7.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 134/3

DOHODA

mezi Evropskou unií a Tureckou republikou o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

EVROPSKÁ UNIE, dále jen „Unie“,

TURECKÁ REPUBLIKA, dále jen „Turecko“,

ROZHODNUTY upevnit vzájemnou spolupráci za účelem účinnějšího potírání nedovoleného přistěhovalectví,

S ODHODLÁNÍM stanovit prostřednictvím této dohody a na recipročním základě účinné a rychlé postupy pro identifikaci a bezpečné a řádné navracení osob, které nesplňují nebo přestaly splňovat podmínky pro vstup, přítomnost nebo pobyt na území Turecka nebo některého členského státu Unie, a usnadnit v duchu spolupráce průvoz těchto osob,

ZDŮRAZŇUJÍCE, že touto dohodou nejsou dotčena práva, závazky a povinnosti Unie, jejích členských států a Turecka vyplývající z mezinárodního práva, zejména z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4. listopadu 1950 a Úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951,

ZDŮRAZŇUJÍCE, že touto dohodou nejsou dotčena práva a procesní záruky pro osoby, které podléhají řízení o navrácení nebo které žádají o azyl v členském státě, jak stanoví příslušné právní nástroje Unie,

ZDŮRAZŇUJÍCE, že touto dohodou nejsou dotčena ustanovení dohody ze dne 12. září 1963 zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, její dodatkové protokoly, příslušná rozhodnutí Rady přidružení, jakož i příslušná judikatura Soudního dvora Evropské unie,

ZDRAZŇUJÍCE, že osoby, které jsou držiteli povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta uděleného v souladu se směrnicí Rady 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, požívají zesílenou ochranu proti vyhoštění podle článku 12 uvedené směrnice,

ZDŮRAZŇUJÍCE, že tato dohoda je založena na zásadách společné odpovědnosti, solidarity a rovnocenného partnerství pro řízení migračních toků mezi Tureckem a Unií a že v této souvislosti je Unie připravena dát k dispozici finanční zdroje na podporu Turecka při jejím provádění,

S OHLEDEM NA TO, že ustanovení této dohody, která spadá do působnosti třetí části hlavy V Smlouvy o fungování Evropské unie, se nevztahují na Spojené království a Irsko, pokud se nerozhodnou zapojit v souladu s Protokolem o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie,

S OHLEDEM NA TO, že ustanovení této dohody, která spadají do oblasti působnosti třetí části hlavy V Smlouvy o fungování Evropské unie, se podle protokolu o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie nevztahují na Dánské království,

SE DOHODLY TAKTO:

Článek 1

Definice

Pro účely této dohody se rozumí:

a)	„smluvními stranami“ Turecko a Unie;

b)	„státním příslušníkem Turecka“ osoba, která má státní příslušnost Turecka v souladu s jeho právními předpisy;

c)	„státním příslušníkem členského státu“ osoba, která má státní příslušnost členského státu Unie;

d)	„členským státem“ všechny členské státy Unie s výjimkou Dánského království;

e)	„státním příslušníkem třetí země“ osoba, která má jinou státní příslušnost než tureckou nebo než státní příslušnost některého z členských států;

f)	„osobou bez státní příslušnosti“ osoba, která nemá žádnou státní příslušnost;

g)	„povolením k pobytu“ povolení jakéhokoliv druhu vydané Tureckem nebo některým členským státem, jež osobu opravňuje k pobytu na jeho území. Tato povolení nezahrnují dočasná povolení k pobytu na území uvedených států v souvislosti s vyřizováním žádosti o azyl nebo žádosti o povolení k pobytu;

h)	„vízem“ povolení vydané nebo rozhodnutí přijaté Tureckem či některým z členských států, které je vyžadováno pro vstup na území daného státu nebo pro průjezd přes toto území. Nezahrnuje letištní průjezdní vízum;

i)	„žádajícím státem“ stát (Turecko nebo jeden z členských států), který předkládá žádost o zpětné převzetí podle článku 8 nebo žádost o průvoz podle článku 15 této dohody;

j)	„dožádaným státem“ stát (Turecko nebo jeden z členských států), kterému je předložena žádost o zpětné převzetí podle článku 8 nebo žádost o průvoz podle článku 15 této dohody;

k)	„příslušným orgánem“ jakýkoliv vnitrostátní orgán Turecka nebo jednoho z členských států, který je pověřený prováděním této dohody, jak stanoví prováděcí protokol podle čl. 20 odst. 1 písm. a) této dohody;

l)	„neoprávněně pobývající osobou“ jakákoli osoba, která v souladu s příslušnými postupy podle vnitrostátních právních předpisů nesplňuje nebo přestala splňovat podmínky pro vstup, přítomnost nebo pobyt na území Turecka nebo jednoho z členských států;

m)	„průvozem“ průjezd státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti přes území dožádaného státu na cestě ze žádajícího státu do země určení;

n)	„zpětným přebíráním“ předání žádajícím státem a převzetí žádaným státem osoby (státního příslušníka žádaného státu, třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti), která nelegálně vstoupila, zdržovala se nebo pobývala na území žádajícího státu v souladu s ustanoveními této dohody;

o)	„hraničním přechodem“ jakýkoli bod, který členské státy či Turecko určí za účelem překračování příslušných hranic;

p)	„příhraničním regionem“ žádajícího státu oblast na území žádajícího státu zasahující až 20 km od vnější hranice žádajícího státu, bez ohledu na to, zda toto území sdílí žádající stát a dožádaný stát, jakož i námořní přístavy, včetně celních zón a mezinárodních letišť žádajícího státu.

Článek 2

Oblast působnosti

1. Ustanovení této dohody se použijí na osoby, které nesplňují nebo přestaly splňovat podmínky pro vstup, přítomnost nebo pobyt na území Turecka nebo jednoho z členských států Unie.

2. Uplatňováním této dohody, včetně odstavce 1 tohoto článku, nejsou dotčeny nástroje uvedené v článku 18.

3. Tato dohoda se nepoužije na státní příslušníky třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti podle článků 4 a 6, kteří opustili území dožádaného státu více než pět let předtím, než se příslušné orgány žádajícího státu o těchto osobách dozvěděly, pokud podmínky potřebné pro jejich zpětné předání do dožádaného státu, jak stanoví články 4 a 6, lze prokázat prostřednictvím dokumentů uvedených v příloze 3.

ODDÍL I

ZÁVAZKY TURECKA SOUVISEJÍCÍ SE ZPĚTNÝM PŘEBÍRÁNÍM

Článek 3

Zpětné přebírání vlastních státních příslušníků

1. Turecko na žádost členského státu a bez dalších formálních náležitostí ze strany členského státu kromě těch, jež jsou uvedeny v této dohodě, převezme všechny osoby, jež nesplňují nebo přestaly splňovat podmínky platné v souladu s právem daného členského státu nebo v souladu s právem Unie pro vstup, přítomnost nebo pobyt na území žádajícího členského státu za předpokladu, že je v souladu s článkem 9 prokázáno, že jsou státními příslušníky Turecka.

2. Turecko rovněž převezme:

—	nezletilé svobodné děti osob uvedených v odstavci 1 tohoto článku, bez ohledu na místo jejich narození nebo státní příslušnost, pokud nemají nezávislé právo pobytu v žádajícím členském státě nebo pokud jejich druhý rodič, který je právním zástupcem dotyčných dětí, nemá nezávislé právo k pobytu,

—

manžele a manželky osob uvedených v odstavci 1 tohoto článku s jinou státní příslušností za předpokladu, že mají právo na vstup a pobyt nebo získají právo na vstup a pobyt na území Turecka, pokud nemají nezávislé právo pobytu v žádajícím členském státě nebo pokud Turecko neprokázalo, že v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy není dotyčné manželství právně uznané.

3. Turecko také převezme osoby, které byly v souladu s právními předpisy Turecka zbaveny státní příslušnosti Turecka, nebo se jí vzdaly poté, co vstoupily na území některého z členských států, pokud takovým osobám nebylo členským státem alespoň přislíbeno udělení státní příslušnosti.

4. Poté, co Turecko kladně odpoví na žádost o zpětné převzetí osoby, nebo případně po uplynutí lhůt stanovených v čl. 11 odst. 2, vydá příslušná diplomatická mise nebo konzulární úřad Turecka bez ohledu na vůli osoby, která má být převzata, neodkladně a nejpozději do tří pracovních dnů cestovní doklad potřebný pro její navrácení, s platností nejméně tři měsíce. Pokud v členském státě není konzulární úřad Turecka nebo pokud Turecko cestovní doklad do tří pracovních dní nevystaví, považuje se odpověď na žádost o zpětné převzetí za nezbytný cestovní doklad ke zpětnému převzetí dotyčné osoby.

5. Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotčenou osobu předat v době platnosti původně vydaného cestovního dokladu, vydá příslušný konzulární úřad Turecka do tří pracovních dnů nový cestovní doklad se stejnou délkou platnosti. Pokud v členském státě není konzulární úřad Turecka nebo pokud Turecko cestovní doklad do tří pracovních dnů nevystavilo, odpověď na žádost o zpětné převzetí se považuje za nezbytný cestovní doklad ke zpětnému převzetí dotyčné osoby.

Článek 4

Zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

1. Turecko na žádost členského státu a bez dalších formálních náležitostí tohoto členského státu kromě těch, jež jsou uvedeny v této dohodě, převezme všechny státní příslušníky třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, jež nesplňují nebo přestaly splňovat platné podmínky pro vstup nebo pobyt na území žádajícího členského státu, pokud je v souladu s článkem 10 prokázáno, že příslušné osoby:

a)	mají v době předložení žádosti o zpětné převzetí platné vízum vydané Tureckem a vstoupily na území členského státu přímo z území Turecka; nebo

b)	jsou držiteli povolení k pobytu vydaného Tureckem; nebo

c)	neoprávněně vstoupily na území členských států přímo z území Turecka nebo přímo po průjezdu přes území Turecka.

2. Povinnost zpětného převzetí uvedená v odstavci 1 tohoto článku neplatí, jestliže:

a)	státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti byla pouze v tranzitním prostoru mezinárodního letiště Turecka; nebo

žádající členský stát vydal státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti vízum, které daná osoba použila ke vstupu na území žádajícího členského státu, nebo povolení k pobytu před vstupem nebo po vstupu na jeho území, pokud tato osoba není držitelem víza nebo povolení k pobytu vystaveného Tureckem s delší dobou platností, nebo

c)	státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti využívají výhody bezvízového vstupu na území žádajícího členského státu.

3. Poté, co Turecko kladně odpoví na žádost o zpětné převzetí osoby, nebo případně po uplynutí lhůt stanovených v čl. 11 odst. 2, vydají orgány Turecka v případě potřeby do tří pracovních dnů osobě, jejíž zpětné převzetí bylo akceptováno, „náhradní cestovní doklad pro cizince“ potřebný pro její navrácení, s platností nejméně tři měsíce. Pokud v členském státě není konzulární úřad Turecka nebo pokud Turecko cestovní doklad do tří pracovních dnů nevystaví, má se za to, že se pro účely vyhoštění přijímá standardní cestovní doklad EU (1).

4. Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotčenou osobu převézt v době platnosti „náhradního cestovního dokladu pro cizince“, který byl původně vydán, prodlouží turecké orgány do tří pracovních dnů platnost „náhradního cestovního dokladu pro cizince“ nebo v případě potřeby vydají nový „náhradní cestovní doklad“ se stejnou délkou platnosti. Pokud v členském státě není konzulární úřad Turecka nebo pokud Turecko cestovní doklad do tří pracovních dnů nevystavilo, má se za to, že se pro účely vyhoštění přijímá standardní cestovní doklad EU (2).

ODDÍL II

ZÁVAZKY UNIE SOUVISEJÍCÍ SE ZPĚTNÝM PŘEBÍRÁNÍM

Článek 5

Zpětné přebírání vlastních státních příslušníků

1. Členský stát na žádost Turecka a bez dalších formálních náležitostí ze strany Turecka kromě těch, jež jsou uvedeny v této dohodě, převezme všechny osoby, jež nesplňují nebo přestaly splňovat platné podmínky pro vstup nebo pobyt na území Turecka, pokud je v souladu s článkem 9 prokázáno, že příslušné osoby jsou státními příslušníky tohoto členského státu.

2. Členský stát rovněž převezme:

—	nezletilé svobodné děti osob uvedených v odstavci 1 tohoto článku, bez ohledu na místo jejich narození nebo státní příslušnost, pokud nemají nezávislé právo pobytu v Turecku, nebo pokud nezávislé právo k pobytu nemá jejich druhý rodič, který je právním zástupcem dotyčných dětí;

—

manžele a manželky osob uvedených v odstavci 1 tohoto článku s jinou státní příslušností za předpokladu, že mají právo na vstup a pobyt nebo získají právo na vstup a pobyt na území dožádaného členského státu, pokud nemají nezávislé právo pobytu v Turecku nebo pokud dožádaný členský stát neprokázal, že v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy není dotyčné manželství právně uznané.

3. Členský stát také převezme osoby, které v souladu s jeho právními předpisy po vstupu na území Turecka byly zbaveny nebo které se vzdaly státní příslušnosti členského státu, pokud těmto osobám Turecko alespoň nepřislíbilo udělení státní příslušnosti.

4. Poté, co dožádaný členský stát kladně odpoví na žádost o zpětné převzetí osoby, nebo případně po uplynutí lhůt stanovených v čl. 11 odst. 2, vydá příslušná diplomatická mise nebo konzulární úřad členského státu bez ohledu na vůli osoby, která má být převzata, neodkladně a nejpozději do tří pracovních dnů cestovní doklad potřebný pro její navrácení, s platností nejméně tři měsíce. Pokud v členském státě není ani diplomatická mise ani konzulární úřad Turecka nebo pokud dožádaný členský stát cestovní doklad do tří pracovních dnů nevystavil, za nezbytný cestovní doklad ke zpětnému převzetí dotyčné osoby se považuje odpověď na žádost o zpětné převzetí.

5. Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotčenou osobu převézt v době platnosti původně vydaného cestovního dokladu, vydá příslušné diplomatické zastoupení nebo příslušný konzulární úřad dotčeného členského státu do tří pracovních dnů nový cestovní doklad se stejnou délkou platnosti. Pokud v členském státě není ani diplomatická mise ani konzulární úřad Turecka nebo pokud dožádaný členský stát cestovní doklad do tří pracovních dnů nevystavil, za nezbytný cestovní doklad ke zpětnému převzetí dotyčné osoby se považuje odpověď na žádost o zpětné převzetí.

Článek 6

Zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

1. Členský stát na žádost Turecka a bez dalších formálních náležitostí ze strany Turecka kromě těch, jež jsou uvedeny v této dohodě, převezme všechny státní příslušníky třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, jež nesplňují nebo přestaly splňovat platné podmínky pro vstup nebo pobyt na území Turecka, pokud je v souladu s článkem 10 prokázáno, že tyto osoby:

a)	mají v době předložení žádosti o zpětné převzetí platné vízum vydané dožádaným členským státem a vstoupily na území Turecka přímo z území dožádaného členského státu; nebo

b)	jsou držiteli povolení k pobytu vydaného dožádaným členským státem; nebo

c)	neoprávněně vstoupily na území Turecka přímo z území dožádaného členského státu nebo přímo po průjezdu přes území dožádaného členského státu.

2. Povinnost zpětného převzetí uvedená v odstavci 1 tohoto článku neplatí, jestliže:

a)	se státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti nacházeli pouze v tranzitním prostoru mezinárodního letiště dožádaného členského státu nebo

Turecko vydalo státnímu příslušníkovi třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti vízum, které daná osoba použila před nebo po vstupu na jeho území ke vstupu na území Turecka nebo povolení k pobytu, pokud tato osoba není držitelem víza nebo povolení k pobytu vystaveného dožádaným členským státem, které již není v platnosti, nebo

c)	státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti požívají výhody bezvízového vstupu na území Turecka.

3. Povinnost zpětného převzetí uvedená v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje na členský stát, který vydal vízum nebo povolení k pobytu. Bylo-li vízum nebo povolení k pobytu vydáno dvěma nebo více členskými státy, vztahuje se povinnost týkající se zpětného přebírání uvedená v odstavci 1 na členský stát, jehož vydaný doklad má delší dobu platnosti, nebo v případě, že platnost jednoho nebo více z nich již skončila, na členský stát, jehož doklad je stále platný. Pokud již skončila platnost všech dokladů, má povinnost zpětného převzetí podle odstavce 1 ten členský stát, který vydal doklad, jehož platnost skončila nejpozději. Pokud žádné takové doklady nelze předložit, má povinnost zpětného přebírání podle odstavce 1 ten členský stát, který byl opuštěn jako poslední.

4. Poté, co členský stát kladně odpoví na žádost o zpětné převzetí osoby, nebo případně po uplynutí lhůt stanovených v čl. 11 odst. 2, vydají orgány členského státu do tří pracovních dnů osobě, jejíž zpětné převzetí bylo akceptováno, cestovní doklad potřebný pro její navrácení, s platností nejméně tři měsíce. Pokud v Turecku není ani diplomatická mise ani konzulární úřad členského státu nebo pokud členský stát cestovní doklad do tří pracovních dnů nevystavil, má se za to, že se pro účely vyhoštění přijímá standardní cestovní doklad EU (3).

5. Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotyčnou osobu převézt v době platnosti původně vydaného cestovního dokladu, prodlouží orgány členského státu do tří pracovních dnů platnost cestovního dokladu nebo v případě potřeby vydají nový cestovní doklad se stejnou délkou platnosti. Pokud v Turecku není ani diplomatická mise ani konzulární úřad členského státu nebo pokud členský stát cestovní doklad do tří pracovních dnů nevystavil, má se za to, že se pro účely vyhoštění přijímá standardní cestovní doklad EU (4).

ODDÍL III

ŘÍZENÍ ZPĚTNÉHO PŘEBÍRÁNÍ

Článek 7

Zásady

1. Členské státy a Turecko vynaloží veškerou snahu, aby osoby uvedené v článcích 4 a 6 byly navráceny přímo do země svého původu. Za tímto účelem se v souladu s čl. 19 odst. 1 písm. b) stanoví způsoby uplatňování tohoto odstavce. Ustanovení tohoto odstavce se nepoužijí v případech, ve kterých se použije zrychlené řízení v souladu s odstavcem 4 tohoto článku.

2. S výhradou odstavce 3 tohoto článku vyžaduje předání osoby, jež má být zpětně převzata na základě některého ze závazků uvedených v článcích 3 až 6, podání žádosti o zpětné převzetí u příslušných orgánů dožádaného státu.

3. Pokud je osoba, která má být zpětně převzata, držitelem platného cestovního dokladu nebo průkazu totožnosti, a v případě státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti držitelem platného víza, které tato osoba využívá za účelem vstupu na území dožádaného státu, nebo povolení k pobytu dožádaného státu, k předání takové osoby dojde, aniž by žádající stát musel předložit příslušnému orgánu dožádaného státu žádost o zpětné převzetí nebo písemné oznámení uvedené v čl. 12 odst. 1.

Předchozím pododstavcem není dotčeno právo příslušných orgánů ověřit na hranicích totožnost osob, které mají být zpětně převzaty.

4. Aniž je dotčen odstavec 3 tohoto článku, byla-li osoba zadržena žádajícím státem v příhraničním regionu po neoprávněném překročení hranic přímo z území dožádaného státu, může žádající stát předložit žádost o zpětné převzetí ve lhůtě tří dnů po zadržení této osoby (zrychlené řízení).

Článek 8

Obsah žádosti o zpětné převzetí

1. Žádost o zpětné převzetí by měla pokud možno obsahovat tyto informace:

a)	osobní údaje o osobě, jež má být převzata (tj. jména, příjmení, datum narození a případně také místo narození a místo posledního pobytu), popřípadě osobní údaje o nezletilých svobodných dětech a/nebo manželce či manželovi;

b)	v případě vlastních státních příslušníků uvedení prostředků, kterými se prokáže státní příslušnost nebo které o ní poskytnou přímý důkaz, jak stanoví přílohy 1 a 2;

c)	v případě státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti uvedení prostředků, kterými se prokáže splnění podmínek pro zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státního občanství nebo které o něm poskytnou přímý důkaz, jak stanoví přílohy 3 a 4;

d)	fotografie osoby, jež má být zpětně převzata.

2. Žádost o zpětné převzetí by měla pokud možno obsahovat také tyto informace:

a)	prohlášení, že osoba, která má být převzata zpět, může potřebovat pomoc nebo péči, jestliže dotyčná osoba dala k takovému prohlášení výslovný souhlas;

b)	jakákoliv další ochranná a bezpečnostní opatření nebo informace o zdravotním stavu dotyčné osoby, jež mohou být u jednotlivých předání nezbytné.

3. Aniž je dotčen čl. 7 odst. 3, musí být každá žádost o zpětné převzetí písemná a musí k ní být použit společný formulář tvořící přílohu 5 této dohody.

4. Žádost o zpětné převzetí může být podána prostřednictvím jakýchkoliv komunikačních prostředků, včetně elektronických prostředků, například faxem, e-mailem, atd.

5. Aniž je dotčen čl. 11 odst. 2, odpověď na žádost o zpětné převzetí bude písemná.

Článek 9

Prokázání státní příslušnosti

1. Dokladem o státní příslušnosti podle čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 může být zejména některý z dokladů uvedených v příloze 1 této dohody. V případě předložení takových dokumentů uznají členské státy nebo případně Turecko pro účely této dohody státní příslušnost. Státní příslušnost nelze prokázat na základě padělaných dokladů.

2. Přímým důkazem státní příslušnosti podle čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 je zejména některý z dokladů uvedených v příloze 2 této dohody, i když jeho platnost skončila. V případě předložení takových dokumentů členské státy a Turecko předpokládají pro účely této dohody, že je prokázána státní příslušnost, pokud po šetření a ve lhůtě stanovené v článku 11 dožádaný stát neprokáže jinou skutečnost. Státní příslušnost nelze přímo prokázat na základě padělaných dokladů.

3. Není-li možné předložit dokumenty uvedené v přílohách 1 nebo 2, zajistí příslušné diplomatické a konzulární zastoupení dotyčného dožádaného státu na žádost žádajícího státu, jež je zahrnuta v žádosti o zpětné převzetí, a bez zbytečného odkladu pohovor s osobou, která má být předána, za účelem prokázání její státní příslušnosti. V případě, že v žádajícím státě není diplomatické ani konzulární zastoupení dožadovaného státu, učiní dožádaný stát bez prodlení nezbytná opatření pro uskutečnění pohovoru s osobou, která má být předána, a to nejpozději do sedmi pracovních dnů ode dne žádosti. Postup takového pohovoru může být stanoven v prováděcích protokolech podle článku 20 této dohody.

Článek 10

Důkazy týkající se státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

1. Splnění podmínek zpětného převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti uvedených v čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 této dohody lze prokázat zejména důkazními prostředky uvedenými v příloze 3 této dohody. Splnění podmínek pro zpětné přijetí nelze prokázat na základě padělaných dokladů.

2. Přímý důkaz o splnění podmínek zpětného převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti uvedených v čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 lze předložit zejména důkazními prostředky uvedenými v příloze 4 této dohody; padělanými doklady je nelze prokázat. V případě předložení přímého důkazu mají členské státy a Turecko za to, že podmínky jsou prokázány, pokud po šetření a ve lhůtě stanovené v článku 11 dožádaný stát neprokáže jinou skutečnost.

3. Neoprávněnost vstupu, přítomnosti nebo pobytu se prokáže pomocí cestovních dokladů příslušné osoby, ve kterých chybí potřebné vízum nebo jiné povolení k pobytu potřebné pro území žádajícího státu. Odůvodněné písemné stanovisko žádajícího státu, že na jeho území byla zadržena příslušná osoba bez potřebných cestovních dokladů, víza nebo povolení k pobytu, může rovněž sloužit jako přímý důkaz neoprávněného vstupu, přítomnosti nebo pobytu.

Článek 11

Lhůty

1. Žádost o zpětné převzetí musí být podána příslušnému orgánu dožádaného státu ve lhůtě do šesti měsíců poté, co se příslušný orgán žádajícího státu dozvěděl, že státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti nesplňuje nebo přestala splňovat podmínky platné pro vstup, přítomnost nebo pobyt.

Pokud na území žádajícího státu vstoupí státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti přede dnem, kdy se stanou články 4 a 6 použitelnými v souladu s čl. 24 odst. 3, lhůta uvedená v předcházející větě začne plynout v den, kdy se články 4 a 6 stanou použitelnými.

Pokud existují právní nebo věcné překážky pro podání žádosti ve stanovené lhůtě, prodlouží se lhůta na žádost žádajícího státu, avšak pouze po dobu, dokud nebudou tyto překážky odstraněny.

2. Odpověď na žádost o zpětné převzetí musí být podána písemně:

—	do pěti pracovních dnů, jestliže byla podána ve zrychleném řízení (čl. 7 odst. 4),

—

bez zbytečného odkladu a v každém případě nejpozději do 25 kalendářních dnů ve všech ostatních případech, kromě případů, u kterých je doba úvodního zadržení ve vnitrostátních právních předpisech žádajícího státu kratší. V tom případě se použije tato kratší lhůta. Pokud existují právní nebo věcné překážky pro podání žádosti ve stanovené lhůtě, může být lhůta na základě řádně odůvodněné žádosti prodloužena až na 60 kalendářních dnů, s výjimkou případu, kdy je maximální doba zadržení v právních předpisech žádajícího státu 60 dnů nebo méně.

Lhůta začíná plynout dnem obdržení žádosti o zpětné převzetí. Pokud není odpověď v dané lhůtě poskytnuta, pokládá se předání osoby za schválené.

Odpověď na žádost o zpětné převzetí může být podána prostřednictvím jakýchkoliv komunikačních prostředků, včetně elektronických prostředků, například faxem, e-mailem, atd.

3. Příslušná osoba bude předána do tří měsíců od vydání souhlasu s převzetím, případně po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 2 tohoto článku. Na základě žádosti žádajícího státu lze tuto lhůtu prodloužit o dobu, po kterou se řešily právní a praktické překážky.

4. Odmítnutí žádosti o zpětné převzetí je třeba písemně zdůvodnit.

Článek 12

Úprava předání a způsoby přepravy

1. Aniž je dotčen čl. 7 odst. 3, oznámí před navrácením osoby příslušné orgány žádajícího státu písemně s předstihem alespoň 48 hodin příslušným orgánům dožádaného státu datum předání, místo vstupu, možný doprovod a ostatní informace důležité pro předání.

2. Převoz se uskuteční leteckou, pozemní nebo námořní dopravou. Letecká doprava není omezena na použití národních dopravců Turecka nebo členských států a je možné využít jak pravidelné, tak i charterové lety. V případě návratů s doprovodem se tento doprovod neomezuje pouze na oprávněné osoby žádajícího státu, pokud se jedná o osoby zmocněné Tureckem nebo některým členským státem.

Článek 13

Zpětné převzetí, k němuž došlo omylem

Žádající stát přijme zpět jakékoliv osoby převzaté dožádaným státem, pokud je během období tří měsíců po předání dotčených osob prokázáno, že požadavky stanovené v článcích 3 až 6 této dohody nebyly splněny.

V takových případech a s výjimkou všech nákladů na dopravu dotyčné osoby, které nese žádající stát, jak je uvedeno v předcházejícím odstavci, se obdobně použijí procesní ustanovení této dohody a jsou poskytnuty všechny dostupné informace týkající se skutečné totožnosti a státní příslušnosti osoby, která má být přijata zpět.

ODDÍL IV

PRŮVOZ

Článek 14

Zásady průvozu

1. Členské státy a Turecko by měly omezit průvoz státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti na případy, kdy takové osoby nelze přímo vrátit do státu určení.

2. Turecko na požádání členského státu povolí průvoz státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státního příslušenství a členský stát na požádání Turecka povolí průvoz občanů třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, je-li zajištěn průvoz ostatními možnými průvozními státy a zpětné převzetí ve státě určení.

3. Turecko nebo členský stát mohou průvoz odmítnout,

pokud je státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti ve státě určení nebo jiném státě průvozu vystaven skutečnému nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu či trestu smrti nebo pronásledování z důvodu své rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské skupině či z důvodu politického přesvědčení nebo

b)	pokud je státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti v dožádaném státě nebo jiném státě průvozu vystaven trestnímu postihu nebo

c)	z důvodů ochrany veřejného zdraví, vnitřní bezpečnosti, veřejného pořádku nebo jiných národních zájmů dožádaného státu.

4. Turecko nebo členský stát může odvolat svůj souhlas, nastanou-li nebo vyjdou-li následně najevo okolnosti uvedené v odstavci 3 tohoto článku, které brání průvozu, nebo není-li již zajištěna další cesta přes možné státy průvozu či přijetí ve státě určení. V tomto případě přijme žádající stát podle potřeby a neodkladně státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti zpět.

Článek 15

Postup při průvozu

1. Žádost o průvoz musí být příslušným orgánům žádaného státu předložena písemně a musí obsahovat následující informace:

a)	typ průvozu (leteckou, námořní nebo pozemní dopravou), případné jiné státy průvozu a předpokládané místo určení;

b)	osobní údaje příslušné osoby (např. jméno, příjmení, rodné příjmení, jiná používaná jména či jména, pod nimiž je známa, nebo přezdívky, datum narození, pohlaví a podle možnosti místo narození, státní občanství, jazyk, druh a číslo cestovního dokladu);

c)	předpokládané místo vstupu, dobu převozu a použití doprovodu;

d)	prohlášení, že z hlediska žádajícího státu jsou podmínky podle čl. 14 odst. 2 splněny a nejsou známy žádné důvody pro odmítnutí podle čl. 14 odst. 3.

Společný formulář žádosti o průvoz je připojen jako příloha 6 této dohody.

Žádost o průvoz může být podána prostřednictvím jakýchkoliv komunikačních prostředků, včetně elektronických prostředků, například faxem, e-mailem, atd.

2. Dožádaný stát do pěti kalendářních dnů po obdržení žádosti písemně vyrozumí žádající stát o souhlasu s průvozem, potvrdí místo vstupu a předpokládanou dobu přijetí nebo vyrozumí o odmítnutí přijetí a o důvodech tohoto odmítnutí. Pokud odpověď není poskytnuta do pěti pracovních dnů, pokládá se průvoz za schválený.

Odpověď na žádost o průvoz může být podána prostřednictvím jakýchkoliv komunikačních prostředků, včetně elektronických prostředků, například faxem, e-mailem, atd.

3. Uskuteční-li se průvoz letecky, předávaná osoba a její případný doprovod jsou osvobozeny od povinnosti mít letištní průjezdní vízum.

4. Příslušné orgány dožádaného státu jsou po vzájemných konzultacích při průvozech nápomocny, a to zejména dozorem nad dotyčnými osobami a poskytnutím vhodného prostoru pro tento účel.

ODDÍL V

NÁKLADY

Článek 16

Náklady na přepravu a průvoz

Aniž je dotčen článek 23 a aniž je dotčeno právo příslušných orgánů vymáhat úhradu nákladů spojených se zpětným převzetím od osoby, která má být převzata, včetně osob uvedených v čl. 3 odst. 2 a čl. 5 odst. 2, nebo od třetích stran, hradí žádající stát veškeré náklady na přepravu vzniklé v souvislosti se zpětným převzetím a průvozem podle této dohody až na hraniční přechod dožádaného státu pro žádosti podle oddílů I a II dohody, nebo až po hranice státu konečného určení pro žádosti podle oddílu IV dohody.

ODDÍL VI

OCHRANA ÚDAJŮ A DOLOŽKA O VZTAHU K JINÝM ZÁVAZKŮM

Článek 17

Ochrana údajů

Předávání osobních údajů probíhá pouze tehdy, pokud je nezbytné k provádění této dohody příslušnými orgány Turecka nebo členského státu. V konkrétních případech se zpracování osobních údajů a nakládání s nimi řídí vnitrostátními zákony Turecka a, jestliže je správcem údajů příslušný orgán členského státu, ustanoveními směrnice 95/46/ES a vnitrostátními právními předpisy dotčeného členského státu přijatými na základě této směrnice. Dále se použijí tyto zásady:

a)	osobní údaje musí být zpracovávány objektivně a v souladu s právními předpisy;

b)	osobní údaje musí být shromažďovány pro konkrétní, vymezený a oprávněný účel provádění této dohody a nesmí být předávajícím nebo přijímajícím orgánem dále zpracovávány způsobem, který je neslučitelný s tímto účelem;

osobní údaje musí být odpovídající, relevantní a přiměřené ve vztahu k účelu, pro který se shromažďují nebo dále zpracovávají; sdělené osobní údaje se mohou týkat zejména pouze:

—	údajů o osobě, která má být převzata (např. jména, příjmení, dřívější jména, jiná používaná jména nebo jména, pod nimiž je známa, či přezdívky, pohlaví, stav, datum a místo narození, současná a jakákoliv dřívější státní příslušnost),

—	údajů o průkazu totožnosti, cestovním pase nebo řidičském průkazu (číslo, doba platnosti, datum vydání, vydávající orgán, místo vydání),

—	zastávek a cestovních tras,

—	dalších informací potřebných ke zjištění totožnosti předávané osoby nebo k posouzení požadavků na její zpětné převzetí podle této dohody,

d)	osobní údaje musí být přesné, a pokud je to nezbytné, musí být neustále aktualizovány;

e)	osobní údaje je třeba uchovávat v takové podobě, která dovoluje zjištění totožnosti osob na základě těchto údajů pouze po dobu nezbytnou pro účel, za nímž byly shromážděny nebo jsou dále zpracovávány;

předávající i přijímající orgán podniknou přiměřené kroky k případné opravě, výmazu nebo blokování osobních údajů, pokud jejich zpracování není v souladu s ustanoveními tohoto článku, zejména jestliže dané údaje nejsou odpovídající, relevantní, přesné nebo jsou vzhledem k účelu zpracování nadměrné. To zahrnuje oznámení každé opravy, výmazu nebo blokování druhé straně;

g)	na požádání přijímající orgán informuje předávající orgán o použití sdělených údajů a o výsledcích, k nimž na jejich základě dospěl;

h)	osobní údaje lze předávat jen příslušným orgánům. Jejich další předávání jiným subjektům vyžaduje předchozí souhlas předávajícího orgánu;

i)	předávající a přijímající orgány mají povinnost pořídit písemný zápis o předání a převzetí osobních údajů.

Článek 18

Doložka o vztahu k jiným závazkům

1. Touto dohodou nejsou dotčena práva, povinnosti a odpovědnosti Unie, jejich členských států a Turecka vyplývající z mezinárodního práva, včetně mezinárodních úmluv, jejichž jsou stranami, a zejména z:

—	Úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Protokolu o právním postavení uprchlíků ze dne 31. ledna 1967,

—	Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4. listopadu 1950,

—	mezinárodních úmluv upravujících určení státu, který je odpovědný za posuzování předložených žádostí o azyl,

—	Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ze dne 10. prosince 1984,

—	případně Evropské úmluvy o usazování ze dne 13. prosince 1955,

—	mezinárodních úmluv o vydávání a průvozu,

—	vícestranných mezinárodních úmluv a dohod o zpětném přebírání cizích státních příslušníků.

2. Tato dohoda plně respektuje práva a povinnosti všech osob, včetně těch, které zákonně pobývají nebo pobývaly a pracují nebo pracovaly na území jedné ze stran, v souladu s ustanoveními dohody ze dne 12. září 1963 zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, jejími dodatkovými protokoly, příslušnými rozhodnutími Rady přidružení, jakož i příslušnou judikaturou Soudního dvora Evropské unie.

3. Použitím této dohody nejsou dotčena práva a procesní záruky pro osoby, které podléhají řízení o navracení, jak stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (5), zejména pokud jde o jejich přístup k právnímu poradenství, informacím, dočasnému pozastavení vymáhání rozhodnutí o navracení a přístup k zákonným ochranným prostředkům.

4. Uplatňováním této dohody nejsou dotčena práva a procesní záruky pro osoby, které žádají o azyl v členském státě, jak stanoví směrnice Rady 2003/9/ES, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (6), a směrnice Rady 2005/85/ES o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka (7), a zejména pokud jde o právo zůstat v členském státě, dokud nebude žádost prošetřena.

5. Uplatňováním této dohody nejsou dotčena práva a procesní záruky pro osoby, jež jsou držiteli povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta uděleného v souladu se směrnicí Rady 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty.

6. Uplatňováním této dohody nejsou dotčena práva a procesní záruky pro osoby, jimž bylo uděleno povolení k pobytu v souladu se směrnicí Rady 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny.

7. Nic v této dohodě nebrání navrácení osoby na základě jiných formálních nebo neformálních ujednání.

ODDÍL VII

PROVÁDĚNÍ A POUŽITELNOST

Článek 19

Smíšený readmisní výbor

1. Smluvní strany si vzájemně poskytují pomoc při provádění a výkladu této dohody. Za tímto účelem strany zřídí smíšený readmisní výbor (dále jen „výbor“), jehož úkolem je zejména:

a)	sledovat uplatňování této dohody;

b)	rozhodovat o prováděcích opatřeních nezbytných pro jednotné uplatňování této dohody;

c)	pravidelně si vyměňovat informace o prováděcích protokolech vypracovaných jednotlivými členskými státy a Tureckem podle článku 20;

d)	doporučovat změny této dohody a jejích příloh.

2. Rozhodnutí výboru jsou pro smluvní strany závazná po skončení veškerých nezbytných vnitřních postupů, které vyžaduje právo smluvních stran.

3. Výbor je složen ze zástupců Turecka a Unie; Unie je zastoupena Komisí, jíž jsou nápomocni odborníci z členských států.

4. Výbor se schází podle potřeby na žádost jedné ze smluvních stran.

5. Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 20

Prováděcí protokoly

1. Na žádost členského státu nebo Turecka vypracují členský stát a Turecko prováděcí protokol, který bude mimo jiné upravovat pravidla týkající se:

a)	určování příslušných orgánů, hraničních přechodů a výměně kontaktních míst;

b)	podmínek navrácení s doprovodem, včetně průvozu státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti s doprovodem;

c)	prostředků a dokladů nad rámec těch, které jsou uvedeny v přílohách 1 až 4 této dohody;

d)	způsobů zpětného přebírání v rámci zrychleného řízení;

e)	postupu pohovorů.

2. Prováděcí protokoly uvedené v odstavci 1 tohoto článku vstoupí v platnost teprve poté, co byl vyrozuměn readmisní výbor uvedený v článku 19.

3. Turecko se zavazuje použít veškerá ustanovení prováděcího protokolu vypracovaného s jedním členským státem také ve svých vztazích s jiným členským státem, jenž o to požádá, a s výhradou jejich praktické použitelnosti pro Turecko.

Členské státy se zavazují použít veškerá ustanovení prováděcího protokolu vypracovaného mezi Tureckem a kterýmkoli jiným členským státem také ve svých vztazích s Tureckem, jenž o to požádá, a s výhradou jejich praktické použitelnosti pro tyto členské státy.

Článek 21

Vztah k dvoustranným dohodám nebo ujednáním členských států o zpětném přebírání osob

Aniž by bylo dotčen čl. 24 odst. 3, ustanovení této dohody mají přednost před ustanoveními jiného právně závazného nástroje týkajícího se zpětného přebírání neoprávněně pobývajících osob, které byly nebo mohou být podle článku 20 uzavřeny mezi jednotlivými členskými státy a Tureckem, pokud jejich ustanovení nejsou slučitelná s ustanoveními této dohody.

ODDÍL VIII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 22

Územní působnost

1. S výhradou odstavce 2 tohoto článku se tato dohoda použije na území, na kterém se uplatňuje Smlouva o Evropské unii, jak je definováno v článku 52 této smlouvy a v článku 355 Smlouvy o fungování Evropské unie, a na území Turecké republiky.

2. Tato dohoda se nepoužije na území Dánského království.

Článek 23

Technická pomoc

Obě strany souhlasí s prováděním této dohody, které bude založeno na zásadách společné odpovědnosti, solidarity a rovnocenného partnerství pro řízení migračních toků mezi Tureckem a Unií.

V této souvislosti se Unie zavazuje dát k dispozici finanční zdroje na podporu Turecka při provádění této dohody v souladu se společným prohlášením o technické pomoci uvedeným v příloze. Přitom bude věnována pozornost zejména budování institucí a kapacit. Taková podpora má být poskytována v souvislosti se stávajícími a budoucími prioritami, na kterých se Unie a Turecko společně dohodly.

Článek 24

Vstup v platnost, doba trvání a ukončení

1. Smluvní strany tuto dohodu ratifikují nebo schvalují v souladu se svými příslušnými postupy.

2. S výhradou odstavce 3 tohoto článku vstupuje tato dohoda v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni, kdy si smluvní strany vzájemně oznámí ukončení postupů uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

3. Závazky stanovené v článcích 4 a 6 této dohody se použijí teprve tři roky po dni stanoveném v odstavci 2 této dohody. Během tohoto přechodného tříletého období jsou použitelné pouze na osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníky třetích zemí, se kterými Turecko uzavřelo dvoustranné smlouvy nebo ujednání o zpětném přebírání. Během tohoto tříletého období budou i nadále použitelné stávající dvoustranné dohody mezi členskými státy a Tureckem ve svých příslušných částech.

4. Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou.

5. Každá smluvní strana může tuto dohodu vypovědět úředním oznámením druhé smluvní straně. Tato dohoda pozbývá účinnosti šest měsíců ode dne takového oznámení.

Článek 25

Přílohy

Nedílnou součást této dohody tvoří přílohy 1 až 6.

V Ankaře dne šestnáctého prosince dva tisíce třináct ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém, bulharském, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, rumunském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském, švédském a tureckém, přičemž všechna znění mají stejnou platnost.

За Европейския съюз

Рог la Unión Europea

Za Evropskou unii

For Den Europæiske Union

Für die Europäische Union

Euroopa Liidu nimel

Για την Ευρωπαϊκή Ένωση

For the European Union

Pour l'Union européenne

Per l'Unione europea

Eiropas Savienības vārdā –

Europos Sąjungos vardu

Az Európai Unió részéről

Għall-Unjoni Ewropea

Voor de Europese Unie

W imieniu Unii Europejskiej

Pela União Europeia

Pentru Uniunea Europeană

Za Európsku úniu

Za Evropsko unijo

Euroopan unionin puolesta

För Europeiska unionen

Avrupa Birliği Adına

За Република Турция

Por la República de Turquía

Za Tureckou republiku

For Republikken Tyrkiet

Für die Republik Türkei

Türgi Vabariigi nimel

Για τη Δημοκρατία της Τουρκίας

For the Republic of Turkey

Pour la république de Turquie

Per la Repubblica di Turchia

Turcijas Republikas vārdā –

Turkijos Respublikos vardu

A Török Köztársaság részeről

Għat-Turkija

Voor de Republiek Turkije

W imieniu Republiki Turcji

Pela República da Turquia

Pentru Republica Turcia

Za Tureckú republiku

Za Republiko Turčijo

Turkin tasavallan puolesta

För Republiken Turkiet

Türkiye Cumhuriyeti Adına

(1) V podobě stanovené v doporučení Rady EU ze dne 30. listopadu 1994.

(2) Tamtéž.

(3) Tamtéž.

(4) Tamtéž.

(5) Úř. věst. EU L 348, 24.12.2008, s. 98 .

(6) Úř. věst. EU L 31, 6.2.2003, s. 18.

(7) Úř. věst. EU L 326, 13.12.2005, s. 13.

PŘÍLOHA 1

Společný seznam dokladů, jejichž předložením se prokazuje státní příslušnost

(Ustanovení čl. 3 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 9 odst. 1)

Jestliže je dožádaným státem některý z členských států nebo Turecko:

—	pasy všech druhů,

—	propustky vydané dožádaným státem,

—	průkazy totožnosti všech druhů (včetně dočasných a prozatímních),

—	vojenské služební průkazy a vojenské knížky,

—	námořnické knížky a kapitánské průkazy,

—	osvědčení o státním občanství a jiné úřední doklady zmiňující nebo jednoznačně uvádějící státní občanství.

Jestliže je dožádaným státem Turecko:

—	potvrzení totožnosti na základě výsledku vyhledávání ve Vízovém informačním systému (1),

—	v případě členských států, jež nevyužívají Vízový informační systém, pozitivní identifikace vyplývající ze záznamů těchto členských států o žádosti o udělení víza.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS), Úř. věst. EU L 218, 13.8.2008, s. 60.

PŘÍLOHA 2

Společný seznam dokladů, jejichž předložení se považuje za přímý důkaz státní příslušnosti

(Ustanovení čl. 3 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 9 odst. 2)

—	fotokopie kteréhokoliv z dokladů uvedených v příloze 1 této dohody,

—	řidičské průkazy nebo jejich fotokopie,

—	rodné listy nebo jejich fotokopie,

—	podnikové průkazy totožnosti nebo jejich fotokopie,

—	písemná prohlášení svědků,

—	písemná prohlášení učiněná dotčenou osobou a jazyk, kterým tato osoba hovoří, včetně výsledku úřední zkoušky,

—	jakýkoliv jiný doklad, jenž může pomoci prokázat státní příslušnost dotyčné osoby, včetně dokumentů s fotografií, které mají nahrazovat pas a které byly vystaveny orgány,

—	doklady uvedené v příloze 1, jejichž platnost uplynula,

—	přesné informace poskytnuté oficiálními orgány a potvrzené druhou stranou.

PŘÍLOHA 3

Společný seznam dokumentů, které se považují za doklad o splnění podmínek pro zpětné převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

(Ustanovení čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 10 odst. 1)

—	vízum a/nebo povolení k pobytu vydané dožádaným státem,

—	vstupní/výstupní razítko nebo podobné potvrzení v cestovním dokladu, včetně padělaného cestovního dokladu, dotyčné osoby nebo jiný důkaz jejího vstupu/výstupu (např. ve formě fotografie),

—

doklady, osvědčení a účtenky jakéhokoliv druhu (např. hotelové účtenky, objednací průkazky u lékaře nebo zubního lékaře, vstupenky do veřejných/soukromých zařízení, smlouvy o pronájmu auta, účtenky z transakcí kreditní kartou atd.), které jasně prokazují, že dotyčná osoba pobývala na území dožádaného státu,

—	jízdenky a/nebo seznamy cestujících v letadle, vlaku, autobusu nebo lodi označené jménem, které dosvědčují přítomnost a cestu dotčené osoby na území dožádaného státu,

—	informace, z nichž je patrné, že dotyčná osoba použila služeb kurýra nebo cestovní kanceláře,

—	úřední písemné prohlášení, zejména prohlášení pracovníků pohraničního orgánu a jiných svědků, kteří mohou dosvědčit, že dotyčná osoba překročila hranici,

—	úřední písemné prohlášení dotyčné osoby v soudním nebo správním řízení.

PŘÍLOHA 4

Společný seznam dokumentů, které se považují za přímý doklad o splnění podmínek pro zpětné převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

(Ustanovení čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 10 odst. 2)

—	popis místa a okolností, za kterých byla dotyčná osoba po vstupu na území žádajícího státu zadržena, vydaný příslušnými orgány tohoto státu,

—	informace o totožnosti a/nebo pobytu osoby, které poskytla některá mezinárodní organizace (např. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky),

—	zprávy/potvrzení informací rodinnými příslušníky, spolucestujícími apod.,

—	písemné prohlášení dotyčné osoby.

PŘÍLOHA 5

PŘÍLOHA 6

Společné prohlášení o spolupráci v oblasti vízové politiky

Smluvní strany posilují svou spolupráci v oblasti vízové politiky a souvisejících oblastech, s cílem více podporovat mezilidské kontakty, počínaje zajištěním účinného uplatňování rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 19. února 2009 ve věci C-228/06 Mehmet Soysal, Ibrahim Savatli v. Spolková republika Německo a ostatních příslušných rozsudků týkajících se práv tureckých poskytovatelů služeb vycházejících z dodatkových protokolů ze dne 23. listopadu 1970, které tvoří přílohu k dohodě zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem.

Společné prohlášení k čl. 7 odst. 1

Strany se dohodly, že pro prokázání „veškeré snahy, aby osoby uvedené v článcích 4 a 6 byly navráceny přímo do země svého původu“ by měl žádající stát při předkládání žádosti o zpětné převzetí dožádanému státu zároveň předložit žádost o zpětné převzetí také zemi původu. Dožádaný stát odpoví ve lhůtách uvedených v čl. 11 odst. 2. Žádající stát informuje dožádaný stát, jakmile mezitím ze země původu obdrží kladnou odpověď na žádost o zpětné převzetí. V případě, když zemi původu dotyčné osoby nelze určit, a proto nelze žádost o zpětné převzetí zemi původu předložit, by v žádosti o zpětné převzetí, která bude předložena dožádanému státu, měly být uvedeny důvody této situace.

Společné prohlášení o technické pomoci

Turecko a Unie se dohodly na zintenzívnění své spolupráce, zejména aby byl splněn společný cíl řídit migrační toky a řešit nelegální migraci. Tím Turecko a Unie vyjádří svůj závazek sdílet zátěž na mezinárodní úrovni, být solidární, nést společnou odpovědnost a projevovat vzájemné pochopení.

Tato spolupráce bude zohledňovat zeměpisné skutečnosti a vycházet z úsilí Turecka jako kandidátské země, jež se účastní jednání. Rovněž bude zohledňovat rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou a národní program Turecka z roku 2008 pro přijetí acquis EU, ve kterém Turecko úplné acquis EU přijímá, a je připraveno ho po přistoupení k Unii provést.

V této souvislosti se Unie zavazuje dát k dispozici posílenou finanční pomoc na podporu Turecka při provádění této dohody.

Přitom bude pozornost věnována zejména budování institucí a kapacit, aby se zvýšila jednak schopnost Turecka bránit nelegálním migrantům vstupovat na jeho území, pobývat na něm a opouštět jej, jednak jeho přijímající kapacita pro zadržené nelegální migranty. Toho by mělo být mimo jiné dosaženo nákupem vybavení pro ostrahu hranic, zřízením přijímacích středisek a struktur pohraniční policie a podporou činností souvisejících s odborným vzděláváním, a to při plném respektování stávajících pravidel, kterými se vnější pomoc EU řídí.

Na podporu dalšího úplného a účinného provádění této dohody bude poskytnuta finanční pomoc EU, včetně odvětvového podpůrného programu v oblasti integrované správy hranic a migrace, a to způsoby, které mají být definovány společně s tureckými orgány a po roce 2013 v rámci příštích finančních výhledů EU a v souladu s nimi.

Společné prohlášení týkající se Dánska

Smluvní strany berou na vědomí, že tato dohoda se nevztahuje na území Dánského království ani na občany Dánského království. Za těchto okolností je vhodné, aby Turecko a Dánsko uzavřely dohodu o zpětném přebírání v duchu této dohody.

Společné prohlášení týkající se Islandu a Norska

Smluvní strany berou na vědomí těsný svazek mezi Unií a Islandem a Norskem, zejména na základě dohody ze dne 18. května 1999 o přidružení těchto zemí k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis. Za těchto okolností je vhodné, aby Turecko uzavřelo s Islandem a Norskem dohodu o zpětném přebírání v duchu této dohody.

Společné prohlášení týkající se Švýcarska

Smluvní strany berou na vědomí těsný svazek mezi Unií a Švýcarskem, zejména na základě dohody ze dne 1. března 2008 o přidružení Švýcarska k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis. Za těchto okolností je vhodné, aby Turecko uzavřelo se Švýcarskem dohodu o zpětném přebírání v duchu této dohody.

Společné prohlášení týkající se Lichtenštejnského knížectví

Smluvní strany berou na vědomí těsný svazek mezi Unií a Lichtenštejnským knížectvím, zejména na základě Dohody o přidružení Lichtenštejnského knížectví k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která vstoupila v platnost dnem 19. prosince 2011. Za těchto okolností je vhodné, aby Turecko uzavřelo s Lichtenštejnským knížectvím dohodu o zpětném přebírání v duchu této dohody.

7.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 134/32

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 463/2014

ze dne 5. května 2014,

kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 223/2014 o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám stanoví podmínky týkající se systému pro elektronickou výměnu dat mezi členskými státy a Komisí

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 223/2014 ze dne 11. března 2014 o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (1), a zejména na čl. 30 odst. 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Podle čl. 30 odst. 4 nařízení (EU) č. 223/2014 se všechny úřední výměny informací mezi členskými státy a Komisí provádějí za použití systému pro elektronickou výměnu dat. Je proto nutné stanovit podmínky, jež má uvedený systém pro elektronickou výměnu dat splňovat.

(2)	Za účelem zaručení co nejvyšší kvality informací o provádění operačních programů, zvýšení využitelnosti systému a jeho zjednodušení je nutné stanovit základní požadavky na formu a rozsah informací, jež jsou předmětem výměny.

(3)	Je nutné specifikovat zásady a použitelná pravidla pro fungování systému s ohledem na určení strany, která je odpovědná za nahrávání dokumentů a provádění jejich aktualizací.

(4)	Aby bylo možné zaručit snížení administrativní zátěže členských států i Komise a zároveň zajistit účinnou výměnu informací, je nutné stanovit technické vlastnosti systému.

(5)

Členské státy a Komise by také měly mít možnost zadávat a předávat data dvěma různými způsoby, jež budou upřesněny. Je rovněž nutné stanovit jasná pravidla pro případ, že systém elektronické výměny dat nelze použít v důsledku vyšší moci, aby členské státy i Komise mohly pokračovat ve výměně informací alternativním způsobem.

(6)

Členské státy a Komise by měly zajistit, že předávání dat prostřednictvím systému elektronické výměny dat bude probíhat zabezpečeným způsobem, který zajistí dostupnost, úplnost, pravost, důvěrnost informací a nemožnost popření informací. Z tohoto důvodu je nutné stanovit pravidla týkající se bezpečnosti.

(7)

Toto zařízení by mělo respektovat základní práva a dodržovat zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie, zejména právo na ochranu osobních údajů. Toto nařízení by se tedy mělo používat v souladu s těmito právy a zásadami. Pokud jde o osobní údaje zpracovávané členskými státy, použije se směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (2). Pokud jde o zpracování osobních údajů orgány a institucemi Unie a o volný pohyb těchto údajů, použije se nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (3).

(8)	S cílem zajistit rychlé uplatňování opatření tohoto nařízení by toto nařízení mělo vstoupit v platnost prvním dnem po jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(9)	Opatření uvedená v tomto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru Fondu evropské pomoci nejchudším osobám,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

USTANOVENÍ, JIMIŽ SE PROVÁDÍ NAŘÍZENÍ (EU) Č. 223/2014 O FONDU EVROPSKÉ POMOCI NEJCHUDŠÍM OSOBÁM (FEAD)

SYSTÉM PRO ELEKTRONICKOU VÝMĚNU DAT

(Zmocnění podle čl. 30 odst. 4 nařízení (EU) č. 223/2014)

Článek 1

Zřízení systému pro elektronickou výměnu dat

Komise zřídí systém pro elektronickou výměnu dat určený pro veškerou úřední výměnu informací mezi členským státem a Komisí.

Článek 2

Obsah systému pro elektronickou výměnu dat

Systém pro elektronickou výměnu dat (dále jen „SFC2014“) obsahuje alespoň informace uvedené ve vzorech, formátech a šablonách stanovených podle nařízení (EU) č. 223/2014. Informace uvedené v elektronických formulářích, které jsou součástí SFC2014 (dále jen „strukturovaná data“), nelze nahradit nestrukturovanými daty včetně hypertextových odkazů nebo jiných druhů nestrukturovaných dat, jako jsou přílohy obsahující dokumenty nebo obrázky. Pokud členský stát předává stejnou informaci formou strukturovaných dat a nestrukturovaných dat, v případě nesrovnalostí se použijí strukturovaná data.

Článek 3

Provoz SFC2014

1. Komise, orgány určené členskými státy podle čl. 59 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (4) a článku 31 nařízení (EU) č. 223/2014 a orgány, na něž byly úkoly těchto orgánů přeneseny, jsou povinny zadávat do SFC2014 informace, za jejichž předávání odpovídají, a veškeré aktualizace těchto informací.

2. Informace předávané Komisi ověřuje a předkládá jiná osoba než ta, která předávaná data zadala. Toto rozdělení úkolů je podporováno prostřednictvím SFC2014 nebo řídících a kontrolních informačních systémů členského státu automaticky propojených s SFC2014.

3. Členské státy jmenují na vnitrostátní úrovni osobu či osoby odpovídající za správu přístupových práv k SFC2014, jejichž úkolem je:

a)	zjišťovat totožnost uživatelů, kteří žádají o přístup, a ujistit se, že tito uživatelé jsou zaměstnanci organizace;

b)	informovat uživatele o jejich povinnostech za účelem zajištění bezpečnosti systému;

c)	ověřovat oprávnění uživatelů na požadovanou úroveň oprávnění v souvislosti s jejich úkoly a hierarchickým postavením;

d)	žádat o ukončení přístupových práv v případě, že tato přístupová práva již nejsou potřebná nebo opodstatněná;

e)	neprodleně hlásit podezřelé události, které by mohly narušit bezpečnost systému;

f)	hlášením změn zajišťovat trvalou přesnost identifikačních údajů uživatelů;

g)	přijímat nutná preventivní opatření pro ochranu dat a obchodního tajemství podle unijních a vnitrostátních pravidel;

h)	informovat Komisi o všech změnách majících vliv na schopnost orgánů členského státu nebo uživatelů SFC2014 plnit povinnosti uvedené v odstavci 1 nebo na osobní schopnost plnit povinnosti uvedené v bodech a) až g).

4. Výměny dat a transakce jsou opatřeny povinným elektronickým podpisem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES (5). Členské státy a Komise uznávají právní účinky elektronického podpisu použitého v SFC2014 a přijímají jej jako důkaz v soudním řízení.

Informace zpracované prostřednictvím SFC2014 musejí respektovat ochranu soukromí, osobních údajů fyzických osob a obchodního tajemství právnických osob podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (6), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES (7), směrnice 1995/46/ES a nařízení (ES) č. 45/2001.

Článek 4

Vlastnosti SFC2014

Za účelem zajištění účinné a účelné elektronické výměny informací má SFC2014 tyto vlastnosti:

a)	interaktivní formuláře nebo formuláře předvyplněné systémem na základě informací, které byly v systému dříve uloženy;

b)	automatické výpočty tam, kde sníží náročnost zadávání pro uživatele;

c)	automatické kontroly jako součást systému umožňující provádět kontrolu vnitřní soudržnosti předávaných dat a jejich soulad s použitelnými pravidly;

d)	systémem vytvářená upozornění, která uživatele SFC2014 upozorní na proveditelnost nebo neproveditelnost určitých úkonů;

e)	on-line sledování stavu zpracovávání informací zadaných do systému;

f)	dostupná historie, pokud jde o všechny informace zadané pro konkrétní operační program.

Článek 5

Předávání informací prostřednictvím SFC2014

1. Přístup k SFC2014 mají všechny členské státy a Komise buď přímo přes interaktivní uživatelské rozhraní (tj. internetovou aplikaci), nebo prostřednictvím technického rozhraní využívajícího předem definované protokoly (tj. internetové služby) umožňujícího automatickou synchronizaci a předávání dat mezi informačními systémy členských států a SFC2014.

2. Datum elektronického předání informací členskými státy Komisi a naopak se považuje za datum předložení dotčeného dokumentu.

3. V případě vyšší moci, nesprávného fungování SFC2014 nebo přerušení připojení k SFC2014 po dobu delší než jeden pracovní den v průběhu posledního týdne před lhůtou stanovenou pro předložení informací nebo v období od 23. do 31. prosince nebo pět pracovních dnů v jiných obdobích se výměna informací mezi členským státem a Komisí může uskutečnit v papírové podobě za použití vzorů, formátů a šablon uvedených v čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení.

Jakmile dojde k obnovení správného fungování systému pro elektronickou výměnu, obnovení připojení k tomuto systému nebo jakmile pomine příčina vyšší moci, dotčená strana informaci, která již byla zaslána v papírové podobě, neprodleně zadá také do SFC2014.

4. V případech uvedených v odstavci 3 se za datum předložení dotčeného dokumentu považuje datum uvedené na poštovním razítku.

Článek 6

Bezpečnost dat předávaných prostřednictvím SFC2014

1. Komise pro SFC2014 stanoví politiku bezpečnosti informačních technologií (dále jen „politika bezpečnosti IT SFC“), která se použije na pracovníky, kteří podle příslušných pravidel Unie SFC2014 používají, zejména rozhodnutí Komise K(2006) 3602 (8) a jeho prováděcí pravidla. Komise určí osobu nebo osoby odpovědné za vymezení, dodržování a zajišťování správného používání politiky bezpečnosti pro SFC2014.

2. Členské státy a evropské orgány jiné než Komise, jimž byla udělena přístupová práva k SFC2014, jednají v souladu s podmínkami týkajícími se bezpečnosti IT zveřejněnými na portálu SFC2014 a opatřeními, která v rámci SFC2014 provádí Komise za účelem zabezpečení přenosu dat, zejména v souvislosti s používáním technického rozhraní uvedeného v čl. 5 odst. 1 tohoto nařízení.

3. Členské státy a Komise provedou a zajistí účinnost přijatých bezpečnostních opatření tak, aby byla data, jež uložili a předali prostřednictvím SFC2014, chráněna.

4. Členské státy přijmou vnitrostátní, regionální nebo místní politiky bezpečnosti informací týkající se přístupu do SFC2014 a automatického zadávání dat do tohoto systému, kterou zajistí minimální soubor bezpečnostních požadavků. Tyto vnitrostátní, regionální nebo místní politiky bezpečnosti IT mohou odkazovat na další dokumenty týkající se bezpečnosti. Každý členský stát zajistí, aby se uvedené politiky bezpečnosti IT použily pro všechny orgány používající SFC2014.

5. Součástí vnitrostátní, regionální nebo místní politiky bezpečnosti IT jsou:

a)	aspekty bezpečnosti IT při práci vykonávané osobou či osobami, které odpovídají za správu přístupových práv uvedených v čl. 3 odst. 3 tohoto nařízení, v případě přímého použití;

b)	v případě připojení regionálních nebo místních počítačových systémů k SFC2014 prostřednictvím technického rozhraní uvedeného v čl. 5 odst. 1 tohoto nařízení bezpečnostní opatření pro tyto systémy, které lze uvést do souladu s požadavky na bezpečnost SFC2014.

Pro účely prvního pododstavce písm. b) jsou případně upraveny tyto aspekty:

a)	fyzická bezpečnost;

b)	nosiče dat a kontrola přístupu;

c)	kontrola uchovávání;

d)	kontrola přístupu a hesla;

e)	sledování;

f)	propojení s SFC2014;

g)	komunikační infrastruktura;

h)	správa lidských zdrojů před, během a po zaměstnání;

i)	krizové řízení.

6. Uvedené vnitrostátní, regionální nebo místní politiky bezpečnosti IT jsou založeny na posouzení rizik a popsaná opatření jsou úměrná zjištěným rizikům.

7. Dokumenty vymezující vnitrostátní, regionální nebo místní politiku bezpečnosti IT se na vyžádání poskytnou Komisi.

8. Členské státy určí na vnitrostátní úrovni osobu nebo osoby odpovědné za dodržování a zajišťování správného používání vnitrostátní, regionální nebo místní politiky bezpečnosti IT. Uvedená osoba nebo osoby působí jako kontaktní místo s osobou nebo osobami určenými Komisí a uvedenými v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení.

9. Politika bezpečnosti IT SFC i příslušné vnitrostátní, regionální a místní politiky bezpečnosti IT se aktualizují v případě technologických změn, zjištění nových hrozeb nebo jiných souvisejících událostí. Uvedené politiky se v každém případě každoročně přezkoumávají, aby bylo zajištěno, že i nadále poskytují vhodnou reakci.

KAPITOLA II

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 7

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 5. května 2014.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 223/2014 ze dne 11. března 2014 o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (Úř. věst. L 72, 12.3.2014, s. 1).

(2) Směrnice 95/46/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).

(4) Nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).

(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy (Úř. věst. L 13, 19.1.2000, s. 12).

(6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37).

(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (Úř. věst. L 337, 18.12.2009, s. 11).

(8) Rozhodnutí Komise K(2006) 3602 ze dne 16. srpna 2006 o bezpečnosti informačních systémů užívaných v Evropské komisi.

7.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 134/46

PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 29. dubna 2014,

kterým se zavádí pracovní program pro celní kodex Unie

(2014/255/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (1), a zejména na článek 281 tohoto nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Článek 280 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „kodex“) stanoví, že Komise vypracuje pracovní program pro vývoj elektronických systémů a jejich uvedení do provozu. Tento pracovní program je důležitý především pro vytváření přechodných opatření týkajících se elektronických systémů a pro načasování v případech, kdy systémy nebudou ke dni, kdy kodex nabude účinnosti, tj. k 1. květnu 2016, ještě v provozu.

(2)

Kodex stanoví, že veškerá výměna informací mezi celními orgány i mezi hospodářskými subjekty a celními orgány a uchovávání těchto informací se mají uskutečňovat prostřednictvím elektronického zpracovávání dat a že informační a komunikační systémy musí hospodářským subjektům poskytovat stejné možnosti ve všech členských státech. Pracovní program by proto měl stanovit podrobný plán uvedení elektronických systémů do provozu, aby se zajistilo správné uplatňování kodexu.

(3)

Pracovní program by tudíž měl obsahovat seznam elektronických systémů, které by měly být vyvinuty členskými státy v těsné spolupráci s Komisí, aby byl kodex uplatnitelný v praxi. Tento seznam vychází ze stávajícího plánovacího dokumentu o všech projektech celních orgánů v oblasti IT, který se nazývá víceletý strategický plán („VSP“) a je vypracován v souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 70/2008/ES (2), a zejména s článkem 4 a čl. 8 odst. 2 uvedeného rozhodnutí. Elektronické systémy uvedené v pracovním programu by se měly řídit stejným přístupem k řízení projektu a měly by být připravovány a vyvíjeny způsobem stanoveným ve VSP.

(4)

Pracovní program by měl určit a popsat elektronické systémy, jakož i související právní základ, hlavní milníky a stanovená data uvedení do provozu. Tato data by se měla označovat jako „cílová data uvedení do provozu“. Datum uvedení elektronických systémů do provozu by mělo představovat cílové datum ukončení přechodného období.

(5)

Elektronické systémy uvedené v pracovním programu by měly být vybírány s ohledem na jejich očekávaný dopad na priority stanovené v kodexu. V této souvislosti je jednou z hlavních priorit schopnost nabídnout hospodářským subjektům širokou škálu elektronických služeb v oblasti cel na celém celním území Unie. Mimoto by se elektronické systémy měly zaměřit na zvyšování účinnosti a efektivnosti a harmonizace celních postupů v celé Unii. Pořadí a harmonogram uvedení systémů uvedených v pracovním programu do provozu by měly vycházet z praktických aspektů a z aspektů týkajících se řízení projektu, jako je například šíření úsilí a zdrojů, provázanost projektů, specifické požadavky jednotlivých systémů a pokročilost projektu. Samotný pracovní program si klade za cíl řádně a postupně plánovat a řídit vývoj elektronických systémů.

(6)

Jelikož elektronické systémy uvedené v čl. 16 odst. 1 kodexu mají být vyvíjeny, zaváděny a udržovány členskými státy ve spolupráci s Komisí, měly by členské státy a Komise spolupracovat pro zajištění toho, aby příprava i realizace elektronických systémů byly řízeny v souladu s pracovním programem a aby byla učiněna příslušná opatření ke koordinovanému a včasnému plánování, navrhování a vyvíjení uvedených systémů a jejich uvedení do provozu.

(7)	Aby se zajistila synchronizovanost mezi pracovním programem a VSP, měl by být pracovní program aktualizován zároveň s VSP.

(8)	Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Předmět

Toto rozhodnutí stanoví pracovní program uvedený v čl. 280 odst. 1 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie („kodex“).

Pracovní program je uveden v příloze tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Provádění

1. Komise a členské státy podniknou opatření nezbytná pro spolupráci a provádění pracovního programu.

2. Projekty vymezené v pracovním programu i příprava a realizace souvisejících elektronických systémů budou řízeny způsobem, který odpovídá pracovnímu programu.

3. Komise se zavazuje, že bude spolu s členskými státy usilovat o shodu a domluvu na rozsahu působnosti projektu, koncepci, požadavcích a struktuře elektronických systémů, aby bylo možné zahájit projekty v rámci pracovního programu. Komise bude případně konzultovat rovněž hospodářské subjekty a přihlédne k jejich názorům.

Článek 3

Aktualizace

1. Pracovní program bude pravidelně aktualizován, aby se zajistilo, že bude odpovídat aktuálnímu vývoji při provádění kodexu a zohlední skutečný pokrok dosažený v přípravě a vývoji elektronických systémů, zejména pokud jde o dostupnost společně dohodnutých specifikací a uvádění elektronických systémů do provozu.

2. Aby se zajistila synchronizovanost mezi pracovním programem a víceletým strategickým plánem („VSP“), bude pracovní program nejméně jednou ročně aktualizován.

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 29. dubna 2014.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda

(1) Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1.

(2) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 70/2008/ES ze dne 15. ledna 2008 o bezpapírovém prostředí pro clo a obchod (Úř. věst. L 23, 26.1.2008, s. 21).

PŘÍLOHA

PRACOVNÍ PROGRAM PRO CELNÍ KODEX UNIE

I. Úvod k pracovnímu programu

Účelem pracovního programu je vytvořit nástroj na podporu uplatňování kodexu, pokud jde o vývoj elektronických systémů a jejich uvedení do provozu.

Pracovní program podpoří vývoj elektronických systémů, které požaduje čl. 6 odst. 1, a bude řídit určování přechodných období podle článku 278 kodexu. Pracovní program se týká nezbytné spolupráce mezi Komisí a členskými státy při vývoji elektronických systémů a jejich uvedení do provozu v souladu s ustanoveními čl. 16 odst. 1 kodexu.

Pracovním programem se rozumí toto:

1.	Týká se vývoje elektronických systémů uvedených v čl. 16 odst. 1 kodexu a jejich uvedení do provozu;

2.	Zohledňuje priority vymezené v čl. 280 odst. 2 kodexu;

3.	Uvádí elektronické systémy podle čl. 16 odst. 1, které jsou nezbytné pro uplatňování ustanovení kodexu a u nichž má být stanoveno přechodné období, jež začne dnem, kdy kodex nabude účinnosti, a skončí nejpozději 31. prosince 2020;

U jednotlivých projektů uvádí:

a)	podrobný popis projektu i souvisejícího elektronického systému;

b)	právní základ dotyčného elektronického systému (související ustanovení kodexu);

c)	hlavní milníky, pokud jde o cílové datum technických specifikací, kterým se rozumí datum provedení aktualizovaných ustálených technických specifikací, jež budou mít členské státy k dispozici po přezkumu;

d)	stanovené datum zprovoznění elektronického systému, jež se označuje jako cílové datum uvedení dotyčného elektronického systému do provozu a shoduje se s datem ukončení přechodného období.

Popis elektronických systémů v pracovním programu vychází z požadavků na tyto systémy, které lze vyvodit z popisů uvedených v kodexu, stanovených při vytváření pracovního programu.

Za účelem realizace pracovního programu zahájí Komise konkrétní projekty týkající se elektronických systémů prostřednictvím aktivit spojených s obchodní analýzou a prováděných v těsné spolupráci s členskými státy. Vzhledem k dalšímu rozpracování informačně-technické části projektů určí Komise v úzké spolupráci s členskými státy společné specifikace pro plánované elektronické systémy. Členské státy a Komise zajistí vývoj systémů a jejich uvedení do provozu, včetně jejich testování a šíření, v souladu se stanovenou systémovou strukturou a specifikacemi. Komise a členské státy budou spolupracovat také s ostatními zainteresovanými stranami, například s hospodářskými subjekty.

Projekty budou zahájeny v různých fázích počínaje rozpracováním přes vytváření, testování a šíření až po závěrečné zprovoznění. Úloha Komise a členských států bude v těchto různých fázích záviset na povaze a struktuře systémů i jejich komponentů či služeb podrobně popsaných v projektových fiších víceletého strategického plánu („VSP“). Společné technické specifikace budou případně určeny Komisí v těsné spolupráci s členskými státy a budou podrobeny jejich přezkumu, aby byly k dispozici 24 měsíců před cílovým datem uvedení dotyčného elektronického systému do provozu.

Členské státy a Komise se budou podílet na vývoji systémů a jejich uvedení do provozu, včetně činností podporujících realizaci, například odborné přípravy a komunikační činnosti. Tyto činnosti budou prováděny s ohledem na milníky a data uvedená v pracovním programu. Hospodářské subjekty učiní opatření nezbytná k tomu, aby mohly systémy využívat, jakmile budou tyto zprovozněny.

II. Pracovní program (pro celní kodex Unie)

„Projekty CKU a související elektronické systémy“

Seznam projektů týkajících se vývoje elektronických systémů a jejich uvedení do provozu vyžadovaných za účelem uplatňování kodexu

Právní základ

Hlavní milník

Cílové datum uvedení elektronického systému do provozu (1)

1.	Systém registrovaných vývozců (REX) Projekt má za cíl zpřístupnit aktuální informace o registrovaných vývozcích usazených v zemích všeobecného systému preferencí (GSP), kteří vyvážejí zboží do EU. Systém bude obsahovat rovněž údaje o obchodnících EU za účelem podpory vývozu do zemí GSP.

Čl. 6 odst. 1, články 16 a 64 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Cílové datum technických specifikací

= 1. čtvrtletí roku 2015

1.1.2017

ZISZ CKU/Surveillance 2+

Projekt má za cíl modernizovat systémy ZISZ a Surveillance 2, a tak zajistit

—	sladění systému EZISZ-3 s požadavky CKU,

—	rozšíření údajů ze systému Surveillance,

—	monitorování povinného používání ZISZ,

—	monitorování a řízení rozšířeného používání ZISZ.Projekt bude realizován ve dvou fázích.

První fáze bude pokrývat základní součásti za účelem splnění povinnosti kontroly používání ZISZ pomocí zredukovaného souboru údajů a sladění s postupem rozhodování celních orgánů.

Ve druhé fázi dojde k zavedení monitorování v celém rozsahu pomocí celého souboru údajů a obchodníci a harmonizované obchodní rozhraní budou moci podávat žádosti ZISZ a dostávat rozhodnutí ZISZ elektronicky.

Čl. 6 odst. 1, články 16, 22, 23, 26, 27, 28, 33 a 34 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Cílové datum technických specifikací

= 2. čtvrtletí roku 2015

(fáze 1)

= 3. čtvrtletí roku 2016

(fáze 2)

1.3.2017

(fáze 1)

1.10.2018

(fáze 2)

Rozhodování celních orgánů dle CKU

Projekt má za cíl harmonizovat postupy týkající se žádosti o rozhodnutí celních orgánů, rozhodování a řízení rozhodování prostřednictvím standardizace a elektronické správy údajů o žádostech a rozhodnutích/povoleních v celé Evropské unii. Tento systém usnadní konzultace v průběhu rozhodování i řízení povolovacího postupu.

Čl. 6 odst. 1, články 16, 22, 23, 26, 27 a 28 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Cílové datum technických specifikací

= 3. čtvrtletí roku 2015

2.10.2017

Přímý přístup obchodníků k evropským informačním systémům (jednotná správa uživatelů a digitální podpis)

Cílem tohoto projektu je zajistit funkční řešení přímého přístupu obchodníků harmonizovaného na úrovni EU jakožto služby, jež má být začleněna do elektronických celních systémů vymezených v konkrétních projektech CKU, jako jsou například ZISZ CKU/Surveillance 2+ a Rozhodování celních orgánů dle CKU. Projekt zahrnuje podporu identifikace, přístupu a správy uživatelů v souladu s nezbytnou bezpečnostní politikou, případně doplněnou o podporu digitálních podpisů.

Čl. 6 odst. 1 a článek 16 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Cílové datum technických specifikací

= 4. čtvrtletí roku 2015

2.10.2017

5.	Důkaz o statusu Unie (PoUS) dle CKU Projekt má za cíl vytvořit nový celoevropský informační systém pro uchovávání, správu a vyhledávání dokumentů týkajících se důkazu o statusu Unie. Projekt počítá s nahrazením dokladu T2L v tištěné podobě elektronickým dokumentem.

Čl. 6 odst. 1, články 16 a 153 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Cílové datum technických specifikací

= 3. čtvrtletí roku 2015

2.10.2017

6.	Aktualizace oprávněných hospodářských subjektů (AEO) dle CKU Projekt má za cíl vylepšit obchodní postupy týkající se žádostí a oprávnění AEO s přihlédnutím ke změnám právních ustanovení CKU a harmonizaci režimu pro rozhodování celních orgánů.

Čl. 6 odst. 1, články 16, 22, 23, 26, 27, 28, 38 a 39 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Cílové datum technických specifikací

= 1. čtvrtletí roku 2016

1.03.2018

Surveillance 3 dle CKU

Tento projekt má za cíl modernizovat systém Surveillance 2+, a tak zajistit jeho soulad s požadavky CKU, například se standardní výměnou informací pomocí metod elektronického zpracování údajů a stanovení odpovídajících funkcí nezbytných pro zpracování a analýzu celého souboru údajů o dohledu získaných od členských států.

Projekt proto bude zahrnovat další kapacity pro získávání údajů a funkce pro podávání zpráv, jež mají být dostupné Komisi i členským státům.

Čl. 6 odst. 1, článek 16 a čl. 56 odst. 5 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Cílové datum technických specifikací

= 3. čtvrtletí roku 2016

1.10.2018

8.	Aktualizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) dle CKU Tento projekt má za cíl sladit stávající systém NCTS s novými požadavky CKU, například sladění výměn informací s požadavky na údaje dle CKU a aktualizaci a vývoj rozhraní s ostatními systémy.

Čl. 6 odst. 1, články 16 a 226–236 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Cílové datum technických specifikací

= 3. čtvrtletí roku 2016

1.10.2018

Automatizovaný systém vývozu (AES) dle CKU

Projekt má za cíl dále rozvíjet stávající systém kontroly při vývozu, aby mohl být zaveden plně automatizovaný systém vývozu, který by splňoval obchodní požadavky na postupy a údaje stanovené CKU, k nimž patří mimo jiné zjednodušené režimy, oddělené vývozní zásilky a centralizované celní řízení pro vývoz. Počítá se rovněž s vývojem rozhraní harmonizovaných se systémem pro kontrolu přepravy zboží podléhajícího spotřebním daním (EMCS) a NCTS. Automatizovaný systém vývozu umožní plnou automatizaci režimů vývozu a vývozních formalit.

Čl. 6 odst. 1, články 16, 179 a 263–276 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Cílové datum technických specifikací

= 3. čtvrtletí roku 2016

1.3.2019

10.	Informační listy (INF) pro zvláštní režimy dle CKU Tento projekt má za cíl vyvinout nový centralizovaný systém pro podporu a usnadnění postupů správy údajů INF a elektronické zpracovávání údajů INF v oblasti zvláštních režimů.

Čl. 6 odst. 1, články 16, 215, 237–242 a 250–262 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Cílové datum technických specifikací

= 3. čtvrtletí roku 2017

1.10.2019

11.

Zvláštní režimy dle CKU

Tento projekt má za cíl urychlit, usnadnit a harmonizovat zvláštní režimy v celé Unii pomocí společných modelů obchodních postupů. Tento projekt bude mít za cíl provést veškeré změny vyžadované dle CKU u uskladnění v celním skladu, konečného použití, dočasného použití i aktivního a pasivního zušlechťovacího styku. Pokud se týká elektronických řešení zpracovávání údajů o zvláštních režimech, tato budou vytvářena zejména na vnitrostátní úrovni.

Čl. 6 odst. 1, články 16, 215, 237–242 a 250–262 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Cílové datum technických specifikací

= 1. čtvrtletí roku 2017

1.10.2019

12.

Oznámení o příjezdu, oznámení o předložení zboží a dočasné uskladnění dle CKU

Cílem tohoto projektu je určit postupy týkající se oznámení o příjezdu dopravního prostředku, oznámení o předložení zboží a celního prohlášení pro účely dočasného uskladnění a podpořit harmonizaci ve všech členských státech, pokud jde o výměnu údajů mezi obchodníky a celními orgány a případně také mezi celními správami. V případě, že se postupy týkají pouze jednoho členského státu, je provádění postupu výlučně vnitrostátní záležitostí.

Čl. 6 odst. 1, články 16 a 133–152 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Cílové datum technických specifikací

= 3. čtvrtletí roku 2017

2.3.2020

13.

Centralizované celní řízení pro dovoz (CCI) dle CKU

Tento projekt má za cíl zajistit proclení zboží v rámci centralizovaného celního řízení, a umožnit tak hospodářským subjektům centralizovat své obchodování z hlediska celního řízení. Zpracování celního prohlášení a samotné propuštění zboží by mělo být koordinováno příslušnými celními úřady.

Čl. 6 odst. 1, články 16 a 179 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Cílové datum technických specifikací

= 1. čtvrtletí roku 2017

1.10.2020

14.

Řízení záruk (GUM) dle CKU

Tento projekt má za cíl zajistit efektivní a účinné řízení platných komplexních záruk, které lze využít ve více členských státech, a monitorování referenčního množství u každého celního prohlášení, doplňkového celního prohlášení či příslušných informací o údajích nezbytných pro zaúčtování stávajících částek celního dluhu ve všech celních režimech uvedených v celním kodexu Unie, kromě tranzitu, kterým se zabývá projekt NCTS.

Čl. 6 odst. 1, články 16 a 89–100 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Cílové datum technických specifikací

= 1. čtvrtletí roku 2018

2.3.2020

15.

Bezpečnost a zabezpečení a řízení rizik dle CKU

Cílem tohoto projektu je posílit bezpečnost a zabezpečení dodavatelského řetězce v určených oblastech, ve všech druzích dopravy a zejména v letecké nákladní dopravě, zlepšením kvality údajů, zadávání údajů a také dostupnosti a sdílení údajů. Vylepšen bude rovněž rámec pro celkovou analýzu rizik prostřednictvím optimalizace údajů o leteckém nákladu, které jsou k dispozici celním orgánům, a výměny informací týkajících se rizik. To povede ke změnám systémů, například systému kontroly při dovozu a systému Společenství pro řízení rizik, s možným rozšířením o nové moduly.

Čl. 6 odst. 1, články 16, 46 a 127–132 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Bude stanoveno v příští verzi pracovního programu

Bude stanoveno v příští verzi pracovního programu, který bude vycházet z harmonogramu (2)

16.

Sazební zařazení zboží (CLASS) dle CKU

Projekt má za cíl vyvinout informační systém pro sazební zařazení zboží s modulem pro konzultace, který by představoval jednotnou platformu, kde budou dostupné a snadno přístupné veškeré informace o sazebním zařazení zboží (bez ohledu na jejich povahu). To umožní hospodářským subjektům, především malým a středním podnikům, i celním orgánům členských států snáze nalézt příslušné informace o sazební zařazení zboží.

Čl. 6 odst. 1, čl. 16 odst. 1 a článek 57 nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

Bude stanoveno v příští verzi pracovního programu

Tabulka

Grafický přehled

(1) Toto cílové datum uvedení elektronických systémů do provozu se shoduje s datem ukončení přechodného období.

(2) Harmonogramem pro projekty týkající se vývoje v oblasti řízení rizik se bude zabývat aktualizovaná verze tohoto pracovního programu v souladu s probíhající prací Komise na strategii a akčním plánu a v návaznosti na závěry Rady o posilování bezpečnosti dodavatelského řetězce a řízení rizik v oblasti cel (8761/3/13, Rev. 3, 18. června 2013).

		ISSN 1977-0626
Úřední věstník Evropské unie		L 134

České vydání	Právní předpisy	Svazek 57 7. května 2014

Obsah		II Nelegislativní akty	Strana
		MEZINÁRODNÍ DOHODY
		2014/252/EU
	*	Rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014 o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Tureckou republikou o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob	1
		Dohoda mezi Evropskou unií a Tureckou republikou o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob	3
		NAŘÍZENÍ
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 462/2014 ze dne 5. května 2014, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh schvaluje základní látka Equisetum arvense L. a mění prováděcí nařízení (EU) č. 540/2011 ( 1 )	28
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 463/2014 ze dne 5. května 2014, kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 223/2014 o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám stanoví podmínky týkající se systému pro elektronickou výměnu dat mezi členskými státy a Komisí	32
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 464/2014 ze dne 6. května 2014, kterým se stanoví odchylka od nařízení Rady (ES) č. 1967/2006, pokud jde o minimální vzdálenost od pobřeží a minimální hloubku moře pro lodní nevody k lovu smáčkovitých (Gymnammodytes cicerelus a G. semisquamatus) a hlaváčovitých (Aphia minuta a Crystalogobius linearis) v některých teritoriálních vodách Španělska (Katalánska)	37
		Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 465/2014 ze dne 6. května 2014 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny	40
		ROZHODNUTÍ
		2014/253/EU
	*	Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. dubna 2014 o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 13 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (žádost EGF/2012/004 ES/Grupo Santana ze Španělska)	42
		2014/254/EU
	*	Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. dubna 2014 o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 13 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a o řádném finančním řízení (žádost EGF/2012/007 IT/VDC Technologies, Itálie)	44
		2014/255/EU
	*	Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 29. dubna 2014, kterým se zavádí pracovní program pro celní kodex Unie	46

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kód třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0702 00 00	MA	37,5
	MK	101,4
	TN	109,1
	TR	97,3
	ZZ	86,3
0707 00 05	MA	35,6
	MK	51,1
	TR	125,0
	ZZ	70,6
0709 93 10	MA	70,8
	TR	113,5
	ZA	31,4
	ZZ	71,9
0805 10 20	EG	47,3
	IL	73,9
	MA	45,0
	TN	68,6
	TR	63,3
	ZZ	59,6
0805 50 10	MA	35,6
	TR	96,3
	ZZ	66,0
0808 10 80	AR	109,1
	BR	87,6
	CL	115,7
	CN	98,6
	MK	30,8
	NZ	135,5
	US	158,7
	ZA	111,3
	ZZ	105,9


	(1) Text s významem pro EHP