(1)

V únoru 2005 obdržela Komise stížnost finské letecké společnosti Blue1 Oy („Blue1“), která je dceřinou společností společnosti SAS Group. Společnost Blue1 mj. tvrdila, že společnost Ryanair Ltd („Ryanair“) získává podporu v podobě podprůměrných letištních poplatků, jež jsou jí účtovány na letišti Tampere-Pirkkala („letiště TMP“ nebo „letiště“).

(2)

Ve spojitosti s touto stížností požádala Komise Finsko dopisy ze dne 2. března 2005 a 23. května 2006 o další údaje. Finsko odpovědělo dopisy ze dne 27. dubna 2005 a 27. července 2006.

(3)

Dopisem ze dne 10. července 2007 Komise Finsko vyrozuměla o svém rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) (2) („rozhodnutí zahájit řízení“) ve věci smlouvy mezi společnostmi Airpro Oy a Ryanair a nízkonákladové strategie, kterou na letišti TMP uplatňovaly společnosti Finavia a Airpro Oy. Připomínky k rozhodnutí zahájit řízení podalo Finsko dne 28. listopadu 2007.

(4)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (3). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne zveřejnění podaly k předmětnému opatření své připomínky.

(5)

Připomínky ve věci Komise obdržela od čtyř zúčastněných stran (Ryanair, společnost SAS Group, Air France a Sdružení evropských leteckých společností) a dopisem ze dne 13. února 2008 je předala Finsku. Finsko se k připomínkám vyjádřilo dne 15. dubna 2008.

(6)

Dopisem ze dne 25. června 2010 si Komise vyžádala další informace. Finsko odpovědělo dopisem ze dne 1. července 2010. Dopisem ze dne 5. dubna 2011 si Komise vyžádala další informace k financování letiště. Finsko odpovědělo dopisem ze dne 5. května 2011, avšak v neúplném rozsahu. Komise proto zaslala Finsku upomínku podle čl. 10 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (4). Finsko odpovědělo dopisem ze dne 15. června 2011.

(7)

Letiště TMP se nachází ve městě Pirkkala 13 kilometrů jihozápadně od města Tampere v jižním Finsku. Jedná se o třetí největší letiště ve Finsku (měřeno podle počtu cestujících, viz tabulka v 10. bodě odůvodnění). Kromě odbavování civilních letů slouží letiště i jako základna finského letectva.

(8)

Letiště TMP má dva terminály k odbavování plánovaných letů pro cestující:

(9)

Vlastníkem a provozovatelem letiště TMP – s výjimkou terminálu 2 – je společnost Finavia Oyj (5) („Finavia“). Terminál 2 Finavia pronajímá své dceřiné společnosti Airpro Oy (6) („Airpro“), která terminál provozuje a poskytuje zde služby pozemního odbavení. Společnost Airpro dále uzavřela se společností Ryanair smlouvu […] (*1) na období od 3. dubna 2003.

(10)

Pohyb cestujících na letišti se mezi lety 2003 a 2010 zvýšil z 304 025 na 617 397 osob s tím, že tento vývoj je dán nárůstem počtu cestujících na terminálu 2. Podíl cestujících, jež na letišti TMP přepravil v roce 2010 Ryanair, činil zhruba […]. Vývoj počtu cestujících na tomto letišti v letech 2003–2010 shrnuje následující tabulka:

(11)

V rozhodnutí zahájit řízení byly nadneseny tyto otázky:

(12)

V souvislosti s první otázkou vyjádřila Komise pochybnosti, zdali se společnost Finavia při svém rozhodnutí přebudovat nákladový hangár na nízkonákladový terminál řídila perspektivou dlouhodobé výnosnosti. Komise měla dále pochybnosti, zdali by investice do přeměny hangáru, jež tato společnost realizovala, nebylo rovněž možno pokládat za selektivní výhodu pro společnost Airpro, kterou by Airpro nemohla za obvyklých tržních podmínek získat.

(13)

V souvislosti s druhou otázkou musela Komise posoudit, zdali se jednání společnosti Airpro v tomto zvláštním případě řídilo perspektivou dlouhodobé výnosnosti a zdali zvýhodnění, jehož se údajně dostalo Ryanairu, nebylo možno jinak získat za obvyklých tržních podmínek. Komise vyjádřila zejména pochybnosti, zdali se „paušální poplatek“, jejž Ryanair hradil, odvíjel od nákladů na poskytování služeb, jež mu poskytovala společnost Airpro. Finsko nepředložilo Komisi ani znění smlouvy s Ryanairem, ani podnikatelský záměr, který by vyhodnocoval její ekonomickou přínosnost z pohledu společnosti Airpro. Ve svém rozhodnutí zahájit řízení tedy Komise vyjádřila pochybnosti, zdali se chování společnosti Airpro řídilo perspektivou dlouhodobé výnosnosti. V souladu s tím nebylo možno vyloučit, že smlouva znamenala pro Ryanair zvýhodnění, kterého by se mu v obvyklých tržních podmínkách nedostalo.

(14)

Komise vyjádřila pochybnosti, zdali podmínky slučitelnosti, jež stanoví pokyny Společenství pro financování letišť a pro státní podpory na zahájení činnosti pro letecké společnosti s odletem z regionálních letišť (7) („pokyny pro odvětví letecké dopravy z roku 2005“), byly v tomto případě splněny a zdali by bylo možné předmětná opatření státní podpory prohlásit za slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

(15)

Finsko své vyjádření uvedlo informacemi o pozadí nízkonákladové strategie, kterou společnosti Finavia a Airpro na letišti TMP sledovaly. Uvedlo, že terminál 2 byl vybudován v roce 1979 pro účely dočasného užívání jako letištní budova. V roce 1995 byl přestavěn na nákladový hangár vhodný pro nákladní dopravu a využívat jej začalo DHL. V roce 2002, když DHL svou nájemní smlouvu ukončilo, se terminál uvolnil.

(16)

Finsko uvedlo, že jelikož se společnosti Finavia nepodařilo přilákat do Tampere další nákladní dopravce ani hangár pronajmout, rozhodla se přebudovat jej na nízkonákladový terminál vhodný k poskytování základních služeb pozemního odbavení. Původní náklady na výstavbu T2 byly tou dobou již odepsány a jeho modernizace si žádala jen menší stavební úpravy (8). Investiční náklady na modernizaci T2 ve výši 760 612 EUR jsou rozepsány v tabulce níže:

(17)

S ohledem na výše uvedenou kalkulaci Finsko uvedlo, že i kdyby byla společnost Finavia schopna nalézt pro T2 jiného nájemce, který by budovu užíval jako nákladový hangár, bylo by přesto nutné provést určité stavební práce v hodnotě zhruba 100 000 EUR. Dopravníky navíc mohou najít vždy využití na jiných letištích společnosti Finavia.

(18)

Finsko dále uvedlo, že záměrem společnosti Finavia bylo dát nový nízkonákladový terminál k dispozici všem leteckým společnostem, jež by byly ochotny akceptovat nižší kvalitu služeb. Úroveň služeb a zařízení na terminálu 1 a 2 letiště TMP je porovnána v následující tabulce:

(19)

Jelikož mohl terminál 2 poskytovat služby pozemního odbavení pouze jednomu odlétajícímu letadlu za hodinu, byl podle údajů Finska vhodný pouze pro dopravce, kteří nabízeli přímé lety velkými letadly. Současně v zájmu optimalizace využití svých zaměstnanců požadoval provozovatel terminálu po leteckých společnostech, aby uzavřely dlouhodobé smlouvy a smlouvy o letových řádech; na rozdíl od terminálu 1 např. nebylo vždy možné provozovat lety v časech, jež letecké společnosti požadovaly. Podle Finska umožnila tato optimalizace výdajů na zaměstnance a poskytovaná úroveň služeb ušetřit oproti T1 náklady ve výši zhruba […].

(20)

Finsko uvedlo, že před zahájením modernizace T2 a přijetím jeho nízkonákladové strategie věc několikrát na svých schůzích projednávalo představenstvo společnosti Finavia. Pro tento účel byl zpracován i podnikatelský záměr, jehož nejhorší scénář pro modernizaci T2 a realizaci nízkonákladové strategie shrnuje tabulka níže: […]

(21)

Podle sdělení Finska tento předem zpracovaný podnikatelský záměr vycházel z opatrných předpokladů, v jejichž rámci byly pro poslední roky uvažovaného období podhodnoceny očekávané příjmy a nadhodnoceny náklady. Ostatní scénáře očekávaly, že bude nízkonákladová strategie ještě výnosnější. Paušální poplatky, jež měly uživatelské letecké společnosti na T2 odvádět, se v různých scénářích pohybovaly mezi […] za průletové odbavení letadla. Vzhledem k tomu, že o nízkonákladové strategii rozhodlo představenstvo společnosti Finavia na bázi výpočtů a studií, není toto rozhodnutí přičitatelné státu. Opatření nebyla výsledkem požadavků ani příkazů orgánů, ani se žádné orgány neúčastnily jejich přijímání.

(22)

Podle sdělení Finska postupovaly společnosti Finavia a Airpro v souladu s podnikatelskými zásadami a svou činnost financovaly ze servisních poplatků a příjmů, jež plynuly od cestujících a z dalších podnikatelských činností. Ani jedna z těchto společností zejména neobdržela prostředky ze státního rozpočtu: obě svou činnost vykonávaly se ziskem a každoročně jeho část vyplácely státu v souladu s jeho požadavky.

(23)

Podle sdělení Finska rozhodovalo o výkonnostních cílech společnosti Finavia ministerstvo dopravy a spojů. Tyto výkonnostní cíle se však týkají skupiny jako celku, zatímco individuální podnikatelská rozhodnutí přijímala společnost na základě vlastní úvahy. V uplynulých několika letech (2003 až 2005) pro ni platil požadavek výnosnosti zhruba 4 % z investovaného kapitálu. Výkonnost společnosti je shrnuta v tabulce níže:

Hlavní finanční ukazatele společnost Finavia v milionech EUR (skutečné údaje)

(24)

Finsko uvedlo, že společnost Finavia nesestavuje účetní závěrky pro jednotlivá letiště, neboť všechna její letiště jsou součástí téže právnické osoby. Nicméně od roku 2000 společnost o jednotlivých letištích shromažďuje specifické údaje, a to na základě svých interních propočtů (podle konkrétních dat). Tyto údaje se opírají o trendy ve vývoji objemů na jednotlivých letištích a souvisejících příjmů a dále o náklady na zdroje využívané na letištích, zejména na personál, nakupované služby a odpisy stálých aktiv. Celkovou výkonnost společnosti Finavia na letišti TMP (s výjimkou služeb, jež poskytovala společnost Airpro), shrnuje tabulka níže: […]

(25)

Kromě výsledků podnikatelské činnosti se na finančních výsledcích společnosti Finavia na letišti TMP podílejí též činnosti, jež spadají do kompetence veřejné správy a k nimž patří např. řízení letového provozu a užívání dráhy pro vojenské účely. Podle sdělení Finska musí být tato dráha pro vojenské účely k dispozici 24 hodin denně, 365 dní v roce. Dráha byla pro tyto účely skutečně využívána (v rozsahu nejméně 30 % ze skutečných pohybů letadel ročně). Náklady na řízení letového provozu činily zhruba […]. Ve výše uvedených číselných údajích je zohledněno nájemné, jež společnosti hradilo Airpro za užívání T2, jakož i přistávací a další letištní poplatky za služby poskytované uživatelům T2 z řad leteckých společností.

(26)

Ke společnosti Airpro Finsko dále uvedlo, že se jedná o společnost s ručením omezeným a samostatný právní subjekt. Její skutečné finanční výsledky z činnosti na letišti TMP shrnuje níže uvedená tabulka: […]

(27)

Ve finančních výsledcích společnosti Airpro na letišti TMP jsou zohledněny náklady, např. nájemné za T2 na letišti TMP, vlastní náklady společnosti Airpro na personál a vybavení a náklady na služby, jež poskytuje společnost Finavia. V účetních závěrkách jsou zohledněny příjmy, např. paušální poplatek, jejž hradí Ryanair, parkovací poplatky a další příjmy z podnikatelské činnosti.

(28)

Z uvedených důvodů Finsko tvrdilo, že společnosti Finavia a Airpro jednaly jako investoři v tržním hospodářství, když se rozhodly uplatňovat nízkonákladovou strategii a přebudovat nákladový hangár na nízkonákladový terminál pro odbavování cestujících.

(29)

Finsko uvedlo, že i kdyby bylo financování modernizace T2 pokládáno za státní podporu, bylo by na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU slučitelné s vnitřním trhem, neboť splňovalo kritéria slučitelnosti podle pokynů pro odvětví letecké dopravy z roku 2005.

(30)

Dle sdělení Finska lze mít za to, že opatření splňují cíle v obecném zájmu, což je podle něj dáno nejen povahou obecného zájmu, kterou provozování letiště má, nýbrž také tím, že jsou dopravní spojení v regionu diverzifikována způsobem, který uspokojuje potřeby rezidentů a společnosti. Podle Finska tedy byly stavební úpravy terminálu 2 přiměřené svému účelu i dosaženému výsledku.

(31)

K doplnění Finsko uvádí, že provozování letiště má svá specifika, jež je nutno zohlednit. Např. letiště TMP pomáhá v souladu s cílem Unie zlepšit mobilitu na přetížených letištích. Provoz letiště TMP též přispívá k regionálně vyváženému rozvoji v tak řídce obydlené zemi, jakou Finsko je. V této souvislosti je zejména důležité zaručit dopravní spojení z odlehlejších finských regionů do Evropy, neboť jiné způsoby dopravy nejsou schůdnou alternativou. Náklady vynaložené na výstavbu terminálu byly přiměřené svému účelu a nezbytné. Předmětná infrastruktura měla podle podnikatelských záměrů i skutečných číselných údajů dostatečné střednědobé vyhlídky na to, že bude využita. Terminál 2 je k dispozici všem leteckým společnostem, a to za nediskriminačních a rovných podmínek. Doposud však o něj kromě Ryanairu neprojevila zájem žádná letecká společnost.

(32)

Podle údajů Finska neovlivňuje předmětná infrastruktura obchod v rozsahu, který by byl v rozporu se zájmy Unie. Letiště TMP je malé, a předmětné opatření má na úrovni Unie tedy jen nevýznamný dopad. Nad případným negativním dopadem opatření na úrovni Unie navíc převažují výhody, které z něj plynou pro region.

(33)

Podle sdělení Finska uzavřely společnosti Finavia a Airpro na nájem terminálu 2 dne 23. února 2003 smlouvu s dobou účinnosti od 1. dubna 2003 do 31. března 2013 (dále též „nájemní smlouva“). Přestože náklady na modernizaci původně hradila Finavia, měla jí společnost Airpro tyto náklady kompenzovat v rámci nájemného. Finsko předložilo též kopii nájemní smlouvy.

(34)

Podle nájemní smlouvy hradí Airpro za užívání tohoto zařízení nájemné ve výši […] měsíčně spolu s DPH ve výši […]. Celkové měsíční nájemné včetně DPH tak činí […]. Podle smlouvy zahrnuje tato částka kromě základního nájemného též náklady na přestavbu nákladového hangáru na nízkonákladový terminál pro odbavování cestujících spolu se souvisejícími úroky.

(35)

Jak Finsko uvedlo, stavební úpravy T2 v době uzavírání nájemní smlouvy stále probíhaly, takže aby bylo možno určit výši nájemného, musely být náklady na modernizaci odhadnuty. Tento odhad činil 700 000 EUR a očekávalo se, že v měsíčním nájemném bude tato částka zohledněna ve výši zhruba […]. Kromě nákladů na modernizaci společnost Finavia odhadla i náklady na dodatečné práce a úpravy po zahájení provozu T2 ve výši přibližně […], které se v měsíčním nájemném promítnou ve výši […]. V souladu s výše uvedenými propočty kompenzovala společnost Airpro Finavii tyto náklady na stavební úpravy T2 měsíčním nájemným ve výši […].

(36)

Měsíční nájemné, jež společnost Airpro hradí, není podle vyjádření Finska nižší nežli nájemné tržní, nýbrž fakticky vyšší, než kolik hradil předchozí nájemce DHL. DHL za užívání tohoto zařízení platilo měsíčně nájem […] bez DPH, tedy přibližně […] (9). Při sazbě DPH ve výši […] tak celkové měsíční nájemné včetně DPH dosahovalo […], tedy zhruba […].

(37)

Finsko dále poznamenalo, že pokud by nebyla realizována nízkonákladová strategie a pokud by nebyl nákladový hangár přebudován na nízkonákladový terminál, bylo možné, že by terminál 2 zůstal neobsazený, což by letišti TMP zkomplikovalo finanční situaci.

(38)

K realizaci nízkonákladové strategie společnosti Airpro Finsko uvedlo, že jednání s leteckými společnostmi započala ještě před touto fází. Např. s Ryanairem probíhala jednání po několik let, než bylo o nízkonákladové strategii letiště TMP rozhodnuto.

(39)

Podle sdělení Finska byla nabídka, kterou společnost Airpro rozeslala několika leteckým společnostem s výzvou, aby zvážily činnost na tomto nízkonákladovém terminálu, pouze jednou ze součástí marketingové strategie ohledně T2. Terminál 2 letiště TMP byl několik let od roku 2002 aktivně nabízen potenciálním zákazníkům na veletrhu Routes (10). Vycházelo se z toho, že na zahájení činnosti na tomto terminálu budou mít kromě Ryanairu zájem i další letecké společnosti.

(40)

Finsko předložilo kopii marketingové nabídky. Tento dokument uvádí poplatky na T2, např. poplatek za pozemní odbavení a užívání terminálu, jehož výše závisí na použitém typu letadla. Kromě poplatků na T2 měly letecké společnosti hradit běžné přistávací a bezpečnostní poplatky, jakož i poplatky za přibližovací a letištní služby řízení letů.

(41)

Finsko předložilo kopii smlouvy, kterou dne 3. dubna 2003 spolu uzavřely společnosti Airpro a Ryanair na dobu […] („smlouva“). Smlouva upravuje provozní a finanční podmínky, za nichž má Ryanair zahájit a provozovat komerční lety z T2 na letišti TMP a na toto letiště. Smlouva nabyla účinnosti dnem po svém podpisu (tj. 4. dubna 2003) a skončí k […].

(42)

Za služby letiště TMP má Ryanair počínaje 4. dubnem 2003 hradit za každé průletové odbavení letadla (odlet a přistání) jednotný poplatek, tj. paušální poplatek za každé letadlo typu B737-800 nebo jinou variantu letadel B737 s maximální vzletovou hmotností (11)67 000 kg. Tento poplatek zahrnuje přistávací a vzletový poplatek, poplatky za osvětlení, poplatky za hluk a noční příplatky, poplatek za přibližovací a letištní služby řízení letů, poplatky za odbavení na rampě a za odbavení cestujících včetně poplatků za ochranu a bezpečnost a za služby cestujícím.

(43)

Jak vyplývá z níže uvedených souhrnů, závisí výše paušálního poplatku na tom, jak velkou frekvenci letů na letišti Ryanair realizuje, a na roce uzavření smlouvy: […]

(44)

Ve smlouvě se Ryanair zavazuje zahájit činnost na letišti TMP s četností […] průletových odbavení letadla denně. Ryanair dále sjednává, že v předstihu […] oznámí, pokud by se měl počet průletových odbavení za den na letišti snížit.

(45)

[…]

(46)

Podle smlouvy Ryanair očekával, že bude mít na letišti TMP během prvních 12 měsíců zhruba […] a během následujících 12 měsíců zhruba […] odletových cestujících.

(47)

Podle smlouvy dosahuje T2 na letišti TMP maximální kapacity mezi 7.00 hodin a 24.00 hodin, a to ve výši jednoho průletového odbavení letadla za hodinu. Na letovém řádu se mají Ryanair a Airpro dohodnout předem.

(48)

Airpro bude na dobře přístupném místě v hlavním letištním terminálu (T1) provozovat přepážku služeb cestujícím a nabídne cestujícím Ryanairu možnost provádět rezervace. Podle smlouvy hradí Ryanair společnosti Airpro provizi ve výši […] % ze všech svých letů (bez daní, poplatků a dalších odvodů), jež Airpro prodá a jež jsou uhrazeny debitní či úvěrovou kartou.

(49)

Smlouva obsahuje i ujednání na léto 2003, kdy měla na letišti TMP probíhat potřebná údržba dráhy a kdy mělo být letiště uzavřeno pro veškerou dopravu. Během tohoto období měla být doprava z TMP odkláněna na letiště Pori s tím, že společnost Airpro měla pro cestující Ryanairu zajišťovat autobusovou přepravu.

(50)

Podle sdělení Finska má smlouva mezi společnostmi Airpro a Ryanair komerční charakter a neobsahuje prvky státní podpory. Možnost sjednat se společností Airpro podobné smluvní podmínky, jaké získal Ryanair, měly i další letecké společnosti. Např. propagační brožura „The Case for Tampere-Pirkkala Airport“ zpracovaná pro veletrh v roce 2004 zdůrazňuje fakt, že je terminál 2 otevřen všem dopravcům, neboť tou dobou měl volnou kapacitu pro další dvě letecké společnosti.

(51)

Finsko dále vyjádřilo názor, že poplatky, jež Ryanair na letišti TMP hradí, jsou kalkulovány podle nákladů a generují společnostem Airpro a Finavia z jejich činnosti na letišti TMP zisk. Společnost Airpro vybírá od Ryanairu jednak poplatky za služby, jež mu poskytuje sama, jednak za služby, jež poskytuje Finavia. Poplatky z činnosti Ryanairu na letišti, která je zaznamenávána v letecké informační příručce („AIP“) (12) společnosti Finavia, společnost Airpro Finavii následně vyplácí. Případné rozdíly v poplatcích se odvíjejí od povahy a rozsahu daných služeb.

(52)

Finsko uvedlo, že všechny letecké společnosti, jež letiště TMP užívají, hradí za služby téže kvality tytéž poplatky. Například poplatek za služby cestujícím vybíraný za služby na T2 je dán kvalitou těchto služeb, jež jsou na tomto terminálu poskytovány. Ve výběru poplatků za služby pro cestující, který je vyznačen na letence Ryanairu a který tato společnost vybírá od svých cestujících, nehrají společnosti Finavia ani Airpro žádnou roli. Na rozdíl od tvrzení společnosti Blue1 není Ryanair osvobozen od úhrady poplatku za služby cestujícím. Dokladem toho, že Ryanair musí hradit za služby poskytované společností Airpro poplatek, je skutečnost, že je činnost společnosti Airpro na T2 zisková.

(53)

Společnost Finavia vybírá prostřednictvím společnosti Airpro na letišti TMP od Ryanairu níže uvedené poplatky v celkové výši […]:

(54)

K poplatku za letové navigační služby Finsko uvedlo, že jeho výše závisí na hmotnosti letadla, délce letu a obsahu využitých služeb. Zisk společnosti Finavia zahrnuje též roční poplatek za traťovou službu (14), jenž za rok 2006 činil zhruba […] a měl se zvyšovat spolu s tím, jak by Ryanair zvyšoval četnost provozovaných letů.

(55)

Finsko dále uvedlo, že za rok 2005 dosáhl provozní zisk z činnosti Ryanairu na letišti TMP celkem […]. V neposlední řadě uvedlo, že se Ryanair ve smlouvě rovněž zavázal zvyšovat objem dopravy a plnit smluvní cíle ohledně počtu cestujících.

(56)

Komise obdržela vyjádření čtyř zúčastněných stran.

(57)

Ryanair úvodem svého vyjádření ze dne 16. listopadu 2007 uvedl, že zahájení formálního vyšetřovacího řízení je podle jeho názoru nespravedlivé a zbytečné. Vyjádřil politování nad tím, že mu Komise nedala možnost účastnit se předběžného posouzení.

(58)

Ve věci samé Ryanair vyjádřil názor, že se Komise měla opírat o běžná obchodní ujednání a rozhodnout, že smlouva je v souladu se zásadou tržního subjektu, a tedy neobsahuje prvky státní podpory. Jelikož podle názoru Ryanairu mají společnosti Finavia i Airpro z jeho přítomnosti na letišti TMP prospěch, jednají obě jako tržní subjekty a financování T2 není spojeno s žádnou podporou.

(59)

Ohledně rozvoje nízkonákladového terminálu na letišti TMP Ryanair poukázal na probíhající projekty, v jejichž rámci mají být služby poskytované na letištích v Unii diferencovány s cílem lépe vyhovět potřebám nízkonákladových leteckých společností a jejich cestujících. Tato diferencovaná úroveň služeb na letištích vede k diferenciaci poplatků, jež hradí letecké společnosti. Mezi prvními, kdo přijali model diferencované úrovně služeb na témže letišti, bylo TMP. Ryanair potvrdil, že provozovatel tohoto letiště Finavia rozhodl budovat T2 na bázi solidního podnikatelského záměru, jenž byl rychle realizován a vedl ke zvýšení provozovatelových příjmů. Rozvoj nízkonákladového terminálu, pokud jde o činnost společnosti Finavia na letišti TMP, tak podle názoru Ryanairu neobsahuje prvky státní podpory.

(60)

V souvislosti se správou T2 Ryanair uvedl, že konkurence mezi terminály na témže letišti přinesla zvýšení efektivity a redukci nákladů. Vyšší normy efektivity na T2 vedly podle jeho názoru též ke zefektivnění činnosti T1, a to ku prospěchu všech leteckých společností, jež letiště užívaly. Podle informací Ryanairu pronajímá společnost Airpro terminál na komerční bázi. Společnost Finavia navíc profituje jak z vyššího objemu dopravy na letišti, tak z vyšších příjmů z přistávacích poplatků a poplatků za řízení letového provozu. Podle názoru Ryanairu tedy obchodní smlouvy mezi společnostmi Finavia a Airpro, pokud jde o správu T2, neobsahují prvky státní podpory.

(61)

Ohledně své smlouvy se společností Airpro Ryanair nejprve odkázal na svůj podnikatelský model založený na zvyšování efektivity, z nějž mohou následně profitovat cestující v podobě nižších leteckých tarifů. Paušální poplatek, jejž Ryanair na letišti TMP hradí, zahrnuje všechny poplatky, jež jsou leteckým společnostem užívajícím tohoto letiště účtovány. Diferenciace poplatků za užívání T2 je dána odlišnou úrovní poskytovaných služeb. Ke slevě z letištních poplatků poskytnuté za navýšení četnosti letů Ryanair uvedl, že se jedná o běžný komerční postup uplatňovaný ve všech odvětvích. Většina podmínek jeho smlouvy se společností Airpro o užívání T2 je obecně použitelná na všechny letecké společnosti, jež jsou ochotny z tohoto terminálu létat, a smlouva tedy nemá podle jeho názoru selektivní charakter. Ryanair dále uvedl, že z jeho přítomnosti na letišti TMP mají prospěch Finavia i Airpro.

(62)

SAS Group předložila své připomínky dopisem ze dne 16. listopadu 2007. Toto podání se podle jejího vyjádření soustředí na vazbu mezi společnostmi Finavia a Airpro, na náklady na přestavbu T2 a na příznivější zacházení se společností Ryanair na letišti TMP.

(63)

K vazbě mezi společnostmi Finavia a Airpro společnost SAS Group uvedla, že generální ředitel letiště TMP byl v době, kdy Finavia rozhodla pronajmout T2 společnosti Airpro, členem představenstva společnosti Airpro. Těsná vazba mezi oběma společnostmi je patrná i z publikace pod názvem Tampere-Pirkkala Airport Finland’s Future-Ready Airport.

(64)

Podle tvrzení společnosti SAS Group poskytuje společnost Finavia terminálu 2 křížové subvence, jež financuje z příjmů z terminálu 1. Podle názoru SAS Group zejména nejsou na T2 hrazeny žádné poplatky za služby cestujícím. Společnost Airpro si též ponechává příjmy z parkoviště v sousedství T2, které spravuje. Parkovací poplatky na parkovišti vedle T2 jsou přitom dvojnásobné než poplatky na T1.

(65)

K nákladům na služby poskytované na terminálu 2 společnost SAS Group uvedla, že jí Finsko neposkytlo k těmto informacím přístup. SAS Group nemá údaje o tom, zdali jsou terminál 2 či letiště TMP ziskové a zdali společnost Airpro platí za infrastrukturu, kterou jí společnost Finavia poskytuje. Společnost Finavia například pořídila pro T2 bezpečnostní detekční zařízení. SAS Group uvedla, že podle sdělení Finska a společnosti Airpro je cenová hladina na T2 odvozena z úrovně služeb. Dodala, že se úroveň služeb běžně odvíjí od koncepce pozemního odbavení, na níž se určitá letecká společnost dohodne se společností, jež pozemní odbavení provádí, nikoli však od prostoru či zařízení, jež jsou k dispozici.

(66)

Podle dalšího tvrzení společnosti SAS Group zvýhodňují ujednání o T2 na letišti TMP jeden určitý podnikatelský model a jsou jednoznačně v rozporu s ustanovením čl. 107 odst. 1 SFEU.

(67)

Společnost Air France předložila připomínky dopisem ze dne 16. listopadu 2007. Své podání uvedla popisem své podnikatelské situace ve Finsku s tím, že na letiště TMP ani z něj neprovozuje žádné lety. Na základě ujednání o společném označování linek se společností Finnair však provozuje pět denních letů mezi pařížským letištěm Charlese de Gaulla a letištěm v Helsinkách (situovaným zhruba 180 km od letiště TMP).

(68)

Společnost Air France dle svého vyjádření přivítala pokyny pro odvětví letecké dopravy z roku 2005 i předběžné posouzení, jež Komise ve spojitosti s finančními ujednáními na letišti TMP provedla. Podle jejího názoru znamená výjimka z úhrady poplatku za služby cestujícím pro Ryanair zvýhodnění a má jednoznačně diskriminační charakter, takže by neměla být pokládána za slučitelnou s vnitřním trhem.

(69)

Sdružení evropských leteckých společností („AEA“) předložilo připomínky dopisem ze dne 16. listopadu 2007. Tyto připomínky se odvíjely ve stejném duchu jako vyjádření společnosti SAS Group a Air France.

(70)

Finsko obdrželo připomínky všech čtyř zúčastněných stran.

(71)

K připomínkám Ryanairu Finsko poznamenalo, že se tato letecká společnost vyjadřovala jak k obecnému vývoji na trhu letecké dopravy v Evropě, tak k vývoji na letišti TMP. V této souvislosti Finsko odkázalo na svá dřívější podání, jež předložilo po zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

(72)

Finsko dále poznamenalo, že připomínky společnosti SAS Group nastolují nové otázky, které je třeba vyjasnit. Jak Finsko již ve svém dřívějším podání uvedlo, je Airpro z právního hlediska samostatnou společností a nemá prospěch z žádné podpory, kterou by jí poskytoval jeho vlastník Finavia.

(73)

Finsko uvedlo, že generální ředitel letiště TMP nebyl v době, kdy se podepisovala nájemní smlouva, členem představenstva Airpro. Tuto funkci v představenstvu totiž zastával pouze v době od května 2003 do dubna 2007. K propagační publikaci o letišti TMP a jeho nízkonákladové strategii Finsko uvedlo, že z těchto marketingových činností nelze předčasně usuzovat na právní ani ekonomické vazby mezi příslušnými společnostmi. Společnost SAS Group, jež provozovala lety z T1 na letišti TMP, publikace nezmiňovala proto, že jejím účelem bylo propagovat nízkonákladovou strategii tohoto letiště.

(74)

K tvrzením společnosti SAS Group o možném křížovém subvencování mezi T2 a T1 na letišti TMP Finsko uvedlo, že již předložilo důkazy o tom, že je činnost společnosti Airpro na letišti TMP zisková a že tato společnost nedostává od Finavie žádné subvence.

(75)

K úpravám na infrastruktuře v rámci modernizace T2 Finsko uvedlo, že tyto náklady spolu s úroky pokrývá nájemné, jež společnost Airpro hradí Finavii. V nájemném jsou dle vyjádření Finska zohledněny i náklady na pořízení bezpečnostního detekčního zařízení pro T2. Parkoviště v okolí T2 je součástí areálu, jejž si společnost Airpro najímá. Tato společnost může výši poplatků stanovovat svobodně, pokud tak činí transparentním způsobem.

(76)

Pokud jde o tvrzení SAS o stanovování odlišných cen na terminálu 2 letiště TMP, odkázalo Finsko na své připomínky k zahájení řízení.

(77)

Jak uvádí ustanovení čl. 107 odst. 1 SFEU, „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.“

(78)

Kritéria čl. 107 odst. 1 platí kumulativně. Podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU představuje určité opatření pouze v případě, jsou-li splněny všechny níže uvedené podmínky. Finanční podpora musí:

(79)

Při posuzování otázky, nejsou-li prvky podpory obsaženy ve finančních ujednáních ve spojitosti s nízkonákladovou strategií na letišti TMP, zejména pak ve spojitosti s přestavbou uvolněného nákladového hangáru na nízkonákladový terminál a s následnou nájemní smlouvou sjednanou se společností Airpro, musí Komise posoudit, zdali by tatáž či podobná ujednání jako Finavia sjednal za podobných podmínek investor v tržním hospodářství (15).

(80)

Podle zásad zakotvených v ustálené judikatuře musí Komise porovnat chování společnosti Finavia s investorem v tržním hospodářství, jehož chování může být vedeno perspektivou dlouhodobé výnosnosti (16). Podle rozsudku ve věci Charleroi navíc má Komise povinnost při hodnocení sporných opatření zohlednit všechny relevantní skutečnosti a jejich kontext (17). Jinými slovy musí Komise při své analýze, jíž podrobuje rozhodnutí společnosti Finavia o modernizaci nákladového hangáru na letišti TMP a o plánované realizaci nízkonákladové strategie na tomto letišti, uplatnit ucelený přístup, při němž zohlední všechny relevantní skutečnosti.

(81)

Ve svém rozsudku ve věci Stardust Marine Soudní dvůr totiž prohlásil, že „[…] pro zjištění, zda se stát choval jako investor v tržním hospodářství, je třeba vrátit se do kontextu období, v němž byla přijata opatření finanční podpory, aby bylo možno posoudit hospodářskou racionálnost chování státu, a je tedy třeba zdržet se jakéhokoli posuzování založeného na pozdější situaci“ (18).

(82)

K tomu, aby mohla Komise posoudit, je-li splněno kritérium investora v tržním hospodářství, musí se vrátit do kontextu období, kdy se Finavia rozhodla modernizovat uvolněný nákladový hangár a následně jej pronajmout společnosti Airpro. Tímto obdobím je počátek roku 2003. Komise též musí své posouzení založit na informacích a předpokladech, jež měl daný hospodářský subjekt k dispozici, když rozhodoval o finančních ujednáních ve spojitosti s realizací nízkonákladové strategie.

(83)

Finsko argumentuje tím, že společnost Finavia jednala racionálně, a své tvrzení dokládá kopií předem sestaveného podnikatelského záměru této společnosti, jakož i skutečnými výsledky, jichž Finavia a Airpro na letišti TMP dosáhly.

(84)

Komise v této souvislosti poznamenává, že se nákladový hangár na letišti TMP uprázdnil poté, co svou nájemní smlouvu zde ukončilo DHL. Finavia na nájemném ztrácela měsíčně zhruba […]. Po několika měsících bylo zřejmé, že se jí nepodaří přilákat na letiště TMP další leteckou nákladní společnost. Navíc nízkonákladové letecké společnosti nebyly ochotny využívat na letišti terminál 1, neboť náklady na služby pozemního odbavení překračovaly částku, kterou byly ochotny akceptovat. Prognózy pro odvětví letecké dopravy na rok 2002 však slibovaly výrazný růstový potenciál nízkonákladových dopravců (např. Ryanairu) ve výši zhruba 30 % ročně.

(85)

Komise dále poznamenává, že prázdný nákladový hangár byl v plné výši odepsán a že náklady na modernizaci v rámci jeho přestavby na nízkonákladový terminál pro cestující činily 760 612 EUR. I kdyby k této přestavbě na terminál pro cestující nedošlo, musela by Finavia i tak provést některé modernizační práce v hodnotě přibližně 100 000 EUR.

(86)

Finavia byla navíc povinna udržovat po 24 hodin denně, 365 dní v roce dráhu letiště TMP k dispozici pro vojenské účely. Nárůst objemu dopravy na letišti tak mohl určitě přinést lepší alokaci zdrojů a odbourat případné nadměrné kapacity. Diverzifikace leteckých společností, jež by letiště používaly, mohla též omezit podnikatelská rizika na letišti (např. riziko nevyužité kapacity v případě, že by jedna z nich ukončila činnost) a zefektivnit využití dráhy.

(87)

Tuto situaci popisuje podnikatelský záměru Finavie k realizaci nízkonákladové strategie. Jak uvádí jeho scénář pro nejhorší případ, očekával se od investičního záměru pozitivní přínos: průměrná zisková marže (19) měla dosáhnout přibližně […] (viz tabulka ve 20. bodě odůvodnění)), což podle údajů Komise zhruba odpovídá ziskovým maržím na jiných letištích v Unii (20). Komise dále poznamenává, že tento předem sestavený podnikatelský záměr vycházel z opatrných předpokladů, neboť pro poslední roky uvažovaného období podhodnocoval příjmy a nadhodnocoval náklady. Záměr navíc nepřihlížel k zisku, jejž Finavia generovala z přistávacích poplatků, neboť tyto náklady byly odečteny od očekávaných příjmů. Náklady na modernizaci a náležité protiplnění za investovaný kapitál se navíc v plné výši promítaly do nájemného, jež Finavii hradila společnost Airpro a jež bylo rovněž odečteno od očekávaných příjmů.

(88)

K posouzení nízkonákladové strategie společností Finavia a Airpro na bázi integrovaného přístupu zkonsolidoval Komisí ustavený znalec příjmy a náklady, jež předem sestavený podnikatelský záměr (v základním scénáři) uvažoval. Do příjmů znalec zahrnul zejména platby mezi společnostmi (např. nájemné, jež Finavii za užívání T2 hradila společnost Airpro, přistávací poplatky a poplatky za přibližovací a letištní služby řízení letů). Propočty příjmů a nákladů spojených s realizací výše popsané nízkonákladové strategie na letišti TMP a příspěvek této strategie k zisku před úroky a zdaněním (EBIT) na konsolidované bázi (tj. za Finavii i Airpro) v následujících deseti letech shrnuje tabulka níže. […] (21)

(89)

Komise poznamenává, že vzhledem k předem sestavenému podnikatelskému záměru a kladné čisté současné hodnotě (22) bylo rozhodnutí společnosti Finavia realizovat na letišti TMP nízkonákladovou strategii v souladu s tím, jak by postupoval investor v tržním hospodářství. Kladná čistá současná hodnota nízkonákladové strategie zvýšila společnosti Finavia hodnotu jejího vlastního kapitálu. Komise dále poznamenává, že jak předpoklady, na nichž předem sestavený podnikatelský záměr stál, tak očekávané výsledky nízkonákladové strategie jsou dále potvrzeny v podobě pozitivních výsledků, jichž dosáhla společnost Airpro ze své činnosti na letišti TMP (viz zejména tabulka v 26. bodě odůvodnění). Jsou-li pak uvažovány celkové finanční výsledky letiště TMP (včetně finančních výsledků společností Airpro a Finavia z činnosti na letišti TMP, viz tabulky ve 24. a 26. bodě odůvodnění), dosáhla činnost celého letiště díky provozování nízkonákladového terminálu ziskovosti.

(90)

S ohledem na výše uvedené může Komise vyvodit závěr, že rozhodnutí společnosti Finavia realizovat na letišti TMP nízkonákladovou strategii i související finanční ujednání splňují zásadu investora v tržním hospodářství, a tedy s nimi není spojeno žádné ekonomické zvýhodnění, jež by nebylo v souladu s obvyklými tržními podmínkami.

(91)

Jelikož není splněno jedno z kumulativních kritérií čl. 107 odst. 1 SFEU, dospívá Komise k názoru, že rozhodnutí společnosti Finavia realizovat na letišti TMP nízkonákladovou strategii a související finanční ujednání neobsahují prvky státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(92)

K případnému křížovému subvencování společnosti Airpro společností Finavia (např. formou ušlých příjmů z nájemného nebo náhrady provozních ztrát) Komise poznamenává, že jelikož i) veškerá finanční ujednání ohledně nízkonákladové strategie na letišti TMP vycházejí z předem sestaveného podnikatelského záměru v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství ii) společnost Airpro hradí za užívání T2 tržní nájemné, iii) náklady na činnost této společnosti na letišti TMP jsou v plné výši pokryty z poplatků, které hradí uživatelské letecké společnosti na T2 (tj. Ryanair), a jelikož iv) činnost společnosti Finavia na letišti TMP je zisková pouze díky provozování T2, lze křížové subvencování společnosti Airpro společností Finavia vyloučit.

(93)

K smlouvě mezi společnostmi Airpro a Ryanair Finsko uvedlo, že společnost Airpro jednala způsobem, jaký by v podobné situaci zvolil tržní subjekt. Je-li tomu skutečně tak, pak Ryanair nebyl smlouvou zvýhodněn a o státní podporu se nejedná.

(94)

Při posuzování otázky, byla-li smlouva uzavřena za obvyklých tržních podmínek, musí Komise zhodnotit, zdali by tatáž nebo podobná obchodní ujednání jako Airpro uzavřelo za podobných okolností letiště, které funguje v obvyklých podmínkách tržního hospodářství a řídí se perspektivou dlouhodobé výnosnosti (23). Komise musí dále analyzovat očekávaný dopad, jakou smlouva na činnost společností Airpro a Finavia na letišti TMP má, přičemž musí uplatnit ucelený přístup a při hodnocení sporných opatření zohlednit všechny relevantní skutečnosti (24).

(95)

K tomu, aby mohla Komise posoudit splnění zásady soukromého investora, musí se vrátit do kontextu období, kdy byla smlouva podepsána. Své posouzení tedy musí založit na informacích a předpokladech, jež měl daný hospodářský subjekt v době podpisu smlouvy k dispozici. Smlouvu s Ryanairem podepsala společnost Airpro dne 3. dubna 2003 na dobu účinnosti […].

(96)

Ve smlouvě se Ryanair zavazuje zahájit činnost na letišti TMP s četností […] průletových odbavení letadla denně. Za těchto předpokladů Ryanair očekával, že bude mít na letišti TMP během prvních 12 měsíců zhruba […] a během následujících 12 měsíců zhruba […] odletových cestujících. Smlouva obsahuje sazebník poplatků za průletové odbavení letadla, jež jsou odstupňovány podle počtu denních letů (viz zejména tabulky ve 43. bodě odůvodnění). Průměrná cena za jedno průletové odbavení (při třech letech za den) činí […]. V následující tabulce jsou porovnány poplatky, jež hradily letecké společnosti užívající T1 na letišti TMP, s průměrnou cenou, kterou hradil Ryanair.

(97)

Komise poznamenává, že Ryanair hradí tytéž přistávací, bezpečnostní poplatky a poplatky za přibližovací a letištní služby řízení letů jako letecké společnosti, jež na letišti TMP užívají T1. Podle údajů Finska není Ryanair osvobozen od poplatku za služby cestujícím. Jediný cenový rozdíl je dán u poplatků, jež Ryanair hradí za terminálové služby (pro cestující) a za pozemní odbavení. Současně však platí, že jsou služby, které jsou Ryanairu a jeho cestujícím na T2 poskytovány, na kvalitativně nižší úrovni nežli služby poskytované na T1. Výsledná úspora na souvisejících nákladech, zejména osobních, činí zhruba […] z celkových nákladů společnosti Airpro (včetně nájemného, přistávacích poplatků a poplatků za přibližovací a letištní služby řízení letů, jež jsou hrazeny společnosti Finavia). Na rozdíl od T1 je na T2 udržován nízký počet zaměstnanců a tito zaměstnanci vykonávají celou řadu činností spojených s registrací cestujících, bezpečnostními kontrolami a pozemním vybavením. Podle údajů, jež letiště poskytlo znalci ustavenému Komisí, jsou osobní náklady na T2 o zhruba […] nižší než v případě T1. Komise dále poznamenává, že letištní poplatky, jež Ryanair hradí za terminálové služby (pro cestující) a za pozemní odbavení, jsou nižší než poplatky na T1 jen o zhruba […]. Rozdíl mezi úsporami na nákladech (přibližně […]) a diference v poplatcích, jež letecké společnosti na obou terminálech hradí (zhruba […]), jsou výrazem dodatečné ziskové marže, kterou generuje Airpro (přibližně […], viz též tabulka ve 20. bodě odůvodnění). Komise tedy dospívá k názoru, že rozdíl mezi poplatky, jež hradí Ryanair na T2, a poplatky hrazenými na T1 je opodstatněný.

(98)

Na základě výše uvedeného byla společnost Airpro s to sestavit prognózu příjmů, jež by smlouva s Ryanairem generovala. Předpokládala při tom, že v roce 1 bude Ryanair realizovat […] průletových odbavení letadla za den při obsazenosti […]; od roku 2 se počítalo s tím, že po zbývající dobu účinnosti smlouvy bude Ryanair při téže obsazenosti jako v roce 1 realizovat […] průletových odbavení za den. Výsledek propočtů zohledňuje příjmy, které společnosti Airpro plynuly z činností v oblasti letecké dopravy i z činností mimo tuto oblast (příjmy z parkoviště atd.). Náklady této společnosti za dobu účinnosti smlouvy byly odhadnuty z předpokládaných nákladů na realizaci nízkonákladové strategie na letišti TMP. Například osobní náklady měly podle očekávání dosáhnout […] za průletové odbavení (a […], počítáno podle počtu denně odbavených letů).

(99)

Propočty příjmů a nákladů, jež plynou ze smlouvy, a kladný příspěvek k výši vlastního kapitálu společnosti Airpro, který tato smlouva měla za dobu své účinnosti generovat, shrnuje tabulka níže. Propočty se opírají o podnikatelský záměr, jejž předložilo Finsko, a o výše uvedené předpoklady. […] (25)

(100)

Komise konstatuje, že během doby své účinnosti měla smlouva s Ryanairem podle očekávání generovat kladný příspěvek k výši vlastního kapitálu společnosti Airpro a její čistá současná hodnota měla dosáhnout 0,5 milionu EUR. Dále se očekávalo, že činnost společností Airpro a Finavia na letišti TMP bude po celou dobu účinnosti smlouvy dosahovat celkově kladné čisté současné hodnoty.

(101)

Komise dále poznamenává, že z příjmů ze smlouvy jsou pokryty jednak všechny náklady společnosti Airpro na letišti TMP, jednak všechny náklady společnosti Finavia se smlouvou spojené. Zohlednění plné výše nákladů v tomto případě znamená, že byly uvažovány náklady na kapitál (tj. odpisy letištní infrastruktury) a náklady provozní (např. osobní náklady, energie, materiál atd.). Zohledněny jsou i náklady na bezpečnostní a ochranná opatření, u nichž by se mohlo jednat o opatření, která spadají do kompetence veřejné správy a která by nebyla pokládána za hospodářskou činnost ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Vypočtená současná čistá hodnota je tedy podhodnocena, a pozitivní příspěvek smlouvy tedy opravdu může být dokonce vyšší.

(102)

Komise poznamenává, že na základě předem sestaveného podnikatelského záměru bylo rozhodnutí společnosti Airpro jakožto dceřiné společnosti Finavie uzavřít s Ryanairem předmětnou smlouvu v souladu s tím, jak by postupoval investor v tržním hospodářství. Komise dále poznamenává, že jak předpoklady, na nichž stál předem sestavený podnikatelský záměr, tak očekávané výsledky smlouvy byly dále potvrzeny v podobě faktických pozitivních výsledků, jež společnost Airpro ze své činnosti na letišti TMP dosáhla (viz zejména tabulka v 26. bodě odůvodnění). Jak vyplývá z celkových skutečných finančních výsledků letiště TMP (do nichž jsou zahrnuty finanční výsledky společností Airpro a Finavia z činnosti na letišti TMP, viz zejména tabulky ve 24. a 26. bodě odůvodnění), dosáhlo ziskovosti nejen provozování nízkonákladového terminálu, nýbrž i činnost letiště jako celek.

(103)

S ohledem na výše uvedené Komise dospívá k závěru, že rozhodnutí společnosti Airpro uzavřít s Ryanairem předmětnou smlouvu splňuje zásadu investora v tržním hospodářství, a tedy s ním není spojeno žádné ekonomické zvýhodnění, jež by nebylo v souladu s obvyklými tržními podmínkami.

(104)

Vzhledem k tomu, že nejsou splněna kumulativní kritéria čl. 107 odst. 1 SFEU, dospívá Komise k názoru, že smlouva mezi společnostmi Airpro a Ryanair ze dne 3. dubna 2003 neobsahuje prvky státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU,

(1)

Poté, co se Komise dozvěděla, že dne 27. února 2011 vstoupil v platnost zákon, kterým se uzákonil vládní dekret (decreto legge) č. 225 ze dne 29. prosince 2010, jenž umožňuje posunutí platby splátky dávek na mléko splatných italskými producenty mléka v souladu se splátkovým kalendářem schváleným rozhodnutím Rady 2003/530/ES ze dne 16. července 2003 o slučitelnosti podpory, kterou má Italská republika v úmyslu poskytnout svým producentům mléka, se společným trhem (1), (2), požádala italské orgány dopisem ze dne 17. března 2011 o doplňující informace ohledně dotčené zprávy.

(2)

Dopisem ze dne 24. června 2011 zaevidovaným dne 29. června 2011 italské orgány předaly Komisi požadované doplňující informace.

(3)

Faxem ze dne 14. října 2011 útvary Komise poté, co přezkoumaly doplňující informace poskytnuté italskými orgány, a s přihlédnutím ke skutečnosti, že výše uvedené posunutí platby bylo provedeno, aniž by bylo předem Komisi oznámeno a Komisí schváleno, oznámily orgánům otevření spisu o neoznámené podpoře, kterému bylo přiřazeno číslo SA.33726 (2011/NN).

(4)

Dopisem ze dne 11. ledna 2012 Komise informovala Itálii o svém rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy ve věci výše uvedeného posunutí platby a splátkového kalendáře schváleného rozhodnutím 2003/530/ES, do kterého se doplňuje uvedené posunutí, jež představuje novou podporu [(podpora SA.33726 (11/C)]), a vyzvala italské orgány, aby ve lhůtě jednoho měsíce předložily své připomínky k zahájení řízení.

(5)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (3). Komise vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek k dotčené podpoře.

(6)

Komise obdržela připomínky zúčastněných třetích stran, které předala Itálii, a poskytla jí příležitost se k nim vyjádřit.

(7)

E-mailem ze dne 13. února 2012 předalo Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii Komisi dopis italských orgánů s žádostí o prodloužení lhůty pro podání připomínek k zahájení řízení o dva měsíce. Faxem ze dne 21. února 2012 bylo uvedené žádosti o prodloužení vyhověno.

(8)

E-maily ze dne 26. dubna 2012 a ze dne 27. dubna 2012 předalo Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii Komisi odpověď italských orgánů k zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy.

(9)

K připomínkám zúčastněných stran se italské orgány nijak nevyjádřily.

(10)

V článku 1 rozhodnutí 2003/530/ES se uvádí:

„Podpora plánovaná Italskou republikou ve prospěch producentů mléka, v jejímž rámci Itálie uhradí Společenství dlužnou částku v souvislosti s doplňkovou dávkou na mléko a mléčné produkty za hospodářské roky 1995/96 až 2001/02 namísto producentů a v jejímž rámci Itálie umožní svým producentům vyrovnat dluhy prostřednictvím bezúročného posunutí platby v průběhu několika let, se výjimečně považuje za slučitelnou se společným trhem, a to pod podmínkou, že:

(11)

Zákonem č. 10/2011 byl do článku 1 vládního dekretu č. 225 ze dne 29. prosince 2010 doplněn odstavec 12k, který posouvá platbu splátky dávek na mléko splatné ke dni 31. prosince 2010 na 30. června 2011. Náklady na posunutí splatnosti se zahrnou do celkově přidělené částky ve výši pěti milionů EUR určené pro různé účely.

(12)

Ve svém dopise ze dne 24. června 2011 italské orgány upřesnily, že grantový ekvivalent tohoto opatření bude zahrnut do režimu podpory de minimis stanoveného pro Itálii nařízením Komise (ES) č. 1535/2007 ze dne 20. prosince 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy ES (4) na podporu de minimis v produkčním odvětví zemědělských produktů (5).

(13)

Komise zahájila řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy z těchto důvodů:

(14)

V dopise předaném e-mailem ze dne 26. dubna 2012 se italské orgány zaměřily především na použití splátkového režimu plateb dávky na mléko schváleného rozhodnutím 2003/530/ES. Podle italských orgánů využívá tento režim 11 271 příjemců. Z nich 9 965 (tj. 88,41 % z celkového počtu) zaplatilo splátku dávek splatnou ke dni 31. prosince 2010 včas, 1 291 využilo posunutí platby a 15 příjemců neprovedlo žádnou platbu, což mělo za následek jejich vyloučení ze splátkového programu.

(15)

Italské orgány dále upřesnily, že pro výpočet grantového ekvivalentu podpor obdržených příjemci v rámci posunutí platby byly zohledněny úroky za období od 1. ledna 2011 do data skutečného uhrazení splátky, na kterou se posunutí vztahuje, při použití tříměsíční sazby Euribor ke dni 1. října 2010 zvýšené o 100 bazických bodů (1,942 %). Dosažené výsledky ukazují, že grantový ekvivalent posunutí platby se pohybuje v rozmezí od 0,08 EUR do 694,19 EUR a že z 1 291 příjemců, kteří využili posunutí platby, jich 1 187 obdrželo podporu ve výši méně než 100,00 EUR. Podle italských orgánů tyto číselné údaje ukazují, že posunutí platby podle zákona č. 10/2011 neohrozilo řádný průběh splátkového programu, který je i nadále v souladu s obsahem rozhodnutí 2003/530/ES, jak prokazuje skutečnost, že posunutí platby využilo pouze 11,45 % producentů účastnících se dotčeného programu.

(16)

Z výše uvedených důvodů italské orgány potvrzují, že jak bylo uvedeno v dopise ze dne 24. června 2011 (viz bod 13), přiznané posunutí platby splátky dávek představuje podporu de minimis. Italské orgány také dodávají, že ověřily dodržování (v absolutních údajích) stropu jednotlivé podpory podle čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1535/2007 a rovněž stropu ve výši 320 505 000 EUR za tříleté rozpočtové období stanoveného pro Itálii týmž nařízením a že grantový ekvivalent posunutí platby ve skutečnosti činí celkem 50 877,41 EUR. V současné době italské orgány ověřují, zda byly tyto stropy dodrženy s přihlédnutím k dalším podporám de minimis poskytnutým v rozpočtových letech 2009, 2010 a 2011.

(17)

Pokud jde o postoj Komise, podle něhož podpora schválená rozhodnutím 2003/530/ES musí být pro svou povahu a pro svůj mimořádný charakter považována za jedinou maximální podporu, kterou nelze kumulovat s žádným jiným druhem zásahu, italské orgány především zdůrazňují, že dotčené rozhodnutí uznalo existenci mimořádných okolností, které vedly Radu k tomu, aby dotčenou podporu považovala za slučitelnou s článkem 107 Smlouvy, pokud budou dodrženy určité podmínky. Italské orgány dále zdůrazňují, že z provedených kontrol vyplývá, že splátkový program je v souladu s ustanoveními rozhodnutí 2003/530/ES, neboť s výjimkou patnácti producentů, kteří již byli z programu vyloučeni, všichni producenti uhradili sedm splátek. Podle jejich názoru mimořádný charakter okolností, které vedly k přijetí rozhodnutí 2003/530/ES, sám o sobě nepředstavuje prvek, který vylučuje možnost, aby příjemci podpory schválené Radou využívali veškerých dalších výhod: Smlouva se pouze dovolává zmíněných mimořádných okolností, aniž by stanovila omezení s ohledem na povahu nebo způsob provádění schválených podpor, a výjimku z článku 107 a z nařízení podle článku 109 Smlouvy pouze podmiňuje přijetím jednomyslného rozhodnutí Rady. V daném případě se mimořádný charakter, který měl za následek přijetí rozhodnutí 2003/530/ES, plně odráží ve způsobech přijetí samotného rozhodnutí, tj. existence jednomyslnosti, a je třeba jej hledat v okolnostech, které určují přijetí rozhodnutí, a nikoli v samotné podpoře.

(18)

Podle italských orgánů navíc posunutí platby přestavuje podporu de minimis, a musí být proto posuzováno jako samostatné opatření s ohledem na malou účast producentů, nízké dotčené částky a zachování splátkového programu, jehož struktura zůstává nedotčena jak z hlediska celkového počtu splátek, tak z hlediska splatnosti.

(19)

Italské orgány konečně připomínají, že ministerský dekret ze dne 30. července 2003, kterým se provádí rozhodnutí Rady, stanoví, že subjekty zapojené do splátkového programu se závazně zříkají jakéhokoli sporu v souvislosti s platbou splatných dávek a že dlužníci, kteří platby neprovedou, budou z programu vyloučeni. Podle italských orgánů má tato podmínka za následek zahájení postupů vymáhání, které producenty přimějí k tomu, aby se obrátili na soud. Bylo by tedy rozumné vyhnout se sporům kvůli navracení směšně malých částek v rámci operací, jejichž náklady by byly vyšší než částky, které mají být navráceny. V této souvislosti odkazují italské orgány na čl. 32 odst. 6 nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (7), podle kterého mohou v náležitě odůvodněných případech členské státy rozhodnout, že nebudou ve zpětném získávání pokračovat, pokud jsou vynaložené a odhadované náklady na zpětné získávání vyšší než částka, která má být získána zpět. Podle nich by toto ustanovení mělo být analogicky použito i v daném případě. Každopádně obdobné ustanovení je obsaženo také v čl. 25 odst. 4 zákona č. 289/2002 (finanční zákon z roku 2003), podle něhož je 12 EUR považováno za částku malé výše, která nepodléhá vymáhání. Z příjemců, kteří posunutí platby využili, jich 559 obdrželo podporu nižší, než je uvedená částka.

(20)

V dopise předaném e-mailem ze dne 26. dubna 2012 italské orgány poskytly seznam příjemců, kteří využili posunutí platby, a částky podpory, kterou každý z těchto příjemců obdržel.

(21)

Dne 7. března 2012 Komise obdržela připomínky k zahájení řízení od jedné ze zúčastněných třetích stran.

(22)

V těchto připomínkách chce zúčastněná strana v zásadě vědět, proč Komise omezila zahájení řízení na posunutí platby podle zákona č. 10/2011 a nevztáhla jej na ustanovení článku 40a zákona č. 122/2010, který stanoví posunutí platby jedné ze splátek, které mají být uhrazeny v rámci doplňkového splátkového programu zavedeného zákonem č. 33/2009, a vyzývá Komisi, aby postupovala v tomto smyslu. V této souvislosti uvedená zúčastněná strana připomíná, že podnět týkající se ustanovení článku 40a zákona č. 122/2010 byl již Komisi předložen a Komisí odložen.

(23)

Dne 10. března 2012 Komise obdržela připomínky k zahájení řízení od další zúčastněné třetí strany.

(24)

V těchto připomínkách zúčastněná strana Komisi upozorňuje na ustanovení čl. 1 odst. 4 vládního dekretu č. 16/2012, který v případě podniků v ekonomických obtížích dlužníkovi umožňuje rozdělit platbu splatných částek do konstantních splátek. Tato zúčastněná strana Komisi žádá, aby zasáhla a konstatovala neslučitelnost uvedených ustanovení s vnitřním trhem.

(25)

Dne 14. března 2012 Komise obdržela připomínky k zahájení řízení od další zúčastněné třetí strany.

(26)

Rovněž tato zúčastněná třetí strana ve svých připomínkách odkazuje na vládní dekret č. 16/2012 a zdůrazňuje nerovnost zacházení, která podle ní existuje mezi chovateli, a také přesnost údajů použitých agenturou AGEA (Agentura pro poskytování podpor v oblasti zemědělství – italská platební agentura) pro výpočet doplňkové dávky.

(27)

Podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(28)

Dotčené opatření, tj. podpora související s posunutím platby (poskytnutí ekvivalentu bezúročného úvěru – viz bod 13 druhá odrážka), ale také nová podpora vyplývající z porušení rozhodnutí 2003/530/ES (nezaplacené úroky z již uhrazených ročních splátek a jistina a dosud nezaplacené úroky ze zbývajících ročních splátek až do ukončení splátkového kalendáře, tedy do 31. prosince 2017) (nová podpora – viz bod 13 třetí odrážka) odpovídá této definici:

(29)

Podpora je přičitatelná státu, protože vychází z vnitrostátního zákona; je financována z veřejných prostředků v tom smyslu, že italský stát se tím, že schválil posunutí platby roční splátky stanovené rozhodnutím 2003/530/ES a tímto posunutím vytvořil novou podporu, v určitém časovém období připravil o částku, kterou mohl využít pro jiné účely.

(30)

Podpora zvýhodňuje určité podniky, zejména zemědělské podniky produkující mléko.

(31)

S ohledem na italskou pozici na trhu může podpora ovlivnit obchod (8).

(32)

Podpora by mohla narušit hospodářskou soutěž, neboť podniky, které ji přijaly, získaly ve skutečnosti výhodu (posunutí není úročeno, a odpovídá tedy úvěru s nulovou úrokovou sazbou), kterou by za běžných tržních podmínek nezískaly a díky níž se v porovnání s podniky, které tuto výhodu neměly, dostaly z hlediska hospodářské soutěže do zajímavější pozice (9).

(33)

Nicméně s ohledem na doplňující informace poskytnuté italskými orgány v reakci na zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy je zapotřebí ověřit, zda dotčené opatření může spadat do režimu de minimis v souladu s ustanoveními nařízení (ES) č. 1535/2007, a zda tedy nemusí být považováno za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(34)

V dopise předaném e-mailem ze dne 26. dubna 2012 italské orgány prokázaly, že úroky spojené s posunutím platby se pohybují v rozmezí od 0,08 EUR do 694,19 EUR. Italské orgány dále upřesnily, že ověření neprokázalo překročení stropu stanoveného pro Itálii za tříleté rozpočtové období, ale že musí ještě ověřit, zda existuje riziko překročení stropu jednotlivé podpory v případě kumulace podpor de minimis za rozpočtová období 2009, 2010 a 2011.

(35)

Komise může s jistotou konstatovat, že výše úroků souvisejících s posunutím plateb, pokud jsou uvažovány samostatně, nepřekračuje částku 7 500 EUR stanovenou v čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1535/2007, a bere na vědomí skutečnost, že celková výše podpor poskytnutých formou posunutí platby, tj. 50 877,41 EUR, neměla za následek překročení stropu 320 505 000 EUR stanoveného pro Itálii v příloze uvedeného nařízení. Komise však nemá k dispozici žádný nový důkaz o tom, že strop jednotlivé podpory ve výši 7 500 EUR nebyl v žádném případě překročen, pokud se započítají také všechny podpory de minimis obdržené stejným příjemcem v kterémkoli tříletém rozpočtovém období, neboť od 26. dubna 2012 Komise od italských orgánů, které v tomto smyslu prováděly ověření, již neobdržela žádné informace. Komise proto nemůže dospět k závěru, že výše uvedený strop jednotlivé podpory byl ve všech případech dodržen, tím spíše, že Komise musí také přihlížet k nové podpoře vyplývající z porušení rozhodnutí 2003/530/ES. Komise skutečně musí dotčené opatření (podporu související s posunutím platby – poskytnutí ekvivalentu bezúročného úvěru – a novou podporu vyplývající z porušení rozhodnutí 2003/530/ES) komplexně přezkoumat: posunutí platby využil značný počet příjemců (více než 1 250) a částka podpory zahrnuje také část jistiny (odpovídající ročním splátkám, které jsou splatné ke dni 31. prosince 2013, 2014, 2015, 2016 a 2017) s úroky, čímž významně přesahuje úroky související s posunutím platby použité italskými orgány na podporu své argumentace.

(36)

Navíc čl. 3 odst. 7 nařízení Komise (ES) č. 1535/2007 stanoví, že „podporu de minimis nelze kumulovat se státní podporou na tytéž způsobilé výdaje, pokud v důsledku této kumulace míra podpory přesahuje úroveň stanovenou právními předpisy Společenství za zvláštních okolností každého případu“.

(37)

V tomto ohledu již Komise při zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy uvedla, že posunutí platby je nutné přičlenit k podpoře schválené Radou, kterou je třeba v této souvislosti považovat za přípustný strop.

(38)

Italské orgány se také domnívají, že posunutí platby musí být posuzováno jako samostatné opatření s ohledem na malou účast producentů, nízké částky a zachování splátkového programu, jehož struktura zůstává nedotčena jak z hlediska celkového počtu splátek, tak z hlediska splatnosti.

(39)

Komise tento postoj nesdílí. Je totiž jasné, že posunutí platby je přímo spojené se splácením, jehož splátkový kalendář byl podrobně stanoven rozhodnutím 2003/530/ES, kde se v čl. 1 odst. 1 první odrážce jasně uvádí, že splacení se musí uskutečnit v plné výši v konstantních ročních splátkách. Nelze se tedy domnívat, že posunutí nemá žádnou souvislost se splátkovým kalendářem zavedeným rozhodnutím 2003/530/ES.

(40)

Italské orgány dále popírají skutečnost, že podpora schválená Radou je maximální částkou, která může být producentům mléka poskytnuta. Podle nich dotčené rozhodnutí uznalo existenci mimořádných okolností, které vedly ke schválení splátkového kalendáře plateb, ale mimořádný charakter těchto okolností sám o sobě nepředstavuje faktor vylučující jakoukoli možnost, aby příjemci obdrželi jakoukoli další podporu, neboť Smlouva pouze zmiňuje mimořádné okolnosti, aniž by kladla omezení týkající se povahy a způsobů použití schválených podpor. V daném případě se mimořádný charakter, který měl za následek přijetí rozhodnutí 2003/530/ES, plně odráží ve způsobech přijetí samotného rozhodnutí, tj. existence jednomyslnosti, a je třeba jej hledat v okolnostech, které určují přijetí rozhodnutí, a nikoli v samotné podpoře.

(41)

Komise nemůže sdílet názor vyjádřený italskými orgány. Je sice pravdou, že Smlouva v čl. 108 odst. 2 třetím pododstavci stanoví, že „Rada může […] jednomyslně rozhodnout, že podpora […] má být […] považována za slučitelnou s vnitřním trhem, odůvodňují-li takové rozhodnutí mimořádné okolnosti“ a bod 8 odůvodnění rozhodnutí 2003/530/ES uvádí, že „[…] se uznává existence mimořádných okolností, které […] opravňují považovat podporu […] za slučitelnou se společnou organizací trhů“, nic to však nemění na tom, že Rada ve výroku rozhodnutí stanovila, že podporu lze pokládat za slučitelnou s vnitřním trhem „mimořádně“ a bez „přihlédnutí k mimořádným okolnostem“. Výraz „mimořádně“ jasně naznačuje, že Rada chtěla oznámit poskytnutí podpory a přiznat jí jedinečný charakter navzdory existenci mimořádných okolností podle bodu 8 odůvodnění a že odkaz na jednomyslnost italských orgánů, pokud může skutečně prokázat mimořádný postup, nemůže zpochybnit jedinečný charakter podpory vymezený v rozhodnutí.

(42)

Vzhledem k tomu, že v daných souvislostech představovala podpora schválená Radou pro svůj jedinečný charakter přípustný strop, tj. ekvivalent 100 % podpory, doplnění posunutí platby má za následek automatické uplatnění ustanovení čl. 3 odst. 7 nařízení (ES) č. 1535/2007. Grantový ekvivalent posunutí platby tudíž nemůže spadat do působnosti výše uvedeného nařízení, a představuje proto prvek státní podpory, jehož slučitelnost s vnitřním trhem je nezbytné analyzovat na základě pravidel hospodářské soutěže platných v okamžiku přiznání posunutí platby, stejně jako novou podporu vyplývající z porušení rozhodnutí Rady 2003/530/ES.

(43)

Pravidla hospodářské soutěže použitelná v okamžiku přiznání posunutí platby jsou obsažena v pokynech Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období 2007–2013.

(44)

V dopise předaném e-mailem ze dne 26. dubna 2012 italské orgány vycházely z argumentu, podle něhož mělo být posunutí platby považováno za součást rámce režimu de minimis, a proto podle pravidel obsažených ve výše uvedených pokynech neposkytly žádné odůvodnění slučitelnosti posunutí platby s vnitřním trhem ani nové podpory poskytované nad rámec rozhodnutí 2003/530/ES.

(45)

Komise tedy nemá k dispozici žádný nový důkaz, který by umožnil vyvrátit pochybnosti vyjádřené v okamžiku zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy. Podpora související s posunutím plateb a následně nová podpora poskytnutá nedodržením rámce rozhodnutí 2003/530/ES proto představují jednostranné podpory zaměřené jednoduše na vylepšení finanční situace výrobců, ale nijak nepřispívající k rozvoji odvětví, tj. provozní podpory neslučitelné s vnitřním trhem ve smyslu bodu 15 výše uvedených pokynů.

(46)

V případě zjištění neslučitelnosti podpory s vnitřním trhem má Komise v souladu s ustanoveními Smlouvy a ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie pravomoc rozhodnout, zda má příslušný členský stát podporu zrušit nebo změnit (10). Cílem povinnosti uložené danému státu, aby zrušil podporu, kterou Komise považuje za neslučitelnou s vnitřním trhem, je podle ustálené judikatury Soudního dvora obnova stavu. V tomto smyslu Soudní dvůr prohlásil, že tento cíl je splněn, jakmile příjemce vrátí částky poskytnuté z titulu protiprávní podpory, čímž ztratí výhodu, kterou vůči svým konkurentům na trhu měl, a dojde k obnově stavu, jenž existoval před poskytnutím podpory (11).

(47)

V souladu s touto judikaturou článek 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (12), stanoví, že je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil (v tomto případě všichni příjemci, kteří využili posunutí platby).

(48)

Itálie je tedy povinna přijmout veškerá nezbytná opatření, aby příjemci navrátili neslučitelnou podporu, která jim byla poskytnuta. Podle bodu 42 oznámení Komise „Cesta k účinnému provádění rozhodnutí Komise, jimiž se členským státům nařizuje zajistit navrácení protiprávní a neslučitelné podpory“ (13), má Itálie na to, aby toto rozhodnutí provedla, čtyři měsíce od data jeho oznámení. Částky, které mají být navráceny, se úročí podle nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (14).

(49)

Toto rozhodnutí musí být provedeno okamžitě, zejména pokud jde o navrácení všech jednotlivých neslučitelných podpor, které byly poskytnuty.

(50)

S ohledem na velmi zvláštní souvislosti, v nichž byla podpora poskytnuta (podpora byla doplněna do programu, který tvoří balíček schválený Radou), a na její důsledky (porušení podmínek rozhodnutí 2003/530/ES pro ty, kdo využili posunutí platby, zatímco podpora již byla rozhodnutím mimořádně schválena) by se navrácení, k němuž by mělo dojít u subjektů, které využily posunutí platby, mělo týkat těchto prvků:

(51)

Důležitost, kterou italské orgány přisuzují nízké výši částek k navrácení, a riziko, že se producenti obrátí na vnitrostátní soudy, nic nemění na skutečnosti, že státní podporu, která nesplňuje podmínky požadované pro uplatnění některé z výjimek podle článku 107 Smlouvy, a je tedy neslučitelná s vnitřním trhem, musí příjemci navrátit tak, aby se obnovilo konkurenční prostředí existující před poskytnutím podpory. Skutečně podle ustálené judikatury Soudního dvora je zrušení protiprávní podpory prohlášené za neslučitelnou se společným trhem logickým důsledkem protiprávnosti, neboť cílem navrácení je pouze obnovení předchozího stavu (15); cíle obnovení předchozího stavu bylo dosaženo v okamžiku, kdy byly protiprávní podpory neslučitelné s vnitřním trhem příjemcem navráceny, čímž příjemce ztratil výhodu, kterou na trhu vůči svým konkurentům měl, a obnovil se stav předcházející poskytnutí podpory (16).

(52)

Navíc, pokud jde o nízkou výši částek k navrácení, italské orgány zjevně omezují rozsah navracení pouze na úroky, které je třeba připočítat k ročním splátkám, na něž se vztahuje posunutí platby. Navracení, které se týká pouze těch, kdo skutečně využili posunutí platby, musí proto zahrnovat celou podporu prohlášenou za neslučitelnou, zvýšenou o splatné úroky (v této souvislosti však viz bod 50).

(53)

Konečně názor, že producenti by se mohli obrátit na vnitrostátní soudy, nelze považovat za relevantní, neboť podle judikatury Soudního dvora pouhá obava z interních potíží, byť nepřekonatelných, nemůže odůvodnit to, že členský stát neplní své povinnosti vyplývající z unijního práva (17).

(54)

Za těchto podmínek bude moci Itálie uplatnit pravidla de minimis použitelná v odvětví zemědělství na navracení jednotlivých podpor od příjemců, kteří v okamžiku poskytnutí protiprávní podpory neslučitelné s vnitřním trhem splňují všechny podmínky použitelného nařízení de minimis (nařízení (ES) č. 1535/2007). V souladu s ustanoveními bodu 49 oznámení Komise „Cesta k účinnému provádění rozhodnutí Komise, jimiž se členským státům nařizuje zajistit navrácení protiprávní a neslučitelné podpory“ (18), se v případě protiprávních režimů podpor neslučitelných s vnitřním trhem od členského státu požaduje, aby vypracoval podrobnou analýzu každé jednotlivé podpory poskytnuté na základě uvedeného režimu. Aby mohla být určena přesná částka podpory, která má být navrácena každým jednotlivým příjemcem podle tohoto režimu, musí Itálie vymezit rozsah, v jakém byla podpora poskytnuta na konkrétní projekt, který v době poskytnutí podpory splňoval všechny podmínky nařízení o blokových výjimkách nebo režimu podpor schváleného Komisí. V takovém případě může členský stát uplatnit důležitou zásadu de minimis použitelnou v okamžiku poskytnutí protiprávní a neslučitelné podpory, která je předmětem rozhodnutí o navrácení ve smyslu článku 2 nařízení Rady (ES) č. 994/98 ze dne 7. května 1998 o použití článků 92 a 93 Smlouvy o založení Evropského společenství na určité kategorie horizontální státní podpory (19). Podle uvedené zásady jednotlivá podpora poskytnutá v rámci dotčeného opatření nepředstavuje podporu pro příjemce, kteří v okamžiku poskytnutí splňují podmínky stanovené platným nařízením de minimis (nařízení (ES) č. 1535/2007).

(55)

Pokud jde o připomínky formulované první zúčastněnou stranou (viz bod 22), Komise zdůrazňuje, že při odkladu platby podle článku 40a zákona č. 122/2010 týkající se splátky, která má být uhrazena v rámci doplňkového splátkového programu zavedeného zákonem č. 33/2009, se nepoužije řízení, které je předmětem tohoto rozhodnutí, neboť toto řízení se netýká doplňkového splátkového programu zavedeného rozhodnutím 2003/530/ES.

(56)

Pokud jde o připomínky předložené dalšími dvěma zúčastněnými stranami týkající se vládního dekretu č. 16/2012 (body 24 a 26), Komise zkoumá jejich obsah, ale považuje za nezbytné k nim přistupovat samostatně z důvodů administrativní efektivity souvisejících, mimo jiné, se skutečností, že spojení obou řízení prostřednictvím rozšíření řízení a uplatnění všech souvisejících administrativních formálních náležitostí by značně zpozdilo uzavření řízení, které je předmětem tohoto rozhodnutí.

(57)

Komise konstatuje, že Itálie provedla dotčené posunutí platby protiprávně, čímž se protiprávními staly i s tím související podpora (viz bod 13 druhá odrážka) a nový režim podpory daný porušením rozhodnutí 2003/530/ES (viz bod 13 třetí odrážka). Výše uvedená analýza prokazuje, že žádnou z těchto podpor nelze prohlásit za slučitelnou s vnitřním trhem, neboť italské orgány neposkytly důkazy slučitelnosti podle pravidel hospodářské soutěže použitelných v odvětví zemědělství (viz body 43 až 45) (italské orgány pouze tvrdily, že posunutí platby musí být uvažováno samostatně, tj. bez přihlédnutí k jeho dopadu na rozhodnutí 2003/530/ES, a lze jej považovat za režim de minimis). Komise tedy nemůže vyvrátit pochybnosti vyjádřené již při zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy.

(58)

Neslučitelné podpory se souvisejícími úroky musí být navráceny příslušnými příjemci, tj. těmi, kdo skutečně využili posunutí dotčené platby,