17.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/1

(1)

Nařízením (ES) č. 1601/2001 (2) uložila Rada konečné antidumpingové clo z dovozu některých železných nebo ocelových lan a kabelů pocházejících z Ruské federace, Turecka, Thajska a České republiky. Uvedená opatření jsou dále uváděna jako „původní opatření“ a šetření, na jehož základě byla tato opatření uložena, je dále uváděno jako „původní šetření“.

(2)

Komise přijala v srpnu 2001 nabídku cenového závazku ruského výrobce (JSC Severstal-Metiz). Tato dohoda o závazku byla v říjnu 2007 zrušena (3), protože kvůli obtížím se správnou klasifikací velkého počtu jednotlivých typů výrobku vyvážených uvedenou společností byla považována za neproveditelnou.

(3)

Nařízením (ES) č. 1279/2007 (4) zachovala Rada původní opatření pro Ruskou federaci po částečném prozatímním přezkumu a přezkumu před pozbytím platnosti v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Na tato opatření se dále odkazuje jako na „platná opatření“ a na šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti se dále odkazuje jako na „poslední šetření“. Nařízení (ES) č. 1279/2007 ukončilo i opatření týkající se dovozu ocelových lan a kabelů pocházejících z Turecka a Thajska.

(4)

V současné době (5) jsou v platnosti také opatření proti ocelovým lanům a kabelům z Ukrajiny a Čínské lidové republiky, která byla rozšířena na dovoz ocelových lan a kabelů zasílaných z Maroka, Moldavska a Korejské republiky.

(5)

Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) (6) oznámila Komise dne 27. října 2012 zahájení přezkumu před pozbytím platnosti antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz ocelových lan a kabelů pocházejících z Ruské federace podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(6)

Přezkum byl zahájen na základě odůvodněné žádosti podané styčným výborem Evropského svazu výrobního odvětví drátěných lan (European Union Wire Rope Industries, dále jen „EWRIS“ nebo „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 50 % celkové výroby některých železných nebo ocelových lan a kabelů v Unii. Žádost byla odůvodněna tím, že pozbytí platnosti opatření by pravděpodobně mělo za následek přetrvání dumpingu a obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(7)

Šetření pokračujícího nebo opakovaného dumpingu a újmy se týkalo období od 1. října 2011 do 30. září 2012 (dále jen „období přezkumného šetření“). Zkoumání tendencí významných pro posouzení toho, nakolik jsou pokračování nebo opakovaný výskyt újmy pravděpodobné, se týkalo období od 1. ledna 2009 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(8)

Komise oficiálně informovala vyvážející výrobce, výrobce v Unii, dovozce a uživatele, o nichž věděla, jakož i žadatele a orgány vyvážející země. Zúčastněné strany dostaly možnost písemně se k věci vyjádřit a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(9)

Vzhledem k možnému velkému počtu vyvážejících výrobců v Ruské federaci zahrnutých do šetření předpokládalo oznámení o zahájení řízení původně výběr vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení. Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, byli vyvážející výrobci z Ruské federace požádáni, aby se ve lhůtě 15 dnů od zahájení řízení přihlásili a poskytli Komisi informace požadované v oznámení o zahájení řízení.

(10)

Vzhledem k tomu, že pouze dva vyvážející výrobci v Ruské federaci poskytli informace požadované v oznámení o zahájení řízení a vyjádřili ochotu dále spolupracovat s Komisí, bylo rozhodnuto, že se pro vyvážející výrobce nepoužije výběr vzorku.

(11)

Komise v oznámení o zahájení řízení sdělila, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii, a vyzvala zúčastněné strany, aby se vyjádřily k uvedenému programu ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení. Tento předběžný vzorek tvořilo pět výrobců v Unii, kteří byli shledáni reprezentativními zástupci výrobního odvětví Unie, pokud jde o objem výroby a prodej obdobného výrobku v Unii.

(12)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky, byly navrhované společnosti vybrány do konečného vzorku a zúčastněné strany byly odpovídajícím způsobem informovány. Nakonec se však jedna z vybraných společností ze vzorku stáhla. Komise se proto rozhodla omezit vzorek na čtyři zbývající společnosti, které byly i pak shledány reprezentativními zástupci výrobního odvětví Unie, pokud jde o objem výroby (29,3 %) a prodej (20,9 %) obdobného výrobku v Unii.

(13)

Ačkoli se v oznámení o zahájení řízení předpokládal výběr vzorku dovozců, kteří nejsou ve spojení, nepřihlásil se ani žádný dovozce, který není ve spojení, ani žádný uživatel. Proto nebyli dovozci, kteří nejsou ve spojení, zařazeni do vzorku.

(14)

Dotazníky byly zaslány uvedeným čtyřem výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, dvěma vyvážejícím výrobcům v Ruské federaci a jednomu dovozci, který je ve spojení.

(15)

Na dotazník odpověděli uvedení čtyři výrobci v Unii zařazení do vzorku, dovozce ve spojení a jeden vyvážející výrobce z Ruské federace.

(16)

Přestože se původně přihlásili dva vyvážející výrobci z Ruské federace, pouze jeden z nich poskytl odpověď na dotazník a je považován v šetření za spolupracující stranu. Spolupracující vyvážející výrobce má stoprocentně vlastněnou dceřinou společnost se sídlem v Itálii, rovněž vyrábějící ocelová lana a kabely a dovážející dotčený výrobek z Ruské federace. Druhý vyvážející výrobce poskytl písemné stanovisko v době zahájení šetření, a i když byl vyzván, aby vyplnil dotazník, neučinil tak. Má se proto za to, že druhý vyvážející výrobce při šetření nespolupracoval.

(17)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro stanovení pravděpodobnosti pokračování nebo obnovení dumpingu a výsledné újmy a pro stanovení zájmu Unie. Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(18)

Dotčeným výrobkem je stejný výrobek jako v původním šetření a posledním šetření, na jejichž základě byla uložena platná opatření, tj. železná a ocelová lana a kabely, včetně uzavřených lan, s výjimkou lan a kabelů z nerezové oceli, s největším průřezem přesahujícím 3 mm, též s připojenými tvarovkami (v terminologii výrobního odvětví jsou často označovány jako „OLK“), v současnosti kódů KN ex 7312 10 81, ex 7312 10 83, ex 7312 10 85, ex 7312 10 89 a ex 7312 10 98 (dále jen „dotčený výrobek“).

(19)

Přezkum před pozbytím platnosti potvrdil, že ocelová lana a kabely vyráběné v Ruské federaci a vyvážené do Unie a ocelová lana a kabely vyráběné a prodávané v Unii výrobci z Unie mají stejné základní fyzikální a technické vlastnosti a konečná použití, a jsou proto považovány za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(20)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení bylo zkoumáno, zda v současné době dochází k dumpingu a zda by pozbytí platnosti stávajících opatření pravděpodobně vedlo k jeho pokračování nebo obnovení.

(21)

Jak je vysvětleno v 10. bodě odůvodnění, nebylo nutné vybrat vzorek vyvážejících výrobců v Ruské federaci. Spolupracující vyvážející výrobce představoval 99 % vývozu dotčeného výrobku z Ruské federace do Unie během období přezkumného šetření. Na tomto základě byl učiněn závěr, že míra spolupráce byla vysoká.

(22)

Vzhledem k tomu, že dva další známí výrobci v Ruské federaci při šetření nespolupracovali, musely závěry týkající se pravděpodobnosti pokračování nebo obnovení dumpingu uvedené níže vycházet z nejlepších dostupných informací, včetně údajů Eurostatu, oficiálních ruských statistických údajů a omezených údajů získaných od druhého výrobce.

(23)

Podle žádosti o přezkum údajně činilo průměrné dumpingové rozpětí u vývozů z Ruské federace do Unie 130,8 %. Jak je uvedeno v oznámení o zahájení řízení (bod 4.1), žadatel srovnal vývozní ceny výrobků vyvážených z Ruské federace do Unie (na úrovni cen ze závodu) s domácími cenami v Ruské federaci.

(24)

V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení bylo nejprve pro spolupracujícího vyvážejícího výrobce určeno, zda byl jeho celkový domácí prodej obdobného výrobku nezávislým odběratelům na ruském domácím trhu reprezentativní, tj. zda celkový objem tohoto prodeje činil nejméně 5 % celkového objemu odpovídajícího prodeje na vývoz do Unie. Bylo zjištěno, že domácí prodej obdobného výrobku ze strany spolupracujícího vyvážejícího výrobce byl celkově reprezentativní.

(25)

Komise poté určila typy obdobného výrobku prodávané vyvážejícím výrobcem na domácím trhu, které byly totožné nebo přímo srovnatelné s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie.

(26)

Dále bylo zjišťováno, zda byl prodej na domácím trhu spolupracujícího vyvážejícího výrobce reprezentativní u každého typu výrobku, tj. zda prodej každého typu výrobku na domácím trhu představoval alespoň 5 % objemu prodeje stejného typu výrobku do Unie. U typů výrobku prodávaných v reprezentativním množství se poté v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení zkoumalo, zda se tento prodej uskutečnil v běžném obchodním styku.

(27)

Zjišťování, zda lze u prodeje jednotlivých typů výrobku prodávaných v reprezentativním množství na domácím trhu mít za to, že byl uskutečněn v běžném obchodním styku, vycházelo ze stanovení podílu ziskového prodeje příslušného typu nezávislým odběratelům. Ve všech případech, kdy se prodej určitého typu výrobku na domácím trhu uskutečnil v dostatečném množství a v běžném obchodním styku, byla běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu, vypočítané jako vážený průměr veškerého prodeje tohoto typu na domácím trhu během období přezkumného šetření.

(28)

U zbývajících typů výrobku, jejichž prodej na domácím trhu nebyl reprezentativní nebo se neuskutečnil v běžném obchodním styku, byla v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení běžná hodnota určena početně. Běžná hodnota byla stanovena na základě výrobních nákladů vyvážených typů výrobku, v případě potřeby s připočtením přiměřené částky pro prodejní, správní a režijní náklady a pro přiměřený zisk, a to na základě skutečných údajů o výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku v souladu s čl. 2 odst. 6 první větou základního nařízení.

(29)

Jelikož spolupracující ruský vyvážející výrobce prodával výrobky na vývoz na trh Unie přímo nezávislým odběratelům, byla vývozní cena stanovena na základě skutečně zaplacených nebo splatných cen za dotčený výrobek v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(30)

U vývozního obchodu, při němž se vývoz do Unie uskutečnil prostřednictvím obchodní společnosti ve spojení, byla vývozní cena stanovena podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení na základě ceny obchodníka ve spojení, za kterou byl výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii. Byly provedeny úpravy s ohledem na všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem a na zisk, aby se stanovila spolehlivá vývozní cena. Jelikož nezávislí dovozci neposkytli informace o úrovni zisků dosažených během období přezkumného šetření, vycházelo se z průměrného ziskového rozpětí ve výši 5 %.

(31)

Srovnání vážené průměrné běžné hodnoty a vážené průměrné vývozní ceny bylo provedeno na základě ceny ze závodu a na stejné obchodní úrovni.

(32)

V zájmu spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny bylo podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení přihlédnuto k rozdílům činitelů, u kterých bylo prokázáno, že ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Za tímto účelem byly provedeny náležité úpravy o rozdíly v nákladech na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku a vedlejších nákladech, finančních nákladech, nákladech na balení, provizích a slevách, pokud byly použitelné a odůvodněné.

(33)

V souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení bylo provedeno srovnání vážené průměrné běžné hodnoty podle typu výrobku a vážené průměrné vývozní ceny odpovídajícího typu dotčeného výrobku. Toto srovnání ukázalo existenci dumpingu, který u vyvážejícího výrobce činil 4,7 %.

(34)

Kromě analýzy existence dumpingu během období přezkumného šetření byla zkoumána též pravděpodobnost pokračování dumpingu v případě zrušení platných opatření. V této souvislosti byly analyzovány tyto prvky: objem a ceny dumpingového dovozu z Ruské federace, přitažlivost trhu Unie a dalších trhů třetích zemí, výrobní kapacita a přebytečná kapacita pro vývoz v Ruské federaci.

(35)

Podle údajů Eurostatu se v posuzovaném období dovoz z Ruské federace zvýšil z 2 005 tun v roce 2009 na 2 343 tun v období přezkumného šetření, což představovalo přibližně 1 % spotřeby Unie v období přezkumného šetření a v posuzovaném období. Jak je uvedeno výše v 33. bodě odůvodnění, dovoz od spolupracujícího vyvážejícího výrobce byl uskutečňován za dumpingové ceny (4,7 %) i navzdory platnému antidumpingovému clu.

(36)

Vývoz do Unie představoval 3 % celkového prodeje spolupracujícího výrobce, zatímco většina prodeje (85 %) se uskutečnila na ruském domácím trhu. Domácí trh vzrostl v posuzovaném období o 38 % (7) a může dále růst, bude-li i nadále růst HDP Ruské federace, jak předpokládají veřejně dostupné zdroje, specializující se na ekonomickou analýzu. Informace shromážděné v průběhu šetření navíc ukázaly, že spolupracující výrobce nevyrábí veškeré typy dotčeného výrobku, a proto jeho konkurenční tlak na výrobce v Unii je omezený. Tak je tomu pravděpodobně i v případě dvou dalších výrobců, a to vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici žádné informace o investicích do nových strojů, které by například umožnily výrobu dotčeného výrobku s větším průměrem. Omezený konkurenční tlak ze strany vyvážejících výrobců z Ruské federace se dále zdá být rovněž potvrzen přítomností výrobců z Unie na ruském trhu. Podle oficiálních ruských celních statistických údajů představoval vývoz obdobného výrobku výrobců z Unie do Ruské federace 30 % veškerého dovozu obdobného výrobku na ruský trh v období přezkumného šetření, v důsledku čehož byli výrobci z Unii největšími vývozci na ruském trhu.

(37)

V reakci na poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že předpokládaný růst HDP Ruska (v rozmezí 3 %) je velmi mírný a neumožní další rozvoj ruského trhu ocelových lan a kabelů. V důsledku toho ruský trh nemusí být schopen absorbovat větší objem obdobného výrobku. V této souvislosti je třeba poznamenat, že růst ruského HDP během posuzovaného období, tj. od roku 2009 do konce období šetření, byl nižší než očekávaný růst pro rok 2014, nicméně umožnil růst trhu ocelových lan a kabelů v Rusku o 38 %. Námitka byla proto zamítnuta.

(38)

Táž strana také poukázala na nové typy výrobků, které spolupracující vyvážející výrobce nedávno vyvinul (ve spolupráci se svou dceřinou společností se sídlem v Unii), a tvrdila, že to potvrzuje investice uskutečněné tímto výrobcem během posuzovaného období. Tato skutečnost však neodporuje závěru, že spolupracující výrobce není schopen vyrábět všechny typy lan (zejména ocelová lana a kabely ve vyšším kvalitativním segmentu trhu). Námitka byla proto zamítnuta.

(39)

Na přitažlivost trhu Unie by se mělo rovněž pohlížet v souvislosti tím, že ruští vyvážející výrobci převzali některé výrobce Unie. Dva ruští výrobci nyní vlastní dceřiné společnosti se sídlem v Unii. Inspekce na místě provedená u dceřiné společnosti spolupracujícího vývozce, která má sídlo v Unii, ukázala, že se prodej uskutečňoval převážně na evropském trhu a že související prodej mezi spolupracujícím vývozcem a touto dceřinou společností byl v období přezkumného šetření omezený.

(40)

Na základě údajů od spolupracujícího vývozce je třeba poukázat na to, že objem ruského vývozu dotčeného výrobku do třetích zemí v období přezkumného šetření přesáhl objem vývozu do Unie čtyřikrát. Vývozní ceny spolupracujícího vyvážejícího výrobce pro třetí země byly v průměru nižší než domácí prodejní cena v Ruské federaci, ale v průměru na vyšší úrovni než vývozní ceny pro trh Unie. To umožňuje závěr, že prodej na vývoz na trhy třetích zemí je přitažlivější než prodej na trhu Unie. V této souvislosti se poukazuje na existenci již dlouho zavedených prodejních kanálů na trzích Společenství nezávislých států (SNS).

(41)

V reakci na poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že vývozní ceny ruských výrobců na trzích třetích zemí jsou ve skutečnosti nižší než vývozní ceny pro Unii. Odvolával se přitom na srovnání mezi průměrnými vývozními cenami pro Ukrajinu a některé evropské státy, vycházející údajně z ruských celních statistických údajů. Nebyly předloženy žádné původní údaje tvořící základ pro srovnání. V této souvislosti je třeba poznamenat, že srovnání cenového rozdílu mezi ruskými vývozními cenami pro Unii a pro trhy třetích zemí provedené při šetření vycházelo z ověřených údajů uvedených v dotazníku spolupracujícím vyvážejícím výrobcem. Toto srovnání cen bylo provedeno na úrovni ceny ze závodu s přihlédnutím k rozdílům mezi jednotlivými typy výrobků a obchodní úrovní. Průměrné ceny, které žadatel předložil, neodrážejí složitost cenových složek a rozpětí existující na trhu ocelových lan a kabelů a způsobenou významným množstvím různých výrobků a různou obchodní úrovní. Námitka byla proto zamítnuta.

(42)

Táž strana tvrdila, že objem vývozu výrobního odvětví Unie do Ruské federace není v tomto případě důležitý, a poukázala na zvýšený dovoz z Čínské lidové republiky do Ruské federace a potřebu zohlednit jej při analýze, protože představuje konkurenční hrozbu pro přítomnost ruských výrobců na trzích Ruska a SNS. V tomto ohledu je skutečnost, že výrobci z Unie jsou i nadále vedoucími vývozci na ruském trhu, důležitá, protože mimo jiné potvrzuje, že ruští výrobci nejsou schopni vyrábět všechny typy ocelových lan a kabelů, pro které existuje poptávka na ruském trhu. Pokud jde o čínský vývoz do Ruské federace, je třeba poznamenat, že vzrostl současně s prudkým růstem poptávky na ruském trhu. Nebyly poskytnuty žádné informace, např. týkající se čínských vývozních cen pro Ruskou federaci a země SNS nebo vlastností dováženého výrobku, který je předmětem šetření, aby bylo možné provést další analýzu. A je třeba také uvést, že podle ruských celních statistických údajů měli ruští výrobci dotčeného výrobku v období přezkumného šetření stále vedoucí postavení na domácím trhu a že celkový dovoz na tento trh představoval pouze 15 % ruského trhu ocelových lan a kabelů. Námitka byla proto zamítnuta.

(43)

Podle žádosti o přezkum činila výrobní kapacita všech ruských vyvážejících výrobců 115 000 tun. Během šetření žadatel nově odhadl ruskou výrobní kapacitu; ta je podle něj v rozmezí od 220 000 do 250 000 tun, což ale nijak nedoložil. Na základě ověřených údajů od spolupracujícího vývozce, údajů předložených druhým známým výrobcem a údajů o třetím výrobci obsažených v žádosti byla výrobní kapacita všech ruských výrobců dotčeného výrobku stanovena na zhruba 158 000 tun. V této souvislosti je třeba poznamenat, že výrobní kapacita spolupracujícího výrobce prošla v posuzovaném období strukturálními úpravami, v jejichž důsledku byla jedna výrobní dílna uzavřena.

(44)

V reakci na poskytnutí konečných informací jedna strana tvrdila, že některé stroje z uzavřené dílny byly přemístěny do jiných výrobních závodů spolupracujícího výrobce. Nicméně toto tvrzení nebylo doloženo. V tomto ohledu důkazy shromážděné v průběhu šetření potvrzují, že spolupracující výrobce během posuzovaného období prošel strukturálními úpravami, které zahrnovaly vyřazení některých strojů ve všech třech výrobních závodech a uzavření jedné výrobní dílny. Zároveň nelze vyloučit, že některé stroje z uzavřené výrobní dílny byly přemístěny do zbývajících výrobních závodů. V každém případě to nemění nic na odhadu výrobní kapacity tohoto výrobce a Ruska celkově, což dotyčná strana nezpochybnila. Námitka byla proto zamítnuta.

(45)

Pokud jde o otázku využití kapacity a nadbytečné kapacity, předpokládalo se na základě údajů dvou výrobců a vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici žádné přesné informace o využití kapacity třetího výrobce, že jeho využití kapacity odpovídalo v období přezkumného šetření využití kapacit dvou dalších výrobců, tj. 90 %. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl učiněn závěr, že celková volná kapacita v Ruské federaci činí řádově 17 000 tun. To odpovídá přibližně 8 % spotřeby Unie v období přezkumného šetření.

(46)

Vzhledem k výše popsaným zjištěním, totiž že vývoz z Ruské federace byl v období přezkumného šetření stále dumpingový, je pravděpodobné přetrvávání dumpingu na trhu Unie, pokud by stávající antidumpingová opatření byla zrušena.

(47)

Nicméně je třeba zdůraznit tyto body. Za prvé, volná kapacita v Ruské federaci je omezeně dostupná a může být absorbována rychle rostoucí poptávkou na domácím trhu. Za druhé, ruští výrobci nemají kapacity, aby mohli dodávat všechny typy lan, a proto je jejich konkurenční tlak na trhu Unie omezený. Za třetí, dva ze tří známých vyvážejících výrobců mají své stoprocentně vlastněné dceřiné společnosti v Unii, které vyrábějí obdobný výrobek. Na základě informací získaných od dceřiné společnosti spolupracujícího vyvážejícího výrobce je možné pozorovat, že obdobný výrobek vyráběný dceřinou společností se prodává především na trhu Unie, zatímco vyvážející výrobce vyrábí a prodává obdobný výrobek převážně pro ruský trh. Ruští vyvážející výrobci mají kromě toho silné obchodní vazby na trhy třetích zemí, zejména na trhy v zemích SNS, které budou přitažlivější pro ruské vývozce, protože v průměru ceny účtované na těchto trzích jsou vyšší než ceny účtované v Unii. Na tomto základě byl učiněn závěr, že dovoz dotčeného výrobku z Ruské federace by pravděpodobně výrazně nevzrostl, kdyby opatření pozbyla platnosti.

(48)

Během období přezkumného šetření ocelová lana a kabely vyrábělo více než 30 výrobců v Unii. Má se tedy za to, že výroba těchto výrobců (stanovená na základě podkladů doručených spolupracujícími výrobci a pro ostatní výrobce v Unii na základě údajů z žádosti o přezkum) představuje výrobu v Unii ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(49)

Jak je vysvětleno ve 12. bodě odůvodnění, vzhledem k vysokému počtu výrobců v Unii byl vybrán vzorek. Pro účely analýzy újmy byly stanoveny ukazatele újmy na těchto dvou úrovních:

(50)

Spotřeba v Unii se mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření zvýšila o 8 % ze 195 426 tun na 211 380 tun.

(51)

Podle údajů Eurostatu se objem dovozu dotčeného výrobku pocházejícího z Ruské federace mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření zvýšil z 2 005 tun na 2 343 tun. I přes tento nárůst jsou tyto objemy nižší než dovoz z Ruské federace během posledního šetření, kdy dovoz činil 2 908 tun za rok 2005 a 3 323 tun pro období od 1. července 2005 do 30. června 2006 (poslední období přezkumného šetření). Od konce období přezkumného šetření vykazoval dovoz z Ruska klesající tendenci (snížení o 20 %).

(52)

Podíl ruského dovozu na trhu činil v roce 2009 1,03 % a v období přezkumného šetření 1,11 %.

(53)

Co se týká dovozních cen, ty se v posuzovaném období trvale zvyšovaly a celkem vzrostly o 12 %.

(54)

Cenové podbízení bylo stanoveno pomocí vývozních cen spolupracujícího ruského výrobce bez antidumpingového cla, přičemž bylo zjištěno, že se pohybují od 54,7 % do 69,0 % v závislosti na typech výrobku s váženým průměrným rozpětím cenového podbízení ve výši 63,4 %. Nicméně s ohledem na malý objem dovozu z Ruské federace a početnost existujících různých typů ocelových lan a kabelů by cenové podbízení mohlo být stanoveno pouze na základě velmi malého počtu stejných typů výrobku s nízkými objemy (19,9 tuny). Proto lze považovat rozpětí cenového podbízení pouze za orientační.

(55)

Dovoz z jiných zemí než z Ruské federace se během posuzovaného období zvýšil o 10,6 %, což je více než nárůst spotřeby na trhu Unie (+ 8 %). I přes nárůst podílu jiných zemí než Ruské federace na trhu Unie lze příslušné podíly na trhu považovat za stabilní.

(56)

Hlavní vyvážející země během období přezkumného šetření byly Jižní Korea s podílem na trhu 16 %, ČLR (1,78 %), Thajsko s podílem na trhu 1,65 % a Ruská federace (viz výše, podíl na trhu 1,11 %), zatímco podíl výrobního odvětví Unie na trhu byl téměř 60 %.

(57)

Celkově průměrné ceny dovozu obdobného výrobku z jiných zemí zůstaly během posuzovaného období stabilní a neměnné a podbízení vůči výrobnímu odvětví Unie činilo v průměru 57 %.

(58)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení Komise posoudila všechny relevantní hospodářské činitele a ukazatele, které ovlivňují stav výrobního odvětví Unie.

(59)

Vzhledem k tomu, že v případě výrobního odvětví Unie byl použit výběr vzorku, byla újma posouzena na základě informací shromážděných na úrovni celého výrobního odvětví Unie (makroekonomické prvky, jak jsou vymezeny ve 49. bodě odůvodnění) a na základě informací shromážděných na úrovni výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku (mikroekonomické prvky, jak jsou vymezeny ve 49. bodě odůvodnění).

(60)

Výroba výrobního odvětví Unie se mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření zvýšila o 6 %, tj. z 214 475 tun na 228 368 tun. V souvislosti se zvýšenou spotřebou (+ 8 %), jak je uvedeno v 52. bodě odůvodnění, výrobní odvětví Unie zvýšilo objem své výroby o 6 %.

(61)

Zvýšení spotřeby Unie (+ 8 %) rovněž vyvolalo zvýšení výroby výrobního odvětví Unie o 6 %.

(62)

Prodej výrobního odvětví Unie na trhu Unie se mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření zvýšil o 7 %.

(63)

Výrobnímu odvětví Unie se podařilo udržet svůj podíl na trhu během posuzovaného období poměrně stabilní, tj. na 60 % v roce 2009 a na 59 % v období přezkumného šetření.

(64)

Mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření, kdy se spotřeba v Unii zvýšila o 8 %, se i objem prodeje výrobního odvětví Unie zvýšil, a to o 7 %. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu lze proto považovat za stabilní, i když podíl na trhu mírně klesl, zatímco dovoz z Ruské federace se mírně zvýšil.

(65)

Zatímco výrobci v Unii zařazení do vzorku během posuzovaného období vykázali nárůst o 5 %, zaměstnanost celého výrobního odvětví Unie se podle odhadu žadatele liší a vykazuje negativní tendenci, totiž pokles o 6 % mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření.

(66)

Co se týká dopadu velikosti zjištěných skutečných dumpingových rozpětí (4,7 %) na výrobní odvětví Unie, nelze tento dopad vzhledem k nízkému celkovému objemu dovozu z Ruské federace a poměrně nízkému dumpingovému rozpětí považovat za významný.

(67)

Konečný stav zásob výrobního odvětví Unie se mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření zmenšil.

(68)

Jednotkové prodejní ceny výrobního odvětví Unie mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření vzrostly o 8 %. Tento cenový vývoj souvisí se skutečností, že se výrobnímu odvětví Unie podařilo přenést nárůst výrobních nákladů (o 8 %) na uživatele. Souvisí rovněž s postupným přechodem výrobního odvětví Unie na ocelová lana a kabely s větším průměrem a větší zaměřenost na lana pro zvláštní účely.

(69)

Mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření se průměrná mzda na plný pracovní úvazek zvýšila o 20 %. Po restrukturalizaci některých společností zařazených do vzorku se poměr řídících a administrativních pracovníků k manuálním pracovníkům zvýšil, což se odráží ve vyšších průměrných mzdových nákladech na jednoho zaměstnance.

(70)

Produktivita pracovních sil výrobního odvětví Unie, měřená jako produkce na pracovníka na plný pracovní úvazek za rok, v posuzovaném období kolísala, protože se v roce 2010 snížila a poté v roce 2011 a v období přezkumného šetření opět vzrostla.

(71)

Investice do ocelových lan a kabelů se v posuzovaném období zvýšily o 271 %, byly významné a v období přezkumného šetření činily více než 16 milionů EUR. Výrobci zařazení do vzorku v posuzovaném období neměli problém získávat kapitál. Navíc velká část investic mohla být financována z vlastních vytvořených peněžních toků.

(72)

Výrobcům zařazeným do vzorku se během celého posuzovaného období dařilo dosahovat zisku. Zisky dosažené od roku 2009 do období přezkumného šetření byly navzdory poklesu ve srovnání s rokem 2009 vyšší než 5 % cílový zisk stanovený v původním šetření.

(73)

Návratnost investic, vyjádřená jako celkový zisk z činnosti v oblasti ocelových lan a kabelů v procentech čisté účetní hodnoty aktiv přímo a nepřímo souvisejících s výrobou ocelových lan a kabelů, v celém posuzovaném období v zásadě sledovala tendenci zaznamenanou u ziskovosti. Navzdory poklesu je tento ukazatel i nadále dosti vysoký.

(74)

Stav peněžních toků zůstává celkově velmi pozitivní navzdory jistému zhoršení mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření: sleduje do určité míry vývoj ziskovosti za celé posuzované období.

(75)

Z většiny ukazatelů vyplývá, že výrobní odvětví Unie přizpůsobilo své výrobní zařízení, aby lépe reagovalo na nové hospodářské prostředí a mohlo využít příležitostí na trzích v Unii a mimo ni v segmentech, v nichž lze dosáhnout vysokých marží. Zlepšení hospodářské a finanční situace výrobního odvětví Unie po uložení antidumpingových opatření v roce 2001 dokládá, že opatření jsou účinná a že výrobní odvětví Unie překonalo účinky minulého dumpingu.

(76)

Během posuzovaného období se výrobnímu odvětví Unie víceméně podařilo udržet svůj podíl na trhu, ceny vzrostly o 8 %, zásoby zůstaly na přiměřené úrovni, přičemž se objem výroby a spotřeba zvýšily. Výrobní odvětví Unie bylo v celém posuzovaném období ziskové, přestože zisky byly na nižší úrovni v období přezkumného šetření než v roce 2009. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze vyvodit závěr, že v posuzovaném období nebyla výrobnímu odvětví Unie způsobena podstatná újma.

(77)

Bylo posuzováno i to, zda by se v případě pozbytí platnosti opatření obnovila podstatná újma. Má se za to, že to se pravděpodobně nestane, a to z důvodů, které jsou vysvětleny níže.

(78)

Jak je zdůrazněno v 54. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že ceny výrobků dovážených z Ruské federace se podbízejí vůči cenám Unie. Nicméně vzhledem k nízkému objemu odpovídajících typů výrobku lze toto rozpětí cenového podbízení považovat pouze za orientační.

(79)

Jak je vysvětleno v 51. bodě odůvodnění, objem dovozu dotčeného výrobku pocházejícího z Ruské federace činil v roce 2009 2 005 tun a v období přezkumného šetření 2 343 tun, což představovalo podíl na trhu ve výši 1,03 %, resp. 1,11 %.

(80)

Jak je vysvětleno v 43. a 45. bodě odůvodnění, celková ruská výrobní kapacita se odhaduje na přibližně 158 000 tun, zatímco podle odhadu z posledního šetření její výše byla přibližně stejná jako celková spotřeba Unie, tedy 220 000 tun. Volné kapacity jsou dále v současné době zřejmě omezené.

(81)

Při posledním šetření se vycházelo z toho, že ruský trh není schopen absorbovat existující nabídku. V současné době, jak bylo vysvětleno v 36. bodě odůvodnění, domácí spotřeba ocelových lan a kabelů v Rusku v posuzovaném období významně vzrostla o 38 %. Kromě toho veřejně dostupné ekonomické prognózy předpokládají v Ruské federaci v nadcházejících letech silný růst HDP. Volná kapacita v Rusku, jak je uvedeno ve 45. bodě odůvodnění, proto bude pravděpodobně absorbována rychle se rozvíjejícím ruským trhem, protože ruské ceny jsou zhruba o 11 % vyšší než ceny vývozu do Unie. Kromě toho v Rusku vývozní ceny výrobků vyvážených na jiné trhy, zejména zemí SNS, jsou průměrně o 5,6 % vyšší než vývozní ceny výrobků vyvážených do Unie. Je proto nepravděpodobné, že by se podstatná množství volných kapacit nebo jejich současný prodej na výhodnějším domácím trhu nebo trzích zemí SNS přesunuly na trh Unie.

(82)

S ohledem na výše uvedené se vyvozuje závěr, že by zrušení opatření uložených na dovoz pocházející z Ruské federace se vší pravděpodobností nevedlo k obnovení podstatné újmy působené výrobnímu odvětví Unie jako celku.

(83)

S ohledem na výše uvedené by antidumpingová opatření použitelná na dovoz ocelových lan a kabelů z Ruské federace měla být zrušena a toto řízení zastaveno v souladu s čl. 9 odst. 2 a čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(84)

Všechny strany byly informovány o základních skutečnostech a faktorech, na jejichž základě se má doporučit, aby stávající opatření uložená na dovoz pocházející z Ruské federace byla ukončena. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta pro podání připomínek ke zveřejněným zjištěním. Byly obdrženy připomínky jedné zúčastněné strany, která rovněž požádala o slyšení a byla vyslechnuta v přítomnosti úředníka pro slyšení,

17.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/11

(1)

Nařízením Rady (ES) č. 1184/2007 (2) bylo uloženo konečné antidumpingové clo z dovozu peroxosíranů (persíranů) pocházejících ze Spojených států amerických, Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) a Tchaj-wanu (dále jen „původní šetření“ a „původní opatření“). Opatření měla podobu valorického cla v sazbě 71,8 % pro všechny společnosti s výjimkou dvou čínských vyvážejících výrobců, jimž bylo přiznáno individuální clo.

(2)

Dne 10. října 2012 informovala Komise prostřednictvím oznámení (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“) (3) zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz persíranů pocházejících z ČLR.

(3)

Přezkum byl zahájen na základě odůvodněné žádosti, kterou podali dva evropští výrobci (RheinPerChemie GmbH & Co. KG a United Initiators GmbH & Co. KG) (dále jen „žadatelé“) představující 100 % celkové výroby persíranů v Unii.

(4)

Žádost byla odůvodněna tím, že pozbytí platnosti opatření by mělo pravděpodobně za následek obnovení dumpingu a újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(5)

Šetření týkající se přetrvání nebo obnovení dumpingu se týkalo období od 1. října 2011 do 30. září 2012 (dále jen „období přezkumného šetření“). Zkoumání tendencí, které mají význam pro posouzení pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení újmy, se týkalo období od 1. ledna 2009 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(6)

Komise oficiálně vyrozuměla o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti žadatele, vyvážející výrobce v ČLR, dovozce, kteří nejsou ve spojení, a uživatele, o nichž bylo známo, že se jich záležitost týká, výrobce v potenciálních srovnatelných zemích a zástupce ČLR. Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost písemně předložit svá stanoviska a podat žádosti o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(7)

S ohledem na potenciálně velký počet vyvážejících výrobců v ČLR a dovozců v Unii, kteří nejsou ve spojení a jichž se šetření týkalo, se v oznámení o zahájení přezkumu počítalo s výběrem vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení. Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, byly výše uvedené strany podle článku 17 základního nařízení vyzvány, aby se do 15 dnů po zveřejnění oznámení o zahájení přezkumu přihlásily a předložily Komisi informace požadované v uvedeném oznámení.

(8)

Žádný dovozce se nepřihlásil.

(9)

Na dotazník odpověděl pouze jeden vyvážející výrobce z ČLR. Nebylo proto nutné vybírat vzorek vyvážejících výrobců.

(10)

Komise zaslala dotazníky všem známým dotčeným stranám a těm, které se přihlásily ve lhůtách uvedených v oznámení o zahájení přezkumu. Odpovědi došly od dvou výrobců v Unii, jednoho vyvážejícího výrobce v ČLR a jednoho výrobce v Turecku, o němž se uvažovalo jako o potenciálně srovnatelné zemi.

(11)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro účely stanovení pravděpodobnosti pokračování nebo obnovení dumpingu a následné újmy a pro stanovení zájmu Unie. Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností:

United Initiators (Shanghai) Co., Ltd., Šanghaj (4)

(12)

Dotčený výrobek je stejný jako výrobek, který byl předmětem původního šetření, tj. peroxosírany (persírany), včetně monopersíranu draselného (dále jen „dotčený výrobek“), v současnosti kódů KN 2833 40 00 a ex 2842 90 80.

(13)

Dotčený výrobek se používá v řadě aplikací jako iniciátor nebo jako oxidační činidlo. Používá se například jako iniciátor polymerace při výrobě polymerů, jako leptadlo při výrobě desek tištěných spojů, ve vlasové kosmetice, při odšlichtování textilií, při výrobě papíru, jako čistící prostředek zubních protéz a jako dezinfekční přípravek.

(14)

Šetřením, stejně jako v původním šetření, se potvrdilo, že dotčený výrobek a výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu v ČLR, jakož i výrobek vyráběný a prodávaný výrobním odvětvím Unie na trhu Unie, mají stejné základní fyzikální a technické vlastnosti a stejné základní použití a jsou proto považovány za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(15)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení bylo prověřeno, zda v současné době dochází k dumpingu a zda je pravděpodobné přetrvávání nebo obnovení dumpingu po možném pozbytí platnosti platných opatření vůči dovozu určitého zboží z ČLR.

(16)

Jak je vysvětleno v 9. bodě odůvodnění, při šetření spolupracoval pouze jeden čínský vyvážející výrobce, který během období přezkumného šetření dotčený výrobek do Unie nevyvážel. Jak je uvedeno níže v 22. bodě odůvodnění a jak je podrobně vysvětleno v 51. až 53. bodě odůvodnění, šetření prokázalo, že v podstatě veškerý dovoz z ČLR během období přezkumného šetření uskutečnil jeden vývozce, u něhož nebyl v původním šetření dumping zjištěn a jehož se tento přezkum netýká. V tomto případě tudíž nebylo možné provést analýzu dumpingu.

(17)

Za účelem posouzení pravděpodobnosti obnovení dumpingu byly vzaty v úvahu informace poskytnuté spolupracujícím čínským vyvážejícím výrobcem, informace shromážděné v souladu s článkem 18 základního nařízení a dostupné údaje o nespolupracujících vyvážejících výrobcích. Dostupné údaje byly převzaty ze žádosti o přezkum před pozbytím platnosti, z informacíc zveřejněných v rámci přezkumu před pozbytím platnosti, který v březnu 2013 zahájily Spojené státy americké (dále jen „USA“) (5), ze statistik, které má Komise k dispozici, tj. z měsíčních údajů předávaných členskými státy podle čl. 14 odst. 6 základního nařízení („databáze podle čl. 14 odst. 6“), a z údajů Eurostatu o dovozu.

(18)

Z údajů dostupných v šetření vyplynulo, že prakticky veškerý dovoz z ČLR během období přezkumného šetření uskutečnil jeden čínský vývozce, u něhož v původním šetření nebyl dumping zjištěn (6). Na tento dovoz se tudíž antidumpingová opatření nevztahují. V uvedeném období zůstávaly ceny tohoto dovozu pod úrovní cen výrobního odvětví Unie.

(19)

Navzdory skutečnosti, že čínské dovozní ceny do Unie vzrostly v posuzovaném období o 29 %, byly stále ještě nízké a v období přezkumného šetření se podbízely cenám výrobního odvětví Unie. Prodejní ceny výrobního odvětví Unie na trhu Unie se rovněž zvýšily, leč méně výrazným tempem o 7 %.

(20)

Jediný spolupracující čínský vývozce, na nějž se vztahují stávající antidumpingová opatření, nevyvážel dotčený výrobek do Unie během období přezkumného šetření. Šetření však ukázalo, že vyvážel za dumpingové ceny na trhy třetích zemí a že jeho ceny byly ještě nižší než ceny stávajícího dovozu z ČLR na trh Unie. Z toho lze vyvodit, že čínští vývozci nadále provádějí dumping a že jejich ceny jsou nízké.

(21)

Trh Unie zhruba tvoří dovoz ze tří zemí: Číny, Turecka a USA, které mají 8 % až 10 % podíl na trhu, a na dva výrobce v Unii připadá podíl na trhu ve výši přibližně 65 % až 75 %. Šetření prokázalo, že USA jsou i nadále přítomny na trhu Unie a během období přezkumného šetření představovaly přibližně jednu třetinu celkového dovozu. Ceny dovozu z USA byly v průměru o 10 % vyšší než dovozní ceny z ČLR. To, spolu s pozorovaným podbízením vůči cenám výrobního odvětví Unie, naznačuje, že čínský dovoz nadále vyvolával tlak na snižování prodejních cen v Unii.

(22)

Jak bylo uvedeno výše v 18. bodě odůvodnění, čínský dovoz byl v období přezkumného šetření záležitostí jediného vývozce, u něhož nebyl v původním šetření zjištěn dumping. Mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření se objem tohoto dovozu zvýšil o 24 % a odpovídající podíl na trhu vzrostl v témže období z 8 % na 9,6 % celkové spotřeby Unie.

(23)

Je třeba připomenout, že v letech 1995 až 2001 byla uložena antidumpingová opatření na persírany z ČLR. Po zrušení těchto opatření objem dovozu z ČLR vzrostl z necelých 200 tun v roce 2001 na více než 4 000 tun v roce 2003 a v roce 2006 se více než zdvojnásobil na téměř 9 000 tun. Jinými slovy, za několik málo let připadalo na čínský dovoz více než 20 % trhu Unie. V období 2003–2006 se čínský podíl na trhu zdvojnásobil, zatímco spotřeba se zvýšila o 7 %. Z toho je jasné, že v případě neexistence antidumpingových opatření jsou čínští vývozci schopni získat pro sebe značnou část podílu na trhu Unie.

(24)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a úvahám, zejména k čínské reakci na zrušení opatření na trhu Unie v roce 2001, úrovni čínských cen během období přezkumného šetření a pokračujícím dumpingovým praktikám na trzích třetích zemí, lze usuzovat, že pokud by stávající opatření byla zrušena, v krátkodobém horizontu by se na trhu Unie pravděpodobně znovu objevilo velké množství levného čínského dovozu.

(25)

Jak bylo uvedeno výše v 16. bodě odůvodnění, spolupracující čínská společnost nevyvážela do Unie během období přezkumného šetření a nebylo možné porovnat její běžné hodnoty na domácím trhu s vývozními cenami do Unie. Bylo však posouzeno, jak je uvedeno v 24. bodě odůvodnění, zda byl v průběhu období přezkumného šetření vývoz této společnosti do třetích zemí realizován za dumpingové ceny. Jelikož této společnosti bylo v původním šetření přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, byly běžné hodnoty stanoveny na základě jejích údajů.

(26)

U tří typů dotčeného výrobku, jejichž prodej na domácím trhu byl reprezentativní a uskutečnil se v běžném obchodním styku, byly běžné hodnoty určeny na základě cen, které platili nezávislí odběratelé na domácím trhu. U jednoho typu výrobku bylo nutno vypočítat běžnou hodnotu na základě výrobních nákladů podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení. V souladu s čl. 2 odst. 6 základního nařízení byly k určení běžné hodnoty dotyčného typu použity výrobní náklady, prodejní, správní a režijní náklady a zisk dosahovaný v běžném obchodním styku z prodeje na domácím trhu.

(27)

Výsledkem srovnání běžné vážené průměrné hodnoty a vážené průměrné vývozní ceny, na základě ceny ze závodu do třetích zemí, stanovené na základě vykázaných a ověřených údajů, bylo vážené průměrné dumpingové rozpětí 9,4 %.

(28)

Pokud jde o cenové chování, existence antidumpingových opatření v Indií a USA rovněž jasně svědčí o dumpingových praktikách čínských vyvážejících výrobců na jiných trzích.

(29)

Šetření ukázalo, že spolupracující čínská společnost vyvážela do mnoha třetích zemí, jako je Brazílie, Indonésie, Malajsie, Jižní Afrika, Jižní Korea, Tchaj-wan, Thajsko a Spojené arabské emiráty. Vývozní ceny spolupracující čínské společnosti na trhy třetích zemí byly porovnány s úrovní prodejních cen výrobního odvětví Unie a dovozními cenami pro ČLR během období přezkumného šetření na trhu Unie. Toto srovnání prokázalo, že v období přezkumného šetření se spolupracující čínský vývozce výrazně cenově podbízel, a to až do 40 % cen výrobního odvětví Unie.

(30)

Z této analýzy na jedné straně vyplývá, že ceny na trhu Unie jsou vyšší, a jsou tedy velmi atraktivní, a na druhé straně, že ceny, které nabízejí jiní čínští vývozci, jsou nižší než stávající čínské dovozní ceny na trhu Unie.

(31)

Rovněž je pozoruhodné, že běžné hodnoty spolupracující společnosti byly během období přezkumného šetření celkově nižší než prodejní ceny výrobního odvětví Unie. Potvrzuje to přitažlivost trhu Unie, jelikož by čínským výrobcům nesporně přinášel vyšší zisky. Zdá se, že nízká úroveň cen v Číně není způsobena ničím jiným, než značnou výrobní kapacitou a nabídkou dotčeného výrobku.

(32)

Jak je uvedeno v 28. bodě odůvodnění, některé trhy ve třetích zemích, jako je USA a Indie, se staly pro čínské vývozce méně atraktivními z důvodu existence antidumpingových opatření. Kromě toho bylo zjištěno, že na trzích dalších třetích zemí se obchoduje za relativně nižší ceny než na trhu Unie. Pokud jde o trhy dalších třetích zemí, kde neplatí opatření, ty už zásobují společnosti, které tam působí, a případná volná kapacita v ČLR by tedy byla pravděpodobně využita pro vývoz na trh Unie.

(33)

Na základě výše uvedeného se očekává, že pokud by stávající opatření byla zrušena, čínský dovoz by se obnovil ve větším objemu a vyvíjel by větší cenový tlak na trhu Unie.

(34)

Jelikož nebyly k dispozici jiné informace, byla v souladu s článkem 18 základního nařízení provedena analýza volné kapacity v ČLR na základě dostupných údajů, konkrétně podle neúplných informací od spolupracujícího čínského vyvážejícího výrobce o situaci na trhu v ČLR, od výrobního odvětví Unie a podle veřejně dostupných informací na úrovni pěti hlavních výrobců zjištěných v ČLR a údajů získaných v zahajovací fázi. Informace poskytnuté z těchto zdrojů se ukázaly být v souladu.

(35)

Na základě těchto informací se předpokládá, že ČLR má volnou výrobní kapacitu na více než 100 tisíc tun, což představuje přibližně trojnásobek spotřeby Unie během období přezkumného šetření.

(36)

Na základě míry využití kapacity spolupracujícího výrobce se dospělo k závěru, že ČLR má k dispozici potenciálně významné kapacity, které by mohly být použity k zvýšení výroby a přesměrování na trh Unie, pokud by antidumpingová opatření pozbyla platnosti.

(37)

S ohledem na výše uvedené se mělo za to, že pokud by stávající opatření pozbyla platnosti, pravděpodobně by došlo k obnovení dumpingu. Na pravděpodobnost obnovení dumpingu v případě zrušení stávajících opatření ukazuje zejména úroveň zjištěné běžné hodnoty v Číně, dumpingové chování spolupracujícího výrobce na trzích třetích zemí, existence antidumpingových opatření vůči čínským vývozcům v Indii a USA, přitažlivost trhu Unie v porovnání s jinými trhy a dostupnost významné výrobní kapacity v ČLR.

(38)

Současné šetření potvrdilo, že persírany vyrábějí pouze dva výrobci v Unii. Ti představují 100 % celkové výroby v Unii během období přezkumného šetření. Oba výrobci podpořili žádost o přezkum a při šetření spolupracovali.

(39)

Tyto dvě společnosti tedy tvoří výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení, a budou dále označovány jako „výrobní odvětví Unie“.

(40)

V zájmu zachování důvěrnosti podle článku 19 základního nařízení jsou údaje týkající se dvou výrobců v Unii předkládány v podobě indexu nebo rozpětí.

(41)

Informace o dovozu byly analyzovány na úrovni kódu KN pro tři hlavní typy obdobného výrobku, tj. persíranu amonného, persíranu sodného a persíranu draselného, a na úrovni kódu TARIC pro čtvrtý typ, tj. monopersíranu draselného. Analýza dovozu byla doplněna o údaje shromážděné na základě čl. 14 odst. 6 základního nařízení.

(42)

Spotřeba v Unii byla stanovena na základě objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie a údajů o dovozu podle Eurostatu na úrovni kódu KN a kódu TARIC.

(43)

Spotřeba Unie v období přezkumného šetření byla o něco málo vyšší než na začátku posuzovaného období. Mezi roky 2009 a 2010 byl zaznamenán nárůst o 22 %, ale poté spotřeba postupně klesla přibližně o 18 %.

Tabulka 1

Spotřeba

(44)

Objem dovozu z ČLR a jeho podíl na trhu byl analyzován na základě údajů Eurostatu a údajů sebraných v souladu s čl. 14 odst. 6 základního nařízení.

(45)

Z porovnání výše uvedených databází vyplývá, že veškerý dovoz z ČLR pochází od jedné společnosti, u níž nebyl v původním šetření zjištěn dumping. V důsledku toho není možné analyzovat podíl dumpingového dovozu z ČLR na trhu a jeho cenový vývoj.

(46)

Dále, jelikož čínští vyvážející výrobci, na než se vztahuje režim antidumpingových opatření, nevyváželi dotčený výrobek do Unie během období přezkumného šetření, nebylo možné vypočítat cenové podbízení pro ČLR.

(47)

V následující tabulce je uveden objem dovozu z jiných zemí, jeho ceny a podíl na trhu během posuzovaného období. Tyto údaje byly zjištěny na základě statistických informací na úrovni kódů KN a kódu TARIC. Jak je vysvětleno ve 40. bodě odůvodnění, z důvodu důvěrnosti se údaje o podílech na trhu zveřejňují ve formě indexu.

Tabulka 2

Dovoz z jiných třetích zemí

(48)

Objem dovozu z dalších třetích zemí na trh Unie poklesl během posuzovaného období zhruba o 12 % a průměrná cena se za stejné období zvýšila o 6 %. Podíl na trhu, o který přišly další třetí země, získaly zčásti čínský dovoz a výrobní odvětví Unie. Ve stejném období výrobní odvětví Unie zvýšilo své ceny v průměru o 7 %, jak je uvedeno v 64. bodě odůvodnění.

(49)

Podle čl. 3 odst. 5 základního nařízení přezkoumala Komise všechny hospodářské činitele a ukazatele, které ovlivňují stav výrobního odvětví Unie.

(50)

Výroba výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období výrazně zvýšila. Tento nárůst byl nejvýraznější v letech 2009 a 2010, kdy výroba vzrostla o 32 procentních bodů. Poté zůstala stabilní a mírně poklesla mezi rokem 2011 a obdobím přezkumného šetření.

Tabulka 3

Celková výroba v Unii

(51)

Výrobní kapacita zůstala v průběhu posuzovaného období stabilní. Jak rostla výroba v letech 2009–2011, i využití kapacity vykázalo celkové zvýšení o 34 %. Tato tendence se v období přezkumného šetření změnila, neboť pokles výroby vedl rovněž k nižšímu využití kapacity o šest procentních bodů, jak je uvedeno níže:

Tabulka 4

Výrobní kapacita a využití kapacity

(52)

Ačkoli konečný stav zásob výrobního odvětví Unie značně vzrostl mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření, s ohledem na úroveň produkce zůstává jejich úroveň relativně nízká.

Tabulka 5

Konečný stav zásob

(53)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie odběratelům, kteří nejsou ve spojení, kopíroval vývoj spotřeby s vrcholem v roce 2010 a dále klesal v následujících letech až do konce období přezkumného šetření. V posuzovaném období se zvýšil o 6 %.

Tabulka 6

Prodej odběratelům, kteří nejsou ve spojení

(54)

Jelikož objem prodeje do Unie sledoval vývoj spotřeby, zůstal podíl výrobního odvětví Unie na trhu během posuzovaného období poměrně stálý.

Tabulka 7

Podíl na trhu Unie

(55)

Jak je vysvětleno výše, růst spotřeby v Unii nepřekročil během posuzovaného období 3 procentní body. Ve stejném období se výrobnímu odvětví Unie podařilo mírně zvýšit svůj objem prodeje a podíl na trhu.

(56)

Úroveň zaměstnanosti výrobního odvětví Unie se mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření udržela na stálé úrovni. V souladu s vývojem výroby však produktivita na zaměstnance, měřená výstupem v tunách na zaměstnance, v tomto období viditelně vzrostla. Podrobné údaje jsou uvedeny níže:

Tabulka 8

Celková zaměstnanost a produktivita v Unii

(57)

Mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření se jednotkové prodejní ceny výrobního odvětví Unie pro odběratele v Unii, kteří nejsou ve spojení, zvýšily o 7 %. Tento 7 % nárůst průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie lze vysvětlit změnou ve skladbě sortimentu, který během posuzovaného období prodávalo. Tato cena, a to i s přihlédnutím k potenciálním rozdílům ve skladbě sortimentu, byla mnohem vyšší než cena, kterou si účtoval spolupracující čínský výrobce za vývoz do třetích zemí.

Tabulka 9

Jednotková cena prodeje v Unii

(58)

V roce 2009 byla ziskovost výrobního odvětví Unie téměř nulová. Následně v období od roku 2010 do období přezkumného šetření se ziskovost držela nad 10 %. Náhlý růst indexu ziskovosti mezi rokem 2009 a 2010 je výsledkem velmi nízké výchozí úrovně v roce 2009, což byl pro výrobní odvětví Unie kritický rok. V roce 2011 byla vysoká ziskovost výsledkem mimořádných jednorázových úspor nákladů, které se v budoucnosti nebudou opakovat. To se již bylo projevilo na nižší ziskovosti v období přezkumného šetření a tento vývoj pokračuje.

Tabulka 10

Ziskovost

(59)

Šetření ukázalo, že výrobní odvětví Unie si dokázalo udržet vysokou úroveň investic v celém posuzovaném období.

(60)

Návratnost investic věrně napodobovala vývoj ziskovosti v letech 2009 a 2011, který, jak je vysvětleno v 58. bodě odůvodnění, není reprezentativní.

Tabulka 11

Investice a návratnost investic

(61)

Peněžní tok, který ovlivňuje schopnost výrobního odvětví samofinancovat svou činnost a je vyjádřen jako procento obratu dotčeného výrobku, sledoval podobný vývoj jako ziskovost. Až do roku 2011 se výrazně lepšil a během období přezkumného šetření klesal.

Tabulka 12

Peněžní tok

(62)

I když počet osob zaměstnaných v odvětví Unie zůstal stabilní, jejich mzdy se v posuzovaném období zvýšily o 12 %.

(63)

Jak je vysvětleno výše, v posuzovaném období nedošlo k dumpingovému dovozu z ČLR, a proto nelze posoudit velikost dumpingového rozpětí.

(64)

Vzhledem k neexistenci levného dumpingového dovozu z ČLR, relativně vysokému využívání výrobní kapacity a zvýšení podílu výrobního odvětví Unie na trhu, jeho úrovni ziskovosti a příznivému vývoji některých finančních ukazatelů, lze dospět k závěru, že v průběhu posuzovaného období se výrobnímu odvětví Unie podařilo překonat účinky minulého dumpingu. Hospodářské oživení však nastalo teprve nedávno a v průběhu období přezkumného šetření byl na trhu Unie zaznamenán i určitý pokles různých ukazatelů újmy, jako je ziskovost, peněžní tok, návratnost investic a úroveň investic.

(65)

Šetření ukázalo, že dovoz levných dumpingových výrobků z ČLR na trh Unie skončil hned po uložení původních opatření v roce 2007 a v průběhu posuzovaného období nebo v období přezkumného šetření nebyl pozorován. Dovoz z ČLR na trh Unie pochází od jediného čínského výrobce, u něhož nebyl v původním šetření zjištěn dumping. Výrobní odvětví Unie mohlo díky tomu dosáhnout vysoké úrovně výroby, zvýšit svůj objem prodeje, průměrnou prodejní cenu, podíl na trhu a ziskovost a zlepšit svou celkovou finanční situaci.

(66)

Proto byl učiněn závěr, že výrobní odvětví Unie neutrpělo během období přezkumného šetření podstatnou újmu. Vzhledem k poklesu spotřeby a zhoršení některých ukazatelů újmy během období přezkumného šetření, jak je uvedeno výše, je situace výrobního odvětví Unie i nadále nestabilní.

(67)

Aby mohla být posouzena pravděpodobnost obnovení újmy v případě, že by opatření pozbyla platnosti, byl analyzován možný dopad dovozu z ČLR na trh Unie a na výrobní odvětví Unie v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(68)

Analýza se zaměřila na volnou kapacitu v ČLR a na chování čínských vývozců na trzích třetích zemí a na trhu Unie.

(69)

Podle informací získaných a ověřených během šetření se odhaduje, že v Číně je k dispozici kapacita na výrobu přibližně 100 tisíc tun dotčeného výrobku. Kromě toho existuje několik malých výrobců rozptýlených po celé zemi, kteří toto číslo ještě zvyšují.

(70)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany čínských vývozců nejsou k dispozici žádné údaje o přesném podílu této kapacity, která je volná a dala byl se využít pro vývoz dotčeného výrobku na trh Unie. Šetření však prokázalo, že jediný čínský spolupracující výrobce má přibližně 30 % volné kapacity. Pokud se tento údaj extrapoluje na všechny čínské společnosti, znamenalo by to, že v současné době existuje v ČLR volná kapacit na výrobu více než 30 tisíc tun.

(71)

I kdyby čínské společnosti nevyužívaly svou plnou kapacitu, na základě výše uvedeného lze soudit, že v ČLR by bylo k dispozici pro vývoz 20–25 tisíc tun dotčeného výrobku. S ohledem na zjištění a závěry uvedené v 22. až 44. bodě odůvodnění je zřejmé, že pokud by opatření nebyla prodloužena, dostupná volná kapacita v Číně by byla určena na vývoz na trh Unie. Na tento potenciálně dodatečný objem vývozu by se mělo nahlížet v souvislosti se spotřebou Unie, která v období přezkumného šetření činila přibližně 25 000 až 35 000 tun.

(72)

Jak je uvedeno v 20. bodě odůvodnění, šetření ukázalo, že čínský vývoz do třetích zemí byl realizován za dumpingové ceny. Kromě toho výsledky přezkumů prováděných příslušnými orgány v USA a v Indii vedly k doporučení, aby platná antidumpingová opatření uložená na persírany z ČLR byla prodloužena. V této situaci lze předpokládat, že volná výrobní kapacita čínských vývozců bude využita hlavně pro výrobu na vývoz na trh Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti. Jak je objasněno v 32. bodě odůvodnění výše, vzhledem k tomu, že trhy dalších třetích zemí, na něž se opatření nevztahují, již zásobují tam působící společnosti, případná volná kapacita dostupná v ČLR by byla pravděpodobně využita k vývozu dotčeného výrobku na trh Unie.

(73)

S ohledem na minulé dumpingové praktiky čínských vývozců, které vedly k uložení platných opatření, a vzhledem k jejich současnému dumpingovému chování v třetích zemích lze vyvodit závěr, že tento objem vývozu do Unie by se uskutečňoval za dumpingové ceny.

(74)

Navíc, jak bylo uvedeno v 23. bodě odůvodnění výše, je třeba připomenout, že v letech 1995 až 2001 byla uložena antidumpingová opatření na vývoz persíranů z ČLR. Jelikož tato opatření nebyla prodloužena, dovoz z ČLR se zvýšil z necelých 200 tun v roce 2001 na téměř 10 000 tun v roce 2006, a tím získal na trhu Unie více než 20 % podíl.

(75)

S ohledem na výsledky šetření, zejména ohledně volné kapacity v ČLR, pokračování čínského dumpingu do třetích zemí, omezené schopnosti čínských vývozců prodávat na jiných hlavních trzích třetích zemí a jejich prokazatelné schopnosti přesměrovat vývoz na trh Unie, se má za to, že zrušení uložených opatření by oslabilo postavení výrobního odvětví Unie na jeho hlavním trhu a že by se v důsledku pravděpodobného čínského dovozu za dumpingové ceny zopakovala způsobená újma. Neexistuje žádný důvod k domněnce, že by lepší výsledky výrobního odvětví Unie dosažené díky platným opatřením zůstaly zachovány nebo by dále posílily, pokud by opatření byla zrušena. Naopak, existují příznivé podmínky pro pravděpodobný přesun čínského dovozu na trh Unie za dumpingové ceny a ve velkém objemu. Tento dovoz by pravděpodobně poškodil pozitivní vývoj na trhu Unie, jenž se projevil v posuzovaném období. Pravděpodobný objem dumpingového dovozu z ČLR by dokázal vyvinout tlak na prodejní ceny výrobního odvětví Unie a způsobit mu ztrátu podílu na trhu. To by mělo nepříznivý dopad na finanční výsledky výrobního odvětví Unie, které je stále nestabilní, jak je vysvětleno v 66. bodě odůvodnění.

(76)

V souladu s článkem 21 základního nařízení bylo zkoumáno, zda by zachování stávajících opatření nebylo v rozporu se zájmem Unie jako celku. Zájem Unie byl určen na základě zhodnocení zájmů různých subjektů, jichž se věc týká, tedy zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů. Všem zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost, aby předložily svá stanoviska podle čl. 21 odst. 2 základního nařízení.

(77)

Toto šetření je přezkumem stávajících opatření, a proto bylo možné posoudit případný nepřípustný nepříznivý dopad stávajících antidumpingových opatření na zúčastněné strany.

(78)

V 70. bodě odůvodnění výše byl učiněn závěr, že situace výrobního odvětví Unie by se pravděpodobně vážně zhoršila, pokud by antidumpingová opatření pozbyla platnosti. Zachování opatření by tedy bylo ke prospěchu výrobního odvětví Unie, jelikož výrobci v Unii by měli být schopni udržet objem prodeje, podíl na trhu, ziskovost a celkově pozitivní hospodářskou situaci. Naopak ukončení platnosti opatření by vážně ohrozilo životaschopnost výrobního odvětví Unie, jelikož lze důvodně očekávat změnu orientace čínského dovozu na trh Unie za dumpingové ceny a ve velkém objemu, což by vedlo k obnovení újmy.

(79)

Žádný ze 44 oslovených uživatelů na dotazník neodpověděl ani nespolupracoval. Uživatelé nespolupracovali ani při původním šetření. Jelikož uživatelé neprojevili zájem, byl učiněn závěr, že zachování opatření by nebylo proti jejich zájmu. Kromě toho šetření ukázalo, že dopad dotčeného výrobku na náklady navazujících výrobků je spíše okrajový a zachování opatření nebude mít nepříznivý dopad na výrobní odvětví uživatelů. Šetření rovněž odhalilo, že vzhledem k charakteru dotyčného produktu, jakož i vzhledem k několika zdrojům zásobování trhu, mohou uživatelé snadno přejít k jinému dodavateli.

(80)

Žádný ze čtrnácti oslovených dovozců na dotazník neodpověděl ani nespolupracoval. Dovozci nespolupracovali ani při původním šetření. Jelikož dovozci neprojevili zájem, byl učiněn závěr, že zachování opatření by nebylo proti jejich zájmu. Šetřením bylo zjištěno, že dovozci mohou snadno nakupovat od různých zdrojů, které jsou v současné době dostupné na trhu, zejména od výrobního odvětví Unie, od vývozců z USA a od čínských vývozců, kteří prodávají za ceny, jež nejsou dumpingové.

(81)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl učiněn závěr, že neexistují žádné přesvědčivé důvody proti zachování stávajících antidumpingových opatření.

(82)

Všechny strany byly informovány o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo rozhodnuto doporučit, aby byla současná opatření zachována. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta pro podání připomínek k poskytnutým informacím. Podání a připomínky byly v odůvodněných případech náležitě vzaty v úvahu.

(83)

Z výše uvedených důvodů by antidumpingová opatření vztahující se na dovoz některých peroxosíranů (persíranů) pocházejících z ČLR uložená nařízením (ES) č. 1184/2007 měla být v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení zachována.

(84)

Aby bylo minimalizováno riziko obcházení uložených opatření z důvodu velkých rozdílů v celních sazbách, má se za to, že v tomto případě jsou nezbytná zvláštní opatření za účelem zajištění řádného uplatňování antidumpingových cel. Tato zvláštní opatření, která se týkají pouze společností, pro něž je stanovena individuální celní sazba, zahrnují: povinnost předložit celním orgánům členských států platnou obchodní fakturu, která splňuje požadavky stanovené v příloze tohoto nařízení. Dovoz bez zmíněné faktury podléhá zbytkovému antidumpingovému clu použitelnému pro všechny ostatní výrobce,

17.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/23

(1)

Nařízení Rady (EU) č. 40/2013 ze dne 21. ledna 2013, kterým se pro rok 2013 stanoví rybolovná práva ve vodách EU a rybolovná práva, jimiž disponují plavidla EU v některých vodách mimo EU, pro některé rybí populace a skupiny rybích populací, na něž se vztahují mezinárodní jednání nebo dohody (2), stanoví kvóty na rok 2013.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2013.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

17.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/25

(1)

Nařízení Rady (EU) č. 39/2013 ze dne 21. ledna 2013, kterým se pro rok 2013 stanoví rybolovná práva, jimiž disponují plavidla EU, pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, na něž se nevztahují mezinárodní jednání nebo dohody (2), stanoví kvóty na rok 2013.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2013.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

17.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/27

(1)

Nařízení Rady (EU) č. 40/2013 ze dne 21. ledna 2013, kterým se pro rok 2013 stanoví rybolovná práva ve vodách EU a rybolovná práva, jimiž disponují plavidla EU v některých vodách mimo EU, pro některé rybí populace a skupiny rybích populací, na něž se vztahují mezinárodní jednání nebo dohody (2), stanoví kvóty na rok 2013.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2013.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

17.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/29

(1)

Nařízení Rady (EU) č. 40/2013 ze dne 21. ledna 2013, kterým se pro rok 2013 stanoví rybolovná práva ve vodách EU a rybolovná práva, jimiž disponují plavidla EU v některých vodách mimo EU, pro některé rybí populace a skupiny rybích populací, na něž se vztahují mezinárodní jednání nebo dohody (2), stanoví kvóty na rok 2013.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2013.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

17.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/31

(1)

Nařízení Komise (EHS) č. 2568/91 (2) definuje chemické a organoleptické charakteristiky olivového oleje a olivového oleje z pokrutin a stanoví metody hodnocení těchto charakteristik. Tyto metody a mezní hodnoty charakteristik olejů by měly být aktualizovány na základě stanoviska odborníků v oboru chemie a v souladu s činností probíhající v rámci Mezinárodní rady pro olivový olej.

(2)

Aby bylo na úrovni Unie zajištěno provádění aktuálních mezinárodních norem stanovených Mezinárodní radou pro olivový olej, měly by být aktualizovány některé metody analýzy a některé mezní hodnoty charakteristik olejů, které stanoví nařízení (EHS) č. 2568/91.

(3)

Následně by měly být aktualizovány mezní hodnoty pro stigmastadieny, vosky, myristovou kyselinu a alkylestery mastných kyselin a odpovídajícím způsobem by měla být změněna rozhodovací schémata k ověřování, zda vzorek olivového oleje odpovídá deklarované kategorii. V zájmu ochrany spotřebitele by měla být zavedena rozhodovací schémata pro kampesterol a δ-7-stigmastenol doplněná o restriktivnější parametry, aby se usnadnilo obchodování a zaručila pravost olivového oleje. Metody analýzy k určení složení a obsahu sterolů a ke stanovení erythrodiolu a uvaolu by měly být nahrazeny spolehlivějšími metodami, kterými bude možno stanovit i triterpenické dialkoholy. Je také třeba přezkoumat organoleptické hodnocení olivového oleje a začlenit metodu umožňující zjištění příměsi cizího rostlinného oleje v olivovém oleji.

(4)

Postupy pro kontrolu shody u olejů by měly zohlednit vývoj v této oblasti a odpovídajícím způsobem by měly být upraveny metody odběru vzorků olivového oleje a oleje z pokrutin.

(5)

Nařízení (EHS) č. 2568/91 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Aby bylo umožněno dostatečně dlouhé přechodné období pro přizpůsobení se novým pravidlům a byl poskytnut dostatek času na zavedení prostředků potřebných k jejich uplatnění, a aby se zabránilo narušení obchodních operací, měly by změny stanovené v tomto nařízení platit od 1. března 2014. Ze stejných důvodů je třeba učinit opatření v případě olivových olejů a olivových olejů z pokrutin, které jsou v souladu s právními předpisy vyprodukovány a opatřeny etiketami v Unii, nebo v souladu s právními předpisy dovezeny do Unie a propuštěny do volného oběhu před tímto datem, aby mohly být uváděny na trh až do vyčerpání zásob.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

(1)

Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

1)   Charakteristiky olivových olejů uvedených v příloze I se stanoví v souladu s těmito metodami analýzy:

Přítomnost cizích rostlinných olejů v olivovém oleji se zjišťuje metodou analýzy uvedenou příloze XXa.

2)   Ověřování organoleptických charakteristik panenského oleje provádí vnitrostátní orgány nebo jejich zástupci v rámci zkušebních komisí schválených členskými státy.

Organoleptické vlastnosti oleje uvedeného v prvním pododstavci se považují za odpovídající deklarované kategorii v případě, že zkušební komise schválená členským státem potvrdí jeho zařazení.

V případě, že zkušební komise nepotvrdí deklarovanou kategorii oleje vzhledem k jeho organoleptickým vlastnostem, vnitrostátní orgány nebo jejich zástupci nechají bez odkladu provést, na žádost zainteresované strany, dvě oponentní hodnocení jinými schválenými zkušebními komisemi, z nichž alespoň jedna je schválena členským státem, z nějž pochází výrobce oleje. Dotčené vlastnosti se považují za odpovídající deklarovaným charakteristikám, pokud alespoň dvě oponentní hodnocení potvrdí deklarovanou kvalitu. Pokud tomu tak není, nese náklady na oponentní hodnocení zainteresovaná strana.

3)   Pokud vnitrostátní orgány nebo jejich zástupci ověřují vlastnosti oleje postupem podle odstavce 1, provádí se odběr vzorků v souladu s mezinárodními normami EN ISO 661 o přípravě zkušebních vzorků a EN ISO 5555 o odběru vzorků. Pokud jsou však takové oleje ve spotřebitelských obalech baleny po šaržích, pak odchylně od bodu 6.8 normy EN ISO 5555 se odběr vzorků provádí v souladu s přílohou Ia tohoto nařízení. V případě, že odběr vzorků oleje ve velkém balení nemůže být proveden v souladu s normou EN ISO 5555, odeberou se vzorky podle pokynů příslušného orgánu členského státu.

Aniž by byla dotčena ustanovení normy EN ISO 5555 a kapitoly 6 normy EN ISO 661, odebrané vzorky se co nejrychleji umístí z dosahu světla a vysokých teplot a nejpozději pět pracovních dní po odběru se odešlou k analýze do laboratoře, jinak musí být uchovávány tak, aby se neznehodnotily nebo nepoškodily během přepravy nebo skladování, než budou do laboratoře zaslány.

4)   Pro účely ověření podle odstavce 3 se analýzy uvedené v přílohách II, III, IX, XII a XX, jakož i případné kontrolní analýzy stanovené vnitrostátními právními předpisy, v případě balených výrobků provádějí před datem minimální trvanlivosti. V případě odběru vzorků olejů ve velkých baleních se tyto analýzy provádějí nejpozději šestý měsíc po měsíci, v kterém byl vzorek odebrán.

Pro ostatní analýzy uvedené v tomto nařízení neplatí žádné lhůty.

Jestliže výsledky analýz neodpovídají vlastnostem deklarované třídy olivového oleje nebo olivového oleje z pokrutin, dotčená strana je o tom informována nejpozději jeden měsíc před koncem lhůty stanovené v prvním odstavci, kromě případu, kdy byl vzorek odebrán méně než dva měsíce před datem minimální trvanlivosti.

5)   Ke stanovení charakteristik olivového oleje metodami uvedenými v prvním pododstavci odstavce 1 se výsledky analýz porovnávají přímo s mezními hodnotami danými tímto nařízením.“

(2)

Příloha I se nahrazuje zněním uvedeným v příloze I tohoto nařízení.

(3)

Příloha Ia se nahrazuje zněním uvedeným v příloze II tohoto nařízení.

(4)

Příloha Ib se nahrazuje zněním uvedeným v příloze III tohoto nařízení.

(5)

Příloha V se nahrazuje zněním uvedeným v příloze IV tohoto nařízení.

(6)

Příloha VI se zrušuje.

(7)

Příloha XII se nahrazuje zněním uvedeným v příloze V tohoto nařízení.

(8)

Za přílohu XX se vkládá příloha XXa, jejíž znění je stanoveno v příloze VI tohoto nařízení.