinium L., původem z neevropských zemí“.