26.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 139/1

(1)

Po obdržení stížnosti dne 10. května 2001 zaslaly útvary Komise Spolkové republice Německo dne 9. listopadu 2001 písemný dotaz. Na základě tohoto dotazu útvarů Komise bylo oznámeno dopisem ze dne 5. března 2002 doručeným dne 8. března 2002 opatření. Vzhledem k tomu, že v tu dobu bylo opatření již provedeno, bylo zařazeno mezi neoznámené režimy podpory (podpora NN 159/02).

(2)

Německo zaslalo dodatečné informace v dopisu ze dne 20. listopadu 2002 doručeném dne 25. listopadu 2002, v dopisu ze dne 28. dubna 2003 doručeném dne 2. května 2003, v dopisu ze dne 27. května 2003 doručeném dne 28. května 2003 a ve faxu ze dne 2. října 2003.

(3)

V dopisu ze dne 19. února 2004 SG-Greffe (2004) D/200645 informovala Komise Německo o svém rozhodnutí zahájit s ohledem na tuto podporu řízení v souladu s čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se vyjádřily k podpoře, jež je předmětem tohoto řízení.

(5)

Komise neobdržela od zúčastněných stran žádné připomínky (4).

(6)

Německo předložilo Komisi své připomínky dopisem ze dne 18. března 2004, jehož doručení bylo zaevidováno dne 23. března 2004. Další připomínky byly zaslány dopisem ze dne 10. ledna 2006 zaevidovaným dne 10. ledna 2006 a dopisem ze dne 13. července 2007, zaevidovaným dne 16. července 2007.

(7)

Dopisem ze dne 21. října 2008 SG-Greffe (2008) D/206430 informovala Komise Německo, že se rozhodla rozšířit řízení, které bylo s ohledem na tuto podporu zahájeno v souladu s čl. 108 odst. 2 SFEU.

(8)

Rozhodnutí Komise o rozšíření řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (5). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se vyjádřily k podpoře, jež je předmětem tohoto řízení.

(9)

Komise neobdržela od zúčastněných stran žádné připomínky.

(10)

Německo předložilo (po žádosti o prodloužení lhůty ze dne 17. listopadu 2008, kterou Komise přijala dne 21. listopadu 2008) připomínky Komisi dopisem ze dne 23. prosince 2008 zaevidovaným dne 5. ledna 2009.

(11)

Kredit die Gesellschaft für Weinabsatz mit nachfolgendem Forderungsverzicht [úvěr společnosti Gesellschaft für Weinabsatz (společnost pro prodej vína) a následné vzdání se pohledávek]

(12)

Toto opatření bylo realizováno na základě smluvní dohody mezi Wiederaufbaukasse der Rheinland-pfälzischen Weinbaugebiete (Fond pro obnovu vinařské oblasti Porýní-Falc, WAK) a společnosti Gesellschaft für Weinabsatz Pfalz GmbH (falcká společnost obchodující s vínem, GfW).

(13)

Cílem bylo poskytnout společnosti GfW úvěr na nákup moštu od vinařských podniků a obchodníků. Jako zajištění byla schválena zabezpečená aktiva. Tato aktiva byla také předmětem různé míry výhrady vlastnictví (Eigentumsvorbehalt) vinařských podniků a obchodníků (Weinbaugetriebe und Kommissionäre) ve formě prosté, rozšířené nebo prodloužené výhrady vlastnictví. Ke vzdání se pohledávek došlo v okamžiku, kdy se společnost GfW dostala do finančních potíží kvůli propadu tržních cen.

(14)

Fond WAK je veřejnoprávní korporací spolkové země Porýní-Falc, která je zapsána v Mohuči. Působí ve vinařské oblasti podobným způsobem jako banka. Obvyklou činností fondu WAK je poskytování úvěrů na přeparcelování pozemků (Flurbereinigung). Fond WAK je financován z příspěvků, poplatků, úvěrů a dotací (čl. 8 odst. 1 Weinbergsaufbaugesetz (zákon o rozvoji podnikání ve vinařství)).

(15)

Příjemcem opatření byla společnost GfW, které fond WAK poskytl úvěr za podmínek, které nebyly v souladu s tržními podmínkami.

(16)

GfW byla plně vlastněnou dceřinou společností asociace Bauern-und Winzerverband Rheinland-Pfalz Süd (asociace zemědělských a vinařských podniků v jižním Porýní-Falci). Byla založena v roce 1984 za účelem prodeje vína a zabývala se výrobou a prodejem šumivého vína, hroznové šťávy, hroznového želé, destilátu z vinných hroznů a brandy. Společnost GfW rovněž poskytovala služby vinařským podnikům v souvislosti s destilačními opatřeními (Destillationsmaßnahmen). Tato destilační opatření zahrnovala opatření v rámci společné organizace trhu (6) a destilaci financovanou státem, která se obvykle provádí na základě rozhodnutí Rady (7). V této souvislosti poskytovala společnost GfW poradenství drobným výrobcům vína a organizovala přepravu vína do palíren.

(17)

Dalšími možnými příjemci jsou vinařské podniky a obchodníci, od nichž mohla společnost GfW na základě úvěru nakupovat mošt a kteří se nevzdali pohledávek vůči GfW v situaci, kdy se k tomuto kroku rozhodl fond WAK poté, co se společnost GfW dostala do finančních potíží.

(18)

V roce 1999 zakoupila společnost GfW 44 milionů litrů moštu, k jejichž úhradě použila úvěr od fondu WAK ve výši 15 302 696,25 EUR a vlastní zdroje. 60 % tohoto moštu mělo minimálně 60 stupňů Oechsle a průměr činil 81 stupňů Oechsle. 40 % tohoto moštu tvořil běžný mošt na výrobu stolního vína s minimálně 44 stupni Oechsle, který byl nakoupen za účelem využití výhodných podmínek pro preventivní destilaci. Cena uhrazená za všechen nakoupený mošt činila v průměru 0,38 EUR za litr. Nebylo zakoupeno žádné víno jako konečný produkt. Tento nákup byl proveden na základě jednoduché, rozšířené nebo prodloužené výhrady vlastnictví (einfache, erweiterte, verlängerte Eigentumsvorbehalte) vinařských podniků a obchodníků. Tato zajištěná aktiva byla zároveň odsouhlasena jako zajištění pro WAK.

(19)

Podle informací poskytnutých Nčmeckem bylo cílem obchodního plánu společnosti GfW využít podle nařízení (EHS) č. 822/87 u 40 % tohoto moštu možnosti destilace, kterou povolují právní předpisy EEC, a 60 % moštu zpracovat na surové víno určené pro výrobu šumivého vína a prodat ho výrobcům šumivého vína. Navíc měla společnost GfW v plánu skladovat 20 % surového vína po dobu devíti měsíců až jednoho roku s cílem využít dotací z EU na skladování vína v souladu s nařízením (EHS) č. 822/87 a následně ho prodat na trhu surového vína pro výrobu šumivého vína.

(20)

Dne 11. listopadu 1999 obdržely vinařské podniky a obchodníci zálohu ve výši 80 % kupní ceny. Průměrná výše vyplacené zálohy činila 0,31 EUR na litr.

(21)

V roce 1999 zaslala společnost GfW 40 % svých zásob na preventivní destilaci. Vzhledem k poklesu cen na trhu surového vína na konci roku 1999 společnost GfW rozhodla, že v daném roce nebude surové víno prodávat a počká na oživení trhu v roce 2000.

(22)

V roce 2000 došlo v důsledku poměrně velké úrody a poklesu prodeje šumivého vína k dalšímu propadu trhu s bílým vínem (průměrné ceny v některých případech klesly až o 0,20 EUR). Velké množství sudového vína, které se dosud nacházelo ve skladu, bylo nutno zaslat k další destilaci.

(23)

V důsledku změny společné organizace trhu s vínem z roku 1999, která vstoupila v platnost dne 1. srpna 2000, byla preventivní destilace v souladu s nařízením (EHS) č. 822/87 nahrazena destilací určenou pro trh konzumního alkoholu v souladu s nařízením (ES) č. 1493/1999. Její podmínky byly podstatně horší a bylo možné dosáhnout pouze přibližně poloviny předchozí ceny preventivní destilace, tj. 0,50–0,55 EUR za litr.

(24)

V důsledku poklesu cen v roce 2000 se společnosti GfW nepodařilo dosáhnout očekávaných zisků ani na trhu s vínem, ani u destilace určené pro trh konzumního alkoholu. V důsledku této skutečnosti bylo nutné výrazně snížit účetní hodnotu zásob společnosti GfW a v důsledku toho pasiva společnosti GfW převýšila její aktiva.

(25)

S ohledem na výše popsané obchodní problémy byla za rok do 31. října 2000 vypracována prozatímní účetní závěrka, která byla přezkoumána auditorem. Dne 31. října 2000 přesáhla pasiva společnosti GfW (15 670 155 EUR) její běžná aktiva ve výši 9 886 856 EUR o 5 783 299 EUR; pasiva GfW jsou uvedena v následující tabulce. Podle zprávy, kterou vypracovala společnost Wirtschaftsprüfungsgesellschaft Falk & Co. GmbH, hrozí společnosti GfW v nejbližší době úpadkové řízení vzhledem k tomu, že její pasiva převyšují její aktiva (Überschuldung), pokud nebudou podniknuty kroky s cílem této situaci zabránit.

(26)

Tabulka 1

(27)

Podle § 19 německého zákona o úpadku (Insolvenzordnung) je situace, kdy pasiva společnosti přesáhnou její aktiva, důvodem k zahájení úpadkového řízení. Vzhledem k těmto okolnostem měla výkonná rada společnosti GfW v souladu s § 64 zákona GmbHG aF i. V. m. § 19 InsO povinnost požádat o zahájení úpadkového řízení do tří týdnů od okamžiku, kdy její pasiva převýšila její aktiva (Überschuldung).

(28)

V důsledku hrozící platební neschopnosti požádala společnost GfW některé věřitele (fond WAK, vinařské podniky a přibližně 130 obchodníků účastnících se nákupu uvedeného v 18. bodě odůvodnění)), aby se vzdali části svých nesplacených pohledávek a umožnili jí tak pokračovat v činnosti. Vinařské podniky a obchodníci by se měli vzdát 90 % svých nesplacených pohledávek, což znamená, že by obdrželi pouze další 2 % z dohodnuté kupní ceny. Zbývající schodek měl být eliminován díky nezbytnému podřízení pohledávek a prominutí pohledávek ze strany fondu WAK.

(29)

Jako hlavní věřitel (viz tabulka 1) se slabší pozicí z hlediska zajištění měla fond WAK výrazný zájem na odvrácení hrozící platební neschopnosti. Proto se pokusil přesvědčit vinařské podniky a obchodníky, aby souhlasili s prominutím části svých pohledávek. Fond WAK také dne 4. prosince 2000 podepsal písemnou dohodu se společností GfW, v níž se zavazuje podřídit část svých nesplacených pohledávek – odpovídající schodku GfW – ve prospěch ostatních věřitelů. Konečná výše tohoto podřízení pohledávek měla být stanovena až po obdržení prohlášení vinařských podniků a obchodníků, že se vzdávají svých pohledávek, aby se tak minimalizovala výše podřízených pohledávek. Bylo také dohodnuto, že fond WAK by se v případě, že by se to v pozdější fázi ukázalo jako nutné pro odvrácení úpadkového řízení, vzdal pohledávek ve výši rovnající se výši podřízených pohledávek.

(30)

1 700 z 2 700 vinařských podniků a obchodníků vyjádřilo ochotu vzdát se 90 % svých zbývajících pohledávek, což odpovídá přibližně 60 % nesplacených pohledávek této skupiny jako celku. Zbývající vinařské podniky a obchodníci však tuto nabídku buď výslovně odmítli, nebo na žádost nereagovali. Někteří z nich se evidentně rozhodli, že se svých pohledávek nevzdají vzhledem ke svému silnějšímu postavení z hlediska zajištění – někteří disponovali prodlouženou výhradou vlastnictví a již obdrželi zálohu ve výši 80 % z dohodnuté ceny. To znamenalo, že by jejich výnosy v případě úpadkového řízení byly vyšší než nabízená 2 % dohodnuté kupní ceny.

(31)

Navíc řada vinařských podniků a obchodníků podala na společnost GfW stížnost a těmito stížnostmi se zabýval soud, který navrhl dohody o narovnání. Podle těchto dohod o narovnání by společnost GfW měla zaplatit 70 % ze zbývajících pohledávek a 30 % by se měla vzdát. Soud rovněž rozhodl, že společnost GfW bude muset uhradit 80 % soudních poplatků. Podobné dohody o narovnání navrhly i další soudy a s ohledem na tuto skutečnost již společnost GfW nemohla předpokládat, že by ostatní vinařské podniky a obchodníci byli ochotni se vzdát 90 % svých zbývajících pohledávek. Kromě toho někteří vinaři a obchodníci nyní prohlásili, že ze zbývajících 20 % budou požadovat vyplatit plných 100 %.

(32)

§ 305a německého zákona o úpadku stanoví, že mimosoudní narovnání (außergerichtliche Einigung) s cílem předejít vypořádání pohledávek ztroskotá, pokud se jediný z věřitelů rozhodne přistoupit k vymáhání poté, co bylo jednání o mimosoudním narovnání zahájeno.

(33)

Proto společnost GfW v rozporu se svým původním záměrem již nemohla žádat vinařské podniky a obchodníky, aby se vzdali svých pohledávek. Místo toho podepsala společnost GfW dne 21. února 2001 dohodu s fondem WAK, v níž WAK prohlašuje, že pokryje schodek společnosti GfW za rok 2000 v plné výši tak, že se vzdá svých pohledávek ve výši 5 005 441,60 EUR. Za zbývající dluh za období od 1. ledna 2001 až 31. prosince 2001 si pak nebude účtovat žádný úrok. Tato dohoda rovněž uvádí, že zbývající pohledávky vinařských podniků a obchodníků budou uhrazeny v plné výši. Tímto způsobem byla zajištěna bezpečnost nepodřízených pohledávek fondu WAK, byl odstraněn schodek, prozatím odvráceno úpadkové řízení a společnost GfW mohla pokračovat v obchodní činnosti.

(34)

Během období od 1. listopadu 2000 do 31. prosince 2000 uhradila společnost GfW fondu WAK splátky úvěru v hodnotě 1 440 446,92 EUR. V období let 2001–2005 pokračovala společnost GfW v obchodní činnosti a pravidelně splácela fondu WAK úvěr; celková výše splátek dosáhla 3 728 969,40 EUR. Společnost GfW navíc v průběhu roku 2001 hradila fondu WAK úroky ve výši 149 757,16 EUR.

(35)

Vzhledem k poklesu obratu v oblastech pravidelné činnosti společnosti GfW a rovněž nedostatečné kapitalizaci se společnost GfW rozhodla, že 31. prosince 2004 ukončí veškeré své aktivity a přistoupí k likvidaci společnosti GfW. Všechny zbývající zásoby z ostatních oblastí podnikání byly prodány. Veškerý výtěžek byl použit na vyplacení fondu WAK. S kupujícím (soukromá osoba) bylo dohodnuto, že hodnota veškerých zbývajících zásob podle inventurního soupisu ke dni 31. prosince 2004 bude převedena na fond WAK na konci roku 2005. Tato hodnota by se rovnala původní kupní ceně ve výši 79 579,79 EUR.

(36)

Společnost GfW byla nakonec k 1. červnu 2005 zrušena a v průběhu roku 2006 byla vymazána z obchodního rejstříku. Společnost nemá ani právního nástupce, ani neexistuje jiná právnická osoba, od které by bylo možno podporu získat zpět.

(37)

Do 31. prosince 2005 byla splacena část úvěru ve výši 9 897 154,65 EUR a uhrazeny úrokové platby ve výši 793 994,99 EUR. Po likvidaci zbývajícího majetku společnosti GfW (v hodnotě 87 079,79 EUR) byly zbývající nesplacené pohledávky fondu WAK v přibližné výši 313 000 EUR prohlášeny za nedobytné a byly odepsány. Nesplacená část úvěru tedy činila celkem 5 318 441,60 EUR (původní prominutí pohledávky ve výši 5 005 441,60 EUR a nesplacené pohledávky po likvidaci ve výši 313 000 EUR).

(38)

Fond WAK poskytl v roce 1999 společnosti GfW úvěr ve výši 15 302 696,25 EUR v několika splátkách na dobu 12 až 18 měsíců:

(39)

Byly účtovány následující úrokové sazby:

(40)

Dne 11. listopadu 1999 obdrželi dodavatelé zálohu ve výši 80 % dohodnuté ceny. Navíc v důsledku prodloužené výhrady vlastnictví udělené některým dodavatelům, byla část zásob, která by nevyústila ve zpracování, mísení nebo směšování, použita k zajištění zbývající pohledávky těchto dodavatelů ve výši 20 %. Bylo rovněž dohodnuto, že zásoby poslouží jako zajištění vůči bance WAK. V důsledku výhrady vlastnictví však měl fond WAK jen sekundární nárok na část zásob, dokud nebyly vypořádány pohledávky, na které se vztahovala prodloužená výhrada vlastnictví. V důsledku uvedených skutečností tedy větší podíl rizika kolísání cen nesla společnost GfW a její věřitelé, z nichž hlavním byla fond WAK.

(41)

Z úvěru poskytnutého bankou WAK společnosti GfW byl hrazen jen omezený úrok: od 11. listopadu 1999 do 31. prosince 1999 (ve výši 3,28 %), od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2000 (3,51 % – 5,15 %) a od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2001 (4,55 %–5,25 %). Po 31. prosinci 2001 nebyl vznesen nárok na další úhradu úroku.

(42)

Při zohlednění rizika, které fondu WAK plynulo z poskytnutí úvěru společnosti GfW, měl být kromě běžné úrokové sazby vyměřen společnosti významný příplatek za riziko. Vzhledem k tomu, že k úrokové sazbě žádný takový příplatek za riziko připočten nebyl, obsahoval úvěr v době svého poskytnutí prvek podpory. Tento prvek podpory lze vypočítat jako rozdíl mezi účtovanou úrokovou sazbou a tržní úrokovou sazbou po přičtení příplatku za riziko, který měl být správně účtován.

(43)

Podle sdělení Komise o metodě stanovení referenčních a diskontních sazeb (8) ve znění sdělení Komise o technickém přizpůsobení metody stanovení referenčních a diskontních sazeb (9), platného pro dané období, se základní referenční sazba pro Německo pohybuje mezi 5,23 % a 6,33 %. Podle tohoto sdělení je stanovena referenční sazba minimální sazbou, kterou je možné ve zvláštních rizikových situacích zvýšit (například u podniku v obtížích nebo v případě, že není poskytnuta záruka obvykle požadovaná bankami). V takových případech může příplatek činit až 400 bazických bodů nebo i více v případě, že by s poskytnutím příslušného úvěru nesouhlasila žádná soukromá banka.

(44)

Podle Německa se úrokové sazby účtované německými bankami za toto období u obdobných úvěrů pohybovaly mezi 5,25 % až 6,50 % (např. VR-Bank Südliche Winstrasse.) a 5,40 % až 6 % (Die Kreissparkasse Bad Dürkheim).

(45)

Jednorázové opatření.

(46)

Komise zahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU vzhledem k podezření, že podřízení a prominutí pohledávek by mohlo představovat státní podporu ve smyslu článku 107 SFEU.

(47)

Komise zkoumala na základě informací dostupných v době původního zahájení formálního vyšetřovacího řízení zejména to, zda bylo podřízení a prominutí pohledávek provedeno na základě zkoušky soukromého věřitele.

(48)

Prostřednictvím zkoušky soukromého věřitele se posuzuje, zda by soukromý věřitel za stejných tržních podmínek jednal nebo zda jednal stejně jako veřejný věřitel. V předmětném případě měli soukromí věřitelé u společnosti GfW k 31. říjnu 2010 pohledávky ve výši 5,5 milionu EUR, ale žádný z nich se svých pohledávek nevzdal. Ze zprávy nezávislého auditora se skutečně jevilo, že pro fond WAK bylo podřízení a prominutí části pohledávek z ekonomického hlediska smysluplné, avšak nevyplývalo z ní, proč nebyl ochoten vzdát své pohledávky žádný ze zbývajících věřitelů.

(49)

Při zahájení formálního vyšetřovacího řízení dospěla Komise k závěru, že v době zahájení řízení nebylo možné vyloučit, že podřízení a zřeknutí se pohledávek ze strany fondu WAK (tj. úvěru poskytnutého společnosti GfW a budoucích úroků z tohoto úvěru), nebylo v souladu se zkouškou soukromého věřitele vzhledem k tomu, že se jevilo jako vyšší, než bylo nezbytně nutné, a nepřiměřeně zvýhodňovalo nejen GfW, ale i další věřitele (především vinařské podniky a obchodníky), jejichž pohledávky byly uhrazeny v plné výši.

(50)

Zahájení formálního vyšetřovacího řízení bylo pak rozšířeno tak, aby zahrnovalo i poskytnutí úvěru. Konkrétně byla vyjádřena pochybnost o tom, zda poskytnutí úvěru proběhlo za tržních podmínek (nebyl účtován příplatek za riziko) a s dostatečnými zárukami.

(51)

V rozšířeném formálním vyšetřovacím řízení byla opět vznesena pochybnost týkající se možné podpory poskytnuté vinařským podnikům a obchodníkům. Informace dostupné v dané době nasvědčovaly tomu, že cena zaplacená za mošt byla vyšší než příslušná cena tržní, že cílem transakce nebyla maximalizace zisku, ale podpora trhu s vínem a moštem, a že pozice vinařských podniků a obchodníků z hlediska zajištění v rámci kupní smlouvy byla výhodnější než za běžných okolností.

(52)

Pochybnosti týkající se ceny byly ještě zdůrazněny dokumenty poskytnutými Německem po počátečním zahájení řízení, z nichž vyplývalo kolísání cen za litr stolního vína (bez DPH) v roce 1999 v regionu Pfalz-Rheinhessen od minimální ceny 0,26 EUR (říjen/listopad) přes cenu 0,30 EUR (červen až září) a 0,35 EUR (duben) až po maximální výši 1,10 EUR (únor, červen, listopad/prosinec). Minimální tržní cena, stolního vína, které by mohlo být dosaženo v době poskytnutí úvěru, tedy činila 0,26 EUR za litr.

(53)

Průměrná pořizovací cena ve výši 0,38 EUR za litr se tedy jevila jako vyšší než nejnižší tržní cena, která se pohybovala kolem 0,26 EUR za litr.

(54)

Komise obdržela informace o tom, že výše uvedené prominutí pohledávek bylo financováno ze zdrojů fondu WAK. Bylo uvedeno, že spolková země Porýní-Falc jako orgán veřejné moci financující fond WAK prozkoumala případnou kapitálovou injekci v důsledku snížení kapitálové základny fondu WAK, ale nakonec vydala zamítavé rozhodnutí.

(55)

Komise obdržela stížnost týkající se státní podpory údajně poskytnuté na základě prominutí pohledávek ze strany fondu WAK. Stěžovatel uvedl, že společnost GfW soutěžila v prodeji vinných destilátů a prominutí pohledávek ve prospěch této společnosti způsobilo jejím konkurentům značné problémy s prodejem vlastních výrobků. Stěžovatel předložil několik novinových článků obsahujících informace o tom, že se fond WAK vzdal svých pohledávek ve prospěch společnosti GfW.

(56)

Tentýž stěžovatel také zaslal dopis, který obdržel od státního zastupitelství v Kaiserslauternu (centrální kancelář pro vyšetřování hospodářské trestné činnosti) jako odpověď na svůj dopis. Státní zastupitelství v Kaiserslauternu ve svém dopise shrnuje informace obdržené od stěžovatele v podobě novinových článků a prohlášení a informuje stěžovatele, že na základě těchto obdržených informací neshledává důvod zahájit trestní vyšetřování (strafrechtliches Ermittlungsverfahren einzuleiten).

(57)

Komise neobdržela v rámci formálního vyšetřovacího řízení žádné připomínky.

(58)

Další dopisy od stěžovatele, opakovaně zasílané po počátečním zahájení řízení, nepřinesly žádné nové skutečnosti nebo argumenty.

(59)

Německo poskytlo všestranné informace o podmínkách úvěru poskytnutého fondem WAK společnosti GfW, které byla zahrnuty do popisu opatření v oddílu II:

(60)

Ve svých připomínkách Německo připouští, že úrok účtovaný z úvěru společnosti GfW fondem WAK byl nižší než tržní sazba. Německo uznává, že rozdíl mezi tržní sazbou a účtovanou úrokovou sazbou představuje pro společnost GfW podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(61)

Německo rovněž předkládá důkaz, že společnost GfW byla zrušena a rozpuštěna ke dni 1. června 2005. Všechny zbývající zásoby z ostatních oblastí podnikání byly prodány. Veškerý výtěžek byl použit na vyplacení fondu WAK. S kupujícím (soukromá osoba) bylo dohodnuto, že hodnota veškerých zbývajících zásob podle inventurního soupisu ke dni 31. prosince 2004 bude převedena na fond WAK na konci roku 2005. Tato hodnota by se rovnala původní kupní ceně ve výši 79 579,79 EUR. V roce 2006 byla společnost GfW vymazána z obchodního rejstříku a neexistuje právní nástupce ani právnická osoba, od nichž by bylo možno podporu získat zpět. V souladu s ustálenou judikaturou (10) není proto zpětné získání podle Německa možné.

(62)

Německo ujišťuje, že poskytnutí jednoduché, rozšířené či prodloužené výhrady vlastnictví pro vinařské podniky a obchodníky s vínem v souvislosti s prodejem hroznového moštu bylo v souladu s běžnou obchodní praxí. Německo zároveň ujišťuje, že přijetí zajištěných aktiv jako záruky, a to i přes výhradu vlastnictví, jak to udělal fond WAK s úvěrem pro společnost GfW, rovněž odpovídá běžné obchodní praxi.

(63)

Německo kromě toho uvádí, že nákup hroznového moštu na podzim v roce 1999 společností GfW se uskutečnil za tržní cenu, protože 60 % zakoupeného hroznového moštu byl kvalitní mošt (minimálně 60 stupňů Oechsle), nikoli hroznový mošt určený pro výrobu běžného stolního vína, jak se předpokládalo na začátku procesu. Podle Německa jsou požadavky na kvalitu u produkce šumivého vína vyšší než požadavky na stolní víno (minimálně 60 resp. 44 stupňů Oechsle). Zbývajících 40 % hroznového moštu byl mošt určený k výrobě běžného stolního vína a byl zakoupen za účelem využití výhodných podmínek preventivní destilace.

(64)

Ve svých připomínkách Německo zdůrazňuje, že marketingová koncepce společnosti GfW pro 60 % zásob zahrnovala nákup velkého množství vysoce kvalitního hroznového moštu a následné zpracování do homogenních dávek šarží surového vína určeného pro výrobu sektu (Sektgrundwein) v souladu s požadavky na homogenitu a kvalitu vinic. Surové víno pro výrobu šumivého vína vyžaduje nízkou hladinu SO2 a vysokou hladinu ovocných kyselin. Toho je možno dosáhnout pouze tehdy, pokud byl hroznový mošt zakoupen v podzimním prodejním období a pokud společnost GfW sama zpracuje mošt na surové víno.

(65)

Podle informací, které poskytlo Německo o trhu se surovým vínem určeným pro výrobu šumivého vína, základní cena jednoho litru hroznového moštu s 60 stupňů Oechsle činila 0,312 EUR na litr. Za každý další stupeň Oechsle (maximálně do 80 stupňů Oechsle) bylo zaplaceno 0,005 EUR za litr. Vinaři a obchodníci s vínem byli podle této zásady placeni za vysokou kvalitu moštu, přičemž 60 % moštu byl nákup.

(66)

V této souvislosti Německo poukazuje na relevantní trh. Podle jeho názoru tržní cena za běžné stolní víno nemůže být měřítkem pro těchto 60 % zásob, protože relevantním trhem pro společnost GfW není trh s běžným stolním vínem, nýbrž trh se surovým vínem vyšší kvality, které bude použito pro výrobu šumivého vína. Německo se zároveň zmiňuje o teorii nahrazení poptávky, která zdůrazňuje, že se dvěma výrobky se neobchoduje na stejném trhu, pokud je nelze vzájemně nahradit, ani když se cena jednoho mění. V daném případě specifické požadavky na hroznový mošt a surové víno určené pro výrobu šumivého vína neumožňují nahrazení hroznovým moštem pro výrobu běžného stolního vína nebo stolním vínem, i kdyby cena stolního vína výrazně poklesla. Snížení ceny stolního vína proto nebude mít vliv na cenu hroznového moštu pro výrobu šumivého vína, protože se nemohou vzájemně nahradit.

(67)

Podle statistiky dovozu Německé vinařské asociace (Deutsche Weinbauverband) v období 1998–2001 tržní cena dovezeného bílého vína, které je vzhledem ke své vysoké kvalitě vhodné pro výrobu šumivého vína, činila 0,38 EUR za litr, což je výrazně více než uváděných 0,26 EUR za litr stolního vína. Ve svých připomínkách Německo konstatuje, že existují dva rozdílné trhy, jeden pro běžné stolní víno a hroznový mošt pro výrobu stolního vína a druhý pro surové víno vysoké kvality a hroznový mošt, určené pro výrobu vysoce jakostního vína.

(68)

Podle Německa je proto třeba konstatovat, že relevantní trh vína, které se neposílá k destilaci, je trhem surového vína vysoké kvality určeného pro výrobu šumivého vína, u něho lze dosáhnout mnohem vyšších cen (0,38 EUR za litr), než je tržní cena běžného stolního vína (0,26 EUR za litr). Německo proto soudí, že cena, kterou platila společnost GfW za hroznový mošt, odpovídala tržní ceně na relevantním trhu a zahrnovala obvyklé rozpětí zisku.

(69)

Společnost GfW měla navíc v plánu zapojit se do programů skladování a destilace vín v rámci Unie (GfW tyto služby nabízela pěstitelům vína již dříve). V rámci programu skladování se platilo 0,06 EUR za litr za 20 % zásob, které měly být později prodány jako surové víno pro výrobu šumivého vína. V rámci programu destilace bylo placeno 0,50 EUR – 0,55 EUR za litr za 40 % zásob posílaných k destilaci.

(70)

Podle názoru Německa bylo možné mít z těchto činností zisk, když fond WAK poskytl společnosti GfW úvěr. Na jedné straně v prosinci 1999 hodlala společnost GfW využít 40 % nakoupeného hroznového moštu pro preventivní destilaci za podstatně vyšší cenu za destilaci, než byla cena nákupní (0,50 EUR–0,55 EUR za litr). Na druhé straně bylo předpovídáno, že výrobci šumivých vín zaplatí poměrně dobré ceny (mezi 0,36 EUR a 0,41 EUR za litr) za velká množství jednotné zaručené kvality surového vína. Německo soudí, že společnost GfW mohla dosahovat průměrného výnosu z prodeje ve výši 0,44 až 0,46 EUR za litr, což hodně převyšuje průměrnou cenu 0,38 EUR za litr, která se platí vinařským podnikům a obchodníkům s vínem.

(71)

Při plánování se vycházelo z následujících odhadů tržních cen:

(72)

Na základě těchto předpokladů se očekávala průměrná prodejní cena ve výši 0, 44 až 0,46 EUR/l.

(73)

Výše uvedené prodejní předpovědi vedou k následujícím odhadům zisku:

(74)

Na základě celkového objemu zhruba 44 milionu litrů se očekával celkový zisk zhruba mezi 2,64 miliony EUR a 3,96 miliony EUR.

(75)

Německo odkazuje také na tržní cenu za stolní víno, kterou uvádí Evropská komise v rozhodnutí o zahájení řízení (0,26 EUR za litr), což je nejnižší uváděná cena za stolní vína v listopadu 1999. V úplné cenové nabídce za listopad 1999 je tržní cena za stolní víno v rozsahu od 0,26 EUR a 0,56 EUR za litr. Navíc toto plné cenové rozpětí se drželo po celý rok 1999. Pro rok 2000 se rozpětí ceny pohybovalo od 0,20 EUR do 0,41 EUR za litr. Německo rovněž zdůrazňuje, že 60 % hroznového moštu zakoupeného společností GfW mělo v průměru 81 stupňů Oechsle, tedy mnohem více než požadovaných 44 pro stolní víno, což se samozřejmě odrazilo na ceně, kterou společnost GfW za hroznový mošt zaplatila.

(76)

Podle Německa bylo zjištěno, že společnost GfW čelila platební neschopnosti po vypracování předběžné účetní závěrky v listopadu 2000. Schodek společnosti GfW dosahoval tehdy přibližně 6 milionů EUR, což se potvrdilo po vypracování roční účetní závěrky pro rok 2000. Příčinou schodku bylo, že hodnota zásob stále ještě ve vlastnictví společnosti GfW se snížila po výrazném propadu tržních cen, což znamenalo, že GfW by mohla prodat své zásoby za nižší cenu, než byl počáteční odhad.

(77)

Podle informací, které Německo poskytlo ke dni 31. října 2000, fond WAK stále měl vůči společnosti GfW pohledávky ve výši přibližně 10 milionů EUR. Jako záruku měl fond WAK ve stejném okamžiku zajištěná aktiva společnosti GfW v hodnotě 5,7 milionu EUR. Tento majetek byl předmětem výhrady vlastnictví (jednoduché, rozšířené nebo prodloužené) ve prospěch vinařských podniků a obchodníků s vínem, což by jim podle Německa v případě platební neschopnosti dávalo přednost. Podle Německa by tak společnost GfW v případě platební neschopnosti musela uhradit platbu vinařům a obchodníkům ve výši přibližně 3,5 milionu EUR, než by mohla provádět platby jakýmkoli dalším věřitelům.

(78)

V zájmu včasného odstranění schodku a zabránění úpadkovému řízení v souladu s § 64 zákona GmbHG a.F. i. V. m. § 19 InsO, bylo potřeba přijmout okamžité opatření.

(79)

Německo upozorňuje, že jako hlavní věřitel se slabší pozicí z hlediska zajištění měl fond WAK značný zájem na tom, aby se vyhnul hrozící platební neschopnosti. Snažil se proto přesvědčit vinaře a obchodníky, aby se vzdali části svých pohledávek a také aby se dne 4. prosince 2000 dohodli se společností GfW na tomto:

(80)

I přes úspěšný začátek vyjednávání s většinou vinařů a obchodníků, kteří souhlasili, že se vzdají svých pohledávek, společnost GfW nakonec neuspěla vzhledem ke společnému postupu některých vinařských podniků a obchodníků a jejich právníků. Ti nebyli ochotni vzdát se svých pohledávek, protože jejich přednostní pozice z hlediska zajištění v důsledku jejich rozšířené nebo prodloužené výhrady vlastnictví a podaným žalobám. Těmito žalobami se zabýval soud, který navrhl dohody o narovnání. Podle těchto dohod o narovnání by společnost GfW měla zaplatit 70 % ze zbývajících pohledávek a 30 % by se měla vzdát. Soud rovněž rozhodl, že společnost GfW bude muset uhradit 80 % soudních poplatků. Obdobné dohody o narovnání navrhly i jiné soudy. S vědomím toho už nemohla společnost GfW očekávat, že vinaři a obchodníci budou souhlasit s prominutím 90 % svých zbývajících pohledávek. Kromě toho někteří vinaři a obchodníci nyní prohlásili, že ze zbývajících 20 % budou požadovat vyplatit plných 100 %. Skutečnost, že 1 700 z 2 700 vinařů a obchodníků již dříve dalo najevo, že by byli ochotni zříci se části svých pohledávek, již ztratila smysl, neboť § 305a německého zákona o úpadku uvádí, že mimosoudní narovnání (außergerichtliche Einigung), které má zabránit úpadkovému řízení, selhává, když se byť jen jeden jediný věřitel rozhodne přistoupit k vymáhání, poté co byla zahájena jednání o dosažení mimosoudního narovnání.

(81)

Dne 21. února 2001 se proto fond WAK dohodl se společností GfW, že uhradí schodek z roku 2000, a to prominutím částky 5 005 441,60 EUR ze svých pohledávek, že na zbývající dluh nebude v období 1. ledna 2001–31. prosince 2001 účtován žádný úrok a že pohledávky vinařů a obchodníků budou vyrovnány v plné výši. Byla zaručena bezpečnost nepodřízených pohledávek. Schodek společnosti GfW byl odstraněn, úpadkovému řízení se podařilo zabránit a společnost GfW mohla pokračovat v obchodní činnosti.

(82)

Německo tvrdí, že podřízení i prominutí pohledávek je v souladu se zkouškou soukromého věřitele. Na podporu tohoto tvrzení odkazuje Německo na příslušnou judikaturu.

(83)

Je možné požadovat prominutí části pohledávky, aby se zvýšila částka, která se skutečně vrátí (11). Soukromý věřitel by jednal tak, aby co nejvíce snížil své ztráty. V případě, že pohledávka nebyla dostatečně zajištěna, dohoda o odložení splátek by zvýšila naději na splacení bez ztrát, neboť dlužník by měl možnost krizi zvládnout a zlepšit svou situaci (12). V rozhodnutí Soudu prvního stupně ve věci HAMSA soud odmítá předchozí praxi Komise, kdy je požadován stejný podíl prominutých pohledávek u soukromých a veřejných věřitelů ve vztahu k jejich podílu na dluhu. Namísto toho soud stanovil, že je možné použít „zkoušku soukromého věřitele“, pokud je poměr prominutých pohledávek mezi jednotlivými věřiteli nevyvážený. Soud prvního stupně zdůrazňuje, že rozhodné je postavení věřitele jako držitele zajištěných, přednostních nebo běžných pohledávek, tj. pořadí cenných papírů jednotlivých věřitelů. Soud prvního stupně konstatoval, že veřejný věřitel se chová stejně jako soukromý věřitel, když se po rozsáhlém a racionálním zvažování, kolik by toho mohl získat zpátky, jaké je riziko v případě likvidace a jaké jsou možnosti ozdravení podniku, rozhodne vzdát se určité části svých pohledávek (13). A konečně Německo odkazuje na rozhodnutí Komise ve věci společnosti Huta Cynku, v němž Komise stanovila, že neexistuje žádné zvýhodnění, a tedy žádná státní podpora, pokud restrukturalizace zajistí lepší výtěžek než likvidace (14).

(84)

Na základě těchto důvodů Německo tvrdí, že vezmeme-li v úvahu postavení fondu WAK jako hlavního věřitele a jeho slabší pozici z hlediska zajištění ve srovnání s vinařskými podniky a obchodníky, bylo podřízení i zřeknutí se pohledávky v souladu se zkouškou soukromého věřitele a netvoří státní podporu. V úpadkovém řízení by fond WAK tratil přinejmenším stejně a s největší pravděpodobností významně větší část své zbývající pohledávky.

(85)

Pouze díky tomu, že se podařilo odvrátit platební neschopnost společnosti GfW a vyrovnat zbývající pohledávky vinařů a obchodníků, získal fond WAK plná zástavní práva ke zbývajícím zásobám a mohl zajistit vyšší úhradu zbývajících pohledávek, než by tomu bylo v případě platební neschopnosti.

(86)

Z pohledu ex ante byl podle Německa postup fondu WAK správný, zejména vzhledem k tomu, že se mu podařilo zajistit vyšší úhradu převedením své slabší pozice z hlediska zajištění do primárního zástavního práva a zabránil hrozící platební neschopnosti společnosti GfW. Podle Německa by si každá soukromá banka počínala v téže situaci stejně.

(87)

Jak uvedly německé orgány, na základě posouzení účetnictví společnosti GfW z pohledu ex ante by podle odhadu další fungování společnosti GfW umožnilo fondu WAK realizovat platby ve výši 5 112 918,81 milionu EUR. Na druhou stranu, pokud by společnost GfW vstoupila do úpadkového řízení, fond WAK by mohl realizovat platbu maximálně ve výši 2,4 milionu EUR. Rozdíl tedy činí minimálně 2,7 milionu EUR.

(88)

To potvrzuje zpráva ze dne 3. února 2003 vypracovaná nezávislým auditorem (15) na objednávku WAK a předložená německými orgány. Zpráva dochází k závěru, že pro fond WAK mělo z ekonomického hlediska smysl podřídit své pohledávky, vzdát se části svých pohledávek na výše uvedenou částku a budoucích úrokových plateb. Tento závěr zdůvodnilo Německo následovně:

(89)

Německo zdůrazňuje, že hodnocení ex post ukazuje, že rozhodnutí podřídit a prominout pohledávky bylo z ekonomického pohledu rozumnější, neboť platby získané vzhledem k zabránění úpadku společnosti GfW dosáhly hodnoty 4 670 517,65 EUR, což předčilo maximální částku ve výši 2,4 milionu EUR, které by mohly být zajištěny v rámci úpadkového řízení.

(90)

Německo závěrem konstatuje, že podřízení a prominutí pohledávek bylo v souladu se zkouškou soukromého věřitele, v době podřízení a prominutí pohledávek ze strany WAK nedostávali vinaři a obchodníci s vínem žádnou podporu.

(91)

Až do vstupu v platnost nařízení Rady (ES) č. 479/2008 ze dne 29. dubna 2008 o společné organizaci trhu s vínem (16) se na pěstování a zpracování vína vztahovalo nařízení (ES) č. 1493/1999. Článek 71 nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 uvádí, že na výrobu produktů a obchodování s těmito produkty se vztahují články 87, 88 a 89 Smlouvy (nyní články 107, 108 a 109 Smlouvy o fungování Evropské unie). Do 31. července 2000 se na pěstování a zpracování vína vztahovalo nařízení (EHS) č. 822/87. Článek 76 nařízení (EHS) č. 822/87 uvádí, že na výrobu produktů uvedených v článku 1 nařízení a na obchodování s těmito produkty se vztahují články 92, 93 a 94 Smlouvy (nyní články 107, 108 a 109 SFEU). Daná opatření musí být proto prozkoumána z hlediska pravidel pro poskytování státní podpory.

(92)

V souladu s čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU je zakázáno, aby členský stát poskytoval jakoukoli podporu v jakékoli formě nebo ze státních prostředků, která narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž zvýhodněním některých podniků nebo výroby určitých druhů zboží, pokud to má vliv na obchod mezi členskými státy.

(93)

Fond WAK je veřejnoprávní korporací financovanou zčásti z prostředků spolkové země Porýní-Falc a zčásti z parafiskálních poplatků. Opatření je tudíž financováno ze státních prostředků.

(94)

Zdá se, že podpora určitému podniku ovlivňuje obchod mezi členskými státy, pokud daný podniky působí na trhu otevřeném obchodu uvenitř Unie (17). Uvnitř Unie funguje významný obchod se zemědělskými výrobky. Proto tato podpora může ovlivnit obchod mezi jednotlivými členskými státy (18).

(95)

Soud rozhodl, že k tomu, aby bylo možno určit, zda státní opatření představuje podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o EU, je také třeba zjistit, zda podnik-příjemce nezískává ekonomickou výhodu, kterou by za obvyklých tržních podmínek nezískal (19), nebo zda opatření neumožnilo podniku vyhnout se povinnosti nést náklady, které by normálně musel hradit z vlastních finančních zdrojů (20). To by nepochybně dostatečně naznačovalo možné narušení hospodářské soutěže (21).

(96)

Úvěr od fondu WAK ve výši 15 302 696,25 EUR byl poskytnut na podzim v roce 1999. Společnosti GfW byla účtována úroková sazba v rozmezí 3,28 % až 5,25 % po dobu trvání úvěru. Nebyla účtována žádná riziková přirážka. Referenční sazba pro Německo se v tomto období pohybovala mezi 5,23 % a 6,33 %.

(97)

Německo souhlasí s názorem Komise, že poskytnutí úvěru nebylo provedeno v souladu s tržními podmínkami. Pokud by úvěr byl poskytnut za tržních podmínek, byla by účtována vyšší základní sazba a byla by přičtena riziková přirážka, s přihlédnutím k omezenému zajištění, které nabídla záruka za úvěr.

(98)

Lze konstatovat, že úvěr poskytnutý společnosti GfW obsahoval prvek státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, neboť společnost GfW získala ekonomickou výhodu, kterou by za obvyklých tržních podmínek nezískala. Prvek podpory je vypočítán jako rozdíl mezi účtovaným úrokem a referenční sazbou s přiměřenou rizikovou přirážkou.

(99)

Možný převod podpory na právní nástupce

(100)

Podle Německa byla společnost GfW zrušena a rozpuštěna ke dni 1. června 2005. Všechny zbývající zásoby z ostatních oblastí podnikání byly prodány. Veškerý výtěžek byl použit na vyplacení fondu WAK. S kupujícím (soukromá osoba) bylo dohodnuto, že hodnota veškerých zbývajících zásob podle inventurního soupisu ke dni 31. prosince 2004 bude převedena na fond WAK na konci roku 2005. Tato hodnota by se rovnala původní kupní ceně ve výši 79 579,79 EUR. V roce 2006 byla společnost GfW vymazána z obchodního rejstříku a neexistuje právní nástupce ani právnická osoba, od nichž by bylo možno podporu získat zpět. V souladu s ustálenou judikaturou (22) není proto zpětné získání podle Německa možné.

(101)

Vzhledem k tomu, že zbývající aktiva fondu GfW byla prodána, osoba, která je zakoupila, by případně mohla mít prospěch z podpory poskytnuté GfW. Avšak vzhledem k tomu, že dotyčná osoba zaplatila původní cenu a v minulých letech se trh propadl, je zřejmé, že kupující zaplatil přinejmenším tržní cenu. Komise proto dospěla k závěru, že na kupujícího nepřešla žádná podpora ze zbývajících zásob společnosti GfW. Společnost GfW zároveň zanikla, a neexistuje tudíž žádná podpora, kterou by bylo možno získat zpět.

(102)

Podřízení pohledávek a vzdání se pohledávek a úrokových plateb financoval fond WAK z vlastních prostředků a z odpovídajícího úvěru, který si vzal, a má se tedy za to, že se jedná o financování ze státních prostředků.

(103)

Abychom určili, zda podřízení a zrušení pohledávek představuje státní podporu ve prospěch společnosti GfW ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, je třeba zjistit, zda GfW nezískává ekonomickou výhodu, kterou by za obvyklých tržních podmínek nemohla získat nebo zda dané opatření neumožnilo společnosti GfW vyhnout se povinnosti nést náklady, které by normálně musela hradit z vlastních finančních zdrojů. Toto zkoumání je nutno provést na základě tzv. zkoušky soukromého věřitele. Prostřednictvím zkoušky soukromého věřitele se posuzuje, zda by soukromý věřitel za stejných tržních podmínek jednal nebo zda jednal stejně jako veřejný věřitel.

(104)

Podle ustálené judikatury je možno požadovat prominutí části pohledávek, aby se zvýšila částka, která se skutečně vrátí. Soukromý věřitel by jednal tak, aby minimalizoval své ztráty (23). V případě, že pohledávka nebyla dostatečně zajištěna, dohoda o odložení splátek by zvýšila naději na splacení bez ztrát, neboť dlužník by měl možnost krizi zvládnout a zlepšit svou situaci (24).

(105)

V rozhodnutí Soudu prvního stupně ve věci HAMSA (25) soud odmítá předchozí praxi Komise, kdy je požadován stejný podíl prominutých pohledávek u soukromých a veřejných věřitelů ve vztahu k jejich podílu na dluhu. Namísto toho soud stanovil, že je možné použít „zkoušku soukromého věřitele“, pokud je poměr prominutých pohledávek mezi jednotlivými věřiteli nevyvážený. Paragraf 168 a 169 rozsudku zní:

(106)

Ve věci HAMSA (26) Soud prvního stupně navíc konstatoval, že veřejný věřitel se chová stejně jako soukromý věřitel, když se po rozsáhlém a racionálním zvažování, kolik by mohl získat zpátky, jaké je riziko v případě likvidace a jaké jsou možnosti ozdravení podniku, rozhodne vzdát se určité části svých pohledávek. A konečně ve věci společnosti Huta Cynku (27) Komise rozhodla, že neexistuje žádná výhoda, a tedy žádná státní podpora, pokud restrukturalizace poskytne vyšší výtěžek než likvidace.

(107)

Při posuzování, zda by soukromý věřitel jednal nebo zda jednal stejně jako fond WAK, je nutno, s odkazem na výše uvedenou judikaturu, přezkoumat možnosti, jaké měl fond WAK na výběr, když se ukázalo, že společnost GfW čelí platební neschopnosti, a jaké hospodářské důsledky by jednotlivé možnosti znamenaly. Jako druhý krok je třeba stejným způsobem se zaměřit na vinařské podniky a obchodníky s vínem a poté vyhodnotit, zda situaci, v níž se ocitl fond WAK, lze srovnávat s postupem vinařů a obchodníků a z tohoto pohledu ji hodnotit.

(108)

Po oznámení, že společnost GfW čelí platební neschopnosti, měl fond WAK dvě možnosti. Buď mohl umožnit zahájení úpadkového řízení, nebo se tomu snažit zabránit a uzavřít se společností GfW dohodu, která by společnosti umožnila dál pokračovat v činnosti. Na základě informací předložených Německem a podepřených zprávou ze dne 3. února 2003 vypracovanou nezávislým auditorem (viz 88. bod odůvodnění) jsou hospodářské důsledky těchto dvou rozhodnutí podle Německa tyto: Ex ante, v případě úpadkového řízení by fond WAK mohl očekávat navrácení nanejvýš asi 2,4 milionu EUR ze svých pohledávek. V případě, že fond WAK uzavřel se společností GfW dohodu, že se vzdává části svých pohledávek, a tím umožňuje společnosti GfW i nadále obchodovat, mohl by fond WAK ex ante očekávat, že se mu z jeho pohledávek vrátí přibližně 5,1 milionu EUR. Rozdíl činí 2,7 milionu EUR ve prospěch řešení, kdy společnost GfW dostane možnost vyhnout se úpadkovému řízení. To, zda vinaři a obchodníci s vínem byli ochotni udělat totéž, mělo jen menší vliv na výpočty návratnosti, ale výsledek srovnání těchto dvou variant to nezměnilo.

(109)

Návratnost v případě úpadku odhadovaná ve zprávě na 2,4 milionu EUR vychází z předpokladu německé strany, že pohledávky vinařů a obchodníků s vínem ve výši 4,4 milionu EUR by měly být vypořádány dříve než pohledávky fondu WAK. Nicméně podle Evropské komise německý zákon o úpadku uvádí, že přednostně před dluhy fondu WAK by měly být vypláceny dluhy pouze vinařským podnikům a obchodníkům s prodlouženou výhradou vlastnictví. Pro ostatní dluhy i dluh fondu WAK by měly platit rovné podmínky. Vlastní výpočty Evropské komise však ukazují, že i v případě, kdy veškeré pohledávky fondu WAK a vinařů a obchodníků by měly mít rovné podmínky, fond WAK by v případě úpadku mohl očekávat vrácení maximálně 4,7 milionu EUR (vychází se z maximální celkové zpětné úhrady ve výši 6,8 milionu EUR a z toho, že WAK a vinařské podniky obdržely platbu v poměru svých dlužných pohledávek – 10 milionů EUR fond WAK a 4,4 milionu EUR vinařské podniky a obchodníci s vínem). Závěrem lze proto říci, že ex ante by příznivější variantou pro fond WAK bylo zabránit platební neschopnosti společnosti GfW.

(110)

Vinaři a obchodníci s vínem na druhou stranu stáli před velice odlišnými počty. Za prvé za dodané zboží již obdrželi 80 % platby. Za druhé podle nabídky společnosti GfW by obdrželi pouze 10 % z 20 %, které jim stále dluží. Ve skutečnosti to znamenalo, že dostanou pouze další 2 % dohodnuté kupní ceny, pokud by podepsali dohodu. To je bezesporu méně, než co by mohli očekávat v úpadkovém řízení bez ohledu na své zajištění (jednoduchá, rozšířená nebo prodloužená výhrada vlastnictví). V průměru by mohli očekávat, že ze svých zbývajících pohledávek získají 48 % (2,1 milionu z celkové částky 4,4 milionu). Není proto žádným překvapením, že někteří vinaři a obchodníci nabídku společnosti GfW odmítli. Za třetí muselo být jasné, že bude v zájmu fondu WAK vzdát se části svých pohledávek a vyhnout se platební neschopnosti, i kdyby vinaři a obchodníci totéž neudělali, což by naopak vinařům a obchodníkům umožnilo získat zpět větší podíl svých zbývajících pohledávek než nabízených 10 %. Za čtvrté někteří z nich již dali společnost GfW k soudu a soud rozhodl v jejich prospěch a uložil společnosti GfW uhradit 80 % zbývajících pohledávek.

(111)

Je možné konstatovat, že i když vinaři a obchodníci s vínem a fond WAK byli všichni věřiteli společnosti GfW, možnosti volby a výsledky této volby byly u fondu WAK a vinařů a obchodníků natolik rozdílné, že je nelze srovnávat. To, že se vinařské podniky a obchodníci s vínem rozhodli nevzdat se svých pohledávek, by nemělo negativně ovlivnit zjišťování, zda fond WAK jednal v souladu se zkouškou soukromého věřitele.

(112)

Komise po zvážení různých možností, které fond WAK měl, dochází k závěru, že částečné podřízení a prominutí pohledávek ze dne 4. prosince 2000 a 21. února 2001 v celkové výši 5 005 441,60 EUR a zrušení úrokových plateb počínaje 31. prosincem 2000 bylo pro WAK tou nejlepší volbou, a je proto v souladu se zkouškou soukromého věřitele. Podřízení a prominutí pohledávek umožňuje odklad dluhu, což je pro věřitele ve srovnání s bankrotem výhodnější. V souladu s ustálenou judikaturou (28) veřejný věřitel porovná prospěch spojený se získáním nabízené částky v rámci plánu restrukturalizace a částku, kterou by mohl získat cestou případné likvidace podniku. Společnost GfW tudíž nezískala žádnou výhodu, kterou by nezískala za obvyklých tržních podmínek, společnosti GfW nebyla tedy poskytnuta žádná státní podpora v důsledku rozhodnutí fondu WAK podřídit a prominout část svých pohledávek.

(113)

Při zahájení řízení byla vyjádřena pochybnost, zda fond WAK udržel podřízené a prominuté pohledávky na nezbytném minimu. Podle připomínek Německa se však WAK vzdal části svých pohledávek potřebných pro pokrytí schodku společnosti GfW za rok 2000, což bylo podle německého zákona o úpadku nezbytné (viz 25. bod odůvodnění), aby se zabránilo úpadkovému řízení a aby společnost GfW mohla dál obchodovat. V první smlouvě (podepsané dne 4. prosince 2000) mezi společností GfW a fondem WAK, která měla zabránit platební neschopnosti společnosti GfW, se fond WAK dohodl se společností GfW na podřízení pohledávek ve stejné výši, jako je schodek, poté co vinaři a obchodníci s vínem souhlasili, že se vzdají 90 % svých zbývajících pohledávek a v případě potřeby se vzdají části pohledávky, s jejímž podřízením souhlasili (viz 79. a 80. bod odůvodnění). Rozsáhlejší prominutí pohledávek, než se původně předpokládalo, bylo dáno rozhodnutím vinařů a obchodníků s vínem nevzdat se žádné ze svých pohledávek z důvodů uvedených ve 110. bodě odůvodnění výše, a to i přes úsilí fondu WAK a společnosti GfW přesvědčit vinaře a obchodníky, aby přispěli svým dílem a pomohli zabránit úpadku společnosti GfW (viz 79. a 80. bod odůvodnění německých připomínek). Jak bylo uvedeno v 108. bodě odůvodnění, rozhodnutí vinařů a obchodníků nevzdat se svých zbývajících pohledávek mělo na ekonomické hodnocení fondu WAK pouze omezený dopad a nezměnilo výsledek tohoto hodnocení, tj. z ekonomického pohledu bylo pro fond WAK prioritou zabránit úpadkovému řízení společnosti GfW.

(114)

Komise proto dochází k závěru, že částečné podřízení a prominutí pohledávek ze strany fondu WAK bylo tou nejlepší volbou, a je proto v souladu se zásadou soukromého věřitele, a nejedná se tedy o státní podporu pro společnost GfW ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(115)

Při zahájení a následném rozšíření formálního vyšetřovacího řízení byly vzneseny otázky týkající se případné podpory pro vinaře a obchodníky s vínem. Za prvé, pozice z hlediska zajištění, které vinařským podnikům a obchodníkům s vínem poskytla v době nákupu společnost GfW, se zdála poměrně silná a objevily se pochybnosti, zda poskytnutá pozice z hlediska zajištění je skutečně v souladu s běžnou obchodní praxí. Za druhé, cena za nákup hroznového moštu byla podle odhadu vyšší než cena tržní. Za třetí, rozhodnutí vinařů a obchodníků s vínem nevzdat se žádné ze svých pohledávek, když společnost GfW čelila platební neschopnosti, bylo zpochybněno spolu s rozhodnutím fondu WAK podřídit část svých pohledávek a poté se jich vzdát, i když vinaři a obchodníci se rozhodli nevzdat se 90 % svých zbývajících pohledávek (20 % hodnoty zásob).

(116)

Ve svých připomínkách Německo ujistilo, že jednoduché, rozšířené nebo prodloužené výhrady vlastnictví udělené různým vinařským podnikům a obchodníkům s vínem v souvislosti s nákupem hroznového moštu jsou skutečně v souladu s běžnou obchodní praxí. To znamená, že i když vinařům a obchodníkům s vínem byla poskytnuta poměrně silná pozice z hlediska zajištění, zejména těm, kteří získali prodlouženou výhradu vlastnictví, bylo jejich postavení v souladu s běžnou obchodní praxí, a nebylo silnější, než kdyby uzavřely dohodu se soukromým kupujícím.

(117)

Komise odkazuje na doporučení (29) registrovaná Spolkovým svazem německých vinných sklepů a specializovaných obchodů v Trevíru, Spolkovým svazem německých prodejců vína v Mohuči a Německou vinařskou asociací v Bonnu (Der Bundesverband der Deutschen Weinkellereien und des Weinfachhandels e.V., Trier, der Bundesverband der Deutschen Weinkommissionäre e.V., Mainz und der Deutsche Weinbauverband e.V., Bonn) spolu s německým úřadem pro hospodářskou soutěž (Bundezkartellamt) v souladu s § 22 odst. 3 bodem 2 zákona proti omezování hospodářské soutěže (des Gesetzes gegen Wettbewerbsbeschränkungen) (30). První verze doporučení byla registrována v roce 1990 a aktuální verze v roce 2005. Z těchto doporučení jasně vyplývá, že v případech, kdy v okamžiku předání zboží není uhrazena plná kupní cena, prodávající by si měl ponechat plné vlastnické právo až do úplného zaplacení kupní ceny. Pozice z hlediska zajištění poskytnutá vinařským podnikům a obchodníkům s vínem poskytla v daném případě různý stupeň jistoty. Pouze ti s prodlouženou výhradou vlastnictví měli plnou jistotu platby. To znamená, že pozice vinařů a obchodníků s vínem z hlediska zajištění nebyla v průměru tak silná, jak je doporučováno ve výše uvedených doporučeních. Komise, proto s poukazem na tato doporučení a na aktuálně udělovanou pozici z hlediska zajištění, přijímá ujištění Německa, že poskytování pozice z hlediska zajištění je běžnou obchodní praxí, jako tomu bylo u vinařů a obchodníků v daném případě, a že poskytnutá pozice z hlediska zajištění nebyla silnější než v rámci běžné smlouvy mezi dvěma soukromými subjekty, a proto se nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(118)

Při zahájení řízení byla cena, kterou společnost GfW zaplatila za nákup hroznového moštu, údajně vyšší než cena tržní. Jako tržní cena byla použita cena stolního vína a jako referenční se uváděla cena 0,26 EUR za litr. Ve svých připomínkách poskytlo Německo důležité informace o obchodní strategii společnosti GfW, která ukazuje, že trh s běžným stolním vínem není relevantním trhem a že strategie společnosti GF byla trojí. Za prvé, nákup hroznového moštu na výrobu stolního vína a zapojení do programu destilace v rámci Unie (40 % zásob). Za druhé, nákup velmi kvalitního hroznového moštu se zamýšleným prodejem na trhu s vysoce kvalitním surovým vínem určeným pro výrobu sektu (60 % zásob). Za třetí, zapojení do programu skladování v rámci Unie s 20 % zásob, než byly prodány na výrobu šumivého vína. Při zjišťování, zda dva výrobky patří ke stejnému trhu, využívá Komise Sdělení Komise o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství  (31). Podle bodu 7 poznámky „relevantní výrobkový trh zahrnuje všechny výrobky nebo služby, které jsou považovány za zaměnitelné nebo nahraditelné spotřebitelem, z důvodu vlastností výrobků, jejich cen a jejich zamýšleného použití.“

(119)

Trh s hroznovým moštem zakoupeným za účelem využití programu destilace v rámci EU je samozřejmě trhem běžného stolního vína. Za víno posílané k destilaci však musí být zaplacena odpovídající cena.

(120)

Jako u všech tradičních intervenčních opatření zaměřených na zemědělské trhy je hlavním cílem preventivní destilace vína v souladu s článkem 38 nařízení (EHS) 822/87 odstranění nadměrného nabídky z trhu vína, a proto cena této dobrovolné destilace musela být nasazena dosti vysoko, aby přiměla výrobce posílat víno k destilaci. Skutečnou roční cenu opatření týkající se destilace stanovila Rada jako 65 % z tzv. orientační ceny.

(121)

O samotné orientační ceně rozhoduje jednou ročně Rada a cena je výslovně nastavena na podporu trhu. Z toho důvodu musela být samozřejmě nastavena na dosti vysokou úroveň. Nařízení Rady (ES) č. 1676/1999 ze dne 19. července 1999, kterým se stanoví orientační cena v odvětví vína pro hospodářský rok 1999/2000 (32), určilo orientační ceny pro jednotlivé kategorie vína. Cena pro kategorii AII (bílé stolní víno z odrůd révy vinné typu Sylvánské zelené nebo Müller-Thurgau) byla stanovena na 82,81 EUR za hektolitr a cena pro kategorii AIII (bílé stolní víno z odrůd révy vinné typu Ryzlink rýnský) na 94,57 EUR za hektolitr. Podle přílohy III nařízení Komise (ES) č. 1681/1999 ze dne 26. července 1999, kterým se stanoví nákupní ceny, podpory a některé další částky platné pro hospodářský rok 1999/2000 a určené pro intervenční opatření v odvětví vína (33), přesná cena za destilaci závisí na stupni alkoholu dodaného vína, protože cena za preventivní destilaci (65 % orientační ceny) byla vypočtena Komisí nikoli za hektolitr, ale podle stupně alkoholu na hektolitr v daném roce.

(122)

Hlavním úkolem Komise, pokud jde o destilaci vína, bylo zhodnotit aktuální situaci na trhu a podle toho každý rok stanovit povolené množství pro preventivní destilaci v jednotlivých členských státech. Nařízení Komise (ES) č. 2367/1999 ze dne 5. listopadu 1999, kterým se zavádí preventivní destilace podle článku 38 nařízení Komise (EHS) č. 822/87 na hospodářský rok 1999/2000 (34) přidělilo na německý trh 148 000 hektolitrů pro hospodářský rok 1999/2000. Nařízení Komise (ES) č. 546/2000 ze dne 14. března 2000, kterým se mění nařízení (ES) č. 2367/1999 (35), zvýšilo toto množství na 468 000 hektolitrů. Nařízení č. 2367/1999 omezilo objem vína posílaného k destilaci na 40 % z celkové výroby. Podle záznamů Komise vydestilovali němečtí výrobci v rámci tohoto programu přibližně 400 000 hektolitrů.

(123)

Cena zaplacená za víno poslané k destilaci byla podle Německa 0,50–0,55 za litr. Vezmeme-li v úvahu výše uvedený způsob výpočtu, Komise považuje cenu uváděnou Německem za realistickou.

(124)

Komise konstatuje, že vzhledem k zásahům na trhu Unie byly pro podstatnou část vinné produkce vytvořeny dva oddělené trhy. Jeden, kde referenční cenou byla cena vína posílaného k destilaci, v tomto případě 0,50–0,55 EUR za litr, a druhý, kde referenční cenou byla cena trhu. Cena 0,26 EUR za litr, jak je uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení, nemůže být proto považována za relevantní referenční cenu za nákup hroznového moštu určeného k destilaci.

(125)

Aby bylo možno stanovit, co je relevantní trh s hroznovým moštem nakoupeným ke zpracování na „surové víno“ určené pro výrobu sektu, je třeba nejprve posoudit, zda existují oddělené trhy s vínem, a pokud ano, zda hroznový mošt nakoupený společností GfW patří ke stejnému trhu jako stolní víno, či nikoli. Bude také nutno rozhodnout, zda za vyšší kvalitu vína by bylo možno dosáhnout vyšších cen. Komise ve své statistice vždy odkazuje na rozdílné ceny v závislosti na kvalitě vína. Podle interních specialistů na víno v rámci Komise není cena vína u jednotlivých šarží stejná a dostupné statistiky vína uvádějí pouze průměrné ceny za různou kvalitu vína. Skutečnou cenu ovlivňuje několik elementů. Jsou to kvalita, stárnutí, pověst, poptávka a obsah alkoholu ve stupních Oechsle. Stupně Oechsle označují vyzrálost a hladinu cukru v hroznech. To je důležité, neboť to určuje konečný přirozený obsah alkoholu ve víně. Podle Deutsches Weininstitute (Německý vinařský institut) vyžaduje výroba sektu neboli šumivého vína vysoký stupeň obsahu alkoholu v surovém víně (36).

(126)

To podporuje tvrzení Německa, které prosazuje, aby stupeň Oechsle v hroznovém moštu byl vyšší, pokud konečným výrobkem má být šumivé víno, nikoli stolní, a aby se za hroznový mošt s vyšším stupněm Oechsle platil příplatek. Komise proto přistupuje na argumenty Německa, že oddělené trhy existují a že cena hroznového moštu určeného pro výrobu šumivého vína musí být skutečně vyšší než cena moštu používaného k výrobě stolního vína. V důsledku toho Komise také uznává, že cenu, kterou společnost GfW zaplatila v době nákupu nelze srovnávat s cenou stolního vína, tj. 0,26 EUR za litr, jak tomu bylo při zahájení řízení.

(127)

Německo i nadále poskytuje informace, které se týkají dosažitelné ceny na relevantním trhu, pro výrobu šumivého vína je třeba využít trh s vysokou kvalitou. Podle těchto informací činila na trhu se surovým vínem určeným pro výrobu šumivého vína základní cena jednoho litru hroznového moštu s 60 stupňů Oechsle 0,312 EUR na litr. Za každý další stupeň Oechsle (maximálně do 80 stupňů Oechsle) bylo zaplaceno 0,005 EUR za litr. Vinaři a obchodníci s vínem byli podle této zásady placeni za vysokou kvalitu moštu, přičemž 60 % moštu byl nákup. Zároveň podle statistiky vývozu Německé vinařské asociace (Deutsche Weinbauverband) za období let 1998 – 2001, kterou předložilo Německo, tržní cena dováženého bílého vína, které je vzhledem ke své vysoké kvalitě vhodné pro výrobu sektu, byla 0,38 EUR za litr.

(128)

Komise je ochotna přijmout argumenty Německa pro cenu přibližně 0,38 EUR za litr na relevantním trhu, a to na základě informací svých interních odborníků na víno o způsobu určování ceny vína, informací z německého sdružení vinařů, jak je uvedeno výše, a výpočtu zisku v obchodním plánu společnosti GfW.

(129)

Obchodní plán společnosti GfW předložený Německem ukazuje, že v době nákupu hroznového moštu společnost předpokládala, že bude schopna poslat 40 % zásob na preventivní destilaci za cenu 0,50–0,55 EUR za litr., prodat 60 % zásob za cenu 0,375 EUR za litr a u 20 % zásob očekávala další dotaci z Unie ve výši 0,06 EUR za litr za skladování vína, než bude o rok později prodáno za 0,375 EUR za litr. Celkově společnost GfW počítala s prodejem zásob za průměrnou cenu ve výši 0,44 až 0,46 EUR a se ziskem v rozmezí 0,06 až 0,09 EUR za litr. To by znamenalo celkový zisk zhruba od 2,64 milionu EUR do 3,96 milionu EUR.

(130)

V roce 1999 poslala společnost GfW 40 % svých zásob na preventivní destilaci za cenu 0,50 EUR–0,55 EUR za litr. Vzhledem k poklesu cen na trhu s vínem na konci roku 1999 – což vzhledem k vyšším cenám rok předtím společnost GfW nepředpokládala – GfW rozhodla, že své zbývající zásoby v tom roce neprodá, nýbrž uskladní, a prodá je v roce 2000, případně pokud by ceny na trhu zůstaly nízké, využije druhého kola preventivní destilace. Toto rozhodnutí vycházelo z předpokladu, že preventivní destilace bude pokračovat. Nové nařízení (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem však preventivní destilaci zrušilo. Místo toho zavedlo možnost dobrovolné destilace pro zásobování trhu konzumního alkoholu. Nově zavedené opatření pro nouzovou destilaci lze použít pouze ve výjimečných případech narušení trhu. Bod odůvodnění 35 nařízení (ES) č. 1493/1999 výslovně odkazuje na zrušení destilace jako umělého odbytu pro nadprodukci. Nové nařízení vstoupilo v platnost ke dni 31. července 2000.

(131)

Pro společnost GfW to znamenalo, že opatření týkající se destilace byla v hospodářském roce 2000/01 výrazně méně příznivá než v předchozích letech. Při destilaci pro zásobování trhu konzumního alkoholu bylo možno dosáhnout jen zhruba polovinu dříve dosahované průměrné ceny ve výši 0,50 EUR–0,55 EUR na litr.

(132)

Podle názoru Německa nebylo možno v době, kdy se společnost GfW rozhodla, že ponechá víno ve skladu, tento vývoj předvídat. Komise se na druhou stranu domnívá, že tento vývoj byl ve skutečnosti předvídatelný. Nová společná organizace trhu s vínem výslovně směřovala ke zrušení destilace. Společnosti GfW mělo být proto jasné, když se tehdy rozhodla pro druhé kolo destilace, že opatření týkající se destilace v druhé polovině roku 2000 a dále žádnou úlevu od klesajících cen na trhu s vínem neposkytne.

(133)

Nicméně dohady kolem toho, zda společnost GfW měla vědět o změně v nařízení, nemají smysl. Obchodní plán v době nákupu, v jehož rámci by jednání společnosti GfW jako soukromého investora mělo být posuzováno, zahrnoval pouze první kolo destilace, která proběhla a za kterou společnost GfW obdržela 0,50 EUR – 0,55 EUR za litr. Plán nezahrnoval druhé kolo preventivní destilace, a proto předpokládaný zisk z této destilace nebyl součástí výpočtu celkového zisku v době nákupu. Nebyl součástí obchodního plánu, a přestože není pochyb o tom, že rozhodnutí společnosti GfW jít do druhého kola destilace, když tržní cena klesala, bylo chybné, není možné považovat to v době nákupu za státní podporu pro vinařské podniky a obchodníky.

(134)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že na podzim roku 1999 nakoupila společnost GfW hroznový mošt za tržní cenu, a proto vinařským podnikům a obchodníkům nebyla udělena žádná státní podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(135)

V 114. bodě odůvodnění bylo konstatováno, že podřízení a vzdání se pohledávek ze strany fondu WAK bylo pouze v jeho vlastním zájmu a v souladu se zkouškou soukromého investora, a že se tedy nejednalo o státní podporu pro společnost GfW. Skutečnost, že rozhodnutí fondu WAK zvýhodnilo vinaře a obchodníky, nemá žádný význam, neboť nešlo o úmysl, ale jen o důsledek snahy fondu WAK získat zpět co nejvíce svých vlastních prostředků.

(136)

Komise konstatuje, že při podřízení a prominutí svých pohledávek neposkytl fond WAK vinařům ani obchodníkům žádnou státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(137)

Vzhledem k tomu, že prvek podpory obsažený v úvěru poskytnutém fondem WAK ve prospěch společnosti GfW byl přiznán a vyplacen bez předchozího oznámení Komisi, je to protiprávní ve smyslu čl. 1 písm. f) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 z 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (37).

(138)

Je proto nutno prověřit, zda jedna z výjimek ze zákazu státní podpory podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU platí.

(139)

Ze současného pohledu nejsou výjimky stanovené v čl. 107 odst. 2 a odst. 3 písm. a), b) a d) použitelné, neboť dotyčná podpora není ani:

(140)

Čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování EU je proto jedinou výjimkou, která by případně mohla platit:

(141)

V době poskytnutí podpory byla podpora prvovýrobcům posuzována přímo podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování EU. V souladu s tehdejší praxí by podpora investic, úvěry, chov hospodářských zvířat, organizace producentů, reklama a propagace, náhrada škody způsobené nemocemi, pojistné a technická pomoc mohly být při splnění určitých kritérií považovány za slučitelné s vnitřním trhem. Žádná z uvedených forem slučitelné podpory však nemůže být použita k vynětí dotyčné podpory.

(142)

Kromě toho ve snaze neponechat nic náhodě Komise přezkoumala, zda pokyny pro záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích není možné použít pro daný případ. První podmínkou, kterou musí podnik splnit, pokud má pro něj být podpora při záchraně a restrukturalizaci přínosem, je to, že se musí skutečně jednat o podnik v obtížích ve smyslu pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (38). Z informací, které má Komise k dispozici, nic nenasvědčuje tomu, že by se podnik nacházel v obtížích ve smyslu výše uvedených pokynů v době, kdy byla podpora poskytnuta. Teprve o rok později v důsledku propadu trhu se společnost GfW ocitá v problémech.

(143)

V každém případě Komise chce poukázat na to, že je na dotyčném členském státu, aby naplňoval závazek spolupráce, který má vůči Komisi, a poskytl Komisi vše potřebné k tomu, aby mohla ověřit, zda všechny podmínky pro výjimku, o kterou žádá, byly splněny (39). V daném případě Německo nepodalo dostatečné informace umožňující Komisi posoudit údaje z hlediska těchto pokynů a německé orgány neposkytly dostatečnou dokumentaci, která by Komisi umožnila posoudit tuto podporu z hlediska ostatních forem slučitelné pomoci uvedených v bodě 126, a to i přes informace poskytnuté Komisí v bodě 44 rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení.

(144)

Opatření podpory, jejichž slučitelnost je třeba posuzovat přímo podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování EU, musí být prováděna restriktivně. Je nutno dát jasně najevo, že kladné účinky podpory převažují nad škodlivými dopady, které podpora může mít na hospodářskou soutěž a řádné fungování vnitřního trhu. Jednostranná opatření státní podpory, která mají pouze zlepšit finanční situaci producentů, ale v žádném případě nepřispívají k rozvoji odvětví, tato kritéria nenaplňují, a tudíž představují provozní podporu, která je s vnitřním trhem neslučitelná.

(145)

Z výše uvedených důvodů nevyhovuje podpora poskytnutá společnosti GfW ve formě úvěru žádné z možných výjimek podle čl. 107 odst. 3. Představuje proto podporu, která je s vnitřním trhem neslučitelná.

(146)

Žádné další výjimky podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování EU nelze uplatnit.

(147)

Z výše uvedených důvodů Komise konstatuje, že úvěr poskytnutý společnosti GfW nelze považovat za slučitelný s vnitřním trhem. Komise zároveň konstatuje, že Německo uplatnilo dané opatření protiprávně.

(148)

Z výše uvedených důvodů Komise konstatuje, že následné podřízení pohledávek a zřeknutí se pohledávek a budoucích úrokových plateb nepředstavuje státní podporu ve prospěch společnosti GfW ani ve prospěch vinařských podniků a obchodníků s vínem.

(149)

Z výše uvedených důvodů Komise konstatuje, že nákup hroznového moštu se uskutečnil za tržní ceny a v souladu s běžnou obchodní praxí, a nepředstavuje proto státní podporu pro vinařské podniky a obchodníky s vínem.

(150)

Pokud je neoprávněně poskytnutá státní podpora shledána neslučitelnou s vnitřním trhem, přirozeným důsledkem toho je, že tato podpora by měla být vrácena, aby se – pokud možno – obnovilo konkurenční postavení, které existovalo, než byla podpora poskytnuta.

(151)

Vzhledem k tomu, že žádný právní nástupce společnosti GfW neexistuje, navrácení finančních prostředků není podle ustálené judikatury možné (40),

26.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 139/18

(1)

Rozhodnutím ze dne 14. ledna 2009 schválila Komise dočasně rekapitalizaci Anglo Irish Bank (dále jen „Anglo“) (2). Tato rekapitalizace nebyla provedena, jelikož Irsko se místo toho rozhodlo Anglo znárodnit. Rozhodnutím ze dne 16. února 2009 dospěla Komise k závěru, že znárodnění nezahrnuje státní podporu (3).

(2)

Rozhodnutím ze dne 26. června 2009 schválila Komise podle čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy o založení Evropského společenství mimořádnou podporu pro Anglo ve formě kapitálového vkladu ve výši 4 miliardy EUR (4 000 milionů) na dobu šesti měsíců a vzala na vědomí závazek Irska oznámit Komisi do konce listopadu 2009 plán restrukturalizace (4).

(3)

Dne 30. listopadu 2009 oznámilo Irsko Komisi plán restrukturalizace (5) (dále jen „původní plán restrukturalizace Anglo“), který vyhotovila banka Anglo. Dne 24. listopadu a 18. prosince 2009 zaslala Komise Irsku ohledně tohoto původního plánu restrukturalizace Anglo žádost o informace.

(4)

Dne 17. února 2010 oznámilo Irsko Komisi svůj záměr vložit do Anglo další kapitál ve výši 10,44 miliardy EUR (dále jen „druhá rekapitalizace“).

(5)

Tuto druhou rekapitalizaci Komise rozhodnutím ze dne 31. března 2010 (6) dočasně schválila do doby, dokud nevydá konečné rozhodnutí o plánu restrukturalizace Anglo. Tímto rozhodnutím Komise rovněž rozhodla o tom, že ve věci původního plánu restrukturalizace Anglo a souvisejících opatření podpory, která Irsko provedlo, zahájí řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“) (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“). Rozhodnutí o zahájení řízení bylo dne 7. srpna 2010 zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Komise vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek k podpoře. Třetí strany žádné připomínky nezaslaly.

(6)

Dne 31. května 2010 předložilo Irsko revidovaný plán restrukturalizace Anglo Irish Bank (dále jen „druhý plán restrukturalizace Anglo“).

(7)

Dne 2. června 2010 zaslala Komise Irsku ohledně druhého plánu restrukturalizace Anglo žádost o informace. Její otázky byly projednány na schůzce mezi úředníky Komise, irskými orgány a zástupci Anglo, která se konala dne 24. června 2010. Irské orgány na tyto otázky odpověděly rovněž písemně podáními ze dne 9. a 12. července 2010.

(8)

Dne 28. června 2010 oznámilo Irsko Komisi další kapitálový vklad ve prospěch Anglo ve výši až 10 054 milionů EUR (dále jen „třetí rekapitalizace“) (7).

(9)

Tuto třetí rekapitalizaci Komise rozhodnutím ze dne 10. srpna 2010 (8) dočasně schválila do doby, dokud nevydá konečné rozhodnutí o konečném plánu restrukturalizace Anglo.

(10)

Dne 31. srpna 2010 předložilo Irsko Komisi nový návrh restrukturalizace Anglo, který předpokládal rozdělení a postupnou likvidaci banky v horizontu deseti let.

(11)

Na základě podrobného posouzení vyhlídek Anglo oznámil irský ministr financí dne 30. září 2010, že by vyřešení problémů této banky vyžadovalo podle základních projekcí celkový kapitálový vklad ve výši 29,3 miliardy EUR a podle zátěžového scénáře dalších 5 miliard EUR.

(12)

Dne 26. října 2010 předložilo Irsko plán účelové správy aktiv Anglo, jež měla být časově omezena na dobu do dosažení splatnosti těchto aktiv (dále jen „účelová správa“ a „třetí plán restrukturalizace Anglo“). Irsko v tomto plánu, který poprvé prezentovalo ve svém podání ze dne 31. srpna 2010, podrobně uvedlo způsob, jakým bude tato účelová správa realizována.

(13)

V následujících týdnech si útvary Komise vyžádaly několik vysvětlení a dne 29. října 2010 požádaly o doplňující informace. Irské orgány odpověděly formou e-mailové komunikace a telefonických konferencí.

(14)

Dne 8. prosince 2010 oznámilo Irsko Komisi další rekapitalizaci ve výši 4 946 milionů EUR (dále jen „čtvrtá rekapitalizace“) a státní záruky za vybrané závazky Anglo.

(15)

Tuto čtvrtou rekapitalizaci a záruky za vybrané závazky Anglo schválila Komise rozhodnutím ze dne 21. prosince 2010 (9), a to dočasně, dokud nebude schválen konečný plán restrukturalizace Anglo.

(16)

Rozhodnutím ze dne 30. března 2010 schválila Komise dočasně rekapitalizaci stavební spořitelny Irish Nationwide Building Society (dále jen „INBS“) ve výši 2,7 miliardy EUR. Toto schválení bylo vydáno na dobu šesti měsíců ode dne provedení rekapitalizace (22. prosince 2009), nebo – pokud by Irsko před tímto datem předložilo plán restrukturalizace – na dobu, dokud Komise nepřijme konečné rozhodnutí o plánu restrukturalizace INBS (dále jen „první rekapitalizace INBS“) (10).

(17)

Dne 30. března 2010 dále irský ministr financí oznámil, že vzhledem ke snížení bilanční sumy INBS v důsledku převodů na Agenturu pro správu národních aktiv (National Asset Management Agency, dále jen „agentura NAMA“) nemá tato instituce vyhlídky na existenci jako nezávislý samostatný subjekt.

(18)

Dne 22. června 2010 oznámilo Irsko Komisi plán restrukturalizace INBS (dále jen „plán restrukturalizace INBS“). Uvedený plán předpokládá zachování společnosti jako fungujícího podniku do doby jejího prodeje.

(19)

V následujících týdnech Irsko Komisi neoficiálně informovalo, že s ohledem na budoucnost INBS posuzuje další možnosti. Irsko zejména hodlalo ověřit zájem trhu o získání částí INBS.

(20)

Dne 30. září 2010 zveřejnil irský ministr financí prohlášení o situaci irského bankovního sektoru a oznámil, že INBS vyžaduje další rekapitalizaci ve výši 2,7 miliardy EUR (což znamená celkovou rekapitalizaci ve výši 5,4 miliardy EUR). Tento kapitálový vklad (dále jen „druhá rekapitalizace INBS“) byl Komisi oznámen dne 12. října 2010.

(21)

Tuto druhou rekapitalizaci INBS Komise rozhodnutím ze dne 21. prosince 2010 dočasně schválila na dobu šesti měsíců, nebo – pokud by Irsko před 31. lednem 2011 předložilo plán restrukturalizace – dokud Komise nepřijme o plánu restrukturalizace této banky konečné rozhodnutí (11).

(22)

Dne 28. listopadu 2010 bylo mezi Irskem a Evropskou unií, Evropskou centrální bankou (dále jen „ECB“) a Mezinárodním měnovým fondem dosaženo dohody ohledně programu podpory pro Irsko (dále jen „program podpory“). V rámci tohoto programu Irsko souhlasilo s provedením určitých opatření v oblasti rekapitalizace a reorganizace bank na základě programu obnovy bankovního systému (dále jen „program pro bankovní systém“). V rámci programu pro bankovní systém stanoví memorandum o hospodářské a finanční politice opatření, která jsou nezbytná k obnovení životaschopnosti finančního odvětví v Irsku (12). V bodu 10 tohoto memoranda se uvádí, že „budou přijata rychlá a rozhodná opatření k vyřešení situace Anglo Irish Bank (Anglo) a Irish Nationwide Building Society (INBS) způsobem, který ochrání vkladatele a posílí bankovní systém. Za tímto účelem bude Evropské komisi předložen do konce ledna 2011 revidovaný návrh na řešení situace Anglo a INBS vypracovaný ve spolupráci s MMF“ (13).

(23)

Dne 12. ledna 2011 poskytlo Irsko Komisi informace o plánovaném odprodeji vkladů ze strany Anglo a INBS. Další informace o procesu prodeje byly poskytnuty dne 2. února 2011 a 21. února 2011.

(24)

Dne 16. ledna 2011 předložilo Irsko Komisi informace ohledně zamýšleného způsobu řešení situace společností Anglo a INBS. Dne 31. ledna 2011 oznámilo Irsko Komisi společný plán restrukturalizace a účelové správy společností Anglo a INBS (dále jen „společný plán restrukturalizace“).

(25)

Dne 5. dubna 2011 Irsko tento společný plán restrukturalizace aktualizovalo, přičemž zohlednilo dopad převodů vkladů a dluhopisů agentury NAMA, k nimž mezitím došlo, a nahradilo odhady výsledků a rozvah Anglo a INBS za rok 2010 skutečnými výsledky a rozvahami, které již byly mezitím k dispozici. Další aktualizované údaje byly doručeny dne 21. dubna 2010.

(26)

Anglo je co do výše své bilanční sumy jednou z největších bank v Irsku. Ke dni 31. prosince 2010 činila její bilanční suma 72,2 miliard EUR (14) a úvěrové portfolio […] (15) miliard EUR. Co se týká obchodního modelu, byla Anglo specializovanou bankou, která se zaměřovala na poskytování úvěrů na komerční nemovitosti na třech hlavních trzích: v Irsku, Spojeném království a USA. Od počátku finanční krize zaznamenala Anglo značné ztráty, jejichž důvodem bylo zejména znehodnocení portfolia komerčních úvěrů. Dne […] 2009 Irsko Anglo znárodnilo.

(27)

Podrobný popis banky Anglo a jejích potíží byl uveden v oddílech 2.2 a 2.3 rozhodnutí o zahájení řízení ze dne 31. března 2010.

(28)

Ukázalo se, že obchodní model Anglo je neudržitelný a v současné světové finanční krizi vede k nebývalým finančním potížím a ztrátám. Tento model byl příliš soustředěný na úvěrování komerčních nemovitostí a vedl k nadměrné expozici vůči tomuto hospodářskému odvětví, jež bylo během finanční krize zasaženo obzvláště těžce: ceny komerčních nemovitostí v Irsku klesly, přičemž rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou zde činil více než 62 %, ve Spojeném království 37 % a v USA 45 % (16). Úvěry Anglo byly mimoto částečně financovány z jiných zdrojů než klientských vkladů („wholesale funding“, dále jen „velkoobchodní komerční financování“) – a tento jeho zdroj financování v důsledku finanční krize vyschl.

(29)

Řízení rizik v Anglo nebylo dostatečně rozvinuté a umožňovalo nekontrolovaný růst bilanční sumy a používání riskantních úvěrových praktik (jako jsou úvěry s vysokým poměrem mezi úvěrem a hodnotou a úvěry, kdy se platí pouze úroky), zejména v letech boomu na irském trhu nemovitostí. Mezi rokem 1984 a 2008 rostla bilanční suma banky přibližně o 30 % ročně a v roce 2008 dosáhla bilanční suma výše […] miliard EUR. Poměr úvěrů k vkladům vzrostl ze 100 % v období před rokem 1990 na průměrně 217 % v období od roku 2008 do roku 2009.

(30)

Ve prospěch Anglo byly provedeny čtyři rekapitalizace a opatření na záchranu aktiv, jež jí umožnilo převést na agenturu NAMA znehodnocené úvěry ve výši přibližně 35 miliard EUR, a za většinu jejích závazků byly poskytnuty státní záruky (viz (66). bod odůvodnění).

(31)

Podrobný popis INBS byl uveden v oddíle 2.1 rozhodnutí Komise ze dne 30. března 2010 ve věci první rekapitalizace INBS. V tomto oddíle je proto uvedeno pouze stručné shrnutí.

(32)

Společnost INBS je stavební spořitelna, jejíž bilanční suma ke dni 31. prosince 2010 činila 12,1 miliard EUR. Před finanční krizí byla co do bilanční sumy šestou největší finanční institucí v Irsku. Svým členům nabízela tradiční produkty retailového bankovnictví (tj. spoření a hypotéky). V letech předcházejících finanční krizi INBS agresivně rozšiřovala svou činnost v oblasti rizikových úvěrů na obchodní nemovitosti, která se stala její hlavní činností. INBS působila převážně v Irsku, kde měla síť 50 poboček a 40 obchodních zástupců, a ve Spojeném království, kde neměla žádné pobočky.

(33)

Po převodu úvěrů ve výši 8,5 miliard EUR na agenturu NAMA (17) mělo úvěrové portfolio INBS ke dni 31. prosince 2010 hodnotu 1,9 miliardy EUR. Retailové vklady ke dni 31. prosince 2010 činily 3,9 miliardy EUR. V roce 2009 zaznamenala INBS ztrátu ve výši 3,3 miliardy EUR.

(34)

Potíže INBS byly způsobeny její nadměrnou expozicí z úvěrů na obchodní nemovitosti v Irsku, které nebyly dostatečně zajištěny (přibližně 80 % celkového úvěrového portfolia INBS). Když vypukla finanční krize a ceny nemovitostí, zejména obchodních, výrazně klesly jak v Irsku, tak ve Spojeném království, byla INBS příliš vystavena ztrátám v úvěrovém portfoliu. Tyto ztráty vedly v letech 2009 a 2010 k významnému znehodnocení.

(35)

Ve prospěch INBS byly provedeny dvě rekapitalizace, opatření na záchranu aktiv, které společnosti umožnilo převést na NAMA znehodnocené úvěry na komerční nemovitosti ve výši přibližně 8,9 miliard EUR, a za většinu jejích závazků byly poskytnuty státní záruky (viz (67). bod odůvodnění).

(36)

Před první rekapitalizací, kterou Irsko provedlo, vlastnili INBS její členové. V důsledku této první rekapitalizace převzal stát nad bankou úplnou kontrolu. Členové proto kontrolu nad INBS ztratili a přišli o veškerá práva ekonomického vlastnictví.

(37)

Původní plán restrukturalizace Anglo byl Komisi oznámen dne 30. listopadu 2009. Zevrubný popis původního plánu restrukturalizace Anglo je uveden v oddíle 2.4 rozhodnutí o zahájení řízení, v němž Komise uvedla řadu pochybností, zda tento plán splňuje podmínky sdělení o restrukturalizaci (18). Komise měla zejména pochybnosti, zda plán povede k obnově dlouhodobé životaschopnosti Anglo, sníží restrukturalizační náklady na minimum a omezí narušení hospodářské soutěže. Komise proto ve věci uvedeného plánu zahájila řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy. Požádala současně, aby jí byl do 31. května 2010 předložen revidovaný plán restrukturalizace.

(38)

Dne 31. května 2010 předložilo Irsko revidovaný plán restrukturalizace, který popisoval podstatně revidovaný přístup k restrukturalizaci Anglo.

(39)

V souladu s požadavkem v rozhodnutí o zahájení řízení prezentoval druhý plán restrukturalizace Anglo řadu možných scénářů: i) úplnou likvidaci Anglo během 12 měsíců; ii) postupnou likvidaci Anglo v horizontu 10 let; iii) postupnou likvidaci Anglo v horizontu 20 let; iv) stabilizaci celé Anglo a její zachování jako fungujícího podniku a v) rozdělení, které počítalo s postupnou likvidací 80 % Anglo při současném založení společnosti pro správu aktiv a s pokračováním činnosti zbytku společnosti (jako dobrá banka).

(40)

Scénář rozdělení banky, na nějž odkazuje bod v) v 39. bodě odůvodnění, předložily irské orgány jako upřednostňovanou možnost. Podle tohoto scénáře by společnost pro správu aktiv držela „méně kvalitní aktiva“, která by nebyla převáděna na agenturu NAMA ani na dobrou banku (portfolio v hodnotě 13,6 miliard EUR v okamžiku rozdělení). Tato aktiva by byla spravována s cílem maximalizovat zpětně získanou hodnotu aktiv a současně omezit financování státem na nejnižší možnou míru. Společnost pro správu aktiv by nevykonávala žádnou novou činnost a v roce 2020 by byla zlikvidována.

(41)

Dobrá banka by byla podstatně menší obchodní bankou ve vlastnictví státu, která by mohla dosáhnout dlouhodobé životaschopnosti, měla by výrazně omezenou bilanční sumu a nižší rizikový profil. Předpokládalo se, že dobrá banka bude v pětiletém horizontu zprivatizována, což zajistí částečnou návratnost investice státu do Anglo.

(42)

Dne 26. října 2010 předložilo Irsko na základě svého podání ze dne 31. srpna 2010 podstatně revidovaný návrh na restrukturalizaci Anglo. Tento třetí plán restrukturalizace stanoví obecné linie rozdělení banky na dva právně nezávislé subjekty ve vlastnictví státu, a to banku pro financování a banku pro realizaci aktiv, což by vedlo k postupné likvidaci Anglo v horizontu přibližně deseti let. Po dobu existence obou bank by byla zapotřebí další státní podpora ve formě kapitálových vkladů, trvalého financování ze strany centrální banky a ucelené struktury státních záruk. Potřebný kapitál by podle plánu činil 29,3 miliard EUR v případě základního a 34 miliard EUR v případě zátěžového scénáře.

(43)

Irsko uvedlo, že nový přístup k restrukturalizaci Anglo, podle nějž banka přestane poskytovat úvěry, byl přijat kvůli zhoršení situace na trhu. Tvrdilo, že podmínky financování Anglo a postoj vůči státu (nejvyšší moci) se od předložení druhého plánu restrukturalizace Anglo zhoršily, zatímco srážky u úvěrů převedených na agenturu NAMA a ztráty u úvěrového portfolia, které nebylo na NAMA převedeno, byly oproti očekáváním vyšší.

(44)

Plán restrukturalizace INBS byl Komisi předložen dne 22. června 2010. V souladu s tím, co se požadovalo v rozhodnutí o první rekapitalizaci INBS, zkoumal plán restrukturalizace INBS řadu možností: i) restrukturalizaci a pokračování v činnosti za účelem prodeje banky kolem roku 2013; ii) okamžitou likvidaci, nebo iii) postupnou likvidaci, která by měla být dokončena do roku 2020. Nejmenší dodatečnou státní podporu nad rámec 2,7 miliard EUR, které stát již poskytl v době předložení plánu, by si přitom vyžádal prodej banky.

(45)

Při přípravě na prodej se předpokládalo, že se INBS stane malou spořitelní a úvěrovou institucí. Značná část jejího stávajícího portfolia komerčních úvěrů by byla převedena na NAMA s tím, že by INBS přestala komerční úvěry poskytovat a svým zákazníkům by nabízela pouze hypotéky na bydlení a spořicí účty.

(46)

Plán restrukturalizace INBS nepředpokládal žádná zvláštní opatření, která by měla omezit narušení hospodářské soutěže způsobené podporou.

(47)

Dne 31. ledna 2011 předložilo Irsko Komisi společný plán restrukturalizace a účelové správy Anglo a INBS. Tento společný plán restrukturalizace předpokládá, že Anglo a INBS budou po odprodeji vkladových portfolií spojeny do jednoho subjektu (dále jen „subjekt vzniklý spojením“), který získá licenci, bude plně regulován a ve 100 % vlastnictví státu. Společná počáteční rozvaha po spojení bude činit [60–70] miliard EUR.

(48)

Subjekt vzniklý spojením: i) ukončí během deseti let účelovou správu zděděného portfolia úvěrů na obchodní nemovitosti Anglo prostřednictvím splacení a prodejů; ii) během […] let ukončí účelovou správu hypotečního portfolia INBS v rámci retailového bankovnictví […] a iii) bude se opírat o […]. Subjekt vzniklý spojením bude spravovat jen omezený počet vkladů a nebude poskytovat nové úvěry ani vyvíjet další činnosti.

(49)

Subjekt vzniklý spojením bude držet vlastní směnky, jež byly použity k rekapitalizaci Anglo i INBS. Všechny tyto směnky budou vyplaceny podle platebního kalendáře (19). […]. Subjekt vzniklý spojením bude mít rovněž podřízený dluh, jehož omezená výše bude odpovídat částce, kterou se mu nepodaří odkoupit zpět v rámci následných opatření v rámci řízení závazků („Liability Management Exercises“).

(50)

Cílem navrhovaného společného plánu restrukturalizace je zamezit riziku dalších ztrát z nových úvěrů, zajistit efektivní účelovou správu úvěrových portfolií a omezit požadavky na státní podporu na nejnižší možnou míru. Účelová správa obou úvěrových portfolií, kterou vykonává jeden subjekt vzniklý spojením, umožňuje synergie, pokud jde o kapacity, infrastrukturu a procesy.

(51)

V souladu s programem podpory se Irsko zavázalo, že před uskutečněním plánovaného spojení převede vklady (které jsou v rozvaze zaúčtovány na straně pasiv) a dluhopisy NAMA (zaúčtované v rozvaze na straně aktiv), jež držely společnosti Anglo a INBS, na životaschopné instituce, a to v otevřeném řízení. Na převzetí balíčku těchto dluhopisů NAMA a vkladů byla zveřejněna výzva k předkládání nabídek. Prodej vkladů v hodnotě přibližně 12,2 miliardy EUR a dluhopisů NAMA v hodnotě přibližně 15,9 miliard EUR náležejících oběma subjektům byl dokončen (20) dne 24. února 2011.

(52)

Na rozdíl od předchozích verzí plánů restrukturalizace Anglo v zásadě platí, že subjekt vzniklý spojením nebude za účelem financování svých aktiv spravovat vklady, nýbrž místo toho trh vkladů opustí.

(53)

V souladu se závazky (viz bod 2.2.5.1) však bude moci subjekt vzniklý spojením držet omezený počet podnikových vkladů, které slouží jako záruka za úvěry poskytnuté řadě podniků (jedná se o zajištěné zděděné úvěry nebo vklady související s účty dlužníků). Společný plán restrukturalizace předpokládá, že v době spojení budou tyto vklady činit nejvýše 1 miliardu EUR.

(54)

Společný plán restrukturalizace je založen na těchto předpokladech:

(55)

Subjektu vzniklému spojením je nutno poskytnout ucelený soubor státních záruk za účelem krytí těchto expozic (viz rovněž 69. bod odůvodnění):

(56)

Podle společného plánu restrukturalizace nebude subjekt vzniklý spojením za státní záruky platit žádný poplatek. Výjimkou jsou záruky za vklady (50 základních bodů), kde bude protiplnění poskytováno po dobu trvání systému záruk za způsobilé závazky, a záruky za již zaručené dluhopisy, které nebyly dosud splaceny (u nichž bude během doby trvání systému záruk za způsobilé závazky hrazen do doby jejich splatnosti poplatek ve výši 95 až 125 základních bodů).

(57)

V případě základního scénáře společný plán restrukturalizace předpokládá, že kromě již vloženého kapitálu, tj. 34,7 miliardy EUR (29,3 miliardy EUR pro Anglo a 5,4 miliardy EUR pro INBS) (22) nebude zapotřebí dalšího kapitálu. Uvedené kapitálové vklady odpovídají svou výší částkám, které již byly schváleny ve čtyřech rozhodnutích o záchraně Anglo a ve dvou rozhodnutích o záchraně INBS (23). Ve společném plánu restrukturalizace je uvedeno, že v případě zátěžového scénáře (který znamená zejména vyšší znehodnocení a ztráty při prodeji úvěrů) by kapitálové požadavky vzrostly na 38 miliard EUR, což znamená další kapitál ve výši 3,3 miliard EUR […] během doby trvání plánu (tj. deset let). Kromě rizika vyššího znehodnocení a ztrát při prodeji úvěrů společný plán restrukturalizace identifikuje rovněž řadu dalších rizik, která by mohla vést k tomu, že by subjekt vzniklý spojením mohl v případě zátěžového scénáře potřebovat […] kapitál ve výši 3,3 miliardy EUR.

(58)

Podle společného plánu restrukturalizace je dáno zejména riziko vyšších nákladů na financování a riziko směnných kurzů. […] (24). V době spojení bude subjekt vzniklý tímto spojením potřebovat přístup k financování centrální banky ve výši přibližně […]. Toto financování by se postupně snižovalo na […]. Nebude-li možné spoléhat se v předpokládaném rozsahu a po předpokládanou dobu na financování centrální banky (25), bude se muset subjekt vzniklý spojením spoléhat na případné další zdroje financování, které by mohly být nákladnější.

(59)

V případě určitých aktiv subjektu vzniklého spojením se jedná dlouhodobá aktiva s pevnou úrokovou sazbou (typicky vlastní směnky), jež budou financována prostřednictvím velmi krátkodobého financování […].

(60)

[…].

(61)

Společný plán restrukturalizace mimoto vyzdvihuje rizika spojená s potížemi subjektu vzniklého spojením při jeho další činnosti jako fungujícího podniku ve fázi, kdy bude řešit svou problematickou situaci. […]. Proces spojování může vést k vyšším provozním rizikům, k jejichž řešení by opět mohl být zapotřebí další kapitál.

(62)

Pravděpodobnost naplnění těchto rizik je těžké posoudit. Tato rizika a nejistoty nebyly zahrnuty v odhadovaných kapitálových potřebách v případě zátěžového scénáře.

(63)

Irsko poskytlo ohledně subjektu vzniklého spojením řadu závazků s cílem omezit narušení hospodářské soutěže vyplývající ze státní podpory, kterou společnosti Anglo a INBS obdržely. Veškeré tyto závazky jsou uvedeny v příloze I tohoto rozhodnutí. Pro účely tohoto rozhodnutí uvedla Komise v 63. až 66. bodě odůvodnění jejich neúplné shrnutí.

(64)

Irsko zajistí, aby subjekt vzniklý spojením dodržoval závazky uvedené v příloze I. Irsko bude předkládat pravidelné zprávy o opatřeních přijatých k dosažení souladu s těmito závazky. První zprávu předloží Komisi nejpozději šest měsíců ode dne oznámení tohoto rozhodnutí a poté v šestiměsíčních intervalech.

(65)

Společnosti Anglo i INBS obdržely státní podporu ve značné výši. Po jejich spojení bude řady státních opatření využívat rovněž subjekt vzešlý z tohoto spojení. Předmětná opatření jsou popsána v tomto oddíle (viz rovněž tabulka č. 1).

(66)

Během období záchrany byla ve prospěch Anglo provedena řada opatření státní podpory, která Komise schválila v různých rozhodnutích v této věci (27) a na něž se odkazuje v písmenech a) až v) tohoto bodu odůvodnění a v 67., 68. a 69. bodě odůvodnění:

(67)

V době záchrany byla ve prospěch INBS provedena opatření j) až o), která byla schválena Komisí:

(68)

Kromě opatření státní podpory a) až o) uvedených v 66. a 67. bodě odůvodnění byla ve prospěch společností Anglo a INBS před spojením provedena další opatření na záchranu uvedená v písmenech p) a q):

(69)

Po spojení budou ve prospěch subjektu, který z tohoto spojení vzešel, provedena opatření r) až v):

(70)

Pokud jde o opatření a) až o) uvedená v 66. a 67. bodě odůvodnění, Komise je již posoudila v rámci předchozích rozhodnutí ve věci Anglo a INBS a shledala, že představují podporu na záchranu. V návaznosti na tato záchranná opatření oznámilo Irsko další opatření, která mají umožnit vyřešení situace společností Anglo a INBS – jedná se o opatření p) až v) uvedená v 68. a 69. bodě odůvodnění.

(71)

Co se týká opatření, která již Komise schválila (tj. opatření a) až o) uvedená v 66. a 67. bodě odůvodnění), je nutno uvést, že systém záruk pro úvěrové instituce (CIFS) (opatření a) a j) uvedená v 66. a 67. bodě odůvodnění) od 30. září 2010 již neplatí. Na jeho místo nastoupil jednak systém záruk za způsobilé závazky, jednak byl tento systém záruk za způsobilé závazky opětovně použit na krátkodobé závazky (opatření c), g), l) a n) uvedená v 66. a 67. bodě odůvodnění). Po spojení budou tyto systémy nahrazeny dílčími státními zárukami (opatření r) a v) uvedená v 69. bodě odůvodnění), jakmile skončí platnost systému záruk za způsobilé závazky, viz (77). a (81). bod odůvodnění).

(72)

Pokud jde o opatření d) a m) uvedená v 66. a 67. bodě odůvodnění, byl převod úvěrů […] na agenturu NAMA dokončen v listopadu 2010, přičemž průměrná srážka činila v případě Anglo 62 % a v případě INBS 64 %.

(73)

Společně se čtvrtou rekapitalizací byla ve prospěch Anglo vydána rovněž státní záruka za její podrozvahové položky (opatření i) uvedené v 66. bodě odůvodnění). Tato záruka, za niž Anglo nehradí žádný poplatek, v zásadě poskytuje komfort protistranám Anglo při transakcích s deriváty (většinou smlouvy o zajištění) a zúčtování.

(74)

Ve prospěch společností Anglo i INBS byla před spojením, a tedy před účinnou restrukturalizací, provedena další záchranná opatření (opatření p) a q) uvedená v 68. bodě odůvodnění). Od března 2009 do doby spojení obdržela Anglo od CBI mimořádnou pomoc v oblasti likvidity, která je částečně kryta státní zárukou (opatření p)). Tato státem zaručená část mimořádné pomoci v oblasti likvidity kolísala od […] miliard EUR v září 2010 po […] miliard EUR v březnu 2011. Anglo platí irské centrální bance za tuto mimořádnou pomoc úrok podle sazby ve výši základní sazby ECB (v současnosti 125 základních bodů) s připočtením […] základních bodů. Za záruku jako takovou však žádný poplatek nehradí.

(75)

Rovněž INBS obdržela za část mimořádné pomoci v oblasti likvidity, kterou jí poskytla CBI, státní záruku (opatření q) v 68. bodě odůvodnění). Celková výše této státní záruky, kterou INBS v období od 24. února 2011 do doby spojení s Anglo obdržela, činí […] miliard EUR. Také INBS platí irské centrální bance za mimořádnou pomoc v oblasti likvidity úrok ve výši základní sazby ECB (v současnosti 125 základních bodů) s připočtením […] základních bodů. Ani ona však nehradí žádný poplatek za záruku jako takovou.

(76)

Subjekt vzniklý spojením […] řadu státních záruk a kapitálový vklad ve výši 3,3 miliardy EUR v případě zátěžového scénáře (opatření r) až v) uvedená v 69. bodě odůvodnění).

(77)

Subjekt vzniklý spojením bude využívat státní záruku za vklady, které na něj budou převedeny ze společností Anglo a INBS (opatření r) v 69. bodě odůvodnění). Maximální výše těchto vkladů bude činit 1,05 miliardy EUR. Jedná se zejména o vklady, jež jsou buď zajištěné, nebo spojené s účtem dlužníka převedeným na subjekt vzniklý spojením, a nebyly proto z Anglo a INBS převáděny. Subjekt vzniklý spojením bude po dobu trvání systému záruk za způsobilé závazky hradit paušální poplatek ve výši 50 základních bodů a po jeho doběhnutí nebude hradit poplatek žádný.

(78)

Subjekt vzniklý spojením bude využívat rovněž opatření, které bylo provedeno ve prospěch společnosti Anglo před spojením, a to zachování státní záruky za podrozvahové položky v odhadované výši přibližně […] miliard EUR (47) (opatření s) v 69. bodě odůvodnění). Subjekt vzniklý spojením nebude za tuto záruku hradit žádný poplatek.

(79)

Pro účely financování řešení problémů společností Anglo a INBS se ve společném plánu restrukturalizace předpokládá, že subjekt vzniklý spojením bude využívat státní záruku za část mimořádné pomoci v oblasti likvidity, kterou obdrží (opatření t) v 69. bodě odůvodnění). Celkově bude mít tento subjekt v době, kdy bude proces spojení Anglo a INBS zahájen, přístup k mimořádné pomoci v oblasti likvidity ve výši až […] miliard EUR, která se posléze sníží na […]. Za financování v eurech bude subjekt vzniklý spojením platit irské centrální bance úrok podle sazby ve výši […] základních bodů a za financování v cizí měně úrok ve výši […] základních bodů. Za státní záruku jako takovou však nebude hradit poplatek žádný.

(80)

Podle společného plánu restrukturalizace […] v případě dalšího zhoršení finanční situace (zátěžový scénář – opatření u) v 69. bodě odůvodnění). V tomto případě […] kapitál do výše 3,3 miliard EUR […]. Tento přístup zajistí, že subjekt vzniklý spojením bude splňovat příslušné minimální regulativní kapitálové požadavky stanovené irským regulátorem finančního trhu (v současnosti poměr kapitálu ve výši 8 %).

(81)

Subjekt vzniklý spojením bude dále využívat státní záruku za stávající velkoobchodní komerční financování ve výši přibližně 3 miliardy EUR, které na něj bude převedeno z Anglo (opatření v) v 69. bodě odůvodnění). Subjekt vzniklý spojením bude během doby trvání systému záruk za způsobilé závazky hradit poplatek v rozmezí od 95 do 125 základních bodů a po jeho doběhnutí nebude hradit poplatek žádný.

(82)

Ve věci původního plánu restrukturalizace Anglo zahájila Komise dne 31. března 2010 přijetím rozhodnutí o stanovisku formální vyšetřovací řízení. Od té doby Irsko tento plán restrukturalizace několikrát zásadně pozměnilo a následně dne 31. ledna 2011 předložilo společný plán restrukturalizace Anglo a INBS. Většina pochybností uvedených v rozhodnutí o zahájení řízení (viz bod 4.3.1 uvedeného rozhodnutí (54)) se týkala původního plánu restrukturalizace Anglo, který byl založen na předpokladu, že bude Anglo rozdělena na dobrou a špatnou banku. Tyto pochybnosti již nejsou relevantní, jelikož Anglo ukončí rozvoj nových činností a místo toho bude spojena s INBS a zaměří se na časově omezenou účelovou správu svého úvěrového portfolia.

(83)

Pro úplnost jsou však v oddíle 3.1 shrnuty pochybnosti, které Komise uvedla v rozhodnutí o zahájení řízení.

(84)

Komise vyjádřila pochybnosti, pokud jde o obnovu životaschopnosti dobré banky (na niž se v rozhodnutí o zahájení řízení odkazovalo rovněž jako na „novou společnost“) a o řádnou postupnou likvidaci špatné banky (na niž se v rozhodnutí o zahájení řízení odkazovalo rovněž jako na „starou Anglo“). Důvodem byla skutečnost, že v době přijetí uvedeného rozhodnutí nebyl k dispozici dostatek informací o obchodních plánech obou subjektů. Komise měla rovněž pochybnosti, zda bylo dostatečně odhadnuto znehodnocení úvěrů převedených na agenturu NAMA i úvěrů, které nebyly na NAMA převedeny. Mimoto se usuzovalo, že makroekonomické předpoklady původního plánu restrukturalizace Anglo nejsou úplné, což vedlo k pochybnostem o jejich přiměřenosti. Komise vyslovila rovněž pochybnosti ohledně určitých nových činností dobré banky v oblastech, v nichž banka nemá žádné předchozí zkušenosti. Komise měla pochybnosti i o tom, zda bude možno na základě plánu uspokojit potřeby dobré banky v oblasti financování a likvidity.

(85)

Pokud jde o sdílení nákladů a příspěvek Anglo na vlastní restrukturalizaci, pochybovala Komise o tom, zda je tento vlastní příspěvek dostatečný, a to vzhledem ke skutečnosti, že dobrá banka měla rozvíjet nové činnosti, které by vyžadovaly značné investice. Komise mimoto uvedla, že irské orgány v původním plánu restrukturalizace Anglo nezkoumaly, zda by mohla Anglo přispět ke své restrukturalizaci prodejem aktiv či jinými prostředky.

(86)

Pokud jde o opatření k omezení narušení hospodářské soutěže, jež bylo vyvoláno rozsáhlou státní podporou ve prospěch Anglo, vyjádřila Komise pochybnosti, dokáží-li plánovaná opatření vyrovnat účinky podpory pro Anglo v podobě narušení hospodářské soutěže.

(87)

Po zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení v Úředním věstníku Evropské unie neobdržela Komise žádné připomínky třetích stran.

(88)

Irsko nepodalo k rozhodnutí o zahájení řízení žádné připomínky. Místo toho předložilo druhý plán restrukturalizace Anglo a poté dne 26. října 2010 třetí plán restrukturalizace Anglo.

(89)

Tento třetí plán restrukturalizace je nyní nahrazen společným plánem restrukturalizace, který Irsko předložilo dne 31. ledna 2011.

(90)

Je nutno posoudit, zda opatření obsažená ve společném plánu restrukturalizace představují státní podporu. V čl. 107 odst. 1 se uvádí, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.

(91)

Co se týká opatření, která Komise ve svých dřívějších rozhodnutích ve věci Anglo a INBS dočasně schválila jako podporu na záchranu (tj. opatření a) až o) uvedená v (66). a(67). bodě odůvodnění), dospěla Komise již k závěru, že se jedná o státní podporu ve prospěch Anglo a INBS. Toto posouzení proto není nutno v tomto rozhodnutí provádět opětovně.

(92)

Opatření, která je nutno v tomto rozhodnutí posoudit a zjistit, zda se nejedná o státní podporu, již byla popsána v (68). a (69). bodě odůvodnění. Příslušnými opatřeními jsou: v případě Anglo opatření p), v případě INBS opatření q) a v případě subjektu vzniklého spojením opatření r) až v). V této souvislosti je nutno podotknout, že Irsko uznává, že se jedná o státní podporu.

(93)

Opatření p) až v) v 68. a 69. bodě odůvodnění jsou financována ze státních prostředků, jelikož se jedná o státní záruky a přímé granty financované státem, a je proto nutno mít za to, že tato opatření představují státní podporu.

(94)

Je třeba rovněž posoudit, zda opatření uvedená v 66. až 69. bodě odůvodnění poskytují příjemci nebo příjemcům státní podpory selektivní výhodu. Dotyčná opatření jsou selektivní, jelikož přinášejí prospěch pouze Anglo, INBS a subjektu vzniklému spojením.

(95)

Opatření uvedená v 66. až 69. bodě odůvodnění zvýhodňují hospodářské činnosti Anglo i INBS, které do doby spojení vykonávaly tyto banky a poté jejich nástupce, tj. subjekt vzniklý spojením.

(96)

Anglo využívá státní záruku za mimořádnou pomoc v oblasti likvidity ve výši […] miliard EUR, kterou obdržela od CBI (opatření p) v 68. bodě odůvodnění) a která Anglo umožňuje financovat svá aktiva. Tato záruka představuje pro Anglo výhodu, jelikož by nebyla dostupná na trhu a […]. Za poskytnutí této záruky navíc nemusí Anglo poskytovat žádné protiplnění. Tato neexistence protiplnění představuje pro Anglo další výhodu, jelikož eliminuje náklady spojené se zárukou.

(97)

Z týchž důvodů poskytuje státní záruka za mimořádnou pomoc v oblasti likvidity ve výši […] miliard EUR, kterou INBS obdržela od 24. února 2011, této bance výhodu (opatření q) v 68. bodě odůvodnění).

(98)

Co se týká opatření ve prospěch subjektu vzniklého spojením, bude mít tento subjekt prospěch ze zachování řady státních záruk. Konkrétně se jedná o záruky za zbývající vklady (opatření r) v 68. bodě odůvodnění), za podrozvahové položky (opatření s) v 69. bodě odůvodnění), za mimořádnou pomoc v oblasti likvidity (opatření t) v 69. bodě odůvodnění) a za stávající velkoobchodní komerční financování (opatření v) v 69. bodě odůvodnění). Subjekt vzniklý spojením hradí poplatek pouze za záruku […], za vklady a velkoobchodní komerční financování, a to po dobu trvání systému záruk za způsobilé závazky (poté nebude hrazen žádný poplatek), za ostatní záruky však nehradí poplatek žádný. Tyto záruky poskytují subjektu vzniklému spojením výhodu, jelikož mu pomáhají zajistit, aby plnil své závazky. Bez potřebného financování prostřednictvím zaručené mimořádné pomoci v oblasti likvidity, zaručených zbývajících vkladů a zbývajícího velkoobchodního komerčního financování a bez záruky za podrozvahové závazky by totiž nebylo možné řádným způsobem převzaté problémy vyřešit. Skutečnost, že subjekt vzniklý spojením nemusí za řadu těchto záruk hradit poplatky, poskytuje tomuto subjektu další výhodu, jelikož zamezuje vyšším finančním nákladům, a tudíž vyšším ztrátám.

(99)

Mimoto […] ve výši 3,3 miliardy EUR v případě zátěžového scénáře k uhrazení dalších ztrát v důsledku likvidace jejího úvěrového portfolia. […] Rekapitalizace […] výhodu subjektu vzniklému spojením, jelikož zajišťuje, že tento subjekt během období řešení jeho situace plní příslušné regulativní kapitálové požadavky. […].

(100)

Je nutno vyvodit závěr, že opatření p) až v) uvedená v (66). a (67). bodě odůvodnění mohou narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(101)

Jak je uvedeno v bodě 6.1.4, nebyly by Anglo a INBS bez státní podpory s to plnit své závazky a musely by zcela opustit trhy, na nichž působily. V důsledku rozsáhlé státní podpory však zůstaly obě banky aktivní na trhu vkladů (do doby převodu jejich vkladů do Allied Irish Bank a Irish Life & Permanent v únoru 2011) a ve velmi omezené míře i na trhu úvěrů na obchodní nemovitosti a na trhu hypoték na bydlení (správa stávajících úvěrů). Tato státní podpora proto narušila hospodářskou soutěž. Na těchto trzích přitom Anglo a INBS nesoutěžily pouze s irskými bankami, nýbrž rovněž se zahraničními subjekty, které působí v Irsku. Anglo působila (pokud jde o vklady i komerční úvěry) rovněž ve Spojeném království, a soutěžila tudíž s domácími subjekty ze Spojeného království i se subjekty z ostatních členských států, které na tomto trhu působí. Je však třeba podotknout, že činnost těchto dvou subjektů byla v posledních několika letech stále omezenější, což negativní dopad na hospodářskou soutěž a obchod snížilo.

(102)

Subjekt vzniklý spojením bude vykonávat určité omezené činnosti na trhu, na němž působí irské i zahraniční banky. Konkrétně si bude moci ponechat omezený počet vkladů a poskytovat určité úvěry stávajícím zákazníkům za účelem zvýšení NPV dotyčných úvěrů v souladu se závazky, které Irsko poskytlo (viz bod 2.3.2). Tyto činnosti by přitom nemohl vykonávat bez státní podpory. Vzhledem k tomu, že jeho bilanční suma v důsledku řešení převzatých problémů klesne, bude narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu významně sníženo, neboť tento subjekt bude na konkurenčních trzích operovat jen ve velmi omezeném rozsahu.

(103)

Na opatření uvedená v 66. až 69. bodě odůvodnění se nevztahuje zásada investora v tržním hospodářství, jelikož se jedná o součást rozsáhlého souboru opatření na záchranu Anglo a INBS. I pokud by byla tato zásada použitelná, nejsou tato opatření v souladu s běžným tržním chováním. Žádný investor v tržním hospodářství by neprováděl všechna tato opatření, aby Anglo a INBS zachránil a poté je spojil za účelem časově omezené účelové správy úvěrového portfolia, jelikož vyhlídky na návratnost jeho investic by byly zanedbatelné (celková rekapitalizace ve prospěch Anglo a INBS podle základního scénáře dosahuje 34,7 miliardy EUR). Investor v tržním hospodářství, který by se octl v podobné situaci jako stát, by ani nebyl schopen poskytnout takový objem kapitálu a financování, který je zapotřebí ke snazšímu vyřešení problémů Anglo a INBS. Nemožnost tržního hospodářského subjektu získat takové financování je dána situací na trzích a zájmem o irská aktiva a pasiva.

(104)

V zájmu snazšího vyřešení problémů Anglo a INBS zamýšlí Irsko zavést nová opatření podpory (opatření r) až v) uvedená v 69. bodě odůvodnění). Tato opatření umožní spojit Anglo a INBS do jednoho právního subjektu. Hlavním cílem tohoto subjektu je spravovat po omezenou dobu úvěrová portfolia Anglo a INBS do dosažení splatnosti s cílem zajistit co nejvyšší výnos a snížit náklady pro irské daňové poplatníky.

(105)

Podle společného plánu restrukturalizace bude subjekt vzniklý spojením poskytovat úvěry pouze v omezeném rozsahu, který vyplývá ze stávajících smluvních závazků, a poté bude jeho úvěrová činnost sloužit pouze zachování NPV úvěrového portfolia; případy, kdy bude tento subjekt soutěžit s ostatními bankami, tudíž budou omezeny na minimum. Podle Irska bude subjekt vzniklý spojením realizovat aktiva až při dosažení splatnosti nebo jejich prodejem na trhu. Výnosy z tohoto prodeje použije tento subjekt ke splácení svých dluhů, jakmile nastane jejich splatnost, a k financování svých běžných provozních nákladů a případných zděděných historických závazků. Je proto nutno vyvodit závěr, že subjekt vzniklý spojením bude po spojení nadále vykonávat některé omezené hospodářské činnosti, a za příjemce státní podpory měl by být tudíž považován on.

(106)

Co se týká Anglo a INBS, mohly obě instituce před zamýšleným spojením pokračovat v činnosti s pomocí státních záruk za jejich závazky, rekapitalizace a opatření na záchranu aktiv (opatření a) až o) v 67. a 68. bodě odůvodnění). Anglo a INBS jsou proto příjemci těchto opatření.

(107)

Na základě výše uvedených skutečností je nutno vyvodit závěr, že opatření a) až v) uvedená v (68). a (69). bodě odůvodnění představují státní podporu.

(108)

Anglo i INBS obdržely individuální státní podporu ve formě několika rekapitalizací. Anglo obdržela prostřednictvím čtyř kapitálových vkladů celkem 29,3 miliardy EUR (55). INBS obdržela prostřednictvím dvou kapitálových vkladů celkem 5,4 miliardy EUR.

(109)

Anglo i INBS byly zapojeny do systému, který agentura NAMA zastřešovala (opatření d) a m) v 66. a 67. bodě odůvodnění). Pokud jde o výši podpory obsažené v opatření na záchranu znehodnocených aktiv, tj. v převodu aktiv na agenturu NAMA, je třeba uvést, že v poznámce pod čarou č. 2 k bodu 20 písm. a) sdělení o znehodnocených aktivech (56) je výše podpory obsažená v opatření na záchranu aktiv vymezena jako rozdíl mezi převodní hodnotou aktiv a tržní cenou. Odhadnout tržní hodnotu dotyčných aktiv je však velmi obtížné, jelikož u většiny z nich se jedná o neobchodované úvěry. Skutečnou výši podpory lze navíc určit až poté, co Irsko dokončí ocenění aktiv, která na něj byla převedena, v souladu s rozhodnutím Komise ve věci N 725/09 (57); teprve poté bude možno vyvodit konečné závěry o výši této podpory. V této souvislosti byly Komisi poskytnuty informace o výši podpory spojené s první a druhou tranší úvěrů převedených na NAMA, zatímco informace o posledních tranších dosud chybí.

(110)

Z dostupných informací o první a druhé tranši převedené na agenturu NAMA lze vyvodit řadu závěrů. Za prvé, první tranše úvěrů na obchodní nemovitosti, kterou Anglo převedla na NAMA, měla nominální hodnotu ve výši 9 251 milionů EUR. Tento převod obsahoval podporu ve výši 870 milionů EUR, což představuje 9,4 % převedených nominálních zůstatků úvěrů. Za druhé, v druhé tranši převedla Anglo na agenturu NAMA úvěry v nominální hodnotě 6 747 milionů EUR. Tento převod obsahoval podporu ve výši 427 milionů EUR, což představuje 6,3 % převedených nominálních zůstatků úvěrů. Průměrný procentní podíl podpory na nominálních zůstatcích úvěrů u těchto dvou tranší proto činí 7,9 %. Při použití tohoto průměrného procentního podílu na dosud neprovedené tranše (19 miliard EUR) by výše podpory u těchto tranší činila přibližně 1,5 miliardy EUR. Celkově lze proto výši státní podpory spojené s převodem úvěrů Anglo na obchodní nemovitosti a rozvoj nemovitostí a souvisejících úvěrů na agenturu NAMA odhadnout přibližně na 2 797 milionů EUR (58).

(111)

INBS převedla v rámci první tranše zůstatky úvěrů v nominální hodnotě 669 milionů EUR. Tento převod obsahoval podporu ve výši 70 milionů EUR, tj. 10,5 % převedených nominálních zůstatků úvěrů. V rámci druhé tranše převedla INBS zůstatky úvěrů v nominální hodnotě 591 milionů EUR. Tento převod obsahoval podporu ve výši 43,7 milionu EUR, tj. 7,4 % převedených nominálních zůstatků úvěrů. Průměrný procentní podíl podpory na nominálních zůstatcích úvěrů u těchto dvou tranší proto činí 9 %. Při použití tohoto průměrného procentního podílu na dosud neprovedené tranše (7,7 miliardy EUR) lze částku související podpory odhadnout přibližně na 693 milionů EUR. Celkově lze proto výši státní podpory spojené s převodem úvěrů INBS na obchodní nemovitosti a rozvoj nemovitostí a souvisejících úvěrů na agenturu NAMA odhadnout přibližně na 806 milionů EUR (59).

(112)

Ačkoliv bude přesná výše státní podpory u dosud neprovedených tranší ověřena až později, není nutné tuto přesnou výši podpory v posledních tranších znát k tomu, aby bylo možno posoudit slučitelnost společného plánu restrukturalizace se Smlouvou. Důvody jsou následující: i) způsob, jakým bude stanovena převodní cena, Komise již schválila ve svém rozhodnutí o NAMA (60); ii) případná změna výše podpory neovlivní hodnocení podpory, které Komise uvádí v tomto rozhodnutí, a to vzhledem k vysokým částkám, které již byly poskytnuty, a skutečnosti, že Anglo a INBS zcela opustí trh, a iii) vyšší podpora by nevedla k většímu narušení hospodářské soutěže, kterou vyvolalo řešení problémů subjektu vzniklého spojením, jelikož by tento subjekt v důsledku vyšší podpory neprováděl více konkurenčních činností.

(113)

Anglo a INBS rovněž využívaly systému záruk pro úvěrové instituce (CIFS) a systému záruk za způsobilé závazky (viz opatření a), c), g), j), l) a n) uvedená v 66. a 67. bodě odůvodnění). Výše závazků dotčených oběma systémy v případě obou institucí v průběhu času kolísá. V případě Anglo dosáhly například závazky zahrnuté v rámci systému záruk pro úvěrové instituce (CIFS) nejvyšší hodnoty […] miliard EUR v září 2008, ke dni 30. června 2010 se snížily na […] miliard EUR, částečně v důsledku zavedení systému záruk za způsobilé závazky. Závazky této banky, na něž se vztahoval systém záruk za způsobilé závazky, dosahovaly nejvyšší hodnoty […] miliardy EUR ke dni 30. června 2010 a ke dni 31. březnu 2011 klesly v důsledku převodu jejích vkladů na Allied Irish Banks na […] miliardy EUR. V případě INBS lze zaznamenat stejnou tendenci.

(114)

Anglo i INBS mimoto obdržely státní záruky za krátkodobé závazky a mimořádnou pomoc v oblasti likvidity. Anglo navíc obdržela státní záruku […] za své podrozvahové závazky.

(115)

V souvislosti se společnostmi ve finančních potížích je nutno uvést, že není-li banka schopna získat dostatečné nezaručené dluhové financování k pokrytí všech svých potřeb v oblasti financování, může prvek podpory v poskytnutých zárukách dosáhnout až výše jejich nominální hodnoty. Tak tomu bylo zjevně v případě, kdy Anglo a INBS začaly v roce 2008 využívat systém záruk pro úvěrové instituce (CIFS) a v roce 2010 pak systém záruk za způsobilé závazky a záruku za mimořádnou pomoc v oblasti likvidity a kdy Anglo navíc obdržela státní záruku za své podrozvahové závazky. Mezi jednotlivými zárukami, konkrétně systémem záruk pro úvěrové instituce (CIFS) a systémem záruk za způsobilé závazky, proto existoval značný překryv, což mohlo vést k dvojímu započtení. Částky kryté různými zárukami (systém záruk pro úvěrové instituce (CIFS), systém záruk za způsobilé závazky a mimořádná pomoc v oblasti likvidity) současně v průběhu času kolísaly. Je nutno rovněž připomenout, že účast obou těchto bank v systémech státních záruk nebyla zohledněna ve výpočtu výše podpory v poměru k jejich rizikově váženým aktivům za účelem zjištění, zda je nutná důkladná restrukturalizace. Na druhou stranu bude prvek podpory v zárukách zohledněn v rámci restrukturalizace. Z těchto důvodů Komise nepočítala výši podpory spojenou s těmito státními zárukami.

(116)

Subjekt vzniklý spojením […] další kapitál ve výši 3,3 miliardy EUR v případě naplnění zátěžového scénáře.

(117)

Subjekt vzniklý spojením využívá rovněž státní záruky za své zbývající vklady, které činí nejvýše 1 miliardu EUR, státní záruky za své podrozvahové položky, které se odhadují na hrubou maximální částku […], a má prospěch ze zachování státní záruky za mimořádnou pomoc v oblasti likvidity nebo jinou podobnou facilitu, kterou obdrží a která se odhaduje až na […] podle stavu ke dni, kdy bylo započato se spojováním obou bank. S ohledem na výpočet výše státní podpory Komise konstatuje, že ohledně záruk ve prospěch tohoto subjektu platí zdůvodnění uvedené v 115. bodě odůvodnění.

(118)

Na základě výše uvedených skutečností je nutno vyvodit závěr, že Anglo obdržela státní podporu ve formě rekapitalizací a opatření na záchranu aktiv ve výši nejméně 32 miliard EUR (43,9 % rizikově vážených aktiv). INBS obdržela státní podporu ve formě rekapitalizací a opatření na záchranu aktiv ve výši nejméně 6,2 miliardy EUR (59 % rizikově vážených aktiv). Tyto úrovně podstatně překračují 2 % prahovou hodnotu uvedenou ve sdělení o rekapitalizaci (61) a ve sdělení o znehodnocených aktivech.

(119)

Je proto nutno vyvodit závěr, že po sečtení číselných údajů o rekapitalizaci a opatřeních na záchranu aktiv ve prospěch Anglo a INBS a číselných údajů o rekapitalizaci subjektu vzniklého spojením v případě zátěžového scénáře lze celkovou výši státní podpory odhadnout na nejméně 41,5 miliardy EUR (62).

(120)

Při posuzování slučitelnosti společného plánu restrukturalizace Anglo a INBS je nutno za prvé posoudit, zda je použitelný čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy. Následně je nutno posoudit, zda společný plán restrukturalizace splňuje požadavky sdělení o rekapitalizaci a sdělení o restrukturalizaci.

(121)

Ustanovení čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy Komisi umožňuje prohlásit státní podpory za slučitelné s vnitřním trhem, pokud mají „napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu“. V tomto ohledu byly tržní podmínky v celosvětovém měřítku od posledního čtvrtletí roku 2008 složité. Irsko bylo finanční krizí zasaženo obzvláště těžce. Hospodářský pokles spolu s pádem cen nemovitostí a s expozicí z úvěrů na rozvoj pozemků a nemovitostí způsobily irským bankám rozsáhlé znehodnocení aktiv. Kvůli nejistotě na irském trhu nemovitostí se irské banky potýkají rovněž s přetrvávajícími potížemi při získávání financování a kapitálu na trhu. V důsledku toho se rovněž irský stát (nejvyšší moc) dostal pod tlak, jenž nakonec vedl k nutnosti sestavit pro něj program podpory.

(122)

Komise uznává, že světová finanční krize může vyvolat vážnou poruchu v hospodářství členského státu a že opatření na podporu bank mohou tuto poruchu napravit; tento názor byl potvrzen ve sdělení o bankovnictví (63), sdělení o rekapitalizaci, sdělení o znehodnocených aktivech a sdělení o restrukturalizaci. Pokud jde o irské hospodářství, byl tento závěr potvrzen v různých rozhodnutích Komise o schválení opatření, která Irsko přijalo v boji proti finanční krizi (64).

(123)

Vzhledem k zvláštní situaci v Irsku ve spojení se zlepšenou, dosud však nestabilní situací na finančních trzích se Komise domnívá, že opatření lze posoudit na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy.

(124)

Anglo, INBS a subjekt vzniklý spojením měly a budou mít prospěch z řady opatření státní podpory, jejichž slučitelnost Komise dosud neposoudila. Tato opatření zahrnují státní záruku za mimořádnou pomoc v oblasti likvidity pro Anglo i INBS (opatření p) a q) v 68. bodě odůvodnění) a státní záruky a rekapitalizace v případě zátěžového scénáře […] (opatření r) až v) v 69. bodě odůvodnění). Ve prospěch Anglo a INBS byla dále provedena opatření, o nichž Komise již shledala, že představují slučitelnou podporu na záchranu (opatření a) až o) v 66. a 67. bodě odůvodnění). Tato opatření je však nyní nutno posoudit s cílem určit, zda se jedná o slučitelnou podporu na restrukturalizaci. Slučitelnost těchto opatření a společného plánu restrukturalizace je nutno posoudit podle sdělení o bankovnictví, sdělení o rekapitalizaci a sdělení o restrukturalizaci.

(125)

Ačkoliv Anglo a INBS měly při převodu aktiv na agenturu NAMA prospěch z opatření na záchranu aktiv, řešení jejich problémů samo o sobě nezakládá státní podporu ve formě uvedeného opatření. Veškerá aktiva a pasiva Anglo a INBS budou spojena do jednoho subjektu výhradně za účelem jejich účelové správy jako celku. Spojení a řešení problémů s aktivy proto není nutné posuzovat podle sdělení o znehodnocených aktivech.

(126)

V souladu s bodem 15 sdělení o bankovnictví musí podpora nebo režim podpory splňovat obecná kritéria slučitelnosti podle čl. 107 odst. 3 Smlouvy, aby byly slučitelné podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy. Uvedená kritéria implikují dodržení těchto podmínek:

(127)

Tato obecná kritéria platí pro rekapitalizaci i záruky. Uvedené tři zásady, jež stanoví sdělení o bankovnictví, jsou dále rozpracovány ve sdělení o rekapitalizaci, podle nějž může rekapitalizace přispět k obnově finanční stability. V bodě 6 sdělení o rekapitalizaci se konkrétně uvádí, že rekapitalizace může být adekvátní reakcí na problémy finančních institucí, jež se potýkají s platební neschopností.

(128)

Rekapitalizace subjektu vzniklého spojením v případě zátěžového scénáře (opatření u) v 69. bodě odůvodnění) má zajistit, aby měl tento subjekt při účelové správě úvěrových portfolií Anglo a INBS dostatek kapitálu k dodržení regulativních kapitálových požadavků. Nejúčinnějším a nejjednodušším opatřením při řešení možného nedostatku kapitálu, jenž by mohl vyvstat v případě zátěžového scénáře, je kapitálový vklad, jelikož tomuto subjektu bezprostředně zlepšuje ukazatel celkového poměru kapitálu.

(129)

[…]

(130)

Státní záruky, jež byly poskytnuty Anglo a INBS v souvislosti s obdrženou mimořádnou pomocí v oblasti likvidity (opatření p) a q) v 68. bodě odůvodnění), dále státní záruky poskytnuté subjektu vzniklého spojením za jeho zbývající vklady (opatření r) v 69. bodě odůvodnění) a velkoobchodní komerční financování (opatření v) v 69. bodě odůvodnění), a státní záruka, jež byla tomuto subjektu poskytnuta za obdrženou mimořádnou pomoc v oblasti likvidity (opatření t) v 69. bodě odůvodnění) a za podrozvahové závazky (opatření s) v 69. bodě odůvodnění), mají zajistit financování subjektu vzniklého spojením a jeho schopnost nadále plnit své závazky. Toto financování je nezbytné k tomu, aby měly Anglo a INBS dostatek finančních prostředků ke krytí svých aktiv, zatímco financování, které obdrží subjekt vzniklý spojením, umožní tomuto subjektu v průběhu času realizovat účelovou správu úvěrových portfolií Anglo a INBS až k dosažení splatnosti. […].

(131)

Rekapitalizace subjektu vzniklého spojením v případě zátěžového scénáře je vhodná, jelikož účinně naplňuje cíl, jenž spočívá v tom, aby tento subjekt dodržoval regulativní kapitálové požadavky. Opatření proto účinně dosahuje cíle, kterým je zabránit situaci, kdy by subjekt vzniklý spojením nebyl s to plnit své závazky.

(132)

Opatření v podobě záruk jsou vhodná, jelikož zajišťují, aby měly společnosti Anglo a INBS před spojením i subjekt vzniklý z tohoto spojení dostatek finančních prostředků k plnění svých úkolů, a současně zamezují potenciální situaci, kdy by subjekt vzniklý spojením nebyl s to plnit své závazky.

(133)

Jednotlivá opatření státní podpory mimoto zajišťují zachování finanční stability v Irsku.

(134)

Podle sdělení o bankovnictví musí být výše a podoba podpory nezbytná k dosažení jejího cíle. Tento požadavek znamená, že výše kapitálového vkladu a záruk musí představovat minimum nezbytné k dosažení cíle. V této souvislosti je možno podotknout, že ke kapitálovému vkladu dojde pouze v případě zátěžového scénáře a že je omezen na 3,3 miliardy EUR. Rekapitalizace zajistí, aby subjekt vzniklý spojením plnil příslušné regulativní kapitálové požadavky. Státní záruky pak subjektu vzniklému spojením zajistí dostatek finančních prostředků, aby mohl při pokračování činnosti plnit své závazky.

(135)

Za rekapitalizaci neobdrží stát od subjektu vzniklého spojením žádné pevně stanovené protiplnění. Anglo, INBS a subjekt vzniklý spojením nehradí ani žádné poplatky za záruku za mimořádnou pomoc v oblasti likvidity a subjekt vzniklý spojením nehradí žádný poplatek za záruku za podrozvahové závazky. Tento subjekt taktéž přestane platit poplatek za záruku za velkoobchodní komerční financování a vklady, jakmile skončí platnost systému záruk za způsobilé závazky.

(136)

Pokud jde o rekapitalizaci, je v bodech 15 a 44 sdělení o rekapitalizaci objasněno, že v řádně odůvodněných případech může být u bank v problémech krátkodobě akceptováno nižší protiplnění, a to pod podmínkou, že se toto nedostatečné protiplnění odrazí v plánu restrukturalizace. Subjekt vzniklý spojením je v podstatě prostředek, který usnadní řádné vyřešení problémů Anglo a INBS. Nebude vykonávat žádné hospodářské činnosti kromě činností, jež jsou nezbytné pro účelovou správu úvěrového portfolia. Irsko přijalo v tomto ohledu potřebné závazky (viz bod 2.3.2). Anglo i INBS opustí irský úvěrový trh a trh vkladů. Lze vyvodit závěr, že restrukturalizace v této podobě kompenzuje nedostatečné protiplnění. Anglo a INBS byly mimoto zcela znárodněny a příslušní akcionáři přišli v obou institucích o svá práva a účasti. V důsledku toho připadnou případné výnosy dosažené vyřešením problémů subjektu vzniklého spojením zcela státu.

(137)

Sdělení o bankovnictví v bodě 26 předpokládá, že u systémů záruk je nutné hradit přiměřený poplatek. Tento poplatek by se měl co nejvíce blížit tomu, co je možné považovat za tržní cenu, avšak s přihlédnutím k možným potížím příjemců hradit částky, jež by mohly být účtovány. Jak je uvedeno ve (135). bodě odůvodnění, je nutno podotknout, že subjekt vzniklý spojením bude pověřen řešením problémů Anglo a INBS. Vzhledem k těmto okolnostem je nutno vyvodit závěr, že absence úhrady poplatku za záruku je v případě subjektu vzniklého spojením opodstatněná.

(138)

Je nutno vyvodit závěr, že rekapitalizace subjektu vzniklého spojením v případě zátěžového scénáře a státní záruky za Anglo, INBS a tento subjekt jsou nezbytné k zajištění kapitálové přiměřenosti subjektu vzniklého spojením a k zajištění dostupnosti dostatečného financování a že uvedená opatření současně snižují možné riziko neplnění závazků ze strany subjektu vzniklého spojením. Pokud jde o protiplnění za opatření podpory, jehož cílem je omezit podporu na minimum, je neposkytnutí takového protiplnění opodstatněné vzhledem k tomu, že je uvedený subjekt pověřen řešením problémů Anglo a INBS.

(139)

Subjekt vzniklý spojením zajistí, aby byly problémy Anglo a INBS vyřešeny a aby obě instituce následně opustily irský trh vkladů a úvěrový trh. Jak je uvedeno ve (105). bodě odůvodnění, bude tento subjekt vykonávat některé omezené hospodářské činnosti v rámci účelové správy úvěrových portfolií Anglo a INBS. Komise hodnotí kladně, že Irsko přijalo závazky potřebné k tomu, aby byly tyto hospodářské činnosti uvedeného subjektu omezeny na minimum. Úvěry, jež bude tento subjekt poskytovat, budou souviset pouze se správou zděděných úvěrových portfolií Anglo a INBS (restrukturalizace úvěrů, zachování hodnoty zajištění) a budou podléhat přísným omezením. Subjekt vzniklý spojením nebude přijímat žádné vklady ani vykonávat nové činnosti. Hospodářská soutěž bude proto v důsledku rozsáhlé podpory Anglo, INBS a subjektu vzniklého spojením narušena pouze v omezeném rozsahu.

(140)

Je nutno vyvodit závěr, že i) rekapitalizace subjektu vzniklého spojením v případě zátěžového scénáře a záruky jsou vhodné k vyřešení problémů Anglo a INBS; ii) Anglo a INBS opustí irský trh vkladů a úvěrový trh; iii) skutečnost, že investice do Anglo, INBS a subjektu vzniklého spojením nepřinesou žádné protiplnění ani kladnou návratnost, je vzhledem k okolnostem daného případu opodstatněná a v) k omezení negativních dopadů na ostatní soutěžitele byla přijata dostatečná opatření.

(141)

Sdělení o restrukturalizaci stanoví pravidla pro státní podporu použitelná na restrukturalizaci finančních institucí v současné finanční krizi. Podle uvedeného sdělení musí restrukturalizace finanční instituce v současné finanční krizi splňovat níže uvedené podmínky, aby byla slučitelná s čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy:

(142)

Cílem společného plánu restrukturalizace je, aby subjekt vzniklým spojením vyřešil řádným způsobem problémy společností Anglo a INBS. Není proto nutné posuzovat životaschopnost tohoto subjektu.

(143)

Společný plán restrukturalizace předpokládá řádné vyřešení problémů společností Anglo a INBS za pomoci státní podpory. Zděděná úvěrová portfolia obou bank budou po dobu deseti let předmětem účelové správy. Irsko odhaduje potřebné kapitálové vklady […], aby bylo zaručeno, že nebude ohroženo plnění závazků ze strany subjektu vzniklého spojením. Tento subjekt bude mimoto při výkonu činností, které budou při účelové správě aktiv Anglo a INBS nezbytné, využívat státní záruky.

(144)

Jsou proto dány podmínky pro to, aby účelová správa aktiv subjektu vzniklého spojením proběhla řádným způsobem.

(145)

Ve sdělení o restrukturalizaci je uvedeno, že je nezbytný přiměřený příspěvek příjemce, aby byla podpora omezena na minimum a odstraněno narušení hospodářské soutěže a morální hazard. Za tímto účelem: a) je nutno omezit restrukturalizační náklady a výši podpory a b) je zapotřebí významný vlastní příspěvek.

(146)

Zásady uvedené ve sdělení o restrukturalizaci vyžadují, aby byla výše podpory omezena na minimum a aby banky použily k financování restrukturalizace nejprve své vlastní zdroje.

(147)

Irsko rozhodlo, že by Anglo a INBS neměly nadále vykonávat své činnosti vzhledem ke značným ztrátám, jež utrpěly, a vzhledem k nejistotě, kterou by jejich další činnost přinesla trhu. Státu by zejména hrozilo, že dokud by Anglo a INBS působily na trhu, musel by do nich trvale vkládat kapitál k úhradě ztrát a k zajištění toho, aby obě instituce splňovaly nové kapitálové požadavky stanovené regulátorem finančního trhu. Tím, že se Irsko rozhodlo vyřešit situaci obou bank, ukončilo spekulace trhu a vyjasnilo, s jakými náklady bude státní podpora pro tyto banky spojena.

(148)

Toto rozhodnutí Irska spolu se závazky uvedenými v bodě 2.3.2 zajistí, aby nebyla podpora použita k rozvoji nových činností, jež by vyžadovaly kapitál a financování, a přispěje tudíž k omezení podpory na minimum. Subjekt vzniklý spojením zejména nebude poskytovat nové úvěry a své činnosti omezí na správu zděděného úvěrového portfolia Anglo a INBS za přísných omezení.

(149)

V rámci řešení situace Anglo a INBS se Irsko rozhodlo spojit tyto dva subjekty s cílem řídit pouze jednu účelovou strukturu. Toto řešení pravděpodobně vytvoří synergie, pokud jde o účelovou správu úvěrových portfolií, lidské zdroje a finanční řízení. Ačkoliv budou tyto synergie omezené, usnadní účelovou správu aktiv. […] Spojení dvou subjektů v tomto zvláštním případě omezí náročnost na kapitál, který Irsko musí do těchto bank vložit.

(150)

V obecnější rovině zjednoduší spojení obou bank strukturu, s jejíž pomocí bude situace obou bank vyřešena, a může snížit strukturální náklady, byť v omezené míře.

(151)

Alternativně mohlo Irsko zvážit okamžitou likvidaci Anglo a INBS. Komise však zastává názor, že by likvidace byla nákladnější než řádné vyřešení problémů obou bank a vyžadovala by vyšší státní podporu. […].

(152)

Co se týká komerčních úvěrů převedených z Anglo na subjekt vzniklý spojením, předpokládá společný plán restrukturalizace snížení jejich nominální hodnoty o […] (65). Vzhledem k výši srážek, kterou tržní poradci Anglo odhadli v květnu 2010, by nucený prodej úvěrů Anglo nepřevedených na agenturu NAMA znamenal podstatně vyšší ztráty než řádná účelová správa úvěrového portfolia ([…]) (66). Celkově by v případě okamžité likvidace Anglo vznikly ztráty vyšší nežli v případě dlouhodobější účelové správy úvěrů. Je třeba zdůraznit, že zejména pokud jde o irské úvěry, transakce podobné velikosti se dosud neuskutečnila. Všechny číselné údaje proto představují odhady založené na úsudku odborníků a v případě rychlého prodeje není vůbec jisté, zda by bylo možno nalézt pro takovýto impozantní objem aktiv kupce, a to ani v případě velmi nízkých cen.

(153)

V procesu likvidace by výnosy z prodeje aktiv byly použity k vyplacení držitelů prioritních dluhopisů a vkladatelů a ke splacení financování ECB/CBI zaručeného státem […].

(154)

V Anglo není státní zárukou kryt nezajištěný dluh ve výši přibližně […] miliard EUR (67). […]. Zbytek nezajištěného dluhu v Anglo (přibližně 3 miliardy EUR) je státem zaručen s tím, že stát by příslušné držitele dluhových nástrojů vyplatil v nominální hodnotě. V případě likvidace by držitelé nezajištěných prioritních dluhopisů tudíž přispěli na ztráty čistou částkou ve výši maximálně […] miliard EUR. Ještě vyšší než tato částka by pak byly další ztráty, jež by plynuly z nuceného prodeje aktiv Anglo.

(155)

V případě likvidace by mimoto museli ztráty převzít držitelé podřízených dluhových nástrojů. Jelikož však podřízené dluhy byly v posledních letech odkoupeny zpět a zbývající nesplacené podřízené dluhy jsou nízké, nevyrovnaly by tyto ztráty dodatečnou státní podporu, která by byla zapotřebí k vyplacení držitelů ostatních dluhových nástrojů s vyšší prioritou (68).

(156)

Za předpokladu, že by bylo možné provést rychlou likvidaci úvěrového portfolia, což není ani zdaleka jisté, znamenala by tato likvidace pro Irsko náklady vyšší, než jsou náklady na předpokládanou desetiletou účelovou správu aktiv Anglo a INBS, v jejímž rámci budou nejprve prodána aktiva, jež lze prodat snáze, zatímco aktiva, pro něž neexistuje trh, budou držena po dobu několika let.

(157)

Pokud jde o INBS, platí s ohledem na zděděné portfolio komerčních úvěrů banky (téměř v plném rozsahu převedené na agenturu NAMA) tytéž úvahy. Za velkou většinu závazků INBS se rovněž zaručil irský stát (69).

(158)

Co se týká zděděného hypotečního portfolia INBS, uvedlo Irsko v příslušném plánu restrukturalizace, že na základě kvality portfolia a dostupných tržních informací o transakcích s kvalitnějšími podobnými aktivy v Irsku a ve Spojeném království […] lze u veškerých krátkodobých transakcí týkajících se hypotečního portfolia INBS realisticky předpokládat vysokou srážku.

(159)

Společný plán restrukturalizace předpokládá celkové ztráty z hypotečního portfolia INBS ve výši přibližně […], a to na základě znehodnocení […]. Pokud by bylo hypoteční portfolio prodáno v roce 2011, […]. Přínos řádného vyřešení problémů INBS by mohl být omezený, pokud by u hypotečního portfolia byla nabídnuta vyšší srážka, než se očekávalo. Je však pravděpodobné, že srážka […].

(160)

Je nutno vyvodit závěr, že řádné vyřešení problémů Anglo a INBS prostřednictvím subjektu vzniklého spojením omezí restrukturalizační náklady i výši státní podpory na nezbytné minimum.

(161)

Zásady týkající se vlastního příspěvku banky, která je příjemcem podpory ve fázi restrukturalizace, vyžadují: i) aby banka, která je příjemcem podpory, použila k financování restrukturalizace v rámci možností své vlastní zdroje, například prostřednictvím prodeje aktiv, a ii) aby náklady spojené s restrukturalizací nesli i ti, kteří do banky investovali, a to převzetím ztrát za použití dostupného kapitálu a zaplacením přiměřené náhrady za státní intervence. Cíl sdílení nákladů je dvojí: omezit narušení hospodářské soutěže a řešit riziko morálního hazardu (70).

(162)

Při stávajícím řešení problémů Anglo a INBS je vlastní příspěvek obou institucí na vlastní restrukturalizaci maximální, jelikož veškerá aktiva jsou určena k prodeji a výnosy připadnou zcela na financování řešení jejich situace. Hodnota aktiv je však natolik snížena, že výnosy z prodeje jsou značně nižší než kapitál vložený do obou bank.

(163)

Obě banky mimoto prodaly své vkladové portfolio.

(164)

Pokud jde o sdílení nákladů, sdělení o restrukturalizaci vyžaduje, aby restrukturalizační náklady nenesl pouze stát, nýbrž i dřívější investoři a akcionáři banky.

(165)

V konkrétním případě Anglo byli soukromí akcionáři zcela „vyřazeni ze hry“ a banka byla v plném rozsahu znárodněna.

(166)

INBS vlastnili před státní rekapitalizací její členové. „Podílníci“ (osoby, které měly v INBS vkladový účet) měli zejména nárok na zisk z případného přebytku aktiv, dosaženého v případě její demutualizace (přeměny na běžnou banku), likvidace nebo zrušení. V důsledku první rekapitalizace převzal stát nad INBS úplnou kontrolu vydáním zvláštních investičních podílů („Special Investment Shares“), na jejichž základě přišli členové o veškeré nároky na zisk z přebytku aktiv (například v případě prodeje INBS) a tyto nároky získal stát. Ekonomická práva podílníků tak byla zcela „vyřazena ze hry“.

(167)

Akcionáři Anglo i členové INBS přispěli tudíž v maximální možné míře tím, že kontrolu nad těmito institucemi a jejich vlastnictví přenechali státu.

(168)

Na restrukturalizaci přispěli významně rovněž držitelé podřízených dluhových nástrojů, a to prostřednictvím dvou opatření v oblasti řízení závazků („Liability Management Exercises“) v Anglo a jednoho takového opatření v INBS. Tato dvě opatření v oblasti řízení závazků v Anglo byla provedena v srpnu 2009, resp. prosinci 2010, vedla u držitelů dluhopisů k vysokým ztrátám, vytvořila zisk před zdaněním ve výši přibližně 3,5 miliardy EUR a poskytla bance dodatečný základní kapitál tier 1 (71). INBS provedla opatření v oblasti řízení závazků v roce 2009, přičemž držitelé dluhopisů vyměnili své cenné papíry se srážkou ve výši 42 % oproti nominální hodnotě, což této instituci uvolnilo základní kapitál třídy 1 ve výši 112 milionů EUR.

(169)

Celkově bude subjekt vzniklý spojením držet podřízené závazky ve výši 500 milionů EUR (stav ke dni 31. prosince 2010). To je podstatně méně než podřízený dluh, který držely Anglo a INBS ke dni 31. prosince 2008 (5 miliard EUR, resp. 300 milionů EUR), a dokládá to ohromné ztráty, které převzali držitelé podřízených dluhopisů. Irsko se mimoto zavázalo, že subjekt vzniklý spojením nebude vyplácet kupóny, ani nebude provádět svolání podřízených dluhových a hybridních kapitálových nástrojů, pokud mu tuto povinnost neukládají právní předpisy.

(170)

S ohledem na mimořádně vysokou státní podporu, kterou tyto dvě instituce vzhledem ke své velikosti obdržely, a s ohledem na související náklady pro stát je namístě posoudit, zda by nebylo možno dosáhnout toho, aby se na nákladech podíleli i prioritní věřitelé. Držitelé prioritních dluhopisů mají v Irsku stejnou úroveň seniority jako majitelé vkladových účtů. […]. Jak již bylo uvedeno, likvidace bank by vedla k podstatně vyšší potřebě státní podpory a konečným nákladům pro daňové poplatníky. Komise dosud neobdržela podrobný návrh k takové účasti prioritních věřitelů […] na nákladech, která by nezvyšovala náklady na vyřešení problémů obou institucí, jež nese stát.

(171)

Celkově je nutno vyvodit závěr, že příspěvek, který Anglo a INBS poskytují na řádné vyřešení svých problémů, dodržuje ve stávajícím právním rámci podmínky sdělení o restrukturalizaci.

(172)

Sdělení o restrukturalizaci stanoví, že opatření omezující narušení hospodářské soutěže musí být odvozena od výše podpory a od přítomnosti instituce, které byla poskytnuta podpora, na trzích po restrukturalizaci.

(173)

Jak již bylo popsáno v bodě 6.2.5, je částka, kterou Anglo, INBS a jejich nástupce – subjekt vzniklý spojením – obdržely, mimořádně vysoká jak v absolutním vyjádření, tak v poměru k velikosti a rizikově váženým aktivům těchto institucí. Tato částka odráží rozsah selhání těchto institucí.

(174)

Současně je narušení hospodářské soutěže omezeno, jelikož tyto instituce téměř zcela opustí všechny trhy, na nichž působily. Obchodní činnosti subjektu vzniklého spojením budou v maximální možné míře omezeny na základě závazků, které poskytlo Irsko, jak je popsáno v bodě 2.3.2. Tento subjekt bude nad zděděným úvěrovým portfoliem Anglo a INBS vykonávat po omezenou dobu účelovou správu a nebude vyvíjet nové činnosti. Ukončí rovněž přijímání vkladů (72). Všechny závazky poskytnuté Irskem budou platit do doby, než doběhne účelová správa všech aktiv.

(175)

V následujících bodech odůvodnění je objasněno, proč tyto závazky Irska zajišťují, aby bylo narušení hospodářské soutěže omezeno na minimum.

(176)

Komise hodnotí kladně závazek Irska, že subjekt vzniklý spojením nebude vyvíjet žádné nové činnosti a nebude vstupovat na nové trhy. Tento subjekt pouze převezme účelovou správu zděděného úvěrového portfolia Anglo a INBS a bude zlikvidován, jakmile bude tato účelová správa zděděných aktiv ukončena.

(177)

Subjekt vzniklý spojením nebude mimoto moci nabývat jiné podniky ani účasti v jiných podnicích, což mu znemožní využít státní prostředky k rozšíření činnosti.

(178)

Subjekt vzniklý spojením nebude poskytovat úvěry novým zákazníkům a své úvěrové činnosti omezí na správu zděděného úvěrového portfolia Anglo a INBS. Tento subjekt bude úvěrové portfolio spravovat aktivně způsobem, který maximalizuje NPV aktiv, tedy v souladu s běžnou obchodní praxí všech fungujících bank.

(179)

Co se týká portfolia komerčních úvěrů, může jeho aktivní správa rovněž znamenat, že dlužníkům budou poskytovány dodatečné úvěry omezeného rozsahu k dokončení či vylepšení nemovitosti v zájmu zachování nebo zvýšení NPV aktiv. Tato aktivní správa je však omezena, jelikož portfolio komerčních úvěrů subjektu vzniklého spojením nesmí po dobu trvání společného plánu restrukturalizace překročit odhady uvedené v tomto plánu o více než […] ročně. Toto celkové omezení, jež platí pro zvětšování portfolia komerčních úvěrů, je dále doplněno řadou dalších omezení, která platí pro konkrétní dlužníky, jak je uvedeno v bodě 2.3.2.

(180)

Irsko se dále zavázalo, že ve vztahu k zděděnému hypotečnímu portfoliu INBS nebudou poskytovány žádné další hypotéky na bydlení (není-li banka povinna tak učinit na základě smluv). Hypoteční portfolio bude spravováno tak, aby se co nejvíce zvýšila jeho NPV, a nové úvěry budou přísně omezeny s tím, že další zálohové platby v rámci hypoték na bydlení jsou v období od roku 2011 do roku 2012 omezeny na 20 milionů EUR a posléze na 5 milionů EUR ročně. Tato omezení (roční průměr ve výši 10 milionů EUR v roce 2011 a 2012 a 5 milionů EUR ročně posléze) představují méně než 1 % nominální hodnoty hypotečního portfolia subjektu vzniklého spojením, a zamezují proto rozšiřování jeho činností na hypotečním trhu.

(181)

Omezení úvěrového portfolia a závazky přijaté Irskem celkově zajistí, aby byla zděděná úvěrová portfolia Anglo a INBS spravována obezřetně s cílem zajistit co nejvyšší návratnost a předejít tomu, aby se subjekt vzniklý spojením podílel na fakticky nových úvěrových činnostech s novými nebo stávajícími zákazníky. Obchodní činnosti tohoto subjektu budou proto omezeny na nezbytné minimum a závazky Irska zajistí, aby činnosti tohoto subjektu nevyvolávaly přílišné obavy z možného narušení hospodářské soutěže.

(182)

V souladu s programem podpory byl dne 24. února 2011 dokončen prodej vkladů Anglo a INBS v hodnotě přibližně 12,2 miliardy EUR a dluhopisů NAMA obou subjektů ve výši přibližně 15,9 miliardy EUR (viz bod 2.3.1.1).

(183)

Ke dni převodu vkladů si však subjekt vzniklý spojením ponechal vklady ve výši až 1 miliardy EUR.

(184)

Subjekt vzniklý spojením drží zejména některé podnikové vklady jako záruku za úvěry poskytnuté řadě podniků („income sweep accounts“, tj. kombinace běžného účtu s pevným zůstatkem a spořicího účtu ke zhodnocení přebytků na tomto běžném účtu). Držení těchto vkladů stanoví úvěrové smlouvy mezi institucemi a některými jejich zákazníky a je jako takové součástí řádné účelové správy úvěrových portfolií Anglo a INBS. Činnosti subjektu vzniklého spojením však budou omezeny, jelikož tento subjekt nebude přijímat vklady od nových zákazníků a vklady, které bude i nadále držet, budou postupně vypláceny.

(185)

Subjekt vzniklý spojením bude snižovat vklady, které si ponechal, zhruba stejným tempem, jakým se budou likvidovat související nebo spojená aktiva (nebo pokud neexistují žádná související nebo spojená aktiva, zhruba stejným tempem, jakým bude likvidováno celkové čisté úvěrové portfolio). Irsko se dále zavázalo, že vkladové portfolio tohoto subjektu nepřekročí v žádném okamžiku odhady ve společném plánu restrukturalizace o více než 200 milionů EUR.

(186)

Obchodní činnosti subjektu vzniklého spojením na trhu vkladů jsou tedy výrazně sníženy a omezeny na naprosté minimum, které je nezbytné k řádné účelové správě zděděných úvěrových portfolií Anglo a INBS. Závazky Irska tudíž zaručí, že činnosti tohoto subjektu v oblasti vkladů nepovedou na irském trhu vkladů k významnému narušení hospodářské soutěže.

(187)

Je nutno vyvodit závěr, že mimořádně rozsáhlá státní podpora nepovede k neoprávněnému narušení hospodářské soutěže, jelikož je vyrovnána odpovídajícím významným omezením přítomnosti na trhu. Opatření, která narušení hospodářské soutěže omezují, splňují požadavky sdělení o restrukturalizaci, jelikož subjekt vzniklý spojením nebude vyvíjet nové činnosti a ukončí přijímání vkladů, přičemž jeho úvěrové činnosti budou omezeny na běžné řízení a účelovou správu zděděného úvěrového portfolia Anglo a INBS. Tento subjekt nakonec zcela opustí irský úvěrový trh a trh vkladů, a nebude proto již narušovat hospodářskou soutěž. Pro tento subjekt bude dále platit zákaz akvizic.

(188)

V bodě 46 sdělení o restrukturalizaci je uvedeno, že aby bylo možno ověřit, že je plán restrukturalizace řádně prováděn, jsou nutné pravidelné podrobné zprávy členského státu. Irsko by proto mělo Komisi předkládat takovéto zprávy co šest měsíců, a to počínaje ode dne oznámení tohoto rozhodnutí.

(189)

V případě restrukturalizace Anglo a INBS bude na dobu tří let jmenován kontrolní správce, který bude kontrolovat uplatňování veškerých závazků, jež Irsko přijalo (viz příloha II). Kontrolní správce bude zejména pravidelně sledovat, zda subjekt vzniklý spojením spravuje zděděná úvěrová portfolia Anglo a INBS v souladu s podmínkami závazků, a zajistí, aby správa těchto úvěrových portfolií nevedla k narušení hospodářské soutěže na trhu.

(190)

Je nutno vyvodit závěr, že společný plán restrukturalizace Anglo a INBS splňuje požadavky sdělení o restrukturalizaci. Tento plán předpokládá řádnou účelovou správu aktiv Anglo a INBS. Vlastní příspěvek těchto bank je dostatečný, přičemž o významnou část nákladů se dělí různé subjekty a státní podpora je omezena na minimum. Opatření, jež mají narušení hospodářské soutěže omezovat, jsou vhodná. V neposlední řadě bude zavedeno náležité monitorování.

(191)

Opatření a) až v) v 66. až 69. bodě odůvodnění a v tabulce č. 1 jsou pokládána za podporu na restrukturalizaci. Pokud jde o opatření podpory, která jsou předmětem rozhodnutí o zahájení řízení ze dne 31. března 2010, Komise konstatuje, že podle čl. 7 odst. 3 nařízení Rady č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (73), jsou tato opatření slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Pokud jde o zbývající opatření, která jsou předmětem tohoto rozhodnutí, nevznáší Komise v souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení č. 659/1999 vůči těmto opatřením žádné námitky, jelikož jsou slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b),

a)

[…] rekapitalizace Anglo Irish Bank ve výši 29,44 miliard EUR;

b)

provedené rekapitalizace Irish Nationwide Building Society ve výši 5,4 miliard EUR;

c)

státní záruky poskytnuté ve prospěch Anglo Irish Bank, včetně systému záruk pro úvěrové instituce (CIFS), systému záruk za způsobilé závazky, mimořádné pomoci v oblasti likvidity a záruk za krátkodobé závazky a podrozvahové závazky;

d)

státní záruky poskytnuté ve prospěch Irish Nationwide Building Society, včetně systému záruk pro úvěrové instituce (CIFS), systému záruk za způsobilé závazky, mimořádné pomoci v oblasti likvidity a záruk za krátkodobé závazky;

e)

provedené opatření na záchranu aktiv ve prospěch Anglo Irish Bank, a to převody způsobilých úvěrů v hodnotě 35 miliard EUR na Národní agenturu pro správu aktiv (agentura NAMA);

f)

provedené opatření na záchranu aktiv ve prospěch Irish Nationwide Building Society, a to převody způsobilých úvěrů v hodnotě 8,9 miliard EUR na agenturu NAMA;

g)

[…] rekapitalizace subjektu vzniklého spojením ve výši 3,3 miliardy EUR v případě zátěžového scénáře;

h)

plánované záruky za velkoobchodní komerční financování, vklady a podrozvahové závazky subjektu vzniklého spojením.