6.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/1

(1)

Vytvoření prostoru, v němž je zaručen volný pohyb osob přes vnitřní hranice, je jedním z hlavních úspěchů Unie. V prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích je nezbytné mít schopnost společně reagovat na situace vážně ovlivňující veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost tohoto prostoru, jeho částí nebo jednoho či více členských států, a to umožněním dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v mimořádných situacích, aniž by byla ohrožena zásada volného pohybu osob. Vzhledem k dopadu, který mohou mít taková krajní opatření na všechny osoby, jež mají právo pohybovat se v tomto prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích, by pro znovuzavedení těchto opatření měly být stanoveny podmínky a postupy, aby se zajistila jejich výjimečná povaha a dodržování zásady přiměřenosti. Rozsah a trvání dočasného znovuzavedení těchto opatření by se měly omezit na nejmenší míru nutnou jako reakce na závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost.

(2)

Volný pohyb osob v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích je klíčovým úspěchem Unie. Jelikož má dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic vliv na tento volný pohyb osob, mělo by být jakékoli rozhodnutí o takovém znovuzavedení přijato v souladu se společně dohodnutými kritérii a mělo by být řádně oznámeno Komisi nebo doporučeno orgánem Unie. V každém případě by znovuzavedení ochrany vnitřních hranic mělo zůstat výjimkou a mělo by být uskutečněno jen jako krajní opatření v nezbytně nutném rozsahu a délce trvání a na základě konkrétních objektivních kritérií a posouzení jeho nezbytnosti, které by mělo být monitorováno na úrovni Unie. Pokud je v důsledku závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost nutno přijmout okamžitá opatření, měly by mít členské státy možnost znovu zavést ochranu svých vnitřních hranic na dobu, která nepřesáhne deset dní. Jakékoliv prodloužení této doby je třeba monitorovat na úrovni Unie.

(3)

Nezbytnost a přiměřenost znovuzavedení ochrany vnitřních hranic je třeba zvážit v porovnání s hrozbou pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost, které podnítí potřebu takového obnovení, stejně jako alternativní opatření, jež by mohla být přijata na vnitrostátní úrovni, na úrovni Unie či na obou úrovních, a dopad této ochrany na volný pohyb osob v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích.

(4)

Znovuzavedení ochrany vnitřní hranic může být výjimečně nezbytné v případě závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích nebo na vnitrostátní úrovni, zejména v návaznosti na teroristické činy či hrozby nebo kvůli hrozbám, které představuje organizovaná trestná činnost.

(5)

Migrace a překročení vnějších hranic velkým počtem státních příslušníků třetích zemí by samo o sobě nemělo být považováno za hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost.

(6)

V souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie musí být odchylka od základní zásady volného pohybu osob vykládána restriktivně a pojem veřejného pořádku předpokládá existenci skutečné, aktuální a dostatečně závažné hrozby, kterou je dotčen některý ze základních zájmů společnosti.

(7)

Na základě dosavadních zkušeností s fungováním prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích a s cílem napomoci k zajištění jednotného provádění schengenského acquis může Komise vypracovat pokyny ke znovuzavedení ochrany vnitřních hranic pro případy, kdy je toto opatření dočasně nutné, i pro případy, kdy jsou zapotřebí okamžitá opatření. Tyto pokyny by měly stanovit jasná kritéria pro snazší posuzování situací, které by mohly představovat závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost.

(8)

Jsou-li v hodnotící zprávě vypracované podle nařízení Rady (EU) č. 1053/2013 ze dne 7. října 2013 o vytvoření hodnotícího a monitorovacího mechanismu k ověření uplatňování schengenského acquis  (2) zjištěny závažné nedostatky týkající se ochrany vnějších hranic, a za účelem zajištění souladu s doporučeními přijatými na základě uvedeného nařízení by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci spočívající ve vydání doporučení, aby hodnocený členský stát přijal určitá opatření, jako například vyslání evropských jednotek pohraniční stráže, předložení strategických plánů nebo v krajním případě a s přihlédnutím k vážnosti situace i uzavření určitého hraničního přechodu. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (3). Podle čl. 2 odst. 2 písm. b) bodu iii) uvedeného nařízení by se měl použít přezkumný postup.

(9)

Dočasné znovuzavedení ochrany určitých vnitřních hranic zvláštním postupem na úrovni Unie by rovněž mohlo být odůvodněno v případě mimořádných situací ohrožujících celkové fungování prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích z důvodu přetrvávajících závažných nedostatků týkajících se ochrany vnějších hranic zjištěných v rámci procesu důsledného hodnocení podle článků 14 a 15 nařízení (EU) č. 1053/2013, pokud by daná situace představovala závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost v tomto prostoru nebo v jeho částech. Tento zvláštní postup pro dočasné znovuzavedení ochrany určitých vnitřních hranic může být rovněž zahájen za stejných podmínek v důsledku vážného zanedbání povinností hodnoceným členským státem. Prováděcí pravomoci přijímat doporučení podle tohoto zvláštního postupu na úrovni Unie by s ohledem na politicky citlivou povahu těchto opatření, která se týkají vnitrostátních výkonných a donucovacích pravomocí k ochraně vnitřních hranic, měly být svěřeny Radě jednající na návrh Komise.

(10)

Před přijetím doporučení o dočasném znovuzavedení ochrany určitých vnitřních hranicích je třeba včas plně využít možnost podniknout kroky k řešení dané situace, včetně využití pomoci institucí a jiných subjektů Unie, například Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex), zřízené nařízením Rady (ES) č. 2007/2004 (4), nebo Evropského policejního úřadu (Europol), zřízeného rozhodnutím Rady 2009/371/SVV (5), či opatření technické nebo finanční podpory na vnitrostátní úrovni, na úrovni Unie či na obou úrovních. V případě, že byly zjištěny vážné nedostatky, může Komise poskytnout opatření finanční podpory na pomoc dotyčnému členskému státu. Jakékoli doporučení Komise nebo Rady by se navíc mělo opírat o podložené informace.

(11)

Je-li to nezbytné v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se potřeby prodloužit ochranu vnitřních hranic, měla by Komise mít možnost přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty.

(12)

Hodnotící zprávy a doporučení uvedené v článcích 14 a 15 nařízení (EU) č. 1053/2013 by měly být základem pro použití zvláštních opatření v případě vážných nedostatků týkajících se ochrany vnějších hranic a zvláštního postupu v případě mimořádných situací ohrožujících celkové fungování prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích, jak je stanoveno v tomto nařízení. Členské státy a Komise společně provádějí pravidelná, objektivní a nestranná hodnocení s cílem ověřit správné uplatňování tohoto nařízení a Komise tato hodnocení koordinuje v úzké spolupráci s členskými státy. Hodnocení sestává z následujících prvků: víceletých a ročních hodnotících programů, ohlášených a neohlášených hodnotících návštěv na místě vykonávaných malým týmem složeným ze zástupců Komise a odborníků určených členskými státy, zpráv o výsledku hodnocení přijatých Komisí a doporučení pro nápravná opatření přijatých Radou na návrh Komise, odpovídajících navazujících činností, monitorování a podávání zpráv.

(13)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení společných pravidel pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v mimořádných situacích, může být uspokojivě dosaženo pouze na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(14)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, které proto pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců od přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(15)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (6). Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(16)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (7). Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(17)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (8), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES (9) o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody.

(18)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (10), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (11).

(19)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (12), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (13).

(20)

Pokud jde o Kypr, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003.

(21)

Pokud jde o Bulharsko a Rumunsko, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005.

(22)

Pokud jde o Chorvatsko, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2011.

(23)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie, včetně volného pohybu a pobytu osob. Toto nařízení musí být prováděno v souladu s těmito právy a zásadami.

(24)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (14), by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V hlavě II se vkládá nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA IVa

Zvláštní opatření v případě závažných nedostatků týkajících se ochrany vnějších hranic

Článek 19a

Opatření na vnějších hranicích a podpora poskytovaná agenturou

1.   Jsou-li v hodnotící zprávě vypracované podle článku 14 nařízení Rady (EU) č. 1053/2013 ze dne 7. října 2013 o vytvoření hodnotícího a monitorovacího mechanismu k ověření uplatňování schengenského acquis  (15) zjištěny závažné nedostatky týkající se ochrany vnějších hranic, a za účelem zajištění souladu s doporučeními podle článku 15 uvedeného nařízení může Komise prostřednictvím prováděcího aktu doporučit hodnocenému členskému státu, aby přijal určitá zvláštní opatření, která mohou zahrnovat jedno z těchto opatření či opatření obě:

Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 33a odst. 2.

2.   Komise pravidelně informuje výbor zřízený čl. 33a odst. 1 o pokroku při provádění opatření uvedených v odstavci 1 tohoto článku a o jeho vlivu na zjištěné nedostatky.

Rovněž informuje Evropský parlament a Radu.

3.   Je-li v hodnotící zprávě podle odstavce 1 vysloven závěr, že hodnocený členský stát závažným způsobem zanedbává své povinnosti, a musí proto podle čl. 16 odst. 4 nařízení (EU) č. 1053/2013 do tří měsíců podat informace o provádění příslušného akčního plánu, a shledá-li Komise po uplynutí této tříměsíční lhůty, že se situace nezměnila, může zahájit postup podle článku 26 tohoto nařízení, jsou-li k tomu splněny všechny podmínky.

2)

Články 23 až 27 se nahrazují tímto:

„Článek 23

Obecný rámec pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic

1.   Pokud se v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích vyskytne závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost některého členského státu, může tento členský stát výjimečně znovu zavést ochranu celých svých vnitřních hranic nebo konkrétních úseků těchto hranic po omezenou dobu nepřesahující 30 dní nebo po předvídatelnou dobu trvání závažné hrozby, pokud tato doba přesahuje 30 dní. Rozsah a doba trvání dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic nepřekročí míru, která je nezbytně nutná jako reakce na tuto závažnou hrozbu.

2.   Ochrana vnitřních hranic může být znovu zavedena pouze v krajním případě a v souladu s články 24, 25 a 26. Pokaždé, když je zvažováno rozhodnutí o znovuzavedení ochrany vnitřních hranic podle článků 24, 25 nebo 26, je nutné zohlednit kritéria uvedená v článcích 23a a 26a.

3.   Jestliže závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost dotčeného členského státu trvá déle než po dobu stanovenou v odstavci 1 tohoto článku, může tento členský stát prodlužovat ochranu svých vnitřních hranic při zohlednění kritérií uvedených v článku 23a a v souladu s článkem 24 ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v odstavci 1 tohoto článku, a s ohledem na případná nová hlediska vždy nejvýše o 30 dní.

4.   Celková doba znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, včetně jakéhokoliv prodloužení podle odstavce 3 tohoto článku, nepřesáhne šest měsíců. V mimořádných situacích uvedených v článku 26 může být tato celková doba prodloužena na maximální dobu dvou let v souladu s odstavcem 1 uvedeného článku.

Článek 23a

Kritéria pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic

Rozhodne-li členský stát podle článku 23 a čl. 25 odst. 1 v krajním případě o dočasném znovuzavedení ochrany hranic na jedné či více vnitřních hranicích nebo jejich úsecích nebo o prodloužení takového znovuzavedení v souladu s článkem 23 nebo čl. 25 odst. 1, posoudí, do jaké míry takové opatření pravděpodobně přispěje k odpovídajícímu řešení hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost a posoudí přiměřenost tohoto opatření vzhledem k dané hrozbě. V rámci tohoto posouzení členský stát zohlední zejména tyto aspekty:

Článek 24

Postup pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic podle čl. 23 odst. 1

1.   Pokud některý členský stát plánuje znovuzavedení ochrany vnitřních hranic podle čl. 23 odst. 1, oznámí to ostatním členským státům a Komisi nejpozději čtyři týdny před plánovaným znovuzavedením či v kratší lhůtě, jsou-li skutečnosti, jež vedou k potřebě znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, zjištěny později než čtyři týdny před plánovaným znovuzavedením. Za tímto účelem tento členský stát poskytne tyto informace:

Oznámení podle prvního pododstavce může být rovněž předloženo společně dvěma či více členskými státy.

Je-li to nezbytné, může si Komise od dotčeného členského státu nebo členských států vyžádat doplňující informace.

2.   Informace uvedené v odstavci 1 se poskytují Evropskému parlamentu a Radě současně s oznámením ostatním členským státům a Komisi podle uvedeného odstavce.

3.   Členské státy předkládající oznámení podle odstavce 1 mohou v případě nutnosti a v souladu s vnitrostátním právem rozhodnout o utajení některých informací.

Utajení nebrání tomu, aby Komise tyto informace zpřístupnila Evropskému parlamentu. Předání informací a dokladů Evropskému parlamentu podle tohoto článku a nakládání s nimi musí být v souladu s pravidly pro předávání utajovaných informací a nakládání s nimi platnými mezi Evropským parlamentem a Komisí.

4.   Poté, co dotyčný členský stát učiní oznámení podle odstavce 1 tohoto článku, a s ohledem na konzultace podle odstavce 5 tohoto článku může Komise nebo kterýkoli jiný členský stát vydat stanovisko, aniž je dotčen článek 72 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Pokud má Komise na základě informací obsažených v oznámení nebo jakýchkoliv dodatečných informací, které obdržela, obavy ohledně nezbytnosti nebo přiměřenosti plánovaného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, nebo pokud se domnívá, že by byla vhodná konzultace o některém aspektu oznámení, vydá za tímto účelem stanovisko.

5.   Informace podle odstavce 1 a jakékoliv stanovisko Komise nebo členského státu podle odstavce 4 jsou předmětem konzultací a případně i setkání mezi členským státem, který plánuje znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, ostatními členskými státy, zejména těmi, které jsou těmito opatřeními přímo dotčeny, a Komisí, aby se tam, kde je to vhodné, uspořádala vzájemná spolupráce mezi členskými státy a posoudila přiměřenost opatření ve vztahu k událostem vedoucím ke znovuzavedení ochrany hranic a k hrozbě pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost.

6.   Konzultace podle odstavce 5 se uskuteční nejpozději deset dní před plánovaným dnem znovuzavedení ochrany hranic.

Článek 25

Zvláštní postup v případech, kdy je třeba přijmout okamžitá opatření

1.   Jestliže je v důsledku závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost v některém členském státě nutno neprodleně přijmout opatření, může dotčený členský stát ve výjimečných případech okamžitě znovu zavést ochranu vnitřních hranic na omezenou dobu nepřesahující deset dní.

2.   Pokud některý členský stát znovu zavede ochranu vnitřních hranic, oznámí to současně ostatním členským státům a Komisi a poskytne informace uvedené v čl. 24 odst. 1 včetně důvodů pro použití postupu podle tohoto článku. Komise může okamžitě po obdržení oznámení konzultovat ostatní členské státy.

3.   Pokud závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost trvá déle než po dobu stanovenou v odstavci 1, může členský stát opakovaně rozhodnout o prodloužení ochrany vnitřních hranic vždy nejvýše o dvacet dní. V takovém případě dotčený členský stát zohlední kritéria uvedená v článku 23a, včetně aktualizovaného posouzení nezbytnosti a přiměřenosti opatření, a zohlední i veškeré nové skutečnosti.

V případě takového prodloužení se použijí obdobně čl. 24 odst. 4 a 5 a konzultace proběhnou bezodkladně poté, co bylo rozhodnutí o prodloužení oznámeno Komisi a členským státům.

4.   Aniž je dotčen čl. 23 odst. 4, nesmí celková doba znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, jež se skládá z počátečního období podle odstavce 1 a jakéhokoliv jeho prodloužení podle odstavce 3, překročit dva měsíce.

5.   Komise bezodkladně informuje Evropský parlament o oznámeních učiněných podle tohoto článku.

Článek 26

Zvláštní postup v mimořádných situacích ohrožujících celkové fungování prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích

1.   V mimořádných situacích ohrožujících celkové fungování prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích z důvodu přetrvávajících závažných nedostatků týkajících se ochrany vnějších hranic podle článku 19a, a pokud tyto situace představují závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích nebo v některých jeho částech, mohou členské státy znovu zavést ochranu vnitřních hranic v souladu s odstavcem 2 tohoto článku na dobu nepřesahující šest měsíců. Tato doba může být nejvýše třikrát prodloužena o další období nejvýše šesti měsíců, pokud mimořádná situace trvá.

2.   Rada může jako krajní opatření na ochranu společných zájmů v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích a v případě, kdy všechna ostatní opatření, zejména opatření uvedená v čl. 19a odst. 1, nedokáží účinně omezit zjištěnou závažnou hrozbu, doporučit jednomu nebo více členským státům, aby znovu zavedly ochranu svých vnitřních hranic nebo jejich konkrétních úseků. Doporučení Rady vychází z návrhu Komise. Členské státy mohou požádat Komisi, aby předložila Radě takový návrh doporučení.

Rada ve svém doporučení uvede přinejmenším informace podle čl. 24 odst. 1 písm. a) až e).

Rada může doporučit prodloužení za podmínek a postupů stanovených v tomto článku.

Znovuzavedení ochrany hranic na celých vnitřních hranicích nebo jejich konkrétních úsecích podle tohoto odstavce členský stát předem oznámí ostatním členským státům, Evropskému parlamentu a Komisi.

3.   Jestliže určitý členský stát doporučení uvedené v odstavci 2 neprovede, bezodkladně poskytne Komisi písemné odůvodnění.

V tomto případě předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž posoudí odůvodnění dotčeného členského státu a důsledky vyplývající pro ochranu společných zájmů v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích.

4.   Z řádně odůvodněných naléhavých důvodů týkajících se situací, kdy jsou skutečnosti, jež vedou k potřebě prodloužit ochranu vnitřních hranic v souladu s odstavcem 2, zjištěny později než deset dní před koncem předcházejícího období znovuzavedení ochrany hranic, může Komise prostřednictvím okamžitě použitelných prováděcích aktů přijatých postupem podle čl. 33a odst. 3 vydat jakákoli nezbytná doporučení. Komise do čtrnácti dnů po přijetí těchto doporučení předloží Radě návrh doporučení v souladu s odstavcem 2.

5.   Tímto článkem nejsou dotčena opatření, která mohou členské státy přijmout v případě závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost v souladu s články 23, 24 a 25.

Článek 26a

Kritéria pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v mimořádných situacích ohrožujících celkové fungování prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích

1.   Pokud Rada podle čl. 26 odst. 2 jako krajní opatření doporučí dočasné znovuzavedení ochrany hranic na jedné či více vnitřních hranicích nebo jejich úsecích, posoudí, do jaké míry takové opatření pravděpodobně přispěje k odpovídajícímu řešení hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích, a posoudí přiměřenost tohoto opatření vzhledem k dané hrozbě. Toto posouzení vychází z podrobných informací předložených dotyčným členským státem nebo členskými státy a Komisí a jakýchkoli jiných relevantních informací, včetně informací získaných podle odstavce 2 tohoto článku. V rámci tohoto posouzení se zohlední zejména:

2.   V souladu s čl. 26 odst. 2 může Komise před přijetím návrhu doporučení Rady:

Článek 27

Informování Evropského parlamentu a Rady

Komise a dotyčný členský stát nebo členské státy informují co nejdříve Evropský parlament a Radu o jakýchkoli důvodech, jež by mohly vést k použití článku 19a a článků 23 až 26a.

3)

Články 29 a 30 se nahrazují tímto:

„Článek 29

Zpráva o znovuzavedení ochrany vnitřních hranic

Do čtyř týdnů po zrušení ochrany vnitřních hranic předloží členský stát, který tuto ochranu vnitřních hranicích prováděl, Evropskému parlamentu, Radě a Komisi zprávu o znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, v níž zejména popíše úvodní posouzení a dodržování kritérií uvedených v článcích 23a, 25 a 26a, provádění ochrany, praktickou spolupráci se sousedními členskými státy, výsledný dopad na volný pohyb osob, účinnost znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, včetně ex post hodnocení přiměřenosti znovuzavedení ochrany hranic.

Komise může vydat stanovisko k uvedenému ex post hodnocení dočasného znovuzavedení ochrany hranic na jedné nebo více vnitřních hranicích nebo jejich částech.

Komise předkládá Evropskému parlamentu a Radě alespoň jednou za rok zprávu o fungování prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích. Zpráva obsahuje seznam všech rozhodnutí o znovuzavedení ochrany vnitřních hranic přijatých během příslušného roku.

Článek 30

Informování veřejnosti

Komise a dotčený členský stát koordinovaně informují veřejnost o rozhodnutí znovu zavést ochranu vnitřních hranic a oznámí zejména datum zahájení a ukončení tohoto opatření, pokud tomu nebrání nadřazené bezpečnostní důvody.“

4)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 33a

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (18).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 zmíněného nařízení.

5)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 37a

Hodnotící mechanismus

1.   V souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie a Smlouvou o Evropské unii a aniž jsou dotčena jejich ustanovení o řízení o nesplnění povinnosti, je provádění tohoto nařízení jednotlivými členskými státy hodnoceno prostřednictvím hodnotícího mechanismu.

2.   Pravidla hodnotícího mechanismu jsou stanovena v nařízení (EU) č. 1053/2013. V souladu s tímto hodnotícím mechanismem členské státy a Komise společně provádějí pravidelná, objektivní a nestranná hodnocení s cílem ověřit správné uplatňování tohoto nařízení a Komise má tato hodnocení koordinovat v úzké spolupráci s členskými státy. V rámci tohoto mechanismu je každý členský stát hodnocen alespoň jednou za pět let malým týmem složeným ze zástupců Komise a odborníků určených členskými státy.

Hodnocení může spočívat v ohlášených či neohlášených hodnotících návštěvách na místě vykonávaných na vnějších nebo vnitřních hranicích.

V souladu s tímto hodnotícím mechanismem odpovídá Komise za přijímání víceletých a ročních hodnotících programů a hodnotících zpráv.

3.   V případě možných nedostatků mohou být dotčeným členským státům doporučena nápravná opatření.

Jsou-li v hodnotící zprávě přijaté Komisí podle článku 14 nařízení (EU) č. 1053/2013 zjištěny závažné nedostatky týkající se ochrany vnějších hranic, použijí se články 19a a 26 tohoto nařízení.

4.   Evropský parlament a Rada jsou informovány ve všech fázích hodnocení a jsou jim předávány veškeré relevantní dokumenty v souladu s pravidly o utajovaných dokumentech.

5.   Evropský parlament je okamžitě a plně informován o veškerých návrzích týkajících se změny či nahrazení pravidel stanovených v nařízení (EU) č. 1053/2013.“

6.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/11

(1)

K posílení výměny informací a operativní spolupráce mezi vnitrostátními orgány členských států, jakož i s Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie, zřízenou nařízením Rady (ES) č. 2007/2004 (2) (dále jen „agentura“), je nezbytné zřídit Evropský systém ostrahy hranic (dále jen „EUROSUR“). EUROSUR poskytne těmto orgánům a agentuře infrastrukturu a nástroje potřebné ke zlepšení jejich situační orientace a schopnosti reakce na vnějších hranicích členských států Unie (dále jen „vnější hranice“) pro účely odhalování nedovoleného přistěhovalectví a přeshraniční trestné činnosti, předcházení těmto jevům a boje proti nim, jakož i za účelem přispění k zajištění ochrany a záchrany životů migrantů.

(2)

Praxe cestování na malých plavidlech nezpůsobilých k plavbě na moři dramaticky zvýšila počet migrantů utonulých v oblasti jižních námořních vnějších hranic. EUROSUR by měl podstatně zlepšit operační a technickou schopnost agentury a členských států odhalovat tato malá plavidla, jakož i schopnost reakce členských států, což přispěje ke snížení počtu úmrtí migrantů.

(3)

V tomto nařízení se uznává, že se po migračních trasách pohybují i osoby, které potřebují mezinárodní ochranu.

(4)

Členské státy by měly zřídit národní koordinační centra, aby se mezi nimi navzájem a mezi nimi a agenturou zlepšila výměna informací a spolupráce pro účely ostrahy hranic. Pro náležité fungování EUROSURu je nezbytné, aby všechny vnitrostátní orgány příslušné podle vnitrostátního práva pro ostrahu vnějších hranic spolupracovaly prostřednictvím národních koordinačních center.

(5)

Toto nařízení by nemělo členským státům bránit v tom, aby svým národním koordinačním centrům svěřily také působnost ke koordinaci výměny informací a spolupráce v oblasti ostrahy vzdušných hranic a ke kontrolám na hraničních přechodech.

(6)

Agentura by měla zdokonalit výměnu informací a spolupráci s dalšími institucemi a subjekty Unie, jako jsou Evropská agentura pro námořní bezpečnost a satelitní středisko Evropské unie, s cílem zajistit co nejlepší využití stávajících informací, kapacit a systémů, které již jsou na evropské úrovni dostupné, jako je například Evropský program monitorování Země.

(7)

Toto nařízení je součástí evropského modelu integrovaného řízení vnějších hranic a strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie. EUROSUR přispěje rovněž k rozvoji společného prostředí pro sdílení informací (CISE) pro účely ostrahy v námořní oblasti Unie, neboť poskytuje širší rámec pro situační orientaci v námořní oblasti prostřednictvím výměny informací mezi veřejnými orgány v rámci různých odvětví v Unii.

(8)

K zajištění toho, aby informace obsažené v EUROSURu byly co nejúplnější a nejaktuálnější, zejména s ohledem na situaci ve třetích zemích, by měla agentura spolupracovat s Evropskou službou pro vnější činnost. Delegace a úřady Unie by za tímto účelem měly poskytnout veškeré informace, které mohou být pro EUROSUR relevantní.

(9)

Agentura by měla poskytnout nezbytnou pomoc při rozvíjení a provozování EUROSURu a případně při rozvíjení CISE, včetně zajišťování interoperability systémů, zejména vytvořením, provozováním a koordinováním rámce EUROSURu.

(10)

Agentuře by měly být poskytnuty vhodné finanční a lidské zdroje potřebné k náležitému plnění dodatečných úkolů, které jsou jí uloženy tímto nařízením.

(11)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznané v článcích 2 a 6 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU)“a v Listině základních práv Evropské unie, zejména respektování lidské důstojnosti, právo na život, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu, zákaz obchodování s lidmi, právo na svobodu a bezpečnost, právo na ochranu osobních údajů, právo na přístup k dokumentům, právo na azyl a právo na ochranu proti vystěhování a vyhoštění, zákaz navracení, zákaz diskriminace a práva dítěte. Členské státy a agentura by měly toto nařízení uplatňovat v souladu s uvedenými právy a zásadami.

(12)

V souladu s nařízením (ES) č. 2007/2004 by úředník pro otázky základních práv a poradní fórum zřízené uvedeným nařízením měli mít přístup ke všem informacím týkajícím se dodržování lidských práv v souvislosti se všemi činnostmi agentury v rámci EUROSURu.

(13)

Osobní údaje by měly být v evropském situačním obraze a společném předhraničním zpravodajském obraze vyměňovány jen výjimečně. Mělo by se tak dít na základě stávajícího vnitrostátního práva a práva Unie a při respektování jeho specifických požadavků na ochranu údajů. Kde specifičtější nástroje, jako je nařízení (ES) č. 2007/2004, nestanoví plný režim ochrany údajů, použijí se směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (3), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (4) a rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (5).

(14)

K postupnému zavedení EUROSURu v jednotlivých zeměpisných oblastech by měla být povinnost zřídit a provozovat národní koordinační centra uplatněna ve dvou na sebe navazujících etapách: nejprve by se měla vztahovat na členské státy, které se nacházejí na jižních a východních vnějších hranicích, a ve druhé etapě na zbývající členské státy.

(15)

Toto nařízení obsahuje ustanovení o spolupráci se sousedními třetími zeměmi, protože dobře strukturovaná a trvalá výměna informací a spolupráce s těmito zeměmi, zejména v oblasti Středomoří, jsou klíčovými faktory pro dosažení cílů EUROSURu. Je nezbytné, aby jakákoli výměna informací a jakákoli spolupráce mezi členskými státy a sousedními třetími zeměmi probíhala v plném souladu se základními právy, a zejména se zásadou zákazu navracení.

(16)

Toto nařízení obsahuje ustanovení o možnosti úzké spolupráce s Irskem a Spojeným královstvím, která mohou přispět k lepšímu plnění cílů EUROSURu.

(17)

Při provádění tohoto nařízení by agentura a členské státy měly co nejlépe využívat stávající kapacity z hlediska lidských zdrojů a technického vybavení, a to jak na úrovni Unie, tak i na vnitrostátní úrovni.

(18)

Komise by měla pravidelně posuzovat výsledky provádění tohoto nařízení s cílem určit, nakolik jsou plněny cíle EUROSURu.

(19)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska,připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(20)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES (6); Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(21)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (7); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(22)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (8), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES (9). Norsko by mělo zřídit národní koordinační centrum podle tohoto nařízení ode dne 2. prosince 2013.

(23)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (10), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (11).

(24)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (12), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (13).

(25)

Prováděním tohoto nařízení není dotčeno rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy ani závazky členských států podle Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři, Mezinárodní úmluvy o pátrání a záchraně na moři, Úmluvy Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a jejího protokolu proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky, Úmluvy o právním postavení uprchlíků, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dalších příslušných mezinárodních nástrojů.

(26)

Prováděním tohoto nařízení nejsou dotčeny nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 (14) ani pravidla pro ostrahu vnějších námořních hranic v rámci operativní spolupráce koordinované agenturou.

(27)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zřízení EUROSURu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni samotných členských států, a proto jej může být z důvodu jeho rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

a)

„agenturou“ Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie, zřízená nařízením (ES) č. 2007/2004;

b)

„situační orientací“ schopnost monitorovat, odhalovat, identifikovat a sledovat nelegální přeshraniční činnosti a těmto činnostem porozumět s cílem nalézt dostatečné důvody pro reakci na základě kompilace nových informací a stávajících poznatků a zlepšit schopnost omezovat ztráty na životech migrantů na vnějších hranicích, podél těchto hranic či v jejich blízkosti;

c)

„schopností reakce“ schopnost činit kroky zaměřené na boj proti nelegálním přeshraničním činnostem na vnějších hranicích, podél těchto hranic nebo v jejich blízkosti, včetně prostředků a harmonogramů pro přiměřenou reakci;

d)

„situačním obrazem“ grafické rozhraní, které umožňuje prezentovat v téměř reálném čase údaje a informace získané od různých orgánů, ze senzorů, platforem a jiných zdrojů a které je prostřednictvím komunikačních a informačních kanálů sdíleno s dalšími orgány s cílem zajistit situační orientaci a podpořit schopnost reakce na vnějších hranicích a v předhraniční oblasti;

e)

„přeshraniční trestnou činností“ jakákoli závažná trestná činnost s přeshraničním rozměrem páchaná na vnějších hranicích, podél těchto hranic nebo v jejich blízkosti;

f)

„úsekem vnějších hranic“ celá vnější pozemní nebo námořní hranice členského státu nebo její část vymezená vnitrostátním právem nebo určená národním koordinačním centrem či jiným příslušným vnitrostátním orgánem;

g)

„předhraniční oblastí“ zeměpisná oblast za vnějšími hranicemi;

h)

„krizovou situací“ jakákoli přírodní nebo člověkem způsobená pohroma, nehoda, humanitární nebo politická krize nebo jiná závažná situace, k níž došlo na vnějších hranicích, podél těchto hranic nebo v jejich blízkosti a která může mít významný dopad na ochranu vnějších hranic;

i)

„incidentem“ situace spojená s nedovoleným přistěhovalectvím nebo přeshraniční trestnou činností nebo s ohrožením životů migrantů na vnějších hranicích, podél těchto hranic nebo v jejich blízkosti.

a)

národní koordinační centra;

b)

vnitrostátní situační obrazy;

c)

komunikační síť;

d)

evropský situační obraz;

e)

společný předhraniční zpravodajský obraz;

f)

společné využívání nástrojů ostrahy.

a)

zajišťuje včasnou výměnu informací a včasnou spolupráci mezi všemi vnitrostátními orgány příslušnými pro ostrahu vnějších hranic, jakož i s jinými národními koordinačními centry a agenturou;

b)

zajišťuje včasnou výměnu informací s orgány činnými při pátrání a záchraně osob a s donucovacími, azylovými a imigračními orgány na vnitrostátní úrovni;

c)

přispívá k účelnému a účinnému řízení zdrojů a personálu;

d)

vytváří vnitrostátní situační obraz podle článku 9 a zajišťuje jeho funkčnost;

e)

podporuje plánování a provádění činností v oblasti ostrahy hranic na vnitrostátní úrovni;

f)

koordinuje vnitrostátní systém ostrahy hranic v souladu s vnitrostátním právem;

g)

přispívá k pravidelnému měření účinnosti činností v oblasti ostrahy hranic na vnitrostátní úrovni pro účely tohoto nařízení;

h)

koordinuje operativní opatření s jinými členskými státy, aniž jsou dotčeny pravomoci agentury a členských států.

a)

zřizuje komunikační síť EUROSURu podle článku 7 a zajišťuje její funkčnost;

b)

vytváří evropský situační obraz podle článku 10 a zajišťuje jeho funkčnost;

c)

vytváří společný předhraniční zpravodajský obraz podle článku 11 a zajišťuje jeho funkčnost;

d)

koordinuje společné využívání nástrojů ostrahy podle článku 12.

a)

dvoustrannou a mnohostrannou výměnu informací v téměř reálném čase;

b)

pořádání audiokonferencí a videokonferencí;

c)

zabezpečené nakládání s neutajovanými citlivými informacemi, jejich ukládání, přenos a zpracování;

d)

zabezpečené nakládání s utajovanými informacemi EU až do stupně utajení RESTREINT UE / EU RESTRICTED či do rovnocenné úrovně podle vnitrostátních klasifikací, jakož i zabezpečené ukládání, přenos a zpracování těchto informací, při zajištění toho, aby pro nakládání s utajovanými informacemi a jejich ukládání, přenos a zpracování byla vyhrazena samostatná a řádně akreditovaná část komunikační sítě.

a)

vrstva týkající se událostí;

b)

operační vrstva;

c)

analytická vrstva.

a)

vnitrostátní systém ostrahy hranic v souladu s vnitrostátním právem;

b)

stacionární a mobilní senzory, jež používají vnitrostátní orgány příslušné pro ostrahu vnějších hranic;

c)

hlídky v rámci ostrahy hranic a další kontrolní mise;

d)

místní, regionální a další koordinační centra;

e)

jiné příslušné vnitrostátní orgány a systémy, včetně styčných úředníků, operačních center a kontaktních míst;

f)

agentura;

g)

národní koordinační centra v jiných členských státech;

h)

orgány třetích zemí, na základě dvoustranných nebo mnohostranných dohod a regionálních sítí uvedených v článku 20;

i)

systémy hlášení lodí, v souladu s jejich příslušnými právními základy;

j)

jiné příslušné evropské a mezinárodní organizace;

k)

další zdroje.

a)

dílčí vrstva údajů o nedovoleném překračování hranic zahrnující informace, které má národní koordinační centrum k dispozici a které se týkají incidentů spojených s ohrožením životů migrantů;

b)

dílčí vrstva údajů o přeshraniční trestné činnosti;

c)

dílčí vrstva údajů o krizových situacích;

d)

dílčí vrstva údajů o jiných událostech, která obsahuje informace o neidentifikovaných a podezřelých vozidlech, plavidlech a jiných dopravních prostředcích a osobách nacházejících se na vnějších hranicích dotčeného členského státu, podél těchto hranic nebo v jejich blízkosti, jakož i o dalších událostech, které mohou mít významný dopad na ochranu vnějších hranic.

a)

dílčí vrstva údajů o vlastních prostředcích, včetně vojenských prostředků na podporu mise k prosazování práva, a operačních oblastech, která obsahuje informace o poloze, stavu a typu vlastních prostředků a o zapojených orgánech. Pokud jde o vojenské prostředky na podporu mise k prosazování práva, může národní koordinační centrum na žádost vnitrostátního orgánu příslušného pro tyto prostředky omezit přístup k těmto informacím podle zásady „vědět jen to nejnutnější“;

b)

dílčí vrstva údajů o prostředí, která obsahuje nebo zpřístupňuje informace o terénu a povětrnostních podmínkách na vnějších hranicích dotčeného členského státu.

a)

informační dílčí vrstva, která obsahuje údaje o hlavním vývoji a ukazatele, jež jsou relevantní pro účely tohoto nařízení;

b)

analytická dílčí vrstva, která zahrnuje analytické zprávy, trendy v hodnocení rizik, regionální monitoringy a informační sdělení, které jsou relevantní pro účely tohoto nařízení;

c)

zpravodajská dílčí vrstva, která obsahuje analyzované informace relevantní pro účely tohoto nařízení, a zejména pro přiřazení úrovní dopadu k jednotlivým úsekům vnějších hranic;

d)

dílčí vrstva snímků a geodat, která zahrnuje referenční snímky, podkladové mapy, potvrzení platnosti analyzovaných informací a analýzy změn (snímky z pozorování Země), jakož i údaje o detekci změn, georeferenční údaje a mapy propustnosti vnějších hranic.

a)

incidentů a dalších významných událostí, jež jsou obsaženy ve vrstvě týkající se událostí;

b)

zpráv obsahujících taktickou analýzu rizik, jež jsou uvedeny v analytické vrstvě.

a)

z vnitrostátních situačních obrazů v rozsahu stanoveném tímto článkem,

b)

od agentury;

c)

od Komise, poskytující strategické informace o ochraně hranic, včetně informací o nedostatcích v zajišťování ochrany vnějších hranic;

d)

od delegací a úřadů Unie;

e)

od jiných příslušných institucí a subjektů Unie a mezinárodních organizací uvedených v článku 18;

f)

z dalších zdrojů.

a)

incidentech a dalších událostech obsažených ve vrstvě vnitrostátního situačního obrazu týkající se událostí;

b)

incidentech a dalších událostech obsažených ve společném předhraničním zpravodajském obrazu;

c)

incidentech v operačním prostoru společné operace, pilotního projektu nebo zásahu rychlé reakce koordinovaných agenturou.

a)

dílčí vrstva údajů o vlastních prostředcích, která obsahuje informace o poloze, času, stavu a typu prostředků, jež se účastní společných operací, pilotních projektů a zásahů rychlé reakce agentury, nebo jsou agentuře k dispozici, a dále informace o plánu nasazení, včetně operační oblasti, rozpisu hlídek a komunikačních kódů;

b)

dílčí vrstva údajů o operacích, která obsahuje informace o společných operacích, pilotních projektech a zásazích rychlé reakce koordinovaných agenturou, včetně informací o mandátu mise, jejím umístění, stavu a trvání, dále informace o členských státech a jiných aktérech, denní a týdenní situační zprávy, statistické údaje a soubory informací pro sdělovací prostředky;

c)

dílčí vrstva údajů o prostředí, která zahrnuje informace o terénu a povětrnostních podmínkách na vnějších hranicích.

a)

od národních koordinačních center, včetně informací a zpráv získaných od styčných úředníků členských států prostřednictvím příslušných vnitrostátních orgánů;

b)

od delegací a úřadů Unie;

c)

od agentury, včetně informací a zpráv poskytovaných jejími styčnými úředníky;

d)

od jiných příslušných institucí a subjektů Unie a mezinárodních organizací uvedených v článku 18;

e)

od orgánů třetích zemí, na základě dvoustranných nebo mnohostranných dohod a regionálních sítí uvedených v článku 20, prostřednictvím národních koordinačních center;

f)

z dalších zdrojů.

a)

ze selektivního monitorování určených přístavů a úseků pobřeží třetí země, které byly na základě analýzy rizik a informací označeny jako místa, která slouží k naloďování na plavidla nebo k nástupu do jiných dopravních prostředků, které jsou používány k nedovolenému přistěhovalectví či přeshraniční trestné činnosti, nebo jako místa tranzitu těchto plavidel a dopravních prostředků;

b)

ze sledování plavidel nebo jiných dopravních prostředků pohybujících se na volném moři, u nichž existuje podezření nebo o nichž bylo zjištěno, že jsou používány k nedovolenému přistěhovalectví či přeshraniční trestné činnosti;

c)

z monitorování určených oblastí v námořním prostoru s cílem odhalit, identifikovat a sledovat plavidla a jiné dopravní prostředky, u nichž existuje podezření nebo o nichž bylo zjištěno, že jsou používány k nedovolenému přistěhovalectví či přeshraniční trestné činnosti;

d)

z hodnocení prostředí v určených oblastech v námořním prostoru a na vnějších pozemních hranicích za účelem optimalizace monitorování a hlídkování;

e)

ze selektivního monitorování určených předhraničních oblastí na vnějších hranicích, které byly na základě analýzy rizik a informací označeny jako potenciální výchozí nebo tranzitní oblasti pro nedovolené přistěhovalectví či přeshraniční trestnou činnost.

a)

ze systémů hlášení lodí, v souladu s jejich příslušnými právními základy;

b)

ze satelitních snímků;

c)

ze senzorů instalovaných na vozidlech, plavidlech nebo jiných dopravních prostředcích.

a)

nízkou úroveň dopadu, mají-li incidenty související s nedovoleným přistěhovalectvím nebo přeshraniční trestnou činností, ke kterým na daném hraničním úseku dochází, na bezpečnost hranic nevýznamný dopad;

b)

střední úroveň dopadu, mají-li incidenty související s nedovoleným přistěhovalectvím nebo přeshraniční trestnou činností, ke kterým na daném hraničním úseku dochází, na bezpečnost hranic mírný dopad;

c)

vysokou úroveň dopadu, mají-li incidenty související s nedovoleným přistěhovalectvím nebo přeshraniční trestnou činností, ke kterým na daném hraničním úseku dochází, na bezpečnost hranic významný dopad.

a)

je-li úseku vnějších hranic přiřazena nízká úroveň dopadu, vnitrostátní orgány příslušné pro ostrahu vnějších hranic zajistí pravidelnou ostrahu na základě analýzy rizik a zabezpečí, aby byl v příhraniční oblasti udržován v pohotovosti dostatečný počet personálu a zdrojů pro účely sledování, identifikace a zadržení;

b)

je-li úseku vnějších hranic přiřazena střední úroveň dopadu, vnitrostátní orgány příslušné pro ostrahu vnějších hranic vedle opatření přijatých podle písmene a) zajistí, aby na tomto úseku hranice byla v oblasti ostrahy přijata vhodná opatření. Přijetí těchto opatření v oblasti ostrahy se oznamuje národnímu koordinačnímu centru. Národní koordinační centrum koordinuje veškerou podporu poskytovanou v souladu s čl. 5 odst. 3;

c)

je-li úseku vnějších hranic přiřazena vysoká úroveň dopadu, dotčený členský stát vedle opatření přijatých podle písmene b) zajistí prostřednictvím národního koordinačního centra, aby byla vnitrostátním orgánům působícím na tomto úseku vnějších hranic poskytnuta nezbytná podpora a aby byla v oblasti ostrahy přijata zesílená opatření. Uvedený členský stát může agenturu požádat o podporu v souladu s podmínkami pro zahájení společných operací nebo zásahů rychlé reakce stanovenými v nařízení (ES) č. 2007/2004.

a)

přednostním zacházením při společném používání nástrojů ostrahy;

b)

koordinací nasazení evropských jednotek pohraniční stráže v souladu s nařízením (ES) č. 2007/2004;

c)

zajištěním nasazení technického vybavení, které má agentura k dispozici, v souladu s nařízením (ES) č. 2007/2004;

d)

koordinací případné další podpory, kterou nabídnou jiné členské státy.

a)

s Evropským policejním úřadem (Europol) za účelem výměny informací o přeshraniční trestné činnosti, jež mají být zahrnuty do evropského situačního obrazu;

b)

se satelitním střediskem Evropské unie, Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost a Evropskou agenturou pro kontrolu rybolovu při zajišťování společného využívání nástrojů ostrahy;

c)

s Komisí, Evropskou službou pro vnější činnost a institucemi a jinými subjekty Unie včetně Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, jež mohou agentuře poskytovat informace, které jsou relevantní pro zajišťování funkčnosti evropského situačního obrazu a společného zpravodajského předhraničního obrazu;

d)

s mezinárodními organizacemi, jež mohou agentuře poskytovat informace, které jsou relevantní pro zajištění funkčnosti evropského situačního obrazu a společného předhraničního zpravodajského obrazu.

a)

informace obsažené ve vnitrostátním situačním obraze členského státu v rozsahu, v jakém jsou předávány agentuře pro účely evropského situačního obrazu a společného předhraničního zpravodajského obrazu,

b)

informace shromážděné Irskem a Spojeným královstvím, které jsou relevantní pro účely evropského situačního obrazu a společného předhraničního zpravodajského obrazu,

c)

informace podle čl. 9 odst. 9.

1)

V čl. 2 odst. 1 se písmeno i) nahrazuje tímto:

2)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 11ca

Zpracování osobních údajů v rámci EUROSURu

Agentura může zpracovávat osobní údaje v souladu s čl. 13 odst. 2 nařízení (EU) č. 1052/2013, který se použije v souladu s opatřeními uvedenými v článku 11a tohoto nařízení. Při zpracovávání těchto údajů jsou zejména dodržovány zásady nezbytnosti a přiměřenosti a osobní údaje zpracovávané agenturou nesmějí být předány ani sděleny třetím zemím.“

6.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/27

(1)

Schengenský prostor bez kontrol na vnitřních hranicích závisí na tom, jak účinně a účelně členské státy uplatňují doprovodná opatření v oblasti vnějších hranic, vízové politiky Schengenského informačního systému, ochrany údajů, policejní spolupráce, justiční spolupráce v trestních věcech a protidrogových politik.

(2)

Rozhodnutím výkonného výboru ze dne 16. září 1998 (2) (SCH/Com-ex (98) 26 def) (dále jen „rozhodnutí z 16. září 1998“) byl zřízen Stálý výbor pro hodnocení a provádění Schengenu. Stálý výbor obdržel mandát za prvé zjistit, zda jsou splněny všechny podmínky nezbytné k odstranění kontrol na vnitřních hranicích s kandidátskými zeměmi, a za druhé zajistit, aby bylo schengenské acquis řádně uplatňováno státy, které je již plně provádějí.

(3)

Zvláštní hodnotící a monitorovací mechanismus k ověření uplatňování schengenského acquis je nezbytný vzhledem k nutnosti zajistit vysoký jednotný standard při jeho uplatňování v praxi a k zachování vysoké úrovně vzájemné důvěry mezi těmi členskými státy, které tvoří součást prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích. Tento mechanismus by měl být založen na úzké spolupráci mezi Komisí a těmito členskými státy.

(4)

Haagský program (3) vyzývá Komisi, aby ihned po dokončení odstraňování kontrol na vnitřních hranicích předložila návrh na doplnění stávajících schengenských postupů pro vyhodnocování kontrolním mechanismem, který zajistí plnou účast odborníků členských států, včetně neohlášených inspekcí.

(5)

Podle Stockholmského programu (4) zůstane význam hodnocení schengenského prostoru i nadále zásadní, a mělo by být proto zlepšeno posílením úlohy Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex), zřízené nařízením Rady (ES) č. 2007/2004 (5), v této oblasti.

(6)

Hodnotící mechanismus stanovený rozhodnutím z 16. září 1998 by tedy měl být revidován a uvedené rozhodnutí by mělo být zrušeno.

(7)

Zkušenosti získané během předchozích hodnocení ukazují, že je třeba zachovat soudržný hodnotící mechanismus zahrnující všechny oblasti schengenského acquis kromě těch, pro které již existuje podle práva Unie zvláštní hodnotící mechanismus.

(8)

V souladu s článkem 70 Smlouvy o fungování EU by měly členské státy ve spolupráci s Komisí vést objektivní a nestranné hodnocení provádění politik Unie v prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Z důvodu účinnosti by řádný hodnotící proces měl zahrnovat řádná následná opatření a monitorování hodnotících zpráv, což by měla zajišťovat Komise.

(9)

S cílem zvýšit účinnost hodnotícího mechanismu by kromě toho měly být zajištěny jednotné podmínky pro provádění tohoto nařízení. Za tím účelem by některé prováděcí pravomoci měly být svěřeny Komisi a jiné Radě.

(10)

Pravomoci připravovat a plánovat hodnocení a pravomoc přijímat hodnotící zprávy by měly být svěřeny Komisi. Řada těchto pravomocí by měla být vykonávána v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (6). Podle čl. 2 odst. 2 písm. b) bodu iii) uvedeného nařízení se má pro přijímání takových aktů použít přezkumný postup.

(11)

V zájmu posílení vzájemné důvěry mezi členskými státy, zajištění jejich lepší koordinace na úrovni Unie a zvýšení vzájemného tlaku by prováděcí pravomoc přijímat doporučení pro nápravná opatření zaměřená na řešení jakýchkoli nedostatků zjištěných v hodnotících zprávách měla být svěřena Radě. Tato prováděcí pravomoc odráží zvláštní pravomoci svěřené Radě článkem 70 Smlouvy o fungování EU v oblasti vzájemného hodnocení provádění politik Unie v prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Přiměřeným způsobem odráží účel hodnotícího mechanismu založeného na tomto lex specialis, jímž je v této zvláštní oblasti plnění doplňující funkce monitorování účinnosti praktického provádění politik Unie prostřednictvím vzájemného hodnocení, a to souběžně s obecnou pravomocí Komise dohlížet na uplatňování práva Unie pod kontrolou Soudního dvora Evropské unie prostřednictvím řízení pro nesplnění povinnosti. Tato prováděcí pravomoc svěřená Radě navíc přispívá k naplnění přání Evropské rady, vyjádřeného v jejích závěrech ze dne 23. a 24. června 2011, aby se dále posílila spolupráce v schengenském prostoru prostřednictvím zvyšování vzájemné důvěry mezi členskými státy a aby členské státy nesly rovným dílem odpovědnost za zabezpečení účinného uplatňování všech schengenských pravidel v souladu s dohodnutými společnými standardy a se základními zásadami a normami. V souladu se závěry Rady ze dne 8. března 2012 tato prováděcí pravomoc rovněž přispívá ke zlepšení správy schengenského prostoru prostřednictvím politických diskusí na ministerské úrovni o řádném fungování schengenského prostoru, včetně diskusí v situacích, kdy hodnotící zprávy poukázaly na vážné nedostatky. Tyto diskuse probíhající ve smíšeném výboru, který tvoří členské státy Unie a státy přidružené k Schengenu, by měly pomáhat Radě, aby v rámci svých pravomocí přijímala rozhodnutí s cílem zajistit efektivní fungování schengenského prostoru. Svěření takové prováděcí pravomoci Radě navíc přiměřeným způsobem zohledňuje případnou politicky citlivou povahu doporučení, neboť se často dotýká vnitrostátních výkonných a donucovacích pravomocí.

(12)

Hodnotící mechanismus by měl stanovit transparentní, účinná a jasná pravidla, pokud jde o metodu uplatňovanou pro hodnocení, využívání vysoce kvalifikovaných odborníků pro návštěvy na místě a následná opatření navazující na zjištění vyplývající z těchto hodnocení. Tato metoda by měla zejména upravovat neohlášené návštěvy na místě, jež by doplňovaly ohlášené návštěvy na místě, především pokud jde o hraniční kontroly a víza.

(13)

Hodnotící a monitorovací mechanismus by měl pokrývat všechny aspekty schengenského acquis. Pokud jde o otázku hranic, měl by tento mechanismus pokrývat jak účinnost ochrany vnějších hranic, tak neprovádění kontrol na vnitřních hranicích.

(14)

Během hodnocení a monitorování by měla být věnována pozornost zejména dodržování základních práv při uplatňování schengenského acquis.

(15)

Hodnocení by mělo zaručit, že členské státy používají schengenská pravidla účinně a v souladu se základními zásadami a normami. Hodnotící mechanismus by se proto měl vztahovat na všechny relevantní legislativní a provozní činnosti, jež přispívají k fungování prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích.

(16)

V zájmu posílení účinnosti a spolehlivosti hodnotícího mechanismu by ve všech hodnoceních mělo být zohledněno řádné fungování orgánů, které uplatňují příslušné části schengenského acquis. To zvýší schopnost hodnotícího mechanismu zaručit účinné uplatňování schengenských pravidel členskými státy v souladu se základními zásadami a normami, jak požadovala Evropská rada ve svých závěrech ze dne 23. a 24. června 2011 Bude to zároveň v souladu s požadavkem Evropské rady, vysloveným v jejích závěrech ze dne 1. a 2. března 2012, aby hodnotící mechanismus řešil požadované fungování orgánů zapojených do uplatňování schengenského acquis.

(17)

Frontex by měl podporovat provádění hodnotícího mechanismu, a to přednostně v oblasti hodnocení rizik, jež se týká vnějších hranic. Mělo by být rovněž možné, aby hodnotící mechanismus příležitostně využíval odborné znalosti Frontexu pro návštěvy na místě na vnějších hranicích.

(18)

Jiné instituce a subjekty Unie, jako je Evropský policejní úřad (Europol), zřízený rozhodnutím rady 2009/371/SVV (7), a Eurojust, zřízený rozhodnutím Rady 2002/187/SVV (8), by měly případně podporovat provádění hodnotícího mechanismu v oblastech, na které se vztahuje jejich mandát. Mělo by být rovněž možné, aby hodnotící mechanismus tam, kde je to relevantní, využíval odborných znalostí institucí nebo jiných subjektů Unie, pokud poskytují pomoc při uskutečňování návštěv na místě týkajících se oblastí schengenského acquis, jež spadají do jejich působnosti. To by se například mělo týkat evropského inspektora ochrany údajů, pokud jde o hodnocení týkající se ochrany údajů, do nichž mohou být zapojeny rovněž vnitrostátní úřady pro ochranu údajů.

(19)

Členské státy a Komise by měly zajistit, aby odborníci, kteří byli vysláni na návštěvy na místě, měli nezbytné odborné zkušenosti a absolvovali za tímto účelem zvláštní odbornou přípravu, mimo jiné v oblasti dodržování základních práv. Odpovídající odbornou přípravu by měly poskytovat příslušné instituce a jiné subjekty Unie, například Frontex, a ve prospěch členských států by měly být uvolněny finanční prostředky na iniciativy zaměřené na zvláštní odbornou přípravu v oblasti hodnocení schengenského acquis ze stávajících finančních nástrojů Unie a z dalšího rozvoje těchto nástrojů.

(20)

Vzhledem ke zvláštní úloze svěřené Evropskému parlamentu a vnitrostátním parlamentům v poslední větě článku 70 Smlouvy o fungování EU a k důrazu kladenému na úlohu vnitrostátních parlamentů v čl. 12 písm. c) Smlouvy o Evropské unii je nezbytné zajistit, aby Rada a Komise plně informovaly Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty o obsahu a výsledcích hodnocení. Pokud by navíc Komise předložila návrh na změnu tohoto nařízení, Rada by v souladu s čl. 19 odst. 7 písm. h) svého jednacího řádu konzultovala Evropský parlament, aby před přijetím konečného znění v co největší možné míře zohlednila jeho stanovisko.

(21)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců od přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(22)

Spojené království se účastní tohoto nařízení v souladu s čl. 5 odst. 1 Protokolu č. 19 o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a v souladu s čl. 8 odst. 2 rozhodnutí Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (9).

(23)

Irsko se účastní tohoto nařízení v souladu s čl. 5 odst. 1 Protokolu č. 19 o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a v souladu s čl. 6 odst. 2 rozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (10).

(24)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (11), která spadají do oblasti uvedené v článku 1 rozhodnutí Rady 1999/437/ES (12) o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody.

(25)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (13), která spadají do oblasti uvedené v článku 1 rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (14).

(26)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (15), která spadají do oblasti uvedené v článku 1 rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (16).

(27)

Vzhledem k tomu, že podle rozhodnutí z 16. září 1998 začalo hodnocení Kypru již před vstupem tohoto nařízení v platnost, nepoužije se toto nařízení na Kypr do 1. ledna 2016.

(28)

Vzhledem ke skutečnosti, že ověřování v souladu s platnými schengenskými hodnotícími postupy týkajícími se Bulharska a Rumunska již bylo dokončeno podle čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005, ověření uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení se pro tyto členské státy neprovede.

(29)

Odborníci z Kypru, Bulharska, Rumunska a Chorvatska by se měli nicméně účastnit hodnocení všech částí schengenského acquis,

a)

k ověření uplatňování schengenského acquis v členských státech, ve kterých se použije v plném rozsahu, a v členských státech, ve kterých se v souladu s příslušnými protokoly připojenými ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU schengenské acquis použije zčásti;

b)

k ověření, zda byly splněny nezbytné podmínky pro uplatňování všech příslušných částí schengenského acquis v těch členských státech, pro něž nebylo přijato rozhodnutí Rady uvádějící, že se ustanovení schengenského acquis použijí v plném rozsahu nebo zčásti, s výjimkou těch členských států, jejichž hodnocení již byla ukončena v době vstupu tohoto nařízení v platnost.

a)

uplatňování schengenského acquis nebo jeho částí jedním členským státem, jak je upřesněno ve víceletém programu hodnocení, a

b)

kde je to relevantní, uplatňování konkrétních částí schengenského acquis ve více členských státech (tematická hodnocení).

a)

nejméně šest týdnů před konáním ohlášené návštěvy na místě;

b)

nejméně 24 hodin před konáním neohlášené návštěvy na místě.

a)

vyhovující;

b)

vyhovující s nutnými zlepšeními;

c)

nevyhovující.