(1)

Nařízením (ES) č. 954/2006 (2) Rada v návaznosti na šetření (dále jen „původní šetření“) uložila konečné antidumpingové clo na dovoz určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli pocházejících z Chorvatska, Rumunska, Ruska a Ukrajiny. Opatření měla podobu valorického antidumpingového cla v sazbě 24,1 % uloženého na dovoz od jednotlivě vyjmenovaných vyvážejících výrobců z Ruska, se zbytkovou celní sazbou 35,8 % na dovoz od všech ostatních společností z Ruska. Konečné antidumpingové clo pro skupinu, která je předmětem tohoto přezkumného šetření, OAO TMK (dále jen „skupina TMK“ nebo „žadatel“), složenou ze společností OAO Volzhsky Pipe Plant, OAO Taganrog Metallurgical Works, OAO Sinarsky Pipe Plant a OAO Seversky Tube Works, bylo uloženo v sazbě 35,8 %, což odpovídá zbytkové celní sazbě.

(2)

Nařízením (ES) č. 812/2008 (3) Rada po zahájení prozatímního přezkumu, o které požádala skupina TMK podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení, (dále jen „přezkumné šetření“) změnila konečné antidumpingové clo na dovoz určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli pro skupinu TMK na 27,2 %.

(3)

Prováděcím nařízením (EU) č. 585/2012 (4) Rada na základě přezkumu před pozbytím platnosti (dále jen „šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti“) zachovala opatření uložená nařízením (ES) č. 954/2006 na dovoz bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli pocházejících z Ruska a Ukrajiny.

(4)

Opatřeními platnými v současné době jsou proto opatření uložená prováděcím nařízením (EU) č. 585/2012. Na skupinu TMK složenou ze společností OAO Volzhsky Pipe Plant, OAO Taganrog Metallurgical Works, OAO Sinarsky Pipe Plant a OAO Seversky Tube Works se vztahuje antidumpingové clo v sazbě 27,2 %.

(5)

Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“) (5) Komise dne 14. října 2011 informovala o zahájení částečného prozatímního přezkumu antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli pocházejících z Ruska podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení.

(6)

Přezkum, jehož rozsah je omezen na posouzení dumpingu, byl zahájen na základě odůvodněné žádosti podané skupinou TMK. V žádosti poskytl žadatel důkazy prima facie o tom, že k vyrovnání účinků dumpingu působícího újmu není nutno nadále zachovávat současnou úroveň opatření.

(7)

Komise o zahájení částečného prozatímního přezkumu oficiálně informovala žadatele, orgány země vývozu a výrobní odvětví v Unii. Zúčastněné strany dostaly možnost předložit písemně svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení přezkumu.

(8)

Aby Komise získala informace potřebné pro své šetření, zaslala žadateli dotazník, na který odpověděl v dané lhůtě.

(9)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro zjištění úrovně dumpingu. V prostorách žadatele a jeho obchodních společností ve spojení ZAO TMK Trade House (Moskva), TMK Warehouse Complex LLC (Lytkarino), TMK Europe GmbH (Kolín nad Rýnem), TMK Italia s.r.l. (Lecco) a TMK Global S.A. (Ženeva) byly provedeny inspekce.

(10)

Šetření úrovně dumpingu se týkalo období od 1. října 2010 do 30. září 2011 (dále jen „období přezkumného šetření“).

(11)

Dotčený výrobek je tentýž jako výrobek vymezený v prováděcím nařízení (EU) č. 585/2012, jímž byla uložena v současnosti platná opatření, tj. bezešvé trubky a duté profily ze železa nebo oceli, kruhového průřezu, s vnějším průměrem nejvýše 406,4 mm, s hodnotou uhlíkového ekvivalentu (CEV) nejvýše 0,86 podle vzorce a chemického rozboru Světového svářečského institutu (IIW) (6), pocházející z Ruska, v současnosti kódů KN ex 7304 11 00 , ex 7304 19 10 , ex 7304 19 30 , ex 7304 22 00 , ex 7304 23 00 , ex 7304 24 00 , ex 7304 29 10 , ex 7304 29 30 , ex 7304 31 80 , ex 7304 39 58 , ex 7304 39 92 , ex 7304 39 93 , ex 7304 51 89 , ex 7304 59 92 a ex 7304 59 93 (dále jen „dotčený výrobek“ nebo „bezešvé trubky a duté profily“).

(12)

Shodně s tím, co bylo zjištěno během původního šetření, jakož i během šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti, potvrdilo stávající šetření, že výrobek vyráběný v Rusku a vyvážený do Unie, výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu Ruska a výrobek, který v Unii vyrábějí a prodávají výrobci z Unie, má stejné základní fyzikální a technické vlastnosti a stejná konečná použití. Proto se tyto výrobky považují za obdobné ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(13)

Prodej na domácím trhu se uskutečňoval prostřednictvím společností ve spojení, ZAO TMK Trade House a TMK Warehouse, které bezešvé trubky a duté profily následně dále prodávaly nezávislým odběratelům v Rusku.

(14)

V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení bylo nejdříve u každého vyvážejícího výrobce posuzováno, zda byl celkový objem jeho domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům reprezentativní ve srovnání s celkovým objemem jeho vývozu do Unie, tj. zda celkový objem tohoto prodeje představoval alespoň 5 % celkového objemu vývozu dotčeného výrobku do Unie. Šetření prokázalo, že domácí prodeje byly u všech vyvážejících výrobců reprezentativní.

(15)

Dále bylo posuzováno, zda byl prodej každého typu obdobného výrobku prodávaného vyvážejícím výrobcem na jeho domácím trhu dostatečně reprezentativní pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Prodej konkrétního typu výrobku na domácím trhu byl považován za dostatečně reprezentativní, pokud celkový objem tohoto typu výrobku prodaného žadatelem na domácím trhu nezávislým odběratelům v období přezkumného šetření představoval alespoň 5 % celkového objemu jeho prodeje srovnatelného typu výrobku na vývoz do Unie.

(16)

Podle čl. 2 odst. 4 základního nařízení bylo následně posuzováno, zda lze domácí prodej každého typu výrobku, jenž byl prodáván v reprezentativním množství, považovat za prodej uskutečněný v běžném obchodním styku. Za tímto účelem se u každého vyváženého typu výrobku určil podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu za období přezkumného šetření.

(17)

V případě těch typů výrobku, u nichž se více než 80 % objemu prodeje na domácím trhu uskutečnilo za cenu vyšší než náklady a jejichž vážená průměrná prodejní cena byla rovna výrobním nákladům na jednotku nebo vyšší, byla běžná hodnota jednotlivých typů výrobku určena jako vážený průměr skutečných cen veškerého prodeje daného typu na domácím trhu bez ohledu na to, zda šlo o prodej ziskový, či nikoli.

(18)

Pokud objem ziskového prodeje určitého typu výrobku nepřesahoval 80 % celkového objemu prodeje daného typu výrobku nebo pokud vážená průměrná cena daného typu výrobku nedosahovala výrobních nákladů na jednotku, byla běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu, která byla určena jako vážená průměrná cena pouze ziskového domácího prodeje daného typu výrobku uskutečněného během období přezkumného šetření.

(19)

Běžná hodnota pro nereprezentativní typy (tj. ty, jejichž domácí prodej představoval méně než 5 % prodeje na vývoz do Unie, nebo ty, jež nebyly na domácím trhu prodávány vůbec) byla vypočtena na základě výrobních nákladů na typ výrobku, k nimž byla přičtena částka za prodejní, správní a režijní náklady a za zisky. V případě existence domácího prodeje byl pro dotčené typy výrobků použit zisk z běžných obchodních transakcí na domácím trhu pro daný typ výrobku. V případě, že se domácí prodej neuskutečnil, byl použit průměrný zisk.

(20)

Pokud jde o výrobní náklady, a zejména o náklady na energii, bylo přezkoumáno, zda ceny plynu placené vyvážejícími výrobci přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou a distribucí plynu.

(21)

Bylo zjištěno, že domácí cena plynu placená vyvážejícími výrobci tvořila zhruba jednu třetinu vývozní ceny zemního plynu z Ruska. V tomto ohledu nasvědčují všechny dostupné údaje tomu, že domácí ceny plynu v Rusku jsou regulované a jsou výrazně nižší než tržní ceny zemního plynu na neregulovaných trzích. Vzhledem k tomu, že náklady na plyn nebyly podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení v záznamech vyvážejících výrobců přiměřeně zohledněny, musely být odpovídajícím způsobem upraveny. Jelikož nebyly k dispozici žádné dostatečně reprezentativní nezkreslené ceny plynu týkající se ruského domácího trhu, bylo uznáno za vhodné, aby se při úpravě vycházelo v souladu s čl. 2 odst. 5 z informací z jiných reprezentativních trhů. Upravená cena byla založena na průměrné ceně ruského plynu při prodeji na vývoz na německo-české hranici (Waidhaus), upravené s přihlédnutím k místním distribučním nákladům. Waidhaus, hlavní centrum prodeje ruského plynu do Unie, která je největším trhem pro ruský plyn a zároveň má ceny přiměřeně odrážející náklady, lze považovat za reprezentativní trh ve smyslu čl. 2 odst. 5 základního nařízení.

(22)

Po zveřejnění konečných závěrů skupina TMK tvrdila, že úprava na základě ceny plynu byla v rozporu s čl. 2 odst. 5 základního nařízení a s bodem 2.2.1.1 antidumpingové dohody WTO. Jak je uvedeno v 21. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že domácí cena plynu placená skupinou TMK tvořila zhruba jednu třetinu vývozní ceny zemního plynu z Ruska. Jelikož v záznamech vyvážejících výrobců nebyly přiměřeně zohledněny náklady na zemní plyn, jak stanoví čl. 2 odst. 5 základního nařízení, musely být odpovídajícím způsobem upraveny. Tvrzení skupiny TMK se považuje za nepodložené a jelikož pro ně neexistují žádné důkazy, bylo zamítnuto.

(23)

Je třeba poznamenat, že určitý objem vývozu dotčeného výrobku nebyl skupinou TMK uveden, protože se domnívala, že tyto ocelové trubky a duté profily nespadají do oblasti působnosti šetření. Během inspekcí na místě byly útvarům Komise předloženy vzorky ve formě příčných průřezů výrobku, který údajně nespadá do definice výrobku, před jeho dalším zpracováním a po něm, nelze je však považovat za přesvědčivý důkaz.

(24)

Po přezkoumání této otázky byl učiněn závěr, že tyto ocelové trubky a duté profily do definice výrobku spadají. Při výpočtu dumpingu bylo proto přihlédnuto k odpovídajícím vývozním transakcím.

(25)

Během slyšení, které proběhlo dne 9. listopadu 2012 a jemuž předsedal úředník pro slyšení, skupina TMK tvrdila, že by chtěla řešit zejména problém celního zařazení, který byl zmíněn při zveřejnění konečných závěrů a jehož důsledkem bylo podle ní zvýšení jejího dumpingového rozpětí asi o 13–14 %. Skupina TMK vyjádřila překvapení nad skutečností, že tyto výrobky jsou považovány za výrobky spadající do oblasti působnosti šetření, a zopakovala, že tento objem vývozu nebyl uveden z toho důvodu, že tyto výrobky jsou „polotovary“ („blanks“, rovněž nazývané „duté prvky“), a nikoli trubky, a proto podle ní nespadají do definice výrobku. Dále uvedla, že ve skutečnosti tuto záležitost řešily útvary Komise během inspekce na místě jen velmi zběžně. V tomto ohledu je třeba uvést, že samotná skupina TMK v jednom svém podání ze dne 31. srpna 2012 uvedla, že „otázka týkající se toho, zda by ‚duté prvky‘ kódu KN 7304 59 10 měly být zařazeny do oblasti působnosti tohoto šetření, či nikoli, byla během šetření důkladně projednávána“ . Ve skutečnosti měly Evropský svaz pro ocelové trubky („ESTA“) i skupina TMK několikrát příležitost vyjádřit k této otázce své připomínky. Kromě toho je třeba uvést, že útvary Komise požádaly dovozce, kteří jsou ve spojení s TMK, aby vyplnili přílohu dotazníku, a získané informace během inspekce na místě ověřily, aby shromáždily veškeré příslušné informace. Tvrzení, že tuto otázku řešily útvary Komise během šetření jen velmi „zběžně“ a že tyto výrobky byly považovány za výrobky spadající do definice výrobku, bylo nesprávné, a proto bylo odmítnuto.

(26)

Skupina TMK kromě toho uvedla, že zahrnutí tohoto objemu vývozu bylo protiprávní a neodůvodněné, jelikož útvary Komise neprokázaly, že tyto trubky nebyly „neopracované“, a že závěry ve smyslu, že tyto „polotovary“ jsou „meziprodukty“ (nebo částečně opracovanými produkty), jsou neopodstatněné.

(27)

Zaprvé je třeba připomenout, že výrobky spadající do kódů KN 7304 39 10 a 7304 59 10 jsou „trouby, trubky a duté profily“, bezešvé, ze železa (jiného než litiny) nebo z oceli, „neopracované, rovné a s rovnoměrnou tloušťkou stěny, výhradně pro výrobu trub a trubek o jiném průřezu a tloušťce stěny“. Vysvětlivka k podpoložkám 7304 39 10 a 7304 59 10 uvádí, že zahrnují „ocelové bezešvé trubky vyrobené zpravidla protažením a válcováním za tepla nebo protažením a tažením za tepla; jsou zpravidla nazývány polotovar (‚blanks‘). Jsou určeny k dalšímu přepracování na trubky jiného tvaru a jiné tloušťky stěny s přesnějšími rozměrovými tolerancemi. Předkládají se s hrubě odstřiženými konci a s odstraněnými otřepy, ale jinak jsou nedokončené. Jejich vnější i vnitřní povrch je hrubý a nejsou na nich odstraněny okuje. Nejsou naolejovány, pozinkovány ani barveny“. Po zvážení argumentů předložených ze strany skupiny TMK a ESTA se dospělo k názoru, že na základě různých dokumentů shromážděných během inspekcí na místě (objednávek odběratele a specifikací, smluv mezi společnostmi, faktur vystavených dovozci ve spojení, popisu normy ISO 9809-1) jsou tyto trubky skutečně „meziprodukty“ v tom smyslu, že musí odpovídat určitým požadavkům a specifikacím, jako je „vysoká kvalita trubek válcovaných za tepla pro válce, typu oceli 34CrMo4 podle UNI EN 10083-1 a DIN 1629 ‚žíhané za surova‘ a ‚ohlazené na koncích‘ a rozměrů specifikovaných v objednávce“. Kromě toho i další požadavky, které jsou uvedeny v objednávce odběratele a specifikacích, jako je „ultrazvukové zkoušení za účelem odhalení přípustných závad, kontroly tloušťky, ovalizace a rovnosti“, dokládají další zpracování těchto trubek, což není případ tzv. polotovarů („blanks“).

(28)

Skupina TMK tvrdila, že vlastnosti „žíhané za surova“ a „ohlazené na koncích“ se nevyskytují mezi kritérii uvedenými ve znění příslušných kódů KN ani ve znění vysvětlivky za účelem určení toho, zda je trubka „neopracovaná“. V této souvislosti je třeba uvést, že znění položek a příslušných vysvětlivek neobsahují vždy vyčerpávající seznam všech vlastností dotčeného výrobku. Zařazení výrobků, jako jsou dotčené výrobky, které sdílejí vlastnosti různých druhů zboží, závisí na nejdůležitějších vlastnostech dováženého zboží. I když tedy tyto vlastnosti nejsou mezi kritérii uvedenými ve znění příslušných kódů KN a ve znění vysvětlivky, zůstávají přesto skutečnostmi, které mají význam pro posouzení toho, zda určité typy výrobků lze považovat za „neopracované“, či nikoli, a tedy zda spadají do kódů KN 7304 39 10 a 7304 59 10 .

(29)

Skupina TMK rovněž tvrdila, že tyto trubky nebyly žíhané, jelikož nebyly tepelně opracovány, jak bylo uvedeno v certifikátech o továrních zkouškách. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že v kupních specifikacích odběratele jsou uvedeny rozporné informace, jelikož je v nich zmíněno tepelné opracování tohoto výrobku. Odkaz na tyto kupní specifikace je učiněn v jiných dokumentech, jako je prohlášení výrobce vydané skupinou TMK a specifikace ke smlouvám podepsaným skupinou TMK a jeho odběratelem, který není ve spojení.

(30)

Dále bylo uvedeno, že ve výše zmíněných smlouvách mezi společnostmi, které poskytla skupina TMK během inspekcí na místě, byly tyto výrobky původně zařazeny pod jiný kód KN (na nějž se vztahují opatření) a jejich zařazení bylo poté změněno na kód KN, na nějž se opatření nevztahují (i během období šetření), i když na základě dostupných informací nedošlo k žádným změnám v objednávce odběratele ani ve specifikacích výrobku. Skupina TMK tvrdila, že tato změna kódu KN nebyla relevantní, jelikož podle platných pravidel celního zařazení hrají roli objektivní vlastnosti zboží v době jejich dovozu do Unie. Objektivní vlastnosti zboží v době jejich dovozu do Unie jsou sice významným hlediskem, ale skupina TMK nepopírá, že zařadila tyto typy výrobků jako výrobky, na něž se vztahují opatření, předtím, než uvedené zařazení změnila, aniž by došlo k jakékoli změně ve specifikacích výrobků. Tato skutečnost se považuje za jednu ze skutečností, na jejichž základě se dospělo k závěru, že dotčené typy výrobků spadají do oblasti působnosti šetření.

(31)

Rovněž bylo uvedeno, že specifikace objednávky odběratele, který není ve spojení, jasně odkazovaly na „meziprodukty“, a nikoli na polotovary („blanks“) nebo „duté prvky“. Pokud jde o tento bod, tvrdila skupina TMK, že pro účely celního zařazení je zcela bezpředmětné, jakým způsobem výrobek popisuje kupující. V reakci na to je třeba uvést, že popis výrobku kupujícím má svůj význam v tom smyslu, že kupující si je v době objednávky zjevně vědom požadavků na výrobek. Tvrdit tedy, že popis kupujícího je „zcela bezpředmětný“, je pochybné.

(32)

Závěrem je třeba říci, že bezešvé ocelové trubky jako meziprodukty vyrobené tepelným zpracováním koupené pro účely výroby válců musí splňovat velmi podrobné technické požadavky a požadavky na kvalitu a rozměry. Tyto vlastnosti zjevně nejsou v souladu s pojmem „neopracovaný“, jak je uveden ve vysvětlivce ke kódům KN 7304 39 10 a 7304 59 10 , a proto bylo nutné připomínky skupiny TMK, pokud jde o údajný nesprávný výklad pojmu „neopracovaný“ Komisí, odmítnout.

(33)

V rozporu s některými předchozími tvrzeními skupina TMK rovněž argumentovala, že tyto výrobky prodávané odběrateli, který není ve spojení, nejsou určeny výhradně pro totéž použití, tj. pro výrobu válců, ale je možné je rovněž přepracovat na tzv. přesné trubky („precision pipes“). Skupina tvrdila, že odběratel, který není ve spojení, nejprve přepracuje polotovary na trubky válcované za studena (neboli „precision pipes“), které poté zpracuje na tlakové lahve na plyn. Je třeba uvést, že toto tvrzení je v rozporu s tím, co skupina TMK tvrdila během předchozích podání, i s tím, co bylo zjištěno v dokumentech shromážděných během inspekcí na místě. Nehledě k výše zmíněným skutečnostem je třeba uvést, že toto dodatečné tvrzení je nové, bylo předloženo v pozdní fázi a nebylo podloženo důkazy. Kromě toho předložila tato skupina důkazy, které údajně prokazují, že odběratel, který není ve spojení, prodával rovněž tzv. „precision pipes“. Kromě toho, že tyto důkazy byly předloženy ve velmi pozdní fázi šetření, bylo rovněž uvedeno, že se týkaly období dlouho po skončení období přezkumného šetření a dokumenty se týkaly možných prodejů jakýchkoli typů (nebo průřezů) výrobků válcovaných za studena (trubek). Tyto argumenty byly proto odmítnuty.

(34)

Většina vývozu dotčeného výrobku ze strany vyvážejících výrobců do Unie byla určena nezávislým odběratelům v Unii, a to prostřednictvím dvou obchodních společností ve spojení, tj. TMK Europe GmbH se sídlem v Německu a TMK Italia s.r.l. se sídlem v Itálii. Vývozní cena u výše uvedeného vývozu byla stanovena na základě vývozních cen, které byly skutečně uhrazeny nebo jsou splatné, podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení, tj. za použití cen při dalším prodeji, které byly skutečně uhrazeny nebo jsou splatné společnosti ve spojení prvním nezávislým kupujícím v Unii během období přezkumného šetření, upravených tak, aby byly zohledněny všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem a zisky.

(35)

Určitá omezená množství byla vyvezena přímo nezávislým odběratelům v Unii. Vývozní cena pro tato množství byla stanovena na základě skutečně zaplacených nebo splatných vývozních cen v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(36)

Běžná hodnota a vývozní cena vyvážejících výrobců byly srovnány na základě ceny ze závodu. V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen. Na tomto základě byly provedeny úpravy v případě nákladů na balení, přepravu, poskytnutí úvěru a antidumpingová cla.

(37)

Skupina TMK požádala, aby bylo přihlédnuto k některým vlastnostem týkajícím se třídy oceli, typu řezání závitů a povrchové úpravy ocelových trubek a dutých profilů v zájmu zajištění spravedlivého srovnání ocelových trubek a dutých profilů prodávaných na domácím trhu a na vývoz.

(38)

Výbor na obranu odvětví Evropské unie vyrábějícího bezešvé ocelové trubky (ESTA) prohlásil, že jakákoli žádost o změnu definice výrobku nebo metodiky použité v původním šetření nebo v následném přezkumu je v rozporu s čl. 11 odst. 9 základního nařízení a nemělo by se k ní přihlížet.

(39)

V tomto ohledu šetření ukázalo, že tato žádost skupiny TMK nemá vliv na definici výrobku, ale spíše umožňuje určit další vlastnosti, které zajišťují spravedlivé srovnání ocelových trubek a dutých profilů, které sdílejí stejné vlastnosti. Dále bylo zjištěno, že tyto další vlastnosti ovlivňují ceny a srovnatelnost cen.

(40)

Na základě výše uvedených skutečností byl učiněn závěr, že žádost je opodstatněná, a k výše uvedeným vlastnostem tedy bylo přihlédnuto.

(41)

Skupina TMK tvrdila, že v souladu s čl. 11 odst. 10 základního nařízení by nemělo být clo zaplacené za transakce DDP („delivered duty paid“, „s dodáním, clo placeno“) odečteno za účelem výpočtu vývozní ceny. Tvrdí, že ve srovnání s posledním úplným dvanáctiměsíčním obdobím před uložením antidumpingového cla na vývoz ocelových trubek a dutých profilů společnosti TMK do Unie (1. července 2005–30. června 2006 nebo „referenční období“) bylo toto clo řádně zohledněno v cenách účtovaných v období přezkumného šetření a v pozdějších kupních cenách v Unii.

(42)

V tomto ohledu bylo zjištěno, že ceny DDP účtované prvním nezávislým odběratelům nezahrnovaly ani náklady, natož antidumpingové clo, tj. tyto transakce byly celkově ztrátové. Dále je třeba uvést, že i když se ceny podobných výrobků po skončení referenčního období zvýšily přibližně o 30 %, ceny surovin, které představují v průměru více než 50 % nákladů na výrobu, se v tomtéž období zvýšily o více než 70 %. Na základě výše uvedených skutečností se usuzuje, že nebyly poskytnuty žádné přesvědčivé důkazy o tom, že clo je řádně zohledněno v účtovaných cenách.

(43)

Rovněž je třeba poznamenat, že i kdyby byla přijata skutečnost, že clo je zohledněno v pozdějších kupních cenách (quod non), čl. 11 odst. 10 základního nařízení požaduje, aby clo bylo zohledněno v cenách dalšího prodeje i v pozdějších kupních cenách.

(44)

Po zveřejnění konečných zjištění skupina TMK nadále vznášela námitky proti odečtení cla z vývozních cen a dále tvrdila, že provedená úprava na základě nákladů na plyn způsobila ztráty, které byly podle jejího názoru jistě nižšího rozsahu, aniž však poskytla jakékoli další důkazy. Skupina TMK stále zastávala názor, že skutečnost, že vývozní ceny ze závodu by měly být vyšší než výrobní náklady, je z právního hlediska nesprávná, a zopakovala, že má být posuzováno pouze kritérium, zda bylo zaplacené antidumpingové clo řádně zohledněno v ceně dalšího prodeje účtované odběrateli, kteří nejsou ve spojení, kteří zboží nakoupili na základě DDP („s dodáním clo placeno“). Jelikož však ceny DDP účtované prvním odběratelům, kteří nejsou ve spojení, nepokrývaly ani náklady, natož antidumpingové clo, dokonce i bez úpravy o náklady na plyn, a jelikož cena surovin, která představuje více než 50 % nákladů na výrobu, se v témže období zvýšila o více než 70 %, jak je uvedeno ve 42. bodě odůvodnění, má se za to, že skupina TMK neposkytla nezvratné důkazy, které by prokázaly, že clo bylo řádně zohledněno v účtovaných cenách nebo v pozdějších kupních cenách.

(45)

Na základě výše uvedeného bylo proto třeba toto tvrzení zamítnout.

(46)

Podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byl srovnán vážený průměr běžné hodnoty a vážený průměr vývozní ceny podle typu výrobku na základě ceny ze závodu odděleně pro každého z vyvážejících výrobců. Pro skupinu TMK je stanoveno jedno společné dumpingové rozpětí výpočtem jako jediný vážený průměr sazby dumpingu pro vyvážející výrobce v rámci skupiny TMK.

(47)

Na základě toho dumpingové rozpětí, vyjádřené jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Unie před proclením, činilo 29,6 %. Po zveřejnění konečných zjištění poukázala skupina TMK na některé administrativní chyby ve výpočtu dumpingu v případě dvou jejích výrobních subjektů. Tyto administrativní chyby byly opraveny a bylo zjištěno, že vážené průměrné dumpingové rozpětí pro skupinu TMK činí 28,7 %, a nikoli 29,6 %.

(48)

Je třeba poznamenat, že toto dumpingové rozpětí je navzdory důkazům prima facie poskytnutým v žádosti o přezkum vyšší než clo v současnosti platné pro dovoz skupiny TMK. Toto zvýšení je důsledkem několika faktorů: za prvé, důkazy předložené v žádosti o přezkum se vztahovaly pouze na určité transakce jednoho ze tří vyvážejících výrobců. Bylo zjištěno, že některé z těchto transakcí se netýkají dotčeného výrobku. Za druhé, jak je uvedeno ve 23. bodě odůvodnění, některé vývozní transakce týkající se dotčeného výrobku nebyly v průběhu šetření skupinou uvedeny. Kromě toho bylo tvrzení skupiny, pokud jde o clo jako náklad (viz 41. až 45. bod odůvodnění), zamítnuto. Kombinace těchto skutečností s jinými skutečnostmi ověřenými v průběhu šetření vedla ke zvýšení dumpingového rozpětí.

(49)

V souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení se posuzovalo, zda lze změněné okolnosti týkající se dumpingu důvodně považovat za okolnosti trvalé povahy.

(50)

Skupina TMK ve své žádosti o přezkum uvedla, že došlo ke změně okolností trvalé povahy, jelikož byly provedeny významné změny vnitřní struktury této skupiny a její výrobní zařízení bylo zásadně zdokonaleno, což mělo přímý dopad na strukturu jejích nákladů.

(51)

Šetření odhalilo, že skupina TMK skutečně provedla významné investice, díky nimž se zvýšila účinnost a kapacita. Avšak vzhledem ke zvýšení cen surovin a vývoji skladby výrobků směrem k většímu množství výrobků s přidanou hodnotou nelze prokázat pokles výrobních nákladů. Bylo zjištěno, že zdokonalení uvedená v 50. bodě odůvodnění jsou strukturální povahy a pravděpodobně se v blízké budoucnosti nezmění.

(52)

Kromě toho bylo přihlédnuto i k vývoji vývozních cen do zemí mimi Unii v průběhu období přezkumného šetření a do Unie po skončení období přezkumného šetření. Bylo zjištěno, že ceny u vývozu totožných výrobků do zemí mimo Unii byly srovnatelné s cenami u prodeje na vývoz do Unie za totéž období. Pokud jde o období po skončení období přezkumného šetření, bylo zjištěno, že se tento vývoz uskutečňoval za mírně vyšší ceny než v období přezkumného šetření, což je v souladu s vývojem cen na mezinárodní úrovni. Neexistuje proto žádný náznak toho, že by vývozní ceny v dohledné budoucnosti výrazně kolísaly.

(53)

S ohledem na výsledky tohoto šetření se považuje za vhodné změnit antidumpingové clo platné pro dovoz dotčeného výrobku skupiny TMK na 28,7 %. Změněné antidumpingové clo by mělo být uloženo na úrovni zjištěného dumpingového rozpětí, jelikož je nižší než rozpětí újmy stanovené v původním šetření.

(54)

Zúčastněné strany byly informovány o hlavních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě má být doporučena změna prováděcího nařízení (EU) č. 585/2012, a bylo jim umožněno vyjádřit připomínky,

(1)

Rozhodnutím ze dne 19. listopadu 2008 (3) Komise rozhodla nevznášet námitky proti naléhavým opatřením týkajícím se operace na podporu likvidity („liquidity assistance“, dále jen „operace LA“) a záruk na dluhopisy skupiny Dexia (4). Komise byla toho názoru, že tato opatření jsou jakožto podpora na záchranu společnosti v nesnázích slučitelná se společným trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungování EU, a schválila tato opatření na dobu šesti měsíců ode dne 3. října 2008, přičemž upřesnila, že po tomto období bude muset podporu přehodnotit jako strukturální opatření.

(2)

Belgie oznámila Komisi plán restrukturalizace skupiny Dexia dne 16. února 2009, Francie tak učinila dne 17. února 2009 a Lucembursko dne 18. února 2009 (uvedené státy jsou dále označovány jen „dotyčné členské státy“).

(3)

Komise přijala dne 13. března 2009 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení za podmínek stanovených v čl. 108 odst. 2 SFEU, které se týkalo všech opatření přijatých ve prospěch skupiny Dexia (5).

(4)

Komise rozhodnutím ze dne 30. října 2009 (6) povolila prodloužení záruky uvedené v prvním bodě odůvodnění do dne 28. února 2010 nebo až do data rozhodnutí Komise o slučitelnosti opatření podpory a plánu restrukturalizace společnosti Dexia.

(5)

Dotyčné členské státy sdělením ze dne 9. února 2010 předaly Komisi informace o zamýšlených dodatečných opatřeních, která mají doplnit původní plán restrukturalizace oznámený v únoru 2009.

(6)

Rozhodnutím ze dne 26. února 2010 (7) schválila Komise plán restrukturalizace společnosti Dexia a přeměnu mimořádných podpor na podpory restrukturalizace, za podmínky dodržení všech závazků a podmínek stanovených v uvedeném rozhodnutí.

(7)

Počínaje létem 2011 se Dexia potýkala s dalšími problémy a dotyčné členské státy zvažovaly dodatečná opatření podpory.

(8)

Rozhodnutím ze dne 17. října 2011 (8) Komise rozhodla zahájit formální vyšetřovací řízení týkající se opatření prodeje společnosti Dexia SA a koupě Dexia Banque Belgique (dále jen „DBB“) belgickým státem. V zájmu zachování finanční stability Komise také rozhodla dočasně toto opatření schválit. Toto opatření je tedy schváleno na dobu šesti měsíců ode dne uvedeného rozhodnutí, nebo, pokud Belgie předloží restrukturalizační plán, do šesti měsíců od stejného dne, dokud Komise nepřijme o tomto opatření konečné rozhodnutí.

(9)

Dne 18. října 2011 informovaly dotyčné členské státy Komisi o souboru nových možných opatření s cílem nového plánu restrukturalizace nebo likvidace společnosti Dexia. V rámci tohoto souboru nových opatření oznámila Belgie dne 21. října 2011 Komisi záchranné opatření pro DBB, kterým se tato uchyluje k „Emergency Liquidity Assistance“ (dále jen „ELA“) se zárukou od belgického státu. Toto opatření umožňuje DBB zajistit financování společnosti Dexia Crédit Local SA (dále jen „DCL“).

(10)

Dne 14. prosince 2011 Francie, Belgie a Lucembursko také oznámily Komisi, v rámci tohoto souboru nových opatření, projekt dočasné záruky dotyčných členských států na refinancování Dexia SA a DCL (dále jen „dočasná záruka na refinancování“).

(11)

Rozhodnutím ze dne 21. prosince 2011 (dále jen „rozhodnutí o zahájení šetření ve věci dodatečné podpory na restrukturalizaci společnosti Dexia“) (9) Komise rozhodla v zájmu zachování finanční stability tuto dočasnou záruku na refinancování dočasně schválit do 31. května 2012. Tímto rozhodnutím Komise nicméně zahájila formální vyšetřovací řízení týkající se souboru dodatečných opatření k restrukturalizaci společnosti Dexia od přijetí podmínečného rozhodnutí (včetně dočasné záruky na refinancování) a požádala dotyčné členské státy, aby jí do tří měsíců oznámily plán restrukturalizace společnosti Dexia, nebo, v případě že společnost Dexia není životaschopná, řádné řešení situace společnosti Dexia.

(12)

Dne 21. a 22. března 2012 dotyčné členské státy oznámily Komisi plán řádného řešení situace společnosti Dexia.

(13)

Dne 25. května 2012 dotyčné členské státy oznámily Komisi žádost o prodloužení dočasné záruky na refinancování. Dne 31. května 2012 přijala Komise dvě rozhodnutí.

(14)

V prvním rozhodnutí (dále jen „rozhodnutí o rozšíření řízení“) Komise rozhodla rozšířit formální vyšetřovací řízení skupiny Dexia s cílem přezkoumat plán řádného řešení skupiny Dexia předložený Belgií, Francií a Lucemburskem ve dnech 21. a 22. března 2012 (10).

(15)

Ve druhém rozhodnutí (dále jen „rozhodnutí o prodloužení záruky“) (11) Komise dočasně schválila, dokud nepřijme konečné rozhodnutí o plánu řádného řešení situace společnosti Dexia, prodloužit do 30. září 2012 období vydání dočasné záruky dotyčných členských států na refinancování Dexia SA a DCL, přičemž formální vyšetřovací řízení bude rozšířeno na toto opatření.

(16)

Dne 5. června 2012 dotyčné členské státy oznámily Komisi zvýšení stropu dočasné záruky až do maximální výše 55 miliard EUR. Ve svém rozhodnutí ze dne 6. června 2012 (12) Komise dočasně schválila zvýšení stropu záruky, dokud nepřijme konečné rozhodnutí o plánu řádného řešení situace společnosti Dexia.

(17)

Dne 6. října 2011 oznámila společnost Dexia v tiskovém prohlášení (13), že vstoupila do exkluzivního jednání se skupinou mezinárodních investorů, ve které by se účastnil i lucemburský stát, s cílem prodeje Dexia Banque Internationale à Luxembourg (dále jen „Dexia BIL“). Správní rada skupiny Dexia se měla vyjádřit o obsahu případné nabídky na konci období exkluzivity.

(18)

Dne 18. prosince 2011 byla Komise informována, že je před uzavřením zavazujícího memoranda o porozumění týkajícího se prodeje 99,906 % podílu v Dexia BIL drženého společností Dexia SA. Podle tohoto memoranda má Precision Capital SA, skupina katarských investorů, získat 90 % podíl a zbývajících 10 % lucemburský stát. Z tohoto prodeje jsou vyňata některá aktiva společnosti Dexia BIL.

(19)

Prodej Dexia BIL nebyl součástí opatření schválených Komisí v rámci plánu restrukturalizace společnosti Dexia schváleného dne 26. února 2010. Rovněž se jej netýkalo formální vyšetřovací řízení zahájené Komisí dne 21. prosince 2011 týkající se restrukturalizačních opatření oznámených Komisi po tomto datu.

(20)

Prodej společnosti Dexia BIL byl oznámen Komisi před 21. prosincem 2011. Prodej společnosti Dexia BIL tedy bude analyzován Komisí odděleně od restrukturalizace společnosti Dexia co nejdříve nejen z důvodu potřeby právní jistoty, ale také a zejména z důvodu nezávislosti prodeje Dexia BIL vůči restrukturalizaci skupiny vzhledem k opatřením podpory dočasně schváleným v roce 2011, s přihlédnutím k tomu, že uvedený prodej byl podle informací obdržených Komisí plánován již od roku 2009 a že společnost Dexia BIL bude právně a ekonomicky oddělena od společnosti Dexia.

(21)

Dne 23. března 2012 oznámilo Lucembursko formálně Komisi prodej společnosti Dexia BIL.

(22)

Dopisem ze dne 3. dubna 2012 (14) Komise informovala Lucembursko o svém rozhodnutí zahájit ve věci prodeje společnosti Dexia BIL formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(23)

Dne 4. května a 12. června 2012 lucemburské orgány oznámily Komisi doplňující informace včetně aktualizace posudku o přiměřenosti prodejní ceny společnosti Dexia BIL provedené společností Dexia SA ze dne 30. května 2012 (dále jen „aktualizovaný posudek o přiměřenosti prodejní ceny“).

(24)

Rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (15). Komise vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek k předmětnému opatření.

(25)

Komise v této věci obdržela připomínky od zúčastněných stran. Předala je Lucembursku a umožnila mu tak připomínky komentovat; poznámky Lucemburska obdržela v dopise ze dne 28. června 2012.

(26)

Dexia BIL je součástí skupiny Dexia. Dexia vznikla v roce 1996 fúzí francouzského Crédit Local a belgického Crédit Communal. Dexia se specializovala na půjčky místním samosprávám, ale měla rovněž 5,5 milionu privátních klientů, zejména v Belgii, Lucembursku a Turecku.

(27)

Skupina Dexia byla uspořádána jako mateřská holdingová společnost (Dexia SA) se třemi provozními dceřinými společnostmi nacházejícími se ve Francii (DCL), v Belgii (DBB) a v Lucembursku (Dexia BIL).

Zjednodušené organizační schéma skupiny ke dni 30. září 2011

(tj. před provedením prodejů vyhlášených na zasedání správní rady skupiny Dexia dne 9. října 2011)

Dexia SA

(listed entity)

100 %

Dexia Bank Belgium

99,9 %

Dexia Banque International a Luxembourg

99,8 %

Deniz Bank

100 %

Dexia Credit Local

* DCL Including DCL NY, DCL, Canada, DCL Mexico, DCL Holding Inc. DCL East, DCL Israel.

99,8 %

Dexia Insurance Belgium

49 %

Dexia Asset Management

51 %

50 %

RBC Dexia Investor Services

70 %

Dexia Crediop

100 %

Dexia Municipal Agency

100 %

Dexia Kommunalbank Deutschland

60 %

Dexia Sabadell

100 %

Dexia Sofaxis

(28)

Dne 20. října 2011 byla společnost DBB prodána belgickému státu a dne 31. prosince 2011 byla konsolidovaná účetní závěrka skupiny Dexia (po dekonsolidaci společnosti DBB dne 1. října 2011) ve výši 413 miliard EUR.

(29)

Kromě prodeje DBB, ke kterému došlo dne 20. října 2011, oznámila skupina Dexia prodej „v blízké budoucnosti“ následujících společností:

(30)

Podíly hlavních akcionářů společnosti Dexia SA jsou:

(31)

Dexia BIL je jednou z největších lucemburských obchodních bank s bilanční sumou 41 miliard EUR k 30. červnu 2011. Dexia BIL je činná nejen v Lucembursku, ale také v dalších zemích, jako je Švýcarsko, Spojené království, některé země Asie a Středního východu, a to buď přímo, nebo prostřednictvím svých dceřiných společností. Dexia BIL rovněž vlastní významné portfolio titulů typu „legacy“ s tržní cenou odhadovanou ke dni 30. září 2011 na zhruba [5–10] miliard EUR.

(32)

Dexia BIL je jednou z velkých bank se sítí poboček v Lucembursku a je základním subjektem v místním hospodářství jakožto banka pro vklady fyzických osob i podniků s bydlištěm či sídlem v Lucembursku, ale i jako poskytovatel spotřebních a hypotéčních úvěrů a úvěrů pro podniky.

(33)

Podle tabulek poskytnutých Dozorčí komisí finančního sektoru („Commission de surveillance du secteur financier, CSSF“), dozorčím orgánem lucemburského finančního sektoru, představuje Dexia BIL pro [10–15] % fyzických osob s bydlištěm v Lucembursku a pro [15–20] % malých a středních podniků se sídlem v Lucembursku referenční banku, což ji v obou případech řadí na třetí místo na lucemburském trhu. Dexia BIL má v rámci lucemburského bankovního systému tržní podíl zhruba [10–15] %, pokud jde o objem vkladů, [10–15] % v objemu půjček a [5–10] % aktiv ve správě v oblasti privátního bankovnictví.

(34)

Obtíže, se kterými se setkala skupina Dexia během finanční krize z podzimu 2008, byly popsány v rozhodnutí ze dne 26. února 2010. Nejaktuálnější obtíže, kterým společnost Dexia čelila, jsou popsány níže.

(35)

V první řadě, prohloubení krize státních dluhů, které čelí řada evropských bank, vedlo ke stále větší nedůvěře investorů vůči bankovním protistranám, což těmto bankám neumožnilo získat financování v uspokojujících objemech a za uspokojujících podmínek.

(36)

Dále vzhledem k tomu, že skupina Dexia byla zvláště vystavena riziku státního a kvazistátního dluhu, byla Dexia předmětem zvýšené nedůvěry investorů. Skupina Dexia má mezi svými aktivy řadu půjček a/nebo dluhopisů zemí a/nebo místních samospráv v zemích, které trhy pokládají za rizikové.

(37)

Současná krize navíc udeřila, aniž by společnost Dexia měla čas dokončit realizaci svého plánu restrukturalizace, který by přinesl podstatně posílenější profil rizika likvidity. Protože Dexia měla ještě profil likvidity obzvláště zranitelný a trh věděl o významné zranitelnosti společnosti Dexia, byla zřejmě ještě více než ostatní banky předmětem zvýšené nedůvěry.

(38)

Potřeby financování skupiny Dexia se zvýšily zvláště na základě následujících skutečností:

(39)

Vzhledem k neschopnosti společnosti Dexia refinancovat se na trhu a […] (*1) se musela Dexia nejdříve uchýlit k novému opatření ELA ze strany Banque nationale de Belgique a Banque de France. Za těchto okolností dotyčné členské státy poskytly dočasnou záruku na refinancování ve prospěch společnosti Dexia.

(40)

I když Dexia BIL nebyla zdrojem problémů skupiny Dexia, […], čelila značné redukci vkladů, a to zejména mezi 30. zářím a 10. říjnem 2011, kdy se vklady snížily o [1–5] miliard EUR (a snížily se z [5–15] miliard EUR na [5–15] miliard EUR). Ztráty vkladů se následně stabilizovaly na základě oznámení řady opatření, které měly za cíl rozdělit skupinu Dexia a zabezpečit některé dceřiné společnosti skupiny (mezi nimi i společnost Dexia BIL). Konkrétně dne 6. října 2011 oznámila Dexia, že zahájila jednání se skupinou investorů a Lucemburskem s cílem prodat jim Dexia BIL. Poté, co vklady poklesly dne 22. listopadu 2011 na nejnižší úroveň [5–15] miliard EUR, došlo k lehkému nárůstu vkladů na [5–15] miliard EUR dne 14. prosince 2011.

(41)

Lucembursko dne 23. března 2012 oznámilo prodej společnosti Dexia BIL. Uzavření obchodu je podmíněno předchozím souhlasem Komise.

(42)

Opatření prodeje Dexia BIL oznámené Komisi nebylo předmětem formálního nabídkového řízení. Podle lucemburských orgánů byl prodej Dexia BIL skupinou Dexia zřejmě zvažován již delší dobu, protože Dexia s tímto cílem kontaktovala v letech 2009–2011 řadu subjektů, zejména […]. […]. Vedená jednání byla více či méně pokročilá, ale žádný z těchto subjektů nepředložil konkrétní návrh na koupi Dexia BIL.

(43)

Kontakty se společností Precision Capital nakonec vyústily v zahájení exkluzivního jednání, které bylo zahájeno dne 6. října 2011. Zavazující memorandum o porozumění týkající se prodeje 99,906 % podílu v Dexia BIL drženého společností Dexia SA bylo uzavřeno dne 20. prosince 2011 (dále jen „MoU“). Podle tohoto memoranda má Precision Capital získat 90 % podíl a zbývajících 10 % lucemburský stát, a to za stejných podmínek jako Precision Capital.

(44)

Z tohoto prodeje jsou vyňata některá aktiva společnosti Dexia BIL a prodej se tedy týká jen části společnosti Dexia BIL, a to retailového a soukromého bankovnictví (dále jen „prodané činnosti“). Z prodeje jsou konkrétně vyňaty: 51 % účast společnosti Dexia BIL ve společnosti Dexia Asset Management, 50 % účast společnosti Dexia BIL ve společnosti RBC Dexia Investor Services Limited (dále jen „RBCD“), 40 % účast v Popular Banca Privada, „legacy portfolio“ společnosti Dexia BIL (jakož i některé s tím spojené deriváty) a účasti společnosti Dexia BIL ve společnostech Dexia LDG Banque a Parfipar. Výše uvedené činnosti budou převedeny na společnost Dexia před uzavřením prodeje s doložkou o následném získání zpět výnosů z prodeje společností Dexia BIL. MoU také stanoví jako předběžnou podmínku prodeje eliminaci všech nezajištěných půjček a úvěrů subjektů skupiny Dexia a eliminaci četných půjček a úvěrů subjektů skupiny Dexia. Dne 10. února 2012 bylo financování přislíbené ostatním subjektům skupiny zhruba [0–5] miliard EUR, z toho méně než [500–800] milionů EUR zajištěné refinancování. Vyloučení všech ostatních aktiv umožní snížit celková aktiva společnosti Dexia BIL o zhruba 16,9 miliardy EUR ve vztahu k celkovým aktivům ve výši 41 miliard EUR ke dni 30. června 2011 (tedy jedná se o snížení celkových aktiv o 40 % a o 50 % u aktiv považovaných za rizikové).

(45)

Oznámené patření stanoví, že v momentě uzavření prodeje bude mít společnost Dexia BIL podíl Common Equity Tier 1 (tj. podíl vlastního kapitálu Tier 1) podle standardů Basel III přesně 9 %.

(46)

Prodejní cena je stanovena na 730 milionů EUR, přičemž podíl Common Equity Tier 1 společnosti Dexia BIL bude v momentě uzavření prodeje ve výši 9 %. V případě převisu kapitálu v momentě uzavření vzhledem k 9 % podílu, bude prodejní cena upravena na základě převisu kapitálu, který bude k dispozici při uzavření.V případě nedostatku kapitálu vzhledem k 9 % podílu Common Equity Tier 1, bude rozdíl uhrazen společností Dexia SA.

(47)

Opatření oznámené dne 23. března 2012 zahrnovalo doložku stanovící, že pokud Dexia SA nebo subjekt skupiny Dexia obdrží garanci ve prospěch kupujícího ze strany státu jakožto jeho závazek odškodnění kupujícího podle smluvních podmínek prodeje, a za předpokladu, že kupující je soukromý subjekt (který není přímo či nepřímo kontrolován veřejnými subjekty), Dexia se zavazuje zajistit, že podobná záruka bude poskytnuta stejným ručitelem (nebo alternativním ručitelem se stejným ratingem) za stejných podmínek a pro obdobné smluvní závazky vhledem ke kupujícím podle prodejní smlouvy. Tato povinnost bude uplatnitelná do 1. ledna 2017 (dále jen „doložka 3.3.5“).Tato doložka může být nicméně opominuta a nepřevzata do definitivních smluv o prodeji akcií, které nahradí MoU.

(48)

Před tím, než bylo MoU dokončeno, byly scénáře prodeje Dexia BIL podle předběžných návrhů podrobeny zhodnocení přiměřenosti prodejní ceny třetí osobou (16). Toto zhodnocení ze dne 10. prosince 2011 bylo provedeno třemi různými metodami (17) a vedlo k ceně v rozmezí mezi [600–700] a [800–900] miliony EUR. Aktualizace ke dni 30. května 2012 vedla ke stejným závěrům

(49)

Ve svém rozhodnutí o zahájení šetření Komise usoudila, že v této fázi nemůže učinit závěr, že transakce neobsahuje žádný prvek podpory.

(50)

Komise měla za to, že doložka 3.3.5 potenciálně obsahuje státní podporu.

(51)

Komise rovněž usoudila, že prodej společnosti Dexia BIL neproběhl otevřeným, transparentním a nediskriminačním způsobem. Proces prodeje se omezil na dvoustranná jednání s určitým počtem potenciálních kupců, aniž by bylo vyhlášeno výběrové řízení. Komise tedy nemůže učinit závěr, že proces prodeje byl takového charakteru, aby zajistil stanovení tržní ceny, a z toho důvodu tedy neobsahuje prvky státní podpory.

(52)

Podle Komise zhodnocení přiměřenosti prodejní ceny třetí osobou (18) bylo provedeno během jednání a před stanovením přesných podmínek MoU ze dne 20. prosince 2011, které bylo předmětem oznámení ze dne 23. března 2012. Komise má proto pochyby, zda při zhodnocení přiměřenosti ceny byl brán v úvahu přesný rozsah prodaných činností, jakož i podmínky oznámeného opatření včetně doložky o následném získání zpět výnosů z prodeje společností Dexia BIL a doložky 3.3.5.

(53)

Komise tedy nemůže učinit závěr, že podmínky prodeje Dexia BIL, v rámci společného účinku nevyhlášení výběrového řízení a chybějících přesných informací o adekvátním zhodnocení transakce zejména s ohledem na rozsah prodaných činností a potenciální doložku 3.3.5, vedly k prodeji za tržní cenu.

(54)

Po zveřejnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení ze dne 3. dubna 2012 obdržela Komise komentáře od dvou zúčastněných třetích stran.

(55)

Jedna z obdržených připomínek (dále jen „připomínka A“) ze strany sdružení investorů se týká výše kupní ceny. Toto sdružení má za to, že prodejní cena společnosti Dexia BIL je příliš nízká, zejména s ohledem na dobré výsledky společnosti Dexia BIL v minulosti.

(56)

Další třetí strana, akcionář společnosti Dexia SA, vyjádřil ve svých připomínkách (dále jen „připomínka B“) pochyby týkající se chování Dexia SA, Dexia BIL a osob a orgánů, které měly tyto společnosti kontrolovat od roku 1998. Dotyčný akcionář má také za to, že Dexia SA neinformovala dostatečně své akcionáře. Tento akcionář má také za to, že zápisy a přílohy z jeho diskuzních příspěvků během valných hromad od roku 1999, jakož i veškerá korespondence mezi ním, společností Dexia SA, společností Dexia BIL a jejími řídícími orgány měly být společností Dexia SA předány potenciálním kupcům společnosti Dexia BIL.

(57)

Dexia SA zdůrazňuje, že prodej společnosti Dexia BIL je významnou etapou pro stabilizaci situace společnosti Dexia BIL po ztrátě vkladů, kterou utrpěla během října 2011. Je zásadní, aby stranám účastnícím se transakce bylo co nejdříve potvrzeno, že při prodeji společnosti Dexia BIL nedošlo ke státní podpoře.

(58)

Vzhledem k tomu, že doložka 3.3.5 nebyla převzata do definitivních smluv o prodeji akcií, které nahradily MoU, tyto obavy již nejsou na místě.

(59)

Četné kontakty společnosti Dexia SA s potenciálními kupci od roku 2009, společně s oficiálním oznámením ze dne 6. října 2011 o potenciálním prodeji společnosti Dexia BIL skupině mezinárodních investorů, učinily plánovaný prodej společnosti Dexia BIL veřejně známým. Exkluzivita byla formálně přiznána až o dva týdny později a další vážní zájemci o koupi společnosti Dexia BIL měli tedy dostatek času dát o sobě případně vědět. Ostatně podmínky prodeje společnosti Dexia BIL byly stanoveny společnostmi Dexia SA a Precision Capital v rámci jednání za rovných podmínek mezi soukromými subjekty, na jejich vlastní odpovědnost a aniž by vznikl závazek použití veřejných zdrojů. Kromě toho bylo urgentní nalézt kupce společnosti Dexia BIL, aby byli ochráněni majitelé vkladů a klienti banky, ochráněna hodnota banky a zabráněno riziku přenosu na zbytek finančního systému. Za těchto okolností může být proces prodeje společnosti Dexia BIL považován za otevřený, transparentní a nediskriminační, s předpoklady pro stanovení tržní ceny. Z toho plyne, že neobsahuje prvky státní podpory.

(60)

Zhodnocení přiměřenosti ceny z prosince 2011 se týkalo nové struktury společnosti Dexia BIL (prodané činnosti), což je potvrzeno aktualizovaným zhodnocením přiměřenosti ze dne 30. května 2012.

(61)

Prodejní cena je stanovena na podílu vlastních zdrojů „Core Equity Tier 1“ podle standardů Basel III ve výši 9 % v momentě uzavření prodeje. V případě rozdílu mezi touto úrovní a úrovní kapitálu v momentě uzavření prodeje zajišťuje doložka o úpravě refundaci rozdílu kupujícím nebo prodávajícím a/nebo úpravu prodejní ceny. Za těchto podmínek má Dexia SA za to, že valorizace akcií nebo aktiv vyňatých z transakce by neměla být při určení tržní ceny brána v úvahu.

(62)

Dexia BIL neměla přímý prospěch z předchozích podpor, které obdržela skupina Dexia. Právě naopak, od konce roku 2008 byla Dexia BIL neustále čistým poskytovatelem hotovosti skupině Dexia. Kromě toho Komise nemůže předpokládat, že na základě své příslušnosti ke skupině podniků měl podnik prospěch z podpory obdržené touto skupinou, zejména protože, jako je tomu v tomto případě, mechanismy převodů v rámci skupiny byly použity pouze k újmě podniku a nikoliv k jeho zisku (19). Komise rovněž nemůže předpokládat, že transakce je opatřením státu nebo jsou poskytnuty jeho zdroje, když je zrealizována za rovných podmínek mezi společností Dexia a kupujícím, aniž by došlo k poskytnutí státních prostředků.

(63)

V každém případě Dexia zdůrazňuje, že prodej společnosti Dexia BIL za tržní cenu stačí k tomu, aby byla vyloučena možnost případného převodu předchozích podpor obdržených skupinou Dexia kupujícímu nebo prodané jednotce Dexia BIL (20).

(64)

Prodej společnosti Dexia BIL nemůže zahrnout nové podpory vzhledem k tomu, že nabytí lucemburským státem je učiněno bez injekce nového kapitálu do společnosti Dexia BIL lucemburským státem. V tomto ohledu Dexia SA zdůrazňuje, že při neexistenci doplňkových podpor nepředstavuje prodej společnosti Dexia BIL narušení hospodářské soutěže, takže není nutné zavádět dodatečná opatření k omezení takového narušení. V každém případě zmenšení společnosti Dexia BIL, způsobené vynětím některých činností z prodeje, je dostatečně významné pro to, aby situace nevyžadovala doplňující opatření.

(65)

Lucembursko má za to, že prodej společnosti Dexia BIL představuje řešení v rámci soukromého tržního sektoru a neobsahuje žádný prvek podpory státu.

(66)

Lucembursko připomíná, že plán prodeje společnosti Dexia BIL byl oficiálně oznámen dne 6. října 2011, tedy před datem oznámení dodatečných záruk na nové refinancování poskytnuté dotyčnými členskými státy společnostem Dexia SA a DCL.

(67)

Lucembursko zdůrazňuje, že Dexia BIL je jednou z velkých bank se sítí poboček v Lucembursku a je základním subjektem v místním hospodářství jakožto banka pro vklady fyzických osob i podniků s bydlištěm či sídlem v Lucembursku, ale i jako poskytovatel spotřebních a hypotéčních úvěrů a úvěrů pro podniky. Dexia BIL hraje v lucemburské ekonomice systémovou roli (21) a konkurz této banky (nebo i jen nejistota, pokud jde o její budoucnost) by měla extrémně neblahé následky na stabilitu finančního systému Lucemburska a lucemburského hospodářství obecně, což by s odrazilo i v sousedících zemích.

(68)

Podle lucemburských orgánů nevznikla z převzetí 10 % podílu společnosti Dexia BIL lucemburským státem pro Dexia SA nebo Dexia BIL žádná výhoda, protože převzetí bylo provedeno za tržních podmínek a zaplacená cena a podmínky byly stejné jako pro Precision Capital.

(69)

Lucembursko také připomíná, že prodej Dexia BIL byl skupinou Dexia zřejmě zvažován již delší dobu, protože Dexia s tímto cílem kontaktovala v letech 2009–2011 řadu subjektů, zejména […]. Vedená jednání byla více či méně pokročilá, ale žádný z těchto subjektů neprojevil o Dexia BIL zájem. I když lucemburské orgány uznávají, že při postupu nedošlo k výběrovému řízení, připomínají, že je málo pravděpodobné, že by formální výběrové řízení vyústilo v jiný výsledek. Takové výběrové řízení nemohlo být zorganizováno ve zkráceném termínu, který byl nutný z důvodu zrychleného úbytku vkladů u Dexia BIL koncem září 2011 na základě zpráv o potížích skupiny Dexia a snížení hodnocení Dexia SA od ratingové agentury Moody's dne 3. října 2011, které se přidaly k pochybám o evropském bankovním systému, krizi státního dluhu a potížím eurozóny. Tato naléhavá situace vedla k oznámení plánovaného prodeje Dexia BIL a ke vstupu do jednání s Precision Capital dne 6. října 2011. Mezi tímto datem a zahájením exkluzivních jednání (22) nedošlo k žádnému projevu zájmu nebo vážné nabídky, přestože […] i další potenciální investoři byli v kontaktu (23).

(70)

Podle lucemburských orgánů proces neformálního výběrového řízení, zorganizovaný ve zkrácené lhůtě a podle zvláštních postupů nutných vzhledem k situaci, by mohl být považován za otevřený, transparentní a nediskriminační, s předpoklady pro stanovení tržní ceny. Lucemburské orgány také připomínají, že posudek o přiměřenosti prodejní ceny ze dne 10. prosince 2011 a jeho aktualizace k 30. květnu 2012 uvádějí, že cena se zdá přiměřená vzhledem k současnému tržnímu kontextu a že Komise již uznala, že valorizace podniku může být shodná s tržní cenou na základě posudku o přiměřenosti prodejní ceny provedeném nezávislým expertem.

(71)

Od konce roku 2008 byla Dexia BIL neustále čistým poskytovatelem hotovosti ostatním subjektům skupiny. Pokud jde o novou dočasnou záruku prozatímně povolenou Komisí dne 21. prosince 2011, Dexia BIL není zaručená společnost a z této dočasné záruky netěží.

(72)

Lucemburské orgány také připomínají, že společnost Dexia BIL bude mít po prodeji silnou likvidní pozici, bude se soustředit na činnost v oblasti retailového a soukromého bankovnictví a přeruší zbývající spojení se skupinou Dexia prostřednictvím vynětí portfolia titulů typu „legacy“ a společnosti Dexia LDG a prodejem účastí v RBCD a Dexia Asset Management. Obdobně je MoU založeno na neexistenci financování skupiny Dexia SA nebo dalších, po prodeji zbylých subjektů skupiny, ze strany Dexia BIL.

(73)

Lucembursko rovněž požaduje, aby Dexia BIL již nebyla podrobena podmínkám a závazkům z rozhodnutí ze dne 26. února 2010, ani novému plánu restrukturalizace nebo řádnému řešení situace společnosti Dexia, které se má vypracovat v rámci rozhodnutí ze dne 21. prosince 2011. Podrobení se plánu restrukturalizace schválenému dne 26. února 2010 a podmínkám a závazkům, které z tohoto plánu vyplývají, je spojeno s příslušností společnosti Dexia BIL ke skupině Dexia, protože jen ta je příjemcem podpory na základě výše uvedených rozhodnutí. Tento bod je ostatně zřejmý ve většině závazků v rámci plánu restrukturalizace banky Dexia, které se uplatňují na skupinu Dexia nebo na Dexia SA a týkají se Dexia BIL jen v té míře, že Dexia BIL je dceřinou společností skupiny a vytváří s Dexia SA stejnou ekonomickou jednotku. Prodej Dexia BIL každopádně neobsahuje žádný prvek státní podpory a je realizován za tržní cenu.

(74)

Ve svých připomínkách k rozhodnutí zahájit řízení Lucembursko potvrzuje, že doložka 3.3.5 nebyla převzata do definitivních smluv o prodeji akcií, které nahradily MoU, a tyto obavy již tedy nejsou na místě.

(75)

Lucemburské orgány také potvrzují, že rozsah zhodnocení přiměřenosti ceny bral přesně v úvahu rozsah prodaných činností. Mechanismus úpravy vzhledem k přesné úrovni 9 % Common Equity Tier 1 podle standardů Basel III navíc umožňuje zajistit, aby hodnota činností vyňatých z transakce (43. bod odůvodnění) neměla finanční dopad na kupujícího, a to ani pozitivní, ani negativní. Lucemburské orgány odkazují také na to, že aktualizované zhodnocení přiměřenosti ceny [z konce] května 2012 došlo ke stejným závěrům. Prodejní cena společnosti Dexia BIL tak může být pokládána za tržní cenu, což z tohoto pohledu vylučuje jakýkoli převod podpory.

(76)

V neposlední řadě se lucemburské orgány připojují k připomínkám Dexia SA (viz část 4 výše).

(77)

Lucemburské orgány mají za to, že tvrzení uvedená v připomínce A se zakládají na rozptýlených údajích a nejsou předmětem úplné analýzy situace. Zejména neberou v úvahu přesné termíny transakce. Lucemburské orgány v této souvislosti odkazují na různé dokumenty předané Komisi lucemburskými orgány a společností Dexia SA, zejména zhodnocení přiměřenosti ceny provedené třetími osobami, jejichž závěrem je, že zaplacená cena je přiměřenou cenou vzhledem k podmínkám transakce. Uvedené je patrné ze zhodnocení třetí osobou ze dne 10. prosince 2011 a bylo rovněž předmětem potvrzení ze dne 30. května 2012 vydaného stejnou konzultační firmou, tedy […].

(78)

Z dokumentů, které má Komise k dispozici, navíc jasně vyplývá, že lucemburský stát ani nenabídl, ani neposkytl kupujícímu záruky.

(79)

Lucemburské orgány tedy uvádějí, že připomínky A jsou zřejmě založeny na nekompletních informacích a obsahují chybná tvrzení, ostatně nedoložená jakýmkoli důkazem, a to v takové míře, že lucemburské orgány žádají Komisi, aby je při svém konečném rozhodnutí nebrala v úvahu, ale spíše se odvolala na vysvětlení lucemburských orgánů a společnosti Dexia SA obsažené v jejich korespondenci s Komisí, které plně zodpovídají na vznesené otázky a předloženou kritiku.

(80)

Lucemburské orgány uvádějí, že připomínka B sestává ze série výměny dopisů této třetí strany s vedoucími pracovníky Dexia SA a Dexia BIL, nebo také s orgány dohledu, v období od roku 2005 do konce roku 2011, bez přímého vztahu k prodeji Dexia BIL. Týkají se různých žádostí a kritik vůči Dexia SA v souvislosti s tím, že nebyly vzaty v úvahu určité otázky týkající se záležitostí, které se odehrály dávno před prodejem Dexia BIL, která je jediným subjektem dotčeným tímto rozhodnutím o prodeji Dexia BIL. Lucemburské orgány žádají Komisi, aby tyto dokumenty nebrala v úvahu z důvodu jejich irelevantnosti.

(81)

Lucemburské orgány připomínají, že Dexia SA uvedla závěr (viz výše uvedený bod 4), že prodej společnosti Dexia BIL proběhl za tržní cenu a bez prvku podpory. Tento závěr odpovídá závěrům lucemburských orgánů, a tyto připomínky tedy nevyžadují další odpověď ze strany lucemburských orgánů.

(82)

Závěrem lucemburské orgány uvádějí, že žádná připomínka třetí strany není takové povahy, aby zpochybnila výklad uvedený v jejich oznámení a připomínkách. Lucemburské orgány také uvádějí, že žádná připomínka třetí strany není takové povahy, že by zpochybnila argument, podle kterého na proces prodeje Dexia BIL může být v souladu s rozhodovací praxí Komise pohlíženo jako na proces otevřený, transparentní a nediskriminační, s předpoklady pro stanovení tržní ceny. Lucemburské orgány tedy trvají na tom, že transakce byla provedena bez prvku podpory.

(83)

Článek 107 odst. 1 SFEU stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li smlouvy jinak.

(84)

Společnost Dexia BIL je činná na evropské úrovni, a je tedy zřetelně v hospodářské soutěži se zahraničními účastníky trhu. Komise tedy má za to, že potenciální podpora při prodeji společnosti Dexia BIL by mohla narušit obchod mezi členskými státy a narušit hospodářskou soutěž nebo hrozit jejím narušením.

(85)

Ve svém rozhodnutí ze dne 26. února 2010 již Komise stanovila, že podpory získané skupinou Dexia ve formě kapitálu, záruk na financování, pomoci ELA společně se státní zárukou a podpory na znehodnocená aktiva (opatření FSA) tvořily státní podporu (poskytnutou Belgií, Lucemburskem a Francií). Je tedy nezbytné ověřit, zda v prodané činnosti nebyla zachována výhoda získaná podporou, kterou skupina Dexia předtím obdržela.

(86)

Na základě rozsudku soudu ze dne 8. května 2003Itálie a SIM 2 / Komise (24), o který se Komise opírala ve svých rozhodnutích Olympic Airlines (25) a Alitalia (26), se přezkum hospodářské kontinuity mezi původním podnikem a novými strukturami provádí prostřednictvím souboru nepřímých důkazů. Těmito nepřímými důkazy jsou zejména předmět prodeje, cena prodeje, identita akcionářů nebo vlastníků přejímajícího podniku nebo získaného podniku. Uvedené je potvrzeno Soudem v jeho rozsudku ze dne 28. března 2012Ryanair / Komise (27), který potvrdil rozhodnutí Alitalia.

(87)

Pokud jde o předmět prodeje, rozsah prodaných činností se omezuje na retailové a soukromé bankovnictví, které zřejmě nejsou příčinou problémů skupiny Dexia vyžadujících poskytnutí státní podpory. Komise také připomíná, že část portfolia titulů typu „legacy“ skupiny držené společností Dexia BIL, která je spojena s problémy refinancování skupiny, jež přispěla k potřebě státní podpory již schválené rozhodnutím ze dne 26. února 2010, není součástí prodaných činností. Z kvantitativního úhlu pohledu rozsah prodaných činností představuje zhruba 60 % bilanční sumy rozvahy společnosti Dexia BIL a [0–10] % bilanční sumy rozvahy skupiny Dexia.

(88)

Neexistuje spojení mezi privátním kupujícím Precision Capital a současnými akcionáři společnosti Dexia SA, což naplňuje kritérium nezávislosti kupujícího ve vztahu k Dexia SA v přijímání rozhodnutí a strategie prodaných činností skupiny Dexia BIL.

(89)

Nákup prodaných činností za tržní cenu by ostatně umožnil zajištění toho, že prodávající zaplatí adekvátní cenu za podporu, kterou mohla potenciálně získat tato část společnosti Dexia BIL jakožto součást skupiny Dexia, a že transakční cena prodeje Dexia BIL tedy neobsahuje prvky podpory.

(90)

Na základě rozhodnutí o zahájení řízení obdržela Komise doplňkové informace ke zhodnocení tržní ceny.

(91)

Komise uvádí, že prodej společnosti Dexia BIL byl podroben posudku o přiměřenosti prodejní ceny třetí osobou ze dne 10. prosince 2011 a následně jeho aktualizací k 30. květnu 2012. Tato zhodnocení byla provedena třemi různými metodami: i) metodou aktualizace „cash flows to equity“ na základě hotovostních toků, které mohou být rozděleny akcionářům s výhradou souladu s podíly podle Core Tier 1 stanovenými předpisy; ii) metodou „price to book ratio“ vycházející z vyšší ziskovosti vzhledem ke kapitálovým nákladům; iii) metodou porovnání společností kótovaných na burze. První zhodnocení přiměřenosti prodejní ceny třetí osobou ze dne 10. prosince 2011 vedlo k ceně v rozmezí mezi [600–700] a [800–900] miliony EUR. Aktualizace tohoto hodnocení ze dne 30. května 2012 potvrdila, že první hodnocení vzalo přesně v úvahu rozsah prodaných činností, a vedla ke stejným závěrům, podle kterých je přiměřená cena mezi [600–700] a [800–900] miliony EUR. Komise tato zhodnocení přiměřenosti prodejní ceny přezkoumala. Komise uvádí, že se tato hodnocení opírají o standardní, v této oblasti všeobecně uplatnitelné metody, a berou v úvahu podmínky a přesný rozsah transakce.

(92)

Cena transakce ve výši 730 milionů EUR je v rozmezí stanoveném zhodnocení přiměřenosti prodejní ceny. Neexistuje tedy indikace, že by byla zaplacená cena nižší nebo vyšší než cena tržní. Cena prodeje společnosti Dexia BIL tedy může být považována za cenu tržní, což rovněž vylučuje, že během prodeje došlo potenciálně k převodu podpory, která byla předtím poskytnuta skupině Dexia.

(93)

Z rozsahu tohoto prodeje jsou vyňaty některé činnosti společnosti Dexia BIL (viz 43. bod odůvodnění). Tyto činnosti budou převedeny do skupiny Dexia SA před uzavřením transakce s doložkou o následném získání zpět výnosů z prodeje společností Dexia BIL. Komise zaznamenává, že doplňkové informace obdržené na základě rozhodnutí o zahájení řízení potvrzují, že činnosti vyňaté z transakce nejsou brány v úvahu při stanovení tržní ceny. Prodejní cena je založena na podílu vlastních zdrojů „Common Equity Tier 1“ podle standardů Basel III přesně ve výši 9 % v momentě uzavření prodeje. V případě rozdílu mezi touto úrovní a úrovní kapitálu v momentě uzavření prodeje zajišťuje doložka o úpravě refundaci rozdílu kupujícím nebo prodávajícím a/nebo úpravu prodejní ceny. Valorizace akcií nebo aktiv vyňatých z transakce není brána při určení tržní ceny v úvahu. Tato doložka o úpravě byla rovněž brána v úvahu ve valorizaci přiměřenosti ceny.

(94)

Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení Komise poznamenává, že se lucemburský stát účastní prodeje Dexia BIL jako kupující 10 % podílu za stejných podmínek, jako má Precision Capital. Je tedy zřejmé, že z účasti Lucemburska vyplývá použití státních zdrojů. Nicméně vzhledem k tomu, že Lucembursko se účastní za stejných podmínek jako Precision Capital, má Komise za to, že se Lucembursko à priori chová jako soukromý investor, což vylučuje podporu v souvislosti s 10 % podílem Lucemburska.

(95)

Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení Komise také zaznamenala, že Precision Capital a lucemburský stát plánují zrušit doložku 3.3.5. Komise zaznamenala, že touto doložkou by se Dexia SA zavázala získat dodatečně státní záruky ve prospěch kupce Dexia BIL. Pokud by tedy tato doložka byla aktivní, znamenalo by to potenciální požadavek na státní zdroje ve formě záruk. Pouhá existence této doložky by měla navíc ze své podstaty zajišťovala zisky pro kupce společnosti Dexia BIL. Na základě rozhodnutí o zahájení řízení obdržela Komise doplňující informace, které potvrzují, že doložka 3.3.5 nebyla převzata do definitivních smluv o prodeji akcií, které nahradily MoU. Komise proto dochází k závěru, že vzhledem k upuštění od této doložky, která nebyla uplatněna, neexistuje v tomto ohledu prvek podpory.

(96)

Z výše uvedených důvodů Komise dochází k závěru, že opatření spočívající v prodeji společnosti Dexia BIL není podporou ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Konkrétně, toto opatření neznamená novou podporu ani pro skupinu Dexia SA, ani pro společnost Dexia BIL,