27.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 202/1

27.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 202/1

27.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 202/2

(1)

V dubnu 2011 uložila Rada nařízením (EU) č. 405/2011 (2) (dále jen „konečné nařízení“) konečné vyrovnávací clo na dovoz některých tyčí a prutů z nerezavějící oceli, v současnosti kódů KN 7222 20 21, 7222 20 29, 7222 20 31, 7222 20 39, 7222 20 81 a 7222 20 89 pocházejících z Indie. Na šetření, které vedlo k přijetí konečného nařízení, se zde dále odkazuje jako na „původní šetření“.

(2)

Konečná opatření sestávala z valorických vyrovnávacích cel v rozmezí od 3,3 % do 4,3 % vztahujících se na dovoz od jednotlivě vyjmenovaných vývozců, ze 4,0% celní sazby uložené spolupracujícím společnostem, které nebyly zařazeny do vzorku, a ze zbytkové celní sazby ve výši 4,3 % uložené všem ostatním společnostem v Indii.

(3)

Žádost o částečný prozatímní přezkum podala společnost Viraj Profiles Vpl. Ltd., vyvážející výrobce z Indie (dále jen „žadatel“). Žádost se omezovala jen na posouzení subvencování, pokud jde o žadatele. Žadatel poskytl důkazy prima facie, že okolnosti týkající se subvencování, na jejichž základě byla uložena opatření, se významně změnily a že tyto změny jsou trvalé povahy.

(4)

Poté, co Komise po konzultaci s poradním výborem stanovila, že existují dostatečné důkazy odůvodňující zahájení částečného prozatímního přezkumu, informovala prostřednictvím oznámení zveřejněného dne 9. srpna 2012 v Úředním věstníku Evropské unie  (3) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“) o zahájení částečného prozatímního přezkumu v souladu s článkem 19 základního nařízení, který se omezí na posouzení subvencování, pokud jde o žadatele.

(5)

Přezkumné šetření subvencování se týkalo období od 1. července 2011 do 30. června 2012 (dále jen „období přezkumného šetření“).

(6)

Komise oficiálně informovala žadatele, vládu Indie a Sdružení EUROFER jako zástupce výrobního odvětví Unie v původním šetření (dále jen „výrobní odvětví Unie“) o zahájení šetření v rámci částečného prozatímního přezkumu. Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost písemně předložit svá stanoviska a podat žádosti o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(7)

Písemné a ústní připomínky předložené stranami v době zahájení řízení byly zváženy a popřípadě zohledněny.

(8)

K získání informací, které Komise považovala ke svému šetření za nezbytné, zaslala žadateli dotazník. Kromě toho zaslala dotazník také indické vládě.

(9)

Odpovědi na dotazník došly od žadatele a od indické vlády.

(10)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné ke zjištění subvencování. Uskutečnily se inspekce na místě v prostorách žadatele.

(11)

Výrobek, který je předmětem přezkumu, je tentýž výrobek jako výrobek ve smyslu definice v původním šetření, totiž tyče a pruty z nerezavějící oceli, po tváření za studena nebo povrchové úpravě za studena již dále neopracované, jiné než tyče a pruty s kruhovým příčným průřezem o průměru 80 mm nebo větším, v současnosti kódů KN 7222 20 21, 7222 20 29, 7222 20 31, 7222 20 39, 7222 20 81 a 7222 20 89, pocházející z Indie.

(12)

Na základě informací, které předložila indická vláda a zúčastněné strany, a na základě odpovědí na dotazník Komise byly prošetřeny následující režimy, které žadatel údajně využíval:

(13)

Režimy uvedené pod písmeny a) a b) vycházejí ze zákona o zahraničním obchodu z roku 1992 (zákon č. 22/1992), který vstoupil v platnost dne 7. srpna 1992 (dále jen „zákon o zahraničním obchodu“). Zákon o zahraničním obchodu opravňuje indickou vládu k vydávání vyhlášek týkajících se vývozní a dovozní politiky. Ty jsou shrnuty v dokumentu nazvaném „Dokumenty o politice zahraničního obchodu“, který ministerstvo obchodu vydává jednou za pět let a pravidelně ho aktualizuje. Dokument o politice zahraničního obchodu, který se týká období přezkumného šetření, má název „Politika zahraničního obchodu v období 2009–2014“. Indická vláda kromě toho stanoví postupy, jimiž se politika zahraničního obchodu v letech 2009–2014 řídí, v publikaci „Příručka postupů, svazek I“, která se pravidelně aktualizuje.

(14)

Režim vývozních úvěrů uvedený výše pod písmenem c) vychází z paragrafů 21 a 35 A zákona o regulaci bankovnictví z roku 1949, který umožňuje indické národní bance Reserve Bank of India dávat komerčním bankám pokyny v oblasti vývozních úvěrů.

(15)

Na základě tvrzení výrobního odvětví Unie Komise dále zkoumala, zda žadatel:

(16)

Komise rovněž ověřila, že tyto režimy, které byly prošetřeny v původním šetření:

žadatel stále nevyužívá.

(17)

Šetřením bylo zjištěno, že žadatel tento režim během období přezkumného šetření využíval. Bylo však zjištěno, že získané pobídky na úrovni 0,02 % byly zanedbatelné. Proto byl učiněn závěr, že není nutné dále hodnotit napadnutelnost tohoto režimu.

(18)

Bylo zjištěno, že žadatel měl status subjektu orientovaného na vývoz a v období přezkumného šetření dostával subvence v rámci tohoto režimu.

(19)

Co se týče tohoto režimu, společnost tvrdila, že Komise by se měla odchýlit od způsobu výpočtu výhody poskytované v rámci režimu pro subjekty orientované na vývoz, který byl použit v původním šetření. Společnost tvrdila, že s některými výhodami v rámci režimu pro subjekty orientované na vývoz by se mělo zacházet jako s přípustným systémem navracení cla ve smyslu přílohy II a III základního nařízení, a neměly by proto být napadnutelné.

(20)

Jelikož však bylo zjištěno, že bez ohledu na to, jaká metoda výpočtu se použije, míra subvence zjištěná s ohledem na tento režim nebude vyšší než 0,22 %, tj. celkové rozpětí subvence bude pod minimální úrovní, bylo rozhodnuto dále toto tvrzení neanalyzovat v rámci tohoto přezkumného šetření.

(21)

Bylo zjištěno, že žadatel tento režim v období přezkumného šetření nevyužíval.

(22)

Šetřením bylo zjištěno, že žadatel tento režim během období přezkumného šetření využíval. Bylo však zjištěno, že získané pobídky byly zanedbatelné. Proto byl učiněn závěr, že není nutné dále hodnotit napadnutelnost tohoto režimu.

(23)

Bylo zjištěno, že žadatel tyto programy v období přezkumného šetření nevyužíval.

(24)

Šetření neodhalilo žádné další výhody pro žadatele v období přezkumného šetření, které by se týkaly podmínek nákupu surovin a energie a které by znamenaly finanční příspěvek indické vlády, a mohly by proto být považovány za subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Proto byla tvrzení výrobního odvětví Unie uvedená v 15. bodě odůvodnění pod písmeny c) až e) shledána v rámci tohoto přezkumu nepodstatnými.

(25)

Připomíná se, že původní šetření stanovilo hodnotově vyjádřenou výši napadnutelných subvencí pro žadatele na 4,3 %.

(26)

Bylo zjištěno, že v období přezkumného šetření činila hodnotově vyjádřená výše napadnutelných subvencí pro žadatele, vyplývající pouze z jednoho režimu subvencování, 0,22 %.

(27)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se dospělo k závěru, že míra subvencování žadatele – dotčeného vyvážejícího výrobce – se snížila.

(28)

Rovněž se zkoumalo, zda lze změnu okolností, pokud jde o zkoumané režimy, považovat za změnu trvalé povahy.

(29)

Jak již bylo uvedeno, pokud jde o režim podpory vývozu kapitálového zboží, zjištění učiněná během tohoto prozatímního přezkumu potvrdila zjištění původního šetření, kdy bylo konstatováno, že subvence poskytnutá v rámci tohoto režimu je nevýznamná.

(30)

Kromě toho při předchozím šetření vyplývala hlavní výhoda z režimu pro podniky orientované na vývoz, ale během období přezkumného šetření se výhoda v rámci tohoto režimu výrazně snížila. Byly získány důkazy o tom, že tato změna je trvalé povahy, neboť se vztahuje k snížení celní sazby na nerezový ocelový šrot a feronikl, což jsou dvě hlavní suroviny používané žadatelem při výrobě dotčeného výrobku.

(31)

Z výše uvedeného vyplývá, že žadatel bude nadále příjemcem subvencí ve výši, která je pod minimální úrovní. Proto se považuje za vhodné změnit vyrovnávací celní sazbu použitelnou na žadatele, a zohlednit tak aktuální úroveň subvencování. Tato celní sazba by měla být pro žadatele stanovena na 0 %.

(32)

Pokud jde o celní sazbu, která se v současnosti uplatňuje na dovoz dotčeného výrobku od vyvážejících výrobců uvedených v příloze konečného nařízení, je třeba poznamenat, že současné podrobné podmínky prošetřovaných programů a jejich napadnutelnost se od předchozího šetření nezměnily. Neexistuje tedy žádný důvod pro nový výpočet sazeb subvencí a celních sazeb těchto společností. Proto celní sazby, které se vztahují na společnosti uvedené v příloze konečného nařízení, by měly zůstat beze změny.

(33)

Pokud jde o celní sazbu všech ostatních společností, je třeba upozornit, že v rámci původního šetření byla její úroveň stanovena na úrovni nejvyššího individuálního rozpětí subvence zjištěného u společností zařazených do vzorku. Odpovídalo to rozpětí subvence žadatele. Vzhledem k tomu, že po tomto prozatímním přezkumu se rozpětí žadatele změnilo, měla by se sazba pro všechny ostatní společnosti změnit a stanovit na úrovni dalšího nejvyššího rozpětí subvence. Vzhledem k tomu, že další nejvyšší sazba je ta, která se vztahuje na společnosti uvedené v příloze, měla by být stanovena celní sazba pro všechny ostatní společnosti na této úrovni, tj. 4 %.

(34)

Indická vláda a ostatní zúčastněné strany byly informovány o zásadních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se Komise rozhodla navrhnout změnu celní sazby platné pro žadatele.

(35)

Písemné a ústní připomínky předložené zúčastněnými stranami byly posouzeny a případně zohledněny.

(36)

Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a prokázaly, že mají zvláštní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty,

27.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 202/6

(1)

Aby se zajistilo jednotné používání kombinované nomenklatury připojené k nařízení (EHS) č. 2658/87, je nutné přijmout opatření týkající se zařazení zboží uvedeného v příloze tohoto nařízení.

(2)

Nařízení (EHS) č. 2658/87 stanovilo pro výklad kombinované nomenklatury všeobecná pravidla. Tato pravidla se používají i pro jakoukoliv jinou nomenklaturu, která je na kombinované nomenklatuře zcela či zčásti založena nebo která k ní přidává jakékoli další členění a která je stanovena zvláštními předpisy Unie s ohledem na uplatňování sazebních a jiných opatření týkajících se obchodu se zbožím.

(3)

Podle zmíněných všeobecných pravidel by mělo být zboží popsané ve sloupci 1 tabulky obsažené v příloze zařazeno do kódu KN uvedeného ve sloupci 2, vzhledem k důvodům uvedeným ve sloupci 3 této tabulky.

(4)

Je vhodné umožnit, aby oprávněná osoba mohla závazné informace o sazebním zařazení zboží vydané celními orgány členských států, týkající se zařazení zboží do kombinované nomenklatury, které nejsou v souladu s tímto nařízením, nadále používat po dobu tří měsíců podle čl. 12 odst. 6 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (2).

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

27.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 202/8

(1)

Příloha II nařízení (ES) č. 1333/2008 stanoví seznam potravinářských přídatných látek Unie schválených pro použití v potravinách a podmínky jejich použití.

(2)

Uvedený seznam může být pozměněn jednotným postupem podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1331/2008 ze dne 16. prosince 2008, kterým se stanoví jednotné povolovací řízení pro potravinářské přídatné látky, potravinářské enzymy a potravinářská aromata (2).

(3)

Podle čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1331/2008 může být seznam potravinářských přídatných látek Unie aktualizován buď z podnětu Komise, nebo na základě podání žádosti.

(4)

Žádost o povolení používání výtažků z rozmarýnu (E 392) jako antioxidantu v masných polotovarech, nízkotučném tepelně neopracovaném nebo tepelně opracovaném zpracovaném mase a v nízkotučných zpracovaných rybách a produktech rybolovu včetně měkkýšů a korýšů byla podána dne 3. února 2012 a byla zpřístupněna členským státům.

(5)

Antioxidanty jsou látky, jež chrání potraviny proti zkáze způsobené oxidací, například proti žluknutí tuků a barevným změnám. Současná maximální množství pro použití výtažků z rozmarýnu (E 392) povolená ve zpracovaném mase a zpracovaných rybách a produktech rybolovu včetně měkkýšů a korýšů jsou stanovena podle obsahu tuku v příslušných kategoriích potravin (kromě sušených uzenin a dehydratovaného masa). Povolené maximální množství pro použití výtažků z rozmarýnu (E 392) stanovené podle obsahu tuku v příslušných kategoriích potravin nezabezpečuje dostatečnou ochranu potravin s nízkým obsahem tuku, neboť pro dosažení požadovaného účinku je potřebná minimální kritická dávka tohoto antioxidantu. V současné době by mohly být výtažky z rozmarýnu (E 392) používány v účinných dávkách ve výrobcích s vyšším obsahem tuku. Avšak rovněž nízkotučné výrobky mohou podléhat významné oxidaci kvůli vysokému podílu nenasycených masných kyselin. Je proto vhodné stanovit maximální množství pro použití výtažků z rozmarýnu (E 392) na 15 mg/kg pro výrobky s obsahem tuku nepřesahujícím 10 % a současně zachovat povolené maximální množství 150 mg/kg (vyjádřeno ve vztahu k tuku) pro výrobky s obsahem tuku vyšším než 10 %.

(6)

V roce 2008 Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) hodnotil bezpečnost výtažků z rozmarýnu (E 392) při použití jako potravinářské přídatné látky (3) a dospěl k závěru, že navrhované způsoby a míry použití by neměly představovat bezpečnostní riziko. Při konzervativním odhadu dietární expozice vycházel úřad k předpokladu, že výtažky z rozmarýnu se budou používat v maximálním množství pro použití (tj. 150 mg/kg ve výrobcích ze zpracovaného masa, drůbeže a ryb / mořských plodů) ve všech navržených potravinách v každé kategorii potravin. Tento předpoklad se vztahoval rovněž na tepelně neopracované nebo tepelně opracované zpracované maso a zpracované ryby a produkty rybolovu včetně měkkýšů a korýšů s obsahem tuku nepřesahujícím 10 %.

(7)

Podle čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1331/2008 je Komise povinna vyžádat si stanovisko úřadu za účelem aktualizace seznamu potravinářských přídatných látek Unie stanoveného v příloze II nařízení (ES) č. 1333/2008, s výjimkou případů, kdy tato aktualizace pravděpodobně nemá vliv na lidské zdraví. S ohledem na výše uvedené stanovisko úřadu z roku 2008 představuje stanovení maximálního množství pro použití výtažků z rozmarýnu (E 392) na 15 mg/kg pro tepelně neopracované nebo tepelně opracované zpracované maso a zpracované ryby a produkty rybolovu včetně měkkýšů a korýšů s obsahem tuku nepřesahujícím 10 % aktualizaci uvedeného seznamu, která pravděpodobně nemá vliv na lidské zdraví, a proto není nutné žádat stanovisko úřadu.

(8)

Příloha II nařízení (ES) č. 1333/2008 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(9)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat a ani Evropský parlament, ani Rada nevyjádřily s těmito opatřeními nesouhlas,

27.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 202/11

(1)

Nařízení Komise (EU) č. 231/2012 (3) stanoví specifikace pro potravinářské přídatné látky uvedené v přílohách II a III nařízení (ES) č. 1333/2008.

(2)

Tyto specifikace mohou být aktualizovány v souladu s jednotným postupem uvedeným v čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1331/2008, a to buď z podnětu Komise nebo na základě podání žádosti.

(3)

Dne 29. listopadu 2011 byla podána žádost o změnu specifikací týkající se některých polyalkoholů, která byla následně zpřístupněna členským státům.

(4)

Nařízení (EU) č. 231/2012 stanoví specifikace pro mannitol (E 421 (i)) a mannitol vyráběný fermentací (E 421 (ii)). Aby se dosáhlo větší srozumitelnosti a soudržnosti, měl by být v současnosti schválený „mannitol (E 421 (i))“ přejmenován na „mannitol získaný hydrogenací“ a následně by měla být změněna jeho definice. Proto by měly být specifikace této potravinářské přídatné látky změněny.

(5)

Isomalt (E 953) se vyrábí dvoustupňovým procesem, při němž se nejprve cukr přemění na izomaltulózu a následně hydrogenuje. Krystalická forma se získává následným sušením. Byla podána žádost o zahrnutí odlišné formy isomaltu, tj. vodných roztoků isomaltu, do specifikací stanovených nařízením (EU) č. 231/2012. Navrhovaná forma těmto specifikacím vyhovuje a je dostupná pro komerční účely. Uvedená forma isomaltu je pro odvětví nákladově i časově úsporná, a je proto předmětem zájmu, např. ze strany výrobců cukrovinek. Proto by měl být popis isomaltu (E 953) ve specifikacích změněn.

(6)

Specifikace uvedené v nařízení (EU) č. 231/2012 stanoví, že jedním z kritérií pro čistotu pro polyalkoholy je úroveň demineralizace nebo reziduálních minerálů, charakterizované obsahem chloridů, síranů a/nebo síranových popelů. Stejné polyalkoholy jsou používány jako pomocné látky ve farmaceutických výrobcích a Evropský lékopis přijal vodivost jako metodu hodnocení úrovně demineralizace polyalkoholů. Díky tomu bylo trojí měření (chloridů, síranů a/nebo síranových popelů) nahrazeno jedním měřením, které se snáze provádí, je nákladově efektivní a šetrnější k životnímu prostředí. Proto by měly být změněny specifikace pro přídatné potravinářské látky sorbitol (E 420 (i)), sorbitol sirup (E 420 (ii)), mannitol (E 421 (i)), mannitol vyráběný fermentací (E 421 (ii)), isomalt (E 953), maltitol (E 965 (i)), maltitol sirup (E 965 (ii)), xylitol (E 967) a erythritol (E 968), a to vymazáním kritérií pro chloridy, sírany a síranové popely a jejich nahrazením jediným kritériem vodivosti.

(7)

Podle čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1331/2008 je Komise povinna vyžádat si stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin za účelem aktualizace seznamu potravinářských přídatných látek Unie, s výjimkou případů, kdy tato aktualizace pravděpodobně nemá vliv na lidské zdraví. Jelikož uvedené aktualizace pravděpodobně nemají vliv na lidské zdraví, není třeba žádat o stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin.

(8)

Nařízení (EU) č. 231/2012 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(9)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat a ani Evropský parlament, ani Rada nevyjádřily s těmito opatřeními nesouhlas,

27.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 202/17

(1)

Nařízení (ES) č. 1831/2003 stanoví povolení doplňkových látek používaných ve výživě zvířat a důvody a postupy, na jejichž základě se povolení uděluje. Článek 10 uvedeného nařízení stanoví přehodnocení doplňkových látek povolených podle směrnice Rady 70/524/EHS (2).

(2)

V souladu se směrnicí 70/524/EHS byl chlorid amonný nařízením Komise 86/525/EHS (3) povolen jako doplňková látka bez časového omezení pro použití u koček a psů a s časovým omezením pro všechna zvířata v zájmovém chovu s výjimkou koček a psů. Uvedená doplňková látka byla v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení (ES) č. 1831/2003 následně zapsána do Registru pro doplňkové látky jako stávající produkt.

(3)

V souladu s čl. 10 odst. 2 nařízení (ES) č. 1831/2003 ve spojení s článkem 7 uvedeného nařízení byla předložena žádost o přehodnocení chloridu amonného jako doplňkové látky pro kočky a psy a, v souladu s článkem 7 uvedeného nařízení, pro nové použití u přežvýkavců, s požadavkem o její zařazení do kategorie doplňkových látek „technologické doplňkové látky“. Tato žádost byla podána spolu s údaji a dokumenty požadovanými podle čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 1831/2003.

(4)

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) ve svém stanovisku ze dne 24. května 2012 (4) dospěl k závěru, že za navržených podmínek užití nemá chlorid amonný nepříznivé účinky na zdraví zvířat, lidské zdraví ani na životní prostředí. Uznává se, že chlorid amonný výrazně zvyšuje kyselost moči a že doplňování krmiv pro přežvýkavce, kočky a psy vede ke snížení pH moči. Úřad nepovažuje zvláštní požadavky na monitorování po uvedení na trh za nutné. Úřad také ověřil zprávu o metodě analýzy doplňkové látky přidané do krmiv, kterou předložila referenční laboratoř zřízená nařízením (ES) č. 1831/2003.

(5)

Posouzení chloridu amonného prokazuje, že podmínky pro povolení stanovené v článku 5 nařízení (ES) č. 1831/2003 jsou splněny. Proto by používání uvedené doplňkové látky mělo být povoleno podle přílohy tohoto nařízení.

(6)

Vzhledem k tomu, že bezpečnostní důvody nevyžadují okamžité provedení změn v podmínkách pro povolení, je vhodné stanovit přechodné období, které by zúčastněným stranám umožnilo připravit se na plnění nových požadavků vyplývajících z povolení.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

27.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 202/20

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

27.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 202/22

(1)

Podle čl. 5 odst. 1 rozhodnutí 2013/34/SZBP Rada zmocnila Politický a bezpečnostní výbor k přijímání příslušných rozhodnutí v souladu s článkem 38 Smlouvy o Evropské unii týkajících se výkonu politické kontroly a strategického řízení mise EUTM Mali, včetně rozhodnutí o jmenování velitele mise EU.

(2)

Podle článku 2 rozhodnutí 2013/34/SZBP byl velitelem mise EUTM Mali jmenován brigádní generál Francois LECOINTRE.

(3)

Dne 19. června 2013 navrhla Francie, aby byl novým velitelem mise EU pro misi EUTM Mali jmenován brigádní generál Bruno GUIBERT, který má nahradit ve funkci brigádního generála Francoise LECOINTREHO.

(4)

Dne 28. června 2013 Vojenský výbor EU doporučil Politickému a bezpečnostnímu výboru, aby jmenoval brigádního generála Bruna GUIBERTA velitelem mise EU EUTM Mali.

(5)

V souladu s článkem 5 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní vypracovávání a provádění těch rozhodnutí a činností Unie, které mají vliv na obranu,

27.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 202/23

(1)

Podle rozhodnutí Rady 2012/389/SZBP je Politický a bezpečnostní výbor v souladu s článkem 38 Smlouvy zmocněn k přijímání příslušných rozhodnutí za účelem výkonu politické kontroly a strategického řízení mise Evropské unie zaměřené na budování regionální námořní kapacity v oblasti Afrického rohu (EUCAP NESTOR), včetně rozhodnutí o jmenování vedoucího mise.

(2)

Politický a bezpečnostní výbor přijal dne 16. července 2012 rozhodnutí EUCAP NESTOR/1/2012 (2) o jmenování pana Jacquese LAUNAYE vedoucím mise EUCAP NESTOR od 17. července 2012.

(3)

Dne 12. července 2013 navrhla vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku jmenovat vedoucím mise EUCAP NESTOR od 16. července 2013 do 15. července 2014 pana Étienna DE MONTAINGA DE PONCINSE jako nástupce pana Jacquese LAUNAYE,

27.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 202/24

(1)

Podle čl. 9 odst. 1 rozhodnutí 2012/392/SZBP je Politický a bezpečnostní výbor v souladu s článkem 38 Smlouvy zmocněn k přijímání příslušných rozhodnutí za účelem výkonu politické kontroly a strategického řízení mise Evropské unie SBOP v Nigeru (EUCAP SAHEL Niger), včetně rozhodnutí o jmenování vedoucího mise.

(2)

Politický a bezpečnostní výbor přijal dne 17. července 2012 rozhodnutí EUCAP SAHEL Niger/1/2012 (2) o jmenování generála Francisca ESPINOSY NAVASE vedoucím mise EUCAP SAHEL Niger na období od 17. července 2012 do 16. července 2013.

(3)

Dne 9. července 2013 přijala Rada rozhodnutí o2013/368/SZBP (3) o prodloužení období, na které pokrývá finanční referenční částka určená na misi EUCAP SAHEL Niger, do 31. října 2013.

(4)

Dne 12. července 2013 navrhla vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby byl mandát generála Francisca ESPINOSY NAVASE jako vedoucího mise EUCAP SAHEL Niger prodloužen na období od 17. července 2013 do 31. října 2013.

27.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 202/25

(1)

Stížností zaevidovanou dne 14. listopadu 2005 informovala nadace Den Nya Välfärden Komisi, že obec Åre prodala družstvu Konsum Jämtland ekonomisk förening (dále jen „Konsum“) pozemek. Podle nadace se údajně jednalo o protiprávní státní podporu (dále jen „sporný prodej“).

(2)

Dopisem ze dne 3. ledna 2006 si Komise od švédských orgánů vyžádala další informace, které byly předloženy v dopisech ze dne 2. března 2006 a 28. března 2006.

(3)

Dopisem ze dne 3. ledna 2006 si Komise od stěžovatele vyžádala další informace, které byly předloženy v dopise ze dne 1. února 2006.

(4)

Dopisem ze dne 19. července 2006 oznámila Komise Švédsku své rozhodnutí zahájit řízení v souladu s čl. 88 Smlouvy o ES ohledně sporného prodeje (2).

(5)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k danému opatření vyjádřily.

(6)

Švédské orgány uvedly své připomínky v dopise ze dne 27. září 2006. Od zúčastněných stran Komise žádné připomínky neobdržela.

(7)

Dopisem ze dne 24. ledna 2007 si Komise od švédských orgánů vyžádala další informace, které byly předloženy v dopise ze dne 21. února 2007.

(8)

Dne 30. ledna 2008 přijala Komise konečné rozhodnutí (dále jen „rozhodnutí“) (4), v němž došla k závěru, že sporný prodej představoval podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 smlouvy o ES (5).

(9)

Družstvo Konsum se proti rozhodnutí odvolalo. V rozsudku ze dne 13. prosince 2011 ve věci T-244/08 Tribunál rozhodnutí zrušil. V důsledku toho musela Komise dané opatření opětovně prozkoumat a přijmout ohledně sporného prodeje nové rozhodnutí.

(10)

Dopisem ze dne 22. března 2012 si Komise od švédských orgánů vyžádala další informace, které byly předloženy v dopise ze dne 23. dubna 2012.

(11)

Poté, co švédské orgány v dubnu 2012 předložily informace, zaslala nadace Den Nya Välfärden připomínky v dopise ze dne 21. května 2012.

(12)

Dopisem ze dne 15. května 2012 předložila společnost Lidl Sverige KB (dále jen „Lidl“) doplňující informace k připomínkám zaslaným nadací Den Nya Välfärden. Uvedená nadace kromě toho poskytla na setkání s Komisí dne 25. června 2012 další informace.

(13)

Dopisem ze dne 5. prosince 2012 si Komise od švédských orgánů vyžádala další vyjasňují informace, které obdržela dopisem ze dne 23. ledna 2012.

(14)

Obec Åre (dále jen „obec“) se nachází ve švédském kraji Jämtland a má přibližně 10 100 obyvatel.

(15)

Konsum, v jehož prospěch údajně proběhl sporný prodej, je družstvo prodávající spotřební zboží, mimo jiné potraviny a další zboží denní potřeby v celém kraji Jämtland. Dne 1. ledna 2006 se Konsum sloučil s Konsum Nord ekonomisk förening. Oba podniky spolupracují s podnikem Kooperativa förbundet, který sdružuje švédská spotřební družstva. Kooperativa förbundet je mateřská společnost koncernu KF, který mimo jiné vlastní norské maloobchodní prodejce.

(16)

Společnost Åre Centrum AB (dále jen „Åre Centrum“) je soukromá realitní společnost provozovaná nezávisle na obci. V době sporného prodeje byla vlastníkem Åre Centrum společnost Skistar AB a další společnosti v Åre. Od roku 2007 je Åre Centrum součástí soukromé realitní společnosti DIÖS Fastigheter AB.

(17)

Stěžovatel, Den Nya Välfärden, je švédská nadace financovaná zejména Konfederací švédských podniků. Jejím úkolem je mimo jiné chránit zájmy jednotlivých švédských podniků prostřednictvím dohledu nad fungováním volné soutěže v zemi. Ve stížnosti týkající se sporného prodeje jedná nadace Den Nya Välfärden jménem jednoho ze svých členů, společnosti Lidl.

(18)

Lidl je prvním zahraničním podnikem v potravinářském odvětví, který vstoupil na švédský trh, a to v roce 2003, a je přímou konkurencí družstva Konsum v maloobchodním odvětví s potravinami a zbožím denní potřeby.

(19)

Předmětem stížnosti je prodej pozemku obcí družstvu Konsum ze dne 5. října 2005 za cenu, která je podle stěžovatele nižší než tržní hodnota.

(20)

Uvedený prodej byl součástí větší transakce, která zahrnovala prodej řady různých pozemků a několik zúčastněných stran. Cílem prodejů bylo splnění hlavního plánu rozvoje, který obec přijala dne 21. června 2005. Jedním z cílů tohoto plánu bylo provedení určitých úprav a následné vytvoření pěší zóny okolo hlavního náměstí v Åre (dále jen „Åre Torg“). Za subjekt, který měl v souladu s celkovým plánem provést modernizaci Åre Torg, byla vybrána společnost Åre Centrum.

(21)

V říjnu 2005 se coby součást uvedeného plánu uskutečnily tyto transakce, jejichž předmětem byl prodej pozemku:

(22)

Cena za pozemek, který je předmětem sporného prodeje, měla být na zasedání obecní rady dne 24. srpna 2005 původně stanovena ve výši 1 SEK. Prostřednictvím telefonátu a následného e-mailu ze dne 23. srpna 2005 však společnost Lidl nabídla za stejný pozemek 6,6 milionu SEK (cca 710 602 EUR), což vedlo k novému jednání mezi družstvem Konsum a obcí, přičemž výsledná prodejní cena stoupla z 1 SEK na 1 milion SEK (cca 107 000 EUR). Cena 1 milion SEK byla nicméně zrušena, jelikož dva členové obecního zastupitelstva se proti rozhodnutí o jejím stanovení odvolali ke krajskému správnímu soudu.

(23)

Obecní rada cenu za daný pozemek nakonec stanovila dne 5. října 2005 ve výši 2 miliony SEK. Stejný den byla podepsána konečná smlouva o prodeji mezi družstvem Konsum a obcí.

(24)

Podle stížnosti nepředcházelo spornému prodeji žádné nabídkové řízení a nebyl učiněn žádný nezávislý odborný posudek. Sporný prodej je podle stěžovatele v rozporu s čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). V tomto ohledu stěžovatel zejména tvrdí, že nabídka společnosti Lidl byla důvěryhodná, závazná a přímo srovnatelná s nabídkou předloženou družstvem Konsum a schválenou obcí. Tím, že obec nabídku společnosti Lidl nepřijala, prodala podle stěžovatele daný pozemek pod tržní cenou. Stěžovatel uvádí, že podpora dosahuje výše 4,6 milionu SEK (cca 495 268 EUR), neboli rozdílu mezi nabídkou společnosti Lidl a prodejní cenou.

(25)

Od zúčastněných stran Komise žádné připomínky neobdržela.

(26)

V dopise ze dne 21. května 2012 stěžovatel upozornil na skutečnost, že od společnosti Åre Centrum odkoupil Konsum pozemky za cenu 861 SEK/m2 (cca 92 EUR), zatímco pozemky od obce za 312 SEK/m2 (cca 34 EUR). Podle stěžovatele je toto další důkaz, že sporný prodej proběhl pod tržní cenou a že soukromý subjekt by stejný pozemek prodal za vyšší cenu.

(27)

Podle švédských orgánů tvořil prodej družstvu Konsum část celé řady prodeje pozemků, která mimo jiné zahrnovala prodej pozemku družstvem Konsum v jiné části obce Åre (Åre Torg), který měla obec v úmyslu využít pro určité úpravy v rámci místního rozvoje.

(28)

Na základě prodeje pozemku přesunul Konsum svoji činnost z Åre Torg, čímž obci umožnil splnit cíle stanovené v hlavním plánu rozvoje obce, tj. zřízení pěší zóny v okolí Åre Torg. Jestliže by obec přijala nabídku společnosti Lidl, nemohla by splnit hlavní plán rozvoje, jelikož by Konsum zůstal ve svých prostorách na Åre Torg. Z toho důvodu nebylo možné nabídku společnosti Lidl považovat za srovnatelnou s nabídkou družstva Konsum. Švédské orgány dále nepovažovaly nabídku společnosti Lidl za vážnou nebo závaznou, jelikož byla podána pozdě a chyběla v ní řada údajů.

(29)

Švédské orgány jsou v každém případě přesvědčeny, že sporný prodej proběhl za tržní cenu. V tomto ohledu a na podporu svého stanoviska předložily dvě odborné zprávy: jednu zprávu o ocenění od společnosti Ernst & Young Real Estate z května 2003 a jednu zprávu o zpětném ocenění od společnosti PWC z dubna 2012, která posuzovala cenu pozemku v době prodeje, tj. v říjnu 2005.

(30)

Zpráva o ocenění od společnosti Ernst & Young Real Estate byla provedena v květnu 2003. Opírá se o analýzu peněžních toků, která zohledňuje různé parametry, např. plánované využití pozemku, budoucí vývoj trhu v dané oblasti a provozní náklady a náklady na údržbu u srovnatelných nemovitostí. Při stanovení tržní ceny zpráva odkazuje na některé pozemky a hodnotí je, přičemž jeden z nich (Åre prästbord 1:76) sousedí s pozemkem (Åre Prästbord 1:30, 1:68 a 1:69), který Konsum odkoupil od obce. Ve zprávě je přímo sousedící pozemek oceněn na cca 1 000 SEK/m2 hrubé plochy (cca 110 EUR).

(31)

Podle švédských orgánů je pozemek sousedící s pozemkem, na který odkazuje zpráva společnosti Ernst & Young, srovnatelný s pozemkem, jenž obec prodala společnosti Konsum v roce 2005. V konečném důsledku by odhadní cena měla odpovídat prodejní ceně za spornou transakci ve výši 1 200 SEK/m2 hrubé podlahové plochy (cca 129 EUR).

(32)

V tomto ohledu švédské orgány zdůrazňují, že obec při stanovování ceny zohlednila hodnotu na metr čtvereční hrubé plochy. Důvodem byla skutečnost, že strany plánovaly na daném pozemku postavit obchodní prostory. Proto se švédské orgány domnívají, že ceny, které stěžovatel vypočítal a předložil coby důkaz, že sporný prodej proběhl pod tržní cenou (viz 26. bod odůvodnění), by neměly být brány v úvahu, jelikož vychází z ceny za metr čtvereční celkové plochy.

(33)

Podle švédských orgánů byla doba, která uplynula od ocenění společnosti Ernst & Young do samotné transakce (2,5 roku), zohledněna, přestože trh s nově postavenými maloobchodními prostory v Åre byl velmi malý nebo případně vůbec neexistoval. Na podporu tohoto tvrzení předložily švédské orgány z důvodu absence úřední statistiky týkající se cen nemovitostí index spotřebitelských cen v dané oblasti a k danému datu. Švédské orgány každopádně považují ocenění společnosti Ernst & Young za srovnatelné s konečnou prodejní cenou.

(34)

V odpovědi na žádost Komise o další informace ze dne 22. března 2012 předložily kromě toho švédské orgány nové zpětně vypracované odborné ocenění od společnosti PWC z dubna 2012. Ve zprávě PWC byl učiněn závěr, že tržní hodnota daného pozemku (9) v době prodeje (říjen 2005) se pohybovala mezi 1,65 a 2,474 milionu SEK (cca 177 000 respektive 265 000 EUR). Pro vypočtení uvedené hodnoty byla ve zprávě provedena analýza transakcí se srovnatelnými pozemky v dané oblasti.

(35)

Švédské orgány kromě toho upozornily na rozsudek krajského správního soudu pro kraj Jämtland ze dne 24. května 2006, v němž soud potvrdil zákonnost rozhodnutí obce schválit prodej pozemku družstvu Konsum za 2 miliony SEK. Krajský správní soud shledal, že rozhodnutí bylo provedeno v souladu se zákonem a že družstvo Konsum nebylo neoprávněně zvýhodněno, a to z těchto důvodů:

(36)

V odpovědi na tvrzení stěžovatele, že transakce s nemovitostmi se vůbec neuskutečnily a že Konsum je pravděpodobně stále vlastníkem nemovitosti Åre Mörviken 2:91, švédské orgány uvedly, že po transakcích následovala nová parcelizace, která se týkala všech uvedených nemovitostí. Po dokončení transakcí změnily uvedené nemovitosti v katastru nemovitostí název. Švédské orgány v tomto ohledu poukazují na skutečnost, že nemovitosti, které obec a společnost Åre Centrum AB prodaly družstvu Konsum změnily název z Åre Prästbord 1:30, 1:68, 1:76 a části 1:69 na Mörviken 2:91.

(37)

Ustanovení čl. 107 odst. 1 SFEU uvádí, že „Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.“

(38)

Podle ustálené judikatury (10) může prodej pozemků a staveb orgány veřejné moci podnikům nebo jednotlivým podnikatelům představovat státní pomoc, mimo jiné pokud prodej neproběhl za tržní cenu, tedy za cenu, kterou by zaplatil soukromý investor nakupující za běžných podmínek hospodářské soutěže.

(39)

Komise v tomto ohledu poznamenává, že transakce týkající se prodeje pozemků by v zásadě měly být posuzovány v souladu se sdělením Komise o prvcích státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci (11) (dále jen „sdělení o prodeji pozemků“), které obsahuje vodítko, jež mohou členské státy využít s cílem zajistit, že prodej pozemků a staveb orgány veřejné moci nezahrnuje státní podporu.

(40)

Za účelem vyloučení prvků státní podpory při takových transakcích uvádí sdělení dvě metody: Zaprvé prodej pozemku nebo staveb po řádně zveřejněném, otevřeném a nepodmíněném nabídkovém řízení (typu dražba), v rámci něhož zvítězí nejlepší nebo jediná nabídka. Zadruhé ocenění ex ante nezávislým majetkovým odhadcem. Cílem obou těchto metod je zajistit, aby se cena, za kterou veřejný orgán pozemek prodává, do nejvyšší možné míry blížila tržní hodnotě a byla tudíž slučitelná se zásadou investora v tržním hospodářství, aby se zabránilo tomu, že prodej pozemku zajistí kupujícímu výhodu. V takových případech nelze však vyloučit použití i jiných metod oceňování, pokud je zajištěno, že cena, kterou kupující skutečně zaplatí na základě těchto metod, se do nejvyšší možné míry blíží tržní hodnotě (12).

(41)

V dané věci neproběhlo v rámci příprav sporného prodeje ani otevřené a nepodmíněné nabídkové řízení, ani ocenění ex ante nezávislým majetkovým odhadcem. Sdělení o prodeji pozemků není tudíž přímo použitelné. V důsledku toho je nutné tržní hodnotu pozemku odvodit z jiných dostupných informací.

(42)

Konkrétní nabídka současně předložená konkurencí je obvykle lepším ukazatelem tržní hodnoty daného pozemku nežli odhad ceny provedený nezávislým odhadcem, jelikož odráží tržní hodnotu pozemku v daný okamžik. Má-li však taková nabídka představovat spolehlivý ukazatel tržní hodnoty pozemku, musí být důvěryhodná, závazná a srovnatelná s přijatou nabídkou se zohledněním zvláštních okolností dané transakce.

(43)

Komise poznamenává, že důvěryhodnost a závaznost nabídky společnosti Lidl byla švédskými orgány zpochybněna. Švédské orgány zdůraznily, že vyjádření zájmu společnosti Lidl bylo zasláno e-mailem den před přijetím rozhodnutí o sporném prodeji obecní radou a kromě toho v něm chyběla řada údajů.

(44)

Za těchto okolností se Komise domnívá, že důvěryhodnost nabídky společnosti Lidl je zpochybnitelná. I když by nabídka společnosti Lidl byla důvěryhodná, není zcela srovnatelná s nabídkou družstva Konsum, a to proto, že Lidl a Konsum se nenacházely ve stejné situaci s ohledem na pozemek, který je předmětem sporu. Pokud jde o družstvo Konsum, představoval sporný prodej část celé řady transakcí s nemovitostmi, jejímž cílem bylo splnit výše uvedený celkový plán obce, a sice vytvořit okolo náměstí Åre Torg pěší zónu.

(45)

V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že okolnosti transakce by měly být zohledněny při posuzování, zda prodej pozemku nebo stavby orgánem veřejné moci určité společnosti vykazuje prvky státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU (13).

(46)

Zatímco zájem společnosti Lidl spočíval pouze v získání pozemku, který je předmětem sporu, neopustil by Konsum podle švédských úřadů Åre Torg, pokud by nemohl získat dva přilehlé pozemky v Åre Prästbord. Sporný prodej byl součástí řady vzájemně souvisejících pozemkových transakcí, jejichž společným cílem bylo splnění plánu pro rozvoj dané oblasti, konkrétně nová parcelizace, která byla považována za nezbytnou pro vytvoření pěší zóny v okolí Åre Torg. Na rozdíl od smlouvy, která byla uzavřena mezi družstvem Konsum a obcí, neobsahovala nabídka společnosti Lidl žádné odkazy nebo upřesnění týkající se hlavního plánu rozvoje. Pokud by byla nabídka společnosti Lidl přijata, nemusely by být splněny cíle hlavního plánu rozvoje, což z pohledu obce znamená, že obě nabídky nelze považovat za srovnatelné.

(47)

Vzhledem k okolnostem sporného prodeje došla Komise tudíž k závěru, že nabídka společnosti Lidl nepředstavuje nejlepší dostupný ukazatel pro stanovení tržní hodnoty pozemku, který je předmětem sporného prodeje.

(48)

Švédské orgány tvrdí, že o vývoji cen nemovitostí v Åre v době sporného prodeje neexistuje žádná úřední zpráva, jelikož zde neexistuje trh s transakcemi tohoto druhu. Místo toho předložily švédské orgány ocenění sousedního pozemku, které bylo provedeno společností Ernst & Young v květnu 2003. Přestože bylo ocenění provedeno nezávislým odhadcem a na základě obecně přijímaných standardů oceňování, bylo učiněno téměř dva a půl roku před sporným prodejem, což znamená, že hodnota pozemku se za uvedenou dobu mohla výrazně změnit.

(49)

Na žádost Komise dodaly švédské orgány ještě jednu odbornou zprávu týkající se tržní hodnoty daného pozemku. V tomto novém zpětně provedeném hodnocení, které vypracovala společnost PWC v roce 2012, je učiněn odhad tržní ceny daného pozemku v době sporného prodeje, tedy v říjnu 2005. Zpráva potvrzuje výpověď švédských orgánů, že v dané oblasti v době sporného prodeje prakticky neproběhly žádné transakce podobného druhu, z nichž by bylo možné odvodit tržní hodnotu pozemku, jehož prodej je předmětem sporu. Pro vypočtení odhadu tržní hodnoty daného pozemku byla ve zprávě provedena analýza transakcí se srovnatelnými pozemky v dané oblasti. Ve zprávě byl učiněn závěr, že tržní hodnota pozemku, jehož prodej je předmětem sporu, se v říjnu 2005 pohybovala v rozmezí 1,65 a 2,475 milionu SEK.

(50)

Jelikož byla tato zpráva vypracována nezávislým odhadcem na základě obecně přijímaných standardů oceňování, a sice srovnávací metody (tj. analýzy transakcí, jejichž předmětem jsou podobné nemovitosti), Komise se domnívá, že uvedený odhad představuje nejlepší dostupný ukazatel pro stanovení tržní hodnoty pozemku, který je předmětem sporného prodeje, v den prodeje. Na základě tohoto ocenění se nákupní cena, kterou za pozemek zaplatilo obci družstvo Konsum, a sice 2 miliony SEK, nachází v rozmezí považovaném za tržní hodnotu v říjnu 2005.

(51)

Komise rovněž zohledňuje skutečnost, že strany při stanovování ceny daného pozemku vzaly v úvahu cenu za metr čtvereční hrubé plochy. V tomto ohledu se cena 1 000 SEK/m2 hrubé podlahové plochy, kterou uvádí ocenění společnosti Ernst & Young, zdá srovnatelná s cenou 1 200 SEK/m2 hrubé podlahové plochy, která byla stanovena při sporném prodeji.

(52)

Na základě výše uvedených skutečností se Komise domnívá, že prodej nemovitostí Åre Prästbord 1:30, 1:68 a 1:69 v oblasti Produkthuset obcí družstvu Konsum ze dne 5. října 2005 za 2 miliony SEK proběhl za tržní cenu, a prodej tudíž nepředstavoval státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

27.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 202/30

(1)

Rozhodnutí 2009/470/ES stanoví postupy pro finanční příspěvek Unie na programy eradikace, tlumení a sledování nákaz zvířat a zoonóz.

(2)

Rozhodnutí Komise 2008/341/ES ze dne 25. dubna 2008, kterým se stanoví kritéria Společenství pro vnitrostátní programy eradikace, tlumení a sledování některých nákaz zvířat a zoonóz (2), stanoví, že aby byly programy předložené členskými státy Komisi, které se týkají eradikace, tlumení a sledování nákaz zvířat a zoonóz uvedených v příloze rozhodnutí 2009/470/ES, schváleny pro finanční opatření Unie stanovené v čl. 27 odst. 1 uvedeného rozhodnutí, musí splňovat alespoň kritéria stanovená v příloze rozhodnutí 2008/341/ES.

(3)

Prováděcí rozhodnutí Komise 2012/761/EU ze dne 30. listopadu 2012, kterým se schvalují roční a víceleté programy a finanční příspěvek Unie na eradikaci, tlumení a sledování některých nákaz zvířat a zoonóz předložené členskými státy pro rok 2013 (3), schvaluje některé vnitrostátní programy a stanoví procentní sazbu a maximální výši finančního příspěvku Unie pro každý program předložený členskými státy.

(4)

Rozhodnutí Komise 2009/719/ES ze dne 28. září 2009, kterým se některým členským státům povoluje přezkoumat jejich roční programy sledování BSE (4), nedávno pozměněné prováděcím rozhodnutím 2013/76/EU (5), stanoví, že některé členské státy mohou přestat vyšetřovat zdravý poražený skot. To významně ovlivní počet vyšetření prováděných v rámci jejich programů sledování přenosných spongiformních encefalopatií (TSE) a eradikace bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) a klusavky schválených na rok 2013 a výrazně sníží příslušné finanční náklady.

(5)

Belgie, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Španělsko, Francie, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko a Spojené království předložily Komisi ke schválení pozměněné programy pro přenosné spongiformní encefalopatie (TSE), bovinní spongiformní encefalopatii (BSE) a klusavku v souvislosti se zmíněnou změnou rozhodnutí 2009/719/ES.

(6)

Maďarsko navíc předložilo pozměněný program eradikace a sledování katarální horečky ovcí, v němž upravuje svoji činnost v souvislosti s prováděním entomologického dozoru.

(7)

Poté, co byl v některých oblastech Španělska zjištěn výskyt sérotypu 1 viru katarální horečky ovcí, předložilo Španělsko program eradikace a sledování katarální horečky ovcí pozměněný tak, aby zahrnoval i povinné očkování v postižených oblastech s cílem tlumit tuto nákazu a zabránit jejímu šíření.

(8)

Poté, co se na jeho území objevily případy vztekliny, předložilo Řecko pozměněný program eradikace vztekliny, aby určilo oblasti, ve kterých bude použita orální vakcinace.

(9)

V návaznosti na nedávno skončená dvoustranná jednání s Běloruskem o spolupráci při boji proti vzteklině předložilo Polsko program eradikace, tlumení a sledování vztekliny pozměněný tak, aby zahrnoval činnosti spojené s orální vakcinací v některých příhraničních oblastech na území Běloruska, s cílem zabránit novému zavlečení vztekliny do Unie nakaženými divokými zvířaty, která se pohybují přes společné hranice.

(10)

Komise posoudila tyto pozměněné programy jak z hlediska veterinárního, tak z hlediska finančního. Bylo shledáno, že jsou v souladu s příslušnými veterinárními předpisy Unie, a zejména s kritérii stanovenými v rozhodnutí 2008/341/ES. Tyto pozměněné programy by proto měly být schváleny.

(11)

Schválení pozměněných programů tímto rozhodnutím má vliv na částky potřebné k provedení programů eradikace, tlumení a sledování schválených prováděcím rozhodnutím 2012/761/EU. Maximální výše finančního příspěvku Unie na některé z těchto programů by proto měla být odpovídajícím způsobem upravena.

(12)

Prováděcí rozhodnutí 2012/761/EU by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(13)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

a)

Belgií dne 5. dubna 2013;

b)

Českou republikou dne 5. dubna 2013;

c)

Dánskem dne 24. dubna 2013;

d)

Německem dne 20. března 2013;

e)

Estonskem dne 26. března 2013;

f)

Irskem dne 22. března 2013;

g)

Španělskem dne 27. března 2013;

h)

Francií dne 29. března 2013;

i)

Kyprem dne 29. března 2013;

j)

Lotyšskem dne 28. března 2013;

k)

Lucemburskem dne 3. dubna 2013;

l)

Maďarskem dne 27. března 2013;

m)

Rakouskem dne 27. března 2013;

n)

Slovinskem dne 20. března 2013;

o)

Slovenskem dne 26. března 2013;

p)

Finskem dne 28. března 2013;

q)

Švédskem dne 22. března 2013;

r)

Spojeným královstvím dne 7. června 2013.

a)

Španělskem dne 26. března 2013;

b)

Maďarskem dne 24. ledna 2013.

a)

Polskem dne 28. března 2013;

b)

Řeckem dne 28. června 2013.

1)

V čl. 4 odst. 2 písm. b) se bod vii) nahrazuje tímto:

2)

V čl. 10 odst. 2 se písmeno c) nahrazuje tímto:

3)

Článek 11 se mění takto:

27.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 202/33

(1)

Komise v souladu se směrnicí 2002/53/ES zveřejnila ve Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin v řadě C Úředního věstníku Evropské unie některé odrůdy konopí.

(2)

Nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (2) v článku 39 stanoví, že aby se zabránilo poskytování podpory na nedovolené plodiny, lze na plochy využívané k produkci konopí poskytnout podporu pouze tehdy, pokud je obsah tetrahydrokanabinolu v použitých odrůdách nejvýše 0,2 %.

(3)

Nařízení Komise (ES) č. 1122/2009 (3) v čl. 40 odst. 3 stanoví, že pokud v druhém roce průměr všech vzorků dané odrůdy překročí obsah tetrahydrokanabinolu stanovený v nařízení (ES) č. 73/2009, členský stát si vyžádá povolení zakázat uvádění této odrůdy na trh v souladu se směrnicí 2002/53/ES.

(4)

Dne 15. listopadu obdržela Komise od Německa žádost o povolení zakázat uvádění odrůd konopí Bialobrzeskie a Carmagnola na trh, jelikož ve dvou po sobě jdoucích letech u nich obsah tetrahydrokanabinolu překročil povolený obsah 0,2 %.

(5)

Na tomto základě by se mělo žádosti Německa vyhovět.

(6)

Aby mohla Komise informovat ostatní členské státy a aktualizovat Společný katalog odrůd druhů zemědělských rostlin, mělo by být po Německu vyžadováno, aby informovalo Komisi, jakmile využije oprávnění udělené tímto rozhodnutím.

(7)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro osivo a sadbu v zemědělství, zahradnictví a lesnictví,