27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/1

(1)

Dne 23. března 2012 přijala Rada nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu.

(2)

Rozsudky ze dne 16. září 2013 ve věci T-489/10 (2) zrušil Tribunál Evropské unie rozhodnutí Rady, kterými se na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, uvedený v příloze II nařízení (EU) č. 267/2012zařazují společnosti Islamic Republic of Iran Shipping Lines, Bushehr Shipping Co. Ltd, Hafize Darya Shipping Lines (HDSL), Irano – Misr Shipping Co., Irinvestship Ltd, IRISL (Malta) Ltd, IRISL Club, IRISL Europe GmbH, IRISL Marine Services and Engineering Co., ISI Maritime Ltd, Khazar Shipping Lines, Leadmarine, Marble Shipping Ltd, Safiran Payam Darya Shipping Lines (SAPID), Shipping Computer Services Co., Soroush Saramin Asatir Ship Management, South Way Shipping Agency Co. Ltd a Valfajr 8th Shipping Line Co.

(3)

Společnosti Islamic Republic of Iran Shipping Lines, Bushehr Shipping Co. Ltd, Hafize Darya Shipping Lines (HDSL), Irano – Misr Shipping Co., Irinvestship Ltd, IRISL (Malta) Ltd, IRISL Europe GmbH, IRISL Marine Services and Engineering Co., ISI Maritime Ltd, Khazar Shipping Lines, Marble Shipping Ltd, Safiran Payam Darya Shipping Lines (SAPID), Shipping Computer Services Co., Soroush Saramin Asatir Ship Management, South Way Shipping Agency Co. Ltd a Valfajr 8th Shipping Line Co. by měly být opětovně zařazeny na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, uvedený v příloze II nařízení (EU) č. 267/2012 na základě nových odůvodnění týkajících se každé z těchto společností.

(4)

Měly by být pozměněny identifikační údaje týkající se jednoho subjektu na seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, uvedeném v příloze II nařízení (EU) č. 267/2012.

(5)

Ze seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, uvedeného v příloze II nařízení (EU) č. 267/2012by měly být vyjmuty tři subjekty.

(6)

Za účelem zajištění účinnosti opatření stanovených tímto nařízením by mělo toto nařízení vstoupit v platnost dnem vyhlášení;

27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/6

(1)

Směrnice 2002/99/ES stanoví obecné veterinární předpisy pro produkci, zpracování a distribuci produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě v Unii a pro dovoz těchto produktů ze třetích zemí a umožňuje stanovit zvláštní pravidla a osvědčení pro tranzit.

(2)

Nařízení Komise (ES) č. 798/2008 ze dne 8. srpna 2008, kterým se stanoví seznam třetích zemí, území, oblastí nebo jednotek, z nichž lze do Společenství dovážet a přes jeho území přepravovat drůbež a drůbeží produkty, a požadavky na vydání veterinárního osvědčení (3), stanoví, že určité komodity lze do Unie dovážet a přes její území přepravovat pouze ze třetích zemí, území, oblastí nebo jednotek uvedených v tabulce v části 1 přílohy I uvedeného nařízení. Nařízení rovněž stanoví požadavky na vydání veterinárního osvědčení pro uvedené komodity. Uvedené požadavky rovněž zohledňují, zda jsou s ohledem na nákazový status těchto třetích zemí, území, oblastí nebo jednotek požadovány doplňkové záruky, či nikoli. Doplňkové záruky, jež musí uvedené komodity splňovat, jsou stanoveny v části 2 přílohy I nařízení (ES) č. 798/2008.

(3)

Moldavská republika je uvedena v rozhodnutí Komise 2011/163/EU ze dne 16. března 2011 o schválení plánů předložených třetími zeměmi v souladu s článkem 29 směrnice Rady 96/23/ES (4) a má schválený plán sledování reziduí pro vejce.

(4)

Moldavská republika požádala Komisi o schválení dovozu vaječných výrobků do Unie a předložila příslušné informace. Tepelné ošetření vaječných výrobků snižuje případná veterinární rizika těchto produktů na zanedbatelnou úroveň. Z toho důvodu je vhodné zahrnout uvedenou třetí zemi do seznamu uvedeného v části 1 přílohy I nařízení (ES) č. 798/2008.

(5)

Nařízení (ES) č. 798/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/8

(1)

Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (2) (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) dne 28. února 2013 informovala Evropská komise (dále jen „Komise“) o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu solárního skla pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“ nebo „dotčená země“) do Unie.

(2)

Šetření bylo zahájeno na základě podnětu, který podala dne 15. ledna 2013 společnost EU ProSun Glass (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby solárního skla v Unii. Podnět obsahoval důkazy prima facie o dumpingu uvedeného výrobku a o podstatné újmě, kterou tento dumping působí, jež byly považovány za dostačující pro zahájení šetření.

(3)

Po zveřejnění oznámení o zahájení řízení byla Komise informována o tom, že výrobek byl v bodě 2 oznámení o zahájení řízení vymezen nesprávně. Proto byla v Úředním věstníku Evropské unie  (3) zveřejněna oprava oznámení o zahájení řízení, v níž byla tato malá chyba opravena.

(4)

Dne 27. dubna 2013 informovala Komise zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie  (4) o zahájení souběžného antisubvenčního řízení týkajícího se dovozu solárního skla pocházejícího z ČLR do Unie a zahájila samostatné šetření.

(5)

Žádost o celní evidenci dovozu solárního skla z dotčené země byla obdržena spolu s podnětem, ale následně byla dne 2. října 2013 stažena.

(6)

O zahájení šetření Komise oficiálně vyrozuměla žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce v ČLR, dovozce, obchodníky, uživatele, dodavatele a orgány ČLR. Všechny zúčastněné strany dostaly možnost, aby písemně sdělily svá stanoviska a aby požádaly o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení. Komise také informovala o zahájení řízení výrobce v potenciálních srovnatelných zemích a vyzvala je, aby se zúčastnili.

(7)

Šetření ukázalo, že výrobní odvětví Unie se v současné době skládá ze sedmi aktivních výrobců, z toho dva jsou malé a střední podniky. Komise v oznámení o zahájení řízení uvedla, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Tento vzorek sestával ze čtyř výrobců v Unii, o nichž bylo Komisi před zahájením šetření známo, že vyrábějí solární sklo. Komise sestavila vzorek na základě největšího reprezentativního objemu prodeje obdobného výrobku v době mezi 1. lednem 2012 a 31. prosincem 2012. Na výrobce v Unii vybrané do vzorku připadalo více než 50 % celkové výroby v Unii. Komise informovala zúčastněné strany o navrhovaném vzorku výrobců v Unii prostřednictvím poznámky do spisu, do něhož mohou zúčastněné strany nahlížet. Komise rovněž zaslala výrobcům v Unii dopis, v němž je informovala o navrženém vzorku. Zúčastněné strany byly v oznámení o zahájení řízení rovněž vyzvány, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily.

(8)

Jeden podnik z kategorie malých a středních také projevil zájem o zařazení do vzorku. Komise se rozhodla začlenit jej spolu s druhou společností do vzorku s ohledem na její vyšší podíl objemu prodeje a vyjmout ze vzorku společnost s nejmenším objemem prodeje. Ohledně předběžně vybraného vzorku nebyly obdrženy žádné další připomínky. Do původně navrhovaného vzorku tedy Komise dvě společnosti přidala a jednu z něj vyjmula.

(9)

A konečně, po inspekcích na místě se Komise rozhodla vyjmout jednu z pěti společností zařazených do vzorku, neboť tato společnost nebyla shledána reprezentativní pro výrobní odvětví Unie. Především se nacházela v rozběhové fázi své existence (což nebyl případ výrobního odvětví Unie jako celku), a trend ziskovosti by tak neposkytoval pravdivou představu o situaci výrobního odvětví Unie.

(10)

Nakonec tedy vybrala vzorek čtyř výrobců v Unii. Na konečný vzorek připadá 79 % objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie. Vzorek se tudíž považuje za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie.

(11)

Na základě článku 19 základního nařízení tři výrobci v Unii požádali, aby jejich totožnost nebyla odhalena. Tvrdili, že odhalení totožnosti by mohlo vést k vážným nepříznivým důsledkům pro jejich podnikatelskou činnost. Jejich žádost byla prozkoumána a shledána oprávněnou. Dále bylo rozhodnuto, že vzhledem k omezenému počtu výrobců v Unii nebudou zveřejněna ani jména těch výrobců v Unii, kteří nepožádali o zachování anonymity, neboť by jejich totožnost mohla být odhalena nechtěně. Totožnost společnosti Interfloat Corporation/GMB Glasmanufaktur Brandenburg GmbH (dále jen „GMB/IF“) je však již známá, poněvadž veřejně tato společnost prohlásila, že je jedním ze žadatelů.

(12)

Aby Komise mohla rozhodnout o tom, zda bude výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, byli všichni dovozci, kteří nejsou ve spojení, požádáni, aby se Komisi přihlásili a poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(13)

Na formulář o výběru vzorku, který byl přiložen k oznámení o zahájení přezkumu, odpověděli čtyři dovozci, kteří nejsou ve spojení, avšak jen dva dovozci podali v dotazníku konkrétní odpovědi. Vzhledem nízkému počtu spolupracujících dovozců nebyl výběr vzorku považován za nutný.

(14)

S ohledem na velký počet vyvážejících výrobců a v souladu s článkem 17 základního nařízení se v oznámení o zahájení řízení o určení dumpingu předpokládal výběr vzorku. Aby se Komise mohla rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, byli vyvážející výrobci požádáni, aby se Komisi přihlásili a v souladu se zněním oznámení o zahájení řízení poskytli základní informace o svých činnostech souvisejících s dotčeným výrobkem v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012.

(15)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo dvanáct čínských vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců, kteří představují více než 95 % celkového čínského vývozu do Unie během tohoto období.

(16)

Na základě obdržených informací a v souladu s článkem 17 základního nařízení Komise vybrala prozatímní vzorek pěti vyvážejících výrobců podle největšího reprezentativního objemu vývozu solárního skla do Unie, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen.

(17)

Všechny zúčastněné strany, jakož i orgány ČLR byly o navrhovaném vzorku informovány a vyzvány, aby se k němu vyjádřily. Po analýze obdržených připomínek se Komise rozhodla zachovat navrhovaný vzorek pěti společností, a všechny zúčastněné strany byly tedy informovány o konečném výběru vzorku.

(18)

Následné šetření ukázalo, že dva vyvážející výrobci zařazení do vzorku nadsadili svůj vývoz do Unie, a tudíž byli zahrnuti do vzorku neoprávněně. Obě společnosti byly proto vyjmuty ze vzorku poté, co jim byla dána příležitost předložit připomínky. Komise po řádně analýze připomínek těchto společností došla k závěru, že neposkytly nesprávné údaje úmyslně, a rozhodla, že by se měly nadále považovat za spolupracující strany ve smyslu článku 18 základního nařízení.

(19)

Po vyloučení těchto společností bylo zvažováno zařazení dalších vyvážejících výrobců do vzorku. S ohledem na skutečnost, že obě společnosti byly vyjmuty v pozdním stadiu šetření, to však bylo považováno za neproveditelné, neboť by to mohlo ohrozit dokončení šetření v předepsaných lhůtách.

(20)

Revidovaný vzorek vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců solárního skla tedy vypadá takto:

(21)

Komise opravila objem celkového vývozu dotčeného výrobku z ČLR poté, co byla informována o nadhodnocení prodaného vývozu obou vyvážejících výrobců (viz 18. bod odůvodnění výše). Podle výkazů spolupracujících vyvážejících výrobců představuje konečný vzorek více než 50 % celkového objemu vývozu dotčeného výrobku do Unie v době od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012. Je proto považován za reprezentativní, pokud jde o objem vývozu solárního skla z ČLR do Unie.

(22)

Komise rozeslala dotazníky všem čínským vyvážejícím výrobcům, kteří o to požádali, dále výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, dovozcům, kteří nejsou ve spojení, a jejich sdružením, a rovněž uživatelům, kteří se přihlásili ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení řízení.

(23)

Odpovědi na dotazníky došly od čtyř čínských vyvážejících výrobců, od všech výrobců v Unii zařazených do vzorku, od dvou dovozců v Unii, kteří nejsou ve spojení, a od 12 uživatelů.

(24)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné k předběžnému určení existence dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností nebo skupin společností:

(25)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2009 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(26)

Výrobkem, který je předmětem šetření, je solární sklo složené z tvrzeného plochého sodnovápenatého skla s obsahem železa menším než 300 ppm, solární propustností větší než 88 % (měřeno podle AM1,5 300-2 500 nm), protitepelnou odolností až do 250 °C (měřeno dle EN 12150), odolností proti teplotním šokům z Δ 150 K (měřeno podle normy EN 12150) a minimální mechanickou pevností 90 N/mm2 nebo vyšší (měřeno podle normy EN 1288-3) (dále jen „dotčený výrobek“).

(27)

Výrobek, který je předmětem šetření, v současnosti spadá pod kód KN ex 7007 19 80.

(28)

Solární sklo je jednou ze složek pro výrobu krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a tenkovrstvých fotovoltaických modulů vyrábějících elektřinu a fototermických solárních kolektorů, které jsou zdrojem horké vody.

(29)

Šetření ukázalo, že výrobek, který je předmětem šetření, a výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu v ČLR, výrobek vyráběný a prodávaný v Unii výrobním odvětvím Unie a výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu v Turecku, které posloužilo jako srovnatelná země, mají stejné základní fyzické a technické vlastnosti a také stejná základní užití. Považují se proto za „obdobné výrobky“ ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(30)

Jeden dovozce požádal o vyloučení zahradnického skla používaného na stavbu skleníků z působnosti šetření, přičemž argumentoval tím, že u skleníků se používají skla velmi různých velikostí, zatímco solární sklo se vyrábí pouze v určitých přesně stanovených velikostech. Tento dovozce navíc předložil osvědčení o tom, že část jeho dovozu se skládá ze skla s obsahem železa vyšším než 300 ppm. Z toho vyplývá, že tato část dovezeného zahradnického skla jednoznačně nespadá do působnosti tohoto šetření.

(31)

Další dovozce tvrdil, že jím dovážené sklo pro nábytkářský průmysl (používané pro skleněné poličky, výplně, stolní desky, posuvné dveře, svrchní díly výrobků atd.) má stejné nebo velmi podobné technické vlastnosti jako solární sklo, ale požádal o jeho vyloučení z působnosti šetření, protože má odlišné konečné užití. Na základě poskytnutých důkazů se však zdá, že většina jím dováženého skla nemá všechny technické vlastnosti solárního skla, jak jsou uvedeny v 26. bodě odůvodnění. Konkrétně šest typů dováženého skla má obsah železa mnohem vyšší než 300 ppm a jeden druh dováženého skla má obsah železa nižší než 300 ppm, ale propustnost sluneční energie je u nich výrazně nižší než minimálních 88 % nutných k tomu, aby sklo bylo definováno jako solární. Dovozce namítal, že i když tyto typy skla nesplňují jednu z technických vlastností solárního skla, jak jsou uvedeny v 26. bodě odůvodnění výše, jsou přesto v souladu s primární klasifikací solárního skla, tj. „tvrzené ploché sodnovápenaté sklo“. Komise zastává předběžně názor, že pouze ty druhy skla, které splňují všechny technické vlastnosti solárního skla, spadají do působnosti tohoto šetření. Proto učinila prozatímní závěr, že výše uvedené typy skla dovážené tímto konkrétním dovozcem nespadají do působnosti tohoto šetření.

(32)

Avšak jakýkoli typ zahradnického a nábytkářského skla, které by mohlo mít podobné technické vlastnosti jako solární sklo, spadá v této fázi do definice výrobku, který je předmětem šetření, neboť potenciálně může být používáno jako solární sklo.

(33)

Tento dovozce rovněž tvrdil, že plavené sklo by mělo být vyloučeno z definice dotčeného výrobku, protože proces jeho výroby se liší od výrobního procesu válcovaného skla, které dovozce chápe jako jediný typ solárního skla. Kromě toho bylo namítáno, že výrobky z plaveného skla určené pro použití v bytech nemohou údajně nahrazovat výrobky ze solárního skla, a proto by plavené sklo nemělo být považováno za obdobný výrobek a mělo by být vyloučeno z působnosti šetření. Komise zastává předběžný názor, že plavené sklo nemůže být vyloučeno z působnosti šetření, protože splňuje všechny technické vlastnosti uvedené v 26. bodě odůvodnění výše. Kromě toho šetření ukázalo, že plavené sklo lze jednoznačně použít jako solární sklo a vyrábí jej oba výrobci v Unii a čínští vývozci. Proto byl učiněn prozatímní závěr, že plavené sklo zůstává v působnosti šetření.

(34)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se běžná hodnota v antidumpingových šetřeních týkajících se dovozu z ČLR určí podle čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení pro ty vyvážející výrobce, u kterých se prokázalo, že splňují kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(35)

Zmíněná kritéria jsou ve stručné podobě a pouze pro orientaci uvedena níže:

(36)

Deset spolupracujících společností požádalo o tržní zacházení podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení a ve stanovených lhůtách odpovědělo na formulář žádosti o tržní zacházení. Podle čl. 2 odst. 7 písm. d) základního nařízení bylo zacházení jako v tržním hospodářství ověřeno u těch společností, které byly zahrnuty do vzorku, a u společnosti, jíž bylo přiznáno individuální zjišťování (viz 48. bod odůvodnění níže).

(37)

Z toho vyplývá, že zacházení jako v tržním hospodářství bylo určeno ve vztahu k těmto čtyřem společnostem nebo skupinám společností.

(38)

Komise si vyžádala všechny informace, které považovala za nezbytné, a všechny informace uvedené v žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství ověřila v prostorách dotčených společností.

(39)

V případě stran, které jsou ve spojení, Komise prošetří, zda skupina společností ve spojení jako celek splňuje podmínky pro zacházení jako v tržním hospodářství. V případech, kdy se určitá dceřiná společnost či jiná společnost ve spojení se žadatelem v ČLR podílí přímo nebo nepřímo na výrobě či prodeji výrobku, který je předmětem šetření, se proto provádí zkoumání týkající se zacházení jako v tržním hospodářství u každé společnosti individuálně a rovněž u celé skupiny těchto společností.

(40)

Z toho vyplývá, že byly prošetřeny žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství čtyř vyvážejících výrobců (skupin společností) sestávajících z jedenácti právnických osob.

(41)

Ověřením bylo zjištěno, že žádný ze čtyř vyvážejících výrobců (skupin společností), kteří požádali o zacházení jako v tržním hospodářství, neprokázal splnění kritérií stanovených v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(42)

Konkrétněji, tři vyvážející výrobci neprokázali, a to ani jednotlivě ani jako skupina, že vedou jednoznačné a jasné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodními účetními standardy, a proto nesplnili druhou podmínku pro zacházení jako v tržním hospodářství.

(43)

Navíc ani jeden ze čtyř vyvážejících výrobců, a to ani jednotlivě ani jako skupina, neprokázal, že by se u něj neprojevila výrazná zkreslení přenesená ze systému netržního hospodářství. Proto tyto společnosti nebo skupiny společností nesplnily třetí podmínku pro přiznání zacházení jako v tržním hospodářství. Přesněji řečeno měli všichni čtyři vyvážející výrobci nebo skupiny vyvážejících výrobců měli prospěch z preferenčních daňových režimů.

(44)

Jeden z těchto vyvážejících výrobců navíc rovněž nesplnil třetí podmínku na základě toho, že několik společností v rámci skupiny, nehledě na jejich nepříznivou finanční situaci, získalo v období šetření (a před ním) významné financování v takových sazbách, které by za podmínek běžně převládajících v tržním hospodářství byly vyhrazeny jen pro finančně zdravé podniky. Další skupina vyvážejících výrobců rovněž nesplnila třetí podmínku na základě skutečnosti, že společnosti ve skupině nakupovaly zemní plyn od státního dodavatele za snížený tarif.

(45)

Komise sdělila výsledky šetření týkajícího se tržního zacházení dotčeným společnostem, orgánům ČLR a žadatelům a vyzvala je, aby předložili své připomínky.

(46)

Došlé připomínky však nebyly takového charakteru, aby mohly změnit předběžná zjištění Komise. V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. c) a po konzultaci s členskými státy byli všichni žadatelé jednotlivě a oficiálně vyrozuměni dne 13. září 2013 o konečném rozhodnutí Komise, pokud jde o jejich žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství.

(47)

Ani jeden ze čtyř spolupracujících vyvážejících výrobců či skupin vyvážejících výrobců v ČLR, již požádali o zacházení jako v tržním hospodářství, tedy neprokázal, že splňuje všechna kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, a jejich žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství byly proto zamítnuty.

(48)

Jeden ze dvou vyvážejících výrobců, který byl původně do vzorku zařazen, ale následně vyloučen (viz 18. bod odůvodnění), požádal o individuální zjišťování v souladu s čl. 17 odst. 3 základního nařízení, pokud by nebyl zahrnut do vzorku. Po jeho vyřazení ze vzorku a s ohledem na to, že přiznání zacházení jako v tržním hospodářství již bylo ověřeno na místě (viz 37. bod odůvodnění výše), bylo usouzeno, že přiznání individuálního zjišťování by nemělo znamenat přílišné zatížení. Žádný jiný vyvážející výrobce, který nebyl zařazen do vzorku, o individuální zjišťování nepožádal.

(49)

V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení Komise v oznámení o zahájení řízení předpokládala, že běžná hodnota by měla být určena na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím, a pokud by třetí země s tržním hospodářstvím nebyla nalezena, měla by být běžná hodnota určena na základě cen v Unii v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení. Předtím, než se vezmou za základ ceny v Unii, Komise prošetří veškeré možnosti výběru vhodné srovnatelné země.

(50)

Zúčastněné strany byly vyzvány, aby se vyjádřily k výběru srovnatelné země a k použití cen v Unii.

(51)

Byly obdrženy připomínky od Čínské obchodní komory pro vývoz a dovoz výrobků lehkého průmyslu a umělecko-řemeslných výrobků (dále jen „CCCLA“), od dovozce, který není ve spojení, a od dvou čínských vyvážejících výrobců, a ti všichni vyjádřili námitky proti použití cen v Unii pro stanovení běžné hodnoty. Za vhodné srovnatelné země byly navrženy Turecko a Indie.

(52)

V zájmu prozkoumání všech možností výběru vhodné srovnatelné země útvary Komise mezitím nalezly jedenáct třetích zemí s tržním hospodářstvím s možnou výrobou solárního skla a na základě veřejně dostupných informací pozvaly 24 společnosti z těchto zemí ke spolupráci s Komisí. Jsou to tyto země: Austrálie, Indie, Indonésie, Japonsko, Jižní Afrika, Jižní Korea, Saúdská Arábie, Thajsko, Tchaj-wan, Turecko a USA.

(53)

Na základě informací, které má Komise k dispozici, kromě ČLR a Unie se obdobný výrobek vyrábí pouze v Indii a Turecku. Za účelem řádného posouzení přiměřenosti Turecka a Indie jako vhodných srovnatelných zemí Komise analyzovala informace týkající se obdobného výrobku, konkrétně počet výrobců, velikost domácího trhu, úroveň dovozu a význam obchodních a neobchodních překážek v obou zemích. Přihlásila se však pouze jedna společnost z Turecka a vyjádřila ochotu spolupracovat s Komisí, i přes mnohokrát opakované pokusy Komise o spolupráci s výrobci v Indii.

(54)

Turecko je třetí zemí s tržním hospodářstvím. Dovozní cla použitelná na obdobný výrobek činí 3 % v režimu DNV. Mezi Tureckem a Unií je uzavřena celní unie a dovozní cla mají tudíž v obou směrech nulovou úroveň. Podle všeho neexistují další cla ani jiné významné neobchodní překážky týkající se obdobného výrobku.

(55)

Podle tureckého výrobce, který vyjádřil ochotu spolupracovat při šetření, je to jediná společnost vyrábějící obdobný produkt v Turecku. Tato společnost má významný objem výroby a obdobný výrobek vyváží i prodává na domácím trhu, přičemž vývoz je vyšší než objem prodaný v tuzemsku.

(56)

Bez ohledu na neexistenci obchodních a neobchodních překážek nebylo během období šetření na turecký trh dovezeno žádné solární sklo. Současně Komise šetřením potvrdila, že spolupracující výrobce ve srovnatelné zemi dosahoval během období šetření přiměřeného, nikoli však nadměrného zisku.

(57)

Na základě výše uvedeného a se zohledněním všech informací dostupných v této fázi šetření bylo Turecko prozatímně vybráno za srovnatelnou zemi v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(58)

Jelikož byly všechny žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství zamítnuty, byla podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení běžná hodnota pro všechny čínské vyvážející výrobce určena na základě informací poskytnutých výrobcem ve srovnatelné zemi.

(59)

Komise v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení nejprve zkoumala, zda byl prodej obdobného výrobku v Turecku nezávislým odběratelům reprezentativní. Bylo zjištěno, že spolupracující turecký výrobce prodává obdobný výrobek na domácím tureckém trhu v reprezentativním množství v porovnání s dotčeným výrobkem vyváženým do Unie čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku.

(60)

Komise poté zkoumala, zda tento prodej může být považován za uskutečněný v běžném obchodním styku podle čl. 2 odst. 4 základního nařízení. Toto ověření proběhlo stanovením podílu ziskového prodeje nezávislým odběratelům. Prodejní transakce byly považovány za ziskové v případě, kdy se jednotková cena rovnala výrobním nákladům, nebo byla vyšší. Za tím účelem byly tudíž zjištěny výrobní náklady tureckého výrobce během období šetření.

(61)

U typů výrobků, u nichž se více než 80 % objemu prodeje daného typu na domácím trhu uskutečnilo za cenu vyšší, než jsou výrobní náklady, a vážený průměr prodejní ceny daného typu dosahoval nejméně výše jednotkových výrobních nákladů, byla běžná hodnota podle typu výrobku vypočítána jako vážený průměr skutečných cen veškerého prodeje daného typu na domácím trhu, bez ohledu na to, zda byl tento prodej ziskový, či nikoli.

(62)

Pokud objem ziskového prodeje určitého druhu výrobku představoval nejvýše 80 % celkového objemu prodeje daného druhu výrobku nebo pokud vážený průměr ceny daného druhu výrobku nedosahoval jednotkových výrobních nákladů, vycházela běžná hodnota ze skutečné ceny na domácím trhu, která byla vypočítána jako vážený průměr ceny pouze ziskového domácího prodeje daného druhu výrobku v období šetření.

(63)

Pokud jde o neziskové typy výrobku, běžná hodnota byla vypočítána za použití výrobních nákladů tureckého výrobce s připočtením prodejních, správních a režijních nákladů a ziskového rozpětí u typů výrobku tureckého výrobce, které jsou ziskové.

(64)

Vzhledem k nedostatku technologie povrchové úpravy, která se během období šetření uplatňovala na solární sklo vyrobené v Turecku, a jelikož žádné turecké solární sklo nebylo vyrobeno plavením, několik typů výrobku se na tureckém domácím trhu vůbec neprodávalo. U těchto druhů výrobků, které se v období šetření v Turecku neprodávaly, ale byly vyváženy z ČLR do Unie, proto musela být běžná hodnota vypočítána podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení na základě výrobních nákladů tureckého srovnatelného výrobce s připočtením přiměřené výše prodejních, správních a režijních nákladů a zisku. Náklady na povrchovou úpravu a na výrobu plavením vycházely z údajů, které poskytlo výrobní odvětví Unie.

(65)

V souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení vývozní ceny proto vycházely z cen dotčeného výrobku skutečně zaplacených nebo splatných.

(66)

Běžná hodnota a vývozní cena byly srovnány na základě ceny ze závodu. Dumpingová rozpětí byla stanovena srovnáním jednotlivých cen ze závodu účtovaných vývozci zařazenými do vzorku s cenami výrobce ve srovnatelné zemi při prodeji na domácím trhu nebo případně s početně zjištěnou běžnou hodnotou.

(67)

Za účelem zajištění spravedlivého porovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen.

(68)

Na tomto základě byly provedeny úpravy o náklady na dopravu, námořní dopravu a pojištění, náklady na manipulaci, nakládku a vedlejší náklady, vývozní cla a provize ve všech případech, které prokazatelně ovlivňují srovnatelnost cen.

(69)

U vyvážejících výrobců zařazených do vzorku byla vážená průměrná vypočítaná běžná hodnota každého typu obdobného výrobku v Turecku srovnána s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu výrobku, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(70)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a čl. 2 odst. 12 základního nařízení bylo dumpingové rozpětí pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku a pro výrobce, jemuž bylo přiznáno individuální zjišťování, zjištěno na základě srovnání vážené průměrné běžné hodnoty každého typu obdobného výrobku stanovené v Turecku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku, kterou si účtovala každá společnost. Dumpingové rozpětí bylo vyjádřeno jako procentní podíl ceny CIF na hranice Unie před proclením.

(71)

Vážené průměrné dumpingové rozpětí spolupracujících vyvážejících výrobců nezařazených do vzorku bylo vypočítáno podle ustanovení čl. 9 odst. 6 základního nařízení. Toto rozpětí bylo stanoveno na základě rozpětí stanovených pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku.

(72)

Pokud jde o všechny ostatní vyvážející výrobce v ČLR, dumpingové rozpětí bylo stanoveno na základě dostupných údajů v souladu s článkem 18 základního nařízení. Za tímto účelem Komise určila úroveň spolupráce v ČLR. Úroveň spolupráce je podíl objemu vývozu spolupracujících vyvážejících výrobců do Unie na celkovém objemu vývozu z dotčené země do Unie uvedeném v podnětu (viz 15. bod odůvodnění výše).

(73)

Úroveň spolupráce je vysoká, protože dovoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval během období šetření více než 80 % celkového vývozu do Unie. Na tomto základě bylo zbytkové dumpingové rozpětí platné pro všechny ostatní vyvážející výrobce v ČLR stanoveno na úrovni odpovídající nejvyššímu dumpingovému rozpětí zjištěnému u spolupracujících vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(74)

Zjištěná prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Unie před proclením jsou následující:

(75)

Obdobný výrobek vyrábělo během období šetření osm výrobců v Unii. Představují výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení a jsou dále souhrnně označováni jako „výrobní odvětví Unie“.

(76)

K určení celkové výroby v Unii během období šetření byly použity veškeré dostupné informace týkající se výrobního odvětví Unie, včetně informací poskytnutých žadatelem, makroekonomické údaje poskytnuté sdružením výrobního odvětví Unie (Glass for Europe) a odpovědí na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Jelikož se solární sklo dováží do Unie pod celní položkou 7007 19 80 – Ostatní — Vrstvené bezpečnostní sklo, jež zahrnuje i jiné výrobky, které nejsou předmětem tohoto šetření, nemohly být k určení objemu dovozu a hodnoty použity údaje Eurostatu. Objem a hodnota dovozu vycházely z údajů, které poskytl žadatel a sdružení výrobního odvětví Unie. Bylo-li to možné, tyto údaje byly porovnány s odpověďmi na dotazník. Na tomto základě bylo odhadnuto, že celková výroba v Unii činila během období šetření asi 21 734 000 m2.

(77)

Jak je vysvětleno v 10. bodě odůvodnění, do vzorku byli vybráni čtyři výrobci v Unii, kteří představovali 79 % celkového prodeje obdobného výrobku v Unii.

(78)

Během šetření se zjistilo, že produkce žádného výrobce v Unii zařazeného do vzorku nebyla určena pro vlastní spotřebu.

(79)

Proto pro účely tohoto šetření není nutné provést zvláštní analýzu závislého prodeje.

(80)

Spotřeba v Unii byla stanovena na základě objemu celkového prodeje všech výrobců v Unii na trhu Unie po odečtení jejich vývozu a přičtení dovozu z ČLR a z dalších třetích zemí. Jak je vysvětleno v 76. bodě odůvodnění výše, spotřeba v Unii byla stanovena na základě údajů poskytnutých žadatelem a sdružením výrobního odvětví Unie (Glass for Europe), které byly porovnány s odpověďmi na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(81)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii (1 000 m2)

(82)

V posuzovaném období mezi rokem 2009 a obdobím šetření se celková spotřeba v Unii zvýšila o 49 %, ale v období šetření se oproti roku 2011 snížila. Spotřeba solárního skla v Unii celkově výrazně vzrostla oproti roku 2009. Bylo to způsobeno především vyšší spotřebou konečných produktů, zejména solárních modulů (viz 142. bod odůvodnění níže).

(83)

Dumpingový dovoz z dotčené země do Unie se vyvíjel takto:

Tabulka 2

Objem dovozu (1 000 m2) a podíl na trhu

(84)

Objem dumpingového dovozu dotčeného výrobku do Unie v posuzovaném období výrazně vzrostl o 596 %. To vedlo k podstatnému růstu podílu dumpingového dovozu dotčeného výrobku do Unie na trhu. Podíl tohoto dovozu na trhu tak vzrostl ze 6,1 % na 28,7 %. Celkově se dumpingový dovoz dotčeného výrobku mezi rokem 2009 a obdobím šetření objemově i z hlediska podílu na trhu značně zvýšil.

(85)

Nárůst dumpingového dovozu z dotčené země byl daleko větší než zvýšení spotřeby dotčeného výrobku a obdobných výrobků v Unii. V důsledku toho mohli vyvážející výrobci mnohem více těžit z rostoucí spotřeby Unie a značně posílit své postavení na trhu.

(86)

Průměrná cena dumpingového dovozu z dotčené země do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 3

Dovozní ceny (EUR/m2)

(87)

Průměrná dovozní cena dotčeného výrobku v posuzovaném období klesla. Průměrná dovozní cena poklesla o 27,2 % z 6,02 EUR/m2 v roce 2009 na 4,38 EUR/m2 v období šetření.

(88)

S cílem určit cenové podbízení během období šetření byly porovnány vážené průměrné prodejní ceny jednotlivých typů výrobku prodávaných výrobci v Unii zařazenými do vzorku, účtované odběratelům na trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, a upravené na úroveň cen ze závodu s odpovídajícími váženými průměrnými cenami jednotlivých typů výrobku z dovozu spolupracujících čínských výrobců účtovaných prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie, zjištěné na základě cen CIF s příslušnou úpravou směrem nahoru, tj. o náklady na celní odbavení, manipulaci a nakládku. Tyto úpravy zvýšily cenu o 7 až 15 % v závislosti na kontrolním čísle výrobku.

(89)

Porovnání cen bylo provedeno podle čísla typu výrobku u transakcí na stejné úrovni obchodní činnosti s náležitou úpravou, jak je uvedeno v 88. bodě odůvodnění výše, a po odečtení rabatů a slev. Výsledkem porovnání vyjádřeném v procentech obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření bylo vážené průměrné rozpětí cenového podbízení mezi 10,6 % a 26,7 % cen výrobců v Unii zařazených do vzorku z dumpingového dovozu dotčeného výrobku.

(90)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení byly v rámci posouzení účinků dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie posouzeny všechny hospodářské činitele a ukazatele, které v posuzovaném období ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie.

(91)

Jak je vysvětleno v 7. a 8. bodě odůvodnění výše, za účelem posouzení možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byl proveden výběr vzorku.

(92)

Pro účely analýzy újmy rozlišovala Komise mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Komise analyzovala makroekonomické ukazatele za posuzované období na základě údajů poskytnutých výrobním odvětvím Unie a vztahujících se na všechny výrobce v Unii. Mikroekonomické ukazatele analyzovala Komise na základě odpovědí na dotazník, které zaslali výrobci v Unii zařazení do vzorku.

(93)

Za účelem tohoto šetření byly posouzeny tyto makroekonomické ukazatele: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita, velikost dumpingového rozpětí a překonání účinků dřívějšího dumpingu.

(94)

Rovněž byly posouzeny tyto mikroekonomické ukazatele: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(95)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 4

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(96)

Výroba výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období zvyšovala v souladu se spotřebou. Svého vrcholu dosáhla výroba v roce 2011 a poté v období šetření klesla o 30 %. Vzhledem k značnému růstu spotřeby výrobci v Unii během posuzovaného období zdvojnásobili svou výrobní kapacitu o 40 %. Třebaže byla úroveň výroby vyšší, míra využití kapacity se u výrobců v Unii snížila o 17 procentních bodů, protože výrobní odvětví Unie rozšířilo svou výrobní kapacitu v reakci na silnou poptávku až o 40 % v průběhu období šetření.

(97)

Ačkoli výrobní odvětví Unie rozšířilo svou kapacitu v reakci na zvýšenou spotřebu, úroveň výroby výrobního odvětví Unie narostla méně než spotřeba a využití kapacity; po značném nárůstu v prvních třech letech posuzovaného období klesala během období šetření, což se časově shodovalo s růstem podílu na trhu dumpingového dovozu z dotčené země.

(98)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka 5

Objem prodeje a podíl na trhu

(99)

Během posuzovaného období vzrostl objem prodeje výrobního odvětví Unie o 12 %. V souvislosti s růstem spotřeby v Unii o 49 % se to však projevilo poklesem podílu výrobního odvětví Unie na trhu z 90,2 % v roce 2009 na 67,7 % v období šetření, tj. hlubokým propadem o 25 % v posuzovaném období. Prodej výrobního odvětví Unie se zvýšil mnohem méně než dumpingový dovoz z dotčené země. Z toho vyplývá, že výrobci v Unii nebyli s to plně využít rostoucí spotřeby a jejich podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období snížil.

(100)

Růst výrobního odvětví Unie se odráží v objemových ukazatelích, jako je výroba a prodej, ale zejména podíl na trhu. I přes vzrůst spotřeby během analyzovaného období nerostl podíl výrobců v Unii na trhu v souladu se spotřebou. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu se v tomto období snižoval, jelikož objem dovozu vzrůstal. Ve stejném období se podíl dovozu z ČLR zvýšil o 366 %. Skutečnost, že výrobní odvětví Unie nemohlo plně těžit z růstu trhu, měla celkový negativní dopad na jeho hospodářskou situaci.

(101)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Zaměstnanost a produktivita

(102)

Mezi rokem 2009 a obdobím šetření se zaměstnanost celkově zvýšila o 52 %. Ke zvýšení však došlo v období do roku 2011, kdy dosáhla nejvyšší hodnoty ve výši 932 plných úvazků (FTE) a následně poklesla na 857 FTE během období šetření. Produktivita zůstala relativně stabilní po celé období let 2009–2011. Částečně to bylo způsobeno tím, že výroba obdobného výrobku je vysoce automatizovaná a vyžaduje malý počet pracovních sil. V období šetření ovšem klesla o 24,4 % oproti roku 2011. Příčinou byl pokles výroby během stejného období o přibližně 30 %.

(103)

Zaměstnanost tedy během období šetření poklesla, reagujíc tak na vývoj výroby obdobného výrobku v Unii během období šetření.

(104)

Všechna dumpingová rozpětí jsou podstatně vyšší než nepatrná. S ohledem na objem a ceny dovozu z dotčené země lze dopad skutečných dumpingových rozpětí tohoto rozměru na výrobní odvětví Unie považovat za podstatný.

(105)

Jelikož se jedná o první antidumpingové šetření ohledně dotčeného výrobku, není překonání účinků dřívějšího dumpingu pro toto posouzení relevantní.

(106)

Jak je uvedeno v 92. bodě odůvodnění, mikroekonomické ukazatele byly analyzovány na základě odpovědí na dotazník, které poskytli výrobci v Unii zařazení do vzorku. Většina výrobců v Unii zařazených do vzorku učinila počáteční investice a zahájila výrobu obdobného výrobku v roce 2009. Proto jsou všechny níže analyzované ukazatele výrazně ovlivněny touto počáteční fázi v roce 2009. Aby se ukázal vývoj bez rušivého vlivu počáteční fáze společností zařazených do vzorku, jsou i indexy prezentovány od roku 2010.

(107)

Průměrné prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Průměrné prodejní ceny v Unii

(108)

Po celé posuzované období prodejní jednotkové ceny klesaly, ale pád cen byl nejvýraznější v období šetření, kdy se snížily o 7,9 % oproti roku 2011, o 9,5 % ve srovnání s rokem 2010 a o 23 % proti roku 2009.

(109)

Navzdory velkému rozdílu mezi průměrnou prodejní jednotkovou cenou výrobního odvětví Unie a cenou čínského dovozu (jak je vysvětleno v 89. bodě odůvodnění výše) bylo skutečné cenové podbízení v období šetření na základě porovnání jednotlivých typů výrobku mnohem menší, tj. mezi 10,6 % a 26,7 %.

(110)

Jednotkové výrobní náklady se mezi rokem 2011 a obdobím šetření zvýšily o více než 10 %, zatímco mezi roky 2010 a 2011 zůstaly relativně stabilní. Výrobní náklady obecně sledovaly vývoj prodejních cen mezi rokem 2009 a obdobím šetření. Zvýšení jednotkových výrobních nákladů bylo způsobeno poklesem objemu výroby, zatímco celkové náklady na výrobu mezi rokem 2011 a obdobím šetření ve skutečnosti klesly.

(111)

Průměrné náklady práce výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(112)

Mezi rokem 2009 a obdobím šetření průměrné náklady práce na zaměstnance průběžně vzrostly celkem o 12 %. K největšímu růstu o 4,8 % však došlo mezi rokem 2011 a a obdobím šetření. Celkový růst nákladů práce lze zčásti vysvětlit inflací a náklady na snižování stavu zaměstnanců, které museli nést někteří výrobci v Unii v souvislosti s útlumem tohoto odvětví mezi rokem 2011 a obdobím šetření.

(113)

Úroveň zásob výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 9

Zásoby

(114)

Mezi rokem 2011 a obdobím šetření se zásoby zvýšily o 7,3 % a mezi rokem 2009 a obdobím šetření vzrostly o 15 %, zatímco v letech 2010 a 2011 meziročně klesly o 11,6 %.

(115)

Šetření prokázalo, že vzhledem k objemovému i hodnotovému poklesu prodeje měli výrobci v Unii sklon nechávat si omezené zásoby obdobného výrobku. Růst zásob obdobného výrobku v průběhu posuzovaného období je proto významným ukazatelem pro určení toho, zda byla výrobnímu odvětví Unie způsobena podstatná újma.

(116)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(117)

Ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku byla stanovena tak, že čistý zisk z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, byl vyjádřen jako procentní podíl na obratu tohoto prodeje.

(118)

Jak je vysvětleno výše, v roce 2009 zaznamenala většina výrobců v Unii zařazených do vzorku ztráty způsobené zejména tím, že v té době teprve zahajovali výrobu obdobného výrobku. Již v roce 2010 však průměrný zisk činil 8,31 %. Následně ziskovost v roce 2011 mírně klesla, když se začal zvyšovat dumpingový dovoz. A konečně, toto odvětví utrpělo značné ztráty během období šetření, tj. pokles o 276,6 % v porovnání s rokem 2011.

(119)

Vývoj čistého peněžního toku, což je schopnost výrobců v Unii zařazených do vzorku samofinancovat svoji činnost, zaznamenal mezi rokem 2011 a obdobím šetření výrazný propad o 81 %. Od roku 2010 postupně rostl a za celé posuzované období se celkově zvýšil.

(120)

Návratnost investic byla vyjádřena jako zisk v procentech vztažený k čisté účetní hodnotě investic.

(121)

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že po počáteční fázi v roce 2009, kdy výrobní odvětví velice investovalo do obdobného výrobku, investice v letech 2009 až 2011 postupně klesaly a poté se v období šetření zvýšily. V období šetření však investice zůstaly na nízké úrovni ve srovnání s rokem 2009. Investice učiněné v období šetření směřovaly hlavně do výzkumu a vývoje a do zlepšování a údržby výrobní technologie a výrobního procesu s cílem zlepšit efektivitu. Výrobní odvětví ve stejném období investovalo zejména do nových typů výrobku, které se z ČLR nedováží, a které jsou náročné na výzkum a inovace.

(122)

Naopak návratnost investic v letech 2009 až 2012 klesla o 34 %. Před obdobím šetření však neustále rostla, např. v letech 2009 až 2011 o 293 %, ale v období šetření klesla ve srovnání s rokem 2011 o 186 %.

(123)

Co se týče schopnosti opatřit si kapitál, byla zjištěna trvale klesající schopnost výrobního odvětví Unie vytvářet hotovost pro výrobu obdobného výrobku, a v důsledku toho zhoršování jeho finanční situace.

(124)

Analýza situace ve výrobním odvětví Unie odhalila u většiny ukazatelů újmy jednoznačně klesající vývoj. Díky celkově rostoucí spotřebě celková výroba v posuzovaném období vzrostla. Ačkoli se objem prodeje zvýšil, podíl výrobního odvětví Unie na trhu se v období šetření zmenšil v důsledku vyššího tempa růstu spotřeby během posuzovaného období. Průměrná prodejní cena během posuzovaného období prudce klesala, což mělo negativní vliv na všechny ukazatele finanční výkonnosti, jako je ziskovost, peněžní tok, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(125)

V posuzovaném období došlo ke zvýšení celkového objemu prodeje výrobního odvětví Unie. Růst objemu prodeje výrobního odvětví Unie však byl doprovázen výrazným snížením průměrné prodejní ceny, jakož i zmenšením podílu výrobního odvětví Unie na trhu.

(126)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti šetření zejména potvrdilo, že prodejní ceny výrobního odvětví Unie nedosahují ani výrobních nákladů, což se nepříznivě projevuje na ziskovosti výrobního odvětví Unie, která během období šetření vykazovala záporné hodnoty.

(127)

Výrobní kapacita se však mezi rokem 2009 a obdobím šetření vyvíjela příznivě. Kromě toho, ačkoli investice mezi rokem 2009 a obdobím šetření klesly, od roku 2011 do období šetření se opět zvýšily. Jak je vysvětleno v 121. bodě odůvodnění, příčina je v tom, že společnosti zařazené do vzorku i nadále investovaly do obdobného výrobku a přitom se zaměřily mimo jiné na ty typy výrobku, které vyplňovaly mezery na trhu, kam se ještě nedostal vývoz těchto konkrétních typů výrobku z dotčené země, které byly náročné na výzkum a inovace. Zároveň je zřejmé, že výrobní odvětví Unie musí být rovněž schopno vyrábět a prodávat vysoké objemy více základních typů výrobku (které v současnosti soutěží s dumpingovým dovozem z ČLR), aby se tak více rozředily fixní náklady a mohlo být dosahováno úspor z rozsahu.

(128)

Proto lze dojít k závěru, že výrobní odvětví Unie během období šetření nejen utrpělo podstatnou újmu, ale také aktivně hledalo způsoby, jak oslabit vliv dumpingového dovozu dotčeného výrobku, a to vývojem inovovaných výrobků, jež se z dotčené země zatím nedovážejí.

(129)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se vyvozuje předběžný závěr, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(130)

V souladu s čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení Komise zkoumala, zda dumpingový dovoz z dotčené země způsobil výrobnímu odvětví Unie újmu v takové míře, kterou lze považovat za podstatnou. Byly zkoumány i jiné známé činitele, které by mohly vedle dumpingového dovozu současně způsobovat újmu výrobnímu odvětví Unie, aby se zajistilo, že případná újma způsobená těmito jinými činiteli nebude přičítána dumpingovému dovozu.

(131)

Ze šetření vyplynulo, že dumpingový dovoz v posuzovaném období výrazně rostl, přičemž se jeho objem zvýšil o 596 % a jeho podíl na trhu o 366 %. Je proto potvrzeno, že objem dovozu dotčeného výrobku a jeho podíl na trhu během posuzovaného období dramaticky vzrostl. Mezi nárůstem dumpingového dovozu a ztrátou podílu výrobního odvětví Unie na trhu existuje zjevná časová souvislost. Šetřením se rovněž prokázalo, že – jak je uvedeno ve 89. bodě odůvodnění výše – ceny dumpingového dovozu během období šetření byly nižší než ceny výrobního odvětví Unie.

(132)

Šetření prokázalo, že ceny dumpingového dovozu v posuzovaném období klesly o 27,2 %, což vedlo k vyššímu rozpětí cenového podbízení. Výrobní odvětví Unie kvůli tomuto extrémnímu cenovému tlaku vyvinulo značné úsilí zaměřené na snížení výrobních nákladů. I přes toto úsilí však mimořádně nízká úroveň čínských dovozních cen donutila výrobní odvětví Unie k dalšímu snižování jeho prodejní ceny, a to až na neziskovou úroveň. Ziskovost výrobního odvětví Unie se tak během daného období dramaticky snížila a v období šetření vykazovala ztráty.

(133)

Na základě výše uvedených skutečností se vyvozuje předběžný závěr, že dumpingový dovoz a značný nárůst jeho podílu na trhu za ceny, které se trvale podbízejí vůči cenám výrobního odvětví Unie, hrály rozhodující roli v podstatné újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(134)

Objem dovozu z dalších třetích zemí se během posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka 11

Dovoz z třetích zemí (1 000 m2)

(135)

Objem dovozu z dalších třetích zemí v posuzovaném období vzrostl o 46 % v souladu s nárůstem spotřeby v Unii. Jeho podíl na trhu se mírně snížil během období šetření ve srovnání s rokem 2011 (3,5 %), ale celkově zůstal během posuzovaného období stabilní. Druhým největším vývozcem po ČLR je Turecko následované Indií.

(136)

Z dostupných informací o dovozu ze všech třetích zemí vyplývá, že průměrná dovozní cena byla vyšší než průměrná čínská dovozní cena. Totéž platí i pro jednotkovou cenu za určité typy dotčeného výrobku. Na druhé straně byla průměrná dovozní cena třetích zemí podobná nebo vyšší než průměrná cena výrobního odvětví Unie.

(137)

Na základě těchto skutečností, zejména s ohledem na objem dovozu z třetích zemí a jejich podíl na trhu a s ohledem na úroveň jejich cen, lze vyvodit předběžný závěr, že dovoz ze třetích zemí nenarušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(138)

Objem vývozu výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 12

Vývozní výkonnost výrobců v Unii zařazených do vzorku

(139)

Prodej na vývoz výrobců v Unii zařazených do vzorku se v letech 2009 až 2011 zvýšil, ale v období šetření náhle klesl o 74 % z hlediska hodnoty a o 71,9 % z hlediska objemu. Na základě odpovědí čínských vývozců zařazených do vzorku to s největší pravděpodobností způsobily velmi nízké ceny čínského vývozu do zemí, kam především mířil vývoz výrobního odvětví Unie (tj. USA, Kanada).

(140)

Prodej na vývoz výrobců v Unii zařazených do vzorku tvořil 20 % objemu jejich celkového prodeje v roce 2009 (v zahajovací fázi), v roce 2010 to bylo 11 % a v nejlepším roce 2011 jen 14 %. V roce 2012 byl zaznamenán další pokles na 5 %, když jim začal konkurovat levný čínský vývoz na hlavních vývozních trzích v třetích zemích. Jelikož trh Unie je hlavním trhem pro výrobní odvětví Unie a také z toho důvodu, že solární sklo je poměrně těžké a křehké, což se promítá do vícenákladů na dálkovou přepravu (kvůli rozbití a korozi), nelze v této fázi vyvodit závěr, že horší vývozní výkonnost výrobců v Unii zařazených do vzorku narušuje příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(141)

Jak bylo uvedeno výše, mezi rokem 2009 a obdobím šetření vzrostla spotřeba v Unii o 49 %. Vrcholila v roce 2011, kdy vzrostla o 81 % v porovnání s rokem 2009. Výrobní odvětví Unie však z rostoucí spotřeby nemohlo těžit. V posuzovaném období totiž jeho podíl na trhu neustále klesal až o 25 % ve srovnání s rokem 2009 (– 14,1 % oproti roku 2011). Naopak, čínský podíl na trhu strmě rostl, i když se spotřeba mezi rokem 2011 a obdobím šetření snížila, mezi rokem 2011 a obdobím šetření dosáhl růst 64,8 % a celkově se za celé období zvýšil o 366 %. Během posuzovaného období došlo k obrovskému 596 % nárůstu čínského dovozu.

(142)

Vzhledem k tomu, že spotřeba v Unii v posuzovaném období rostla, její vývoj jen zesiluje příčinnou souvislost mezi rostoucím dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie, ale není sama o sobě příčinou této újmy. Kromě toho i v období šetření, kdy spotřeba klesla, dumpingový dovoz z ČLR dále zvýšil svůj podíl na trhu na úkor výrobního odvětví Unie. Lze proto vyvodit předběžný závěr, že pokles spotřeby během období šetření nemohl narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(143)

Podle informací, které má Komise k dispozici, kolem 80–85 % solárního skla se prodává výrobcům solárních modulů (krystalické křemíkové fotovoltaické moduly a fotovoltaické moduly s tenkým filmem) a zhruba 15–20 % se prodává výrobcům solárních fototermických kolektorů na ohřev vody. Proto mají trendy pozorované v odvětví solárních modulů významný dopad na spotřebu solárního skla. Ve stejném období, tj. 2009–2012, se spotřeba solárních modulů neustále zvyšovala, a ačkoli v roce 2012 došlo k poklesu, úroveň spotřeby zůstala o 221 % vyšší než v roce 2009 a o 44 % vyšší než v roce 2010 (5). Kromě toho bylo zjištěno, že i když poptávku po modulech v Unii původně nastartovaly zaručené výkupní ceny, nelze dospět k závěru, že škrty v těchto cenách (na konci roku 2011 a na počátku roku 2012) narušily příčinnou souvislost mezi dumpingovými dovozy a újmou (6). Důvodem byla skutečnost, že poptávka po solárních modulech zůstala ve stejném období let 2009–2012 relativně vysoká.

(144)

Během posuzovaného období proto zůstala úroveň spotřeby solárních modulů, a v důsledku toho i poptávka po solárním skle vysoká. Její mírný pokles v roce 2012 nemůže být sám o sobě považován za tak silný faktor, aby narušil zjištěnou příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z ČLR a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(145)

Šetření prokázalo příčinnou souvislost mezi podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie a dumpingovým dovozem z ČLR. Byly analyzovány další možné příčiny újmy, jako je dovoz z dalších třetích zemí, spotřeba a situace některých uživatelů na trhu (např. výrobců solárních modulů), ale u žádné z nich, ať byla analyzována jednotlivě nebo souhrnně, nebylo shledáno, že by narušovala zjištěnou příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z ČLR a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(146)

Na základě výše uvedené analýzy, v jejímž rámci byly účinky všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Unie náležitě odlišeny a odděleny od účinků dumpingového dovozu působícího újmu, se proto předběžně vyvozuje závěr, že dumpingový dovoz z dotčené země způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení.

(147)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda navzdory předběžnému závěru o dumpingu působícím újmu neexistují přesvědčivé důvody pro závěr, že v tomto konkrétním případě nebylo v zájmu Unie přijímat antidumpingová opatření. Analýza zájmu Unie vycházela z posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců, dodavatelů surovin a uživatelů dotčeného výrobku.

(148)

Výrobní odvětví Unie v období šetření přímo zaměstnávalo ve výrobě a prodeji obdobného výrobku přibližně 860 osob. Šetření prokázalo, že výrobní odvětví Unie utrpělo v období šetření podstatnou újmu způsobenou dumpingovým dovozem z dotčené země. Někteří výrobci v Unii již byli nuceni uzavřít svá výrobní zařízení a ostatní se potýkali s insolvencí. Pokud by opatření nebyla uložena, jeví se další zhoršení situace výrobního odvětví Unie jako velmi pravděpodobné.

(149)

Očekává se, že uložení antidumpingových cel obnoví spravedlivé obchodní podmínky na trhu Unie a výrobnímu odvětví Unie umožní přizpůsobit ceny obdobného výrobku tak, aby zohledňovaly výrobní náklady, což zlepší jeho ziskovost. Lze rovněž očekávat, že uložení opatření umožní výrobnímu odvětví Unie získat zpět alespoň část podílu na trhu, o nějž přišlo v průběhu posuzovaného období, což bude mít kladný dopad na jeho celkovou finanční situaci. Výrobní odvětví Unie by navíc mělo mít lepší přístup ke kapitálu a mělo by být schopno dalších investic do výzkumu, vývoje a inovací na trhu solárního skla. A konečně je pravděpodobné, že výrobci v Unii, kteří byli nuceni zastavit výrobu v důsledku tlaku čínského dumpingového dovozu, by mohli znovu zahájit své podnikání. Celkově by podle tohoto scénáře byla zajištěna nejen stávající pracovní místa ve výrobním odvětví Unie, ale existovaly by i reálné vyhlídky na další rozšíření výroby a zvýšení zaměstnanosti.

(150)

Pokud by opatření uložena nebyla, lze očekávat, že dojde k další ztrátě podílu na trhu s dalším zhoršením ziskovosti výrobního odvětví Unie. To by bylo z krátkodobého a střednědobého hlediska neudržitelné. V důsledku toho by kromě velkého počtu výrobců v Unii, kteří byli již z trhu vytlačeni, mohla insolvence hrozit také dalším výrobcům, což by v krátkodobém až střednědobém časovém měřítku vedlo k pravděpodobnému zániku výrobního odvětví Unie s následným závažným dopadem na stávající pracovní místa.

(151)

Vyvozuje se proto předběžný závěr, že uložení antidumpingových cel by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie.

(152)

Hlavní předmět podnikání dvou spolupracujících dovozců tvořilo obchodování s dotčeným výrobkem. Oba diverzifikovali zdroje dotčeného výrobku, tj. neodebírali jej jen z ČLR, ale také z Unie a z třetích zemí.

(153)

Bylo namítnuto, že uložení opatření týkajících se dotčeného výrobku negativně ovlivní podnikatelskou činnost dovozců. Uložení cel by především nemělo vést k zastavení veškerého dovozu z ČLR. Zadruhé, i když lze očekávat, že uložení opatření se může negativně odrazit na finanční situaci dovozců dovážejících pouze nebo hlavně z ČLR, vzhledem k možnosti odebírat dotčený výrobek z třetích zemí lze předpokládat, že dovozci pružně změní zdroje svých dodávek, bude-li to nutné.

(154)

Vyvozuje se proto předběžný závěr, že uložení opatření na navržené úrovni může mít určitý negativní dopad na situaci dovozců dotčeného výrobku, kteří nejsou ve spojení, ale i to, že jejich dopad zmírňuje skutečnost, že dovozci a obchodníci mohou využít jiné zdroje dodávek, jak z třetích zemí, tak z odvětví Unie, které má kapacitu zvýšit svou výrobu, a v každém případě uložená opatření nepřeváží nad pozitivním dopadem pro ostatní strany.

(155)

Při šetření nespolupracoval žádný dodavatel surovin. Jelikož nebyly dostupné údaje od těchto dodavatelů, nebyly k dispozici ani žádné důkazy o tom, že by uložení opatření bylo proti zájmu těchto stran.

(156)

Všichni uživatelé, kteří odpověděli, jsou výrobci solárních modulů a/nebo fototermických kolektorů. Tři uživatelé se rozhodně vyslovili pro uložení antidumpingových cel s tím, že výrobní odvětví Unie vyrábí lepší solární sklo, které čínské společnosti nemohou vždy dodat. Tři další uživatelé byli naopak proti uložení antidumpingových opatření. Tito uživatelé očekávají, že uložení antidumpingových cel by mělo negativní dopad na jejich činnost. Předpokládají, že nejsou schopni přenést zvýšení cen na konečného spotřebitele vzhledem k tíživé situaci, v níž se odvětví solárních modulů nachází.

(157)

Podle informací od uživatelů představuje solární sklo pouze asi 6 až 8 % celkových nákladů na solární moduly. Solární sklo tedy tvoří pouze omezenou část nákladů a konečné hodnoty fotovoltaických modulů. Kromě toho lze předpokládat, že pokud budou uložena antidumpingová cla na solární sklo dovážené z ČLR, dopad na celkové náklady solárních modulů by měl být nižší než 1 %. Je to způsobeno hlavně tím, že spolupracující uživatelé nakupují významné množství solárního skla od výrobců v Unii. Možné zavedení antidumpingových cel tedy pravděpodobně způsobí mírný nárůst cen vstupů pro solární moduly, ale to by nemělo mít závažný negativní dopad na náklady a na konečné ceny solárních modulů od výrobního odvětví Unie.

(158)

Kromě toho někteří uživatelé již odebírají z jiných zdrojů dodávek, např. z Turecka a Indie, a ti by neměli být nepříznivě ovlivněni uložením antidumpingových cel. Ostatní uživatelé se mohou také přeorientovat na jiné zdroje dodávek, a to buď z třetích zemí, nebo od výrobního odvětví Unie.

(159)

Vzhledem k výše uvedenému se námitky, které někteří uživatelé vznesli proti uložení opatření, předběžně zamítají.

(160)

Jeden dovozce tvrdil, že někteří výrobci v Unii jsou účastníky celosvětového kartelu výrobců plochého skla (týkal se i solárního skla) a Evropská komise jim v roce 2007 uložila pokutu, a proto využívají antidumpingový nástroj k tomu, aby si od členů kartelu vynahradili ztráty, jež jim vznikly z pokuty za kartel a ze ztráty podílu na trhu v Unii. Kromě toho, má-li být přístup na trh Unie omezen pomocí antidumpingových cel, budou výrobci v Unii více motivováni k tomu, aby uzavřeli kartel nebo zahájili jiné jednání narušující hospodářskou soutěž v souvislosti s takovým zbožím, jako je bytové zařízení, kde mají v Unii jen slabou schopnost dosahovat pákového efektu.

(161)

Uvedená tvrzení se předběžně zamítají. Zaprvé, kartel přestal fungovat nejpozději v roce 2007. Účinky kartelu v minulosti proto neměly žádný dopad na odvětví během posuzovaného období. Zadruhé, kartel se netýkal žádného výrobce v Unii zařazeného do vzorku ani většiny stávajících výrobců v Unii s nejvyšším objemem prodeje. Zatřetí se neočekává, že eventuální uložení antidumpingových cel bude mít dopad na soutěžní chování výrobního odvětví Unie, jelikož na jedné straně nedojde ke změně struktury trhu Unie, a na druhé straně mají podniky obecnou povinnost dodržovat platné předpisy Unie a vnitrostátní předpisy upravující hospodářskou soutěž bez ohledu na to, zda jsou cla uložena či nikoli.

(162)

Jeden dovozce vznesl rovněž námitku, že uložení cel by mělo negativní dopad na trh anitreflexních potahových nátěrů solárního skla v Unii. Tento trh, který daný dovozce definoval jako související trh, údajně ovládají výrobci v Unii a uložení opatření by posílilo jejich postavení na úkor konkurenčních poskytovatelů antireflexních potahových nátěrů. Kromě toho bylo uvedeno, že dovozci mají potíže se získáváním zakázek od výrobců v Unii nebo s dodávkou takových zakázek v přiměřených lhůtách a za rozumné ceny.

(163)

Za prvé, trh antireflexních potahových nátěrů je součástí šetření, nikoli souvisejícím trhem. Šetřením bylo prokázáno, že výrobci v Unii jsou na tomto segmentu trhu opravdu stále konkurenceschopní navzdory relativně vyšším cenám, které si účtují díky zdánlivě nižší kvalitě potahovaného solárního skla dovezeného z ČLR. Nebyly však poskytnuty žádné důkazy o tom, že by výrobní odvětví Unie nebylo schopno uspokojit případnou vyšší poptávku po solárním skle s antireflexní povrchovou úpravou. V důsledku toho se tento argument v této fázi zamítá. Pokud jde o tvrzení, že výrobci v Unii odmítali zakázky nebo včasné dodávky za rozumné ceny, je pouze na každém výrobci, jakou obchodní strategii si zvolí, pokud tento výrobce nebo výrobci nemají samostatně nebo společně dominantní postavení na relevantním trhu. Na trhu Unie existuje dostatečná hospodářská soutěž k tomu, aby bylo možné měnit a/nebo diverzifikovat dodavatele. Toto tvrzení se proto také předběžně zamítá.

(164)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se vyvozuje předběžný závěr, že na základě posouzení všech různých zájmů jako celku, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů, neexistují žádné přesvědčivé důvody proti uložení prozatímních opatření vůči dovozu solárního skla pocházejícího z ČLR.

(165)

Vzhledem k závěrům ohledně dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie by měla být uložena prozatímní opatření, aby se předešlo vzniku další újmy, kterou výrobnímu odvětví Unie způsobuje dumpingový dovoz.

(166)

Za účelem stanovení výše těchto opatření byla vzata v úvahu zjištěná dumpingová rozpětí a výše cla nezbytná pro odstranění újmy, která je působena výrobnímu odvětví Unie, aniž by přitom byla překročena zjištěná dumpingová rozpětí.

(167)

Při výpočtu nezbytné výše cla pro odstranění následků dumpingu způsobujícího újmu bylo zohledněno, že jakákoli opatření by měla umožnit výrobnímu odvětví Unie, aby pokrylo své výrobní náklady a dosáhlo takového hrubého zisku z prodeje obdobného výrobku v Unii, jakého by výrobní odvětví tohoto typu mohlo dosáhnout za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. za neexistence dumpingových dovozů. Za přiměřené minimum, kterého by mohlo výrobní odvětví Unie pravděpodobně dosáhnout, pokud by neexistoval dumping působící újmu, lze považovat ziskové rozpětí 8,3 % z obratu. Toto ziskové rozpětí vychází z průměrného zisku dosahovaného výrobci v Unii zařazenými do vzorku v roce 2010, kdy dovoz dotčeného výrobku byl ještě malý, a proto zatím nemohl narušit běžné podmínky hospodářské soutěže.

(168)

Na tomto základě byla pro výrobní odvětví Unie vypočítána cena obdobného výrobku, která nepůsobí újmu. Cena nepůsobící újmu byla získána připočtením výše uvedeného ziskového rozpětí 8,3 % k výrobním nákladům výrobců v Unii zařazených do vzorku během období šetření.

(169)

Nezbytné zvýšení ceny pak bylo určeno na základě srovnání vážené průměrné dovozní ceny spolupracujících vyvážejících výrobců v ČLR zařazených do vzorku, jež byla stanovena pro účely výpočtů v souvislosti s cenovým podbízením, s váženou průměrnou cenou obdobného výrobku prodávaného výrobci v Unii zařazenými do vzorku na trhu Unie v období šetření, která nepůsobí újmu. Případný rozdíl vyplývající z tohoto srovnání byl pak vyjádřen jako procento vážené průměrné hodnoty dovozu zahrnující CIF.

(170)

Vzhledem k výše uvedenému a v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení by měla být uložena prozatímní antidumpingová opatření vůči dovozu solárního skla pocházejícího z ČLR, a to na úrovni nižší z hodnot dumpingového rozpětí a rozpětí újmy podle pravidla nižšího cla.

(171)

Na základě výše uvedených skutečností byly sazby antidumpingového cla stanoveny porovnáním rozpětí pro odstranění újmy a dumpingového rozpětí. V důsledku toho jsou prozatímní sazby antidumpingového cla, vyjádřené jako cena CIF s dodáním na hranice Unie před proclením, tyto:

(172)

Individuální sazby antidumpingového cla pro společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě výsledků současného šetření. Odrážejí proto situaci zjištěnou během tohoto šetření, pokud jde o tyto společnosti. Tyto celní sazby (na rozdíl od celostátního cla použitelného na „všechny ostatní společnosti“) jsou proto použitelné výlučně na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí a vyráběného uvedenými společnostmi, tedy konkrétními uvedenými právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, jejíž název a adresa nejsou výslovně uvedeny v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“. Vzhledem k tomu, že ze strany vyvážejících výrobců byla zaznamenána vysoká úroveň spolupráce (více než 80 %, viz 15. bod odůvodnění), je tato celní sazba založena na nejvyšším individuálním rozpětí újmy stanoveným pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku. Sazba cla, která se vztahuje na „ostatní spolupracující společnosti“, je založena na váženém průměru vývozců zařazených do vzorku a použije se na všechny spolupracující společnosti nezařazené do vzorku (s výjimkou společnosti Henan Yuhua, která podléhá individuálnímu clu na základě své žádosti o individuální zjišťování (viz 48. bod odůvodnění)).

(173)

S případnými žádostmi o použití těchto antidumpingových celních sazeb pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu subjektu nebo po vzniku nových výrobních či prodejních subjektů) je třeba se obrátit na Komisi (7) a připojit veškeré příslušné informace, zejména pak o jakékoli změně v činnostech společnosti souvisejících s výrobou či domácím a vývozním prodejem, která je spojena například s takovou změnou názvu nebo takovou změnou výrobních či prodejních subjektů. Bude-li to vhodné, bude nařízení odpovídajícím způsobem změněno formou aktualizace seznamu společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(174)

V zájmu řádné správy je třeba stanovit období, během kterého mohou zúčastněné strany, které se přihlásily ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení, písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení. Zjištění týkající se uložení prozatímních cel jsou prozatímní a mohou být v konečné fázi šetření změněna. Je třeba rovněž uvést, že zjištění týkající se uložení cel, k nimž se dospělo pro účely tohoto nařízení, jsou prozatímní a za účelem uložení konečného cla mohou být znovu uvážena,

27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/29

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/31

(1)

Dopisem zaevidovaným v generálním sekretariátu Komise dne 13. března 2013 požádalo Rumunsko o povolení týkající se prodloužení platnosti zvláštního opatření odchylujícího se od článku 193 směrnice 2006/112/ES, pokud jde o dodávky výrobků ze dřeva.

(2)

V souladu s čl. 395 odst. 2 druhým pododstavcem směrnice 2006/112/ES uvědomila Komise o žádosti Rumunska dopisem ze dne 17. června 2013 ostatní členské státy. Dopisem ze dne 18. června 2013 oznámila Komise Rumunsku, že již má k dispozici veškeré informace, které považuje za nezbytné k posouzení žádosti.

(3)

Podle článku 193 směrnice 2006/112/ES je obecným pravidlem, že daň z přidané hodnoty (DPH) je správci daně povinna odvést osoba povinná k dani, která dodává zboží či poskytuje službu.

(4)

Prováděcí rozhodnutí Rady 2010/583/EU (2) povolilo podle článku 395 směrnice 2006/112/ES Rumunsku uplatňovat odchylující se opatření a označit příjemce za osobu povinnou platit DPH v případě dodání dřeva osobou povinnou k dani.

(5)

Před prvním povolením k uplatnění přenesení daňové povinnosti u dodávek výrobků ze dřeva se v Rumunsku vyskytovaly problémy na trhu se dřevem způsobené povahou tohoto trhu a podniků na něm přítomných. V tomto odvětví je velký počet malých podniků, které jsou podle rumunských orgánů obtížně kontrolovatelné. Určení příjemce jako osoby povinné k platbě DPH mělo podle rumunských orgánů za účinek zabránění daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem v tomto odvětví a je i nadále opodstatněné.

(6)

Toto opatření je přiměřené sledovaným cílům, neboť nemá být uplatňováno obecně, ale pouze v určitých případech v odvětví, v němž existují značné problémy, pokud jde o daňové úniky nebo vyhýbání se daňovým povinnostem.

(7)

Opatření by dle názoru Komise nemělo mít nepříznivé dopady na předcházení podvodům na maloobchodní úrovni či v jiných odvětvích nebo v jiných členských státech.

(8)

Uvedené povolení by mělo platit po omezenou dobu do 31. prosince 2016.

(9)

Pokud Rumunsko požádá o další prodloužení povolení pro období po roce 2016, mělo by Komisi předložit do 1. dubna 2016 společně s žádostí o prodloužení zprávu. S ohledem na zkušenosti získané k uvedenému dni by se mělo posoudit, zda je odchylující se opatření i nadále opodstatněné.

(10)

Uvedené odchylující se opatření nemá nepříznivý dopad na vlastní zdroje Unie pocházející z DPH,

27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/33

(1)

Lucembursko požádalo dopisem, který generální sekretariát Komise zaevidoval dne 24. října 2012, o povolení zavést opatření odchylující se od článku 285 směrnice 2006/112/ES, které Lucembursku umožní osvobodit od daně z přidané hodnoty (DPH) osoby povinné k dani, jejichž roční obrat nepřesahuje 25 000 EUR. Prostřednictvím tohoto opatření by byly tyto osoby povinné k dani osvobozeny od všech nebo některých povinností spojených s DPH, uvedených v hlavě XI kapitolách 2 až 6 směrnice 2006/112/ES.

(2)

V souladu s čl. 395 odst. 2 směrnice 2006/112/ES uvědomila Komise dopisem ze dne 9. listopadu 2012 o žádosti Lucemburska ostatní členské státy. Dopisem ze dne 12. listopadu 2012 uvědomila Komise Lucembursko, že má k dispozici všechny údaje potřebné k posouzení žádosti.

(3)

Podle článku 285 směrnice 2006/112/ES členské státy, které nevyužily možnost stanovenou v článku 14 druhé směrnice Rady 67/228/EHS (2), mohou poskytnout osvobození od DPH osobám povinným k dani, jejichž roční obrat je nejvýše roven částce 5 000 EUR nebo ekvivalentu této částky v národní měně a mohou také poskytnout odstupňovanou daňovou úlevu osobám povinným k dani, jejichž roční obrat překračuje horní mez, kterou stanovily pro poskytnutí osvobození od daně.

(4)

Lucembursko informovalo Komisi, že v současnosti poskytuje osvobození od DPH osobám povinným k dani, jejichž roční obrat nepřesahuje 10 000 EUR, a že využívá možnosti poskytnout odstupňovanou daňovou úlevu ve vztahu k osobám povinným k dani, jejichž roční obrat je mezi 10 000 a 25 000 EUR. Lucembursko požádalo o povolení odchylného opatření, kterým se osobám povinným k dani, jejichž roční obrat nepřesahuje 25 000 EUR, poskytuje osvobození od DPH.

(5)

Vyšší prahová hodnota zvláštního režimu představuje zjednodušující opatření, neboť může podstatně snížit povinnosti malých podniků související s DPH a umožnila by Lucembursku ukončit uplatňování režimu odstupňované daňové úlevy, jenž podniky zatěžuje. Osoby povinné k dani by i nadále měly mít možnost zvolit si běžný režim DPH.

(6)

Dne 29. října 2004 přijala Komise návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 77/388/EHS (3) s cílem zjednodušit povinnosti týkající se daně z přidané hodnoty, zahrnující ustanovení, která členským státům umožňují stanovit prahové hodnoty ročního obratu pro osvobození z režimu DPH do maximální výše až 100 000 EUR nebo jejího ekvivalentu v národní měně, s možností tuto částku každoročně aktualizovat. Toto rozhodnutí je s uvedeným návrhem v souladu.

(7)

Odchylné opatření má pouze zanedbatelný vliv na celkovou výši daně vybírané na stupni konečné spotřeby a nebude mít nepříznivý dopad na vlastní zdroje Unie pocházející z DPH,

27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/35

(1)

Dopisem, který generální sekretariát Komise zaevidoval dne 8. dubna 2013, požádala Itálie o povolení používat opatření odchylující se od článku 285 směrnice 2006/112/ES, aby mohla i nadále osvobozovat od daně z přidané hodnoty (DPH) určité osoby povinné k dani, jejichž roční obrat nepřekračuje určitou prahovou hodnotu, a zvýšit tuto prahovou hodnotu z 30 000 EUR na 65 000 EUR. Na základě tohoto opatření by byly tyto osoby povinné k dani osvobozeny od určitých či všech povinností souvisejících s DPH podle hlavy XI kapitol 2 až 6 směrnice 2006/112/ES.

(2)

Komise o žádosti Itálie informovala ostatní členské státy dopisem ze dne 10. června 2013. Dopisem ze dne 14. června 2013 uvědomila Komise Itálii, že má k dispozici všechny údaje potřebné k posouzení žádosti.

(3)

Zvláštní režim pro malé podniky mohou členské státy již využívat podle hlavy XII směrnice 2006/112/ES. Opatření, jehož platnost se prodlužuje, se od článku 285 směrnice o DPH odchyluje, pokud jde o jeho použití ze strany Itálie, pouze v tom ohledu, že prahová hodnota ročního obratu v rámci tohoto režimu překračuje prahovou hodnotu 5 000 EUR.

(4)

Rozhodnutím Rady 2008/737/ES (2) bylo Itálii povoleno používat do 31. prosince 2010 odchylující se opatření a osvobozovat od daně osoby povinné k dani, jejichž roční obrat nepřekračuje 30 000 EUR. Prováděcím rozhodnutím Rady 2010/688/EU (3) bylo použití této odchylky posléze prodlouženo do 31. prosince 2013. Vzhledem k tomu, že tato prahová hodnota vedla ke snížení povinností ohledně DPH pro menší podniky, mělo by být Itálii povoleno používat toto opatření i v dalším časově omezeném období a navýšit danou prahovou hodnotu na 65 000 EUR. Osoby povinné k dani by měly i nadále mít možnost zvolit si běžný režim DPH.

(5)

Aby se toto opatření zpřístupnilo většímu počtu malých a středních podniků a zároveň se postupovalo v zájmu cílů sdělení Komise „Zelenou malým a středním podnikům“ — „Small Business Act“ pro Evropu, mělo by být Itálii povoleno navýšit prahovou hodnotu ročního obratu, kterou nemají určité osoby povinné k dani překročit, aby mohly být osvobozeny od DPH, a to z 30 000 EUR na 65 000 EUR.

(6)

Dne 29. října 2004 přijala Komise návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 77/388/EHS (4) a která má zjednodušit povinnosti ohledně daně z přidané hodnoty, zahrnující ustanovení, která mají členským státům umožnit stanovit prahové hodnoty ročního obratu pro režim osvobození od DPH až do maximální výše 100 000 EUR nebo jejího ekvivalentu v národní měně, přičemž tuto částku lze každoročně aktualizovat. Žádost o prodloužení předložená Itálií je v souladu s návrhem, na němž se Rada doposud nedohodla.

(7)

Z informací poskytnutých Itálií vyplývá, že odchylující se opatření má na celkovou částku příjmů z daní vybraných ve fázi konečné spotřeby pouze zanedbatelný dopad a nemá dopad na vlastní zdroje Unie pocházející z DPH,

27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/37

(1)

Dopisem, který generální sekretariát Komise zaevidoval dne 2. dubna 2013, požádala Itálie o povolení prodloužit platnost opatření odchylujícího se od čl. 26 odst. 1 písm. a) a článku 168 směrnice 2006/112/ES, aby mohla i nadále omezovat nárok na odpočet daně ve vztahu k výdajům spojeným s některými motorovými silničními vozidly, která se nepoužívají výlučně pro obchodní účely.

(2)

Komise o žádosti Itálie informovala ostatní členské státy dopisem ze dne 10. června 2013. Dopisem ze dne 14. června 2013 uvědomila Komise Itálii, že má k dispozici všechny údaje potřebné k posouzení žádosti.

(3)

Rozhodnutí Rady 2007/441/ES (2) povoluje Itálii, aby omezila nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) účtované za výdaje na motorová silniční vozidla, která se nepoužívají výlučně pro obchodní účely, na 40 %. Rozhodnutí 2007/441/ES rovněž stanoví, že použití vozidel, která podle tohoto rozhodnutí podléhají omezení nároku na odpočet, pro soukromé účely se nepovažuje za poskytnutí služby za úplatu. Rozhodnutí 2007/441/ES kromě toho obsahuje definice vozidel a výdajů spadajících do oblasti působnosti uvedeného rozhodnutí a seznam vozidel, která z ní byla výslovně vyloučena. Rozhodnutí 2007/441/ES bylo změněno prováděcím rozhodnutím Rady 2010/748/EU (3), kterým se stanoví datum ukončení platnosti k 31. prosinci 2013.

(4)

V souladu s článkem 6 rozhodnutí 2007/441/ES předložila Itálie Komisi zprávu o použití uvedeného rozhodnutí, která obsahovala přezkum daného procentního omezení. Z údajů, které Itálie poskytla, vyplývá, že omezení nároku na odpočet na 40 % stále odpovídá aktuální situaci, pokud jde o použití daných vozidel pro obchodní a neobchodní účely. Itálii by proto mělo být povoleno uplatňovat toto opatření v dalším omezeném období, a to do 31. prosince 2016.

(5)

Pokud Itálie požádá o další prodloužení po roce 2016, měla by do 1. dubna 2016 předložit Komisi společně s žádostí o prodloužení zprávu.

(6)

Dne 29. října 2004 přijala Komise návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 77/388/EHS (4) s cílem zjednodušit povinnosti týkající se DPH. Odchylující se opatření stanovená tímto rozhodnutím by měla pozbýt platnosti dnem vstupu v platnost pozměňující směrnice, pokud bude její vstup v platnost předcházet dni skončení platnosti uvedené v tomto rozhodnutí.

(7)

Odchylka nemá dopad na vlastní zdroje Unie pocházející z DPH.

(8)

Rozhodnutí 2007/441/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 6 se nahrazuje tímto:

„Článek 6

Každá žádost o prodloužení doby platnosti opatření stanovených tímto rozhodnutím musí být předložena Komisi do 1. dubna 2016.

Každá žádost o prodloužení těchto opatření se předloží společně se zprávou, která obsahuje přezkum procentního omezení, které se uplatňuje na nárok na odpočet DPH účtované za výdaje na motorová silniční vozidla, která se nepoužívají výlučně pro obchodní účely.“

2)

Článek 7 se nahrazuje tímto:

„Článek 7

Toto rozhodnutí pozbývá platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost pravidla Unie pro výdaje týkající se motorových silničních vozidel, které nejsou způsobilé pro úplný odpočet daně z přidané hodnoty, nejpozději však dnem 31. prosince 2016.“

27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/39

(1)

Prostřednictvím dopisů zaevidovaných generálním sekretariátem Komise ve dnech 3. a 4. dubna 2013 požádaly Dánsko a Švédsko o povolení prodloužit uplatňování zvláštního opatření odchylujícího se od článků 168, 169, 170 a 171 směrnice 2006/112/ES, které požadují, aby osoby povinné k dani uplatnily svůj nárok na odpočet či vrácení daně z přidané hodnoty (DPH) v členském státě, v němž byla tato daň uhrazena.

(2)

Komise uvědomila o žádostech Dánska a Švédska ostatní členské státy dopisem ze dne 12. června 2013. Dopisem ze dne 14. června 2013 oznámila Komise Dánsku a Švédsku, že již má k dispozici veškeré informace, které považuje za nezbytné pro posouzení žádostí.

(3)

Uvedené žádosti o povolení odchylujícího se opatření se vztahují k vracení daně z přidané hodnoty uhrazené na mýtném za použití mostu Öresund mezi Dánskem a Švédskem. Podle pravidel o DPH týkajících se místa poskytnutí služeb spojených s nemovitým majetkem je nutné část DPH v souvislosti s mýtným za využití mostu Öresund uhradit Dánsku a část Švédsku.

(4)

Odchylně od požadavku, který stanovuje, aby osoby povinné k dani uplatnily své právo na odpočet či vrácení DPH ve členském státě, kde byla daň uhrazena, bylo Dánsku a Švédsku povoleno zavést zvláštní opatření umožňující, aby daňoví poplatníci nárokovali vrácení DPH pouze u jednoho správního orgánu. Povolení bylo poprvé uděleno rozhodnutím Rady 2000/91/ES (2), a jeho platnost byla prodloužena rozhodnutími Rady 2003/65/ES (3) a 2007/132/ES (4).

(5)

Právní a faktické okolnosti, jež odůvodňovaly uvedené odchylující se opatření, se nezměnily a nadále platí. Dánsku a Švédsku by tudíž mělo být povoleno používat zvláštní opatření po další omezené období.

(6)

Odchylka nemá nepříznivý dopad na vlastní zdroje Unie pocházející z DPH,

a)

osoby povinné k dani usazené v Dánsku mohou uplatnit svůj nárok na odpočet DPH, jež byla uhrazena za použití části mostu umístěného na území Švédska, jeho uvedením do přiznání k DPH, které jsou povinny podávat v Dánsku;

b)

osoby povinné k dani usazené ve Švédsku mohou uplatnit svůj nárok na odpočet DPH, jež byla uhrazena za použití části mostu umístěného na území Dánska, jeho uvedením do přiznání k DPH, které jsou povinny podávat ve Švédsku;

c)

osoby povinné k dani, jež nejsou usazené ani v jednom z výše uvedených členských států, musí svůj nárok na vrácení DPH za mýtné, včetně úhrady za použití úseku mostu umístěného na území Dánska, uplatnit u švédských orgánů, a to postupem podle směrnice Rady 2008/9/ES (5) nebo směrnice Rady 86/560/EHS (6).

27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/41

(1)

Dopisem, který generální sekretariát Komise zaevidoval dne 2. dubna 2013, požádalo Spojené království o povolení prodloužit opatření odchylující se od směrnice, aby tak mohlo nadále používat omezení nároku nájemce nebo příjemce leasingu odpočíst daň z přidané hodnoty (DPH) za poplatky z nájmu nebo leasingu motorového vozidla, pokud se toto vozidlo nepoužívá výhradně pro obchodní účely.

(2)

Komise o žádosti Spojeného království informovala ostatní členské státy dopisem ze dne 19. června 2013. Dopisem ze dne 20. června 2013 Komise oznámila Spojenému království, že má k dispozici veškeré informace nezbytné k posouzení žádosti.

(3)

Rozhodnutím Rady 2007/884/ES (2) ve znění prováděcího rozhodnutí Rady 2011/37/EU (3) povolila Rada Spojenému království omezit na 50 % právo nájemce nebo příjemce leasingu odpočíst DPH na vstupu za poplatky z nájmu nebo leasingu motorového vozidla, pokud se toto vozidlo nepoužívá výhradně pro obchodní účely. Spojenému království bylo rovněž umožněno nepovažovat soukromé používání vozidla za poskytnutí služby za úplatu, pokud si jej osoba povinná k dani najímá nebo pořizuje na leasing pro obchodní účely. Na základě tohoto zjednodušujícího opatření již nájemce nebo příjemce leasingu nemá povinnost vést záznamy o kilometrech najetých pro soukromé účely ve vozidlech určených pro obchodní účely a vypočítávat daň za kilometry najeté pro soukromé účely v jednotlivých vozidlech.

(4)

Ze zprávy, kterou poskytlo Spojené království, vyplývá, že omezení nároku na 50 % odpočet stále odpovídá skutečné situaci ohledně použití daných vozidel nájemci nebo příjemci leasingu v rámci podnikání a neobchodního použití. Je proto vhodné povolit Spojenému království uplatňování tohoto opatření do 31. prosince 2016.

(5)

Pokud se Spojené království domnívá, že je nutné prodloužit opatření i po roce 2016, mělo by společně s žádostí o prodloužení předložit Komisi zprávu, v níž bude uveden přezkum uplatňovaného procentního omezení, a to nejpozději do 1. dubna 2016.

(6)

Dne 29. října 2004 Komise přijala návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 77/388/EHS (4), v němž byly sjednoceny kategorie výdajů, které lze vyjmout z nároku na odpočet daně. Směrnici 77/388/EHS nahradila směrnice 2006/112/ES. Podle uvedeného návrhu lze výjimky z nároku na odpočet uplatnit na motorová silniční vozidla. Odchylující opatření stanovená tímto rozhodnutím by měla pozbýt platnosti dnem vstupu v platnost pozměňující směrnice, pokud bude tento den předcházet dni 31. prosince 2016.

(7)

Odchylné opatření má pouze zanedbatelný dopad na celkovou výši daňových příjmů vybranou na stupni konečné spotřeby a nemá nepříznivý dopad na vlastní zdroje Unie pocházející z DPH.

(8)

Rozhodnutí 2007/884/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/43

(1)

V článku 79 nařízení (ES) č. 1907/2006 se stanoví, že Rada jmenuje jednoho zástupce z každého členského státu členem správní rady Evropské agentury pro chemické látky (dále jen „správní rada“).

(2)

Rozhodnutím ze dne 17. května 2011 (2) Rada jmenovala 15 členů správní rady.

(3)

Rumunská vláda informovala Radu o svém záměru nahradit rumunského zástupce ve správní radě a předložila kandidaturu nového zástupce, který by měl být jmenován na období do 31. května 2015,

27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/44

(1)

Dne 13. září 2010 přijala Rada rozhodnutí 2010/570/EU, Euratom o jmenování členů Evropského hospodářského a sociálního výboru na období od 21. září 2010 do 20. září 2015 (1).

(2)

Po skončení mandátu pana Gilberta BROSE se uvolnilo jedno místo člena Evropského hospodářského a sociálního výboru,

27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/45

(1)

Ve dnech 22. prosince 2009 a 18. ledna 2010 Rada přijala rozhodnutí 2009/1014/EU (1) a 2010/29/EU (2) o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2010 do 25. ledna 2015.

(2)

Po skončení mandátu paní Gabriele BURGSTALLEROVÉ se uvolnilo jedno místo náhradníka Výboru regionů,

—

paní Brigitta PALLAUFOVÁ, Landtagspräsidentin Salzburger Landtag.

27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/46

(1)

Dne 26. července 2010 přijala Rada rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu.

(2)

Rozsudky ze dne 16. září 2013 ve věci T-489/10 (2) zrušil Tribunál Evropské unie rozhodnutí Rady, kterými se na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, uvedený v příloze II rozhodnutí 2010/413/SZBP zařazují společnosti Islamic Republic of Iran Shipping Lines, Bushehr Shipping Co. Ltd, Hafize Darya Shipping Lines (HDSL), Irano – Misr Shipping Co., Irinvestship Ltd, IRISL (Malta) Ltd, IRISL Club, IRISL Europe GmbH, IRISL Marine Services and Engineering Co., ISI Maritime Ltd, Khazar Shipping Lines, Leadmarine, Marble Shipping Ltd, Safiran Payam Darya Shipping Lines (SAPID), Shipping Computer Services Co., Soroush Saramin Asatir Ship Management, South Way Shipping Agency Co. Ltd a Valfajr 8th Shipping Line Co.

(3)

Společnosti Islamic Republic of Iran Shipping Lines, Bushehr Shipping Co. Ltd, Hafize Darya Shipping Lines (HDSL), Irano – Misr Shipping Co., Irinvestship Ltd, IRISL (Malta) Ltd, IRISL Europe GmbH, IRISL Marine Services and Engineering Co., ISI Maritime Ltd, Khazar Shipping Lines, Marble Shipping Ltd, Safiran Payam Darya Shipping Lines (SAPID), Shipping Computer Services Co., Soroush Saramin Asatir Ship Management, South Way Shipping Agency Co. Ltd a Valfajr 8th Shipping Line Co. by měly být opětovně zařazeny na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, na základě nových odůvodnění týkajících se každé z těchto společností.

(4)

Měly by být pozměněny identifikační údaje týkající se jednoho subjektu na seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, uvedeném v příloze II rozhodnutí 2010/413/SZBP.

(5)

V návaznosti na rozsudky Tribunálu EU ve věci T-392/11 (3), ve věci T-404/11 (4) a ve věci T-63/2012 (5) se na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, uvedený v příloze II rozhodnutí 2010/413/SZBP nezařazují společnosti Iran Transfo, Sakhte Turbopomp va Kompressor (SATAK) (též Turbo Compressor Manufacturer, TCMFG) a Oil Turbo Compressor Co.

27.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 316/50

(1)

Nařízení (ES) č. 853/2004 stanoví pro provozovatele potravinářských podniků zvláštní pravidla pro hygienu potravin živočišného původu. Tato pravidla zahrnují hygienické požadavky na syrové mléko a mléčné výrobky.

(2)

Rozhodnutí Komise 2009/861/ES (2) stanoví určité odchylky od požadavků stanovených v oddíle IX kapitole I podkapitolách II a III přílohy III nařízení (ES) č. 853/2004 pro zařízení na zpracování mléka v Bulharsku uvedená ve zmíněném rozhodnutí. Uvedené rozhodnutí se použije do 31. prosince 2013.

(3)

Odchylně od příslušných ustanovení nařízení (ES) č. 853/2004 tak mohou určitá zařízení na zpracování mléka uvedená v příloze I rozhodnutí 2009/861/ES zpracovávat vyhovující a nevyhovující mléko za podmínky, že toto zpracování vyhovujícího a nevyhovujícího mléka probíhá na oddělených výrobních linkách. Kromě toho mohou určitá zařízení na zpracování mléka uvedená v příloze II zmíněného rozhodnutí zpracovávat nevyhovující mléko bez oddělených výrobních linek.

(4)

Dne 12. srpna 2013 zaslalo Bulharsko Komisi revidovaný a aktualizovaný seznam těchto zařízení na zpracování mléka.

(5)

Podle tohoto seznamu byla zařízení uvedená v tabulce v příloze I rozhodnutí 2009/861/ES pod č. 1 (BG 0412010 „Bi Si Si Handel“ OOD), č. 4 (BG 2012020 „Yotovi“ OOD) a č. 5 (BG 2512020 „Mizia-Milk“ OOD) z této tabulky odstraněna, neboť nyní mají povolení zpracovávat pouze vyhovující mléko uváděné na trh Unie.

(6)

Další čtyři zařízení, která jsou v současnosti uvedena na seznamu v příloze II rozhodnutí 2009/861/ES, byla z uvedené přílohy odstraněna, jelikož používají pouze vyhovující mléko a mají povolení uvádět mléčné výrobky na trh v Unii. Zmíněná zařízení byla uvedena v tabulce v příloze II rozhodnutí 2009/861/ES pod č. 8 (1312023 „Inter-D“ OOD), č. 71 (BG 2512001 „Mladost-2002“ OOD), č. 91 (BG 2012019 „Hemus-Milk komers“ OOD) a č. 95 (2712005 „Nadezhda“ OOD).

(7)

Bulharsko dále informovalo Komisi, že od vstupu rozhodnutí 2009/861/ES v platnost se u syrového mléka dodávaného do zařízení na zpracování mléka v tomto členském státě značně zvýšil podíl, který je v souladu s požadavky nařízení (ES) č. 853/2004. V zájmu zajištění souladu s pravidly EU Bulharsko rovněž zavedlo akční plán zaměřený na celý řetězec produkce mléka v tomto členském státě.

(8)

Podle zpráv, které Bulharsko předložilo na základě článku 5 rozhodnutí 2009/861/ES, a podle informací, jež tento členský stát poskytl Komisi dne 1. srpna 2013, však stále není situace v odvětví mléka v Bulharsku plně v souladu s požadavky stanovenými v nařízení (ES) č. 853/2004.

(9)

Vzhledem k tomu, že Bulharsko od roku 2009 vyvíjí značné úsilí k dosažení toho, aby bylo odvětví mléka v souladu s pravidly Unie, a neustále snižuje počet zemědělských podniků produkujících nevyhovující mléko, je vhodné rozšířit dobu použitelnosti opatření stanovených v rozhodnutí 2009/861/ES až do 31. prosince 2015.

(10)

Bulharsko by mělo Komisi zasílat pravidelné aktuální informace o učiněném pokroku, aby prokázalo, že souladu s kritérii Unie bude možno dosáhnout před koncem doby použitelnosti rozhodnutí 2009/861/ES, která se tímto rozhodnutím prodlužuje.

(11)

Rozhodnutí 2009/861/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(12)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

1)

V článku 2 se datum „31. prosince 2013“ nahrazuje datem „31. prosince 2015“.

2)

V článku 3 se datum „31. prosince 2013“ nahrazuje datem „31. prosince 2015“.

3)

Vkládá se nový článek 4a, který zní:

„Článek 4a

1.   Bulharsko přijme vhodná opatření k zajištění toho, že počet podniků produkujících nevyhovující mléko se bude snižovat takto:

2.   V případě, že Bulharsko nesplní cíle týkající se snížení počtu podniků podle odstavce 1, Komise přijme odpovídající opatření.“

4)

Článek 5 se nahrazuje tímto:

„Článek 5

1.   Bulharsko předloží Komisi zprávy o opatřeních přijatých podle čl. 4a odst. 1 a o pokroku dosaženém při harmonizaci s nařízením (ES) č. 853/2004, pokud jde o:

Zprávy za rok 2014 se Komisi předloží nejpozději do 30. června 2014 a 31. prosince 2014 a zprávy za rok 2015 se předloží nejpozději do 31. května 2015 a 31. října 2015.

Zprávy se podávají na formuláři uvedeném v příloze III.

2.   Komise bude pozorně sledovat pokrok, kterého bylo dosaženo při harmonizaci s požadavky stanovenými v nařízení (ES) č. 853/2004 u syrového mléka zpracovávaného zařízeními uvedenými v přílohách I a II.“

5)

V článku 6 se datum „31. prosince 2013“ nahrazuje datem „31. prosince 2015“.

6)

Přílohy I a II se nahrazují zněním přílohy tohoto rozhodnutí.