24.8.2013

Úřední věstník Evropské unie

L 226/1

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2013/39/EU

ze dne 12. srpna 2013,

kterou se mění směrnice 2000/60/ES a 2008/105/ES, pokud jde o prioritní látky v oblasti vodní politiky

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Znečišťování povrchových vod chemickými látkami představuje ohrožení vodního prostředí účinky, jako jsou například akutní a chronická toxicita u vodních organizmů, akumulace znečišťujících látek v ekosystému a úbytek stanovišť a biologické rozmanitosti, jakož i ohrožení lidského zdraví. Přednostně je třeba zjistit příčiny znečištění a řešit problematiku emisí znečišťujících látek přímo u zdroje, a to ekonomicky i environmentálně nejúčinnějším způsobem.

(2)	Podle druhé věty čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) má být politika Unie v oblasti životního prostředí založena na zásadách obezřetnosti a prevence, odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje a na zásadě „znečišťovatel platí“.

(3)	Čištění odpadních vod může být velmi nákladné. S cílem usnadnit levnější a nákladově efektivnější čištění by mohl být podporován vývoj inovativních technologií čištění vody.

(4)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (4), stanoví strategii proti znečišťování vod. Tato strategie zahrnuje určení prioritních látek mezi těmi, které na úrovni Unie představují významné riziko pro vodní prostředí nebo jeho prostřednictvím. Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2455/2001/ES ze dne 20. listopadu 2001, kterým se stanoví seznam prioritních látek v oblasti vodní politiky (5), stanoví první seznam 33 látek nebo skupin látek, které byly určeny jako prioritní látky na úrovni Unie pro zahrnutí do přílohy X směrnice 2000/60/ES.

(5)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/105/ES ze dne 16. prosince 2008 o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky (6) stanoví v souladu se směrnicí 2000/60/ES normy environmentální kvality (NEK) pro 33 prioritních látek uvedených v rozhodnutí č. 2455/2001/ES a pro osm dalších znečišťujících látek, které již byly na úrovni Unie regulovány.

(6)

V souladu s čl. 191 odst. 3 Smlouvy o fungování EU přihlédne Unie při přípravě politiky v oblasti životního prostředí k dostupným vědeckým a technickým údajům, podmínkám životního prostředí v různých regionech Unie, možnému prospěchu a nákladům plynoucím z činnosti nebo nečinnosti, jakož i k hospodářskému a sociálnímu rozvoji Unie jako celku a vyváženému rozvoji jejích regionů. Vědecké, environmentální a socioekonomické faktory, včetně faktorů týkajících se lidského zdraví, je třeba zohlednit i při přípravě nákladově efektivní a přiměřené politiky v oblasti prevence a kontroly chemického znečištění povrchových vod, a to i v rámci přezkumu seznamu prioritních látek v souladu s čl. 16 odst. 4 směrnice 2000/60/ES. Za tímto účelem je třeba důsledně uplatňovat zásadu, že znečišťovatel platí, která je základem směrnice 2000/60/ES.

(7)

Komise provedla přezkum seznamu prioritních látek v souladu s čl. 16 odst. 4 směrnice 2000/60/ES a s článkem 8 směrnice 2008/105/ES a dospěla k závěru, že je třeba změnit seznam prioritních látek stanovením nových látek pro prioritní opatření na úrovni Unie, stanovit NEK pro tyto nově určené látky, v závislosti na vědeckém pokroku revidovat NEK pro některé stávající látky a u některých stávajících i nově určených prioritních látek stanovit NEK pro biotu.

(8)	Přezkum seznamu prioritních látek byl podložen rozsáhlými konzultacemi s odborníky z útvarů Komise, členských států, zúčastněných stran a Vědeckého výboru pro zdravotní a environmentální rizika.

(9)

Revidované NEK pro stávající prioritní látky by měly být poprvé zohledněny v plánech povodí na období let 2015 až 2021. Nově určené prioritní látky a jejich NEK by měly být zohledněny při vytváření doplňujících monitorovacích programů a v předběžných programech opatření, které mají být předloženy do konce roku 2018. S cílem dosáhnout dobrého chemického stavu povrchových vod by revidované NEK pro existující prioritní látky měly být splněny do konce roku 2021 a NEK pro nově určené prioritní látky do konce roku 2027, aniž je tím dotčen čl. 4 odst. 4 až 9 směrnice 2000/60/ES, kde jsou zahrnuta mimo jiné ustanovení o prodloužení lhůty, v rámci níž musí být dosaženo dobrého chemického stavu povrchové vody, nebo o plnění méně přísných environmentálních cílů u konkrétních vodních útvarů z důvodů neúměrných nákladů nebo socioekonomických potřeb, a to za předpokladu, že nedojde k dalšímu zhoršení stavu dotčených vodních útvarů. Určení chemického stavu povrchových vod ve lhůtě do roku 2015 stanovené v článku 4 směrnice 2000/60/ES by proto mělo být založeno pouze na látkách a NEK stanovených ve směrnici 2008/105/ES v platném znění ke dni 13. ledna 2009, pokud tyto NEK nejsou přísnější než revidované NEK podle této směrnice, v kterémžto případě by se měly použít NEK revidované.

(10)

Od přijetí směrnice 2000/60/ES bylo přijato mnoho aktů Unie, které v souladu s čl. 16 odst. 6 uvedené směrnice stanoví omezování emisí jednotlivých prioritních látek. Mnoho opatření na ochranu životního prostředí navíc spadá do oblasti působnosti jiných platných předpisů práva Unie. Za předpokladu, že cílů, které stanoví čl. 16 odst. 1 směrnice 2000/60/ES, může být účinně dosaženo v rámci stávajících nástrojů, by měla být dána přednost provádění a revizi uvedených nástrojů před zaváděním nových opatření. Zařazením látky do přílohy X směrnice 2000/60/ES není dotčeno uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (7).

(11)

S cílem zlepšit koordinaci mezi směrnicí 2000/60/ES, nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek a o zřízení Evropské agentury pro chemické látky (8) a příslušnými odvětvovými právními předpisy je třeba prozkoumat případnou součinnost, aby bylo možné určit oblasti, kde by mohly být údaje získané při provádění směrnice 2000/60/ES použity na podporu registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek a jiných příslušných postupů hodnocení látek, a naopak oblasti, kde by mohly být údaje nashromážděné pro účely hodnocení látek podle nařízení REACH a příslušných odvětvových právních předpisů použity na podporu provádění směrnice 2000/60/ES včetně rozdělení látek podle priority uvedeného v čl. 16 odst. 2 uvedené směrnice.

(12)

Postupného snižování znečištění způsobeného prioritními látkami a zastavení nebo postupného odstranění vypouštění, emisí a úniků prioritních nebezpečných látek, jak je požadované směrnicí 2000/60/ES, může být často nejhospodárněji dosaženo prostřednictvím opatření Unie pro jednotlivé látky u zdroje stanovených například již v nařízeních (ES) č. 1907/2006, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 528/2012 (9), nebo ve směrnicích 2001/82/ES (10), 2001/83/ES (11) či 2010/75/EU (12). Je proto třeba posílit soudržnost mezi těmito právními akty, směrnicí 2000/60/ES a dalšími příslušnými právními předpisy s cílem zajistit náležité uplatňování mechanismů omezování znečištění u zdroje. Pokud z výsledků pravidelného přezkumu přílohy X směrnice 2000/60/ES a dostupných údajů z monitorování vyplyne, že zavedená opatření na úrovni Unie nebo členského státu nejsou dostatečná k zajištění NEK u některých prioritních látek nebo k dosažení cíle spočívajícího v ukončení nebo v postupném ukončení používání některých prioritních nebezpečných látek, je třeba podniknout na úrovni Unie nebo členského státu přiměřené kroky za účelem dosažení cílů směrnice 2000/60/ES, přičemž se zohlední hodnocení rizik, analýza socioekonomických podmínek a nákladů a přínosů provedená podle příslušných právních předpisů, jakož i dostupnost alternativních látek.

(13)

Od okamžiku, kdy byly odvozeny NEK pro 33 prioritních látek uvedených v příloze X směrnice 2000/60/ES, byla dokončena řada hodnocení rizik podle nařízení Rady (EHS) č. 793/93 ze dne 23. března 1993 o hodnocení a kontrole rizik existujících látek (13), později nahrazeného nařízením (ES) č. 1907/2006. S cílem zajistit odpovídající úroveň ochrany a aktualizovat NEK v souladu s nejnovějšími vědeckými a technickými poznatky, pokud jde o rizika pro vodní prostředí nebo jeho prostřednictvím, je třeba revidovat NEK pro některé ze stávajících látek.

(14)

Pomocí postupů uvedených v čl. 16 odst. 2 směrnice 2000/60/ES byly určeny a podle priorit rozděleny další látky, které představují významné riziko pro vodní prostředí nebo jeho prostřednictvím na úrovni Unie, a měly by být zařazeny do seznamu prioritních látek. Při odvození NEK pro uvedené látky byly vzaty v úvahu nejnovější dostupné vědecké a technické informace.

(15)

Znečištění vody a půdy rezidui léčivých přípravků se stává novým ekologickým problémem. Při hodnocení a kontrole rizik, které léčivé přípravky představují pro vodní prostředí nebo jeho prostřednictvím, by se měla věnovat dostatečná pozornost cílům Unie v oblasti životního prostředí. V zájmu řešení daného problému by Komise měla provést studii rizik environmentálních dopadů léčivých přípravků a poskytnout analýzu relevance a efektivity stávajícího legislativního rámce, pokud jde o ochranu vodního prostředí a lidského zdraví prostřednictvím vodního prostředí.

(16)

Odvození NEK pro prioritní nebezpečné látky obvykle zahrnuje vyšší úroveň nejistoty, než je tomu v případě prioritních látek, ale NEK přesto stanoví referenční hodnotu k posouzení plnění cíle dobrého chemického stavu povrchových vod, jak je definován v čl. 2 bodu 24 a čl. 4 odst. 1 písm. a) bodech ii) a iii) směrnice 2000/60/ES. V zájmu zajištění odpovídající úrovně ochrany životního prostředí a lidského zdraví by však cílem mělo být zastavení nebo postupné odstranění vypouštění, emisí a úniků prioritních nebezpečných látek, jak je stanoveno v čl. 4 odst. 1 písm. a) bodě iv) směrnice 2000/60/ES.

(17)

V posledních letech výrazně přibylo vědeckých poznatků o osudu a účincích znečišťujících látek ve vodě. Je známo více o tom, ve které složce vodního prostředí (vodě, sedimentu nebo biotě, dále jen „matrici“) je pravděpodobné, že se látka objeví, a tedy kde bude její koncentrace s největší pravděpodobností měřitelná. Některé značně hydrofobní látky se hromadí v biotě a ve vodě se stanovují obtížně, a to i za použití nejmodernějších analytických metod. Pro takové látky by měly být stanoveny NEK v biotě. Aby se však využilo monitorovací strategie členských států a aby bylo možné ji přizpůsobit místním podmínkám, měly by mít členské státy možnost použít NEK pro alternativní matrice (vodu, sedimenty nebo biotu) nebo případně alternativní biotické taxony, například korýše podkmene Crustacea, ryby v parafyletickém smyslu, třídu Cephalopoda nebo třídu Bivalvia (slávky a srdcovky), za předpokladu, že úroveň ochrany, kterou poskytuje NEK a monitorovací systém uplatňovaný členskými státy, bude stejná jako ta, kterou poskytují NEK a matrice stanovené v této směrnici.

(18)	Nové monitorovací postupy, jako jsou pasivní odběr vzorků a jiné nástroje, skýtají potenciál pro budoucí využití, a proto je třeba pracovat na jejich vývoji.

(19)

Směrnice Komise 2009/90/ES ze dne 31. července 2009, kterou se podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES stanoví technické specifikace chemické analýzy a monitorování stavu vod (14), zavádí minimální pracovní kritéria pro metody analýzy používané při monitorování stavu vod. Tato kritéria zajišťují smysluplné a relevantní informace z monitorování tím, že vyžadují použití analytických metod, které jsou dostatečně citlivé, aby zajistily, že jakékoli překročení NEK lze spolehlivě zjistit a změřit. Členské státy by měly mít povoleno použít jiné monitorovací matrice nebo biotické taxony než matrice nebo taxony uvedené v této směrnici pouze v případě, že použitá analytická metoda splňuje minimální pracovní kritéria stanovená v článku 4 směrnice 2009/90/ES pro příslušné NEK a matrice nebo biotické taxony, nebo je přinejmenším stejně účinná jako metoda, která je k dispozici pro NEK, a matrice nebo biotické taxony podle této směrnice.

(20)

Provádění této směrnice s sebou nese výzvy, jako jsou například různé možnosti řešení vědeckých, technických a praktických otázek a neúplnost monitorovacích metod, jakož i omezené lidské a finanční zdroje. Ve snaze vyřešit některé z těchto výzev by měl vývoj strategií monitorování a analytických metod podpořených odbornou činností skupin odborníků v rámci společné strategie provádění směrnice 2000/60/ES.

(21)

Perzistentní, bioakumulativní a toxické látky (látky PBT) a další látky, které se chovají jako látky PBT, lze desítky let nacházet ve vodním prostředí v množstvích, která představují významné riziko, a to i v případě, že byla přijata rozsáhlá opatření ke snížení nebo odstranění emisí těchto látek. Některé tyto látky jsou také schopné dálkového přenosu a jsou v životním prostředí široce rozšířené. Některé z těchto látek patří mezi stávající a nově určené prioritní nebezpečné látky. U některých z uvedených látek je prokázaná dlouhodobá přítomnost ve vodním prostředí na úrovni Unie, a tyto konkrétní látky proto vyžadují zvláštní pozornost, pokud jde o jejich vliv na znázorňování chemického stavu podle směrnice 2000/60/ES a pokud jde o požadavky na monitorování.

(22)

Pokud jde o znázorňování chemického stavu podle směrnice 2000/60/ES přílohy V oddílu 1.4.3, měly by mít členské státy možnost předkládat odděleně informace o vlivu, který mají na chemický stav látky, jež se chovají jako všudypřítomné látky PBT, aby bylo zjevné zlepšení jakosti vody dosažené u jiných látek. Povinná mapa zahrnující všechny látky by mohla být navíc doplněna o další mapy, přičemž některé by znázorňovaly látky, které se chovají jako všudypřítomné látky PBT, a další by odděleně znázorňovaly ostatní látky.

(23)

Monitorování by mělo být přizpůsobeno prostorovému a časovému rozsahu očekávaných rozdílů v koncentracích. Vzhledem k rozsáhlému výskytu a předpokládané dlouhé době přetrvávání v prostředí u látek, které se chovají jako všudypřítomné látky PBT, by členské státy měly mít možnost omezit počet monitorovacích míst nebo četnost monitorování těchto látek na minimální úroveň schopnou zajistit spolehlivou analýzu dlouhodobých trendů, pokud je k dispozici statisticky spolehlivý informační základ pro monitorování.

(24)

Zvláštní pozornost věnovaná látkám, které se chovají jako všudypřítomné látky PBT, nezbavuje Unii nebo členské státy povinnosti přijímat opatření ke snížení nebo odstranění vypouštění, emisí a úniků těchto látek nad rámec těch, která již byla přijata, a to i na mezinárodní úrovni, aby bylo dosaženo cílů stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/60/ES.

(25)

V čl. 10 odst. 3 směrnice 2000/60/ES se stanoví, že pokud jakostní cíl nebo norma kvality, které jsou stanoveny na základě uvedené směrnice, na základě směrnic uvedených v příloze IX směrnice 2000/60/ES, nebo na základě jakéhokoli jiného právního předpisu Unie, vyžadují přísnější podmínky, než které by vyplývaly z uplatnění čl. 10 odst. 2 uvedené směrnice, bude v souladu s tím stanoveno přísnější omezování emisí. Podobné ustanovení bylo rovněž zařazeno do článku 18 směrnice 2010/75/EU. Z těchto článků vyplývá, že omezování emisí stanovené právními předpisy uvedenými v čl. 10 odst. 2 směrnice 2000/60/ES by mělo být minimálním použitým omezením. Pokud takové kontroly nedokážou zajistit splnění NEK, například u látky chovající se jako všudypřítomná látka PTB, stejně tak by ale toto splnění nemohly zajistit ani přísnější podmínky, a to ani ve spojení s přísnějšími podmínkami pro jiné vypouštění, emise a úniky mající vliv na vodní útvar, nebylo by možné považovat tyto přísnější podmínky za nezbytné pro splnění dané NEK.

(26)

Pro hodnocení rizik, na základě kterých se určí nové prioritní látky, je zapotřebí vysoká kvalita údajů z monitorování a údaje o ekotoxikologických a toxikologických účincích látek. Údaje z monitorování získané od členských států se sice v posledních letech výrazně zlepšily, avšak nejsou vždy vhodné pro daný účel, pokud jde o jejich kvalitu a pokrytí Unie. Údaje z monitorování chybí zejména u mnoha nových znečišťujících látek, jež lze definovat jako znečišťující látky, které nejsou v současné době na úrovni Unie zahrnuty do běžných monitorovacích programů, ale které by mohly představovat značné riziko vyžadující regulaci těchto látek vzhledem k jejich možným ekotoxikologickým a toxikologickým účinkům a k jejich koncentracím v životním vodním prostředí.

(27)

Je zapotřebí zavést nový mechanismus, který by Komisi poskytoval cílené, vysoce kvalitní informace z monitorování o koncentracích látek ve vodním prostředí a byl by zaměřen na nové znečišťující látky a látky, u nichž nejsou dostupné údaje z monitorování dostatečně kvalitní pro účely hodnocení rizik. Nový mechanismus by měl usnadnit shromažďování těchto informací v povodích celé Unie a doplňovat údaje z monitorování z programů podle článků 5 a 8 směrnice 2000/60/ES a dalších spolehlivých zdrojů. V zájmu udržení nákladů na monitorování na přiměřené úrovni by se měl mechanismus zaměřit na omezený počet látek, které jsou dočasně zařazeny na seznam sledovaných látek, a na omezený počet monitorovacích míst, ale zároveň by měl poskytovat reprezentativní údaje, které jsou vhodné pro účely procesu stanovení prioritních látek na úrovni Unie. Tento seznam by měl být dynamický, s omezenou časovou platností, aby reagoval na nové informace o možných rizicích, které představují nové znečišťující látky, a zabránil monitorování látek po dobu delší, než je nezbytně nutné.

(28)

Aby se zjednodušilo a zefektivnilo povinné podávání zpráv členskými státy a zvýšila soudržnost s ostatními souvisejícími prvky vodního hospodářství, měly by být oznamovací povinnosti podle článku 3 směrnice 2008/105/ES sloučeny s celkovými požadavky na podávání zpráv podle článku 15 směrnice 2000/60/ES.

(29)

Pokud jde o znázornění chemického stavu v souladu s oddílem 1.4.3 přílohy V směrnice 2000/60/ES, členské státy by pro účely aktualizace programů opatření a plánů povodí prováděné v souladu s čl. 11 odst. 8 a s čl. 13 odst. 7 směrnice 2000/60/ES měly mít možnost předkládat odděleně informace o vlivu, který mají na chemický stav nově určené prioritní látky a stávající prioritní látky s revidovanými NEK, aby zavedení nových požadavků nebylo mylně pokládáno za ukazatel toho, že došlo ke zhoršení chemického stavu povrchových vod. Povinná mapa zahrnující všechny látky by mohla být navíc doplněna o další mapy, přičemž některé by znázorňovaly nově určené látky a stávající látky s revidovanými NEK a další by odděleně znázorňovaly ostatní látky.

(30)

Je důležité, aby veřejnosti byly včas poskytnuty environmentální informace o stavu povrchových vod v Unii a úspěšných výsledcích strategií snižování chemického znečištění. V zájmu zajištění lepšího přístupu a transparentnosti by měl být v každém členském státě zřízen centrální portál poskytující veřejnosti v elektronické podobě informace o plánech povodí a jejich přezkumech a aktualizacích.

(31)

Přijetím tohoto návrhu a předložením své zprávy Evropskému parlamentu a Radě Komise dokončila svůj první přezkum seznamu prioritních látek, jak to vyžaduje článek 8 směrnice 2008/105/ES. Zahrnoval i přezkum látek v příloze III uvedené směrnice, z nichž některé byly určeny k zařazení mezi prioritní látky. V současné době neexistuje dostatek podkladů pro zahrnutí ostatních látek uvedených v příloze III mezi prioritní látky. Možnost získat nové informace týkající se těchto látek znamená, že tyto látky nejsou vyloučeny z budoucího přezkumu, jak je tomu u ostatních látek, které byly ve stávajícím přezkumu posouzeny, ale nebyly zařazeny mezi prioritní látky. Příloha III směrnice 2008/105/ES je tedy zastaralá a měla by být zrušena. Článek 8 této směrnice by měl být odpovídajícím způsobem změněn, a to i pokud jde o lhůtu pro podávání zpráv Evropskému parlamentu a Radě.

(32)

Za účelem toho, aby bylo možné včas reagovat na příslušný technický a vědecký pokrok v oblasti působnosti této směrnice, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o aktualizaci metod pro uplatňování NEK stanovených ve směrnici. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(33)

Za účelem zlepšení informační základny pro budoucí určování prioritních látek, zejména pokud jde o nově se objevující znečišťující látky, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o vypracování a aktualizaci seznamu sledovaných látek. Kromě toho by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice nebo formátů zpráv o údajích a informacích z monitorování podávaných Komisi. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (15).

(34)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011 (16) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(35)

Jelikož cíle této směrnice, totiž dosažení dobrého chemického stavu povrchových vod stanovením NEK pro prioritní látky a některé další znečišťující látky, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu potřeby zachovat stejnou úroveň ochrany povrchových vod v celé Unii lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(36)	Směrnice 2000/60/ES a 2008/105/ES by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 2000/60/ES se mění takto:

1)	V článku 16 se odstavec 4 nahrazuje tímto: „4. Komise přezkoumá přijatý seznam prioritních látek nejpozději do čtyř let ode dne vstupu této směrnice v platnost a poté alespoň každých šest let a předloží případné návrhy.“

2)	Příloha X se nahrazuje zněním uvedeným v příloze I této směrnice.

Článek 2

Směrnice 2008/105/ES se mění takto:

Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se použijí definice uvedené v článku 2 směrnice 2000/60/ES a v článku 2 směrnice Komise 2009/90/ES ze dne 31. července 2009, kterou se podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES stanoví technické specifikace chemické analýzy a monitorování stavu vod (*1).

Kromě toho se použijí tyto definice:

1)	„Matricí“ se rozumí složka vodního prostředí, jako je voda, sedimenty nebo biota.

2)	„Biotickým taxonem“ se rozumí vodní taxon odpovídající taxonomickému zařazení „podkmene“, „třídy“ nebo jejich ekvivalentu.

(*1) Úř. věst. L 201, 1.8.2009, s. 36.“ "

Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

Normy environmentální kvality

1. Aniž je dotčen odstavec 1a, členské státy použijí pro útvary povrchových vod NEK stanovené v části A přílohy I a uplatňují tyto NEK v souladu s požadavky stanovenými v části B přílohy I.

1a. Aniž jsou dotčeny povinnosti vyplývající z této směrnice ve znění platném ke dni 13. ledna 2009 a zejména dosažení dobrého chemického stavu povrchových vod, pokud jde o látky a NEK v ní uvedené, členské státy uplatňují NEK stanovené v části A přílohy I, pokud jde o:

látky uvedené pod čísly 2, 5, 15, 20, 22, 23, 28 v části A přílohy I, pro něž byly stanoveny revidované NEK s účinkem od 22. prosince 2015, s cílem dosáhnout dobrého chemického stavu povrchových vod u těchto látek do 22. prosince 2021, a to prostřednictvím programů opatření uvedených v plánech povodí z roku 2015 vypracovaných v souladu s čl. 13 odst. 7 směrnice 2000/60/ES, a

ii)

nově určené látky uvedené pod čísly 34 až 45 v části A přílohy I s účinkem od 22. prosince 2018 s cílem dosáhnout dobrého chemického stavu povrchových vod u těchto látek do 22. prosince 2027 a zamezit zhoršení chemického stavu v útvarech povrchových vod, pokud jde o tyto látky. Členské státy za tímto účelem do 22. prosince 2018 vypracují a předloží Komisi doplňující monitorovací program a předběžný program opatření vztahující se na dané látky. Konečný program opatření podle článku 11 směrnice 2000/60/ES se vypracuje do 22. prosince 2021 a měl by být proveden a plně funkční co nejdříve po tomto dni, avšak nejpozději do 22. prosince 2024.

Pokud jde o látky uvedené v bodech i) a ii) prvního pododstavce, použijí se obdobně ustanovení čl. 4 odst. 4 až 9 směrnice 2000/60/ES.

2. Pro látky uvedené pod čísly 5, 15, 16, 17, 21, 28, 34, 35, 37, 43 a 44 v části A přílohy I použijí členské státy NEK pro biotu stanovené v části A přílohy I.

Pro jiné látky než látky uvedené v prvním pododstavci použijí členské státy NEK pro vodu stanovené v části A přílohy I.

3. Členské státy se mohou v souvislosti s jednou nebo více kategoriemi povrchových vod rozhodnout použít NEK pro jinou matrici, než jaká je uvedena v odstavci 2, nebo případně pro biotické taxony jiné než uvedené v části A přílohy I.

Členské státy, které možnosti uvedené v prvním pododstavci využijí, použijí příslušné NEK stanovené v části A přílohy I, nebo pokud nejsou pro příslušnou matrici nebo biotický taxon zahrnuty NEK, zavedou takovou NEK, která zajistí přinejmenším stejnou úroveň ochrany jako NEK stanovené v části A přílohy I.

Členské státy mohou tuto možnost použít pouze v případě, že analytická metoda používaná pro zvolenou matrici nebo biotický taxon splňuje minimální pracovní kritéria stanovená v článku 4 směrnice 2009/90/ES. Nejsou-li daná kritéria splněna pro žádnou matrici, členské státy zajistí, aby monitorování bylo prováděno za použití nejlepších dostupných technik, které nevyžadují nadměrné náklady, a aby daná metoda analýzy byla přinejmenším stejně účinná jako metoda dostupná pro matrici uvedenou v odstavci 2 tohoto článku pro příslušnou látku.

3a. V případě, že z naměřených nebo odhadnutých koncentrací nebo emisí v životním prostředí při uplatnění NEK pro biotu nebo sediment je zjištěno potenciální riziko pro vodní prostředí nebo jeho prostřednictvím na základě akutní expozice, členské státy zajistí, aby bylo provedeno rovněž monitorování v povrchové vodě, a použijí NPK–NEK stanovené v části A přílohy I této směrnice, je-li tato NEK stanovena.

3b. Pokud se v souladu s článkem 5 směrnice 2009/90/ES vypočtená průměrná hodnota měření provedeného za použití nejlepších dostupných technik, které nevyžadují nadměrné náklady, označuje jako „menší než mezní hodnota kvantifikace“ a „mezní hodnota kvantifikace“ je i u takové techniky vyšší než NEK, výsledek pro tuto měřenou látku se nezohlední pro účely hodnocení celkového chemického stavu daného vodního útvaru.

4. Látky, pro které se používá NEK pro sedimenty nebo biotu sledují členské státy v příslušné matrici nejméně jednou ročně, nelze-li na základě technických znalostí a odborného úsudku odůvodnit jiný interval.

5. Členské státy zahrnou do aktualizovaných plánů povodí vypracovaných v souladu s čl. 13 odst. 7 směrnice 2000/60/ES tyto informace:

a)	tabulku mezních hodnot kvantifikace použitých analytických metod a informace o účinnosti těchto metod s ohledem na minimální pracovní kritéria stanovená v článku 4 směrnice 2009/90/ES;

pro látky, u nichž byla použita možnost uvedená v odstavci 3 tohoto článku:

i)	důvody a východisko použití této možnosti,

ii)	případně stanovené alternativní NEK, podklady o tom, že tyto NEK zajistí přinejmenším stejnou úroveň ochrany jako NEK stanovené v části A přílohy I, včetně údajů a metodiky použité k jejich odvození, a kategorie povrchových vod, pro něž se uplatní,

iii)	pro srovnání s informacemi uvedenými v písm. a) tohoto odstavce hodnoty kvantifikace metod analýzy pro matrice uvedené v části A přílohy I této směrnice, včetně informací o účinnosti těchto metod s ohledem na minimální pracovní kritéria stanovená v článku 4 směrnice 2009/90/ES;

c)	odůvodnění četnosti monitorování uplatňovaného v souladu s odstavcem 4, pokud jsou monitorovací intervaly delší než 1 rok.

5a. Členské státy přijmou nezbytná opatření s cílem zajistit, aby aktualizované plány povodí vypracované v souladu s čl. 13 odst. 7 směrnice 2000/60/ES, které obsahují výsledky a účinky opatření přijatých s cílem zamezit chemickému znečištění povrchových vod, a dílčí zpráva, která popíše pokrok dosažený při provádění plánovaného programu opatření, podle čl. 15 odst. 3 směrnice 2000/60/ES byly prostřednictvím centrálního portálu v elektronické podobě přístupné veřejnosti v souladu s čl. 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí (*2).

6. Členské státy na základě monitorování stavu vod prováděného v souladu s článkem 8 směrnice 2000/60/ES zajistí analýzu dlouhodobých trendů koncentrací prioritních látek uvedených na seznamu v části A přílohy I, které se mohou kumulovat v sedimentu nebo biotě, přičemž zejména zohlední látky označené čísly 2, 5, 6, 7, 12, 15, 16, 17, 18, 20, 21, 26, 28, 30, 34, 35, 36, 37, 43 a 44 uvedené v části A přílohy I. V souladu s článkem 4 směrnice 2000/60/ES přijmou členské státy opatření, jejichž cílem je zajistit, aby se tyto koncentrace v sedimentu nebo příslušné biotě výrazně nezvyšovaly.

Členské státy určí četnost monitorování v sedimentu nebo v biotě tak, aby byl zajištěn dostatek údajů pro spolehlivou analýzu dlouhodobých trendů. Monitorování by mělo v zásadě probíhat každé tři roky, nelze-li na základě technických znalostí a odborného úsudku odůvodnit jiný interval.

7. Komise přezkoumá technický a vědecký pokrok, včetně závěru hodnocení rizik podle čl. 16 odst. 2 písm. a) a b) směrnice 2000/60/ES a informací týkajících se registrace látek zpřístupněných veřejnosti v souladu s článkem 119 nařízení (ES) č. 1907/2006, a v případě nutnosti navrhne revizi NEK stanovených v části A přílohy I této směrnice postupem podle článku 294 Smlouvy o fungování EU v souladu s časovým rozvrhem stanoveným v čl. 16 odst. 4 směrnice 2000/60/ES.

8. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 10 s cílem přizpůsobit v případě potřeby bod 3 části B přílohy I této směrnice vývoji v oblasti vědy a techniky.

8a. S cílem usnadnit provádění tohoto článku musí být v rámci stávajícího procesu provádění směrnice 2000/60/ES a pokud možno do 22. prosince 2014 vypracovány technické pokyny pro strategie monitorování a metody analýzy látek, včetně odběru vzorků a monitorování bioty.

Pokyny zahrnují zejména:

a)	monitorování látek v biotě, jak je stanoveno v odstavcích 2 a 3 tohoto článku;

b)	v případě nově určených látek (uvedené pod čísly 34 až 45 v části A přílohy I) a látek, pro něž jsou stanoveny přísnější NEK (uvedené pod čísly 2, 5, 15, 20, 22, 23 a 28 v části A přílohy I), analytické metody splňující minimální pracovní kritéria stanovená v článku 4 směrnice 2009/90/ES.

8b. V případě látek, pro něž nebudou technické pokyny přijaty do 22. prosince 2014, se lhůta 22. prosince 2015 uvedená v odst. 1a bodě i) prodlouží do 22. prosince 2018, a lhůta 22. prosince 2021 stanovená v uvedeném bodu se prodlouží do 22. prosince 2027.

(*2) Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26.“ "

3)	Čl. 4 odst. 4 a čl. 5 odst. 6 se zrušují.

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 7a

Koordinace

1. U prioritních látek, které spadají do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1907/2006, (ES) č. 1107/2009 (*3), (EU) č. 528/2012 (*4) nebo směrnice 2010/75/EU (*5), Komise v rámci pravidelného přezkumu přílohy X směrnice 2000/60/ES podle čl. 16 odst. 4 uvedené směrnice posoudí, zda jsou opatření, jež byla zavedena na úrovni Unie a členských států, dostačující k tomu, aby bylo dosaženo NEK pro prioritní látky a cíle spočívajícího v ukončení nebo postupného ukončení vypouštění, emisí a úniků prioritních nebezpečných látek v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 16 odst. 6 směrnice 2000/60/ES.

2. Komise podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o výsledcích posouzení podle odstavce 1 tohoto článku v souladu s časovým plánem stanoveným v čl. 16 odst. 4 směrnice 2000/60/ES a doplní tuto zprávu případnými návrhy, mimo jiné na opatření za účelem omezování.

3. Pokud z výsledků uvedených ve zprávě vyplývá, že mohou být na úrovni Unie nebo členských států zapotřebí další opatření s cílem napomoci dodržování směrnice 2000/60/ES, pokud jde o konkrétní látku schválenou podle nařízení (ES) č. 1107/2009 nebo nařízení (EU) č. 528/2012, členské státy nebo Komise případně použijí s ohledem na tuto látku nebo výrobky obsahující tuto látku články 21 nebo 44 nařízení (ES) č. 1107/2009 nebo články 15 nebo 48 nařízení (EU) č. 528/2012.

V případě látek spadajících do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1907/2006 Komise případně zahájí postup uvedený v článku 59, 61 nebo 69 uvedeného nařízení.

Při uplatňování ustanovení nařízení uvedených v prvním a druhém pododstavci členské státy nebo Komise zohlední veškerá hodnocení rizik a analýzy socioekonomických podmínek a nákladů a přínosů vyžadované podle uvedených předpisů, a to i pokud jde o dostupnost alternativních látek.

(*3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 1)."

(*4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 ze dne 22. května 2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (Úř. věst. L 167, 27.6.2012, s. 1)."

(*5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. L 334 ze dne 17.12.2010, p. 17).“ "

Články 8 až 9 se nahrazují tímto:

„Článek 8

Přezkum přílohy X směrnice 2000/60/ES

Komise sdělí výsledky pravidelného přezkumu přílohy X směrnice 2000/60/ES podle čl. 16 odst. 4 uvedené směrnice Evropskému parlamentu a Radě. Zprávu případně doplní legislativní návrhy na změnu přílohy X, mimo jiné zejména návrhy na identifikaci nových prioritních látek nebo prioritních nebezpečných látek nebo na identifikaci některých prioritních látek jako prioritních nebezpečných látek, a podle potřeby stanoví odpovídající NEK pro povrchové vody, sediment nebo biotu.

Článek 8a

Zvláštní ustanovení pro některé látky

1. Aniž jsou dotčeny požadavky přílohy V oddílu 1.4.3 směrnice 2000/60/ES, pokud jde o znázornění celkového chemického stavu a cíle a povinnosti stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a), čl. 11 odst. 3 písm. k) a čl. 16 odst. 6 uvedené směrnice, mohou členské státy v plánech povodí vypracovaných v souladu s článkem 13 uvedené směrnice vypracovat další mapy, které znázorňují informace ohledně chemického stavu odděleně pro jednu nebo více následujících látek odděleně od informací o zbylých látkách určených v části A přílohy I této směrnice:

a)	látky s čísly 5, 21, 28, 30, 35, 37, 43 a 44 (látky chovající se jako všudypřítomné PBT),

b)	látky s čísly 34 až 45 (nově určené látky),

c)	látky s čísly 2, 5, 15, 20, 22, 23 a 28 (látky, pro něž jsou stanoveny revidované, přísnější NEK).

Členské státy mohou rovněž pro látky uvedené v písmenech a) až c) prvního pododstavce v plánech povodí uvádět rozsah každé odchylky od NEK. Členské státy, které vypracují tyto další mapy, se snaží zajistit jejich vzájemnou porovnatelnost na úrovni povodí a na úrovni Unie.

2. Členské státy mohou monitorovat látky s čísly 5, 21, 28, 30, 35, 37, 43 a 44 v části A přílohy I méně intenzivně, než stanoví požadavky pro monitorování prioritních látek podle čl. 3 odst. 4 této směrnice a přílohy V směrnice 2000/60/ES, a to za předpokladu, že je takové monitorování reprezentativní a je k dispozici statisticky spolehlivý informační základ, pokud jde o přítomnost uvedených látek ve vodním prostředí. Monitorování by mělo v zásadě, v souladu s druhým pododstavcem čl. 3 odst. 6 této směrnice, probíhat každé tři roky, nelze-li na základě technických znalostí a odborného úsudku odůvodnit jiný interval.

Článek 8b

Seznam sledovaných látek

1. Komise stanoví seznam sledovaných látek, o nichž se shromažďují údaje z monitorování v rámci celé Unie na doplnění údajů, mimo jiné s údaji z analýz a přezkumů podle článku 5 a monitorovacích programů podle článku 8 směrnice 2000/60/ES, a to pro účely podpory budoucího rozdělování látek podle priority v souladu s čl. 16 odst. 2 uvedené směrnice.

První seznam sledovaných látek obsahuje vždy maximálně 10 látek nebo skupin látek a uvede pro každou látku matrici pro monitorování a případnou metodu analýzy, která nevyžaduje nadměrné náklady. S výhradou dostupnosti metod analýzy nevyžadujících nadměrné náklady se maximální počet látek nebo skupin látek, které může Komise doplnit do seznamu, zvýší o jednu při každé aktualizaci seznamu sledovaných látek podle odstavce 2 tohoto článku, a to do maximálního počtu 14. Tyto látky, které mají být zahrnuty do seznamu sledovaných látek, se vybírají z látek, které podle dostupných informací mohou představovat na úrovni Unie významné riziko pro vodní prostředí nebo jeho prostřednictvím a pro něž nejsou dostatečné údaje z monitorování.

Diklofenak (CAS 15307-79-6), 17-beta-estradiol (E2) (CAS 50-28-2) a 17-alfa-ethinylestradiol (EE2) (CAS 57-63-6) se zahrnou do prvního seznamu sledovaných látek s cílem shromáždit údaje z monitorování pro účely snazšího stanovení vhodných opatření s cílem řešit rizika, která uvedené látky představují.

Komise zohlední při výběru látek na seznam sledovaných látek všechny dostupné informace, včetně:

a)	výsledků nejaktuálnějšího pravidelného přezkumu přílohy X směrnice 2000/60/ES podle čl. 16 odst. 4 uvedené směrnice;

b)	výzkumných projektů;

c)	doporučení zúčastněných stran uvedených v čl. 16 odst. 5 směrnice 2000/60/ES;

d)	charakterizace správních povodí členských států podle článku 5 směrnice 2000/60/ES a výsledky monitorovacích programů podle článku 8 uvedené směrnice;

informací o objemu výroby, způsobu používání, vnitřních vlastnostech (případně včetně velikosti částic), koncentracích v životním prostředí a dopadech na životní prostředí, včetně informací shromážděných v souladu se směrnicemi 98/8/ES, 2001/82/ES (*6) a 2001/83/ES (*7) a s nařízeními (ES) č. 1907/2006 a (ES) č. 1107/2009.

2. Komise vypracuje první seznam sledovaných látek uvedený v odstavci 1 do 14. září 2014 a poté jej každých 24 měsíců aktualizuje. Při aktualizaci seznamu sledovaných látek Komise z tohoto seznamu vyjme jakoukoli látku, pro niž lze hodnocení rizika, jak je uvedené v čl. 16 odst. 2 směrnice 2000/60/ES uzavřít bez dalších údajů z monitorování. Období nepřetržitého monitorování na základě seznamu sledovaných látek v případě jednotlivých látek nepřekročí čtyři roky.

3. Členské státy monitorují každou látku ze seznamu sledovaných látek na vybraných reprezentativních monitorovacích stanicích po dobu alespoň 12 měsíců. V případě prvního seznamu sledovaných látek započne období monitorování do 14. září 2015 nebo do šesti měsíců po vypracování tohoto seznamu, podle toho, co nastane později. Poté členské státy zahájí monitorování každé látky na následujících seznamech do 6 měsíců od jejího zařazení na seznam.

Každý členský stát si zvolí alespoň jednu monitorovací stanici, plus jednu navíc, pokud má více než jeden milion obyvatel, a další na základě své zeměpisné plochy v km2 vydělené 60 000 km2 (zaokrouhleno na nejbližší celé číslo) a další stanice podle počtu obyvatel vyděleného pěti miliony (zaokrouhleno na nejbližší celé číslo).

Při volbě reprezentativních monitorovacích stanic, četnosti monitorování a časového plánu pro každou látku zohlední členské státy způsoby použití a možný výskyt této látky. Četnost monitorování nesmí být menší než jednou za rok.

Pokud členský stát u konkrétní látky zajistí dostatečné, srovnatelné, reprezentativní a aktuální údaje z monitorování na základě stávajících monitorovacích programů nebo studií, může rozhodnout, že u této látky neprovede další monitorování v rámci mechanismu seznamu sledovaných látek, a to rovněž za podmínky, že monitorování příslušné látky probíhalo pomocí metodiky, která splňuje požadavky technických pokynů vypracovaných Komisí v souladu s čl. 8b odst. 5.

4. Členské státy podají Komisi zprávu o výsledcích monitorování prováděného podle odstavce 3. V případě prvního seznamu sledovaných látek se o výsledcích monitorování podá zpráva do 15 měsíců od 14. září 2015 nebo do 21 měsíců po vypracování tohoto seznamu, podle toho, co nastane později, a pak každých 12 měsíců, dokud je látka na seznamu vedena. V případě každé látky, která je zařazená na následujících seznamech, členské státy podají Komisi zprávu o výsledcích monitorování do 21 měsíců ode dne zařazení látky na seznam sledovaných látek, a pak každých 12 měsíců, dokud je látka na seznamu vedena. Zpráva zahrnuje informace o reprezentativnosti monitorovací stanice a strategii monitorování.

5. Komise přijme prováděcí akty, kterými se stanoví a aktualizuje seznam sledovaných látek podle odstavců 1 a 2. Může rovněž přijmout technické formáty pro zprávy o výsledcích monitorování a souvisejících informacích podávané Komisi. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 9 odst. 2.

Komise vypracuje pokyny, včetně technických specifikací, s cílem usnadnit monitorování látek ze seznamu sledovaných látek a vybízí se, aby podporovala koordinaci tohoto monitorování.

Článek 8c

Zvláštní ustanovení pro farmaceutické látky

Komise na základě čl. 16 odst. 9 směrnice 2000/60/ES a případně na základě výsledků studie z roku 2013 týkající se rizik, jež představují léčivé přípravky pro životní prostředí, a dalších příslušných studií a zpráv vypracuje pokud možno do dvou let od 13. září 2013 strategický přístup ke znečišťování vod farmaceutickými látkami. Tento strategický přístup případně zahrnuje návrhy umožňující v nezbytném rozsahu účinnější zohlednění dopadů léčiv na životní prostředí v rámci postupu pro uvádění léčivých přípravků na trh. V rámci tohoto strategického přístupu Komise případně do 14. září 2017 navrhne opatření určená k přijetí případně na úrovni Unie nebo členského státu, které řeší možné dopady farmaceutických látek na životní prostředí, zejména látek uvedených v čl. 8b odst. 1, a to s cílem omezit vypouštění, emise a úniky těchto látek do vodního prostředí, přičemž zohlední potřeby v oblasti veřejného zdraví a nákladovou efektivnost navrhovaných opatření.

Článek 9

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen výbor zřízený podle čl. 21 odst. 1 směrnice 2000/60/ES. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (*8).

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise návrh prováděcího aktu nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 9a

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 3 odst. 8 je svěřena Komisi na dobu šesti let ode dne 13. září 2013. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem příslušného šestiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 8 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5. Akt v přenesené pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 8 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

(*6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 1)."

(*7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67)."

(*8) Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.“ "

Příloha I se mění takto:

a)	Část A se nahrazuje zněním uvedeným v příloze II této směrnice.

Body 2 a 3 části B se nahrazují tímto:

„2.

Sloupce 6 a 7 tabulky: U každého daného útvaru povrchových vod použití NPK–NEK znamená, že naměřená koncentrace v každém reprezentativním monitorovacím místě ve vodním útvaru nepřekračuje dotyčnou normu.

V souladu s oddílem 1.3.4 přílohy V směrnice 2000/60/ES však mohou členské státy zavést statistické metody, jakou je například výpočet percentilu, aby byla zajištěna přijatelná míra správnosti a přesnosti pro stanovení souladu s NPK–NEK. Pokud tak členské státy učiní, řídí se tyto statistické metody prováděcími pravidly stanovenými přezkumným postupem podle čl. 9 odst. 2 této směrnice.

NEK pro vodu stanovené v této příloze vyjádřeny jako celkové koncentrace v celém vzorku vody.

Odchylně od prvního pododstavce se v případě kadmia, olova, rtuti a niklu (dále jen „kovy“) NEK pro vodu vztahují ke koncentraci rozpuštěných látek, tj. k rozpuštěné fázi vzorku vody získané filtrací filtrem s otvory 0,45 μm nebo jinou rovnocennou předúpravou, nebo pokud je tak výslovně stanoveno, se vztahuje k biologicky dostupné koncentraci.

Členské státy mohou při posuzování výsledků monitorování vzhledem k příslušným NEK vzít v úvahu:

a)	přirozené koncentrace pozadí u kovů a jejich sloučenin, pokud takové koncentrace brání souladu s hodnotou příslušných NEK;

b)	tvrdost, pH, rozpuštěný organický uhlík nebo jiné parametry jakosti vody ovlivňující biologickou dostupnost kovů, přičemž biologicky dostupné koncentrace se určí pomocí vhodných modelů biologické dostupnosti.“

7)	Přílohy II a III se zrušují.

Článek 3

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 14. září 2015. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.

Předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 4

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 5

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 12. srpna 2013.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

L. LINKEVIČIUS

(1) Úř. věst. C 229, 31.7.2012, s. 116.

(2) Úř. věst. C 17, 19.1.2013, s. 91.

(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 2. července 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 22. července 2013.

(4) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.

(5) Úř. věst. L 331, 15.12.2001, s. 1.

(6) Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 84.

(7) Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 1.

(8) Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1.

(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 ze dne 22. května 2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (Úř. věst. L 167, 27.6.2012, s. 1).

(10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 1).

(11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67).

(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17).

(13) Úř. věst. L 84, 5.4.1993, s. 1.

(14) Úř. věst. L 201, 1.8.2009, s. 36.

(15) Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(16) Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.

PŘÍLOHA I

„PŘÍLOHA X

SEZNAM PRIORITNÍCH LÁTEK V OBLASTI VODNÍ POLITIKY

Číslo	Číslo CAS (1)	Číslo EU (2)	Název prioritní látky (3)	Identifikována jako prioritní nebezpečná látka
(1)	15972-60-8	240-110-8	alachlor
(2)	120-12-7	204-371-1	anthracen	X
(3)	1912-24-9	217-617-8	atrazin
(4)	71-43-2	200-753-7	benzen
(5)	nepoužije se	nepoužije se	bromované difenylethery	X (4)
(6)	7440-43-9	231-152-8	kadmium a jeho sloučeniny	X
(7)	85535-84-8	287-476-5	chloralkany, C10-13	X
(8)	470-90-6	207-432-0	chlorfenvinfos
(9)	2921-88-2	220-864-4	Chlorpyrifos (chlorpyrifos-ethyl)
(10)	107-06-2	203-458-1	1,2-dichlorethan
(11)	75-09-2	200-838-9	dichlormethan
(12)	117-81-7	204-211-0	bis(2-ethylhexyl)ftalát (DEHP)	X
(13)	330-54-1	206-354-4	diuron
(14)	115-29-7	204-079-4	endosulfan	X
(15)	206-44-0	205-912-4	fluoranthen
(16)	118-74-1	204-273-9	hexachlorbenzen	X
(17)	87-68-3	201-765-5	hexachlorbutadien	X
(18)	608-73-1	210-168-9	hexachlorcyklohexan	X
(19)	34123-59-6	251-835-4	isoproturon
(20)	7439-92-1	231-100-4	olovo a jeho sloučeniny
(21)	7439-97-6	231-106-7	rtuť a její sloučeniny	X
(22)	91-20-3	202-049-5	naftalen
(23)	7440-02-0	231-111-4	nikl a jeho sloučeniny
(24)	nepoužije se	nepoužije se	nonylfenoly	X (5)
(25)	nepoužije se	nepoužije se	oktylfenoly (6)
(26)	608-93-5	210-172-0	pentachlorbenzen	X
(27)	87-86-5	201-778-6	pentachlorfenol
(28)	nepoužije se	nepoužije se	polyaromatické uhlovodíky (PAU) (7)	X
(29)	122-34-9	204-535-2	simazin
(30)	nepoužije se	nepoužije se	tributylcín a jeho sloučeniny	X (8)
(31)	12002-48-1	234-413-4	trichlorbenzeny
(32)	67-66-3	200-663-8	trichlormethan (chloroform)
(33)	1582-09-8	216-428-8	trifluralin	X
(34)	115-32-2	204-082-0	dikofol	X
(35)	1763-23-1	217-179-8	perfluoroktansulfonová kyselina a její deriváty (PFOS)	X
(36)	124495-18-7	nepoužije se	chinoxyfen	X
(37)	nepoužije se	nepoužije se	dioxiny a sloučeniny s dioxinovým efektem	X (9)
(38)	74070-46-5	277-704-1	aclonifen
(39)	42576-02-3	255-894-7	bifenox
(40)	28159-98-0	248-872-3	cybutryn
(41)	52315-07-8	257-842-9	cypermethrin (10)
(42)	62-73-7	200-547-7	dichlorvos
(43)	nepoužije se	nepoužije se	hexabromcyklododekany (HBCDD)	X (11)
(44)	76-44-8/1024-57-3	200-962-3/213-831-0	heptachlor a heptachlorepoxid	X
(45)	886-50-0	212-950-5	terbutryn

(1)

CAS: Chemical Abstracts Service.

(2) Číslo EU: Evropský seznam existujících obchodovaných chemických látek (EINECS) nebo Evropský seznam oznámených chemických látek (ELINCS).

(3) V případech, kdy byly vybrány skupiny látek, jsou, pokud to není výslovně zmíněno, uvedeni jednotliví typičtí zástupci v rámci stanovení norem environmentální kvality.

(4) Pouze tetra-, penta-, hexa- a heptabromdifenylether (čísla CAS 40088-47-9, 32534-81-9, 36483-60-0, 68928-80-3).

(5) Nonylfenol (čísla CAS 25154-52-3, EU 246-672-0), včetně izomerů 4-nonylfenolu (čísla CAS 104-40-5, 203-199-4 EU) a rozvětveného 4-nonylfenolu (čísla CAS 84852-15-3, EU 284-325-5).

(6) Oktylfenol (čísla CAS 1806-26-4, EU 217-302-5), včetně izomeru 4-(1,1’,3,3’-tetramethylbutyl)fenolu (čísla CAS 140-66-9, EU 205-426-2).

(7) Včetně benzo(a)pyrenu (čísla CAS 50-32-8, EU 200-028-5), benzo(b)fluoranthenu (čísla CAS 205-99-2, EU 205-911-9), benzo(g,h,i)perylenu (čísla CAS 191-24-2, EU 205-883-8), benzo(k)fluoranthenu (čísla CAS 207-08-9, EU 205-916-6), indeno(1,2,3-cd)pyrenu (čísla CAS 193-39-5, EU 205-893-2) a bez anthracenu, fluoranthenu a naftalenu, které jsou uvedeny samostatně.

(8) Včetně kationtu tributylcínu (číslo CAS 36643-28-4).

(9) Vztahuje se na tyto sloučeniny:

7 polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů (PCDD): 2,3,7,8-T4CDD (číslo CAS 1746-01-6), 1,2,3,7,8-P5CDD (číslo CAS 40321-76-4), 1,2,3,4,7,8-H6CDD (číslo CAS 39227-28-6), 1,2,3,6,7,8-H6CDD (číslo CAS 57653-85-7), 1,2,3,7,8,9-H6CDD (číslo CAS 19408-74-3), 1,2,3,4,6,7,8-H7CDD (číslo CAS 35822-46-9), 1,2,3,4,6,7,8,9-O8CDD (číslo CAS 3268-87-9)

10 polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF): 2,3,7,8-T4CDF (číslo CAS 51207-31-9), 1,2,3,7,8-P5CDF (číslo CAS 57117-41-6), 2,3,4,7,8-P5CDF (číslo CAS 57117-31-4), 1,2,3,4,7,8-H6CDF (číslo CAS 70648-26-9), 1,2,3,6,7,8-H6CDF (číslo CAS 57117-44-9), 1,2,3,7,8,9-H6CDF (číslo CAS 72918-21-9), 2,3,4,6,7,8-H6CDF (číslo CAS 60851-34-5), 1,2,3,4,6,7,8-H7CDF (číslo CAS 67562-39-4), 1,2,3,4,7,8,9-H7CDF (číslo CAS 55673-89-7), 1,2,3,4,6,7,8,9-O8CDF (číslo CAS 39001-02-0)

12 polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem (PCB-DL): 3,3’,4,4’-T4CB (PCB 77, číslo CAS 32598-13-3), 3,3’,4’,5-T4CB (PCB 81, číslo CAS 70362-50-4), 2,3,3’,4,4’-P5CB (PCB 105, číslo CAS 32598-14-4), 2,3,4,4’,5-P5CB (PCB 114, číslo CAS 74472-37-0), 2,3’,4,4’,5-P5CB (PCB 118, číslo CAS 31508-00-6), 2,3’,4,4’,5’-P5CB (PCB 123, číslo CAS 65510-44-3), 3,3’,4,4’,5-P5CB (PCB 126, číslo CAS 57465-28-8), 2,3,3’,4,4’,5-H6CB (PCB 156, číslo CAS 38380-08-4), 2,3,3’,4,4’,5’-H6CB (PCB 157, číslo CAS 69782-90-7), 2,3’,4,4’,5,5’-H6CB (PCB 167, číslo CAS 52663-72-6), 3,3’,4,4’,5,5’-H6CB (PCB 169, číslo CAS 32774-16-6), 2,3,3’,4,4’,5,5’-H7CB (PCB 189, číslo CAS 39635-31-9).

(10) Číslo CAS 52315-07-8 se vztahuje ke směsi izomerů cypermethrinu, alfa-cypermethrinu (číslo CAS 67375-30-8), beta-cypermethrinu (číslo CAS 65731-84-2), theta-cypermethrinu (číslo CAS 71697-59-1) a zeta-cypermethrinu (52315-07-8).

(11) Vztahuje se na 1,3,5,7,9,11-hexabromcyklododekan (číslo CAS 25637-99-4), 1,2,5,6,9,10-hexabromcyklododekan (číslo CAS 3194-55-6), α-hexabromcyklododekan (číslo CAS 134237-50-6), β-hexabromcyklododekan (číslo CAS 134237-51-7) a γ-hexabromcyklododekan (číslo CAS 134237-52-8).“

PŘÍLOHA II

„PŘÍLOHA I

NORMY ENVIRONMENTÁLNÍ KVALITY PRO PRIORITNÍ LÁTKY A NĚKTERÉ DALŠÍ ZNEČIŠŤUJÍCÍ LÁTKY

ČÁST A: NORMY ENVIRONMENTÁLNÍ KVALITY (NEK)

roční průměr.

NPK

nejvyšší přípustná koncentrace.

Jednotka

[μg/l] pro sloupce (4) až (7)

[μg/kg čerstvé hmotnosti] pro sloupec (8)

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

(6)

(7)

(8)

Č.

Název látky

Číslo CAS (1)

RP–NEK (2)

Vnitrozemské povrchové vody (3)

RP–NEK (2)

Ostatní povrchové vody

NPK–NEK (4)

Vnitrozemské povrchové vody (3)

NPK–NEK (4)

Ostatní povrchové vody

NEK

Biota (12)

(1)

alachlor

15972-60-8

0,3

0,7

(2)

anthracen

120-12-7

0,1

(3)

atrazin

1912-24-9

0,6

2,0

(4)

benzen

71-43-2

(5)

bromované difenylethery (5)

32534-81-9

0,14

0,014

0,0085

(6)

kadmium a jeho sloučeniny

(v závislosti na třídách tvrdosti vody) (6)

7440-43-9

≤ 0,08 (třída 1)

0,08 (třída 2)

0,09 (třída 3)

0,15 (třída 4)

0,25 (třída 5)

0,2

≤ 0,45 (třída 1)

0,45 (třída 2)

0,6 (třída 3)

0,9 (třída 4)

1,5 (třída 5)

≤ 0,45 (třída 1)

0,45 (třída 2)

0,6 (třída 3)

0,9 (třída 4)

1,5 (třída 5)

(6a)

tetrachlormethan (7)

56-23-5

nepoužije se

(7)

chloralkany C10-13 (8)

85535-84-8

0,4

1,4

(8)

chlorfenvinfos

470-90-6

0,1

0,3

(9)

chlorpyrifos (chlorpyrifos-ethyl)

2921-88-2

0,03

0,1

(9a)

cyklodienové pesticidy:

aldrin (7)

dieldrin (7)

endrin (7)

isodrin (7)

309-00-2

60-57-1

72-20-8

465-73-6

Σ = 0,01

Σ = 0,005

nepoužije se

(9b)

DDT celkem (7), (9)

nepoužije se

0,025

nepoužije se

para-para-DDT (7)

50-29-3

0,01

nepoužije se

(10)

1,2-dichlorethan

107-06-2

nepoužije se

(11)

dichlormethan

75-09-2

nepoužije se

(12)

bis(2-ethylhexyl)ftalát (DEHP)

117-81-7

1,3

nepoužije se

(13)

diuron

330-54-1

0,2

1,8

(14)

endosulfan

115-29-7

0,005

0,0005

0,01

0,004

(15)

fluoranthen

206-44-0

0,0063

0,12

(16)

hexachlorbenzen

118-74-1

0,05

(17)

hexachlorbutadien

87-68-3

0,6

(18)

hexachlorcyklohexan

608-73-1

0,02

0,002

0,04

0,02

(19)

isoproturon

34123-59-6

0,3

1,0

(20)

olovo a jeho sloučeniny

7439-92-1

1,2 (13)

1,3

(21)

rtuť a její sloučeniny

7439-97-6

0,07

(22)

naftalen

91-20-3

130

(23)

nikl a jeho sloučeniny

7440-02-0

4 (13)

8,6

(24)

nonylfenoly

(4-nonylfenol)

84852-15-3

0,3

2,0

(25)

octylfenoly

((4-(1,1′,3,3′-tetramethylbutyl)-fenol))

140-66-9

0,1

0,01

nepoužije se

(26)

pentachlorbenzen

608-93-5

0,007

0,0007

nepoužije se

(27)

pentachlorfenol

87-86-5

0,4

(28)

polyaromatické uhlovodíky (PAU) (11)

nepoužije se

benzo(a)pyren

50-32-8

1,7 × 10–4

0,27

0,027

benzo(b)fluoranthen

205-99-2

Viz poznámka pod čarou 11.

0,017

Viz poznámka pod čarou 11.

benzo(k)fluoranthen

207-08-9

Viz poznámka pod čarou 11.

0,017

Viz poznámka pod čarou 11.

benzo(g,h,i)perylen

191-24-2

Viz poznámka pod čarou 11.

8,2 × 10–3

8,2 × 10–4

Viz poznámka pod čarou 11.

indeno(1,2,3-cd)-pyren

193-39-5

Viz poznámka pod čarou 11.

nepoužije se

Viz poznámka pod čarou 11.

(29)

simazin

122-34-9

(29a)

tertachlorethylen (7)

127-18-4

nepoužije se

(29b)

trichlorethylen (7)

79-01-6

nepoužije se

(30)

sloučeniny tributylcínu (kation tributhylcínu)

36643-28-4

0,0002

0,0015

(31)

trichlorbenzeny

12002-48-1

0,4

nepoužije se

(32)

trichlormethan

67-66-3

2,5

nepoužije se

(33)

trifluralin

1582-09-8

0,03

nepoužije se

(34)

dikofol

115-32-2

1,3 × 10–3

3,2 × 10–5

nepoužije se (10)

(35)

perfluoroktansulfonová kyselina a její deriváty (PFOS)

1763-23-1

6,5 × 10–4

1,3 × 10–4

7,2

9,1

(36)

chinoxyfen

124495-18-7

0,15

0,015

2,7

0,54

(37)

dioxiny a sloučeniny s dioxinovým efektem

Viz poznámka pod čarou 10 v příloze X směrnice 2000/60/ES

nepoužije se

Součet PCDD + PCDF + PCB-DL

0,0065 μg.kg–1 TEQ (14)

(38)

aclonifen

74070-46-5

0,12

0,012

0,12

0,012

(39)

bifenox

42576-02-3

0,012

0,0012

0,04

0,004

(40)

cybutryn

28159-98-0

0,0025

0,016

(41)

cypermethrin

52315-07-8

8 × 10–5

8 × 10–6

6 × 10–4

6 × 10–5

(42)

dichlorvos

62-73-7

6 × 10–4

6 × 10–5

7 × 10–4

7 × 10–5

(43)

hexabromcyklododekan (HBCDD)

Viz poznámka pod čarou 12 v příloze X směrnice 2000/60/ES

0,0016

0,0008

0,5

0,05

167

(44)

heptachlor a heptachlorepoxid

76-44-8/1024-57-3

2 × 10–7

1 × 10–8

3 × 10–4

3 × 10–5

6,7 × 10–3

(45)

terbutryn

886-50-0

0,065

0,0065

0,34

0,034

(1) CAS: Chemical Abstracts Service.

(2) Tento parametr představuje NEK vyjádřenou roční průměrnou hodnotou (RP-NEK). Není-li uvedeno jinak, použije se na celkovou koncentraci všech izomerů.

(3) Vnitrozemské povrchové vody zahrnují řeky a jezera a související umělé nebo výrazně upravené vodní útvary.

(4) Tento parametr představuje NEK vyjádřenou jako nejvyšší přípustnou koncentraci (NPK–NEK). Je-li NPK–NEK označena výrazem „nepoužije se“, pak se hodnoty RP–NEK považují za hodnoty, které v případě trvalého vypouštění chrání proti krátkodobým maximům znečištění, neboť jsou výrazně nižší než hodnoty odvozené na základě akutní toxicity.

(5) V případě skupiny prioritních látek spadajících pod bromované difenylethery (č. 5) se NEK vztahují k součtu koncentrací kongenerů čísel 28, 47, 99, 100, 153 a 154.

(6) V případě kadmia a jeho sloučenin (č. 6) se hodnoty NEK liší podle tvrdosti vody, která je charakterizovaná pomocí pětistupňové škály tvrdosti: (třída 1: < 40 mg CaCO3/l, třída 2: 40 až < 50 mg CaCO3/l, třída 3: 50 až < 100 mg CaCO3/l, třída 4: 100 až < 200 mg CaCO3/l a třída 5: ≥ 200 mg CaCO3/l).

(7) Tato látka není látkou prioritní, nýbrž jednou z ostatních znečišťujících látek, pro něž jsou NEK shodné s těmi, jež byly stanoveny v právních předpisech používaných před 13. lednem 2009.

(8) Pro tuto skupinu látek není k dispozici žádný směrný parametr. Směrný parametr (směrné parametry) musí být stanoven (stanoveny) analytickou metodou.

(9) DDT celkem je součtem izomerů 1,1,1-trichlor-2,2-bis(p-chlorofenyl)ethan (číslo CAS 50-29-3; číslo EU 200-024-3); 1,1,1-trichlor-2 (o-chlorfenyl)-2-(p-chlorfenyl) ethan (číslo CAS 789-02-6; číslo EU 212-332-5); 1,1-dichlor-2,2 bis (p-chlorfenyl) ethylen (číslo CAS 72-55-9; číslo EU 200-784-6); a 1,1-dichlor-2,2 bis (p-chlorfenyl) ethan (číslo CAS 72-54-8; číslo EU 200-783-0).

(10) Pro tyto látky není k dispozici dostatek informací pro stanovení NPK–NEK.

(11) V případě skupiny prioritních látek, jimiž jsou polyaromatické uhlovodíky (PAU) (č. 28), se NEK pro biotu a odpovídající RP–NEK ve vodě vztahují ke koncentraci benzo(a)pyrenu, z jehož toxicity vycházejí. Benzo(a)pyren lze považovat za referenční ukazatel pro ostatní PAU, proto je třeba monitorovat a porovnávat s NEK pro biotu nebo odpovídající RP–NEK ve vodě pouze benzo(a)pyren.

(12) Pokud není uvedeno jinak, NEK pro biotu se vztahují na ryby. Je možné namísto toho monitorovat alternativní biotický taxon nebo jinou matrici, pokud použitá NEK zajišťuje stejnou úroveň ochrany. V případě látek s čísly 15 (fluoranthen) a 28 (PAU) se NEK pro biotu vztahují na korýše a měkkýše. Pro účely posouzení chemického stavu není monitorování fluoranthenu a PAU u ryb vhodné. V případě látky s číslem 37 (dioxiny a sloučeniny s dioxinovým efektem) se NEK pro biotu vztahuje na ryby, korýše a měkkýše; v souladu s oddílem 5.3 přílohy nařízení (EU) č. 1259/2011 ze dne 2. prosince 2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 1881/2006, pokud jde o maximální limity pro dioxiny, PCB s dioxinovým efektem a PCB bez dioxinového efektu v potravinách (Úř. věst. L 320, 3.12.2011, s. 18).

(13) Tyto NEK se vztahují k biologicky dostupným koncentracím látek.

(14) PCDD: polychlorované dibenzo-p-dioxiny; PCDF: polychlorované dibenzofurany; PCB-DL: polychlorované bifenyly s dioxinovým efektem; TEQ: toxické ekvivalenty podle faktorů ekvivalentní toxicity Světové zdravotnické organizace z roku 2005.“

24.8.2013

Úřední věstník Evropské unie

L 226/20

Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost je zapotřebí ověřit v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 80 — Jednotná ustanovení pro schvalování sedadel autobusů a těchto autobusů z hlediska pevnosti sedadel a jejich ukotvení

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

sérii změn 03 předpisu – datum vstupu v platnost: 26. červenec 2012

OBSAH

Oblast působnosti

Definice

Žádost o schválení

Schválení

Požadavky na sedadla

Požadavky na ukotvení sedadel v typu vozidla

Požadavky na montáž sedadel do typu vozidla

Shodnost výroby

Postihy za neshodnost výroby

10.

Změna a rozšíření schválení typu sedadla a/nebo typu vozidla

11.

Definitivní ukončení výroby

12.

Přechodná ustanovení

13.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

DODATKY

Postupy zkoušek sedadel podle bodu 5 a/nebo ukotvení podle bodu 6.1.2 a/nebo montáž sedadel směřujících do strany podle bodu 3 dodatku 7

Postup zkoušek ukotvení na vozidle podle bodu 6.1.1

Požadovaná měření

Stanovení biomechanických kritérií

Požadavky a postupy statické zkoušky

Schopnost pohlcení energie zadní částí opěradla sedadel

Požadavky na ochranu cestujících na sedadlech směřujících do strany podle bodu 7.4.4

PŘÍLOHY

Sdělení o udělení, odmítnutí, rozšíření či odnětí schválení nebo o definitivním ukončení výroby typu nebo typů sedadla vozidla z hlediska jeho (jejich) pevnosti podle předpisu č. 80

Sdělení o udělení, odmítnutí, rozšíření či odnětí schválení nebo o definitivním ukončení výroby typu vozidla z hlediska pevnosti ukotvení sedadel podle předpisu č. 80

Uspořádání značek schválení typu

Postup stanovení bodu „H“ a skutečného úhlu trupu pro místa k sezení v motorovém vozidle

1. OBLAST PŮSOBNOSTI

1.1

Tento předpis se vztahuje na:

a)	sedadla pro cestující určená k namontování tak, aby směřovala dopředu, ve vozidlech kategorie M2 a M3, třídy II, III a B (1);

b)	vozidla kategorie M2 a M3, třídy II, III a B (1) s ohledem na ukotvení sedadel pro cestující a montáž sedadel.

c)	Tento předpis se nevztahuje na sedadla směřující dozadu ani na jakékoli opěrky hlavy namontované na tato sedadla.

1.2

Na žádost výrobce se mohou vozidla kategorie M2 (1) schválená podle předpisu č. 17 považovat za vyhovující požadavkům tohoto předpisu.

1.3

Vozidla, u nichž se na některá sedadla vztahuje výjimka podle bodu 7.4 předpisu č. 14, se schvalují podle tohoto předpisu.

1.4

Zakazuje se montáž sedadel směřujících do strany ve vozidlech kategorie M2 (třídy II, III a B) a M3 (třídy II, III a B).

1.5

Na žádost výrobce a se souhlasem technické zkušebny i schvalovacího orgánu smluvní strany může být uděleno schválení pro vozidla kategorie M3 (třídy III nebo B) s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla přesahující 10 tun a se sedadly směřujícími do strany, pokud jsou tato do strany směřující sedadla seskupena v zadní části vozidla tak, že tvoří ucelené oddělení s nejvýše deseti sedadly. Tato sedadla směřující do strany se opatří alespoň opěrkou hlavy a dvoubodovým bezpečnostním pásem s navíječem typu schváleného podle předpisu č. 16. Dále je třeba, aby ukotvení bezpečnostních pásů splňovala požadavky týkající se rozměrů a pevnosti, které vycházejí z požadavků stanovených v předpisu č. 14. Zohlední se však, že sedadlo směřuje do strany místo dopředu, a zkoušky a kontroly se na tomto základě neodmítnou. Součástí sdělení (příloha 2) je poznámka, že sedadla směřující do strany byla povolena podle tohoto bodu. Taková schválení se přestanou udílet od 1. listopadu 2014 nebo ode dne přijetí jednotných ustanovení pro zkoušky sedadel směřujících do strany (tj. tohoto předpisu) a rovněž ustanovení pro tato sedadla z hlediska ukotvení bezpečnostních pásů (tj. předpisu č. 14) a pro vozidla vybavená bezpečnostními pásy (tj. předpisu č. 16), přičemž se uplatní datum, které nastane dříve.

1.6

Bod 1.4 se nevztahuje na sanitky nebo na vozidla určená pro použití ozbrojenými silami, civilní ochranou, požární službou a službami odpovídajícími za udržování veřejného pořádku.

1.7

Bod 1.4 se nevztahuje na vozidla kategorie M3 (třídy II, III a B) s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla přesahující 10 tun a se sedadly směřujícími do strany, pokud jsou splněny požadavky bodu 7.4.

2. DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu se použijí tyto definice:

2.1	„schválením sedadla“ se rozumí schválení typu sedadla jako součásti se zřetelem k ochraně cestujících na sedadlech směřujících dopředu z hlediska jejich pevnosti a konstrukce opěradel;

2.2	„schválením vozidla“ se rozumí schválení typu vozidla z hlediska pevnosti částí konstrukce vozidla, ke kterým jsou uchycena sedadla, a z hlediska montáže sedadel;

2.3

„typem sedadla“ se rozumí sedadla, která se podstatně neliší z hlediska následujících vlastností, jež ovlivňují jejich pevnost a agresivnost:

2.3.1

konstrukce, tvar, rozměry a materiál nosných částí,

2.3.2

typ a rozměry systému seřízení a blokovacího systému opěradla sedadla,

2.3.3

rozměry, konstrukce a materiál připevňovacích součástí a podpěr (např. pro nohy);

2.4

„typem vozidla“ se rozumí vozidla, která se podstatně neliší z hlediska:

2.4.1

konstrukčních vlastností podstatných z hlediska tohoto předpisu a

2.4.2

typu nebo typů typově schváleného (schválených) sedadla (sedadel), případně namontovaného (namontovaných) ve vozidle;

2.5

„sedadlem“ se rozumí konstrukce včetně polštářování a připevňovacích součástí, která může být připevněna ke konstrukci vozidla, a je určena pro použití ve vozidle a sezení jedné nebo více dospělých osob. Sedadlo se podle jeho orientace definuje takto:

2.5.1

„sedadlem směřujícím dopředu“ se rozumí sedadlo, které lze používat, když se vozidlo pohybuje, a které směřuje k přední části vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla tvoří se svislou rovinou souměrnosti vozidla úhel méně než + 10° nebo – 10°;

2.5.2

„sedadlem směřujícím dozadu“ se rozumí sedadlo, které lze používat, když se vozidlo pohybuje, a které směřuje k zadní části vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla tvoří se svislou rovinou souměrnosti vozidla úhel méně než + 10° nebo – 10°,

2.5.3

„sedadlem směřujícím do strany“ se rozumí sedadlo, které lze používat, když se vozidlo pohybuje, a které směřuje ke straně vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla tvoří se svislou rovinou souměrnosti vozidla úhel než 90° (±10°);

2.6	„jednotlivým sedadlem“ se rozumí sedadlo navržené a konstruované pro umístění jednoho sedícího cestujícího;

2.7	„dvojitým sedadlem“ se rozumí sedadlo navržené a konstruované pro umístění dvou vedle sebe sedících cestujících; dvě sedadla vedle sebe, která nejsou vzájemně spojená, se považují za dvě jednotlivá sedadla;

2.8	„řadou sedadel“ se rozumí sedadlo navržené a konstruované pro umístění tří nebo více vedle sebe sedících cestujících; několik jednotlivých nebo dvojitých sedadel umístěných vedle sebe se nepovažuje za řadu sedadel;

2.9	„sedákem“ se rozumí téměř vodorovná část sedadla určená k nesení sedícího cestujícího;

2.10	„opěradlem“ se rozumí téměř svislá část sedadla určená k podepření zad cestujícího, jeho ramen a, pokud možno, hlavy;

2.11	„systémem seřízení“ se rozumí zařízení, kterým se sedadlo nebo jeho části mohou seřídit do polohy, která vyhovuje sedícímu cestujícímu;

2.12	„systémem posouvání“ se rozumí zařízení, které umožňuje příčné nebo podélné posunutí sedadla nebo jedné z jeho částí bez pevné mezilehlé polohy sedadla nebo jeho části, usnadňující přístup cestujících;

2.13	„blokovacím systémem“ se rozumí zařízení, které zajišťuje sedadlo a jeho části v poloze pro používání;

2.14	„ukotvením“ se rozumí část podlahy nebo karosérie vozidla, ke které se sedadlo připevní;

2.15	„připevňovacími součástmi“ se rozumí šrouby nebo jiné součástky, které se používají pro připevnění sedadla k vozidlu;

2.16	„vozíkem“ se rozumí zkušební zařízení vyrobené a používané pro dynamické napodobení silničních nehod s čelním nárazem;

2.17	„pomocným sedadlem“ se rozumí sedadlo pro figurínu, které se montuje na vozík za zkoušené sedadlo. Toto sedadlo musí být shodné se sedadlem, které má být ve vozidle umístěno za zkoušeným sedadlem;

2.18	„vztažnou rovinou“ se rozumí rovina procházející body dotyku pat figuríny, používaná pro stanovení bodu „H“ a skutečného úhlu trupu pro místo k sezení v motorovém vozidle v souladu s požadavky přílohy 4;

2.19	„vztažnou výškou“ se rozumí výška vrcholu sedadla nad vztažnou rovinou;

2.20	„figurínou“ se rozumí figurína, která odpovídá specifikacím pro HYBRID II nebo III (2), pro sedadla směřující dopředu, nebo figurína, která odpovídá specifikacím pro figurínu pro boční náraz podle přílohy 6 předpisu č. 95, pro sedadla směřující do strany;

2.21

„vztažnou zónou“ se rozumí prostor mezi dvěma svislými podélnými rovinami ve vzdálenosti 400 mm od sebe a symetrické s bodem „H“ a definované otočením přístroje zkušební hlavice ze svislé do vodorovné polohy, které je popsáno v příloze 1 předpisu č. 21. Přístroj se umístí podle popisu v uvedené příloze předpisu č. 21 a nastaví se na maximální délku 840 mm a minimální délku 736 mm pro určení zbytkového uvedeného prostoru;

2.22	„tříbodovým pásem“ se rozumí pro účely tohoto předpisu rovněž pásy s více než třemi body pro ukotvení;

2.23	„vzdáleností mezi sedadly“ se rozumí v případě sedadel orientovaných stejným směrem vzdálenost mezi předním okrajem polštářování opěradla sedadla a zadním okrajem polštářování opěradla sedadla umístěného před tímto sedadlem; vzdálenost se měří horizontálně ve výšce 620 mm nad podlahou.

3. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1

Žádost o schválení sedadla předkládá výrobce sedadla nebo jeho řádně pověřený zástupce.

3.2

Žádost o schválení vozidla předkládá výrobce vozidla nebo jeho řádně pověřený zástupce.

3.3

K žádosti o schválení sedadla nebo vozidla musí být ve třech kopiích připojeny následující doklady a údaje:

3.3.1

pro schválení sedadla:

3.3.1.1

podrobný popis sedadla, jeho připevňovacích součástí a systémů seřízení, posouvání a blokovacího systému,

3.3.1.2

výkresy sedadla, jeho připevňovacích součástí a systémů seřízení, posouvání a blokovacího systému, vše ve vhodném měřítku a dostatečně podrobné;

3.3.2

pro schválení vozidla:

3.3.2.1

podrobný popis částí konstrukce vozidla používaných jako kotevní úchyty,

3.3.2.2

výkresy částí vozidla, ve vhodném měřítku a dostatečně podrobné, používané jako kotevní úchyty.

3.4

Technické zkušebně odpovědné za provádění schvalovacích zkoušek je třeba předložit:

3.4.1

v případě schvalování sedadla dvě sedadla, která jsou shodná se schvalovaným typem,

3.4.2

v případě schvalování vozidla příslušnou část konstrukce vozidla.

4. SCHVÁLENÍ

4.1

Schválení se udělí, pokud sedadlo předložené ke schválení podle tohoto předpisu splňuje požadavky níže uvedeného bodu 5.

4.2

Schválení se udělí, pokud vozidlo předložené ke schválení podle tohoto předpisu splňuje požadavky níže uvedených bodů 6 a 7.

4.3

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (nyní 03, což odpovídá sérii změn 03) udávají sérii změn začleňující poslední závažné technické změny předpisu v době vydání schválení. Táž smluvní strana nesmí přidělit totéž číslo jinému typu sedadla nebo vozidla.

4.4

Oznámení o udělení nebo rozšíření nebo odmítnutí schválení typu sedadla a/nebo vozidla podle tohoto předpisu se oznámí smluvním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře podle vzoru v příloze 1 a/nebo v příloze 2 tohoto předpisu.

4.5

Na každé sedadlo shodné s typem sedadla schváleného podle tohoto předpisu a každé vozidlo shodné s typem vozidla schváleného podle tohoto předpisu se viditelně a na snadno přístupném místě uvedeném ve formuláři schválení umístí mezinárodní značka schválení, která se skládá z:

4.5.1

písmena „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (3),

4.5.2

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení vpravo od kružnice předepsané v bodě 4.5.1.

4.6

Značka schválení typu musí být jasně čitelná a nesmazatelná.

4.7

Značka schválení musí být výrobcem umístěna na sedadlo nebo sedadla nebo na výrobní štítek, na němž jsou uvedeny údaje o vozidle, nebo v jeho blízkosti.

4.8

V příloze 3 tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání značek schválení typu.

5. POŽADAVKY NA SEDADLA

5.1

Každý typ sedadla směřujícího dopředu musí na žádost výrobce vyhovět buď požadavkům dodatku 1 (dynamická zkouška), nebo požadavkům dodatků 5 a 6 (statická zkouška).

5.2

Zkoušky, kterým typ sedadla vyhověl, se zapíší do formuláře sdělení o schválení typu sedadla podle vzoru v příloze 1.

5.3

Každý systém seřízení a posouvání musí zahrnovat samočinně fungující blokovací systém.

5.4

Blokovací systém a systém seřízení si po zkoušce nemusí zachovat schopnost funkce.

5.5

Opěrka hlavy se montuje na každé vnější přední sedadlo v každém vozidle kategorie M2 s maximální hmotností nepřesahující 3 500 kg. Uvedená opěrka hlavy musí splňovat požadavky předpisu č. 25 ve znění série změn 03.

6. POŽADAVKY NA UKOTVENÍ SEDADEL V TYPU VOZIDLA

6.1

Kotevní úchyty sedadel ve vozidle musí být schopny vyhovět:

6.1.1

buď zkoušce podle dodatku 2,

6.1.2

nebo, pokud se sedadlo montuje na zkoušenou část konstrukce vozidla, zkouškám, které jsou předepsány v dodatku 1. Sedadlo nemusí být schválené sedadlo, pokud splňuje požadavky bodu 3.2.1 výše uvedeného dodatku.

6.2

Přípustná je trvalá deformace na ukotvení a jeho okolí, včetně lomů, za předpokladu, že byla po stanovenou dobu dodržena předepsaná velikost síly.

6.3

Pokud je ve vozidle použit více než jeden typ ukotvení, pro získání schválení vozidla se vyzkouší každá z variant ukotvení.

6.4

K současnému schválení sedadla i vozidla je možno použít jedinou zkoušku.

6.5

U vozidel kategorie M3 se ukotvení sedadel považuje za vyhovující požadavkům bodů 6.1 a 6.2, jestliže je ukotvení bezpečnostních pásů sedadel příslušných míst k sezení připevněno přímo na montovaných sedadlech a jestliže toto ukotvení bezpečnostních pásů splňuje požadavky předpisu č. 14, v případě potřeby s výjimkou podle bodu 7.4.

7. POŽADAVKY NA MONTÁŽ SEDADEL DO TYPU VOZIDLA

7.1

Všechna montovaná dopředu směřující sedadla se schvalují podle požadavků bodu 5 tohoto předpisu a musí splňovat tyto podmínky:

7.1.1

sedadlo má vztažnou výšku alespoň 1 m a

7.1.2

bod „H“ sedadla umístěného bezprostředně za zkoušeným sedadlem je maximálně o 72 mm výše než bod „H“ zkoušeného sedadla, anebo, je-li bod „H“ zadního sedadla vyšší o více než 72 mm, musí být zkoušené sedadlo vyzkoušeno a schváleno pro montáž v této poloze.

7.2

Při schvalování podle dodatku 1 se provedou zkoušky 1 a 2 s těmito výjimkami:

7.2.1

zkouška 1 se neprovede, pokud do zadní části sedadla nemůže narazit cestující nezajištěný zádržným systémem (tj. bezprostředně za zkoušeným sedadlem není žádné sedadlo směřující dopředu nebo do strany);

7.2.2

zkouška 2 se neprovede,

7.2.2.1

pokud do zadní části sedadla nemůže narazit cestující zajištěný zádržným systémem nebo

7.2.2.2

pokud sedadlo za zkoušeným sedadlem směřuje dopředu a je vybaveno tříbodovým bezpečnostním pásem, jehož ukotvení plně vyhovuje předpisu č. 14 (bez výjimky), nebo

7.2.2.3

pokud sedadlo splňuje požadavky dodatku 6 tohoto předpisu.

7.3

Při schvalování podle dodatků 5 a 6 se provedou všechny zkoušky s těmito výjimkami:

7.3.1

zkouška podle dodatku 5 se neprovede, pokud do zadní části sedadla nemůže narazit cestující nezajištěný zádržným systémem (tj. bezprostředně za zkoušeným sedadlem není žádné sedadlo směřující dopředu nebo do strany);

7.3.2.

zkouška podle dodatku 6 se neprovede,

7.3.2.1

pokud do zadní části sedadla nemůže narazit cestující zajištěný zádržným systémem nebo

7.3.2.2

pokud sedadlo za zkoušeným sedadlem směřuje dopředu a je vybaveno tříbodovým bezpečnostním pásem, jehož ukotvení plně vyhovuje předpisu č. 14 (bez výjimky).

7.4

Montáž sedadel směřujících do strany podléhá těmto podmínkám:

7.4.1

sedadlo má vztažnou výšku alespoň 1 m,

7.4.2

rovina procházející body „H“ sousedících sedadel směřujících do strany je rovnoběžná se vztažnou rovinou,

7.4.3

vodorovná vzdálenost bodů „H“ dvou sousedících sedadel směřujících do strany nepřesahuje 725 mm a není kratší než 450 mm, přičemž se měří vodorovně mezi svislými podélnými rovinami, které procházejí středy těchto míst k sezení (viz obrázek 1 v příloze 7), a

7.4.4

cestující na sedadlech směřujících do strany musí být chráněni částí vozidla (např. přepážkou, stěnou nebo opěradlem sedadla směřujícího dopředu) před sedadlem směřujícím do strany, které je umístěno nejvíce vpředu. Uvedená část vozidla musí splňovat požadavky stanovené v dodatku 7.

8. SHODNOST VÝROBY

Postupy shodnosti výroby musí být v souladu s postupy, které stanoví dodatek 2 dohody (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2), s následujícími požadavky:

8.1	Sedadla a/nebo vozidla schválená podle tohoto předpisu musí být vyrobena tak, aby odpovídala schválenému typu a splňovala požadavky stanovené v bodech 5, 6 a 7 výše.

8.2	Splnění požadavků bodu 8.1 se ověřuje vhodnou kontrolou výroby. V tomto případě se vhodnou kontrolou rozumí ověření rozměrů výrobku a existence postupů pro účinnou kontrolu kvality výrobků.

8.3	Orgán, který schválení udělil, může kdykoli prověřit metody kontrolování shody používané v jednotlivých výrobních jednotkách a na vzorcích může provést jakoukoli potřebnou zkoušku vybranou ze zkoušek prováděných při schvalování. Běžné je provádět taková ověření jednou za rok.

9. POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

9.1

Schválení udělené typu sedadla a/nebo typu vozidla podle tohoto předpisu může být odňato, pokud nejsou splněny výše uvedené požadavky.

9.2

Pokud smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme již udělené schválení, musí o tom formulářem sdělení podle vzoru v příloze 1 a/nebo v příloze 2 tohoto předpisu ihned uvědomit ostatní smluvní strany, jež uplatňují tento předpis.

10. ZMĚNA A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU SEDADLA A/NEBO TYPU VOZIDLA

10.1

Každá změna typu sedadla a/nebo typu vozidla musí být oznámena schvalovacímu orgánu, který schválil typ sedadla a/nebo typ vozidla. Tento orgán pak může buď:

10.1.1

usoudit, že provedené změny pravděpodobně nemají znatelný nepříznivý vliv a že sedadlo a/nebo vozidlo v každém případě stále splňuje požadavky, nebo

10.1.2

vyžádat si od technické zkušebny odpovědné za provedení zkoušek nový zkušební protokol.

10.2

Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením jednotlivých změn se oznámí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, postupem uvedeným v bodě 4.4 výše.

10.3

Schvalovací orgán, který vydává rozšíření schválení, přidělí tomuto rozšíření pořadové číslo a informuje o něm ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 a/nebo v příloze 2 tohoto předpisu.

11. DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu vozidla schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom informovat orgán, který schválení udělil. Po obdržení příslušného sdělení o tom uvedený orgán podá zprávu ostatním smluvním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 a/nebo v příloze 2 tohoto předpisu.

12. PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

12.1

Počínaje úředním datem vstupu série změn 02 v platnost žádná ze smluvních stran, které uplatňují tento předpis, neodmítne udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 02.

12.2

Od 1. listopadu 2012 udělí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení pouze tehdy, jsou-li splněny požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 02.

12.3

Od 1. listopadu 2014 pozbydou platnosti schválení udělená v souladu s tímto předpisem, s výjimkou schválení udělených v souladu s požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 02.

12.4

Od 1. listopadu 2014 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout první vnitrostátní nebo regionální registraci (první uvedení do provozu) vozidla, pro které nebylo uděleno schválení typu v souladu s požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 02.

12.5

Od 1. listopadu 2014 nebo ode dne přijetí jednotných ustanovení pro zkoušky sedadel směřující do strany (tj. tohoto předpisu) a rovněž ustanovení pro tato sedadla z hlediska ukotvení bezpečnostních pásů (tj. předpisu č. 14) a pro vozidla vybavená bezpečnostními pásy (tj. předpisu č. 16), přičemž se uplatní datum, které nastane dříve, pozbydou platnosti schválení udělená podle bodu 1.5 tohoto předpisu.

12.6

I po dni vstupu série změn 02 v platnost zůstanou v platnosti schválení součástí podle tohoto předpisu ve znění série změn 01 a smluvní strany, které uplatňují tento předpis, je musí nadále uznávat a nesmí odmítnout udělit rozšíření schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 01.

12.7

Počínaje úředním datem vstupu série změn 03 v platnost žádná ze smluvních stran, které uplatňují tento předpis, neodmítne udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 03.

12.8

Po uplynutí 24 měsíců ode dne vstupu série změn 03 v platnost udělí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení pouze tehdy, jsou-li splněny požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 03.

12.9

Po uplynutí 60 měsíců od vstupu série změn 03 k tomuto předpisu v platnost mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělit vnitrostátní nebo regionální schválení typu a odmítnout první vnitrostátní nebo regionální registraci (první uvedení do provozu) vozidla, které nesplňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 03.

12.10

I po dni vstupu série změn 03 v platnost zůstanou v platnosti schválení součástí podle tohoto předpisu ve znění série změn 01 nebo 02 a smluvní strany, které uplatňují tento předpis, je musí nadále uznávat a nesmí odmítnout udělit rozšíření schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 01 nebo 02.

13. NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

Smluvní stany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek, jakož i názvy a adresy schvalovacích orgánů, které schválení udělují a jimž se zasílají formuláře potvrzující udělení nebo odmítnutí nebo rozšíření nebo odnětí schválení vydané v jiných zemích.

(1) Podle definice úplného usnesení pro konstrukci vozidel (R.E.3) (dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2, bod 2).

(2) Technický popis a podrobné nákresy figurín Hybrid II a III, které odpovídají rozměrům padesátiprocentní mužské postavy v USA, a detaily pro jejich seřízení pro tuto zkoušku jsou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů a lze do nich na vyžádání nahlédnout v sekretariátu Evropské hospodářské komise, Palais des Nations, Ženeva, Švýcarsko.

(3) Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 úplného usnesení pro konstrukci vozidel (R.E.3), dokument TRANS/WP.29/78/Rev.2/Amend.1.

Dodatek 1

Postupy zkoušek sedadel podle bodu 5 a/nebo ukotvení podle bodu 6.1.2 a/nebo montáž sedadel směřujících do strany podle bodu 3 dodatku 7

1. POŽADAVKY

1.1 Zkoušky mají stanovit:

1.1.1

Zda je (jsou) cestující správně zadržován(i) sedadlem (sedadly) před ním (nimi) a/nebo použitím bezpečnostního pásu.

1.1.1.1

Tento požadavek se považuje za splněný, pokud dopředný pohyb kterékoliv části trupu a hlavy figuríny nepřekročí příčnou svislou rovinu umístěnou ve vzdálenosti 1,6 m od bodu „R“ pomocného sedadla;

1.1.2.

Zda cestující na sedadle není (nejsou) vážně zraněn(i).

1.1.2.1

Tento požadavek se považuje za splněný, pokud jsou pro instrumentovanou (přístroji osazenou) figurínu splněna následující biomechanická kritéria stanovená podle dodatku 4, tj.:

1.1.2.2

Figurína v pomocném sedadle směřujícím dopředu musí splňovat tato biomechanická kritéria:

1.1.2.2.1

biomechanické kritérium hlavy (HIC) je nižší než 500,

1.1.2.2.2

biomechanické kritérium hrudníku (ThAC) je nižší než 30 g, s výjimkou případů, kdy celková doba je kratší než 3 ms (g = 9,81m/s2),

1.1.2.2.3

biomechanické kritérium stehenní kosti (FAC) je nižší než 10 kN, přičemž po celkovou dobu delší než 20 ms není překročena hodnota 8 kN.

1.1.2.3

Figurína v pomocném sedadle směřujícím do strany musí splňovat tato biomechanická kritéria:

1.1.2.3.1

biomechanické kritérium hlavy (HIC) je nižší než 500;

1.1.2.3.2

biomechanická kritéria hrudníku:

a)	kritérium průhybu žeber (Rib Deflection Criterion, RDC) 42 mm;

b)	kritérium měkkých tkání (Soft Tissue Criterion, VC) nejvýše 1,0 m/sec;

1.1.2.3.3

biomechanické kritérium pánve:

maximální síla působící na stydkou kost (Pubic Symphysis Peak Force, PSPF) nejvýše 6 kN;

1.1.2.3.4

biomechanické kritérium břicha:

maximální síla působící na břicho (Abdominal Peak Force, APF) nejvýše 2,5 kN interní síly (odpovídá vnější síle 4,5 kN).

1.1.3

Zda sedadlo a části jeho upevnění jsou dostatečně pevné.

1.1.3.1

Tento požadavek se považuje za splněný, jestliže:

1.1.3.1.1

žádná část sedadla, jeho upevnění nebo příslušenství se během zkoušky zcela neoddělí;

1.1.3.1.2

sedadlo zůstane pevně uchyceno i v případě, kdy se jedno nebo více ukotvení částečně oddělí, a pokud veškeré blokovací systémy zůstanou v průběhu celé doby zkoušky zablokovány;

1.1.3.1.3

po zkoušce žádná konstrukční část sedadla nebo jeho příslušenství nevykazuje lom, ostré nebo špičaté hrany nebo rohy, které by mohly způsobit poranění.

1.2 Veškeré součásti, které tvoří část opěradla sedadla nebo jeho příslušenství, musí být takové, aby nemohly cestujícímu při nárazu způsobit poranění. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud kterákoli z částí, které se lze dotknout koulí o průměru 165 mm, má poloměr křivosti nejméně 5 mm.

1.2.1

Pokud kterákoli součást či kterékoli příslušenství, jež jsou uvedeny výše, jsou vyrobeny z materiálu o tvrdosti menší než 50 podle Shoreho stupnice A na tuhém podkladu, vztahují se požadavky z výše uvedeného bodu 1.2 pouze na tuhý podklad.

1.2.2

Požadavky bodu 1.2 se nevztahují na části opěradla sedadla, jako je systém seřízení sedadla a příslušenství, pokud se v klidové poloze nacházejí pod vodorovnou rovinou nacházející se 400 mm nad vztažnou rovinou, a to i tehdy, jestliže by se cestující s nimi mohl dostat do styku.

2. PŘÍPRAVA ZKOUŠENÝCH SEDADEL

2.1 Zkoušené sedadlo se namontuje:

2.1.1

buď na zkušební plošinu shodnou s karosérií vozidla,

2.1.2

nebo na tuhou zkušební plošinu.

2.2 Ukotvení zkoušeného (zkoušených) sedadla (sedadel) na zkušební plošině musí být stejné nebo musí mít shodné vlastnosti jako ukotvení používané ve vozidle (vozidlech), pro které (která) je sedadlo určeno.

2.3 Zkoušené sedadlo musí být kompletní, s veškerým čalouněním a s příslušenstvím. Pokud je sedadlo vybaveno stolkem, je tento ve sklopené poloze.

2.4 Pokud je sedadlo bočně seřiditelné, musí být v poloze maximálního vysunutí.

2.5 Je-li opěradlo seřiditelné, nastaví se tak, aby sklon trupu figuríny použité při stanovení bodu „H“ a skutečný úhel trupu pro místa k sezení v motorovém vozidle byly co možno nejblíže úhlu doporučenému výrobcem pro běžné použití; pokud nebyl tento úhel výrobcem doporučen, nastaví se opěradlo co nejblíže úhlu 25° od svislice směrem dozadu.

2.6 Je-li opěradlo sedadla vybaveno výškově nastavitelnou opěrkou hlavy, nastaví se tato opěrka do nejnižší polohy.

2.7 Jak k pomocnému sedadlu, tak i ke zkoušenému sedadlu se na kotevní úchyty umístěné podle předpisu č. 14 (popřípadě včetně výjimky stanovené v bodě 7.4 tohoto předpisu), namontují bezpečnostní pásy schváleného typu podle předpisu č. 16.

3. DYNAMICKÉ ZKOUŠKY

3.1 Zkouška 1

Zkušební plošina se namontuje na vozík.

3.2 Pomocné sedadlo

Pomocné sedadlo může být shodného typu jako je zkoušené sedadlo a namontuje se rovnoběžně se zkoušeným sedadlem a přímo za ním. Obě sedadla musí být ve stejné výšce, shodně seřízena a vzdálenost mezi nimi musí být 750 mm.

3.2.1

Pokud se použije pomocné sedadlo jiného typu, musí být toto sedadlo popsáno ve formuláři sdělení o schválení typu sedadla a o shodě se vzorem uvedeným v příloze 1 tohoto předpisu.

3.3 Figurína

3.3.1

Figurína se umístí bez zádržného zařízení na pomocné sedadlo tak, aby se její rovina souměrnosti shodovala s rovinou souměrnosti příslušného místa k sezení.

3.3.2

Bez ohledu na místo k sezení, které figurína zaujímá, je úhel mezi horní částí paže a vztažnou přímkou trup–paže 40° ± 5° na každé straně. Vztažná přímka trup–paže je definována jako průsečík roviny tečné k čelnímu povrchu žeber a podélné svislé rovině figuríny procházející paží. Nohy jsou maximálně vysunuty a jsou pokud možno rovnoběžné; paty figuríny se dotýkají podlahy.

3.3.3

Každá z požadovaných figurín se na sedadlo umístí následujícím postupem:

3.3.3.1

figurína se umístí na sedadlo do polohy odpovídající co nejvíce požadované poloze;

3.3.3.2

před trup figuríny se co nejníže umístí plochý tuhý povrch o rozměru 76 × 76 mm;

3.3.3.3

tento plochý povrch se vodorovně přitlačí na trup figuríny silou od 250 do 350 N:

3.3.3.3.1

trup se za ramena předkloní do svislé polohy a pak se položí zpět na opěradlo sedadla; tento postup se opakuje dvakrát;

3.3.3.3.2

aniž by se hnulo trupem, umístí se hlava do takové polohy, aby plošina nesoucí měřicí zařízení v hlavě byla vodorovná a aby střední předozadní rovina hlavy byla rovnoběžná se střední předozadní rovinou vozidla (v případě sedadla směřujícího do strany je střední předozadní rovina hlavy rovnoběžná se svislou střední rovinou sedadla);

3.3.3.4

plochý povrch se opatrně odejme;

3.3.3.5

figurína se na sedadle posune vpřed a výše popsaný postup umístění se opakuje;

3.3.3.6

v případě potřeby se opraví poloha dolních končetin;

3.3.3.7

namontované měřicí přístroje nesmí žádným způsobem ovlivňovat pohyb figuríny během nárazu;

3.3.3.8

před zkouškou se teplota systému měřicího zařízení stabilizuje a udržuje pokud možno v rozmezí od 19 °C do 26 °C.

3.4 Simulace nárazu

3.4.1

Celková změna rychlosti vozíku simulujícího náraz se pohybuje v rozmezí 30 a 32 km/hod.

3.4.2

Zpoždění nebo, podle volby žadatele, zrychlení vozíku v průběhu simulace nárazu musí být v souladu s ustanoveními uvedenými na obrázku 1 níže. S výjimkou intervalů o celkové délce kratší než 3 ms musí křivka zpoždění nebo zrychlení vozíku jako funkce času zůstat mezi limitními křivkami uvedenými na obrázku 1.

3.4.3

Kromě toho musí průměrné zpoždění nebo zrychlení dosahovat hodnot mezi 6,5 a 8,5 g.

3.5 Zkouška 2

3.5.1

Zkouška 1 se opakuje s figurínou umístěnou na pomocném sedadle: figurína je zadržována bezpečnostním pásem montovaným a seřízeným v souladu s pokyny výrobce. Počet bodů pro ukotvení bezpečnostního pásu se zapíše do formuláře sdělení o schválení typu sedadla podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

3.5.2

Pomocné sedadlo musí být buď shodného typu jako je zkoušené sedadlo, nebo jiného typu; musí být podrobně popsáno na formuláři sdělení o schválení typu sedadla podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

3.5.3

Zkouška 2 může být rovněž použita u jiných částí vozidla, než je sedadlo, podle bodu 8.1.7 předpisu č. 16 a bodu 5.3.5 předpisu č. 14.

3.5.4

V případě, kdy se provádí zkouška 2 s figurínou připoutanou tříbodovým bezpečnostním pásem a kdy nejsou překročena biomechanická kritéria, pomocné sedadlo se s ohledem na montáž považuje za vyhovující požadavkům, které se týkají zatížení při statické zkoušce a pohybu horního ukotvení během zkoušky a jsou uvedeny v předpisu č. 14.

3.5.5

Zkouška 2 může být rovněž provedena u sedadel směřujících do strany. V takovém případě se jako pomocné sedadlo podle bodu 3.2 použije do strany směřující sedadlo, které se umístí tak, jak je uvedeno v dodatku 7.

Obrázek 1

Dodatek 2

POSTUP ZKOUŠEK UKOTVENÍ NA VOZIDLE PODLE BODU 6.1.1

1. ZKUŠEBNÍ TĚLESO

1.1

Upevňovacími pomůckami dodanými výrobcem (svorníky, šrouby apod.) se na části konstrukce, na níž má proběhnout zkouška, upevní tuhá konstrukce dostatečně shodná se sedadlem, které má být používáno ve vozidle.

1.2

Pokud může být na stejné ukotvení montováno více typů sedadel, která se liší, pokud jde o vzdálenost mezi předním a zadním okrajem jejich podstavce, provede se zkouška s nejkratším podstavcem. Tento podstavec musí být popsán v certifikátu schválení typu.

2. POSTUP ZKOUŠKY

2.1

Působí se silou F

2.1.1

tuhou konstrukcí uvedenou v bodě 1.1, působiště síly leží 750 mm nad vztažnou rovinou na svislé přímce, na které ne nachází geometrický střed povrchu ohraničeného polygonem, jehož vrcholy jsou jednotlivé body ukotvení, případně krajní ukotvení sedadla;

2.1.2

vodorovně, směr působení je do přední části vozidla;

2.1.3

s co možno nejkratší dobou náběhu síly a po dobu nejméně 0,2 s.

2.2

Velikost síly F se stanoví buď

2.2.1

vzorcem

, kde

F je síla v N a i je počet míst k sezení na sedadle, pro které se zkoušené ukotvení schvaluje, nebo jestliže tak požaduje výrobce,

2.2.2

na základě reprezentativních zatížení změřených v průběhu dynamických zkoušek podle dodatku 1 tohoto předpisu.

Dodatek 3

POŽADOVANÁ MĚŘENÍ

1. Veškerá požadovaná měření se provádějí za použití měřicího systému, který odpovídá požadavkům mezinárodní normy ISO 6487:1987 s názvem „Měřicí metody při nárazových zkouškách: Přístrojové vybavení“.

2. Dynamická zkouška

2.1 Měření na vozíku

Charakteristiky zpoždění nebo zrychlení vozíku se stanoví na základě zpoždění nebo zrychlení měřeného na tuhém rámu vozíku měřicím systémem s CFC 60.

2.2 Měření na figuríně

Odečty z měřicích zařízení se zaznamenávají nezávislými datovými kanály s těmito CFC:

2.2.1

Měření v hlavě figuríny

Výsledné tříosé zrychlení vztažené k těžišti (γr ) (1) se měří při CFC 600.

2.2.2

Měření na hrudníku figuríny

Výsledné tříosé zrychlení těžiště se měří při CFC 180. Průhyb žeber a kritérium měkkých tkání se měří při CFC 180.

2.2.3

Měření na stehenní kosti figuríny

Osová tlaková síla se měří při CFC 600.

2.2.4

Měření na břiše figuríny

Síly působící na břicho se měří při CFC 600.

2.2.5

Měření na pánvi figuríny

Síla působící na stydkou kost se měří při CFC 600.

(1) Při vyjádření v g (= 9,81 m/s2) se jeho skalární hodnota vypočte ze vzorce:

kde

γl	=	hodnota okamžitého podélného zrychlení;
γν	=	hodnota okamžitého svislého zrychlení;
γt	=	hodnota okamžitého příčného zrychlení.

Dodatek 4

STANOVENÍ BIOMECHANICKÝCH KRITÉRIÍ

1. ČELNÍ NÁRAZ (SEDADLO SMĚŘUJÍCÍ DOPŘEDU)

1.1 Biomechanické kritérium hlavy (HIC)

1.1.1

Kritérium poranění (HIC) se stanoví na základě výsledného tříosého zrychlení měřeného v souladu s bodem 2.2.1 dodatku 3 podle následujícího vzorce:

kde t1 a t2 jsou jakékoli hodnoty času v průběhu zkoušky a HIC je maximální hodnotou z intervalu t1, t2. Hodnoty t1 a t2 se vyjadřují v sekundách.

1.2 Biomechanické kritérium hrudníku (ThAC)

1.2.1

Toto kritérium se stanoví absolutní hodnotou výsledného zrychlení vyjádřeného v g a měřeného v souladu s bodem 2.2.2 dodatku 3 a dobou zrychlení vyjádřenou v ms.

1.3 Biomechanické kritérium stehenní kosti (FAC)

Toto kritérium je určeno tlakovou silou vyjádřenou v kN, která se přenese osově na každou ze stehenních kostí figuríny a měří v souladu s bodem 2.2.3 dodatku 3, a dobou působení tlakové síly vyjádřenou v ms.

2. BOČNÍ NÁRAZ (SEDADLO SMĚŘUJÍCÍ DO STRANY)

2.1 Biomechanické kritérium hlavy (HIC): viz bod 1.1 výše.

2.2 Biomechanické kritérium hrudníku

2.2.1

Průhyb hrudníku: maximální průhyb hrudníku je maximální hodnota průhybu libovolného žebra stanovená snímači posuvu hrudníku.

2.2.2

Kritérium měkkých tkání (VC)

Maximální hodnota odezvy měkkých tkání je maximální hodnota VC na libovolném žebru, která se počítá jako okamžitá hodnota součinu poměrného průhybu hrudníku vztaženého na polovinu hrudníku a rychlosti stlačení získané derivací stlačení. Pro účely tohoto výpočtu činí standardní šířka poloviny hrudního koše 140 mm.

kde D (v metrech) je průhyb žeber.

Algoritmus, který se má pro výpočet používat, je uveden v příloze 4 dodatku 2 předpisu č. 95.

2.3 Biomechanické kritérium břicha

Maximální síla působící na břicho je maximální hodnota součtu tří sil naměřených snímači, které jsou umístěny 39 mm pod povrchem na straně nárazu.

2.4 Biomechanické kritérium pánve

Maximální síla působící na stydkou kost (PSPF) je maximální síla naměřená snímačem na stydké kosti pánve.

Dodatek 5

POŽADAVKY A POSTUPY STATICKÉ ZKOUŠKY

1. POŽADAVKY

1.1 Požadavky na sedadla, jejichž zkoušky se provádějí v souladu s tímto dodatkem, mají stanovit:

1.1.1

zda jsou cestující na sedadlech správně zadržováni sedadlem před nimi;

1.1.2

zda nejsou cestující na sedadlech vážně zraněni a

1.1.3

zda sedadlo a části jeho upevnění jsou dostatečně pevné.

1.2 Požadavky bodu 1.1.1 se považují za splněné, pokud maximální výchylka působiště každé síly podle bodu 2.2.1 měřená ve vodorovné rovině a v podélné rovině příslušného místa sezení nepřekročí hodnotu 400 mm.

1.3 Požadavky bodu 1.1.2 se považují za splněné, pokud je splněno toto:

1.3.1

maximální výchylka působiště každé ze sil podle bodu 2.2.1 měřená podle ustanovení bodu 1.2 je nejméně 100 mm,

1.3.2

maximální výchylka působiště každé ze sil podle bodu 2.2.2 měřená podle ustanovení bodu 1.2 je nejméně 50 mm.

1.3.3

Veškeré součásti, které tvoří část opěradla sedadla nebo jeho příslušenství, musí být takové, aby nemohly cestujícímu při nárazu způsobit poranění. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud kterákoli z částí, které se lze dotknout koulí o průměru 165 mm, má poloměr křivosti nejméně 5 mm.

1.3.4

1.3.5

Požadavky bodu 1.3.3 se nevztahují na části opěradla sedadla, jako je systém seřízení sedadla a příslušenství, pokud se v klidové poloze nacházejí pod vodorovnou rovinou nacházející se 400 mm nad vztažnou rovinou, a to i tehdy, jestliže by se cestující s nimi mohl dostat do styku.

1.4 Požadavky bodu 1.1.3 se považují za splněné, jestliže:

1.4.1

žádná část sedadla, jeho upevnění nebo příslušenství se během zkoušky zcela neoddělí;

1.4.2

sedadlo zůstane pevně uchyceno i v případě, kdy se jedno nebo více ukotvení částečně oddělí, a pokud veškeré blokovací systémy zůstanou v průběhu celé doby zkoušky zablokovány;

1.4.3

po zkoušce žádná konstrukční část sedadla nebo jeho příslušenství nevykazuje lom, ostré nebo špičaté hrany nebo rohy, které by mohly způsobit poranění.

2. STATICKÉ ZKOUŠKY

2.1 Zkušební těleso

2.1.1

Toto těleso je tvořeno válcovým povrchem s poloměrem křivosti 82 ± 3 mm, které je široké:

2.1.1.1

alespoň stejně jako opěradlo každého místa k sezení zkoušeného sedadla, pokud jde o horní těleso,

2.1.1.2

320 –0/+10 mm, pokud jde o spodní těleso, jak je uvedeno na obrázku 1 tohoto dodatku.

2.1.2

Povrch tělesa, který je v kontaktu s částmi sedadla, musí být vyroben z materiálu, jehož tvrdost je nejméně 80 podle Shoreho stupnice A.

2.1.3

Každý válcový povrch musí být vybaven nejméně jedním snímačem síly schopným měřit síly působící ve směru podle bodu 2.2.1.1.

2.2 Postup zkoušky

2.2.1

Zařízením podle bodu 2.1 se působí zkušební silou, která se rovná

, na zadní část sedadla v každé jeho poloze místa k sezení.

2.2.1.1

Touto silou se působí ve směru svislé střední roviny dotyčného místa k sezení; síla působí vodorovně a zezadu sedadla směrem dopředu.

2.2.1.2

Směr působení síly je ve výšce H1 rovnající se 0,70 m až 0,80 m nad vztažnou rovinou. Přesnou výšku stanoví výrobce.

2.2.2

Zařízením podle bodu 2.1 se působí zkušební silou, která se rovná

, současně na zadní část sedadla odpovídající každému místu k sezení sedadla a síla působí ve stejné svislé rovině a ve stejném směru ve výšce H2 rovnající se 0,45 m až 0,55 m nad vztažnou rovinou. Přesnou výšku stanoví výrobce.

2.2.3

Zkušební těleso musí být během působení sil podle výše uvedených bodů 2.2.1 a 2.2.2 udržováno co nejvíce v kontaktu se zadní částí sedadla. Zkušební tělesa musí mít možnost otáčení ve vodorovné rovině.

2.2.4

Pokud má sedadlo více než jedno místo k sezení, musí síly působit na příslušná místa k sezení současně a musí se použít tolik horních i dolních těles, kolik je míst k sezení.

2.2.5

Výchozí poloha každého zkušebního tělesa se pro každé místo sezení stanoví tak, že se zkušební zařízení přivede do styku se sedadlem silou nejméně 20 N.

2.2.6

Síly uvedené v bodech 2.2.1 a 2.2.2 výše se vyvodí co možno nejrychleji a udržují se při jakékoli deformaci na stanovených hodnotách po dobu nejméně 0,2 s.

2.2.7

Pokud byla zkouška provedena s jednou nebo více silami, nikoli však se všemi silami většími, než jsou síly stanovené v bodech 2.2.1 a 2.2.2, a pokud sedadlo splňuje požadavky, považuje se zkouška za vyhovující.

Obrázek 1

Zkušební těleso pro statickou zkoušku

Dodatek 6

SCHOPNOST POHLCENÍ ENERGIE ZADNÍ ČÁSTÍ OPĚRADLA SEDADEL

Prvky zadní části opěradel sedadel, které leží ve vztažné zóně podle bodu 2.21 tohoto předpisu, se na žádost výrobce ověří v souladu s požadavky na pohlcení energie podle přílohy 4 předpisu č. 21. K tomu účelu se veškeré montované příslušenství zkouší ve všech polohách používání, s výjimkou stolků, které se uvedou do sklopené polohy.

O zkoušce se uvede záznam ve formuláři sdělení o schválení typu sedadla podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu. Přiloží se nákres té oblasti části opěradla sedadla, která byla ověřena zkouškou pohlcení energie.

Tato zkouška může být použita u jiných částí vozidla, než je sedadlo (bod 3.5.3 dodatku 1 a bod 2.3 dodatku 7).

Dodatek 7

POŽADAVKY NA OCHRANU CESTUJÍCÍCH NA SEDADLECH SMĚŘUJÍCÍCH DO STRANY PODLE BODU 7.4.4

Vzdálenost mezi sedadlem směřujícím do strany, které je umístěno nejvíce vpředu, a částí vozidla nacházející se před tímto sedadlem směřujícím do strany, které je umístěno nejvíce vpředu, nesmí být větší než 450 mm. Veškerá měření musí být uskutečněna 1 000 mm nad vztažnou rovinou uvedeného sedadla směřujícího do strany, které je umístěno nejvíce vpředu (viz obrázek 1).

Obrázek 1

Požadavky na umístění sedadel směřujících do strany

Část vozidla (např. přepážka, stěna nebo opěradlo sedadla směřujícího dopředu) před sedadlem směřujícím do strany, které je umístěno nejvíce vpředu, musí splňovat následující požadavky, aby byla zabezpečena ochrana cestujícího na uvedeném sedadle (viz obrázek 2):

2.1	výška uvedené části vozidla podle vztažné roviny sedadla směřujícího do strany, které je umístěno nejvíce vpředu, musí být nejméně 1 020 mm a

2.2	efektivní nárazová plocha dotčené části vozidla má šířku 200 mm a výšku 580 mm. Tato plocha se umístí tak, aby se její svislá osa nacházela 50 mm za bodem „H“ sedadla směřujícího do strany, které je umístěno nejvíce vpředu, a

2.3

průmět příslušné plochy části vozidla do svislé roviny, která prochází tímto bodem „H“, musí pokrývat nejméně 95 % efektivní nárazové plochy; dotčená část vozidla musí splňovat požadavky týkající se pohlcení energie uvedené v dodatku 6.

2.3.1

Jestliže v příslušné ploše existuje otvor (většinou otvor mezi dvěma sedadly směřujícími dopředu), vzdálenost pro každý otvor se určí pomocí koule o průměru 165 mm. Koule musí být v kontaktu s otvorem v takovém bodu oblasti otvoru, který umožňuje maximální zanoření koule, aniž by byla použita síla. Vzdálenost mezi oběma body dotyku koule musí být menší než 60 mm.

Pokud si výrobce přeje, může být zkouška podle dodatku 1 provedena za použití odpovídající figuríny u sedadel směřujících do strany.

Obrázek 2

Požadavky na umístění části vozidla před sedadlo směřující do strany, které je umístěno nejvíce vpředu

PŘÍLOHA 1

SDĚLENÍ

(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

Text obrazu

Text obrazu

PŘÍLOHA 2

SDĚLENÍ

(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

Text obrazu

PŘÍLOHA 3

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU

1. Uspořádání značky schválení typu sedadla

Výše uvedená značka schválení umístěná na sedadle uvádí, že dotčený typ sedadla byl z hlediska pevnosti sedadel schválen v Nizozemsku (E4) pod číslem 032439; zkouška byla provedena v souladu s bodem 2 přílohy 4. Číslo schválení uvádí, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 80 ve znění série změn 03.

2. Uspořádání značky schválení typu vozidla

Výše uvedená značka schválení umístěná na vozidle uvádí, že dotčený typ vozidla byl z hlediska pevnosti ukotvení sedadel vozidla schválen v Nizozemsku (E4) pod číslem 032439. Číslo schválení uvádí, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 80 ve znění série změn 03.

PŘÍLOHA 4

Postup stanovení bodu „H“ a skutečného úhlu trupu pro místa k sezení v motorovém vozidle (1)

Dodatek 1	–	Popis trojrozměrného zařízení pro stanovení bodu „H“ (zařízení 3 DH), (1), (2)
Dodatek 2	–	Trojrozměrná vztažná soustava (1)
Dodatek 3	–	Vztažné údaje týkající se míst k sezení (1)

(1) Postup je popsán v příloze 1 úplného usnesení pro konstrukci vozidel (RE.3) (document ECE/TRANS/WP.29/78Rev. 2). www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(2) Podrobnosti ohledně konstrukce zařízení 3 DH může poskytnout Society of Automotive Engineers (SAE), 400 Conmonwealth Drive, Warrendale, Pennsylvania/15096, USA. Uvedené zařízení odpovídá zařízení, které je popsáno v normě ISO 6549:1980.

		ISSN 1977-0626 doi:10.3000/19770626.L_2013.226.ces
Úřední věstník Evropské unie		L 226

České vydání	Právní předpisy	Ročník 56 24. srpna 2013

Obsah		I Legislativní akty	Strana
		SMĚRNICE
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/39/EU ze dne 12. srpna 2013, kterou se mění směrnice 2000/60/ES a 2008/105/ES, pokud jde o prioritní látky v oblasti vodní politiky ( 1 )	1

	II Nelegislativní akty
	NAŘÍZENÍ
	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 805/2013 ze dne 23. srpna 2013 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny	18
	AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU
*	Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 80 — Jednotná ustanovení pro schvalování sedadel autobusů a těchto autobusů z hlediska pevnosti sedadel a jejich ukotvení	20


*	Oznámení čtenářům – Nařízení Rady (EU) č. 216/2013 ze dne 7. března 2013 o elektronickém vydávání Úředního věstníku Evropské unie (pokračování na vnitřní straně zadní obálky)	s3
*	Oznámení čtenářům – způsob odkazování na akty (pokračování na vnitřní straně zadní obálky)	s3

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kód třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0707 00 05	TR	95,4
0707 00 05	ZZ	95,4
0709 93 10	TR	122,6
0709 93 10	ZZ	122,6
0805 50 10	AR	119,4
	CL	122,7
	TR	70,0
	UY	140,2
	ZA	108,3
	ZZ	112,1
0806 10 10	EG	175,3
	MA	135,8
	TR	144,0
	ZZ	151,7
0808 10 80	AR	181,4
	BR	108,7
	CL	122,9
	CN	88,5
	NZ	129,1
	US	130,9
	ZA	116,3
	ZZ	125,4
0808 30 90	AR	196,9
	CL	148,9
	TR	147,9
	ZA	88,2
	ZZ	145,5
0809 30	TR	143,1
0809 30	ZZ	143,1
0809 40 05	BA	49,8
	MK	59,8
	XS	57,7
	ZZ	55,8