19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/1

(1)

Ustanovení čl. 10 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (3) nespecifikují, jakým způsobem se mají během obchodovacího období rozdělit jednotlivé objemy povolenek na emise skleníkových plynů, které mají být vydraženy.

(2)

V zájmu právní jistoty a předvídatelnosti trhu je třeba vyjasnit, že Komise může za výjimečných okolností upravit harmonogram dražeb podle čl. 10 odst. 4 směrnice 2003/87/ES, aby bylo zajištěno řádné fungování trhu.

(3)

Směrnice 2003/87/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/2

(1)

Podle nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 (1), a zejména podle čl. 15 odst. 8 první odrážky, čl. 16 odst. 5 a čl. 18 odst. 5 uvedeného nařízení, má Komise pravomoc přijmout prováděcí pravidla týkající se základní výrobní dávky, která má být vybírána od držitelů kvóty působících v rámci společné organizace trhů v odvětví cukru, koeficientu pro výpočet doplňkové dávky a úhrady nebo částečného proplacení dávky prodejcům cukrové řepy.

(2)

Komise stanovila dávky z výroby pro hospodářské roky 2001/02 (2), 2002/03 (3), 2003/04 (4), 2004/05 (5) a 2005/06 (6).

(3)

Článek 18 odst. 2 nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že pokud je dávka ze základní výroby nižší než maximální částka podle čl. 15 odst. 3, nebo pokud je dávka B uvedená v tomto článku nižší než maximální částka podle čl. 15 odst. 4 uvedeného nařízení, v případě potřeby upravená podle čl. 15 odst. 5, mají výrobci cukru uhradit prodejcům cukrové řepy 60 % rozdílu mezi maximální částkou příslušné dávky a dávkou, jež má být účtována.

(4)

Podle čl. 9 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 314/2002 (7), byla stanovena pro hospodářské roky 2002/03 (8), 2003/04 (9) a 2005/06 (10) částka, kterou byli výrobci cukru povinni platit prodejcům cukrové řepy z důvodu rozdílu mezi maximální základní dávkou z výroby a dávkou B a dávkou, jež má být účtována.

(5)

V rámci reformy společné organizace trhů v odvětví cukru bylo nařízením Rady (ES) č. 318/2006 (11) nařízení (ES) č. 1260/2001 zrušeno a nahrazeno s účinností od hospodářského roku 2006/07. Nařízení (ES) č. 318/2006, jež bylo následně zrušeno a začleněno do nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 (12), nahradilo variabilní mechanismus dávek z výroby cukru, jenž spočíval v samofinancovaném režimu produkčních kvót, novou výrobní dávkou, jež přispívala k financování výdajů v odvětví cukru v rámci společné organizace trhů v odvětví cukru.

(6)

Dne 8. května 2008 Soudní dvůr ve spojených věcech C-5/06 a C-23/06 až C-36/06 prohlásil za neplatná nařízení Komise (ES) č. 1762/2003 (13) a (ES) č. 1775/2004 (14). Soudní dvůr ve svém rozsudku uvedl, že pro účely výpočtu odhadované průměrné ztráty na tunu výrobku se musí zohlednit veškerá množství cukru ve vyvážených výrobcích, ať již za ně byla vyplacena vývozní náhrada či nikoli.

(7)

Soudní dvůr rovněž ve spojených věcech C-175/05 až C-184/07 a ve věcech C-466/06 a C-200/06 prohlásil za neplatné nařízení Komise (ES) č. 1686/2005 (15).

(8)

Aby vyhověla rozhodnutí Soudního dvora, přijala Komise nařízení (ES) č. 1193/2009 (16).

(9)

Tribunál vydal dne 29. září 2011 rozsudek ve věci T-4/06, v němž uvedl, že pro odstupňovaný koeficient doplňkové dávky v odvětví cukru nebyl nalezen vhodný právní základ, a zrušil článek 2 nařízení (ES) č. 1686/2005 ve znění článku 3 nařízení (ES) č. 1193/2009.

(10)

Soudní dvůr dne 27. září 2012 ve spojených věcech C-113/10, C-147/10 a C-234/10 prohlásil nařízení (ES) č. 1193/2009 za neplatné, přičemž uvedl, že pro účely výpočtu odhadované průměrné ztráty na tunu výrobku je třeba čl. 15 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 1260/2001 vykládat v tom smyslu, že celková částka náhrad zahrnuje veškeré částky skutečně vplacených vývozních náhrad.

(11)

Proto by měly být stanoveny dávky v odvětví cukru ve vhodné výši. Pro vývozy vymezené v souladu s čl. 6 odst. 5 nařízení Komise (ES) č. 314/2002 by „průměrná ztráta“ ve smyslu čl. 15 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 1260/2001 měla být vypočtena vydělením skutečně vyplacených náhrad vyvezeným množstvím, ať již byla náhrada vyplacena, či nikoli. „Exportovatelný přebytek“ ve smyslu čl. 15 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 1260/2001 by rovněž měl být vypočten při zahrnutí všech vývozů, ať již za ně byly vyplaceny náhrady, či nikoli.

(12)

Vzhledem k tomu, že k výpočtu dávek pro hospodářský rok 2001/02 byla použita stejná metoda jako ta, o jejíž neplatnosti rozhodl Soudní dvůr, měly by být výrobní dávky a koeficient doplňkové dávky pro hospodářský rok 2001/02 rovněž příslušně opraveny.

(13)

Z rozsudku Soudního dvora vyplývá, že opravené dávky by se měly použít od stejných dat jako dávky, jež byly prohlášeny za neplatné.

(14)

V návaznosti na stanovení dávek z cukru podle metody uvedené v 11. bodě odůvodnění by měly být rovněž nově a se zpětnou působností stanoveny částky, jež jsou povinni zaplatit výrobci cukru prodejcům cukrové řepy z důvodu rozdílu mezi maximální dávkou a dávkou, jež má být účtována za hospodářské roky 2002/03, 2003/04 a 2005/06.

(15)

V případě hospodářského roku 2001/02 dosahuje nepokrytá celková ztráta, jež byla vypočítána podle metody uvedené v 11. bodě odůvodnění, částky 14 123 937 EUR. Pro uvedený hospodářský rok je tedy třeba odpovídajícím způsobem stanovit a se zpětnou působností používat koeficient uvedený v čl. 16 odst. 2 nařízení (ES) č. 1260/2001.

(16)

V případě hospodářského roku 2002/03 je výsledkem použití metody uvedené v 11. bodě odůvodnění základní výrobní dávka ve výši 2 % a dávka B ve výši 16,371 %, jež by se měly použít pro uvedený hospodářský rok se zpětnou působností. Nově vypočítaná celková ztráta je zcela pokryta příjmy ze základní výrobní dávky a z dávky B. Vzhledem k tomu není pro uvedený hospodářský rok nutné stanovit doplňkový koeficient uvedený v čl. 16 odst. 2 nařízení (ES) č. 1260/2001.

(17)

V případě hospodářského roku 2002/03 byla nařízením Komise (ES) č. 1440/2002 (17), stanovena maximální výše dávky B na 37,5 % intervenční ceny bílého cukru. Dávka B použitelná pro uvedený hospodářský rok však byla opravena podle metody uvedené v 11. bodě odůvodnění na 16,371 % intervenční ceny bílého cukru. Vzhledem k tomuto rozdílu má být pro tento hospodářský rok stanovena podle čl. 18 odst. 2 nařízení (ES) č. 1260/2001 částka, kterou jsou povinni zaplatit výrobci cukru prodejcům cukrové řepy za tunu cukrové řepy standardní jakosti.

(18)

V případě hospodářského roku 2003/04 je výsledkem použití metody uvedené v 11. bodě odůvodnění základní výrobní dávka ve výši 2 % a dávka B ve výši 17,259 %. Nově vypočítaná celková ztráta je zcela pokryta příjmy ze základní výrobní dávky a z dávky B. Vzhledem k tomu není pro tento hospodářský rok nutné stanovit doplňkový koeficient uvedený v čl. 16 odst. 2 nařízení (ES) č. 1260/2001.

(19)

V případě hospodářského roku 2003/04 byla nařízením (ES) č. 1440/2002 stanovena maximální výše dávky B na 37,5 % intervenční ceny bílého cukru. Dávka B použitelná pro uvedený hospodářský rok, jež byla opravena podle metody uvedené v 11. bodě odůvodnění, činí 17,259 % intervenční ceny bílého cukru. Vzhledem k tomuto rozdílu má být pro tento hospodářský rok stanovena podle čl. 18 odst. 2 nařízení (ES) č. 1260/2001 částka, kterou jsou povinni zaplatit výrobci cukru prodejcům cukrové řepy za tunu cukrové řepy standardní jakosti.

(20)

V případě hospodářského roku 2004/05 nedochází při použití metody uvedené v 11. bodě odůvodnění ke změně základní výrobní dávky ani dávky B. Pro uvedený hospodářský rok dosahuje nepokrytá celková ztráta vypočítaná podle metody uvedené v 11. bodě odůvodnění výše 57 648 788 EUR. Je tedy třeba stanovit koeficient podle čl. 16 odst. 2 nařízení (ES) č. 1260/2001. Z rozsudku Soudního dvora, na který je odkazováno v 9. bodě odůvodnění, vyplývá, že by měl být stanoven jednotný koeficient pro členské státy Unie ve složení ke dni 30. dubna 2004 a pro členské státy Unie ve složení ke dni 1. května 2004.

(21)

V případě hospodářského roku 2005/06 je výsledkem použití metody uvedené v 11. bodě odůvodnění základní výrobní dávka ve výši 1,2335 %, přičemž dávky B není zapotřebí. Nově vypočítaná celková ztráta je zcela pokryta příjmy ze základní výrobní dávky, a tudíž není pro tento hospodářský rok zapotřebí stanovit doplňkový koeficient uvedený v čl. 16 odst. 2 nařízení (ES) č. 1260/2001.

(22)

V případě hospodářského roku 2005/06 byla nařízením Komise (ES) č. 1296/2005 (18), stanovena maximální výše dávky B na 37,5 % intervenční ceny bílého cukru. Zatímco základní výrobní dávka použitelná pro uvedený hospodářský rok opravená podle metody uvedené v 11. bodě odůvodnění činí 1,2335 % intervenční ceny pro bílý cukr, dávku B není nutné stanovit. Vzhledem k těmto rozdílům by měla být pro tento hospodářský rok stanovena podle čl. 18 odst. 2 nařízení (ES) č. 1260/2001 částka, kterou jsou povinni zaplatit výrobci cukru prodejcům cukrové řepy za tunu cukrové řepy standardní jakosti.

(23)

V zájmu právní jistoty a zajištění rovného zacházení s dotčenými provozovateli v jednotlivých členských státech je třeba stanovit společné datum, od něhož by se dávky určené tímto nařízením měly stanovit ve smyslu čl. 2 odst. 2 druhého pododstavce nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 (19). Lhůta vymezená tímto datem by se nicméně neměla použít v případech, kdy jsou členské státy podle svých vnitrostátních právních předpisů povinny dotčeným provozovatelům částku uhradit po uvedeném dni,

—

16. října 2002 pro hospodářský rok 2001/02,

—

8. října 2003 pro hospodářský rok 2002/03,

—

15. října 2004 pro hospodářský rok 2003/04,

—

18. října 2005 pro hospodářský rok 2004/05 a

—

23. února 2007 pro hospodářský rok 2005/06.

—

16. října 2002 pro hospodářský rok 2001/02 a

—

18. října 2005 pro hospodářský rok 2004/05.

—

8. října 2003 pro hospodářský rok 2002/03,

—

15. října 2004 pro hospodářský rok 2003/04 a

—

23. února 2007 pro hospodářský rok 2005/06.

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/7

(1)

Dne 23. března 2012 přijala Rada nařízení (EU) č. 267/2012.

(2)

Na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 28. listopadu 2013 ve věci C-280/12 nejsou Fereydoun MAHMOUDIAN a společnost Fulmen uvedeni na seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření uvedená v příloze II rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP (2).

(3)

Ze seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, uvedeného v příloze II nařízení (EU) č. 267/2012 by měla být vyjmut Fereydoun MAHMOUDIAN a společnost Fulmen,

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/9

(1)

Doplňková poznámka 6 a) ke kapitole 2 kombinované nomenklatury, která je přílohou nařízení (EHS) č. 2658/87, stanoví, že „nevařené ochucené maso“ je „nevařené maso, které bylo ochuceno uvnitř hloubkově nebo po celém povrchu; ochucovací přísady jsou buď viditelné pouhým okem nebo zřetelně chuťově poznatelné“.

(2)

K zajištění jednotného přístupu uplatňovaného celními orgány pro účely celního zařazení je nutné stanovit metody, kterými se zjistí, zda je nevařené drůbeží maso ochucené ve smyslu doplňkové poznámky 6 a) ke kapitole 2 kombinované nomenklatury, či nikoli.

(3)

Na základě studií provedených skupinou evropských celních laboratoří by se měly metody ke zjištění, zda nevařené drůbeží maso je ochucené či nikoli, skládat jednak z vizuální zkoušky, jednak z ochutnávání zkušebního vzorku.

(4)

Metoda ochutnávání vzorku by se měla používat pouze v případě, že nelze dojít k přesvědčivému závěru vizuální zkouškou.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/26

(1)

Podle ustanovení čl. 18 odst. 3 nařízení (EU) č. 1169/2011 musí být v zájmu zajištění informovanosti spotřebitelů všechny složky potravin vyskytující se v podobě umělých nanomateriálů jasně uvedeny v seznamu složek potravin. Kromě toho se za názvy složek potravin vyskytujících se v podobě umělých nanomateriálů v závorce uvede slovo „nano“. Nařízení (EU) č. 1169/2011 proto stanoví definici „umělých nanomateriálů“.

(2)

Ustanovení čl. 18 odst. 5 uvedeného nařízení zmocňuje Komisi v zájmu dosažení cílů uvedeného nařízení k upravení a uzpůsobení definice „umělých nanomateriálů“, která je v něm uvedena, tak, aby odpovídala vědeckotechnickému pokroku či definicím dohodnutým na mezinárodní úrovni, a to prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci.

(3)

Dne 18. října 2011 Komise přijala doporučení 2011/696/EU (2), které reaguje mimo jiné i na žádost Evropského parlamentu o zavedení komplexní, vědecky podložené definice nanomateriálů v právních předpisech Unie. Definice stanovená v tomto doporučení vychází pouze z velikosti částic materiálu a zahrnuje přírodní materiály, materiály vzniklé jako vedlejší produkty a materiály vyrobené. Zohledňuje mimo jiné referenční zprávu Společného výzkumného střediska Evropské komise „Úvahy o definici nanomateriálů pro regulační účely“ (3), stanovisko Vědeckého výboru pro vznikající a nově zjištěná zdravotní rizika (SCENIHR) ohledně „Vědeckého základu pro definici pojmu ‚nanomateriál‘“ (4) a definici pojmu „nanomateriál“ vypracovanou Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO) (5).

(4)

Podle doporučení 2011/696/EU definice pojmu „nanomateriál“, která je v něm uvedena, předem nepředpokládá ani neodráží rozsah použití jakéhokoliv právního předpisu Evropské unie.

(5)

Ve sdělení Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o druhém regulačním přezkumu týkajícím se nanomateriálů (6) vyjádřila Komise svůj záměr použít definici „nanomateriálu“, jak je uvedena v doporučení 2011/696/EU, v právních předpisech Unie. Jsou-li v některých právních předpisech EU uvedeny jiné definice, budou příslušná ustanovení upravena tak, aby byl zajištěn jednotný přístup. Přesto však může v některých odvětvích přetrvat potřeba specifického řešení.

(6)

Je proto vhodné uzpůsobit definici „umělých nanomateriálů“ stanovenou v nařízení (EU) č. 1169/2011 podle definice obsažené v doporučení 2011/696/EU, jež odráží aktuální úroveň vědeckotechnického pokroku.

(7)

Vzhledem k tomu, že definice uvedená v nařízení (EU) č. 1169/2011 odkazuje na „umělé nanomateriály“, a nikoliv na „nanomateriály“ obecně, přírodní nanomateriály a nanomateriály vzniklé jako vedlejší produkty by do definice neměly být zahrnuty.

(8)

Kromě toho je vhodné spojit definici „umělých nanomateriálů“ se záměrně vyrobenými materiály, což by mělo být výslovně vymezeno. Tato definice by měla zohlednit definici stanovenou organizací ISO, podle níž se za „umělý nanomateriál“ považuje „nanomateriál určený pro konkrétní účel nebo funkci“ (7).

(9)

Článek 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 (8) stanoví, že potravinářské přídatné látky lze uvádět na trh jako takové jen v případě, že jsou zahrnuty na seznamech Unie a schváleny, a v potravinách, potravinářských přídatných látkách, potravinářských enzymech a v potravinářském aroma je lze používat jen za podmínek stanovených v uvedeném nařízení a po posouzení bezpečnosti.

(10)

Tyto seznamy Unie byly stanoveny nařízením Komise (EU) č. 1129/2011 (9) a (EU) č. 1130/2011 (10). Takto stanovené seznamy vymezují potravinářské přídatné látky, jejichž použití bylo povoleno před tím, než nařízení (ES) č. 1333/2008 vstoupilo v platnost, po přezkoumání jejich souladu s ustanoveními uvedeného nařízení. Všechny tyto schválené potravinářské přídatné látky jsou v současnosti předmětem programu přehodnocení, který v souladu s nařízením Komise (EU) č. 257/2010 (11) provádí Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“). Přehodnocení potravinářských přídatných látek se uskutečňuje v souladu s prioritami stanovenými v uvedeném nařízení a v rámci skupin potravinářských přídatných látek podle hlavních funkčních tříd, do nichž náležejí. Týká se rovněž všech otázek v oblasti nanomateriálů, které by mohly případně vyvstat v souvislosti s přezkumem podmínek použití. Výsledkem je, že 30 potravinářských barviv již bylo přehodnoceno. Žádné z těchto barviv se nevyrábí ve formě nanomateriálu. U uhličitanu vápenatého (E170) a rostlinné uhlíkové černi (E153) úřad doporučil stanovit ve specifikacích velikost částic. Ostatní přídatné látky, které by se mohly vyskytovat ve formě nanomateriálu, budou přehodnoceny v těchto lhůtách:

(11)

Některé potravinářské přídatné látky uvedené na seznamech Unie stanovených nařízeními (EU) č. 1129/2011 a (EU) č. 1130/2011 mohou být ve formě „umělého nanomateriálu“ v konečné potravině. Uvádět za těmito potravinářskými přídatnými látkami v seznamu složek slovo „nano“ však může být pro spotřebitele matoucí, neboť by se mohli domnívat, že se jedná o nové přídatné látky, ačkoli ve skutečnosti se v této formě používají v potravinách již desítky let.

(12)

Potravinářské přídatné látky uvedené na seznamech Unie v nařízeních (EU) č. 1129/2011 a (EU) č. 1130/2011 by proto neměly být v seznamu složek [povinně] označovány slovem „nano“ a neměla by se na ně definice umělých nanomateriálů vztahovat. Potřeba zvláštních požadavků na označování uvedených přídatných látek jako nanomateriály by se měla řešit v rámci programu přehodnocení tak, že se v případě potřeby pozmění podmínky používání v příloze II nařízení (ES) č. 1333/2008 a specifikace těchto potravinářských přídatných látek stanovené v nařízení Komise (EU) č. 231/2012 (12). Tato výjimka by se neměla vztahovat na potravinářské přídatné látky zařazené na tyto seznamy k pozdějšímu datu, včetně nových položek podle článku 12 nařízení (ES) č. 1333/2008.

(13)

Hranice velikostního rozdělení stanovená na 50 % by měla být přezkoumána s cílem posoudit, zda by měla být v budoucnu nahrazena hranicí mezi 1 % a 50 %, a to s ohledem na technologický vývoj detekčních a kvantifikačních metod a v případech odůvodněných obavami o bezpečnost a ochranu zdraví.

(14)

Z těchto důvodů by nařízení (EU) č. 1169/2011 mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

„t)

„umělým nanomateriálem“ jakýkoliv záměrně vyrobený materiál obsahující částice v nesloučeném stavu nebo jako agregát či aglomerát, ve kterém je u 50 % nebo více částic ve velikostním rozdělení jeden nebo více vnějších rozměrů v rozmezí velikosti 1 nm až 100 nm.

a)

potravinářské přídatné látky, na které se vztahuje definice stanovená v prvním odstavci, se nepovažují za umělé nanomateriály, pokud byly zařazeny na seznamy Unie uvedené v článku 4 nařízení (ES) č. 1333/2008 na základě nařízení Komise (EU) č. 1129/2011 (13) a (EU) č. 1130/2011 (14);

b)

fullereny, grafenové vločky a jednostěnné uhlíkové nanotrubice s jedním nebo více vnějšími rozměry pod 1 nm jsou považovány za umělé nanomateriály.

Pro účely definice stanovené v prvním odstavci:

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/29

(1)

Nařízení (ES) č. 834/2007 stanoví základní požadavky pro ekologickou produkci mořských řas a živočichů pocházejících z akvakultury. Prováděcí pravidla pro tyto požadavky jsou stanovena v nařízení Komise (ES) č. 889/2008 (2).

(2)

V období od listopadu 2012 do dubna 2013 předložily některé členské státy žádosti o revizi pravidel týkajících se produktů, látek a postupů, které lze používat v oblasti ekologické produkce akvakultury. Tyto žádosti vyhodnotí skupina odborníků pro technické poradenství v oblasti ekologické produkce zřízená rozhodnutím Komise 2009/427/ES (3); na základě uvedeného hodnocení hodlá Komise posoudit nutnost případné revize daných pravidel v roce 2014.

(3)

V některých z těchto žádostí bylo uvedeno, že pro splnění požadavků článků 25e a 25o nařízení (ES) č. 889/2008 nejsou na trhu dostatečně k dispozici juvenilní jedinci pocházející z ekologické akvakultury ani zárodečný materiál nepocházející z konvenčních líhní mlžů.

(4)

Vzhledem k tomu, že juvenilní jedinci pocházející z ekologické akvakultury a zárodečný materiál nepocházející z konvenčních líhní mlžů dosud nejsou k dispozici v dostatečném množství, je pro kontinuitu ekologické produkce akvakultury v Unii a proti jejímu narušení, jakož i pro umožnění dalšího rozvoje trhu s juvenilními jedinci pocházejícími z ekologické akvakultury a se zárodečným materiálem nepocházejícím z konvenčních líhní mlžů, oprávněné do vydání odborného doporučení odložit použití podílu 50 % podle čl. 25e odst. 3 a čl. 25o odst. 1 třetího pododstavce nařízení (ES) č. 889/2008 o jeden rok do 31. prosince 2014.

(5)

Nařízení (ES) č. 889/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem regulativního Výboru pro ekologickou produkci,

1)

V článku 25e se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Maximální podíl juvenilních jedinců nepocházejících z ekologické akvakultury přivezených do zemědělského podniku je 80 % do 31. prosince 2011, 50 % do 31. prosince 2014 a 0 % do 31. prosince 2015.“

2)

V čl. 25o odst. 1 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

„Maximální podíl zárodečného materiálu pocházejícího z konvenčních líhní mlžů, který je možno vložit do ekologických produkčních jednotek, je však 80 % do 31. prosince 2011, 50 % do 31. prosince 2014 a 0 % do 31. prosince 2015.“

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/31

(1)

Nařízení (ES) č. 1831/2003 stanoví povolení doplňkových látek používaných ve výživě zvířat a důvody a postupy, na jejichž základě se povolení uděluje.

(2)

V souladu s článkem 7 nařízení (ES) č. 1831/2003 byla podána žádost o nové užití přípravku z alfa-galaktosidázy ze Saccharomyces cerevisiae (CBS 615.94) a endo-1,4-beta-glukanázy z Aspergillus niger (CBS 120604). Tato žádost byla podána spolu s údaji a dokumenty požadovanými podle čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 1831/2003.

(3)

Žádost se týká povolení nového použití přípravku z alfa-galaktosidázy ze Saccharomyces cerevisiae (CBS 615.94) a endo-1,4-beta-glukanázy z Aspergillus niger (CBS 120604) jako doplňkové látky pro výkrm menšinových druhů drůbeže a pro odchov kuřat a kuřice se zařazením do kategorie doplňkových látek „zootechnické doplňkové látky“.

(4)

Užití tohoto přípravku bylo povoleno na dobu deseti let pro výkrm kuřat nařízením Komise (ES) 237/2012 (2).

(5)

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) dospěl ve svém stanovisku ze dne 18. června 2013 (3) k závěru, že za navržených podmínek užití nemá přípravek z alfa-galaktosidázy ze Saccharomyces cerevisiae (CBS 615.94) a endo-1,4-beta-glukanázy z Aspergillus niger (CBS 120.604) nepříznivé účinky na zdraví zvířat, lidské zdraví nebo na životní prostředí a že jeho použití může mít příznivý účinek na odchov kuřat a kuřice, což lze extrapolovat na výkrm menšinových druhů drůbeže. Úřad nepovažuje zvláštní požadavky na monitorování po uvedení na trh za nutné. Úřad také ověřil zprávu o metodě analýzy doplňkové látky přidané do krmiv, kterou předložila referenční laboratoř zřízená nařízením (ES) č. 1831/2003.

(6)

Posouzení přípravku z alfa-galaktosidázy ze Saccharomyces cerevisiae (CBS 615.94) a endo-1,4-beta-glukanázy z Aspergillus niger (CBS 120604) prokazuje, že podmínky pro povolení stanovené v článku 5 nařízení (ES) č. 1831/2003 jsou splněny. Proto by používání uvedeného přípravku mělo být povoleno podle přílohy tohoto nařízení.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/34

(1)

Rozhodnutím 2012/734/EU schválila Rada podepsání jménem Unie Dohody zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé (dále jen „dohoda“). Podle rozhodnutí 2012/734/EU se bude dohoda provádět prozatímně do dokončení postupů k jejímu uzavření.

(2)

Příloha II dohody se týká definice pojmu „původní produkty“ a metod správní spolupráce. V dodatku 2 A k dané příloze je pro řadu produktů stanovena možnost odchylky od pravidel původu stanovených v dodatku 2 k příloze II v rámci ročních kvót. Vzhledem k tomu, že se Unie rozhodla této možnosti využít, je nezbytné stanovit podmínky pro uplatnění těchto výjimek na dovoz z Guatemaly.

(3)

Kvóty stanovené v dodatku 2 A k příloze II by se měly spravovat na základě pravidla „kdo dřív přijde, ten je dřív na řadě“ v souladu s nařízením Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (2).

(4)

Nárok na celní koncese by měl být podmíněn předložením příslušného dokladu o původu celním orgánům, jak je stanoveno v dohodě.

(5)

Jelikož se tato dohoda prozatímně uplatňuje ode dne 1. prosince 2013, mělo by se toto nařízení použít od téhož dne.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/38

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/40

(1)

Funkční období pana Gijse DE VRIESEHO, pana Henriho GRETHENA, pana Michela CRETINA, pana Ioannise SARMASE a pana Davida BOSTOCKA skončí dne 31. prosince 2013.

(2)

Je třeba přistoupit k novým jmenováním,

—

pan Alex BRENNINKMEIJER,

—

pan Henri GRETHEN,

—

paní Danièle LAMARQUEOVÁ,

—

pan Nikolaos MILIONIS,

—

pan Phil WYNN OWEN.

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/41

(1)

Ve dnech 22. prosince 2009 a 18. ledna 2010 Rada přijala rozhodnutí 2009/1014/EU (1) a 2010/29/EU (2) o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2010 do 25. ledna 2015.

(2)

Po skončení mandátu paní Emilie MÜLLEROVÉ se uvolní jedno místo člena Výboru regionů,

—

paní Beate MERKOVÁ, Bayerische Staatsministerin für Europaangelegenheiten und regionale Beziehungen.

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/42

(1)

Příloha I směrnice 98/8/ES obsahuje seznam účinných látek schválených na úrovni Unie pro použití v biocidních přípravcích. Na základě směrnice Komise 2009/92/ES (2) byla účinná látka bromadiolon zařazena mezi účinné látky pro použití v přípravcích patřících k typu přípravku 14, rodenticidy, definovanému v příloze V směrnice 98/8/ES.

(2)

Bromadiolon je antikoagulační rodenticid známý tím, že představuje riziko neúmyslného požití pro děti i pro necílová zvířata a riziko pro životní prostředí. Byl identifikován jako možná perzistentní látka náchylná k bioakumulaci a toxická látka („PBT“) nebo látka velmi perzistentní a velmi náchylná k bioakumulaci („vPvB“).

(3)

Z důvodu ochrany veřejného zdraví a hygieny se však dospělo k závěru, že je důvod zařadit bromadiolon a další antikoagulační rodenticidy do přílohy I směrnice 98/8/ES, čímž se členským státům umožní přípravky obsahující bromadiolon povolovat. Členské státy však byly povinny zajistit, aby při udělování povolení pro přípravky obsahující bromadiolon byla zvážena a přijata všechna přiměřená a dostupná opatření ke zmírnění rizika, aby se minimalizovala prvotní i druhotná expozice lidí, necílových zvířat a životního prostředí. Opatření ke zmírnění rizika, která uvádí směrnice 2009/92/ES, proto zahrnují mimo jiné omezení pouze na profesionální použití.

(4)

Společnost Belgagri SA (dále jen „žadatel“) podala podle článku 8 směrnice 98/8/ES v Irsku žádost o povolení čtyř rodenticidů obsahujících bromadiolon (dále jen „přípravky“).

(5)

Irsko tyto přípravky povolilo dne 30. září 2012. Přípravky byly povoleny s omezeními, aby se v Irsku zajistilo splnění podmínek stanovených článkem 5 směrnice 98/8/ES. Tato omezení nezahrnovala omezení na školené profesionální uživatele nebo profesionální uživatele s licencí.

(6)

Dne 5. února 2013 předložil žadatel v Německu úplné žádosti o vzájemné uznání prvních povolení přípravků.

(7)

Dne 17. dubna 2013 oznámilo Německo Komisi, ostatním členským státům a žadateli svůj návrh na omezení prvních povolení v souladu s čl. 4 odst. 4 směrnice 98/8/ES. Německo navrhlo uložit omezení, podle kterého by tyto přípravky mohli používat pouze školení profesionální uživatelé nebo profesionální uživatelé s licencí.

(8)

Komise vyzvala ostatní členské státy a žadatele, aby do 90 dnů předložili písemné připomínky k oznámení v souladu s čl. 27 odst. 1 směrnice 98/8/ES. Během uvedené lhůty nebyly předloženy žádné připomínky. Oznámení bylo rovněž předmětem diskuse mezi Komisí a příslušnými orgány členských států odpovědnými za biocidní přípravky na jednání skupiny pro povolování přípravků a usnadnění vzájemného uznávání, které proběhlo dne 14. května 2013.

(9)

Podle směrnice 98/8/ES se při povolování biocidních přípravků obsahujících bromadiolon mají zvažovat všechna přiměřená a dostupná opatření ke zmírnění rizika, včetně omezení výhradně na profesionální použití. Odborné posouzení vedoucí k zařazení bromadiolonu do směrnice 98/8/ES dospělo k závěru, že dodržování pokynů minimalizujících riziko druhotné otravy necílových zvířat a používání přípravků takovým způsobem, který zamezuje vzniku a rozšíření rezistence, lze očekávat pouze od profesionálních uživatelů. Omezení na profesionální uživatele by tedy mělo být v zásadě posuzováno jako přiměřené opatření ke zmírnění rizika, zejména v členských státech, v nichž se objeví rezistence vůči látce bromadiolon.

(10)

Pokud nebude prokázán opak, omezení, na jehož základě smějí přípravek používat pouze profesionální uživatelé, představuje přiměřené a dostupné opatření ke zmírnění rizika plynoucího z povolení přípravků obsahujících bromadiolon v Německu. Tento závěr podporují argumenty předložené Německem, že vůči látce bromadiolon byla zjištěna rezistence u potkanů, která podle předpokladů v uvedené zemi dále narůstá. Německo má kromě toho dobře fungující infrastrukturu specialistů školených pro regulaci škůdců a profesionálních uživatelů s licencí, jako jsou zemědělci, zahradníci a lesníci, kteří byli odborně proškoleni, a navrhované omezení tedy nebrání prevenci infekcí.

(11)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/44

(1)

Influenza ptáků je infekční virová nákaza drůbeže a jiného ptactva chovaného v zajetí s vážným dopadem na výnosnost drůbežářského odvětví, což způsobuje narušení obchodu uvnitř Unie a vývozu do třetích zemí.

(2)

V případě ohniska influenzy ptáků existuje riziko, že se původce nákazy rozšíří do dalších drůbežářských hospodářství v rámci daného členského státu a prostřednictvím obchodu s živou drůbeží nebo produkty z ní také do jiných členských států a třetích zemí.

(3)

Směrnice Rady 2005/94/ES (2) zavádějící opatření Společenství pro tlumení influenzy ptáků stanoví opatření, která v případě ohniska nákazy musí členské státy neprodleně provést, aby se zabránilo dalšímu šíření viru.

(4)

V souladu s článkem 84 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 Evropského parlamentu a Rady (3) musí přidělení výdajů na závazek z rozpočtu Unie předcházet rozhodnutí o financování, které stanoví základní údaje o akci, s níž je spojeno vynakládání výdajů, přičemž toto rozhodnutí musí být přijato orgánem nebo subjekty, které tento orgán pověřil.

(5)

Rozhodnutí 2009/470/ES stanoví způsoby finančního přispívání Unie na specifická veterinární opatření zahrnující i nouzová opatření. Podle čl. 4 odst. 2 uvedeného rozhodnutí obdrží členské státy finanční příspěvek na náklady spojené s některými opatřeními přijatými pro eradikaci influenzy ptáků.

(6)

V čl. 4 odst. 3 první a druhé odrážce rozhodnutí 2009/470/ES jsou stanovena pravidla týkající se procentního podílu nákladů vynaložených členským státem, který lze pokrýt z finančního příspěvku Unie.

(7)

Výplata finančního příspěvku Unie na nouzová opatření pro eradikaci influenzy ptáků se řídí pravidly stanovenými v nařízení Komise (ES) č. 349/2005 ze dne 28. února 2005, kterým se stanoví pravidla pro financování nouzových opatření a opatření pro tlumení některých chorob zvířat uvedených v rozhodnutí Rady 90/424/EHS (4) Společenstvím.

(8)

Ohniska influenzy ptáků se vyskytla v roce 2012 a 2013 v Německu, Itálii a Nizozemsku a v roce 2013 v Dánsku a ve Španělsku. Německo, Itálie, Nizozemsko, Dánsko a Španělsko přijaly v souladu se směrnicí Rady 2003/85/ES (5) opatření pro tlumení těchto ohnisek.

(9)

Orgány Německa, Itálie, Nizozemska, Dánska a Španělska informovaly Komisi a ostatní členské státy v rámci Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat o opatřeních uplatněných v souladu s právními předpisy Unie o ohlašování a eradikaci této nákazy a o jejich výsledcích.

(10)

Orgány Německa, Itálie, Nizozemska, Dánska a Španělska proto splnily své technické a správní povinnosti s ohledem na opatření stanovená v čl. 4 odst. 2 rozhodnutí 2009/470/ES a v článku 6 nařízení (ES) č. 349/2005.

(11)

V této fázi nemůže být určena přesná částka finančního příspěvku Unie, jelikož informace, které byly poskytnuty ohledně nákladů na odškodnění a na provozní výdaje, jsou jen odhady.

(12)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/46

(1)

Nařízení (ES) č. 58/2003 zmocňuje Komisi k přenesení pravomocí na výkonné agentury, aby zcela nebo částečně prováděly program nebo projekt Unie jejím jménem a na její odpovědnost, v souladu s uvedeným nařízením.

(2)

Účelem pověření výkonných agentur úkoly spojenými s prováděním programu je umožnit Komisi soustředit se na své základní činnosti a funkce, které nemohou být zajištěny externě, aniž by Komise ztratila kontrolu nad činnostmi spravovanými těmito výkonnými agenturami nebo konečnou odpovědnost za tyto činnosti.

(3)

Přenesení úkolů spojených s prováděním programu na výkonnou agenturu vyžaduje jasné oddělení fází přípravy programu zahrnujících značný prostor při rozhodování v důsledku strategických hledisek, což vykonává Komise, od provádění programu, které by mělo být svěřeno výkonné agentuře.

(4)

Rozhodnutím 2005/56/ES (2) zřídila Komise Výkonnou agenturu pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (dále jen „agentura“) a pověřila ji správou činností Společenství v oblasti vzdělávání, kultury a audiovizuální oblasti.

(5)

Komise několikrát změnila mandát agentury a rozšířila ho, aby se vztahoval na správu nových projektů a programů týkajících se vzdělávání, audiovizuální oblasti, občanství a mládeže a následně nahradila rozhodnutí 2005/56/ES rozhodnutím Komise 2009/336/ES (3).

(6)

Ve svém sdělení ze dne 29. června 2011„Rozpočet – Evropa 2020“ (4) Komise navrhla, aby byly při provádění programů Unie v příštím víceletém finančním rámci stávající výkonné agentury více využívány.

(7)

Agentura prokázala při správě programů Unie vysokou úroveň technické a finanční odbornosti. Průzkumy spokojenosti prováděné jako součást prvního a druhého průběžného hodnocení EACEA (2009 a 2013) ukazují, že se příjemci a ostatní zúčastněné strany domnívají, že EACEA ve srovnání s předchozím režimem (úřad pro technickou pomoc) poskytuje kvalitnější služby. EACEA je schopna oslovit a udržet si vysoce kvalifikované zaměstnance, což v důsledku vede k personální stabilitě. Agentura průběžně racionalizuje své vnitřní činnosti s cílem zvýšit svou efektivitu a snaží se prosadit standardní postupy pro všechny programy. Využívá svého postavení veřejného orgánu cíleně vytvořeného za účelem správy programů v oblasti vzdělávání, kultury a v audiovizuální oblasti a tato specializace pomáhá zviditelnit programy EU mezi zúčastněnými stranami a širokou veřejností. Existence jediného subjektu spravujícího řadu vzájemně se doplňujících programů vytváří synergický účinek, pokud jde o viditelnost činnosti EU, z čehož mají vzájemný prospěch všechny programy. Míry chyb v kontrolách ex-post jsou v případě EACEA nízké a výrazně nižší než limit 2 %. Druhé průběžné hodnocení konstatuje neustálé zlepšování technické a finanční odbornosti EACEA, což se v důsledku odráží ve všeobecném zlepšení výkonnosti agentury pozorovaném na jejích klíčových ukazatelích výkonnosti.

(8)

Pokud jde o srovnání nákladů s „interní variantou“, analýza nákladů a přínosů provedená v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 58/2003 ukázala, že plnění úkolů Komisí by bylo nákladnější, a to o 23 % čisté současné hodnoty. Nové programy, u nichž se předpokládá, že budou přeneseny na EACEA, jsou v souladu se současným mandátem a úlohou agentury a představují pokračování její stávajících činností. Agentura během několika let získala kompetence, dovednosti a kapacitu v oblasti správy těchto programů. Tyto nové programy by proto mohly těžit z nahromaděných zkušeností a odbornosti EACEA při správě programů a z výsledného nárůstu produktivity. Přechod na interní uspořádání by měl nepříznivý účinek, protože většina programů nebyla nikdy spravovaná interně „mateřskými“ GŘ, které nemají pro interní správu programů dostatečné kapacity. Přenesení správy programů na EACEA by tak pro příjemce programů a zúčastněné strany znamenala zajištění kontinuity fungování. Přenesení na EACEA rovněž umožní, aby se Komise i nadále lépe soustředila na své institucionální úkoly.

(9)

S cílem poskytnout výkonným agenturám jednotnou identitu Komise při stanovování jejich nových mandátů v nejvyšší možné míře seskupuje jejich činnost podle tematické oblasti politiky.

(10)

Agentura by proto měla být pověřena prováděním částí těchto nových programů a opatření Unie:

(11)

Agentura by měla i nadále odpovídat za provádění těchto stávajících programů a činností Unie:

(12)

Správa jednotlivých částí těchto programů a činností zahrnuje provádění technických projektů, jejichž součástí není přijímání politických rozhodnutí, a vyžaduje vysokou úroveň technické a finanční odbornosti po celou dobu trvání projektu.

(13)

Aby se zajistilo ucelené a včasné provedení tohoto rozhodnutí a dotčených programů, je nezbytné zajistit, aby agentura prováděla své úkoly související s prováděním uvedených programů ode dne vstupu těchto programů v platnost.

(14)

Měla by být zřízena Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast. Ta by měla nahradit Výkonnou agenturu pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast zřízenou rozhodnutím 2009/336/ES. Měla by fungovat v souladu s obecným statutem stanoveným nařízením (ES) č. 58/2003.

(15)

Rozhodnutí 2009/336/ES o zřízení výkonné agentury by mělo být zrušeno a měla by se stanovit přechodná ustanovení.

(16)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro výkonné agentury,

a)

Erasmus+;

b)

program Kreativní Evropa;

c)

program „Evropa pro občany“;

d)

Evropský dobrovolnický sbor humanitární pomoci – EU Aid Volunteers;

e)

projekty v oblasti vysokoškolského vzdělávání spadající do oblasti působnosti těchto nástrojů vnější spolupráce:

a)

projekty v oblasti vysokoškolského vzdělávání, které by mohly být financovány podle ustanovení týkajících se hospodářské pomoci některým zemím střední a východní Evropy (Phare) podle nařízení (EHS) č. 3906/89;

b)

program na podporu rozvoje a distribuce evropských audiovizuálních děl (MEDIA II – Rozvoj a distribuce) (1996–2000), zavedený rozhodnutím 95/563/ES;

c)

vzdělávací program pro odborníky v evropském průmyslu audiovizuálních pořadů (MEDIA II – Vzdělávání) (1996–2000), schválený rozhodnutím 95/564/ES;

d)

druhá fáze akčního programu Společenství v oblasti vzdělávání „Socrates“ (2000–2006), schválená rozhodnutím č. 253/2000/ES;

e)

druhá fáze akčního programu Společenství v oblasti odborného vzdělávání „Leonardo da Vinci“ (2000–2006), schválená rozhodnutím 1999/382/ES;

f)

akční program Společenství „Mládež“ (2000–2006), schválený rozhodnutím č. 1031/2000/ES;

g)

program „Kultura 2000“ (2000–2006), schválený rozhodnutím č. 508/2000/ES;

h)

projekty v oblasti vysokoškolského vzdělávání, které by mohly být financovány podle ustanovení o poskytnutí pomoci partnerským státům ve východní Evropě a střední Asii (2000–2006) podle nařízení (ES, Euratom) č. 99/2000;

i)

projekty v oblasti vysokoškolského vzdělávání, které by mohly být financovány podle ustanovení o pomoci pro Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko, Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, Černou Horu, Srbsko a Kosovo (rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244) (2000–2006), schválené nařízením (ES) č. 2666/2000;

j)

projekty v oblasti vysokoškolského vzdělávání, které by mohly být financovány podle ustanovení o finančních a technických doprovodných opatřeních k reformě hospodářských a sociálních struktur v rámci evropsko-středomořského partnerství (MEDA), schválených nařízením (ES) č. 2698/2000;

k)

třetí fáze celoevropského programu spolupráce v oblasti vysokého školství (Tempus III) (2000–2006), schválená rozhodnutím Rady 1999/311/ES;

l)

projekty, které by mohly být financovány podle ustanovení Dohody mezi Evropským společenstvím a Spojenými státy americkými, kterou se obnovuje program spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání, odborného vzdělávání a přípravy (2001–2005), schválené rozhodnutím 2001/196/ES;

m)

projekty, které by mohly být financovány podle ustanovení Dohody mezi Evropským společenstvím a vládou Kanady, kterou se obnovuje program vzájemné spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání a profesní přípravy (2001–2005), schválené rozhodnutím 2001/197/ES;

n)

program na podporu rozvoje evropských audiovizuálních děl (MEDIA Plus – Rozvoj, distribuce a propagace) (2001–2006), schválený rozhodnutím Rady 2000/821/ES;

o)

vzdělávací program pro odborníky v evropském průmyslu audiovizuálních pořadů (vzdělávání MEDIA) (2001–2006), schválený rozhodnutím č. 163/2001/ES;

p)

víceletý program (2004–2006) pro účinnou integraci informačních a komunikačních technologií (ICT) do vzdělávacích systémů a systémů odborné přípravy v Evropě (program e-učení), schválený rozhodnutím č. 2318/2003/ES;

q)

akční program Společenství na podporu aktivního evropského občanství (účast občanů) (2004–2006), schválený rozhodnutím Rady 2004/100/ES;

r)

akční program Společenství na podporu subjektů činných na evropské úrovni v oblasti mládeže (2004–2006), schválený rozhodnutím č. 790/2004/ES;

s)

akční program Společenství na podporu subjektů činných na evropské úrovni v oblasti vzdělávání a odborného vzdělávání a na podporu určitých činností v této oblasti (2004–2006), schválený rozhodnutím č. 791/2004/ES;

t)

akční program Společenství na podporu subjektů působících v oblasti kultury na evropské úrovni (2004–2006), schválený rozhodnutím č. 792/2004/ES;

u)

program pro zlepšování kvality vysokého školství a pro podporu mezikulturního porozumění prostřednictvím spolupráce se třetími zeměmi (Erasmus Mundus) (2004–2008), schválený rozhodnutím č. 2317/2003/ES;

v)

projekty, které by mohly být financovány podle ustanovení Dohody mezi Evropským společenstvím a Spojenými státy americkými, kterou se obnovuje program spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání, odborného vzdělávání a přípravy (2006–2013), schválené rozhodnutím č. 2006/910/ES;

w)

projekty, které by mohly být financovány podle ustanovení Dohody mezi Evropským společenstvím a vládou Kanady, kterou se stanoví rámec pro spolupráci v oblasti vysokoškolského vzdělávání, odborné přípravy a mládeže (2006–2013), schválené rozhodnutím 2006/964/ES;

x)

akční program v oblasti celoživotního učení (2007–2013), schválený rozhodnutím č. 1720/2006/ES;

y)

program „Kultura“ (2007–2013), schválený rozhodnutím č. 1855/2006/ES;

z)

program „Evropa pro občany“ na podporu aktivního evropského občanství (2007–2013), schválený rozhodnutím č. 1904/2006/ES;

aa)

program „Mládež v akci“ (2007–2013), schválený rozhodnutím č. 1719/2006/ES;

bb)

program podpory evropského audiovizuálního odvětví (MEDIA 2007) (2007–2013), schválený rozhodnutím č. 1718/2006/ES;

cc)

akční program Erasmus Mundus II 2009–2013 pro zlepšování kvality vysokoškolského vzdělávání a pro podporu mezikulturního porozumění prostřednictvím spolupráce se třetími zeměmi, schválený rozhodnutím č. 1298/2008/ES;

dd)

Program spolupráce s profesionály ze třetích zemí v audiovizuální oblasti (MEDIA Mundus) (2011–2013), zavedený rozhodnutím č. 1041/2009/ES;

ee)

Projekty v oblasti vysokoškolského vzdělávání, které by mohly být financovány podle ustanovení týkajících se pomoci asijským rozvojovým zemím a hospodářské spolupráce s nimi, schválené nařízením (EHS) č. 443/92;

ff)

Projekty v oblasti vysokoškolského vzdělávání a mládeže, které by mohly být financovány prostřednictvím ustanovení nástroje předvstupní pomoci (NPP), zřízeného nařízením (ES) č. 1085/2006;

gg)

Projekty v oblasti základního, středoškolského a vysokoškolského vzdělávání a v oblasti mládeže, které by mohly být financovány prostřednictvím ustanovení evropského nástroje sousedství a partnerství, zřízeného nařízením (ES) č. 1638/2006;

hh)

Projekty v oblasti vysokoškolského vzdělávání, které by mohly být financovány prostřednictvím finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci zřízeného nařízením (ES) č. 1905/2006;

ii)

Projekty v oblasti vysokoškolského vzdělávání a mládeže, které by mohly být financovány prostřednictvím finančního nástroje pro spolupráci s průmyslovými a jinými zeměmi a územími s vysokými příjmy, zřízeného nařízením (ES) č. 1934/2006;

jj)

Projekty v oblasti vysokoškolského vzdělávání, které by mohly být financovány z prostředků Evropského rozvojového fondu podle Dohody o partnerství mezi členy africké, karibské a tichomořské skupiny na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsané v Cotonou dne 23. června 2000 (rozhodnutí 2003/159/ES), ve znění dohody podepsané v Lucemburku dne 25. června 2005 (rozhodnutí 2005/599/ES).

a)

správa všech fází provádění programu a všech fází cyklu zvláštních projektů na základě příslušných pracovních programů přijatých Komisí, pokud ji Komise k tomu zmocní v pověřovacím aktu;

b)

přijímání nástrojů pro plnění rozpočtových příjmů a výdajů a výkon všech činností potřebných pro správu programu, pokud ji Komise k tomu zmocní v pověřovacím aktu;

c)

poskytování podpory při provádění programů, pokud ji Komise k tomu zmocní v pověřovacím aktu, včetně podpory při šíření informací, ve vhodných případech ve spolupráci s vnitrostátními agenturami;

d)

provozování informační sítě o vzdělávání v Evropě (Eurydice) a činnosti zaměřené na lepší porozumění a znalost oblasti mládeže na úrovni Unie;

e)

provádění činností zaměřených na lepší porozumění a znalost oblasti odborného vzdělávání a přípravy na úrovni Unie.

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/54

19.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/63

(1)

Dopisem ze dne 7. ledna 2009 byla na obec Narvik (dále jen „Narvik“) podána stížnost týkající se prodeje nároku Narviku na koncesní energii společnosti Narvik Energi AS („NEAS“). Kontrolní úřad obdržel a zaevidoval dopis dne 14. ledna 2009 (2). Dopisem ze dne 16. července 2009 (3) Kontrolní úřad požádal norské orgány o dodatečné informace. Norské orgány odpověděly na tuto žádost o informace dopisem ze dne 2. října 2009 (4).

(2)

Dne 14. prosince 2011 zahájil Kontrolní úřad postup podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3 k dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, a to přijetím rozhodnutí č. 393/11/KOL (dále jen „rozhodnutí 393/11/KOL“). Norské orgány vznesly k uvedenému rozhodnutí připomínky dopisem ze dne 23. února 2012 (5).

(3)

Dne 26. dubna 2012 bylo rozhodnutí zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a v dodatku EHP k tomuto věstníku (6). Dne 25. května 2012 (7) obdržel Kontrolní úřad elektronickou poštou připomínky od zúčastněné strany. Dne 28. června 2012 předal Kontrolní úřad elektronickou poštou (8) tyto připomínky norským orgánům. Dopisem ze dne 30. listopadu 2012 (9) poskytly norské orgány další informace.

(4)

Stěžovatel tvrdí, že tím, že Narvik uzavřel se společností NEAS smlouvu o prodeji 128 GWh roční koncesní energie na dobu 50,5 roku, prodal svá práva pořizovat koncesní energii výrazně pod tržní cenou, a tím poskytl společnosti NEAS protiprávní státní podporu.

(5)

Stěžovatel dále tvrdí, že rozhodnutí o uzavření smlouvy přijala městská rada v Narviku na základě nesprávných a/nebo neúplných informací. Městské radě údajně nebyly před přijetím rozhodnutí o uzavření smlouvy poskytnuty odborné zprávy, které kriticky hodnotily dobu trvání smlouvy a s tím neoddělitelně spjatých obtíží, pokud jde o stanovení tržní ceny elektřiny.

(6)

V Norsku bývá obvykle k provozování větších vodních elektráren požadována koncese. Elektrárny, které jsou držiteli koncesí na využívání vodopádů, jsou povinny prodávat určitý objem roční produkce obci, na jejímž území se nacházejí. Objem elektřiny, který je obec oprávněna si koupit, je označován jako koncesní energie. Tento systém je stanoven v § 2 odst. 12 zákona o průmyslových licencích (10) a v § 12 odst. 15 zákona o regulaci vodopádů (11).

(7)

Legislativně je systém odůvodněn tím, že by obcím měla být zaručena dostatečná dodávka elektřiny za spravedlivou cenu, a objem koncesní energie je tudíž určen na základě obecných potřeb dodávky elektrické energie každé jednotlivé obce (12) a může dosáhnout až deseti procent roční produkce elektrárny. Způsob, jímž obce koncesní energii využívají, však nepodléhá žádným omezením. Obce tak mohou tuto energii spotřebovat, prodat či jinak využít podle toho, jak považují za vhodné.

(8)

Nárok neznamená, že jsou obce povinny koncesní energii kupovat. U koncesí z doby před rokem 1983 obecně platí, že jestliže se obec jednou rozhodla právo na koncesní energii neuplatnit, ztrácí je i do budoucna.

(9)

Právní předpisy stanoví dva režimy stanovení cen u koncesní energie; první je pro koncese udělené před 10. dubnem 1959, druhý pro koncese udělené 10. dubna 1959 nebo později.

(10)

U koncesí udělených před 10. dubnem 1959 je cena koncesní energie vypočtena jako funkce režijní ceny individuální elektrárny, k níž se přičte přirážka ve výši 20 %. Tento model se stále uplatňuje u koncesí udělených před 10. dubnem 1959, a v následujícím textu je označován jako model „založený na režijní ceně“. Koncesní energie prodávaná na základě tohoto modelu stanovení cen je v následujícím textu označována jako „koncesní energie, jejíž cena je stanovena na základě režijní ceny“.

(11)

U koncesí udělených po 10. dubnu 1959 je cena koncesní energie stanovena ministerstvem pro energetiku a ropu na základě průměrných nákladů u reprezentativního vzorku vodních elektráren z celého Norska. Tato metoda stanovení cen je v následujícím textu označována jako metoda založená na „ceně stanovené ministerstvem“. Koncesní energie prodávaná na základě tohoto modelu stanovení cen je v následujícím textu označována jako „koncesní energie, jejíž cenu stanoví ministerstvo“.

(12)

Zákon o průmyslových licencích stanoví, že nárok obcí na koncesní energii může být 20 let po udělení licence předložen k přezkumu norskému ředitelství pro vodní zdroje a energii („NVE“) (13). Norské orgány vysvětlily, že i když může proces přezkumu vést k tomu, že ředitelství NVE mírně upraví objem koncesní energie, nemůže dojít k podstatným změnám v nároku obce na koncesní energii. Většina nároků obce Narvik na koncesní energii má být přezkoumána v roce 2019.

(13)

Obce nesou náklady na dodání koncesní energie do rozvodné sítě.

(14)

Narvik má každoročně nárok celkem přibližně na 128 GWh koncesní energie, z čehož u zhruba 116,3 GWh je cena stanovena metodou založenou na ceně stanovené ministerstvem a u zbývajících 11,7 GWh je cena stanovena podle metody založené na režijní ceně. Norské orgány vysvětlily, že cena stanovená ministerstvem v roce 2000 byla přibližně 0,10 NOK a příslušná režijní cena elektráren Håkvik a Nygård se v roce 2000 pohybovala v rozmezí od 0,14 NOK do 0,178 NOK.

(15)

NEAS se nachází na území obce Narvik v kraji Nordland. Vyrábí a prodává elektrickou energii. Do roku 2001 byla stoprocentním vlastníkem společnosti NEAS obec Narvik. V roce 2001 Narvik odprodal 49,99 % svých akcií dvěma energetickým společnostem, Vesterålskraft AS a Hålogalandskraft AS.

(16)

Po spojení společností v roce 2006 a změně názvu v roce 2009 je společnost NEAS nyní součástí společnosti Nordkraft AS (dále jen „Nordkraft“).

(17)

Do konce roku 1998 prodával Narvik svůj roční nárok na koncesní energii o objemu přibližně 128 GWh společnosti NEAS na základě krátkodobých a dlouhodobějších smluv. Na počátku roku 1999, poté, co Narvik nedosáhl dohody se společností NEAS, prodal svoji koncesní energii na burze energie za spotové ceny.

(18)

V březnu 1999 uspořádala obec nabídkové řízení na prodej své koncesní energie do konce roku 1999. Dne 30. března 1999 Narvik uzavřel smlouvu s uchazečem, jehož nabídka byla nejvyšší, tedy se společností Kraftinor AS. Cena byla 109,50 NOK za MWh. Jelikož společnost za koncesní energii uhradila 111,10 NOK za MWh plus náklady na dodání do sítě ve výši 20 NOK za MWh, vznikla Narviku v souvislosti s touto smlouvou ztráta ve výši přibližně 2,3 milionu NOK. Původně však Narvik očekával přebytek ve výši 3,5 milionu NOK.

(19)

Dne 19. října 1999 výkonný výbor městské rady (dále jen „výkonný výbor“) doporučil městské radě, aby celkovým cílem nakládání s obecní koncesní energií byla maximalizace dlouhodobé návratnosti za účelem získání stabilního horizontu pro plánování. Navrhovaná strategie pro dosažení tohoto cíle měla čtyři prvky:

(20)

Městská rada potvrdila doporučení výkonného výboru s jednou úpravou, kterou navrhl starosta a která byla potvrzena změnou strategie: místo toho, aby byla starostovi výslovně „udělena plná moc uzavírat dohody podle strategie, o které rozhodne městská rada“, konečné rozhodnutí stanoví, že „jako první krok při provádění této strategie je společnost NEAS vyzvána k diskusi o vlastním zájmu v této věci, jak jej popsala v dopise obci ze dne 9. listopadu“.

(21)

Dopisem ze dne 9. listopadu 1999 společnost NEAS zpochybnila navrhovanou strategii prodeje koncesní energie na základě různých smluv s různou dobou trvání s cílem diverzifikovat riziko. Místo toho navrhla jednu dlouhodobou smlouvu („např. na dobu 50 let“) a byla přístupná tomu, aby do smlouvy s Narvikem bylo zahrnuto ustanovení o úpravě ceny.

(22)

V dopise ze dne 15. dubna 1999 společnost NEAS rovněž vyjádřila zájem uzavřít dlouhodobou smlouvu na koncesní energii, a to primárně formou nákupu zálohovou jednorázovou platbou nebo případně formou dlouhodobého nájmu – který byl původně navržen na dobu 60 let – s ročními platbami obci Narvik.

(23)

Kromě otázky koncesní energie se diskutovalo také o budoucí úloze společnosti NEAS na trhu a o úloze Narviku jakožto vlastníka společnosti NEAS.

(24)

Podle norských orgánů společnost NEAS v té době zaznamenala rozsáhlou regionální konsolidaci energetických společností a vstup vnitrostátních/mezinárodních hospodářských subjektů na místní trhy. Společnost NEAS potřebovala posílit svoji kapitálovou základnu, aby získala podíly v jiných elektrárenských společnostech, zejména ve společnosti Nordkraft AS. Společnost NEAS rovněž společně se společnostmi Hålogaland Kraft AS a Vesterålskraft AS podepsala prohlášení o záměru vytvořit regionální výrobní společnost a regionální společnost pro přenos energie. Tyto změny byly naplánovány s účinkem od 1. ledna 2001. Aby společnost NEAS mohla tyto transakce dokončit s kombinací vlastního a vypůjčeného kapitálu, od Narviku – jediného vlastníka společnosti NEAS – se očekávalo, že do společnosti NEAS vloží dodatečný vlastní kapitál.

(25)

Na zasedání obecní rady dne 16. prosince 1999 bylo rozhodnuto, že vlastnický podíl Narviku ve společnosti NEAS, kapitálové potřeby společnosti a nakládání s koncesní energií by měly být společně posouzeny vyjednávacím týmem, který tvořil starosta, místostarosta, vedoucí představitel opozice, jakož i ředitel, zástupce ředitele a vedoucí oddělení veřejných zakázek obecní správy (dále jen „vyjednávací tým“).

(26)

Společnost NEAS nechala vypracovat dvě zprávy, a to společností Arthur Andersen (dále jen „AA“) a Deloitte & Touche (dále jen „DT“), které měly určit hodnotu koncesní energie, jejíž cena je stanovena ministerstvem. Zpráva AA uplatňuje metodiku založenou na čisté současné hodnotě (dále jen „NPV“, net present value), ale nepopisuje podrobněji předpoklady, o které se metoda opírá. Také zpráva DT využívá metodiku NPV, ale ve srovnání se zprávou AA vysvětluje relevantní předpoklady a výpočty podrobněji. Zpráva DT například podrobně vysvětluje, jak je na základě modelu oceňování kapitálových aktiv (dále jen „CAPM“, capital asset pricing model) určena požadovaná návratnost a jak jsou určeny průměrné vážené kapitálové náklady (dále jen „WACC“, weighted average cost of capital). Analýza rovněž obsahuje podrobný popis výpočtu koncesní ceny a obsahuje analýzu citlivosti vycházející z dílčích změn jak v ceně elektřiny, tak WACC.

(27)

Narvik nechal vypracovat dvě zprávy u společnosti Danske Securities („DS1“ a „DS2“). V první zprávě, tedy DS1, měla společnost Danske Securities podle zadání posoudit, zda by obec měla prodat svůj nárok na koncesní energii na trhu, či nikoli, nebo zda by jej měla převést na společnost NEAS. Ve zprávě DS1 společnost Danske Securities z vlastního podnětu poskytla odhad hodnoty nároku na koncesní energii na dobu 50 let. Kromě toho, že uvedla vlastní předpoklady ohledně budoucího vývoje cen elektřiny, poskytla společnost Danske Securities omezené pokyny ke způsobu, jímž byla vypočtena hodnota nároku na koncesní energii.

(28)

V případě zprávy DS2 Danske Securities požadovala, aby jí svá očekávání ohledně cen a nákladů poskytly 3 tržní subjekty: CBF Kraftmegling AS („CBF“), Norwegian Energy Brokers AS („NEB“) a Statkraft SF („Statkraft“). Na základě těchto očekávání společnost Danske Securities vypočetla odhadovanou tržní hodnotu nároku na koncesní energii. Na základě očekávání společnosti CBF vznikl odhad základního scénáře ve výši 127 milionů NOK. Na základě očekávání společnosti NEB vznikl odhad základního scénáře ve výši 75 milionů NOK. Jelikož společnost NEB neupravila svá očekávání ohledně cen a nákladů podle inflace, Danske Securities zdůraznila, že očekávání společnosti NEB nepovažuje za věrohodné. Na základě očekávání společnosti Statkraft bylo vymezeno rozmezí od 115–140 milionů NOK. Na základě těchto tří ocenění hodnoty dospěla Danske Securities k závěru, že odhadovaná čistá současná hodnota nároku na koncesní energii by se pohybovala v rozmezí od 100 do 140 milionů NOK.

(29)

Čtyři zprávy jsou shrnuty v následující tabulce. Uvedené zprávy jsou v ní souhrnně označovány jako „čtyři zprávy“.

(30)

Kromě externího poradenství provedl vedoucí oddělení veřejných zakázek obce Narvik i vlastní posudky.

(31)

V prvním posudku, který byl výkonnému výboru předložen v říjnu 1999, dospěl k závěru, že dlouhodobé smlouvy, které jsou definována jako smlouvy v délce od 10 do 40 let, představují pro obec vysoké celkové riziko.

(32)

Druhý posudek, který byl předložen vyjednávacímu týmu dne 16. března 2000, rozebírá různé možnosti nakládání s koncesní energií. Tou dobou však již vyjednávací tým zúžil oblast jeho mandátu na pouhé posuzování rizika, doby vypořádání, daňových důsledků a maximalizace zisku u tří scénářů (u všech scénářů Narvik převedl svůj nárok na koncesní energii na společnost NEAS na dobu 50 let a snížil svůj vlastnický podíl ve společnosti NEAS). Bez ohledu na tuto skutečnost vedoucí oddělení veřejných zakázek v druhém posudku nadále zdůrazňoval význam doby trvání smlouvy. V posouzení mezní hodnoty nároku na koncesní energii v průběhu času uvedl, že „…uzavření smlouvy na velmi dlouhou dobu, např. na 50 let, nám jako prodejcům poskytuje jen velmi malou dodatečnou hodnotu ve srovnání s krátkodobějšími smlouvami (např. na dobu 20 let v hodnotě 83 milionů NOK)“.

(33)

Po interních diskusích o výhodách a nevýhodách dlouhodobé smlouvy vyjednávací tým obecní radě doporučil, aby uzavřela smlouvu na dobu 50,5 roku, čímž vhodně sníží riziko pro obec a zajistí dlouhodobý plánovací horizont.

(34)

Společnost NEAS usilovala o koupi pouze 116,3 GWh koncesní energie, jejíž cena je stanovena ministerstvem. Při vyjednávání s touto společností však Narvik trval na tom, že společnost musí koupit celý jeho nárok na koncesní energii a že 11,7 GWh koncesní energie, jejíž cena je určena podle režijní ceny, má být tudíž sloučeno s koncesní energií, jejíž cenu stanoví ministerstvo.

(35)

V květnu 2000 se strany konečně dohodly, že se dohoda bude vztahovat na celý objem 128 GWh koncesní energie a že společnost NEAS uhradí 120 milionů NOK za koncesní energii, jejíž cena je stanovena ministerstvem, a 6 milionů NOK za koncesní energii, jejíž cena je určena podle režijní ceny.

(36)

Dne 25. května 2000 obecní rada formálně rozhodla, že by obec měla prodat svůj roční nárok na 128 GWh koncesní energie společnosti NEAS na dobu 50,5 roku, a to za 126 milionů NOK.

(37)

Dne 16. října 2000 Narvik a NEAS formálně stvrdily dohodu podpisem smlouvy, jejímž prostřednictvím Narvik za výše uvedených podmínek prodal svůj nárok na koncesní energii. Do smlouvy nebyl začleněn žádný mechanismus úpravy ceny a peníze měly být uhrazeny v rámci zálohové jednorázové platby.

(38)

Dne 29. listopadu 2000 Narvik a NEAS podepsaly dodatkovou dohodu, ve které se společnost NEAS zavázala, že za nákup nároku na koncesní energii zaplatí Narviku 60 milionů NOK v hotovosti a zbývajících 66 milionů NOK zaplatí formou příspěvku k vlastnímu kapitálu ve formě věcného plnění, který vloží do společnosti NEAS (v té době byla ze 100 % vlastněna obcí).

(39)

V roce 2001 odprodal Narvik 49,99 % svých akcií ve společnosti NEAS společnostem Vesterålskraft AS a Hålogalandskraft AS.

(40)

Norské orgány zastávají názor, že smlouva se společností NEAS byla uzavřena za tržních podmínek. V první řadě zdůrazňují, že dohoda byla uzavřena, jelikož obec Narvik byla v obtížné finanční situaci a potřebovala likvidní kapitál. Za druhé, bylo nutné, aby společnost NEAS prošla rekapitalizací za účelem restrukturalizace společnosti s cílem vytvořit z ní větší regionální společnost. Za třetí, v době uzavření smlouvy prodávala obec koncesní energii se ztrátou, jelikož cena koncesní energie byla vyšší než cena tržní. Například v období od dubna 1999 do prosince 1999 ztratil Narvik prodejem koncesní energie částku ve výši 2,3 milionu NOK.

(41)

Pokud jde o otázku regulačního rizika, norské orgány vysvětlily, že všechna rizika nese společnost NEAS. Orgány tvrdí, že riziko spočívá spíše v nižším, než vyšším množství koncesní energie, což by snižovalo pravděpodobnost, že se jedná o podporu.

(42)

Norské orgány tvrdí, že odpovídajícím tržním srovnávacím základem pro dohody o délce 50,5 roku je trvalý prodej elektráren a že po úpravě o příslušné rozdíly jsou ceny, které získala společnost NEAS, v souladu s cenovými úrovněmi u prodeje elektráren v tomtéž období.

(43)

Pokud jde o cenové údaje o prodeji elektráren v roce 2000, norské orgány se odvolávají na tzv. přezkum trhu s elektřinou v reálném čase, který byl za rok 2000 proveden společností Pareto (dále jen „přezkum Pareto“). Z tohoto přezkumu je patrné, že tržní ceny elektráren prodaných v roce 2000 se pohybovaly v rozmezí od 1,64 NOK do 1,77 NOK za KWh roční výrobní kapacity. Narvik dosáhl při prodeji nároku na koncesní energii ceny 1,00 NOK za KWh roční výrobní kapacity. Podle norských orgánů lze rozdíly mezi těmito údaji vysvětlit následujícími faktory.

(44)

Za prvé, v roce 2000 činily běžné provozní náklady včetně soustavných opětovných investic (bez odpisů) u nových elektráren přibližně 0,05 NOK za KWh za rok (plus náklady na dodání do sítě). Společnost NEAS očekávala, že probíhající platba bude mít dvě složky; přibližně 0,10 NOK za KWh ročně (plus náklady na přenos do sítě) za koncesní energii, jejíž cena je stanovena ministerstvem, a od 0,14 NOK do 0,178 NOK za KWh (plus náklady na dodání do sítě) za rok za koncesní energii, na kterou byla udělena koncese před 10. dubnem 1959. Očekávaná tržní cena byla v roce 2000 přibližně 0,12 NOK za KWh. Podle scénáře na rok 2000 by tudíž čistý zisk majitele elektrárny činil 0,07 NOK za KWh oproti 0,02 NOK za KWh u koncesní energie. V době uzavření smlouvy byla cena na rok 2010 odhadována na 0,20 NOK. Na základě tohoto odhadu by čistý zisk majitele elektrárny podle scénáře na rok 2010 činil 0,15 NOK za KWh oproti 0,10 NOK za KWh u koncesní energie.

(45)

Za druhé, norské orgány tvrdí, že prodejní ceny pěti elektráren zmíněných v přezkumu Pareto se při uplatnění míry kapitalizace ve výši 4 % musejí snížit přibližně o 10–15 %, aby se vyrovnal rozdíl mezi kapitalizací na neomezenou dobu (faktor kapitalizace 25) a na 50 let (faktor kapitalizace 21,48).

(46)

Norské orgány dále doplnily, že na výpočet čisté současné hodnoty (NPV) mají největší vliv roky v počátečním období a že vysoké náklady majitele na opětovné investice obvykle vznikají v pozdější fázi, a tudíž mají na výpočet NPV jen malý vliv, pokud jde o její snížení.

(47)

S ohledem na tuto skutečnost norské orgány tvrdí, že existuje úzká korelace mezi prodejem elektráren za přibližnou cenu 1,64 NOK – 1,77 NOK KWh roční výrobní kapacity na jedné straně a poplatky (platbami za přístup k elektřině po dobu 50,5 roku) ve výši přibližně 1,00 NOK za KWh koncesní energie na straně druhé.

(48)

Norské orgány tudíž tvrdí, že srovnání, které je upraveno podle těchto faktorů, dokládá, že cena, kterou společnost NEAS zaplatila za koncesní energii, byla srovnatelná s cenou elektráren prodaných v tomtéž období, a doplňují, že závěr ohledně cenové úrovně podporuje zpráva DT a obě zprávy DS, které byly vypracovány před datem uzavření dohody o prodeji nároku na koncesní energii na dobu 50,5 roku.

(49)

S odkazem na prvky pokynů Kontrolního úřadu ke státní podpoře týkající se prodeje pozemků a budov veřejnými orgány (dále jen „PPB“) (16) norské orgány tvrdí, že jedinou metodou, kterou Kontrolní úřad uznává pro určení tržních cen při prodeji veřejného majetku, je konkurenční a bezpodmínečné nabídkové řízení. Norské orgány zdůrazňují, že v pokynech PPB Kontrolní úřad rovněž uznává, že tržní cenu, která není ovlivněna podporou, lze stanovit na základě nezávislého odborného posudku. Norské orgány podotýkají, že zpráva DT a obě zprávy DS byly předloženy před uzavřením smlouvy na dobu 50,5 roku. Druhá zpráva DS určila hodnotu na základě „přímého průzkumu trhu“, který podle norských orgánů umožnil provést tržní test obdobný tržnímu testu v nabídkovém řízení. Norské orgány rovněž podotýkají, že konečná cena se pohybovala na horních úrovní zmíněných tří ocenění.

(50)

Norské orgány dále tvrdí, že je vhodné, aby do smlouvy nebylo začleněno ustanovení o úpravě ceny, jelikož kupní cena byla zaplacena jednorázově, nikoli průběžně. Norské orgány tvrdí, že jelikož byl prodej vyrovnán formou zálohové platbou – částečně v hotovosti, částečně jako příspěvek ve formě věcného plnění – obdobně jako u trvalého prodeje elektrárny, je „nepřirozené a velmi neobvyklé“ začlenit do smlouvy mechanismus pro úpravu ceny. Norské orgány navíc tvrdí, že v rámci modelu, který využívá příspěvek ve formě věcného plnění, by podle ustanovení zákona o společnostech s ručením omezeným (17) byla následná úprava pravděpodobně také protiprávní.

(51)

Připomínky k rozhodnutí 393/11/KOL vznesla jediná třetí strana, společnost NEAS (nyní Nordkraft). Společnost NEAS se v zásadě shoduje s názory norských orgánů.

(52)

Ustanovení čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP zní:

„Nestanoví-li tato dohoda jinak, podpory poskytované v jakékoli formě členskými státy ES, státy ESVO nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi smluvními stranami, neslučitelné s fungováním této dohody.“

(53)

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že má-li se jednat o státní podporu, musí opatření poskytovat příjemci hospodářskou výhodu. V následujícím textu Kontrolní úřad posuzuje otázku existence hospodářské výhody v daném případě.

(54)

Soudní dvůr Evropské unie uvedl, že aby bylo možné potvrdit, zda státní opatření představuje podporu, je třeba stanovit, zda přijímající podnik získá hospodářskou výhodu, kterou by za obvyklých hospodářských podmínek nezískal (18). Aby bylo možné posoudit existenci hospodářské výhody, Kontrolní úřad uplatňuje zásadu (hypotetického) investora v prostředí tržního hospodářství (19).

(55)

Pokud byla dotčená transakce provedena v souladu se zásadou investora v prostředí tržního hospodářství, tedy pokud obec prodala nárok na koncesní energii za její tržní hodnotu a cena a podmínky transakce by byly pro obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství přijatelné, transakce by společnosti NEAS neposkytla hospodářskou výhodu, a tudíž by v jejím průběhu nebyla poskytnuta státní podpora. Naopak by se v případě transakce mohlo jednat o státní podporu, pokud by transakce nebyla provedena za tržní cenu.

(56)

Při tvorbě tohoto posouzení nemůže Kontrolní úřad nahradit obchodní úsudek Narviku svým vlastním, což znamená, že je na obci jakožto majiteli nároku na koncesní energii, aby dle vlastního uvážení zvolila způsob, jímž bude provozovat svoji činnost za obvyklých podmínek hospodářské soutěže.

(57)

Posouzení ceny a podmínek smlouvy mezi obcí a společností NEAS by mělo vycházet z informací, které měl Narvik k dispozici v době uzavření smlouvy. Obecně by k vyloučení státní podpory stačilo informované posouzení ex ante, a to i v případě, že se zpětně ukáže, že předpoklady, z nichž posouzení vycházelo, byly špatné.

(58)

V následujícím textu tudíž Kontrolní úřad posuzuje, zda Narvik jednal jako soukromý tržní investor, když uzavřel smlouvu o prodeji svého nároku na koncesní energii.

(59)

Kontrolní úřad si je vědom souvislostí, za nichž k transakci došlo. Z informací poskytnutých norskými orgány Kontrolní úřad vyrozuměl, že v době, kdy byla smlouva uzavřena, se obec nacházela v situaci, kdy potřebovala jak přístup k likviditě (aby dostála svým dluhovým závazkům), tak i kapitál, který by vložila do společnosti NEAS. Kromě toho se podotýká, že zákon o společnostech s ručením omezeným omezil možnost začlenit do smlouvy mechanismus pro úpravu ceny, je-li poskytován příspěvek ve formě věcného plnění. V roce 1999, před uzavřením dohody o prodeji v roce 2000, Narviku navíc vznikly ztráty při prodeji koncesní energie. Obec se proto rozhodla, že odprodá svůj nárok na koncesní energii na delší období, čímž zároveň dodrží svoji strategii maximalizace zisku z koncesní energie.

(60)

Norské orgány tvrdily, že by Kontrolní úřad měl být schopen vyloučit existenci výhody tím, že na dotčený případ uplatní zásady PPB. Kontrolní úřad podotýká, že ačkoli se zásady PPB nevztahují na prodej nároků na nákup koncesní energie, předepisují dvě metody, jimiž mohou veřejné orgány obvykle získat tržní cenu pro účely prodeje veřejných pozemků a budov, a tím zaručit, že při prodeji nedošlo k poskytnutí státní podpory. První metodou, jíž lze vyloučit státní podporu, je prodej prostřednictvím bezpodmínečného nabídkového řízení. Druhou je prodej za cenu stanovenou při nezávislém odborném hodnocení provedeném v souladu s obecně přijatými normami oceňování.

(61)

Kontrolní úřad podotýká, že prodej majetku prostřednictvím bezpodmínečného nabídkového řízení zpravidla přítomnost výhody vyloučí. A to alespoň ve skutečně otevřených řízeních, jichž se zúčastní více než jeden zájemce (20). Nárok Narviku na koncesní energii však v rámci bezpodmínečného nabídkového řízení prodán nebyl.

(62)

Na druhé straně jak Narvik, tak společnost NEAS zadaly externím poradcům vypracování dvou posudků, jak je popsáno v bodech 26 až 29 výše. Zprávy DS1, DS2 ani AA však důkladně neobjasňují, jaká metoda je použita k ocenění hodnoty. Jelikož Kontrolní úřad nemá k dispozici další vysvětlení, nemůže posoudit, zda byla tržní hodnota oceněna v souladu s obecně přijatými tržními ukazateli a normami oceňování. Proto zastává Kontrolní úřad názor, že zprávy DS1, DS2 a AA mají při oceňování hodnoty nároku na koncesní energii omezenou váhu. Na druhé straně zpráva DT podrobně vysvětluje ocenění, která jsou v ní uvedena. Výsledky lze proto prozkoumat a ověřit. Kontrolní úřad tudíž považuje zprávu DT za nejvíce důvěryhodnou. Podle názoru Kontrolního úřadu však skutečnost, že všechny čtyři zprávy docházejí k obdobným výsledkům (21), podporuje výsledky zprávy DT a pravděpodobně také výsledky ostatních tří zpráv.

(63)

Kontrolní úřad podotýká, že ačkoli lze mít za to, že cena určená nezávislým oceňovatelem hodnoty vylučuje existenci výhody při prodeji snadno ocenitelných běžných pozemků a budov, které již byly předmětem řady transakcí, nemusí tomu tak nutně být v případě pozemků a budov, které mají ojedinělejší vlastnosti nebo u nichž okolnosti prodeje vzbuzují pochybnosti o tom, zda odborné hodnocení odráží skutečnou tržní hodnotu majetku (22).

(64)

Jak je vysvětleno v následujícím textu, smlouvy o dodávce energie za pevně stanovené ceny, jejichž doba trvání přesahuje 6 let, jsou neobvyklé a nejsou běžné. Vzhledem k tomu, že neexistuje trh, na němž lze pozorovat srovnatelné ceny, a kvůli volatilitě cen elektrické energie je odborné hodnocení méně vhodné jakožto nástroj k určení tržní ceny u smlouvy, v níž je cena pevně stanovena na dobu 50,5 roku (23).

(65)

Kontrolní úřad v každém případě připomíná, že k posouzení otázky, zda smlouva o energii uzavřená veřejným orgánem poskytuje určitému podniku výhodu, lze použít test opírající se o zásadu investora v tržním prostředí, nikoli o zásady PPB, jež se týkají prodeje veřejných pozemků a budov. Skutečnost, že se na dlouhodobé smlouvy vztahuje obecná zásada investora v tržním prostředí, byl vskutku potvrzen Tribunálem ve věci Budapesti Erőmű Zrt v Komise, v němž Tribunál potvrdil přístup Evropské komise (dále jen „Komise“) ve věci týkající se dlouhodobých smluv o prodeji energie uzavřených maďarskými orgány (24).

(66)

V uvedeném případě Komise určila hlavní postupy komerčních hospodářských subjektů na evropských trzích s elektřinou, které mají význam z hlediska analýzy, a posoudila, zda byla ujednání v daném případě v souladu s uvedenými postupy nebo zda byly smlouvy uzavřeny za podmínek, které by nebyly přijatelné pro hospodářský subjekt, který jedná čistě z komerčních pohnutek (25).

(67)

Komise zjistila, že na evropských trzích jsou zřídkakdy uzavírány dlouhodobé smlouvy o energii, jejichž doba trvání přesahuje 6 let (26). Informace, které má k dispozici Kontrolní úřad, toto zjištění potvrzují. Proto existuje, pokud vůbec, jen málo dlouhodobých smluv o prodeji energie, s nimiž lze srovnat cenu energie prodané na období 50,5 roku.

(68)

Dlouhodobé odhady budoucích cen energie však musejí provádět potenciální kupci a prodejci elektráren. A právě z tohoto důvodu norské orgány tvrdí, že prodej nároku obce Narvik na koncesní energii by měl být připodobněn prodeji vodních elektráren. Na podporu tohoto tvrzení předložily norské orgány Kontrolnímu úřadu přezkum Pareto, který obsahuje přehled pěti vodních elektráren prodaných v Norsku v roce 2000.

(69)

Norské orgány tvrdí, že jak v případě prodeje vodních elektráren, tak v případě prodeje nároku obce Narvik na koncesní energii představují prodejní ceny čistou současnou hodnotu očekávaných peněžních toků plynoucích z daného objemu výroby. Proto bude muset každý kupec či prodejce vodní elektrárny stejně jako obec Narvik a společnost NEAS ocenit hodnotu elektrárny na základě očekávaných příjmů z výroby, od nichž odečte očekávané náklady snížené o příslušnou diskontní sazbu během doby, po kterou může nový majitel danou vodní elektrárnu využívat.

(70)

Norské orgány tvrdí, že pokud se upraví o určité relevantní faktory, jsou ceny pěti vodních elektráren zmíněných ve zprávě Pareto srovnatelné s cenami získanými prodejem nároku obce Narvik na koncesní energii. Kontrolní úřad v této souvislosti bere na vědomí opravné faktory uvedené norskými orgány, jak je vysvětleno v kapitole I.11 výše.

(71)

U pěti vodních elektráren se prodejní ceny jedné KWh výrobní kapacity pohybovaly v rozmezí od 1,66 NOK do 1,74 NOK. Trvalý prodej majetku zvýší čistou současnou hodnotu majetku oproti prodeji nároku na nákup koncesní energie po dobu 50,5 roku, jelikož se předpokládá, že majetek bude mít po uplynutí 50,5 roku pozitivní peněžní tok. Norské orgány předpokládaly 4 % míru kapitalizace, která povede k tomu, že se prodejní cena upraví směrem dolů, a to přibližně o 10–15 %, aby bylo možné porovnat trvalý prodej s prodejem koncesní energie na omezenou dobu (27).

(72)

Druhý rozdíl mezi trvalým prodejem a prodejem nároku na koncesní energii na dobu 50,5 roku se týká nákladového základu pro použití modelu NPV – celkové výrobní náklady vs. cena koncese. Norské orgány tvrdily, že typické provozní náklady včetně opětovných investic dosahují u novější elektrárny přibližně 0,05 NOK za KWh, zatímco cena stanovená ministerstvem byla v té době přibližně 0,10 NOK za KWh.

(73)

Aby bylo možné posoudit, zda ceny za elektrárny představují odpovídající zástupné hodnoty tržní ceny dané koncesní energie, je nezbytné se podrobněji podívat na každou složku tvrzení. Posouzení provedené Kontrolním úřadem vychází z informací poskytnutých norskými orgány a z dalších veřejně dostupných informací.

(74)

V následující analýze jsou ve všech výpočtech použity pouze nominální údaje (28).

(75)

U pěti vodních elektráren zmíněných v přezkumu Pareto se prodejní ceny za KWh výrobní kapacity pohybovaly v rozmezí od 1,66 NOK do 1,74 NOK. Ve zprávě, kterou vydala ekonomická poradenská společnost Econ Pöyry a která analyzuje prodeje elektráren v letech 1996 až 2005, je průměrná hodnota transakcí v roce 2000 podle všeho o něco vyšší a podle odhadů činí přibližně 1,85 NOK. Podle téže zprávy byla v roce 1999 získána stejná přibližná cena. V souladu s tím je srovnatelné cenové rozmezí mírně vyšší než rozmezí uvedené v přezkumu Pareto. Jelikož se zpráva ECON odvolává na vyšší průměrnou hodnotu transakce než přezkum Pareto, použije Kontrolní úřad v další analýze rozmezí od 1,70 NOK do 1,80 NOK.

(76)

Druhým faktorem, který je třeba zvážit, je způsob, jímž je nutné upravit cenové úrovně, aby se odlišil trvalý prodej od prodeje na omezenou dobu, tedy na 50,5 roku. Norské orgány tvrdily, že vhodný faktor úpravy je 10–15 % na základě 4 % míry kapitalizace. Kontrolní úřad dospěl k závěru, že výběr míry kapitalizace úzce souvisí s výběrem diskontní sazby v modelu NPV. Nominální diskontní sazba po zdanění použitá ve zprávě DT byla 6,8 %, zpráva AA použila 7 %. Rovněž se podotýká, že při posuzování projektů nových elektráren ředitelství NVE použilo sazbu 6,5 % (29). Model výpočtu založený na režijní ceně používá 6 % sazbu (30). Na základě výše uvedených skutečností zastává Kontrolní úřad názor, že přibližná diskontní sazba, a tím i vhodná míra kapitalizace, která se uplatní při srovnání trvalého prodeje a prodeje na dobu omezenou, se pohybuje v rozmezí 6–7 %, vyjádřeno nominálně po zdanění. S ohledem na tyto úvahy se vhodná úprava hodnoty k rozlišení trvalého prodeje od prodeje na dobu 50,5 roku nepohybuje v rozmezí 10–15 %, jak tvrdí norské orgány, ale blíží se spíše rozmezí 4–5 %.

(77)

Třetím faktorem, který je třeba vzít v úvahu, je očekávaná budoucí tržní cena elektřiny. Jak je vysvětleno výše, je velice obtížné předpovědět, jaké budou ceny energie v období příštích 50 let či později. Výše popsané oceňovací zprávy, zejména zprávy AA a DT, očekávají, že tržní cena energie vyrovnaně poroste po dobu 10–20 let a poté se ceny v reálných hodnotách podle očekávání ustálí (tj. porostou pouze s očekávanou inflací) (31). Z toho je patrné, že v dané době panovala shoda, že budoucí ceny energie v reálných hodnotách zůstanou dlouhodobě stálé a že nadále neporostou (32). Kontrolní úřad předpokládá, že stejně nejistí byli ohledně budoucích cen energie všichni ostatní účastníci trhu, rovněž ti, kteří ve stejnou dobu, kdy docházelo k prodeji nároku na koncesní energii, kupovali či prodávali elektrárny. Proto není důvod předpokládat, že různí účastníci trhu mají přístup k výrazně odlišným informacím o odhadech tržní ceny.